Antonín Dvořák(8. 9. 1841 – 1. 5. 1904)

@Život a dílo#Dvořákova rodinaZ archivů a matrik zjišťujeme, že velmi početný a rozvětvený rod Dvořáků se v minulosti dolního Povltaví vyskytoval doslova jako záplava nositelů

tohoto jména, kteří jen zčásti byli navzájem příbuznými. Dávný původ skladatelovy rodové větve spatřujeme v Třeboradicích u Čakovic, avšak v minulém století se jádro této linie posunulo na dnešní Kralupsko. Původně zámožnější sedláci, což by odpovídalo hlavní etymologické hypotéze, zchudli ve třicetileté válce. A ze zbylých chalupníků se postupně stávali drobní řemeslníci. Nakonec byli zdejší Dvořákové většinou vesnickými šenkýři a řezníky. Někteří přitom také provozovali hudbu, přičemž hlavním rodovým nástrojem byla zřejmě citera. Jednotlivé rodiny pak zpravidla prosluly velkým počtem dětí.Skladatelův praděd Jan Dvořák (1724 - 1777), rolník, se narodil i zemřel v Třeboradicích. Prvý Dvořák, který se objevil v Nelahozevsi, byl skladatelův děd - rovněž Jan Dvořák, narozený v Třeboradicích roku 1764. V letech 1818 až 1824 a potom 1830 až 1838 měl v nájmu nelahozeveský řeznický krám v č. 24. Se ženou Annou rozenou Bobkovou, která přispívala na živobytí vyšíváním a těšila se proto vážnosti u vrchnostenského úřednictva, měl čtrnáct dětí.Tento Dvořák provozoval řeznictví ovšem i na jiných místech zdejší krajiny a roku 1802 si koupil dům č. 1 v Dřínově. Byl to tvrdý a houževnatý člověk. Když jednou ve Vepřku porážel dobytče, utrpěl těžkou tržnou ránu. Lehl si však do necek s teplou vodou a čekal do pozdního

večera, kdy se z Prahy vrátil veltru-ský felčar, který potom na místě provedl zdařilou operaci.Tento děd zemřel v roce 1842 v Nelahozevsi - a jeho žena tamtéž v roce 1848. Oba zde žili u syna Františka Dvořáka, skladatelova otce, který se narodil ve Dřínově č. 1 roku 1814. Doma se vyučil řezníkem a v sedmnácti letech odešel na povinný vandr, tj. na zkušenou, což mělo trvat dva roky. Putoval však po Uhrách a Moravě plných osm let.#DětstvíPo návratu se šestadvacetiletý František Dvořák oženil s dvacetiletou Annou Zdeňkovou z Uhů, kde se svatba konala roku 1840. Také její rod

pocházel ze zdejší krajiny, zejména z Hospozína a Černuce (po otci) a z Beřovic (po matce z rodu Chládků). Mladí manželé si pronajali v Nelahozevsi od knížecí kanceláře řeznictví v č. 24, které mezitím po otci Janu Dvořákovi provozoval Františkův bratr Josef. Avšak zanedlouho převzali k tomu tito Dvořákovi ještě také tzv. Engelhardtovu hospodu č. 12 mezi kostelem a někdejším panským dvorem. A právě v tomto domě se jim dne B. září 1841 narodilo prvé z devíti dětí - nejstarší syn Antonín, doma vždycky zvaný Anton, pozdější slavný hudení skladatel.Pokud jde o přesné místo narození, vznikly později některé pochybnosti. Zejména bylo za rodný důra označováno řeznictví v č. 24, Matriční zápis (podle něhož kmotry byli mlynář Fr. Christoph z č. 27 a bednář Vojtěch Truska právě také z č. 24) však hovoří jednoznačně pro hospodu č. 12, kde tehdy Dvořákovi zcela jistě bydleli. Vždyť maso se prodávalo jenom občas, kdežto šenkovna vyžadovala každodenní přítomnost - nehledě na zjištěnou přeplněnost č. 24 v tehdejší době dalšími obyvateli a naopak

daleko větší prostory při hostinské živnosti. Když pak v létě roku 1842 dům č. 12 postihl oheň, zaviněný bujnými panskými návštěvníky zámku, vynesl podle rodinné tradice otec František malého Antona v kolébce na stráň za hospodou, kde tedy zřejmě rodina vskutku bydlela. Je ovšem třeba říci, že Dvořákovi v č. 12 nežili příliš dlouho. Hospoda byla sice záhy opravena (přičemž nevíme, zda teprve tehdy nedošlo k patrové nástavbě), avšak její tehdejší majitel Josef Procházka neprodloužil roku 1847 Františku Dvořákovi nájem - a ujal se hostinské živnosti na několik let sám. Do roku 1854, kdy se Dvořákovi už jen nakrátko hospody v čísle 12 znovu ujali, žili tudíž opravdu pouze v č. 24. Jelikož pak pouhé řeznictví nemohlo rozrůstající se rodinu dobře uživit, najal si František Dvořák navíc krám v Sazené - a prováděl tam po několik let výsek masa.#NelahozevesV Nelahozevsi prožil Antonín Dvořák zhruba svých prvých dvanáct let - a zčásti ještě další dva roky. Z útlého dětství tu přešel do chlapeckého věku. Jeho mladá duše vnímala zřejmě plnými doušky ono zvláštní kouzlo, jímž se tu dodnes vyznačují vltavské břehy, sluncem rozpálené stráně, bizarní skály a starobylý zámek. Ani dopravní a průmyslový rozvoj, který dnes představuje všudypřítomnou kulisu tohoto půvabného prostředí, odtud někdejší stařosvětskou atmosféru dosud nevymítil.Ovšem Nelahozeves byla v době Dvořákova narození a dětství přece jenom jiná a značně menší. Začátkem čtyřicátých let se tu počítalo 46 domů se 440 obyvateli. Vrchnost samozřejmě sídlila na vévodském zámku v Roudnici n.Lab., avšak v Nelahozevsi zůstávalo středisko jednoho z významných lobkovických panství, tj. hospodářská správa fideikomisu. Na zámku proto bydlelo několik úředníků, i když justiciár sem pouze občas k projednávání soudních případů dojížděl. Mimo veliký dvůr se tu nalézal panský pivovar na 24 sudů jedné várky, vinopalna pro 9 věder, velký mlýn, rybárna a přívoz a za obcí rasovna, myslívna a vrchnostenský ovčín. Kostel byl tehdy pouze filiální a působil při něm hudbě velmi nakloněný lokalista Jan Němec, který se roku 1857 stal opět zdejším prvým farářem. Přimyslíme-li si několik sedláků, chalupníků a domkářů, pár řemeslníků, dvorskou čeleď a kantora, máme obrázek staré Nelahozevsi, jak se ostatně její život do značné míry promítal právě ve Dvořákových šenkovně - anebo při prodeji v masném krámě.

