1

Od LSD k Holotropnímu dýchaní

seminární práce pro Dějiny psychologie

Leoš Ševčík

FF MU

obor psychologie 1.semestr

15.12.2007

2

Úvod Jakákoli přílišná specialiace bez schopnosti adaptace nebo integrace nových poznatků

nutně vede k degradaci či přímo zániku. Právě proto je více než zajímavé z pozice psychologa vzdělávaného v západním systému, porozhlédnout se, co vše současná věda a poznání jiných kultur může nabídnout, v čem zdánlivě různé přístupy spolu souhlasí, čím by se jednotlivé cesty poznání mohly obohatit v zájmu porozumění člověku a pomoci mu tak prožít spokojený, naplněny život.

Vetšina z dále uvedených závěrů a koncepcí stojí na klinickém pozorování, proto nejsou bezvýhrad uchopitelné převládajícím newtonovsko-karteziánským paradigmatem naši společnosti a nesplňují vždy požadavky současné metodologie. Vyvstává ovšem otázka, zda pohled na svět očima fyziků žijích před třemi sty lety dokáže lépe operovat se světem kolem nás než například pohled Wernera Heisenberga či Erwina Schrödingera. Kvantová mechanika dosud nenašla pochopení a uznání svým filosofickým a paradigmatickým přesahem: kvantoví fyzici ovšem vědí, že čisté vědomí pozorovatele hraje esencialní roli ve výsledku experimentu. Ověřili si, že při zachování všech proměnných, které jsme schopni registrovat, nemusí experiment dospět opakovaně ke stejným výsledkům a že hmota není tak jednoznačně nadřazena vědomí. Drtivá většina vědních oborů přesto nadále, snad ze setrvačnosti a možná kvůli potencialní nepříjemné profesní sebereflexi současných vědeckých autorit, nedokázala vzít zmíněné jevy v potaz, ani se je nesnaží vysvětlit. Jsem si vědom kontroverze tématu a jsem velice rád, že novodobí kacíři nekončí na hranici.

Jen nezaujatý a zvídavý přístup s opravdovým zájmem přiblížit se skutečnému vysvětlení jevů světa okolo nás a v nás, ne zištný boj za ověřování hypotéz, může pomoci lidem v tak svízelných situacích jako je nejčastějsí příčina úmrtí v západní společnosti- deprese, a dále může pomoci osvětlit největší záhadu psychologie a psychiatrie- schizofrenii.

Mým cílem je přiblížit medicínský přístup doktora Stanislava Grofa. V první části bych chtěl popsat vývoj technik a prostředků, které se pro navození změněných stavů vědomí používají a okolností, jenž je provázely. V druhé se zaměřím na to, jaké otázky tyto experenciální metody přinesly, na jaké fenomény poukázaly a jaké teorie je vysvětlují. Grofovo pojetí je příkladem integrace západního náhledu lékařství, psychodynamické psychologie a paradigmatu kvantové fyziky, které překvapivě koreluje s učením většiny preindustriálních kultur a filosofií většiny duchovných škol. Tím nabízí obohacující přesah, most pro zástupce západní vědy na jedné straně a představitele neracionalistického a neempirického poznaní na straně druhé.

Na úvod je nutné sémanticky vymezit zkoumanou oblast, což samo o sobě shledávám konceptuální výzvou. Níže uvedené techniky popisují změněné stavy vědomí (ang. altered states). Tento termín je však nedostatečně popisný, jelikož zahrnuje v angličtině velice širokou oblast jevů od deliria, opilosti, přes organické psychózy a nejrůznější destruktivní úpravy vědomí, po zkušenosti mystiků či utracení zvířete. Další termín, který se nabízí a bývá užíván, je neobvyklé stavy vědomí (ang. non-ordinary states). Podobné pojmy ovšem pro někoho v sobě obsahují hodnotící stanovisko z pohledu naší kultury a potřebu označit, co je obvyklé, normální, co není a mají tendenci implicitně patologizovat. Stanislav Grofa a jiní viděli obvyklé stavy pouze jako fragment psyché, zavedl proto výraz holotropní stavy (z řeckého holos = celek a trepein = směřovat k něčemu). Holotropní stavy se vztahují k prožitkům otevírající realitu fenomenologicky skutečnou, projevují se léčivým, transformujícím a osobnost rozvíjejícím potenciálem, pokud je zážitek správně integrován do celku. Ve stejném okamžiku ovšem orientujeme a úplně neztácíme kontakt s konsenzuální

3

realitou, stojíme každou nohou v jiném světě. Švýcarský psychiatr Eugene Bleuler zavedl pro tuto okolnost termín „vedení dvou účetních knih“ (něm. doppelte Buchfuehrung). Významem celku v Grofově pojetí navazuje transpersonální psychologie na gestaltistickou. Centrum zájmu se posunuje od percepčních a kognitivních fukcí k nové oblasti prožívání.

