Monitorování zemní hráze vodního díla Karolinka met odou EIS

Jana Pařílková1, Zbyněk Zachoval1, Jiří Pavlík2, Martina Bulgurovská2, Andrzej Gruchot3, Tymoteusz Zydroń3

1Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav vodních staveb – parilkova.j@fce.vutbr.cz,

zachoval.z@fce.vutbr.cz 2GEOtest, a.s., Brno – pavlik@geotest.cz, bulgurovska@geotest.cz

3Zemědělská univerzita v Krakově, Ústav vodních staveb a geotechniky – rmgrucho@cyf-kr.edu.pl, tymzydr@gmail.com

Abstrakt Příspěvek informuje o výsledcích monitorování elektrických vlastností zemin v tělese zemní hráze vodního díla Karolinka ve třetím roce po ukončení její rekonstrukce. Monitorování se provádí užitím přístroje Z-meter při využití metody elektrické impedanční spektrometrie se zaměřením na průsaky zemní hrází. Informace o změnách, které nastaly v tělese hráze před a po realizaci opatření (rekonstrukce hráze v roce 2013) byly získány monitorováním časových změn elektrických odporů v tělese hráze. Klí čová slova: zemní hráz, průsak, sanace, monitorování, elektrická impedanční spektrometrie 1 ÚVOD Vodní dílo (VD) Karolinka (Obr. 1) spadá pod správu Povodí Moravy, s.p. (PM), závodu Horní Morava, provozu Valašské Meziříčí.

Obr. 1 Vodní dílo Karolinka (www.pmo.cz)

Monitorování změn probíhajících v zemině hráze metodou elektrické impedanční spektrometrie (EIS) bylo zahájeno v březnu 2011 (PAŘÍLKOVÁ et al. 2011) a (RUPP 2011). Podnětem k zahájení

monitorování byly pozorované průsaky na vzdušném líci hráze, které způsobily, že prakticky od prvního napouštění bylo VD Karolinka provozováno se sníženou hladinou vody v nádrži. Monitorování metodou EIS s četností jedenkrát za měsíc bylo prováděno až do roku 2016 projektem E!7614 v programu EUREKA, jehož hlavním řešitelem v České republice je společnost GEOtest, a.s. V současné době probíhá monitorování v rámci udržitelnosti projektu a jeho četnost byla snížena na polovinu. Metoda EIS je součástí metod a postupů, jejichž společným cílem jsou aktivity v oblasti stability a bezpečnosti provozu zemních hrází vodních děl (HODÁK 2010-2012). VD Karolinka je situováno na toku Stanovice v ř. km 0,75 nad městem Karolinka v okrese Vsetín. Hlavním účelem VD je vodárenské využití pro skupinový vodovod Vsetín – Vlára, dále ochrana před povodněmi, zachování minimálního průtoku v toku pod nádrží a energetické využití. Celkový objem nádrže je 7,644 mil. m3, hladina retenčního neovladatelného prostoru je 521,20 m n. m. a plocha povodí je 23,1 km2. Výstavba VD probíhala v letech 1977 až 1985, v roce 2013 byla provedena rekonstrukce VD, a to včetně dotěsnění těsnicího jádra hráze, které je řešeno kopanou podzemní těsnicí stěnou z cemento-bentonitové samotvrdnoucí suspenze (www.pmo.cz). 1.1 Zemní sypaná hráz VD Karolinka Hráz VD Karolinka byla vybudována jako půdorysně přímá, zemní zonální hráz sypaná z místních štěrkovitých materiálů se středním svislým hlinitým těsnicím jádrem napojeným na betonovou injekční štolu. Výška hráze nad základovou spárou je 47 m, délka koruny hráze je 391,5 m. Sklon svahu návodního líce je 1 : 3,3 – 3,6 a vzdušného líce 1 : 2,2 – 2,4. Vzdušný líc je rozdělen dvěma lavičkami v úrovních 500,00 m n. m. a 511,60 m n. m., koruna hráze je v úrovni 522,70 m n. m. Materiál hráze je uložen v jednotlivých zónách tak, že těsnicí jádro je z obou stran obklopeno filtry ze štěrku pocházejícího z údolí Stanovnice (www.pmo.cz). Lícové zóny tvoří štěrkopísky z Nového Hrozenkova. Návodní líc je opevněn makadamem prolévaným živicí. Vzdušná část základové spáry a vzdušná stabilizační zóna hráze jsou odvodněny plošnými drény tl. 0,6 m (www.pmo.cz), (JAREŠ, KREJČÍ 2015), (SÍLOVÁ 2015). Příčný řez hrází se zobrazením nově vybudované podzemní stěny a nových pozorovacích vrtů je uveden na Obr. 2 (KANTOR, HODÁK 2016).

