Ročník: 97 | čí o: 16 | 16. dubna 2017 | Cena: 10 Kč

Týdeník Církve československé husitské

Český zápas

č. 16 16. 4. 2017

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCe Pro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

2 Český zápas

ediTorial - Tři dny našeho života

Týdeník Církve československé husitské.Vydává: Ústřední rada Církve československé husitské, Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6.Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: PhDr. Václav Drašnar,Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafik. Šéfredaktorka Cesty:Mgr. Jana Krajčiříková. Tel. redakce: 220 398 107;e-mail: cesky.zapas@ccsh.cz Tisk: Grafotechna. Distribuce a reklamace:A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 15,190 00 Praha 9, tel. 234 092 866, email:martina.machackova@predplatne.czRedakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Předplatné: J. Wendlíková, tel.: 220 398 117,e-mail: prodejna.blahoslav@ccsh.cz

Ze živoTa Círve

Jsou dvě etapy života každého z nás. V té první hledáme Je-žíše. Je tomu tak z nejrůznějších důvodů. Hledáme odpuš-tění, uzdravení, moudrost, toužíme po setkání s tím, kterýnás může proměnit. Jednoho dne se to opravdu stane. Ježíšpřijde a řekne: „Pojď za mnou.“ V té chvíli se změní celý nášživot. Všechno od této chvíle už bude jinak. Stáváme se jehoučedníky. Možná jsme si mysleli, že zmizí naše bolesti nebože se vytratí problémy a my už budeme žít klidně a radostně,bez nemocí těla a duše. Ale nic z toho se nestane. To „jiné“se skrývá v jiném úhlu pohledu. Vidíme věci prostě jinak.Chápeme je jako součást cesty, ne jako překážku. To všechnobychom bez Krista nikdy nepochopili. Jak kdysi krásně napsalAnthony de Mello: „Osušit tvé slzy neumím, mohu tě ale na-učit, jak na to, aby byly svaté.“Pak přijde druhá etapa. Ve třech velikonočních dnech ji mů-žeme spatřit zblízka. Jsou to chvíle, kdy opouštíme svéhoMistra a Pána. Jsou křesťané, kteří se domnívají, že jsoulepší než Petr a ostatní apoštolové, ale je to jen iluze, kterájim zakrývá oči. I my zapíráme, zrazujeme, utíkáme, scho-váváme se, díváme se zpovzdálí. Všechna velká slova mizív tichu tmy a strachu sama o sebe. Je to předvečer Velkéhopátku. Kdykoliv utíkáme od svého kříže, opouštíme jeho kříž. Je toutrpení, které nám může jako jediné položit zásadní životníotázku: „Kdo jsi?“ Utrpení i radost – nikdy tato dvě slova ne-rozdělujte, protože nevíte, které pramení z kterého. Vyhnout se Golgotě znamená nepochopit utrpení. Je tochvíle, kdy si musíme stoupnout nazí před přítomnost, bezchytrých myšlenek, bez neurolů i bez svých zásluh. Nicz toho tam není s námi. Stojíme pod křížem s Ježíšovou mat-kou a hledíme na toho, který byl proboden kvůli nám. Vel-kopáteční setkání s nahou přítomností nás změní podruhé.Už neutíkáme, už nepotřebujeme, aby se stal v našem ži-

votě nějaký zázrak, to všechno je pryč. Přijali jsme svůjživot se vším. Už není zapotřebí ho vylepšovat a ukazovatjinak. To je mystické zastavení Velkého pátku, po kterémpřichází ticho Bílé soboty. Nic nijak neskončilo (jakkoliv se nám to tak může jevitopačně), všechno je otevřeno, všechno je proměněno, anižbychom si toho vůbec všimli. Svatá sobota je dnem, kdy i mymůžeme vykřičet nahlas: „Bože můj, proč jsi mě opustil.“Nic nedává smysl, vše, co jsme prožívali v první etapě na-šeho křesťanského života, se ztratilo v mlze. Zázraky, velkáslova měnící naše uvažování, vidění, mystické prožitky, vní-mání Ducha svatého ve tváři, to vše je pryč. Nastává chvíle naprostého vyčerpání. Naše těla i duše kle-sají spolu s mrtvým tělem Kristovým do ticha hrobu. Přestouž teď je něco jinak. Není to jako „poprvé“, když jsme hle-dali Ježíše. Teď někde uvnitř cítíme ticho a s ním přicháze-jící klid. Přestože stále „nechápeme“ (a popravdě chápatuž nikdy nebudeme), věříme Ježíšovým očím, ze kterýchjsme kdysi rozeznali, že on nás nikdy neopustí. Jestliže jsmev první etapě hledali Ježíše, pak dnes, o světelné sobotě,hledá on nás. Sestoupil za námi do pekla, ve kterém se zmí-táme, stále připoutáni k temnotě minulosti i obavám z toho,co bude. V prožitku této noci můžeme vnímat, jak nás bereza ruku a vysvobozuje z těžkých, vzájemně propletenýchřetězů na první pohled nezničitelných. Před úsvitem nastane ticho. A po něm přijde první paprseksvětla. To je Zmrtvýchvstání. Je to nové setkání s Ježíšem.To jsou Velikonoce.Přeji vám, sestry a bratři, abyste sílu těcho svatých nocí pro-žili uprostřed své církve, abyste nikdy nechtěli utéct předtím vším, jako jsem utíkal i já. Pokoj a dobro ať nás všechnyprovází.

bratr Filip, biskup plzeňský

Foto na titulní straně: Milan Udržal

Český zápas 3č. 16 16. 4. 2017

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

ornamenty v kostele Jana křtitele Na Prádle

● Když se dívám na tvé kresby, napadá

mě jednoduše slovo nádhera. Nádhera

vzájemně fantasticky se doplňujících

barev, tajemno, fantazie, u některých

radost a optimismus, ale také trpělivost.

Nezměrná. Jak dlouho vlastně vzniká

jedno takové dílo?

Co pro tvorbu nutně potřebuji, je klida usebranost. Nemohu celý den „běhat“po městě a mezitím a potom nakreslit párčárek. Ticho a klid nejenom léčí, ale je pro

mě důležitým prostředkem pro kreslení.Pracuji na čtvrtkách různých rozměrů,podle toho také čas věnovaný takovémudílku trvá. Někdy jde o hodiny, jindyo dny. Většinou se však snažím obrázekdokončit najednou. Kdybych ho odložila,zřejmě se k němu už nevrátím. Je to jako

přerušený rozhovor. Možná se v té trpěli-vosti musím ještě zlepšit…

● Tvé obrazce mi trochu připomínají

mandaly. Nejde sice přímo o kruhový

tvar, nicméně od pomyslného bodu up-

rostřed se jakoby vše odvíjí… V dnešní

době prožívá kresba mandal nepo-

chybně renesanci. Hotové předlohy

k vybarvení najdeme na internetu, pro-

dávají se jako omalovánky a nejde prý

jen o umění, ale i relaxační techniku,

cestu k harmonii a dokonce k uzdra-

vení. Vnímáš to podobně?

Když začnu sama u sebe, tak kresleníornamentů mě samotnou harmonizuje,posiluje, při tvorbě se cítím vyrovnanáa uvolněná. Ostatní, kteří mé kresbyvlastní, mi sdělují – každý po svém – žejim poskytují vnitřní radost, uvádějí jev soulad a dodávají jim sílu. Několikmých obrazů je umístěno i v lékařskýchordinacích a podle slov lékařů se pacienticítí při pohledu na ně lépe. Taky jsempro několik svých známých předkreslilaornamenty jen obyčejnou tužkou. Vybar-vují je a prý je to opravdu uklidňuje. Do-ufám, že podobný pocit budou míti návštěvníci výstavy, až se podívají namé obrazy osobně.

● Ornamenty budou vystaveny v našem

kostele Jana Křtitele Na Prádle. Je ti

jeho prostředí blízké? Chodíš tam na

bohoslužby?

Ano, od roku 2003 se osobně znám s fa-rářem kostela Jana Křtitele Na Prádlea navštěvuji bohoslužby. V tomto jedineč-ném prostoru se odehrává řada koncertů,

přednášek a v neposlední řadě i výstav.Tuto tradici započal podle mých informacíuž farář prof. Lohniský, který interiér obo-hatil o díla Františka Bílka. V roce 2014se konala vernisáž obrazů a zároveň před-stavení krásné knihy br. Lumíra Čmerdy,které se účastnil i autor předmluvy pan JiříSuchý. Kostel byl plný lidí a všichni od-cházeli domů s úsměvem na tváři. Těšímse na to, že o moji výstavu bude takézájem a že nikoho nezarmoutí.

S autorkou kreseb si povídala

Klára Břeňová

V minulém čísle ČZ jsme představili sestru Šárku Pirožkovou, která chystá vý-stavu v jednom ze sborů naší církve. Její tvorbu i záměr přiblíží i následujícírozhovor, za který autorce děkujeme.

Slavnost uvedení dalších pěti zvonů veSboru kněze Ambrože v Hradci Králové

S radostí vám oznamujeme, že v pondělí 1. května v 18 hodinve Sboru kněze Ambrože bratr patriarcha Tomáš Butta spolus bratrem biskupem Pavlem Pechancem slavnostně uvede dalšípětici zvonů pro zdejší koncertní zvonohru. Touto pěticí dosáh-neme již počtu 35 zvonů. Dále pokračuje účelová sbírka na zvo-nohru, na kterou lze přispět – buď na transparentní účet4862517001/5500 u Raiffeisenbank a.s. pod var. symbolem 329či odevzdáním příspěvku na farním úřadě v Hradci Králové. Dár-cům, kteří by chtěli věnovat celý zvon (ceny dalších pěti zvonůse budou pohybovat mezi 38.115,- a 39.325,- Kč), nabízíme nazvonu umístěné věnování. Jsme vděčni i za drobné příspěvky,z nichž se rodí toto dílo k Boží oslavě a lidem pro radost.

A tak na 1. máje večer bude zvát k lásce nejen hrdliččin hlas,ale také hlas zvonů ve Sboru kněze Ambrože nás pozve k Božíchvále a ke společně sdílené radosti. Františka klásková, farářka

a Pavel Pechanec, biskup

Homileticko-liturgický seminářPoslední březnovou středu se v budově ústřední rady v Praze us-kutečnil homileticko-liturgický seminář k velikonočním textům,určený především duchovním naší církve. Více o zajímavých pří-spěvcích, které si jednotliví referenti připravili na základě svéhoteologického zaměření a které br. profesor Zdeněk Kučera uvedlpříhodně jedním z nejstarších biblických veršů reflektujcícíchvelikonoční zvěst, textem zdůrazňujícícím moment předávánívíry z 1. Pavlova listu Korintským, přineseme v příštím čísle ča-sopisu. red

Celocírkevní sbírkaSoučástí seznamu Celocírkevních sbírek v roce 2017 je i Sbírka na studijní fond Dr. Karla Farského. Proběhne u příleži-tosti Hodu Božího velikonočního. Účet sbírky: KB 43-570420277 / 0100 VS: 8 + čtyřmístné číslo NO nebo diecéze.

