Ottova encyklopedie - 1. díl - strany 1-100

Č. 1. Iniciálka z dílaLiber viaticus.

A

A, prv-ní literabez má-la všechabeced,sluje do-bře nej-hlasněj-ší samo-hláskouproto, žezní víc o-tevřený-mi ústyneb vět-ší jejichdutinounež kte-rákoli z

ostatních. Říkajíce totižto a,máme krom úst i hrdlo hlavnězdvižením čípku víc otevře-no než u znění kterékoli z o-statních samohlásek. Říkáme-livšak o, zpozorujeme dosti zřej-

mě, že je dutina úst u znění jeho znač-ně zúžena a to hlavně zdvižením ja-zyka k čípku a stoulením rtův. U zně-ní samohlásky u naproti tomu zpozoru-jeme sice patrně jen rty více stoule-
nými než u o, ale celkem rozléhá se upřece poněkud větší dutinou než o.Ona se podobá nejvíce láhvi bez hrdla,jaká, foukne-li se do ní s dostatek,zaznívá pokaždé nejhlubším zvukem;
a tomu nejpodobněji rozléhá se samohláska u.Konečně u říkání samohlásek e a i zužujemedutinu úst vesměs více než u o a u a sicehlavně jazykem, zdvihajíce jej proti podnebíu i více než u e. Nejsnadněji přesvědčí seo tom o všem, kdo sobě náležitě všimne zvlášt’i výkresův úst, jakými M. Müller objasňujevznikání dotčených samohlásek (Vorlesungenüber die Wissenschaft der Sprache, Leipzig1866 und 1870, II, 131—137). Seřadíce je dletoho takto: a, u, o, e, i, nabudeme stupnice,bez níž nelze dobře porozuměti s t u p ň o -v á n í jejich vůbec a kvalitativnému zvlášt’. —Ze samohlásek, možných mezi naším a a o,

Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I.

zvláštní zmínky hodno je předně to a, kterépolsky pochylonym proto sluje, že se zně-ním svým chýlí nebo podobá k o. VzdělaníPoláci, odvykajíce mu již ode dávna, přestalije okolo polovice minulého století i rozezná-vati čárkou od podobného našemu a, píšíce např. pan a pani m. někdejších pán a páni. Po-chyloných é a o však nespustili se oni podnes,říkajíce je bez mála tak jako i a u, na př. veslovech naszéj a Bóg skoro tak, jako kdybybyla psána nebo tištěna: našij a Bu (Grama-tyka historyczno-porównawcza jezyka polskiegoprzez Ant. Małeckiego, 1. Lwów 1870, str. 38a 39). Bez mála pravý opak všeho toho slý-chati jest u většiny Rusů, říkajících o v nepří-zvučných slabikách skoro tak jako a, a pakv týchže slabikách po měkkých souhláskách po-dobně k e. Našemu kláda odpovídající êîëîäàna př. zní přízvukem na druhé slabice tak, jakje Mad’aři píší, čili kaloda mimo to, že krátkéjejich a vůbec kloní se poněkud k o, l paknezní tak tvrdě jako v polštině a ruštině nežnejpodobněji k čes. nebo něm. Samohláska akloní se zněním svým k e pod výminkami výšeřečenými na př. v ÷àñû, časy = hodiny ahodinky. — Nejvíc a slýchati je v podunajskésrbštině a nejméně v češtině a to hlavně proto,že se ona štítí p ř e h l a s o v á n í jeho, oblíbe-ného v této již ode dávna, a že je v ní a m.čes. e pohyblivým, za jaká pokládati sluší
všecka ta, kterými se nahrazují stbulh. jery úa ü a neoblíbené skupiny souhlásek odstraňují,jako na př. v četvrtak a čes. čtvrtek, danas-dnes,jesam-jsem, oganj-oheň, otac-otec, ugaij-uhel a j. m. stb. četvrútúkú, dünüsü, jesmü, ogn,otücü a aglü. Jak se mají řeči slovanské dálesamohláskou a k sobě vespolek a ku příbuznýmsvým, o tom viz S l o v a n é : j a z y k. Slovem ob-jevuje se a ve slovanštině jen jako spojka a sicem. lat. sed a et, něm. aber a und. Prvý z těchsmyslů jejích sluší pokládati za prvotný a nej-lépe zachovaný v ruštině, přestávající podnesna a a i m. právě vytčených spojek lat. a něm.V obecné češtině vůbec a v básnické zvláště slý-chati jest a ještě často aspoň m. a v. ale. Více do-kladů toho najde každý nejsnadněji na str. 262 a263 Hattalova Brusu jazyka českého. H.
P o z n. Naše iniciálka položená v čele to-hoto článku vyňata jest ze skvostného koloro-

© Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

2 A —

vaného díla Liber viaticus (v. t.), pocházejícíhoz r. 1360.

A jsouc prvním písmenem v abecedě zna-mená něco prvotního, počátečného, počátek.Říkáme: od a do ž, t. j. od začátku do konce.Srv. řec. alfa a ómega.

A v řeckých slovech složených (alpha pri-vativum) značí zápor, ku př. a-theismus =bez-božství, a-symmetrie = ne-souměrnost.

A v g e o l o g i i. Písmenem A označil J.Barrande jisté vrstvy, jež pokládal za nejzpod-nější stupeň útvaru silurského v Čechách,které však nyní zároveň se zpodní částí vyš-šího jeho pásma B k archaickým útvarům, asice ke stupni huronskému se čítají. Jinak bylstupeň A také označen jménem b ř i d l i c j í l o v -s k ý c h, a zpodní část’ B jménem b ř i d l i cp l z e ň s k ý c h. Svrchní část’ pásma B, známájménem »třemošenských drob«, klade se nyník Barrandovu pásmu C. A a B slují takévrstvy azoické a nedají se ani petrografickyani orograficky dobře od sebe rozlišiti. Roz-kládají se v podobě elliptického pruhu kolkolempánve silurské, který, počínaje východně odUval táhne se směrem jiho-záp. přes Říčany,Uhříněves k Jílovému, mezi Zbraslaví a Ště-chovicemi, kde jej Vltava proráží, dále meziMníškem a Knínem, přes Dobříš, Příbram,Rožmitál, Blovice, Domažlice atd. do okolíPlzně a pak zpět směrem sev.-vých. podélhranic uhelné pánve kladno-rakovnické, přesRadnice, Zbirov do údolí Berounky u Křivo-klátu a Nížboru, směrem k Unhošti a opět doúdolí Vltavy, severně od Prahy, od Podbabyaž ke Kralupům, a ještě pak poněkud dále navýchod do okolí Turska a Vodolky. Zaujímátakto prostor asi 8000 km2. Hlavní hmota těchtopásem skládá se ze hlinitých břidlic, tence lu-penatých (fyllity = Urthonschiefer), černošedénebo temně zelenošedé barvy, na některýchmístech velmi vazkých a štípatelných, tak žemožno jich upotřebiti za pokryvačskou bři-dlici (u Rabšteina a Manetína). Kde se stýkajíse žulou nebo porfyrem, mění se znenáhlav horninu felsitickou. Nenáhlým objevovánímamfibolu a albitu mění se v afanitické hor-niny, které tvoří přechod k dioritu. Přijímají-lido sebe lupínky chloritu a talku, stávají se
z nich chloritové a talkové břidlice, kteréu Jílového obsahují mimo to hmotu živcovitou.Často a ve velkých shlucích objevuje se v azoi-ckých břidlicích buližník, který tvoří strméskály, jež nesou na vrcholcích malebné pa-mátky hradů a zámků; nejvíce vyskytuje sena jiho-záp. části silurské pánve mezi Rož-mitálem a Nepomuky, též na druhé straněVltavy v kraji pražském a na jiných místech;skládá Roupovskou skálu, Vildštein, Radyni,Zbirovskou skálu, některé skály u Hudlic av divoké Šárce; na pravé straně Vltavy skályu Kobylis a Ďáblic atd. Důležit jest téžzvláštní druh břidlice, obsahující hojně pyritu,t. zv. kamenečná č. vitriolová břidlice objevu-jící se mezi Plzní a Radnicemi, kdež jest zá-kladem průmyslu chemických hutí. Lože a žílykřemene jsou v břidlici hojné, za to vápencevzácné. Z vyvřelých hornin jmenovati dlužno

A.

především porfyr, který břidlu na mnohýchmístech proráží, jako u Roztok (sev. od Prahy),u Zbraslavi (jižně), ve křivoklátských lesíchatd. Také žula proráží je, hlavně v údolí sá-zavském atd. Do oboru těchto pásem spadajíněkteré rudní žíly. Žíly zlatonosného křemenenalézají se v průvodu talkovitých a chlorito-vých břidlic, dioritu a porfyru zvláště nahranici žuly kolem Jílového a Knína, a bý-
valy kdysi vydatny, nyní však, jak se zdá, vý-znamu svého pozbyly. Žíly olov. a stříbrnýchrud jsou hojny zvláště u Stříbra. Též sfaleritse objevuje a antimonit. Železné rudy namnoha místech u Stříbra, Přestic, Nepomuku,Blovic, Rožmitálu a Příbramě. Z části náležejísem stříbronosné žíly u Příbramě, které v prů-vodu diabasů a dioritů prostupují tyto vrstvy,ač největší část’ těchto žil náleží již k drobámtřemošenským, nad nimi ležícím. J. Krejčí,Geol. 1877, Cas. Čes. Mus. r. 1876, Přehledgeol. — orogr. Čech, Bericht über geol. Aufnah-men b. Prag und Beraun 1861—1862; K. Feist-mantel, Zprávy sp. geol. 1885; J. Krejčí a K.Feistmantel, Orogr. — geotekt. Übersicht d. sil.Gebiets in M. Böhm. 1885; J. Krejčí a Helm-hacker, Geol. mapa 1868—1877; F. R. v. Hauer,Geol. 1878 a Geol. Karte v. Ost.; Silber-u. Blei-Bergbau zu Příbram 1875. -n-
A v r a k . p r á v ě k n i h o v n í m jest označeníl i s t u p o d s t a t y s t a t k o v é n e b o l i s t u d r ž e b -n o s t i v hlavní knize pozemkové. List tento máudávati všecky části tělesa knihovního dle ozna-čení jich v katastru a v mapě katastrální i vše-cky pozdější jich změny, jakož i práva věcná,která s majetkem tělesa knihovního jsou spo-jena. Ve shodě s tímto svým účelem list pod-staty statkové skládá se ze dvou oddělení: prvnízavírá v sobě mimo nápis udání částí tělesaknihovního dle rubrik 1. pol. běžná, 2. číslokatastrální, 3. označení parcely jako s t a v e b n ís udáním druhu budovy na parcele vystavěné(ku př. dům č. pop., stáj atd.), nebo jako p o -z e m k o v é s udáním druhu kultury (role, louka,zahrada, pastviště atd.). V druhém oddělenízapsána jsou práva s tělesem knihovním spo-jená, statku panujícímu příslušející služebnostipozemkové a všecky zápisy určené pro listpodstaty statkové. Obě oddělení listu podstaty
statkové mohou podlé potřeby obsažena býtina zvláštních listech nebo na obou stranáchtéhož listu nebo na téže straně. Dle zákonaříšského ze dne 23. května 1883 č. 83 z. ř-má katastr s knihami pozemkovými ve stáléshodě chován býti, pročež má soud knihovnío každé změně v držebnosti zpraviti úřadkatastrální (berniční) a tento soud knihovnío změnách zeměměřičem zjištěných Zevrub-nější ustanovení o zařízení l-u p. st. obsa-hují §§. 6-II zákona pro Čechy ze dne5. prosince 1874 č. 92 z. z. a §§. 29—36 nař.min. práv ze dne 8. ún. 1875 č. 13 z. z. Staršíknihy pozemkové (i desky zemské) nemělyl-u p. st.; nynější zákonodárství jeví v této pří-čině proti dřívějšímu znamenitý pokrok, ale ne-popíratelným nedostatkem l-u p. st., jak nynízařízen jest, tudíž nových knih pozemkovýchsamých, jest, že výměra parcel a kat. čistý vý-

A —

těžek na l-u p. st. nejsou udány a udány býtinesmějí Randa, Eigentumsrecht str. 399. Za.

A ve f y s i c e jest obvyklé označení promnožství tepla, které jest s jednotkou prácerovnomocno. Veličina ta nazývá se »kalori-ckou hodnotou jednotky práce« a jest reci-prokou »mechanického aequivalentu tepla«.Béřeme-li za jednotku tepla (kalorii) ono množ-ství tepla, jímž temperatura jednotky váhyvody za tlaku atmosférického zvýší se z 0°na 1° C, a je-li jednotkou délek m e t r, jest

hodnota veličiny A příbližně: A =1

424, kteráž

hodnota platí pro každou jednotku váhy, po-kud téže jednotky (grammu, kilogrammu) užijese též za jednotku síly při měření p r á c e.Viz T e p l o. Hjš.

