nPR

OSI

NEC

201

2n

VYDÁ

VÁ O

BČAN

SKÉ

SDRU

ŽENÍ

CEN

TRUM

ENV

IRON

MEN

TÁLN

ÍCH

STUD

IÍnRO

ČNÍK

33n

CENA

40 K

č

ČASOPIS O PŘÍRODĚ A OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

2

Výstava o obalech kolem nás a jejich recyklaci vám tutodůležitost obalů zábavnou a interaktivní formou představí.

Výstava představuje historický vývoj obalů na potravinya stále pokračující snahu lidstva o jejich objemovou minimali-zaci a zároveň maximalizaci jejich funkcí. Výstava zahrnuje osmčástí: Ochrana, Přeprava, Tvar a účel, Informace, Vývoj obalůa použitých materiálů, Recyklace, Vesmír a najdete na ní nejenrůzné druhy obalů z různých období dějin, ale také ukázky obalůpotravin, které používají kosmonauti ve vesmíru, a také Svět bezobalů. Tam zjistíte, že bez obalů se prostě neobejdeme. Každý sitak na výstavě najde spoustu zajímavých informací. Jaké obaly sedříve používaly, jaké se používají ve vesmíru, co je na výroběobalů důležité, nebo kolik jakého materiálu z obalů se v rámcirepubliky vytřídí v odpadech a neskončí tak zbytečně ve směsnémodpadu a nachází další využití.

Výstava je vhodně připravena jak pro děti s rodiči, tak i prožáky základních a středních škol. Je pořádána společností EKO-KOM s cílem propagace třídění a recyklace obalů a je integrálnísoučástí školního vzdělávacího programu “Tonda Obal“a vhodným doplňkem programů EVVO. Pro školní skupiny jsoupřipraveny Pracovní listy a odborný lektor, který děti provede výs-tavou zajímavou a zábavnou formou. Pro tyto organizovanéskupiny je nutné rezervovat termín a lektora v NZM. Dlouhodobávýstava je otevřena od úterý do neděle od 9 - 17 hodin ve 3. patře.Národní zemědělské muzeum najdete v Praze na Letné hned vedleNárodního technického muzea na adrese Kostelní 44, Praha 7.

Některé věci jsou pro nás cenné a důležité a jinýmuž třeba tak velký důraz nepřikládáme. Koupíme sinovou televizi, doma ji vybalíme a všechen tenplast, polystyren a papír někam vyhodíme. Nebosi uvaříme skvělé jídlo, otevřeme láhev vína, vínovypijeme a láhev zase někam vyhodíme. Důležitáa cenná je pro nás televize a víno. Ale ruku nasrdce, vezli byste z obchodu tu novou televizidomů bez obalu? Určitě si dáme pozor, aby sev autě neodřela, nebo nezničila. A z čeho si potomdoma nalijeme to víno? Ano, i tady je obal určitědůležitý. A\ je to skleněná láhev, PET láhev, nebojakýkoli jiný obal.

VÝZNAM OBALŮ NÁM UKÁŽE VÝSTAVA

OD VĚKU SLOUŽÍM ČLOVĚKU

TEXT

A F

OTO

: ŠÁR

KA N

OVÁ

KOVÁ

Vánoční svátky jsou za dveřmi. Nejen ony, ale i celý adventní čas jeobdobím, kdy se čas začne pohybovat tak nějak pomaleji a my mámevíce prostoru zamyslet se nejen nad uplynulým rokem, ale i nad

obecnějšími problémy. Při diskuzi nad obsahem čísla, které držíte v ruce, jsme se rozhodli přivést

vás k úvaze o české krajině, její minulosti a současném stavu. Jak píše hnedv úvodu Ladislav Miko, je krajina pojem, kterému každý rozumí . Je tomu takdoopravdy? Je přeci tolik různých podob a úhlů pohledu na krajinu, že teprve,když začneme přemýšlet v širších souvislostech zjistíme, že je řada věcí kterénevíme nebo nám unikají. Taková vlastně obyčejná věc, která je všude okolonás má nezastupitelnou roli v našem životě a současně plní řadu funkcí bezkterých by náš život byl ochuzen, ne-li přímo ohrožen v samotné podstatě svéexistence. Kulturní krajina není jen prázdný pojem. Všichni v ní žijeme. Je toprostor pro zemědělské a lesnické hospodaření, probíhá zde hydrologický cyk-lus, druhová rozmanitost je v přímé souvislosti s pestrostí a stabilitou krajinya v neposlední řadě slouží i k oddychu a rekreaci. Rovnováha vzájemnýchvazeb je to, co naši předkové pojmenovali jako malebné či harmonické.Rozsáhlá urbanizace, povrchové hnědouhelné doly, velkoplošné způsobyhospodaření, změny druhů hospodářských plodin, monokulturní lesní porosty,nepromyšlené meliorační zásahy a mnoho dalších jevů moderní doby krajinudlouhodobě devastuje a ohrožuje její stabilitu. Nic není samozřejmé. Ani exis-tence oné malebnosti vystupující z obrazů českých malířů 18., 19. a začátku20. století.

Není naší ambicí podat ucelený obraz o krajině, její historii a problémechv jednom čísle časopisu. To co vám nabízíme je základní rámec, ze kterého,pokud vás zaujme, můžete vycházet při dalším studiu. Uvádíme zde i odkaznejen na mimořádně zdařilou publikaci „Příroda a krajina České republiky2009“, ale i na probíhající petici usilující o záchranu zemědělské krajiny.Mnoho dalších informací naleznete i na stránkách Agentury ochrany přírodya krajiny (www.ochranaprirody.cz).

Přeji vám hezké Vánoce, v Novém roce zdraví, štěstí , rodinnou i pracovnípohodu a příjemné chvíle u kamen při četbě našeho časopisu.

Miloš Gregar, šéfredaktor

234

10

17

18

202528

30323436

38424446

4952

RNDr. Miloš Gregar

n Od věku sloužím člověkun Editorialn Lesk a bída evropské krajinyn Tvář naší krajiny v zrcadle

časun Příroda a krajina České

republiky v roce 2009 a dnesn Za obnovu zemědělské

krajinyn Zemědělská krajinan Návrat královenn Zemědělská krajina z ptačí

perspektivyn Krajina jako zahrada?n Řekni, kde ty kytky jsou... n Revitalizace Černého potokan Vysadby stromořadí v CHKO

Broumovskon NATURA 2000n Přírodní rezervace Drahyn Přírodní rezervace Myton Slavnostní otevření

1. naučné ornitolog. stezkyn RNDr. Hana Pokornán Příroda a krajina + maláPozvánka setkání koordinátorů

3

Vážení čtenáři,

Časopis o přírodě a ochraně životního prostředí33. ročník

Šéfredaktor: RNDr. Miloš GregarRedakční rada časopisu Nika:RNDr. Milan Bukolský, Jiří Juřík, Mgr. HanaNovotná, RNDr. Oldřich Vacek, RNDr.Václav Větvička, Veronika Voldřichová

Grafika: Dana Martinková

Foto na titulní straně Dana Martinková:Pražská říčka Rokytka je krásným prvkemv prostředí města

Vydává Občanské sdruženíCentrum environmentálních studií

Adresa redakce:Nádvorní 134, Praha 7-Troja, 170 00Vychází 4x ročněCena výtisku 40 Kč.

Veškeré informace o časopise můžetezískat na adrese:

redakce@nika-casopis.czwww.nika-casopis.cz

Parter časopisu

FOTO

: DAN

A M

ARTI

NKO

VÁ

využívané pro zemědělskou výrobu, 42 %evropské souše (viz tabulky na str. 5). Podíl zemědělské půdy je v Evropské uniiještě o něco vyšší. EU se šířeji pojatéEvropě podobá, pokud jde o krajinnýpokryv, také v tom, že nad travinnýmiporosty v ní rozlohou převažuje půda osetá plodinami. Připomeňme, že do tétokategorie krajinného pokryvu započí-táváme jak ornou půdu, tak porosty trvalevyužívané pro pěstování kulturních rostlin,jako jsou kupř. ovocné sady, vinice čichmelnice. Také podobu krajiny v Českérepublice určuje do značné míry ze-mědělství. Přestože se celková rozlohazemědělského půdního fondu u nás

DRUŽICOVÉ SNÍMKYA MAPOVÁNÍ PROSTŘEDÍPŘEDSTAVUJÍ ZEMĚDĚLSKOU KRAJINUNejen o současném stavu, ale i o změnácha směrech ve vývoji evropské krajinynejlépe vypovídá krajinný pokryv a ze-jména využití území. Rámeček vpravoobjasňuje, proč oba vzájemně provázenépřístupy dobře odrážejí dopady přírodnícha člověkem vyvolaných procesů, které sena našem kontinentu odehrály přinej-menším od doby, kdy značnou část Evropypokrýval mohutný pevninský ledovec.

Ačkoliv již obyvatelé antického Římapekli chléb z obilí dováženého z Egypta,vzhled evropské krajiny dodnes význam-ně určuje zemědělství. V současnostipokrývají plochy, s různou intenzitou

Lesk a bída evropské

TEXT

: A F

OTO

: RN

Dr.

JAN

PLE

SNÍK

, CSc

4

Evropa patří k lidmi nejen nejdéle, ale i nejhustěji osídleným částemsvěta. Nepřekvapí nás proto, že dlouhodobé a současně velkoplošnépůsobení člověka na původní prostředí se zcela zákonitě museloprojevit na stavu krajiny. Je zřejmé, že nejvíce zasáhlo západní částsvětadílu a také oblast kolem Středozemního moře.

Krajinný poKryV není totéŽ co VyuŽití úzeMíV souvislosti s charakteristikou krajiny se občas zaměňují dva obdobně znějící výrazy.

Krajinný pokryv, označovaný také jako půdní kryt (v angličtině land cover), představuje fyzickýmateriál nacházející se na zemském povrchu. jedná se o nejtenčí obal země. původně se uve-dený termín vztahoval pouze na vegetaci. později byl rozšířen také na plochy souše bezrostlinného porostu a v neposlední řadě i na vnitrozemské vodní plochy a mořská pobřeží.z definice je rovněž zřejmé, že krajinný pokryv tvoří nejen přírodní prvky, ale i lidské výtvory,jako jsou kupř. stavby či asfaltové plochy. údaje o složení krajinného pokryvu poskytujenejčastěji dálkový průzkum země (Dpz), konkrétně letecké a družicové snímkování. Soudobésatelitní fotografie dosahují rozlišení řádově v metrech a mohou být při obletu planetypořizovány v poměrně krátkých časových intervalech, často v rozmezí několika hodin. i přesneustále zdokonalování nosičů Dpz, tedy družic a letadel, popř. modelů a vlastních snímačů, mái tato metoda nepochybná omezení. Senzory některých družic přečtou v evropě často se vyskytu-jící rozhraní mezi lesem a loukou jako les, vojtěškové pole může být snadno zaměnitelné s lučnímporostem a příliš mělké vodní plochy snímače satelitů pohybujících se na oběžné dráze kolemzemě od 700 až po 36 000 km nad povrchem nemusejí zachytit vůbec. při studiu krajinnéhopokryvu proto účelně kombinujeme rozbor snímků získaných Dpz s terénním mapovánímbiotopů.

naproti tomu využití území (land use) popisuje, k jakému účelu lidem slouží krajinnýpokryv na určité ploše, v konkrétním výseku krajiny. jinak řečeno, využitím území chápemesouhrn úprav, činností a vstupů, které člověk uskutečňuje v určitém typu krajinného pokryvus cílem jej buď zachovávat nebo měnit. Stejně jako v případě krajinného pokryvu se původněanglický výraz překládá různě, kupř. jako využití půdy nebo v menším prostorovém měřítkuvyužití pozemků. nicméně v této souvislosti musíme připomenout, že i slovo půda má v našímateřštině více významů (půda jako hmota nebo část domu). K čemu je území využíváno, seurčuje v terénu podle znaků, jako je zoraná plocha, obhospodařovaný les či užívané turistickétrasy.

i když krajinný pokryv a využití území spolu úzce souvisejí, neměly by být zaměňovány.typ krajinného pokryvu les může být využíván pro lesní hospodaření s cílem z něj získat dřevonebo nedřevní výrobky, jako jsou lesní plody, pro lov, v případě pastvy hospodářských zvířat taképro zemědělskou výrobu nebo pro rekreaci. na rozdíl od krajinného pokryvu vypovídá využitíúzemí nejen o biofyzikálním charakteru krajiny, ale také o společenských a hospodářských sou-vislostech, zejména o charakteru a intenzitě zvolené lidské činnosti, vykonávané na dané ploše. Sledování stavu, změn a vývojových trendů v krajinném pokryvu a využití území zůstáváneopominutelným podkladem pro územní plánování.

Významnou součástí evropské krajiny zůstávajíparky. Podle nedávného výzkumu,

uskutečněného Evropskou agenturou životníhoprostředí (EEA), je většína obyvatel našeho

kontinentu vnímá jako část lidských sídeljednoznačně zkvalitňujících jejich život. Nasnímku městský park Esplanade v Kodani.

Osobitou kulturní krajinu na Pyrenejskémpoloostrově, označovanou jako dehesa, tvoří

rozvolněné doubravy obhospodařovanévýběrovým způsobem a pravidelnou pastvou

dobytka. Savaně podobná dehesa v národnímparku Cabaňeros ve středním Španělsku.

krajiny

v EU rozlohy půdy produkující přímozemědělské plodiny. Zdaleka nejvíce for-mují traviny ráz krajiny v Irsku. Vždyťv této ostrovní zemi se rozprostírají natéměř dvou třetinách její celkové rozlohy.Naopak nejméně travinné vegetacese zachovalo jednak na jihu našehokontinentu, konkrétně v Itálii, Španělsku,Portugalsku a v neposlední řadě v Řecku,jednak v severní části světadílu. V prvnímpřípadě omezuje přirozený rozvojrozmanitých travinných porostů celkovýnedostatek srážek. V severských zemíchzase brání většímu šíření přírodníchi umělých luk tamější drsné podnebí.

prostředí (EEA), a Organizace Spojenýchnárodů pro výživu a zemědělství (FAO)zůstávají v tomto smyslu více nežvýmluvné: zemědělské pozemky zabírajíve zmiňovaných zemích téměř polovinujejich celkové rozlohy. Na jejich protipóluse krčí Island, kde místní rolníci sklízejíúrodu jen na 0,07 % státního území,a Norsko, v němž zemědělské výroběslouží 2,7 % rozlohy.

Jak jsme již zmínili, přírodní travinnéporosty a louky využívané k pastvě ne-dosahují ani na našem kontinentě, ani

v poslední době snižuje, podíl orné půdy(zornění) zůstává i nadále jeden z nej-vyšších v Evropě.

Každý, kdo navštíví Dánsko, Ma-ďarsko a Ukrajinu, si již na první pohledvšimne, jak velkou část tamější krajinypokrývají pole. Nejnovější údaje odbornéinstituce EU, Evropské agentury životního

Některáevropská,zejménavyšší pohořílidé zatímovlivnilipoměrněmálo.Obrázekpřibližujelavinovápole veslovinskýchJulskýchAlpách.

5

Tabulka 1Základní charakteristika krajinného pokryvu souše (v %, FAO 2011, EEA2012, EUROSTAT 2012)

typ zemského pokryvu svět Evropa1 EU ČRpůda osetá plodinami 12,0 25 24,2 35,5travinné porosty 32,8 17 19,5 20,1lesy 31,0 35 39,2 37,3křovinné porosty 8 5,6 0,5vodní plochy 1,9 3 3,4 1,3mokřady 2 1,8 0,5půda bez vegetace a otevřené prostory 21,1 6 1,9 0,6zastavěné plochy 1,2 4 4,4 4,2

1bez Ruské federace, Ukrajiny a Běloruska

Tabulka 2Základní charakteristika využití území v Evropské unii a v České republice(v %, EUROSTAT 2012)

typ využití území EU ČRzemědělská půda 44 50lesy 29 34plochy pro lov, rybolov a další využití viditelně nepoškozující krajinný pokryv 16 6plochy pro obchod a služby a pro bydlení 8 7plochy pro průmysl, energetiku, dopravu a těžbu nerostných surovin 3 3

V krajině jižní Anglie se chráněné území výrazněodlišuje od okolní nechráněné krajiny. V popředíporost v národní přírodní rezervaci Martin Down,

v pozadí typická zemědělská krajina s jednotlivýmiparcelami oddělenými živými ploty.

Jestliže nebyla odvodněna nebo těžena,představují rašeliniště v Evropě významný typpůvodního prostředí. Rozsáhlé plochy blat seudržely zejména ve Skandinávii, pobaltskýchzemích, Bělorusku a Ruské federaci. RašeliništěViru raba v estonském národním parkuLahemaa se podařilo zachovat v poměrnězachovalé podobě.

zůstala významněji nepoznamenána našíkulturou méně než setina všech porostů.Přestože následující konstatování můžečtenářům připomenout pověstné nošenídříví do lesa, zopakujme, že původní lesbývá zdravější než druhotný les. Zejménamonokultury jsou zpravidla zranitelnějšínež nejen prales, ale i přírodní či alespoňpřírodě blízký les. Spíše jako zajímavostsouvisející s koncem kalendářního rokumůžeme konstatovat, že v Evropě sekaždoročně prodá téměř 60 milionůvánočních stromků!

ZBYTKOVÝ KRAJINNÝ POKRYV:VÝZNAMNĚJŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE

Všechny ostatní typy krajinného pokryvunezabírají ani na našem kontinentě aniv EU více než 6 % souše. Půdu bezvegetace a další otevřené prostory můžemev Evropě na rozdíl od celé planetypovažovat za plošně méně významnézejména proto, že i přes pokračující a spíšesílící poškozování půdy a probíhajícízměny podnebí se na našem kontinentěnerozšířily ve větší míře pouště a polo-pouště. Kromě bezlesé tundry najdemev Evropě souš bez vegetace zejménav rozlohou poměrně omezených suchýchoblastech Pyrenejského poloostrova a najihu Francie, Itálie a Řecka. Do tétokategorie krajinného pokryvu řadíme také celou škálu skalních formací včetněkrasu, samozřejmě za předpokladu, že sena nich nestačila vyvinout společenstvatvořená planě rostoucími rostlinami (fyto-cenózy).

Naopak další dva typy půdního krytusouvisejí s vodou. Širokou škálu biotopů,kterou v Evropě zastřešujeme společnýmpojmem mokřady, přibližuje rámeček nastr. 7. Stejně jako na jiných kontinentechtaké v oblasti od Azorských ostrovů poUral patří mokřady mezi nejohroženější

EVROPSKÉ LESY – JEN KVANTITA NESTAČÍ

Zatímco na většině světadílů, a proto takév celosvětovém měřítku, lesy ubývají,i když se tento proces v posledním deseti-letí přece jen poněkud zpomalil, v Evropěse rozloha lesů již určitou dobu zvyšuje.Zásluhou na tom nemá ani tak jejichúčinná ochrana jako často velkoplošnéa ještě velkoryseji dotované zalesňovánínejen pozemků, kde kdysi les rostl, alei doposud jinak využívaných ploch, zejmé-na zemědělci opuštěné půdy. Optimismusale kazí skutečnost, že na evropskémkontinentě, pokud nezahrnujeme do naše-ho výčtu Ruskou federaci, lidé dosudnenarušili jen zlomek lesních porostů.FAO přišlo s odhadem, že původní porostytvoří v Evropě nanejvýš 4 % všech lesů.Jiné odhady, kupř. známého Meziná-rodního fondu na ochranu přírody (WWFInternational), jsou ještě skeptičtějšía hovoří o tom, že na našem kontinentě

V souvislosti s krajinným pokryvemnemůžeme opomenout jeho osobitou kate-gorii, kterou rozlišujeme v Evropě, za-tímco v celosvětových statistickýchúdajích spadá do jiných typů krajinnéhopokryvu. Máme na mysli část pozemkůporostlou křovinami a další příroděblízkou vegetací. Většího významunabývají pouze ve třech částech našehokontinentu. V jihoevropských státech, kdeje označují jako tomillares, matas, frygananebo macquis, je najdeme asi na desetiněaž pětině celkové půdní výměry. Zcelajinak je tomu ve Velké Británii a částečněv Irsku a Norsku, v nichž nízké keřeporůstají místy stále ještě poměrněrozsáhlá vřesoviště. Nízká keřovitávegetace do značné míry charakterizujepřechodovou zónu (ekoton) mezi sever-ským jehličnatým lesem, pro který sei v češtině vžilo označení tajga, a tundrou.

Většinuevropskéhokontinentu

tvoří kulturníkrajina

využívanábud pro

zeměděl-skou

výrobunebo lesníhospodář-

ství jakov oblasti

De Wijersv belgickémLimbursku.

Zatímco ve střední Evropě (na snímku Benešovsko) udržujíprůchodnost krajiny polní cesty, ve Velké Británii je zcela běžnýzákaz vstupu na komunikace na soukromých pozemcích.

6

Frygana, vegetační typ složený z keřů, polokeřů a silných pichlavých bylin, je typický pro Středomoří. Uvedenýbiotop chrání také lokalita soustavy chráněných území EU Natura 2000 na severním pobřeží Malty.

o 17 %. Na našem kontinentě v součas-nosti bydlí na venkově jen každý čtvrtýobčan, přičemž 35 % Evropanů žijev městech s více než 100 000 obyvateli,kdežto 40 % v menších městecha městysích. Jestliže nebudeme brátv úvahu Maltu, oprávněně považovanou zaobdobu řeckých městských států, potomv Nizozemsku se na vesnici usídlilopouhopouhé 1 % tamějšího obyvatelstva.Naopak na „Zeleném ostrově“ stálenacházejí na venkově domov tři čtvrtinyIrčanů.

Zastavěné plochy již dávno nejsou jenbudovy určené k bydlení, průmyslové čizemědělské výrobě, službám či vzdě-lávání. Patří k nim také nejrůznější do-pravní stavby, zejména silnice a železnice.Statistici nás poučí, že podíl zastavěnýchploch na celkovém krajinném pokryvupředstavuje v Evropě a především v EUvíce než trojnásobek celosvětovéhoprůměru.

Nejvíce je zabetonováno Nizozemskonásledované sousední Belgií. Obě zmi-ňovaná království se vyznačují nejvyššímpodílem státního území využívaného probydlení, obchod a služby, průmysl,energetiku, dopravu a těžbu nerostnýchsurovin. Pokud naopak chceme navštívitkrajinu, kterou lidé na našem kontinentěstačili pokrýt stavbami zatím nejméně,musíme se vypravit do Běloruska, Ruskéfederace a do pobaltských a severskýchzemí.

Tvrzení, že se evropská krajina stálevíce drolí, může snadno vyvolat dojem, že záměrně šíříme poplašnou zprávu.

zozemsku. Četné umělé nádrže, velké řekústící do Severního moře a zejména hustápavučina kanálů se rozprostírají nadesetině jeho rozlohy. Hned za Nizo-zemskem se v pomyslném pořadíevropských států s nejrozsáhlejšímivodními plochami zařadilo Finsko, právemoznačované za zemi tisíce jezer.