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

4 Český zápas č. 16 16. 4. 2017

➲

Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.

Jan 20,9

Milé sestry, milí bratři, je lidskou přirozeností pociťovat jistouúlevu, když zjistíme, že někdo další něco nevěděl. Trochu námto vylepšuje náš vlastní obrázek před námi samými, protoževíme, nebo alespoň vzdáleně tušíme, co všechno nevíme mysami. A zde dokonce nevěděly autority, dokonce autority z nej-větších – zde mluvím zejména o apoštolu Petrovi. V evangeliu čteme o velikém Kristově vítězství nad smrtí, ne jennad smrtí svou, ale nad smrtí obecně. Většího vítězství lze už jentěžko kdy dosáhnout. Přesto ale nevidíme žádnou bujarouoslavu, žádné výlevy nadšení, jaké jsme zvyklí vídat, když něcovyhrajeme. Vše jde docela pozvolna. Marie dojde k hrobu s jasným plánem. Když vidí, že kámen odhrobu je odvalen, je jí okamžitě „vše jasné“. Pána ukradli.Jako by Krista nikdo neposlouchal, když mluvil o svém údělu.I Petr a „ten druhý učedník“ se šli podívat, dokonce běželi, snadtaké hnaní strachem z toho, že Ježíše opravdu někdo z hrobuukradl. To vše místo toho, aby Marii řekli: „No jasně, je to třetíden, tak to už tam neleží a za chvilku přijde,“ nebo tak něco.Vedla je k tomu na začátku zmíněná neznalost. Marie pak zůstala na místě a plakala. Divný počátek oslav ví-tězství, které již bylo dovršeno. Divné vítězství, kterého si nikdonevšiml. Až postupně všem docházelo, jaký boj že byl vybojována ještě déle jim docházelo, jaké to má důsledky... Až když Kristusoslovil Marii jménem, prozřela. Zareagovala na své jméno a ote-vřely se jí oči. Až když přišlo oslovení. Přišlo i k nám oslovení?Nebo lépe – býváme ne osloveni, ale oslovováni? Když by násPán zavolal jménem tak, jako oslovil Marii, čili ne duchovnímprožitkem, nýbrž osobně – fyzicky přítomen, jak bychom reago-vali? Představme si, že nás třeba potká ve vlaku nebo na ulici.Nadšeně bychom se k němu přihlásili? Nebo bychom jen vykulilioči, otevřeli pusu a zůstali tak stát? Nebo bychom v tom šoku pro-nesli nějaké věroučné zapamatováníhodné moudro? Nevíme. Covíme, je to, že se s Kristem setkáváme: v různých podobách, for-mách, „náboženských zkušenostech“ nebo „zjeveních“, jak chcete.A náš Pán se nám stal běžnou součástí života. Máme tedy podíl

na jeho vítězství, protože to pro nás šel na kříž a pro nás vstalz mrtvých. Pro nás všechny. Jedno nebezpečí na nás ale číhá: Abynám Kristus nezevšedněl a abychom si ho nepřestali vážit.I proto se scházíme každou neděli pod křížem. A přimlouvalbych se, abychom se nescházeli jen pod křížem, ale i u tohoprázdného hrobu a abychom po cestě domů mohli radostně volat:„Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ Amen. Vladislav Pek

Hod Boží velikoNoČNí

Sotva procitnu, jsem s tebou. Svou dlaň jsi položil na mě.Nad mé chápání jsou tyto divy. Aleluja! ŽALM 139,18.5-6

První čtení z Písma: Skutky 10,34-43Tužby velikonoční: 2. Aby Kristovo vzkříšení našimi srdci proniklo a k životu věč-nému nás přivedlo, modleme se k Hospodinu.3. Aby Kristovo vítězství v celém světě zavládlo a mír národůmpřineslo, modleme se k Hospodinu.Modlitba před čtením ze sv. Písem:Nebeský Otče, dnešního dne jsi skrze svého jednorozeného Synazvítězil nad smrtí a otevřels nám bránu do života věčného. Dej,ať nás tvůj životodárný Duch vzkřísí ze smrti k životu! Osviťnás, Bože, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.Druhé čtení: Koloským 3,1-4Evangelium: Jan 20,1-18Verše k obětování: Žalm 76,9-10Verše k požehnání: 1. Korintským 5,7-8Modlitba k požehnání:Nebeský Otče, děkujeme ti, žes nás potěšil slavením velikonoč-ních tajemství. Ve své dobrotě dej, ať mocí tvého ducha rostemeve vzájemné svornosti a lásce! Prosíme o to ve jménu JežíšeKrista, našeho Pána. Amen.Vhodné písně: 250, 251, 260, 331

Chválíme tě, Bože, za to, že ti neustále stojíme za tvou pozornost a starost. Uvědomujeme si, jakou oběť jsi v kristu přinesl,

a prosíme: Hlídej si nás, abychom ti nebyli nevěrní,abychom nezapomínali ani na kříž,

ani na prázdný hrob. amen.

oslovení a oslaveníNad PíSMeM

Vigilií (z lat. vigilia = bdění) se nazývámodlitba konaná za časných ranníchhodin, při níž je očekáván příchod no-vého dne. Taková modlitba má hlubocesymbolický význam. Je ztělesněním na-děje, že po noci vzejde opět nový den.Zároveň je nesena uvědoměním, že nadsvětlem Boží lásky nemá temnota žá-dnou moc. Je připomínkou Ježíše Kristajakožto světla daného všem národůma touhou souznít s rytmem Božího stvo-ření: A byl večer a bylo jitro…Praxe noční modlitby patří k církvi od sa-

mého počátku. Příklad k ní nám dává sámPán, když se modlí na Olivové hoře (L6,12), i jeho učedníci, jak naznačují např.Skutky apoštolské (Sk 12,5-12; 16,25). Povelikonočních událostech je zdroj Božíhosvětla rozpoznán v Kristu Ježíši: To světlove tmě svítí a tma je nepohltila (J 1,5).Fyzikální zákony nás učí, že každý při-rozený zdroj světla a energie se dříve čipozději vyčerpá, pokud mu není energiedodávána zvenčí. Dokonce i hvězdy ča-sem pohasnou, když se vyčerpá palivo,uvolňující energii z jejich jádra. To se

týká i našeho Slunce. Kristus je však svět-lem odlišné kvality. Jeho smlouva je nováa věčná, jeho světlo nikdy nepohasne.Právě proto nabyla v liturgickém roceraně křesťanské církve zvláštního vý-znamu vigilie velikonoční – noc ze so-boty na neděli. Této noci přísluší nočníbdění a očekávání vzkříšení našeho Pána,k němuž podle evangelií došlo v časnýchranních hodinách třetího dne od jehosmrti na kříži. Velikonoční vigilie sev západních církvích slaví zpravidlapodle obřadu rané církve, doloženého

Světlo v temnotách. Pozvání k velikonoční vigilii

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe • velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

Český zápas 5č. 16 16. 4. 2017

Jádro velikonočního poselství a sdílenévíry církve obsahuje a uchovává jedi-nečným způsobem starokřesťanskýhymnus zaznamenaný v listě apoštolaPavla Filipským (Fp 2,8-11). Ježíš Kris-tus je v něm vyznáván a oslavován jakoSlužebník i Pán. Ve velikonočních bib-lických příbězích je Ježíš současně Slu-žebníkem i Pánem. Jeho velikost seprojevuje skrytým způsobem v jeho po-nížení a službě. Jeho ponížení ve světěje cestou k jeho povýšení a oslaveníu Boha v nebesích. Tato role Služebníka se stává zvláštězřetelná při poslední večeři podle svě-dectví Janova evangelia. Ježíš, ačkolivje skutečně Pán (J 13,13), sklání sek nohám druhých jako otrok a umývásvým učedníkům nohy (J 13,4-5). Pro-jevuje svoji lásku k učedníkům až dokonce (J 13,1), až do nejzazší meze, ažk sebezmaření a sebeobětování, jak je tovyjádřeno i v hymnu v listě Filipským:„sám sebe zmařil“ (Fp 2,7). Jeho nej-hlubší ponížení představuje kříž. Ježíštak naplňuje Izajášovo proroctví o trpí-cím Božím Služebníkovi, který přijímázástupné utrpení za druhé (Iz 53,1-12).Jestliže na Velký pátek spatřujeme

během pašijových událostí podobu Je-žíše jako trpícího Služebníka, pak naHod Boží velikonoční církev hlásáa slaví Krista jako vítězného a vzkříše-ného Pána. Ježíšovo panství se projevujenade vším i nad smrtí. Svědkové – ženyi muži, kteří „byli u toho“, poznávajía vyznávají Ježíše jako Pána. Po setkání

ve velikonočním ránu je Marií Magdal-skou nazýván nejen Mistrem, alei Pánem. „Viděla jsem Pána“ (J 20,18).I učedníci a apoštolové dosvědčují, a tímvyznávají: „Viděli jsme Pána“ (J 20,25).Vrcholným vyznáním je pak při setkáníse vzkříšeným Kristem vyznání apoštolaTomáše: „Můj Pán a můj Bůh“ (J 20,28).