I. Techniky a prostředky

1.1 Stanislav Grof a problémové dítě Postavu našeho nejznámějšího psychiatra a psychologa bych rád popsal blíže, jelikož

se stal jednou z ústředních sil výzkumu vědomí a měl výjmečný vliv na traspersonální hnutí. Narodil se roku 1931 v Praze do rodiny katoličky a ateisty. Z důvodů náboženských

výhrad rodičů Grofovi matky a problémům, které způsobily v počátcích manželství, zastávali Grofovi rodiče k náboženství rezervovaný postoj a vychovávali své děti v liberálním, ateistickém prostředí. Pozadí jeho pozdějšího zájmu tedy příliš neformovaly filosofické doktríny některého z náboženství inkorportováné výchovou.

Po absolvování gymnázia jeho pozornost upoutaly animované filmy. Pár dnů před pohovorem na práci ve filmových laboratořích dostal od přítele knihu „Úvodní lekce psychoanalýzy“ Sigmunda Freuda, kterou přečetl ještě tu noc a během dvou dnů se rozhodl stát se psychoanalytikem.

S odhodláním nastoupil na lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, jelikož zájemci o studium psychoanalýzy se rekrutovali až z řad psychiatrů. „Lékařská škola také příliš nekultivuje mystické uvědomění,“ glosuje Grof v reakci na výtky ohledně vlivu prostředí na spirituálního zaměření jeho práce1. Po získání diplomu následně již běhěm marxistického režimu podstoupil v utajení sedmiletý výcvik freudiánské psychoanalýzy.

Působil jako psychiatr v Kosmonosích a Krajského úřadu národního zdraví středočeského kraje a začal si všímat rozdílu mezi psychodinamickými teoriemi a praxí. Dokázal pro své pacienty nalézt briskní vysvětlení jejich potíží, ale pomoci mohl jen velmi málo a to ještě za cenu velké dávky energie, času a peněz. V klasické medicíně, pokud se problému rozumí, může se pacientovi pomoci, nebo alespoň existuje jasná představu, co mu chybí. V léčbě duševních obtíží tento vztah nenacházel. Jeho rozčarování muselo být značné, když dokonce uvažoval o navrácení se k umělecké dráze.

Doba 50. let je charakteristická rozvojem psychofarmak. Dobrý vztah se švýcarskou farmaceutickou společností Sandoz znamenal obrat v Grofově akademickém vývoji. Tým výzkumníků okolo Grofa již v té době provedl několik studií basilejských raných trankvilizérů a antidepresiv. Konexe znamenaly spoustu vzorků, zkušebního materiálu a literatury zadarmo. Zásilka LSD-25 s prosbou o nalezení legitimního využití ovšem ani do jedné skupiny nepatřila.

1 Grof, Stanislav: Transpersonal Vision 1-8. Sounds True. 1998. 1.CD, 9. minuta

4

25. Derivát diethylamidu kyseliny lysergové syntetizoval Albert Hofmann v laboratořích Sandoz v roce 1938 za účelem nalezení nového analeptika, léku na zástavu gynekologického krvácení a pro léčbu migrény. Velice neobvyklý účinek na člověka se projevil poprvé při neúmyslé Hofmannově intoxikaci roku 1943. LSD se přes noc stalo vědeckou senzací o níž se mluvilo jako o Hofmannově zázračném dítěti. Doktor Stoll, synovec Hofmannova nadřízeného, publikoval první vědecký spis ohledně účinků LSD na skupinu normálních dobrovolníků v roce 1957.

Počáteční výsledky naznačovaly možnost zkoumat indukované stavy coby modely experimentální psychózy s potenciálním nalezením vhledu do mechanismu psychóz a jako druhé reálné využití se nabízelo LSD v roli nekonvenčního výcvikového nástroje pro ošetřující personál k zlepšení pochopení pacientů a zefektivnění péče o ně.

Grof jako jeden z prvních dobrovolníků podstoupil intoxikovaný sérii testů „řízení mozkových vln“ optickými a akustickými podněty. EEG sledovalo, zda se mozkové vlny přizpůsobí frekvencím podnětu. Když látka začínala působit, zasáhlo Grofa stroboskopické světlo, jeho vědomí opustilo tělo, pak místnost, planetu, až ztratilo hranice. Vize jednoty pominula a Grof měl jasno: „Když už jsem začal studovat psychiatrii, potom toto je nejzajímavější věc, které se můžu věnovat“.2

Následujících 10 let charakterizovalo nesmírné pracovní úsilí, nicméně dočasně mimo hlavní vědecký proud. Stanislav Grof spoluzaložil Výzkumný institut psychiatrický v Praze a vedl desítky výzkumů vlivu LSD na člověka. Své postoje a intepretaci dat v duchu psychodynamických procesů mohl otevřeně sdílet pouze s nejužšími přáteli, jelikož jakýkoli výklad zahrnující freudovy teorie by znamenal restrikce, ukončení projektů a spekulace o Grofově duševním zdraví.

Z izolace se mu podařilo vymanit v roce 1965. Na pozvání Výzkumného psychiatrického centra Univerzity J. Hopkinse navštívil poprvé USA. Změna v přístupu, svobodné prostředí a možnost sdílet své názory s širší vědeckou věřejností vedly k rozhodnutí přijmout vedení posledního oficiálního výzkumu psychedelik v USA a místo profesora psychiatrie. Celý čas sbíral fenomenologická data, jenž se stala základem jeho teorií. Pracoval zde až do roku 1972, kdy vláda ukončila všechny své oficiální výzkumy psychedelik. Důvody a události předcházející tomuto kroku přesahují rámec moji práce. Jako nejdůležitější příčinu spatřuji vize harvardských renegatů okolo Timothy Learyho propagujících nekontrolované užívání halucinogenů postavené na naivním přesvědčení, že každý člověk je natolik zodpovědný, aby mohl bez odborné supervize podstoupit psychedelický zážitek. Nekontrolovaná masová distribuce LSD mimo laboratoře vyústila v jeho absolutní zákaz. Z Hofmannova zázračného dítěte se stalo problémové.