ZASTAVĚNÉ PLOCHY, KAM SE PODÍVÁŠ

Symbolický rok 2000 s sebou přinesl ne-jen výraznou změnu letopočtu. Podleněkterých odborníků jsme právě napřelomu tisíciletí přivítali obyvateleplanety se symbolickým číslem šestmiliard. Jedním z nejnápadnějších rysůcharakterizujících globalizaci zůstává stálemohutnější přesun obyvatelstva z venkovado měst. Demografové současně koncemroku 1999 oznámili, že vůbec poprvév historii lidstva překročil na Zemi početobyvatel žijících ve městech venkovskéobyvatelstvo. Od roku 1961 se počet oby-vatel evropského venkova snížil celkově

prostředí vůbec. Příčinou tohoto neutě-šeného stavu se stal zažitý a přitom na-prosto neopodstatněný názor, že jde,s výjimkou těch, které slouží kupř. k cho-vu ryb, lovu zvířat či sklizni rákosu,o plochy pro člověka naprosto bez užitku.Vynecháme-li různě velká rašeliniště,potom se za zachovalými mokřadymusíme vypravit na prvním místě dojezerních krajin a na mořská pobřeží. Ne-ní divu, že mezi země s nejvyšším po-dílem mokřadů v Evropě náležejí severskéa pobaltské státy, Bělorusko a Ruskáfederace.

Přestože FAO a další odborné instituceOSN považují vodní plochy včetně umě-lých, jako jsou přehradní nádrže neborybníky, za mokřady, v evropském pojetína ně nahlížíme jako na samostatnou ka-tegorii krajinného pokryvu. Také v tom-to případě již letmý pohled na mapu našeho kontinentu napovídá, že i vodníplochy jsou v Evropě rozmístěny značněnerovnoměrně. Nebude jistě žádnýmtajemstvím, že vůbec nejvyšší podíl stát-ního území zaplavila voda trvale v Ni-

MoKřaD neMuSí čVachtat rozsáhlý Mezinárodní biologický program (iBp), probíhající v letech 1965-1974, se

zaměřil na výzkum produkce (množství biomasy vytvořené živou soustavou na jednotce plochy zajednotku času). proto vznikla potřeba vymezit základní typy ekosystémů. uznávaní odborníci setehdy nakonec shodli na názoru, že mokřad je území, v němž převládají specifické druhy rostlin(makrofyty, tedy vyšší cévnaté rostliny, mechorosty nebo i řasy) vytvářející biomasu převážněv ovzduší nad vodní hladinou. přitom jsou zásobeny množstvím vody, které by bylo pro většinuostatních druhů vyšších rostlin s částmi stonku s listy (prýty) na vzduchu nadbytečné.

S vymezením mokřadů nejčastěji používaným v praxi nakonec přišla úmluvao mokřadech mající mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, sjednanáv roce 1971 v íránském ramsaru. hned její první článek rozumí výrazem mokřady území bažin,slatin, rašelinišť i území pokrytá vodou, přirozená i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodoustojatou či tekoucí, sladkou, smíšenou (brakickou) či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejížhloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů. je zřejmé, že se jednotlivé typy mokřadů mohoupřekrývat: lužní les bývá součástí říční nivy. při klasifikaci krajinného pokryvu se pochopitelnězaměřujeme pouze na vnitrozemské a pobřežní, nikoli mořské mokřady. Mezi uvedený typkrajinného pokryvu proto v evropě řadíme bažiny, zaplavované louky, rákosiny, tůně,rašeliniště, rybníky, přehradní nádrže, jezera, prameniště, řeky včetně ústí a podzemních toků,slepá ramena řek, říční nivy, lužní lesy, podmáčené a zvodněné lesy (v čr smrčiny), slané pánvea rýžoviště.

Vřesovištěurčují rázkrajinyzejména veVelkéBritánii,Irskua Norsku.Obrázek bylpořízen naSandstaduna ostrověHitra vestřednímNorsku.

7

Příměstské lesy zůstávají významným místemodpočinku obyvatel žijících ve městech.

Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí patřímezi tradiční vděčné cíle mnoha Pražanů.

změna v krajinném pokryvu a následně vevyužívání území v Evropě i v EU alejednoznačně souvisí s pokračujícímrozšiřováním zastavěných ploch. Hlavnízásluhu má na tímto trendu rozšiřovánízástavby sloužící k bydlení, obchodu čiprůmyslové výrobě do venkovskýchoblastí za hranicemi měst, které není nijak,anebo jen velmi málo, plánováno a re-gulováno. V angličtině označujeme po-psaný proces jako urban sprawl a v našímateřštině hovoříme o rozpínání pří-městských čtvrtí do okolní krajiny,rozlézání zástavby do volné krajiny čiponěkud expresivněji o sídelní kaši.Posledně jmenovaný výraz trefněpojmenovává dobře známou neuspo-řádanou skrumáž příměstských staveb.Zahrnuje jak výstavbu příměstskýchsatelitních městeček, tak nejrůznějšíchsupermarketů, skladů, kancelářskýchbudov a průmyslových podniků. Co jevšak podstatnější, v posledním desetiletí seoproti 90. letům zábor půdy ve volnékrajině na úkor zástavby v celé Evropěviditelně zrychluje. Přeborníkem sev tomto ohledu nečekaně stala Albánie,kde většina nově zastavěných ploch

Naopak nejlépe průchodné zůstávajíoblasti ležící v Norsku, Švédsku, Finskua Rumunsku.

KRAJINA SE NA NAŠEMKONTINENTĚ MĚNÍ: JE TO DOBŘE NEBO ŠPATNĚ?

Až dosud jsme se snažili v našem článkupostihnout, jak vypadá současné prostředív Evropě a proč tomu tak je. Nabízí seovšem oprávněná otázka, jakými zá-kladními změnami evropská krajinv nedávné době prošla a zda můžeme jiždnes vystopovat klíčové trendy jejíhobudoucího vývoje.

V důsledku historického vývoje dnesvětšinu našeho kontinentu tvoří kulturní,člověkem s různou intenzitou využívanákrajina. Ačkoliv zemědělské pozemkystále zabírají největší část evropskékrajiny, rozloha jak orné půdy a půdys trvalými kulturami, tak travinnýchporostů se od začátku nového tisíciletív celoevropském rozsahu mírně snižuje.Protože současně zemědělská produkce na našem kontinentě stoupá, musí nutněméně zemědělské půdy plodit více a uživitvíce hospodářských zvířat, i když odrůdya kultivary plodin a plemena hospo-dářských zvířat jsou mnohem produk-tivnější než v ještě nedávné minulosti.Zejména v produkčně znevýhodněnýchoblastech zemědělci po celém kontinentěi přes nejrůznější dotace a další pobídkypřestávají hospodařit.

Již jsme uvedli, že v důsledkuzalesňování a přirozené obnovy lesa rostena našem kontinentě celková lesnatost, a tona úkor zemědělské půdy. Nejvýraznější

Pochopitelně nemáme na mysli to, že by senáš kontinent zmenšoval, ale všu-dypřítomný rozpad (fragmentaci) pů-vodního prostředí. Zastavěné plochy,dopravní stavby nevyjímaje, rozčleňujíkrajinu na stále menší a menší vzájemněizolované plochy. Uvedený procesneovlivňuje jen přírodu, ale i člověka (vizrámeček na této straně).

Jestliže budeme brát v úvahu jakpřirozené překážky, jako jsou velké řeky čivysoká pohoří, tak umělé bariéry v podobězastavěných pozemků včetně dopravníchstaveb, potom mezi oblasti nejvícepostižené fragmentací krajiny patří nanašem kontinentě Belgie, Nizozemsko,Lucembursko a Francie. Mezi 28 hod-nocenými evropskými zeměmi zaujímáČeská republika podle rozsahu fragmen-tace krajiny nelichotivé páté místo. V ČRdosahuje rozčleňování prostředí nej-různějšími pro organismy neprostupnýmibariérami nejvyšších hodnot v Praze,Pardubickém kraji a v kraji Vysočina.

Chráněnéúzemí

Oostvaarder--plassen za-bírá v nizo-

zemskýchpodmínkách

velkouplochu, 56 km2,

a nachází sev místech,

kde se ještěv roce 1968

rozlévalomoře. Péče

o územípodporuje

vznik příro-dě co nejví-ce blízkéhoprostředí –„divočiny“.

8

FraGMentace eVropSKé KrajinypoKračujeFragmentace krajiny (rozpad prostředí namenší plochy vzájemně oddělené přírodníminebo dnes častěji umělými překážkami)působí na planě rostoucí rostliny a volněžijící živočichy hned v několika ohledech.Vede k poškozování až úplně ztrátě biotopůa rozděluje původní populace organismů doméně početných, a tím geneticky méněkvalitních a tudíž zranitelnějších populací.následně se mění druhové složenírostlinných a živočišných společenstev, klesáúspěšnost rozmnožování organismů osídlu-jících zmenšující se plochy a také zdatnostjedinců. na liniových stavbách docházík četným střetům se živočichy a rozpadpůvodního souvislého prostředí často odřízneorganismy od zdrojů, především potravních,úkrytů či míst rozmnožování. některé studiepoukazují na to, že právě rozčlenění krajinydo menších celků podporuje pronikáníinvazních nepůvodních druhů, které mohouohrožovat původní druhy, jejich prostředía ve stále větší míře i přírodní procesy.protože jen máloco platí v přírodě absolutně,může fragmentace někdy podporovatspeciaci (vznik nových druhů) a výskytorganismů vázaných na raná sukcesnístádia, kupř. některých hmyzích opylovačů.zmiňovaný proces, na našem kontinentězpůsobený především překotným rozvojemdopravní infrastruktury a zastavěných plochv lidských sídlech, bezpochyby ovlivňujei vodní režim a významně snižuje přitažlivostkrajiny pro rekreaci.

Turistika dokáže lidem na našem kontinentě přiblížit krásy přírodya krajiny: měla by ale být citlivá k přírodě. Švýcarská část pohoříJura se netěší takovému zájmu návštěvníků jako Alpy.

na oblastní a místní úrovni do podobypříslušných územních plánů. Ostatně aniEvropská unie, s určitou nadsázkouvytvářející rozmanité normy na všelicos,ponechává s výjimkou směrnice o zřízeníInfrastruktury pro prostorové informacev Evropském společenství (INSPIRE)členským státům EU v územním plánovánívolné ruce. Proto je bez přehánění klíčové,aby územní plánování skutečně naplnilosvé těžko zastupitelné poslání - územnía časové sladění všech konkrétních záměrůna využití určitého území, a to jakveřejných, tak soukromých pozemků.

Česká republika se podle průkaznýchstatistických údajů řadí k evropskýmzemím, v jejichž krajině došlo v poslednímdvacetiletí k největším proměnám. Našekrajina věrně odráží v článku popsanýkontinentální vývoj. Ale o tom se po-drobněji dočte čtenář na stránkách tohočísla našeho časopisu.

Nepůjde při tom jen o přeměnu krajinnéhopokryvu, ale i o četné společenské dopady,jako jsou následné změny v zemědělskévýrobě a lesním hospodářství nebov turistice. Část expertů naopak tvrdí, žeo podobě krajiny na většině našehokontinentu rozhodne směřování Společnézemědělské politiky (CAP) v EU. Právěona totiž do značné míry určuje, jak budourolníci hospodařit v zemědělské krajině,jaké budou dotace do přímé či nepřímézemědělské výroby, zda se bude venkovnadále vyklidňovat či jaké budou cenypotravin.

Ať tak nebo tak, tvář evropské krajinyjednoznačně určí územní plánování, kterémá v šířeji pojaté Evropě na rozdíl odjiných světadílů dlouhodobou tradici,navíc zakotvenou v zákonodárství. Vevětšině evropských států vznikají v ce-lostátním měřítku základní koncepcevyužití území, rozpracovávané podrobněji

v okolí měst připadá na vrub obytnévýstavbě. Zadáme-li se do digitální mapyzemského pokryvu, změnu lesních a ze-mědělských přírodě už tak vzdálenýchbiotopů na zastavěnou plochu od roku1990, odkdy máme k dispozici rozumnésatelitní snímky, vyjde z toho Českárepublika na našem kontinentě skoronejhůř. Když dnes už kultovní rodinaHomolkových vyjela před čtyřiceti letyz Prahy, ocitla se v lese. Dnes dorazítev lepším případě k supermarketu či skladu.

VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOSTCo rozhodne o tom, jak bude evropská krajina vypadat již v blízké budoucnosti?Ani v tomto případě nebude odpověďjednoznačná. Někteří odborníci se domní-vají, že nejvýraznější dopad na krajinnýráz na našem kontinentě budou mítprobíhající a očekávané změny podnebí,bez ohledu na to, co je vlastně působí.

VětšinuIslandu tvořítundra nalávovémpodloží:řídkávegetacepokrývá jenmalou částostrova.

K nejcenněj-ším částemkrajinyv Českérepublicepatří mj. člo-věkem máloovlivněnédlouhověkélesy.NárodnípřírodnírezervaceMionšív CHKOBeskydypředstavujenejvětšíkomplexpříroděblízkýchjedlobuko-vých porostůkarpatskéhotypus klenemv ČR.

9

Krajina ve středomořských státech bývámnohem sušší než ve střední Evropě a krajinný

pokryv proto často tvoří řidší vegetaces výrazným křovinným porostem: údolí řeky

Stazousa na Kypru.

stavbami rychlostních silnic a dálnic sesofistikovaným labyrintem přivaděčů,mostů a estakád, lesy průmyslovýchkomínů a chladicích věží, stožárů rozhla-su, televize a mobilních sítí, liniovýmistožáry dálkových elektrovodů a krabico-

byly smýceny přírodní lesy a nahrazenyvýsadbami hospodářských lesů.

Rostoucí populaci bylo třeba nasytit.Zvyšuje se výměra orné půdy. Zorňují selouky a pastviny, vysoušejí se rybníky.Pastevectví se posouvá do hor na úkorlesů. Tvář krajiny se mění. Rokokovéa romantické obrazy bukolické krajiny,v níž znatelně ubylo lesů a vodních ploch,jsou svědky doby. Také mapy tzv. josefín-ského mapování jsou toho dokladem.

Do odkazu minulých dvou staletí sezapsal dosud nevídaný růst vědeckýchpoznatků a jejich technického využití.Zatím co baroko obohatilo krajinu o baňa-té kostelíky na návrších, druhá polovina19. století protkala krajinu železnicemipřeklenujícími údolí antikizujícími oblou-ky viaduktů, 20. století se vrylo do krajiny

V e střední Evropě byl ve sta-rověku přirozený vývoj krajinyméně zasažen. Civilizace jej

začaly ovlivňovat teprve v průběhu subat-lantiku, zejména v obdobích kultur halš-tatské a laténské. Zásadní vliv na přírodníděje v modelování krajinného rázu měl ažspolečensko-kulturní vývoj v historickédobě slovanské. Dějiny národu českéhov Čechách a na Moravě zanechaly výraznéstopy, vrásky a brázdy v krajině.

Nechci hodnotit, zda tento vývoj byldobrý nebo špatný. Nepochybně odpovídalstavu společnosti a jejích nároků a vědo-mostí, v neposlední řadě i technickýchmožností. Razantní zásahy do krajinypřinesla průmyslová revoluce v 18. a 19.století. Rozvoj průmyslu vyvolal hlad posurovinách a zdrojích energie. Po rucebyly lesy. Do poloviny 19. století se teploa energie získávaly převážně ze dřeva. Tak

Halda nadŘevnicemi

Babka 506m.n.m.

TEXT

A F

OTO

: IN

G. V

LAD

IMÍR

VAL

ENTA

, CSc

.

10

Žijeme v nám vymezeném čase a prostoru. Jsme postaveni před zcelaurčitý, na naší existenci nezávislý fakt, že Země existovala dávno,pradávno před námi, že ji formovala údobí, jejichž časový rozměr jeve srovnání s lidským věkem těžko pochopitelný. Jak se ukazuje, lidési jen s velkými obtížemi umějí představit pouze nepatrný časovýzlomek toho, totiž překvapivě rychlý nástup lidské civilizace poposlední době ledové. Lidé si ani neuvědomují, že tvář naší krajinyza oněch 12 000 let prodělala skutečnou revoluční změnu jakvlivem přirozeného vývoje, tak stále silněji působením člověka.Začátky toho můžeme stopovat od doby kamenné. Výrazně dopřeměn povrchu Země zasáhly již dávné civilizace od Číny přesMezopotámii, Egypt, Řecko, Řím po indiánské civilizace v Americe.

TVÁŘ NAŠÍ KRAJV ZRCADLE ČASU

Rašelinné vrchoviště se suchopýrem a Černé hoře

INY

Českomoravská krajina je součástí for-mování evropského kontinentu. Její vývojs ní souvisí, i když vliv střetání rozdílnýchkultur, sfér zájmů a socio - politickéhovývoje vryl charakteristické rysy do jejítváře.

Důsledky globalizace krajinu nepo-chybně poznamenávají. O jednom z pří-stupů ke globalizaci jsem byl poučen jižpočátkem 70. let, když jsem se hlavouproti zdi snažil prosazovat instalaceodsiřovacích zařízení do elektrárenskýchbloků. Odpovědný vládní činitel mi sdělil,že elektřina je „krev republiky“ a nelze jiodčerpávat na takové nesmysly. Na mojinámitku, že takto emisemi otrávená „krevrepubliky“ způsobí rakovinu krajiny, mnes ledovým sarkasmem ujistil, že mojepředstavy jsou falešné a návrhy zbytečné.Strana a vláda na to vše mají jednodušea levně řešící teorii globálního zamoření.Když vychutnal můj očividný šok, trium-foval plánem výstavby tři sta metrů

nesnížil, naopak došlo k populační ex-plozi. Vzrostly nároky lidstva nezbytné,ale i zbytné. Nároky lidí byly a jsouuspokojovány exploatací přírodních zdro-jů.

U nás stejně jako jinde ve světě vy-růstaly těžní věže a nové kopce - haldy,odvaly a smetiště. Krajinu zraňují hlubokétěžební jámy na sklářský písek a schodovévelkolomy na vápenec. Kamenolomy nastavební kámen, na žulu a čedič pro stavbysilnic a železnic odhalují rozsáhlé geolo-gické profily, které geologům a paleon-tologům otevírají kroniku objevovánívývoje Země. Zaplavením jam po těžběštěrků a písků se krajina oživuje písčáky.Tak se vytvářejí nové niky pro nové druhya nebo azyl pro zvěř vyhnanou z polímechanizací, chemizací, meliorací a zcelo-váním lánů. Vyrůstají stále vyšší komínytováren, jejichž kouře zahalují krajinua škodlivé imise ničí stromy, půdy, zvěřa poškozují zdraví lidí. Nejen pro totalitníspolečnosti je typické, že místo střízlivýchúvah nastupuje megalomanie. Ta vrývánesmazatelné jizvy do krajiny.

Jestliže neuváženým rabováním a mar-notratným spalováním hnědého uhlí se naseveru Čech vytvořila měsíční krajinaa imisní dopady zlikvidovaly lesy po-hraničních hor, bylo by přes to dile-tantskou chybou mluvit o tom, že tato kra-jina je mrtvá a neprobíhají v ní přírodníprocesy. Přírodní procesy probíhají stálea všude: na souši, v moři, v ovzduší,v deštných pralesích stejně jako na pouštiči v ledové Arktidě nebo na výsypceodpadů, probíhají všude. Bez nich by vesmír neexistoval. Jde však o to, kteréz nich jsou našemu pojetí udržitelnéhoživota příznivé.

vých skladů, továren a supermarketůuprostřed polí podél dálnic.

Války výrazně zasahují do změnv krajině. Třicetiletá válka zpustošilaa vylidnila zemi, opuštěná krajina zarů-stala lesy. Víc než století trvalo, než senaše země vzpamatovala. Sociálně politic-ké reformy v poslední čtvrtině 18. stoletíjednak odvrátily krvavou lázeň násilnérevoluce, jednak otevřely bránu rozvojispolečenskému, vědeckému a technické-mu. Po překonání následků napoleonskýchválek dochází k ekonomickému i popu-lačnímu růstu. Za dvě stě let se početobyvatel českých zemí zečtyřnásobil.Populační, ekonomický a technický růst senesmazatelně vryl do krajiny.

To je trend nejen celoevropský, alecelosvětový. Problémy se globalizují. Přesvšechny hrůzy a oběti dvou světovýchválek počet lidí na Zemi prudce narůstal.Miliarda lidí se během 20. století rozmno-žila na sedminásobek. Po ničivé II. světovéválce se počet lidí na Zemi paradoxně

Jezírka navrchovišti,vzaduSvětlá hora

Elektrovodpřes Brdy

11

vegetací. Zasypání a odvodnění prame-nišť, neuvážená napřimování a kanalizacestružek, potůčků a potoků, drenážovánípolí, nivních luk a mokřadů a jejich pře-měna ve velkolány orné půdy vedly k pe-jorizaci krajiny, k významnému sníženíretence vody v krajině a poškození půd-ního pokryvu.

Současné zúžení druhů pěstovanýchplodin převážně na pšenici, kukuřici a řep-ku olejku za vydatného použití herbicidůa insekticidů neprospívá druhové rozmani-tosti. K tomu všemu nevhodné agrotech-nické postupy snížily stabilitu půdníhopokryvu. Vydatnější deště smývaly a stálesmývají ornici, zanášejí potoky, řeky, ryb-níky, vodní nádrže a usazují ji ve vrstvách

vysokých komínů, ze kterých se emiseglobálně rozptýlí v obrovské mase atmo-sféry. Neměl jsem tu nejmenší šancizabránit zlu. Svoje globalizační komínyv Česku skutečně vystavěli a na praktickédůsledky jejich zvrácené teorie v krajiněi v lidech dodnes velmi draze doplácíme.

V současné době stále vykazuje po-škození imisního původu přes padesátprocent lesních porostů. Krajinný ráznašich zalesněných pohraničních hor sevýrazně změnil. Působením kyselýchdešťů byly nejen zničeny tisíce hektarůlesů, ale zároveň byla poškozena samastruktura lesních půd. Tomu napomohlo,i když zdaleka ne tak výrazně, opakovanépěstování generací hospodářských mono-

kulturních smrčin. Za posledních dvě stělet se změnilo druhové a věkové složenílesních ekocenóz rychleji než za celé údobísubatlantiku. Změnila se i kvalita humusu.Situace je stále kritická v exponovanýchoblastech pohraničních hor. Možnostmia způsoby revitalizace se zabývají týmyodborníků. Levné rozhodnutí v 70. letech20. století si vyžaduje nákladná řešenív 21. století.

Intenzifikace zemědělské výroby jetaké globálním trendem, který mění tvářnejen naší země. U nás nabyly melioracedestruktivního charakteru v 70. a 80. le-tech 20. století. Docházelo k rozsáhlé,neváhám říci brutální likvidaci rozptýlenézeleně, remízků, kazů, mezí a po staletízemědělci tvořených vrstevnicových pásůa polních cest s křovinnou a stromovou

Sněžka,Studničná,

Obří důl

Modrý důlse

Studničnou

Dole:Říjen nad

Karlštejnem

12

Teprve nedávno, ve čtvrtohorách, seobjevuje živočišný druh Homo sapiens,který z pohledu času Země bleskověexpandoval. Tím, že spotřebovává sluneč-ní energii, naakumulovanou miliony letfotosyntézou, v podstatě nárazově (vždyťco je to jedno dvě století?), uvolňujeobrovská kvanta CO2 navíc do přírodníhocyklu. Zcela zřejmě do něj zasahuje.Odpovědět přesně, v jaké kvantitativnísouvislosti s přirozeně probíhajícími jevy,je velmi složité. Skleníkový efekt je všakjedním z probíhajících procesů podporu-

jících globální oteplení a tím i souvisejícídalší jevy nepříznivé pro lidstvo.

Všeobecně se přijímá, že zejména odposlední třetiny minulého století se zvyšu-je frekvence a intenzita nárazovýchextrémních klimatických jevů a výkyvů.Svědčí pro to statistická data, tabulkya grafy. Nevládne obecná shoda v tom, jde-li o nějaký přirozený cyklus Země nebozda jde o posun nebo snad přelomv důsledku lidské činnosti. Stupňuje sečetnost i intenzita orkánů a bouří. Nezdáse, že by to bylo jen v důsledku lepšízáznamové a informační techniky. V minu-lých letech to byly vichřice Lothar (1998),u nás pak zejména Kyrill (2007) a Emma(2008), které způsobily mimořádně velkéztráty v lesních porostech. Na Šumavě paknezvládnutá, resp. ministrovým výnosempodpořená kůrovcová pandemie zvýraz-nily změnu krajinného rázu.

