OČISTA TĚLA, PŮST A URINOTERAPIE

Tělo se každým dnem regeneruje, obnovuje. To znamená na buněčné úrovni zánik starébuňky a místo ní vznik nové buňky. Denně je to tři sta miliard červených krvinek, miliardybuněk kůže, pojivových tkání aj. Tělo se nám tak systematicky obnovuje a pročišťuje.Stará buňka ztrácí schopnost vstřebávat živiny a začíná hladovět a odumírat. Avšak tělomá autoregenerační schopnosti a pokud mu nestojíme v cestě, umí tyto odumírající buňkynahradit novými a vylučovacím mechanismem se zbavit staré buňky.

Zamysleli jste se nad pojmem stárnutí? Víte, jak je tento pojem definován? Definicestárnutí zní: Stárnutí je proces, při němž se snižuje počet zdravých buněk v těle a přibývábuněk nezdravých. Jinými slovy: Buňky se během lidské existence opotřebovávají a musíbýt stále obnovovány. Když se tato obnova zpomaluje či dokonce zastaví, pak se jedná oproces stárnutí.

Tedy v rámci očisty těla se budeme zabývat způsoby, jak tělu v jeho autoregeneračníschopnosti pomáhat a vytvořit mu vhodné podmínky pro co nejrychlejší obnovu a conejrychlejší vyměšování nepotřebného z těla ven. Tímto lze docílit zastavení stárnutíorganismu či dokonce umožnit jeho omládnutí.

Budeme se v následujícím textu zabývat různými očistnými technikami a také tou základnía nejprostší očistnou technikou, což je půst – hladovění. Tato nejpřirozenější technika –půst – je nejjednodušší a také nejúčinnější.

Očista těla se provádí z důvodů, aby se tělo zbavilo svého odpadu (buněčné výkaly,odumřelé buňky, nestrávená a nestravitelná strava, nahromaděný hlen aj.), aby sezharmonizovaly funkce určitých orgánů a hormonálních žláz aj. A tak očista těla nemůžebýt zaměřena jen na jeho povrch (běžné Západní způsoby hygieny), ale musí taképroniknout dovnitř těla a očistit ho zevnitř (běžné Východní způsoby hygieny).

Tak se vydejme na dobrodružství očisty těla a jeho možného omládnutí.

1) Očistné techniky

V rámci očisty těla je třeba na začátku vyjmenovat, co se odstraňuje a kudy se toodstraňuje. Tedy se budeme zabývat trupem jako důležitou částí těla a to proto, že tatočást je hlavním staveništem těla. Zde probíhá metabolismus neboli látková výměna.Dochází k štěpení přijímané potravy (jídla a pití) a následnému vstřebávání živin z ní. Coje pro tělo nevstřebatelné či nevhodné, to odchází přes tlusté střevo a ledviny ven z těla veformě stolice a moči. Přijaté živiny jsou přes játra a srdce krví doručovány každé jednotlivébuňce, která produkuje v rámci své výživy buněčné nečistoty, výkaly, zvané též toxiny.Odstraňování buněčných nečistot – toxinů - probíhá shromaždováním v krevní alymfatické soustavě, odkud jsou přes kůži, plíce, ledviny a střeva vylučovány ven. Dalšíčástí látkové výměny jsou plíce, které nám přijímají kyslík, který je krví distribuován každébuňce a ta, zase jako odpadní nečistotu, předává do krve oxid uhličitý, který je plícemiuvolňován ven. Z předchozího je patrné, jak je velmi podstatné udržovat vylučovací orgány(kůži, plíce, ledviny a střeva) zdravé, neboť neplní-li dokonale své funkce, organismus sepomalu a jistě otravuje a stárne.

Očista nosu

Vstupní branou vzduchu je nos. Pro správné dýchání je nutné mít nos čistý. Dále je

čichový orgán, čichová plocha, signálním aparátem pro vůně a pachy, čímž ochraňuje tělopřed inhalací možných jedů obsažených ve vzduchu. Proto naše první očistná technika vkapitole „Očistné techniky“ bude věnovaná očistě nosní sliznice, očistě nosu.

Dýchací ústrojí vylučuje určité množství hlenu, jenž zachycuje ze vzduchu prach, aby senedostal až do plic. Poté miniaturní pohyblivé řasy dopravují tyto částečky prachu ven zorganismu pohyby opačného směru, nežli přichází vzduch. Smrkáním se zbavujemeznačné části tohoto slizu, resp. hlenu, avšak v rámci očisty těla to není považováno zadostatečné. A tak se nos proplachuje slanou vodou. Toto propláchnutí vyčistí důkladněnosní sliznici, jež je bohatě zásobena nervy, a tak touto „vodní sprchou“ je rovněž příznivěovlivňován čichový nerv. Zároveň se proplachováním chráníme proti rýmě.

Návod na propláchnutí nosu je celkem jednoduchý. Použijeme slanou vodu, kterou sivytvoříme rozmícháním lžičky soli v litru vody pokojové teploty nebo vlažné teploty (36°C).Tuto vodu nalijeme do konvičky zvané lóta, kterou koupíme v krámku nebo eshopu sjógovými potřebami. Konec konévky strčíme do jedné nosní dírky a ukloněním hlavy vesprávném úhlu nám začne z konvičky vytékat voda do této nosní dírky a skrze druhounosní dírku vytékat ven. Po určité chvíli vyměníme nosní dírky ve smyslu, že ta nosnídírka, kterou nám vytékala voda ven, se stane vstupní a druhá dírka naopak výstupní.Takto si propláchneme obě nosní dírky k dokonalé čistotě a průchodnosti. Tuto očistuprovádíme nejlépe hned ráno po probuzení.

V případě, že jste si zapomněli připravit slaný roztok, anebo jste v hotelu a nemáte sůl,nevadí. Prostě použijte vlažnou kohoutkovou vodu bez soli. Platí zde pravidlo, že lepšíjakékoliv propláchnutí než žádné.

Očista jazyka

Jazyk je složen z chuťových papil, které jsou v úzkém propojení se slinnými žlázami. Připodráždění těchto papil potravinou dochází reflexivní cestou nejen ke stimulaci slinnýchžláz, ale i k stimulaci celého zažívacího ústrojí. Když jsou slinné žlázy zaktivněny,produkují velmi aktivní ferment ptyalin, který nám už v ústech začne rozkládat (štěpit)škroby. Avšak tělo se přes noc očišťuje a zanechává nám hlenový sliz na povrchu jazykajako odpad určený k odstranění. Pokud jsou papily pokryty slizovým nánosem, chutěnejsou zaznamenány v celém rozsahu, a podráždění je tedy méně intenzívní a reflexníčinnost má menší rozsah. Dalším faktem je, že chuťové buňky jazyka mají nejkratšíživotnost – 3 hodiny až 10 dnů, a tak se musejí rychle obnovovat; této obnověnapomáháme očistou jazyka. Dalším prvkem povlečeného jazyku slizovým nánosem jezápach z úst. Proto druhou očistnou technikou je očista jazyka.

Tělo nám přes noc ukládá hlen na jazyk jako tělní odpad, který je určen k odstranění.Takže nejlépe ráno po probuzení si škrabkou na jazyk sejmeme povlak z jazyka směremod kořene ke špičce. Očistu jazyka provádíme tak dlouho, dokud nepřestane na škrabceulpívat nečistota.

Některé kartáčky na zuby mají z druhé strany již vytvořenou plochu pro očistu jazyka,takže si můžeme zakoupit je a používat k oběma účelům, a mít tak pouze jeden nástroj kočistě ústní dutiny.

V případě, že jsme si zapomněli škrabku na jazyk, anebo nemáme kartáček s plochou proočistu jazyka, můžeme použít obyčejnou lžičku a boční hranou si setřít hlen z jazyka.

Očista uší

Tělo má samoočistný mechanismus uší, což je prováděno pohybem mazu, který z nichodstraňuje všechny nečistoty a zbytky. Tento mázek pak odstraňujeme špachtličkou na uši,nejlépe po návštěvě sauny, kdy je mázek v uchu navlhčen a jde velmi lehce odstranit.

Očista očí

Kromě zaběhnutého zvyku omytí očí ráno studenou vodou (nejlépe oči nezavírat, alevodou omývat otevřené oči), bych rád upozornil na sluneční koupele. Buď při východunebo západu Slunce je vhodná doba, kdy se můžeme dívat přímo do Slunce a vystavit takoči jeho léčivým paprskům. V tuto dobu, kdy s uvolněnýma a široce otevřenýma očimahledíme na Slunce, nás jeho paprsky stimulují, léčí a v neposlední řadě oživují zrak. Ano,tyto sluneční lázně mohou značně zlepšit náš zrak.

Očista kůže

Kůže je druhý největší orgán lidského těla. Plní nejrůznější funkce. Pociťujeme kůži jakosvou vnější materiální hranici (funkce vymezení a ochrany) a současně jsme jejímprostřednictvím ve spojení s vnějškem, dotýkáme se jí svého okolí (funkce dotyku akontaktu). V kůži se ukazujeme světu. Zrcadlí naši podstatu, vyzařuje ji ven a slouží jakoreflexní plocha všech vnitřních orgánů. Každá jejich porucha se promítne do kůže (funkcevýrazu a zobrazení). Dalšími funkcemi jsou tepelná regulace a vylučování (pot a kožnímaz).

Kůže se skládá z několika vrstev. Nejvrchnější je pokožka. Tato pokožka se námkompletně obměnuje každé tři týdny (buňky rohovatí, odumírají a odlupují se). Za celýživot se z člověka oloupe asi 18–22 kg mrtvých buněk kůže.

Očista kůže spočívá v denním mytí a alespoň jednou týdně zajít do sauny a vyčistit takkožní póry touto procedurou. A samozřejmě opět již zmiňovaná sluneční lázeň nebo-liopalování se.

Nyní si podrobně rozebereme vliv sauny na kůži a nejen na ni. Jak jsme si již dříve uvedli,skrz kůži se uvolňují z těla toxiny. Zvýšenou teplotou v sauně můžeme urychlit odliv těchtotoxinů přes zvýšené pocení. Jak to funguje? Teplota kůže, která je za normálníchpokojových podmínek jen kolem 30 °C, stoupne o víc jak 10 °C na 40 °C. Tímtozahříváním dochází k rozšíření krevních cév a kožních pórů na celé kůži, srdeční tep sezvýší a krev teče rychleji – dochází k celkovému povzbuzení krevního systému. Protožeteplota těla je na povrchu větší než uvnitř, krev nám ze středu těla proudí směrem ke kůži,a tak se nečistoty krví dostávají k pokožce. Odtud roztaženými kožními póry dochází kjejich vyplavení ven z těla. V rámci silného pocení se též pleť zbavuje kožního mazu, kůžese stává vláčnější a svěžejší, a tak se zlepšuje její okysličení. Při ochlazení studenouvodou, se nám krev vrací z pokožky do středu těla a tím dochází k promývání orgánů ajejich okysličení. Saunováním se tak lépe prokrvují vnitřní orgány, svaly, končetiny i kůže.Prokrvení má účinky na regeneraci celého organismu, podporuje tvorbu nových buněk,odstraňuje nečistoty a přivádí čerstvou okysličenou krev.

V čem je princip opalování? Jaký je vliv slunečního záření na člověka? Slunce je dárcemživota. Symbolizuje sílu, která stvořila svět a bez které bychom neexistovali. Slunce jezdrojem veškeré energie na naší Zemi, a tak veškerý život na této planetě je na němzávislý. Když dopadá sluneční záření na naši pokožku, pak se děje následovné: 1)

pokožka je zahřívaná, a tak dochází k podobnému efektu jako v sauně (rozšíření krevníchcév, krev teče rychleji, více se nám okysličuje); 2) imunitní systém je posilován (zvyšuje seaktivita bílých krvinek); 3) upravuje se tvorba hormonů; 4) zbarvuje se pokožka (živé buňkyv pokožce obsahují pigment, který vlivem dopadu UV záření se přebarvuje); 5) tvorbavitaminu D (cholesterol a ergosterol nalézající se v tukových žlázách pod kůží se mění podvlivem dopadajících slunečních paprsků na vitamin D); aj. Tedy dopad slunečního záření avůbec vliv Slunce na člověka je velmi pozitivní, a tak člověk, pokud může, měl by se v jehopaprscích koupat každý den.

Dovolte, abych se vyjádřil k problému, že sluneční záření způsobuje rakovinu kůže. My,lidé, jsme uzpůsobeni k tomu vyhledávat sluneční záření a využívat jeho léčivého daru.Jak jsme si již řekli, Slunce je život a jeho paprsky nás pozitivně obdarovávají. Byli jsmepřírodou „navrženi“, abychom byli na slunci. Bez kontaktu se slunečním zářenímchřadneme a stáváme se neduživými. Lidé, kteří nemají dostatek slunečního světla,začnou mít různé druhy fyzických, psychických a emocionálních problémů. Ne, Sluncenezpůsobuje rakovinu. Lidé, kteří dostanou rakovinu kůže, jsou nezdraví. Jsou toxičtí.Konzumují nesprávná jídla (rafinové a kyselinotvorné produkty), kouří, pijí alkohol. Prostěa jednoduše: plní svá těla všemožným „odpadním“ jídlem, „odpadním“ pitím a jinými„odpadními“ poživatinami, a tak jsou jejich játra a ledviny „ucpané“ toxiny, takže jejich krevmusí vytlačovat toxiny ven přes kůži, kde se na slunci „upečou“ a vzniknou kožní buňkyzpůsobující melanom, rakovinu. Z předešlého je patrné co je tedy pravá příčina rakovinykůže, rozhodně z této situace neobviňujme blahodárné Slunce.

Očista plic

Dýchání je rytmický děj. Skládá se ze dvou fází, z nádechu a výdechu. Nadechnutímpřivádíme kyslík obsažený ve vzduchu do plicních sklípků (alveol) a odtud k červenýmkrvinkám, které vedou kyslík k buňkám. Při vydechování se zbavujeme oxidu uhličitého,který červené krvinky od buněk dopravili k plicním sklípkům k vyloučení z těla ven. Buňkypotřebují kyslík k oxidaci glukózy, čímž se uvolňuje velké množství energie, kterou buňkypotřebují, ale přeměnou glukózy vzniká jako odpad oxid uhličitý. Oxid uhličitý je takodpadem oxidace glukózy a je potřeba se ho zbavit, což zajišťují červené krvinky, které hoodnesou k plicním sklípkům k vyloučení z těla ven.

Nejlepší očistou plic se tak stává plný jógový dech. Je to nejdokonalejší způsob dechu, přiněmž se stejně plní dolní, střední i horní část plic, a tak se dostává organismu co nejvícekyslíku a zároveň se zbavuje oxidu uhličitého. Člověk při běžném povrchním dýchánínadechne půl litru vzduchu, což stačí, aby do plicních sklípků doputovalo minimumčerstvého vzduchu – kyslíku, neboť dýchací cesty tvořené průduškami, průdušinkami ajejich větvením představují právě onen objem půl litru vzduchu. Při plném jógovém dechunadechneme kolem 4,5 litru vzduchu, a tak dokonale provětráme plíce a nejen to. Bránice,která pomocí plného jógového dechu funguje přirozeným způsobem, vykonává mírný tlakna játra, žaludek a další břišní orgány a tento tlak se mění vlivem rytmu dechu plic v mírnémasážní pohyby, které podporují přirozenou funkci orgánů. Následkem toho působí každýjednotlivý dech bezprostředně na břišní orgány, oživuje v nich krevní oběh a zvyšujevýměnu látek a vytváří dokonalou vnitřní masáž. Dále nám tento styl dýchání automatickystimuluje velkou (tzv. dutou) žílu, která nepřetržitě přivádí srdci krev z jater. A taknedochází k možnému hromadění přebytku krve v játrech a následnému problému sezažíváním. Tedy při vdechu nenasáváme jen vzduch do plic, ale rovněž automatickypřečerpáváme krev do tkání celého těla.

Takže plný jógový dech se skládá ze tří druhů dechu spojených v jednu vlnu. Nyní si je

popíšeme. Spodní dech. Jinak také nazýván jako břišní, brániční, abdominální dech. Natomto typu dechu se především podílí bránice. S výdechem stoupá vzhůru, vytlačujevzduch z plic a s nádechem klesá dolů, stlačuje a masíruje orgány v břiše. V tělenapomáhá odtoku žilní krve z nohou, podporuje trávení. Střední dech. Jinak také nazývánjako hrudní, žeberní, kostální dech. Tento typ dechu zajišťují mezižeberní svaly, kterépomáhají hrudníku s nádechem zvětšit objem – žebra se rozestupují všemi směry.Příznivě je ovlivňována činnost srdce, podporuje krevní oběh a stimuluje činnost sleziny ažlučníku. Horní dech. Jinak také nazýván jako hrotový, podklíčkový, klavikulární dech.Posiluje lymfatické uzliny, působí preventivně při astmatu, bronchitidách a alergiích.Celkově čistí plicní hroty (horní plicní laloky) a pomáhá při bolestech hlavy vyvolanýchztuhlou šíjí. Plný jógový dech znamená spojit tyto tři fáze dýchání do jedné vlny. Vlnavětšinou začíná a končí v břiše, tedy jde zdola nahoru s nádechem a ze shora dolů svýdechem. Plný jógový dech je nejobsáhlejší v oblasti břicha, zaujímá tři šestiny z celku.Hrudní zaujímá dvě šestiny z celku a zbylá šestina připadne na podklíčkový dech.Následuje popisný návod. Stojíme vzpřímeně v klidném držení těla. Po mocnémvydechnutí nosem začínáme vdechovat nosem, a to v těchto za sebou následujícíchfázích: Při první fázi břišní stěnu předsunujeme pomalu s nádechem, čímž uvádíme včinnost bránici, to znamená, že vypneme břicho ven. Při druhé fázi dýchání rozšíříme svádolní žebra a prostřední část hrudníku, přejímajíce postupně vzduch ze spodní části. Tatofáze odpovídá střednímu dechu. Třetí fáze vdechu je plné vyklenutí hrudě. Tímto vdechemnasajeme tolik vzduchu, kolik je místa v našich rozšířených plících. Vtáhneme břicho, abysloužilo jako podpora plic, a aby se zároveň mohly dokonale vzduchem naplnit horní plicnílaloky. Dýcháme až pod klíční kosti. Poslední fáze je tedy dokonale provedeným hornímdechem. Na první pohled by se zdálo, že jógický dech sestává ze tří pohybových stupňů.To však platí jen principiálně, při plném dechu musíme přejít z jedné fáze do druhé plynule.Dokonalé jógické dýchání se jeví při pozorování tělesné linie z boku jako jediný zdolanahoru pokračující, pomalý vlnovitý pohyb. S nepatrným nácvikem dosáhneme toho, ženasajeme vzduch hladce, nikoliv s trhavými přechody. Nyní začneme pomalu s výdechemnosem, a to tak, že vypouštíme dech v opačném pořadí, jak jsme nadechovali. V prvé fázivýdechu ponížíme klíční kost a ramena, pak stáhneme prostřední část hrudníku a spodnížebra, v poslední fázi konečně vtáhneme břicho. Při výdechu stlačíme břišní a žebernísvaly tak dalece, aby uvnitř zbylo co nejméně vzduchu. Přirozeně děláme to bez násilí.

Malá vychytávka na závěr: Zadržení dechu po nádechu na pár sekund očistí všechnyplicní sklípky důkladněji a pobídne je ke zvýšené práci, a tím dochází k většímu vypuzenínečistot z krve. Zadržený dech působí na plíce a krev podobně jako laxativum (projímadlo)na trávicí orgány.

Očista trávicí soustavy

Máme tři způsoby, jak si očistit trávicí soustavu (především tlusté střevo): klystýr,hydrocolon a šankhaprakšálanu. Než si je však popíšeme, pojďme si říci, jak důležité jemít trávicí soustavu čistou (hlavně tlusté střevo) a jak tato čistota či nečistota ovlivňujenaše zdraví.

Jaké jsou jednotlivé části trávicí soustavy a jak funguje? Stravu přijímáme ústy, kde jirozmělníme zuby a prosliníme na kaši, kterou polkneme a skrz hltan a jícen se tato kašedostane do žaludku. Zde dochází ke smíšení s žaludeční šťávou a vzniká kyselátrávenina, která se posouvá po malých dávkách do tenkého střeva. Tenké střevo, jehožprvní částí je dvanáctník, je hlavním místem trávení a vstřebávání živin. Do dvanáctníkunám ústí společný vývod ze slinivky břišní (pankreas) a žlučníku. Oba tyto orgány námpomáhají v trávení živin. Skrze stěnu tenkého střeva nám pak proudí živiny do krve, kde

jsou sbírány jaterní žilou a přiváděny do jater, která nám z nich vytvoří potřebné látky. Tytolátky jsou transportovány v krvi do srdce, které nám pumpuje krev do celého těla, a takjsou zásobeny jednotlivé buňky těla skrze tuto krev bohatou na živiny. Konečným oddílemtrávicí soustavy je tlusté střevo, kde dochází ke vstřebávání vody a solí skrze stěnu střevado těla. Také zde dochází k dalšímu vstřebávání vitaminů a minerální prvků; některévitaminy vznikají kvašením (fermentací) v tlustém střevě, které je pokryto bakteriemivyvolávající proces kvašení. Po vstřebání vody, solí a všeho ještě užitečného proorganismus vzniká z nestrávených a nestravitelných zbytků stolice, která je skrz konečníkvylučována z těla.