Obr. 2 Příčný řez hrází VD Karolinka (KANTOR, HODÁK 2016)

Ve smyslu vyhlášky ministerstva zemědělství (MZe) č. 471/2001 Sb. o technickobezpečnostním dohledu nad vodními díly bylo VD Karolinka zařazeno do II. kategorie. Četnost technickobezpečnostních prohlídek v trvalém provozu díla je 1 × za 2 roky. Správce VD Karolinka PM zajišťuje provádění technickobezpečnostního dohledu (TBD) v trvalém provozu prostřednictvím pověřené organizace MZe, společností VODNÍ DÍLA - TBD a.s. (VD TBD). Veškerá periodická měření a sledování provádí obsluha a pověřená osoba podle Programu technickobezpečnostního

dohledu sestaveného v souladu s vyhláškou 471/2001 (ZAPLETALOVÁ 2016), v níž přehled sledovaných dějů předepisuje příloha č. 2. Potřebné sledování dějů indikujících různé typy případných poruch je směrováno do následujících oblastí

• provozní poměry, • povětrnostní podmínky, • průsakový režim, • deformace.

V rámci programu TBD jsou stanoveny tři hodnotící meze, a to mez bdělosti, mezní hodnoty a kritické hodnoty. Možné typy poruch hráze jsou specifikovány jako

• sesuv návodní nebo vzdušní části hráze s porušením statické nebo dynamické stability hráze a podloží,

• vnitřní eroze hráze nebo podloží, • povrchová eroze hráze přelitím, • porucha bezpečnostních a výpustných zařízení.

Vzhledem ke skutečnosti, že již od prvního napuštění nádrže VD se na vzdušném líci hráze objevily výronové plochy s různou intenzitou průsaků, které se přes veškerá provedená opatření dosud nepodařilo zcela uspokojivě eliminovat a z důvodu uplatnění aparatury pracující s metodou EIS právě v této oblasti, je dále pozornost věnována monitorování průsakového režimu. Od napuštění VD v únoru 1986, kdy hladina vody v nádrži dosahovala úrovně 517,61 m n. m., tj. 2,39 m pod korunu bezpečnostního přelivu, se na vzdušném líci objevovaly výrony vody s různou intenzitou průsaku. Průzkumy prokázaly, že průsaky jsou způsobeny nedostatečnou propustností hrozenkovských štěrkopísků tvořících zónu při vzdušném líci hráze a technologickou nekázní v sypání jednotlivých vrstev. Vrstvy stabilizační zóny vzdušného líce byly nasypány z velmi různorodých materiálů, které se odlišují především obsahem prachových částic, jejichž zastoupení mělo být dle projektu menší než 4%, ale ve skutečnosti obsah prachových částic dosahuje až 11% (JAREŠ, KREJČÍ 2015). Prosakující voda vytékala z některých vrstev lícové zóny na vzdušný líc hráze, kde se objevila zamokřená místa (Obr. 3). Po objevení průsaků na vzdušném líci hráze byly zahájeny práce, které směřovaly k objasnění původu prosáklé vody, zabývaly se jejím vlivem na bezpečnost VD a dále navrhovaly a zajišťovaly sanaci VD (WOZNICA 1993), (WOZNICA 1998), (BLÁHA a kol. 2003), (RUPP 2011), (HÁJEK 2011), (MACÍK 2011), (RUPP, PAZDÍREK 2012), (JAREŠ, KREJČÍ 2015).