1.3 Asistované LSD psychoterapie Řada výzkumníků vyvinula několik různých přístupů jak nakládat s LSD. Psycholytická terapie - termín zavedený R.A. Sandisonem, který doslovně znamená

terapie rozpouštějící duši, popisoval rozpuštění konfliktů v mysli. Sezení se konala maximálně dvakrát za 14 dní. - S nízkými dávkami okolo 25 µg - 50 µg terapeut klientovi poskytoval oporu v nejintenzivnějím bodě intoxikace a hlavní důraz byl kladen na následnou analýzu materiálu, který se během intoxikace vynořil. Psycholytická terapie má nejblíže k psychoanalýze, ale 2 Grof, Stanislav. Transpersonal Conversations 1-6. CustomFlix Labs, Inc. 2005. 3. DVD disk. 10. minuta

5

může být kombinovaná s Jungiánským přístupem, bioenergetickým, neo-Reichianským a Gestalt praktikami. - Při dávkách 75 µg- 300 µg se projevoval význam abreakce a přenosu, jejichž intenzita i výsledek byly výraznější. Fenomény vyskytující se v této terapii ale přesahovaly konceptuální rámec psychoanalýzy. - Hlavní představitelé: Spencer, Whitelaw, Buckman, Ling, Blair, Tauterman a u nás Dytrych a Sobotkiewiczová. Psychedelická terapie - dávky až do 700 µg, frekvence dle potřeby, většinou se ale výsledků dosahovalo po jednom až třech sezeních. Původně aplikovaná pro simulování delirium tremes k odrazení chronických alkoholiků od dalšího pití. Výsledky se jevily výborné, ale paradoxně pozitivní zkušenost motivovala pacienty k životní zmeně. Hlavním rysem je ztráta ega, transcendentální stavy, fenomén smrti a znovuzrození s vhledy do složitých životních situací. - Pozorované fenomény položily základ transpersonální psychologii. - Představitelé: Hoffer, Osmod, u nás Grof. Anakliktická terapie - anaklinein v řečtině značí podpírající. Dávka středně vysoká do 300 µg. Technika poukazuje na ranné dětské potřeby směřující k pregenitálním objektům lásky. Pacient má možnost během regrese naplnit své neuspokojené potřeby z dětsví. Terapie je fúzí psychodynamické a biografické úrovně s transcendentální. - Kontroverzi vzbuzovala mimo jiné důrazem na fyzický kontakt. - Představitelé: Martin, McCririck. Hypnodelická terapie - hypnóza se použila jako průvodce a k modulování obsahu LSD sezení, jež se samo podobalo anakliktické terapii. Po rozhovoru zaměřeném na osobní historii byl subjektům v latentní době po orálním aplikaci 125 -250 µg LSD hypnózou navozený trans. Nástup efektu látky a průběh sezení býval pokojnější. V závěru se uplatnila posthypnotická sugesce, aby si subjekt pamatoval všechny detaily a dál o tématu přemýšlel. - vztah hypnózy a LSD je velice zajímavý. Výzkumnící Fogel and Hoffer dokázali hypnózou výrazně oslabit efekt látky či naopak simulovat účinky LSD. Badatel Tart vedl experiment „vzájemné hypnózy“, kde se dvě osoby trénované jako hypnotizér i zhypnotizovaný hypnotizovaly navzájem. Výsledkem byl stav podoný transu a psychedelickým stavům. - Prokázaná úspěšnost v léčbě závislostí na nikotinu a alkoholu. - Představitelé: Levine, Ludwig. Agregovaná terapie – se používala většinou u méně závažných problémů a byla ekonomicky nejméně náročná, jelikož terapeut dohlížel na více intoxikovaných pacientů zároveň. Dávky byly 100-300 µg. Zasahoval pouze v nezbytných případech. - Nevýhody se jeví zřejmé: především nedostatek terapeutovy pozornosti, dále pak nakažlivost psychických stavů mezi intoxikovanými. Přesto výsledky sezení vedené citlivým terapeutem, který ve správný okamžik dokázal pomoci, nevýhody převážily. - Nejznámější léčebný program sestavil mexický psychiatr Salvador Roquet, zakladatel Asociace Albeta Schweitzera v Mexico City, který nazval psychosyntéza (nezaměňovat se systémem italského psychoterapeuta Roberta Assagioliho stejného názvu, jež byl procedurou bez drog, ale sdílející transpersonílní dimenzi). Roquetův přístup kombinoval psychoanalýzu a ceremonie domorodých léčitelů za použití nejen LSD, ale i různých posvátných rostlin. Sezení se konalo v noci, účastnící byli vybráni se záměrem vytvořit co nejvíce heterogení skupinu (dle pohlaví, věku a fáze psychodynamické terapie, ve které se nacházeli). Selekce poskytnutovala vhodné spektrum pro projekci imaginativních rolí. Tématický rámec vizí ovlivňovalo senzorické přetížení- produkce hudby společně s projekcí