Velmi důležitou částí trávicí soustavy, která má zásadní vliv na naše zdraví, je tlustéstřevo, proto se na něj zaměříme. Jak jsme již konstatovali, tlusté střevo je místemkonečného využití potravy. Co se nezužitkuje, to se formuje do stolice a je vylučováno ven.Další funkcí tlustého střeva je, že se jedná o výhřevné těleso, kolem něhož se hřejívšechny ostatní orgány břišní dutiny. V čistém tlustém střevě je teplota o jeden až třistupně vyšší než v ostatním těle a k těmto vnitřním „kamnům“ jsou přitisknuty: žaludek,játra, slinivka břišní, slezina, ledviny, močové a pohlavní orgány. Tlusté střevo vytváříoptimální teplotní režim pro jejich činnost. Další funkcí, ke které tlusté střevo slouží, jeshromažďování látek určených k vyloučení z těla ven (opotřebované buňky, buněčnévýkaly aj.). Takže normálně fungující čistá střeva jsou základem pro zdravé trávení, propřirozený ohřev břišní dutiny a jejich orgánů, a vůbec základem pro celkové zdravíčlověka, které spočívá na rychlosti, jakou odpadní látky mizí z těla ven.

Problém v tlustém střevě nastává při konzumaci nevhodné stravy (maso, moukaobsahující lepek a výrobky z ní, mléko a mléčné výrobky, rafinované potraviny aj.),nevhodnou kombinací stravy, přejídáním se a nedokonalým odstraněním odpadních látek.Z těchto příčin v tlustém střevě vzniká kvašení a hnilobné procesy; těžko stravitelné částinatráveniny se začínají ukládat ve vychlípeninách tlustého střeva, kde se štosují do tuhéhmoty (kalové kameny); střevní stěna začne ztrácet svoji elasticitu (pružnost) a začneochabovat, a tak se nám střeva začínají roztahovat na úkor ostatních orgánu v břišnídutině, které vytlačují z původních přirozených poloh. Ze střev, která tvořila jednoproudousilnici směrem ke konečníku, se stává pomalu dvouproudová a později tříproudová silnice.Takto pomalu ale jistě vzniká dobře známé panděro. A tak hlavním důsledkem špatnéživotosprávy jsou špatně fungující střeva, respektive zanesená střeva. Z toho vyplývánarušená střevní mikroflóra, která nám vytváří imunitu v tlustém střevě, tj. ochraňuje náspřed jedovatými látkami vznikající z hnijící potravy. Toto narušení má za následek toxémii– znečištění až otravu krve. Toxémie vzniká tak, že první polovina tlustého střeva mázískat ze zbytků strávené potravy přicházející z tenkého střeva všechny živiny, které jsou kdispozici a které tenké střevo nemohlo vstřebat. Za tím účelem se kašovitý obsah střevaodvodní a tekutina se předá s ostatními živinami skrz střevní stěnu do krve. Takto získanéživiny se dopravují do jater k dalšímu zpracování. Jestliže stolice v tlustém střevě kvasí azahnívá, přicházejí shora jmenované živiny do krve jako toxické substance. Co by vnormálním případě bylo výživné, způsobuje teď toxémii - otravu krve.

Shrňme to: Tlusté střevo je přirozenou živnou půdou pro bakterie. Účel a úkol bakterií jezabránit vzniku toxického stavu v tlustém střevě, tedy jedy neutralizovat a rozkládat.Existují však dva druhy bakterií, za prvé ty zdravé, které požírají vše mrtvé, a za druhépatogenní – nemoc způsobující. Ve zdravém střevě drží zdravé bakterie patogenní podkontrolou. Jestliže se však v tlustém střevě vyvine příliš mnoho kvašení a hniloby, protoženedbáme na svoji životosprávu a očistu střeva, mohou se patogenní, nemoc způsobujícíbakterie, rozšířit a následuje nemoc. Vlastním účelem tlustého střeva jako vylučovacíhoorgánu je posbírat a vyloučit všechny jedovaté, kvasící a hnijící odpadní látky. Jednoduše

řečeno: tlusté střevo je čistička našeho těla a odpadní produkty se musí bezpodmínečnědostat z těla ven. Za tímto účelem je tlusté střevo vybaveno účinným vylučovacímsystémem. Účinným je tenkrát, je-li sám v bezvadném stavu, to znamená, že přírodnízákony hygieny vyžadují, aby byly střeva pravidelně čištěna, aby nedocházelo kchorobám.

Západní očista zná dvě techniky, které nám vyčistí tlusté střevo: hydrocolon a klystýr.Východní způsob očisty je nazýván šankhaprakšálana a vyčistí nám nejen tlusté střevo,ale i celou trávicí soustavu. Nyní si tyto metody blíže představíme.

Hydrocolon je technika výplachu celého tlustého střeva, které je dlouhé zhruba jeden apůl metru. Tlusté střevo je po celé své délce vypláchnuto vháněním střídavě teplé astudené vody v celkovém obsahu 50 litrů pod lékařským dohledem. Tato střídavá teplotapovzbuzuje střevní peristaltiku (pozvolný rytmický pohyb uvnitř dutých orgánů, který jeřízen autonomní nervovou soustavou, a který je vykonáván činností hladkého svalstva) aomývá střevo až k apendixu. Tato procedura nám šetrně rozpustí a vymyje obsah střevavčetně toxických odpadů, kalové masy, patogenních mikroorganismů a parazitů. Tentovýplach tlustého střeva přijde zhruba na tisíc korun.

Druhou metodou je zmiňovaný klystýr, který se však většinou s očistou nedostane takdaleko jako hydrocolon, tedy k apendixu. Ale pokud jste zběhlí v této technice, jste schopnisi tlusté střevo vyčistit po jeho celé délce i touto technikou. Avšak předností této technikyje, že si tuto proceduru můžeme udělat sami doma bez cizí asistence a zadarmo. Takžeklystýr je účinným příležitostným lékem vždy po ruce. Jak se dělá klystýr? V lékárně sikoupíte irigátor (závěsná nádržka z plastu na dva litry, hadice dlouhá 1,5 metru,dvoupolohový kohout a trubice k zavedení do konečníku). Tento nový irigátor několikrátvymyjte, abyste se zbavili plastových výparů. S klystýrem začneme nejlépe, když jsme sevyprázdnili od stolice na toaletě. Do nádržky nalijeme dva litry převařené vody, kterounecháme vychladnout na teplotu těla: cca 36°C (jednoduše zjistíme vyhovující teplotu tak,že ponoříme loket do vody a když ani nehřeje, ani nestudí, máme vyhovující teplotu).Můžeme použít takto převařenou vodu, anebo do ní můžeme přidat polévkovou lžícimořské soli (osolená voda odčerpává tekutinu ze střevních stěn, čímž napomáhá lepšíočistě tlustého střeva; osolená voda zabraňuje vstřebávání vody skrze střevní stěnu aodvodu do ledvin). Další variantou je čerstvá šťáva z jednoho citronu či lžíce jablečnéhoocta (viz kapitola „Magie jídla“ a pojednání o octu). Citronová šťáva či jablečný ocet sepoužívá kvůli lepšímu rozpouštění usazených toxinů a odpadních látek, a také kvůlizabíjejí patogenních mikrobů a plísní. Takto naplněnou nádržku (nechte trochu vodyodtéci, abyste se zbavili vzduchových bublin v hadici) zavěsíme v koupelně ve výšce okolodvou metrů a naše tělo zaujme polohu protahující se kočky. Klekneme si s nohama odsebe a položíme hlavu s rameny na zem, máme tak vyšpulený zadek, do kteréhozavedeme trubici a otevřeme kohout, aby nálev mohl začít pronikat do střeva. Předzavedením trubice do konečníku, je dobré jak trubici, tak konečník promazat stolnímolejem a uvolnit řitní otvor od napětí. Necháme vytéc celé dva litry do střeva a snažíme seo co nejdelší udržení ve střevě. Pro usnadnění vpuštění nálevu do střeva je dobré uvolnitbřišní stěnu a zhluboka dýchat. (Kdyby nám nálev přestal téct do střeva, tak jednodušepovytáhneme trubici a zase zasuneme, anebo zavrtíme tělem.) Abychom posunuli nálevve střevě co nejdále od konečníku k apendixu, lehneme si nejdříve na levý bok, po určitédobě na záda a pak na pravý bok, tak docílíme očisty nálevem po celé délce tlustéhostřeva. Když už cítíme potřebu vypustit obsah střev, sedneme si na záchod a vykonámepotřebu. Úspěch klystýru spočívá, co nejdéle udržet nálev ve střevě (zhruba od pěti minutu začátečníků, do půl hodiny u zkušených) a nechávat ho probublávat tím, že děláme inějaké cviky (kdo zná jógu, tak může provádět polohu svíčky či pluhu; všichni však známe

cvik jízdy na kole: ležíme na zádech, nohy jsou pokrčené ve vzduchu nad břichem anohama šlapeme jako kdybychom jeli na kole), masírujeme břicho. Po prvním vyprázdněnízůstáváme hodinu v dosahuje toalety, neboť ještě dojde několikrát k vypuzení obsahustřev. Poslední rada je provést najednou klystýry dva. První klystýr čistí tlusté střevo odstolice, kdežto druhý jej už promývá a čistí od usazenin.

Pokud chceme řádně očistit tlusté střevo od letitých nánosů, musíme proceduru klystýrůrozvrhnout na pět týdnů, a to v tomto rozvrhu: první týden provedeme klystýr každý den,druhý týden každý druhý den (úterý, čtvrtek, sobota), třetí týden každý třetí den (úterý,pátek), čtvrtý týden každý čtvrtý den (úterý, sobota) a pátý týden jen již jednou a to nejlépezase v sobotu. Nejlépe provádíme mezi pátou až sedmou hodinou ranní (v tomto čase setlusté střevo samo očišťuje, tedy účinek klystýru bude větší). Komu nevyhovuje tato doba,může třeba před spaním, anebo kdykoliv během dne, kdy má dostatek času na tutoproceduru.

Jógový způsob nazývaný šankhaprakšálana je ideální metodou, která důkladně očistícelý trávicí trakt od usazenin, tedy od žaludku až po konečník. Tato technika spočívá v pitíslané vody na lačno a provádění jednoduchých čtyr cviků pro posun slané vody trávicísoustavou až ke konečníku, kudy odchází z těla ven. Celá procedura končí v momentě,kdy z konečníku odchází voda tak čistá jakou jsme ji vypili.

Nyní si popíšeme způsob provedení šankhaprakšálany. Tato očista celé trávicí soustavy senejlépe provádí ráno nalačno. Připravíme si slaný roztok polévkové teploty (velmi teplávoda), tedy zhruba 6 g soli na litr vody teplé tak, že ji lze vypít. Pokud nemáte kuchyňskéváhy je 6 g soli půlka polévkové lžíce. Voda musí být takto lehce slaná proto, aby v tenkémstřevě či v tlustém střevě neprošla skrz střevní stěnu do ledvin a odtud močí ven z těla, atak nám překazila očistu střev až ke konečníku. Slaný roztok nám zaručí průchod vodycelou trávicí soustavou a vyloučení skrz konečník. Tuto vodu pijeme po 2 dcl a vždy si pokaždé vypité skleničce zacvičíme čtyři cviky.

První cvik je stoj rozkročný na šířku ramen (zhruba 30 cm). Vzpažíme a prsty jsoupropletené v sobě s dlaněmi směřujícími ke stropu. Poté provedeme úklon doleva a hneddoprava a zase doleva a tak dál, tedy celkově provedem čtyři úklony doleva a čtyři úklonydoprava. Rychlost úklonů je co úklon to sekunda. Tento cvik je dobrý pro otevření vrátníkua posunutí vody ze žaludku do dvanáctníku (začátek tenkého střeva).

Druhý cvik je opět stoj rozkročný na šírku ramen (zhruba 30 cm) a upažíme do stran.Začneme rotací trupu tentokrát doprava, levá paže se pokrčí ke klíční kosti a pravá pažejde dozadu za rotací trupu, co nejvíce to jde a pohled oči směřuje na prsty pravé ruky. Podosažení konečné pozice, hned plynule přecházíme zpět do výchozí pozice a následněprovádíme rotaci doleva (pravá paže se pokrčí ke klíční kosti, levá paže jde za rotacítrupu, oči sledují prsty levé ruky). Toto zase provedem v rytmu co rotace to sekunda a vpočtu čtyřikrát doprava a čtyřikrát doleva. Celková doba provedení tohoto cviku sepohybuje okolo 10 sekund. Tato rotace nám posouvá vodu v tenkém střevě.

Třetí cvik nám též posouvá vodu dále v tenkém střevě. Ze stoje přejdeme do pozice jakokdybychom chtěli dělat klik. Tedy nohy jsou od sebe vzdáleny na 30 cm a dotýkají sepodložky jen špičkami. Paže se nám dotýkají podložky jen dlaněmi, jsou od sebe na šířkuramen a jsou napnuty, tedy trup je vytýčen do výšky. Tudíž kolena, stehna, pánev senedotýkají podložky, jsou ve vzduchu. Nyní začneme otočením hlavy, ramen a trupu opětdoprava tak, abychom očima dohlédli na patu levé nohy. Další rotace bude doleva aočima najdeme patu pravé nohy. Zase v rychlosti co rotace to sekunda a v počtu čtyřikrát

doprava, čtyřikrát doleva.

Poslední cvik nám předá vodu z tenkého do tlustého střeva. Zaujmeme pozici dřepu,chodidla zase 30 cm od sebe, paty jsou pod stehny, ne pod hýžděmi. Ruce jsou položenyna kolenou, které jsou od sebe zhruba 50 cm. Začneme doleva a to tím, že otočímetrupem doleva a klekneme si na pravé koleno před levé chodidlo, dlaň levé ruky stlačujelevé stehno směrem k břichu. A abychom ještě umocnili stlačení břicha, díváme se vzad.Poté provedeme návrat do výchozí pozice a pokračujeme otočením trupu doprava,klekneme si na levé koleno před pravé chodidlo a pravou rukou stlačujeme pravé stehno kbřichu a pohled vzad. Opět čtyřikrát doleva a čtyřikrát doprava.

Je možné, že poslední cvik nelze provádět kvůli bolestivým kolenům, pak zde uvádímalternativu pro tyto jedince. Poslední čtvrtý cvik lze nahradit vzpřímeným sedem anataženými nohy u sebe. Začneme doprava a to tak, že pokrčíme pravou nohu avytočíme trup doprava, hlava jde pohledem vzad. Za tělem se opřeme o pravou paži alevá paže se svým loktem dotýka pravého kolene zvenku, čímž je levá dlaň položena napravém nártu. Opět čyři provedení doprava a doleva.

Toto je seznam čtyř (pět) jednoduchých cviků, které nám dopraví slanou vodu ze žaludkudo tlustého střeva. Každý cvik zabere zhruba deset sekund, a tak celé zacvičení po vypitíjedné sklenky zabere čtyřicet sekund. Toto cvičení provádíme po vypití každé sklenky. Přivašem prvém provedení šankhaprakšálany doporučuji si tyto cviky zacvičit nanečisto,abyste si je ozřejmili.

Po vypití prvního litru (tedy pěti sklenek) můžeme chvíli počkat (5 - 10 minut), jestlinepřijde nutkání jít se už vyprazdňovat na toaletu skrz konečník. Nepřijde-li tato potřeba,připravíme další teplý slaný nálev a pijeme a cvičíme dále. Po vypití druhého litru již byměla přijít potřeba se vyprázdnit. Když by ješte nepřicházela, můžeme zase vyčkat pětminut a pak si zacvičit naprázdno, bez vypití vody.

Takto postupujeme dále: tedy připravíme si třetí litr a pijeme a cvičíme a chodíme sevyprazdňovat na toaletu. Měli bychom takhle pít a cvičit až do stavu, že nám z konečníkujiž odchází čistá voda. Stav stolice začíná odcházet z těla nejdříve tuhými kousky, pakprůjmem, poté už jde jen o hnědou vodu, zlatou vodu až do konečného stádia bílé vody.Tato procedura trvá od dvou a půl hodin až po čtyři hodiny. Vypít můžete třeba i šest nebosedm litrů slané vody, než z vás odchází už jen bílá voda.

Ukončení se provede tak, že po posledním cvičení počkáte půl hodiny a přijmete svojiprvní stravu, která se skládá z uvařené jedné porce bílé rýže ve vodě do měkka, ve kteréje rozpuštěno máslo nebo ghi v množství 40 gramů, což je vrchovatá polévková lžíce. Totojídlo se sní nejdříve půl hodiny od posledního cvičení, avšak nejdéle do jedné hodiny odposledního cvičení. Teprve tady (po příjmu prvé stravy) se nyní můžete poprvé napít.Neboť na začátku této očisty dochází k otevření žaludku a každá voda poté přijmutaautomaticky protéka do tenkého a tlustého střeva a odchází konečníkem. První jídlo námuzavře tento nasávací otvor a první pití po jídle nám už přirozenou cestou doputuje doledvin a tak začne přirozené zásobování těla tekutinou.

Po zbytek dne až do dalšího rána nekonzumujeme mléko, jogurt, tvaroh, kvašené(plesnivé) sýry, maso a výrobky z něj, cokoliv smaženého a nic dráždivého: alkohol, káva,černý čaj. Druhým jídlem může být třeba chléb s tvrdým sýrem. Po dvacetičtyř hodinách semůžeme vrátit ke své běžné stravě.

Kdo by neměl provádět šankhaprakšálanu? Rozhodně jasnou překážkou jsou žaludečnívředy. Dále neprovádíme tuto očistu při akutních onemocnění (zánět slepého střeva,horečka, chřipka, angína aj.) a při závažném onemocnění jako je rakovina nacházející se voblasti trávicí soustavy. Při onemocnění kolitidou můžeme toto cvičení provádět mimokritická období této nemoci, mělo by tak dojít ke zlepšení.

Po očistě trávicí soustavy šankhaprakšálanou po zbytek dne odpočíváme, vyvarujeme sesportování, násilných pohybů a necvičíme ani jógu. Po docvičení dbáme na tělesnouteplotu, neboť je důležité neprochladnout, tedy se řádně oblečeme či si vlezeme podpeřinu a odpočíváme.

Mohou se vyskytnou možné potíže při šankhaprakšálaně, a tak si je nyní vysvětlíme apopíšeme jejich odstranění. První potíží může být, že vypijeme čtyři až pět sklenic slanévody a cítíme žaludeční nevolnost, respektive přeplněnost žaludku. V tuto chvíli nastalproblém v tom, že se nám neotevřelo hrdlo vrátníku a slaná voda zůstává v žaludku aneposouvá se do tenkého střeva. Při tomto pocitu plnosti žaludku již dále nepijeme dalšísklenku slané vody, ale chvíli počkáme a pak si naprázdno zacvičíme ty čtyři cviky, kterénám mají navodit nasávací efekt slané vody do tenkého střeva. Je důležité dodržetrychlost cvičení, tedy necvičit pomalu, ale dodržet tempo, aby celé cvičení zabralo 40sekund. Zacvičíme a počkáme; když stále tento pocit neodezní, opakujeme dvakrát čitřikrát cvičení naprázdno. Většinou se nasávací efekt podaří rozběhnout, a pakpokračujeme pitím-cvičením-vyprazdňováním. Kdyby se však z nějakého důvodunepovedlo otevřít hrdlo vrátníku, pak prostě upustěte od této očisty a slaná voda v žaludkuse přirozeně vstřebá a po chvíli ustoupí pocit přeplněnosti žaludku. Dalším prvkem ječekání na první potřebu jít na toaletu. Uvědomte si, že nasávaná voda ze žaludku musíurazit 5 – 6 metrů tenkým střevem o průměru 3 cm a 1,5 metru dlouhým tlustým střevem aprůměru 6 cm. Takže buďte trpěliví. Pijte a cvičte a mezi každým vypitým litrem si vložtepěti až deseti minutovou přestávku.

Blahodárné účinky tohoto typu očisty jsou: odstranění usazenin pokrývající sliznici tlustéhostřeva; stimuluje játra, slinivku břišní a ostatní žlázy náležející k trávicí soustavě; pročištěnítrávicí trubice nastartuje správný chod metabolismu; dochází k odstranění parazitů zesliznice žaludku a střev (paraziti nemají rádi solný roztok).

Nyní vám popíšu své zkušenosti se šankhaprakšálanou, abyste mohli ještě lepéporozumět, jak provádění této očisty v praxi probíhá. Většinou tuto očistu provádím vsobotu nebo v neděli ráno. Takže po probuzení, ranní očistě a zacvičení si jógové sestavy„Pozdrav Slunci“, se vrhnu na provádění šankhaprakšálany. Do litrového džbánu sipřipravím hodně teplou vodu, v níž rozmíchám vrchovatou čajovou lžičku soli. Piji po 250ml, takže džbán spořádám po čtyřech sklenicích. Vypiju sklenku, zacvičím si, vypiju další acvičím, totéž po třetí a po čtvrté. Pak si připravím novou náplň do džbánu a pět minutpočkám. Po této krátké přestávce si jednou zacvičím bez vypití sklenky a teprve potomzačnu pít druhý litr solného roztoku a po každé sklence cvičím. Po každém vypitémdžbánu praktikuji pěti až deseti minutovou přestávku. Musíme dát čas roztoku, abydoputoval dlouhou dráhou (cca 8 metrů) ke konečníku. Uvědomte si, že čim delší dobu vevás roztok je, tím lepší pro vás, neboť se usazeniny na stěnách můžou nasáknout,rozpustit se a odejít ve formě stolice. První stolice se dostaví u mě většinou až po druhémvypitém litru. Následně se rozjede proces celkem pravidelné potřeby vylučovat obsah střevsamovolně. Jednou se mi stalo, že až po vypitém pátém litru jsem šel na stolici, takžebuďte opravdu trpěliví. Tělo ví, co potřebuje a koriguje si proces samo. Může nastat stav,že se vám nechce otevřít vrátník, a tak vám zůstává roztok v žaludku. Žaludek má objemlitr až litr a půl. V případě neotevření vrátníku máte pocit na zvracení po vypití prvního litru,

protože žaludek začíná být plný. Počkejte chvíli a pak si zacvičte bez pití. V případěneúspěchu, opakujte zacvičení po další přestávce. Nechce-li se vám otevřít (mě se tonestalo), pak prostě skončete provádění šankhaprakšálany. Voda v žaludku se normálnícestou do půl hodiny vstřebá a odezní pocit na zvracení. Já osobně se propracovávám kčisté vodě z konečníku po vypití až sedmi litrů. První šankhaprakšálana mi zabrala tři a půlhodiny, druhá dvě a půl hodiny, při třetí jsem byl hotov už za dvě hodiny. Jelikož jsem naživé stravě, tak si jako první jídlo připravuji raw polévkový krém z půlky brokolice ajednoho avokáda. Obě přísady rozmixuji v mixéru s přidáním vody tak, abych na koncidostal hustou kaši. Nesolím a ani jinak nepřichucuji. Po požití této kaše piji buď čistouvodu, anebo kefír z vody vyrobený z Tibi krystalků. Po dvou hodinách si rozmixuji listybaby špenátu a jeden banán, s přidáním lžíce panenského oleje (slunečnicový neboolivový) a trochou vody. Další porcí je třeba rozmixované jablko s banánem a tolik vody,aby vznikla přesnídávková hmota. Důležitým upozorněním, které jsem nikde nenašeluvedené, je, že druhý den jsem měl velmi namožené svaly v bocích; bolest se přenášela vpodstatě na celou oblast břicha. Tato svalová únava má svůj původ ve cvicích, které jsouprováděny při šankhaprakšálaně. Rychlé kmitání a otáčení vzad není pro tělo každodennírutinou. Třetí den bolest svalů ustupuje.