V posledních patnácti letech náspřekvapily přívalové lijáky a záplavy, kte-ré nemají v písemných záznamech obdoby.A tak se jim přisuzují přízviska od

Nemáme zatím přesvědčivé přímédůkazy, jak se projevuje globální deficitozonu v našich zeměpisných šířkách.Obecné vědomosti o škodlivém vlivutvrdého UV záření na organizmy tu všakjsou. Proto je dobře, že došlo k celosvětovédohodě o freonech. Tím nebezpečí zdalekanebylo zažehnáno. Rok 2012 v našichzeměpisných šířkách trvale zaznamenávádeficit ozonové vrstvy.

Nepochybné jsou biologické účinkytroposférického ozonu na zvířata, rostliny,člověka a tím i na celou krajinu. Růst kon-

centrace ozonu v troposféře je způsobenvalnou většinou zplodinami automobi-lizmu. A to už je přímá výzva soudobécivilizaci a jejím prioritám. Nepříznivéúčinky na vegetaci jsou patrné v Orlickýchi v Novohradských horách.

Vědecko technická revoluce 20. věkubyla postavena na obrovské spotřeběenergie. Možno říci na marnotratnémplýtvání energií. Jejím zdrojem jsouvesměs fosilní paliva, která se vytvářelav průběhu 350 milionů let. Zmiňoval-lijsem se v úvodu o obtížnosti představyvývoje krajiny v desetitisíciletí, stamiliony let se jí už vůbec vymykají. Jenomsi ji ilustrujeme nálezy trilobitů nebojurským parkem, zjištěními, že naši kra-jinu pokrývaly tropické pralesy, které pet-rifikovaly atmosférický oxid uhličitý douhlí. Tím se v chodu milionů let snižovalskleníkový efekt, atmosféra Země vy-chládala. Vytvářely se podmínky prozměny geobiocenóz v pleistocénu, přichá-zely doby ledové. To byly zásadní změnykrajiny.

bahna na cestách, tratích, návsích i náměs-tích. Klimatická změna spojená s přívalo-vými dešti umocňuje škody způsobenéneprozíravou ziskuchtivostí, lhostejnostía nepoučitelností. Navíc dramaticky klesávýměra orné půdy jejím zastavováním.V posledních letech přirozenou tvář ven-kova hyzdí problematické fotovoltaicképlantáže, které anektují stovky hektarůzemědělské půdy.

Od roku 1927 činí úbytek zemědělsképůdy téměř 20%; z toho jen od roku 1990bylo v ČR ztraceno přes 60 000 ha, tj.alarmujících 7,65 ha denně! Úbytek bo-nitní úrodné půdy se nahrazuje strojenýmihnojivy s následným zhoršením kvalitypovrchových i podzemních vod. Produk-tivita zemědělské výroby se zvyšujenasazováním těžkých mechanizmů. Do-chází k plastické deformaci půdy a sníženíobjemu edafonu a tím k další degradacipůdy. Zejména se zhoršila půdní kapilarita,schopnost vsaku vody do půdy a jejíprovzdušnění. To byly další kroky ke sní-žení přirozené vodní infiltrace a retenčníkapacity země. Dále se zvýšila půdní erozea zanášení vodotečí a nádrží plaveninami.

Průměrné roční obsahy plaveninz území České republiky do poloviny90tých let činily v Labi cca 400 000 t/rok,v řece Moravě cca 300 000 t ročně a Odrouodcházelo 160 000 tun za rok. V dalšíchletech se začal mírně snižovat objemplavenin, avšak povodněmi z let 1997a 1998 se zejména na řece Moravě opětzvýšil. Do roku 2000 se na Labi ročnímnožství plavenin snížilo o polovinu, namoravských tocích pouze o 20%. Záplavyv roce 2002 a v dalších letech způsobily, žehodnoty plavenin v povodí Labe značněpřevýšily roční průměry.

Vlašskeboudy

13

způsobit zkázu obcí. Podobně je nutnénejen o tom mluvit, ale v krátkém časebudovat na horních tocích suché poldrya připravovat záplavová území prozmírnění účinků povodní se současnýmzajišťováním ochrany měst a obcí. Toovšem také zahrnuje důsledně dodržovatvodním zákonem vyjádřený zákaz a neza-stavovat stanovená záplavová území.K tomu patří i pružný manipulační řáda perfektně fungující manipulační zařízenína všech vodních nádržích. Ty jistě nemo-hou povodni zabránit nebo ji zastavit, alemohou ji časově šíře rozložit a tími zmírnit škody. Účinná řešení by mělazahrnovat plány povodí.

Ekonomický rozvoj od 90. let minu-lého století přinesl řadu dalších problémů,zejména spojených s umísťováním pod-nikatelských zón, s fragmentací krajinydivokou výstavbou, liniovými stavbami,elektrovody, stožáry antén a solárníchi větrných elektráren.

Ve velkoplošných zvláště chráněnýchoblastech se zachovaly jedinečné přírodníhodnoty. Tam, kde nechráníme příroduzcela rigorózně, se objevují tlaky na jejíkomerční využití minimálně podporou turistického ruchu. Potíž je v tom, žepodnikatelé vesměs usilují o maximalizacizisku, nikoliv o vyváženost ve vztahučlověk – příroda. V pořádku by bylo, po-kud se by se investiční záměry provádělyve vzájemné rozumné spolupráci s orgányochrany přírody. Zde nestačí jen vyjádřenío vlivech činnosti na životní prostředí.Všechny investiční plány by se odsamotného začátku měly, ne-li přímovytvářet, tedy alespoň důkladně konzulto-vat s ekologickými odborníky a pracov-níky ve státní správě. Je nutné dobře zvážitúnosné zatížení krajiny, aby nedošlok nevratným změnám. Předešlo by se takmnohým nedorozuměním, zklamáním

a kanalizacemi vodotečí a výstavboupřehrad se zreguluje odtok vody tak, žezáplavy se stanou bajkou z minulosti.Ukázalo se však, že ryze technická řešenínesplnila očekávání. Když přišly skutečnépřívaly vod, hráze praskaly, voda, která senemohla rozlévat a zmírňovat tak svojidestruktivní sílu v záplavovém území, seřítila a bořila (a boří) vesnice i města.Chyběly brzdy říčních meandrů a volnýchzáplavových území, kterými by se oslabo-vala ničivá energie vodních mas. Tisíciletápovodeň v roce 2002 se přelila přesvltavskou kaskádu a našla si svoje zápla-vová území, vytvářela jezera od Karlštejn-ska po Lahovice a Karlín v Praze. Největšízáplavové jezero vzniklo u Roudnicea Lovosic. V územním plánování by sei s tím mělo do budoucna počítat.

Od povodní v letech 1997 a 1998 sev revitalizaci říčních systémů i z hlediskaprotipovodňové ochrany v terénu přílišnepostoupilo. To ukázala povodeň v roce2002. Odbor ekologie krajiny MŽP sicevypracoval rámcovou koncepci, navysokých školách vznikly výborné revi-talizační projekty jako např. v Olomoucinebo v Brně, ale co je to platné, kdyžrealizace projektů narážejí na nutná vlast-nická vyrovnání a na provedení kom-plexních pozemkových úprav. Už zde senedostává financí, což teprve na realizaciprojektů samých. Je neospravedlnitelné, žedokonce došlo i ke snižování prostředkůna krajinotvorné programy.

V každém případě jsou to právěpřírodní procesy, které nás zaskakují proto,že při technických zásazích do krajinybyly zanedbány nebo silně podceněny.

Rybníky zvyšují retenční schopnostkrajiny, ale jenom tehdy, mají-li bezpečněkonstruované hráze a funkční výpustě, abyse nemohly protrhnout, a jsou-li pro akutnístavy náležitě opatřeny přepady s korytymimo zastavěná území, aby nemohly

stopadesátileté po tisíciletou vodu.V každém případě zanechaly výraznýpodpis na tváři naší krajiny a lidí.

Byly zátopy v minulosti? Zcela jistěbyly. Od biblické potopy světa až po zá-plavy, které zaznamenávají naši kronikářinapř. v letech 1118, 1180, 1272 nebo 1342,kdy povodeň rozbila Juditin most v Praze.Každé století mělo svoji velikou vodu.Kvantitativní údaje o povodních na Vltavěv Praze pocházejí až od roku 1827. Podlenich největší byla v roce 1845 při průtokuzhruba 4 500 m3/sek a v letech 1862 a 1890s průtoky přibližně 4 000 m3/sek. Dvacátéstoletí zaznamenalo sice povodňové sta-vy, ale pouze povodeň v roce 1942 pře-sahovala v Praze průtok 3000 m3/sek. Tav roce 2002 kulminovala v Praze 14. srpnana 785 cm s průtokem 5300 m3/sek. Mluvíse o tisícileté povodni a bezprostředníškody zejména v urbanizované krajiněbyly obrovské.

Před nástupem civilizace pokrývalyvětšinu českomoravského prostoru klima-tické lesní ekosystémy. V souladu s jejichvegetací, půdním a geologickým podkla-dem byly i hydrologické poměry. Činnostíčlověka v krajině nastává změna hydro-logického režimu v krajině. Tam, kdečlověk přírodní děje respektoval, dokázalvytvořit díla, která krajinu zušlechtila.Jsou to řady rybničních soustav nejen těchna Třeboňsku a Blatensku, ale i na Podě-bradsku, Pardubicku, Jičínsku, Českolip-sku, Kroměřížsku, na jižní Moravěa v Poodří. Do dnešních dnů se z nichzachovala pouhá čtvrtina.

S rostoucími technickými možnostmizačal člověk výrazně měnit krajinu. Od 19.století budoval obdivuhodná vodní díla:přehrady. Stále rozměrnější. Napřimovala reguloval řeky pro vodní dopravua hloubil průplavní kanály. Zejména v mi-nulém století začal převládat technickýsměr, který razil názor, že regulacemi

Hostomickopod Brdy

DolePraha

z Brdů

14

Náprava chybných rozhodnutí v zása-zích do krajiny a její revitalizace by mělajen malý smysl, pokud si nevytvoříme vizi,co s krajinou dál. Jak chápeme krajinu, bezníž naše trvalá existence není možná, jaks ní chceme zacházet, jak s ní hospodařit?

Udržitelný rozvoj je v dlouhodobémhorizontu vyloučen, nebude-li současněprovázen jednotnou koncepcí ochranypřírody a krajiny, kterou budou respek-tovat všechny resorty hospodářskéhorozvoje. V 70. a 80. letech minulého stoletíbyl v ČSSR fedrován jakýsi apartheid

zvláště chráněných území chráněných kra-jinných oblastí, národních parků a rezer-vací od ostatní krajiny, která byla vydá-na všanc prostorovým technologickýma technickým experimentům prováděnýms neuvěřitelnou ignorancí jejich ničivýchdopadů. Přes to nebo právě proto aniZCHÚ neunikla přímým technickýmzásahům a experimentům nebo ničivýmdopadům industriálního Golema, který sevymknul z rukou. Velkou nadějí pro stabi-lizaci krajiny a podporu zachovánídruhové pestrosti a zároveň závazkem zezákona o ochraně přírody a krajiny jevytváření biokoridorů, biocenter a respek-tování významných krajinných prvkův krajině. Bohužel mocné tlaky nadestrukci krajiny působí stále, jen politickýdiktát nahradil diktát peněz anebo lépeřečeno dnes působí obojí.

Totalitní moci se však vydařilageniální intrika. Vytvořila jakási chráněnághetta pro ochránce přírody a 90% země siuvolnila pro bezbřehou pejorizaci jakmegalomanskou zemědělskou velkovýro-bou, tak pro rabování přírodních zdrojů

v krajině je nutné posuzovat citlivěa usměrňovat ho se znalostmi stabilitya ekologické únosnosti a také estetickýchkritérií území tak, aby byl ke prospěchulidem, ale nepoškozoval právě ty přírodníhodnoty, které návštěvníky přitahují.

Na mnohých místech se setkávámes devastačními následky neuvážené lidskéčinnosti. Mnohdy dopady své činnostičlověk nezvažoval a nebo ani ve své doběk tomu neměl dostatek znalostí. Dnes,když v poznání světa kolem nás jsme jakolidstvo za drahou cenu postoupili, jsmepovinni napravovat důsledky chybnýchrozhodnutí, léčit jizvy ve tváři naší země,ať už se jedná o revitalizaci podkrušno-horské pánve nebo o obnovu autore-gulačních přírodních procesů ve vybra-ných porostech nejen národních parků.V mnohých rozhodnutích však postrádámmoudrost, protože příroda, jestli jí trochupomůžeme nebo někdy aspoň dále ne-škodíme, prokazuje velkou regeneračníschopnost.

a střetům a i nevratným škodám. Ale to sestejně tak týká velkoplošných experimentůs fundamentálně bezzásahovým režimemv ochraně přírody. Obojí může přírodupoškodit a změnit krajinný ráz.

Ekologičtí odborníci jak ze soukro-mého sektoru, tak ze státní ochrany příro-dy by měli podnikatelům, investorům,obcím a jejím obyvatelům poradit, kde comohou nebo nemohou podnikat, a stanovitjim nutné podmínky a limity, které je připodnikání nutné dodržovat. Je zbytečnélpět na dogmatech a všude na striktníchzákazech. Na druhé straně rozhodně nenípřijatelné, aby podnikatel, který dostanevýjimku ze zákona a jsou mu stanovenyomezující podmínky pro určitou činnost vezvláště chráněném území, nakonec vy-žadoval jeho zrušení s odůvodněním, žemu snižuje zisk a brání v podnikání.

Turistika, rekreace a sporty vyžadujíinfrastrukturu, která nesporně ovlivní tvářkrajiny. Jde o to, aby ta tvář zůstala stálepřívětivou. Rozvoj turistického ruchu

Horskáchalupanad VelkouUpou

PřírodníparkHřebeny

15

Toto uvědomění musí být natolik sil-né a trvalé, že ho nebudou nemusetprobouzet až přírodní katastrofy. V tomčeká vládní i nevládní ekologické organi-zace a instituce perspektiva rozsáhléspolupráce, obrovské práce i spoluzod-povědnosti. Na státní úrovni k tomu můžepřispět přijetí principů Evropské úmluvyo krajině a zpracování tomu příslušnéčeské legislativní normy v návaznosti na zákon o ochraně přírody a krajiny.Důležité je respektování principů tétoúmluvy při tvorbě Zásad územníhorozvoje krajů a v plánech územního rozvo-je obcí.

Každé nové rozhodnutí ovlivňujícípřírodu a krajinu se musí přijímat uvážlivěa odpovědně s vědomím dlouhodobýchdopadů civilizačních tlaků na krajinu a jejíúnosnost. Krajina a příroda není pro jed-norázové použití a pak šups do odpadu.Krajina není předmětem pro kořistníkyjedné generace. Byla domovem všechnašich předků a přes všechny na ní spá-chané hříchy patří i všem našim potom-kům. Její tvář se během času mění, aledbejme, aby zůstala stále přívětivou.

Ale to je přece úplně špatně. Předčasem jsem jel kamsi vlakem a pročítaljsem nějaký přírodovědecký časopis. Tímjsem se stal spolucestujícím náhradnímterčem za nějaký hřích ekologistů.Nechal jsem je vypovědět svoje a pak,v klidném rozhovoru se moji spolu-cestující dozvěděli, že je to vlastně jinak.Nakonec se loučili jako přátelé, kteřípochopili, kde je zakopaný pes. Sek-tářství, přesvědčení o vlastní neomylnos-ti a hostilní kariérizmus nijak nepro-spívají perspektivě trvalé udržitelnostikrajiny v čase a prostoru, neprospívajíspolečnosti ani krajině.

V souladu a s plným respektemk dosavadním zákonům a programům je na čase vytvořit a důsledně provádětkomplexní a resortně integrující takovýcelospolečenský záměr rozvoje v krajině,takovou koncepci či politiku územníhorozvoje, zahrnující komplexní programobnovy, ochrany a tvorby krajiny, kterýbude respektovat zájmy jejích obyvatel,kteří si uvědomí, že udržitelnost rozvoje jev těsné vazbě na udržitelnosti života a tenzávisí na trvalé udržitelnosti přírody a kra-jiny. Možná, že to zní idealisticky, ale je torealita.

těžkou industrializaci. To mělo svoje ne-smírně závažné důsledky psychologickéa socio-politické, které přežily dobua tradují se dodnes. Ve společenskémvidění se podařilo ekology eliminovata sevřít do drátěných košil donquichotůnebo jim navléci svěrací košilky a vypálitjim cejch pošetilců. Překvapivě snadnoobě strany tuto segregaci přijaly a utvrzujíse v tom.

Ke škodě všech se do společenskéhopodvědomí podařilo naočkovat totopodezření, které ekologičtí fundamenta-listé-ekologisté nikdy nepřekonali. Na-opak svými militantními postoji, častotvrdohlavou neschopností reálně hodnotitfakta, docházet k porozumění skutečnostia k dorozumění s lidmi, zato všakschopností jít na ostří nože se sektářskýmzanícením, ho dodnes stále rozněcují.A tak se paradoxně stává, že developerůma podnikatelům mohou projít mnohá násilípáchaná na krajině. Někteří zatvrzelí fun-damentalisté spolu s náležitou medializacípošetilosti a hostility dokonce způsobili, žeobyčejným lidem naskakuje alergickávyrážka, slyší-li něco o ekologii a eko-lozích.

Rozcestípod

Skalkou,Hřebeny

DoleVelká horaz Doutnáče

16

Pohled na východ ze skály na Modrých kamenech

17

o dlouhodobou spolupráci s experty a akademickými institucemi.Proto jsme si určili poměrně ambiciózní cíl, kterým bylovyhodnotit stav všemi obecně uznávanými typy hodnocení, kterése na evropském kontinentu, popřípadě celosvětově, používají.

Výsledkem je Zpráva, ve které je například stav druhů hodno-cen jak z hlediska jejich klasifikace v červených seznamech, taki z hlediska míry ohrožení v Evropské unii, a pak i na mnohakonkrétních příkladech, vztažených pouze k našemu území.Vše jeco nejvíce propojeno, takže si pozorný čtenář najde informacenapříklad nejen o stavu jednotlivých skupin biotopů, ale jeschopen pochopit, jak se tento stav projevuje na aktuální podoběčeské krajiny. Ostatně – krajina je ve Zprávě díky své důležitostipojednána v samostatné kapitole.

Je důležité upozornit na to, že jako editoři i autoři od počátkuchápeme člověka jako součást přírody a hlavního tvůrcea udržovatele krajiny. Čtenář se tedy ve Zprávě najde, a to jakv pozitivním, tak v negativním smyslu slova. Jsme hlavnímčinitelem, který má v rukou stav našeho prostředí. A tato zprávamu má napomoci pochopit, s čím, jak a s jakým výsledkemzachází. O to je důležitější, že byla Zpráva vzata na vědomíVládou České republiky dne 16.11. 2009.

Zpráva má také ještě jeden účel, bezpochyby úspěšněnaplněný: je to první souhrnná informace o stavu a trendechpřírody a krajiny, tj. podklad pro posuzování změn (anglickyřečeno baseline). Uvědomili jsme si totiž, že pokud chcemepřírodu a krajinu pečovat systematicky, je nutné je také systema-ticky hodnotit. A k tomu je Zpráva základem. Doufáme, že se námpo pěti letech od jejího vydání podaří opětovná publikace s aktu-alizovanými údaji, abychom byli schopni porovnat trendy a snadje i zohlednit ve svém chování. V souvislosti s tím stojí za zmínku,že obdobný první „baseline“ na evropské úrovni vznikl až o rokpozději, tj. v roce 2010 (Biodiversity Baseline 2010, vydanýEvropskou agenturou pro životní prostředí se sídlem v Kodani).

Věříme, že pro čtenáře Zpráva stále neztrácí na přitažlivostia je nadále inspirativním čtením, vybízejícím k zamyšlení.

I když první věta naznačuje, že jsou nám oba pojmy poměrnějasné, ve skutečnosti tomu tak není. Každý z nás je vnímá svýmúhlem pohledu a očekává od nich naplňování především svýchpotřeb. A ty mohou být velmi různorodé. Pro jednoho je toměstské prostředí v okolí jeho bydliště, kde je spokojen a nic muneschází. Pro druhého to naopak znamená průchodnou a harmo-nickou krajinu, kterou se toulá snad každý víkend. Jejich stav však není důležitý pouze pro jednotlivce či malé skupiny obyvatelv oblasti jejich bydliště. S přírodou a krajinou pomocí svýchzákonných zmocnění nakládají především resorty, o čemž svědčíjejich pravidelně vydávané situační zprávy. Každý z nich nakládás přírodními zdroji po svém a většinou s nejlepším vědomíma svědomím, vzhledem ke svému určení: Ministerstvo země-dělství, průmyslu a obchodu, místního rozvoje, dopravy, a další.Mohlo by se zdát, že se do jejich situačních zpráv stačí začísta automaticky se nám složí dostatečně ostrý obrázek stavu,v jakém se naše okolí z hlediska přírodního a krajinného nachází.To je však velký omyl. Obdržíme sice mnoho informací, alenavzájem nesouvislých. Čteme tam například o tom, jaké jsouzemědělské aktivity bez vazby na přírodní složku, popřípaděrozvoj infrastruktury bez vazby na komplexní pozemkové úpravya podobně. Jednoduše se dočteme o jednotlivostech, které námvšak, protože nejsou provázány, neřeknou nic o celku.

A to byl základ, ze kterého vzešla idea sepsat takovou zprávu,která by přírodu i krajinu, tj. naše životní prostředí, pojala celistvě.Měli jsme dobrou výchozí pozici. V období vzniku bylok dispozici několik souhrnných hodnocení, které Česká republikazpracovala (například pro potřeby směrnice o stanovištích neborámcové směrnice o vodách), a zároveň jsme byli schopni se opřít

„Příroda a krajina – dva pojmy, kterým nejspíše rozumíúplně každý“, je první věta úvodu ke Zprávě o jejich stavuz roku 2009. Od jejího vydání už uběhly tři roky, ale přestoje stále aktuální a u odborné i širší veřejnosti populární.Proč?

PŘÍRODA A KRAJINA ČESKÉ REPUBLIKYV ROCE 2009 A DNES

www.nika-casopis.cz/Priroda-krajina-2009

TEXT

A F

OTO

: PRO

F..LA

DIS

LAV

MIK

O, C

Sc. I

NG

. MIC

HAE

L H

OŠE

K, F

OTO

: IN

G. V

LAD

IMÍR

VAL

ENTA

, CSc

.

90. let lovilo zhruba 200 tisíc zajíců. Od té doby se stále zvyšujeintenzita zemědělského hospodaření podporovaná plošně nasta-venými dotacemi. To je příčinou dalšího poklesu počtu zajícůulovených v posledních letech na zhruba 70 tisíc (obr. 2), cožpředstavuje pouhých 7% původních úlovků. Ještě horší je osudkoroptví – zvýšení výměry půdních bloků spojené s likvidacítravnatých mezí, již zmiňovaná změna osevních postupů a plodina používání toxických agrochemikálií vedla k praktickémuvymizení koroptví na většině území ČR. Druh, jehož našipradědové lovili ročně 1-2 miliony kusů, se dostal do Červenéhoseznamu ohrožených druhů. Dnešní stavy okolo 60 tisíc jedincůjsou pouze na úrovni 5% předválečné populace. Pokles stavůdrobné zvěře je umocněn používáním výkonné, širokozáběrovéa rychlé techniky. Velké množství hnízd je zničeno, obrovskémnožství mláďat i dospělců nepřežije práce při přípravě půdy, setía zejména sklizeň.