V polovině čtyřicátých let se objevili nejprve měřiči - a později dělníci a inženýři, aby prorazili tunely, navršili náspy a položili koleje. V Nelahozevsi a okolí se objevila spousta lidí, namnoze z dalekých krajů či z ciziny - a to se pochopitelně projevilo v celém zdejším životě i ve Dvořákových živnostech. Několik budov obce muselo být zbořeno, obraz podzámčí se přetvořil. Avšak krajina se začala novodobě probouzet - a signál prvních lokomotiv se stal předznamenáním nedalekého dynamického rozvoje dolního Povltaví. Všechny tyto události a zcela převratné skutečnosti působily pochopitelně na každého z lidí - a tím spíše na mimořádně vnímavého mladého Dvořáka. V té době se ostatně zrodila i jeho celoživotní příslovečná záliba v lokomotivách.Ve svých šesti - ale podle některých údajů až osmi letech začal v Nelahozevsi Antonín Dvořák navštěvovat školu. Zdejší jednotřídka byla tehdy umístěna v dnešní budově obecního úřadu. Učiteloval v ní Josef Spitz, o němž bylo už výše hovořeno. On prvý objevil chlapcovo nadání a poskytl mu základy ve hře na housle, ve zpěvu - a snad i v klavíru. Ostatně zde žil malý Antonín vůbec mezi samou hudbou. Otec hrál často na housle a zejména na citeru. Jeho bratři, Antonínovi strýcové a šenkýři, pak byli rovněž známými hudebníky. Jan Dvořák (1799 - 1879) se postupně živil v několika obcích dolního Povltaví a získal si jméno jako výtečný houslista - a Josef Dvořák (1812 - 1893), který měl 22 dětí a žil především ve Vepřku, byl nevšedně populárním trumpetistou.#Hudba nebo řemeslo?A tak slyšel Antonín Dvořák poprvé hudbu v otcově hostinci, kde v příležitostném nástrojovém seskupení hrával zřejmě už velmi záhy také sám druhé housle k lidovým tancům. Když se ho všestranně ujal učitel Spitz, působil jako zpěváček i houslista na nelahozeveském kůru. Později snad hrál na housle v kapele kantora Štěpána Bendy z Veltrus a pravděpodobně také v zámeckém parku hrabat Chotků při různých slavnostech apod. O některých takovýchto událostech ostatně Antonín Dvořák mnohem později sám vyprávěl, např. o prvém sólovém vystoupení v kostelíku sv.Ondřeje:"A jak jsem byl tehdá rozechvěn, s jakým strachem jsem si ladil své housličky, jak se mi třásl šmytec při prvních tónech. Však sebral jsem všecky své síly a řekl jsem si: Hochu, drž se, zde není místa ani času na strach - dopadlo to dobře. Jakmile jsem skončil, nastal šum a ruch po

celém kůru, vše se ke mně tlačilo, přátelé se na mne blaženě usmívali, poklepávali mi dobromyslně na rameno a od svého souseda primaria jsem dokonce dostal celý groš!".Kantor Spitz, který zřejmě mladého Dvořáka k tomuto i jiným vystoupením připravil, představoval pravý typ někdejšího českého venkovského kantora - muzikanta. Žil především pro svou práci a pro hudbu. Žil ovšem velmi nuzně, zakusil hodně hladu a zemřelé děti pohřbíval v rakvičkách z neohoblovaných prken. Ale byl to nesmírně ryzí a ušlechtilý člověk. Rozeznal Antonínovo nadání a od samého začátku probojovával, aby byl chlapec poslán na studia. Tyto jeho snahy zřejmě vrcholily, když roku 1853 Antonín ukončil - výtečné a se zvláštní dobovou odměnou - svou povinnou školní docházku.Hudba ho těšila od samého počátku, avšak už od devíti let zaměstnával otec chlapce zároveň i při živnosti. Začínalo to drobnými pomocnými pracemi. Avšak nyní, po skončeni školy, vzal otec Antonína patrně přímo do učení. Měl se stát řezníkem, jako většina příslušníků jeho rodu. A tak zanedlouho musel Antonín např. přivádět z okolních vesnic či z Velvar dobytek, koupený na porážku. Podle vzpomínky V.J. Novotného mu skladatel kdysi ono 'výše citované vyprávění doplnil takto:"Chvatěruby, Lobeč, Lobeček, Hleďseby, Všestudy a Mlčechvosty, v tato místa jsem chodil s otcem kupovat všelijaký ten boží dobytek, a když mi otec svěřil některý ten kus, jenž mi ve své bujnosti buď utekl, nebo mne bez velkých okolků vtáhl do rybníka, nebyla to situace právě záviděníhodná. Ale všecky takové starosti mladého života mi oslazovala hudba, můj anděl strážný."#Zlonice

Když byla roku 1850 dostavěna zdejší část trati a po slavnostním otevřeni a zahájeni pravidelné dopravy od Prahy na sever krajina v příštím roce opět

poměrně ztichla, Dvořákovům se v Ne-lahozevsi přestalo dařit. Dělníci a tuneláři dávno odešli, příjmů se nedostávalo, avšak rodina se mezitím značně rozrostla. Proto rodiče poslali v roce 1853 nebo o rok později Antonína do Zlonic, kde žil u bezdětného strýce, šafáře Antonína Zdeňka a jeho velmi vlídné ženy. Ve Zlonicích zřejmě Dvořák pokračoval ve školní docházce i v učení svému řemeslu, ale zároveň tam měl možnost se daleko kvalitikovaněji vzdělávat v hudbě u Antonína Liehmana. V létě roku 1855 se pak do Zlonic přestěhovala celá Dvořákova rodina.Toho podzimu ve Zlonicích syn Antonín zakončil učení řeznickému řemeslu (i když dochovaný výuční list je většinou badatelů brán v pochybnost) - a školní rok 1856 až 1857 potom strávil v České Kamenici "aut Tausch" (na výměnu), aby se naučil němčině. Také tam mohl shodou okolností dobře pokračovat v hudbě. Když se však vrátil, otec jej opět přitáhl k řemeslu. Pouze však nakrátko, neboť podle vyprávění Jaroslava Lambla o tom Antonín Dvořák v roce 1901 řekl:"Bylo mi šestnáct let a já šel s tatínkem z velvarského trhu, vedl jsem trochu divokou jalovičku, provaz jsem si ovinul okolo ruky, abych ji udržel. Byl jsem jako vyžle. A co čert nechtěl! ... jalovice se něčeho lekla a

šmejkla se mnou důkladně o zem. Několik sáhů mne táhla po zemi. A to jsem si umínil, že řezníkem nebudu. Odřel jsem se důkladně, ale jalůvče jsem přece dovedl domů. Byla to ale má poslední cesta z trhu".A podle jiné verse prý k tomu Antonín Dvořák ještě dodal: "A já tím řezníkem přece nebudu! Budu muzikantem!" Avšak ať už tomu bylo jakkoliv, je jisté, že František Dvořák, skladatelův otec, nedlouho po návratu syna z České Kamenice - povolil. Na naléhání zlonických učitelů Antonína Liehmana a Josefa Tomana souhlasil s tím, že syn odešel do Prahy, aby se věnoval výhradně hudbě. Začala pozdější závratná umělecká dráha Antonína Dvořáka.http://www.nelahozeves.cz/index.php?nid=1524&lid=cs&oid=158884