Na závěr bych rád uvedl, že očista tlustého střeva je velmi důležitá pro zdravý chodlidského organismu. V případě, že vám nevyhovuje očistná technika šankhaprakšálana,měli byste si zajít na hydrocolon terapii. Tato terapie probíhá v leže, zabere hodinu vašehočasu a není nijak náročná. Jste tak zdraví, jak je zdravé vaše tlusté střevo. Je dobré siuvědomit, že veškeré orgány v těle koncentrují své nervové vývody a zrcadlí se v těle natřech místech. V oční duhovce (lze tak vyčíst, jak se vám daří), na plosce nohou (lzestlačením určitého bodu ovlivnit ten který orgán) a třetím místem, kde jsou vyvedenapropojení všech orgánů, je právě tlusté střevo. Takže zdraví tlustého střeva nám ovlivňujezdraví jednotlivých orgánů!

2) Patogeny: paraziti

V předchozím textu bylo konstatováno, že při očistě tlustého střeva (trávicí soustavy) sezbavujeme patogenních mikroorganismů a parazitů. Pojďme si je představit a řádněvysvětlit jejich fungování.

Patogeny jsou původci nemoci a mezi ně mohou patřit paraziti (cizopasníci), což jsoubiologické organismy, které mohou narušit fyziologické procesy svého hostitele a způsobittak jeho onemocnění. Parazity dělíme na viry, prvoky a červy. Viry jsou nitrobuněčníparazité, jejichž název pochází z latinského virus znamenající jed. Patří sem i mikroby.Představitelé virů a mikrobů jsou třeba: chřipka, žloutenka, HIV. Viry a mikroby dělíme nainfekční, které ničí buňky, a nádorové, které buňky přímo neničí, ale mění je a způsobujínádory. Viry pronikají do organismu prostřednictvím kůže a sliznice. Viry a mikrobynesnášejí vysokou teplotu a většina jich uhyne při 50 až 60 °C do půl hodiny až do hodiny.Ovšem parazitující mikroby nejsou jen nepřátelé. Funkcí parazitů je zbavovat přírodu, světvšeho mrtvého, rozkládajícího se, a tak čistit prostředí, ve kterém se nacházejí. Příroda jenestvořila pro nic za nic. A tak se usazují jen ve znečištěných a intoxikovanýchorganismech a jejich cílem je tyto nečistoty zpracovat, a tak, jestliže se člověk správněstravuje, je čistý a jeho tkáně neobsahují toxiny, mikroby se v něm nemohou usadit. Dalšískupinou parazitů jsou prvoci. Sem patří houby (např. kvasinky), bakterie (např.chlamydie), hlenky. Prvoci pronikají do organismu kůží a sliznicí stejně jako viry, a pokud vněm najdou příhodné prostředí, začnou se vyvíjet. Třetí skupinou jsou cizopasní červi,jiným slovem helminti (z řeckého slova helmins - červ nebo hlíst). Známe kolem stopadesáti druhů lidských červů, kteří se dělí do tří tříd: hlístice - nematody (kulatí červi),

tasemnice - cestody (článkovití červi) a motolice - trematody (zploštělí červi). Nejznámějšíčervi jsou roupi, škrkavky, různé tasemnice a vlasovky. Jakmile cizopasní červi proniknoudo organismu člověka, obydlí prakticky všechny části a začnou se usazovat ve všechorgánech (například v játrech), pod kůží a v trávicím traktu (škrkavky, roupi, tasemnice).Cizopasní červi se živí potravou přijatou člověkem a poté vylučují toxické exkrementy asekrety, čímž způsobují chronickou intoxikaci organismu. Nedodržování základníchhygienických pravidel a vytváření hnilobného prostředí v dutinách zažívacího traktunahrává usazování cizopasných červů a připravuje pro ně příhodné podmínky.

Celkově lze konstatovat, že znečištěné tlusté střevo je ráj pro život a rozmnožováníparazitů všeho druhu. Paraziti si mohou vybírat různorodou potravu a berou si zhostitelova jídelníčku to nejlepší, zatímco jemu nechávají zbytky. Lze také opodstatněnětvrdit, že paraziti jsou hlavní příčinou otylosti, protože odebírají orgánům nejdůležitější anejhodnotnější živiny a ponechávají mu jen prázdné kalorie. Organismus si tedy žádá víc avíc potravy, protože nemá dostatek živin (proteiny, tuky, sacharidy, vitaminy a minerály).

Následuje filosofické zamyšlení nad tím, jaký postoj k parazitům zaujmout. Každý člověkmá nějaké parazity v sobě, anebo jsou v hojné míře všude okolo nás. Ovšem zdaleka nekaždý kvůli nim onemocní. To hrozí pouze těm, kteří si nevhodnými emocemi, životnímstylem, zvyky a stravováním znečistili organismus a oslabili si obranyschopnost těla. A jeto proto, že základní obrannou silou člověka není jeho imunita, ale jeho způsob myšlení!Jinými slovy: člověk, udržujíc správný způsob myšlení, žije v symbióze s okolím, alenarušením zdravého myšlení dochází k porušení vnitřní harmonie, která oslabí imunituorganismu a vytvoří tak předpoklady pro vnik cizopasníků, anebo jejich nabuzení v rámciudržované vnitřní rovnováhy organismu (např. mezi škodlivými a užitečnými bakteriemi). Ztoho vyplývá, že zasvětit zbytek života boji s cizopasníky, je nejlepší způsob, jak sejít zesvé cesty k poznání.

3) Imunita

A nyní se podíváme na slovo imunita. Slovo imunita pochází z latiny a znamenáosvobození se od něčeho. Imunitu lze tedy definovat jako schopnost organismurozpoznávat, ničit a odstraňovat cizorodé látky. Funkci imunity plní imunitní soustava. Jakfunguje lidská imunita? Imunitní systém lidského těla zajišťuje ochranu těla před různýmivnějšími vlivy, jako jsou infekce, viry a bakterie, paraziti a plísně. Dále zajišťuje ochranutěla před vnitřnímy vlivy, jako jsou odumřelé buňky nebo buňky, které se začaly chovatnenormálně (rakovinné). Máme dva typy imunity: imunita přirozená a imunita získaná(adaptivní). Oba typy imunity se vzájemně doplňují a podporují. V rámci vysvětlováníimunitního systému narazíme na tyto názvy: patogen – původce nemoci, spouštíonemocnění hostitele (člověka), mohou to být viry, prvoci (bakterie, houby a hlenky) iněkteří živočichové; antigen – látka, která je schopná při kontaktu s tělem či při vstupu dotěla vyvolat imunitní reakci; protilátky – jsou to látky, které obsahují vazební místa proantigen a poskytují určitý typ ochrany.

Imunitní systém není soustředěný v jednom orgánu, ale jeho buňky jsou rozptýlené namnoha místech těla. Nejvýznamnější složkou lidské imunity jsou bílé krvinky (leukocyty),které mají schopnost vystupovat z krevního řečiště a pohybovat se v tělních tekutinách ave tkáních. U přirozené (vrozené) imunity fungují určité leukocyty (makrofágy, neutrofily adendritické buňky) jako ochrana před patogeny. Funkce přirozené imunity je zabránitvniknutí infekce do organismu nebo po jejím vniknutí zabránit vzniku nemoci. Tedypřirozená imunita funguje tak, že bílé krvinky pohlcují a uvnitř své buňky rozkládajíbakterie, cizí částice nebo i vlastní narušené buňky. V případě vzniku infekce se

přemisťují do místa infekce a vytvářejí valy bránící šíření infekce do těla – vzniká takv těle zánět. Zánět je jedna z prvních odpovědí imunitního systému na infekci. Zánět seprojevuje zrudnutím, otokem, produkcí hnisu, zvýšením teploty a bolestivostí.

Adaptivní imunita je založena na principu tvorby protilátek. Opět se na této imunitěpodílejí bílé krvinky (B lymfocyty, T lymfocyty a NK buňky). Každý lymfocyt je schopenreagovat na jeden antigen. V praxi to funguje tak, že přirozená imunita (respektivedendritická buňka) pohltí antigen (látka, která je schopná při kontaktu s tělem či při vstupudo těla vyvolat imunitní reakci), přenese ho do lymfatických uzlin a lymfocyt, který jevybaven příslušným receptorem pro daný antigen, se zvětšuje a je schopný vytvořit běhemněkolika dnů klon buněk se stejnou antigenní specifitou. Tak lymfocyty produkují protilátky,které antigeny pochytají, nebo přímo vetřelce zabíjejí. Po uzdravení tyto lymfocyty poněkolika dnech zanikají, ne však všechny. Některé lymfocyty zůstávají jako paměťovébuňky uchovávající informaci o kontaktu s daným antigenem po dlouho dobu či po celýživot pro případ další nákazy. V lidském těla vzniká a existuje obrovský repertoár desítekmilionů možných klonů, které jsou připraveny „pro každý případ“. V novorozenémorganismus, který se ještě nesetkal s žádným antigenem, jsou receptory schopny vázattéměř jakoukoli chemickou strukturu a vytvořit tak protilátku.

Takže shrneme-li reakci imunitního systému, vidíme, že okamžitou odpovědí obranyorganismu je přirozená imunita, která tak slouží v první linii obrany. Adaptivní imunitníodpověď přichází až po několika dnech kontaktu s patogenem – tomu se říká primárníimunitní odpověď. Po odeznění nemoci, v organismu zůstávají protilátky proti antigenu apaměťové lymfocyty. Jestliže je organismus po několika týdnech, měsících či letech znovunapaden stejným antigenem, odpovídá sekundární imunitní odpovědí, která se liší odprimární v tom, že je rychlejší, silnější a účinnější, neboť antigen je znám a ví se, jak naněj.

Bylo by však chybou si představovat, že imunitní systém člověka okamžitě zaútočí azlikviduje každou bakterii, která se objeví. Není tomu tak. Celé naše tělo je osídlenobakteriemi – v ústech, střevech, pochvě i na kůži. V lidském těle žijí i viry. Soužitíorganismu s bakteriemi nebo viry nebo jeho obrana vůči nim jsou ovlivňovány mnohafaktory (prostředí, výživa, genetická dispozice aj.). Zajímavým příkladem mikrobů, kteréosidlují lidské tělo a nemusí mu škodit, jsou bacily tuberkulózy, které se obvykle usazují vplicích. Odhaduje se, že v současné době je tuberkulózou infikováno něco mezi 1 až 2miliardami lidí na zemi. Většina lidí si toho vůbec není vědoma. Pokud se však takovémučlověku oslabí imunitní systém, jemná rovnováha mezi imunitním systémem a bakteríí seposune na stranu bakterie, která se může začít dělit (rozmnožovat) a vznikne vážnánemoc.

Dalším aspektem imunitního systému je autoimunita. Co je autoimunita? Zkrátka imunitnísystém by neměl vytvářet protilátky proti vlastnímu tělu. Za udržování imunologickétolerance jsou zodpovědné regulační T buňky (Treg buňky). Pokud dojde k narušeníregulačních mechanismů autoimunity, pak může dojít k autoimunitní nemoci. Příkladem jediabetes 1. typu, kdy buňky slinivky břišní produkující inzulin jsou imunitním systémemzabíjeny, produkce inzulinu je tak nedostatečná a vzniká nemoc cukrovka 1. typu. Bohuželu autoimunitních nemocí musíme konstatovat, že jejich celkový výskyt vzrůstá.

Další obrannou formou organismu je vytváření kyselého prostředí na kontaktních místech.Například kůže má pH 4 až 6 a tato kyselá úroveň představuje ochranu kožního povrchupřed nadměrným množením mikroorganismů. V pochvě je též kyselé prostředí a ochrannýhlen. Ústa nám chrání enzym lysozym, který je obsažený ve slinách atd.

Shrneme-li kapitolu lidská imunita, pak jsme zjistili, že lidská imunitní soustava je celkemsložitá a tvoří ji kostní dřeň, kde se nám tvoří a dozrávají některé leukocyty, brzlík, kdedozrávají další leukocyty a slezina, která slouží jako filtr krve (vyřazují se staré,nepotřebné buňky: červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky), denně přes ní proteče250 až 350 litrů krve. Touto filtrací krve nám slezina dodatečne eliminuje všechny cizorodélátky, především bakterie a houby. Buňky imunitní soustavy se pohybují organismem vedvou soustavách: v krevním oběhu a v lymfatické soustavě. Jsou tedy součásti krve alymfy. Lidský organismus je tak doslova přeplněný od hlavy až k patě imunitními buňkami,které jsou připravené v libovolný okamžik napadnout cizorodý materiál, ale i vlastnípozměněné buňky.

4) Očistné kúry

Očistnými kúrami pomáháme organismu zbavit se škodlivých látek (toxinů), a taknapomáháme obnovovat správný chod životních funkcí a orgánů. Chceme-li se zbavitcizopasníků, pak to můžete udělat taktéž formou očistných kúr. Dále je dobré očistné kúryprovést, přecházíte-li na vegetariánskou či živou stravu (popsanou v kapitole „Magiejídla“). Samozřejmé je, že očistné kúry by se měly čas od času provádět vždy kvůliprevenci.

Často se stává, že lidé, kteří se rozhodli očistit svůj organismus, nemají ani nejmenšípředstavu o tom, co se s nimi bude dít během očistné kúry a krátký čas po ní. Správněprovedená očistná kúra totiž vyvolává v organismu silné reakce (křeče, pálení, dloubání,zvracení, průjem, pocení), a tak spotřebovává velké množství energie, člověk slábne ahubne. Po určité době dochází k obnově sil i normální váhy. S přílivem energie se zlepšínálada i chuť k jídlu. Den před očistou již nezatěžujeme organismus masitou stravou,mlékem a jeho výrobky. Při samotné očistě dbáme na dostatečný přísun různých druhůtekutin (především čerstvé ovocné a zeleninové šťávy), není-li uvedeno jinak. V doběočisty se musíme šetřit a neplýtvat zbytečně životní energií, která je nezbytná k vyloučeníusazených škodlivin a toxinů z organismu. Po očistě se vracíme pozvolna ke svémujídelníčku. O vhodnosti potravin je pojednáno v kapitole „Magie jídla“.

Kontraindikací je určitě jakákoliv nevolnost či zjevná slabost organismu (při horečce,zimnici a akutních stavech). Jinými slovy: kontraindikací jsou akutní nemoce, záněty,hořečka, celková oslabenost až vyčerpanost organismu. Na očistnou kúru nastupujeme„zdraví“ a při síle. Podmínkou úspěchu je dodržet správný postup očisty, jinak si můžemeorganismus poškodit. Odpovědnost za provedení očistných technik nese každý sám.

Pravidlo očisty je: Nejdříve očistit tlusté střevo, pak játra (žlučník), ledviny a na konec tělnítekutiny. Vysvětlíme si proč. Jak jsme si již řekli, tlusté střevo je čističkou těla. Je-li samoucpané a znečištěné, nemůže nám pomoci v odstranění nečistot z jednotlivých orgánů,pro které máme připravené očistné kúry. Proto prvotní očistou je očista tlustého střeva. Pojeho očištění se nám automaticky pročišťuje i krev, a tak se organismus začíná celkověobnovovat. Protože však dříve znečištěná krev z tlustého střeva protékala játry, jsou vevelké míře znečištěna také ona, a tak další očistná kúra po tlustém střevě se týká jater.Pak je nutné očistit ledviny. Během 24 hodin se jimi přefiltruje přibližně 170 litrů krve. Poprovedené očistě ledvin můžeme přistoupit k očistě lymfy. Zbavujeme ji všech cizorodýchlátek, jež se v ní nahromadily. To je poslední důležitá procedura, po níž je lidské tělo zcelaočištěno. Tím, že uskutečníme očistný cyklus v uvedené posloupnosti, si znovuobnovujeme organismus, ale hlavně zatěžování organismu při očistě bude minimální apřirozené. Očista organismu se musí provádět beze spěchu a s dodržením odpočinku

mezi jednotlivými očistnými procedurami, zkrátka po každé očistě je zapotřebí odpočinek.Je také potřeba dodat, že očistu tlustého střeva je dobré spojit s vypuzením různých druhůparazitů a před očistu jater můžeme vložit očistu kloubů.

Jak očistit tlusté střevo jsme si již vysvětlili dříve (šankhaprakšálana, hydrocolon terapie aklystýr), takže rovnou v posloupnosti očistných procedur přejdeme k očistným technikámnásledujících po očistě tlustého střeva.

Očista od parazitů

Je samozřejmě mnoho způsobů, metod a forem, jak na parazity. Vybral jsem celkemjednoduchou a nenáročnou metodu, která eliminuje mnoho parazitů najednou, a je velmiúčinná. Jedná se o kombinaci tří druhů rostlin, která je spolehlivým zabijákem většinyparazitů, virů a bakterií. Tato kombinace tří rostlin se lidově nazývá Trojčátko. Jedná se opelyněk, prášek hřebíčku a tinktury ze šlupek vlašského ořechu. Trojčátko nám vorganismu zabíjí dospělé parazity, jejich larvy a vajíčka i patogenní mikroorganismy aplísně. Předpoklad úspěchu Trojčátka tkví v tom, že se všechny tři složky musí užívatsoučasně. Tuto očistu neprovádí těhotné a kojící ženy, malé děti, epileptici. Trojčátko lzenapříklad sehnat přes internetový portál: jukl.cz pod pojmem „protiparazitální balíček“.Uvedu jeho dávkování. Tinktura z vlašského ořechu se bere nejdříve po kapkách, která serozpouští ve 100 ml studené vody (nepoužívat horkou). Jednu kapku necháme patnáctminut ve vodě odležet a poté na lačný žaludek před jídlem vypijeme. Večer hodinu po jídleto samé množství. Druhý den dvě kapky ráno a dvě večer; třetí den tři kapky ráno a večer;čtvrtý den čtyři kapky ráno a večer; pátý den pět kapek ráno a večer; šestý den ráno avečer plná čajová lžička; sedmý den ráno a večer plná čajová lžička; šest dní vynechámea čtrnáctý den opět ráno a večer plná čajová lžička; patnáctý a šestnáctý den vynechámea sedmnáctý den opět ráno a večer plná čajová lžička. Pelyněk se užívá vždy na prázdnýžaludek a to: první a druhý den jedna tableta; třetí a čtvrtý den dvě tablety; pátý a šestýden tři tablety; sedmý a osmý den čtyři tablety; devátý a desátý den pět tablet; jedenáctý advanáctý den šest tablet; třináctý až sedmnáctý den sedm tablet. Hřebíček se užívá třikrátdenně při jídle a to: první den jedna tableta k snídani, jedna tableta k obědu a jednatableta k večeři; druhý den dvě tablety k snídani, obědu a večeři; třetí až desátý den třitablety k snídani, obědu a večeři; pak vynecháme šest dní a sedmnáctý den opět tři tabletyk snídani, obědu a večeři. Nyní jsme u každé složky Trojčátka dovršili sedmnáctý dendávkování. Dále se bere vždy každý sedmý den takto (tedy šest dní se nebere žádnásložka z Trojčátka): tinktura z vlašského ořechu ráno a večer plná čajová lžička; pelyněksedm tablet a hřebíček tři tablety k snídani, obědu a večeři. Takto dodržíme po dobu tříměsíců.

Další dostupnou formou s cílem zbavit se parazitů je léčebné hladovění. Ukázalo se, žepro tyto účely je nejlepší hladovění s citronovou vodou. Do horké vody o teplotě 50 až 60°C vymačkejte citronovou šťávu, abyste získali mírně kyselý roztok (snesitelnou kyselost sikaždý člověk zvolí sám, většinou se udává na litr vody jeden citron), a ten pijte při úplnémhladovění místo vody. Proč potřebujeme kyselou chuť? Protože rozpouští usazené toxinya odpadní látky a zabíjí patogenní mikroby i plísně. Navíc udržuje játra neustále aktivní. Poukončení hladovky funguje trávení mnohem snadněji. Takto hladovíme od jednoho dnu dotří dnů, ne déle. O principu hladovění se dovíte více v samostatné kapitole nazvané „Půst“,která se nachází o něco níže v tomto textu.

Ještě jinou možností je použít česnek. Celý týden každý den nalačno ráno hodinu předsnídaní sníme jeden stroužek česneku a večer dvě hodiny po večeři další stroužekčesneku. Ničím nezajídáme, ani nezapíjíme. V rámci této procedury může dojít k pálení

jícnu či žaludku, anebo se může objevit bušení srdce: neztrácíme hlavu, vše je v pořádku.