Během velikonočních událostí zaznívánejen slovní vyznání, ale svědkové pro-kazují vzkříšenému a živému Ježíšoviúctu celou svou bytostí. Vzkříšený Ježíšje podle Matoušova evangelia ten, ko-mu je dána moc na nebi i na zemi (Mt28,18) a před kým se musí všichni jed-nou sklonit (srov. Fp 2,10). Klaní se mujiž ti, kteří ho jako Pána poznávají, nej-prve ženy (Mt 28,9), a také pozdějiučedníci a apoštolové v Galileji (Mt28,17). Ten, který byl takovým nezměr-ným způsobem ponížen, je nyní jakoPán středem úcty svých věrných učed-níků a svědků. Nejde jen o chvilkovýzbožný postoj, ale o úctu vůči Kristua přijímání jeho autority v celém životě. Právě církev je místem, kde máme pro-jevovat pravou a vřelou úctu vůči JežíšiKristu. Ať v našich bohoslužebných shromáž-děních i v osobním rozjímání v časeVelikonoc máme otevřenou mysl i srd-ce biblickému poselství. Ať můžemei my poznávat zrakem víry Ježíše jakoSlužebníka i vítězného Pána, který bylmrtev a hle, živ je na věky věků (Zj1,18). Tomáš Butta

patriarcha

Velikonoční biblická úvaha o starokřesťanském vyznání

z poměrně podrobných zpráv již ve 2. století po Kristu. Ten byl původněuspořádán jako slavnost světla (lucerna-rium), kterou doprovázely četby z Pís-ma, modlitby a zpěv žalmů. Jednotliváčtení připomínala důležité momentydějin spásy od stvoření světa (vyjití Iz-raele z Egypta, přechod Rudého moře,vstup do zaslíbené země, příslib novésmlouvy u proroka Jeremiáše, obrazúdolí suchých kostí u proroka Ezechielead.) a vrcholila evangeliem o Ježíšověvzkříšení. Po bohoslužbě slova následo-vala svátost eucharistie. Z raných dob jedoložen také zpěv Exsultet („Raduj se“),jehož současná podoba se ustálila v 7.století. V dalších staletích byla liturgieobohacena i o další vlivy např. galo-francké (rytí symbolů do velikonočnísvíce). Velikonoční vigilii slavili také otcové-zakladatelé Církve československé (hu-sitské). Na jejich praxi naše církev na-vázala vydáním nových bohoslužebnýchknih, které obsahují také formulář pro

slavení velikonoční vigilie. Liturgie za-číná slavností světla, při níž je připravo-vána velikonoční svíce (paškál). Shro-mážděná obec pak kráčí v průvodu dokostela vedena jejím světlem a zakončujechvalozpěvem (Exsultet). Následuje bo-hoslužba slova se dvěma čteními z dějinspásy a vrcholem v četbě evangelia. Bo-hoslužebná kniha zařazuje jako variantutaké obnovu křestních slibů či přímosvátost křtu, čímž navazuje na starokřes-ťanskou tradici. Velikonoční vigilie patřík nejslavnostnějším a liturgicky nejbo-hatším bohoslužbám církevního roku.Na slavení je poměrně náročná. Vyžadujedobrou přípravu a spolupráci všech zú-častněných. Obřad přímo vybízí k hoj-nějšímu zapojení duchovních a laiků,aby se z velikonoční vigilie stala sku-tečně slavnost celé shromážděné obce.Slavení je vždy spojeno také s velkou ra-dostí. Vytváříme při něm takové místov čase a prostoru, kde Kristus může býtpřítomen „zvlášť významným způsobem“.Velikonoční vigilie spolu se Zeleným

čtvrtkem a Velkým pátkem představujesymbolický vrchol eucharistického ži-vota církve, ke kterému ukazujemev každém slavení večeře Páně, když ří-káme: Kristus vprostřed nás. Ten samýKristus, který na Zelený čtvrtek stolovalse svými učedníky, ten samý Kristus,který se za nás na Velký pátek dobro-volně vydal smrti na kříži, ten samýKristus, který byl v noci ze soboty na ne-děli vzkříšen, aby nás vykoupil od hří-chu a zpečetil novou smlouvu svounevinnou krví. Kristus vprostřed nás:vprostřed shromážděných věřících jakohlava své církve i vprostřed nás samýchjako naše nejvlastnější nitro – jako ten,kdo s námi žije, kdo nás stále provázía zná nás tak dobře, že je nám vždy blíž,než si dokážeme být sami. Pravý smyslvelikonoční vigilie se tak ukazuje jakopokorné vzhlížení ke Kristu a očekáváníjeho vzkříšení v naději. Neboť tak jakoje jeho utrpení i naším utrpením, tak jetaké jeho vzkříšení i vzkříšením naším.

Dalibor Vik

„ …vzal na sebe způsob služeb-níka… v poslušnosti podstoupili smrt, a to smrt na kříži. Proto hoBůh vyvýšil nade vše a dal mujméno nad každé jméno, aby sepřed jménem Ježíšovým sklonilokaždé koleno… a k slávě BohaOtce každý jazyk, aby vyznával:Ježíš Kristus jest Pán.“

Fp 2,7-9

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe • velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

6 Český zápas č. 16 16. 4. 2017

Všichni známe z Nového zákona Bible

toto období a prožíváme jej v modlit-

bách při bohoslužbách i sami v sou-

kromí. V tomto článku bych se chtěl

krátce pozastavit u několika údajů, tak

jak je uvádí především Janovo evange-

lium (J 19-2,19-20,23), a přiblížit je

v jejich historickém kontextu. Na zá-

kladě práce s internetem i jinými pra-

meny se zamýšlím nad trnovou ko-

runou, křížem, praxí ukřižování a ná-

pisem nad Kristovou hlavou.

TRnoVá koRuna

V současnosti je na mnoha křížích zedřeva, kamene, kovu a také na obrazechKrista. Jaká ale trnová koruna pravdě-podobně byla?Dřezovec je dřevinou s dlouhými trny,velmi pevnými a špičatými.Původní dva druhy těchto stromů a keřůrostou v různých místech světa – se-verní a jižní Americe, Arábii a Africe.Rostou i u nás – především jako oz-dobný strom či keř, ale většinou sejedná o dřezovec trojtrnný (Gleditsiatriacanthos), pocházející z jihovýchoduUSA, i různé šlechtěnce. Dorůstají aždo 25 - 30 m. Z trnů těchto stromů Kris-tova trnová koruna však nemohla být,byly dovezeny do Evropy až v 17.-19.století jako okrasné do parků a vý-chodní forma by v našich klimatickýchpodmínkách těžko přežila. Druh dřezovce, který rostl v době Kris-tova ukřižování v tamních podmínkách,je dřezovec kaspický (Gleditsia ca-spica). Je nižší, dosahující při dospě-losti jen 10-15 m, s korunou široce ku-lovitou. Má dlouhé, slabší větve, takžese snadněji splétá do věnce. Trny jsouaž 10-15 cm dlouhé, větvené. Dlouhéa ostré trny tedy opravdu mohly poranitKristovi hlavu, takže jsou kapky krvena obrazech Krista oprávněné. Na několika místech jsem trnovou ko-runu (z Gleditsie triacanthos) věnovalsborům CČSH, také biskupovi králové-hradecké diecéze i jednotlivcům a mo-hu potvrdit, že jsou opravdu velmipichlavé.

kříž

Bolestné usmrcování ukřižováním,které převzali Římané patrně od Et-rusků, bylo v té době běžné a hlavněvýstrahou ostatním. Dřevo kříže bylo

z kmenů nebo silných větví nejbližšíchdřevin, nebyl ohraněn, natož nějak oz-doben. Překřížení navíc asi nebylo stlu-čeno, ani sešroubováno, ale svázánoprovazem, maximálně přisekáno abylépe drželo. Nesení těchto klád, svisléa příčné, většinou neprováděl odsou-zený sám, ale musel mu někdo pomoci(v Bibli Šimon z Kyrény). Kmeny bylysamozřejmě velmi těžké, čímž byl od-souzený také trestán... Kříž byl patrněspojen až na místě ukřižování.

PřiBiTí na kříž

Odsouzený byl přibíjen hřeby jen v ně-kterých významných případech, jinakbyl přivazován pouze na rukou prova-zem. Hřeby byly tehdy nákladnou zále-žitostí a používaly se i několikrát. Přesveškeré pátrání a úvahy není jisté, že byse byly Kristovy hřeby dochovaly. Přisnímání Krista z kříže je snad Josefz Arimatie uložil... Takzvaných relikvií hřebů z Kristovakříže se, jak známo, v historii objevilacelá nekonečná řada. Stejně tak dřevaa třísek. Legenda také říká, že Helena,matka císaře Konstantina, při vykopáv-kách roku 326 našla několik zlomkůz kříže v jeskyni na svahu Golgoty.Údajně našla tři kříže, tedy Kristaa dvou zločinců, kteří byli ukřižovánispolu s ním, tři hřeby a fragment ta-bulky s trojjazyčnými nápisy psanýmivápnem, a kousek trnové koruny.

TaBulka naD kRisToVou hlaVou

Pouze v Janově evangeliu je uvedeno,že Pilát, prefekt judské provincie, ne-chal umístit tabulku s nápisem „JežíšNazaretský, král židovský“ ve třech ja-zycích – hebrejsky, řecky a latinsky.Nyní se většinou na Kristovy kříže dávátabulka s latinskou zkratkou I.N.R.I. čiINRI. U východních křesťanů je někdetato čtyřpísmenná zkratka i ve všechpůvodních jazycích i tehdejším typupísma. Doplňuji způsobem čtení ve všechtřech jazycích.Hebrejsky: Ješua ha nocri melek ha je-hudimŘecky: ´Iésús ho Nazóraios ho basileustón lúdaión Latinsky: Jezus Nazarenus, rex judaeo-rum(Ježíš Nazaretský, král židovský).

Tomáš antonín Špaček, no žamberk

Tichý král(Stanislav Kubín: Ze sbírky Klečící Bůh)

Koberec ratolestí palmovýchI v prachu cesty pláště A na oslátkutichý KrálHosana zástupůhosanaA křik nenávistné záště

Ukřižuj!Ukřižuj!

Podnes křižujemeA reptámeProti vlastním křížůmSvého žití

Strach z hřebů vinVetknutých do našeho JáNám bráníNikdo nechce býtŠimonem z Kyrény

Ticho tvého srdce Králinašimi vinami křičí

Ježíš na kříži a jméno tvé jestbolest(Stanislav Kubín: Ze sbírky Oblouk návratu)

A jméno tvéJest bolest ženoBolest nade všechny strasti světaTa trýzeň pro jediné jménoV němž naděje nám vzkvétáTa bolest matkyBolest MariinaŽe nelze vzít už zpátkyŽal nad smrtí synaJméno tvé jest bolest ženoTa bolest matkyAť jakékoliv nosí jménoSynovu bídu na sebe by vzalaBolestí tou puká i skálaKrvavé slzy ji zkrápějíK nebesům se tyčí zkříženyHorizont i vertikálaVšech lidských vin i nadějí

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

CESTA

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

81

Min

ule

jsm

e si

říkal

i, že

je u

rčitě

zdr

avé

nahr

adit

část

mas

a v 

naše

m jí

del-

níčk

u ze

leni

nou.

Pok

ud n

ám z

álež

í nej

en n

avl

astn

ím z

drav

í, al

e i n

a zd

raví

naš

í pla

nety

,bu

dem

e př

emýš

let i

při

náku

pu z

elen

iny.

V dn

ešní

dob

ě js

me

zvyk

lí, ž

e v 

obch

odě

seže

nem

e v 

pods

tatě

cok

oliv

, nez

ávisl

e na

ročn

í dob

ě ne

bo n

a m

ístě,

kde

urč

ité o

voce

nebo

zel

enin

a ro

ste

– m

áme

celý

rok

baná

ny,

jaho

dy, a

nana

sy, p

omer

anče

, raj

čata

, sal

át a

td.