#studiaPři výběru vhodného vzdělávacího ústavu padla volba na pražskou varhanickou školu, na které se na rozdíl od konzervatoře vyučovala i kompozice. Kromě toho zde studia trvala jen dva roky, zatímco na konzervatoři šest. Ústav pro církevní hudbu, jak se škola oficiálně nazývala, sídlil v Konviktské ulici na Starém Městě a poskytoval vzdělání v oblasti harmonie, kontrapunktu a v základech kompozice. Zázemí školy bylo na velmi nízké úrovni: sestávalo ze tří neútulných tříd v omšelé budově bývalé jezuitské koleje a studentům byly k dispozi jen jedny nekvalitní varhany. Tyto nedostatky však byly kompenzovány výborným pedagogickým sborem, který byl schopen svým žákům vštípit solidní základy hudební teorie i praxe. Současně s varhanickou školou navštěvoval mladý Dvořák německou školu, jejíž čtvrtou třídu ukončil roku 1858. Téměř od počátků studií byl také členem orchestru Cecilské jednoty, kde získal nejen cenné zkušenosti

jako orchestrální hráč na violu, ale i základní orientaci v hudbě 19. století. Absolutorium na varhanické škole složil v červenci 1859 veřejným koncertem, na němž hrál kromě Bachova preludia a fugy i dvě skladby vlastní - Preludium D dur a Fugu g moll. Patří k prvním Dvořákovým skladbám, které se dochovaly ve skladatelově rukopisu.#na vlastních nohách

Do života vstupoval mladý Dvořák velmi nuzně. Dlouhá léta - až do doby, kdy se oženil - žil u příbuzných a v pronájmech na různých pražských adresách. Nejprve u sestřenice v Dominikánské (dnes Husově) ulici, později u otcovy nejmladší sestry na Karlově náměstí, asi jeden rok ve Václavské ulici a mezitím bydlel jeden nebo dva roky v podnájmu na Senovážném náměstí. Když opouštěl varhanickou školu, bylo mu necelých osmnáct let a od rodičů již nemohl očekávat finanční podporu, tím spíše, že otcova živnost stále více upadala. Přihlásil se tedy do konkurzu na místo varhaníka v kostele sv. Jindřicha. Z šesti uchazečů sice vyšel jako nejlepší, ale přesto nebyl přijat s odůvodněním na nedostatek praxe. Přibližně ve stejné době se rozhodl přijmout místo violisty v kapele Karla Komzáka,

což byl nevelký orchestr, který hrával nenáročnou hudbu na tanečních zábavách, v restauracích a na promenádních koncertech. Když bylo na podzim 1862 otevřeno Prozatímní divadlo, celá Komzákova kapela byla angažována jako základ operního orchestru. Dvořák pak téměř devět let hrál denně violové party v operách Verdiho, Meyerbeera, Donizettiho aj., často pod taktovkou kapelníka Bedřicha Smetany. Tento příval hudby mu však nestačil a bezpočet partitur studoval i doma. Při svých skromných příjmech si nemohl dovolit noty kupovat, a tak si je většinou půjčoval od svého přítele, skladatele a sbormistra Karla Bendla, do jehož bytu docházel často i přehrávat na klavír.#skladatelemZároveň s intenzivním studiem děl velkých mistrů již tvořil i hudbu vlastní. Zřejmě v té době napsal velké množství skladeb, z nichž provedena nebyla žádná a většinu z nich autor sám později podrobil kritické autocenzuře a partitury zničil. Prvním hudebním dílem, se kterým byl spokojen natolik, že mu přidělil opusové číslo 1 a oficiálně tak započal svoji skladatelskou dráhu, byl Smyčcový kvintet a moll z roku 1861 (skladateli bylo necelých 20 let), následoval Smyčcový kvartet A dur, op. 2. Brzy se Dvořák odvážně pokusil o vrcholnou hudební formu: zkomponoval svoji první symfonii v tónině c moll s podtitulem „Zlonické zvony“ a vzápětí se pustil do rozsáhlé Symfonie č. 2 B dur, kterou vytvořil za pouhé dva měsíce. Mezitím ještě stihl pro spoluhráče z orchestru vytvořit Koncert pro violoncello A dur. To vše za stísněných podmínek v podnájmu, kde jedinou místnost sdílel s několika dalšími nájemníky. #osudová láska

Dvořákův žák a zeť Josef Suk později vyprávěl, snad na základě svědectví samotného skladatele, že právě do období kolem roku 1865 spadá také Dvořákovo okouzlení mladou herečkou Prozatímního divadla, Josefinou Čermákovou. Setkání s touto ženou bylo v jistém smyslu určující pro jeho celý další soukromý život, neboť později se oženil s její mladší sestrou Annou (stejný model nacházíme i u Mozarta a Haydna). Kromě toho, že Dvořák a Josefina Čermáková působili v jednom divadle, měl možnost se s ní setkávat také při svých návštěvách v rodině Čermákových, kam si pravidelně docházel přivydělávat hodinami klavíru. Milostné vzplanutí k herečce vtělil skladatel do cyklu milostných písní, nazývaných Cypřiše podle básnické sbírky, která byla podkladem zhudebnění. Josefina se později provdala za hraběte Václava Kounice (jeho matce, Eleonoře Kounicové, věnovala Božena Němcová svoji Babičku), ale vřelý vztah k Josefině si Dvořák zachoval a s ní i s Václavem Kounicem zůstal v přátelském styku po celý život. K Cypřišům se Dvořák celý život mnohokrát vracel, a tak můžeme jejich melodie nalézt v celé řadě pozdějších skladeb. #první úspěchyAngažmá v orchestru Prozatímního divadla představovalo pro Dvořáka mimořádnou inspiraci světovou operní literaturou i zatím ojedinělou tvorbou domácí (především Braniboři v Čechách, Dalibor a Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany), což mělo zřejmě zásadní vliv na jeho rozhodnutí pokusit se po hudbě komorní a symfonické také o dílo operní. Jako naprosto neznámý a nemajetný skladatel nemohl si dovolit objednat nové libreto, a tak použil starší text, Alfréd Veliký, z pera

německého novoromantického básníka Karla Theodora Körnera. Dvořákova operní prvotina Alfred se za autorova života nikdy nehrála. Vzápětí se pustil do druhé opery, Král a uhlíř, kterou po dokončení nabídl Prozatímnímu divadlu k nastudování. Po několika zkouškách mu však byla partitura vrácena jako nehratelná, na což Dvořák reagoval tím, že na stejný text napsal operu zcela novou. Druhé zhudebnění již hratelným shledáno bylo a Dvořák se mohl poprvé veřejnosti představit jako operní autor. Rozhodující vliv na skladatelovo výrazné prosazení na domácí půdě však měl mimořádný úspěch provedení Hymnu „Dědicové Bílé hory“ na text Vítězslava Hálka v březnu 1873. Dosud anonymní violista orchestru Prozatímního divadla se tímto dílem etabloval jako originální tvůrce s nadějnou budoucností a úspěch mu byl zároveň motivací k další skladatelské práci. Povzbuzen nadšenými ohlasy na Hymnus teď chrlil jedno dílo za druhým: Symfonii č. 3 Es dur a č. 4 d moll, tři smyčcové kvartety, jednoaktovou komickou operu Tvrdé palice a řadu dalších skladeb, z nichž některé se nedochovaly.#svatbaZároveň s oživením skladatelské kariéry došlo k zásadním změnám i v Dvořákově osobním životě. Docházel nadále do Čermákovy rodiny jako učitel klavíru a časem si vytvořil úzký vztah k mladší sestře Josefiny, Anně. S Annou Čermákovou, se kterou ho pojila láska k hudbě (Anna hrála na klavír a její zpěv byl vysoce ceněn, později občas účinkovala i v provedeních manželových děl) se 17. listopadu 1873 Dvořák oženil. Věkový rozdíl dvaatřicetiletého Dvořáka a devatenáctileté Anny činil třináct let. V době sňatku nebyla Anna podle tehdejších zákonů plnoletá, byla však ve čtvrtém měsíci těhotenství. Novomanželé zpočátku bydleli u Anniny matky Klotildy Čermákové, ale po pár měsících se přestěhovali do skromného bytu v ulici Na Rybníčku. Tam se jim v dubnu 1874 narodil první syn Otakar, po němž brzy následovaly dcery Josefa a Růžena. Hmotná situace rodiny byla velice tíživá, jejich přátelé dokonce mezi sebou uspořádali peněžní sbírku. Anna do skromného rozpočtu domácnosti přispívala občasnými honoráři z účinkování na kůrech pražských kostelů.

