Projít devět setkání s biblickýmipříběhy – ať už Ježíšových součas-níků, ať postav z jeho podobenství– jsme mohli v průběhu duchovníobnovy v Broumově. Pod názvemPohyby duše – rovnováha v Kristu

jsme postupně nahlédli do devítizrcadel. Ta nám posloužila k nale-zení našich vlastních osobnostníchrysů, na nichž je pak radno dále pra-covat spolu s Kristem. Ona prácemohla začít už v hodinách tichaa soustředění, které jsme měli k dis-pozici po celé čtyři dny. Pomáhalk ní nejen výklad, odkazy na biblic-

ké texty, rozjímání, modlitby, jedno-tlivé prosby Otčenáše a bohoslužby.Účastníkům k tomu už tradičně letospočátkem dubna posloužil broumov-ský klášter. Sešel se nás tam houfek14 lidí různě zapojených do církevnípráce, aby pod vedením bratra bisku-pa Pavla Pechance hledal svoucestu ke změně. Dělo se to za pou-žití prvků metody ignaciánskýchduchovních cvičení a zkušenostís enneagramem. Dost napomáhaloztišení i po věky promodlívaný pro-stor; právě tak jako zázemí vytváře-né sestrou Janou Pechancovou.

Objevili jsme, že právě v tom,v čem jsme výrazní, můžeme do-padnout dvojím způsobem: padnoutdo pasti vlastního ega, anebo s Kris-tem najít východisko k požehnané-mu životu. Že je třeba uvědomit sisvou situaci a dát se proměnit,opouštět vyjeté koleje a nebát sedobrodružství změny.Nejen Nikodém se Krista ptal, ku-dy vede cesta do Božího království.A nejen on dostává odpověď, že jetřeba nově se pro ně narodit. Otáz-ka, JAK se to může stát, je otázkapro každého, kdo se chce ke Kristupřidat. K metanoii může člověk do-jít různými způsoby. Jedním z nichje právě práce na duchovní obnově.Prožili jsme ji v milé pospolitostis ostatními účastníky, budeme na nirádi vzpomínat. Při sdílení nad bib-lickým textem jsme se mohli otev-řeně podělit o své pohledy, otázky,pochopení, ale třeba i podrážděnía provokace. Ovšem vlastní práce,vlastní obnova je už záležitost dal-ších a docela všedních dní. Dík patří všem, kdo nám to umož-nili: benediktinům, jimž patří kláš-ter, Vzdělávacímu a kulturnímucentru Klášter Broumov, manže-lům Pechancovým a královéhradec-ké diecézi CČSH.

JW

Ročník: 99

číslo: 17

28. dubna 2019

Cena: 8 Kč

Český zápasTýdeník Církve československé husitské

Na zdi v jednom sklepě v Kolíně nadRýnem, kde se skrývalo za války ně-kolik Židů v naději, že uniknoukatastrofě, se našel tento nápis:„Věřím ve slunce, i když nesvítí,věřím v lásku, i když ji necítím;věřím v Boha, i když mlčí.“To je pravá víra: dál vidět paprseksvětla i v nejhlubší a nejtíživějšítemnotě. Věřit, i když nás všechnonutí pochybovat. Věřit v Boží pří-tomnost ve světě, kde je zoufalecítit tíživá prázdnota. Lidé mnohdybývají sobečtí, nespolehliví a řadaz nich nebere vážně zodpovědnost.Nenechme se pohlcovat prázdnotou,

nebuďme pasivní a nechme hořetolej své víry jako ony družičky, kterézůstaly bdělé při svém čekání naženicha. Toužíme být denně v och-ranném pásmu modlitby, v Boží ne-předmětné a přece osobní blízkosti.Učíme se mu naslouchat, otevřít sespásné proměně. Denně bychom měliděkovat za dar živé víry, být hlubocevděčni za živý a stále obnovovanývztah k Ježíši. V něm nacházímecestu, svatost a lásku. Život není nahodilost, jsme spolu-tvůrci svého osudu a bytí. To důležitébereme vážně, a tím je vztah k Je-žíši Kristu. Je třeba aktivně čekat na

Ježíše, ne být jako těch pět lehkomy-slných družiček, které neměly olejvíry pro své lampy. Nudilo je čekánía nebyly tedy dostatečně bdělé. Mělibychom radostně očekávat Pánasestupujícího k nám a denně odpo-vědně pracovat na vztahu s Ježíšem.Moc zlého nás chce lstivě svéstz cesty, obalamutit, nabízí růználákadla, která nás odvádějí odduchovního života. Chce nás oslepit,abychom neviděli pravé hodnotya zapomínali na ně. Nemrhejmesvým soustředěním na něco, co zamnoho nestojí. Nevyměňme něja-kou plytkou činnost za Boha, kterýv nás touží dovršit svou milost.

Olga Nytrová

Je tomu 14 dní, co jsem zhlédl ve slovenské televizipořad „10 největších Slováků“. Byl jsem velice milepřekvapen, že mezi těchto 10 největších Slováků sedostal římskokatolický duchovní Anton Srholec. Je tolegenda. Ne proto, že to byl špičkový teolog, ale proto, žeto byl kněz, který skutečně lásku k bližnímu žil a promí-tal ji do své vlastní sociální činnosti.Naše církev ve Slovenské republice měla dvakrát tu čestslyšet na bohoslužbách kázání bratra Srholce. Poprvé při-šel pozdě. Liturgie již probíhala, on se vedle mě při litur-gii objevil a já jsem se zeptal: „Na jaké texty budeš kázat?“Až šibalským způsobem odpověděl: „Na celou Bibli.“Kázání to bylo opravdu jiné. Nešlo o akademický projev,ale o rozhovor, kdy on sám si kladl otázky, odpovídal naně a do diskuze zapojil dokonce i účastníky bohoslužeb. Spřátelili jsme se. Naše církev pro jeho desítky bezdo-movců dvakrát připravovala na Hod Boží velikonočníoběd. Kolem Antona Srholce v jeho domě seděly tři desít-ky těchto lidí různého věku. Poobědvali jsme a započala