A v h u d b ě (u Francouzů, Španělů a Ita-lianů la) označuje v naší tónové soustavě šestýtón diatonické a desátý tón chromatické stup-
nice. Rozeznáváme dle postupujících oktávtónové soustavy a v mezích klávesnice mo-derního klavíru subkontra a a kontra a, velké,malé, jednou, dvakrát, třikrát a čtyřikrát čár-kované a. Jednou čárkované a jest zároveňnormálním a a základním tónem pro laděníorchestrů, v kterých obyčejně udává jej hoboj.Výška tohoto a, která dříve velmi kolísala,stanovena r. 1858 francouzskou akademií po-čtem 870 jednoduchých čili 435 dvojitýchkmitů za sekundu (v. Ladění). A této nor-mální výšky nazváno pařížským komorním tó-nem a ladění dle něho l a d ě n í m p a ř í ž s k ý m(Diapason normal), také »nízkým«. Nyní zne- náhla zavádí se všude. Táž výška 870 kmitůdoporučena ku přijetí vládám všech zastoupe-ných zemí národní konferencí, která r. 1885 veVídni zasedala za příčinou stanovení jednot-ného ladicího tónu. Chv.
A nebo a jako č í s l o v řeckém písmě, v ky-rillici a u Židů ï značí jednotku, ` =tisíc jakou Řeků „. — Na p e n ě z í c h znak A nazna-čuje město, kde byly raženy; tak na dřev-
ných řeckých značí Argos, Athény, na řím-ských pozdější doby Antiochii, Aquileji, Are-rat. Na novějších mincích značí A, že byly laženy v hlavní mincovně říšské, v Rakou-sku ve Vídni, ve Francii v Paříži, v Pruskuv Berlíně. — V s o u h v ě z d í značí A hlavníhvězdu. — V ú č t e c h a p ř i n a z n a č o v á n íc e n značí a (francouzská předložka, povstaláz lat. ad) tolik jako naše po: na př. 10 vstu-penek a 2 zl., t. j. po 2 zl. red.
A jest značka (sigla) slova antiquo, jakoV. R. slov uti rogas. Písmeny těmito ozna-čeny byly desky, jimiž hlasovali občané řím-ští o navrženém zákoně. Deska o písmeně Aantiquo, po starém) jest hlas proti zákonu,deska s V. R. (uti rogas, jak navrhuješ) hlaspro zákon. Tajné hlasování (per tabellas) v ko-miciích zákonodárných zavedeno r. 623 a. u. c.zákonem Papiria Carbona.

A, pak C a N (L) jsou značky na hlasova-cích deskách (sorticula) členů římského trest-ního soudu. A značí absolvo (osvobozuji),


Aa. 3

C condemno (odsuzuji), N (L) non liquet (ne-
jasno). Ck.
Jako s k r a t k a znamená A. nebo a. latinskéanno. roku; na směnkách accepté, t. j. přijato;
na franc. listech bursovních A = argent (pe- níze) na rozdíl od směnek nebo listů bursov- ních. Na stavěcím kruhu hodinek A = avan- cer, naznačuje stranu, na kterou se pohánějí. Jako římské přijmení A = Aulus, na nápisechtaké Augustus, císař, nebo Ager, jitro, pole; obrácené p značí Augusta, císařovna. Konečně je a úřední značkou za plochovou míru ar.
Další zhusta užívané skratky jsou:
A. a., lat. ad acta, k aktům (uložiti). A A A, lat. aurum, argentum, aes = zlato,
stříbro, kov.
A. ae. v. neb A. aer. vulg., lat. anno
aerae vulgaris, roku obecného letopočtu.
A. a. Chr., lat. anno ante Christum, léta
před narozením Kristovým.
A. B., lat. aurea bulla, zlatá bulla. A. C., lat. Augustana confessio, augšpurské
vyznání (protestantů).
A. c., lat. anno currente, roku běžícího. A. D., lat. anno Domini, léta Páně. A d., lat. a dato, ode dneška. A. f., lat. anno futuro, léta budoucího. A. H., lat. anno Hegirae, v roce hedžry
(letopočet muhammedánský).
A. Chr., lat. ante Christum, před Kristem. A. Chr. n., lat. ante Christum natum, před
narozením Kristovým.
A. L. M., také AA. LL. MM., lat. ar-
tium liberalium magister, mistr svobodných
umění.
A. M., lat. artium magister, mistr (svobod-ných) umění.

A. M., lat. anno mundi, léta od stvořenísvěta, neb ante meridiem, dopůldne (v Anglii).

A. p., lat. anno praeterito, roku minulého.A. p.Chr., lat. anno post Christum, roku

po narození Kristově.A. pr., lat. anno praesente, roku tohoto.A. r., lat. anno regni, léta panování.
A. S. či AA. SS., lat. Acta Sanctorum
Životy svatých.A. S. N., lat. Anno Salvatoris Nostri, léta

Spasitele našeho.
A T., lat. a tergo, vzadu, ze zadu.A. U. C., lat. anno urbis conditae, obyčejně
ab urbe condita, léta po založení města Říma.A. u. s., lat. actum ut supra, stalo se jak

svrchu; formule na konci protokolů.A, znaménko užívané ve švédském písmě,

vyslovuje se skoro jako o; Dánové píší místotoho aa.

Aa, starohornoněm. — aha, později-ahe, ache,lat. aqua= gotsky ahva, slov. ava (Vltava, Sá-zava), skrt. ap, apa, pers. db, znamená vodu;jest také koncovkou mnohých místních jmen,jako Fulda (Fuldaha), Gotha (Gothaha), a jmé-nem asi 40 řek a říček evropských, z nichž tytojsou značnější: ve Francii 1) ř. v dep. Pas deCalais, 82 km dlouhá, teče kolem Saint-Omeru,kde stává se splavnou a vtéká do Severníhomoře dvěma rameny u Dünkirch a Gravelin.V Nizozemí 2) v prov. groninžske, splavná ř.


4 van der Aa —

vycházející z bourtanžského vřesoviště, ústímá v Dollartu; 3) v sev. Brabantě, též Aadezvaná, spojuje se u Hertogenbosche s Dom-melou; ve Švýcarsku 4) S a r n s k á A. v kan-toně Unterwalden spojuje jezera Sarnské aVierwaldstättské; 5) jiný přítok Vierwaldstätt-ského jezera v témž kantoně v údolí Engel-berském. V Rusku 6) pobřežní ř. KuronskáA. vycházející ze spojení Němna a Muly u města
Bausku, dělí se u Mitavy a jedno rámě vpadádo Balt. m., druhé, B o l d e r a a zvané, do Dviny;7) L i v o n s k á A., též T r e i d e r n a a, lotyšskyGauja, starorusky Gojva, značná ř. 230 kmdlouhá, počíná se v okr. vendenském, tečekolem Vendenu a Volmaru a vpadá do Riž-ského zálivu.
van der Aa 1) P e t r (Petrus Vanderanus)
(* 1530 — † 1594), vynikající nizozemský práv-ník, pocházel ze star. rodu šlecht. v Lovani,kdež se stal 1562 prof. práv, 1565 přísedícím vy-soké rady brabantské, 1574 presidentem vys.soudního dvora v Lucemburku, kdež i zemřel. První spis jeho o 4 knihách, nyní velmi řídký, jest Prochirion sive Enchiridion judiciarium (1558) s předmluvou De ordine judiciario apudveteres usitato. Hlavní jeho dílo jest dosud váže-ný Commentarius de privilegiis creditorum (Antv. 1560). 2) P e t r v. d. A. (†1730), proslulý knih-kupec leydský, který ve spolku s bratry B a l d u i -n e m a H i l d e b r a n d e m vydal přemnoho dělvědeckých i literárních, archaeologických, ce- stopisných aj. Nejdůležitější jsou: Gronovii the- saurus antiquitatum graecarum (1697—1702),Graevii thes. ant. romanarum (1694—99), Grae-vii thes. ant. et historiae Siciliae (1723—25) ,Erasmi oper (1703—1706) a mn. j. — 3) G e -r a r d v. d. A., vynikající vlastenec nizozemský,vyznamenal se za doby odboje proti špan. kr.Filipovi II. (r. 1571), rovněž jako jeho synovéA d o l f a pak F i l i p, který byl důvěrníkem Vi-léma Oranienského, a †po r. 1586.
Aabenraa viz A p e n r a d e .Aade viz A a 3.
Aafjord, městečko v norském amtě sön-
dre-trondbjemském na zátoce t. jm. s 3600 ob.,rybolovem a pobřežním obchodem.

Aag, vesnička nad Ohří, 9 d. 86 ob. něm.(1880), hejtm. a okr. Cheb (1 hod sev.-vých.),
obec a fara Trebendorf, býv. dom. král. hradchebský; kaple Nejsv. Trojice z r. 1744.
Aagaard [ógórd] 1) C a r l F r e d e r i k, dán-ský malíř krajin, * v Odense 1833, naučil se ře-meslu malířskému ve svém rodišti a vycvičilse na akademii umělecké v Kodani. Vedlé kra-jinářství všímal si bedlivě též malby dekoračnívedením Hilkerovým a s tímto účastnil se umě-leckého vykrášlení několika budov. V krajinář-ství jest nejbližším žákem P. C. Skovgaarda,však s rázem vlastním. R. 1865 dostal söd-rinžskou prémii za velkou krajinu (v králov.obrazárně), vykonal několik studijních cest aod r. 1876 jest členem umělecké akademie. —2) C h r i s t i a n Aa. (* 1616 — † 1664), po-cházel z Viborgu, stud. v Kodani, r. 1647 stalse prof. poesie na univ. kodaňské a 1658 rek-torem kolleje v Ripenu. Latinské jeho básněvyznačují se obzvláštní elegancí a čistotou mlu-


Aalborg.

vy; zmínky zasluhují Threni hyperboraei nasmrt’ krále Kristiána IV.

Aagesen [ógesen] 1) S v e n d, dánský hi-
storik z konce XII. nebo poč. XIII. st., známýtéž jako S u e n o , A g o n i s f i l i u s, vrstevníkSnorra Sturlesona. Napsal z rozkazu lund-ského biskupa Absolona stručné dějiny dán-ských králův od r. 300—1187: Compendiosahistoria regum Daniae a Skioldo ad Canu-tum VI. Mimo to přeložil zákon zv. Witherlag s titulem: Historia regum castrensium. Vypra-vování jeho vyznačuje se věrností a pravdy-milovností. 2) A n d r e a s A. (* 1826 — † 1879),právník dánský, zvláště zasloužilý o vyzkou- mání starodánského práva; byl od r. 1856 prof. na univ. kodaňské, kdež učil též právu řím- skému.
Aagh Š t ě p á n, bohoslovecký spis. a uni-tárni biskup v Sedmihradsku na konci XVIII. st.Hlavním jeho dílem je: Summa univ. theolo-giae secundum unitarios (Kološ 1787). Bbk.

Aahaus viz A h a u s .Aach, městečko v badenském kraji kostni-

ckém, v starém Hegau, na příkré skále nedalekoStockachu, s 925 ob. (1885); má vydatná lo-žiska rašelinová, strojní mlýny, hamry, slevárnya papírnu. Dne 25. břez. 1799 strhly se zdekrvavé potyčky mezi Rakušany a Francouzijako začátek bitvy u Stockachu.

Aacha, něm. A a c h , A c h , A c h e, několikřek a říček ve Vorarlbergu a velkovévodství
Badenském, zejména následující přítoky jezeraBodamského: 1) D o r n b i r n s k á A. (u Fuss-achu) a 2) B r e g e n z s k á A. temenící se na Arlbergu, obě ve Vorarlbergu.
Aachen viz C á c h y .Aachenien nazývají francouzští geologové

jisté vrstvy písků a jílů, místy uhelnatých, ne-stejného stáří, které vyskytují se ve Francii,
na sev. kraji Artois a Flander a v Belgii. Nej-větší část těchto usazenin náleží do rozhranídoby jurské a křídové. Vrstvy tyto ukazujíanalogii s anglickým pásmem wealdenským as Neocomem jiných krajin ve Francii. Jsoupamátné co naleziště Iguanodona, jehož úplnékostry nalezeny byly novější dobou v Ber-nissartu v Belgii. Nejvyšší část’ těchto vrstev(u Wignehies) náleží již ke Gaultu. A. de Lapparent, Trait. de geologie (1883); Krejčí,Geol. -n-
Aak, hol., člun s plochým dnem (asi jakonaše pramice), užívaný na dolním Rýně k do-pravě vína. Po.

Aakirkeby [ókirkeby], městečko na dán-ském ostrově Bornholmě s 832 obyv. (1880),kteří se zabývají rolnictvím; láme se tamčerný mramor, z něhož i tamní krásný kosteljest vystavěn.