Obr. 2 . Lov zajíce v letech 1924-2010 (zdroj: Ministerstvo zemědělství)

Z emědělská krajina je významně poškozena. Tržní osevnípostupy, velké půdní bloky, monokultury, „kořistnické“hospodaření na pronajaté půdě snižující její úrodnost

a zneužívání dotací charakterizují především velké farmy, kterépokračují v postupech násilně kolektivizovaného zemědělství.Jsou rozorávány i poslední meze, kvůli strachu ze ztráty dotacíjsou pole orána až k vodotečím, silnicím a cestám a jsouosekávány větve ze stromů na okrajích polí. Zemědělská krajinapustne, ztrácí svou přírodní hodnotu a stává se pouze zdrojemzisku pro spekulující zemědělské podnikatele. Současné ze-mědělství neplní svou krajinotvornou roli, naopak přispívá keztrátě posledních zbytků kdysi bohaté biodiverzity. Systém pod-pory výstavby bioplynových stanic a produkce technických plodinvede k pěstování kukuřice a řepky na abnormálně velkýchrozlohách a půdních blocích. Dochází k devastaci krajiny erozía k nezměrné ztrátě přírodního bohatství; zemědělská krajina jeneprostupná, monotónní a neatraktivní pro život ne jenom zvířat,ale i lidí.

Za posledních 10 let jsme ztratili 20% procent polního ptact-va (obr. 1) a celková ztráta ptactva za posledních 20 let je nejméně10 milionů ptáků. Pozorovat dříve běžné druhy, jako jsouchocholouš obecný, sýček obecný, koroptev polní nebo čejka cho-cholatá, je dnes už vzácností. V současné krajině už nenalézajívhodné podmínky pro svůj život a pokud nedojde ke změnězemědělských praktik a struktury krajiny, jsou někteří z nichdokonce v České republice ohroženi vyhynutím.

Obr. 1. Relativní pokles početnosti ptáků zemědělské krajiny v letech 2000-2011 (zdroj: Česká společnost ornitologická).

Také lovná zvěř dramaticky mizí. Až do poloviny 70. let 20. století se v ČR lovilo okolo milionu zajíců a jejich množství sezdálo nevyčerpatelné. Stále stoupající dávky nebezpečnýchpesticidů, syntetických hnojiv, změna struktury pěstovanýchplodin a změna agrotechnických postupů byly hlavní příčinoupoklesu stavů a tedy i lovu této zvěře. Přesto se ještě na počátku

PETICEZa obnovu zemědělské krajiny

TEXT

A F

OTO

: Doc

.RN

Dr.

JAKU

B H

RUŠK

A, C

Sc.

18

FOTO

: JIŘ

Í JU

ŘÍK

ale do krajiny biodiverzitu, potravní zdroje a stanoviště pro vzácnéživočichy, jako jsou motýli, hmyz nebo již zmiňovaní zajíci čikoroptve. Zemědělská krajina ztrácí i krásu a harmonii, kterápřispívala ke spokojenému a kvalitnímu životu obyvatel.

Česká zemědělská krajina se vyznačuje nejvyšší mírouzornění půdy v úrodných oblastech v Evropě, louky a pastvinyjsou vytěsňovány do méně úrodných podhorských oblastía celkově se krajina stává monotónní, fádní a druhově chudne.

Proto žádáme, aby Parlament České republiky iniciovaltakové nastavení národních dotací, které budou fungovat naprincipu „veřejné prostředky za veřejné hodnoty“. Zejménapožadujeme, aby v rámci takzvaného „ozelenění“ alespoň 10%zemědělské plochy plnilo ekostabilizující funkci – do této plochyby měly patřit meze, terasy, prameniště, mokřiny, plochy podagroenvironmentálními opatřeními poskytující ekosystémovéslužby a podporující biodiverzitu. Dalším požadavkem jevyčlenění alespoň 50 % prostředků z Programu rozvoje venkovana environmentální podporu - cílené agroenvironmentálníopatření, ekologické zemědělství, platby spojené s naplňovánímzávazků vyplývajících z vodní rámcové směrnice a managementusoustavy Natura 2000, investice na zlepšení ekologické hodnotylesních ekosystémů, lesoenvironmentální opatření a adaptace naklimatické změny.

Jsme přesvědčeni, že Ústava ČR k tomu dává jasný rámeca současný stav považujeme za její porušování. ČR je takésignatářem mnoha mezinárodních úmluv, mezi kterýmizdůrazňujeme zejména „Úmluvu o biodiverzitě“, kterou ČRrealizací současné zemědělské politiky jasně porušuje.

STAV PETICE

Veškeré údaje o petici, včetně petičních archů ke staženía údaji kam je odeslat naleznou čtenáři na www.zemedelska-krajina.cz. Cílem petičního výboru ve kterém se sešli vysoko-školští odborníci na ekologii, ornitologové, myslivci, alei zemědělci (složení petičního výboru viz petiční arch), jeshromáždit minimálně 10 000 podpisů, aby ve věci zemědělskékrajiny bylo uskutečněno slyšení v Parlamentu ČR a aby obsahpetice a vůle občanů ke změně byla jasně promítnuta do novézemědělské politiky ČR.

za petiční výbor Doc. rnDr. jakub hruška, cSc.

Jak obtížné je předvídat změny v krajině a jejich důsledky,ukáže nejlépe citát z knihy „Koroptev a orebice jako lovní ptáci“,kde její autor v roce 1947 napsal: „Až kultura znemožní existencijiné zvěře, zbude ještě na polích koroptev jako jediná lovná zvěřnašich potomků!“. Mizí i bažanti, kteří nejsou naší původní zvěří,ale podmínky pestré zemědělské krajiny jim dobře vyhovovaly.I jejich stavy jsou dnes na méně než 10% populace z poloviny 70. let 20. století a jejich úbytek dále pokračuje. V zemědělskékrajině naopak velmi přibývá divočáků, kteří nalézajív obrovských plochách technických plodin klid i potravua významně se podílejí na predaci všech živočichů zemědělskékrajiny. Současně způsobují i rozsáhlé škody na polníchplodinách.

Půda díky těžké mechanizaci a chemizaci zemědělství ztrácíi svoji živou složku. Množství žížal, ale i mravenců a mnohadalších půdních živočichů je v ČR jedno z nejnižších v Evropě(zdroj: http://www.lu.se/soil-ecology-group/research/soilservice/dissemination). Půda, ve které absentuje organická hmota a půdnímikroorganizmy a která je hnojena převážně umělými hnojivy,ztrácí svou strukturu, nezadržuje vodu a neposkytuje životníprostředí živočichům a rostlinám. Proto je zemědělská krajinastále více ohrožena větrnou a vodní erozí, která snižuje jak jejíúrodnost, tak i schopnost zadržovat vodu a živiny. Tím roste rizikonejen povodní, ale i sucha, které s postupující klimatickou změnoumůže nabývat katastrofických rozměrů. Vodní toky oscilují mezidlouhými obdobími sucha, která jsou následována rychlýmipovodněmi. Splachy půdy a agrochemikálií znehodnocují vodua vodní toky. Nadbytek živin způsobuje rozvoj řas a sinic, kterézpůsobují nedostatek kyslíku. V takové vodě nemohou žít mnohédruhy rybářsky cenných ryb, ať již kvůli nedostatku vody, anebojejí špatné kvalitě.

Obr. 3. Plocha osetá řepkou v letech 1920-2011 (zdroj: Český statistickýúřad). V současné době je to 15% veškeré zemědělské půdy a zaujímázhruba plochu jednoho průměrně velkého kraje.

Erozi podporují nejen velké půdní bloky prosté mezí,větrolamů, lesíků a střídajících se kultur, ale i pěstování plodin,které podporují erozi. Kukuřice, používaná jako zdroj biomasypro dotované bioplynové stanice, je typickým příkladem plodiny,která devastuje většinu environmentálních funkcí krajinya způsobuje její degradaci. Rozlohy této erozně nebezpečnéširokořádkové kultury v posledním desetiletí velmi rychle rostou.Také řepky se pěstuje téměř čtyřnásobek než v roce 1990 (obr. 3).

Ze zemědělské krajiny díky herbicidům zcela zmizely dříveběžné druhy planě rostoucích rostlin, jako je koukol, chrpa, vlčímák, které jsou sice konkurentem zemědělských plodin, přinášejí

19

www.zemedelska-krajina.cz

jednalo o trvale udržitelný užitek. Pokudpaleolitickému lovci – sběrači krajina,kterou obýval, poskytovala dostatečnézdroje k jeho obživě a přežití v ní, obývalji. Pokud zdroje vyčerpal, krajinu opustila hledal novou s dostatečnými zdroji.Tehdy měl člověk skutečně asi za-nedbatelný, pokud vůbec nějaký vliv nakrajinný ráz. Když populace lidí vzrostlana tolik, že staré krajiny byly vyčerpánya nové krajiny nebyly k dispozici, bylo načase najít nové způsoby exploatacekrajinných zdrojů. Nejprve efektivnějšítechniky lovu a pak nastoupilo země-dělství.

Neolitický zemědělec tedy mohlv období před 6 000 lety přicházet do kra-jiny, která již dávno nebyla, jak si častopředstavujeme, nedotčenou panenskoudivočinou. Nástup neolitického země-dělství určitě znamenal významnou změnuv užívání krajiny především z důvodubudování relativně stálých sídel a užívánípůdy jako základního zdroje potravy.Předpokládá se, že na jednoho člověka tédoby bylo nutno užívat tři hektary půdy,které zahrnovaly ornou půdu, pastviny,zastavěné plochy a část lesa určenéhok těžbě dřeva určeného na stavbu příbytkůa otop. Se zemědělstvím v klasickémpojetí, tedy v pojetí obdělávání půdy, musírovněž vznikat majetnický, ale také citovývztah k půdě a okolní krajině, založený nazkušenostech předávaných z generace nageneraci a jistotě trvalé obživy na jednommístě. Pomalu se zvětšující populace lidí,zlepšující se technologické dovednosti

vyvíjet v oblasti úrodného trojúhelníku naBlízkém Východě před 10 500 lety a odtudse postupně šířilo do celého světa. Doprostoru střední Evropy zemědělstvípozvolna dorazilo v období před 7 000 až6 500 lety. Před 6 000 lety je zemědělstvína našem území rozšířeno v nížinácha nižších pahorkatinách. Zde leží počátektakzvané dvojkolejnosti vývoje našípřírody. Část přírody se vyvíjí podzemědělským tlakem člověka – zemědělcea druhá, stále se zmenšující část, jeponechána čistě přírodním procesům.

Člověk moudrý používal krajinu vždytak, aby mu poskytovala z hlediska jejíchpotravinových a přírodních zdrojů a z hle-diska jeho socioekonomických potřeba technologických možností maximálníužitek. Tehdejšímu člověku – lovci se ne-

Současný člověk, homo sapiens sapiens,se vynořil přibližně před 200 000 letyz šera dávných věků v Africe a odtudvykročil se vztyčenou hlavou na scénuještě zdaleka ne kulturních dějin, aby díkysvé obrovské ekologické variabilitě rychleobsadil celý svět. Dokázal využívat jakživočišné, tak i rostlinné potravinovézdroje a zcela určitě nepohrdal animršinami.

Řada renomovaných autorů uvádí, žeprehistorický člověk ještě neovlivňovalkrajinu a do přírodní rovnováhynezasahoval více než ostatní predátořinebo jiné živočišné druhy vyskytující sev této době, tedy neměl vůbec vliv nakrajinný ráz. Krajinu a hlavně její krajinnýráz prý začal člověk ovlivňovat ažs nástupem zemědělství, které se začalo

Zemědělská krajinaTEXT

A F

OTO

: RN

Dr.

OLD

ŘICH

VAC

EK, C

Sc.(

RED

AKČN

Ě ZK

RÁCE

NO

)

20

Kamkoliv vstoupí člověk, přetváří krajinu k obrazu svému. Buduje svépřístřešky, prošlapává cesty, loví ryby a zvěř, těží dřevo a nerostnésuroviny. Získává zdroje k zajištění své existence. Nejspolehlivějšímzdrojem člověka je zemědělství. Poskytuje mu základní,nejdůležitější, nejjistější a při správném užívání i trvalý zdroj pro jehoexistenci - potraviny. Efektivní produkce potravin vyžaduje trvaleobhospodařovat půdu, upřednostňovat vybrané rostlinné a živočišnédruhy na úkor jiných. Proto také zemědělství představujenejvýznamnější nástroj, kterým člověk zasahuje do krajiny a kterýmmění její charakter, krajinný ráz.

představovala zvířata hlavní tažnou sílujak v dopravě, tak i v zemědělstvía pohonné hmoty se pěstovaly na lukách.S nástupem spalovacích motorů spotřebakrmiv v dopravě klesá a proto klesái rozloha luk. Louky jsou nahrazeny ji-nymi kulturami nebo opuštěny. Nicménětradiční model zemědělského obhospo-dařování krajiny zůstal víceméně stejny,ktery se kraj od kraje lišil pouze spe-cifičností přírodních, socioekonomickycha kulturních podmínek.

Model zemědělského obhospodařo-vání krajiny byl od samého počátkuzaložen na rodovém principu vztahuk půdě a na historické zkušenosti, žezavedený způsob obhospodařování zajistí

užívána tak, aby mu poskytovala max-imální trvale udržitelny užitek za danychpřírodních, ekonomickych, technologic-kych podmínek.

Trvale je území naší republikyosídleno již od paleolitu. Nejstarší sídla nanašem území, která pocházejí z 5. - 7. sto-letíse nacházejí v Polabí, dolním Povltaví,na dolním toku Berounky, Poohří, Opav-sku a v Dolnomoravském a Dyjsko-svra-teckém úvalu, tedy z klimaticky a půdněnejpříznivějších oblastí. Současná sídelnístruktura na území České republiky bylavíce méně založena ve dvanáctém ažčtrnáctém století. Kolonizace území pro-bíhala v několika vlnách, jako bylakolonizace německá ve 12. až 13. století,nebo poslední kolonizace vlašská zasahu-jící Beskydy a Javorník ve století sedm-náctém. Krajina se měnila zvolna a jejívyvoj ovlivňovaly různé faktory.

Populace lidí rostla a klesala, jakpřicházely doby rozkvětu, válek, epidemiía hladomorů. Měnily se rovněž klimaticképodmínky. Vyznamnou změnu podmínekovlivňující vyvoj krajiny a krajinného rázupředstavuje nástup průmyslové revoluce.Přímy zásah nastupujícího průmyslu dokrajiny není předmětem tohoto článku.

Průmyslová revoluce se však změnousocioekonomickych a technologickychfaktorů rovněž projevila v zemědělství a tose odrazilo v krajině a jejím rázu.

Příkladem může byt snížení rozlohyluk. Do nástupu spalovacích motorů

a znalosti umožňují člověku zemědělskyobdělávat stále větší území. V době že-lezné, přibližně před 1 000 lety na jednohočlověka již připadá 9 hektarů půdy, tvo-řené ornou půdou, pastvinami, lesya zastavěnými plochami. V této době jižčlověk kolonizuje prakticky celé územíČeské republiky, i když některé oblastijsou osídleny velmi sporadicky. Vlivzemědělství na krajinu a krajinný ráz seprojevuje stále zřetelněji.

Kočovny způsob života se mění nazpůsob usedly. Svět se stává člověku maly,míst vhodnych ke kolonizaci je stále méně.Jednorázové vyčerpání zdrojů je fatální.Jedinou možností jak zajistit obživu jetrvale udržitelné hospodaření, které sestává základem krásy naší původní krajiny.Jednotlivá sídla se stávají dlouhodoběudržitelnymi, více méně potravinově nezá-vislymi jednotkami, jejichž hospodaření jezaloženo poznatcích získanych a ověře-nych dlouhodobou zkušeností řady gene-rací o potřebě a vzájemném poměru plochorné půdy, zahrad, sadů, pastvin,lesů...v danych přírodních podmínkách.

Rozdělení obhospodařovaného územíumožňovalo člověku – zemědělci za da-nych technologickych podmínek maximál-ně efektivní, trvale udržitelné hospodaření,které současně vtisklo krajině její typickykrajinny ráz. Takto vzniklá krajina a jejíkrajinny ráz je vyrazem rovnovážnéhostavu energetickych a materiálovych tokův dotčené krajině. Krajina je člověkem

21

zemědělství přináší rovněž závažné zásahydo vodního režimu půd v podobě melio-rací. Dochází k odlivu obyvatel venkova,bývalých zemědělců do měst. Čtyřicet letje dlouhá doba, rodové tradice vztahuk půdě jsou vykořeněny. Rok 1989 přinášínavrácení půdy původním vlastníkůmrestitucemi pozemků, čímž jsou částečnězmírněny způsobené majetkové křivdy, ale předpoklad, že návrat půdy povede

vlastnických vztahů k půdě a intenzifikacezemědělské produkce. Rozorání mezí,zničení cest, sloučení plužin mělo zaprimární cíl vymazat paměť krajiny.Podařilo se. Zmizely přirozené, tradičněudržované hranice mezi pozemky jedno-tlivých vlastníků a otevřely se dveřenasazení těžké zemědělské techniky.Dochází k snížení krajinné diverzitya prostupnosti krajiny. Intenzifikace

zemědělci jistou, dlouhodobě udržitelnouobživu. Systém obdělávání půdy se měniljen velmi pomalu, v závislosti na tech-nologickém pokroku, a změny v krajinnémrázu se proto projevovaly kontinuálněa více méně nepozorovaně. Tak sevyvinula tradiční česká krajina, která se vduchu postupně se měnící rovnováhyrozvíjela až do roku 1945. Tento rokmůžeme považovat za počátek zlomu vevývoji tradiční české krajiny, který vrcholívytvořením krajiny současné.

Tradiční českou krajinu postihlyrychle za sebou dvě pohromy, ze kterýchse již nikdy nedokázala vzpamatovat.První pohromou byl odsun německéhoobyvatelstva ze Sudet, který postihl 2,5 až3,5 miliónu původních obyvatel a dotkl se jedné třetiny území, kde došlok praktickému vylidnění venkovskýchoblastí. Nové obyvatelstvo často nemělozkušenosti se zemědělským hospoda-řením, neznalo místní krajinu a jejípřírodní podmínky a hlavně nemělo, aninemohlo mít, vytvořeny majetkové,ekonomické, společenské, sociální a kul-turní vztahy. Krátce na to následovaladruhá pohroma pro českou krajinu v po-době roku 1948, která zasáhla celé územíČeské republiky. Násilná kolektivizacezemědělské výroby s cílem zrušení

22

kultivace osobitost a krajinný půvab.“ Má pravdu, krajinný ráz vznikal jakodůsledek činnosti vlastníků půdy a vlast-ník půdy se vždy v minulosti choval tak,aby mu půda přinášela z hlediska jehotechnologických možností maximálníužitek. Protože minulý zemědělec mělk půdě nejenom vztah vlastnický, alerovněž citový a rodový, choval se tak, abypůda přinášela maximální, ale současnětrvale udržitelný užitek, protože myslelnejenom na sebe, ale rovněž na tybudoucí. Současná doba je jiná. Změnilyse vstupní i výstupní podmínky a novárovnováha v krajině se projevila změ-nou krajinného rázu. Bohužel hodněk horšímu.

půdy. Remízky, rozptýlená zeleň, solitérnístromy, mokřady a polní cesty zemědělskyobdělávanou půdou nejsou, a tudíž jsoutyto plochy bez nároku na dotaci.V obdělávaných plochách pro ně protonení místa. Jsou nemilosrdně odstraňo-vány. Třetím negativním faktorem jeekologie. Ano ekologie. Nepromyšlená,jednostranná, environmentalisticky moti-vovaná politická rozhodnutí směřujícík ochraně jednoho segmentu životníhoprostředí. Takovým rozhodnutím je napří-klad využívání zemědělské produkce jakozdroje alternativní, státem dotovanéenergie bez dalších regulujících omezení.V kombinaci s předchozími dvěma faktoryse jedná o konstelaci pro krajinu přímovražednou. Zemědělský hospodář má

zajištěn odbyt produkce tvořené malýmpočtem komodit, které lze snadno pěstovatna obrovských plochách půdy. A republikažloutne.

Zemědělství dlouhodobě formujekrajinný ráz, ale nikdy nemělo primárněkrajinotvornou funkci, a proto ji aninemůže plnit. Krajina, její krása, maleb-nost, harmonická vyváženost byla vý-sledkem rovnovážného stavu mezi da-nými přírodními, socioekonomickýmia kulturními podmínkami a technolo-gickými možnostmi člověka v určité době.Václav Cílek v knize „Krajiny vnitřnía vnější“ napsal: „Tradiční česká krajinanevznikla pro krásu a harmonii, ale proužitek, a přesto byla výsledkem její

k původním metodám zemědělskéhohospodaření a obnově původní krajiny, jezcela mylný.

Třetí pohroma pro krajinu postupněgraduje od roku 1989 do současnosti a jejívyvrcholení je zatím v nedohlednu.Zemědělství je ovlivňováno řadou faktorů,které průběh třetí pohromy řídí. Prvnímfaktorem je navrácení půdy jejímpůvodním vlastníkům. Byly napravenymajetkově-právní křivdy minulosti.Vlastníci mají k půdě vztah vlastnický,částečně vymizel vztah citový a téměřzcela ochota na půdě pracovat. Návratk selskému hospodaření je jev vzácný.Vlastníci půdy pronajímají půdu formouzemědělských paktů nebo pouze nájmůzemědělským hospodářům. Zemědělskádružstva se transformují na zemědělskéspolečnosti, které využívají nejmodernějšízemědělskou techniku a metody k obdě-lávání půdy za účelem maximálníchvýnosů, přesněji řečeno zisků. Zemědělskýhospodář se snaží hospodařit tak, aby mělminimální vstupy a maximální výnosy.Minimalizovat vstupy především znamenápoužívat co největší techniku a naobhospodařovaných pozemcích pěstovatco nejméně druhů plodin. Ideál pro tentozpůsob obdělávání půdy velkou technikoujsou širé lány bez překážek s jedinouplodinou. Remízky, rozptýlená zeleň,solitérní stromy, mokřady a polní cesty sevelké technice pletou. Pryč s nimi!Druhým faktorem ovlivňujícím průběhtřetí pohromy pro krajinu jsou zemědělskédotace. Dotace jsou vypláceny za jednotkuplochy zemědělsky obhospodařované

23

věku, v důsledku jehož práce se země-dělská krajina utvářela a bez kteréhonemůže dále existovat. Druhym primár-ním klíčem k vytvoření harmonické ze-mědělské krajiny je proto obnovafunkcívenkova jako žádaného životníhoprostoru pro člověka. Pokud se tak ne-stane, venkovsky lid odejde do města člověk se stane v zemědělské krajiněstejně vzácnym druhem jako řada jinychdříve hojnych druhů živočichů a rostlin.Žádat o vyčlenění 50% prostředků z Pro-gramu rozvoje venkova na environmentál-ní podporu je z pohledu obnovy země-dělské krajiny otázka zasluhující rozsáhlouodbornou diskuzi.

Druhým primárním klíčem k vytvořeníharmonické zemědělské krajiny je protoobnova funkcí venkova jako žádanéhoživotního prostoru pro člověka. Pokud setak nestane, venkovský lid odejde do města člověk bude v zemědělské krajině stejněvzácným druhem jako řada jiných dřívehojných druhů živočichů a rostlin.

