MYŠLENKOVÉ KOŘENY EVROPSKÉHO SJEDNOCENÍ

EVROPSKÁ IDEA předobraz sjednocené Evropy – již antické

Řecko a římská říše, následně Svatá říše římská národa německého

snaha překlenout politickou roztříštěnost Evropy jako hlavní „motor“ pro uvažování o „sjednocené (společné) Evropě“

institucionální rovina sjednocování

STŘEDOVĚK (1) Dante Alighiery, básník a myslitel (1265-

1321), spis Monarchia (český překl. „O jediné vládě“), podpora obnovení silného římského císařství podřízeného tzv. lidskému právu, kritika církve a snahy papežů vládnout,

církev – instituce duchovního charakteru

STŘEDOVĚK (2) Jiří z Poděbrad, český král (1420 – 1471) – hlavním

motivem byly bezpečnostní záruky před arabskými nájezdy. „Unie evropských států“: vlastní pokladna (každý panovník 1% svých příjmů /rok) v čele „předsednictvo“ (králové Francie – Ludvík XI.,

Německa – (jiný, než Jiří nebyl, kromě římského krále, benátský dóže a v budoucnu za Španělsko kastilský král

společný „parlament“ – shromáždění velvyslanců jednotlivých členských států a

smírčí soud otevřenost pro další křesťanské evropské země! PRVNÍ PLÁN, JEŽ NEPOČÍTAL V EVROPĚ S CÍRKVÍ A PAPEŽEM

– NEUSPĚL

Vévoda ze Sully, diplomat v době 30ti-leté války (1560 – 1641) – bezpečnostní hledisko, 40ti členná rada patnácti evropských křesťanských států

NOVOVĚK (1) William Penn, angl. představitel náboženského hnutí

kvakerů(1644 – 1718) – „Esej o současném a budoucím míru v Evropě“ – představa suverénního evropského parlamentu podle

anglického vzoru, jako nadnárodního shromáždění zastoupení států podle velikosti (N – 12 (včetně

českého zástupce), Fr. A Šp. – 10, It. – 8, A – 6, ŠV., Pol., Hol. – 4, Švýc.- 2, pobalt. Kuronsko a Šlesvicko – 1). Rus. a Tur. – mimo.

rotující předsednictvo, většinové hlasování mír a bezpečnost – ostatní suverénní záležitost

jednotlivých členů nedotknutelná autorita křesťanství

NOVOVĚK (2)

Immanuel Kant, německý filosof (1724 - 1804) – „K věčnému míru“ – jeden z posledních velkých kosmopolitních návrhů, jak zajistit trvalý mír:

federativní uspořádání v Evropě včetně evropské ústavy

Zavedení republikánského systému proti násilnému prosazování národních zájmů stálé evropské vojsko

SPOJENÉ STÁTY EVROPSKÉ (1) 1848 – mírové kongresy (VI.-Londýn, IX-

Brusel, VIII.49-Paříž, 1850-Frankfurt, VI.51-Londýn)

prezentace velkého množství stanovisek a vizí

Victor Hugo (1802-1855) – aktivní na kongresech; spis Rýn – spolupráce Francie a německých státečků zajistí Evropě zdárný vývoj. Garant: Francie – posunutí jejích hranic až za Rýn

preferoval Spojené státy Evropské, a to i po porážce Francie a sjednocení Německa (1971) i když připustil, že se bude jednat o dlouhý proces ve vzdálené budoucnosti. Nadále trval na potřebě německo-francouzského usmíření

SPOJENÉ STÁTY EVROPSKÉ (2) Neúspěch revoluce 1848 – „pád“ evropského

nadšení a nárůst nacionalismu x postupné oživení (od 2.pol.60. let):

založen časopis Spojené státy evropské místo SSE akcent na federaci národů Evropy postupně úpadek => 1888 – vznik

meziparlamentní unie – I. Mezinárodní mírový kongres – 1899 – iniciován ruským carem Mikulášem II. + vznik pan-hnutí (pangermanismus, panslavismus…)

po 1875 – tvrzení „Evropa už neexistuje“

STŘEDNÍ EVROPA První úvahy už v roce 1848 (Metternich), reálně pak

Bismarck (a pruská vítězství). Friedrich Naumann (1860-1919) – publikace

Mitteleuropa (1915): Spolupráce N a R-U + ostatní dle přání na smluvní bázi

– nadstát (hosp.spolupráce, celní unie, jednotný obchodní prostor, právní řád a dopravní systém…)

Požadavek solidarity bohatších států s chudšími. Kritici: projekt je přípravou vzniku Velkého Německa

z politiky byly ideje evropanství vytlačeny zcela – na Evropu odkazovali pouze ti, co se obávali nového vzestupu nacionalismu (historik Ranke /1795-1886/ ad.)