Aalborg [ólborg], město v sev. Jutsku naLimfjordu s 14.152 obyv. (1880), sídlo biskupaa stiftamtmanda, se střední a lodnickou školou,loděnicemi, knihovnou (30.000 sv.), starým zám-kem Aalborghus, vyst. v XVI. stol., a mno-hými starými budovami; kvete zde průmysl(pivovarnictví, vinopalnictví, mydlářství, tabáč-nictví, tkalcovství. cukrovarství), obchod (s obi-lím, slanečky, máslem, rybím tukem a j.), zvlá-


Aalbuch —

ště do Anglie a skandinavských zemí. Přístavjest pro větší lodi nepřístupný; přes Limfjord(zde 630 m široký) vede od r. 1881 železnýmost železniční. A., známý již v XI. století,byl často obléhán a zpustošen: 27. září 1627zajal zde Šlik vojsko markrabí badenského. —Okres (amt) a-ský na 2898 km2 má 96.205 obyv.živicích se hlavně chovem dobytka, jelikožvelká část’ půdy jest pokryta lukami. Stift a-skýzaujímá ještě okresy lijörrinžský a thistedský,maje na 7241 km2 175.000 obyv.

Aalbuch, A l b u c h, lesnatá část’ švábské
Alpy ve wurtemb. kraji jagstskem severně odUlmu, nazvaná dle rozsáhlých svých lesů bu-kových a dostupující výše své Stuiffenem (756m), Kocherem (751 m), Hohenrechbergem(747 m), kolébkou rodu knížecího, a Hohen-stauffenem (715 m), původním sídlem něm.rodu císařského; značný průmysl železářský.
Aalen, okr. město ve wurtemb. kraji jagst-ském, do r. 1802 svob. říš. město na ř. Ko-cheru a Aale a na dráze stuttgartské s 6805
obyv. (1885); má školu lat., reální a pokračovací, vlnařství, hedvábnictví, soukenictví, jirchárny, a velikou strojírnu na lokomotivy; v okolí jestželezný písek. A-ský okres má na 307 km2
v 19 obcích 29.402 obyv., několik dolů mědě-ných, značný průmysl železářský, hamry, pa-pírny, lomy kamene na brusy a výrobu zbožídřevěného a vlněného.28Aalesund [ólesund], obchodní město nazáp. pobřeží norském v okrese romsdalském,stiftě bergenském; vystavěno na několika ma-lých ostrovech, má pěkný přístav a čítá 66000byv. (roku 1825 jen 289). Vyvážejí se hlavněryby (tresky, Gadus callarius), r. 1882 za 3 mil.korun, nejvíce do Španěl. A. stojí na místězaniklého městečka Borgundu a blízký hradjest prý domovem slavného dobyvatele nor-manského Rollona č.. Hrolfa, později Robertemnazvaného.

Aali viz A l í.Aall [ól] 1) J a k o b (* 1773 — † 1844), státník

a spis. norský; nar. v Porsgrundě, kde otec jehobyl bohatým kupcem, stud. v Kodani theologii,po odbytých zkouškách v Kielu, Lipsku a Got-tinkách přírodní vědy a koupil po otcově smrtir. 1779 velkou železárnu nesskou, které pak
věnoval velkou péči, vycvičiv se již pro tentozávod za dřívějšího pobytu ve Slezsku. Zavedlmnohé opravy a zvelebil průmysl norský;při tom i literaturu podporoval a byl politi-cky činným. Na valném sněmě ejesvoldskéma pak v storthingu, do kterého byl po dlouháléta volen, působil mocně, a nynější svo-bodná ústava norská jest z velké části jehodílem. Důležitý pro norský život politický a lite-rární jsou 1 jeho práce tištěné: Faedralandskeideer (1809, Vlastenecké myšlénky), Nutid ogfor id (1832—36, časopis: Nová a stará doba),Snorre Sturlessöns norske kongesagaer (1838,překlad královských sag S.), Erindringer sombidrag til Norges historie (1800—15, Vzpomínky,jako příspěvek k dějinám Norska, dílo vele-důležité pro studium poměrů norských). Ná-kladná díla jiných spisovatelů, zvláště vy-dání starých památek, Haldorsenův islandský

Aarau. 5

sborník a j. dal vytisknouti na své útraty. —2) N i e l s A. (* 1770 — † 1855), bratr před.,kupec, politicky činný za pohnutých dobr. 1814, byl také ministrem obchodu a cel-
nictví. Jsa ve spojení s princem Kristiánem,přičinil se velmi o jeho zvolení za krále nor-ského. Tato volba nebyla však uznána od vlá-dy anglické, a po odchodu princově z Norska ustoupil A. do soukromí.
Aalst, A e l s t, valonsky Alost, prastaréměsto v belg. prov. východoflanderské s 22.431obyv. (1885), na ř. Denderu a belg. státní dr.mezi Brusselem a Gentem; má velkolepý chrám
sv.Martina, got. radnici, kollej jesuitskou, školuuměleckou a hedvábnickou, značné přádelny,průmysl tkalcovský a krajkářský, čilý obchodse zbožím hedvábným, obilím, zeleninou achmelem. Býval pevností a v l. 1046—1173hlavním městem hrabství a-ského, jež pak spo-jeno s Flandry. R. 1667 dobyl ho Turenne.Narodil se tu Th. Martens, jenž roku 1473v Nizozemí první zavedl knihtiskařství. —Arrond. a-ský má 154.000 obyv.
Aalten, průmyslná obec prov. geldernskév Hollandsku při hranicích pruských s 6591obyv. (1879); obchod s chmelem, plátenictví,jirchářství, cihelny, mlýny a olejny.

Aaltern viz A e l t r e.Aamot, A a m a t [ómot], město v norském

amtě hedemarckém, na místě, kde ř. Glom-
men vnímá Reenau, s 3600 obyv.; výroba zbožíbavlněného a vlněného, zejména čepic.
Aara (A a r , A a r e, franc. Arole), největšíšvýc. přítok rýnský na levém břehu, vzniká vevýši 1876 m n. m. na sev. svahu Grimseluz dvou pramenů temenících se v Aarských le-dovcích v kantoně bernském. V hasliském údolítvoří velikolepý, 80 m hluboký vodopád han-decký. Přijavši s obou stran několik horskýchpotoků protéká jezero Brienzské a Thunské,jež splavná opouští, teče mimo město Berna na švýcarské vysočině odvedena náklad-ným průplavem hageneckým z větší části dojezera Bielského. U švýc. osady Koblenzuvlévá se do Rýna. Protéká kantony bernský,solothurnský a aargavský. Délka její jest 280km, poříčí 17.372 km2, z nichž 485 km2 le-dovců A. je krásná řeka s čistou vodou, bo-
hatá na ryby.
Aarau, hl. město švýc. kantonu aargav-ského na úpatí Jury a na pr. bř. Aary, hlavnístanice dráhy curyšsko-aaravské s 5944 oby-vateli (1880), sídlo úřadů kantonálních, mástarobylou radnici, budovu vysoké rady s nád-hernými malbami na skle, jezdecké kasárny,zbrojírnu, střední, vyšší dívčí a obchodníškolu, ústav hluchoněmých, velkou sbírkumincí, bohatou státní knihovnu se spisy k dě-jinám švýcarským se vztahujícími, banku aúvěrní ústav, čilý průmysl (zboží ocelové,math. a fysikální přístroje, elastické tkaniny,pentle, lučebniny a j.), slevárny na zvony aděla, knihtiskárny a přádelny na bavlnu. (Vizvyobr. č. 2.) Kraj úrodný, vinorodý, okolí velmipůvabné. A-ským mírem skončila se Toggen-burská válka (v. t.). — O k r e s a-ský má 19.247obyvatelů.


6 Aarberg —

Aarberg, okr. městečko ve švýc. kantoněbernském na ř. Aaře s 1345 obyv. (1880). Bý-valo hrabstvím, jež město Bern r. 1531 kou-pilo. Na blízku jsou šíré a-ské s l a t i n y. A-skýo k r e s má 17.507 obyv.

Aarburg, městečko ve švýc. kantoněaargavském na Aaře nedaleko vtoku Wiggerya na centr. dráze švýc. s 1932 obyv. (1880),seminářem pro učitelky a starým zámkem,jenž 1660—65 rozšířen byl ve značnou pevnost,jsa sídlem landvogta bernského, a státní věz-nicí; později přeměněn ve zbroj-nici a posléze pronajat k účelůmprůmyslným. Rukodílny na zbožíbavlněné, jirchárny, obchod s ví-nem.

Aare, řeka švýc., viz A a r a.Aareskutan, pohoří ve švéd-

ské provin. Nordlandu, krajiněJemtlandu, v dolních patrech vel-mi lesnaté, v horních lysé, vr-cholí ve výši 1472 ma jest středem krajebohatého na měd’.

Aarestrup [ór-strup] C a r l L u d v i gEmil (* 1800—†1856), dánský lyr.básník směru Heine-ova, jehož básně, ně-

kdy frivolní, vyznamenávají se pěkným jazy-kem a zvučným veršem. A. řadí se literárněk Oehlenschlaegerovi a Wintherovi; byl dlouhozapomenut, až Brandes na něj upozornil. Sam-lede digte (Sebrané básně) vyšly 1877 s cha-rakteristikou Brandesovou.


Aargau.

Aarflot [órflot], jméno norského rodu sel-ského, zasloužilého o vzdělání národní. R. 1808

založil S i v e r t A. nasvém statku knihti-skárnu, která podnesje majetkem rodiny,a počal vydávati tý-denník. Jeho dceraB e r t a je známa jakobásnířka náboženská.jeho vnuk Mauricjako národohospodář-ský spisovatel.

Č. 2. Aarau.

Aargau (Argovia) 1) kanton švýcar-ský v sev. části země; s ním hraničí navých. kanton curyšský a zužský, na jihuluzernský, na záp. bernský, solothurnskýa basilejský, a na sev. odděluje jej Rýnod Badenska. Má rozlohu 1404 km2, mezitím 426 km2 lesů, 25 km2 vinohradů, 891 km2

polí a luk, 8.6 km2 jezer. Kanton a-ský
patří k nížině švýc., jsa z části prostou-pen vápencovým odnožím pohoří jur-ského a proryt četnými příčnými údo-lími. Hlavní jeho řetěz na lev. bř. Aarytvoří Wasserfluh (870 m), Gyslifluh (h (774 m),Stafelegg (623 m) a Botzberg (593 m), jímžprokopán tunel, na pr. bř. Kestenberg,Wülpelsberg (se zříceninami Habsburku)a Lägern (862 m). V jižní části kantonuzvedají se mezi přítoky Aary výběžkypředních Alp, z nichž táhlý, úrodný atéměř až ke svému hřbetu pilně vzdě-laný Lindenberg (869 m) odděluje kra-
jinu Freiamt zvanou od ostatních částí kan-tonu. A. má několik pěkných, širokýchúdolí, otvírajících se do dvou hlavních údolí:aarského a porýnského. Aara, hlavní řekakantonu, jenž také dle ní pojmenován, vnímádo sebe téměř všecko vodstvo A-y. Veškeré