zvláštní diskuze, zvláštní vzpomínání – na téma jak jsemse stal bezdomovcem. Mezi lidmi bez domova byli takéČeši. Měli jsme pocit kousku dobře odvedené práce, alepředstava, že bych se měl starat den co den o jídlo, spanía pití těmto lidem, je představa úděsná. Byl jsem překvapený, že v prostorách, které společně sdí-lelo tolik lidí komplikovaných povah, byl pořádek. Byltam takový zvláštní duchovní řád i mezi těmi, kteří byliodkázáni na milosrdenství jiných. Bratr farář Srholec se také dvakrát účastnil společné veče-ře Páně v naší církvi. Ptal jsem se ho, jestli se může účast-nit – odpověděl: „Ano, mohu. Pánbůh to vidí a není proti.“ Byl bych rád, kdyby tento duchovní byl zvolen jako nej-větší Slovák. Přímo miloval Jana Husa a říkal: „My vámmusíme být vděční za husitské bojovníky, které naúzemí Slovenska vedl Jan Jiskra z Brandýsa.“ Dnes je již bratr Anton Srholec po smrti. Opravduz něj čišela pokora a láska, ale i část sebevědoméhokřesťana. Jan Hradil

Devět zrcadel

Naplň nás svou milostí

Římskokatolický Anton Srholec

Ekologická sekce ČKA zve k účasti na ekumenické bohoslužbě keDni Země: v úterý 30. dubna od 18 hodin v pražském kosteleNejsvětějšího Salvátora (u Karlova mostu). Kázáním poslouží ses.farářka Martina Viktorie Kopecká z Církve československé husitské.Den země, 22. duben, původně vychází z oslav provázejících jarnírovnodennost a vůbec příchod jara. Dnešní ekologicky pojatý svá-tek, motivující k tomu, abychom si uvědomili zodpovědnost vůčiprostředí, ve kterém žijeme, sahá svou historií do Ameriky 2. pol.20 let. Jeho oslavy zde m.j. vedly k založení agentury pro ochra-nu životního prostředí a k přijetí Zákona o čistotě ovzduší, o čis-totě vody a také Zákona o ohrožených druzích. V následujícíchletech se iniciativy rozšířily do zahraničí a dnes si je vzala za svévíc než miliarda lidí včetně Čechů; nápadité a pestré vzdělávacíi zábavní programy, nejen pro tento konkrétní den, najdete nawww.denzeme.cz. red

Krize v našem životě vyvstávajía mají různé důvody – zhroucenínašich představ, úmrtí, ztráta blízkéosoby, rozplynutí očekávaného,změna zaměstnání ad. Specifickoukrizí je krize víry často souvisejícís existenciální krizí. V takovém stavumůže daný jedinec vykazovat symp-tomy jako strach, stres, psychickézhroucení, obsesivní myšlenky, sui-cidální stavy, narušení vnímánítělesného schématu či okolní reality.Je velmi žádoucí, aby člověk v krizivíry vyhledal duchovního, který bymu pomohl utřídit myšlenky a po-mohl mu lépe se v situaci zoriento-vat, někdy se doporučuje ještě kom-binace s psychoterapeutickým pří-stupem, v závažných případech taképsychiatrickým. Důležité na cestě krizí víry je nedě-lat žádná závažná rozhodnutí a ode-vzdávat tento stav Pánu, neustávatv modlitebním životě, ač se to můžejevit jako zbytečné, neplodné a s ne-jistým výsledkem. Živit se Božímslovem a navštěvovat společenstvícírkve, účastnit se svátostného živo-ta a liturgie. V některých případechje nasnadě takovému jedinci poslou-žit modlitbou za osvobození čiuzdravení, ale vždy citlivě a lidskyi situačně vhodně, vést k hlubší kon-verzi, důvěře, podporovat přestosamostatnost v rozhodování a vést

k znovunabytí domněle ztracenékontroly a autonomie pro běžnýživot ať osobní nebo profánní. Dálepomoci zpracovat mentální obsahy,které jedinec prožívá, pokud jsouzde stopy traumat, falešných obrazůBoha, negativních emocí a vazeb kekonkrétním jedincům (sourozenci,přátelé, rodiče etc.), také je velmivhodné vést k odpuštění daným oso-bám a ventilaci emocí s tím spoje-ných (např. hněv, zášť, žárlivost,závist). Vždy by ústředním zájmemtohoto snažení mělo být doprováze-ní jedince ke Kristu, ke kontemplacia modlitbě. Vyváženost bychomměli pěstovat také v ostatních slož-kách lidské existence. Ve fyzickérovině dopřát jedinci odpočinek,dostatek spánku, dle možností sporta manuální práci, v psychosociálnírovině – katarzi vztahů, mediacisporů a jejich urovnání a odpuštěníkřivd, v duchovní rovině k odevzda-nosti Pánu, modlitbě, otevřenostik druhým, zapomínání na sebea používání charizmat i zapojení domístního společenství, vzdělávání sev oblasti duchovního života, dopo-ručení vhodné literatury. Během duchovního doprovázení lidív krizi nezapomínáme na lidskost,osobní duchovní zkušenost s podob-nými situacemi a stavy, hodnotudaného setkání, na prosbu a osobní