Dvořák se zároveň rozhodl přijmout místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha, kde pak působil tři roky. Hlavní zdroj financí však i nadále představovaly příjmy ze soukromých kondicí. #finanční nezávislostSituace se obrátila počátkem roku 1875. Dvořák se rozhodl zažádat o státní stipendium, které bylo každoročně udělováno mladým nemajetným umělcům, u nichž se prokáže výrazný talent. K potvrzení o nemajetnosti, které si Dvořák vyžádal na pražském magistrátu, připojil žádost o stipendium, partitury posledních dvou symfonií a dalších skladeb a vše odeslal Ministerstvu kultu a vyučování do Vídně, kde se o přidělování stipendií rozhodovalo. Byla mu přiznána nejvyšší možná podpora 400 zlatých, což pro mladou rodinu představovalo veliké jmění. Dvořák uspěl i v dalších letech, celkem pětkrát za sebou. V porotě, která o udílení stipendií rozhodovala, také zasedal - počínaje Dvořákovou druhou žádostí - již tehdy slavný Johannes Brahms. Pro Dvořáka měl od počátku velké uznání a později s ním navázal celoživotní přátelství. Na Brahmsovo doporučení začal také Dvořákova díla vydávat jeden z nejvýznamnějších německých nakladatelů, Fritz Simrock. Honoráře, zpočátku velmi nízké, se s rostoucím skladatelovým věhlasem později přece jen postupně zvyšovaly.#krok za hranice

Následující období znamenalo v Dvořákově kariéře strmý vzestup, neboť státní stipendium mu umožnilo intenzivněji se věnovat tvorbě a kontakt s významným německým vydavatelstvím představoval důležitý záchytný bod na cestě k mezinárodním kontaktům. Bylo již na čase, neboť přes obrovské množství dosud vytvořených hudebních děl byl více než třicetiletý Dvořák pro širokou veřejnost stále bezejmenným autorem. Z hlediska další Dvořákovy umělecké dráhy byly nejvýznamnějším dílem tohoto období Moravské dvojzpěvy, kterými na sebe Dvořák obrátil pozornost kritiky zejména v německy mluvících zemích. Kromě nich však vznikla celá řada dalších skladeb, mj. populární Serenáda E dur pro smyčcový orchestr, Klavírní kvartet D dur či v pořadí již pátá symfonie F dur. #rodinná tragédiePo tomto radostném tvůrčím období, naplněném intenzivní skladatelskou prací, však přišla nečekaná rána. Po smrti dcery Josefy, která zemřela dva dny po narození, umírá za tragických okolností v srpnu 1877 roční dcera Růžena (otrava fosforem) a měsíc nato i tři a půl roku starý syn Otakar (podlehl neštovicím). Dvořákovi během krátké doby přišli o všechny tři děti. Skladatel již po smrti prvního z nich vytvořil klavírní verzi kompozice, která se stane jednou z jeho nejproslulejších: Stabat mater. Po ztrátě dalších dvou dětí se Dvořák k textu středověké latinské sekvence

pojednávající o utrpení Panny Marie, které ukřižovali syna, znovu vrátil a dal jí definitivní, orchestrální podobu. Oratorium Stabat mater později významně přispělo k Dvořákově světové slávě. #slovanské obdobíAby co nejdříve zapomněli na tragické události nedávné doby a také zřejmě kvůli sousedům, kteří hrou na klavír rušili skladatele při práci, přestěhovali se Dvořákovi z ulice Na Rybníčku na novou adresu Žitná 10 (dnes 14), kde zůstali už natrvalo. Následující tři roky (cca 1878 – 1880) bývají v kontextu Dvořákovy tvorby označovány jako Slovanské období. Vyznačují se výrazným příklonem ke kořenům slovanské lidové hudby a zároveň představují jedno z nejplodnějších autorových období. Hudba „okořeněná“ slovanským koloritem byla žádaným artiklem jednak v českých zemích (z vlasteneckých pohnutek), jednak v zahraničí (pro svůj přitažlivý, „exotický“ ráz).Během relativně krátkého časového úseku vzniklo velké množství skladeb, mj. další Moravské dvojzpěvy, Serenáda d moll pro dechové nástroje, tři Slovanské rapsodie, řada klavírních skladeb, desátý smyčcový kvartet „Slovanský“, Česká suita, Cigánské melodie a také první řada proslulých Slovanských tanců. Následuje Symfonie č. 6 D dur, o které dirigent Václav Talich později prohlásil, že jde o dílo naplněné „tepem krve české země“.#do AngliePočátkem 80. let Dvořákova hudba pronikla až do tradiční země hostitelů všech hudebních géniů a jednoho z nejvýznačnějších hudebních center, do Anglie. Od Händlových dob se zde udržovala silná tradice v provádění oratorních a kantátových děl a ve chvíli, kdy kultivované londýnské publikum poznalo Stabat mater, bylo rozhodnuto. Dvořák byl pozván do Londýna, což pro jeho celou další kariéru představovalo klíčový moment. Zájem o jeho hudbu neustále rostl, tamější hudební instituce a festivaly si začaly konkrétní skladby přímo objednávat, a tak byla většina skladatelových cest za kanál La Manche spojena s uvedením nového díla v premiéře. Týká se to především 7. symfonie napsané pro Londýn, oratoria Svatá Ludmila pro festival v Leedsu, kantáty Svatební košile a Requiem pro festival v Birminghamu. Ostrovní zemi navštívil Dvořák celkem devětkrát a každá cesta byla triumfem pro něj i pro českou hudbu. Vyvrcholením jeho kontaktů s Anglií bylo udělení čestného doktorátu univerzitou v Cambridge v červnu 1891.