Aarg

vodstvo kantonu patří k úvodí Rýna, jenž zdekromě Aary přijímá ještě Sisselnu z Frickéhoúdolí (í (Raurachie). Hallvylské jezero (o (452 m n. m.,10,4 km2) patří sev. svou částí k A-ě, jižní kekant. luzernskému. — P o d n e b í kantonu jest cel-kem mírné a zdravé, ale vykazuje se prudkýmizměnami temperatury, zvláště v obvodu vyššíhoJury; deštivý záp. vítr panuje po větší část’roku. — V ohledu g e o l o g i c k é m skládá se A.z útvarů triasového, jurského a třetihorního;Rýn na př. teče po jurském útvaru bílém, Aarapo hnědém. Severní část’ řetězů jurských skládáse z útvaru triasového, v němž se vyskytujevelmi pěkný vápenec lasturový, z kterého do-bývá se sůl v solivárnách ryburské, kaiser-augstské a rheinfeldské, ročně úhrnem asi160.000 q soli kuchyňské. Jižní úbočí skládajíse z bílého a hnědého Jury. Pěkná ložiska sá-drová jsou na Stafeleggu, u Mumpfu, Ehren-ding a Birmenstorfu. Dříve dolovalo se v ná-plavě na některých místech na železnou rudu,ale zanecháno toho pro přílišnou nákladnostpráce. Z mořských vrstev třetihor.Würenlosua Melling láme se cenný pískovec, vjurském po-hoří nalézá se též alabastr a keuperský dolo-mit. Rovněž hnědé uhlí jest v kantoně a-ském,jenž kromě toho vyniká bohatstvím teplic.A. má 198.645 (1880) velmi pokročilých oby-vatelů národnosti něm., mezi nimi 108.029 prot.,88.893 kat. a 1234 židů, kteřížto poslední spo-lečně jsou usedlí ve dvou osadách údolí surb-ského: v Endingách a Langenavě. Je tu 1I města 266 vesnic. — H o s p o d á ř s t v í a p r ů m y s lnalézají se v A-ě v plném rozkvětu. Hlavnímzaměstnáním obyvatelstva jest rolnictví, ze-jména ve Freiamtě, v údolí Reussy a ve Fri-ckém údolí; pěstuje se mnoho rostlin olej-natých, též zdárně prospívá ovocnictví a vi-nařství na jižních stráních jurského pohoří(za víno výborné jakosti trží se ročně 2,7 mil. fr.),lučiny jsou hojně zavodňovány a zvláště vzornéjest zdejší hospodářství v lesích, zaujímajících30 % veškeré půdy. Nemalá péče věnuje sevčelařství (r. 1876 napočteno 14.629 úlů); takéchov dobytka jest vydatným pramenem obživy(r. 1876 chováno 3796 koní, 62.295 kusů skotu,20.826 k. dobytka vepřov., 13.839 koz, 1390 ovcí)a rybářství čile se provozuje na Rýně a na je-
zeře Hallvylském. Avšak přes to, že půda jestvýborně vzdělána (pouze 4,5 % neproduktivní),nestačí k úplné výživě obyvatelstva poměrněčetného a tudíž asi 36 % obyvatelů jest od-kázáno ku průmyslu a obchodu. Ve Frickémúdolí, okresu badenském a dolním A-sku kvetebavlnictví (předení, tkaní a potiskování) v 15 to-várnách, ve Freiamtě zaměstnáno jest na30.000lidí pletením slámy, v Zofingách, Aaravěa Frickém údolí tkaním hedvábných stužek.Zboží bavlněné vyváží se odtud do Italie, doAsie, Afriky i Ameriky, a též dobré látky lněnéa vlněné v kantoně se vyrábějí. Průmysl ko-vový prospívá hlavně v Aaravě, zejména dobrépověsti těší se zdejší přístroje mathematickéa fysikální. — Kommunikace kantonu záležív účelně založené soustavě dobrých silnic av rozvětvené síti železniční. Řeky Aara, Reussa Limmat na dolním toku svém jsou splavny,

au. 7

kdežto řádnému rozvinutí plavby a plt’ařstvína Rýně překážejí víry a slapy u Rheinfelda Laufenburga. — Ústava. A. jest spolkovýmčlenem spříseženstva švýcarského a státem svo-bodným, v němž moc svrchovanou má lid;on má iniciativu u všelikých věcech týkajícíchse ústavy, zákonů a financí a sám jediný o nichrozhoduje. Základní práva států svobodných,jako jsou rovnost všech občanů před záko-nem, svoboda nábož. vyznání a tisku, právospolčovací a petiční, nedotknutelnost osoby amajetku a j. zabezpečena jsou spolkovou ústa-vou. Kanton rozdělen jest v 11 okresů (hlav.místa: Aarau,Baden, Bremgarten, Brugg, Kulm,Laufenburg, Lenzburg, Muri, Rheinfelden, Zo-fingen, Zurzach) a tyto v 50 obcí č. krajů; obecspravuje starosta (ammann) a výbor 2—8členny.Všeliké obecní hodnostáře a okresní úředníkyvolí si lid; jemu též zůstavena volba členůVelké rady, jež koná se po okresích a to pojednom členu na 1100 duší. Dvakráte do rokajest »referendum« lidu, jenž tu rozhoduje o vše-likých usneseních Velké rady, o nových zá-konech a výnosech, o výdajích, o větších puj-čkách, o nakládání s daněmi a finančních roz-počtech. Mimořádné »referendum« má místo,žádá-li za to aspoň čtvrtina Velké rady. Sne-se-li se 5000 občanů na osnově nového zá-kona, jest Velké radě o něm jednati; 6000 obč.může žádati za odvolání rady nebo za úplnourevisi ústavy. Velká rada volí na 4 léta raduvládní o 7 členech, z nichž musí býti aspoň3 katolíci a 3 protestanté a v jichž čele jakožtohlava kantonu jest landammann. Správci okre-sů jsou okr. přednostové (amtmann) a každýokres má svůj okr. soud, kdežto v každém krajijest smírčí soudce. Nejvyšší instancí jest de-vítičlenný vrchní soud, jejž přísluší voliti Velkéradě. Kněží jsou vyloučeni z hodností politi-ckých. Obojí vyznání, katolické a evang. — re-formované má zvláštní své zřízení; katolíci(ve Freiamtě, Badensku a Frickém údolí) pří-slušejí k diécési solothurnské, církev reformo-vanou spravuje devítičlenná rada a synoda.V o j e n s k y přispívá A. ke spolkové armádě14.700 mužů, z nichž 8895 m. patří k voj-sku výpravnému (k 5. divisi), ostatní k zem-ské obraně. — Finanční stav kantonu jest
příznivý; nemát’ státního dluhu a také přímýchdaní nebylo dosud ukládáno. Státní rozvahaz r. 1882 vykazuje 24,494.386 fr. čistého jměníkromě fondů k různým účelům založených(mezi tím kantonské školní jmění 1.557.158 fr.),2.293.287 fr. příjmů a 2,351.039 fr. výdajů.Š k o l s t v í a vychovatelství kantonu jest velmispořádané; r. 1882 činil náklad na ně 433.190fr.A. má 217 škol národních (primárních) asis 500 učitelův a učitelek, 26 škol okresníchs povahou progymnasií, kantonskou školu o dvouodděleních, reálném a humanistickém, vyššídívčí školu a ústav pro učitelky, učitelský se-minář, mnoho ústavů chudinských, pro hlucho-němé a j. Ve prospěch chudinství vůbecmnoho zde činěno a jmění chudinské dostou-pilo roku 1877 výše 8,132.218 fr. — Znak kan-tonu: štít kolmo rozpůlený, v jehož pravé,modré polovici nalézají se tři zlaté hvězdy,

8 Aarhus —

v levé černé stříbrná zátočitá řeka (Aara). —Dějiny. Kraje na dolním toku Aary byly jižna sklonku starého věku vzdělány. U Win-dische rozkládalo se velké město Vindonissaa blízko Kaiseraugstu ležela Augusta Raura-corum; o teplicích badenských již Tacitus sezmiňuje. V III. stol. po Kr. přistěhovali se semAlamani, v V. stol. dostala se země pod vládufranckou, od r. 888 byla částkou říše německé.Z panských rodů zdejších vynikla prodlenímčasu hrabata Lenzburská a Kyburská, pozdějizvláště hrabata Habsburská. V XIII. stol. na-lézaly se již téměř veškeré krajiny nynějšíhokantonu pod panstvím habsburským a setr-valy pod ním až do r. 1415. kdy z návodu cís.Sigmunda a koncilu kostnického spřísežencišvýcarští jich dobyli a rozdělili jako země pod-dané, ponechavše domu Habsbursko-rakou-skému pouze Frické údolí a Rheinfeldsko.Bernští při tom zabrali kraje západní, v nichžpak za reformace zavedli protestantism. Lu-zernsko opanovalo jižní a Curych východníkraje; ostatní části, totiž Freiamt a Badensko,přiřčeny sedmi kantonům za společné kraje pod-dané. Tak zůstalo až do r. 1798, kdy po vpádufrancouzském zrušen poddanský poměr těch-to krajin a zřízeny z nich kantony: badenskýa a-ský, které Napoleon I. r. 1803 sloučil, při-pojiv k nim i Frické údolí. Tím utvořen kan-ton A. v nynějším svém rozsahu, jenž za ná-sledující doby míru počal rozkvétati. Prvníústava, jíž se mu dostalo od mocného jehoochránce, ustanovovala Velkou radu o 150členech za sbor zákonodárný a Malou raduo 13 členech jako exekutivu a trvala do r. 1814,kdy i mladý kanton a-ský zakusil vlivu reakcea částečnými změnami ústavy (zvýšením censu,ustanovením delší doby úřadování a j.), hlavněpak rozmnožením moci Malé rady nabyv rázuoligarchického, podlehl vlivu sobecké koterie.Proti této zosnováno ke konci r. 1830 nekrvavépovstání, i vypracován návrh nové, demokra-tičtější ústavy, jež hlasováním dne 6. kv. při-jata. Avšak stálými novotami a náboženskýmirozbroji lid nedocházel pokoje, a když r. 1841revise ústavy skončila se tím, že obecnýmhlasováním dne 5. ledna 16.050 proti 11.484hlasům zrušena dosavadní rovnost obou ná-
boženských vyznání v radách i úřadech a při-jata zásada poměrného zastoupení dle počtuhlav, propuklo ve Freiamtě povstání katolíků,jež však od vládního vojska potlačeno u Vill-merg (11. ledna t. r.). Opanovavší strana zru-šila nyní 8 mužských klášterů, vidouc v nichohniska potlačené vzpoury a jmění jejich(6 1/2 mil. fr.) určila k účelům školským a chu-dinským, což mělo za následek mnoho prud-kých vyjednávání a bouřlivých událostí. Na-dále zůstala při vesle strana liberální, za jejížvlády r. 1848 přijata Velkou radou spolkováústava švýcarská. Několika revisemi ústavykantonské lidu dáno mimo jiné právo odvo-lati Velkou radu (22. ún. 1852), dále vyřčenaemancipace židů (1863) a zavedeno »referen-dum«, totiž povinné hlasování lidu o záko-nech, daních a rozpočtech (1869 a 1870), čímžkanton a-ský převeden ku zřízení čistě demo-

Aaron.

kratickému. L i t e r a t u r a: Bronner, DerKanton Aargau atd. (St. Gallen 1844—45);Lutz, Handlexikon der Schweiz (1856); J. Mül-ler, Der Kanton Aargau, seine polit., Rechts-,Kultur-u. Sittengeschichte (Curych 1870—72). —2) A. Hornı (O b e r - A a r g a u), nazývá se sev.-vých. část’ kantonu bernského mezi kant. solo-thurnským a Emmenským údolím, zejménaokresy aarwangenský, wangenský, burgdorfský
a část’ fraubrunnenského.
Aarhus [órhus], nejdůležitější město jut-ské na Kattegatu a na dráze fredericia-lang-aaské, sídlo biskupství (založ. 948) a stiftu, má
starý gotický hlavní chrám (viz vyobr. č. 3.),architektonicky zajímavý tím, že spojuje slohpůvodní skandinavský se slohem ranní gotiky a že jeho tři lodi jen příčnou zdí do pravých úhlů jsou zavřeny. Znamenitý přístav, roz-sáhlý obchod a průmysl (továrny a dílny nalněné a bavlněné zboží, tabák, raffinerie a j.)a 24.831 obyv. (1880): vyváží se odtud hlavněobilí, dobytek a slad. — Stift a-ský, jejžprotínají dráhy výše jmenovaná a vvchodo-jutská, zahrnuje v sobě okresy (amty) a-skýa randerský a má na 6333 km2 250.000 obyv.Amt a-ský zaujímá 2477 km2 se 140.888 obyv.a vých. jeho část’ patří k nejúrodnějším kra-jinám dánským.
Aaro [órö], ostrůvek v Malém Beltu v pru-ském Šlesvicko-Holštýnsku, od pevniny úžinouA a r ö s u n d oddělený, dosti úrodný, s jedinourybářskou vsí A a r ö b y (267 obyv.).

Aaron, skalnatý poloostrov sev.-franc. dep.Ille et Villaine na průlivu La Mancheskéms pevností Saint-Malo.

Aaron (hebr. Aharón) 1) syn Amráma aJochabedy (Jokébéd) z pokolení Léví a staršíbratr Mojžíšův, jemuž od Hospodina byl při-dělen, aby jej hlavně svou výmluvností pod-poroval před Faraónem při vysvobození ná-rodu židovského z poroby egyptské. KdyžŽidé z Egypta propuštění na cestě své dozemě zaslíbené přišli k hoře Sinai a Mojžíšna temeně hory této prodléval 40 dní, tu A.k doléhavé a hrozivé prosbě lidu o návratu Moj-žíšově již pochybujícího a bohoslužby žádosti-vého ulil zlaté tele, jemuž se lid klaněl. Ževšak A. tohoto ne zcela dobrovolně spácha-
ného spolupůsobení k modloslužbě litoval, ževelkých sobě dobyl zásluh při vyvedení Židůz Egypta a jinak horlil o upevnění bohovládymezi Israelity: proto k rozkazu Hospodinovuposvětil jej Mojžíš za nejvyššího kněze, učinivúřad kněžský dědičným v jeho rodině tak,aby nejstarší syn vždycky byl veleknězem aostatní kněžími. Toto povýšení zavdalo podnětk závisti, jež dohnala K o r e a , D á t á n a a A b í -r ó n a s jinými 250 soudruhy ku vzpouře protioběma bratřím, kteří prý sobě nejvyšší hod-nosti v národě uchvátili. Než na rozkaz Ho-spodinův země pohltila spiklence, kteroužtopomstou, jakož i prutem A-ovým, jenž se za-zelenal a vykvetl i na památku v arše uloženbyl, potvrdil Bůh A-a i jeho rodinu ve kněž-ství. R. 40. po východu z Egypta A. stár jsa123 léta umřel na hoře Hór, zanechav synaFleázára nástupcem svým v úřadě velekněž-

Aaro

(kém. Vrch Hór až posud sluje horou A-ovousdžebel Hárún), kdež ve zvláštní mešitě uka-zuje se hrob A-ův; křižáci nalezli zde již vy-stavěnou kapli. (II.Mojž.6, 20; 7, 7; 7,9; 19—21;8, 1; 32, 1—6; IV. Mojž. 16, 30 n.) Jrk.

