Jiří Svoboda a Jaroslav Polák

METODIKA KOMPLEXNÍ OCHRANY

TYKVOVITÉ ZELENINY PROTI VIRU ŽLUTÉ

MOZAIKY CUKETY - Zucchini yellow mosaic virus

(ZYMV)

METODIKA PRO PRAXI

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 2007

Metodika vznikla za finanční podpory Ministerstva zemědělství České republiky a je výstupem řešení výzkumného záměru MZe ČR 000270063 © Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2007 ISBN 978-80-87011-41-6

Autoři: Ing. Jiří Svoboda a Doc. Ing. Jaroslav Polák, DrSc. Název: Metodika komplexní ochrany tykvovité zeleniny proti viru žluté mozaiky cukety - Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) Vydal: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.

Drnovská 507, 161 06 Praha 6 - Ruzyně Redakce a tisk: TYPOS, tiskařské závody, a.s. Podnikatelská 1160/14, 320 56 Plzeň Náklad: 100 výtisků Vyšlo v roce 2007 Vydáno bez jazykové úpravy Kontakt na autora: jiri.svo@vurv.cz Autor fotografií: Ing. Jiří Svoboda © Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., 2007 ISBN 978-80-87011-41-6

Metodika komplexní ochrany tykvovité zeleniny proti viru žluté mozaiky cukety - Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) Anotace: Žlutá mozaika cukety je nejzávažnější virovou chorobou tykvovité zeleniny pěstované v České republice během posledních deseti let. Způsobuje nemalé ztráty na výnosech a snižuje tržní jakost plodů boulovitostí. Nejvíce je rozšířena na jižní Moravě; postupně se rozšířila na střední Moravu a dál na sever (okr. Ostrava, Bruntál) a do Čech (okr. Mělník, Litoměřice, Praha - východ, Beroun). Výsledky pětiletého studia ekologie a epidemiologie tohoto viru se staly základem pro vypracování předložené metodiky. Použití chemické ochrany proti virovým chorobám není možné. Proto jsou metody ochrany cíleny nepřímo - proti přenašečům a rezervoárům viru, na použití rezistentních odrůd nebo křížové ochrany. Při jejich dodržení budou ztráty na produkci tykvovité zeleniny zanedbatelné. Methodology of Complex Protection Cucurbitaceous Vegetables against Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) Footnote: Zucchini yellow mosaic virus has been the most economically important virus of cucurbitaceous vegetables in the Czech Republic during recent ten years. It causes considerable losses in production and by dropping in the grade quality by a fruit deformation. It is common in South Moravia and spreads to Central Moravia and further to the west (distr. Ostrava, Bruntál) and to Bohemia (distr. Mělník, Litoměřice, Prague - east, Beroun). Results of our five-year study of the virus ecology and epidemiology made the ground of this methodology. Chemical methods of protection against viral diseases are not possible therefore the protection is focused on vectors, virus reservoirs, the use of resistant cultivars and on a cross-protection. The production losses will be negligible in the case of application presented rules. Oponent: Ing. Eva Divišová, ředitelka odboru rostlinných komodit 17220 MZe ČR Metodika je určena pro pěstitele tykvovité zeleniny. Smlouva o jejím uplatnění byla uzavřena dne 27.11.2007 se Státní rostlinolékařskou správu. Metodika byla schválena Ministerstvem zemědělství ČR - odborem rostlinných komodit pod č.j. 696/2008-17220. Ministerstvo zemědělství ČR doporučuje tuto metodiku pro využití v praxi.

Obsah:

1. Úvod: charakteristika viru a problematika choroby ..…………………. 1 1.1. Přenos viru………………………………………………………………………. 1

1.2. Hostitelské rostliny……………………………………………………….……… 1

1.3. Rozšíření viru.…………………………………………………………….…….. 2

1.4. Rezistence rostlin čeledi Cucurbitaceae………………………………………… 3

1.5. Možnosti ochrany před ZYMV - zahraniční poznatky ……………..…….……. 3

2. Původní výzkum diagnostiky, variability a epidemiologie prováděný

ve VURV Praha za účelem vypracování komplexního návrhu na

ochranu rostlin čeledi Cucurbitaceae proti ZYMV……………………… 4 2.1. Metodické postupy výzkumu ZYMV prováděného ve , v.v.i. Praha ………….. 4

2.2. Původní výsledky výzkumu ZYMV prováděného ve VÚRV, v.v.i. Praha ……. 6

3. Návrh komplexní ochrany tykvovité zeleniny před ZYMV .………… 15 3.1. Ochrana proti plevelům………………………………………………...………. 15

3.2. Ochrana proti mšicím..…………………………………………………………. 15

3.3. Izolační vzdálenosti..…………………………………………………………… 16

3.4. Přenos semenem..………………………………………………………………. 16

3.5. Přenos mechanicky..…………………………………………………………… 16

3.6. Výživa.…………………………………………………………………………. 16

3.7. Rezistentní odrůdy ……………………………………………………….……. 17

3.8. Křížová ochrana ………………………………………………………….……. 17

4. Literatura………………………………………………………………………… 18

1. Úvod: charakteristika viru a problematika choroby Virus žluté mozaiky cukety, Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) je hospodářsky

významným virem, který byl objeven poměrně nedávno současně v Itálii (Lisa et al., 1981) a ve Francii (Lecoq et al., 1981). Je to vláknitý virus z čeledi Potyviridae, rod Potyvirus obsahující ssRNA+ nukleovou kyselinu. Je velice variabilní. Desbiez et al. (2002) nalezli a metodami molekulární biologie charakterizovali 142 kmenů ZYMV, které se liší jak příznaky na indikátorových rostlinách, okruhem hostitelských rostlin, tak i účinností přenosu jednotlivými druhy mšic. Virus vyvolává na infikovaných rostlinách zakrslost růstu, žloutnutí a deformace listů, boulovitost a deformace plodů a celkové velmi výrazné snížení výnosů. V případě rané infekce a náchylných odrůd rostliny neplodí vůbec a nelze získat žádnou sklizeň.

Cílem metodiky je zajištění produkce tykvovité zeleniny s minimálním snížením výnosů a tržní kvality plodů způsobených ZYMV.

Metodika přináší nové poznatky o českých izolátech ZYMV, účinnosti jejich přenosu mšicemi Myzus persicae (Sulzer), možnosti jejich přezimování ve volné přírodě České republiky, úrovni rezistence vybraných českých i zahraničních odrůd tykvovité zeleniny při napadení silně patogením českým izolátem ZYMV-H a o možnosti použití křížové ochrany českým mírným izolátem ZYMV-K. Autoři jako první publikovali nález plevelných hostitelských rostlin, na kterých virus v České republice přezimuje (Svoboda a Polák, 2002). Metodika ochrany tykvovité zeleniny proti viru žluté mozaiky cukety je v České republice zcela novým původním postupem a návrhem opatření.

1.1. Přenos viru

ZYMV je přenášen neperzistentně mšicemi a je snadno přenosný mechanicky (Lisa a Lecoq, 1984). Jak zjistili Verhoeven a Roenhorst (1999), mšice zůstávají vironosné až 30 hodin po předchozím nabývacím sání na infikované rostlině.