FEDERALISMUS Z ANGLIE federalismus – produkt britského prostředí, v

politické praxi uplatnili Američané John Seeley – profesor dějin – kniha

„Anglická expanse“- myšlenky tzv. „imperiální federace“ – VB vytvořením federace s dosavadními koloniemi zabrání dominanci USA nebo Ruska.

Řešení pro evropské státy: federace (přednáška „Spojené státy evropské“) – výhradní kontrola nad ozbrojenými silami

POVÁLEČNÉ MODELY(1): PANEVROPA panevropské hnutí – první meziválečné hnutí v oblasti

sjednocování Evropy, první skutečně politický projekt výstavby sjednocené Evropy

autor: Richard Coudenhove-Kalergi (1894-1972), „Panevropa“ (1923):

myšlenka Panevropské unie (organizace během jednoho roku založena) na základě koncepce modelu Panevropské unie

Evropa se musí sjednotit, vymezena hranicemi evropského kontinentu (vyjma Ruska a VB – mají mnoho neevropských zájmů)

USA – přítel Evropy, ale do budoucna velký konkurent, vztah F-N – úskalí sjednocovacího procesu

SSE nahradil pojmem Panevropa (panevropské hnutí – cesta ke SSE)

Fáze procesu vzniku Panevropy: 1) propagace a výchova, 2) smlouva o volném svazku (rozhodčí soud a garanční pakt), 3) celní unie, 4) panevropská ústava (všechny instituce i vztahy)

POVÁLEČNÉ MODELY(2): PANEVROPA rozmach: 1925 – Panevropský manifest, 1926 –

Panevropský kongres ve Vídni: přijat programový cíl spojení všech evropských států, kompromis – možnost připojení Anglie,

květen 1930 – Návrh Panevropského paktu „Evropský svazek států“– v podstatě návrh evropské ústavy (konkr. modelu federace) - vrchol

státy by neztratily suverenitu, Spolková rada – za každý stát jeden zástupce, většinové rozhodování (jednomyslnost – otázky suverenity), Spolkové shromáždění (volba spolkového kancléře i vicekancléře, spolkových soudců, kontrola hospodaření), Spolkový soud, Spolkový úřad (výkonná moc)

Projekt nerealizován Hospodářská krize – konec úvah o Panevropě x

Panevropská unie nadále existovala (další kongresy). Po nástupu Hitlera Panevropa zakázána

BRIAND: PLÁN FEDERÁLNÍ UNIE (1) Aristide Briand, fr. soc. politik (1862-1932), v l. 25-31 min. zahr.

franc.vlád. Usiloval o fr.-německé usmíření, hl. architekt locarnského paktu, tvůrce Briand-Kellogova paktu, navrhovatel a propagátor evropské unie.

Iniciativa evropského sblížení prostřednictvím spolupráce Fr.a N. – předpoklad všech evropských projektů. Navrhoval ustavení Spojených států evropských – snaha získat podporu N (min.zahraničí Stresemann – VI. 1929 schůzka). V N – kritika – příliš účelový plán, podporující hegemonii Fr. v E.,protiamerický charakter…

Briand plán zveřejnil až v létě 1929 (coby fr.premiér), poté přednesl na plénu Společnosti národů (IX.29)

hospodářská i politická dimenze spolupráce v E. Shoda 27 přítomných států, aby Briand Briand předložil memorandum, shrnující jeho myšlenky.

17.5. 1930 –Briand předložil „Memorandum o organizaci režimu evropské federální unie“ – následovaly návrhy od různých institucí jednotlivců na uspořádání E. Okolnosti vývoje (propad na Wall Streetu – X.29,vzestup NSDAP v Německu. Postupně odklon v Evropě, kromě Panevropy. Memorandum předloženo vládám 27 zemí (čl. SN) a Rusku a Tur. Dohoda, že E.vlády odpoví písemně a bude následovat rozprava SN.