#VysokáSoučasně s evropským věhlasem (kromě Anglie se již Dvořákova hudba hrála také ve Vídni, Budapešti, Lipsku, Berlíně aj.) přišly šťastné okamžiky i ve skladatelově soukromém životě. V průběhu let 1878 - 1888 se manželům Dvořákovým narodilo postupně šest zdravých dětí, které se již všechny dožily dospělého věku. Brzy po narození dcery Anny byla celá rodina pozvána Josefinou Kounicovou na zámeček ve Vysoké u Příbrami, který dostala svatebním darem od svého manžela, hraběte Václava Kounice. Dvořákovi Vysoká učarovala tak, že od švagra odkoupil starší hospodářské stavení se zahradou na druhém konci vesnice a nechal ho přebudovat v patrový dům, po skladatelově smrti nazvaný vila Rusalka. Následujících dvacet let zde rodina rok co rok trávila letní měsíce a Dvořák zde vytvořil velké množství hudebních děl, z nichž mnohá patří k autorovým nejproslulejším. #zájezd do RuskaKromě skladeb určených pro Anglii vznikla mezi jednotlivými zájezdy celá řada děl, mj. další Slovanské tance, Klavírní kvintet A dur, Mše D dur „Lužanská“ a také Jakobín, který se po Rusalce stal Dvořákovou nejhranější operou. Roku 1888 navštívil Prahu dvakrát Petr Iljič Čajkovskij. Poprvé dirigoval své skladby na koncertech Umělecké besedy, podruhé přijel uvést evropskou premiéru své nové opery Evžen Oněgin. Během svých návštěv byl v kontaktu také s Dvořákem a pozval ho do Ruska na turné. To se uskutečnilo v březnu roku 1890, a sice v Moskvě a v Petrohradě. Koncerty měly u publika veliký úspěch, ale kritika Dvořákovi překvapivě vytkla nedostatek invence. #americké obdobíRoku 1891 se poprvé objevila nabídka, která měla pro Dvořákův život i tvorbu zásadní důsledky: pozvání do Spojených států amerických. Podnikavá prezidentka Národní hudební konzervatoře v New Yorku, Jeanette Thurberová, se rozhodla zvýšit prestiž školy tím, že nabídne post ředitele přední osobnosti evropské hudby. Volba padla na českého Mistra.

Po dlouhém váhání nakonec skladatel podepsal smlouvu, která ho zavazovala vést hudební ústav a vyučovat skladbě, to vše za honorář třicetkrát vyšší, než mu mohla nabídnout konzervatoř pražská.Počátkem školního roku 1892/93 odplul Dvořák za oceán, kde s jednou přestávkou strávil dva a půl roku. Hned po příjezdu se chopil svých povinností a začal se seznamovat s novým, neznámým prostředím. Své pocity a dojmy brzy vtělil do proslulého díla: v lednu 1893 začal skicovat Symfonii č. 9 e moll s podtitulem „Z Nového světa“. V létě odjel Dvořák s rodinou na prázdniny do vesnice Spillville ve státě Iowa, kde dodnes žijí potomci českých emigrantů. Skladatel se zde cítil jako doma. V radostném rozpoložení zde během několika málo dnů vychrlil radostný Smyčcový kvartet č. 12 F dur, zvaný „Americký“ a vzápětí Smyčcový kvintet č. 3 Es dur, díla nevšední melodické invence. Po návratu do New Yorku ho kromě vyučování čekala také triumfální premiéra Novosvětské, která se odehrála 16. prosince 1893 v Carnegie Hall. Během následujících prázdnin již skladatel neodolal, aby nestrávil nějaký čas ve vlasti, na Vysoké. Během tohoto letního intermezza vznikl cyklus osmi Humoresek pro klavír. Sedmá z nich, Ges dur, v bezpočtu lepších i horších úprav rázem obletěla svět a stala se jedním z nejproslulejších evergreenů klasické hudby. Školní rok 1893/94 je spojen s kompozicí Dvořákova nejintimnějšího díla, Biblických písní na texty z Davidovy Knihy žalmů. V posledním roce skladatelova pobytu ve Spojených státech pak vznikl slavný Koncert pro violoncello h moll, jejž skladatel dokončoval až po návratu do Čech.#opět domaPo definitivním návratu ze Spojených států se Dvořák opět vrátil k výuce na pražské konzervatoři a ke svým žákům, mezi něž patřili i budoucí přední čeští skladatelé Oskar Nedbal, Vítězslav Novák a Josef Suk, který se zanedlouho oženil s Dvořákovou nejstarší dcerou Otilií. Roku 1896 došlo k významné události pro český kulturní život. Bylo ustanoveno nové hudební těleso, které se během následujících let stalo nejproslulejším domácím orchestrem, Česká filharmonie. Jako nejslavnější český žijící skladatel byl Antonín Dvořák požádán, aby na koncertě zahajujícím její činnost dirigoval program složený z vlastních děl. #svět mýtůZávěr skladatelova života se nesl ve znamení příklonu k hlubinám lidové moudrosti, k říši bájí a pohádek. Nejprve Dvořák přistoupil ke kompozici

čtyř symfonických básní na texty ze sbírky Kytice Karla Jaromíra Erbena. Postupně tak vznikl Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek. Nepočítáme-li skladby vokální, jedná se o jeden z mála skladatelových příspěvků k žánru programní hudby. Dvořákovu tvorbu uzavírají tři jevištní díla. Nejprve opera komická (a v jistém smyslu i autorova nejoriginálnější), Čert a Káča. Poté skladatelova opera nejhranější, lyrická Rusalka, jejíž premiéra v roce 1901 představovala pro skladatele jednoznačný triumf a satisfakci i na poli operním (doposud byl vnímán především jako autor hudby symfonické a komorní). Dvořákovým posledním dílem vůbec je opera Armida s exotickým námětem z prostředí orientu. Premiéra v březnu 1904 nedopadla podle autorových představ především vinou nedbalého nastudování. K rozmrzelosti z jevištního ztvárnění opery se přidaly i zdravotní potíže. Skladatel byl nucen kvůli ledvinovému záchvatu opustit během představení divadlo.#smrt

Ledvinovou koliku zkomplikovaly nachlazení a chřipka, a tak ošetřující lékař předepsal Dvořákovi klid na lůžku. Pacientův stav se přechodně zlepšil ráno 1. května a skladatel projevil přání usednout s rodinou k nedělnímu obědu. Po polévce se mu však udělalo nevolno a brzy nato

ztratil vědomí. Narychlo přivolaný lékař už mohl jen konstatovat smrt, jejíž příčinou byla oficiálně stanovena mozková mrtvice. Podle poznatků moderní medicíny však byla smrt pravděpodobně způsobena plicní embolií, která pacienta postihla po dlouhodobém klidu na lůžku. Z historie se dochovala celá řada příkladů, kdy umírání a smrt významné osobnosti nabývá velkolepých, až teatrálních rozměrů a poslední výroky umírajícího by se daly tesat do kamene (Sokrates, Žižka, Beethoven aj.). V případě Antonína Dvořáka je tomu přesně naopak. Jak žil, tak i umíral. Bez patosu, neokázale. Jeho poslední slova: „To se mi nějak točí hlava, půjdu si lehnout,“ se určitě neřadí do pomyslné elitní skupiny nesmrtelných citátů. Zato Dvořákova hudba! Jistě bude provázet lidstvo až do jeho posledních dnů...@Významná data v životě antonína dvořáka1841 8. 9. narozen v Nelahozevsi

9. 9. pokřtěn1842 6. 7. otcem vynesen z hořícího domu1847 1. 10. začíná chodit do obecné školy v Nelahozevsi, učí se zpěvu a

hře na housle u J. Spitze, později hraje ve venkovské kapele a v kostele

1853 červenec - končí návštěvu obecné školy, vstupuje do řeznického učení u svého otceříjen (?) - stěhuje se do Zlonic, začíná se učit u Liehmanna