To je

mož

né je

n pr

oto,

že

za n

ámi t

yto

plod

iny

uraz

í tisí

ce k

ilom

etrů

na

lodí

ch a

jiný

ch d

o-pr

avní

ch p

rost

ředc

ích,

nav

íc v

elké

mno

žstv

íz 

nich

je p

ěsto

váno

v u

měl

e vy

tvář

eném

pros

třed

í ve

skle

nící

ch. D

aní z

a to

to n

aše

po-

hodl

í je

obro

vské

mno

žstv

í spo

třeb

ovan

éen

ergi

ea

na d

ruhé

stra

ně v

elké

em

isesk

lení

kový

ch p

lynů

. A n

avíc

, přiz

nejm

e si,

všic

hni u

rčitě

uzn

áte,

že

tako

vé ja

hody

neb

o

rajč

ata,

vyp

ěsto

vaná

v lé

tě n

a na

ší za

hrád

ce,

chut

nají

mno

hem

lépe

, než

ty „u

měl

é“ p

lody

,co

si m

ůžem

e v 

ledn

u ko

upit

v su

perm

arke

tu.

Když

se b

udem

e al

espo

ň čá

steč

ně sn

ažit

kupo

vat t

o, c

o pr

ávě

v da

nou

dobu

doz

rává

v m

ístě,

kde

žije

me

(nap

ř. ja

hody

, tře

šně

a ra

j-ča

ta v

 létě

, jab

lka

a hr

ušky

na

podz

im, z

elí,

mrk

ev a

bra

mbo

ry v

 zim

ě –

ty se

daj

í dob

řeus

klad

nit),

mám

e se

asp

oň v

ždyc

ky n

a co

těšit

. Tak

y se

pod

ívej

me,

kde

pro

dáva

né o

voce

nebo

zel

enin

a vy

rost

ly –

obc

hody

to u

žuv

áděj

í – a

můž

eme

dát p

ředo

st tř

eba

míst

-ní

m ja

blků

m p

řed

dová

žený

mi.

Neb

udou

třeb

a ta

k kr

ásná

na

pohl

ed, z

ato

v so

bě m

ají

mén

ě ch

emic

kých

pos

třik

ů. A

kdy

ž v 

létě

vyra

zíte

na

dovo

leno

u do

ciz

iny,

dop

řejte

siza

se m

ístní

plo

dy a

spec

ialit

y –

uvid

íte, ž

e je

tozá

bava

!JK

Co

můž

u ud

ělat

já?

Rad

a še

stá:

Jezm

e se

zónn

í a m

ístn

í pot

ravi

ny!

Nakre

slila:

Lucie

Krajč

iříkov

á

Apríl

ový

dube

nPo

časí

nám

děl

á di

vy,

že se

člo

věk

jeno

m d

iví.

Slun

ce sv

ítí, v

ítr fo

uká,

od d

eště

je m

okrá

louk

a.

Chví

li te

plo,

pot

om z

ima,

poko

uší s

e o

nás r

ýma.

Za k

amna

ma

ješt

ě bu

dem

,řá

dí a

prílo

vý d

uben

.

Jitk

a Ve

stfá

lová

(Lan

dová

)M

odlit

ba

Dne

s roz

lily

se v

lny.

Kry

ledu

odp

louv

ají,

a ži

vot t

ajup

lný

se b

udí v

cel

ém k

raji

–

Stro

m ro

zepí

ná d

laně

i s d

ary

příš

tích

plod

ů,a

lány

pol

í, st

ráně

již p

rosí

za

úrod

u –

Tak

mod

líme

se v

šich

ni,

když

jarn

í kvě

ty ra

ší:

K ná

m, B

oží l

ásko

, dýc

hni

a že

hnej

zem

i naš

í!M

irosl

av M

atou

š

Práz

dný

hrob

je je

dním

z hl

avní

ch sy

mbo

lů V

elik

onoc

. Naj

dete

pět

rozd

ílů m

ezi d

věm

a ob

rázk

y?

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

IK

ŘE

SŤ

AN

SK

Ý Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

72

soutěž o tři knihyPošlete nám

řešení této „velikonoční osmism

ěrky“ nejpozději do poloviny května naadresu jana.krajcirikova@

ccsh.cz nebo poštou do redakce, abychom třem

z vás mohli

poslat knihu – jména výherců otisknem

e v červnové Cestě.

Blahopřejeme výhercům

soutěže z únorového čísla:(Tajenka: Náročná služba)

Eliška Karasová z Louňovic pod Blaníkem,

Klaudie Petres z Blanskaa Pepa Kohout z Kolína

PL

áč

Zě

NK

eL

eV

ug

oL

go

TA

JK

ři

žP

eT

rP

Chi

LA

KN

ChA

BT

iL

Do

Mo

AM

Sr

DL

Sá

Bi

VJ

Aé

uN

áA

še

Co

Bý

BL

TT

AM

rí

Mé

Bo

VA

So

éá

NZ

LA

rě

ZZ

iK

ND

ChCh

Kh

Nř

Ťu

re

eí

ie

ře

če

Vr

Kč

ří

Vž

íM

Ar

ie

uh

še

ší

že

JN

ýJ

berán

eKG

etsema

ne

Go

lGo

tah

rob

hřích

chléb

chrá

m

Jan

Jeruza

lémJežíšJid

áš

Ka

lichKristu

sKříž

ma

riem

od

litbao

běťPetrPilátPlá

ču

čedn

íci

večeře

veleKn

ězv

íno

zrad

ažid

é

Povolání v B

ibli 6. O

bchodníci, směnárníci

Ačkoliv židovský národ je tradičněpovažován za velm

i dobréa

zkušené obchodníky - vm

oderní doběnapříklad vynalezli obchodní dom

y -v

Bibli oobchodnících zase tolik zm

íneknenajdem

e. Je to například podobenstvío

perle (Mt 13,45-46), kde Ježíš

přirovnává království nebeské ksituaci,

kdy obchodník, kupující krásné perly,objeví jednu tak drahocennou, že prodávšechno, co m

á, aby ji mohl koupit.

Vknize Sírachovec najdem

e pěknépoučení, že se člověk nem

á radit sob-

chodníkem o

směně –v takovém

případěnení m

oudré se na jeho raduspolehnout, protože m

u půjde spíš

ovlastní než váš prospěch.

Asi nejznám

ějším m

ístem, kde se v

Biblisetkám

e sobchodníky, je příběh o

tom,

jak Ježíš vyhnal zchrám

u směnárníky

aprodavače holubů a

jiných obětníchzvířat. N

ajdeme ho ve všech čtyřech

evangeliích (Mt 21,10-14; M

k 11,15-19;L19,45-46; J 2,13-17). D

o chrámu v

Jeruza-lém

ě tradičně puto-valy zástupy lidíz

blízkého iširokéhookolí, m

nozí znich

ize vzdálených zemí.

Nejvíc jich sem

přicházelo vdobě

svátků. Při svénávštěvě chtělivykonat předepsanéoběti. Z

tohotodůvodu se přím

o nachrám

ovém nádvoří

vytvořilo tržiště, kdesi každý příchozím

ohl pohodlněkoupit potřebnézvíře, případněvym

ěnit cizí penízeza m

ístní měnu. Co

Ježíše, jindy takm

írného, tolik roz-hněvalo? Prostě to, že své obchodynem

ěli provádět přímo v

chrámu – ten

má být m

ístem m

odlitby aklidného

rozjímání, nikoliv hlučným

tržištěm.

Myslem

e na to, až půjdeme příště do

kostela!JK

Nakreslila: Lucie Krajčiříková

Pro

č v

 Na

šep

ytl

ích

neb

ylo

ob

jev

eno

blu

diš

tě5

. čá

st

Až

druh

ého

dne

jsem

se m

ohl

přes

vědč

it, ž

e Ja

rosl

av je

hot

ovus

kute

čnit,

co

si p

ředs

evza

l. By

lo p

ozdn

íod

pole

dne,

pra

vé v

enko

vské

čer

venc

ové

odpo

ledn

e, v

něm

ž N

ašep

ytle

lehc

epo

dřim

oval

y, z

atím

co sl

epic

e tá

hle

krák

o-ra

ly. A

vto

m z

dánl

ivém

klid

u za

čala

ta v

e-lik

á vě

c, o

níž

nem

ěl n

ikdo

až

do té

chv

íletu

šení

. VSu

chém

žle

bu se

sešl

o še

sthr

oziv

ých

post

av se

stříb

rným

i kno

flíky

na ra

men

ou, š

est p

osta

v, k

teré

– a

č se

dobř

e zn

aly

– se

nyn

í osl

ovov

aly

pouz

ečí

slem

. Vši

chni

byl

i ozb

roje

ni lo

pato

u,rý

čem

neb

o kr

umpá

čem

. To

byl K

lub

lehk

ých

srdc

í. D

odne

s mně

cos

ine

vysl

ovite

lnéh

o se

vře

ledo

vou

ruko

usr

dce,

kdy

ž si

na

ten

okam

žik

vzpo

men

u.„K

de je

čís

lo 6

?“ z

vola

l tlu

men

ě, a

le rá

zně

Jaro

slav

, vla

stně

ne

Jaro

slav

, nýb

rž č

.1.

„Mus

í voz

it Al

enku

vko

čárk

u,“ v

ysvě

tlo-

valo

č.7

, avš

ak z

výra

zu č

.1 b

ylo

vidě

t, že

č.6

bude

nen

ápad

ně a

rafin

ovan

ězp

rovo

zeno

ze

svět

a ne

bo ji

ným

způ

-

sobe

m z

nem

ožně

no. P

ak č

.1 b

ezm

ešká

ní v

ytáh

lo sh

ora

uved

ený

plán

ek,

ukáz

alo

na d

ocel

a ur

čité

mís

to v

Such

émžl

ebu

apo

ruči

lo: „

Zde

bude

me

kopa

t.“D

ali j

sme

se m

lčky

, avš

ak s

nadš

ením

do

prác

e. D

va č

leno

vé s

lehk

ými s

rdci

kop

ali

krum

páče

m, d

va ry

li rý

čem

adv

a há

zeli

hlín

u st

rano

u. P

o ch

víli

jsm

e si

nás

troj

evy

měn

ili. P

ráce

šla

rych

le k

upře

du. Z

aho

dinu

jsm

e už

stál

i do

půl l

ýtek

vjá

mě,

kter

á se

měl

a st

át ta

jným

výc

hode

mz

blud

iště

. Tu

č.3

pokr

očilo

slo

pato

uo

něko

lik st

op k

upře

du –

apr

ávě

vté

chví

li č.

5 zv

edlo

kru

mpá

č, k

terý

byl

na

konc

i nep

ořád

ně z

aklín

ěn h

řebí

kem

.o

zval

se tr

havý

zvu

k a

č.3

se z

ačal

ooh

mat

ávat

vza

du n

a ka

lhot

ách.