BRIAND: PLÁN FEDERÁLNÍ UNIE (2) Obsah Memoranda: 1) mírová organizace Evropy (morální unie), 2)

orgány Unie, 3) koncepce Unie (bezpečnostní tématika). Vytratila se celní unie,odstranění hranic, zbyly jen hrubé základy z původně uvažované politické unie), už jen součást SN nikoli samostatně

Orgány: Evropská konference, Politický výbor a sekretariát. Kompetence vymezeny v obl. hosp., veřejných prací, dopravy, fin., zdravotnictví, kultury a správy. Plánem bylo stanovit „podstatné směrnice vymezující kompetence x ponecháno posouzení SN

Poté zveřejňovány odpovědi jednotlivých států (26) – výhrady, diplomatický jazyk, pokles sympatií pro projekt. Malé státy (20) pro projekt s výhradami (z nich Maď. a Irsko proti). Zdráhali se N, It., Brit. – spíše výhrady (nejjasněji It. – proti nezahrnutí SSSR)

9.9. 30 - konference k projednání na půdě SN (volební vítězství nacistů v N – zdecimování Stresemannovy Německé lidové strany) – proti Briandovu plánu

diskuse bez závěrů, vytvořena na návrh Brit. Studijní komise pro federální unii opři Společnosti národů – předsedou zvolen Briand

Konec projektu x poprvé, kdy plán na evropské sjednocení přinesl vysoký funkcionář velké evropské země

DALŠÍ PROJEKTY SJEDNOCENÍ EVROPY Intelektuální rovina (Guglielmo Ferrero:

„Stará a nová Evropa“; Karl Jaspers: „Duchovní situace doby“ atd.)

Spolek Německý výbor pro evropskou spolupráci (1927)

Federace ve střední Evropě

EVROPSKÁ EKONOMICKÁ INTEGRACEdefinice, fáze, cíle anástroje, právní základy

1. CO JE EKONOMICKÁ INTEGRACE ? nový proces, po 2. světové válce, probíhá po celém světě, zahájen v Evropě

1.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA J. Pelkmans (2006): Odstranění ekonomických hranic mezi

dvěma nebo více ekonomikami (státy )

Základní přínos ekonomické integrace: posílení skutečné nebo potenciální konkurence a efektů, které z toho plynou

A.M. El-Agraa (2007): Odstranění všech diskriminačních

překážek v obchodě

mezi nejméně dvěma státy, zavedení určitých forem kooperace a koordinace mezi nimi

D. Dinan (2000) : Odstranění bariér kladených obchodu a

investicím, jakož i přijetí komplexních soutěžních pravidel na trzích zboží a trzích faktorů

(tzn.trzích kapitálu a práce)

Ekonomická integrace je proces, v němž se postupně propojují dosud oddělené národní trhy (odstranění „ekonomických hranic“ (podle Pelkmanse),

což předpokládá odstranění překážek (ekonomických, obchodních, daňových, administrativních, technických aj.) mezi nejméně dvěma státy, které tomu doposud bránily (podle El-Agray),

a zavedení společných pravidel (především soutěžních, podle Dinana)

EKONOMICKÁ INTEGRACE : PRACOVNÍ DEFINICE

Vzájemné otevírání národních trhů zúčastněných států, jež si vyžaduje

určité formy jejich spolupráce a koordinace jejich hospodářských politik

OBSAH A FORMY EKONOMICKÉ INTEGRACE

Dva procesy

1. Integrace trhů

2. Integrace hospodářské politiky

INTEGRACE TRHŮ

trhy zboží, pracovních sil, služeb a kapitálu

INTEGRACE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Různé formy spolupráce vlád

zúčastněných zemí, výměna zkušeností

společný postup (uznávání diplomů), společná pravidla (pravidla hospodářské soutěže na vnitřním trhu),

harmonizace předpisů (zdravotní a bezpečnostní předpisy),

koordinace hospodářské politiky (fiskální), společné politiky (obchodní, zemědělské a

dopravní), měnová

PODNĚTY INTEGRAČNÍHO PROCESU (V EVROPĚ) EKONOMICKÉ vytvořit příznivější podmínky pro růst

ekonomické prosperity a životní úrovně obyvatel, rozšíření trhů, větší hospodářský prostor

POLITICKÉ vytvořit z Evropy kontinent míru, vyloučit

války, odstranit zdroje konfliktů, které v minulosti přivedly ke dvěma světovým válkám

první krok západoevropské integrace založení Evropského společenství uhlí a oceli (1951),

rozšíření EU v 70. letech (jižní Evropa), rozšíření na Východ (po roce 2004),

BEZPEČNOSTNÍ A STRATEGICKÉ období studené války, vojenská a

ideologická hrozba Sovětského svazu, faktor, který stmeloval západoevropské země,