modlitbu k Duchu svatému, abyvedl a osvěcoval danou situaci.Snažíme se pastýřsky podpořit celé-ho člověka a postihnout důležitépozitivní momenty rozhovoru.V tomto případě nejde pouze o rovi-nu terapie, jedná se o lidské i Božísetkání dvou osob na cestě k Pánua sdílení společného příběhu, kdymůže dojít k obohacení obou strana je na každé z těchto stran, kolika jak do hloubky svého příběhupůjde a odhalí svoji individuálnícestu zrání v Ježíši Kristu a nakoliktaké dají obě strany prostor Duchusvatému k uzdravování, očišťovánía vedení této situace. Toto předpo-kládá upřímnost, pravdivost, důvě-ru, ochotu nechat se vést a očišťovatPánem. Smysl krize pak je ve vyjití z „vnitř-ní“ pouště ke Zdroji života, kdy pad-nou všechny naše bloky, pochyb-nosti, negativní vlastnosti, nezdravévztahy k sobě i k druhým, žádosti,strach ze smrti a jsou pohlcenyKristovým vzkříšením a jeho uzdra-vující přítomností v nás samých.Krize víry může být šancí na novýživot s Kristem a v Kristu. Když ji chytíme za správný koneca nezalekneme se temnoty roklea vytrváme v Hospodinově plánus námi, dojdeme do zaslíbené země.

Jana Jičínská

2 • Český zápas 17 • 28. dubna 2019

Z kazatelského plánu

1. neděle po Velikonocích Jako novorozené děti Boží mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním

mléku. Aleluja! (1. Petrův 2,2)

První čtení: Skutky 5,27-32

tužby postní:2. Za milost setkání s Kristem vzkříšeným a oslaveným, modleme sek Hospodinu. 3. Za požehnané stolování s naším Pánem věčně živým, modleme sek Hospodinu.

modlitba před čtením ze sv. Písem:Nebeský Otče, dopřej nám, abychom památku zmrtvýchvstání tvého Synaoslavili duchovní obnovou svých životů! Osviť nás, Bože, svým svatýmDuchem, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Druhé čtení: Zjevení 1,4-8 evangelium: Jan 20,19-31 verše k obětování: Jób 42,4-5 verš k požehnání: Jan 20,27

modlitba k požehnání:Nebeský Otče, dej, ať svátost večeře Páně, jíž nás obdarováváš v tentopožehnaný velikonoční čas, nám v přítomnosti i budoucnosti poslouží jakopravý pokrm a nápoj pro duši! Prosíme o to ve jménu Ježíše Krista, naše-ho Pána. Amen.

vhodné písně: 58, 59, 163, 244, 176, 180, 187

Nad Písmem

Tak si sáhni Jan 20,19-31

Sestry a bratři, nejvýznamnější křesťanské svátkypřed několika dny skončily. Nejsouvšak minulostí, právě naopak.Vzkříšení Ukřižovaného se stalodůvodem, proč později vzniklakřesťanská církev. Proč se dodnesscházíme kolem stolu Páně. Pročchceme žít jinak, než žije okolnísvět: v radosti z Boha, v důvěře, ženáš život má smysl, v odhodlánítrpělivě snášet těžkosti a takénezpůsobovat těžkosti druhým. Po Velkém pátku, když šly ženypomazat Ježíšovo tělo ke hrobu,slyšely: „Není tu, byl vzkříšen.“„Byl tu, mezi námi. Viděli jsmePána,“ radostně oznamovali apoš-tolové Tomášovi, který v jejichnedělním shromáždění chyběl. Kde byl? Bál se o svůj život? Nebobyl tak Ježíšovou smrtí frustrován,že ztratil veškerou víru a důvěruv Ježíšovu osobnost? Naštěstí jehospoluvěrcům na něm záleželo. Zašliza ním. Svou zprávou u něj vzbudi-li zvědavost. Takže když přišladalší neděle, už zase byl s nimi.Dosti nerada čtu o Tomášově pros-bě, že si chtěl sáhnout do Ježíšo-vých ran. Připadá mi to moc drsné,trochu sadistické (přesto, že takkonají chirurgové, naštěstí v paci-entově bezvědomí nebo lokálnímznecitlivění). Tak jako na hoře Moria nemuselzemřít Izák (byla jen prozkoušenaotcova víra), tak věřím, že aniTomáš nepotřeboval, aby se splnilo

jeho přání. Možná, že ještě neždozněla výzva: „Tak si sáhni domých ran,“ už Tomášovi vyšloz úst: „Můj Pán, můj Bůh!“ Směl sepřesvědčit sluchem. Laskavým po-zdravem a přáním „Pokoj vám“ sepřece legitimoval jejich Pán, jejichMistr. Tomáš se nelišil od apoštolaPavla, od novodobého indickéhoapoštola Sundara Singha, od mno-hých, kteří volali po hmatatelnémdůkazu. Bůh nás přece nestvořilpodle jedné šablony, a tak jsoumnozí, kteří potřebují důkazy. JežíšTomáše neodsoudil. A my to mámetěžší, než Ježíšovi současníci, pro-tože naše víra se opírá o svědectvítěch, kteří kdysi viděli a zakoušeli.Že si nevymysleli pěknou pohádku,toho důkazem je, že za svou zkuše-nost s Ježíšem platili vlastním živo-tem. Občas si vzpomenu na vyprávěnísvé kolegyně. Nebude to jejímislovy, ale to podstatné zazní. „Nafaru za mnou chodil chlapík, kterýby rád byl křesťanem, ale potřebo-val pro víru důkazy. A tak mě zahr-noval dotazy, ale mé odpovědi zpo-

chybňoval, velmi mi oponoval. Počase jsem měla dojem, že mě vlast-ně chodí trápit. A tak se staly jehonávštěvy pro mne nepříjemnými.Trvalo to hodně dlouho. Pak bylapauza. Objevil se nečekaně navánoční půlnoční bohoslužbě. Udě-lalo se mi na nic, jediná myšlenkabyla: „Chce mi zkazit i tuto sváteč-ní chvíli.“ Ale překonala jsem špat-ný pocit a soustředila se na službu.Bohoslužba skončila, lidé se rozešlido domovů a v rohu stála schoulenápostava. Když jsem zaostřila svůjpohled více, zjistila jsem, že je tomůj trapič. „Tak mě přeci jendostal,“ hlesl. Nesdělil detaily, zatozměnil svůj život. Nechal se pokřtíta stal se mým pomocníkem. Důkazpro probuzení víry přišel ve Slovua také ve slově kolegyně. „Blahoslaveni, kteří neviděli, a uvě-řili.“ To je naše situace. Bůh mámnoho jiných způsobů, jak se námmůže dát poznat. Jak způsobit, abynám srdce pro jeho zvěst – evange-lium – zahořelo.

ema Blažková

Děkujeme ti, Bože, za Ježíše Krista.