Obr. 3 VD Karolinka – průsaky na vzdušném líci hráze (archivní fotografie PM a VD TBD)

Průzkumy v letech 2004 a 2010 byly již provedeny z důvodu plánovaného vybudování těsnicí stěny. Byla potvrzena široká škála zrnitosti zemin (od jemnozrnných – CH, CS, CG po štěrkovité – GM, G-F) a rozdílná skladba směsných zemin (i mezi polohově blízkými vrty nebyla shledána podobnost), což zapříčiňuje propustnost těsnicího jádra a vzdušných stabilizačních částí v horizontálním i vertikálním směru. Byly stanoveny polohy štěrkovitých zemin v oblasti těsnicího jádra dosahující

hloubky okolo 10 m – 12 m (510,00 m n. m.) resp. 17 m – 18 m (cca 505 m n. m.). Prokázalo se, že rozhraní kvalitnějších zemin těsnicího jádra se nachází v hloubce cca 12 m – 13 m pod korunou (509,00 m n. m. – 510,00 m n. m.). Stejně tak bylo průzkumem 2010 znovu prověřeno, že koruna těsnicího jádra je ve skutečnosti cca o 0,8 m níže než předepisovala projektová dokumentace (úroveň koruny těsnicího jádra místně kolísá a nachází se cca 1,5 m pod korunou hráze, tedy v úrovni maximální hladiny vody v nádrži) (ZAPLETALOVÁ 2016). Z uvedených závěrů bylo usouzeno, že nehomogenita materiálu těsnicího jádra se s největší pravděpodobností bude projevovat v celé délce hráze. S ohledem na uvedený předpoklad bylo již v závěrech průzkumu roku 2004 doporučeno uvažovat o vybudování těsnicí stěny po celé délce hráze, neboť všechny poznatky ukazovaly na možné ohrožení filtrační stability při extrémních stavech hladiny vody v nádrži. Společnost Pöyry Environment a.s. (dnes AQUATIS, a.s.) zpracovala pro zhotovitele stavby EUROVIA CS, a.s. projektovou dokumentaci pro provádění stavby. Dotěsnění těsnicího jádra hráze je řešeno kopanou podzemní těsnicí stěnou z cemento-bentonitové samotvrdnoucí suspenze. Oproti dokumentaci pro stavební povolení došlo ke změně v návrhu dotěsnění bočních zavázání – dle dokumentace provedení stavby (DPS) bylo navrženo provedení tryskovou injektáží. Těsnicí stěna byla realizována v roce 2013. Technické parametry dle DPS jsou

• délka těsnicí stěny je 352,25 m (včetně tryskové injektáže v zavázání, v délce 2 × 25 m); • hloubka těsnicí stěny je proměnná v úseku kopané stěny 10,50 m – 19,30 m, v úseku tryskové

injektáže je hloubka stěny 1,0 m – 11,0 m; • šířka těsnicí stěny je 0,60 m; • šířka vozovky je 3,5 m.

2 MONITOROVÁNÍ PR ŮSAKOVÉHO REŽIMU V prostoru hráze a pod hrází bylo do současnosti provedeno několik typů prací geotechnického monitorování se zaměřením na monitorování průsaků (Obr. 4). Sledován je především vývoj a trend

• tlaku vody v podloží, • tlaku vody v tělese hráze, • vlhkosti těsnicího jádra, • průsaku na vzdušném líci hráze, • průsaku u paty hráze, • celkového průsaku.