GEOPOLITICKÉ oslabení Evropy, dvě supervelmoci,

snaha posílit pozice Evropy ve světě

Ekonomická integrace se vždy proplétá s politickou integrací

Dominantní pohnutka v Evropě : politická a bezpečnostní, ekonomická

integrace jako nejschůdnější cesta

PŘÍNOSY EKONOMICKÉ INTEGRACE (CO MOTIVUJE ZEMĚ)

Obecné očekávání země bude na tom

lépe,

OČEKÁVANÉ EFEKTY rozsáhlejší odbytiště (integrace trhů), rozvoj obchodu, výhody z rozsahu výroby, optimální rozsah výroby, specializace, vyšší

produktivita, snižování nákladů, efektivnější alokace zdrojů, přitažlivost pro investory posiluje se konkurenční prostředí - inovace,

kvalita zboží a služeb, sortiment a servis, adaptace, tlak na strukturální změny

makroekonomické přínosy (vzájemný obchod a růst zaměstnanosti)

STUPNĚ ( FÁZE ) EKONOMICKÉ INTEGRACE Vývojové fáze ekonomické integrace Negativní

odstranění překážek obchodu mezi zúčastněnými státy (cla,kvóty aj.), liberalizace vzájemného obchodu,

bez společných institucí, na základě mezivládní spolupráce, nižší stupeň ekonomické integrace

Pozitivní nejen odstranění překážek vzájemného obchodu, ale

otevření dalších trhů, nutná společná pravidla, určité pravomoci národního státu se převádějí se

souhlasem členských států do rukou společných, nadnárodních institucí,

společné instituce a jejich pravomoci

1. PÁSMO VOLNÉHO OBCHODU odstranění bariér vzájemného obchodu

zbožím (zpravidla jen průmyslovým) postoj vůči třetím zemím : vlastní celní režim,

vlastní obchodní ochrana vůči třetím zemím důsledky : zůstává kontrola na hranicích případ negativní integrace, bez institucí,

mezivládní dohoda, integrace trhů zboží, příklady : ESVO (EFTA), NAFTA, ASEAN, CEFTA

CELNÍ UNIE odstranění bariér vzájemného obchodu

zbožím plus společný postup v obchodu s třetími zeměmi, společná obchodní politika vůči třetím zemím,

důsledky : odstraněna kontrola na vnitřních hranicích, proclívání na vnějších hranicích, volný pohyb zboží na území celní unie,

ES od začátku budována jako celní unie, nikoli jako pásmo volného obchodu, chápána jako první krok ke společnému trhu,

SPOLEČNÝ (JEDNOTNÝ, VNITŘNÍ ) TRH celní unie plus volný pohyb služeb a

výrobních faktorů (práce a kapitálu ) velký propojený hospodářský prostor bez

vnitřních hranic, efekty společného trhu:

silné propojení ekonomik zúčastěných zemí obchodní integrace, přesuny kapitálu, mobilita

pracovních sil přes hranice, posílení konkurence přes hranice

EU od začátku budována jako celní unie a společný trh

HOSPODÁŘSKÁ A MĚNOVÁ UNIE společný trh plus společná měna, společná

měnová politika prováděná společnou centrální bankou,

vysoký stupeň ekonomické integrace: propojení trhů plus integrace v měnové oblasti,

odstranění měnových překážek vzájemného obchodu a přesunu kapitálu, dovršení vnitřního trhu,

koordinace hospodářských politik : měnové a rozpočtové, koordinace

dalších sfér hospodářské politiky : zaměstnanost, daně

TŘI STRÁNKY EVROPSKÉHO INTEGRAČNÍHO PROCESU : DEEPENING, WIDENING, ENLARGEMENT

1. Prohloubení (Deepening) Kroky v postupném otevírání (propojování)

základních trhů členských zemí, postup v ekonomické

Příklad : volný pohyb osob, volný pohyb zboží, harmonizace předpisů (bezpečnostní předpisy u výroby automobilů, prohlubování trhu služeb

2. Widening rozšíření ekonomické integrace do dalších

sfér ochrana životního prostředí, regionální politika, politika zaměstnanosti, podpora výzkumu, měnová integrace,

3. Enlargement (rozšíření) rozšíření počtu členských zemí, rozšíření

integrovaného prostoru, původně šest zakladatelských zemí,

Pět fází : 1973 (9 zemí), 1981 ( 10 zemí), 1986 (12 zemí), 1995 (15 zemí), 2004-2013 (28 zemí)