Je naším svrchovaným Pánem i bratrem.

Je nám velmi blízko, kéž pro nás zůstává autoritou.

Děkujeme za jeho oběť za nás. Nedokážeme ji ani docenit.

Otevřela nám dveře do věčnosti.

Kéž je naše srdce naplněno vděčností. Amen.

Monodisticha Daniela Czepka Pastýřská péče o osoby, které se nacházejí v krizi víry – praktické podněty Kým není, stěží dá se o Nejvyšším říc´;

kým jest, to vystihnout je těžké mnohem víc.

Kde v něčem božského nic k objevení není,tam marné veškeré jsou křiky po spasení.

Bůh žádá to, co zdola člověk započal;v tom, co Bůh shora, člověk rovným se mu stal.

Svou vůlí netrap se a dát ji Bohu spěš; Když budeš chtít co Bůh, On dá ti to, co chceš.

Čtvrtky v Černém

Genderově podmíněné násilí je tragickou realitou v každé zemi. Toto násilíbývá často skryté a jeho oběti většinou mlčí, protože se obávají stigmatiza-ce a dalšího násilí. Všichni máme morální povinnost otevřeně vystoupitproti násilí a zajistit tak, aby ženy i muži, chlapci i děvčata, byli v bezpečípřed sexuálním a jiným násilím ve svých domovech, školách, v prácii na ulicích – zkrátka na každém místě v našich komunitách.Kampaň je jednoduchá, ale důmyslná. Ve čtvrtek choďte v černém. Připnětesi placku, kterou dáte najevo, že jste součástí globálního hnutí stavícího sena odpor vůči postojům a praktikám, které umožňují sexuální či jiné násilí.Vyjádřete úctu ženám, které již bezpráví a násilí houževnatě čelí.Přesvědčte druhé, aby se k vám připojili. Černá se často užívá s negativní-mi rasistickými konotacemi. V této kampani se však černá používá jakobarva vzdoru a vytrvalosti. Čtvrtky v černém vzešly z Dekády solidarity církví s ženami (1988–1998)Světové rady církví, během níž se příběhy o znásilnění jakožto válečné zbrani,genderové nespravedlnosti, zneužívání, fyzickém násilí a mnoha tragédiích,v něž takovéto násilí přerůstá, staly ještě viditelnějšími. Viditelnější se však stalataké ženská vytrvalost, činorodost a osobní úsilí takovémuto násilí vzdorovat. Kampaň se inspirovala: ▪ Matkami zmizelých v Buenos Aires v Argentině, které o čtvrtcích protestova-ly na Plaza de Mayo proti zmizení svých dětí během diktátorského režimu. ▪ Ženami v černém v Izraeli a Palestině, které dodnes protestují proti válcea násilí.▪ Ženami ve Rwandě a Bosně, které protestovaly proti využívání znásilně-ní jakožto válečné zbraně během genocidy. ▪ Hnutím Černých křídel v Jižní Africe protestujícím proti apartheidua využívání násilí proti černochům.Připojte se k tomuto hnutí lidí a organizací, které může pro jednotlivce,komunity a národní i mezinárodní politická fóra znamenat změnu. Nechte se inspirovat druhými v tom, jak pomáhat hnutí vést: na stránkách SouthAfrica nebo www.thursdaysinblack.com a na Novém Zélandu – Aotearoa.Přečtěte si více o Spravedlivé komunitě žen a mužů Světové rady církví.Pro další informace o kampani kontaktujte: media@wcc-coe.orgk.

Připravila Kateřina Vítková

Dne 26. března vystoupil na Setkání3. věku, které pořádá pravidelněnáboženská obec v Karlíně ve spolu-prácí s MČ Prahy 8 a LDK Dialog nacestě, Zdeněk Kovalčík, farář NOCČSH ve Zlíně a celocírkevní kantor.Přiblížil přítomným historii vznikucyklu Antonína Dvořáka – Biblicképísně. Toto dílo dokončil skladatel naden přesně před 125 lety během ame-rického pobytu, tenkrát v čase veliko-nočním na Bílou sobotu. Publikum siosvěžilo znalosti úseků Dvořákova

života a dozvědělo mnoho zajímavé-ho, zvláště o jeho působení veSpojených státech. Pro mnohé bylopřekvapením, že skladatel čerpalinspiraci i v indiánské a černošskéhudbě. Mluvené slovo bylo prostří-dáno ukázkami písní, které předneslDr. Kovalčík za klavírního doprovoduK. Mlnaříka. Písně se dotkly srdcívšech a nenápadně připomněly, že ječas doby jejich vzniku, čas postnívelikonoční, čas pokory a vnitřníhousebrání. k. Salmonová

Ano, je to krásný věk. Česká televizeuveřejnila v úterý 26. března 2019hodinový program s dr. Honzákemu příležitosti jeho 80. narozenin. Tro-chu mě zamrzelo, že v relaci neza-znělo, že dr. Honzák přednášel takéna Husitské teologické fakultě spolus paní prof. dr. Haškovcovou. Zcelaurčitě ovlivnili naše studenty, neje-nom co se týče vzdělání, ale takélidskostí, kterou oba představují.S dr. Honzákem jsem měl ještě zku-šenost z pracoviště IKEMU v Krči.V roce 1974 a 1975 jsem pod jehovedením vykonal pokus 120 hodinbeze spánku. Dr. Honzák nám, pětipokusným osobám, naplňoval časi program, abychom pokus zvládli.