6

barevného světla, obrazů, filmů zahrnující prvky porodu, smrti, násilí, sexuality, náboženství a dětství. Techniku Roquet používal převážne pro neurotické pacienty, ale ve své práci konstatuje i určitý stupeň úspěšnosti u antisociálních osobností a pečlivě vybraných schizofreniků. Společné prvky a proměnné LSD terapií - Farmakologický efekt: překvapivě neexistuje jediný společný fyziologický jev, provázející všechny intoxikace. LSD se váže na GPCR a 5HT receptory, ale v nedostatečné míře pro aktivaci. Leč existuje několik hypotéz, mechanismus účinku zatím není znám. Hlavní funkcí je katalyzace materiálu a přístup do sfér osobnosti obvykle nepřístupných, konvulzní a abreakční potenciál, zintenzivnění terapií bez drog a možnost oslovit pacienty, kteří nejsou vhodnými kandidáty pro klasické psychoterapie. Látka sama o sobě nemá léčebný potenciál. Následující proměnné jsou stejně, ale spíš ještě více důležité - Osobnost subjektu: k LSD terapii se může přisoupit až po důklaném zmapování klientova života, filosofického pohledu na svět, jeho specifických potíží a vytvoření důvěry v terapeuta. Technika funguje jako mocný katalyzátor emocí, sebepojetí a sociability. - Osobnost terapeuta: předpokladem je chápavý a citlivý přístup poskytující bezpodmínečnou lásku v rozhodujících okamžicích. Vztah terapeuta ke klientovi je esenciální proměnnou. Před každým sezením by měl terapeut nejdříve zmapovat svoje vlastní duševní rozpoložení. - Set: termín zahrnující očekávání, motivaci a záměr subjektu ohledně sezení a terapeutův koncept podstaty LSD zážitku. Pokusy na nic netušících vojácích nebo pacientech psychiatrických zařízení jsou nutně předurčeny v lepším případě k nezdaru v horším dokonce mohou ublížit. Dále příprava před sezením, stanovení cíle, program a vedení během sezení. - Setting: značí vlastní prostředí, fyzické i interpersonální a konkrétní okolnosti, za jakých je droga podána. Experimenty na nic netušících pacientech nebo vojácích v temném lese, sklepě, nebo sterilní prostředí laboratoře opět můžou končit katastrofálně.

1.4 Stanislav Grof a jeho Holotropní dýchání Ztráta hlavního nástroje znamenala pro vědce zkoumající vědomí začátek hledání

dalších cest, jak indukovat sledované stavy, jejichž význam a implikace rozeberu v další části práce. Pro Grofa po profesní stránce frustrující část života se obratem dostala do nové a snad ještě úžasnější fáze než byla předchozí. Potkal svoji budoucí ženu Christinu, učitelku umění a filosofie, a přesunul se do Esalen Institute v Big Sur v Kalifornii, kde spolu pracovali na technikách měnících vědomí užívané nejrůznějšími světovými kulturami a filosofickými a náboženskými skupinami. Zde se nachází jedny z prvních kontaktů budoucí transpersonální psychologie s kulturní antropologií, východními filosofiemi a vyjasňuje se tím i volba sémantiky odlišná od ostatní psychologie (dané převážně volbou témat) ale odlišná i od spirituálních škol (rozsah pojmů užívaných transpersonálními psychology objasním v další části).

Výsledkem práce manželů Grofových je průsečík sůfického dýchání, zen budhistických meditací, šamanistických postupů jak navodit trans a dalších technik v maximálně zjednodušené formě nazvané holotropní dýchání (dále jen HB, z anglického holotropic breathwork). Metoda zahrnuje pět aspektů: skupinovou podporu, rytmickou psychedelickou hudbu, hyperventilaci, práci s tělem a expresivní malbu.

HB stejně jako třeba terapie zaměřené na klienta Carla Rogerse vychází z premisy, že samotná lidská bytost má své vlastní prostředky, které vedou k úlevě od symptomů a léčbě. Grof tuto tendenci organismu nazývá vnitřní uzdravující inteligence (orig. Inner healing intelligence). Tato inteligence slouží také jako vnitřní radar, který sám vybere v daný okamžik

7

nejvhodnější materiál ke zpracování. HB pouze slouží k umocnění tohoto lečivého procesu. Podobné Jungově představě fenoménu dialogu se Self při aktivní imaginaci, kterou provází individuční proces, kdy Self má s námi svůj plán.

Sezení začíná seznamovací částí všech zůčastněných, kde jsou později předloženy Grofovy teorie, cíle HB a vyplněním prohlášení podrobně mapující zdravotní stav. Lidé užívající trankvilizéry, těhotné ženy, stejně jako lidé trpící epilepsií, srdečními problémy a zeleným zákalem nejsou vhodnými kandidáty pro HB.