Krajina a její ráz vzniká jako průnikpůsobení mnoha nesourodých podmíneka faktorů. Pokud nebudou intervencepečlivě navrženy a modelovány nainterdisciplinárním poli vědy a pokudnebudou před jejich aplikací promyšleny,zbudou nám opět jen oči pro pláč.

pravda, že estetická hodnota krajinypřispívá ke spokojenému životu obyvatel,ale není hodnotou ocenitelnou vlastníkypůdy. Nemají z ní trvaly užitek. Kolikz nás je ochotno pracovat zadarmo, a když,jak dlouho? Po zemědělcích to chceme.

Pomohou jednorázové dotace do zemědělství, prostředky z Programurozvoje venkova a I. pilíře Společnézemědělské politiky EU k trvalémuzlepšení krajinného rázu nebo jsou tytoprogramy potenciálním zdrojem finan-cování nepromyšlenych environmentalis-tickych aktivit bez záruky trvale udrži-telného vysledku? Obnova estetickychhodnot české krajiny musí byt založena na

promyšleném vyvážení všech faktorůovlivňujících její ráz.

Hodnotnou, trvale udržitelnou harmo-nickou krajinu nelze udržet dotacemi.Někdy jsou, někdy nejsou. Když nebudoudlouho, co bylo vykonáno, zanikne. Jed-ním z primárních klíčů k vytvoření novéharmonické zemědělské krajiny, protože tu starou, českou, tradiční, barokní, harmo-nickou krajinu již nedokážeme nikdyobnovit, je princip zajištění trvalého užitku z půdy pro její vlastníky za podmí-nek, které zajistí, že nová krajina budevznikat pro užitek, ne pro krásu a harmonii,a přesto získá osobitost a krajinný půvab.

Autoři petice volají po obnově ze-mědělské krajiny, ale nezmiňují se o člo-

Stav dnešní zemědělské krajiny jeprojevem rovnováhy současných faktorů,které na ni působí. Naše krajina ztratilaměřítko, estetiku, harmonii, krajinný pů-vab a přestala vyhovovat řadě rostlinnýcha živočišných druhů, které prostě odešlynebo se staly vzácnými.

Na vině ale není zemědělství. Viníkahledejme jinde. Současný zemědělec sechová tak, jako se choval vždy. Dělá pou-ze to, co mu přináší užitek a umožňujípřírodní, sociálně ekonomické, kulturnía hlavně politické, přesněji legislativnípodmínky. Jeden zásadní rozdíl zde přecejenom je. Na rozdíl od původního prů-měrného zemědělce, tedy typického sedlá-

ka, je často ten současný zemědělecv lepším případě pouze zemědělskýhospodář, v tom horším manažer podni-kající v zemědělství, který nemá histo-rickou zkušeností vytvořený vztah k půděa ke krajině. Zkrátka nemá zapuštěnykořeny. Půda je pro něj pouze výrobníprostředek sloužící k zajištění maximál-ních výnosů. Chybí jim odpovědnostk synům, ale i závazek k otcům. Toto jepřímý důsledek vykořenění hospodářův letech 1945 až 1952.

Volání autorů a signatářů petice „Zaobnovu zemědělské krajiny“ je sicehlasitym alarmem, ale i úplné naplněnívšech jejich požadavků nepovede kezlepšení stavu současné české krajiny. Je

24

25

ochranu pralesa Polom. Na přelomu 19.a 20. století označovali odborníci zdejšílesy za vzácnost, jakou lze nalézt už jenv hlubokých lesích východních Uher,Sedmihradska a Bukoviny (Rumunsko).Dle tehdejších písemných pramenů rostlyna Polomu kromě obrovských jedlía smrků i překrásné buky, neobvykle silnéjavory a hustý jedlový podrost. V lesích naPolomu byla již v té době vyloučena těžba,z lesa mohly být odstraněny pouze stromyzničené nebo odumřelé.

Mohutné jedle byly na Polomu ozna-čovány jako „královny“. „Stará královna“stála u loveckého zámečku a stářímodumřelá byla odstraněna v roce 1905.

Byla 46 m vysoká s obvodem kmene580 cm. Z dolní části kmene byloodříznuto kolo, na které bylo napsáno:„Královna 320 roků stará, s pevnou hmo-tou 42,74 m3, zbytek bývalé krásy a nád-hery nasavrckých porostů“. Kolo bylovystaveno na hospodářské výstavě v Par-dubicích a poté uloženo na střítežskémloveckém zámečku. „Nová královna“ stálaasi 200 m jihozápadně od zámečku. Byla52 m vysoká, stará 350 let, objem dřevníhmoty činil 40 m3. Dožila v roce 1958,kdy se její kmen rozpadl. Mezi ostatními

mírným hřebenem se sklonem k severo-západu. Geologickým podložím jsou rulya migmatity, které zvětrávají na živinamichudé mělké půdy. Potenciální přirozenouvegetací jsou na většině území rezervacesmíšené bukojedlové lesy, na prameništíchjasanovo-olšové luhy.

Polom býval součástí nasavrckéhopanství v majetku šlechtického roduAuerspergů. Z historických pramenůz roku 1823 vyplývá, že na území velko-statku Nasavrky se v té době nacházeloještě asi 1000 ha porostů pralesovitéhocharakteru s průměrným zastoupenímjedle bělokoré 50 %, smrku ztepilého 30 % a buku lesního 20 %. Ve speciálnímmýtním plánu na období 1861-1870 bylylesy v lokalitě Polom vyčleněny jako tzv.dekorační les nazývaný též jako krasoles.Od té doby je možno datovat záměrnou

P řírodní rezervace Polom (PR) senachází v Pardubickém krajiv centru Chráněné krajinné ob-

lasti Železné hory v blízkosti obce HorníBradlo. Jedná se o zbytek jedlobukovéhopralesa typického pro střední a vyšší polo-hy Železných hor. Území rezervace je roz-děleno na dvě samostatné části vzdálenéod sebe asi 0,5 km, tzv. Velký Poloma Malý Polom. Obě části jsou obklopenykulturním smrkovým lesem. Výměra pří-rodní rezervace je 20,24 ha (Malý Polom3,68 ha a Velký Polom 16,56 ha). Územírezervace je ve vlastnictví České repu-bliky, právo hospodařit s ma jetkem státumají Lesy České republiky, s. p. Orgánemochrany přírody je Správa chráněnékrajinné oblasti Železné hory.

Přírodní rezervace se nachází v nad-mořské výšce 545-625 m. Reliéf je tvořen

TEXT

: IN

G. A

LEŠ

KOPE

CKÝ

V letech 2011 a 2012 bylo díky Programu péče o krajinu provedeno opatřeníke zlepšení druhové skladby lesa směrem ke skladbě přirozené v ochrannémpásmu Přírodní rezervace Polom.

DO OCHRANNÉHO PÁSMA PŘÍRODNÍ REZERVACEPOLOM V CHKO ŽELEZNÉ HORY

NÁVRAT KRÁLOVEN

FOTO

: VLA

STIM

IL P

EŘIN

A

Interiér pralesa Polom

FOTO

: ZU

ZAN

A RŮ

žIČK

OVÁ

Mladá jedle v přírodní rezervaci Polom

26

růst a vývoj optimální ekologické pod-mínky. Dochází k jeho masivní přirozenéobnově a je silným konkurentem jinýchdruhů dřevin. Dlouhodobým cílemochrany přírody je postupná přeměnasmrkových porostů v ochranném pás-mu a tvorba druhově bohatých lesů sezastoupením jedle, buku, javoru, jilmu,ale i smrku, tedy dřevin, které zdepůvodně rostly. Cílem je tedy v podstatěpropojení oddělených částí rezervacepřírodě blízkým a ekologicky stabil-ním lesem podstatně zvyšujícím biolo-mladých stromů. Malý Polom je oplocen

po celém obvodu. Záchrana jedle na územírezervace probíhala formou podsadeba výsevů jedlových semen. V současnédobě je celé území, vyjma ochrany protizvěři a údržby turistických cest, pone-cháno bez zásahu.

V roce 2009 se Správě chráněnékrajinné oblasti Železné hory podařilopřírodní rezervaci vyhlásit nově a podohodě s vlastníky pozemků zároveňstanovit ochranné pásmo přírodní re-zervace o výměře 55 ha, které obě částiobklopuje a zahrnuje území mezi nimi.Původní ochranné pásmo zaujímaloúzemí do vzdálenosti 50 m od hranicerezervace. Do ochranného pásma jsounyní začleněny lesní pozemky s kultur-ními smrkovými porosty uměle zalo-ženými po kalamitě bekyně mnišky. Tytoporosty jsou aktuálně v mýtním věku(staré 80-90 let). Smrk zde má pro svůj

jedlemi byla nalezena „Mladá královna“,měla obvod kmene 490 cm, ale v březnu1965 padla pod tíhou sněhu a větrem.

V roce 1921 došlo v Železných horáchk rozsáhlým holožírům porostů bekynímniškou, kterým apodlehly i porostyv okolí Polomu. Všechny napadené plochybyly vytěženy (včetně přežívajících zbytkůporostů) a zalesněny smrkem. Z tohoobdobí pocházejí souvislé monokulturysmrku, které dnes ze všech stran obklopujísoučasnou rezervaci a tvoří nevhodnýplášť chráněného území.

Polom byl přírodní rezervací oficiálněvyhlášen v roce 1933. Současná druhováskladba dřevin je oproti původní skladběpozměněna ve smyslu totálního úbytkujedle a sníženého podílu buku ve prospěchsmrku. Zásadní podíl na eliminacia úplném výpadku střední generace jedlemělo zřejmě zřízení srnčí obory v oblastiPolomu v roce 1850 (zrušena počátkem20. stol.) a imisní zatížení kyselými deštiv 70. a 80. letech 20. století. Prales sezastoupením listnatých dřevin a jedlenabízí i dnes býložravé zvěři atraktivnípotravní možnosti ve srovnání s okolními„sterilními“ smrkovými porosty. Stávajícípéče o přírodní rezervaci je zaměřena nazachování genofondu původních dřevina je tedy nutností zajišťovat opatřeníomezující likvidaci původních dřevin srnčízvěří. Provádí se ochrana dřevin aplikacírepelentních přípravků proti letnímua zimnímu okusu a oplocování skupinek

Likvidacemladých

stromů býlo-žravou zvěří

(zřetelný vlivochrany lesa

před zvěříoplocením –

levá částfotografie

stav bezoplocení,

pravá částbyla

dlouhodobě oplocena)

Zákres novévýsadby

v ochran-ném pásmu

PR Polom

FOTO

: ALE

Š KO

PECK

ÝM

APA:

MIC

HAE

L D

ALEC

KÝ

FOTO

: VLA

STIM

IL P

EŘIN

A

Korálovec jedlový, houba vázaná na odumírající jedlovou dřevní hmotu.

Podsadba bukem lesním v roce 2012.

27

www.ochranaprirody.cz

FOTO

: ZU

ZAN

A RŮ

žIČK

OVÁ

přirozená obnova lesa ze semen jenahrazena výsadbou sazenic požado-vaných druhů stromů. Dostatečně hustáclona ponechaných stínících starýchstromů navíc brání agresivnímu přiro-zenému šíření nové generace smrku (smrkneprosperuje ve stinných podmínkách takdobře jako buk a jedle) a nově vysazenélistnaté stromy a jedle nemusí v počátcíchrůstu odolávat jeho silné konkurenci.Maximálně se tedy využívají přirozenéprocesy, které by při použití holosečnýchzpůsobů obnovy lesa byly potlačeny. Naholosečích by v těchto podmínkách opětvítězil smrk. V příštích letech bude nutnépečlivě udržovat oplocení a podle potřebyodrůstajících vysazených stromků po-stupně zvyšovat přísun slunečního záře- ní kácením stínících smrků. Práce seslunečním světlem, jako zásadním fak-torem pro další vývoj podsadeb, budezáviset na zkušenosti a citu lesníků.

S výsadbami se počítá i v dalšíchletech. V roce 2012 bylo z prostředkůProgramu péče o krajinu, dotačního tituluMinisterstva životního prostředí, vysazenodalších 2400 kusů jedle a 3750 kusů bukua byla opět provedena ochrana sazenicpřed zvěří oplocením (celkem 1040 m).

Finanční náklady na provedení vý-sadeb a zřízení oplocení činily 487.400 Kčv roce 2011 a 176.400 Kč v roce 2012.

Výše popsanými opatřeními tak bylpoložen základ, aby další generace oby-vatel a návštěvníků Železných hor moh-ly v budoucnu opět obdivovat krásua mohutnost starých stromů-pralesníchmohykánů.

kusů). Sazenice jedle byly předemvypěstovány v místních lesních školkáchze semen nasbíraných ze starých jedlí naúzemí CHKO. Všechny provedené vý-sadby jsou chráněny proti poškození zvěříoplocením (celková délka oplocení 2670m). Obnova lesa byla provedena formoupodsadeb předem záměrně proředěnýchsmrkových porostů. Průměrná velikostjednotlivých ploch (tzv. clonných kotlíků)je 0,20 ha. Tento postup napodobuje pro-cesy, které v pralese probíhají přiroze-ně. Simuluje postupný rozpad staréhoporostu a vytvoření vhodných ekologic-kých podmínek pro vznik nové generacelesa. Přirozené dožívání stromů a ma-loplošný rozpad lesa je nahrazen těžboujednotlivých stromů nebo jejich skupinek,

gickou diverzitu s pozitivním dopademna širší území.

V roce 2011 se díky finančním pro-středkům darovaným společností Voda-fone podařil Správě CHKO společněs LČR zrealizovat první krok k dosaženíuvedeného záměru. Vytěžený smrk naploše téměř 4 ha byl nahrazen jedlíbělokorou (9260 kusů), bukem lesním(13648 kusů) a javorem klenem (1460

InteriérpralesaPolom

FOTO

: ZU

ZAN

A RŮ

žIČK

OVÁ

V článku byly použity údaje z publikacetomáš Vrška et. al., 2002: Dynamikavývoje pralesovitých rezervací v českérepublice, i českomoravská vrchovina –polom, Žákova hora, academia, praha.

nemají přístup a pomalu ztrácejí ten dříve naprosto přirozenýkontakt s přírodou. Navíc, takovou krajinu stále více ohrožujeeroze, některé dříve běžné polní rostliny jako chrpa nebo koukolvymizely, a problémy mají i živočichové. Ztratili jsme nejvícedenních motýlů z celé Evropy a jen za posledních deset let ubylapětina ptactva zemědělské krajiny. A třeba koroptví polních jenyní jen asi pět procent oproti předválečnému stavu.“

proč sledujete stavy právě koroptví?„Koroptev polní je společně s čejkou chocholatou optimálním

modelovým druhem při posuzování kvality zemědělské krajiny.Každý z těchto ptáků totiž představuje jiný aspekt v krajině.Koroptev vyžaduje hodně pestré prostředí, hnízdí v hustějšíchtravnatých porostech, ideálně neudržovaných s větším podílemsuché trávy, kde má dobrý kryt pro své hnízdo. Ideální k tomuvždy byly právě meze, dřívější hranice mezi sousedními poli,které se občas vyžínaly kosou.

Čejka jako mokřadní pták demonstruje jiný problém, a tosníženou schopnost krajiny udržet vodu. Do 50. let minuléhostoletí byla vázána výhradně na mokřadní louky, ale jak bylypostupně vysušovány a leckdy zorány, tak byla nucena vícevyužívat také ornou půdu. V současnosti skoro 90 % čejek hnízdíprávě na orné půdě, kde jsou však ohrožovány zemědělskoutechnikou a často přicházejí o celé snůšky i samotná mláďata.“

tyto informace nejsou moc příjemné a na základě osobnízkušenosti si myslím, že široká veřejnost o těchtoproblémech nemá ponětí. Dá se toto nějak změnit?

„Hlavním předpokladem je patřičně zohlednit ochranu přírodypři hospodaření v krajině. Volají po tom různé organizace a spolky,které se přírodou a jejím fungováním zabývají. Jde předevšímo myslivce, ochranáře, ale i o včelaře, a pak nás, ornitology.Společně jsme připravili petici „Za obnovu zemědělské krajiny“,která se snaží prosadit k přírodě šetrnější hospodaření v krajině.S touto aktivitou se obracíme jednak na laickou veřejnost, ale také

pane zámečníku, jako ornitolog se na naši krajinu můžetedívat nejen očima člověka, ale částečně i očima ptáků.V jakém stavu ta naše krajina je?

„Svůj pohled bych zúžil na zemědělskou krajinu, kterápokrývá více než polovinu rozlohy naší republiky. Zde došlov posledních šedesáti letech k významným změnám, kterénepříznivě ovlivnily mnoho druhů rostlin a živočichů včetněptáků. Byly rozorány meze a vysušeny mokřady, na polích jezdístále výkonnější a rychlejší technika, významně se změniladruhová skladba pěstovaných plodin, dnes často tvořícíchrozsáhlé monokultury. Například řepky se pěstuje desetkrát vícenež v roce 1980. To vše vedlo k poklesu druhové pestrosti kra-jiny.“

Pozn. red.: okolo roku 1980 se pěstovalo asi 50 000 hektarůřepky, v současnosti jde o číslo v blízkosti 400 000 hektarů.

Můžete uvést něco konkrétního, co v krajině potkáme činikoliv?

„Na jedné straně jde o estetické hledisko, kdy pestroumozaiku políček, propojenou mezemi a polními cestami, nahradi-ly rozsáhlé polní celky. Lidé dnes do takové krajiny prakticky

Naše krajina je prýkrásná. Tvrdí tozahraniční návštěvníci.Mnohdy hrdě i my, jejíobyvatelé. Málokdo sivšak uvědomí, že snadcelé naše území, prošloza tu dobu, co zde člověkžije, rukama lidí. Nenísnad kousek okolí, kterýby nebyl lidmi dotčena pozměněn. Někdevznikla mez, byl vysazen

les, přehrazen potok, aby mohl vzniknout rybník. Nebonaopak. Mez byla rozorána, les vykácen a přeměněn v polenebo průmyslovou aglomeraci, mokřad byl vysušena přeměněn v pole, lán. A tak vznikla ta naše česká krajina,která je sice na první pohled lidského oka malebná, ale ...Na naši krajinu se dívají i jiné oči, oči těch, kteří sem patřímnohem bytostněji, kteří v ní bezprostředně žijí a nemajížádnou možnost úniku do bezpečí domů, bytů, měst. Jdesamozřejmě o zvířata, a právě o dvou druzích ptáků, alenejen o nich, je následující povídání s panem Ing. VáclavemZámečníkem z České společnosti ornitologické.

ZEMĚDĚLSKÁ KRAJINA

Z PTAČÍ PERSPEKTIVY

TEXT

: JIŘ

Í JU

ŘÍK,

FO

TO: T

OM

ÁŠ B

ĚLKA

28

FOTO

: JIŘ

Í JU

ŘÍK

mezi lety 1924 až 1929 se v průměru lovilo téměř 800 000koroptví, na konci 60. let už to bylo méně než 50 000 a celkovýpočet koroptví se pohyboval na úrovni 800 000 jedinců.A dramatický pokles pokračoval dál. V loňském roce byl odhadvelikosti naší populace pouhých 40 000 jedinců. A to se už od 70. let neloví. To je dost vypovídající. Paradoxně zatím relativněnezasvěcená veřejnost o ničem moc neví, ačkoliv ona zemědělskákrajina je vlastně tím místem, kam chodíme na procházkya jezdíme za rekreací. Tím pádem by kvalita těchto míst mělazajímat všechny.“

Na závěr nezbývá než popřát nejen koroptvím, čejkám,ťuhýkům, zajícům, ale i lidem lepší zemědělskou, ale i jakoukolivjinou krajinu, která bude více vyhovovat všem druhům živočichůa rostlin v ní žijících a přežívajících.

Děkuji za rozhovor.

na politické instituce, jako je vláda, Parlament ČR a příslušnáministerstva. Petice například požaduje, aby určitá část finančníchprostředků směřovala například na obnovu a údržbu mezí, teras,pramenišť, mokřadů atp.“

Lze tedy s určitou nadsázkou říci, že optimální by byl„návrat zpět“?

„Samozřejmě, zcela do minulosti se vrátit nemůžeme. Stavydrobné zvěře už nikdy nedosáhnou takové početnosti jako v prvnípolovině minulého století, kdy myslivci důsledně pronásledovaliveškeré predátory včetně divokých prasat a naopak koroptvím,zajícům a dalším „zájmovým“ druhům věnovali velkou péči.Přesto byl jejich vliv zanedbatelný proti tomu, jak na ptákydolehly změny v krajině v 50. letech minulého století. Zatímco

29

www.zemedelska-krajina.cz

FOTO

: HAN

A N

OVO

TNÁ

generálního podnebí (makroklimatu) na-šich zemí a zahrnují v sobě i podřízenéprocesy, klimatem ovlivněné (např. vývojpůd). Příkladem mohou být horské smr-činy nebo květnaté bučiny.

Do takové neobydlené krajiny (ane-kumeny) vkročil člověk se svými prvnímizemědělskými pokusy v tzv.neolitické re-voluci, odkdy se o jeho životním prostředíuž mluví jako o ekumeně. Od této dobynaše krajina prochází svou degradační fázípůvodní pra-krajiny – a to i tam, kde jsmevelkoryse (někdy možná „velkohubě“)vyhlásili národní parky a jiná velkoplošnáchráněná území.

Přesto i tato dnes silně degradovanákrajina má mnoho svých kladů, z nichžpředevším vnímáme vjemy estetické, tojak na nás krajina příjemně působí třebapři východu nebo západu slunce...Praktičtější a pragmatičtější z nás estetikukrajiny mírně opomíjejí a sledují stáleotevřenou dlaň (přírody, krajiny), ze kteréby bylo možné těžit nebo alespoň

Je jasné, že pro ráz krajiny – ať tépřírodní nebo oné kulturní – je vedlemnoha dalších jevů a fenomenů prvořadýgeomorfologický reliéf. Jiná byla a je kra-jina v rovinatém Polabí, jiná na Vysočině,v Krkonoších, Jeseníkách ...to jen, zůsta-nu-li ve výběru doma. V časech anekume-ny byl také rozhodující vývoj vegetačníhokrytu v postglaciálu, po zatím poslednídobě ledové, který vedl k vytvoření tzv.klimaxu. Pro České země platí, že zdejšíklimatické podmínky umožnily jako kon-cové stadium vývoje vegetace, sukcese,vývoj lesního vegetačního krytu, jemuž seprávě říká klimax. Mluvívá se tu takéo lesním klimatu. Přirozeného bezlesíu nás mnoho nebylo. Zonální klimaxovéporosty jsou tedy výsledkem celkového či

Už podle slovníkové definice je jasné, žetu jsou dvě kontrastní pojetí, dva pohledy.Ona geograficky vnímaná krajina je (podleslovníkové definice) „vymezený přírodníprostor s vlastní náplní zeměpisných jevů,tvořících přírodní část zeměpisné oblastia obsahující jevy, vzniklé bez vlivučlověka. To na rozdíl od krajiny kulturní,která obsahuje právě jevy vytvořené nebopřetvořené člověkem.“ V Kanadě i naSibiři, v deštném lese i v africké savaně sičlověk příliš, jak se říká, „neškrtl“.Středoevropská krajina naopak souvisíprávě s tím někdejším prvním škrtnutíma následným žďářením. S časem, kdyanekumena se přes stadium subekumenystala ekumenou. Krajinou obývanoua přetvářenou člověkem.

TEXT

A F

OTO

: VÁC

LAV

VĚTV

IČKA

,

30

KrajinaJAKO zahrada?