Strávili jsme pěkné chvíle s jehovtipnými bonmoty, ale udělil námi moudré rady psychiatra (vše jsempopsal v Teologické revue, ročník19., číslo 4, červenec – srpen 1986).Po třech dnech pokusu, tedy po 72hodinách nespaní, mě doprovázelna zkoušku k profesoru MiroslavuKaňákovi. Při zkoušce mi říkal: „Z dějin ti nemohu poradit, na tynejsem odborník.“Naše cesty se rozešly mým odcho-dem na faru do Náměště nad Os-lavou, kde později dr. Honzák sesvojí chotí strávil na naší faře čtyřiletní dovolené. Byly to krásné,veselé, ale i moudré chvíle.

Jan Hradil

V sobotu 30. března se v kostele sv.Kateřiny Alexandrijské v Klimkovi-cích rodina, přátelé, žáci, hudbymi-lovná veřejnost Ostravska a Slezska,rozloučili s člověkem pevné víry,vynikajícím chrámovým a koncert-ním varhaníkem, skvělým improvi-zátorem, organologem a hudebnímpedagogem, stavitelem varhan –prof. Alešem Rybkou, který zesnulpo delší nemoci 26. března ve věkunedožitých 80 let.Aleš Rybka se narodil 7. listopadu1939 ve vážené klimkovické rodiněv domě na Náměstí v historickézástavbě ze 17. stol., který rodRybků vlastní od r. 1887. Zde vyrů-stal a spokojeně žil po celý svůjživot. Jeho maminka byla varhanicív místním kostele sv. Kateřiny, slou-žila k chvále Páně dlouhých 46 let.Štafetu po mamince pak převzalv dalších letech i její syn Aleš, kterýv 80. letech navrhl pro klimkovickýchrám nové varhany, díky nimž sev kostele sv. Kateřiny může profesi-onálně natáčet varhanní hudba. Odraného dětství Aleš Rybka projevo-val velké hudební nadání, učil se hřena klavír a už ve svých 7 letech popr-vé zasedl ke královskému nástroji,který se mu stal celoživotní láskou.V r. 1954 vykonal přijímací zkouškuna tehdejší Státní hudební a drama-tickou konzervatoř v Brně, kde stu-doval hru na varhany u vynikajícíhopedagoga Josefa Pukla. Po absoluto-riu vyučoval na hudebních školáchv Brně, ale na přání rodičů se navrá-til do Klimkovic. Studoval pak obor

varhany na Janáčkově akademiimúzických umění v Brně, svá studiaukončil v r. 1969. Pak víc jak 40 letvyučoval varhanní hru na Lidovékonzervatoři v Ostravě. Je zajímavé,že v r. 1972 si sám navrhl projektstavby dvoumanuálových varhanv největším pokoji svého domu,který realizoval s pracovníky krnov-ské firmy Rieger – Kloss, a to tak,aby nástroj ladil s prostorem histo-rického pokoje a jeho zařízením.Toto místo se pak na dlouhá létastalo dislokovaným pracovištěm Li-dové konzervatoře v Ostravě, kamdocházeli jeho žáci. Později se podí-lel na vzniku soutěže mladých var-haníků – Mezinárodní varhanní sou-těže Petra Ebena, byl také v r. 1992jedním z iniciátorů založení středníumělecké školy varhanářské v Kr-nově. Zajímavostí v hledání stopjeho života může být i málo známýfakt, že Aleš Rybka měl rád loutko-

vé divadlo, sám za svůj život vyře-zal 45 loutek. Aleš Rybka, na něhož vzpomínáme,byl velmi milý, přátelský člověk sestálým úsměvem na tváři. Věnovalnezištně mnoho času navíc mnohadesítkám svých žáků, z nichž vycho-val skvělé varhaníky, někteří z nichjsou i členy naší církve. Prof. Rybkabyl hluboce věřícím člověkem kato-lického vyznání, ale patřil k lidemekumenicky vstřícným. To dokazujefakt, že na přelomu 60. a 70. let navr-hl dispozici – přestavbu varhanv Husově sboru v Ostravě – Svinově,kde také několik let skvěle doprová-zel bohoslužby a obřady naší církve.A nejen tam. Kdykoli byl požádáno službu v některém z našich sborůna Ostravsku, vždy ochotně posloužila také byl velmi dobrým rádcem vevěci oprav a úprav varhan našichsborů. Ve šlépějích otcových kráčíi jeho syn Pavel, pedagog a koncertnívarhaník. Za žáky a členy Církve čes-koslovenské husitské proto vyslovu-jeme velký dík za život i díloprof. Aleše Rybky, které zůstanounatrvalo v našich srdcích. Věčnéodpočinutí dej mu, Pane, a světlověčné ať mu svítí, ať odpočívá vesvatém pokoji. Zdeněk kovalčík

3 • Český zápas 17 • 28. dubna 2019

Ústřední rada CČSH vyhlašuje vyhledávací řízení na poziciredaktora/redaktorky Českého zápasu, periodického tisku CČSH

Předpoklady:- VŠ vzdělání (teologické nebo humanitní)

- praxe- znalost práce s grafickými programy výhodou

- členství v CČSH výhodouMzda dohodou.