1855 srpen - rodiče se stěhují do Zlonic1856 přechází na měšťanskou školu v České Kamenici, kde pokračuje

ve studiu hudby u F. Hankeho1857 31. 7. dostává závěrečné vysvědčení ze školy v České Kamenici

září - stěhuje se do Prahy, bydlí v Dominikánské (dnešní Husově) ul. 238 v rodině sestřenice Marie Plívové, začíná studia na varhanické škole1. 10. počátek studia na "Pfarrhauptschule" u Panny Marie Sněžné, seznámení s Karlem Bendlem15. 11. poprvé účinkuje jako violista na koncertu Cecilské jednoty

1858 28. 8. závěrečné vysvědčení 4. třídy školy u Panny Marie Sněžnézáří - začíná navštěvovat 2. ročník varhanické školy

1859 30. 7. absolventské vystoupení na varhanické škole

září (?) - vstupuje do Komzákovy kapely29. 11. žádá o místo varhaníka u sv. Jindřicha

1860 ? stěhuje se na Karlovo nám. 558 ke strýci Václavu Duškovibřezen - žádost o místo varhaníka u sv. Jindřicha zamítnuta

1862 březen - poprvé u odvodu, zproštěn vojenské služby18. 11. začíná působit v Prozatímním divadle jako violista

1863 podruhé zproštěn vojenské služby8. 2. pražský koncert ze skladeb Richarda Wagnera pod taktovkou autora (Dvořákovu přítomnost nelze doložit)11. 7. zájezd s Komzákovou kapelou do Hamburgu

1864 definitivně zproštěn vojenské službystěhuje se do podnájmu na Senovážné nám. 982začíná působit jako učitel klavíru v rodině Čermákových

1866 5. 1. účinkuje v premiéře Smetanovy opery Braniboři v Čechách pod taktovkou autora30. 5. účinkuje v premiéře Smetanovy opery Prodaná nevěsta pod taktovkou autora

1868 16. 5. slavnost položení základního kamene Národního divadla - Dvořák účinkuje ve slavnostní premiéře Smetanova Dalibora pod taktovkou autora

1871 vystupuje z orchestru Prozatímního divadla10. 12. první známé veřejné provedení samostatné skladby (píseň Vzpomínání)

1872 17. 10. spolupodepisuje otevřený dopis na Smetanovu obranu22. 11. první provedení Klavírního kvintetu A dur, op. 5

1873 ? začíná vyučovat hudbě v rodině Jana Neffa ?7. 3. první tiskové vydání Dvořákovy skladby (Skřivánek z Písní na slova z Rukopisu královédvorského)9. 3. první provedení Hymnu Dědicové Bílé hory, op. 30 - první velký úspěch A. Dvořáka jako skladatele17. 11. svatba s Annou Čermákovou, stěhuje se k Čermákovým do ul. Na Florenci 1413poslední třetina roku - autokritické zhodnocení dosavadního díla, zničení řady rukopisů

1874 15. 2. nastupuje na místo varhaníka u sv. Vojtěcha

30. 3. první provedení třetí symfonie pod taktovkou B. Smetanyúnor (?) březen(?) - s manželkou se stěhují do vlastního bytu v ulici Na Rybníčku 144. 4. narození syna Otakara30. 7. poprvé podává žádost o státní stipendiumpodzim (?) - počátek přátelství s L. Janáčkem

1875 ? začíná vyučovat hudbě v rodině Jana Neffa ?8. 1. poprvé získal státní stipendium 400 zlatýchbřezen - krátká studijní cesta do Vídně12. 3. zvolen do výboru Jednoty dramatických spisovatelů a skladatelů českých19. 8. narození dcery Josefy21. 8. umírá dcera Josefasrpen - žádá podruhé o státní stipendiumprosinec - seznamuje se s primáriem Florentinského kvarteta Jeanem Beckerem

1876 únor - obdržel cenu Umělecké besedy za Smyčcový kvintet G dur, op. 775. 3. vyplaceno 2. státní stipendium 400 zlatých17. 4. premiéra opery Vanda v Prozatímním divadle30. 7. třetí žádost o státní stipendium18. 9. narození dcery Růženy10. 12. premiéra Serenády E dur, op. 2230. 12. podává žádost o místo na učitelském ústavu31. 12. uděleno 3. státní stipendium 500 zlatých

1877 15. 2. vzdává se místa varhaníka u sv. Vojtěchačerven - výlet po středních Čechách s L. Janáčkem26. 6. počtvrté žádá o státní stipendiumsrpen - žádost o místo na učitelském ústavu zamítnuta13. 8. umírá dcera Růžena8. 9. umírá syn Otakarlistopad (?) - Dvořákovi se stěhují do bytu v Žitné ul. 102. 12. v Praze na Žofíně premiéra Symfonických variací, op. 78prosinec - počátek styků s J. Brahmsem21. 12. účinkuje v provedení Mozartova Requiem v Praze na Žofíně (varhanní part)

1878 27. 1. premiéra opery Šelma sedlák v Prozatímním divadle24. 3. premiéra Klavírního koncertu g moll, op. 33duben - účinkuje v prvním (soukromém) provedení Smetanova kvartetu Z mého života (violový part)6. 6. narození dcery Otilie (pozdější manželka J. Suka)srpen - výlet s přáteli na Šumavu30. 7. pátá žádost o státní stipendium17. 11. první Dvořákův samostatný koncert (Serenáda d moll, Slovanské rapsodie I a II, Tři novořecké básně, Dva furianty)27. 11. zvolen do výboru Umělecké besedyprosinec - cesta do Vídně za J. Brahmsem a do Brna za L. Janáčkem

1879 leden - J. Brahms na návštěvě v Praze u Dvořáků15. 2. v Londýně poprvé uvedeny Slovanské tance (výběr)březen - popáté obdržel státní stipendium (400 zlatých)25. 3. v Praze premiéra symfonie č. 5 F dur, op. 7616. 5. v Praze premiéra České suity, op. 3924. 9. v Berlíně poprvé uvedena třetí Slovanská rapsodie, op. 4512. 11. zvolen předsedou hudebního odboru Umělecké besedy

1880 13. 1. narození dcery Anny11. 2. společný pražský koncert J. Joachima a J. Brahmse, jejich návštěva u Dvořáků29. 3. Dvořákův samostatný koncert24. 4. v Hamburgu koncert z Dvořákových skladeb9. 5. účinkuje na dobročinném koncertu z vlastních skladeb v Tursku ve prospěch stavby NDkvěten - Dvořákovi se stěhují do většího bytu v rámci domu č. p. 10 v Žitné ulici23. 12. v Praze premiéra Stabat mater, op. 58

1881 4. 2. ve Vídni premiéra Cigánských melodií25. 3. v Praze premiéra Symfonie č. 6 D dur, op. 60červenec (?) srpen (?) - výlet s L. Janáčkem a jeho ženou na Karlštejn12. 8. vyhořelo Národní divadlo17. 8. narození dcery Magdaleny2. 10. v Praze premiéra opery Tvrdé palice