V procesu HB trvajícího tři až čtyři hodiny existuje několik rolí. Lidé pracují ve dvojicích dýchající – sitter. Sitter má pomocnou funkci, věnuje všechnu svoji pozornost dýchajícímu, asistuje mu (např. pokud má dýchající potřebu pít, močit, vysléct se, atd.), monitoruje jeho stav, ale nezasahuje nebo nepřerušuje proces. Potenciální intervenci poskytuje trénovaný facilitátor, pro něhož platí stejná zásada zasahovat co nejméně. Jeho nejčastějším úkolem je prostřednictvím masážní a akupresurní práce s tělem (ang. bodywork) pomoci zvládat křeče, vyskytující se téměř vždy jako vedlejší jev hyperventilace a následné alkalizace krve a dále pnutí, které může nabývat pro vnějšího pozorovatele bizarních podob, způsobené tělesnými asociacemi nepříjemných emocí vyplouvajících na povrch. Facilitátoři se snaží tenze umocnit podobně jako homeopati, nechají je vykulminovat, aby mohlo dojít ke spotřebování energie ve svalech a následnému uvolnění.

Tělesné projevy některých dýchajících vytrženy z kontextu jsou jedním z důvodů způsobujícíh kontroverzi. Dramatické rozhazování končetin, pláč, plivání, smích, křik, grimasy či zvracení mohou odradit nejednoho akademického vědce. Energie a souvislosti působící nezvyklé tělesné odezvy se objasní v popisu fenomenologie.

Sezení pokračuje malbou mandaly, která slouží pro osobní ztvárnění pocitů a zážitků z rozšířených stavů vědomí. Na závěr proběhne dobrovolné podělení se o zkušenosti s ostatními účastníky.

Grof a jeho kolegové školí budoucí facilitátory více jak třicet let, nyní v San Francisku, kde působí na Institutu pro integrovaná studia Kalifornie. Trénink zahrnuje oblasti transpersonální psychologie, psychopatologii, teorii závislostí, tzn. spiritual emergency, 10 hodin konzultací s certifikovaným praktikem a účast na 150 hodinách HB vedených Stanislavem Grofem nebo některým z jeho kolegů. Budoucí samostatní praktici, jež vedou sezení, musí navíc projít praxí u některého ze stávajících praktiků HB. V současné době bylo proškoleno již více než 1000 facilitátorů pracujících po celém světě. U nás například Miroslav Kašpar, Boris David nebo doktorka Zdena Kmuníčková.

1.5 Srovnání LSD psychoterapie a Holotropního dýchání Hlavní rozdíl tkví v množství práce a úsilí, které musí subjekt v HB procesu vynaložit

na indukci holotropních stavů ve zvýšené míře. Druhá diference spočívá ve stupni kontroly ze strany subjektu. Při HB, byť se vyskytne

jev rozpuštění hranic ega, existuje přímější vědomé napojení na tělo a možnost volní kontroly intenzity zkušenosti. Dýchající může kdykoli proces přerušit, i když takový postup se nedoporučuje, jelikož se nabízí jedinečná příležitost vynořený materiál zpracovat.

Povaha a struktura zážitků, stejně i léčebný potenciál metod se jeví přibližně podobný. Srovnávací studie nemůže být pro kriminalizaci LSD provedena.

Kritickými proměnými jsou set a setting.

8

II. Fenomenologie a teorie

2.1 Koncepční krize Již na záčátku práce s psychedeliky se začala hromadit pozorování nezapadající do

konceptu klasické duševní dynamiky. Z pohledu biologie se nabízelo některá zjištěná data smést pod stůl jako nerelevantní fantasmogorie vzniklé interkací LSD či jiných látek (popř. jejich absencí) s mozkem a dále se jejich výkladem nezabývat. Jiný výklad byl v Českoslovenku 50. a 60. let dokonce nepřípustný. Stanislav Grof ovšem zážitky subjektů pečlivě zaznamenával, hledal souvislosti mezi prožitky v holotropních stavech a životními zkušenostmi jednotlivce.

Jedny z nejčastějších prožitků, se kterými se Grof setkal, byly zážitky z dětství. Schopnost LSD či HB oživit a přivést do vědomí potlačená traumata samozřejmě freudiánského psychoanalytika více než zaujala. Pacienti zažívali úlevu od psychosomatických komplikací, tendence k depresím se snižovala. Regrese a následná abreakce citlivých témat přinášela jednoznačně pozitivní výsledky.

Účinek uvolnění tenze abreakcí zážitků z biografické úrovně, jak Grof popisuje zkušenosti založené na událostech po porodu, není s ohledem na teorie psychoanalytických škol nijak překvapivý. Rozdíl je v nákladech na dosažení takového vysledku. Sezení trvalo v klasické LSD psychoterapii 8 hodin a výsledky se dostavovaly vpodobě hodnotných vhledů, odeznění symptomů nebo subjektivním hodnocením zlepšení kvality života v drtivé většině případů nejpozději po třetím psychedelickém sezení.