Monitorován je rovněž průsak do injekční štoly. Monitorovací systém dále zahrnuje měření pórových tlaků, kdy do těsnicího jádra hráze byly vyhloubeny 4 jádrové vrty, které byly v úrovních 13,0 m a 20,0 m osazeny strunovými vibračními piezometry typu PK45A s integrovanými termometry (výrobce SISGEO Srl – Itálie) pro dlouhodobé sledování pórových tlaků a teplot (RUPP, PAZDÍREK 2012). 2.1 Metoda elektrické impedanční spektrometrie V březnu 2011 byly do vzdušné části zemního těsnicího jádra hráze instalovány 4 sondy, které metodou EIS sledují změny elektrické vodivosti zeminy, a tím nepřímo změny její vlhkosti (Fejfarová, 2014). EIS je nepřímá měřicí metoda, která využívá frekvenční závislost elektrických impedančních charakteristik k analýze vlastností zemin (PAŘÍLKOVÁ 2010). Metoda EIS je určena pro sledování dějů podmíněných změnou elektrické vodivosti zemin vyvolanou např. změnou obsahu vody či jejích elektrických vlastností (např. sledování vlhkosti v zeminách), elektrokinetickými ději na rozhraní (např. elektroda × zrno zeminy, zrno zeminy × zrno zeminy jiné struktury) nebo pro dokumentaci základních představ o struktuře mezisložkového rozhraní (např. elektroda × voda). Monitorování zemní hráze VD Karolinka se provádí 4 sondami instalovanými v místech předpokládaných anomálií, kdy na každé je 22 snímačů osazených v úrovních předpokládaných anomálií. Umístění sond (Obr. 5), jejich celková délka 13 m, délka měřicích elektrod 0,05 m a pozice snímačů na sondě – nepravidelné dělení (PAŘÍLKOVÁ a kol. 2011) vycházelo z polohy pozorovaných výronů (WOZNICA 1993), znalosti charakteristik použitých materiálů (ČIŠTÍN, HÁLEK 1975) a technické dokumentace výstavby hráze. Při rekonstrukci hráze v červnu 2013 došlo k neopravitelnému poškození sondy VL_1 a bylo nutno instalovat novou sondu shodnou s původní (provedeno v září 2013).

Obr. 4 VD Karolinka – monitorovací systém (KANTOR, HODÁK 2016)

Vzhledem k charakteristikám zeminy je sledování realizováno při frekvenci f = 8 000 Hz s dobou přepínání mezi měřeními t = 0,100 s, počet opakování na jednom snímači je n = 5. Využito je třísvorkové zapojení elektrod na sondě, které vyžaduje aplikaci adaptéru (RADKOVSKÝ 2011), (RADKOVSKÝ 2012).

Obr. 5 VD Karolinka – situace umístění sond EIS (ZACHOVAL 2011)

Změny probíhající v zemině hráze jsou sledovány prostřednictvím elektrických veličin vycházejících z principu měřicí metody (PAŘÍLKOVÁ 2010). Odděleně je měřena reálná (elektrický odpor R) a imaginární složka (reaktance X – zdánlivý elektrický odpor) elektrické impedance Z

jXR+=Z, (1)

resp. admitance

jBG +==Z

Y1

. (2) kde G je elektrická vodivost, B je susceptance (BERKA 2010). Každá z vyhodnocených veličin popisuje děj probíhající v zemině, který má na její hodnotu dominantní vliv. Monitorování, které je prováděno pravidelně jedenkrát měsíčně přístroji Z-metr, do roku 2014 bylo doplněno měřením při mimořádných situacích – vyšší intenzita či četnost srážek (déšť, sníh), nárůst resp. pokles úrovně hladiny vody v nádrži, mráz atd., naopak od roku 2017 je realizováno s četností poloviční v rámci udržitelnosti projektu E!7614. Průběh kontinuálně monitorovaných klimatických veličin a úrovně hladiny vody v nádrži v čase je uveden na Obr. 6.