Přihlášku obsahující životopis, kontaktní údaje a případně reference zašlete do 15. 5. 2019 na Úřad ÚR CČSH na adresu:

ÚR CČSH, Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6, nebo e-mailem na adresu: ustredni.rada@ccsh.cz

Od počátku patřila péče o tzv.„padlé“ či „ztracené duše“ k živé-mu křesťanství. V Písmu čtemeo obrácení lotra na kříži (L 23,43),o obrácení žalářníka (Sk 16,33),o obrazu posledního soudu, kdemimo jiné Pán praví: „byl jsem vevězení a navštívili jste mne“.Také naše církev se zapojila do práces vězni již od počátku. V archivníchmateriálech čteme o českosloven-ských duchovních, kteří v doběprvní republiky navštěvovali vězně.Pak přišla doba komunistickéhoútlaku a nuceného stažení církvíz veřejného života. Někteří duchov-ní, sami uvězněni, však nadále půso-bili mezi svými spoluodsouzenými.Po sametové revoluci se objevilynové možnosti, kdy věznice pomalua často nerady otevíraly své bránypro křesťanskou službu. Mnohdypřicházeli lidé, kteří sami strávili zavězeňskými zdmi jako političtí vězničást svého života. To často působilonemalé napětí.

V čase nově nabyté svobody podvedením evangelického faráře Boh-dana Pivoňky bylo založeno ekume-nické sdružení Vězeňská duchoven-ská péče (VDP), které od té dobyzaštiťuje hlavně dobrovolnou, aletaké profesionální (kaplani) duchov-ní práci ve věznicích. Dlouhá létastála v čele tohoto spolku sestra Re-nata Balcarová (CSAD), která bylaobětavou duší této organizace. Ve čtvrtek 4. dubna t.r. byl již podruhé na čtyřleté volební obdobízvolen naprostou většinou přítom-ných za předsedu tohoto spolku bratrPavel Zvolánek (CASD). Naše cír-kev pak byla zastoupena farářia zároveň kaplany br. D. Smetanou,br. A. Tomčíkem a br. R. Rokou. Co Vězeňská duchovenská péčedělá? V prvé řadě podporuje laikyi duchovní v jejich úmyslu sloužittěm, kteří se kvůli své vině a hříchuocitli ve výkonu vazby či trestu.Seznamuje zájemce se zásadamibezpečnosti, základy vězeňské psy-

chologie a přibližuje jim specifikavězeňské subkultury. Zároveň, proprvní rok jejich působení ve věznici,jim přiděluje „kmotra“. Staršíhozkušeného spolubratra či sestru, kteřímu pomáhají se zorientovat v danémprostředí a situacích. V současnostise pak VDP začíná stále více zamě-řovat na tzv. postpenitenciární péči,tj. na pomoc se zapojením propuště-ného vězně do společnosti. V práci kaplanů jde zvláště o vězně,kteří během trestu uvěřili anebo byliv pravidelném kontaktu s duchov-ním. Těmto lidem je třeba pomoci,aby mohli získat zpět svou důstoj-nost a neocitli se v rizikových situa-cích. Často jde o jakousi „rehabilita-ci po nemoci“. Člověk se musí, ob-razně řečeno, znovu naučit chodit,normálně fungovat. Vyžaduje základ-ní materiální pomoc, ale předevšímspolečenství víry, kde může najít při-jetí, zázemí, oporu, povzbuzenía v případě nutnosti i napomenutí.Pán Ježíš Kristus nás jako svou cír-

kev posílá mezi různě zraněné a po-znamenané, abychom je přivádělik němu. Je to naše povinnost. Nekaždý cítí povolání pracovat zrovnamezi vězni. Ale jako tělo Kristovobychom na tuto službu neměli zapo-mínat. A podporovat ji podle svýchmožností v prvé řadě duchovně, aletaké materiálně. Někdo se modlí, jinísi dopisují s vězni, další pak posílajífinanční podporu na duchovní litera-turu, Bible či na vánoční balíčky proděti odsouzených. Jsme vděčni, že i vedení naší círk-ve se k této službě přihlásilo a za-štiťuje ji nejen svou autoritou, aletaké podporuje dobrovolníky tím,že za ně hradí členský příspěvek. Pokud byste se chtěli jakýmkolivzpůsobem do této služby zapojit,můžete se obrátit na naše duchovníD. Smetanu (působí ve vězniciOdolov) nebo A. Tomčíka (působíve věznici Valdice). Více informacínajdete na webu: www.vdpcr.eu.

Aleš tomčík a David Smetana

Vězeňská duchovenská péče

Biblické písně v Karlíně

Psychiatr Radkin Honzák slavil 80 let

Za prof. Alešem RybkouBlaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných,který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho záko-nem rozjímá ve dne i v noci. Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dáváovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří. Ž 1,1-3

VyhlEDáVACí říZENí NA POZiCi REDAKTORA

4 • Český zápas 17 • 28. dubna 2019

MK ČR E 127 ISSN 0323-1321

Český zápasTýdeník Církve československé husitskéVydává Ústřední rada Církve československé husitské, Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6Redakce: Vedoucí redaktorka ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: Mgr. Ervín Kukuczka, grafik Milan Udržal; tel.: 220 398 107, e-mail: cesky.zapas@ccsh.czRedakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Tisk: Grafotechna. Distribuce: ADLEX, spol. s r.o. Xaveriova 1888/45, Praha 5 150 00 Předplatné: Mgr. J. Wendlíková, tel.: 220 398 117, e-mail: prodejna.blahoslav@ccsh.cz. Reklamace: tel. 220 398 117

(Řešení z čísla 15: Květná neděle.) Jana Krajčiříková

PRO DěTi A MláDEž

Tomáš Didymos

Zprávy Z ekumeny

Ve známé Tomášově větě (J 20,25) chybějí dvojice písmen.Najdete je (v přeházeném pořadí) v nápovědě.