Přenos semeny rostlin čeledi Cucurbitaceae neprokázali Lecoq et al. (1981) ani Robinson et al, (1993). Nicméně Fletcher et al. (1999) zjistil až 8% infekci ZYMV u semenáčků samovolně vzešlých z infikovaných plodů tykve velkoplodé (Cucurbita maxima) a až 3,5% infekci ZYMV u semenáčků vzešlých z vysetých semen. Také Riedle Bauer et al. (2002) zjistili přenos ZYMV semenem tykve olejné (Cucurbita pepo var. styriaca) v rozmezí 1-5 % stejně jako Tobias s Kovacsem (2001), kteří však účinnost přenosu ZYMV semeny tykve olejné na nově vzešlé rostliny uvádějí 0,4 ‰.

1.2. Hostitelské rostliny

ZYMV napadá většinu zástupců čeledi Cucurbitaceae (Al-Saleh a Al-Shahwan, 1997) i některé rostliny plevelné. Experimentální výzkum hostitelského okruhu ZYMV ukázal, že ZYMV infikuje rostlinné druhy z jedenácti čeledí dvouděložných rostlin (Lecoq et al., 1981; Lisa et al., 1981). Rostliny, které by mohly sloužit jako přírodní rezervoáry ZYMV i v České republice, jsou pryskyřník sardinský - Ranunculus sardous Cr., (Perring et al., 1992), starček obecný - Senecio vulgaris L., (Desbiez a Lecoq, 1997), ptačinec žabinec - Stellaria media (L.) Vill., heřmánek terčovitý - Matricaria discoidea DC., čistec rolní - Stachys arvensis L., svízel přítulu - Galium aparine L. a jetel plazivý - Trifolium repens L. (Fletcher et al., 1999). V sousedním Rakousku byly zjištěny hostitelské druhy merlík bílý - Chenopodium album L., hluchavka nachová - Lamium purpureum L., jitrocel střední - Plantago media L., kokoška pastuší tobolka - Capsella bursa-pastoris (L.) Med. a šťovík tupolistý - Rumex obtusifolius L. (Riedle Bauer et al., 2002).

V České republice se epidemiologií ZYMV zabývala Státní rostlinolékařská správa v Olomouci ve spolupráci se Zelinářskou unií Čech a Moravy. Počátkem září 1998 byly provedeny sběry plevelných rostlin širokého druhového spektra na pozemcích

1

s prokázaným výskytem ZYMV v pěstované kultuře. Celkem bylo metodou ELISA otestováno 334 plevelů a ani v jednom případě se nepodařilo prokázat přítomnost ZYMV (Kozelská, 1998).

1.3. Rozšíření viru

Tento virus se vyskytuje v teplých oblastech celého světa. Do České republiky se ZYMV pravděpodobně rozšířil ze Středozemí přes Rakousko. První nález u nás pochází z jižní Moravy v roce 1990 (Chod a Jokeš, 1991) a v Maďarsku v roce 1995 (Tobias a Kovacs, 2001). Ve větší míře byl ZYMV zaznamenán na jižní Moravě na okurkách v roce 1997. Od tohoto roku způsobuje značné ztráty výnosu okurek a tykví u nás. Státní rostlinolékařská správa provádí pravidelné sledování výskytu a rozšíření ZYMV. V místech výskytu jsou zjišťovány druhy napadené zeleniny (okurky salátovky, okurky nakládačky, tykve a cukety), výměra infikovaných ploch, procento napadení jednotlivých druhů a intenzita příznaků choroby. Průběh šíření ZYMV na tykvovité zelenině v jihomoravských okresech ukazuje Tab.1. Až do roku 1997 byl výskyt ZYMV v České republice sporadický, omezený na jihomoravské okresy Břeclav a Znojmo. V roce 1997 bylo v těchto okresech infikováno méně než 30 ha okurek a tykví. V letech 1998 – 2000 byl již v obou okresech výskyt ZYMV na řadě lokalit vysoký a infikováno bylo přes 200 ha tykvovité zeleniny. V roce 2001 byl již výskyt ZYMV prokázán ve čtyřech okresech jižní Moravy: Břeclav, Znojmo, Tabulka 1: Šíření ZYMV na tykvovitých plodinách jižní Moravy v letech 1998 - 2001

rok okres druh zeleniny počet lokalit plocha (ha) Břeclav okurka nakládačka 3 25 1997 Znojmo tykev olejná 1 5

okurka nakládačka 5 40 okurka salátovka 1 1 Břeclav

tykev olejná 3 15 okurka nakládačka 12 139

tykev olejná 4 18

1998

Znojmo cuketa 4 5

Břeclav okurka nakládačka 1 13 okurka nakládačka 7 61 1999 Znojmo tykev olejná 5 59 okurka nakládačka 3 15 Břeclav okurka salátovka 3 5 okurka nakládačka 2 9 2000

Znojmo tykev olejná 4 133 Brno-venkov tykev olejná 3 údaj chybí

okurka nakládačka 2 12 cuketa 2 7 Břeclav

tykev olejná 3 120 Hodonín tykev olejná 1 údaj chybí

okurka nakládačka 3 7 okurka salátovka 1 6

2001

Znojmo tykev olejná 3 26

2

Brno a Hodonín. Infikovány byly hlavně okurky nakládačky, cukety a tykev olejná (Šindelková, 2002). Na napadených porostech byly patrné příznaky infekce: zakrsání a žloutnutí rostlin včetně deformací plodů okurek a tykví.

V následujících letech se virus rozšířil na střední a severní Moravu (okresy Olomouc, Přerov, Vyškov, Kroměříž, Ostrava, Bruntál). V současnosti musíme konstatovat, že se ZYMV rozšířil také do Čech, kde byl zjištěn v okresech Mělník, Litoměřice, Praha-východ a Beroun (Svoboda, 2006).

1.4. Rezistence rostlin čeledi Cucurbitaceae Výzkumem rezistence okurek k viru žluté mozaiky cukety se zabývala především

francouzská, italská a americká pracoviště. Geny rezistence proti ZYMV byly popsány pro většinu pěstovaných druhů čeledi Cucurbitaceae (Provvidenti a Hampton, 1992). V okurce seté byl zjištěn gen rezistence „zym“ proti ZYMV na Tajwanu (Provvidenti, 1987). Evropské odrůdy okurky seté jsou k ZYMV náchylné (Chod et al., 1998).

V Portugalsku byla vyšlechtěna rezistentní odrůda tykve Cucurbita moschata cv. Menina 15, která nese dominantní gen rezistence k ZYMV (Gilbert-Albertini et al., 1993). V USA byly vyšlechtěny odrůdy cuket Dividend, Hurakan, Jaguar, Cougar, Puma, Revenue a Tigress vzniklé křížením rezistentní C. moschata cv. Nigerian Local s dalšími odrůdami tykví (Provvidenti, 1997). Také Ansanelli et al. (1997) referují o vyšlechtění okurek nakládaček CLX 2935, CLX 2946, Afrodite a Roberta rezistentních k ZYMV. U novošlechtění cukrových melounů C-885 a C-769 zjistili Diaz et al., (2003) rezistenci k ZYMV. Vyšlechtění odrůdy tykve velkoplodé Dulong QHI rezistentní k ZYMV oznámili v Austrálii (Anonym 1, 1999). Herrington et al. (2001) potvrdili rezistenci tykví velkoplodých odrůdy Dulong QHI a Redlands Trailblazer. V Queensland Department of Primary Industries (Anonym 2, 2001) vyšlechtili kultivar tykve C. moschata Sunset QHI rezistentní k ZYMV.