Ve srovnání s nedozírnými sibiřskými nebo kanadskými lesy, tropický-mi deštnými lesy – ale i ve srovnání s africkou savanou neboseverskou tundrou musí naše česká (ale i ta středoevropská) krajinaleckomu připadat jako zahrada.

Jižní Ćechy

krajiny, možná víc záměrným nežspontánním, patří dnes řada celků. Meziprvními to je Mariánská zahrada, barokníkrajinářské úpravy na Jičínsku, na severupropagované Valdštejny, na jižním okrajiregionu Šliky. Na ně navázaly pozdějiúpravy prosazené dymokurskými Černíny,vinařickou větví tohoto rodu. To už jsmeovšem v době předsoučasné, zejména v 19. století, kdy se mění ráz zemědělskékrajiny velkoplošným pěstováním cukrov-ky – a v podstatě končí dnes, kdy našezem zežloutla a zezelenala lány biopaliv,řepky a kukuřice.

Pragmatická komercionalizace pěsto-vání plodin podle mého soudu výraznězasáhla do Stehlíkovské krajiny, které seobvykle také říkávalo komponovanákrajina. K té je ovšem možné počítat

i dřívější ryze komerční úpravy. Dnes jevítáme jako pozitivní; třeba rybničnísoustava na Třeboňsku byla vybudovánaještě před sakrálně pojatou barokníMariánskou zahradou – už v renesanci.Radikálně a razantně změnila někdejšíkrajinu. Vznikl účelový hospodářskýcelek, který dnes všichni obdivují i popřírodní stránce. CHKO Třeboňsko je jena jen dílo lidských rukou. Jen přidámpovzdech: Kdyby v časech Jakuba Krčínaexistovala úřední ochrana přírody a eko-logičtí aktivisté, nikdo by přeměnu Tře-boňska neodsouhlasil.

podstatný vliv na utváření vzhledu českékrajiny. Přerůstaly do okolí, mimo vlastnízahradní oplocený areál; když ne přímo,tak soustavou prospektů, průhledů, spo-jujících panské sídlo s okolím. Příklademmůže být Lednicko-valtický areál, jehožpřírodně krajinářský park od barokníchúprav u paty zámku zvolna prorůstala zapojil do sebe okolní krajinu až kamsipod Pálavu. Obdobné úsilí vyvinuli Auer-spergové v okolí zámku Žleby, Eleonoraze Schwarzenbergu u zámku Hluboká –alei menší objekty byly takto na krajinuprovázány. Barokní kostelík P.Marie navrchu Lomec na Prachaticku byl pohle-dově i osově spojen s věží kostelav Malovicích, velmi podobné bylo i propo-jení s krajinou kostela na Zelené hořeu Žďáru.

Baroko a silná rekatolizace doplnilakrajinu o řadu prostých orientačních bodů.Orientačních nejen ve smyslu církevníma náboženském, ale především poutním,poutnickým. Mám na mysli předevšímcelou soustavu křížů, Božích muk a kap-liček, drobné sakrální architektury, kterávyvrcholila právě v té době a přenesla sei do 19. století. Odmyslíme-li si násilnýcírkevní podtext, tak právě barokní kraji-nářské úpravy vytvořily ten milý, klidnýcharakter české, hospodářsky využívanékrajiny, onu Stehlíkovu Zemi zamyšlenouči mého Poutníka, okouzleného rodnouzemí. K významným barokním úpravám

vyzobávat. Nevím, jak pro současnou gen-eraci, ale pro generaci našich rodičůa prarodičů, ještě tolik neakumulovanýchv městech, byla krajina především rodnýmkrajem, místem, kde poprvé otevřeli očia spatřili svět. Jihočech z Třeboňska semožná stále cítí nesvůj v Podkrkonoší –a vice versa.

Tuzemská pra-krajina před usazenímčlověka byla až na malé výjimky (hustě)lesnatá. Její degradační fáze souvisí právěs odlesňováním. Na štěstí pro nás cha-rakter reliéfu zastavil odlesňování předposlední třetinou někdejšího lesního úze-mí. S výjimkou velkoplošných panství,jako byly například královské hvozdy naKřivoklátsku nebo Šumava, byly ostatníplochy, zanechané leckde „lesu an sich“,už dávno vzdálené přirozené skladbě a lzeje šmahem označit jako lesy kulturní.Ostatně, totéž si myslím i o právě zmiňo-vaných výjimkách. Šumavské smrčinyjsou kulturní hospodářské lesy ve třetígeneraci.

Tu lesnatou třetinu, která dodává našíkrajině onen milý, příjemný ráz máopravdu na svědomí geomorfologickýreliéf. Ten přiměl naše předky k přesvěd-čení, že by byla nepředloženost zakládatpolní kultury i na temeni kopců. Takzůstaly zachovány – snad dokonce bezrozdílu regionu – zalesněné čepice natemeni rozmanitých vyvýšenin. Obvyklese jim postaru říká chlum, některým, jakoChlumu u Čerčan, dokonce s velkým CH.Chlum je totiž původní pojmenovánínávrší s dlouhým hřebenem. Na Jičínskudobře znají obec Konecchlumí, ležícískutečně na konci táhlého zalesněnéhohřbetu. Podobná je i Chlumská horaa Chlumské stráně nad Manětínem. Podletohoto útvaru se často jmenovaly i obce –jen si vzpomeňte na Vysoký Chlumec,Chlumec nad Cidlinou a mnoho dalších.To jsou historická, možná ještě středověkájména, toponyma, která prozrazují, jakkrajina vypadala v oné době. Tam, kderostlo mnoho dubů, je obec Doubí, jindeHabří, Bříství (podle jilmů) a dokoncei Klení (podle javoru, klenu), Rokytnái Vtelno (podle vrb).

Rozhodující pro (před)současný vzh-led naší krajiny, kterou leckdo může vní-mat jako zahradu – jak je malebná, byloobdobí baroka. Začalo vytvářením barok-ních zahrad po Bílé hoře, kdy přibývalavýstavba zámků, paláců i městskýchresidencí – a dokonce i velkostatků a pan-ských dvorů. Barokní zahrady měly

PrůhonickýzámeckýparkzaloženýArnoštemEmanuelemSylva-Taroukou

31

FOTO

: DAN

A M

ARTI

NKO

VÁ

sakrálním i profánním objektům citlivě zasazeným do krajiny,protože jimi velmi často začíná citová vazba ke krajině domova,která nakonec vyúsťuje i k vyváženějšímu a citlivějšímu vztahuk životnímu prostředí vůbec.

Tajfun jménem hospodářský liberalismus devadesátých let spolus předchozí vlnou tsunami – komunismem - přinesly české krajiněkatastrofu rozměrů dříve nevídaných. Třicetiletá válka anitisíciletá povodeň neměly takové důsledky ve změně struktuř, krajiny. Padesátá léta se nesla v duchu „plánů souhrnnýchpozemkových úprav“. Bylo rozoráno 450 000 ha luk, 240 000 hamezí, 50 000 remízků a zlikvidováno kolem 45 000 km liniovézeleně. Průměrná velikost pozemků se zvětšila téměř stokrát, z 23 arů v roce 1948 na 20 ha k roku 1990. Plošné odvodněnípostihlo přes 1,5 milionu ha. Jako by někdo vzal nad pozemkovoumapou do ruky gumu a všechny linie překreslil. Jen tu a tam muuniklo něco, co zůstalo v paměti krajiny. Václav Cílek velmipřehledně shrnuje paměťové struktury krajiny do 4 skupin. Touprvní je reliéf, který může být např. těžbou uhlí poničen jižnenávratně. Klima a mikroklima jako druhý faktor ovlivňují vznika vývoj ekosystémů v krajině (a potažmo i reliéf). Substrát –vrchní vrstva půdy – může být odlišná od geologického podložía určuje bohatství flory a fauny. Poslední v řadě je lidský vklad dopřírodních procesů – tedy jak člověk o krajinu pečuje a uchovávájejí paměť. Jen tu krajinu, kde se cítíme doma a kterou máme rádi,jsme schopni chránit. Dalším přínosem je, pokud tato krajina dáváčlověku i užitek, což je dnes primární záležitost. Tam, kdeneznáme přirozené hranice krajiny, kde neznáme pověsti, jména,lokální příběhy, pocit domova ztrácíme. Je proto správné věnovatpéči v krajině památným místům, kamenům, stromům, drobným

ČESKÁ KRAJINA 21. STOLETÍ

řekni, kde ty kytky jsou…

TEXT

A F

OTO

: MIC

HAE

LA D

OČE

KALO

VÁ

32

FOTO

: DAN

A M

ARTI

NKO

VÁFO

TO: J

IŘÍ J

UŘÍ

K

„svou“ krajinu, což nemusí nutně mít ten původní význam krajiny– kam jen oko dohlédne – až na kraj obzoru. Budeme-li ji mít pro-chozenou (pozor, ne projetou autem), přečtenou, budeme se do nívracet a navážeme s ní kontakt. Byť by to měl být kontakts „kulturní divočinou“, která nám zůstala po společenskýchpřevratech dvacátého století.

Je věcí názoru, zda současný stav české krajiny označíme jakokatastrofální, uspokojivý nebo dobrý. Myslím, že co se týče stavukrajiny, je to podobně jako s politickou situací – národ má jentakovou vládu a politiky, jaké si zaslouží, stejně tak za stav krajinykolem nás si 22 let po revoluci můžeme především my sami.Pojďme začít u sebe, založme spolek pro obnovu nějakéhozaniklého krajinného prvku, čtěme si historii kraje, kde žijeme,a hlavně, neseďme doma, krajinu pohledem z okna nepochopíš.Pak se snad stane to, že změny v krajině budou věcí veřejnou,která zajímá každého obyvatele a ne jen úředníka na danémodboru. Obujte si pevné boty a vyražte ven – třeba na sebe někdenarazíme, poznávací znamení – prázdný košík na houbya zabahněné boty.

Ti, kdo dnes krajinou chodí, nebo spíš jezdí v traktorech, kdoji obdělávají, jsou daleko více strojníci a řidiči, plánování sklizněse děje kdesi u stolu, po poli se pěšky nechodí, je tam bláto, tak cotam. Krajina už nějak není vnitřně naše, všimli jste si také, žepokud jedete autem, okreskami mezi vesnicemi se často posilnicích procházejí maminky s kočárky a lidé se psem? Kam takéjinam, když všude kolem je hluboká orba, cestu na pole za sebouzaoral odjíždějící traktor a tak jediných volně průchozích stometrů tam a zpět na uspání dítěte je silnice. Jakoby krajina přestalabýt domovem a odpovědnost za její stav převzal někdo jiný a tenby měl vysázet alej, prořezat planící stromy u cesty a opravit božímuka. Je to ale vůbec ještě dnes k něčemu? Na co alej, když cestapolem již zanikla a nikdo po ní nechodí, kdo by dnes jedl kyselájablka staré jabloně a pro těch pár svíčkových bab je škoda křížekopravovat. Není ale řešením nakoupit z dotací kraje/ EU/ MŽP/…. stádo ovcí, založit pár mezí a dívat se na romantický obrazz doby Jindřicha Šimona Baara a Boženy Němcové. Pak by jenchybělo, aby k absurdnímu obrazu skanzenu byli najímáni herci,kteří by se převlékli do krojů, kolem by se proháněli Sultán a Tyrla komisař EU by dohlížel, zda se to vše shoduje s domácí tradicí.Pak by se v plné pravdě ukázala věta Ivana Dejmala, že „harmon-ická“ kulturní krajina je prožraným svrchníkem po dědovi.

Otázka, která se celou dobu nabízí – proč tedy chránit evrop-skou kulturní krajinu, která je zvláště v postkomunistickýchzemích spíše venkovskou pustinou? Má to nějaký jiný než jenestetický účel (i když i ten je bezpochyby důležitý)? Pro člověka– a věřím, že i zarytého měšťáka, který se rád prochází nanejvýšbotanickou zahradou – je důležité někam patřit, nebo znát tu

Křížek u cesty přežil léta komunismu, nepřežil však zemědělce, který má napastvinách krávy. Krávy, které si o kříž drbaly záda, ho za pár měsícůulomily. Stejně tak dopadly další dva křížky v okolí. Okrouhlice, Benešovu Prahy.

33

lity svědčí, že je součástí mezinárodněvýznamného mokřadu Krušnohorskárašeliniště zapsaného do seznamu podleRamsarské úmluvy. Z hlediska územíNATURA 2000 je součástí evropsky výz-namné lokality Východní Krušnohořía ptačí oblasti Východní Krušné hory,jejímž předmětem ochrany je populacetetřívka obecného.

Na Černé louce bylo nalezeno 197 ta-xonů vyšších rostlin, z nichž 12 se řadí

mezi zvláště chráněné druhy dle zákona114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.Patří mezi ně např. kriticky ohrožený vítoddouškolistý (polygala serpyllifolia), silněohrožený všivec mokřadní (pedicularissylvatica) či lilie cibulkonosná (Liliumbulbiferum). Porevitalizační průzkumydokládají pozitivní efekt na obojživelníkyi bezobratlé, díky přítomnosti stojaté i tek-oucí vody zde bylo zaznamenáno 15 druhůvážek, vyskytuje se zde silně ohroženýmodrásek bahenní (Maculinea nasithous)či čolek velký (triturus cristatus).Z chráněných druhů ptáků je zdepozorována bekasina otavní (Gallinagogallinago) a chřástal polní (crex crex),kteří vyhledávají vlhké louky a rašeliniště,či tetřívek obecný (tetrao tetrix). Hnízdízde křepelka polní (coturnix coturnix) čibramborníček hnědý (Saxicola rubetra),na jaře se pravidelně objevuje několikjedinců kriticky ohroženého jeřábapopelavého (Grus grus).

MELIORAČNÍ ZÁSAHY

V 2. polovině 20. století došlo na územídnešní přírodní rezervace snahou o zú-rodnění půdních bloků k velkoplošnémuodvodnění. Tyto práce započaly i na řadědalších míst v Krušných horách jižv šedesátých letech a pokračovaly zvláštěpak v letech osmdesátých. Výsledkembylo výrazné napřímení, zahloubenía opevnění Černého potoka a jeho čtyřpřítoků. Do kanalizovaných toků byly sve-deny hlavníky drenáží, které bylyvybudovány na desítkách hektarů území.Koryto Černého potoka bylo upraveno dolichoběžníkového profilu s hloubkou 1,5 -2 m, svahy byly vybudovány ve sklonech

v nadmořské výšce 690 – 760 m n. m. Bylavyhlášena v roce 1998 k ochraně vlhkýcha rašelinných luk v nivě Černého potoka,na ně vázaných zvláště chráněných dru-hů a k zachování krajiny typické provýchodní Krušnohoří. O významu loka-

PŘÍRODNÍ REZERVACE ČERNÁLOUKA A JEJÍ CHARAKTER

Přírodní rezervace Černá louka (140 ha) se nachází ve východní části Krušných hor, mezi obcemi Adolfov a Fojtovice,

Technickyupravený

Černýpotok předrevitalizací

TEXT

: IN

G. V

ERO

NIK

A BO

HU

ŇKO

VÁ, I

NG

. PET

R KŘ

ÍŽ

FOTO

: PET

R KŘ

ÍŽ

34

Přírodní rezervace Černá louka v Krušných horách byla v minulostisilně ovlivněna antropogenními zásahy, především melioracípodmáčených luk a technickými úpravami vodních toků. I přes tytonegativní vlivy se na lokalitě ve fragmentech zachoval cenný eko-systém vlhkých a rašelinných luk se zvláště chráněnými druhy. Snahao podporu těchto ekosystémů vedla k realizaci kompletní revitalizaceČerného potoka a jeho přítoků, kterou v letech 2009 – 2010 zajistilaAgentura ochrany přírody a krajiny ČR. Rozsahem jde o ojedinělouakci v Ústeckém kraji i v rámci celé České republiky.

Revitalizace Černého potoka V PŘÍRODNÍ REZERVACI ČERNÁ LOUKA V KRUŠNÝCH HORÁCH

přirozených odtokových poměrů, zvýšeníretenční schopnosti krajiny a k podpořekrajinné a ekosystémové diversity. Bylyzde uplatněny nové postupy v návrhu tvarua směrového vedení koryt, které bylyumožněny zejména dobrou spoluprácímezi AOPK ČR, projekční kancelářía realizační firmou. Tento projekt může býtpříkladem pro další záměry obnovydrobných vodních toků a jejich niv.

dotace na realizaci byla udělena v celkovévýši cca 6,5 mil. Kč.

Hlavním cílem revitalizace bylo snížitkapacitu nového koryta, navrátit tokupřirozený podélný sklon, přírodě blízkýtvar příčného řezu a přirozenou členitost.Tato kritéria nebylo možné dodržetúpravami stávajících kanalizovanýchkoryt, proto bylo přistoupeno k návrhuvytvoření koryta nového.

Kapacita nového, přírodě blízkéhokoryta byla projektována na 30-ti denníprůtok s průměrnou hloubkou 0,2 m.Podélný profil nové trasy co nejvícerespektuje přirozený spád území. Tentosklon byl dosažen jednak vytvořenímmeandrů a střídáním proudných úsekůs klidnějšími úseky tůní. Úpravami došloke zvětšení biologicky aktivního povrchukoryta a tím ke zlepšení samočisticíchschopností. Aby nedocházelo k dalšímuodvodňování území či nedošlo k navrácenívody do původního kanalizovaného toku,byla na upraveném korytě pomocípřehrážek vytvořena soustava nových tůní.Drobnější přítoky Lučního a Rašelinnéhopotoka byly vyvedeny z napřímenéhokanálu volně do nivy, kde se díky tomuobnovily rozsáhlé mokřadní plochy.Celková délka nových koryt je 1 820 ma plocha nově vzniklých mokřadníchbiotopů je 4 ha.

Na závěr lze shrnout, že revitalizacítechnicky upravených toků došlo k obnově

přibližně 1:1,5. Zahloubení pod úroveňhladiny spodní vody způsobilo rozsáhléodvodnění původních zamokřenýchstanovišť v okolní nivě. Jednotný sklon bylu upravených koryt zachován pomocístupňů ve dně s převýšením 0,5 až 1 m.Porovnáním s historickou mapou lzeodhadnout, že napřímením byl tokČerného potoka významně zkrácen, čímžbyly omezeny zasakovací možnosti.Okolní louky byly z části rozoránya vyhnojeny. Meliorační práce naštěstínebyly provedeny v plném rozsahu, a takse zde ve fragmentech zachovala spole-čenstva pramenišť a rašelinišť.

REVITALIZAČNÍ PRÁCE

Degradace hodnotných stanovišť bylahlavním důvodem pro první snahyo revitalizaci území. Dílčí úpravy korytaa výstavba několika tůní zde probíhaly podvedením Okresního úřadu v Teplicíchv letech 2001 – 2003. V roce 2008 sezačala projektovou přípravou revitalizace,v souladu s Plánem péče, zabývatAgentura ochrany přírody a krajiny ČR.Zásadním úkolem bylo v krátké doběpřipravit projekt a vypořádat pozemkovévztahy s Pozemkových fondem ČRa Římskokatolickou církví. Záměr bylpředložen do Operačního programuživotní prostředí, oblasti podpory 6.4Optimalizace vodního režimu krajiny,

Ortofotomapa územíporevitalizacise zřetelnýmmeandrují-cím tokemČernéhoa Mokřadní-ho potokaa novousoustavoutůní. V pravéhorní části jeRašelinnýpotok a jehovolné vyvedení o nivy.

Vítoddouškolistý(Polygalaserpyllifolia),kritickyohroženýdruhv blízkostiRašelinnéhopotoka

35

FOTO

: PET

R KŘ

ÍŽFO

TO: J

IŘÍ B

ĚHO

UN

EK

FOTO

: JAN

A VÝ

BORN

Á

Vývoj stejného místa Černého potoka v letech 2008 – 2011

Pohled na Černou louku, duben 2011

www.ochranaprirody.cz

Vlastní výsadbě předcházela přípravapozemků, kterou provedl jejich vlastník.Farmář zajistil strojní vyžnutí kopřivamizarostlého příkopu a posunul část stohuslámy z velkorozměrných balíků. Starostaobce Martínkovice zajistil úklid odpadůz příkopu. Jednalo se zejména o plastovéfólie, které používají zemědělci k zakrytísiláže, ale i menší divokou skládkukomunálního odpadu.

Na připravené pozemky nastoupilav říjnu specializovaná arboristická firma.Její pracovníci do vykopaných sadebníchjam zasadili stromky podle plánu. Větší,zahradnické výpěstky o výšce min. 2,5 m,s obvodem kmínku 12 – 14 cm sezapěstovanou korunkou a s kořenovýmbalem, připevnili páskovým úvazkem ketřem smrkovým kůlům spojeným nahořepříčkou a obalili je proti korní spále a zvěřirákosovou rohoží. Menší sazenice dovýšky 180 cm ochránili proti zvěřia zároveň ukotvili zapnutím do tubusu,který připevnili dvěma pozinkovanýmidráty ke kůlu. Stromky o velikosti nad180 cm ukotvili vždy ke dvěma kůlůmpomocí páskového úvazku, ochranný plas-tový tubus byl fixován drátem k jednomukůlu. Ke stabilizaci stromků použilidvoumetrové hraněné dubové kůlyo průměru 5 x 5 cm, které zatloukli dozemě 50 cm hluboko. Samozřejmostí bylataké povýsadbová úprava korunky všechvysazených stromků. Aby se podařilozajistit požadovanou druhovou pestrost,bylo nutné použít sadbu od různýchpěstitelů a taky v různé velikosti, část byladodána ze specializovaného zahradnictví,část z místní lesní školky.

Právě různorodost výsadbového ma-teriálu činila na počátku určité problé-my, protože způsob kotvení a upevněníchráničky se musel individuálněpřizpůsobit velikosti a typu sadbovéhomateriálu. Klíčový je také správný způsob

a potravní nabídku pro živočichy a vhodnědoplňují územní systém ekologickéstability jako interakční prvky.

Příkladem nově vzniklého krajinnéhoprvku je výsadba 830 m dlouhéhostromořadí v Martínkovicích v říjnuletošního roku.

K okraji zastavěného území Mar-tínkovic přitéká z polí malý potok, kterýbyl řídce ozeleněný dřevinami. V celédélce toku rostlo jen několik náletovýchjasanů a vrb a pak asi 15 mladých stromkůjabloní, částečně zničených okusem zvěře.Z podnětu starosty obce připravili pracov-níci Správy CHKO Broumovsko plánvýsadby 830 m dlouhého stromořadí podélzmíněného drobného vodního tokuv lánech orné půdy. Bylo navrženo vysaditpo 8 metrech celkem 82 listnáčů. Základstromořadí tvoří lípy srdčité a javory kleni mléč, zpestřeno je několika třešněmiptačími, jilmy horskými, jeřáby ptačímia vrbami jívami. Rozmístění jednotlivýchdruhů stromů bylo navrženo tak, aby senevytvářely větší souvislé jednodruhovéskupiny. Plán respektoval starší výsadby12 kusů životaschopných jabloní a odtěchto dříve vysazených stromků zacho-vává odstup, stejně jako od dvoudrenážních výústí. V blízkosti zástavbybyla pro rychlejší efekt navržena většísadba s kořenovým balem, dál od ves-nice byla z úsporných důvodů použitamenší, převážně prostokořenná sadba.V tomto stromořadí nebyla naplánovánavýsadba keřového patra.