Autor kresby Tomáš Altman

Kostel sv. Mikulášena Staroměstském náměstí

pondělí 29. 4. 2019, 20.00CAMERATA PRAGENSIS ORCHESTRAAleš Bárta – varhanyJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, A. VIVALDI, W. A. MOZART

úterý 30. 4. 2019, 17.00Michal Hanzal – varhanyFrantišek Bílek – trubkaG. F. HÄNDEL, J. S. BACH, G. P. TELEMANN, W. A. MOZART

úterý 30. 4. 2019, 20.00CONSORTIUM PRAGENSE ORCHESTRAYvona Škvárová – mezzosopránMiroslav Laštovka – trubkaJ. S. BACH, A. VIVALDI, W. A. MOZART, N. PAGANINI

středa 1.5. 2019, 17.00Marie Šestáková – varhanyZuzana Kopřivová – mezzosopránJ. S. BACH, A. VIVALDI, W. A. MOZART, C. FRANCK

středa 1.5. 2019, 20.00RADIO SYMPHONY COLLEGIUMMarek Zvolánek – trubkaA. DVOŘÁK, M. RAVEL, W. A. MOZART, A. VIVALDI

čtvrtek 2.5. 2019, 17.00SAINT NICHOLAS CHAMBER SOLOISTSMichal Hanzal – varhanyMartina Bauerová – sopránFrantišek Bílek – trubkaJ. S. BACH, G. F. HÄNDEL, A. VIVALDI, C. SAINT-SAËNS

pátek 3.5. 2019, 17.00Josef Kšica – varhanyTomáš Jindra – basJ. S. BACH, F. SCHUBERT, A. DVOŘÁKG. VERDI

pátek 3.5. 2019, 20.00VIVALDI ORCHESTRA PRAGAVáclav Návrat – barokní housleA. VIVALDI, W. A. MOZART, A. DVOŘÁK

sobota 4.5. 2019, 17.00František Šťastný – varhanyMiroslav Laštovka – trubkaJ. S. BACH, J. PACHELBEL, D. BUXTEHUDE, C. FRANCK

sobota 4.5. 2019, 20.00CONSORTIUM PRAGENSE ORCHESTRAYvona Škvárová – mezzosopránMiroslav Laštovka – trubkaJ. S. BACH, A. VIVALDI, W. A. MOZART, N. PAGANINI

neděle 5.5. 2019, 17.00BŘEVNOV MONASTERY MIXED CHOIRAdolf Melichar – sbormistrDrahomíra Matznerová – varhanyPetra Břicháčová – sopránGabriela Pešinová – sopránW. A. MOZART, C. SAINT-SAËNS, S. RACHMANINOV, A. DVOŘÁK

neděle 5.5. 2019, 20.00PRAGUE BRASS ENSEMBLEAleš Bárta – varhanyA. DVOŘÁK, F. LISZT, G. GERSHWIN

Změna programu vyhrazena.

ONly hiS se vracejí do Řečkovic

Při náboženské obci CČSH v brněnských Řečkovicích působí již bezmála 20 let spolek Verbum et Musica tvo-řený z nemalé části členy církve, ale také lidmi jiného vyznání či nevěřícími. Za tu dobu pomohl obohatit spole-čenský život v městské části nespočtem rozličných kulturních akcí a představení – od dvou autorských muzikálůmístního rodáka, člena řečkovické náboženské obce a sólisty operní scény ND Praha Zdeňka Plecha, přes výstavy,divadelní představení až po koncerty předních osobností domácí i zahraniční umělecké scény, mezi kterými nechy-běli pánové Alfred Strejček, Štěpán Rak, Petr Kostka, Josef Somr, Jaroslav Tůma nebo Bohuš Matuš.Až nečekané potěšení z mimořádných kulturních prožitků však nejednou dokázali nabídnout také umělci,

jejichž tváře nevídáme na televizních obrazovkácha jejichž jména nezdobí titulky domácího tisku. Mezitakové interprety se bezpochyby řadí také křesťanskákapela ONLY HIS. Říká se, že když se věci dělají s chutía nadšením, na výsledku se to odrazí. Mladí hudebníci sepři vystoupení posluchačům otevírají, když přednášejíautorské melodické písně reflektující vlastní hluboce osob-ní zkušenosti... ONLY HIS tak nabízejí laskavé zprostřed-kování křesťanských myšlenek modernímu mnohdy tápa-jícímu člověku ztracenému v dynamickém vlnobití 21.století; myšlenek dávajících lidskému bytí skutečný smyslpřesahující pouhé hromadění statků a pozemských radostí.

ONLY HIS již navštívili řečkovický Sbor Páně opakovaně a pokaždé potěšili srdce posluchačů odcházejících zpát-ky do svých domovů s úsměvem na rtech. Only HiS v Brně – Řečkovicích vystoupí 27. 4. od 18 h ve SboruPáně. Místa je možno si rezervovat prostřednictvím e-mailové adresy vem@seznam.cz či telefonicky na776 032 149. Podrobnější informace na webových stránkách www.verbumetmusica.com. Jakub marša

Smutná zpráva

Ve víře v zaslíbení Ježíše Krista

oznamujeme všem náboženským

obcím, sestrám a bratřím, že ve stře-

du 10. dubna byla ve věku 90 let

odvolána z časnosti ses. Olga

Medková, farářka Církve českoslo-

venské husitské, která působila

v náboženských obcích v Draho-

tuších, Konicích, Vsetíně, Jeseníku,

Prostějově, Kroměříži, Morkovicích

a Zborovicích. Rozloučení se zesnu-

lou se konalo v úterý 16. dubna ve

sboru ve Zborovicích.