Hledáním rezistentních odrůd tykví v České republice se zabývali Lebeda et al. (1999). Otestovali 50 odrůd u nás pěstovaných tykví a zjistili, že všechny jsou náchylné k ZYMV. Křístková et al. (2001) otestovali více než 400 odrůd v Evropě pěstovaných kulturních rostlin čeledi Cucurbitaceae a nenašli mezi nimi žádnou rezistentní k ZYMV. Testováním českého sortimentu okurky nakládačky na odolnost proti ZYMV se zabývali Nakvasil a Petříková (2002). U žádné ze 40 zkoušených odrůd okurek však nezjistili rezistenci. Výzkum odolnosti k ZYMV u nás pěstovaných odrůd tykvovité zeleniny jasně ukázal, že mezi nimi nejsou k dispozici zdroje rezistence.

1.5. Možnosti ochrany před ZYMV - zahraniční poznatky

Nejúčinnější a současně i nejekologičtější způsob ochrany proti ZYMV je používání rezistentních odrůd, pokud jsou k dispozici.

U náchylných odrůd musí být boj proti šíření ZYMV veden proti jeho přenašečům. K potlačení populace mšic lze použít chemické insekticidy nebo různé nastýlací folie, které je odpuzují. Brown et al. (1996) použili reflexní mulčovací folie při ochraně pěstovaných tykví v Alabamě v USA a zjistili až 96% zvýšení výnosu oproti neošetřené kontrole. Brust (2000) testoval vliv nastýlacích fólií na přirozenou populaci mšic a následně na výskyt virových onemocnění v porostech tykví a zjistil, že nejvýrazněji redukovalo počet mšic použití reflexní fólie. Výskyt virových chorob přitom klesl desetkrát a výnos se ve všech pokusech zvýšil nejméně o polovinu.

V Izraeli byla na 2.500 ha vyzkoušena a do praxe zavedena metoda křížové ochrany (cross-protection) před ZYMV, kdy se mladá rostlina před výsadbou na pole úmyslně infikuje mírně patogenním kmenem viru, aby tak byla chráněna před infekcí silně patogenním kmenem (Yarden et al., 2000).

3

Ostatní autoři zmiňují další běžné způsoby antivirové ochrany, jako např. izolační vzdálenost od zamořených pozemků a střídání pozemků, zabránění druhotnému mechanickému přenosu viru šťávou z infikovaných rostlin při agrotechnických a sklizňových pracích, používání osiva z nezávadných zdrojů, hubení plevelných rostlin jako možných rezervoárů viru. Důležité je i oddálení okamžiku možného napadení virovými chorobami předpěstováním sadby ve sklenících s insekticidní clonou (Anonym 3, 1996). 2. Původní výzkum diagnostiky, variability a epidemiologie prováděný ve VURV

Praha za účelem vypracování komplexního návrhu na ochranu rostlin čeledi Cucurbitaceae proti ZYMV

Diagnostika ZYMV byla prováděna pomocí imunoenzymatických tesů ELISA, s použitím polyklonálních protilátek fy Loewe Biochemica, Německo, pomocí elektronové mikroskopie a přenosem viru na indikátorové rostliny.

Byly získány české izoláty viru z různých míst a kultur zeleniny a diferencovány na indikátorových rostlinách. S nimi pak bude prováděn další výzkum. Další výzkum byl zaměřen na epidemiologii ZYMV (Basky a Tobias, 1998) tak, aby se podařilo odhalit primární zdroje infekce v České republice. Byl proveden sběr přezimujících a víceletých plevelů, potenciálních přirozených hostitelů ZYMV na okrajích pozemků, kde byl silný výskyt viru na tykvovité zelenině v předchozím roce. V odebraných vzorcích přirozených hostitelů ZYMV byla přítomnost viru zjišťována pomocí ELISA a biologických testů.

Byly zjišťovány druhy mšic, které se na okurkách a tykvovitých rostlinách vyskytují, a které přenášejí ZYMV. Byla stanovena účinnost přenosu ZYMV jedním z nejběžnějších vektorů virů mšicí Myzus persicae (Sulzer).

Byla zkoumána možnost přenosu ZYMV semeny okurek a tykví. Semena byla odebrána ze silně infikovaných rostlin, testována na přítomnost viru a vyhodnocena účinnost přenosu viru do klíčící rostliny.

Byla ověřována možnost mechanického přenosu viru poraněním rostlin při sklizni plodů nebo při agrotechnických zásazích. Byla studována možnost přetrvání ZYMV v rostlinných zbytcích v půdě do příštího roku a následná možnost infekce rostlin okurek z kontaminované půdy.

Byla ověřována účinnost křížové ochrany vnímavých rostlin cukety proti ZYMV provedená mírným patotypem viru.

Byla získána semena kandidátských rezistentních rostlin z čeledi Cucurbitaceae k viru žluté mozaiky cukety. Na vzešlých rostlinách byly provedeny umělé infekce silným českým patotypem ZYMV a byla vyhodnocena účinnost jejich rezistence.

2.1. Metodické postupy výzkumu ZYMV prováděného ve , v.v.i. Praha

Ve spolupráci se Státní rostlinolékařskou správou byly vytipovány pozemky na jižní Moravě, kde se pěstuje tykvovitá zelenina a byl hlášen výskyt ZYMV. Pro získání českých izolátů viru bylo na čtyřech lokalitách (Křepice, Lednice, Podivín a Hrušky) odebráno šest různých vzorků listů okurek a tykví, které se lišily v intenzitě příznaků předpokládané virové infekce. Přítomnost viru žluté mozaiky cukety v nich byla prokázána ELISA, elektronovým mikroskopem a přenosem na indikátorové rostliny. V jarním období byly na okrajích polí, kde se ZYMV vyskytoval v předešlém roce, odebírány přezimované rostliny různých druhů plevelů, potenciálních hostitelů ZYMV. Přítomnost ZYMV v nich byla zjišťována pomocí ELISA. Z pozitivních rostlin byly provedeny přenosy viru pomocí mšic Myzus persicae (Sulzer) na indikátorové rostliny

4

cuket, cv. Zelená. Na indikátorových rostlinách byly hodnoceny příznaky viru. Jeho přítomnost byla potvrzována ELISA a elektronovým mikroskopem.

Pro testy rezistence k ZYMV byla získána semena kandidátských rezistentních amerických cuket Hurakan, Cougar a Jaguar od firmy Harris Moran, Kalifornie; semena kandidátských rezistentních cuket CLX 29 235, C63.27, Alice F1, Datcha F1, Sofia a Zara F1 od šlechtitelské firmy Clause Tezier, Francie; semena novošlechtění kandidátských rezistentních okurek nakládaček 1/05, 9/05 a 12/05 od firmy Ing. Bohuslav Holman, Česká republika; semena rezistentní tykve Cucurbita moschata cv. Menina 15 z výzkumného ústavu Institute for Agrobiotechnology, Tulln, Rakousko; semena komerčních holandských okurek nakládaček Melody F1, Othello F1 a salátovek Dasher II a Lili F1. Pro zjištění přítomnosti viru v rostlině byla použita imunoenzymatická metoda Double Antibody Sandwich ELISA (DAS-ELISA) popsaná Clarkem a Adamsem (1977), specifické polyklonální antiserum proti ZYMV a pracovní postup firmy Loewe Biochemica, Německo. Vzorky listů byly homogenizovány s extrakčním fosfátovým pufrem, pH 7,4 s přídavkem 2 % polyvinylpyrrolidonu a 0,2 % hovězího albuminu, v poměru 1:20. ELISA mikrotitrační destičky byly inkubovány 1-2 hodiny při 20 °C po napipetování substrátového roztoku. Intenzita barevné reakce byla vyhodnocována na fotometru Dynatech MR 5000 při λ=405 nm. Vzorky s absorbancemi A405>0,100 byly brány jako positivní a vzorky s absorbancemi A405<0,030 byly brány jako negativní (Polák J., 2002). Vzorky s hodnotami absorbancí mezi těmito hodnotami byly považovány za sporné, byly z nich provedeny přenosy na indikátorové rostliny a testy pomocí ELISA opakovány. Hodnota absorbance A405 negativní kontroly byla 0,025. Pro stanovení titru viru byly vzorky dále ředěny extrakčním pufrem. Nejvyšší ředění, které ještě dávalo v ELISA pozitivní reakci, bylo bráno jako titr viru.