Další fenomenologické nálezy přivedly Grofa do koncepční krize. Freudova deterministická a mechanistická psychoanalýza, která se zabývá důsledně bigrafickou rovinu a cokoli se jen vzdáleně týkalo náboženských témat vysvětlovala internalizací rodičovských autorit, nedokázala pojmout tak častá témata porodu a skutečnosti, jež neměly nic společného s životem jedince, ani kulturou, v které vyrůstal, nebo měl možnost poznat. Americký profesor mytologie Joseph Campbell komentoval hloubku Freudova poznání slovy: “Freud chytal ryby, zatímco seděl na velerybě.“3 Střípky důležitých témat lze ale nalézt v pracích slavných renegátů. Obsahy holotropního vědomí dávají zapravdu Jungovu kolektivnímu nevědomí a variacím archetypů, potřebě jedince být úplným člověkem dle Adlera, Reichovým bioenergetickým procesům a psychosomatické korelace při vzniku emočních poruch, Rankově idei ega jako autonomního představitele vůle spíše než otroka idu a jeho důrazu na odloučení dítěte od matky jako prvotnímu zdroji úzkosti či Ferencziho fylogenetické dimenzi.

Data získaná z holotropních stavů vědomí lze rozdělit kromě biologické úrovně na témata porodu a transpersonální zážitky.

2.2 Perinatální matrice Po překonání biografických obsahů se lidé střetnou s emocemi a fyzickými pocity

extrémní intenzity provázenými zvláštní směsí tématu porodu a smrti. Kvůli úzké spojitosti

tohoto druhu zážitku s biologickým porodem pojmenoval Grof tuto sféru osobnosti

perinatální a popsal čtyři základní perinatální matrice (ang. basal perinatal matrices, dále

3 Joseph Cambell: The Hero with a Thousand Faces. Bollingen 2004. 10th ed.

9

BPM). Komplikace nebo fixace v kterékoli fázi či její špatná integrace udává charakter

dalšímu prožívání reality a tendencím v chování:

I. BPM - primární jednota s matkou, reprezentuje stav dítěte před porodem

v koexistenci s matkou. Příbuzný holotropní zážitek se odvíjí od podmínek, v kterých plod

vyrůstal. Vyskytuje se buď procítění dobrého lůna: extáze oceánického typu, kosmické

jednoty, pocit bezpečí; nebo špatného lůna: při toxickém, mechanickém a jiném stresu, vize

metafyzických pekelných sil, potenciál pro paranoidní schizofrenii (kontakt se zlem, dobrem,

karmické zkušenosti), hypochondrii, hysterické halucinace.,

II. BPM - antagonismus s matkou, nastává v okamžiku, kdy začínají kontrakce. Děložní

hrdlo je zavřené, dítě začíná být vypuzováno, ale prostor kam jít ještě není otevřen. Zážitek

této fáze provází velice bezútěšný materiál, jako vjem pohlcení vesmírem, s nesnesitelnými

situacemi bez možnosti úniku, agonizující pocity viny a podřízenosti, absurdity existence,

apokalyptické vize či může být identifikován s emočním nebo fyzickým traumatem

z biografického roviny, kdy byl jedinec ohrožen na životě. Zapříčiňuje pocity neskutečného,

kulisového světa schizofreniků, dále inhibované deprese, iracionální pocity viny a

méněcennosti, hypchondriázu a drogovou závislost.

III. BPM - synergismus s matkou, uvíznutí končí a riskantní cesta začíná, kontrakce

zesilují a hrdlo se otvírá. Zkušenost provází enormní boj o přežití, drtivý mechanický tlak,

anoxie a dušení, jež nejspíš zavdává příčinu sexuálnímu vzrušení, a v závěrečné fázi kontakt

s biologickým materiálem. Obsahuje aspekty titánského boje, sadomasochistické orgie,

intenzivní sexuální vzrušivosti, skatologie, pyrokatarze (element očišťujícho ohně), vulkanické

extáze, krvavých obětí. Z biografické roviny spojeno se zkušenostmi z války, bojů,

dobrodružných aktivit, sexuálních zážitků (pozitivních i negativních). Matrice způsobuje

sexuální deviace a poruchy, mužskou homosexualitu, sebepoškozování, agitované deprese,

neurastenie a další.

IV. BPM - separace od matky, agonizující boj o život kulminuje, absolutní zintenzivnění napětí a utrpení následuje náhlá úleva a uvolnění. Oddělení od matky znamená počátek vlatní anatomicky nezávislé existence v novém světě a znovunabývání sil matky i dítěte. Poté, co jedinec narazí na „kosmické dno“, dostaví se vjemy enormní dekomprese a expanse prostoru, oslnivého světla a krásných barev, senzorické průzračnosti, triumfu, šťastného úniku z nebezpečí a znovuzrození, přechodu do BPM I. Na biografické rovině je matrice spojena se šťastným koncem nebezpečné situace, překonáním vážných překážek vlastním úsilím, přírodními scenériemi. Může zapříčinit mesiášské a velikášské tendence schizofreniků, mánie, ženskou homosexualitu, exhibicionismus.

2.3 Transpersonální doména Transpersonální doslova znamená „sahající za hranici osobnosti“. Zážitky pocházející

z této úrovně zahrnují transcedenci našich obvyklých mezí (těla a ega), limitace tří dimenzionálního prostoru a lineárního času. Patří sem embryonální vzpomínky, archetypální elementy, identifikace se složkami živé i neživé přírody, fenomén minulých životů, jednota s kosmickým prázdnem a paradoxně se vším.