Sestru farářku jsme vzpomněli při

nedělních bohoslužbách ve sboru ve

Zborovicích a také ve všech nábo-

ženských obcích brněnské diecéze

v neděli 21. dubna. red

Pietní setkání na masarykověnádražíBěhem Pražského povstání češtípovstalci obsadili Masarykovo nád-raží. V noci na 8. května 1945 bylonádraží obklíčeno německými jed-notkami, vyzbrojenými děly a stí-hači tanků. Na nádraží se protiněmecké přesile bránilo asi 100českých povstalců, mezi nimi téžpříslušníci praporu Toledo odbojo-vé organizace Zpravodajská brigá-da. 8. května 1945 okolo 10. hodiny

dopoledne bylo nádraží po těžkýchbojích německými jednotkami do-byto a silně poškozeno německoupalbou. Po dobytí nádraží němečtívojáci donutili všechny osoby, ukrý-vající se v nádražních krytech, tytokryty opustit. Přibližně 24 mužů bylonamístě ve dvoraně nádraží zastřele-no. Dalších 29 mužů němečtí vojáciodvedli a popravili je na peróně zahradlem číslo 2. Mezi zavražděnýmibyli vedle povstalců i cestující, čeka-jící již od 5. května 1945 na nádražína odjezd vlaků, a dva šestnáctiletíučni z nádražní restaurace. Pietní setkání k 74. výročí masak-ru se uskuteční 23. 5. v 11 hodinna prvním nástupišti masary-kova nádraží. Vzpomínkový aktpřipravuje ve spolupráci s generál-ním ředitelstvím Českých drahCírkev československá husitská,v čele s patriarchou TomášemButtou. Setkání se zúčastní zástupciobou jmenovaných institucí, dálezástupce vedení Prahy 1, Sokolaa Čs. obce legionářské. S faktogra-fickou informací o tehdejších událos-tech vystoupí spisovatelka a publi-cistka Františka Vrbenská. K uctěnípamátky obětí bude položen věnec.Na závěr účastníci společně zazpí-vají českou hymnu. On

Do..d n..vi..m na j..o ru..u st..y po h..b.. a dok..n..lo..m do ..ch sv.. pr.. n..v..ím

Nápověda:eu, dí, ře, eh, ech, ůj, ěř, ev, ku, ží, ko, eu, op, ud,ni, st

BeneDikt Xvi. k SeXuálnímu Zneužívání v církvi

Dnes (11. 4. 2019) byl ve Vatikánu publikován text Benedikta XVI., kterýreaguje na summit předsedů biskupských konferencí o ochraně nezleti-lých. Joseph Ratzinger byl již za pontifikátu Jana Pavla II. jako prefektKongregace pro nauku víry a později na Petrově stolci iniciátorem roz-hodnější aplikace morálních principů a předpisů kanonického práva na pří-pady sexuálních deliktů, spáchaných členy duchovenstva. V textu, který nese dnešní datum, podává Benedikt XVI. pro německýměsíčník Klerusblatt nelítostnou teologickou analýzu příčin skandálníhošíření zmíněných deliktů v řadách duchovenstva. Zveřejnil ji dnes němec-ky také vatikánský internetový zpravodaj Vatican News a italsky deníkCorriere della Sera.Benedikt XVI. rozčlenil svoji analýzu na tři části.V první mluví o sociálním kontextu, tzv. sexuální revoluci z 60. let minu-lého století, která pedofilii podává jako přípustnou, ba vhodnou. Do tétodoby – poznamenává emeritní papež – spadá úbytek povolání ke kněžství,mimořádný nárůst počtu kněží odcházejících z duchovenského stavua zároveň kolaps katolické morální teologie, která podléhá pokušenímrelativistických tendencí, podle nichž nic není absolutně dobré, ani abso-lutně zlé. Sem spadá tzv. Kolínská deklarace patnácti katolických teologůz roku 1989, která „protestovala proti církevnímu magisteriu a proti pape-ži Janu Pavlu II.“ Ten reagoval encyklikou Veritatis splendor, jež potvrzu-je, že určité »vnitřně špatné skutky nikdy nemohou být dobré«. V někte-rých oblastech morální teologie – poznamenává dále Benedikt XVI. – sevšak rozmohla teze, že církev nemá a nemůže mít vlastní morálku. Tatoteze radikálně zpochybňuje autoritu církve na poli etiky a nutí ji mlčetprávě tam, kde je ve hře rozdíl mezi pravdou a lží.V druhé části textu mluví emeritní papež o konsekvencích tohoto procesuna poli kněžské formace a rekapituluje odpověď církve. „V některýchseminářích vznikaly kluby homosexuálů, které vystupovaly více či méněotevřeně. [...] Svatý stolec o těchto problémech věděl, ne však dopodrob-na. ... Koncilní cítění bylo de facto pojímáno jako kritický či negativnípostoj k dosavadní tradici, která měla být nyní nahrazena novou a radikál-ní otevřeností vůči světu, což vedlo až ke zrodu jakési nové, moderní»katolicity«.“ Benedikt XVI. zdůrazňuje, že otázka pedofilie se stala pal-čivou teprve v druhé polovině 80. let a řešila se nesměle a pomalu. Dbalose především na práva obviněných, jejichž odsouzení bylo takřka nemož-né. Proto byla ve shodě s Janem Pavlem II. udělena kompetence nad sexu-álním zneužitím nezletilých Kongregaci pro nauku víry, aby bylo možnokanonicky a účinně dosahovat uložení maximálního trestu, totiž zbaveníduchovenského stavu. Někdy však docházelo k prodlevám, které bylotřeba odstranit, a proto papež František musel pokračovat v dalších refor-mách.Třetí část textu začíná Benedikt XVI. položením poněkud dramatickéotázky, co dělat v nynější situaci: „Máme vytvořit nějakou jinou církev,abychom věci napravili? Tento experiment už byl uskutečněn a selhal,“odpovídá. „Jedině láska a poslušnost k našemu Pánu Ježíši Kristu mohounadále ukazovat novou cestu.“„Právě Ježíš přirovnal církev jednak k poli, kde je zaseta pšenice i koukol,a jednak k rybářské síti, která zahrnuje ryby dobré a špatné. Pole stálezůstává Božím polem a síť obsahuje Boží úlovek. V každé době existovalnejen koukol a špatné ryby, ale také pšenice a dobré ryby. Hlásat jasněa v rovné míře obojí není falešná apologetika, ale nezbytná služba prav-dě.“Český překlad, který připravuje redakce Vatikánského rozhlasu a portáluVatican News, bude publikován brzy.

Monika Klimentová,

Zdroj www.cirkev.cz