Nap

jatě

jsm

e oč

ekáv

ali v

ýsle

dek.

Tu

se č

.3 z

ačal

yko

ulet

zoč

í slz

y a

tvář

se m

u st

áhla

do

brek

u. h

ned

jsm

e po

znal

i, ko

lik u

hodi

lo.

Díra

vka

lhot

ách!

zden

ěk s

vobo

da(d

okon

čení

příš

tě)

Nakre

slila:

Luc

ie Kr

ajčiří

ková

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

IK

ŘE

SŤ

AN

SK

Ý Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

63

Ču

ňá

tko

a Z

latí

čko

Čá

st 7

. Ja

rní

úk

lid

Jak

o v

mno

ha ji

ných

dom

ácno

stec

h,pu

stila

se m

amin

ka N

ovák

ová

dove

lkéh

o ja

rníh

o úk

lidu.

Vyb

rala

si k

tom

uví

kend

, kdy

zůs

tala

sam

a do

ma,

pro

tože

tatín

ek N

ovák

odj

elso

běm

a dě

tmi a

seps

em n

a ch

alup

u.ro

zhod

la se

, že

umyj

e vš

echn

a ok

naa

dveř

e, v

ydrb

ala

koup

elnu

, peč

livě

oprá

šila

vše

chny

kera

mic

ké so

šky

napo

licíc

h, o

braz

y,vy

lešt

ila z

rcad

la,

vypr

ala

zácl

ony

azá

věsy

, nav

osko

vala

park

ety.

..Kd

yž v

šech

nov

nedě

li po

zdě

odpo

ledn

e do

děla

la,

unav

ená,

ale

spok

o-je

ná, ž

e je

prá

ce h

otov

á, v

rátil

a se

roz-

dová

děná

rodi

nka

dom

ů.S

nadš

ením

voč

ích

mam

ince

vyp

rávě

li,ja

k šl

i na

výle

t do

lesa

, kde

vyl

ezli

na sk

álu,

poto

m u

klou

zli n

a bl

átě

apo

zád

ech

sjel

iaž

dol

ů. Ta

tínek

mam

ince

som

luvn

ým ú

s-m

ěvem

pře

dal v

elký

pyt

el šp

inav

ého

prád

la. J

eště

že

si v

té šp

íně

nese

dli d

oau

ta, m

ysle

la si

vdu

chu

mam

inka

ane

sla

prád

lo k

prač

ce. A

ž te

ď si

ale

vši

mla

blá

-tiv

ých

stop

na

podl

aze

vpř

edsí

ni, p

roto

žebo

ty m

ěli v

šich

ni p

ořád

um

azan

é. A

psí

tlapk

y ro

vněž

zan

echá

valy

výr

azné

otis

ky.

Dět

i běž

ely

do k

uchy

ně, ž

e m

ají o

brov

ský

hlad

. Jak

mile

uvi

děly

obl

íben

ou b

ábov

ku,

kter

ou ji

m m

ilujíc

í mam

inka

upe

kla,

vrh

lyse

na

ni a

brzy

byl

y dr

obky

všu

de k

olem

.Kd

yž se

vzá

pětí

nahr

nuly

do

vany

, aby

sevy

koup

aly,

opu

stily

kou

peln

u ve

stav

u

zdal

eka

ne ta

k či

stém

, jak

ý by

l ješ

tě p

řed

chví

lí.N

avíc

zač

alo

prše

t, ta

kže

krás

ně u

myt

áok

na b

udou

za

chví

li op

ět z

acák

aná.

..M

amin

ce b

ylo

nad

tou

mar

nou

prac

í do

pláč

e. C

o m

yslít

e, p

omoh

l iu

Nov

áků

Zlat

íčko

? Ten

tokr

át n

e, a

le m

amin

ka b

ezpo

moc

i pře

ce je

n ne

zůst

ala.

Kdy

ž to

vid

ělta

tínek

, zas

tydě

l se,

že

na k

luky

ned

alle

pší p

ozor

, kaž

dého

plá

cl p

řes z

adek

,na

řídil

jim v

ylux

ovat

dro

bky

asá

m u

myl

koup

elnu

ipo

dlah

u v

před

síni

. Tak

co

mys

líte,

zvl

ádne

me

ty n

aše

nepo

řádk

yta

ké sa

mi?

Jana

Kra

jčiří

ková

Nakre

slila:

Elišk

a Zap

fová

Deset v

eliko

no

čních

po

stav

Nakreslila: Lucie Krajčiříková

Příběh Velikonoc určitě znáte, děti, proto věříme, že pro vás nebude těžké poznat, ke

které postavě se vztahuje stručný popis.

Petr, Jan, Jidáš, Šimon z Kyrény, M

arie Magdalská, Pilát,

Josef z Arim

atie, Nikodém

, Barabáš, Herodes, A

ntipas

1. Jeden zJežíšových učedníků, kterého

obzvláště miloval. Svěřil m

u do péče svoum

atku.2. M

už, jenž si vyžádal Ježíšovo tělo, aby jem

ohl pohřbít.3. řím

ský místodržitel, který na přání zás-

tupu odsoudil Ježíše ksm

rti, ačkoliv na němžádnou vinu nenašel.4. u

čedník, jenž Ježíše zradil za třicetstříbrných. Když viděl důsledek svého činu,vzal si život.5. Judský král, který dal popravit JanaKřtitele a

vyslýchal Ježíše před popravou.6. M

už, kterému řím

ští vojáci uložili, aby po-

mohl Ježíšovi nést těžký kříž.

7. žena, která Ježíše věrně následovalaa

našla jeho prázdný hrob.8. Zločinec, který na přání zástupu dostalm

ísto Ježíše svobodu.9. u

čedník, který ačkoliv se zapřísahal, žeJežíše nikdy nezapře, třikrát jej po jeho zat-čení ze strachu zapřel, ještě než kohout za-kokrhal. 10. člen židovské rady, tajný Ježíšův násle-dovník, který jej navštívil jednou v

noci.Pom

áhal při Ježíšově pohřbu.

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

54

Proč se vlastně tento den jm

enuje „Ze-lený“? Je to snad proto, že někde se

tradičně na Zelený čtvrtek jí špenát? určitě

ne – tento lidový zvyk se spíš naopak

odvozuje od označení dne. To ale se zelenoubarvou nem

á původně nic společného.Vzniklo přesm

yčkou – určitým zkom

olením– původního něm

eckého jména g

reindon-nerstag, což znam

ená lkavý, uplakanýčtvrtek, na g

ründonnerstag, což je německy

právě Zelený čtvrtek.Jinak Zelený čtvrtek je spojen předevšíms

poslední večeří Pána Ježíše sučedníky.

Jako všichni židé vten den jedli na

připomínku vyvedení izraelců z

egyptskéhootroctví tradičního velikonočního beránka,

nekvašené chleby, hořké byliny apili víno.

Pán Ježíš poté pronesl známá slova us-

tanovení večeře Páně – vyzval učedníkya

všechny jejich následovníky, aby napam

átku jehooběti spolu lám

alichléb a

pili vínoz

kalicha. Vřadě

našich nábožen-ských obcí se ujalzvyk na Zelenýčtvrtek si tytoudálosti připom

í-nat hodemberánka – pesa-chovou večeří.Ježíš jako výraztoho, že bychomsi m

ěli navzájemsloužit, um

ylsvým

učedníkůmnohy. Také tentoobřad bývá někdyzařazován připřipom

ínání ve-likonočníchudálostí.

Po večeři se Pán Ježíš odebral do getsem

an-ské zahrady, kde se m

odlil, zatímco unavení

učedníci usnuli. Vzápětí Jidáš, který PánaJežíše zradil židovské radě, přivedl vojáky,kteří jej zajali. Ježíš byl vyslýchán nejprvepřed židovskou radou, poté před řím

skýmvládcem

Pilátem a

judským králem

hero-

dem. Během

výslechu před radou Ježíšetřikrát zapřel učedník Petr, protože se bál,aby nebyl potrestán spolu s

ním.

Jana Krajčiříková

Zelen

ý čtv

rtek

Nakreslila: Lucie Krajčiříková

KŘ

ES

ŤA

NS

KÝ

Č

AS

OP

IS

P

RO

D

ĚT

I

Víra provází jejich každodenní životv míře, která je u nás obvyklá jenv opravdu hluboce věřících rodinách;v českých vesnicích v Banátu je alepatrná na každém kroku. Ve vsích i v kra-jině je téměř nemožné najít neozdobenýkříž, v neděli jde velká část obyvatel dokostela a o svátcích jdou praktickyvšichni. K této skutečnosti přispělaznačná izolovanost od okolního, vesměsrumunského pravoslavného obyvatel-stva. I když od devadesátých let s odcho-dem místních do staré vlasti a v menšímíře i do rumunských měst dochází k ci-telnému úpadku tradic, jsou mnohédosud udržovány. Oslava církevníchsvátků je pak záležitostí celé komunity.V Banátu je krásně po celý rok, nicméněnávštěva v době svátků je zvláště pro vě-řícího člověka nezapomenutelným zážit-kem. Příchozí se může zcela přirozeněpřipojit a naplno pocítit Boží blízkost,o které jsme psali v minulém příspěvku. Svátky, které se z mnoha důvodů nabí-zejí, jsou Velikonoce. Jednak jsou s nimispjaty celkem pochopitelně největšíoslavy, jednak jsou v příhodné době, kdyse na rozdíl od vánoční doby není prob-lém do Banátu dostat. V Banátu se Veli-konoce nazývají červenými svátky podle

barvených vajíček a podle slunce, kterémívá zjara často červený nádech.

MasoPusT

Velikonocům tradičně předchází postnídoba. Stejně jako u nás bývá nebo spíšbývalo předcházející masopustní obdobízakončeno bály. V minulosti bývaly běž-ně tři a jeden z nich býval vyhrazen dětem.Poměrně pravidelně se bál koná na Ger-níku, kde se zdařilo obnovit tradici do témíry, že ženy přicházejí v tradičních pa-rádních krojích. Pokud se nad tím někdopozastavuje, pak je třeba říct, že gernickýkroj je ze všech banátských krojů nejná-kladnější a nejsložitější. Skládá se z vrch-ní sukně, tří až čtyř silně nabíranýchspodních sukní, halenky (jupky), zástěry,šátku nebo ozdob do vlasů. Na jednu běž-nou banátskou sukni je třeba dva metrylátky, na gernickou ještě o něco víc. Všech-ny součásti je potřeba vyprat, naškrobita hlavně vyžehlit. U takového množstvíbohatých sukní je to „zábava“ na několikdní. Masopust končíval v úterý voděnímmedvěda, muže ovinutého slaměnými po-vřísly upoutaného na řetězu a vybavené-ho zvoncem. Povřísla se pak pálila, abyspolu s nimi byly zničeny masopustní hří-chy. Veškerá zábava a veselí končí půlnocí.