2) A. z A l e x a n d r i e, kněz nestoriánskýa lékař v VII. stol. po Kr. za císaře Heraklia(ok 600), slovutný tím, že byl z prvních, kdožseznámili Araby s lékařskými spisy řeckými.Napsal řecký spis Pandekty lékařské ve 30 kn.,jež Serpius z Ras-amu ještě několika roz-množil. Spis ten přel. do syrštiny jakýsi Jo-

Č. 3. Chrám v

sius a odtud do arab. učený židovský lékařMazerdžavaihi z Basry; ale nedochovalo sez něho nic než několik fragmentů v dílechRhazesových, z nichž dovídáme se, že A.z lékařů poprvé zmiňuje se o neštovicích.

3) A. (†1059), jediný arcibiskup krakovský,rodem Francouz. Byl prvním opatem tynie-ckých benediktinů (r. 1046—1059) a obdrževpo smrti bisk. Rachelina r. 1046 od králeKazimíra krakovské biskupství, domohl se odpapeže Benedikta IX. arcibiskupské jurisdikce.Ježto však Benedikt IX. byl vzdoropapežem,nenabylo toto zřízení platnosti a již nástupceA-ův Lambert Zula neužíval arcibiskup. titulu.A. zavedl v pol. kostelích zpívání žalmů a mo-dliteb, zvané hodinkami. Krakovská kapitolaA-ův erb přijala za svůj (tři zlaté koruny v bí-


n. 9

lém poli) a dosud ho užívá, jediná ze všechpolských kapitol.

4) A. (neb A r o n), kníže b u l h a r s k ýna konci X. stol., syn cara Šišmana I. Účast-nil se bojů, jež otec jeho a bratři David, Moj-žíš a nejmladší Samuel vedli po smrti byz.cís. Jana Cimiska (†976) s Řeky za svobodubulharskou. Když však po smrti obou staršíchbratří Samuel dosedl na trůn, dal A-a, kterýprý zrádně klonil se k Řekům. odpraviti a ro-dinu jeho vyhladiti tak, že záhubě unikl jensyn A-ův Jan Vladislav, který zabiv r. 1014

Aarhuse.

syna Samuelova Gavrila Romana na lovu, stalse carem bulharským.

5) A., jméno několika h o s p o d a r ů m u l -t a n s k ý c h: a) A. P e t r usurpoval vládu tím,že odpravil r. 1456 předchůdce svého Bog-dana Dragošoviče, avšak byl již za dvě léta(r. 1458) od syna jeho Štěpána svržen a od-praven. A. byl prvním poplatným knížetemmultanským, zavázav se odváděti 2000 du-kátů sultánu Muhammedovi. — b) A., proti-hospodar Alexandra IV. v polovici XVI. stol.Když vévoda Štěpán IX. r. 1558 byl zavra-žděn, nastoupil Petr stolník jako Alexander IV.a pojal dceru Štěpánovu Roxantu za chot’.Avšak část’ bojarů, podporovaná Mad’ary, při-držela se A-a, který však brzy byl přemožena uvězněn. — c) A. (Heron), nástupce Petra VII.,


10 Aaronowicz

který se stal mnichem. Vláda jeho však bylanedlouha, neb již r. 1591 bojarové jej vypu-dili. Sultán dosadil jej sice opět, když všakžádal za to pevnost Bender, spojil se A. s kníž.sedmihrad. a cís. Rudolfem II. proti němu. Ne-moha odolati krymským Tatarům, kteří z roz-kazu sultánova jej sevřeli, dal se kníž. sedmihrad.v ochranu; když však byl opět od něho se-
sazen a Štěpánu XI. vláda svěřena, odešel doCařihradu, kdež r. 1592 od janičarů zavražděna oloupen.
6) A. b e n Á š e r, též A. B a r M ó š é, zna-menitý žid. rabbín v první pol. XI. stol. Na-psal traktát o přízvuku a vokalisaci v hebrej-štině Künteras ham-másóret (quinternio Maso-rae), Machberet ben Ášer (compositio auctoreb. A., tišt. r. 1518 a 1846) s varianty v hebr.textu Písma sv., které sbíral po rkpech v zá-padních knihovnách, kdežto jeho spolupracov-ník B e n N e f t á l í pátral v bibl. orientálních.Tyto rozdíly textové vzbudily v židovstvu dvěsekty, z nichž jedna držela se A-a, druhá BenNeftálího. V jejich vydáních bible užito po-prvé značek vokalisujících, tak že proto omy-lem pokládáni byli i za vynálezce jejich. SpisyA-ovy jsou vytištěny v benátské Biblia rab-binica (1518).

7) A. P i e t r o z Florencie, kanovník v Ri-mini (* ok. 1480, †v pol. XVI. st.). Věnoval se
studiu nauky o kontrapunktu vyvinující se tehdáv Italii tak usilovně, že upoutal na se pozornostpapeže Lva X., který jej jmenoval ředitelemhudby círk. v Římě. Theoretické spisy jehoo hudbě jsou zvl. tyto: Tre libri dell’ istitu-zione armonica (v Bologni 1516), známější v pře-kladu latinském; spis ten vzbudil polemikumezi A-em a druhým theoretikem ital. Ga-foriem; Trattato della natura e cognizione ditutti gli tuoni di canto fermo efigurato (Benát.r. 1525 a 1527); Il Toscanello della musica,libri tre (t. 1523, 25, 29, 39 nsl.), nejlepší spisA-ův, znamenitě pojednává o kontrapunktu;Lucidario in musica di alcune opinioni antichee moderne (t. 1545), v němž objasňuje něko-lik sporných za té doby stránek hud. theorie,a Compendiolo di molti dubbj, segreti e sen-tenze, intorno al canto fermo e figurato (Mi-lán 1547).
8) A. (klášt. jméno Alexěje ZacharovičeN a r c i s o v a), biskup, ruský spisovatel theolo-gický (* 1781 — † 1842). Vzdělával se v ro-dišti svém Kolomně na duchovním učilišti av moskevské slov. — řecko-lat. akademii, na nížpak byl od r. 1807 učitelem němčiny, kate-chismu a vstoupiv do kláštera, i kazatelem.Postupně byl archimandritou klášterů penzen-ského, kazaňského, jaroslavského atd., a odr. 1826 biskupem archangelským a cholmo-gorským, v kteréžto důstojnosti odebral se jižr. 1830 na odpočinek a †v moskev. novo-spas-ském monastýru. Původní práce homilétickédaleko převýšeny jsou počtem překladů z ja-zyka hebrejského, německého, anglického atd.,jichž byl dobře mocen. Hlavní z nich jsou:Zrělišče Křesta Christova (Moskva 1810) z něm.od Titze, Daublera a j., Dva poučit. slovaz něm. od Jerusalema (t. 1837), Ježednevnaja


— Aas.

pišča dlja christian (t. 1838) i Vozzvanije k ne-obraščennym (t. 1835) a R. Bakterův spis Ověčnom pokojě Svatych (t. 1841) z angličinya mn. j.

Aaronowicz I z a a k (†1629), židovský spi-sovatel a v l. 1550—1629 knihtiskař krakov-ský, rodem z Prostějova na Moravě. Vydalmimo jiné proslulý Talmud babylonský (1603—1605) ve 12 fol. svazcích, kteréžto dílo jestposud od orientalistů a bibliografů vysoce ce-něno. Vlastní spisy A-ovy, psané hebrejsky,jsou obsahu náboženského. A. slynul své dobyjakožto výborný znatel bible a jazyka hebrej-ského.

Aaronuv naprsnık č. n á h r u d n í k (hebr-chóšénham-mišfat, náprsník práva, rozhodování,řec. loge¿on, od čehož je slov. ñëoâo) byla dutáčást’ úboru velekněze židovského (v. vyobr. č.4.)ze zlaté tkaniny posetá 12 drahokamy, na nichž
byla napsána jména 12 pokolení israelských;v dutině její chovány posvátné losy He-breů úrím a tummím, zjevení a pravda, po-vahy neznámé. Jedni mají za to, že byly to dva věštecké obrázky zosobňující zjevení apravdu, jiní, že byly to (diamantové) kostkyhladké (tummím) a s body (úrím), nebo dvakameny různých barev, jimiž rozhodováno ajichž velekněz v těžkých otázkách se dota-zoval. Zlatými sponami byl A. n. připevněnk efodu, tak že s ním tvořil jeden celek. Jak- mile velekněz oblékl roucho toto, ihned nabylosvícení a nadpřirozené moci rozhodovati v zá-hadných věcech. Po zboření chrámu, kdyžvelekněžství zaniklo, počali židé pověrečněpřikládati zvláštní sílu A-ovu n-u a víra v mocdrahokamů těch byla v středov. tak veliká, že název ten přešel i do chemie a že Karel Vel.dal vložiti do své koruny imitaci A-ova n-u.
Aars [órs] J a k o b J o n a t h a n (* 1837),filolog norský, vydal mluvnici staronordickou,
překlad vybraných básní Eddy a píše do vě-deckých časopisů.
van Aarsens F r a n c i s (* 1572 — † 1641),náleží k největším diplomatům generálníchstátů hollandských. Zastupoval několik rokugenerální stavy na dvoře franc., kdež Richelieupočítal jej mezi tři největší státníky tehdejšídoby. Byl též vyslancem v Benátkách, v Ně-
mecku a v Anglii. Zanechal zajímavé memoiry.
Aarske ledovce, ohromné spousty le-dové ve vých. Bernských Alpách ve Švýcar-sku, temeniště ř. Aary; jsou čtyři: Horno-aarský, Dolnoaarský, Lauteraarský a Finster-aarský. Hloubku jejich měřil Agassiz a najednom místě páčil ji na 460 m.

Aarwangen, průmyslné okr. město vešvýc. kantoně bernském na Aaře a na drázeburgdorf-aarburské s 1798 obyv. (1880). Okresa-ský má 25.934 obyv.

Aas [ós], pl. a a s a r, v Skandinavii zvýše-niny skládající se z písku nebo z kamení aohraničené vodotoky. Jsou zvýší až 400 m,zdélí až přes 300 km, nízké, se hřbetem skorovodorovným. Nejdůležitější jsou: upsalský a.od ústí Dalelou až jižně od Stockholmu (200km), kopingský od Nykopingu až k Dalelou(240 km) a j., v Dánsku jutský a.


Č. 4. Aaronů

Aas —

Aas [ós], obec v Norsku v amtě akershus-ském (2700 ob.) se státní vyšší hospodářskouškolou.28Aasen [ózn] I v a r A n d r e a s (* 1813), nor-ský filolog, zvláště zasloužilý o výzkum řečilidu norského a památný svými pokusy utvo-řiti z rozličných jejích dialektů nový spisovnýjazyk (t. zv. landsmaal), ve kterém se pokusilsám skládati díla literární (zpěvohrou Er-vingen, Christ. 1855, a sbírkou básní Symr,3. vyd. 1875) a po něm několik mladých spiso-vatelů, maalstraever zvaných. Původně bylo

hnutí k nahrazenídánského spisovné-ho jazyka jazykemnovým uvítáno vře-le, na př. od Mun-cha, ale později ú-častenství ochablo,Munch se ruchu to-hoto zřekl, ze zna-menitějších básníkůjen Björnson nějakýčas k němu lnul, alepak se přidal ke
straně mírných re-formátorů, kteří jen doplňují spisovnou dánsko-norštinu vhodnými výrazy z mluvy lidu.Spor není ukončen; A. a jeho druhové (Vinje,Janson a j.) pracují ve svém směru; jejichvítězství však by značilo velkou ztrátu lite-ratury norské, která si získala v dosavadnímsvém rouše tolikerého uznání cizích národů.Střediskem národní norské školy jest spolek»n o r s k e s a m l a g« zal. r. 1868 a určenýku vydávání knih v novém spisovném jazyce.A. byl původně také botanikem a sbíránírostlin a seznání rozličných jejich jmen při-mělo jej ke studiu nářečí norských, původněsvého domácího sondmörského a pak s podpo-rou společnosti nauk všech nářečí. V těchtodílech vyznamenává se důkladnou znalostíostatních germánských jazyků a filologickýmbystrohledem. A. jest samoukem; po smrti

Ab. 11

svého otce konal 1826—1831 práci rolnickou,pak se stal učitelem na svém rodném ostrověSöndmöru, až v domě kněze Thoresena sepřiučil latině a odhodlal se ke studiím. Odr. 1850 požívá státního platu, několikrátezvýšeného. Sepsal Det norske folkesprogsgrammatik (mluvnice prostonárodní řeči nor-ské, 2. vyd. 1864); Ordbog over det nor kefolkesprog (slovník, 2. vyd. 1873); Norske ord-sprog (přísloví, 2. vyd. 1881); Norske plante-navne (jména rostlin 1860); Norsk navnebog(jména 1870).