Očista kloubů

Ve 300 ml vody povaříme po dobu pěti minut 5 gramů bobkového listu. Potom vodu i sbobkovými listy nalijeme do termosky a necháme 3 až 4 hodiny odstát. Scedíme a podouškách vypijeme během dvanácti hodin. Toto opakujeme druhý a třetí den, každý denpoužíváme čerstvý bobkový roztok. Během těchto dní jíme lehká vegetariánská jídla,nejlépe jen živé-syrové potraviny. Tato očista zbavuje klouby od solí a usazenin. Zbavujetéž bolestí při změnách počasí a od kloubní únavy. Tato procedura následuje vždy podůkladné očistě střev a bobkový roztok pijeme po douškách, nikdy po velkých hltech.

Očista jater

Játra jsou jeden z největších orgánů v lidském těle a zároveň nejobjemnější žlázou v těle.Měří třicet centimetů a jsou šest až devět centimetů silná. Pracují nepřetržite dnem i nocí.Jde o orgán s nesmírně mnohostrannými funkcemi - obrazně řečeno játra jsou jakásilaboratoř člověka: 1) přijímají a zpracovávají všechny vstřebané živiny 2) vyrábějí energii(glykolýza) 2) ukládají energii (výroba glykogenu) 3) vyrábějí lidskou bílkovinu (syntetizujíse aminokyseliny) 4) detoxikují organismus (inaktivují jedy a mění je tak, aby bylyrozpustné ve vodě a posléze se tyto škodliviny vylučují žlučí nebo přes ledviny; hubíbakteriální vetřelce) 5) vyrábějí jeden a půl litru žluče denně, kterou ukládají do žlučníku(každou minutu nám v těle uhyne šest set milionů červených krvinek, část z nich játrazachrání a ze zbylých vytvářejí žluč, která emulguje tuky, dezinfikuje střeva a odvádí z nichškodlivé látky) 6) vyrábějí přes tisíc enzymů 7) určují mohutnost krevního proudu do srdce(když je krve moc, játra se promění v houbu, která tuto krev pojme – dokáží pojmout ažjeden a půl litru krve) 8) regulují hormony v krevním oběhu 9) vytvářejí fibrin a protrombin,které umožňují srážení krve; vytvářejí heparin na ředění krve atd.

Játra se skládají z miliard buněk, přičemž každá z těchto buněk tvoří úplná játra. Tedykaždá jaterní buňka dokáže všechny výše zmiňované úkony. Játra též vládnouobdivuhodnou regenerační schopností. Pokud by nám chirurg odstranil například 80 %celkového objemu jater, dokáže zbylých 20 % objemu jater plnit všechny úkoly a ještěpřitom vytvářet novou tkáň, takže po pár měsících bychom měli úplně nová kompletníjátra, jako kdybychom se právě narodili.

Jak je patrno, játra jsou jedním z nejdůležitějších orgánů lidského těla. Bohužel jsou takévyhledávaným cílem parazitů, neboť protoplazma jaterních buněk je bohatá na živiny, aproto jsou snadno zranitelná. Jako přípravná očista jater se hodí již zmiňovaná očista odparazitů Trojčátkem.

Na očistu jater si připravíme dva nápoje. Připravíme si solný roztok v poměru 720 ml vodya čtyři polévkové lžíce Epsomské soli (hořká sůl nejlépe zakoupená v lékárně; pokudnakupujeme někde jinde, tak vždy volíme potravinářskou kvalitu). Sůl necháme rozpustit abuď roztok ponecháme v pokojové teplotě, anebo vychladíme v ledničce, podle toho, kteráteplota je nám příjemnější pro pití. Další potřebný nápoj pro tuto očistu si připravíme zpoměru 200 ml oleje a 200 ml citrusové čerstvé šťávy (může to být buď grepová šťáva –potřebujeme 2 grepy, anebo citronová šťáva – potřebujeme čtyři citrony). Olej použijemepanenský, lisovaný za studena buď olivový, anebo slunečnicový. Pokud seženemehořčičný olej, je to ta nejlepší volba, neboť ohřívá a dráždí játra, čímž působí i na jaterníparazity a vyhání je ven. Olej a citrusovou šťávu smícháme dle pokynů, které budounásledovat. A poslední věcí je zahřívací láhev - termofor.

Samotná očista jater vypadá takto. Tři dny před samotnou očistou jíme jen čerstvá jablka apijeme čerstvou jablečnou šťávu (kdo si nemůže dovolit tři dny, zkrátí tuto část na jedenden). A každý den provedeme klystýr. Takto upravený jídelníček umožní nastřádání žluče vjátrech. Tato nastřádaná žluč nám pak pomůže k vytlačení žlučníkových kamenů. V denočisty již nic nejíme a od rána do dvou hodin odpoledne pijeme jen jablečnou šťávu,nejlépe čerstvě doma vylisovanou. Od 14. hodiny přestaneme pít. V 17 hodin vypijemenaráz 180 ml solného roztoku. Pitím solného roztoku dojde k projímavým účinkům, buďteblízko toalety. V 19 hodin vypijeme dalších 180 ml solného roztoku. Na 20. hodinu sipřipravíme nápoj z oleje (200 ml) a citrusové šťávy (200 ml). Olej a šťávu nalijeme do petláhve a promísíme bedlivě spolu tak, aby se obě tekutiny dokonale spojily v jednu. A potétento nápoj vypijeme opět naráz, anebo na etapy avšak do pěti minut. Poté si jdemeokamžitě lehnout (čím dříve si lehneme, tím více kamínků z nás vyjde) a máme na výběrdvě pozice. Po zaujmutí jedné z nich v ní setrváme minimálně dvacet minut bez hnutí,nejlépe usneme. Následuje popis poloh. První poloha je na pravém boku s pokrčenoupravou nohou a nataženou levou nohou. Termofor si přiložíme k oblasti jater, tedy podpravá žebra. Druhá poloha je na zádech s nataženým nohama, hlava na polštáři. Termoforopět přiložíme do oblasti jater. Je možné, že se v noci spustí rychlý průjem, a proto v oboupolohách si nezapomeneme dát pod sebe něco, co by případné rychlé vyměšovánízachytilo. Termofor můžeme v jednu hodinu v noci odstranit, kdybychom potřebovali.

Co se bude dít v noci? Začnou se vylučovat žlučové kameny (Žlučové kameny mohouvznikat ve žlučníku či přímo ve žlučovodech. Nejprve dochází k zahuštění žluči a ta sepostupně mění v rosolovitou látku, v níž vznikají krystaly. Na ně se postupně nabalují dalšílátky a tvoří se kameny. Ve žlučníku mají oválný tvar, ale ve žlučovodech se kamenyutvářejí podle tvaru žlučových cest. V takové podobě nám většinou problémy nedělají. Přiočistě se však drolí a mění svou polohu. Může dojít k podráždění stěny žlučových cest, atím vyvolat i zánět. Aby se tomu zabránilo, je zapotřebí provést očistu až do konce.),žlučové bláto (stagnující žluč černé barvy) i další nánosy. Vylučování je provázeno silnýmprůjmem.

Ráno v šest vypijte naráz třetí dávku solného roztoku o objemu 180 ml a to opakujte i vosm hodin, vždy počítejte s projímavým účinkem. Kdo dává přednost klystýrům, ten můžev celé proceduře zaměnit pití solných roztoků za klystýry. Od desáté hodiny můžete začítpít čerstvé ovocné a zeleninové šťávy a v poledne si můžete dát lehké jídlo (kdo vydrží nasyrovém ovoci a zelenině celý den udělá nejlépe). Po zbytek dne jenom lehká jídla vařenápouze ve vodě. K normální stravě se vracíme až následující den.

První očista jater bývá vždy nejtěžší, neboť to je vlastně operace bez nože. Po ní siodpočiňte (týden až čtrnáct dní), a jakmile se budete cítit normálně, můžete přistoupit kedruhé očistě, která bude snadnější, a potom ke třetí a čtvrté a pokračovat tak dlouho,dokud nepocítíte a neuvidíte, že z jater už nic neodchází. Úplné očisty jater dosáhneme ažpo čtvrtém až sedmém provedení. Čím rychleji si játra očistíte, tím dříve si upravíte krevníoběh i všechny druhy látkové výměny.

Upozornění. Očistu jater nedělejte po těžké práci, fyzické námaze ani po hladovění.Několik dní si odpočiňte a naberte síly. Provedená očista by neměla žádoucí účinek neboby mohla způsobit naprosté vyčerpání.

Pokud by někomu tento typ očisty jater z jakéhokoliv důvodu nevyhovoval, tak nabídnuještě dvě varianty.

Očista jater druhá varianta

V obchůdku se zdravou výživou zakoupíme ostropestřec v množství 100 g a olej zostropestřece. Celé množství semínek pomeleme na prášek, který dáme do skleničky, dokteré nalijeme 70 g (což je 70 ml) ostropestřeckého oleje. Tuto směs dobře rozmícháme,čímž vytvoříme kaši, kterou uchováváme v lednici. Užíváme třikrát denně jednuzarovnanou čajovou lžíčku po jídle. Bereme tak dlouho, dokud nepocítíme odpor ke kaši,čímž očistnou kúru ukončíme. Ostropestřec čistí játra od toxinů a jedů, pomáhá sregenerací jaterních buněk a obnovuje funkci jater i po závažnějších nemocech. Někdymůže nastat při očistě razantní reakce v podobě průjmu, silného pocení a zvýšenéhokrevního tlaku, proto se tato očistná kúra nedoporučuje těhotným a kojícím ženám. Vrámci této kúry je zakázáno pít alkohol a doporučuje se strava nejlépe vitariánská čiveganská.

Očista jater třetí varianta

Třetí možností je třídenní půst o čerstvé jablečné šťávě. První den v 8 hodin ráno vypijeme200 ml jablečné šťávy a potom ji užíváme to samé množství každé dvě hodiny až do 8hodiny večer. Tak postupujeme další dva dny. Obsažené kyseliny ve šťávě okysličíusazeniny, jež se mění v soli a jsou následně vylučovány z organismu. Třídenní hladověnís pitím jablečné šťávy je účinný prostředek pro očistu jater.

Očista ledvin

Ledviny odstraňují látky z těla ve formě moči, děje se tak filtrací krve. Při tomto filtrovánímůže v ledvinách docházet k hromadění a usazování hlenu, písku a kamenů. K odstraněnítěchto nežádoucích prvků z ledvin nám slouží očistná kúra ledvin.

Tuto kúru provádíme celkem triviální metodou: celý týden jíme jen meloun. Melounobsahuje velké množství vody (až 91 %), vlákniny, vitaminů a minerálních látek (železo,hořčík, jód, draslík, selen, zinek, vápník). Dále obsahuje kyselinu listovou a, i když jesladký, nachází se v něm pouze cca 8 – 13 % cukru. Meloun dokáže čistit drobnéledvinové a močové kameny a na organismus působí očistně i díky velkému množstvíantioxidantů. Tím, že dokáže dobře zasytit, není v délce této očistné kúry žádný problém.Pravidlo je celkem jednoduché: když máte hlad, dejte si meloun (bez pecek); máte-li žízeňmůžete pít vodu, anebo si vymačkejte melounovou šťávu (tím umocníte očistný efekt).Avšak při vypití většího množství melounové šťávy dochází k projímavým účinkům.

Nejlépe provádíme tuto očistu, když jsou na trhu k dostání dobře zralé melouny (červen,červenec, srpen). Nejlepší je klasický vodní meloun tmavě zelený (uvnitř červený). Slupkamelounu by měla být bez mechanických poruch; žluté místo na melounu by mělo být conejmenší – jedná se o místo, kterým meloun ležel na zemi a toto místo je nezralé, takže bymělo být co nejmenší kvůli celkové zralosti plodu.

Očista lymfy

K očistě budeme potřebovat hořkou sůl (Glauberova sůl, Epsomská sůl) a vždy kupujemepotravinářskou kvalitu těchto solí, nejlépe v lékárně. Čtyři velké nebo šest středních grepů,dva velké nebo tři malé citrony a zhruba kilo pomerančů. Počet citrusových plodůznásobte třemi, protože uvedené množství je na jeden den a tato očistná kúra se provádítři dni. Předposlední potřebnou složkou je voda a poslední ingrediencí (přísadou) jepozitivní přístup.

Tato procedura nám zabere tři dny a čtvrtý den slouží jako přechodový den na normálnístravovací režim. Tedy až od pátého dne můžeme jíst běžnou stravu, na kterou jsmezvyklí.

První den si připravíme solný roztok a čtyři litry citrusové šťávy. Solný roztok se skládá z250 ml teplé či studené vody, ve které je rozpuštěna jedna polévková lžíce hořké soli.Citrusovou šťávu si vyrobíme tak, že vymačkáme čyři velké nebo šest středních grepů,dva velké nebo tři malé citrony a tolik pomerančů, aby nám tato čerstvá šťáva dala objemdvou litrů. Tuto šťávu naředíme vodou v objemu také dvou litrů, takže nakonec mámepřipravenou citrusovou šťávu o celkovém objemu čtyř litrů.

Začínáme ráno, kdy po přípravě těchto nápojů, vypijeme solný roztok naráz. Pak počkámepůl hodiny a vypijeme 250 ml námi připravené citrusové šťávy. Poté každou půl hodinuvypijeme dalších 250 ml citrusové šťávy až spotřebujeme celé množství této šťávy. Pozbytek dne se nic nejí, tedy hladovíme. Pokud máme nesnesitelný hlad, můžeme sníst kvečeři několik pomerančů či grepů. Během dne můžeme pít k citrusové šťávě ješte čistouvodu. Tento postup opakujeme další dva dny. Čtvrtý den je přechodovým dnem na našinormální stravu. V tento den jíme jen syrovou zeleninu a ovoce, anebo pijeme čerstvéšťávy z nich.

Každý den této očisty, bychom si měli udělat večer klystýr. Do dvou litrů vody vymačkámešťávu ze dvou citronů. Smyslem klystýru je odstranit zbylý odpad z tlustého střeva, kterýmohl uvíznout v záhybech střevní stěny.

Proč pít solný roztok? Solný roztok vás s největší pravděpodobností donutí k vyprázdněníod stolice, což je sice prospěšné, ale hlavní význam v jeho požití spočívá, že působí jakomagnet na tělesný odpad. Tímto solným roztokem je přitahován veškerý odpad do střev alymfatický systém tuto výzvu k odhození veškerých škodlivých a nepotřebných látek zesvého systému přijímá s veškerou vervou. Takže ve střevě se nám nahromadí odumřelébuňky, toxiny a další tělesný odpad, který se pak následně vylučuje sérií stolic.

Citrusovou šťávu pijeme kvůli zpětnému zavodnění organismu, neboť vypitím solnéhoroztoku došlo k částečnému odvodnění přes vyměšování stolic. Čerstvá citrusová šťávapůsobí alkalicky (zásaditě) na organismus a ruší tak běžné překyselení organismu, kterýse v tomto stavu nachází kvůli nevhodné stravě (viz kapitola „Magie jídla“).

Když jsme si organismus očistili, udělali jsme pro sebe velkou a užitečnou věc. Dalšímdůležitým krokem je, aby nám nabyté zdraví vydrželo, dodržovat zdravý způsob života.Pod pojmem zdravý způsob života zahrnujeme správné myšlení, správné stravování,správný pohyb a správný spánek. V případě nedodržení uvedených podmínek dojderychle k opětnému zanesení organismu odpadními látkami se všemi následky, které z tohovyplývají.

Preventivně jednou do roka provádějte očistu celého organismu pomocí uvedenýchprocedur (očista střev, jater a žlučníku, ledvin, lymfy a krve) nebo univerzálníhoregeneračního prostředku – půstu (hladu).

Až po ukončení celého očistného cyklu můžeme teprve vyzkoušet silnější očistnéprostředky, jako je třeba hladovění (půst), a tak dosahovat výborných výsledků. Začínat shladověním bez předchozích očistných procedur je sice možné, ale pak se snáší mnohemhůř. V první fázi jsou očistné procedury mnohem účinnější než hladovka a zdraví se

rychleji obnoví. Avšak později hlad umožňuje očistu organismu na vnitrobuněčné úrovni.

5) PŮST

Půst je období, kdy člověk nepřijímá žádnou stravu a pouze pije čistou vodu (žádnéovocné či zeleninové šťávy, čaje, bylinky aj.). Pouze a jedině tak může přestat činnosttrávicího ústrojí a dojít k zapojení vnitřních vyživovacích mechanismů organismu (využívajíse zásoby glykogenu v játrech, štěpí se nám tuk uložený všude po těle aj.). Půst odhleňujeorganismus, aktivuje imunitu (aktivace centra hladu v mozku je stresová reakce, kterázesiluje obranné schopnosti organismu), převádí nemoc z chronického stádia do akutního(zhoršení symptomů nemoce je projevem jejich ničení až zničení, a představuje dobrýúčinek hladovění; abychom se zbavili chronické nemoci, musíme ji aktivovat, a jen tak jemožné ji z těla odstranit, a právě to dělá hlad), vyhání infekce ze všech zákoutí těla aumožňuje očistu organismu na vnitrobuněčné úrovni (přerušením přísunu látek z krve dobuněk se spouští očistný proces opačným směrem: usazené odpadní látky, škodliviny atoxiny jsou z buněk ve zvýšené míře vylučovány do krve a z ní vyměšovacími orgány venz těla). Během půstu orgány a tělní soustavy nefungují v obvyklém režimu, jsou vefyziologickém klidu, a mají tak možnost regenerovat. V neposlední řadě se nám okyselujevnitřní prostředí organismu, což má za následek potlačení hnilobných procesů, ničeníchoroboplodných bakterií i plísní, a uvádějí se v činnost procesy pohlcující patogenníútvary a nádory. Acidóza (porušení rovnováhy mezi kyselinami a zásaditými látkami veprospěch kyselin; jedná se o překyselení organismu) umožňuje tělním buňkám vstřebávatrozpuštěný dusík v krevní plazmě a tělní tekutině, a tím uskutečňovat biosyntézu bílkovinze vzdušného dusíku místo bílkovin obsažených v potravě. Tento proces usnadňujeurčitou dobu hladovění.

Po tomto vyjmenování je nasnadě, jak nám velmi pomůžou očistné kúry před půstem.Tlusté střevo se pomocí klystýrů či šankhaprakšálany vyčistí od výkalů i ostatníchpatologických látek. Během hladovění tak nebude docházet k většímu vylučování výkalů,čímž se ušetří energie, potřebná pro jinou léčebnou činnost v organismu. Očista jater,žlučníku a ledvin zabrání vzniku krizí během hladovění, při kterých z organismu vycházejížlučové či ledvinové kamínky. Takže touto předběžnou očistnou přípravou docílíte toho, ževylučování toxinů a všelijakých odpadních produktů nebude tak intenzivní, a proto snadnovydržíte bez obtíží i dlouhodobé hladovění a využijete jej plně ve svůj prospěch.

Kontraindikace (vyloučení možnosti půstu): psychická onemocnění; demence; těhotenstvía doba kojení; velmi těžké stavy pacientů, které už zapříčinily jejich nepohyblivost; akutnízáněty (slepé střevo, zánět zubu aj.); rozsáhlé hnisavé stavy v oblasti vnitřních orgánů;pacienti, kteří nespolupracují. Na druhou stranu platí možnost, že když jsou všechnyléčebné metody a prostředky vyčerpány, je účelné uskutečnit hladovění, protože může býtdosaženo pozitivního léčivého účinku.

Délka trvání půstu není libovolná, může se zhubnout o 20 až 25 % z původníhmotnosti, což je bezpečná hranice ztráty hmotnosti. Další hubnutí je zapovězeno,neboť by mohlo dojít k degenerativním (nezvratným) procesům v organismu, kterénastávají při poklesu o 30 % z původní hmotnosti. Pro příklad použijme výchozíhmotnost 80 kg. Mám-li 80 kg pak mohu zhubnout při půstu na hmotnost 60 kg (25%) a zde musím půst přerušit, aby nedošlo k nevratnému poškození organismu (vnašem příkladě to je 56 kg, úbytek o 30 %).

V době půstu se nesmí přijímat žádné jídlo (ani potravinové doplňky typu chlorella,spirulina aj.) – je to velmi důležité zdůraznit, nedodržením této zásady může s největší

pravděpodobností dojít k poškození zdraví! Hlavně u sedmidenního půstu a výše byse narušil proces přechodu organismu na endogenní (vnitřní) stravování. Nesmí se pítžádné šťávy, čaje, bylinky aj. Uvědomte si, proč půst podstupujete, a v případě ztrátymotivace, pevné vůle či odhodlání, přerušte půst a podle pravidel se vraťte na normálnístravu. Prostě nedělejte nic proti sobě! Při průběhu půstu mějte oči dokořán a dávejte sipozor, jak se cítíte.

Půst představuje komplexní proces, který zahrnuje nejen období vlastního hladovění, ale iobdobí návratu k normální stravě. Většina chyb a komplikací vzniká právě v doběpřechodu na normální stravu. Trávicí trakt začíná po hladovění obnovovat své funkcepostupně, proto přechod na normální stravování musí být opatrný: přijímáme stravu pomalých dávkách, které postupně navyšujeme. Je všeobecné pravidlo, že kolik dnů sepůstuje, tolik dnů se vracíme k normální stravě. U jednodenního půstu se vracíme knormální stravě přes jeden den, u třídenního půstu přes tři dny, u sedmidenního půstupřes sedm dní atd. Avšak další pravidlo je (kdyby bylo potřeba z nějakého důvodu), žeminimální doba přechodu na normální stravu je doba tří dnů (výjimka je jednodenní, tamstále platí jeden den jako dostačující podle zmíněného pravidla: kolik dnů půstu, tolik dnůnávratu na normální stravu). Je samozřejmé, že jakmile praktikováním naberemezkušenosti, pak začneme praktikovat přechod na normální stravu dle našich pocitů a našíintuice, s dodržením bezpečného pravidla minimální doby tří dnů.