PosTní DoBa

Popeleční středou začíná postní doba, spo-jená s přijetím tradičního popelce. Postnídoba s sebou přináší ztišení. Je zakázánotancovat, nepořádají se svatby ani křtiny.Lidé se oblékají střídmě, vyhýbají se kři-klavým barvám, zejména červené. Běhemcelé postní doby věřící přicházejí dvakrátnebo i třikrát do týdne do kostela společněse pomodlit křížovou cestu. Pátou postníneděli, smrtnou, se kříže zakrývají fialo-vou látkou. Ženy přicházejí na boho-službu v černých nebo šedých smutečníchkrojích. Velký velikonoční oktáv začínáKvětnou nedělí. Na tuto bohoslužbu při-cházejí ženy tradičně v bílých krojícha stejně jako u nás v katolických kostelechse při bohoslužbě světí kočičky. Pokudjsou Velikonoce v pozdějším termínu,trhají se kočičky v předstihu a do Květnéneděle se uchovávají v chladu ve sklepích.Posvěcené se pak z kostela odnášejí nejendomů, ale i na hřbitov na hroby zemře-lých. Kočičky se zapichují i na okraje polí,zejména těch, kde byla nebo bude zasetapšenice, která jako místní nejcitlivější plo-dina vyžaduje největší ochranu. Kočičkyponechané doma se zapalují, pokud seblíží nějaká pohroma, jako například silnábouřka, nebo je někdo vážně nemocen.V některých kostelích se o Květné nedělikonají pašije.

ZElEný ČTVRTEk

Na Zelený čtvrtek probíhá slavná bohos-lužba s omýváním nohou 12 mužům.Podle toho, jak líčí Velikonoce děti v Ger-nickém školním kalendáři z roku 2004, senemusí jednat jen o starší „zasloužilé“členy farnosti. Všechny děti totiž mluvívýslovně o chlapcích. Umývání nohouchlapcům-ministrantům namísto členůmfarní rady zavedl po svém příchodu do ei-bentálské farnosti otec Václav Mašek. Na Zelený čtvrtek umlkají zvony a na je-jich místa nastupují hrkáči. Dříve bylatato funkce vyhrazena chlapcům. V po-slední době, kdy je mladých málo, jsoudo skupin hrkáčů přibírána i děvčata.Každou skupinu vede kaparáš, kteréhovšichni poslouchají. Hrkáči se poprvéscházejí na Zelený čtvrtek večer, kdy sedomlouvají a učí písničku, kterou své ob-chůzky provázejí.

VElký PáTEk

Poprvé se hrká při rozednění na Velkýpátek a pokračuje se až do vzkříšení. Jeto poměrně náročné, protože se s hrkánímmusí několikrát denně obejít, tedy spíš

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

Český zápas 7č. 12 16. 4. 2017

Červené svátky v BanátuV prázdninovém čísle jsme vám představili komunitu českých krajanů žijící odprvní poloviny devatenáctého století v jihovýchodním Rumunsku v oblasti na-zývané Banát. V době svého odchodu ze staré vlasti si s sebou tito lidé odneslitehdejší životní styl i tradice, ze kterých se mnohé zachovalo. nejsilnější z nichje hluboká víra v Boha, která našim krajanům dodávala sílu v nelehkých dobách.

➲

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

8 Český zápas č. 16 16. 4. 2017

oběhnout celá vesnice. Na klucích i hol-kách je však vidět radost z jejich výlučnéhoúkolu. Obchází se vždy ráno, v polednea večer a k tomu ještě před každou bohos-lužbou. Během obchůzky děti zpívají: „A ty, Jidáši nevěrný, cos to učinil, žesPána svého židům prozradil? Židi ne-věrný, na kopci černým, kopali jámu, Je-žíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali, naVelkej pátek do hrobu dali, na Bílou so-botu zas vykopali. Tento smutnej čas ob-rátil se vesele, zato my se radujeme, že

Pán Kristus z mrtvých vstane.“ Při kle-kání se pak začátek mění na „Klekánízvoníme, Jidáše honíme, Jidáši chraň se,cos to učinil…“ Text písničky se mírněliší mezi vesnicemi stejně jako hrkačky.Zatímco v Gerníku potkáme kluky s hrka-cími bedničkami zavěšenými okolo krkunebo na rameni, v Bígru se setkáme s plo-chými podlouhlými hrkačkami nazýva-nými basami. V Rovensku mají hrkačepodobu jakéhosi trakářku. Každá sku-pina má i jednoduché klepačky. Na Velký pátek začíná přísný půst, kterýna rozdíl od nás končí až vzkříšením naBílou sobotu. Kromě půstu se k Velkémupátku váže řada obřadů. Hned po ránu selidé vypravují omýt k prameni, aby zesebe smyli všechnu špatnost a vyprosili siochranu před nemocemi a zlými silami.Někdy se omývání odbývá jen doma. Dovědra se nabere voda, tou si dotyčný potřeobličej a kapky rukama ostřikuje co nej-dál od sebe při odříkávání: „Ráno, ra-

nečko, dřív než vyjde slunečko, než jsoužidé Pána Krista jali, ptali se ho, je-li muzima či není, není ani nebude, kdo mu za-chovávat bude, na zimnici stonat ne-bude.“ Zbylá voda se pak vychrstne conejdál. V Gerníku se děti chodí omývatk velkému prameni na severozápadnímokraji vesnice ke konci ranní velkopá-teční řehtací obchůzky. Od deseti hodin proběhne poslední po-božnost křížové cesty. Výjimečná je tatopobožnost v Gerníku, kde jsou jednotlivá

zastavení umístěna na svahu protikostelu. Před začátkem pobožnostijsou do jednotlivých kapliček umís-těny obrazy malované na plechovýchtabulích. Od kostela vyráží průvods fábory, křížem se zahaleným Spasi-telem a nástroji Kristova mučení,které nesou děti. Za těmito hlavnímiaktéry jde sbor zpěváků. Kromě hlav-ních aktérů jsou všichni oblečeni vesmutečních šatech, stejně jako naSmrtnou neděli nebo na pohřbech.Kromě těchto příležitostí smutečníkroje nosí vdovy. Pokud ženy již(nebo ještě) smuteční kroje nemají,oblékají si černé halenky a kalhotynebo sukně. Nikoho nenapadne jítv barevném oblečení. Pokud se někdotakový vyskytne, pak je to na 99 %turista. Průvod se za zpěvu zvolnapřesouvá mezi jednotlivými zastave-ními. U každého se přečte příslušnáčást textu, přičemž stěžejní pasážeděti odehrají. Je krásné pozorovat, jakmoc jsou děti do velikonočních oslav

zapojeny a jak významné role během ob-řadů hrají. Po závěrečné modlitbě navrcholu křížové cesty u tří křížů se shro-máždění pomalu rozchází. Muži sbírajía odnášejí do bezpečí fary obrazy. Ostatníza tlumeného hovoru nebo v tichém roz-jímaní odcházejí do svých domovů.Zvlášť pokud Velikonoce vycházejí najeden z pozdějších termínů, mohou sevšichni kochat probouzející se jarní pří-rodou a zpěvem ptáků, kterých je v Ba-nátu opravdu hodně. Na stráni v okolíkřížové cesty pokřikují krutihlavovéa dole u potoků jsou běžně slyšet oba sla-víci, nám známý obecný i u nás méněhojný slavík tmavý, dříve nazývanýuherský, ke kterým se často přidá u násprakticky vyhynulý skřivan lesní. Kulisaje doplněna kvetoucími švestkami, slí-vami, blumami, trnkami či jak se těmvšem ovocným stromům s modrýmiplody ve zdejších krajích říká.Od tří hodin odpoledne začíná další po-

božnost kladení Pána Krista do hrobu.Socha zraněného mrtvého Krista, sejmu-tého z kříže, se ukládá do stylizovanéhohrobu, vystlaného ozdobnými poduškamia obloženého jarními květinami i zelenounarašenou pšenicí. Někdy je pšenice na-seta do dřevěného kříže, na který se paksocha klade. Kristus na kříži, zahalený odSmrtné neděle fialovou látkou, se odha-luje a klade do blízkosti hrobu. Před po-ložením Krista jej každý z přítomnýchpolíbí. Zvyk líbání Krista se v Banátudosud svědomitě dodržuje. Krista jdouk oltáři všichni políbit na konci každé bo-hoslužby. V blízkosti Božího hrobu hořísvíčky. Nedílnou součástí scenérie jei kasička nebo miska na drobné finančnípříspěvky.

Bílá soBoTa

Na Bílou sobotu mnohde pokračuje vel-kopáteční půst. Celý den se nese přípra-vami na večerní vzkříšení. To začíná ažpo slunce západu. V odhadnutou dobu sevšichni sejdou před kostelem a vyčkávají,až slunce skutečně zajde za obzor. Poténásleduje svěcení ohně a vnesení světlaKristova do svatostánku. Za ním přichá-zejí slavnostně oděné družičky nesoucí nazdobených polštářcích nástroje Kristovaumučení. Vlastní bohoslužba je stejnájako v našich katolických kostelích až nato, že se často nečte všech sedm starozá-konních čtení. Důvod je celkem prostý:po bohoslužbě následuje průvod vsí,který zabere s přehledem další hodinu.Průvod je podobný tomu z křížové cesty.Za nosiči praporů kráčí pod baldachýnemkněz nesoucí nejsvětější svátost oltářní.Odlišné jsou i zpěvy a oblečení, které jetentokrát barevné slavnostní. V černémzůstávají jen zmíněné vdovy. Ti, kdo majíkroj, si jej pro tuto příležitost většinou ob-léknou, takže alespoň někoho tradičněoblečeného můžeme potkat ve všech ves-nicích – kromě Eibentálu, kde se kroj ne-dochoval. I když není možné kvůli roz-lehlosti obejít celou vesnici, nedá se říct,že by průvod byl jen symbolický. Velmiobřadně a pomalu se za zpěvu postupujevesnicí, kde se za okny rozsvěcejí svíčky,což celé akci dodává zvláštní kouzlo.