Aasvar [ósvér],skupení nízkých o-strůvků norských vekraji nordlandském,15—20 km od břehu,
patří k nejdůležitěj-ším místům rybo-loveckým v Evropě.
v náprsník.

Počátkem prosincepřijíždí sem až desettisíc rybářů na lovsled’ů výtečné jako-sti, jichž se zde ve
2—3 nedělích loví
až 200.000 tun v ceně 2 1/2 mil. zl. r. m.;jinak po celý rok na pustých těch ostrovechžije pouze několik rodin.

Ab, název II. obecného a 5. duchovníhožidovského (neb jak se obyčejně říká syrského)měsíce (asi naše druhá polovice července a prvásrpna), původu akkadského, přijatý od Židův zajetí babylonském a časem u různýchnárodů předoasijských vedlé názvů domácíchse ustálivší.

Ab, slovo perské, znamená vodu, hlavněve slovech složených, jako Pandž-áb (pět vod),Do-áb (dvě vody); srov. Aa.

Ab slovo semitské v různých jazycích se-mitských v různé podobě se vyskytující (hebr.áb, aram. abbá, arab. abu, s následujícím čle-nem abu-l-) znamená otec s významy z pojmuotcovství vyplývajícími, jako tvůrce, původce,


12 Aba — A

majetník a pán. Ve významu tom vyskytuje sezhusta v mužských vlastních jménech hebrej-ských a aramejských, jako prvá část’ složeniny,zvláště zhusta v arabštině, a sice: 1. přednásledujícím jménem vlastním bez členu nebse členem označuje osobu, jíž jméno příslušnénáleží, jako otce syna prvorozeného (výji-mečně dcery), od kteréž doby i původní jméno
otcovo z pravidla zatlačuje. Tak na př.: Mu-hammed, když se mu narodil prvorozený synKásim, nazván abu-l-Kásim, t. j. otec Kásimuv. Jméno to zovou Arabové »kunja«; 2. s následu-jícím jménem druhovým (obyčejně se členem)vyznačuje osobu nějakou jako majetníka té neboné věci nebo vlastnosti význačné, hezké nebnehezké, tvoříc tak jména čestná i přezdívky.Tak zove se slavný arabský básník jedenabu-l-Alá = otec výše = Vysoký; jménozeměpisce abu-l-Fidá = otec výkupu = Obě-tavý; orientalistu evropského nazývali Egyp-t’ané pro jeho dlouhé vousy abu-z-Žakn = otecbrady = Bradáč atd. Analogicky tvořena způ- sobem tím i jména jiná, na př. zvířat: abu-l-husni = otec krásy = páv, ano i jména místní:Abú-kír. S l o v a a r a b s k á t a k t o t v o ř e n áh l e d e j p o d p o č á t e č n ý m p í s m e n e m s l o -v a , k t e r é z a a b ú , a b u l - n á s l e d u j e. D.
Aba, vesnice v bělehradské župě v Uhráchv okresu alsó-bodajkském s 3000 mad’. ob. apoštou. Zřídla minerálná. Bbk.

Aba, též a b á j a (arab.), původně pruhovanýsvrchní šat beduinský ze srsti kozí, pak vůbecplášt’ z hrubé látky vlněné, bez rukávů, jichžužívají Beduini. Též kutny mnichů a dervišů,konečně hrubá látka vůbec. Vyrábějí se v Bag-dádě a v Makedonii, hl. v Soluni (Saloniki),odkudž též turecky »saloniki« slovou. Dřívebyly důlež. předmětem vývozním, hl. na trhumarseilleském, odkudž byly zasílány až naostr. Antillské, nyní však vývoz jich klesl. —Abádži (tur.) krejčí, jenž pláště ty zhotovuje.

Aba Samuel, třetí král uherský (1041 až1044), potomek kumánského vojvody Edy. Prosvou lidumilnost nazván byl aba (apa = otec).Podporoval reformátorské snahy krále Ště-pána I. Svatého, jehož sestru Saroltu byl po-jal za manželku a od něhož byl jmenovánprvním palatinem. říše. R. 1041 byl A. duší
spiknutí, kteréž zbavilo krále Petra trůnu, apouživ příchylnosti oddaného sobě lidu, za-ujal sám stolec královský. Roku 1042 vytáhldo pole proti německému králi Jindřichu III.,kteréhož byl svržený Petr na pomoc vyzval,vnikl až k Tulnu a vrátil se s velikou kořistído Uher. Na to vrhl se Jindřich s velikou siloudo Uher, zmocnil se Prešpurku a porazil Abuve dvou menších bitvách mezi Váhem a Hro-nem. Když nastala zima, vrátil se Jindřich doNěmec, ale již rok po tom vtrhl opět do Uherna prosby Petrovy a jal se tentokráte opero-vati na pravém břehu dunajském. Již vnikl ažk řece Rábnici, když mu A. po svých poslechvzkázal, že mu postoupí svá území od Kahlen-berského pohoří až k Litavě, jestliže jej po-nechá v dalším klidném držení království. Zprá-va o tom způsobila u velmožů uherských vel-kou nespokojenost, kteráž tím povážlivější se

bactio.

stala, když byl dal A. asi 50 nespokojencův Csanádě bez procesu utratiti. Nespokojenciprchli do Němec, aby zavolali Petra opět natrůn. Petr slíbiv německému králi, že mu ode-vzdá Uhry v léno, vtrhl se silným vojskemdo Uher a porazil úplně Abu dne 5. čce 1044u Rábu. A. prchl do Csaby, ale byl tam za-jat a st’at. Tělo jeho odpočívá ve starobylém,od něho založeném klášteře saarském. Man-želka jeho Šarolta, dcera knížete Gejzy a se-stra krále Štěpána I. Svatého, byla i s dětmisvými po bitvě u Rábu Petrem jata a s celousvojí rodinou utracena. Dle Veröczve nemajíprivilegia udělená Abou platnosti, právě jakoprivilegia daná Štěpánem IV. a některými ji-
nými pozdějšími králi. Bbk.
Ababa či T o r r e s s k é o s t r o v y, nejsever-nější skupina ostrovů Nových Hebrid pod168° v. d. a 18° j. š.

Ababdove (Abábidä, sing. Abbádí), pa-stýřský národ v horním Egyptě a dolní Nubii,jejž čítají jedni k Bedžům (R. Hartmann), jiní
za samostatný kmen ethiopský pokládají.V skutku však jsou středem mezi Berabry aBišariny. S prvými mají společný kroj a mravy-pokládají se však za ušlechtilejší. Již Ptole-maios je uvádí v nynějších sídlech pod na-zvem Z a b a d a i ů v, sami však rádi se chlubípůvodem arabským od doby, kdy stali se mu- hammedány. Jsou pleti temné, vlasů černých,ale kadeřavých (ne vlnitých). Známi jsou jakoochránci karavan na poušti nubické. Jejichšeichové jsou pány neobmezenými. Počítá sejich (Russegger) na 40.000 duší. Kr.
Abacaenum (>Ab‡kainon), staré město si-cilské nedaleko nyn. Milazza, pověstné hlavněza válek Dionysiových, Agathokleových a Hie-rónových. —

Abacaxis [abak-], řeka brasilská, pravýpřítok Maraňonu, do něhož se vlévá v krajiněMaué, protekši jezerem Guaribským.

Abacinare. Slovem tím označován trest
oslepení, vykonávaný přidržením rozžhaveného štítu neb kovové jakés nádoby (bacinus) předočima odsouzeného. Trest tento, již Řekůmznámý, býval i v říši francké, jakož zejménai vévoda bavorský Thassilo r. 788 z rozkazuKarla Vel. tím způsobem oslepen jest. -l
Abacka Sloboda, rozsáhlá ves v tobol-ské gubernii (okr. išimský) na řece lšimu, se3000 duší. Na tamní koňské trhy přijíždějíKirgizové.Odtud na vjv. táhne se A b a c k á s t e p(též Išimská), část’ stepi B a r a b i n s k é (v. t.).

Abaco [abako], dva sev. ostrovy Baham-ského čili Lucayského souostroví v Záp. Indii,Velký A. čili Lucaya (s majákem) a MalýA., jsou málo vzdělány a mají dohromadyjen 2500 obyv. na 2313 km2. Vyváží se odtudovoce, indych, vzácná dřeva. bavlna a mycíhouby. Hl. místo je C a r l e t o n.

dell’ Abaco Paolo viz D a g o m a r i.Abacosa viz V i k e v.Abactio [abakcio], lat. odehnání, sluje

v uherském právu zajetí dobytka cizího na po-zemku, jehož vlastnictví nebo hranice jsousporny. Tento právní ústav souvisí dle všehojako jiné druhy zajmu cizího dobytka (v. I m-


Abactio partus

p u l s i o) s právem polským, plativším na onéstraně Karpat. Držitel pozemku sporného, kterýna něm postihne cizí dobytek, může jej za-jmouti a po tři dni u sebe chovati, při čemž máovšem dobytek živiti a ručí za každou škodu,kterou by dobytek ten jeho vinou utrpěl. Při-hlásí-li se majetník dobytka do tří dnů, jestdržitel pozemku (a b a c t o r) teprve tehdy po-vinen dobytek vydati, zaváže-li se majetníkdobytka písemně, že pro případ sporu doby-tek anebo cenu jeho k soudu dodá, že sámk soudu se dostaví a se ospravedlní, proč daldobytek hnáti na sporný pozemek. Nevydá-lipak abactor dobytka, upadne v m a r k á l n í po-kutu 3 hřiven stříbra (nyní 12 zl.), právě tak,
jako neoznámí-li soudu zájem dobytka, kdyžse majetník jeho do tří dnů nepřihlásil anebs abactorem neshodl. I po vydáni dobytka můžepodati abactor proti majetníku dobytka návrhna v i o l e n č n í p o k u t u, dokáže-li, že drželpozemek po celý rok pokojně, veřejně, vlast-ním právem a bez společenství s majetníkemdobytka. Dokáže-li nad to, že žalovaného nebúředníka jeho dvakráte soudně upomínal, abynepásl dobytek na pozemku takovém, přiřkne mu soud vlastnictví dobytka-Také majetník dobytka může vymoci proti abactoru violenční pokutu, prokáže-li pokojné a veřejné držení pozemku po dobu celého roku, protože abactor, i kdyby dokázal starší své právo věcné k po-zemku, neměl práva toho se domáhati nási-lím (v i a f a c t i), tudíž ani zajetím dobytka, ný-brž měl soudně žádati za vydání pozemku.Viz Z á j e m d o b y t k a. Hsz.
Abactio partus (lat.), v římském právu v y -h n á n í p l o d u ze života. Dle názorů římskýchnepokládal se plod v životě matčině jakožtočást’ matky za způsobilý, aby byl samostatným
předmětem činnosti trestné, a vyhnání jehomohlo býti trestáno jakožto crimen extra-ordinarium jen potud, pokud při tom ohro-žovalo se zdraví matčino jednáním osoby třetí,neb pokud manžel tím připraven byl o nadějina potomstvo. J. T.
Abactor [abaktor], lat. 1) zajímatel (do-bytka) v. A b a c t i o. — 2) A. lupič (dobytka)viz A b i g e a t u s.

Abacus viz A b a k u s.
Abad, slovo perské, znamenající bydli-
ště, město, vyskytuje se hojně v názvechměst východních, na př. Haiderábád (městoHaiderovo), Ahmedábád (město Ahmedovo),Abbásábád (město Abbásovo) a p.

Abad (T i s z a — A.), vesnice na Tise v Uhráchvjász-kún-szolnocké župě s 2494 mad’. ob. (. (1880),přístavem, telegrafem a poštou. Proti povod-ním vystavěna zde velká hráz.