Obr. 6 Monitorované veličiny v čase

3 VYHODNOCENÍ MONITOROVÁNÍ Jedním ze způsobů vyhodnocení monitorování jsou např. mapy elektrické vodivosti zemin G v závislosti na výšce h vztažené ke koruně hráze (zpracováno v programu Surfer 8) upozorňující na místa se zvýšeným obsahem vody ve sledovaném úseku zemní hráze (Obr. 7). První elektroda EIS je ve výšce h = -1 m (1 m pod korunou hráze), poslední elektroda je osazena ve výšce -13 m, instalace těsnicí clony byla realizována v měsíci březnu až říjnu 2013. Všechny mapy jsou, z důvodu srovnatelnosti výsledků, vyhodnoceny pro jednotnou škálu elektrické vodivosti. Modrá barva reprezentuje vysoký obsah vody v zemině, hnědá barva znamená zeminu relativně suchou.

Obr. 7 Mapy elektrické vodivosti zeminy sledovaného úseku zemní hráze – březen, 2011 až 2017 (řazeno postupně pod sebou)

Na základě výsledků monitorování lze konstatovat, že naměřené hodnoty G dosahují extrémů po rekonstrukci v podstatě ve stejné výškové úrovni jako před rekonstrukcí. Avšak po rekonstrukci jsou hodnoty G dosahovány při vyšších úrovních hladiny vody v nádrži. V únoru 2015 a lednu 2016 se na vzdušném líci hráze v profilu mezi sondami VL_1 a VL_2 tj. v levé části hráze mezi horní a dolní lavičkou objevily výrony (Obr. 8), jejichž rozsah byl zakreslen na situaci drenážních per (Obr. 9)

(ZAPLETALOVÁ 2016). Vizuální pozorování a uvedené konstatování dokládají i zvýšené hodnoty elektrické vodivosti ve výšce -10,6 m a -12,9 m zaznamenané monitorovací aparaturou (Obr. 10).

Obr. 8 Pozorované průsaky únor 2015, leden 2016 (PAŘÍLKOVÁ)

24.2.2015

30.1.2016

Obr. 9 Rozsah průsaku na levé straně vzdušného líce zakreslený na situaci drenážních per (ZAPLETALOVÁ 2016)

Obr. 10 Průběh elektrické vodivosti zeminy ve vybraných úrovních a hladiny vody v nádrži v letech 2011 až 2017

Vyhodnocení celkové průměrné admitance Ȳ pro jednotlivé sondy (Obr. 11), vyjádřené jako inverzní hodnota aritmetického průměru měřených hodnot elektrické impedance na všech 20 snímačích jedné sondy, zjištěný trend rovněž podporuje. Je třeba zdůraznit, že uvedený způsob vyhodnocení potlačuje extrémy identifikované jednotlivými sondami, avšak veličina zohledňuje jak změnu obsahu vody v zemině, tak i změnu její struktury. Hodnocení trendu vývoje Ȳ stanoveného jednotlivými sondami ve vazbě na změny úrovně hladiny vody v nádrži po rekonstrukci hráze neprokázalo přímou souvislost (PAŘÍLKOVÁ a kol. 2016). Při analýze časového průběhu hodnot celkové průměrné admitance lze konstatovat, že nejvýraznější kvantitativní změna hodnot Ȳ byla zaznamenána sondou VL3 v roce 2015 a trend je držen i v roce 2016. Zatímco v roce 2014 lze na sondách VL2 až VL4 konstatovat v průběhu roku vyrovnané hodnoty, na sondě VL1 dokonce s výrazně zmenšujícím se trendem odpovídajícím snížení obsahu vody v zemině, v roce 2015, 2016 a měřených měsících roku 2017 uvedené neplatí. Na sondách VL2 a VL4 jsou hodnoty Ȳ v roce 2016 a 2017 na úrovni roku 2011. Na všech sondách jsou zaznamenány