Transpersonální fenomény otřásají fundamentálními předpoklady materialistického vidění světa. Jsou pro biomechanickou medicínu a psychiatrii stejnou výzvou jako byla kvantová fyzika pro newtonovské paradigma.

10

2.4 Coex systémy Coex, akronym zavedený Grofem, znamená systém zhuštěné zkušenosti (ang. system

of condensed experience). Skládá se z emočně nabitých vzpomínek na různá období života, které se podobají kvalitou emoce nebo fyzickými pocity.

Pro Grofa představují coex systémy hlavní organizující princip lidské psyché. Koncept do určité míry připomíná Jungovu myšlenku psychologických komplexů. Jung popisuje komplex jako obrazy a představy seskupené kolem jádra odvozeného od jednoho nebo více archetypů, jež charakterizuje společný emoční tón. Grof by dodal, že jeho současné poznání ukazuje, že každá coex konstelace je překryta přes a zakotvena v konkrétních aspektech porodního traumatu.

Coex sjednocuje biografickou s perinatální a transpersonální sférou, naznačuje multidimensionalitu naší psyché. Například člověk trpící astmatem může mít zážitek z dětství, kdy se málem utopil, běhěm perinatální fáze se zapříčil za stydkou kost matky a vize z transpersonální oblasti může zahrnovat oběšení.

2.5 Vědomí Získaná data velice zvláštní povahy zavdala příčinu přehodnotit, co to vlastně vědomí

je (ve smyslu anglického consciousness). Teorie produkce- tvrdí, že vědomí je produkt (či epifenomém) neurálních procesů

v mozku, které nemůžou existovat nezávisle na něm. Teorie transmise- konstatuje, že vědomí je vesmíru vlastní a není závislé na našich

fyzických smyslech, ačkoli je jimi zprostředkované v každodením životě. Mozek a psyché se chovají jako optické čočky skrz než může být vědomí vnímáno.

Mainstreamová medicína, psychiatrie a psychotrapie se omezuje pouze na teorii produkce. Za průkopníka transmitivní teorie lze považovat Junga a jeho kolektivní nevědomí. Grof pohled na mysl posunul dále o rozměry významně přesahující to, co anglický filosof Alan Watts nazýval „v kůži vyjádřené ego“ (ang. skin-encapsulated ego).

2.6 Přesahy transpersonální fenomenologie Grof a jeho kolegové se zpočátku domnívali, že objevují nové oblasti psyché. Díky

seminářům pořádaným Grofem v Esalen Institute v Kalifornii měli zástupci z nejrůznějších oblastí vědy možnost diskutovat o nejpalčivějšich otázkách jejich oboru.

Kulturní antropologie - po konzultacích s předními světovými antropology Grof zjitil, že objevování dalších dimenzí psyché je spíše jejich znovu-objevování. V preindustriálních společnostech představovaly transpersonální sféry další část bytosti stejně jako hmotná část. Pracovalo se s nimi v těchto formách :

- šamanismus - během spontánní mystické zkušenosti, šamanské krize, jedinec cestoval do podsvětí, čelil útoků démonů, mukám, zažil smrt, znovuzrození a poté letěl do vyšších sfér v podobě archetypů, kde se stal součástí mechanismu sil a dospěl k porozumění energetických poruch, zážitek integroval a stal se léčitelem a spirituální autoritou.

- rituály přechodu – součásti vyznamných biologických změn. Porod, obřízka, puberta, menopausa, svatba, smrt. Také dochází ke konci staré a začátku nové role (paralela zážitku smrt a zrození).

- starověká mystéria - opět se zde vyskytoval jev smrti a znovuzrození, sestup do podsvětí. Nejznámější jsou asi Eleusinská mystéria konaná déle jak 2000 let v Athénách. Každých 5 let podstoupilo iniciaci cca 3000 lidí nápojem kikeon, strukturou podobný ergotu z nehož je LSD. Mezi účastníky byli takoví velikáni jako Platón, Aristoteles, Pindaros,

11

Euripides, Alkipiades či Cicero. Množství iniciovaných muselo nechat přinejmenším velice znatelný otisk na kolébce evropské kultury.

Michael Harner, antropolog iniciovaný amazonským šamanem, se zmiňuje o minimálně třech předsudcích naší kultury. Etnocentrismu (vidíme naši perspektivu nadřazenosti hmoty nad vědomím superiorní), kognicetrismu (teorie formulujeme dle pozorování z obvyklých stavů vědomí) a pragmatismu (ignorujeme, bagatelizujeme nebo patologizujeme vše, co do našeho konceptu nezapadá). To vše jsou relikty církve, která si nárokovala právo na veškeré poznání z holotropních stavů. Oficiální drogou se stal tlumivý alkohol, který potřebu prostředníka pro komunikaci s „božskými“ sférami ještě prohloubil. Ostatní látky, jinými kluturami považováné za svaté, byly postaveny mimo zákon.

Kvantová mechanika – na filosofické dopady posledních nálezů fyziky upozornili například významní představitelé oboru Fjitrof Capra, John Hagelin, David Albert a spousta dalších. Téma, jež bude mít v budoucnu za následek změnu paradigmatu, by vystačilo na samostatnou práci. Vypíchl bych jen nejzásadnější fenomény: kolaps vlnové funkce, pouze pravděpodobný výskyt hmoty kolem nás, vliv pozorovatele na průběh experimentu, kvantová pole, paradox vlny a částice. To vše by každý ze současných zástupců vědecké komunity měl dokázat integrovat do svého vidění světa, jelikož problém se týká samotné povahy přírodních sil kolem nás a v nás. Filosofické dopady kvantové mechaniky ovlivňují vnímání metodologie, vztahu hmoty a vědomí a postavení subjektivního prožitku.