Rozdělení půstu podle délky

Půst je dobrovolné odmítnutí potravy na určitou dobu za účelem regenerace životních silorganismu a obnovy harmonie i síly biologických procesů. Podstatou půstu je využitíenergie, která by se za normálního stavu spotřebovávala při přijmu jídla. Jestliže dojde kúplnému přerušení příjmu potravy, organismus začne spotřebovávat rezervní zdroje, toznamená, že organismus člověka přechází po určité době na takzvanou endogenní(vnitřní) výživu. Pak následuje první překyselení a druhé překyselení organismu. Nyní sivše popíšeme u jednotlivých půstů včetně přechodů zpět na stravu.

Jednodenní půstU jednodenního půstu dochází k těmto reakcím: trávicí soustava se uvolní a odpočine si;krev a mezibuněčná tekutina se zbavuje odpadu a škodlivin; aktivují se krvinky, zejménalymfocyty; aktivuje se centrální nervová soustava přes stres vyvolaný hladověním a tím seaktivuje imunita. Spalují se zásoby glykogenu uložené v játrech. Narůstá pocit hladu.

Nejčastějším začátkem jednodenního půstu je ráno (tedy poslední přijaté jídlo je večeřepředchozího dne), a celý den před půstem jíme už jen lehčí jídla, lepší je konzumovat jensyrovou zeleninu a ovoce, ale nejlepší přípravou však je jen pití čerstvých šťáv z ovoce azeleniny. U jednodenního půstu začneme přijímat potravu následující den a tím je snídaně.Můžeme přijímat jídlo, na které jsme běžně zvyklí, anebo tento den můžeme být jen načerstvých šťávách a prodloužit tak účinky půstu.

Třídenní půstU tohoto půstu je první den reakce organismu stejná jako u jednodenního půstu. Druhýden se ještě spotřebovávají zásoby glykogenu v játrech. Třetí den se tělo začnepřipravovat na přechod na vnitřní výživu. Trávicí soustava je kompletně uvolněná aodpočinutá, začíná se připravovat na své vypnutí.

Jednodenní a třídenní půst jsou přípravné půsty na delší půsty. Do tří dnů včetněnedochází k podstatným změnám v organismu. Proto i přechod na stravu u tohoto

třídenního půstu není nijak těžký, složitý. Nejčastějším začátkem třídenního půstu je ráno(tedy poslední přijaté jídlo je večeře předchozího dne), a celý den před půstem jíme už jenlehčí jídla, lepší je konzumovat jen syrovou zeleninu a ovoce, ale nejlepší přípravou všakje jen pití čerstvých šťáv z ovoce a zeleniny. U třídenního půstu začneme přijímat potravučtvrtý den a tím je snídaně. Celý čtvrtý den jsme pouze na čerstvých šťávách, čímžprodlužujeme účinek půstu. Pátý den jíme ještě lehčí jídla, lepší je však konzumovat jensyrovou zeleninu a ovoce. Šestý den můžeme přejít na naši běžnou stravu. Pokudpotřebujeme z třídenního půstu přejít během jednoho dne na naši běžnou stravu, pak toprovedeme tak, že snídaně je čerstvá šťáva z ovoce nebo zeleniny, oběd a večeře ječerstvá zelenina či ovoce. Přechodové dny se stravujeme tak, že se v žádném případěnepřejídáme, jíme jen do pocitu lehké sytosti. Nezapomínejme, že trávicí soustavaodpočívala, a tak ji pomalu a něžně probouzíme k práci.

Sedmidenní půstCo se děje v těle první tři dny půstu víme. Podívejme se tedy dále, co následuje čtvrtý dena další dny. Od čtvrtého dne se začíná pocit hladu zmenšovat, až vymizí úplně. Tělozačíná přecházet na vnitřní výživu, čímž se vypíná i tlusté střevo, které nás vnitřněvyhřívá, tedy člověk se musí více oblékat, aby neprochladl. Vnitřní výživa začínáspotřebovávat tuky a nastartovává ozdravné procesy. Celý organismus míří ke svémuprvnímu překyselení, ale většinou k vrcholu překyselení dochází až po sedmém dni, takžesi o něm povíme u čtrnáctidenního půstu. U sedmidenního půstu hloubka očisty organismudosahuje na úroveň tělesných tekutin. Všechny tělesné tekutiny jsou očištěny. Trávicí traktje vypnut a dokonale relaxuje.

Přechod na stravu u tohoto půstu musí být pozvolný a opatrný. Musíme nejdříve probuditzažívací soustavu a nastartovat pozvolna všechny procesy příjmu a trávení potravy.Návrat k jídlu začíná osmý den, kdy celý tento den pijeme po douškách čerstvou šťávujednoho druhu pokojové teploty (nejlépe mrkvovou) ředěnou půlkou vody. Pijeme místopěti jídel (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře) vždy 150 ml (100 ml šťáva a 50 mlvody). Devátý den už šťávu neředíme a zvyšujeme objem na 200 ml pětkrát za den. Tytodva dny přechodu na stravu je potřeba šťávu v ústech převalovat a pokousávat, aby sepořádně proslinila a nastartovali jsme již její trávení v ústech. Desátý den konečně přijdena řadu čerstvé syrové ovoce. K snídani si dáme jeden pomeranč, k obědu dvapomeranče a k večeři tři pomeranče. Můžete použít i jiné ovoce, ale je důležité, aby bylozralé. Znovu upozorňuji: vše velmi dobře rozkousat na tekutou kaši a teprve pak polknout.Důležité pravidlo: nepřejídat se! Jedenáctý den si dáme k snídani zeleninový nebo ovocnýsalát, bez soli, octa, dresinku aj. K obědu uvařené brambory ve slupce či rýži vařenou vevodě či zeleninu připravenou na páře či opět syrovou zeleninu a ovoce. To samé k večeři.Od dvanáctého dne zvyšujeme objem porcí a můžeme už jíst tak, jak se stravují vitariáni,vegani a vegetariáni. Při sedmidenním půstu se nachází organismus ve stádiu, že došlo ksilnému uvolnění hlenů do krve, a proto jídla musí být lehká – lehce stravitelná, smaženájídla se povolují až patnáctý den

Čtrnáctidenní půstJak jsme si řekli u sedmidenního půstu, organismus míří ke svému prvnímu překyselení.Tělo přešlo čtvrtý den na vnitřní výživu a začalo spotřebovávat zásobu tuků v těle, kdy senám rozpadem těchto tuků v těle začínají hromadit látky, které nám způsobují překyselenív těle, které vyvrcholí prvním překyselením organismu. Projevy překyselení jsou bolesthlavy, nevolnost, pocit slabosti, bušení srdce, studený pot. Tento první vrchol překyselenínastává od osmého dne do desátého dne držení půstu. Tímto překyselením je spuštěnproces, který nám v těle štěpí a nutí rozpadat všechno, co je v organismu cizí (patologickéútvary – nádory, cysty; staré a nemocné buňky, hleny, toxiny aj.). Tedy první překyselení

nám spouští řetězec léčivých procesů včetně obnovy poškozených tkání a orgánů, mizíjizvy, srůsty. Ten, kdo drží tento půst, se začne po prvním překyselení cítit lépe. Dokoncedochází ke zlepšení nálady a přílivu síly. U čtrnáctidenního půstu hloubka očisty dosahujeaž na buněčnou úroveň. Nemoce jsou zlikvidovány. Léčení půstem je nazýváno vnitřníoperací bez nože. Ten, kdo měl malou zásobu tuků, tak je již má spotřebované a vnitřnívýživa přechází na stravování bílkovin s tím, že organismus má svoje pořadí, takžespotřebovává bílkoviny tam, kde to nejméně organismu vadí v jeho fungování.

Přechod na stravu u tohoto půstu musí být pozvolný a velmi opatrný. Musíme nejdříveprobudit zažívací soustavu a nastartovat pozvolna všechny procesy příjmu a trávenípotravy. Návrat k jídlu začíná patnáctý den, kdy celý tento den pijeme čerstvou šťávujednoho druhu pokojové teploty (nejlépe mrkvovou) ředěnou půlkou vody. Pijeme místopěti jídel (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře) vždy 150 ml (100 ml šťáva a 50 mlvody). Mezi jednotlivými jídly dodržujeme rozestupy dvou hodin. Šestnáctý den už šťávuneředíme a zvyšujeme objem na 200 ml pětkrát za den. Sedmnáctý den to samé jako dendevátý. Tyto první tři dny přechodu na stravu je potřeba šťávu v ústech převalovat apokousávat, aby se pořádně proslinila a nastartovali jsme již její trávení v ústech, pijemepo douškách. Osmnáctý den k snídaní šťávu, k obědu a k večeři nastrouhané ovoce nebozeleninu, anebo z nich vytvořené pyré. Devatenáctý den si k snídani dáme jedenpomeranč, k obědu dva pomeranče a k večeři tři pomeranče. Můžete použít i jiné ovoce,ale je důležité, aby bylo zralé. Znovu upozorňuji: vše velmi dobře rozkousat na tekutoukaši a teprve pak polknout. Důležité pravidlo: nepřejídat se! Dvacátý den si dáme k snídanišťávu, k obědu zeleninový nebo ovocný salát, bez soli, octa, dresinku, oleje, tuku aj. Kvečeři šťávu nebo tři kusy ovoce. Dvacátý prvý den si dáme k snídani šťávu, k oběduuvařené brambory ve slupce či rýži vařenou ve vodě či zeleninu připravenou na páře čiopět syrovou zeleninu a ovoce. To samé k večeři. Od dvacátého druhého dne zvyšujemeobjem porcí a můžeme už jíst tak, jak se stravují vitariáni, vegani a vegetariáni. Smaženájídla se povolují až dvacátý devátý den.

Jednadvacetidenní a delší půstTento půst nám může posloužit jako rekapitulace, co všechno a kdy se děje v organismu.Takže popíši celý průběh půstu od prvého dne. První tři dny se trávicí soustava uvolňuje azačíná odpočívat. Hlad způsobuje stres, který aktivuje centrální nervovou soustavu a tímse aktivuje imunita (aktivují se krvinky, zejména lymfocyty). Spalují se zásoby glykogenuuložené v játrech. Organismus se připravuje na přechod na vnitřní výživu. Od čtvrtého dnese trávicí soustava vypíná (ustává tvorba žaludeční kyseliny, není pohyb peristaltiky vestřevech aj.), a tak tlusté střevo přestává vyhřívat tělo. Tento klid orgánů trávicí soustavydovoluje obnovu jejich buněk, tkání a funkci orgánů. Ustává pocit hladu – tuky se štěpí nanenasycené mastné kyseliny, které aktivují neurohormon cholecystokinin, který potlačujepocit hladu. Organismus přechází na vnitřní výživu a stravuje tuky a cizorodá tělesa/látky(nádory, cysty, toxiny, hleny aj.). V organismu se hromadí látky, které ho překyselují, tělospěje ke svému prvnímu překyselení, které nastává 8. až 10. den. Při překyselení se můžespustit veliké vylučování hlenů a toxinů přes plíce, kůži, ledviny a střevo pokud bylorganismus velice zanesen. Toto překyselení nastartuje řetězec léčebných procesů,zejména rozpad patologických (nezdravých) ložisek a jejich následné samonatravování,čímž se likvidují i stará nemocná ložiska. Též dochází k silné očistě jater, přes střevo sevylučuje tmavá páchnoucí hmota, což je stará žluč. Tím se zlepší žilní oběh, a tak seuzdraví i hemeroidy. Až po tomto prvním překyselení organismu dochází k ukončenípřechodu na vnitřní výživu a organismus je plnohodnotně na vnitřní výživě. Když dojdoutuky, tělo přejde na stravování bílkovin, které bere ze svalů a méně důležitých center těla(orgánů). Tělo spěje ke svému druhému překyselení, které se dostavuje od 17. do 23. dne.Mezi prvním a druhým překyselením dochází k obnově všeho poškozeného, což se může

na chvíli projevit zhoršením onemocnění, ale to je ukazatel, že se to právě léčí. Půst jakojediný prostředek obnovuje obranyschopnost buněk, orgánu a celého organismu. Docházítéž ke změně mikroflóry v tlustém střevě, obnovuje se mikroflóra mléčného kvašení azaniká mikroflóra způsobující hnilobné procesy. Toto druhé překyselení nám završuje celýpůst, člověk je „znovuzrozený“ a kompletně přepsán až na kostní úroveň. Čtrnátidennípůst nás uzdravil od nemocí, ale druhé překyselení nás vyléčilo od ohnisek nemocí, tedyzbavili jsme se opakování nemocí, zbavili jsme se potenciálních ložisek nemocí, vymýtilijsme je i s kořeny. Další hladovění po druhém překyselení je na individuálním rozhodnutíkaždého člověka, ale jsou znaky, kdy nám příroda dává najevo, že bychom měli ukončitnáš půst. Tyto znaky jsou: ohlásí se velký pocit hladu, povlak z jazyka zmizí – nastáváčistý jazyk (během půstu se na jazyku tvoří silný povlak) a narůstá slabost organismu,který tímto naléhá na ukončení půstu. Jedině tehdy a právě tehdy jsme dosáhli úplnéhovrcholu půstu a vytěžili jsme maximum z této metody. Pokud ukončíme půst před druhýmpřekyselením organismu, pak jsme se nedostali do cíle. Nikdy však nedržíme půst přesztrátu hmotnosti o 25 % z původní hmotnosti.

Přechod na stravu probíhá podle délky půstu. Budeme zde uvádět přechod zečtyřtýdenního půstu (28 dní), tedy máme jistotu, že jsme se dostali až do cíle a byli jsmeúspěšní v absolvování druhého překyselení. Přechod na stravu musí být velmi pozvolný avelmi opatrný. Musíme nejdříve probudit zažívací soustavu a nastartovat pozvolnavšechny procesy příjmu a trávení potravy. Návrat k jídlu začíná první den tak, že celý tentoden pijeme čerstvou šťávu jednoho druhu pokojové teploty (nejlépe mrkvovou) ředěnoupůlkou vody. Pijeme místo pěti jídel (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře) vždy 150 ml(100 ml šťáva a 50 ml vody). Mezi jednotlivými jídly dodržujeme rozestupy dvou hodin.Druhý den to samé. Třetí den ředíme šťávu jednou čtvrtinou vody a zvyšujeme celkovouporci na 200 ml, tedy šťávy je 150 ml a vody 50 ml. Čtvrtý a pátý den už šťávu neředíme azvyšujeme objem na 300 ml pětkrát za den. Těchto prvních pět dnů přechodu na stravu jepotřeba šťávu v ústech převalovat a pokousávat, aby se pořádně proslinila a nastartovalijsme již její trávení v ústech, pijeme po douškách. Šestý a sedmý den k snídaní šťávu, kobědu a k večeři nastrouhané ovoce nebo zeleninu, anebo z nich vytvořené pyré. Osmý adevátý den si k snídani dáme jeden pomeranč, k obědu dva pomeranče a k večeři třipomeranče. Můžete použít i jiné ovoce, ale je důležité, aby bylo zralé. Znovu upozorňuji:vše velmi dobře rozkousat na tekutou kaši a teprve pak polknout. Důležité pravidlo:nepřejídat se! Desátý a jedenáctý den si dáme k snídani šťávu, k obědu zeleninový neboovocný salát, bez soli, octa, dresinku, oleje, tuku aj. K večeři šťávu nebo tři kusy ovoce.Dvanáctý den si dáme k snídani čerstvé ovoce či zeleninu, k obědu uvařené brambory veslupce či rýži vařenou ve vodě či zeleninu připravenou na páře či opět syrovou zeleninu aovoce. To samé k večeři. To samé třináctý a čtrnáctý den, zvyšujeme objem porcí amůžeme přidat kaše z vloček, pohanky či jiné obilniny. Tyto kaše však vaříme zásadně jenve vodě, žádné mléko. Od patnáctého dne můžeme už začít jíst oleje a tuky v malýchporcích, které postupně zvedáme. Tedy od tohoto dne můžeme jíst tak, jak se stravujívitariáni, vegani a vegetariáni. Smažená jídla se povolují až padesátý sedmý den.

Všeobecné poznámky k půstu

Na začátku půstu je potřeba zbavit tlustého střeva jeho obsahu. K tomuto účelu použijemeklystýr, první den půstu ráno a večer, následující dny dle uvážení a razantnosti průběhuočisty organismu. Klystýry nám během půstu urychlují odsun hlenů a jiného odpadu zestřev, ke kterému dochází v rámci celkové očisty organismu. Použitím klystýru zamezíme,aby se vyloučené látky do tlustého střeva zpět vstřebaly do těla.

Při půstu je potřeba dostatečně zavodňovat organismus a pití vody je potřeba k

nastartování přechodu organismu na vnitřní výživu. Pít bychom měli vodu pokojovéteploty, anebo vlažnou, tedy ne příliš studenou, neboť zpomaluje procesy obnovy aprohlubuje zimomřivost. Vhodný objem je dva až tři litry za den. Kdyby se objevily otoky,což se někdy může přihodit na počátku půstu, snížíme příjem vody na jeden litr za den,otoky postupně zmizí, pak navýšíme pití opět na dva či tři litry za den.

Během držení půstu se doporučuje pohyb: dlouhé procházky (několikakilometrové), jóga ajiná lehká tělesná cvičení. Tímto druhem činnosti jsou podporovány až vyvolávany procesysamoobnovování a čištění v těle. Například cvičení či chůze zvýší přísun kyslíku do tkání,který podporuje spalování hlenů. Dále můžeme napomáhat k vylučování odpadních látek ztěla saunováním, koupelemi, dechovými cvičeními, masážemi. Ale zároveň je velmiprospěšné dopřát tělu dostatek odpočinku, při potřebě spánku uposlechněte a lehněte si.

Pokud se užívají nějaké léky, pak půst musí být pod neustálým dozorem lékaře, neboťúčinek léku při půstu se velmi razantně zvyšuje, tedy není možno při půstu brát takovémnožství jako při běžném stavu, kdy přijímáme potravu.

V případě držení půstu u dětí je maximální doba deset dnů. Běžně se dětský půstukončuje sedmý den.

Při půstu se nesmí přijmout žádné sebemenší sousto! Kdyby se něco takovéhostalo, v tu danou chvíli tělo nevratně přeruší proces vnitřní výživy, anebo na tutovýživu nepřejde! A právě vnitřní výživa nás zbavuje tuků, různých mrtvých tkání,hlenů, toxinů, patogenních útvarů – nádory, cysty aj., čímž nás očišťuje a uzdravuje.Sebemenším soustem při půstu rozpohybujeme peristaltiku a tvorbu žaludečníkyseliny, čímž zamezíme přechodu na vnitřní výživu, anebo ji zrušíme, pokud užjsme na ni přešli. Kdyby se tedy stalo, že přijmeme sousto, pak musíme půstpřerušit a navrátit se k běžné stravě tak, jak je u každého půstu popsáno.

Období přechodu na normální stravu je velmi důležité a stále patří do léčby. V prvníchdnech dochází k samoobnovování tkání, zvyšují se regenerační schopnosti. Při přechoduna stravu se tuky a oleje mohou začít přidávat do jídla až v druhé půlcepřechodového období, příklad: při čtrnáctidenním půstu osmý den. Je velmi důležiténepřijímat žádné tuky a oleje ve stravě po skončení půstu! Je to proto, že v prvníchdnech po půstu buňky vyplavují tuky do krevního oběhu a přijmem dalších tuků a olejůbychom zahltili játra a došlo by k poruše v zažívání. Dalším pravidlem je, že vpřechodovém období nejíme maso a výrobky z něj, vaříme pouze ve vodě či v páře,nesmažíme. Pokud můžeme, vyhneme se mléku a výrobků z něj a v žádném případěnepijeme alkohol.

Během půstu dochází k očistě, která se v ústech projevuje (silným) povlakem na jazyku azubech, proto je zapotřebí opakovaně přes den si čistit jazyk škrabkou na jazyk a čistit sizuby. Při přechodu na běžnou stravu si před každým jídlem očistíme jazyk a ústní dutinu.Organismus se stále čistí, o čemž svědčí právě stále se objevující povlak na jazyku, kterýškrabkou na jazyk odstraníme. Ústa si vypláchneme vodou, anebo vyčistíme kartáčkem apastou.

Postíme se jen tak dlouho, nač nám stačí síly. Objeví-li se při půstu nepřekonatelné potížea není nikdo, s kým bychom se mohli poradit, je lépe půst ukončit.

Je velmi dobré a nápomocné přesně si stanovit počet dnů, po kterých se budeme postit.Můžeme se tak upnout na konec a těšit se na opětovný příjem potravy. Tato technika velmi

pomáhá.

Jedním z mnoha příznivých dopadu půstu je omlazení celého organismu. Vnitřní výživanám totiž obnovuje (omlazuje) buňky, zlepšuje se tak struktura tkání, na kůži mizejí vráskya skvrny. Oči dostávají lesk. Při půstu se zvýší látková výměna a tím se také nastartujeomlazení, neboť stárnoucí organismus se vyznačuje zpomalením a snížením látkovévýměny.

Pokud nejsme akutně nemocní, můžeme se připravovat na dlouhý půst malými půsty, přikterých se zároveň budeme postupně odhleňovat a zbavovat toxinů, takže při delšímpůstu nedojde k bouřlivému odčištění organismu, kde by mohlo hrozit riziko vnitřníhozahlcení odpadem a jiných různých komplikací. Tyto malé půstu probíhají v režimu, žejednou týdně půstujeme jeden den, jednou za čtvrt roku třídenní půst a jednou za roksedmidenní půst. Takto se připravíme na dlouhý půst, nejlépe tak dlouhý, aby proběhlaobě překyselení.

Všechny pokyny zde uvedené jsou platné, ale musí se vždy přizpůsobit individuálnímuprůběhu u každé osoby. Žádné doporučení či pravidlo nelze zevšeobecňovat. Cokoliv lzepřizpůsobit požadavkům organismu jedince.

Závěrem je potřeba říct, že půst zde popsaný je půst s pitím vody. Ale máme i jiné půstyjako například suchý půst, půst s pitím uriny aj. Suchý půst je půst, kdy nepijeme vodu anis ní po dobu trvání půstu nepřijdeme do kontaktu. Půst s pitím uriny je popsán v kapitoleurinoterapie.