1882 22. 4. první londýnské provedení 6. symfonie D dur, op. 608. 10. v Praze premiéra opery Dimitrij19. 10. účinkuje v provedení Mše D dur V. E. Horáka (varhanní part) při slavnostním znovuotevření samostatné české univerzity24. 10. v Drážďanech poprvé opera Šelma sedláklistopad - návštěva v Berlíně u J. Joachima - zkouška houslového koncertu8. 12. jmenován čestným členem Umělecké besedy15. 12. na Kladně umírá Dvořákova matka Anna17. 12. zúčastňuje se matčina pohřbu

1883 18. 2. Symfonie č. 6 poprvé provedena ve Vídni7. 3. narození syna Antonína10. 3. první londýnské provedení Stabat mater, op. 5816. 4. v Praze premiéra Scherza capricciosa, op. 66červenec - L. Janáček na návštěvě u Dvořákových na Vysoké, výlety s L. Janáčkem14. 10. v Praze premiéra Houslového koncertu a moll, op. 5318. 11. v Praze premiéra Husitské, op. 67

1884 březen - první umělecký zájezd do Anglie, kde řídí Stabat Mater, op. 58, Husitskou, op. 67, Symfonii D dur, op. 60, II. Slovanskou rapsodii, op. 45, Scherzo capriccioso, op. 66 aj.14. 6. jmenován čestným členem Londýnské filharmonické společnosti24. 6. první provedení Stabat mater v USA (Pittsburgh)září - druhý zájezd do Anglie (Worcester, kde diriguje Stabat mater, op. 58 a Symfonii D dur, op. 60)21. 11. v Berlíně diriguje Husitskou, op. 67 a Klavírní koncert g moll, op. 33

1885 7. 2. slavnostní otevření Rudolfina (na programu mj. II. Slovanská rapsodie, op. 45)9. 2. narození syna Otakara28. 3. v Plzni diriguje premiéru kantáty Svatební košile, op. 69duben-květen - třetí zájezd do Anglie (v Londýně řídí 22. 4. premiéru Symfonie č. 7 d moll, op. 70)4. 6. cesta do Karlových Varů, schůzka s F. Simrockem a E.

Hanslickem6. 6. v Praze se účastní svatby F. Ondříčkasrpen - čtvrtý zájezd do Anglie (v Birminghamu řídí Svatební košile, op. 69)19. 11. ve vídeňské Dvorní opeře uveden Šelma sedlák, dílo se setkalo s protičeskými demonstracemi2. 12. Svatební košile, op. 69 provedeny v USA (Milwaukee)

1886 1. 4. v Londýně poprvé proveden Houslový koncert a moll, op. 5319. 4. Stabat mater provedeno ve Vídniříjen-listopad - pátý zájezd do Anglie (15. 10. řídí v Leedsu premiéru Svaté Ludmily, op. 71, v Birminghamu 6. symfonii D dur, op. 60, v Londýně Svatou Ludmilu)26. 10. Svatební košile, op. 69 provedeny v Melbourne

1887 6. 1. diriguje v Praze premiéru orchestrální verze II. řady Slovanských tanců (výběr)16. 1. ve Vídni poprvé provedena Symfonie č. 7 d moll, op. 7025. 2. diriguje první pražské provedení Svaté Ludmily, op. 713. 5. diriguje ve Vídni provedení Houslového koncertu a moll, op. 5312. 5. účastní se pietního aktu u hrobu B. Smetany na Vyšehradě16. 5. v Londýně poprvé provedeny Symfonické variace, op. 7811. 9. v Lužanech diriguje soukromou premiéru Mše D dur při zasvěcení zámecké kapleprosinec - návštěva J. Brahmse ve Vídni

1888 6. 1. v Praze premiéra Klavírního kvintetu A dur, op. 8115. 2. návštěva Čajkovského u Dvořáků během jeho pobytu v Praze26. 3. Stabat mater, op. 58 provedeno v Záhřebu28. 3. diriguje v Budapešti Stabat mater, op. 584. 4. narození dcery Aloisie9. 4. Stabat mater, op. 58 provedeno v USA (Troy)28. 8. Stabat mater, op. 58 provedeno v Birminghamu1. 11. Symfonie č. 5 F dur, op. 76 provedena v Manchesteru27. 11. Čajkovskij podruhé přijíždí do Prahy

1889 leden - dostává první nabídku místa profesora kompozice na pražské konzervatoři

12. 2. v Pražském ND premiéra opery Jakobín13. 3. diriguje v Drážďanech Symfonii č. 5 F dur, op. 76, Nokturno, op. 40 a III. Slovanskou rapsodii, op. 45červen - vyznamenán Řádem železné koruny13. 9. odmítá profesuru na pražské konzervatoři27. 10. v Berlíně poprvé Symfonie č. 7 d moll, op. 709. 12. ve Vídni audience u císaře Fr. Josefa I., setkání s J. Brahmsem12. 12. gratulační deputace pražských uměleckých kruhů

1890 2. 2. v Praze diriguje premiéru Symfonie č. 8 G dur, op. 88únor-březen - zájezd do Ruska (11. 3. diriguje v Moskvě Symfonii č. 5 F dur, op. 76, Adagio z op. 44, Scherzo capriccioso, op. 66, I. Slovanskou rapsodii, op. 45 a Symfonické variace, op. 78; 22. 3. diriguje v Petrohradu Symfonii č. 6 D dur, op. 60 a Scherzo capriccioso, op. 66)23. 3. v Moskvě provedeno Stabat mater, op. 58duben - zvolen členem České akademie pro vědy, slovesnost a umění; šestý zájezd do Anglie (v Londýně diriguje Symfonii č. 8 G dur, op. 88)říjen - přijímá znovu nabídnuté místo profesora na pražské konzervatoři

1891 leden - ujímá se profesorského místa na pražské konzervatoři17. 3. obdržel čestný doktorát české univerzity13. 5. v Rudolfinu první veřejný večer Dvořákovy kompoziční třídy6. 6. poprvé obdržel nabídku ředitelského místa newyorské konzervatořečerven - sedmý zájezd do Anglie, kde 16. 6. získává čestný doktorát univerzity v Cambridge, řídí zde Symfonii č. 8 G dur, op. 88 a Stabat mater, op. 588. 9. v Praze oslavy Dvořákových padesátin (skladatel sám se jich nezúčastnil, trávil čas na Vysoké)říjen - osmý zájezd do Anglie (v Birminghamu řídí 9. 10. premiéru Requiem, op. 89); podepsal smlouvu s Národní hudební konzervatoří v New Yorku

1892 leden-květen - koncertní turné po Čechách a Moravě "na

rozloučenou" před odjezdem do USA (série 40 koncertů)15. - 27. 9. cesta do New Yorku1. 10. oficiálně přivítán na newyorské konzervatoři9. 10. koncert a banket na Dvořákovu počest (kroužek Čechů v New Yorku)21. 10. diriguje svůj první koncert v USA (Te Deum, op. 103, V přírodě, op. 91, Karneval, op. 92 a Othello, op. 93)17. 11. v New Yorku diriguje Symfonii č. 6 D dur, op. 6029. a 30. 11. v Bostonu diriguje Requiem, op. 89