Pro elektronmikroskopická vyšetření byly vzorky listů zkoumaných rostlin homogenizovány v třecí misce s 0,01 M HEPES pufrem, pH 8,2 v poměru 1:2. Homogenát byl filtrován přes silonové síto a negativně barven přídavkem kyseliny fosfowolframové, pH 6,9 v poměru 1:1. Vzniklá směs byla adsorbována na elektronmikroskopickou síťku a prohlížena transmisním elektronovým mikroskopem Philips 2085. Nalezené virové částice byly měřeny a fotografovány.

Pro mechanický přenos byl 1 g infikovaných listů homogenizován se 3 ml 0,03 M Na2HPO4, pH 9,3 s přídavkem 0,2 % diethyldithiokarbamátu (DIECA) podle Mahgouba et al. (1997). K homogenátu bylo přidáno aktivní uhlí a karborundum mesh 200 a byla provedena mechanická inokulace třením děložních listů indikátorových rostlin cuket Cucurbita pepo L. convar. giromontiina Grebenščikov cv. Zelená. Úspěšnost přenosu byla kontrolována po 2-4 týdnech ELISA a vyhodnocením příznaků v porovnání s neinokulovanou kontrolou. Přenosy byly prováděny vždy současně na dvě indikátorové rostliny. Při testování infekčnosti čisté rostlinné šťávy byla z listu infikované rostliny vymačkána šťáva, kterou byly neprodleně bez přídavku pufru potřeny děložní listy tří indikátorových rostlin.

Pro přenosy ZYMV hmyzem neperzistentním způsobem byly použity mšice Myzus persicae (Sulzer) z viruprostého chovu odd. virologie chované na rostlinách čínského zelí (Brassica chinensis L.). Nejprve byly alátní mšice hladověny 3 hodiny a potom byly použity k nabývacímu sání 2-3 min. na listech virózních rostlin. Po nabývacím sání byly mšice přeneseny na listy indikátorových nebo testovaných rostlin k inokulačnímu sání po dobu 4 hodin. Na jednu rostlinu bylo použito 20 mšic. Po inokulačním sání byly mšice usmrceny insekticidem Pirimor. Přenosy byly prováděny současně na 3 rostliny, v případě testu účinnosti přenosu ZYMV mšicemi na 10 rostlin.

5

Přenosy z plevelných rostlin byly prováděny větším počtem mšic a delším nabývacím sáním. Po nabývacím sání 50 mšic 45 min. na jedné ELISA pozitivní plevelné rostlině byly mšice přeneseny na indikátorovou rostlinu cukety odrůda Zelená k inokulačnímu sání.

Odběr mšic v porostech tykvovitých rostlin a plevelných rostlin byl prováděn z pozemků a jejich okolí se silným výskytem ZYMV v předchozím roce. Mšice byly odebírány jednotlivě z kolonií mšic, okamžitě usmrcovány ponorem do 25% roztoku glycerinu v ethanolu a odesílány k určení do Determinačního centra mšic SRS Opava. Pro ověřování přenosu ZYMV semenem byla získána semena z příznakových plodů okurek, cuket a tykví pocházejících z rostlin mechanicky infikovaných ZYMV. Přítomnost viru v matečních rostlinách i v plodech byla prokázána ELISA. Semena nebyla oplachována ani prokvašována. Vysévána byla v různém stáří od sklizně. Během vegetace byla přítomnost viru ve vzešlých rostlinách zkoumána hodnocením příznaků a pomocí ELISA.

2.2. Původní výsledky výzkumu ZYMV prováděného ve VÚRV, v.v.i. Praha V roce 2001 byly na jižní Moravě na pozemcích s tykvovitou zeleninou odebrány vzorky listů rostlin s předpokládanou infekcí ZYMV. Přítomnost viru v nich byla prokázána sérologicky pomocí ELISA a potvrzena elektronovým mikroskopem. Na základě odlišných příznaků na původních pěstovaných rostlinách bylo vybráno 6 izolátů ZYMV, které byly diferenciovány na hostitelských rostlinách (Tab. 2). Z nich byly Tabulka 2 : Diferenciace českých izolátů ZYMV na indikátorových rostlinách

izolát viru indikátorová rostlina

ZYMV- K ZYMV- L ZYMV- H

list mírná skvrnitost,

mozaika, zašpičatění

silná skvrnitost a zvlnění čepele

silná redukce listové plochy, nitkovitost a

puchýře

Cucurbita pepo L. convar.

giromontiina Grebenščikov, cv.

Zelená plod rovný hladký deformace, boulovitost

rostliny neplodí, odumírají

Cucurbita ficifolia C.

Bouché list mírná mozaika mírná mozaika

silná chlorotická skvrnitost, mozaika

list bez příznaků skvrny a deformace

výrazné skvrny a puchýře;

deformace listů Cucumis sativus

L., cv. Melody plod bez příznaků mírná deformace silná deformace

list bez příznaků skvrny a deformace

výrazné skvrny a puchýře;

deformace listů Cucumis sativus

L., cv. Musica plod bez příznaků mírná deformace silná deformace

Charakteristika izolátu mírný střední silný

6

vybrány tři izoláty ZYMV s odlišnou patogenitou. Izolát ZYMV-Křepice (ZYMV-K, Obr. 1) byl získán z rostliny okurky a byl charakterizován jako mírně patogenní. Izolát ZYMV-Lednice (ZYMV-L, Obr. 2) byl získán z tykve obecné (Cucurbita pepo L.) a byl charakterizován jako středně patogenní a izolát ZYMV-Hrušky (ZYMV-H, Obr. 3) byl získán z tykve olejné a byl charakterizován jako silně patogenní (Svoboda a Polák, 2002). List zdravé cukety je pro srovnání na Obr. 4. Vybrané izoláty ZYMV-K, ZYMV-L a ZYMV-H byly později poskytnuty na Slovensko k porovnání se slovenskými izoláty pomocí molekulárních metod. Byla potvrzena jejich vzájemná odlišnost a zároveň blízká podobnost se slovenskými izoláty (Glasa et al., 2007).