V zrostlá stromořadí tvoří vý-znamné dominanty zemědělskékrajiny Broumovska. Většinou

jsou téměř stoletá a rostou v nich domácídruhy dřevin. Nejčastěji javory klenya mléče, jasany ztepilé, lípy srdčité a vel-kolisté, v menší míře duby letní. Celkovádélka starých alejí přesahuje 75 km (bezrozlišení jednostranných a oboustran-ných). Zdravotní stav stromů, které obvyk-le rostou přímo v krajnicích silnic II. a III.třídy, negativně ovlivňuje hlavně zimníúdržba silnic. Ať už se jedná o solení nebomechanické poškození báze kmenů sněho-vými pluhy v úzkých úsecích. Dožívajícíaleje, které ohrožují bezpečnost silničníhoprovozu, nebude snadné nahradit novými,protože pozemky za příkopem patří jinýmvlastníkům. Mezi velkými plochami polívětšinou rozptýlená zeleň chybí.

Od vyhlášení Chráněné krajinnéoblasti Broumovsko v roce 1991 protospráva podporuje výsadbu stromořadía alejí podél polních cest a podél hraniczemědělských pozemků. Díky pochopenístovek vlastníků půdy a díky penězůmz dotačního programu ministerstvaživotního prostředí s názvem Programpéče o krajinu se do roku 2012 podařilovytvořit několik desítek novýchstromořadí o celkové délce přes 41 km.Stromořadí jsou výrazným estetickýma krajinotvorným prvkem s mnohafunkcemi. Rozčleněním velkých plochorné půdy snižují půdní erozi, zlepšují kra-jinný ráz, zvyšují druhovou pestrost

Stromořadív Martínko-vicích těsně

předdokončením

TEXT

: IN

G. P

ETR

KUN

A, IN

G. H

ANA

HEI

NZE

LOVÁ

, FO

TO: I

NG

. PET

R KU

NA,

ING

. LJU

DM

ILA

KATR

YČO

VÁ

36

Výsadby stromořadí v CHKO Broumovsko

obce. Až stromy vyrostou, pohledověodcloní neutěšený zemědělský areál zesocialistické éry od současné i nověvznikající venkovské obytné zástavby.Podmínkou úspěchu však bude zajištěnídostatečné následné péče, spočívajícív údržbě kotvení, chrániček proti zvěřiběhem prvních 5 až 10 let a ve výchovnémřezu stromů. Je zjevné, že i v době úspor jedůležité zachovat zdroje finanční podpory,které pomáhají zlepšit tvář krajinyvenkova a podpořit její biologickou roz-manitost.

Pro zakládání nových stromořadí jerozhodující vstřícnost a spolupráce vlast-níků a uživatelů zemědělských pozemků.Možné budoucí produkční efekty stro-mořadí a alejí např. v podobě palivovéhodřeva jsou poměrně vzdálené a nejisté.Převažují jednoznačně mimoprodukčnífunkce, které zemědělcům nepřinášejí pří-mé ekonomické přínosy. Spíše jim mohoukomplikovat praktické obdělávání půdya údržbu doprovodných pomocných po-zemků a zejména pak získávání finančnípodpory vázané na zemědělské půdníbloky v současném dotačním systémuministerstva zemědělství. Až nová stro-mořadí v budoucnu vzrostou, zmenšívýměru půdních bloků a sníží tak celkovouvýši dotací vázaných na výměru. Bezpochopení farmářů a vlastníků pozemkůa bez jejich osobního přesvědčení a nad-šení pro přírodu by realizace novýchstromořadí v zemědělské krajině bylaprakticky nemožná.

Cena za založení nového stromořadív Martínkovicích? 69 006,- Kč včetněDPH.

CO NOVÉ STROMOŘADÍMARTÍNKOVICKÝM PŘINESE?

Nový vegetační prvek v intenzivněobhospodařované zemědělské krajinězabrání zemědělcům orat až na břehovouhranu toku a sníží tak znečištěnípovrchových vod ze zemědělství, které jetotiž poměrně významným problémemcelého povodí Martínkovického potoka.Předpokládaným přínosem je také zvýšeníkvality životního prostředí obyvatelzlepšením estetického vzhledu okraje

zapnutí plastové chráničky a její správnáorientace a fixace ke kůlu. V případěmenších stromků, které byly kotvenypouze zapnutím do tubusu připevněnéhok jednomu kůlu, bylo nutné kůly zkrátittak, aby nevyčuhovaly nad plastový tubuss měkkým okrajem a nezpůsobily odřeníterminálu při větru. Součástí akce bylotaké provedení následné péče o 12mladých ovocných stromků, jabloní,vysazených na břehu příkopu předněkolika lety místními myslivci.Arboristům s prací pomáhaly děti z místníškoly. Naučily se nejenom zásadámsprávného zakládání alejí, ale zároveň sik mladým a ještě snadno zranitelnýmstromkům vytvořily vztah.

Profesionál-ní výsadbaodbornouarboristickoufirmou

Práciarboristů sivyzkoušelyi děti z míst-ní školy

Dokončená výsadba na okraji obce

37

www.ochranaprirody.cz

i souvislost výskytu některých celoevropsky vzácných druhů sezachovalostí či „kvalitou“ krajiny.

Největší naše CHKO reprezentují přírodě blízké krajinné typys velkoplošnými lesními komplexy v horských oblastech, kde sedosud na velkých rozlohách zachovaly tzv. naturové habitaty(nejčastěji bučiny, dubohabřiny, přirozené smrčiny atd.)i významné populace druhů na ně vázaných. Již několikrát jsem natěchto stránkách zmiňoval dvě nejrozsáhlejší EVL, které jsouzároveň i ptačími oblastmi, tedy Šumavu a Beskydy (zde jsouvyhlášeny dokonce dvě PO – Beskydy a Horní Vsacko). Tatoúzemí jsou i díky dlouhodobé ochraně jejich krajiny klíčovýmilokalitami výskytu některých vzácných lesních druhů v rámci celéČR, třeba rysa ostrovida, datlíka tříprstého či jeřábka lesního.Šumava hostí jedinou životaschopnou populaci tetřeva hlušce vestřední Evropě, Beskydy jsou zase naší nejdůležitější lokalitou propuštíka bělavého a jediným územím s výskytem vlka či medvěda.Tyto předměty ochrany by bez velkoplošné ochrany celých krajin-ných oblastí bylo jen velmi obtížné chránit.

Další oblastí význačných krajinných a biologických hodnot,kde se překrývají CHKO, EVL i PO, je Třeboňsko. Zdejší ptačíoblast zajišťuje od roku 2005 ochranu hned 19 druhů evropskyvýznamných ptáků, což je na našem území jednoznačně nejvíce.I v tomto případě se přitom jedná o unikátní ryze český typ kul-turní krajiny, který nejspíš nemá jinde v Evropě obdobu. Krajinakolem řeky Lužnice tu byla od středověku člověkempozměňována, avšak zachovala si specifický ráz a velikou pestrost

PŘEKRYV CHRÁNĚNÉ KRAJINY SE SOUSTAVOUNATURA 2000

Společný jmenovatel v ochraně evropsky významných fenoménůa české krajiny je patrný už z faktu, že velká část rozlohy„naturových“ území se překrývá se sítí již existujících chráněnýchkrajinných oblastí, v nichž mezi hlavní důvody ochrany patříprávě harmonicky utvářená krajina. Částečně k tomu přispěl fakt,že vyhlásit naturové lokality v již chráněných územích bývásnazší než v tzv. „volné krajině“. Na druhé straně je ale evidentní

Mozaikakulturníkrajiny

v Pošumavís výraznou

liniovouzelní, oddě-lující bloky

zeměděl-ských

pozemků.

Hned na úvod musím připustit, že primární náplní evropskésoustavy Natura 2000 určitě není ochrana naší krajiny, alezachování evropsky významných typů přírodních stanoviš\a vybraných rostlinných i živočišných druhů. Na prvnípohled to tedy vypadá, že Natura s ochranou krajiny nijaknesouvisí a u toho by možná mohl tento příspěvek i skončit.Jenže ochrana evropsky významných lokalit a ptačích oblastíse s ochranou krajiny často překrývá nebo aspoň vhodnědoplňuje. I proto je v České republice vyhlášených 1082 EVL a 41 PO nezanedbatelným příspěvkem k ochraně naší typické kulturní krajiny.

ČESKÁ KRAJINA V EVROPSKÉ SOUSTAVĚ

NATURA 2000

TEXT

A F

OTO

: RN

DR.

ON

DŘE

J BÍ

LEK

38

Před vznikem vojenských výcvikových prostorů se zde běžněhospodařilo, po druhé světové válce sem však už nezasáhlomeliorační šílenství, intenzivní hnojení ani rozorávání mezí.Zachovaly se zde proto některé luční typy přírodních stanovišť,které patří v okolní intenzifikované zemědělské krajiněk nejohroženějším prvkům biodiverzity, a to zpravidla spolus velkým podílem rozptýlené zeleně, křovin, náletů apod.

lesních, vodních či mokřadních biotopů. Obdobný význam najižní Moravě má Lednicko-Valtický areál a navazující CHKOPálava. V těchto krajinářsky unikátních územích je vedle několikaptačích oblastí vyhlášena celá řada EVL, v nichž zajištěnípříznivého stavu předmětů ochrany vyžaduje i účinnou ochranukrajiny. Ukázkovým příkladem jsou zachovalé prvky liniovézeleně – letité aleje a stromořadí na hrázích či doprovodné porostykolem rybníků. V trouchnivějícím dřevě starých stromů(především dubů, ale také topolů, lip, jilmů, vrb a dalšíchvhodných dřevin) se tu vyvíjejí velmi významné populacexylofágních brouků včetně roháče obecného, páchníka hnědéhoa tesaříka obrovského. Příznivý stav populací těchto evropskyvýznamných druhů je tak spojen právě se zachováním estetickéhodnoty této „parkové“ krajiny. Krajinářská funkce ses naturovým významem podobně překrývá i u dalších stromořadí,zámeckých parků apod.

VODA HUČÍ PO LUČINÁCH…Velmi zásadním rysem krajiny (vedle přírodních podmínek, jakojsou reliéf či klima) je i historie a intenzita jejího ovlivňováníčlověkem. Krajina, kterou v současnosti označujeme za harmo-nickou, se po staletí vyvíjela za podstatného přispění vlivů lidskéčinnosti, zejména zemědělského obhospodařování. Obzvláštěhodnotná jsou území, kde v nedávné minulosti nedošlok velkoplošným změnám krajinné struktury, a především tyoblasti, v nichž se dosud dochoval tradiční způsob hospodaření –kosení luk, pastva ovcí či koz. Právě tradiční využívání krajinya zemědělství podmínily v České kotlině vznik mozaikystřídajících se polí, travních porostů, liniové zeleně i lesníchkomplexů. V závislosti na drobných odlišnostech přírodníchpodmínek (vlhkost, hloubka půdy, dostupnost živin) se tatomozaika vyznačovala jemnozrnnou strukturou a v kombinacis různými typy hospodaření dala vzniknout pestré škálespolečenstev, která dosud představují jednu z největších hodnotčeské krajiny – a to i z hlediska evropsky významných fenoménů.

S postupující intenzifikací zemědělství, scelováním lánů,melioracemi atd. dochází k rychlému ubývání původnírozmanitosti biotopů i druhů. Dnes už jsou velmi vzácné větší kra-jinné celky, kterým se intenzivní zemědělství vyhnulo, příklademjsou ale třeba vojenské újezdy. V současné době je jich v ČR pěta většina patří k nejzajímavějším územím soustavy Natura 2000.

39

Nízkétrávníkys výskytemorchidejí(zde vstavačkukačka)jsou typic-kým bioto-pem kulturníkrajiny,který vzniklpod vlivemdlouhodobépastvyhospodář-ských zvířat.Bez pastvydocházík postup-némuzapojovánídrnua konkurenč-ně ménězdatnédruhy mizí.

Součástí EVL Krásný dvůr, vyhlášené pro páchníka hnědého, je vedlezámeckého parku také tato alej starých lip, v jejichž kmenech je dostatekdutin vhodných pro vývoj tohoto druhu.

Extenzivně sekanávlhká louka na okrajiSrní (EVL / POŠumava), na nížpravidelně hnízdíchřástal polní.

Ťuhýk obecný je spolu s pěnicí vlašskoudruhem, pro něhož jsou zarůstající louky vevojenských újezdech optimálním prostředím.

druhy převážně prosperují jen na extenzivně využívaných vlhkýchloukách s krvavcem totenem, které nejsou od poloviny červnaceloplošně koseny či spásány. Housenky těchto druhů se vyvíjejíod června do července v květních hlávkách krvavce, poté vypad-nou na zem a nechají se najít mravenci rodu Myrmica, kteří jeodnášejí do svých mravenišť. Housenky se zde se živí larvamia kuklami mravenců až do příštího jara, kdy se zakuklí. Vylíhlídospělci pak znovu nakladou vajíčka na teprve rozkvétající květykrvavce. Jmenované druhy modrásků ohrožuje změna údržby luk– např. jejich rozorání, přehnojení, meliorace, celoplošné strojovésečení, ale naopak i nekosení a zarůstání dřevinami.

Z lučních druhů unikátních pro českou krajinu jmenujmeendemit Českého masivu – hořeček mnohotvarý český. Tento druhbyl v minulosti hojně rozšířený na většině našeho území, rostl napastvinách či okrajích polních cest, od 50. let minulého stoletívšak začal z krajiny rychle mizet v důsledku již zmíněných změnv obhospodařování krajiny a vlivem ústupu pastvy menších

Mozaiky extenzivních luk (zejména vlhkých) jsou prefe-rovaným biotopem mj. pro chřástala polního, pro něhož jsouvyhlášeny ptačí oblasti ve třech vojenských újezdech (Boletice,Hradiště, Libavá) – ale i jinde, kde nedošlo k intenzivní přeměněkrajiny. Újezdy Hradiště i Boletice jsou kromě statutu POchráněny i jako stejnojmenné EVL, navíc centrální část VÚ Brdypokrývá EVL Padrťsko. K předmětům ochrany v nich patří mj.dobře zachovalé střídavě vlhké bezkolencové louky s dosudhojným výskytem vzácných rostlin, třeba kosatce sibiřského. Přiabsenci kosení travní porosty sice postupně degradují a zarůstajíkřovinami (zejména sušší typy luk ve VÚ Hradiště – PODoupovské hory), ale tím zase vzniká ideální prostředí pro ťuhýkaobecného či pěnici vlašskou. Oba tyto druhy mají ve vojenskýchújezdech snad nejpočetnější populace v ČR.

Z bezobratlých živočichů vázaných na tradiční obhos-podařování luk stojí za zmínku např. silně ohrožený modrásekočkovaný a jeho o něco hojnější příbuzný modrásek bahenní. Oba

Ve skalních oblastech Labských pískovců a Broumovska hojněji hnízdí výr velký.

Střídavě zamokřované bezkolencové louky ve vojenském újezdu Boletice nebyly zasaženymelioračními úpravami. Díky tomu dodnes hostí řadu ohrožených rostlin včetně rozsáhlých

porostů kosatce sibiřského.

Vojenský újezd Hradiště je chráněný jako stejnojmenná EVL a také jakosoučást PO Doupovské hory. Zdejší mezofilní a suché trávníky jsouprostoupeny mozaikou rozptýlené zeleně.

40

dvě PO – Labské pískovce a Broumovsko). Sokol totiž hnízdívětšinou na nedostupných skalních římsách či ve skalníchvýklencích, a obě území proto patří pro tento druhk nejvýznamnějším lokalitám v rámci celé ČR. V obou oblastechje předmětem ochrany i další druh s vazbou na skalní biotopy – výrvelký. Další jmenované pískovcové CHKO (Kokořínsko a Českýráj) hostí zase několik evropsky významných lokalit s předmětyochrany, které se v ČR vyskytují nejhojněji právě zde. Napříkladvzácná kapradina vláskatec tajemný u nás roste výhradně vevlhkých skalních roklích, dutinách a výklencích pískovců Českékřídové tabule. V Českém ráji jsou pro něj vyhlášeny 4 EVL(Podtrosecká údolí, Příhrazské skály, Drhleny, Údolí Plakánek),chráněn je i v EVL Kokořínsko či EVL České Švýcarsko.

hospodářských zvířat. Dnes se v ČR vyskytuje na posledních cca60 lokalitách, ale jen asi dvacet populací je dosud dostatečněpočetných. Podobně jako další ustupující druhy, je i hořeček českýkonkurenčně slabý a roste jen v rozvolněných porostech, kdedochází k pravidelnému narušování drnu; jeho semena totižmohou vyklíčit pouze na obnaženém půdním povrchu.

…BORY ŠUMÍ PO SKALINÁCHPro Českou republiku jsou velmi charakteristickým typem krajinytaké skalní města Labských pískovců, Broumovska, Kokořínska či Českého ráje. Všechna jmenovaná území jsou vyhlášenachráněnými krajinnými oblastmi, zdejší prostředí je zároveňtypické pro výskyt některých významných „naturových“ druhů.Právě v pískovcových skalních městech nachází optimálníhnízdiště sokol stěhovavý (u nás jsou pro něho vyhlášeny pouze

Skalní městav PO Labsképískovcejsou klíčo-vým hnízd-ním bioto-pem sokolastěhovavéh.Spolu s POBroumovskose jednáo jediné dvěPO vyhláše-né pro tentodruh.

V EVLPodtroseckáúdolív Českémráji se vysky-tuje význam-ná populacevzácnékapradinyvláskatcetajemného,který rostejen vevlhkých stin-ných roklícha výklencíchpískovco-vých skal.

41

www.mzp.cz/cz/natura_2000, www.koalicepronaturu.cz

Modrásek očkovaný je silně ohroženým druhem, který v celé Evropě silněustupuje a přežívá pouze na tradičně obhospodařovaných vlhčích loukáchs porosty krvavce totenu.

Výslunná stráň v EVL Opolenec, která patří k posledním cca 20 lokalitám,kde přetrvává dosud početná populace hořečku českého.

výhradně na květenství hořců křížatých, nakteré jsou jeho housenky potravně specia-lizovány – nejsou schopny vyvíjet se najiných rostlinách než na hořcích.

Z živočichů zde zoologové dosudzjistili například 62 druhů střevlíků, 29druhů mravenců a 44 druhů pavouků.Jedním z mnoha zdejších vzácných druhůje i vrkoč útlý, v celoevropském měřítkuchráněný drobný měkkýš, který zde žije vedvou prameništních mokřadech.

Že jsou dnes Drahy chloubou místníchobyvatel a útočištěm mnoha vzácnýchrostlin a živočichů není ale žádnousamozřejmostí. Nechybělo mnoho a mohlabýt na těchto pozemcích jen nepro-niknutelná houština, místy i vzrostlý les.V polovině minulého století totiž přestalybýt obecní pastviny využívány, částečněudržovaná zůstala jen spodní část

prodloužená, a to v počtu mnoha tisícůrostlin. Na jaře zde tvoří vysloveně modrékoberce, jen místy protkané také vzác-nějšími bělokvětými jedinci.

Řídký travní porost poskytuje vhodnéstanoviště i několika druhům orchidejí. Jižv polovině dubna zde rozkvétá vstavačbledý s krémově zbarvenými květy.V květnu následuje nachovorůžověkvetoucí vstavač vojenský, snadno po-znatelný podle tvaru květu, připomí-najícího postavu vojáka s helmou. Běhemčervna pak Drahy zaplní stovky růžovýchpětiprstek žežulníků. Ne všechny orchide-je jsou ale zdálky viditelné. Napříkladnalezení tořiče včelonosného vyžadujepozorné pátrání v travním porostu. Tatoexoticky vyhlížející orchidej byla proČeskou republiku objevena v roce 1980právě zde.

Na různé rostliny jsou vázáni i mnozíživočichové, především hmyz. Motýli,včely a jiní opylovači pomáhají rostlinámrozmnožovat se a zároveň při tom získá-vají potravu – nektar. Jsou zde všaki mnohem těsnější vazby. Jedním příkla-dem za všechny je motýl modrásekhořcový. Jeho samičky zde kladou vajíčka

P ůda je zde velmi mělká, a tak nenídivu, že travní porost je řídkýa nízký. Přesto, nebo právě díky

tomu, hostí Drahy mnoho suchomilnýchdruhů rostlin, z nichž některé jsou velmivzácné. Je to například jediné místov CHKO Bílé Karpaty, kde roste koulenka

TEXT

: IVA

NA

JON

GEP

IERO

VÁ, J

AN W

. JO

NG

EPIE

R, K

AREL

FAJ

MO

N, F

OTO

: BO

HU

MIL

JAG

OŠ,

IVAN

A JO

NG

EPIE

ROVÁ

42

Nad obcí Horní Němčí v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) BíléKarpaty se podél cesty do Hornoněmčanského háje nachází přírodnírezervace Drahy. Jedná se o patnáctihektarový zbytek obecníchpastvin. Dřívější pravidelnou pastvu dokládá nejen přítomnostdesítek vzrostlých jalovců, ale je poznat i dle nerovností terénuzpůsobených sešlapem hovězího dobytka, ovcí i koz v minulosti.

Přírodní rezervace Drahy

Koulenkaprodloužená

Vpravo dole: Hrabání sena členy ZO ČSOP Jalovec v roce 2011

hojně kvétají různé orchideje, včetněvelice vzácného vstavače osmahlého. Dvaprameništní mokřady byly z pastvinyvyploceny, aby je dobytek nebo ovcenerozdupaly. Nicméně i mokřady musí býtudržovány, aby nezarostly, proto jsoukaždoročně ručně koseny.

Všechny uvedené činnosti by seneobešly bez finanční podpory, kterou semusí zaplatit čištění od náletu a výmladků,ruční seč i pastva ovcí. Ročně se jednáo více než 100 tisíc korun. Finance jsoučerpány především z Programu péče o kra-jinu, v posledních letech se využívá i částzemědělských dotací, tzv. platba na plochu(SAPS).

Pro další zachování přírodních hodnotrezervace je i nadále nezbytná pravidelnáúdržba, která se neobejde nejen beznadšení a ochoty místních lidí, alepředevším bez dostatečných finančníchprostředků.

s višňovým sadem. Naštěstí koncem 70. letminulého století ochránci přírody zjistili,že má tato lokalita pořád velkou přírodníhodnotu, a tak v roce 1982 získalazákonnou ochranu vyhlášením chráněnéhopřírodního výtvoru (později přírodnírezervace). V tu dobu byla ale většinaúzemí porostlá hlohy, šípky a borovicemi,které potlačovaly růst trav a bylin. Proto sezačalo v polovině osmdesátých letpracovat na vyčištění spodní části územíod tzv. náletových dřevin. V polovinědevadesátých let začaly být odstraňoványkeře i v horní části. V podstatě tato prácepokračuje až doposud, protože sezmlazujícími hlohy je potřeba bojovatneustále.

První, kdo se čištění od náletovýchdřevin na Drahách ujal, byli někteřínadšenci z Horního Němčí, které koncem80. let vystřídala nedaleká Základníorganizace Českého svazu ochráncůpřírody (ZO ČSOP) Scilla z Vlčnova.Trvalá péče zde však stále neprobíhala. Ažv roce 1998 vznikla v Horním Němčí ZOČSOP Jalovec, jež začala pravidelně kositspodní část území a pokračovala v čištěníod křovin na několika hektarech v horníčásti zvané Hložiny. Kosení zdejšíhoznačně nerovného terénu však bylo velmináročné, a tak Správa CHKO Bílé Karpatyzačala hledat možnost, jak zde zajistitpůvodní způsob obhospodařování –pastvu. Nakonec se k tomu podařilopřesvědčit tehdejšího starostu obce,soukromého zemědělce, který tu zprvupásl hovězí dobytek, později ovce. Odroku 1998 je tedy horní část každoročněpasena ovcemi a z neproniknutelnýchhouštin se opět stala pastvina, na níž dnes

43

www.ochranaprirody.cz

Vstavačosmahlý

Vstavačvojenský

Tořičvčelonosný

Vstavačbledý

Modrásekhořcový

nacházejícím se těsně před Prahou, stra-nou hlavních cest. Následně Nedvězíčasto mění majitele, ale stále zůstávázemědělskou obcí.

