Upload
jaroslav-mrkos
View
252
Download
6
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Tato práce se zabývá výchovou postiženého dítěte v rodině. Popisuje obecné zásady výchovy, význam rodiny pro postižené dítě, úlohu rodičů a nevhodné výchovné styly. Cílem práce je uvést nevhodné výchovné styly, kterých se rodiče postižených dětí mohou při jejich výchově dopustit a které následně mohou nepříznivě ovlivnit budoucí život dítěte s postižením. Práce je teoretická a obsahuje poznatky z oblasti současné moderní rodiny a výchovy postiženého dítěte v ní.
Citation preview
Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, www.uzis.cz
„ Kromě tělesného a psychického vývoje probíhá u každého dítěte i vývoj sociální.
Výsledkem je společenská bytost. Zdravotní stav zásadním způsobem ovlivňuje sociální vývoj a
postavení člověka ve společnosti. Primární prevence by měla zabránit už vzniku poškození,
sekundární by měla raně diagnostikovat a časně rehabilitovat. V terciální prevenci pak
předpokládáme minimalizaci psychických a sociálních dopadů ( integrace do standardního
vzdělávacího systému, finanční podpora).“ (Urbanová, 2012, s. 18)
Podle Novosada (2009) má výchova dítěte v harmonickém rodinném prostředí výrazné
psychoterapeutické i motivační účinky. Rodiny s postiženými dětmi jsou však společensky
nedoceněny. Rodiče nemají žádné pracovní úlevy, rodina je ekonomicky oslabená a její okolí jí
většinou nedokáže pochopit. Častým problémem rodin s postiženými dětmi je také jejich
izolovanost či osamocenost a značně vysoké nároky na osobnost a psychickou stabilitu obou rodičů.
Vytvoření klidného rodinného prostředí je základním kamenem každé výchovy. Jaký
výchovný styl rodiče pro výchovu svého dítěte zvolí, je odvislé od způsobu výchovy, jakým byli ve
své pokrevní či adoptivní rodině sami vychováváni a také na jejich dosaženém vzdělání. Správná
rodinná výchova s přiměřenou autoritou a pozitivními styly výchovy ovlivňuje vychovávaného
jedince. Dítě musí být přijímáno takové, jaké je, s jeho přednostmi i nedostatky. Důležitá je
důslednost a dodržování pravidel, které si rodina při výchově stanoví. Nelze všeobecně určit, co je
ve výchově správné a co je naopak špatné. Tyto obecné zásady výchovy se týkají také rodin, kde je
vychováváno dítě se zdravotním postižením. Rodina musí při jeho výchově zvolit takové výchovné
styly, aby napomáhaly k vývoji osobnosti postiženého dítěte.
„Pedagogika nemocných je tedy takové zaměřené působení na dítě a takové uplatnění
výchovných zásad, pravidel a metod, aby se schopnosti (potence dítěte) trpícího určitým
onemocněním nebo zdravotním postižením mohly co nejlépe rozvíjet, dítě samo aby mohlo prožívat
svůj život uspokojivě a mohlo se stát, pokud jen možno plnohodnotným členem své společnosti.“
(Matějček, 2001, s. 9)
Podle Matějčka ( 2001) pramení nebezpečí nesprávného výchovného vedení postiženého
dítěte z psychicky zvlášť náročné situace, do níž se rodiče a ostatní vychovatelé dostávají. Dítě
samo svým postižením a zvláštními nároky, jimiž své okolí zatěžuje, vytváří si i zvláštní životní
podmínky. Rodiče jsou individuálními osobnostmi, odolnost jejich nervové soustavy je různá. Mít
dítě s postižením nebo být pověřen péčí o ně je citově velmi náročný úkol, o němž jejich
společenské zázemí zpravidla nemá ani představu. Nutno tedy počítat s tím, že ne všichni se zhostí
svého úkolu vyrovnaně a s přehledem.
Pro rodiče postiženého dítěte je velmi obtížné neuchylovat se při jeho výchově k
nevhodným stylům výchovy, neboť samotné postižení dítěte vyvolává u rodičů větší potřebu jej
chránit před nebezpečím vnějšího světa.
Nevhodné výchovné styly
Podle Vágnerové (2000) postižené dítě nebývá pro rodiče vždy citově uspokojující, je
mnohem obtížnější je plně akceptovat a často reagují jinak, než rodiče čekají. Na jedné straně
mohou být takové děti zavrhovány a opouštěny a na druhé straně se může vytvořit nadměrná,
neadekvátní citová vazba projevující se hyperprotektivním výchovným stylem.