Obrázek 1: Izolát ZYMV-K, list cukety

V letech 2001 a 2002 bylo v jarním období odebráno celkem 409 vzorků plevelů v okolí pozemků se silným výskytem ZYMV v předchozím roce. Rostliny plevelů přezimovaly z předchozího roku a nejevily žádné příznaky virové infekce. Přítomnost ZYMV v nich byla zjišťována pomocí ELISA (Tab. 3) a byla potvrzena elektronovým mikroskopem. Byly nalezeny vláknité částice délky 750 nm, odpovídající tvarem i rozměrem ZYMV (Obr. 5). Nález ZYMV byl prokázán ve třech rostlinách heřmánkovce přímořského (Tripleurospermum maritimum (L.) Sch. Bip.) z 91 testovaných, ve dvou rostlinách jetele plazivého (Trifolium repens L.) z 19 testovaných a v pěti rostlinách ptačince žabince (Stellaria media (L.) Vill.) z 81 testovaných. Zjištění nové hostitelské rostliny viru žluté mozaiky cukety, heřmánkovce přímořského, byl publikován (Svoboda a

7

Obrázek 2: Izolát ZYMV-L, list cukety

Obrázek 3: Izolát ZYMV-H, list cukety

8

Obrázek 4: List zdravé cukety

Polák, 2002). Nález plevelných hostitelských rostlin podstatně přispívá k objasnění epidemiologie ZYMV v České republice. Byla tak vysvětlena možnost přezimování ZYMV v našich podmínkách.

Byla testována možnost přenosu ZYMV semeny sklizenými z infikovaných rostlin okurek, cuket a tykví. Celkem bylo prověřeno 257 vzešlých rostlin. Přenos viru nebyl zjištěn. Byly zkoumány možnosti přežívání viru přes zimní období v rostlinných zbytcích v půdě. Byla odebrána půda i s rostlinnými zbytky okurek z pole, kde byly okurky v předchozím roce uměle infikovány ZYMV. Do této směsi pak byly vysety okurky nakladačky. Všech 37 vzešlých rostlin bylo jak symptomaticky, tak ELISA negativních. Byla zkoumána účinnost přenosu ZYMV mšicí Myzus persicae. V případě použití jediné mšice pro přenos byla stanovena účinnost 40 %. V porostech tykvovitých rostlin na Břeclavsku bylo v a na plevelných rostlinách v jejich okolí zjištěno široké spektrum mšic (Tab. 4). Byla úspěšně prověřena metoda křížové ochrany za použití českého mírně patogenního izolátu ZYMV-K (Obr. 6). Byla prokázána možnost přenosu viru šťávou z listu infikované cukety na jinou cuketu bez použití inokulačního pufru (Svoboda, 2004).

9

Obrázek 5: Virové částice ZYMV, homogenát z listu heřmánkovce přímořského

Ve skleníku byla vyseta semena kandidátských rezistentních odrůd cuket z Francie a USA, novošlechtění českých okurek nakládaček a rezistentní tykve Cucurbita moschata cv. Menina 15. K testovanému souboru okurek byly přibrány dvě komerční odrůdy polních okurek salátovek Dasher II a Lili F1. Pro srovnání byla použita náchylná česká odrůda cukety Zelená a náchylné odrůdy okurek nakládaček Melody F1 a Othello F1 (Nakvasil a Petříková, 2002). Rostliny byly mechanicky inokulovány silně patogenním českým izolátem ZYMV-H. Odolnost rostlin byla hodnocena 4 týdny po inokulaci (plný rozvoj příznaků systémové infekce ZYMV) stanovením relativní koncentrace virového proteinu metodou ELISA. V případě rezistentní odrůdy Menina 15 byla zjištěná hodnota rovna nule. Současně byla provedena inokulace izolátem ZYMV-H pomocí mšic Myzus persicae (Sulzer). Čtyři týdny po přenosu viru mšicemi bylo provedeno stanovení ELISA a hodnoceny příznaky: rostliny tykví odrůdy Menina 15 byly negativní, rostliny cuket odrůdy Zelená byly ZYMV pozitivní. Ze zjištěných hodnot relativních koncentrací je zřejmé, že v odrůdách amerických cuket Jaguar, Cougar a Hurakan se ZYMV množí několikanásobně méně než v náchylné české odrůdě cukety Zelená (Graf 1). Např. v odrůdě cukety Jaguar je virus přítomen přibližně ve třicetkrát nižší koncentraci než v kontrolní náchylné odrůdě a lze ji proto doporučit pro pěstování v podmínkách se silným výskytem ZYMV v České republice. V listech odrůd Hurakan a Cougar byla zjištěna přibližně dvacetkrát nižší koncentrace proteinu ZYMV než v kontrolní náchylné odrůdě Zelená.

10

Tabulka 3: Testování rostlin mimo čeleď Cucurbitaceae na přítomnost ZYMV.

počet rostlin Druh testovaných z toho pozitivních

bez černý (Sambucus nigra L.) 1 0 blín černý (Hyoscyamus niger L.) 1 0 durman panenská okurka (Datura stramonium L.) 1 0

fazol obecný (Phaseolus vulgaris L.) 5 0 heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea DC.) 2 0 heřmánek nevonný (Matricaria inodora L.) 2 0 heřmánkovec přímořský (Tripleurospermum maritimum (L.) Sch. Bip.) 91 3

hrách setý (Pisum sativum L.) 3 0 hluchavka nachová (Lamium purpureum L.) 6 0 jetel luční (Trifolium pratense L.) 1 0 jetel plazivý (Trifolium repens L.) 19 2 kakost nízký (Geranium pusillum L.) 2 0 knotovka bílá (Melandryum album (Mill.) Garcke) 2 0

kopřiva dvoudomá (Urtica urens L.) 2 0 laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus L.) 18 0 lebeda rozkladitá (Atriplex patula L.) 1 0 merlík bílý (Chenopodium album L.) 36 0 merlík zvrhlý (Chenopodium hybridum L.) 16 0 myrobalán (Prunus cerasifera Ehrh.) 39 0 pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris L.) 1 0 penízek rolní (Thlaspi arvense L.) 1 0 popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea L.) 2 0 ptačinec žabinec (Stellaria media (L.) Vill.) 81 5 rdesno ptačí (Polygonum aciculare L.) 1 0 rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia L.) 3 0 řebříček obecný (Achillea millefolium L.) 1 0 sléz přehlížený (Malva neglecta Wallr.) 3 0 starček obecný (Senecio vulgaris L.) 24 0 svízel přítula (Galium aparine L.) 40 0 svlačec rolní (Convolvus arvensis L.) 1 0 tolice dětel (Medicago lupulina L.) 1 0 vratič obecný (Tanacetum vulgare L.) 1 0 vikev ptačí obecná (Vicia cracca ssp. vulgaris Gaud.) 1 0

Celkem 409 10

11

Tabulka 4: Výskyt mšic na tykvovitých a plevelných rostlinách v roce 2002 na jižní Moravě

druh mšice / rostlina okurka nakládačka

okurka salátovka

tykev olejná

tykev obecná

Tripleuro- spermum

maritimum

Stellaria media

Trifolium repens

Senecio vulgaris

Amaranthus retroflexus

Matricaria discoidea

Chenopodium album

Aphis craccivora + Aphis fabae + + + + + + Aphis frangulae + + + + + + Aphis nasturtii + Aulacorthum solani + + + Brachycaudus cardui + Brachycaudus helichrysi + + + +

Brevicoryne brassicae + Hyalopterus pruni + Hyperomyzus lactucae + Hyperomyzus lampsanae +