Závěr Regrese, prožití traumat, dopad prožitku smrti a znovuzrození může výrazně pomoci

lidem s duševními problémy (neurózy, fóbie, úspěch byl zaznamenán při léčbě sexuálních dysfunkcí a deviací i při konverzi kriminálních recidivistů).

U relativně zdravých jedinců může vědomí celistvé osobnosti, ne pouze racionalní frakce, dodat hlubší smysl v dnešní materiální společnosti.

Součástí holotropních vizí jsou vhledy do osobních problémů, inspirují ke kreativní činnosti ať už umělecké nebo vědecké. Přístup k informacím se nabízí rozdílný, než jsme zvyklí. Subjekt se daleko více se situací, problémem či prostředím identifikuje, než by je analyzoval. K.B. Mullis, držitel mnoha prestižních vědeckých ocenění včetně Nobelovy ceny za biochemii, v interview pro California Monthly uvedl:

„V 60. a 70. Letech jsem bral spoustu LSD. Stejně jako tehdy mnoho lidí v Berkeley. Byla to pro mě zkušenost otevírající mysl. Spolehlivě mi dala dakeko více než kterýkoli cyklus přednášek.“ 4

Po několikaletém studiu holotropních stavů a technik, jež je indukují, shledávám jejich roli v dnešní společnosti jako klíčovou. Pevně věřím, že ve světle vynořujícího se nového paradigmatu, přestane být jejich potenciál přehlížen a stanou se součástí plně respektované vědy. Proto maximálně vítám povolení k prvním pokusům s experienciálními technikami po skoro 40 letech úplného zákazu psychedelických látek. Kontroverzi, která psychedelika obklopují, vidím jako nešťastné nedorozumění. Jsou pouhým nástrojem, způsob užití záleží na nás.

Jako první krok doufám ve zkoumání jejich biomechaniky. Věřím, že psychedelika v rukou odborníků pomohou odkrýt další informace o dynamice lidského vědomí, struktuře

4 Schoch, Russell, 1994. "A conversation with Kary Mullis", California Monthly Ročník. 105, číslo. 1, s. 16-21. září

1994

12

emočních a psychosomatických poruch, roli spirituality, vytvoření efektivnějších terapeutických metod a strategií a v neposlední řadě nám mohou napovědět více o podstatě reality.

Závěrečná slova přenechám Cicerovu zhodnocení Elesijských mystérii: „Mezi mnoha znamenitými a vskutku božskými institucemi, jež Vaše Atény pozvedly a

přispěly jimi k lidskému životu, dle mého názoru žádná není lepší než tato mystéria. Jelikož díky nim jsme byli vyzdvyhnuti z našeho barbarství a divošského života a byli jsme vychováni a zušlechtěni pro civilizaci; a jakožto se rituály nazývají „iniciace“, v pravdě jsme se z nich naučili počátku života a získali sílu nejen žit šťastně, ale i zemřít ve víře.“ 5

5 Hofmann,A.-- Ruck.,C.A., -- Wasson, R.G., -- Bigwood, J. -- Ott, J. -- Ruck, C.A.P. -- Smith, H. -- Staples, D: The

Road To Eleusis: Unveiling the Secret of the Mysteries. A Harvest/ HBJ Book 1978. 1.vydání, 58.s.

13

ZDROJE:

Monografie:

Grof, Stanislav. Za hranice mozku. Přel. Petr Boš 1. české vyd. Praha: Gemma89, 1992.347s. Orig. Beyond the Brain. ISBN 80-85-206-12-9

Grof, Stanislav. LSD psychotherapy. 3rd ed. MAPS, 2001. 351s. 978-0966001945

Grof, Stanislav. Psychology of the Future: Lessons from Modern Consciousness Research. 1.vyd. State University of New York Press, 2000. 345 s. ISBN-13: 978-0791446225.

Grof, Stanislav: The Adventure of Self-Discovery: Dimensions of Consciousness and New Perspectives in Psychotherapy and Inner Exploration. 1. ed. State University of New York Press. 1998. 324 s. ISBN-13: 978-0887065415

Hofmann, Albert. LSD: My Problem Child. MAPS. 2005. 232. s. ISBN-13: 978-0966001983

Capra Fritjof. The Turning Point: Science, Society, and the Rising Culture. 1. vydání Bentam 1984. 464 s., ISBN-13: 978-0553345728

Periodika:

Grof, Stanislav. Stanislav Grof interviews Dr. Albert Hofmann, Esalen Institute, Big Sur, California,1984. MAPS. 11. ročník. 2001. 2. číslo. s. 22-34

DVD:

Grof, Stanislav. Transpersonal Conversations 1-6. CustomFlix Labs, Inc. 2005 CD:

Grof, Stanislav. Transpersonal Vision 1-8. Sounds True. 1998. ISBN-13: 978-1564556073