hodnoty stejné či vyšší než v roce 2012, tedy před instalací těsnicí stěny. Klesající průběh hodnot Ȳ v roce 2014 při nárůstu hladiny vody v nádrži současně s přibližně 40% snížením hodnot Ȳ oproti stejným měsícům v roce 2012 by evokoval vysokou účinnost zamezení průsaku provedenou těsnicí stěnou, avšak skutečnost z roku 2015 a 2016 uvedenou teorii nepodporuje (FRÁNKOVÁ 2015), což dokumentují i data z měřených měsíců roku 2017. Vyšší hodnoty Ȳ se stále objevují na sondě VL2. Ukazují, že v jejím okolí je proti roku 2012 pravděpodobně obsah vody o cca 20 % vyšší, mírně se zmenšující trend v měsících září až únor souvisí s povětrnostními vlivy. V okolí sondy byl pozorován výron, který byl v květnu 2016 sanován drenážním perem a průsak je měřen, přesto byla v únoru 2017 zaměřena nová výronová plocha (Obr. 4 a Obr. 12). Vyšší hodnoty Ȳ se v letech 2015 až 2017 objevují rovněž na sondě VL3.

Obr. 11 Průběh průměrné admitance zeminy v letech 2011 až 2017

0.0

0.5

1.0

1.5

2.0

2.5

3.0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Ȳ[10-3S]

měsíc

VL1 2011 2012 2013 2014

2015 2016 2017

0.0

0.5

1.0

1.5

2.0

2.5

3.0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Ȳ[10-3S]

měsíc

VL2 2011 2012 2013 2014

2015 2016 2017

0.0

0.5

1.0

1.5

2.0

2.5

3.0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Ȳ[10-3S]

měsíc

VL3 2011 2012 2013 2014

2015 2016 2017

0.0

0.5

1.0

1.5

2.0

2.5

3.0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Ȳ[10-3S]

měsíc

VL4 2011 2012 2013 2014

2015 2016 2017

Obr. 12 Podélný řez drenážním perem D1A (KANTOR, HODÁK 2016)