Macrosiphoniella abrotani +

Macrosiphoniella tanacetaria +

Macrosiphum euphorbiae +

Metopolophium dirhodum + + + +

Myzus persicae + + + + Rhopalosiphum padi +

12

Obrázek 6: Rostlina cukety chráněná křížovou ochranou ZYMV-K (vpravo) před silně patogenním izolátem ZYMV-H

nechráněná rostlina chráněná rostlina

Graf 1: Relativní koncentrace virového proteinu ZYMV-H v listech cuket odrůdy Jaguar,

Cougar, Hurakan, Zelená a tykve odrůdy Menina 15

0

500

1000

1500

2000

2500

Menina 15 Jaguar Cougar Hurakan Zelená

1. rostlina 2. rostlina 3. rostlina 4. rostlina 5. rostlina 6. rostlina 7. rostlina 8. rostlina průměr

Všechny odrůdy zřetelně převyšuje C. moschata cv. Menina 15, která byla hodnocena jako imunní. Tato odrůda nebyla infikována ZYMV ani mechanickou inokulací ani mšicemi a může být doporučena pro šlechtitele jako zdroj rezistence k ZYMV. Odrůdy Jaguar a Cougar měly příznaky virové infekce na listech v podobě lokálních lézí nebo mírné mozaiky. Také jejich plody byly mírně deformované. Naproti tomu rostliny kontrolní odrůdy cukety Zelená byly silně zakrslé s výraznou mozaikou, deformacemi listů a silně deformovanými plody nebo vůbec bez nich. Odrůda Jaguar byla hodnocena jako rezistentní, Cougar středně rezistentní a Hurakan jako středně náchylná k ZYMV-H (Svoboda a Polák, 2004).

Stejně byly stanoveny relativní koncentrace virového proteinu ZYMV-H v listech francouzských cuket CLX 29 235, C63.27, Alice F1, Datcha F1, Sofia a Zara F1 po mechanické inokulaci. Vyhodnocení ukázalo, že se vůbec nejedná o rezistentní odrůdy, a že kromě odrůdy Zara F1 dokonce relativní koncentrace viru převyšují hodnoty zjištěné u kontrolní náchylné odrůdy Zelená (Graf 2). Pozorované příznaky izolátu ZYMV-H na testovaných odrůdách odpovídaly příznakům na náchylných rostlinách. Tyto cukety rozhodně nelze doporučit pro pěstování v podmínkách se silným výskytem ZYMV v České republice. Dále byly porovnány relativní koncentrace virového proteinu ZYMV-H v listech okurek nakládaček 1/05, 9/05, 12/05, Melody F1, Othello F1 a okurek salátovek Dasher II a Lili F1 po mechanické inokulaci virem. V hodnotách relativních koncentrací virového proteinu ZYMV-H v listech novošlechtění nakládaček byly významné rozdíly (Graf 3). Na základě provedených testů lze rozhodně NŠ 1/05 doporučit pro další šlechtění. Pozorované příznaky virové infekce na listech i na plodech této odrůdy byly velmi mírné až téměř žádné. Relativní obsah ZYMV-H v listech ostatních testovaných odrůd byl srovnatelný s náchylnými odrůdami Melody F1 a Othello F1 a nelze je proto doporučit pro pěstování v podmínkách se silným výskytem ZYMV v České republice (Svoboda a Polák, 2007). Graf 2: Relativní koncentrace virového proteinu ZYMV-H v listech cuket odrůdy CLX 29 235, C63.27, Alice F1, Datcha F1, Sofia, Zara F1 a Zelená

0

500

1000

1500

2000

2500

3000

Alice F1 Datcha F1 Sofia Zara F1 C63.27 F1 CLX 29 235 Zelená

14

Graf 3: Relativní koncentrace virového proteinu ZYMV-H v listech okurek nakládaček NŠ 1/05, 9/05, 12/05, odrůdy Melody F1, Othello F1 a salátovek odrůdy Dasher II a Lili

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

1/ 05 9/ 05 12/ 05 Othello Melody Dasher Lili

3. Návrh komplexní ochrany tykvovité zeleniny před ZYMV Na základě původních poznatků výzkumu získaných při řešení výzkumného záměru MZe ČR 000270063 a s přihlédnutím k výsledkům publikovaným v zahraničí předkládáme návrh komplexní ochrany tykvovité zeleniny před ZYMV.

3.1. Ochrana proti plevelům Nejvýznamnějším poznatkem našeho výzkumu ZYMV z hlediska ochrany proti němu je zjištění druhů plevelných rostlin jako primárních zdrojů infekce. Kultury tykvovité zeleniny (okurky, cukety, melouny, tykve a dyně) je nutno chránit proti přezimujícím a víceletým plevelům - přenašečům ZYMV. Plevele je třeba hubit během vegetace pomocí herbicidů i mechanicky agrotechnickými zásahy nejen na pozemcích, kde se tykvovitá zelenina pěstuje, ale i ve všech kulturách v sousedství těchto pozemků. Provedený výzkum prokázal, že ZYMV v České republice přezimuje na třech druzích běžně se vyskytujících plevelů, jmenovitě v heřmánkovci přímořském, v ptačinci žabinci a v jeteli plazivém. Heřmánkovec přímořský byl zjištěn jako nový hostitel ZYMV. Je reálný předpoklad, že i další plevelné druhy z příslušných čeledí a rodů mohou být hostiteli ZYMV. Infikované plevelné rostliny slouží na jaře jako zdroj infekce pro tykvovité rostliny.

V jarním období je třeba hubit přezimující plevele herbicidy na pozemcích včetně okrajů polí a mezí, kde se v předchozím roce vyskytl ZYMV. Stejně tak na sklonku léta po ukončení vegetace tykvovité zeleniny je třeba likvidovat plevelné rostliny v sousedství těchto pozemků.

3.2. Ochrana proti mšicím Zvláštní pozornost je třeba věnovat ochraně proti mšicím, přenašečům ZYMV.

K primární infekci kultur tykvovitých zelenin může docházet již v ranné fázi růstu zelenin po přenosu viru mšicemi z plevelů - přezimujících rezervoárů viru.

15

Po primární infekci může docházet k rychlému šíření viru v porostu zelenin mšicemi. Šíření viru žluté mozaiky cukety napomáhá jeho snadná přenosnost mšicemi. K efektivnímu přenosu pomocí mšic stačí jediná mšice broskvoňová, Myzus persicae. Je třeba střídat pozemky s tykvovitou zeleninou. Mšice nejsou schopny efektivně přenášet ZYMV na velké vzdálenosti, způsob přenosu je neperzistentní, mšice rychle ztrácejí infekčnost.

Aficidní clonu je třeba aplikovat již krátce po vzejití rostlin nebo ihned, jakmile dochází k prvním výskytům mšic. Přitom je zvláště vhodné využívat prognózy výskytu mšic uveřejňované v Aphid Bulletinu na internetových stránkách SRS: http://www.srs.cz. K hubení mšic je vhodné použití insekticidů s repelentním účinkem na bázi pyrethroidů Karate Zeon 5CS, Argon Delta, Fast M nebo Vaztak 10 EC, protože i krátké testovací sání infikované mšice před jejím úhynem na rostlině ošetřené insekticidem může stačit k přenosu ZYMV. Z ostatních chemických přípravků je možné doporučit Pirimor 50 WG, Actellic 50 EC, Mospilan 20 SP, Neudosan, Perfection, Sumithion Super nebo Talstar 10 EC. V zahraničí byly testovány mechanické způsoby aficidní clony, které jsou však pro použití v České republice nákladné. Vhodné jsou především reflexní folie a izolační sítě. Tuto složku ochrany bude třeba ověřit v poloprovozních pokusech intenzivního zelinářství. Velmi důležité je načasování aficidní clony na počátek vzcházení rostlin, protože rané infekce způsobují největší škody, celkovou zakrslost rostlin a silné deformace plodů.