Abad y Queypeo M a n u e l (* ok. 1775),mexický a španělský politik a církevní hodno-stář. Jako biskup valladolidský účastnil sevzpoury mexické proti panství španělskému,byl však po porážce Hidalgově nucen opustitisvou diécési. Když po vypuzení Francouzůze Španělska reakcionářská vláda zavedla znovainkvisici, jesuity a kláštery, sesazen byl A.jakožto protivník restaurace s hodnosti biskup-ské a poslán byl od místokrále mexického do


— Abádir. 13

Madridu, kdež sdílel osud přemnohých jinýchliberálů, t. vězení. Teprve když se zdařila 1820revoluce začatá D. Rafaelem de Riego a 9. břz.t. r. inkvisice byla zrušena, nabyl A. opětsvobody. Stal se členem liberálních kortesůvi měl značné účastenství v obtížném za poměrů
oněch díle reformátorském. Ohluchnuv vzdalse činnosti politické, a byl jmenován bisku-pem tortozským. Než když franc. vláda vesrozumění s několika jinými mocnostmi vy-slala silnou vojenskou moc pod vrchním ve-dením vévody angoulémského do Španěl, abypotlačila »revoluci«, poslán A. opět do vyhnan-ství, kdež brzy zemřel.
Abadab, pohoří v Nubii mezi Berberema Suákinem asi 1880 m vysoké, od pohoří Gon-tebského úzkým údolím oddělené.

Abadaliove nebo A b d á l i o v é. obyvatelémalého jihoarabského státu Láhedže, v délceasi 52.8 km a v šiři asi 12.8 km. jehož sultán
stojí pod ochranou Anglie a požívá roční pe-něžitou podporu; hlavním městem jest Al Hau-tah. Počet A-ův udává se (r. 1885) na 15—000—Jsou nejvíce civilisovaní, ale nejméně bojovnívšech kmenů jihozápadní Arabie.
Abaddon (hebr. zničení, zkáza, propast).v knihách Star. Zák. značí často místo zkázyjako říši, v níž se zdržují zemřelí, odpovídajíctudíž hebr. slovu Šeól (v. t.); v N. Z. značí A.(jako >Abadd¬n personifikace knížete Orkuanděla zhouby, pročež i slovem >ApollÊwn(zhoubce) se překládá (Zjevení sv. Jana 9.1I.). Jrk.

Abade, město v perské prov. Fársistáně,asi 100 km j. od Ispahánu na ř. Kuru. obehnanévysokou zdí, s 10.000 obyv., kteří zvláště ře-
meslně umějí vyřezávati ze dřeva hrušového pouzdra, skřínky, šachy a jiné věci. V okolíjsou krásné zahrady.
Abadesas, S a n J u a n d e l a s A., špan.mčko. v Catalonii v prov. geronské na l. bř.Tera.jenž zde přepásán jest krásným kamenným mo-
stem; má 500 obyv.; 5 km na sever jsou vydatnédoly kamenouhelné.
Abadia F r a n t . Xav., rodilý ve Valencii(* 1774 — † 1830), vůdce špan. povstalců za franc.okkupace r. 1808. Z prvu velel armádě v pro-vincii manchské, s jejíž zbytky ustoupil do Ca-
dixu, načež stal se na krátko ministrem vo-jenství a pak brigádníkem. R. 1812 svěřena muarmáda v prov. galicijské, kterou byl zorgani-soval. Po restauraci Ferdinanda VII. na trůnšpan. stal se gen.-lieutenantem a inspektoremvojsk shromážděných v Cadixu k výpravě došpan. osad v Americe.
Abadilove viz A b a d a l i o v é.Abadiote, loupežný kmen arabský, jenž

od r. 823 bydlí na Krétě; jest jich asi 4000 ve20 osadách. Ačkoliv jsou muhammedány, bojo-vali přece s Řeky proti Turkům za osvobo-zení Řecka.

Abadir (řec. ba»tuloc), u Foiniků klínovitékameny posvátné, jež bývaly na místech pa-mátných. — Dle řecké pověsti kámen zavinutyv plénky, který Rhea podala muži svému Kro-novi, aby jej pohltil místo novorozeného synaZeva.


14 Ábádovci —

Abadovci, pers. ábádiján. 1) StoupenciÁbáda, prvého proroka perského též Mah-ábádneb buzurg Abád (= velký Ábád) zvaného.Jemu připisuje se spis Desátír (Regulae). starápamátka náboženská, již někteří pokládají zafalsum XVI.. století. Vydána Molou Fírúzemv Bombaji r. 1818. — 2) A., dynastie maurskáv Seville, viz A b b á d o v c i. Dk.

Abadzechove a Abadzove viz Č e r k e -s o v é.

Abadzi viz A b á.
Abae viz A b y.Abaelard viz A b é l a r d.Abaffy, mad’. panský rod, jenž odvozuje
původ svůj z pokolení Aby. Vynikající čle-nové jeho jsou: M i k u l á š, v létech 1613—30hejtman tokajský, vojevůdce, státník a přívrže-nec Béthlena Gábora, po jehož smrti se při-dal ke straně Ferdinanda II. Jiří, mladší bratrpředešlého, velitel oravského hradu. Alexan-der, syn předešlého, též velitel oravskéhohradu, v létech 1687—95 podžupan oravskéžupy, praotec v gemerské župě dosud kvetoucírodiny A-ů, kdežto bratrem jeho Jane m za-ložená větev sedmihradská již v třetím koleněvymřela. Člen uherské větve F r a n t i š e k, v lé-tech 1766—72 podžupan oravský a poslanec zem-ský, byl zapleten do procesu Martinovicsovapro velezrádu, ale osvobozen. Sepsal několikděl jazykem latinským. Bbk.

Abaffy L e o p o l d, pseudonym: B r a n k oR o v i n o v (* 18. ún. 1827 — † 27. ún. 1883),ev. farář ve Slovenském Aradci. V létechšedesátých počal psáti novelly, ze kterých po-vídka Tri hroby (ve Viktorínově almanahu»Lipa« ročn. III., 1864) svou látkou (z podánío Jánošíkovi a jeho loupežnické družině) i zá-
dumčivým tónem je zvláště charakteristická. Později psal jen články do Hurbanových »Cír- kevních Listův« a do Boorovy »Korouhve naSioně«. Nedlouho před smrtí redig. homiléti-cký časopis »Slovo Života«. A. v l. 1848 a1849 účastnil se ruchu proti Košutovcům. Odté doby nebyl v milosti u Mad’arů. Když pakv časopise »Slovo Života« káral neblahé po-měry uherské, byl jako »pansláv« pohnán předmad’. ev. konsistoř, zbaven místa svého a od-souzen k pokutě 200 zl. Místa svého více ne- dosáhl. Včk.
Abafi (A i g n e r) Ludvík, mad’. spisovatela nakladatel, * 1840. Vydává a rediguje biblio-grafické spisy: Figyelö (od 1876), MagyarKönyvesház (od 1875), Nemzeti Könyvtar, Cor-viny (od 1880). Z literárních prací jeho vynikáspis o elegii Az elegidról (1869) a A magyarnepdalról (O mad’. národní písni 1872).

Abaga chán viz A b a k a.Abagar viz A b g a r.Abach, A b b a c h, městečko ve vládním ob-

vodu dolnobavorském na Dunaji s 1200 obyv.,má doly hnědého uhlí, přádelnu a lázně sestudenou sirnatou vodou. Nad A-em strmízříceniny Heinrichsburgu, rodiště císaře něm.Jindřicha II. Dne 19. dub. 1809 svedena zdebitva, v níž Francouzové pod Davoustemzvítězili nad Rakušany, jimž velel arciknížeKarel.


Abaka.

Abai 1) město starořec. viz A b y. —2) A., M o d r ý N i l v i z A b á j.

Abailard v. A b é l a r d.Abaisser [abesé], fr. snížiti; v heraldice

užívá se tohoto výrazu, když figura pode střed
štítu se staví, aby získáno bylo místo pro ji-nou, nebo když křídla orla heraldického jsouschlípena; opak toho hausser (v. t.).
Abaite, A b a e t e, řeka známá nálezydiamantů v brasilské provincii Minas Geraes,
240 km dlouhá, levý přítok horního San-Fran-ciska.
Abaj, Abáj a 1) horní tok M o d r é h oN i l u, hlavní řeka v již. Habeši, počíná seu Sakaly pod 10° 15′ sev. š., ve výši 2806 mn. m. a vpadá jako dravá bystřina do jezeraTanského, jež pak opouští korytem majícímzšíří několik kilometrů, ale záhy se měnícímv úžlabinu širokou místy jen 20 m; tu A.tvoří nepřetržitou řadu slapů a peřejí, načežvelkým obloukem obtéká Godžam a Damot aspěje k Fazoglu, přijímaje jméno Bahr-el-A z rak (modrá řeka). Hlavnější přítoky: Ba-šilo, Džama, Moger, Guder. — 2) A. č. Su-gaš, řeka v gub. tomské; nedaleko ústí jestvesnice A., jedna z nemnoha osad rus. vevnitřním Altaji.

Abaja, tur. č a b r a k a. Od Turků dostalo sepojmenování a., a b a j l i j a i k Jihoslovanům.

Abajakaragupta, buddh. spisovatel in-dický, dle tradice tibetské narozený ve Vých.Indii. Vzdělával se v klášteře Vikramapurském,v Magadě a Vigamale. Panovník magadijskýučinil ho hlavou všech panditů (bramínů, kteří
se věnovali vyučování) a daroval mu k tomuzahradu indraulijskou. A. obíral se hlavně my-stikou, pročež není divu, že jeho životopis byl vyzdoben všelikými daty podivnými. Tak na př.připisováno mu asi 100.00 prací, z nichž ně-které měly prý alespoň 600.000 slok; z tohojen tolik jisto, že psal mnoho a že zachovanánám část’ jest jen zlomkem jeho činnosti. Jistotéž. že uvedl v systém různorodé theorie o tan-trách (sbírkách básní atd.), sebrav spolu vše-cky tantry v jednom ze svých spisů, zvanémMore kouzel; ještě lepší dílo jeho jest Dé-mantov Cotki (2700 slok), v kterémž se líčívšecky kouzelné kruhy č. mandaly a kteréž dosud jest rukovětí indických mystiků. O A-ovipsal V. J. Vasiljev ve velkém díle svém Bud-dizm, jego dogmaty, istorija i literatura. (V Pe-trohradě 1857, I.267. nsl.) Dílo toto bylo také vv-dáno německy (1860) a francouzsky (1863).
Abaka neb A v a k a, vlákno z rostlinyMusa textilis (banán lanový), též k o n o p ím a n i l s k é zvané.

Abaka c. A b a g a (mong. »strýc«), druhýchán mongolský z dynastie Húlágúovců č. Il-hánů perských. Byl starší syn Húlágú-chána,po němž nastoupil r. 1265. Vláda jeho bylavyplněna št’astnými válkami s knížaty z roduDžengizchánova. Bratr jeho Jašmut porazilNogaje, vůdce chána Zlaté Hordy Bergaje,náhlá pak smrt’ Bergajova zbavila jej nebez-pečenství hrozícího mu od 300.000 jeho mužů.Uvolněn na severu obrátil se na východ protikoalici Burák-Oglana Džagatajovce s Kajdu-