1893 12. 4. zvolen řádným členem berlínské Akademie věd8. 5. v New Yorku koncert skladeb žáků Dvořákovy kompoziční třídy31. 5. Dvořákovy děti přijíždějí do New Yorku3. - 5. 6. cesta s rodinou na letní pobyt ve Spillville (Iowa)srpen - návštěva světové výstavy v Chicagu (12. 8. zde na "Českém dnu" diriguje Symfonii č. 8 G dur, op. 88, výběr ze Slovanských tanců, op. 72 a Domov můj, op. 62)1. - 3. 9. návštěva Omahy3. - 4. 9. návštěva St. Paul (výlet k vodopádům Minnehaha)19. 9. návštěva Buffala (prohlídka Niagarských vodopádů)21. 9. opět zahajuje vyučování v New Yorku15. 12. veřejná generální zkouška na Symfonii č. 9 e moll, op. 95 "Z Nového světa"16. 12. v newyorské Carnegie Hall premiéra Symfonie č. 9 e moll, op. 95 "Z Nového světa" pod taktovkou A. Seidla

1894 1. 1. v Bostonu premiéra Smyčcového kvartetu F dur, op. 9612. 1. v New Yorku premiéra Smyčcového kvintetu Es dur, op. 9723. 1. diriguje koncert Národní hudební konzervatoře s černošskými účinkujícími28. 3. ve Velvarech umírá skladatelův otec František19. - 30. 5. cesta na prázdniny do Čech30. 5. slavnostní uvítání na nádraží a v pražských ulicích1. 6. založení veselé stolní společnosti "Mahulíkovců" za Dvořákova protektorství4. 6. cesta na Vysokou, lampiónový průvod na Dvořákovu počest21. 6. "Novosvětská" poprvé provedena v Evropě (Londýn)

20. 7. "Novosvětská" poprvé provedena v Čechách (Karlovy Vary)8. 9. v Třebsku zasvěcení Dvořákem věnovaných varhan13. 10. diriguje pražskou premiéru "Novosvětské" v Národním divadle16. - 26. 10. cesta do New Yorkuříjen - jmenován čestným členem Filharmonické společnosti v New Yorku1. 11. opět se ujímá práce na newyorské konzervatoři

1895 16. 2. jmenován čestným členem Společnosti přátel hudby ve Vídni16. - 27. 4. definitivní návrat do Čech4. 5. v New Yorku premiéra kantáty Americký prapor, op. 10227. 5. umírá Josefina Kounicová29. 5. účastní se pohřbu Josefiny Kounicové30. 5. setkání se F. Simrockem a E. Hanslickem v Karlových Varech1. 11. opět nastupuje na své místo na pražské konzervatoři

1896 4. 1. diriguje zahajovací koncert činnosti České filharmonie (Biblické písně, op. 99, III. Slovanská rapsodie, op. 45, Othello, op 93 a Symfonie č. 9, op. 95)16. 2. Vídeňská premiéra "Novosvětské"březen - devátý a poslední zájezd do Anglie (19. 3. diriguje v Londýně premiéru Koncertu pro violoncello h moll, op. 104)11. 4. diriguje pražskou premiéru Koncertu pro violoncello h moll, op. 1043. 6. v Praze premiéra symfonických básní Vodník, op. 107, Polednice, op. 108 a Zlatý kolovrat, op. 1099. 7. absolventský koncert Dvořákovy kompoziční třídy9. 10. v Praze premiéra Smyčcového kvartetu G dur, op 106

1897 21. 1. v Praze premiéra smyčcového kvartetu As dur, op. 105březen - ve Vídni návštěva u umírajícího Brahmse3. 4. umírá Johannes Brahms6. 4. účast na Brahmsově pohřbučerven - newyorská konzervatoř opět Dvořákovi nabízí ředitelské místo, ten však odmítá23. 9. účast na pohřbu Karla Bendla

listopad - jmenován členem poroty pro státní umělecká stipendia1898 20. 3. v Brně premiéra symfonické básně Holoubek, op. 110 pod

taktovkou L. Janáčka19. 6. v Praze premiéra přepracovaného Jakobína17 11. svatba Dvořákovy dcery Otilie se skladatelem Josefem Sukem25. 11. získává od císaře čestný odznak "litteris et artibus"4. 12. ve Vídni premiéra Písně bohatýrské, op. 111 pod taktovkou G. Mahlera

1899 28. 1. v Praze poprvé provedena Píseň bohatýrská, op. 11123. 11. v Praze premiéra opery Čert a Káča, op. 11219. 12. v Budapešti účinkuje (na klavír) na koncertu z vlastních komorních skladeb20. 12. v Budapešti diriguje Píseň bohatýrskou, op. 111, Koncert pro violoncello h moll, op. 104 a Karneval, op. 92

1900 4. 4. v Praze diriguje koncert České filharmonie (Holoubek, op. 110 + Brahmsova Tragická předehra, Schubertova Symfonie h moll a Beethovenova Symfonie č. 8)29. 5. v Praze na slavnosti konzervatoře diriguje Slavnostní zpěv, op. 11317. 10. účastní se Fibichova pohřbu

1901 leden - portrétován M. Švabinským31. 3. v Praze premiéra Rusalky, op. 114duben - jmenován členem Panské sněmovny14. 5. první a zároveň poslední Dvořákova účast v Panské sněmovně ve Vídni6. 7. zvolen ředitelem pražské konzervatoře6. 9. návštěva u Gustava Mahlera ve Vídni (Dvořák přivezl partituru Rusalky, o jejímž vídeňském uvedení se jednalo)21. 9. zahajuje první konferenci profesorského sboru konzervatoře8. 9. slavnosti k uctění Dvořákových šedesátin v Nelahozevsi a v Praze (Dvořák se oslav neúčastnil); v Národním divadle začíná devítivečerní cyklus z Dvořákova díla10. 11. slavnostní shromáždění v Národním muzeu na Dvořákovu počest s projevem K. Knittla, koncert (Husitská, 9. symfonie, Polednice, Violoncellový koncert, Karneval), slavnostní večeře

Umělecké besedy11. 11. slavnostní večer v Národním divadle - provedení Svaté Ludmily19. 12. narození vnuka Josefa Suka

1902 březen - začíná pracovat na svém posledním opusu, opeře Armida3. 4.  - účast na pohřbu Zdenky Hlávkové v Lužanech12. 7. výstupní zkoušky žáků Dvořákovy kompoziční třídy

1903 25. 3. seznámení s E. Griegem, který v Praze hostuje jako dirigent vlastních děl20. 10. svatba dcery Anny s Dr. Josefem Sobotkou25. 10. účast na pohřbu přítele A. Rusalistopad - začátek zkoušek na Armidu v Národním divadle14. 12. umírá tchyně Klotilda Čermáková27. 12. účast na plzeňské premiéře Čerta a Káči29. 12. účast na pohřbu dirigenta A. Čecha

1904 1. 3. nezdařená a nedokončená generální zkouška na Armidu25. 3. v Praze premiéra Armidy, op. 115, Dvořák je ze zdravotních důvodů nucen předčasně opustit divadlo26. 3. lékař nařizuje klid a domácí ošetřování30. 3. procházka na vinohradském nádraží - nachlazení31. 3. znovu uléhá na lůžko3. 4. hudební festival, jehož náplní byly hlavně Dvořákovy skladby, se koná bez jeho účasti18. 4. pacientův stav se zhoršuje chřipkou1. 5. krátce po poledni umírá