Vágnerová (2000) dále uvádí, že rodiče postižených dětí mají tendenci srovnávat vývoj
svého dítěte se zdravým, avšak výsledek takového srovnávání může být pouze neuspokojivý a
ovlivňovat rodičovské chování ve směru nějakého extrému. Tím může být buď rezignace nebo
zvýšené úsilí dítě stimulovat, aby svoje nedostatky konečně dohonilo. Efekt nebývá ani v jednom
případě příliš dobrý.
Výchova postiženého dítěte neprobíhá většinou podle představ rodičů a přináší jim nemalá
překvapení, zklamání a popřípadě i hlubokou frustraci. Místo toho, aby rodiče rozvíjeli osobnost
dítěte, realizují některé nevhodné styly výchovy, které následně komplikují další jeho vývoj.
Matějček (2001) uvádí, že při uplatňování nevhodných výchovných stylů může dojít k
takovým krajnostem ve vývoji osobnosti dítěte, že není pak dobře možno vytvořit u něho žádoucí
návyky a postoje. Dítě je více zaměstnáno obranou proti nepřiměřenému tlaku okolí, než snahou po
školním, pracovním nebo rehabilitačním uplatnění.
Všichni, kteří se na výchově podílejí, by se měli pokusit rozvíjet přednosti postiženého
dítěte a zároveň kompenzovat jeho nedostatky (např. u zrakového postižení rozvíjíme sluch a
naopak, u tělesného postižení intelekt). Přizpůsobení výchovy je vždy závislé na typu a stupni
zdravotního postižení, kterým dítě trpí - mentální, tělesné, smyslové (zrakové, sluchové, řeči),
kombinované. Při výchově postiženého dítěte musíme brát na vědomí také jeho aktuální vývojové
stádium a podle něj upravit výchovné působení tak,abychom předcházeli zbytečným konfliktům a
zklamání.
Matějček ( 2001) uvádí a charakterizuje především tyto nevhodné výchovné styly:
Výchova příliš úzkostná
Výchova rozmazlující
Výchova perfekcionistická
Výchova protekční
Výchova zavrhující
Argumentace a hodnocení zdrojů
Na Filozofické fakultě MU studuji obor Sociální pedagogika a poradenství. Výchovou
postiženého dítěte v rodině jsem se zabýval ve své Ročníkové práci, ze které jsem nyní použil
několik pasáží.
V našich odborných kruzích se tématikou výchovy zdravotně postižených dětí zabývá velice
málo autorů. Čerpal jsem převážně z monografií dvou z nich ( Matějček, Vágnerová). Jsou to
vysoce kvalifikovaní, erudovaní a dnes již klasici ve svém oboru. Tyto zdroje považuji vzhledem ke
zvolenému tématu za vysoce kvalitní. Webový zdroj nalezený prostřednictvím Metalibu považuji
též vzhledem k účelu, ke kterému jsem ho použíl také za důvěryhodný. Použité zdroje mají určitý
cíl, nemají komerční nebo politický zájem, webové stránky jsou aktuální.
Nevhodné styly výchovy v rodině mohou mít nepříznivé následky pro děti s postižením po
celý jejich život, což mohu osobně posoudit. Jsem student s pohybovým handicapem, tudíž člen
rodiny, která má s výchovou postiženého dítěte vlastní zkušenosti. Byl jsem odmalička vychováván
rodiči s ohledem na své pohybové postižení, ale naštěstí také v přítomnosti sourozence mladšího
jenom o rok a půl, což mi podle mého názoru velice pomohlo v mém socializačním vývoji. Myslím
si, že výchovné styly mých rodičů naštěstí nevhodné nebyly, neboť jsme byli se sestrou
vychováváni stejně. Mým cílem bylo ve své práci poukázat na některé nevhodné styly výchovy,
které mohou nepříznivě ovlivnit budoucí život dítěte s postižením a kterých se rodiče těchto dětí
nevědomě při výchově svého dítěte mohou dopustit.
Seznam literatury:
MATEJČEK, Zdeněk. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3., přepracované vyd. Jinočany: Nakl. H, 2001, 147 p. ISBN 80-860-2292-7.
NOVOSAD, Libor. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním: základy a
předpoklady dobré poradenské praxe. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 269 s. ISBN 978-807-3675-097.
URBANOVÁ, Alena. Dětská mozková obrna v systému sociální péče. [online]. [cit. 2012-12-31]. Dostupné z: http://content.epnet.com/ContentServer.asp?T=P& P=AN& K=77227060& EbscoContent=dGJyMMvl7ESeqa84wtvhOLCmr0qeprdSsKq4S7SWxWXS& ContentCustomer=dGJyMPGuskuvrrVQuePfgeyx%2BEu3q64A& D=a9h
VÁGNEROVÁ, Marie, Zuzana HADJ-MOUSSOVÁ a Stanislav ŠTECH. Psychologie handicapu. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2000, 230 s. ISBN 80-718-4929-4.