Půst je starý jako lidstvo samo. Půstem se dostáváme na chirurgický stůl přírody, kterábez použití skalpelu odstraní vše cizorodé a obnoví celý organismus s dopadem namyšlení člověka (povzbuzuje rozum, paměť, dodává optimusmus).

6) Urinoterapie

Urina (moč) není lék na jednotlivé nemoci, je to univerzální lék pro udržení či obnovuzdraví celého organismu. Je to vynikající prostředek proti všem vnějším a vnitřnímporuchám organismu. Moč je lék nejen na akutní nemoci, ale i na chronické. Močodstraňuje nánosy a rozpouští usazeniny uvnitř našeho organismu. Soli v moči aktivněpohlcují kyseliny, čímž odstraňují možné zárodky nemocí, a zároveň nám tyto soli(elektrolyty) aktivují enzymatické procesy, což je velmi prospěšné pro nemocné a staré lidi,neboť u nich jsou enzymatické procesy zpomalené. Moč tím, že obsahuje étericko-sirnékyseliny, v našem organismu drobí kameny a vypuzuje písek. Čpavek v ní obsaženývytěsňuje toxiny a tím spouští očišťovací proces, kyselina močová v ní obsažena eliminujevolné radikály v lidském organismu. Účinky moči jsou protibakteriální, protivirové,protiplísňové a protinádorové. Zlepšuje trávicí procesy, rozpouští tromby v krvi, potlačujezáněty. Moč funguje jako dokonalý odvodňovací prostředek, takže organismus zbavujepřebytečné vody, zamezuje vzniku otoků a snižuje krevní tlak. Zlepšuje nám též imunitu.Moč obsahuje kompletní informaci o stavu našeho těla, tedy její zpětné použití (napříkladvypití) funguje jako zpětná vazba pro získání informací, kde a co je v nepořádku v našemorganismu a zároveň je lékem, neboť moč je univerzální a zázračné homeopatikumpřesně šité nám na míru. Zpočátku moč očišťuje organismus a odstraňuje překážky (hleny,usazeniny, rozpouští soli aj), aby následně začala uzdravovat celý organismus (obnovaživotně důležitých orgánů a jejich obalů, obnova sliznice aj.).

Lidský organismus velmi rychle reaguje na každou chorobnou změnu a produkuje své

vlastní léky (nepřeberné množství protilátek, hormonů, enzymů), které v daném okamžikupotřebuje pro své uzdravení. Tyto látky jsou vylučovány močí, a když je použijeme, třebavypitím, působí jako přirozené vakcíny a řídí a regulují funkce látkové výměny a bojují snemocí. A hlavně opětovný příjem vlastní moči nemá vedlejší účinky! Jakákoliv nemoc seokamžitě odráží v moči, a tak se moč stává zrcadlem lidského organismu a zároveňnejčistším homeopatikem.

Co je moč a z čeho se skládá tato zázračná tekutina? Moč je nejkomplexnější tělesnátekutina; roztok, který si podle vlastních potřeb vytváří náš organismus. Moč se námvytváří filtrací krve v ledvinách. Krev je vytvořena z krevní plazmy (55 %) a z krevníchbuněk (45 %), jež má celkový objem 5 až 6 litrů na dospělého člověka. Krev námledvinami mohutně proudí (litr až litr a půl za minutu) a je tak filtrovaná. Vzniklá moč v tutochvíli je nazývaná jako primární moč a je to vlastně filtrát krevní plazmy, neboť všechnykrevní buňky se po profiltrování vracejí zpět do oběhu. Primární moči se vytvoří 170 až180 litrů za 24 hodin, která je zpětně vstřebávaná a pouze zlomek této tekutiny (zhruba litraž dva litry) směřuje do močového měchýře (pojme 500 ml až 700 ml) a odtud močovoutrubicí ven z těla. A tak nám moč obsahuje především vodu (více jak 95 %), zbytek tvoříorganické, anorganické a biologické látky: přebytečné vitaminy rozpustné ve vodě, solikyseliny močové, chloridy, sírany, fosforečnany, uhličitany, močovinu (vzniká jako odpadnílátka při látkové přeměně bílkovin), kyselinu močovou, hormony, čpavek, enzymy aj. Jakjsme si již vysvětlili, moč se skládá hlavně z vody, obsahuje více jak 95 % vody. Jenže tatovoda není stejná jako voda v přírodě. Voda v přírodě má molekuly rozloženyneuspořádaně, kdežto voda obsažená v těle má své uspořádání ve formě tekutýchkrystalů. Voda přijmuta pitím se musí v těle uspořádat do formy tekutých krystalů apřizpůsobit se tak tělu, a teprve potom je tato voda vhodná k práci pro organismus. Hlavnísložka v moči – voda - nese kompletní informaci o organismu, neboť je známá tím, žepřijímá do sebe informace a umí je přenášet. Tato voda je filtrátem z krve, která procházíkaždou buňkou těla, tedy disponuje úplnými informacemi o stavu těla. A tak po vypití moči,kde je zakódovaná skrytá nebo už propuklá nemoc někde v organismu, dochází kvyhledání zdroje nemoci díky informacím, které voda v moči nese a k jejímu zneškodněnína bázi homeopatického principu - léčit podobné podobným. Moč nám tak slouží jakonositelka informací o stavu našeho těla. Tyto informace vypitím moči spustí vylučováníurčitých aktivních enzymů, hormonů a aktivují imunitní systém, a tak dochází k reakci vtěle s cílem obnovit zdraví. Moč je zkrátka spouštěč samoléčby, a proto je úžasnou anenahraditelnou tekutinou.

Následuje krátké odbočení a vysvětlení pojmu homeopatie. Název pochází z řečtiny a jesložen ze dvou slov: homeo znamenající stejný, podobný a pathos znamenající nemoc,bolest. Tedy nemoc se léčí podáním zředěné nemoci samotné, léčení na principurezonance: podobné/stejné léčí, uzdravuje podobné/stejné. Co se týká homeopatie a našímoči, funguje to takhle. Při nemoci tělo produkuje určité „jedy“ - vlastní „jedy“ -, kterénejsou tělu cizí, ale jsou jeho produktem, který hraje důležitou roli v obnově zdraví, vnitřnírovnováhy. Tyto jedy jsou reakcí na určitou nemoc a vytváří se v organismu v nepatrnémmnožství. Následně jsou tyto jedy vylučovány močí, která se zpětným použitím, stáválékem – homeopatikem.

K prevenci či léčbě používáme svoji moč, neboť obsahuje protilátky, hormony či jiné látkyušité na míru pro náš organismus pro momentální potřebu. Při nemocech se v močivyskytují látky, které se normálně nevyskytují u zdravého člověka, což jsou právě tyhomeopatické látky, které potřebujeme přijmout pro zneškodnění nemoci, a proto sepoužívá vlastní moč. Je důležité zopakovat, že v moči nemocného jsou přítomny látky,které si tělo tvoří pro boj s nemocí, a proto jejím vypitím získáváme lék. V těžkých

výjimečných případech lze použít dárcovskou moč. U dárcovské moči se řídíme pravidlemstejného pohlaví (muž muži, žena ženě), neboť mužský a ženský organismus majírozdílnou tvorbu hormonů a jiný magnetismus. Nejlépe používáme ranní moč, protože jsouv ní zakódované informace o nemoci v organismu a je plná hormonů a celkově jekoncentrovanější. Moč lze použít k pití, k obkladům, ke kloktání, výplachu nosu, výplachuúst, k masážím, do klystýru, vpichování pod kůži, nakapání do očí, nakapání do uší,inhalaci aj. Moč se odebírá tak, že nejdříve ji necháme první tři sekundy odtéct, a teprvepak začneme sbírat či používat moč k našim účelům. Aby byla moč co nejlepší kvality jedobré se stravovat jako vitarián či vegan. Maso a výrobky z něj, mléko a výrobky z něj,lepková mouka a výrobky z ní, smažená jídla, konzervy, zavařeniny, cukr, káva, černý čaj,alkohol, cigarety nejsou vhodnou stravou pro přípravu vhodné moči. Přijímaná stravaneovlivňuje jen kvalitu moči, ale i její chuť, většinou má moč chuť nahořklou, mírně slanou.Doporučení na závěr: pokud je moč cítit nějakým jídlem či pitím, pak jej tělo nebyloschopno strávit. Takového druhu potravy je nutno se zříct, neboť tělu nedělá dobře, tělo sis ním neví rady.

Praktické použití močiVždy platí, že aplikujeme moč tak dlouho, dokud nemoc neodezní. Použitím čerstvé močese rozumí ještě teplá moč, nenecháváme ji vychladnout, neboť ochlazováním se začínámoč chemicky měnit.

Pití močiČerstvou moč pijeme jako prevenci jednou denně nalačno 100 ml, nejlepší je ranní moč.Pro odstranění určitých nemocí (žaludeční vředy, jaterní nemoci, žlučníkové kameny,ledvinové nemoci a ledvinové kameny či písek, při hormonálních poruchách, k očistěnízažívacího traktu, pro lepší fungování žaludku aj.) pijeme 3x denně nalačno po 100 mlnejlépe půl hodiny před jídlem, anebo dvě hodiny po jídle. Při pití moči dochází k očistě aléčbě úst, jícnu, žaludku (zbavuje ho povlaků, polypů), tenkého střeva. Z tenkého střeva sevstřebává do krve, kterou zároveň ředí, a odtud vstupuje do jater (také pročištěnížlučových cest) a pak do celého těla, kde ovlivňuje všemožně chod celého organismu (odhormonální tvorby až po porušené tkáně). Posledním orgánem v řetězci očisty a léčbyvypitou močí jsou ledviny. Obzvlášť výhodné je pít čerstvou moč při vysokých teplotách, chřipce, angíně a dalšíchnemocech, kdy je organismus oslaben. Doporučuje se úplně přestat jíst a začít pítveškerou moč, neboť všechny látky v moči jsou v rozloženém stavu a jejich zpětnýmpříjmem se organismus vyživuje, aniž by k tomu spotřeboval energii na štěpení živin, a taknedochází k energetickým ztrátám a tělo tak veškerou energii vrhá na své léčení.

Proplachování močíČerstvou močí proplachujeme ústa ráno a večer zhruba 5 minut, čímž se ústa dezinfikují,potlačuje se kazivost zubů, zpevňuje se zubní sklovina, dochází k ozdravnému procesukořenů zubů a k eliminaci zánětů dásní. Vyplachováním zabráníme hromadění azahnívání potravy pod můstky. Při škrábání v krku či při angíně můžeme přidat kloktání,čímž se očišťují i mandle.V rámci ranní hygieny můžeme místo proplachování nosu slanou vodou použít naši rannímoč, tedy naplníme konévku lóta močí a propláchneme obě nosní dírky. Nemusíme močíproplachovat denně nosní dírky, stačí obden. V případě nemoci proplachujte několikrát zaden. Takto dochází v nosu k odstranění hlenu, eliminují se viry a bakterie, zamezuje seotokům sliznice a v neposlední řadě se zlepšuje dýchání.Přidáním čerstvé moči do klystýru si můžeme propláchnout tlusté střevo. Čerstvou močpoužijeme v objemu zhruba 300 ml až 500 ml na litr vody, čímž dostaneme nálev o objemu1300 ml až 1500 ml. Tento nálev nám očistí střevní stěny, obnoví poškozenou střevní

sliznici, zničí parazity žijící v tlustém střevě a podpoří tak obranyschopnost organismu. Proodstranění letitých nánosů v tlustém střevě či k odstranění polypů můžeme použít 3 dnystarou moč. Starou moč skladujeme nejlépe v láhvích při pokojové teplotě (20 °C) vtemnu. Do litrového klystýru přidáme 150 ml této staré moči.Samozřejmě, že v případě potíží můžeme provádět i výplachy pochvy. Provádímeněkolikrát denně čerstvou močí. Pomoci si můžeme zaváděním tampónů namočených včerstvé moči, které vyměňujeme po 4 hodinách. Další možností je zavedení tampónu přesnoc.

MiniklystýryPomocí balónkového klystýru můžeme vstříknout 1 až 150 ml čerstvé moči přímo dotlustého střeva, kde necháme tuto moč vstřebat. Tedy po aplikaci miniklystýru nejlépeležíme, aby se moč vstřebala. Nejlépe se miniklystýr provádí po vyprázdnění střeva, tedy vdobě, kdy z nás odešla stolice. Tato metoda je velmi vděčná nejen u malých dětí, ale ivětších dětí pro zlepšení jejich stavu při vysokých horečkách, při infekcích, virózách aj. Ukojenců regulujeme množství vstříknuté moči od 1 do 10 ml, u batolat 5 až 10 ml, u většíchdětí 10 až 50 ml. Tuto metodu používáme také u dospělých, kteří mají nepřekonatelnýodpor k pití moči, tam je množství od 50 ml do 150 ml. Miniklystýry provádíme třikrátdenně až do zlepšení nemoci.

Kapání močiPři onemocnění očí kapeme čerstvou urinu do očí. Stačí jedna až dvě kapky do každéhooka. Při této proceduře platí zákaz kapání čerstvé moči do očí u lidí, kteří mají pohlavnínemoc zvanou kapavka. Při onemocnění uší můžeme kapat po 5 kapkách do každéhoucha několikrát za den.

Obklady a masážeKousek látky namočíme do moči a přiložíme na místo. Tento obklad udržujeme stále vlhkýpřiléváním další moči. Většinou se přikládá obklad od 20 minut až po dvě hodiny. Taktomůžeme použít na opařeniny, spáleniny, řezné rány, škrábance, bulky, boule, otoky aj. Propřikládání můžeme použít odličovací tampóny či pro zasunutí dovnitř do těla můžemepoužít menstruační tampóny. Močový zábal je úspěšný v tom, že nejen vytahuje z tělaškodliviny, ale zároveň dodává, vyživuje ono místo živinami, hormony aj. Můžemepoužívat čerstvou moč, ale i starou 3 dny, anebo je obě kombinovat. Starou močskladujeme nejlépe v láhvích při pokojové teplotě (20 °C) v temnu, pro masáž ji pakvylijeme do lavoru, do kterého ponořujeme ruce a nabíráme do dlaní moč a třemepotřebné místo, až jsou dlaně teplé. Poté nabereme další porci moči a znovu vtíráme moč,až jsou dlaně opět teplé. Moč se nechá 5 minut zaschnout a pak se smyje teplou vodouzakončenou poslední vodní vlnou, která je ze studené vody. K umytí použijeme pouzevodu bez mýdla. U popálenin a opaření ihned několikrát polijeme zasažené místo čerstvoumočí. Zabráníme tak vzniku puchýřů a zakrátko přestane pálení a bolení, které doprovázítato zranění. U popálenin ještě navíc zabráníme vzniku jizev.

Inhalace močiInhalace jsou velmi užitečné při astmatu, zánětu průdušek a průdušnic, při alergiích.Inhalujeme 10 až 15 minut inhalátorem, anebo klasickou metodou, že do hrnce nalijemepůl litru vařicí vody, přidáme 200 ml čerstvé moči, nad hrnec nakloníme hlavu, kteroupřetáhneme velkým ručníkem a nasáváme výpary 10 až 15 minut.

Moč pro kosmetické užitíČerstvou moč můžeme použít i jako kosmetický přípravek a to tak, že s ní provádímemasáž, anebo ji vtíráme lehce do kůže (třeba do kůže obličeje). Moč se nechá 5 minut

zaschnout a pak se smyje teplou vodou zakončenou poslední vodní vlnou, která je zestudené vody. K umytí použijeme pouze vodu bez mýdla.Další možností je koupel. Zadržíme v sobě co nejvíce moči, kterou pak vymočíme do vanya připustíme tolik vody, kolik potřebujeme ke koupeli. Koupeme se tak dlouho, jak je námto příjemné.

Vpichování moči pod kůžiČerstvá moč je sterilní (vyjma případu, kdy močové cesty jsou postiženy zánětem) apokud vypláchneme vařicí vodou nádobu, do které chytáme moč, pak jsem hygieně učinilizadost. Muži mohou načůrat moč přímo do stříkačky. Takto připravenou moč ještě teplouvpichujeme pod kůži, ne do svalu. Je to jako při cukrovce: v oblasti břicha či stehnauchopíme kůži mezi prsty a oddálíme ji povytažením od svalu a do takto připravené kůže,kterou jsem předtím dezinfikovali, vpíchneme moč. Množství je různé podle různostinemoci a jejího stupně pokročilosti, ale většinou se pohybuje v rozmezí 0,5 ml až 5 ml. Povpíchnutí moči dochází k jejímu postupnému vstřebávání. Tato metoda je velmi účinná,neboť moč se ihned dostává do krve a spouští se tak imunitní systém. Při akutnímonemocnění dochází po vpichu moči k okamžité úlevě, snížení teploty a zmírnění bolesti.

Moč a půstPři půstu spojeným s pitím vlastní moči dochází do 15 dnů k očistě těla až na buněčnouúroveň, při delším půstu dokonce až na úroveň kostních buněk. Zkrátka půst spojený spitím moči nás očistí od hlavy k patě bez vedlejších účinků. Výhoda tohoto půstu oprotiběžnému půstu s pitím vody je v rychlosti všech stádií při průběhu půstu, jinými slovy: pitímoči urychluje veškeré etapy půstu. Dochází k rychlejšímu odstranění usazenin, přechodna vnitřní výživu přichází dříve stejně jako obě překyselení organismu, které přicházejí o třiaž pět dnů dříve a jsou mírnější. Půst s pitím moči urychluje půstní procesy, a tak námpodstatně zkracuje potřebnou dobu držení půstu. Celkově nám pití moči při půstu zmírňujeběžné potíže, které se vyskytují při držení půstu, prohlubuje očistu organismu a regenerujepoškozené sliznice a orgány. Při tomto půstu je možné praktikovat i pití veškeré moči, jinakse pije třikrát denně 200 ml. Samozřejmě, že vedle konzumace moči, během dne popíjímei vodu. Příjem vody je důležitý, neboť navodí potřebné změny k přechodu na vnitřní výživu.Moč též můžeme přidávat do klystýru během půstu a čistit s ní ústní dutinuvyplachováním. Spojení půstu s pitím moči je nejúčinnější přirozený prostředek k obnovenífyzické a duševní rovnováhy.

7) Vychytávky

Lunární cyklusNa lidský organismus a na jeho tekutiny působí gravitační síla a elektromagnetická síla.Tyto síly jsou také ovlivňovány pozicí Slunce a Měsíce vůči Zemi, takže dochází k jejichpřílivu a odlivu. Když je Slunce a Měsíc se Zemí v přímce (v novoluní), působení Slunce aMěsíce se sčítá: jejich gravitační síly vůči Zemi se sčítají, protože jejich síly působí jednímsměrem. Při úplňku dochází k působení opačného rázu, gravitační síly Slunce a Měsícepůsobí proti sobě, jejich síly se tak odečítají. Jaký to má praktický dopad na nášorganismus?

Lunární cyklus se rozděluje na čtyři fáze, kde každá trvá zhruba 7 dní a devět hodin. Celýcyklus tak trvá 29 dní a 12 hodin. První fáze je novoluní, Měsíc není vidět na obloze a pakzačíná narůstat (zviditelňuje se). Druhá fáze začíná od první čtvrti Měsíce a končíúplňkem. Třetí fáze je ubývání Měsíce do třetí čtvrti a čtvrtá fáze je od tohoto okamžiku knovoluní. V první a třetí fázi má organismus tendenci se stlačit, tedy síly jdou zvenkudovnitř a organismus tak v sobě hromadí. Ve druhé a čtvrté fázi energie volně proudí ven,

tedy síly jdou zevnitř směrem ven. Lidský organismus se tak přirozeně očišťuje.

Chceme-li si naplánovat očistu těla, pak volíme druhou a čtvrtou fázi lunárního cyklu.Vrcholem je novoluní, kdy očistný proces je nejúčinnější. Tedy chci-li zvolit sedmidennípůst, pak ho začnu ve čtvrté fázi lunárního cyklu a zakončím 29. den lunárního cyklu.Regenerace organismu tak vyjde na první fázi dalšího lunárního cyklu, což je proorganismus velmi přirozené a přínosné, neboť regenerační procesy proběhnou lépe.Naopak, chceme-li maximalizovat příjem chybějících látek v těle, volíme pro jejichdoplnění první a třetí fázi lunárního cyklu. V této době organismus absorbuje látky a podržíje v sobě.

Chceme-li držet jednodenní půst každý lunární cyklus, pak nejlepším dnem je novoluní(29. den). V tento den se tělo velmi dobře zbavuje jedů. Půst v tento den je nejlepšíprevencí proti nemocem. Očistný proces při novoluní je dvakrát účinnější než kdykolivjindy. Dalším vhodným dnem je úplněk, kdy Slunce a Měsíc svým protikladným působenímZemi roztahují a rozšiřují, čímž energie z lidského organismu volně proudí zevnitř ven.

SalmonelózaOkamžitě při objevení potíží přestaneme přijímat veškeré jídlo, tekutinu přijímáme jen polžičkách. Léčba je velmi jednoduchá a velmi účinná. V lékárně si nechte připravit 5%jódovou tinkturu, těch 5% je důležitých a je potřeba toto procento dodržet. U dospěléhonakapeme 15 až 25 kapek této jódové tinktury do 50 ml vlažné vody a vypijeme a hnedzapijeme dalšími 50 ml vlažné vody. Tato dávka by měla postačit, kdyby se průjemnezastavil, zopakujeme léčbu ještě jednou tou samou dávkou, účinek již bude jistý. Početkapek 15 až 25 volíme podle razantnosti průběhu spouštění nemoci. U dětí se roztokpřipraví tak, že do 50 ml vlažné vody kápneme tolik kapek, kolik let je dotyčnému dítěti: pětkapek pětiletému, sedm sedmiletému, atd. Tento roztok opět dítě ihned zapije dalšími 50ml vlažné vody.