MÝTO SE PŘEDSTAVUJEPůvodní naučná stezka sice zanikla, alepřírodní lokalita Mýto zůstala a dokonce jeod roku 1988 chráněná jako přírodní

rezervace o rozloze necelých 18 hektarů.Osu sympatického údolí tvoří říčkaRokytka, která je po Vltavě a Berouncenejvětším pražským vodním tokem.V těchto místech, kde Rokytka vtéká naúzemí hlavního města, jde však ještěo malý potok, který protéká údolím sezalesněnými svahy a lučními nivami, kdevytváří řadu přírodních meandrů, kteréjsou přímo učebnicovou ukázkou tétočinnosti. PR Mýto je součástí přírodníhoparku Rokytka, který zde začíná a vede ažk okraji obory v Kolodějích. V údolí Mýtase setkáte jak se zachovalou původnípřírodou, lesní porosty zde tvoří tzv.černýšová dubohabřina a habrová javořina,tak s pozvolna zarůstajícími loukami.Vedle přírodních lokalit naleznete při-pomínky lidské činnosti, a to v podoběmalých zaniklých lomů a vodohospo-dářských zařízení nad Nedvězím, jedná se

ODSKOK ZA MEDVĚDY Snad každého při vyslovení jména městskéčásti Nedvězí napadne slovo medvěd, a jeto v pořádku, protože pojmenování obceopravdu vzniklo od přírodního jménamedvěd a postupně se měnilo, zazna-menány jsou podoby Medwes, Nedwiez čiNedwěz. K vlastnímu založení zdejšíhoosídlení došlo zřejmě za Přemyslovců,kteří vlastnili území na východ od Prahyk Říčanům. Nedvězí se poprvé objevilov písemných záznamech v roce 1313, kdybylo majetkem vyšehradské kapituly.Historie obce se podobá obdobným sídlům

ZAPOMENUTÉ MÝTOJsou místa, která vyplouvají vstříc našípozornosti, aby následně sklouzla dohlubin opomenutí. Tomuto plně odpovídái historie naučné stezky (NS) v okrajovéčásti metropole, v lokalitě zvané Mýtonebo také Mejto. Pro jistotu upřesnění,pohybujeme se na jihovýchodním okrajimetropole. Zásadní je městská část Prahy10 - Nedvězí, které naleznete na sever odŘíčan. Budete stále na území hlavníhoměsta, takže na začátek tohoto maléhovýletu vás pohodlně doveze autobus MHDčíslo 267. Linka jezdí od stanice metraHáje a vystupuje se na zastávce s pří-značným jménem Hájová. Hned vedleoznačení zastávky se leskne první tabulenově obnovené NS. Ovšem nejprve sepoohlédneme do historie lokality zvanéMýto. První naučná stezka zde byla vybu-dována již v roce 1985. V té době trasastezky měřila do tří kilometrů, na kterýchjste se mohli poučit na šesti informačníchpanelech. Tato stezka je již kdesiv propadlišti dějin, postupně zanikalaa poslední, značně poškozený panel bylještě před několika lety ukryt zakontejnery na tříděný odpad.

TEXT

A F

OTO

: JIŘ

Í JU

ŘÍK

44

Jednou nahoru a pak dolů a následně opět vzhůru, zkrátkasinusoida. Tato pravidelná křivka se podobá historii naučné stezkyMýto. Zatím se tato lokalita dostala na svůj pomyslný vrchol dvakrát,poprvé v roce 1985, nově letos, tedy v roce 2012.

PŘÍRODNÍ REZERVACE

MÝTO OPĚT ŽIJE

stromem je lípa malolistá, která rosteopodál, směrem k Rokytce.

náhonu. Pěšinka vás dovede těsně na okraj Říčan, k zdejšímu rybníku, po jehožhrázi dojdete do ulice Pod Bahnivkou, na jejímž konci je autobusová zastávkalinek PID jedoucích zpět do Prahy.

V Nedvězí si můžete případné čekánína autobus zkrátit nejen posezenímv restauraci, ale i prohlídkou památnýchstromů, které zde rostou. Dva duby letnínaleznete v Pánkově ulici, jeden roste zaoplocením zemědělského objektu, druhýpřímo na okraji silnice. Třetím památným

o vrty na pitnou vodu. Bohatá je i faunaMýta, k největším pokladům tady patříbezesporu ledňáček říční, který obývázdejší vodou odhalené břehy.

ZNOVUZROZENÁ STEZKAPřestože Mýto je stranou jakéhokolivturistického značení, nevede zde žádnáoficiální pěší stezka ani cyklotrasa (pou-ze přes Nedvězí vede cyklotrasa 8205),rozhodně se nejedná o zapomenutou lo-kalitu. Letos dne 27. října se podařiladobrá věc, protože byla obnovena na-učná stezka Mýto. O její znovuzrození se postaral Český svaz ochránců pří-rody ve spolupráci se svým generálnímpartnerem, společností NET4GASa v součinnosti s úřadem městské částiPraha-Nedvězí. Akce se uskutečnilav rámci programu Blíž přírodě, který sevěnuje zpřístupňování přírodních lokalitveřejnosti.

PROCHÁZKA MÝTEMKde je začátek NS Mýto, jsme jižprozradili, další cestu vám spolehlivě určíklasická turistická značka: bílý čtverec sezelenou úhlopříčkou, v místech odbočenídoplněný o bílou šipku. Navíc na každé ze šesti informačních zastávek je mapa NS s vyznačením místa, kde se právěnacházíte. Trasa stezky vychází z Mýtaulicí Hájovou, která se za zástavbou měnína polní cestu, která vás dovede k novélávce přes Rokytku. Zde je možné udělatmalou odbočku k bývalému lomu. Dalšícesta vede na levý břeh Rokytky a oblou-kem zpět k Nedvězí. Celá vycházka po NSje dlouhá zhruba 2,5 km.

Pokud by vás tato vycházka ne-uspokojila, můžete se vydat dále do údolíproti proudu říčky, kde vede úzká pěšinka.Cestou minete několik starých a bizar-ních stromů, ale také zbytky zřejmě

45

A CO ZDE BYLO K VIDĚNÍ? Naučné panely obsahovaly informace,fotografie a ilustrace na téma:

„Stromy a keře v ZŠ Křesomyslova“ ,„Ptačí budky a polobudky“, „Ptačí druhyžijící v okolí ZŠ Křesomyslova“, „Ptáciu krmítka – tažní a částečně tažní“, a „Ptáci u krmítka – stálé druhy“.

Na panelech byly, pro lepší infor-movanost návštěvníků, umístěny takétrojrozměrné vzory ptačích budeka krmítek, u kterých návštěvníci mohliprozkoumat způsob výroby, otevíracímechaniky atd. Součástí expozice bylyrovněž vlastnoruční výrobky žákůz pražských škol vyrobené v rámci soutěže„Ptačí budky a krmítka“ a vystavené nastejnojmenné výstavě v lednu 2012v Botanické zahradě hl. m. Prahy. Vysta-vené ukázky byly doplněny vyjádřenímodborného garanta soutěže a výstavy

Slavnostního otevření stezky sezúčastnilo téměř 100 návštěvníků z řadpedagogických pracovníků, ornitologů,žáků i dalších hostů z partnerských škol,které dlouhodobě spolupracují s Občan-ským sdružením Ornita na projektu„Zvyšování hnízdních možností ptáků vespolupráci se školami“, podpořenéhoHlavním městem Prahou. Přijeli řediteléškol a učitelé z Prahy i Středočeskéhokraje, aby si prohlédli naučné panelya zvážili možnost zbudování podobnéhonaučného systému ve vlastní škole.

S lavností otevření naučné stezky seuskutečnilo 7. 11. 2012 ve 14:30ve školní zahradě ZŠ Křeso-

myslova. V úvodu přivítala návštěvníkyředitelka základní školy KřesomyslovaMgr. Hana Holmanová, pozvala jek prohlídce naučných panelů v přední částizahrady a do ptačí zahrady ve vnitřní částizahrady a na závěr i k malému občerstvení,které pro návštěvníky naučné stezkynachystaly učitelky zdejší školy.

Ještě před slavnostním přestřiženímstuhy převzala kytici a ocenění mladáautorka ptačích ilustrací, bývalá žákyně ZŠ Křesomyslova Aneta Drobná, která setak ve svých 15 letech stala významnouspoluautorkou celé expozice. Ve svýchilustracích představila téměř 40 druhůptáků, kteří se vyskytují v okolí školy.

TEXT

: VER

ON

IKA

VOLD

ŘICH

OVÁ

, FO

TO B

C.PA

VLÍN

A RÁ

SLO

VÁ

46

Celé dva roky připravovalrealizační tým vytvoření 1. naučné ornitologické stezkyve školní zahradě, kdy se tnatvorbě naučných panelů a ptačízahrady podíleli děti a učitelépod vedením zkušenýchornitologů.

SLAVNOSTNÍ OTEVŘENÍ 1. NAUČNÉ ORNITOLOGICKÉSTEZKY VE ŠKOLNÍ ZAHRADĚ

tologem Jaroslavem Kubíčkem a RNDr.Lubomírem Peškem.

Žáci návštěvníkům také prozradilidalší výskyt a úkryty volně žijících zví-řat v „jejich“ školní zahradě, které ptačídruhy navštěvují jednotlivá školníkrmítka a v neposlední řadě se všempochlubili zahradnickým zázemím –záhony – na kterých si vysadili nej-různější druhy rostlin vhodných propřikrmování ptactva. Nutno podotknout,že ptactvo žijící v okolí zdejší školy jevysloveně rozmazlováno. Vedle krmíteknaplněných ořechy, semeny, sušenýmiplody a tukovou směsí si ptáci v průběhucelého roku mohou pochutnávat najeřabinách, rybízu, hlohu, slunečnicích,hroznovém vínu, jablkách, malinách,

RNDr. Jaroslava Škopka, který u každéhosoutěžního krmítka či budky pochválilvhodné způsoby zpracování a naopakdoporučil konstrukční zlepšení „propříště“ včetně vysvětlení, co je pro ptákyvhodné a proč. Návštěvníci tak mohlizískat další zajímavé informace pro případ,že by se rozhodli sami si vyrobit budku čikrmítko do své zahrady.

Ve vnitřní části zahrady pak připravilaškolní koordinátorka EVVO Ing. DanielaBärtlová program, ve kterém žáci ZŠKřesomyslova představili každému pří-chozímu ptačí zahradu a na jednotlivýchstanovištích pak vysvětlovali, kde jsouvyvěšeny ptačí budky, které druhy ptákůzde v posledních dvou hnízdních sezónáchzahnízdily a byly okroužkovány orni-

Součástí naučné stezky je „listovací školní kronika“ s fotografiemi všech programůod roku 2010 do současnosti. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout, jak proběhlavýroba a vyvěšení ptačích budek, jak vypadá ukázkové kroužkování mláďat,která se v ptačích budkách vylíhla, které druhy ptáků navštěvují krmítka atd.

47

ostružinách..a tak bychom mohli ještědlouho pokračovat. Prohlídka této škol-ní zahrady mohla být motivací provětšinu zástupců škol, kteří ji dnes mohlishlédnout.

sem od stanice metra Karlovo náměstídoveze za 10 minut. Všichni zájemci jsoutedy srdečně zváni k prohlídce tétoojedinělé expozice. Více o stezce i projek-tu „Zvyšování hnízdních možností ptákůve spolupráci se školami“ nalezente nawebových stránkách Ornity.

Milým překvapením byla návštěva paní učitelky Mgr. BarboryCaknakisové ze ZŠ Petřiny-jih, která s sebou přivedla dvětalentované kreslířky z Prahy 6. Dívky ukázaly přítomným prvnívýtvarná díla, která vytvořily s tím, že se pokusí namalovat ptačídruhy do školní naučné stezky na Petřinách. Nutno podotknout, žejejich výtvarná díla byla také velmi zdařilá.

Návštěvníci prošli celou zahradouještě do západu slunce a lehce promrzlízavršili svůj pobyt návštěvou vyhřátéškolní jídelny, kde na ně čekalo „domácípohoštění“. Čaj, káva a obložené mísy čichlebíčky byly dobrou záminkou společněsi posedět se všemi zájemci o tvorbuškolních naučných stezek.

VŠICHNI PŘIJÍT NESTIHLI...

Vzhledem k tomu, že se do projektu„Zvyšování hnízdních možností ptáků ve spolupráci se školami“ zapojilo od roku 2010 již více než 60 základnícha středních škol z Prahy a Středočeskéhokraje, pak je i přes krásnou účast téměř100 návštěvníků na dnešním slavnostnímotevření naučné ornitologické stezky v ZŠKřesomyslova zřejmé, že všichni přijítnemohli. Dobrou zprávou pro zájemceo shlédnutí stezky je, že část zahradys naučnými panely se nachází ve veřejněpřístupném prostoru a prohlídku je tedymožné udělat ve všední den i o svátcích.Pro zájemce, kteří přijedou z větší dálky,pak napovíme, že stanice tramvaje předzdejší školou se jmenuje Divadlo NaFidlovačce a tramvaje č. 7, 8, 18 a 24 je

48

49

POLOŽILI JSME NĚKOLIK OTÁZEK ŘEDITELCEŠKOLY RNDr. HANĚ POKORNÉ:

Paní ředitelko, prozraďte nám něco z doby vznikuEKO GYMNÁZIA Praha. S jakou vizí jste tuto školuspoluzakládala?

Když naše škola před dvaceti roky vznikala, mladá generacestála jednou nohou ve školském systému předlistopadovéhorežimu a druhou nohou byla nakročena … kam?

V našich představách se zrodila škola, která má studentypřipravit na to, aby si každý dovedl pomoci sám, když je postavenpřed nějaký problém. Aby si osvojil takovou metodu v myšlenía směřování, která by ho vedla k tomu, aby mohl rozřešit každýproblém. Předkládali jsme studentům, ve spolupráci s řádnězvoleným Studentským parlamentem, program, jak se státsamostatným, aktivním, kritickým, sebekritickým, asertivním …prostě jak být ŠŤASTNÝM.

EKO GYMNÁZIUM Praha o.p.s. je jedno z prvních gymnáziív ČR zaměřené na formování environmentálního myšlení,postojů a hodnotové orientace ve vztahu k přírodě, lidema životnímu prostředí. Škola úspěšně působí v českém školskémsystému již dvacátým rokem. Do života připravila více něž 500absolventů, kteří po absolvování vysokých škol působív nejrůznějších oblastech našeho života – na školách od základ-ních až po vysoké, ve zdravotnictví, justici, umění, státní správěi soukromé sféře.

EKO GYMNÁZIUM Praha o.p.s. získalo v roce 1995 statutpřidružené školy UNESCO (těchto škol je v ČR 52). Je fakultníškolou Přírodovědecké a Pedagogické fakulty UK Praha. Jeho absolventi mohou obdržet mezinárodní certifikát IES (Inter-national Education Society Ltd). Škola je od roku 2005 nepřetr-žitě držitelkou titulu Škola udržitelného rozvoje 1. stupně, který uděluje Klub ekologické výchovy (KEV) společně s MŠMTČR a Českou komisí UNESCO.

RNDr. Hana Pokorná, narozena v roce 1953 v Třebíči. Absolvovala v roce1968–72 Gymnázium v Třebíči, poté v letech 1972–77 Přírodovědeckou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obor matematika, fyzika. V roce1982 získala titul RNDr. Působila na Gymnáziu v Hustopečích, jakoasistentka na VUT Brno, učitelka ZŠ K Milíčovu v Praze 4. V roce 1993 spoluzaložila soukromé EKO GYMNÁZIUM Praha o.p.s.a v letech 1993–1997 byla zástupkyní ředitelky, od roku 1997 je jeho ředitelkou.

RNDr. HANA POKORNÁ

TEXT

: VER

ON

IKA

VOLD

ŘICH

OVÁ

, FO

TO: A

RCH

IV

kde nejsou problémy, ale že na nich záleží, jak budou jednourozhodovat a řídit tento stát. Chceme, aby pochopili, žeodpovědnost bude na nich. Na tom, jak budou připraveni, jakábude jejich občanská, politická i ekologická gramotnost.

Pro koho je studium na EKO GYMNÁZIU Praha o.p.s.vhodné?

Studium na naší škole je vhodné pro všechny studenty, kteří hledají náročnou a zároveň přátelskou atmosférus individuálním přístupem ke každému. Naši pedagogové se snažíbýt ve svém jednání empatičtí, asertivní se snahou o partnerstvía ne hierarchizaci vztahů. U studentů je respektována jejichindividualita, profilace a především rozvíjen talent v oblasti jejichzájmu. To umožňuje zapojení do řady školních, celostátníchi mezinárodních projektů, soutěží a olympiád.

Škola od roku 1999 organizuje obvodní kolo zeměpisnéolympiády. V této oblasti dosahují studenti dlouhodoběvynikajících výsledků a Lukáš Jor se stal vítězem celostátníhokola. Naše škola organizuje od roku 2001 krajské kolo olympiády

Naplnila se Vaše očekávání?V mnohém ano. Studenti chodili rádi do školy, pořádali

konference jak studovat. Probíhaly soutěže o nejlepší prostředítřídy, módní přehlídky zaměřené na oblečení k různýmpříležitostem. Spontánní byla účast studentů na akcích pomá-hajících přírodě (klíněnka, patronáty nad zvířaty v ZOO, zahradníslavnosti, kde se „přátelil“ králík s hadem škrtičem) i na akcíchpro starší a potřebné.

Ale v mnohém také ne. Na naši společnost dopadly změny,které ovlivnily život rodin, tedy i studentů. Otázka MÍT nebo BÝTje dnes často řešena ve prospěch prvního a to vyvolává u studentůsnahu utíkat do virtuálního světa.

A co bychom měli v této situaci dělat ve školách, jaký můžebýt náš přínos. Ukazovat studentům, že řešením není odejít tam,

50

51

Studenti se podíleli na přípravě a průběhu ekologickéolympiády pořádané pro žáky základních škol Prahy 10, vyráběliptačí budky s Ornitou či se podíleli na zábavném programuo mapování chráněných živočichů „Den veverky“. Zapojili se doprojektu „Recyklohraní“ nebo „Spotřebitelský diář“.

Celou svou výchovnou a vzdělávací činností se škola snažívychovávat studenty k myšlení v souvislostech a k vědomízodpovědnosti za své zdraví, za prostředí, ve kterém žijí. Přitomje zřejmé, že nelze plně měřit zlepšení životního prostředí. Osvojí-li si však studenti a absolventi návyky zdravého a tolerantního ži-votního stylu, pak bezpochyby ve svém dalším životě mohouvýznamně ovlivnit nejen svoji rodinu, ale i širší společnost.

A vaše další aktivity?Tradiční je účast studentů na charitativních akcích. Studenti se

zúčastnili všech ročníků „Květinkových dnů“ Ligy proti rakoviněa ve sbírkách získali pro Ligu proti rakovině více než1.320.000,- Kč. Dále se zúčastnili Srdíčkových dnů o.s. Životdětem, Dne, kdy svítí světlušky, projektu „Běhám pro školuv Africe“, pořádaného o.p.s. Člověk v tísni, mají adoptovanouželvu sloní Eberharda v ZOO Praha.

Jak se mohou studenti přihlásit?Především bych všechny zájemce pozvala k nám do školy.

Přijďte se podívat. Den otevřených dveří se uskuteční ve čtvrtek13. prosince 2012. Přijít ovšem můžete po dohodě kdykoli.

Přijďte k nám studovat do náročného, a zároveň přátelskéhoprostředí.

v ruském jazyce, kde dosahují studenti rovněž výbornýchvýsledků. První místa v celostátním kole získaly Tamara Mer-geščíková a Michaela Michajlovová.

Z mezinárodních projektů zmíním Comenius I „Ekologiezačíná ve škole“, ve kterém spolupracovali naši studenti se stu-denty z Rakouska, Polska a Belgie či „Internet café“, kde se spojili studenti Velké Británie, Německa, Řecka, Polska, Irskaa Dánska a vytvořili společný časopis. Z celostátních projektů sestudenti školy podíleli např. na projektu „Ekogramotnost proudržitelný rozvoj v Praze“, který realizoval odbor školství MHMP s partnery KEV, o.s. a Pedagogickou fakultou UK Prahanebo „Multimediální ročenka životního prostředí – ekologickávýchova pro ZŠ a SŠ“, který realizovala CENIA.

Otevřené a přátelské prostředí umožňuje diskusi a názo-rovou různorodost. Škola vede studenty k samostatnému studiu, motivaci k celoživotnímu vzdělávání, k přípravě na vy-sokoškolské studium. Učí je pracovat s informacemi, spolu-pracovat s ostatními v týmech. Směřuje žáky k vytvoření vlastníhonázoru a zároveň k respektování názorů druhých.

Nejlepším studentům školy jsou v závislosti na dosaženýchvýsledcích ve studiu poskytována každý měsíc prospěchovástipendia ve výši 100,- až 300,- Kč a to již po prvním půlroce

studia. Mimořádná stipendia jsou udělována za vynikající výsled-ky v obvodních a vyšších kolech olympiád a dalších soutěží,rovněž za příkladnou reprezentaci školy na veřejnosti.

Jak se promítá ekologické vzdělávání do výuky?EKO GYMNÁZIUM Praha o.p.s. je od svého vzniku

budováno jako prestižní ekologicko-humanisticky zaměřenávýchovně vzdělávací instituce, vycházející ve své programovékoncepci z představy vzájemně propojeného světa, do něhožčlověk, každý absolvent školy, ať už bude pracovat v jakémkolioboru, svým chováním zasáhne.

Ekologické vzdělávání je integrální součástí Školníhovzdělávacího programu „Vzdělání pro 3. tisíciletí“ a to od primypo septimu (3. ročník) předmětem ekologická praktika. Kom-plexně je uzavřeno předmětem ekologie ve 3. a 4. ročníku (septi-ma, oktáva), a to již od založení školy. Součástí ekologickévýchovy jsou jednodenní ekologické exkurze (ZOO PrahaBotanická zahrada, Šárecké, Prokopské, Dalejské údolí, CHKOKokořínsko, Hrdličkovo muzeum, Národní muzeum apod),i vícedenní ekologické exkurze např. do CHKO České středohořía Českomoravská vrchovina.

www.ekogymnazium.cz

Príroda a krajinaČESKÉ REPUBLIKY www.nika-casopis.cz/Priroda-krajina-2009

P O Z V Á N K ASETKÁNÍ KOORDINÁTORŮ ENVIRONMETÁLNÍ VÝCHOVY VE STŘEDOČESKÉM KRAJI

SE STALO JIŽ TRADICÍ

Klub ekologické výchovy, o. s. ve spolupráci se Středočeským krajem vás zvou na IV. setkání koordinátorů environmentální výchovy Středočeského kraje

(k Mezinárodnímu roku Vody pro život)Krajský úřad Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5-Smíchov

zasedací místnost zastupitelstva č. 1096 (1. patro)

12. 2. 2013 od 9:00 hodin

Účastníci setkání získají publikaci Nástroje a efektivita environmetální výchovy ve školách Středočeského kraje a zároveň bude vyhlášena soutěž o titul Škola udržitelného rozvoje Středočeského kraje. Setkání bude dále zaměřeno na

hodnocení efektivity výchovy a vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Těšíme se na vaši účast.

Přihlášky zasílejte do 30. 1. 2013 na e-mail: natur.svec@seznam.czO aktuálním programu se informujte na webových stránkách KEV

www.kev.ecn.cz