3.3. Izolační vzdálenosti

V souvislosti s primárními infekcemi a přenosem ZYMV mšicemi je nutno dodržovat izolační vzdálenosti mezi jednotlivými kulturami tykvovité zeleniny, přičemž doporučujeme minimální vzdálenost kultur alespoň 500 m. Stejnou minimální vzdálenost doporučujeme pro izolaci produkčních kultur od vesnických záhumenků. Podle provedených průzkumů jsou záhumenky na okrajích vesnic, resp. plevele na nich a na jejich pomezí, silným a stálým zdrojem šíření ZYMV. Monokultury obilnin nebo řepky vyseté v prostoru mezi vesnicemi a kulturami tykvovité zeleniny mohou být dostatečnou zábranou proti přenosu ZYMV do kultur zelenin.

3.4. Přenos semenem

Přenos ZYMV se nepodařilo prokázat i přes opakovaně prováděné pokusy se semeny různých druhů tykvovité zeleniny. Je to významný pozitivní poznatek usnadňující ochranu kultur zelenin proti šíření viru.

3.5. Přenos mechanicky

Virus žluté mozaiky cukety je velmi snadno přenosný mechanicky. K přenosu viru může dojít po pouhém poranění rostlin infikovanou šťávou z rostliny na rostlinu. Významným úsekem ochrany je proto způsob agrotechniky. Veškerá agrotechnika kultivačními a jinými stroji musí být ukončena před zapojením porostů tak, aby rostliny nebyly mechanicky poškozovány a ZYMV nemohl být šířen mechanicky surovou rostlinnou šťávou z poraněných pletiv infikovaných rostlin. Při sklizni plodů je nutno permanentně dezinfikovat používané nástroje oplachováním v 2% NaOH nebo v 50% ethanolu.

3.6. Výživa

Tykvovité zeleniny jsou na hnojení plnými minerálními hnojivy i chlévskou mrvou náročné. Nadprůměrná výživa rostlin snižuje negativní dopady virové infekce. Zvláště zvýšené hnojení dusíkem během vegetace napomáhá ke snížení ztrát u rostlin infikovaných ZYMV. Zlepší se růst rostlin a zmírní se příznaky choroby.

16

3.7. Rezistentní odrůdy Nejúčinnějším způsobem ochrany tykvovité zeleniny před virem žluté mozaiky

cukety je pěstování rezistentních odrůd. Na tomto úseku ochrany jsme bohužel dosud v počátcích. Na ZF Lednice bylo provedeno testování 40 vybraných odrůd okurek nakládaček na odolnost k ZYMV, avšak všechny odrůdy byly k ZYMV náchylné. Ve VURV byly testovány zahraniční odrůdy a zdroje rezistence k ZYMV spolu s novošlechtěním několika českých odrůd okurek nakládaček. Jako imunní k ZYMV byla zjištěna tykev Cucurbita moschata odrůda Menina 15. Dále byla potvrzena zvýšená odolnost k ZYMV odrůd cuket Jaguar, Cougar a Hurakan z USA. Z několika novošlechtění českých okurek nakládaček šlechtitele Ing. B. Holmana z Bzence byla zjištěna zvýšená odolnost k ZYMV u novošlechtění 1/05. Toto novošlechtění je třeba co nejrychleji registrovat jako novou odrůdu a doporučit ji k pěstování především v těch oblastech ČR, kde dochází k největším škodám způsobeným ZYMV. Vedle toho je nutné urychlit cílené šlechtění nových odrůd tykvovitých zelenin na rezistenci k ZYMV a hledat a ověřovat zahraniční odrůdy se zvýšenou rezistencí.

3.8. Křížová ochrana

Pro lokality se silným zamořením ZYMV je možno doporučit použití křížové ochrany proti infekci silně patogenními kmeny viru. Umělá mechanická inokulace vzešlých rostlin ve stadiu děložních listů až prvního pravého listu mírně patogenním kmenem ZYMV se provádí ve skleníku. Děložní listy zdravých rostlin se potírají homogenátem vzniklým rozetřením jednoho dílu mladých listů cuket infikovaných mírně patogenním kmenem ZYMV s přídavkem tří dílů inokulačního pufru (0,03 M Na2HPO4 s přísadou 0,2 % DIECA, pH 9,3 (Mahgoub et al. 1997)), aktivního uhlí a karborunda (200 mesh). Inokulované rostliny se pěstují ještě 1 - 2 týdny ve skleníku izolovaně od zdrojů infekce ZYMV. Potom mohou být vysazeny do prostředí zamořeného silně patogenními kmeny viru a jsou chráněny před další infekcí. Výnos plodů je samozřejmě poněkud nižší, než v případě zdravých rostlin, ale plody jsou velmi často bez deformací. Metoda křížové ochrany je v praxi používána v Izraeli a je třeba ji ověřit i v podmínkách ČR. Ze sběrů na jižní Moravě byl vyselektován mírně patogenní kmen ZYMV-K vhodný pro metodu křížové ochrany. Tento kmen je k dispozici ve sbírce virových patogenů udržovaných ve VURV, v.v.i. Praha.

17

4. Literatura Původní poznatky VURV, v.v.i. Chod J., Jokeš M., 1991. Nález viru žluté mozaiky cukety v Československu. Ochrana Rostlin 27: 111-115. Chod J., Chodová D., Kočová M., 1998. Citlivost vybraných odrůd a kříženců okurek k viru žluté mozaiky cukety. Zahradnictví-Hort.Sci. 25: 15-17. Glasa M., Svoboda J., Nováková S., 2007.

Analysis of the Molecular and Biological

Variability of Zucchini yellow mosaic virus isolates from Slovakia and Czech Republic, Virus Genes 35(2): 415-421. Svoboda J., Polák J., 2002. Distribution, Variability and Overvintering of Zucchini yellow mosaic virus in the Czech Republic. Plant Protect. Sci., 38 (4), p. 125-130. Svoboda J., Polák J., 2004. Preliminary evaluation of squash cultivars for resistance to a Czech isolate of Zucchini yellow mosaic virus. In: Progress in Cucurbit Genetics and Breeding Researh – Proceedings of Cucurbitaceae 2004, the 8th EUCARPIA, Olomouc, July 12-17, 2004, p. 231-235. Svoboda J., Polák J., 2007. Response of selected candidate resistant summer squash cultivars to Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) infection, In: Book of Abstracts of the "10th International Plant Virus Epidemiology Symposium", 15th-19th October 2007, ICRISAT, Patancheru, India, p. 162. Svoboda J., 2004. Ecology of Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV) and contribution to its epidemiology in the Czech Republic. Acta fytotechnica et zootechnica (Nitra, Slovakia), vol. 7, 2004, Special Number, p. 307-310. Svoboda J., 2006. Overview of viruses on cucurbit plants in the Czech Republic. In: Proceedings of the XVII. Czech and Slovak Plant Protection Conference, September 12-14, 2006, Prague, Czech Republic, pp. 111-115. - on CD