Horká a studená sprcha Je to velmi snadná a přitom tak účinná metoda. Jednoduše své tělo pořádně rozehřejetepod horkou sprchou a potom pořádně zchladíte pod studenou sprchou, a znovu ohřejete,zchladíte atd. To způsobí, že se krev při horké sprše navalí do vaší kůže a končetin, abyse zchladily, kůže vám zčervená. Pak, když je vám zima při studené sprše, spěchá krev,aby ochránila vaše vnitřní orgány, kůže zbělá. Vy vlastně způsobujete „pumpování“, kterénutí vaši krev, aby uháněla celým vaším tělem a jak protéká, omývá všechny vaše buňky.Toto je obzvlášť výborné pro kohokoli se sedavým životním stylem a lidi, kteří se nemohoupříliš pohybovat – ale je to účinné léčení i pro všechny ostatní lidi. Návod je celkem prostý,na 30 sekund si pusťte tak horkou vodu, jak jen snesete, pak na 30 sekund ledověstudenou, pak zase horkou – provádějte alespoň 6x. Na konci procedúry se budete cítitjako znovunarození!

Zlepšení spánkuMelatonin je hormon, který produkuje endokrinní žláza v mozku - epifýza (nadvěsekmozkový, šišinka). Tento hormon je vyplavován do těla podle množství světla, jemuž jetělo vystaveno. Jeho produkce je největší právě během tmy; uvolňuje se, když ke koncidne mizí světlo. Melatonin totiž pomáhá připravit tělo na spánek tím, že snižuje bdělost amírně snižuje tělesnou teplotu. Takže ti, kdo mají problém s usínáním, mohou vyzkoušettento tip. Asi hodinu před plánovaným spánkem snižtě světelnou hladinu v místnostinatolik, nakolik jen můžete. Nesviťte velkým lustrem, ale jen lampičkou, či si po bytěrozložte dvě, tři svíčky, abyste nezakopli či do něčeho nevrazili. Tímto ztlumením světelnéhladiny spustíte v těle uvolňování melatoninu.

Slunce a opalovací krém z přírodyExistuje mnoho kultur třetího světa, které jsou celé dny na slunci a nepoužívají žádnýochranný krém. Byli jsme navrženi, abychom byli na slunci. Lidé, kteří nemají dostatekslunečního světla začnou mít různé druhy fyzických, psychických a emocionálníchproblémů. Kosti se začnou změkčovat (stav zvaný křivice), přijde deprese (nejvyšší početsebevražd je z míst s nejmenším množstvím slunečního záření), hladina hormonů aimunita klesne a lidé onemocní. Na druhé straně lidé, kteří se vystavují pravidelněslunčnímu záření mají: 1) více energie 2) silnější imunitní systém (jsou méně nemocní) 3)hustší a silnější kosti (tvoří se vitamín D, který napomáhá mineralizaci kostí) 4) silnějšísvaly 5) bohatší krev 6) zdravější nervy 7) větší množství železa v krvi aj. Vystavení sepřímému slunci zabíjí většinu typů plísní a kvasinek, normalizuje hladinu hormonů, zvyšujeplodnost, zvyšuje okysličení kůže, přivádí více krve k povrchu kůže, což pomáhá léčitřezné rány, modřiny a vyrážky, otevřené rány a zlomené kosti se hojí rychleji aj. ZkrátkaSlunce potřebujeme ke svému zdravému vývoji a k optimální údržbě svého zdraví.

Primitivní národy nepoužívají opalovací krémy a přesto se nespálí a nemají rakovinu kůže.O jaké jde tajemství? Svůj „opalovací krém“ získávají z toho, co jí. Pokrm ze zelenýchlistů, které obsahují chlorofyl. Proč myslíte, že se rostliny se svými křehkými listy nahorkém slunci nespálí a nezvadnou? Chlorofyl. Tato kouzelná zelená látka (chlorofyl),která chrání rostliny, je to samé, co chrání i nás, když ji začneme konzumovat. Dalšímopalovacím krémem, který nás ochrání zevnitř je Aloe Vera. Když budeme jíst tuto rostlinu,bude fungovat na slunci stejně jako chlorofyl, ochrání nás. Já osobně se ničím nemažu,ale můžete použít kokosový olej, anebo olivový olej či jojobový olej. Zkrátka, nedávejte sina kůži nic, co byste nemohli sníst. Totiž, cokoliv co si namažete na kůži, se hned (do třísekund) přes ní vsákne a okamžitě putuje do krevního oběhu. Na stejném principu fungujítřeba nikotinové náplasti. Takže, vyhněte se komerčním opalovacím krémům!

OčkováníBylo nám lékařskou autoritou řečeno a do učebnic se dostalo toto tvrzení: díky očkovánínemáme epidemie infekčních nemocí, děti jsou zdravější a očkování je bezpečné. Z tohoplyne, že očkování je nutné, a tak povinné. Praxe? Paradoxně se ukazuje, že víceočkované děti více umírají: ve světle současných poznatků o mechanismu účinku vakcínse není čemu divit. Díky očkování byla z planety Země vyhlazena pouze jediná infekčnínemoc: pravé neštovice. A teoreticky se může ještě vyhladit obrna a spalničky – toť vše. Apak zde máme celou škálu nežádoucích účinků očkování od lehkých, přes těžké(autismus), až po úmrtí.

Mechanismus očkování spočívá v podání vakcíny, která by měla ochránit organismus předškodlivými choroboplodnými zárodky – viry nebo bakteriemi. Tyto vakcíny mají stimulovatimunitní systém k vytvoření imunity. Hlavní složkou vakcíny je antigen, který je odvozený zorganismu, který způsobuje nemoc. Zavedením antigenu do zdravého těla očkovanéhojedince se má podnítit imunitní systém, aby vytvořil ochrannou imunitu (protilátky), aniž byvyvolal onemocnění nebo symptomy nemoci. Nejčastější typy vakcín: živá oslabená formachoroboplodného zárodku (bakterie, viru); inaktivované vakcíny (obsahují usmrcenouformu choroboplodného organismu); subjednotkové vakcíny (obsahují pouze částchoroboplodného zárodku).

A zde nastávají dva zádrhely. Za prvé: kde se pěstuje antigen? Za druhé: přídatnélátky ve vakcínách a adjuvans. Antigen se pěstuje převážně na oplozených slepičíchvejcích (kuřecí embrya), kuřecích ledvinových buňkách, buňkách z ledvin africkéhokočkodana a na buňkách z lidských plodů pocházející z potratů. Každopádně zvířata však

slouží pro kontrolu kvality a bezpečnosti vakcín. Nejvíce se používají myši. Ale i takvakcína může obsahovat zbytky hmyzích buněk, myšího mozku, tkáně z prasat, morčat,králíků, psů, zbytky telecí lymfy, slepičích vajec, kuřecích zárodků, ledvin a varlat opic,plodové buňky z potratů a rakovinné buňky. Dalším nebezpečím je kontaminace vakcínviry, bakteriemi či cizí DNA a to právě z důvodu, že antigeny jsou pěstovány nasubstrátech živočišných buněk a z těchto kultivačních buněk mohou být přeneseny onyzmiňované viry, bakterie či DNA. Například vakcína proti žluté zimnici byla kontaminovanávirem hepatitidy B; vakcína proti dětské obrně obsahovala opičí virus SV 40.

Přídatné látky jsou velkou kapitolou samy o sobě. Hlavní složkou vakcín je antigen, kterýslouží k vyvolání imunitní odpovědi organismu. Ale dále vakcína obsahuje velké množstvípřídatných látek, jejichž působení na lidský organismus nejsou výrobci vakcín povinnitestovat. Jedná se o různé stabilizátory, které do jisté míry udržují antigenní látku v dobrékondici. Dále zajišťují, že se injekční roztok nelepí na stěny injekční stříkačky. Běžně sepoužívá plodové telecí sérum, glutamát, vepřová želatina nebo lidské sérum albumin.Další přídatné látky fungují jako rozpouštědla, emulzifikátory a pufry, z nichž je neškodnýpouze chlorid sodný, ostatní mohou vyvolat nejrůznější poškození (např.: polysorbát 80,vaječné a kvasničné proteiny, hydroxid sodný či síran amonný). Jako konzervační látky sepoužívají thimerosal obsahující rtuť, fenol, benzethonium chlorid, nebo látka bránícízmrznutí vakcinační tekutiny 2-fenoxyetanol. Dále se do vakcín přidávají antibiotika, abyse zabránilo růstu bakterií v průběhu skladování a dopravy (např.: neomycin, streptomycin,polymyxin). Další inaktivační chemikálií zabraňující kontaminaci vakcíny s nežádoucímibakteriemi a viry je formaldehyd (formalín). Formaldehyd je známý jako karcinogen a látkatoxická pro řadu tkání a orgánů lidského těla. Jakmile se formaldehyd dostane do těla,váže se na DNA a také na tetrahydrofolát. Porucha tohoto metabolitu je charakteristická uautistických dětí. Dalšími toxickými látkami pro mnoho buněk a tkání lidského těla jsouglutaraldehyd či polyoxyetylen, které se také vyskytují ve vakcínách. Další složkou vakcínjsou adjuvans. K čemu slouží? Adjuvans pomáhájí k navázání antigenu (z latinskéhoadjuvare – pomáhat). Vysvětlíme si to takto: pokroky bakteriologie a virologie umožnilypoužívat pouze izolovanou antigenní část, která vyvolává patřičnou odpověď imunitníhosystému; ale aby imunitní systém odpověděl dostatečně efektivně, tak se do vakcínypřidává adjuvans, který tak stimuluje imunitní systém k vyšší tvorbě protilátek než samotnýantigen. Zjevnou výhodou je, že adjuvans dokáží stimulovat i oslabený imunitní systémnapř. u seniorů. Skrytou výhodou je, že tím, že vakcína nemusí obsahovat tolik vlastníhoantigenu, ale stačí pouze část, lze tak vyrobit více vakcín (levnější náklady). Jakoadjuvans se používají soli hliníku (trojmocný kation Al3+). Tento adjuvans může vyvolatnežádoucí účinky, být neurotoxický a poznamenat mentální vývoj jedince. Hliník je vevztahu k lidskému organismu naprosto cizorodý prvek. Nemá v lidském těle žádnou funkcia není součástí žádné molekuly. Ionty hliníku mohou vyvolat nesmírné množství reakcí srozsáhlým patofyziologickými následky. Hliník je kov, který se obtížně studuje, protože semůže účastnit desítek reakcí a přitom uniká přímému měření, avšak rozsáhlé studieukazují, že se hliník hromadí v mozku, kde zůstává po řadu let, stimuluje tvorbu volnýchkyslíkových radikálů a jeho působení vede ke vzniku neurodegenerativních poruch.Bohužel, musí se konstatovat, že odhadem člověk denně přijímá asi 3 – 15 mg hliníku zvody a potravin. A to proto, že ve vodárnách vyspělých zemí se přidává síran hlinitý dopitné vody, aby měla jiskru. Dále se soli hliníku přidávají do mražených potravin kuchování barvy; vyskytují se v mnoha kosmetických produktech, ve vlhčenýchubrouscích, v opalovacích krémech a v lécích.

Nyní si uvědomte, že každá jednotlivá přídatná složka nějakým způsobem reaguje vlidském organismu a připomínám informaci z úvodu, že vakcína obsahuje velké množstvípřídatných látek, jejichž působení na lidský organismus nejsou výrobci vakcín povinni

testovat, a teď si představte, co se děje, když tyto látky pospolu zareagují v organismu.Bohužel je prokázáné, že dochází ke koktejlovému efektu. Koktejlový efekt znamená, želátky ve směsi přispívají k celkové toxicitě této směsi a posilují toxicitu těch ostatních.Toxická látka ve směsi s jinou toxickou látkou působí již třeba v tisíckrát nižší koncentraci,než když se vyskytuje izolovaně. Organismus dítěte je tak od narození zatěžován mnohapřídatnými látkami ve vakcínách, jako jsou například imunologický aktivní hliník,kancerogenní formaldehyd, excitotoxicky působící glutamát, cizorodá DNA a zbytky zvýroby vakcín.

Dále je potřeba zdůraznit, že z klinických zkoušek všech vakcín se vylučují rizikové děti(nedonošené, s rodinnou anamnézou křečí, opožděného vývoje a jiných neurologickýchporuch, s chronickými nemocemi například ledvin, srdce). Zkrátka zkouší se na zdravýchdětech, ale očkovací vakcínu pak dostávají všechny děti. Takže zde máme rozpor: Dítě sezátěží v anamnéze není vhodné pro zkoušky vakcín, ale může být očkované v běžnépraxi?

Dovolte mi, se ještě vrátit k zmiňovanému thimerosalu. Thimerosal je sloučeninaobsahující rtuť ve formě etylrtuti (E-Hg). Chemicky se jedná o sodnou sůletylmerkurithiosalicylové kyseliny, která obsahuje 49,6 % rtuti (počítáno na hmotnost). Rtuťje neurotoxická a nebezpečná ve všech svých formách a v každém množství. Je to (poplutoniu) nejjedovatější prvek na zemi. Co více dodat... Zkrátka thimerosal vyvoláváimunologické, neurologické, senzorické a motorické poruchy, stejně jako poruchy chování.Thimerosal je jedna z nejjedovatějších sloučenin. Jestliže píchnete thimerosal zvířeti, jehomozek onemocní. Jestliže ho přidáte k živé tkáni, buňky zemřou. Pokud toto víme, pak násjistě velmi překvapí konstatování výrobců vakcín, že thimerosal píchnutý dítěti nevyvolávážádné poškození... Mimochodem thimerosal byl a je používán jako látka santimikrobiálními účinky v nejrůznějších produktech v medicíně a kosmetice, jakoantiseptické roztoky k povrchové dezinfekci, antiseptické masti, nosní spreje, roztoky naoční čočky i vaginální spermicidy na hubení spermií. Přidává se do volně prodejných léků,jakož i do steroidových a kolagenových injekcí. Pozor na něj!

A teď k účinnosti samotných vakcín. Jak jsme si již řekli v úvodu tohoto pojednání oočkování, z planety Země byla vyhlazena pouze jediná infekční nemoc: pravé neštovice. Ateoreticky se může ještě vyhladit obrna a spalničky – toť vše. Vyhlazení pravých neštovicbylo možné ze tří důvodu: 1) existovala pouze jediná forma viru, 2) neexistují nosiči, 3)vznikla mimořádná forma spolupráce všech zemí světa a všude byla k dispozici vakcína,která zabránila onemocnění a nemoc se nemohla šířit. U obrny a spalniček lze teoretickydocílit vyhlazení, neboť mají také pouze jeden antigenní typ a nejsou přenášeny nosiči vbezpříznakovém stavu. Z toho vyplývá, že u ostatních infekčních nemocí je na překážkustav, že existují asymptomatičtí nosiči (přenašeči, u nichž bakterie nevyvolává nemoc),kteří jsou potom zdrojem nákazy pro jiné. Anebo existuje více antigenních typů infekčnínemoci, jako například chřipka, jejíž viry se mění téměř každoročně.

Dalším aspektem je, nakolik jsou ty které vakcíny schopny opravdu ochránit a na jakdlouho funguje získaná imunita proti infekčním nemocem. A tak nezbývá jinak, než sepodívat/obeznámit, jak funguje lidská imunita. Imunitní systém lidského těla zajišťujeochranu těla před různými vnějšími vlivy, jako jsou infekce, viry a bakterie, paraziti aplísně. Dále zajišťuje ochranu těla před vnitřnímy vlivy, jako jsou odumřelé buňky nebobuňky, které se začaly chovat nenormálně (rakovinné). Máme dva typy imunity: imunitapřirozená a imunita získaná (adaptivní). Oba typy imunity se vzájemně doplňují apodporují. V rámci vysvětlování imunitního systému narazíme na tyto názvy: patogen –původce nemoci, spouští onemocnění hostitele (člověka), mohou to být bakterie, viry,

prvoci, houby i někteří živočichové; antigen – látka, která je schopná při kontaktu s tělem čipři vstupu do těla vyvolat imunitní reakci; protilátky – jsou to látky, které obsahují vazebnímísta pro antigen a poskytují určitý typ ochrany.

Imunitní systém není soustředěný v jednom orgánu, ale jeho buňky jsou rozptýlené namnoha místech těla. Nejvýznamnější složkou lidské imunity jsou bílé krvinky (leukocyty),které mají schopnost vystupovat z krevního řečiště a pohybovat se v tělních tekutinách ave tkáních. U přirozené (vrozené) imunity fungují určité leukocyty (makrofágy, neutrofily adendritické buňky) jako ochrana před patogeny. Funkce přirozené imunity je zabránitvniknutí infekce do organismu nebo po jejím vniknutí zabránit vzniku nemoci. Tedypřirozená imunita funguje tak, že bílé krvinky pohlcují a uvnitř své buňky rozkládajíbakterie, cizí částice nebo i vlastní narušené buňky. V případě vzniku infekce sepřemisťují do místa infekce a vytvářejí valy bránící šíření infekce do těla – vzniká takv těle zánět. Zánět je jedna z prvních odpovědí imunitního systému na infekci. Zánět seprojevuje zrudnutím, otokem, produkcí hnisu, zvýšením teploty a bolestivostí.

Adaptivní imunita je založena na principu tvorby protilátek. Opět se na této imunitěpodílejí bílé krvinky (B lymfocyty, T lymfocyty a NK buňky). Každý lymfocyt je schopenreagovat na jeden antigen. V praxi to funguje tak, že přirozená imunita (respektivedendritická buňka) pohltí antigen (látka, která je schopná při kontaktu s tělem či při vstupudo těla vyvolat imunitní reakci), přenese ho do lymfatických uzlin a lymfocyt, který jevybaven příslušným receptorem pro daný antigen, se zvětšuje a je schopný vytvořit běhemněkolika dnů klon buněk se stejnou antigenní specifitou. Tak lymfocyty produkují protilátky,které antigeny pochytají, nebo přímo vetřelce zabíjejí. Po uzdravení tyto lymfocyty poněkolika dnech zanikají, ne však všechny. Některé lymfocyty zůstávají jako paměťovébuňky uchovávající informaci o kontaktu s daným antigenem po dlouho dobu či po celýživot pro případ další nákazy. V lidském těla vzniká a existuje obrovský repertoár desítekmilionů možných klonů, které jsou připraveny „pro každý případ“. V novorozenémorganismus, který se ještě nesetkal s žádným antigenem, jsou receptory schopny vázattéměř jakoukoli chemickou strukturu a vytvořit tak protilátku.

Takže shrneme-li reakci imunitního systému, vidíme, že okamžitou odpovědí obranyorganismu je přirozená imunita, která tak slouží v první linii obrany. Adaptivní imunitníodpověď přichází až po několika dnech kontaktu s patogenem – tomu se říká primárníimunitní odpověď. Po odeznění nemoci, v organismu zůstávají protilátky proti antigenu apaměťové lymfocyty. Jestliže je organismus po několika týdnech, měsících či letech znovunapaden stejným antigenem, odpovídá sekundární imunitní odpovědí, která se liší odprimární v tom, že je rychlejší, silnější a účinnější, neboť antigen je znám a ví se, jak naněj.

Bylo by však chybou si představovat, že imunitní systém člověka okamžitě zaútočí azlikviduje každou bakterii, která se objeví. Není tomu tak. Celé naše tělo je osídlenobakteriemi – v ústech, střevech, pochvě i na kůži. V lidském těle žijí i viry. Soužitíorganismu s bakteriemi nebo viry nebo jeho obrana vůči nim jsou ovlivňovány mnohafaktory (prostředí, výživa, genetická dispozice aj.). Zajímavým příkladem mikrobů, kteréosidlují lidské tělo a nemusí mu škodit, jsou bacily tuberkulózy, které se obvykle usazují vplicích. Odhaduje se, že v současné době je tuberkulózou infikováno něco mezi 1 až 2miliardami lidí na zemi. Většina lidí si toho vůbec není vědoma. Pokud se však takovémučlověku oslabí imunitní systém, jemná rovnováha mezi imunitním systémem a bakteríí seposune na stranu bakterie, která se může začít dělit (rozmnožovat) a vznikne vážnánemoc.

Dalším aspektem imunitního systému je autoimunita. Co je autoimunita? Zkrátka imunitnísystém by neměl vytvářet protilátky proti vlastnímu tělu. Za udržování imunologickétolerance jsou zodpovědné regulační T buňky (Treg buňky). Pokud dojde k narušeníregulačních mechanismů autoimunity, pak může dojít k autoimunitní nemoci. Příkladem jediabetes 1. typu, kdy buňky slinivky břišní produkující inzulin jsou imunitním systémemzabíjeny, produkce inzulinu je tak nedostatečná a vzniká nemoc cukrovka 1. typu. Bohuželu autoimunitních nemocí musíme konstatovat, že jejich celkový výskyt vzrůstá.

A posledním nutným termínem k vysvětlení je stádní imunita. Pro vysvětlení nutnostiočkovat co nejvíce lidí se vytvořila teorie tzv. stádní neboli kolektivní imunity. Tapředpokládá, že při vytvoření imunity očkováním určitého procenta populace v danéoblasti (většinou ve státě) budou před nákazou chráněni i neočkovaní jedinci, kteří nemohlibýt z určitých zdravotních důvodu očkováni. Tato hypotéza byla založena na pozorování,že prodělání dětských nemocí vytvoří imunitu u dětí, kteří jimi onemocněly, na celý život aže v jejich okolí jsou vůči této nemoci imunní i osoby všeho věku, tedy i dospělí, kteřínemoc v dětství neměli. Stádní imunita by měla snížit v populaci počet lidí, kteří přenášejípůvodce nemoci (bakterie, viry), aniž by sami onemocněli. Stádní imunita by také mělasnížit počet lidí, kteří jsou k nemoci náchylní. Z tohoto důvodu je v mnoha státech nařízenopovinné očkování a z tohoto důvodu vakcinologové a hygienici naléhají na rozšířenídoporučovaných vakcín v co největší části populace. Nechme však promluvit MUDr.Ludmilu Elekovou, cože si myslí o stádní imunitě.