ZÁVĚR Od napuštění přehrady do současnosti jsou u zemní hráze VD Karolinka konstatovány podstatné technické problémy identifikovatelné objevujícími se výrony vody na vzdušném líci zemní hráze. Byla provedena řada technických opatření směřujících k možnosti identifikace jejich původu, která spočívala např. v separaci dešťových a průsakových vod u strojovny pod hrází. Předpokládaný vznik průsakových cest z návodní strany hráze přes vlastní těsnicí jádro je pravděpodobně odvislý od toho, jakým způsobem probíhalo navážení a hutnění materiálů těsnicího jádra. Zeminy použité na stavbu zemní hráze vykazovaly širokou škálu zrnitostí, možnou příčinou vzniku průsakových cest je nedodržování technologických postupů a použití nevhodných materiálů. Správce díla – Povodí Moravy, s. p. v roce 2013 přistoupil k zásadnímu opatření, kdy poptal veřejnou zakázku na stavební práce, jejichž předmětem byla kompletní dodávka stavby s názvem „VD Karolinka – rekonstrukce hráze“. V rámci realizace předmětu veřejné zakázky byla vybudována těsnicí stěna v horní části těsnicího jádra hráze. Dopuštění VD na úroveň zásobní hladiny bylo provedeno v říjnu 2014. Souhrnně lze říci, že v oblasti největšího průsaku, ve výšce -5 m až -10 m mezi sondami VL1 a VL2 došlo po rekonstrukci k výraznému zmenšení hodnot elektrické vodivosti zeminy a tím i pravděpodobně ke zmenšení stupně nasycení pórů vodou. Podobný závěr lze pro uvedený rozsah hloubek vyslovit také v případě sondy VL4. V tomto směru je možné aplikaci těsnicí stěny označit za účinnou. Při studiu průběhů elektrických vodivostí měřených sondou VL1 je patrné, že oblast vyššího stupně nasycení pórů zeminy vodou se přesunula níže, přibližně do výšky -10 m až -11 m (těsnicí stěna má výšku proměnlivou od -10,50 m do -19,30 m). Sonda VL1 se po rekonstrukci nachází v části hráze s téměř nejmenším dosahem těsnicí stěny, cca -11 m, a její pravděpodobné podtékání dokumentuje i numerický model. Hodnota nově vzniklého extrému je sice menší než hodnota výše položeného z roku 2012, je však třeba podotknout, že se v průběhu roku neustále mírně zvětšuje. U ostatních sond, které se nacházejí v oblasti s větším dosahem těsnicí stěny, přibližně -19 m, se tato oblast zvětšení elektrických vodivostí a tedy zvětšeného stupně nasycení pórů zeminy vodou neobjevuje, což podporuje i zmenšená hodnota celkových měřených průsaků. Částečné zvětšení G oproti roku 2012 lze v nejnižších měřicích úrovních pozorovat i u sondy VL4, zde však není extrém tak patrný a v průběhu roku jeho hodnota kolísá. Při uvážení výsledků měření a jejich způsobu interpretace je možné konstatovat, že v oblasti sondy VL1 je hloubka provedené těsnicí stěny nedostatečná. Uvedený závěr podporuje i skutečnost, že přibližně v oblasti původního historického výronu se v únoru roku 2015 i lednu 2016 opět objevuje výronová plocha, na níž taje sníh (Obr 10a). Vzniklá situace byla v květnu 2016 řešena svedením průsaku do nového drénu, avšak příčina výronu dosud nebyla uspokojivě zjištěna. Příčinou může být např. skutečnost, že svahová či srážková voda může procházet drenážním kobercem nebo se může jednat o vodu z nádrže, která podtéká těsnicí stěnu a prochází následně drenážním kobercem, může se však jednat i o kombinaci obou příčin. Nutno je však uvažovat i variantu poruchy těsnicí stěny. Dále je třeba upozornit na zvětšení hodnot elektrických vodivostí ve výšce přibližně -2 m až -4 m, které je nejvýznamnější na sondě VL3, částečně ho lze pozorovat také na ostatních sondách. Komplikovanost konstrukce zemní hráze VD Karolinka a probíhajících dějů ukazuje, že posouzení pouze na základě monitorování metodou EIS není jednoznačné, dává však určitou představu o změnách nasycení zeminy vodou v monitorované oblasti hráze. V celkové koncepci účinnosti provedených opatření bude třeba stanovit, jak uvedená skutečnost koreluje s měřenými průsaky v patě hráze a dalšími sledovanými parametry, jako je úroveň hladiny vody v nádrži, její teplota, teplota zeminy, průběh pórových tlaků apod. Důležitým vlivem bude jistě i technologie výstavby a proces stárnutí jílocementové směsi těsnicí stěny. Všechny uvedené závěry vycházejí z předpokladu, že instalací těsnicí stěny nedošlo ke změnám mechanických ani chemických charakteristik monitorované zeminy a změny hodnot elektrických veličin jsou dominantně důsledkem změny stupně nasycení pórů zeminy vodou. Monitorovací aparatura EIS a zjištěné výsledky napomohly identifikovat lokální anomálie v tělese hráze a podpořily požadavek jejich sanace. Hráz je nadále sledována a pravidelně monitorována, avšak stávající měřicí a sledovací systém nebyl doposud schopen uspokojivě ověřit, odkud výronová voda pochází.