18

Původní poznatky ze světa Al-Saleh M.A., Al-Shahwan I.M. 1997. Viruses infecting cucurbits in Riyadh, Gassim and Hail regions of Saudi Arabia. Arab Gulf Journal of Scientific Research. 15: 1, 223-254, 33 ref. Anonym 1, 1999. Queensland Department of Primary Industries, Australia. Variety: 'Dulong QHI'. Application no: 97/309. Plant Varieties Journal. 12: 4, 51-53. Anonym 2, 2001. Queensland Department of Primary Industries, Australia. 'Sunset QHI'. Plant Varieties Journal. 14: 4, 29-31. Anonym 3, 1996. Activity report for 1994-1995 of the Institute for Fruit and Vegetable Growing at the Rheinischen Friedrich Wilhelms University, Bonn (Tatigskeitbericht 1994-1995). 77 pp., 11 pp. of ref. Ansanelli, C., Giovannantonio, C., Tomassoli, L., Di-Giovannantonio, C. 1997. Tolerant varieties and reflective soil coverings to control viruses of courgette. Informatore-Agrario53: 11, 43-45. Brown J.E., Yates R.P., Stevens C., Khan V.A., Witt J.B. 1996. Reflective mulches increase yields, reduce aphids and delay infection of mosaic viruses in summer squash. Journal of Vegetable Crop Production. 2: 1, 55-60, 10 ref. Brunt, A.A., Crabtree, K., Dallwitz, M.J., Gibbs, A.J., Watson, L. 1996. Viruses of Plants: Descriptions and Lists from the VIDE Database. CAB INTERNATIONAL 1414-1417. Brust G.E. 2000. Reflective and black mulch increase yield in pumpkins under virus disease pressure. Journal of Economic Entomology. 93: 3, 828-833, 15 ref. Desbiez C., Lecoq H., 1997. Zucchini yellow mosaic virus. Plant Pathology 46: 809-829. Desbiez C., Wipf-Scheibel C., Lecoq H., 2002. Biological and serological variability, evolution and molecular epidemiology of Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV, Potyvirus) with special reference to caribbean islands. Virus Research 85: 5-16. Diaz, J.,A., Mallor,C., Soria, C., Camero, R., Garzo, E., Fereres, A., Alvarez, J., M., Gomez, Guillamon, M.,L., Luis-Arteaga, M., Moriones, E. 2003. Potential sources of resistance for melon to nonpersistently aphid-borne viruses. Plant Disease 87: 8, 960-964, 41 ref. Fletcher J.D., Nott H.M., Wallace A.R., Roges B.T., Herman T.J.B., 1999. Potyviruses in New Zealand buttercup squash (Cucurbita maxima). Ninth Conference of the ISHS – Vegetable Virus Working Group 9 (3): 304-305. Gilbert-Albertini F., Lecoq H., Pitrat M., Nicolet J. L., 1993. Resistance of Cucurbita moschata to watermelon mosaic virus type 2 and its genetic relation to resistance to zucchini yellow mosaic virus. Euphytica, 1993, 69: 3, 231-237. Herrington M.E., Prytz S., Wright R.M., Walker I.O., Brown P., Persley D.M., Greber R.S. 2001. 'Dulong QHI' and 'Redlands Trailblazer', PRSV-W-, ZYMV-, and WMV-resistant winter squash cultivars. HortScience. 36: 4, 811-812, 9 ref. Kozelská S., 1998. SRS Olomouc, odbor diagnostiky, Šlechtitelů 11: Průzkum výskytu hostitelů ZYMV v napadených oblastech v 1998. Křístková E., Lebeda A., Swiecicki W. (ed.), Naganowska B. (ed.), Wolko B. 2002. Genetic resources of cultivated Cucurbita spp. - a potential source of disease resistance. Broad variation and precise characterization-limitation for the future. Proceedings of the XVIth EUCARPIA Genetic Resources Section workshop, Poznan, Poland, 16-20 May 2001. 341-342, 7 ref. Lebeda S., Křístková E., Kozelská S., Jokeš M., Rodová J., 1999. Response of Cucurbita pepo and Cucurbita maxima genotypes to Czech isolate of zucchini yellow

19

mosaic virus. Ninth Conference of the ISHS – Vegetable Virus Working Group 9 (3): 335-336. Lecoq H., Pitrat M., Clément M., 1981. Identification et caractérisation d´un potyvirus provoquant la maladie du rabougrissement jaune du melon. Agronomie 1, 827-834. Lisa V., Boccardo G., D'Agostino G., Dellavalle G. and d'Aquilio M., 1981. Characterisation of a potyvirus that causes zucchini yellow mosaic. Phytopathology 71, 667-672. Lisa V., Lecoq H., 1984. Zucchini yellow mosaic virus. CMI/AAB Descriptions of Plant Viruses No. 282. Mahgoub H.A., Desbiez C., Wipf-Scheibel C., Dafalla G., Lecoq H., 1997. Characterization and occurrence of zucchini yellow mosaic virus in Sudan. Plant Pathology 46, 800-805. Perring T.M., Farrar C.A., Mayberry K., Blua M.J., 1992. Research reveals pattern of cucurbit virus spread. California Agriculture, 46: 35-40. Petříková K., Nakvasil V., Pokluda R., 2005. Zhodnocení sortimentu okurek nakládaček na rezistenci k ZYMV. In: Sborník přednášek ze semináře "Metodika pro integrovaný systém ochrany polní zeleniny vůči škodlivým organismům", 30. listopadu 2005, Praha 6, pp. 11-16. Polák J., 2002. Praha-Ruzyně, ústní sdělení / metoda ELISA Provvidenti R, 1987. Inheritance of resistance to a strain of zucchini yellow mosaic virus in cucumber. Hort. Science, 22: 102-103. Provvidenti R., Hampton R.O., 1992. Sources of resistance to viruses in the Potyviridae. Archives of Virology, Supplemento 5, 189-211. Riedle Bauer M., Suarez B., Reinprecht H.J. 2002. Seed transmission and natural reservoirs of Zucchini yellow mosaic virus in Cucurbita pepo var. styriaca. Zeitschrift fur Pflanzenkrankheiten und Pflanzenschutz. 109: 2, 200-206, 11 ref. Robinson R.W., Provvidenti R., Shail J.W., 1993. Tests for seedborne transmission of zucchini yellow mosaic virus. HortScience 28(7), 694-696. Tobias I., Kovacs G. 2001. Seed transmission of zucchini yellow mosaic virus - new viral pathogen - on cucurbitaceous plants (A kabakosokat fertozo uj korokozo - a cukkini sarga mozaik virus - maggal is terjed). Novenyvedelem. 37: 1, 29-30, 11 ref. Šindelková M., 2002. SRS-OBO Brno, ústní sdělení / šíření ZYMV na jižní Moravě Verhoeven J.T.J., Roenhorst J.W., 1999. Zucchini yellow mosaic virus and watermelon mosaic virus 2 infections in the Neederlands. Ninth Conference of the ISHS - Vegetable Virus Working Group 9 (3): 295. Yarden G., Hemo R., Livne H., Maoz E., Lev E., Lecoq H., Raccah B., 2000. Cross-protection of Cucurbitaceae from zucchini yellow mosaic potyvirus. Acta-Horticulturae 2000, No. 510, 349-356; 9 ref.

20

Jiří Svoboda a Jaroslav Polák

Metodika komplexní ochrany tykvovité zeleniny proti viru žluté mozaiky

cukety - Zucchini yellow mosaic virus (ZYMV)

METODIKA PRO PRAXI

Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.

2007

Vydal Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.

2007