Stádní imunita jako ochrana celé populace?MUDr. Ludmila Eleková Jedním z argumentů zastánců povinného očkování je, že je třeba vysoké proočkovanosti,tzv. stádní imunity, aby byla chráněna celá populace. Že při vysoké proočkovanosti vymizínemoc z populace. Že se lidé musejí nechat očkovat v zájmu těch, kteří očkovaní býtnemohou a mohli by být infekcemi ohroženi. Jsou tím myšleni zejména lidé s poškozenouimunitou, ale i jinými nemocemi, pro které je očkování kontraindikováno. Tatoargumentace kulhá na obě nohy.

Zaprvé tento argument trpí zásadně pokroucenou etikou a logikou. Stádní imunitaznamená: všichni se musí očkovat, aby byli ochráněni ti, co se očkovat nemohou. Jinýmislovy, všichni, co se očkovat mohou, se musí obětovat pro hypotetické dobro těch, kteří seočkovat nemohou a infekční nemoc by pro ně byla nebezpečná. Ve světle skutečnosti, žeočkování může některé disponované jedince vážně poškodit a dokonce i zabít, ptám se:kdo si osobuje rozhodnout o tom, že např. já nebo moje dítě se musíme vystavit rizikuočkování, aby někdo jiný nebyl vystaven riziku nemoci? Proč musíme my nést riziko a onne? Kdo rozhodl, že riziko musí nést očkovaní a ne neočkovaní? Nejde o žádné raritníriziko, i kdyby šlo (jak s oblibou argumentují zastánci povinného očkování), co kdyžnejsem ochotna nést ani to raritní riziko? Když by se stalo po očkování něco vážného mněnebo mému dítěti, moc mě neutěší, když se dozvím, že riziko bylo jedna k miliónu.Preventivní zákrok, navíc pro „vyšší dobro“, ze zásady nesmí být rizikový. Nelze vyměnitbezpečí jedné části populace za bezpečí druhé části populace, nelze cenit zdraví těch, cose musí očkovat, jinak než zdraví těch, kteří se nemohou očkovat. Všechny pokusy opodobné třídění a hodnocení skupin obyvatelstva a následné aktivity - ano, mám na myslinacistickou eugeniku apod. – vedly k strašlivým důsledkům.

Tvrdím, že nikdo nemá právo žádat, aby jedno dítě riskovalo smrt nebo zdravotnípostižení proto, aby se zachránilo jiné dítě před infekcemi, z nichž většina navíc nenínebezpečná. Žádná taková výměna není přípustná, eticky ani právně. Kdo tak činí, děláselekci obyvatelstva na ty, kteří si zaslouží „ochranu“, a na ty, kteří mohou být obětováni.

Další argumenty jsou odborné. Především se stádní imunita vztahuje pouze na přirozeněprodělanou nemoc. Lékaři si všimli, že v populacích, kde většina lidí prodělala určitounemoc zanechávající trvalou imunitu, došlo k jejímu poklesu nebo i vymizení. Myšlenka,že totéž zajistí očkování, byla skutečně jen teoretická, převzatá z pozorování skutečnýchnemocí a nezohlednila rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou. Nikdy nebyloskutečně prokázáno, že to funguje. Argumentovat snížením výskytu po zahájení očkování(např. prezentovat graf začínající rokem 1940) je úmyslně zavádějící. Nemoci mohly odroku 1940 klesat z úplně stejných příčin jako o sto let dříve: válka, mír, výživa, lepší byty,hygiena, depistáž nemocných, léčení tuberkulózy apod. Očkování se s tím jen svezlo apřisvojuje si zásluhy.

Je důležité vědět, že být očkován neznamená, že nebudete přenášet nemoc. Typicky toplatilo zejména pro živou vakcínu proti dětské obrně, kdy se opakovaně nakazili rodiče ajiní příbuzní a měli-li dost velkou smůlu, onemocněli.

Ani očkování proti chřipce nezajistí neinfekčnost. Nikdy nebylo prokázáno, že by očkováníproti chřipce snižovalo pravděpodobnost nosičství. Z tohoto hlediska je nesmyslnépovinné očkování pečovatelek a personálu domovů důchodců a podobných zařízení. Jezajímavé, že pro rezidenty těchto zařízení očkování povinné není, ale pro personál ano.

Měla jsem v péči rodinu, kde sestra očkovaná proti černému kašli tuto nemoc přinesla zkolektivu a nakazila svého dosud neočkovaného bratra, který byl po nemoci mentálněpostižen. Toto neštěstí se odehrálo na sklonku války, sourozencům je nyní více než 60let.

Epidemie spalniček, příušnic a černého kašle, které se začínají objevovat v poslední době,se objevují v dokonale proočkovaných populacích, kde se proočkovanost pohybuje kolem95-99 %. Jak to, že k těmto epidemiím dochází? Zastánci očkování to svádějí na špatnéšarže vakcín, na možné narušení chladicího řetězce apod. Také připouštějí, že ne všichnisi vytvoří protilátky a imunitu. Ukazuje se, že dočasné vymizení nemoci z populaceneznamená úplné vymýcení a nelze ho přičíst čistě očkování. Proti černému kašli seočkuje od konce druhé světové války. Několik desetiletí se téměř nevyskytoval, jen vposledních letech jeho výskyt stoupá. A to nikoli u starších lidí, kteří dávno žádné protilátkynemají, ale u mladých, u dětí, kteří jsou očkovaní. Není tu něco špatně?

Proti spalničkám se začalo očkovat počátkem 70. let, proti zarděnkám a příušnicím sezačalo očkovat až v 80. letech. Přesto se tyto nemoci opět vracejí ve vysoceproočkovaných populacích. Tyto příklady podle mého názoru ukazují, že očkování neníschopno nemoci vymýtit. I ty slavné neštovice byly dávno na ústupu, když WHO vyhlásilaeradikační kampaň.

Proč se nemoci vracejí?

Očkování vede u většiny očkovaných k tvorbě protilátek, které dočasně utlumí buněčnouzánětlivou reakci. Očkovanci mají sníženou schopnost takto reagovat. Viry a bakterie si vpopulaci vesele kolují dále, ale když na ně člověk nereaguje, nemá klinicky rozpoznatelnéonemocnění. Proto existují bacilonosiči. Mikroby s jejich imunitním systémem žijí v jakésisymbióze nebo alespoň příměří a nevyvolávají akutní nemoc. Jak jsem již uvedla: „Nemocznamená REAKCI na podnět. Bez reakce není nemoc.“ [Hans Selye, laureát Nobelovyceny za objev stresové reakce]

Nemoc se začne znovu objevovat v době, kdy u dostatečného počtu lidí klesnou protilátkya oni jsou opět schopni zánětlivé reakce. Druhou možností je celkové oslabení imunitníhosystému očkováním. To může být vysvětlení pro skutečnost, že se v současnosti znovuobjevuje černý kašel, spalničky, příušnice, přestože se proti nim začalo očkovat v různédobě. To není argument pro opakované přeočkování, jak se nyní radí: aby se lidé spolu stetanem nechali přeočkovat rovnou proti záškrtu a černému kašli. Chronické tlumenízánětlivé reakce má dalekosáhlé důsledky pro celkovou imunitu: alergie, autoimunitníonemocnění, snížená imunita proti všem infekcím atd.

Takže je nutné pochopit, že nepřítomnost manifestní infekční nemoci v populacineznamená, že příslušný virus nebo bakterie v populaci nekoluje! Máte-li pochybnosti otomto argumentu, zeptám se: kde je virus chřipky v létě? V prachu nepřežije. Je v nás,stejně jako v zimě, jen naše lepší letní imunita mu nedovolí se množit. Se zimou klesnevitamín D a C, současně se lidé více drží uvnitř obydlí a ejhle, máme epidemii chřipky!

Je nutné si uvědomit, že všichni jsme v podstatě bacilonosiči. Všichni v sobě mámespoustu bakterií, virů, kvasinek, parazitů apod. Jestli dojde k manifestnímu onemocnění,závisí na zcela jiných faktorech.

A zcela paradoxně se může stát, že když onemocníte, nakazíte méně lidí, protože budetedoma v posteli a léčit se, než když budete naočkovaní a budete nemoc přenášet bezpříznaků.

Dalším argumentem pro plošné očkování je ochrana nemocných, kteří nemohou být samiočkováni. Že to s ochranou nemocných nebude tak horké, ukazuje současnádiskriminační praxe v ČR, kdy do jeslí a mateřské školky nepřijmou dítě neočkované zpřesvědčení rodičů, ale přijmou dítě, které není očkované pro zdravotní kontraindikaci. Jakto, že dítě neočkované ze zdravotních důvodů není nebezpečné pro své okolí, ale dítěneočkované z jiných důvodů nebezpečné je? Kdyby měli být důslední, tak by přecenemohli do školky přijmout žádné neočkované dítě. Nejlepší na celé situaci je aleargument, že by ti neočkovaní mohli nakazit ty očkované. Tato praxe je diskriminačnía je otázkou času, kdy nějaká podobná kauza skončí u Ústavního soudu.

Neočkované děti mají sourozence, chodí ven, do mateřských center, sportovat, plavat, nanávštěvy apod., takže vyloučení z jednoho druhu kolektivu nic neřeší. A co učitelky? Tynemusí být očkované např. proti černému kašli, přestože nejsou dávno imunní a mohounemoc přenášet.

Kromě toho, pro chronicky nemocné lidi s narušeným imunitním systémem, jako jsounapříklad lidé procházející léčbou chemoterapií, užívající imunosupresivní léky, lidé potransplantacích orgánů a s AIDS apod., je mnohem nebezpečnější prostředízdravotnických zařízení a nemocnic než náhodný kontakt s neočkovaným jedincem.Ohrožují je sice i běžné patogenní bakterie, ale mnohem více nebezpečné jsou svýmprostředím vyšlechtěné nemocniční kmeny, rezistentní vůči antibiotikům. Tyto rezistentníbakterie jsou přímým produktem konvenční lékařské praxe. To, co koluje na chodbáchnemocnic, co přežívá v chuchvalcích prachu pod nábytkem, co se nachází na klikách,prádle, nádobí, nástrojích apod., je stokrát nebezpečnější než cokoli, co lítá venku vevzduchu. O skutečnosti, že nozokomiální, tj. nemocniční nákazy jsou mnohem horší nežtzv. komunitní (získané v běžné populaci), se učí všichni medici. Na zápal plic získaný vešpitále vám běžný penicilín nezabere.

Z výše uvedeného vyplývá, že právě očkování je jedním z hlavních faktorů přispívajícíchke špatné imunitě populace. Mnoho lidí trpících autoimunitními onemocněními aužívajících imunosupresivní léky je produktem současné očkovací praxe. Nejlepšíochranou před autoimunitními nemocemi je neočkovat se, jíst protizánětlivou stravu(hodně omega 3 a málo omega 6 kyselin, nízký glykemický index, hodně ovoce azeleniny, bez cukru a bez chemie), dostatečně pít vodu, umět zvládat stres, dostatečněodpočívat, chodit na slunce, brát vitamín D a cvičit. A občas mít horečku.

Bohužel současný stav populace je takový, že je mnoho lidí závislých naimunosupresivních lécích, mnoho lidí s oslabenou imunitou, mnoho lidí s jinýminemocemi, pro které by infekce mohly být nebezpečné. Pro tyto lidi jsou ale nebezpečnévšechny infekce, dokonce i ty, které zdravého člověka vůbec neohrozí. Řešením neníproočkovat každého proti všemu, ale zlepšit stav nemocných. Plošné očkování vyrobí jenvíce dalších pacientů s autoimunitou a imunodeficiencí(= nedostatečnou, tzn. oslabenouimunitou).

Začarovaný kruh ale nelze přerušit beze ztrát. Můžeme si položit otázku, co by se stalo,kdyby se okamžitě, od zítřka, přestalo úplně proti všemu očkovat. Nedojde k tomu,protože stále ještě hodně lékařů a pacientů očkování věří. Stačilo by ale zrušenípovinného očkování a vznikla by jedinečná příležitost sledovat a vyhodnotit celkové zdravíočkovaných a neočkovaných dětí. Co by se objevilo v neočkované skupině?

Negativní důsledky: objevily by se některé nemoci, proti kterým se očkuje. Nejen proto, žeby vymizely protilátky, ale i přesunem náchylnosti zpět k akutním nemocem. Většina z nichse stejně objevuje, bylo by jich přechodně víc. Je možné, že by došlo i k úmrtím, možná imalých dětí. Nehodlám to nijak bagatelizovat, každá ztráta dítěte je tragická, ale ztrátadítěte na preventivní zákrok, když bylo dosud zdravé, je eticky nepřijatelná!Neuznávám nutné ztráty! Preventivní zákrok u kojence s cílem chránit ho později vživotě musí být bezpečný! Je povinností lékařské vědy pracovat na tom, aby lékaři umělinajít zranitelné děti a tyto děti by se nesměly očkovat.

Skutečnost, že malé dítě zemře na infekční nemoc, ale zase jen ukazuje na jeho špatnýimunitní systém. Je pravděpodobné, že kdyby toto dítě bylo očkováno, také by nedopadlodobře. Ale povinné očkování zvyšuje riziko u zranitelného jedince na 100 %, kdežtopravděpodobnost nemoci je mnohem nižší. Dysfunkční imunitní systém je rizikovýmfaktorem jak pro nemoc, tak pro očkování.

Opět odkazuji na Japonsko, kde po odsunutí očkování DTP (Diphteria, Tetanus, Pertussis= záškrt, tetanus, černý kašel) po druhém roce věku celková úmrtnost malých dětí klesla.Statistiky kojenecké úmrtnosti ukazují korelaci s počtem vakcín podávaných malýmdětem: země s nejnižší kojeneckou úmrtností (v roce 2009 Singapur na 1.místě, Švédskona 2.místě) aplikují miminkům méně než polovinu dávek vakcín než USA, které v tom rocebyly na 34.místě, o rok později již jen na 42.místě. Tj. čím víc vakcín, tím vyšší kojeneckáúmrtnost v civilizovaných zemích. Znepokojivé.

Já osobně jsem ochotna u svého kojence nést raději riziko nemoci než riziko očkování.

Z dlouhodobého hlediska by vznikla populace imunních jedinců, kteří by byli celkovězdravější. Další negativní nebo pozitivní dopad - podle toho, z jakého úhlu se na todíváme – by byly významné úspory ve zdravotnictví, pokud by se přestal očkovatdostatečný počet lidí. Úspory nejen za ušetřené vakcíny, ale i za menší nemocnost.Pojišťovny by mohly pediatrům klidně zvýšit kapitační platby, aby jim kompenzovaly

výpadek plateb za očkování, protože by platily méně za léčbu astmatu plicařům, léčbuekzému kožařům, léčbu autismu a hyperaktivity psychiatrům, léčbu diabetu, artritidy adalších autoimunních nemocí příslušným specialistům.

Farmaceutické firmy by si finančně zcela jistě pohoršily, stejně tak jejich přívrženci vřadách politiků a lékařů, možná by nebylo třeba ani tolik specialistů, ale lidé by si polepšili.

Tím se dostáváme k pozitivním dopadům. Vyrostla by generace zdravějších, odolných,psychicky vyrovnaných a funkčních lidí. Sekundárně by se ušetřilo za speciální školky aškoly, za pedagogicko psychologické poradny, a v ještě delším časovém horizontu za nižšíkriminalitu.

Dívky z této generace by předávaly protilátky svým dětem a tím je spolehlivě chránily vezranitelném období. Klesl by výskyt zarděnkového vrozeného syndromu (který poočkování stoupl), protože by si naprostá většina dívek odbyla zarděnky v dětství a tím byse snížil počet vnímavých těhotných. Možná by se zlepšila i plodnost celé populace,protože by si chlapci odbyli příušnice v dětství.

Infekční nemoci byly, jsou a budou, proměňují se v běhu času, přizpůsobují se a objevujíse stále nové. Nikdy nebude existovat spolehlivé očkování proti všem. Vědecké důkazy,které se stále častěji objevují, ukazují, že očkování možná bylo jedním z největšíchomylů moderní medicíny. Možná se na něj naši potomci budou dívat stejně, jako se mydnes díváme na středověké metody léčení. Jedinou ochranou, na kterou se můžeme -musíme - spolehnout, je náš imunitní systém. Péče o něj by měla být prioritou prokaždého, protože bez dostatečně efektivního imunitního systému jsme proti infekcímbezbranní. A očkování kvalitní imunitní systém nezajistí, právě naopak.

Rád bych z tohoto článku vypíchnul ten paradox, že neočkované děti nesmějí do jeslí amateřských škol, aby nenakazily očkované děti. Přeci, kdyby to očkování fungovalo, pakby tento argument nemohl zaznít.

Závěrem několik rad a doporučení. Vždy patřilo k základním principům medicíny, že by seneměla očkovat těhotná žena, s výjimkou extrémních případů ohrožujících život dítěte.Pokud musíte nechat očkovat své dítě, počkejte s očkováním nejméně do dovršeníalespoň jednoho roku dítěte s tím, že věk dítěte u nedonošenců se počítá ode dne, kdy semělo narodit, ne ode dne, kdy se skutečne narodilo. Vyzrávání organismu nedonošenéhodítěte je celkově opožděné, dítě musí dohnat týdny, které mělo strávit v děloze. Dále platívšeobecné pravidlo, že by dítě mělo mít alespoň 5 kg, aby mohlo být očkováno. Důvodempro odklad jsou kilogramy a měsíce navíc, zralejší imunitní a nervový systém. Zkrátka, čímje dítě těžší a starší, tím lépe. Dítě musí být v okamžiku očkování zcela zdravé. Minimálníodstup od akutní nemoci je alespoň měsíc bez jakýchkoli příznaků. I rýma je příznak.Očkovat při akutní nemoci s „mírnou“ teplotou je ignorantství. Ve vyhlášce o očkováníexistuje možnost odložení očkování. Další kontraindikací jsou zátěžové situace, napříkladrůst zubů, odstavování, nástup do jeslí, školky, stěhování, narození sourozence, rodinnéproblémy, nemoc matky aj. Neočkujte krátce před odjezdem na dovolenou do zahraničí.Přeočkování po měsíci je zbytečně zatěžující. I oficální studie ukazují, že protilátkováodpověď je nejlepší při dvouměsíčních intervalech. Můžete také nechat zjisti protilátky,abyste se vyhnuli zbytečnému přeočkování. Například po první dávce vakcíny protispalničkám, zarděnkám a příušnicím si vytvoří protilátky 95 % dětí, druhá dávka sepodává jen „pro jistotu“ kvůli zbylým 5 % dětí, které je nevytvoří po první dávce.

Po očkování je nutné dítě pečlivě sledovat. Za normální reakci se považuje mírně zvýšená

teplota s běžným chováním při změně teploty, otok a zarudnutí v místě vpichu asi do šíře 2– 3 cm. Jakákoliv jiná reakce: neobvyklý pláč, velký otok a zarudnutí, změna chování,spánku, nechutenství, regres (návrat, zpětný postup) ve vývoji aj. Při neobvyklé reakcidítěte si přečtěte příbalový leták a dbejte na to, aby byla respektována případnákontraindikace dalšího očkování, zejména došlo-li k encefalopatické reakci. Nenechte seukolébat pocitem bezpečí, pokud symptomy přejdou a dítě se chová a vyvíjí opětnormálně. Problémy mohou zůstat skryté a kumulují se. Nápadnou změnu chování aprojevů dítěte zaznamenejte (nejlépe nafilmovat) a lékaři hlaste každou neobvyklou reakci,trvejte na zápisu do dokumentace (karta dítěte) a hlášení SÚKL (Státní ústav pro kontroluléčiv) a na hygienickou stanici. Lékař má povinnost hlásit každou neobvyklou reakci poočkování, není povinen ani oprávněn posuzovat možnou kauzalitu. V případě reakcí poočkování nepoužívat paracetamol, který potlačuje imunitní reakce, snižuje imunitníodpověď na vakcínu a chová se jako volný radikál. Aplikovat paracetamol je nebezpečnárutinní praxe. V případě skutečné akutní reakce (vysoké horečky, encefalitický křik aj.) jedobrou volbou ibuprofen, který tlumí zánět a snižuje excitotoxicitu (patologický proces, přikterém jsou poškozeny či zabity neurony).

Pozorujete-li problémy po očkování typu: rozvoje alergie, ekzému, snížené imunity,zažívacích potíží, průjmů, nechutenství, poruch spánku, dýchání, chování, nenechte sinamluvit, že je to jen náhoda. Trvejte na zápisu do dokumentace (karta dítěte), nedávejtesouhlas s dalším očkováním a trvejte na odborném vyšetření. Trvejte na tom, že oočkování budete ochotni uvažovat, teprve až se dítě uzdraví – je to vaše právo a nejde oodmítání očkování ve smyslu přestupku. Očkovací kalendář platí jen pro zdravé děti!Děti, které měly závažnou reakci nebo byly poškozeny vakcínou, by měly být automatickypovažovány za ohrožené dalším očkováním a měly by mít nárok na individuální očkovacíplán. Totéž platí i pro sourozence těchto dětí.

Na úplný závěr lze konstatovat, že v době předvakcinační děti procházely dětskýminemocemi, které byly považovány za přirozené „školení“ imunitního systému dítěte.Komplikace a život ohrožující stavy s těmito nemocemi spojené byly s postupujícímvývojem společnosti stále méně časté. Prožitím nemoci dítě získalo nejen imunitu na celýživot, ale zpravidla prodělalo i skok ve svém mentálním vývoji. Onemocnění dětskounemocí tedy představovalo určitý vývojový předěl a zároveň přispívalo k vytvářeníkolektivní (stádní) imunity. Avšak z obavy před komplikacemi dětských nemocí vytvářímedicína generaci s dysfunkčním imunitním systémem. Můžeme sledovat podivné anikým nepředvídatelné zásahy do stádní imunity týmem vakcinologů, epidemiologů ahygieniků.