Boží hoD a PonDělí VElikonoČní

Na Boží hod velikonoční po ránu obchá-zejí řehtáči vesnici, aby dostali zaslouže-nou odměnu, vajíčka, sladkosti a častoi peníze. Dopoledne se pak koná velkábohoslužba a po ní slavnostní rodinnýoběd. K němu se podle možností tradičně

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

Český zápas 9č. 16 16. 4. 2017

➲

podává pečené kůzlečí, skopové nebo te-lecí. Pokud k takovému obědu jsou po-zvaní turisté ubytovaní u dotyčné rodiny,je to pro ně opravdu velká čest. Po oběděse pojídají barvená velikonoční vajíčka.Často si je lidé naťukávají vzájemně.První řekne: „Kristus vstal z mrtvých.“Druhý nastaví své vajíčko a při úderu od-povídá: „Pravda, že vstal z mrtvých.“ Čívajíčko při ťukání podlehne, musí ho dáttomu druhému. Protože ale zjara nesouslepice jako o závod a Velikonoce jsouve znamení všeobecné hojnosti, nemusíse nikdo strachovat, že by se velikonoč-ních vajíček dosyta nenajedl, ani kdybyvšechna jeho praskla. Pondělí velikonoční se pak nese ve zna-mení dozvuků předchozích svátků. Ranníkoledování se nese v duchu dětského vin-šování kmotrům, příbuzným a známým.Děti obcházejí s pomlázkami a opět do-stávají vajíčka a sladkosti. Na rozdíl odvánoční koledy, která má hodně přátel-ský a družný charakter, kdy lidé zazpěvu vycházejí do ulic a vzájemně senavštěvují, má nebo spíše měla veliko-noční koleda soukromější ráz. V minu-losti jistě sloužila dětem jako přilepšení.Svědčí o tom výrok jedné mojí známé,která řekla, že dnes už děti na koledu ne-chodí, protože jim sladkosti bez pro-blémů koupí rodiče. Zajímavá musí býtkoleda v Rovensku, kde se chodí místos pomlázkou s dlouhým šípkovým pru-tem. Příčina je prý v tom, že v okolí ne-rostou vhodné vrby. Každopádně alešípkový prut může být vnímán jako cel-kem výmluvný prostředek k získání

pamlsků a jejich vydání jako akt sebeo-brany. Naštěstí se jím nevyšlehávají děv-čata. Velikonoční vyšlehávání děvčat totižnení v Banátu na rozdíl od nás zvykem.V některých kostelích bývá i v pondělíbohoslužba. Je třeba říct, že všechny po-psané bohoslužby se nekonají a ani v mi-nulosti nekonaly v klasické formě vevšech vesnicích. Důvodem je malý početkněží, kteří dnes stejně jako v minulostimají na starost vždy více vesnic a odslou-žit všude vše je nad jejich síly. Většinazmíněných bohoslužeb probíhá v Ger-níku, kde sídlí kněz. Ačkoli není půvo-dem Čech, za léta služby se česky velmislušně naučil. Do loňského roku sloužilčeské mše prakticky každý den, tedyi o Velikonocích, jediný český kněz, panděkan Václav Mašek v Eibentále. Běhemloňského podzimu přesídlil na odpočinekdo Bígru, kde zatím denně slouží, takžese dá očekávat, že tam všechny zmíněné

bohoslužby letos proběhnou. Do Eiben-tálu a do Svaté Heleny nepochybně zaje-dou rumunsky hovořící kněží z měst.Většinou je zde praxe taková, že maxi-mum bohoslužby proběhne v češtině a ru-munsky je jen kázání. Občas, napříkladjako v Rovensku, vypomáhají kněží při-jíždějící z Čech. Pokud se na příslušnoubohoslužbu nedostaví kněz, proběhnepobožnost pod vedením místního mod-liče, který zajišťuje pobožnosti bez přít-omnosti kněze o nedělích. K obědu se opět schází rodina a přátelé.Odpoledne se často nese ve znamení lou-čení, kdy se děti, další příbuzní i turisté,co přijeli na svátky, zvolna vydávají nazpáteční cestu. Všichni si domů vezouvýslužku v podobě všemožných dobrů-tek. Mnozí, hlavně ti věřící, odjíždějís krásným duchovním zážitkem a radostíz nevšedně prožité oslavy Kristovazmrtvýchvstání. hana skálová

Podle synoptických evangelií Ježíš žádalty, kdo toužili stát se jeho žáky, aby vzalisvůj kříž a následovali ho. Podle uspořá-dání událostí v těchto pramenech vznášíJežíš odvážný požadavek k následovánív době, kdy byla jeho popularita tak říka-jíc na vrcholu. Je to poněkud neobvykláa matoucí výzva; nepřekvapí, že řada ba-

datelů zde viděla dodatek, jenž církev vlo-žila poté, co se Ježíšovo ukřižování vtisklodo srdcí a myslí rané komunity. Pak by-chom ho mohli chápat jako poveliko-noční tvrzení, přizpůsobené podmínkámnového společenství po osudových udá-lostech pašijového týdne. Ale neexistujei jiné vysvětlení? Nemohl židovský uči-

tel při výkladu, co je učednictví, narážetna skutečnou římskou praxi?Původ rčení je snadné detekovat v hebrej-ském stylu, jenž stojí za jedním z pravdě-podobných hebrejských pramenů synop-tiků. V evangeliích se tento vůbec prvníodkaz ke kříži vyskytuje v zásadě ve dvoukontextech. Jedna verze se nachází v sériispolu nesouvisejících výroků a prozrazujeřecký syntax a redakční práci (Mt 16,24-28, Mk 8,34-9,1, L 9,23-27). Podívejme se však nyní na kontext druhý,jenž je patrně založen na solidnějších pra-menech (Mt 10,37-38, L 14,25-33). Zdezjišťujeme, že pasáž se ve starší verzipatrně nachází u Lukáše. Například počá-teční slova „Kdo přichází ke mně a nedo-vede se zříci svého otce a své matky…“

Pro badatele na poli raného křesťanství a judaismu druhého Chrámu může být jed-nou z nejkontroverznějších otázka významu Ježíšova kříže. Ten se v průběhu dějinstal pro křesťany i židy symbolem naplněným velmi silným obsahem. aktuální za-myšlení pojednává o některých možných závěrech na základě četby synoptickýchevangelií a raných židovských pramenů. nečiní si nárok na pravé a adekvátní pojetí– nicméně doufá, že postihne opomíjený aspekt Ježíšova utrpení.

kříž, Ježíš a židé

(L 14,26), byla poněkud zmírněna v Ma-toušově verzi: „Kdo miluje otce a matkuvíce než mě“ (10,37). Také Lukášovo„Nemůže být mým učedníkem“ je pravdě-podobnější než Matoušovo „není mne ho-den“; Matoušovo „…a nenásleduje mne“(10,38) je druhotné vzhledem k Lukášovu14,27: „a nejde za mnou“. Lukáše 14,27lze ve skutečnosti rekonstruovat do po-doby, která reflektuje hebrejský idiomz doby mezi pozdní biblickou hebrejšti-nou a hebrejštinou Mišny: Kdo na sebe

nevezme svůj kříž (či ukřižování) a přijde

za mnou, nemůže být mým žákem.U L 14,27 výrok nevykazuje doklady re-dakce v řečtině a je patrně původní. Mů-žeme také konstatovat, že podobenství,která po výroku u Lukáše následují,dobře korespondují s tématem nároků a riskování při následování mistra.Může výrok, přisouzený židovskému uči-teli z doby druhého Chrámu, skutečněreflektovat realitu historického kon-textu? Užil by skutečně Ježíš takovoumetaforu pro své následování?Trest smrti ukřižováním je starý. Nevyna-lezli ho Římané, ačkoli ti objevili jeho ne-sporné „výhody“ coby způsobu potlačenílidového odporu: postava ukřižovanéhočlověka musela vyvolávat intenzivní po-city strachu, a to i v době, kdy bylo násilítéměř na denním pořádku.Ačkoli bylo utrpení židovského lidu podŘímany skutečností, kterou zmiňují téměřvšichni dějepisci té doby, jen několik za-znamenalo zcela zřejmé důsledky vevztahu k Ježíšově smrti. Je možné, že by-la role, kterou sehrál Pilát jako reprezen-tant Říma v odsouzení a popravě Ježíše,z logických důvodů minimalizována? Jenáhoda, že termín „Římané“ synoptikovéneužívají a v evangeliích k nim takto od-kazuje jen Jan a to pouze jednou (11,48)? Je tragické, že ve velmi rané době v his-torii církve se kříž stal symbolem tzv. ži-dovského odmítnutí Ježíše a symbolemkolektivní viny za jeho ukřižování. Někte-rým církevním otcům se zdálo zcela lo-gické konstatovat: Židé zabili Kristaa podle toho je třeba s nimi nakládat. Titocírkevní otcové se příliš netrápili se zjiš-ťováním historických faktů. Ani se neza-mýšleli nad textem ve Sk 4,27 o tom, žena Ježíšově zatčení a exekuci spolupraco-vali představitelé Říma a jisté židovskéelementy. V rané době se tak vědomí o ko-lektivním podílu všech Židů na Ježíšověsmrti stalo samozřejmou součástí patris-tické teologie; starší téma zabíjení pro-roků bylo vztaženo i na Krista, Mesiáše.

Jiný pohled na kříž se však ukáže, když sena něj podíváme v historickém kontextu:jeví se pak jako symbol připravenosti Židůpodstoupit utrpení za víru. Mojžíšova zá-věť, židovské dílo, které patrně předchá-zelo Ježíšově době, tak hovoří o ukři-žování obřízky: „A přijde na ně náhlá od-plata a hněv, jaký nezažili od věků až potuto dobu, kdy vůči nim pozvedne králekrálů pozemských a sílu s velikou mocí.Ten dá ukřižovat vyznavače obřízky.Neboť ty, kteří budou odpírat, dá mučit,vydá je v poutech do vězení a jejich man-želkami podělí pohany...“ Za tyto činy ná-silí má být zodpovědná osoba neži-dovského původu, král králů země. ČtenářiNového zákona okamžitě rozpoznají na-rážku na obřízku coby označení Žida, cožje terminologie, která se objevuje veSkutcích a v Pavlových epištolách. Mezi svitky od Mrtvého moře čtemev 4QpNah 1,7-8 o mužích pověšených za-živa na dřevo. Předpokládá se, že zmínkaodkazuje k ukřižování – způsobem, jenžreflektuje několik novozákonních pasáží.Jelikož Josef Flavius zaznamenává, žehasmonejský král Jannaeus poslal v r. 88př. Kr. na smrt na kříži osm set farizeů, ba-datelé se shodují, že zmíněný svitek narážíprávě na tuto tragickou událost. V rabínské literatuře je předepsáno, abypo popravě bylo tělo odsouzence pově-šeno na kůl. Chrámový svitek z Qumránuvšak tomuto halachickému názoru opo-nuje, neboť pověšení na kůl či na křížuvádí přímo jako způsob popravy. Tutomyšlenku reflektuje i Targum ke knizeRút (1,17), kde zmínka o ukřižování ucho-vává odlišnou halachickou tradici, snadzaloženou na starších sektářských prame-nech, které odporovaly ústnímu zákonu. Jiný odkaz k ukřižování v rabínské litera-tuře popisuje nespravedlivou popravu mu-drce Joseho ben Joezera (2. stol. př. Kr.),jednoho ze dvou rabínských vůdců svédoby. Svého strýce, spravedlivého Joseho,údajně nechal ukřižovat zlý kněz Alcimus.V midrašické literatuře je motiv ještě roz-vinut, zvláště výsměchem Alcima strýci.Zatímco u Římanů se ukřižování staloběžnou záležitostí, tento způsob popravyu Jannaea a Alcima musel židovský lid,jenž měl vypracovaný zákonný systémk poskytnutí spravedlivého soudu, ne-hledě na způsob hrdelního trestu, jenžzajišťuje rychlou smrt bez zbytečné agó-nie, vpravdě šokovat.V Toseftě (doplněk k Mišně) r. Meir vy-práví podobenství, které ilustruje, jak iz-raelští mudrci vnímali krutou praxi:

„Představte si dva bratry, dvojčata, kteřívypadají navlas stejně. Jeden byl král nadcelým světem a druhý se stal zlodějem.Zloděje po čase chytili a pověsili na kříž.Každý, kdo prošel kolem, si řekl: ́ král bylukřižován!´ Tak bylo psáno: ´je prokletBůh (kvůli) pověšenému´ (Dt 21,23)“ Samozřejmě že králem je míněn Bůh sám.Proto dle humanistického přístupu r. Mei-ra, kdykoli je ukřižována lidská bytost –vytvořená jako Boží obraz – je proklet Bůhsám. I když jde o notorického zločince,ukřižování umenšuje božský obraz Boha. Co se týče Ježíšova soudu, můžeme se téžptát, zdali měl židovský soudní dvůr pra-vomoc popravovat. Čtyřicet let před zni-čením druhého Chrámu byla, dle talmu-dických pramenů, tato pravomoc vyňataz jurisdikce židovského právního systémua omezena na Římany. Někteří badatelésice zpochybňovali autenticitu těchtozdrojů, nicméně proč by byl pak Ježíšvůbec přiváděn před římské autority? Dleobrazu evangelií, je zodpovědnost řím-ských úředníků nad všechny pochyby.A navíc, u Lukáše nenacházíme žádnouzmínku o setkání Sanhedrinu. Historické svědectví Josefa Flavia posky-tuje hojné doklady, že Římané promptněpotlačili jakýkoli odpor. Smrt ukřižová-ním byla „oblíbeným“ způsobem, jak roz-vířit emoce strachu. Josef sám píše o zku-šenosti, kdy se během židovské války po-kusil zachránit tři ukřižované a Titus po-tvrdil jeho žádost – jen jeden z nich přežil.Kdykoli povstalec padl do římských ru-kou, Titus ho nechal mučit a ukřižovat…Během let vedoucích ke zničení chrámuse povstalcům, politickým rebelům a dal-ším osobám v opozici proti Římu rychledostalo drsného zásahu. Za dnů UmmidiaQuadrata (44-66 po Kr.) se několik lidí an-gažujících se při nepokojích v Samařskudostalo do rukou Ventidia Cumana. Byliukřižováni a pěti z nich byla useknutahlava. O několik let předtím během hla-domoru byli ukřižováni Jákob a Simeon,dva synové zélóty Judy Galilejskéhozmíněného ve Sk 5,37. Snad nejstraš-nější obraz, jenž se nepochybně na dlou-hou dobu vtiskl do paměti obyvatelIzraele, bylo možné spatřit přibližněv době Ježíšova narození, po Herodověsmrti. Podle Josefa Flavia dal Quincti-lius Varus ukřižovat dva tisíce židů. Jo-sefova zpráva naznačuje, že ačkoli byltento trest již notoricky znám, na to, cose odehrálo za Vara, lidé hned tak neza-pomenou. Není proto divu, že izraelští mudrci si jsou

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

10 Český zápas č. 16 16. 4. 2017

Český zápas 11č. 16 16. 3. 2017

ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy

koncerty u sv. Mikuláše● 17. 4. - 20 hodinBaCH, dvoŘák, liSZT, GerSHWiNPrague Brass EnsembleA. Bárta - varhany● 18. 4. - 17 hodinHÄNdel, BaCH, TeleMaNN, MoZarTM. Hanzal - varhanyF. Bílek - trubka● 19. 4. - 17 hodinB. Rabas - varhanyH. Jonášová - soprán● 20. 4. - 17 hodinBaCH, MoZarT, FraNCk, CaCCiNiCanto Corno e Organo● 21. 4. - 17 hodinBaCH, PaCHelBel, BUXTeHUde,FraNCk F. Šťastný - varhanyM. Laštovka - trubka● 21. 4. - 20 hodinMoZarT, BaCH, vivaldi, dvoŘákPrague String OrchestraA. Vondráčková - housleV. Vlna - hoboj● 22. 4. - 17 hodinCaCCiNi, BaCH, vivaldi, MoZarTZ. Němečková - varhanyV. Likérová - soprán● 22. 4. - 20 hodinMoZarT, dvoŘák, vivaldi, HÄNdelVivaldi Orchestra Praga● 23. 4. - 17 hodinHaydN, BaCH, MoZarT, dvoŘákAdamus TrioJ. Adamus - hoboj, anglický rohM. Adamusová - housleM. Levický - klavír, varhany● 23. 4. - 20 hodinBaCH, dvoŘák, liSZT, GerSHWiNPrague Brass EnsembleA. Bárta - varhany (Inzerce)

Český zápas jako Týdeník Církve československé husitskéK anketě o nové grafické úpravě

Vážení čtenáři,pozdravuji Vás a oslovuji Vás ve věci záměru nové grafické úpravy označení našeho periodika. Na zadní straně tohoto čísla naleznete návrh,který vzešel z diskuse o našem církevním tisku v biskupské radě. Navržená úprava graficky zvýrazňuje „Týdeník Církve československé hu-sitské“. Není však měněn název našeho periodika „Český zápas“, ale je navržena jen jeho nová grafická úprava a podoba. Motivem k tétoúpravě je zřetel misijní a pastorační, aby na čelní straně našeho tisku byl očím zřetelnější název naší církve. Pokud v návrhu vyniká označení„Týdeník“, pak je to i z důvodu biblického rytmu týdne s nedělí jako dne Páně.Prosíme, odpovězte na anketu jako členové církve a čtenáři periodika osobně, a nikoli anonymně. Vyjádřete svůj pohled a sdělte nám pí-semně, zda jste spíše pro zachování stávající podoby nebo jste otevřeni této navržené grafické úpravě.

Za biskupskou radu CČSH bratr patriarcha Tomáš Butta

aNkeTa

Uvítal(a) byste grafickou změnu hlavičky novinových i magazínových čísel týdeníku Český zápas tak,jak ji prezentuje aktuální zadní strana časopisu?

aNo Ne

Jméno: Příjmení: Náboženská obec:Vaše vyjádření prosím posílejte do 15. května 2017 na adresu: Tajemnice Ústřední rady Církve československé husitské,Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6, případně elektronicky na: ustredni.rada@ccsh.cz

dobře vědomi symboliky ukřižování jakoutrpení Židů v cizím nepřátelském světě.Hebrejský výraz calav se v rabínské lite-ratuře objevuje mnohokrát; může nabývatvýznamu „pověsit“ mrtvolu na kůl po po-pravě; avšak dle kontextu jej lze přesnějipřeložit jako ukřižovat či nabodnout.V Mekiltě (sbírce výkladů Exodu) r. Na-tan naznačuje, že dodržování Desateramůže vést až k mučednictví: „Ti, kteří měmilují a má přikázání zachovávají (Ex20,6), jsou ti, kdo dlí v Izraeli a riskují svéživoty kvůli přikázání. Proč tě vedou napopravu? Protože jsem svého syna obře-zal, aby se stal Izraelitou. Proč tě vedou,aby tě upálili? Protože čtu Tóru. Proč těvedou, aby tě ukřižovali? Protože jsemjedl nekvašený chléb.“ A přece snad nejvíce šokující zmínkao popravě ukřižováním v rabínské litera-tuře se objevuje v raném židovském vý-kladu o oběti Izáka. Mladý Izák si bere nazáda dřevo, aby ho nesl k oltáři, kde jejeho otec Abrahám připraven obětovat mi-lovaného syna jako lidskou oběť, o kterouho Bůh požádal. Toto vyprávění dalovznik mnoha pozoruhodným kázáním jakkřesťanských tak židovských exegetů.V raném midraši Genesis Rabba autorlíčí doslova: „… bylo to, jako kdyby od-souzenec vzal na ramena svůj kříž…“Ve snaze tlumočit význam stěžejní udá-losti biblického textu si židovský vykladačvybral obraz odsouzeného muže, jenžbere svůj kříž a jde k místu popravy. Citované doklady ukazují, že uvedenérčení mohlo mít kořeny ve skutečnosti utr-pení Izraelců v době druhého Chrámu. Jak

je vidět, římská praxe zastrašit podrobenénárody tímto krutým způsobem popravybyla Židům tak důvěrně známa, že i ži-dovský pramen se k němu uchýlil cobymetafoře připravenosti nevinného vytrpětsmrt pro poslušnost Boží vůli. Tento závěr má pak dalekosáhlejší dů-sledky. Ježíš byl jedním z mnoha, kdo zaŘímanů dobrovolně trpěli za svou víru, zasvůj lid. A přece bylo jeho utrpení přetvo-řeno v ospravedlnění persekuce židů křes-ťany a vydláždilo tak jejich vlastnípředlouhou a mučivou cestu Via Dolo-rosa. Stalo se pramenem, z něhož někteřístále pili – když se násilím obraceli protilidem samotného Ježíše. Proti lidem, kterétolik miloval a pro které zemřel.Pro křesťany je Ježíšova oběť prostřed-kem spásy a smíření mezi Bohem a člově-kem. A současně, z perspektivy židov-ského závazku plnit Boží vůli, kříž ilu-struje ochotu a připravenost k tomu zůstatpevný i za nepřátelských okolností a do-svědčit tak víru v jediného pravého Bohaa důvěru v jeho slib poslat zachránce. Rov-něž také kříž demonstruje Ježíšovu solida-ritu s židovským lidem a jejich národnímutrpením v dějinách. Učí, že i ta největšíporážka může být transformována ve ví-tězství. Ano. Ježíšovo poselství je stáleživé a jeho utrpení může přinášet spásu,kdekoli lidé odpovídají na jeho volánía kdekoli se jeho učení dostává do praxe.

Text Brada Younga , který vyšel v časopiseImanuel v r. 1990 (24/25), jenž vydává Eku-menické teologické badatelské sdruženív Izraeli, volně převyprávěla redakce.