Poděkování Příspěvek byl vytvořen v rámci udržitelnosti řešení mezinárodního projektu E!7614 programu aplikovaného výzkumu EUREKA a řešení projektu LO1408 AdMaS UP – Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie podporovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci účelové podpory programu Národní program udržitelnosti I. LITERATURA BERKA, Š. Elektrotechnická schémata a zapojení 2. BEN - technická literatura, Praha 2010. 228 pp. ISBN 978-80-7300-254-1. BLÁHA, P. a kol. Karolinka – monitoring 2003. GEOtest, Brno 2003. ČIŠTÍN, J., HÁLEK, V. VN na Stanovnici u Karolinky. Filtrační stabilita sypanin. Závěrečná zpráva. VVÚVSH VUT v Brně, Brno 1975. FRÁNKOVÁ, H. Účinnost těsnicí clony VD Karolinka analyzovaná metodou EIS. Bakalářská práce. FAST VUT v Brně, Brno 2015, pp. 1-85. HÁJEK, J. Kontaktní osoba zadavatele veřejné zakázky ID poptávky 84844, 2011, http://www.isvzus.cz/cs/Form/Display/27033. http://www.vestnikverejnychzakazek.cz/cs/Form/Display/364598. HODÁK, J. Vývoj nových metod pro zvýšení bezpečnosti přehrad – etapové výzkumné zprávy I – VIII. (2010 - 2012). HODOVSKÝ, J. Vodní dílo Karolinka je po zásadní rekonstrukci opět plně funkční. Tisková zpráva 2013. http://www.pmo.cz/cz/media/tiskove-zpravy/vodni-dilo-karolinka-je-po-zasadni-rekonstrukci-opet-plne-funkcni/. JAREŠ, Z., KREJČÍ, V. VD Karolinka – rekonstrukce hráze. Setkání vodohospodářských kateder 2015. Karolinka 2015, 8 pp. MACÍK, J. Karolinka. Zpravodaj o vodě. 4/2011, 5 pp. ISSN 1803-666X. PAŘÍLKOVÁ, J., GARDAVSKÁ, Z., FEJFAROVÁ, M., ZACHOVAL, Z., VESELÝ, J., PAVLÍK, I. Využití metody EIS při monitorování vybraných procesů v půdě. Influence of Anthropogenic Activities on Water Regime of Lowland Territory Physics of Soil Water. VHZ ÚH SAV. Michalovce. 2011. ISBN 978-80-89139-23-1. PAŘÍLKOVÁ, J. Monitorování proudění vody zeminou a možnosti jeho využití u ochranných hrází. Teze habilitační práce obor Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství. FAST VUT v Brně, VUTIUM, Brno, 2010. 25 pp. ISBN 1213-418X. PAŘÍLKOVÁ, J., PROCHÁZKA, L., PAVLÍK, J. Systém sledování vybraných parametrů porézních látek metodou EIS v širokém spektru aplikací. Oponovaná zpráva projektu LF13019 za rok 2015 – technická část. GEOtest, a.s., Brno 2016. RADKOVSKÝ, K. Description of Z-meter III construction. EUREKA 2011. Štramberk 2011. pp. 34-38. ISBN 978-80-214-4325-9. RADKOVSKÝ, K. Z-meter III – practical experiences and knowledges. EUREKA 2012. Brno 2012. pp. 34-37. ISBN 978-80-214-4537-6. RUPP, D. Monitoring of seepage conditions of the dam of the Karolinka reservoir. EUREKA 2011. Štramberk 2011. pp. 78-86. ISBN 978-80-214-4325-9. RUPP, D., PAZDÍREK, O. The Karolinka reservoir dam monitoring. EUREKA 2012. Brno 2012. pp. 97-103. ISBN 978-80-214-4537-6. SÍLOVÁ, T. VD Karolinka – těsnicí clona. Závěrečná seminární práce. PMO, s.p. 2015, pp. 1-17. WOZNICA, L. Karolinka, sesuv XVI. etapa. Závěrečná zpráva, Woznica, Brno 1993. WOZNICA, L. Hydrochemické zhodnocení, Karolinka – sesuv, Woznica, Brno 1998. ZAPLETALOVÁ, M. Monitorování průsakového režimu hráze VD Karolinka. Závěrečná seminární práce. PMO, s.p. 2016. pp. 1-39.