Abakan —

chánem Ugatajovcem. Prvého porazil blížeFerjábu (r. 1269). Za to války se sultányegyptskými se mu nedařily. Vojska jeho bylaporažena od sultána Mamlúků Bíbarsa v malo-asij. dolině albustánské r. 1277, podruhé v Syriiod sult. Keláúna, čímž pozbyl Syrie a na časi Malé Asie. Chystaje se k nové výpravě ze-
mřel náhle r. 1282 nemírným pitím vína.Vláda jeho vyznačovala se spravedlností amírností, v čemž mu pomáhali ministr jehoŠems-ud-dín a bratr tohoto′Alá-ud-dín; perskáliteratura, jsouc vládou jeho podporována, bylaza něho v plném květu.
Abakan, řeka sibiřská, 400 km dl., temeníse na Altaji na A-s k ý c h h o r á c h ze dvoujezer; asi 50 km před svým několikaramennýmústím do Jeniseje (u Minusinska) spadá přesznačné prahy, načež stává se splavnou i provětší lodi. Některé z 23 přítoků A-a jsouzlatonosné. Na dolním jeho toku A-s k o us t e p í jest řada osad ruských, vedlé nichž tukočují některé kmeny tatarské; četné mohylya jiné památky čudské svědčí, že již za dobdávných úrodné břehy A-a kočovníkům bý-valy útočištěm.28Abakanowicz B r u n o, souvěký učenecpolský (* 1852). Absolvovav polytechnickouškolu v Rize, stal se na polytechnice ve Lvovědocentem mechaniky. Sepsal hojně pojednáníz různých oborů mathematiky, astronomie,meteorologie a přírodozpytu vůbec, předevšímvšak zabýval se věd. pracemi o elektřině, ze-jména pokud se týče jejího praktického upo-třebení v mechanice. Výsledky badání svéhouveřejňoval dílem o sobě, dílem v rozpraváchvydávaných akademií nauk v Krakově, v od-borném věd. listu »Kosmos«, ve varšavském»Ateneu«, ve lvovském belletristickém časo-pise »Tydzieň«, jehož byl po dvě léta re-daktorem, i jinde. R. 1877 redigoval též bez-platnou přílohu tohoto s názvem: »Wystawakrajowa, rolnicza i przemysłowa«, jež bylavěstníkem komitétu lvovské zemědělské vý-stavy. Ze spisů jeho dlužno uvésti: Zarysstatyki wykreslnéj (Lvov 1876); Teoryja astro-nomiczna gwiazd spadajaeych według Schiapa-rellego (Lvov 1876); Integrator, krzywa cał-kowa i jéj zastosowania w mechanice budow-
niczéj (Varšava 1880); Integratory (»Ognisko«ve Varšavě 1882); Nowy sposób budowy zwo-jów do machin dynamoelektrycznych (Krakov1884) a j. Roku 1881 vzdal se A. professurya přesídlil do Paříže, kde sobě zřídil elektrotech-nickou laboratoř. Od r. 1883 byl členem redakcečasopisu »Lumiere électrique«. Za účelem se-znání nových pokroků v elektřině cestoval A.též do Ameriky. Mnohé jeho publikace, vyšléve franc. odb. časopisech a hlavně v »Comptesrendus de l’académie des sciences« vzbudilyve vědeckých kruzích živou pozornost. Ze-jména velkého úspěchu došlo přední věd. díloA-ovo Les intégraphes, la courbe intégrale etses applications, étude sur un nouveau systemed’ intégrateurs mécaniques (Paříž 1886). V oborumechanické integrace a elektromechanikyučinil A. řadu značnějších vynálezů. V té pří-čině budiž uveden jeho e l e k t r i c k ý c h v ě-

Abakus. 15

j i č, zvláštní jednoduchý přístroj signálový, za-ložený na systému elektromagnetickém, novásoustava elektrických lamp a zvláště důležitýmath. přístroj nazvaný i n t e g r a f.

Abakansk, sibiřská osada v guber. jeni-sejské na ř. Jeniseji, 58 km pod ústím Aba-kanu v okr. minusinském, bývalý »ostrog« čiliosada ohrazená koly, založ. r. 1707. Obyva-telstvo, mezi nímž jest mnoho vypovězenců,
páčí se na 2000 a zabývá se v létě, jež zde jest velmi teplé, polním hospodářstvím, cho-vem skotu a včelařstvím, za kruté zimy lovemsobolů, též dobýváním uhlí.
Abakove, národ černošský, dříve snadčetný, jehož pouhý zbytek dnes s několikajinými žije porůznu mezi Mittuy na hornímNilu. Kr.

Abakumovic A l e x a n d e r, vojvoda nov-gorodský, velitel v Toržoku r. 1372, kdyžjej oblehl Michajl Alexandrovič, kníže tver-ský. A. byl vůdcem smělých uškujniků (zá-škodníků) novgorodských, kteří loupežili nařece Kamě a Volze, obírajíce kupce tudy seberoucí. Vyzvání Michajlovo, aby mu vzdalToržok, hrdě zamítl, spoléhaje se na své smělédruhy, a vyšel mu vstříc před město. V bitvětu svedené byl s vojskem svým na hlavu po-ražen. Dšk.

Abakus 1) původně tolik co naše abcčili abeceda. Vzniklot’ slovo to ze jmen prv-ních tří písmen a, ba, ga, obyčejných za nej-starších dob v Egyptě; též řecké názvy písmena, b, g, ukazují k témuž egyptskému původu.Z abaga utvořeno řecké ‰bax a zlatiniso-v né a. Ježto však u Egypt’anův a dle nichu mnohých východních národů jako u Řekůprvních 9 písmen znamenalo naše jednoduchéčíslice 1, 2, 3 atd., označována slovem a. pů-vodně ř a d a č í s e l, potom deska, na kteréčísla k účelům učebným v řady a sloupce se-řaděná se znázorňovala, pak vůbec t a b u l k ap o č e t n í, zvláště tabulka, na níž obsaženas o u s t a v n á n á s o b e n k a čili a. P y t h a g o r i -c u s, nález to Pythagorův. Potom přenesennázev a. na t a b u l k y p o č e t n í, na deskyi na s t o l c e. — Dle svědectví Martiana Ca-pelly a Persia nazývali staří a. hladkou, jem-ným pískem nebo prachem pokrytou desku,
na které se kreslily geometrické figury a pro-váděly různé výklady. Antický a. rozdělenbyl u Reků na deset svislých sloupců; známky(oblázky, kůstky, penízky) nebo číslice v prv-ním sloupci (od pravé ruky k levé) zname-naly jedničky, v sloupci druhém desítky, v tře-tím sta atd. Tak se vyznačilo např. číslo 1888:i známkou ve sloupci čtvrtém (tisíce), 8 znám-kami ve sloupci třetím (sta), 8 známkami vesloupci druhém (desítky) a 8 známkami vesloupci prvém (jednotky). Podobně zařízenabyla počítací deska římská, jíž podobná zacho-vala se až po dnes v čínském suan-panu av ruských sčetech. Podle ruského vzoru zavedlgenerál Poncelet, jenž sčety poznal jako zaja-tec ruský 1812, do franc. obec. škol počítacístroj, jehož se až podnes také u nás užíváve známé formě několika rovnoběžných drátů,na nichž se pohybuje po 10 kuličkách. Počí-

16 Abakus Lalan- neů

tání s tabulkami, ve sloupce římských jednotek,desítek, set atd. rozdělenými, udrželo se i po za-vedení arabské soustavy číselné přes celýstředověk až do XVI. století. A b a c i s t y neboa l g o r i t h m i s t y nazýváni pak počtáři dletoho, užívali-li a-ků nebo čísel arabských. Ve-lišský: Život Řekův a Římanův, str. 243. red.2) A. u Římanů ozdobný stolek, na který sestavělo drahocenné náčiní; též stolek, nakterém hrávali v kostky nebo kaménky. —3) A. (‰bax), nadhlavnice, v architektuře čtyř-hranná deska, kterájsouc částí hlavicetvoří přechod od níku břevnoví. Na a-ku spočívá architrav.U sloupů dórských,staroiónských a to-skánských jest a.čtyřhranný, se stra-
nami rovnými, usloupů římských, ko-rinthských a novo-iónských jest a. postranách dovnitř vy-krojen a bez rohů,ježto jsou rohy šik-mo dolů sříznuty.Srovnej Bötticher,Tektonik der Hel-lenen, 1. vyd., 1. díl.3. exkurs, str. 44 až51, Saglio, Diction-naire des antiq. grec-ques et romain., s. v. abacus. Na při-pojeném vyobr. č. 5.0značen a. písme-nem a. Vý.
Abakus Lalan-neuv jest kotova-ný obraz zvláštníplochy válcové, slou-
žící ku příbližnémustanovení součinudvou čísel. Jedno-duchá úprava činíjej způsobilým na-
Č. 5. Abakus.

hraditi pravítka lo-garithmická, s který-miž také, co se zá-kladní myšlénky tý-če, má velkou podobnost. Mannheim, Coursde géométrie descriptive p. 458. Mn.

Abalak, městečko sibiřské na Irtiši ne-daleko Tobolska; asi 600 obyvatelů zabýváse lovem sobolů. Sem utekl kníže tatarskýKučum před Jermakem, dobyvatelem Si-biře, a roku 1783 zřízen zde klášter mužský,k němuž se pouti konají. Nedaleko odtudjest A-c k é j e z e r o, úzce podél Irtiše se táh-noucí.

Abalda, hlavní sklad tabáku a pak tra-fika vůbec; slovo to pochází z rumunskéhoabaldá č. a p a l t a (najatý sklad), a vznikloprostřednictvím albán. apalto (najatý dvůr)z italského appalto (nájem).


v — Abamonti.

Abalienace (lat. abalienatio). Právní vý-znam a. jest různý. V nejširším hmotnémsmyslu rozumí římské právo a-í každé dovo-lené pozbytí nebo zmenšení práva, právní vý-hody nebo disposice, které je provázeno sou-časným nabytím výhody ujmě té odpovídající,osobou jinou. Újma z deliktu. jsouc nedovo-
lená, a ujma z d e r e l i k c e, pokud nepřinášípřímo jinému prospěchu, není a-í. A. může sejeviti bud’ ve zmenšení jmění přítomného (da-rováním) nebo v zamítnutí možného rozmno-žení majetku (zamítnutím napadlého dědictví).Lhostejno jest pro pojem a. spočívá-li veztrátě věci nebo práva (tradicí věci, cessi) nebov pouhém omezení práva (zřízením služeb-nosti) nebo disposice (najmem), jakož i to, na-stává-li s vůlí pozbývajícího (tradicí), bez vůlenebo proti vůli jeho (promlčením a vydržením). V užším smyslu rozumí právo římské a právamoderní a-í, tak zv. scizení, totiž převod právaněkomu příslušného na osobu jinou prvnímjednáním. Ve smyslu formálním znamená a.právní skutečnosti-jimiž nastává hmotná a.(zbavovací skutečnosti), jako právní jednáníscizovací, promlčení, vydržení a pod. VizAlienace. Čk.
Abaliget, ves v uher. župě baraňské,asi 3 hod. sz. od Pětikostelí ležící, se 700mad’. a něm. obyv. a pověstnou krápníkovoujeskyní o dvou odděleních, z nichž přední(38 m dl.) stále naplněno jest ledovou vodoupotoka zde se temenícího, druhé, mající 950 mzdélí, vyniká rozkošnými útvary krápníkovými.Schody ve skále vytesané, zdi a zbytky člo-věčích i zvířecích kosti dosvědčují, že a - s k á
j e s k y n ě, jinak též P a p l i k a čili F a r á ř o v aj. zvaná, byla za dávnějších dob obydlena.
Abalus, dle starého cestovatele Pythea(u Plinia) ostrov v Sev. moři. Obyvatelé ostrovatoho prodávali prý Teutonům množství élektra(jantaru), jehož užívali místo dříví: z toho sou-dili někteří učenci (na př. Bessel), že A. jestBornholm, dánský, uhlím bohatý ostrov, a že»élektron« neznačí u Plinia jantar, nýbrž hnědéuhlí. A. byl též stotožňován (od Müllenhoffa)s některým z ostrovů při ústí labském, alepravdě podobá se nejvíce mínění Mannertovoa Šafaříkovo, že ostrov ten třeba hledati na
pomoří pruském v Sambii a že jest to polo-výspa dělící záliv Kuronský od moře Balti-ckého, kterou staří omylem, jestliže tehdáostrovem nebyla, mohli za ostrov pokládati.Srovn. Šafaříkovy Slov. starožitn. 1837 str.367. nsl.
Abamonti, též A b b a m o n t e J o s e f, stát-ník neapolský (* ok. 1759 — † 1818). Věnovalse advokacii, ale za revoluce franc. po vypu-zení krále neap. od Francouzů r. 1798 stal segen. tajemníkem republiky cisalpinské a čle-nem výkonné kommisse v Neapoli. Po ná-vratu králově r. 1799 měl býti oběšen, alenáhodou jeho jméno octlo se na listině mezi12, kterým dána amnestie. I vrátil se do Mi-lána a zastával opět úřad v republice cisalp.Počátkem r. 1805 podal žádost za propuště-nou a navrátiv se do Neapole zmizel z polit.života.


Ábán — A

Aban: 1) M ě s í c v o d n í, jméno 8. měsíce
slunečného roku perského, v němž slunce senalézá ve znaku štíra. — 2) Jméno 10. dne každého měsíce roku slunečného, zvláště však měsíce a-u, který považují Peršané za den svá-teční jednak pro shodu jména jeho se jménemměsíce, jednak pro památku vítězství doby-tého toho dne iránským králem Zavem, sy-nem krále Tahmáspa, nad turánským králemAfrásjábem, jakož i pro upomínku deště, který po osmiletém suchu toho dne s nebe se snesl.V den ten prý k rozkazu božímu i země uči-něna způsobilou, by se na ní bydlilo a jejímproudům vykázána řečiště. — 3) Jméno 10. dne11. měsíce perského (Bahmanu), dne slavnost- ního, též sadak (stovka) zvaného, poněvadžzbývá od něho 100 dní do konce roku. V denten vychází prý zima z pekla na svět, lidépak i králové zapalují ohně a přinášejí oběti,by odvrátili její škodlivý vliv. — 4) Jménogenia, který vládl železu a dle domnění per-ského konal všecky věci v měsíci a-u. —5) Jméno genia vodního u Peršanů. Dk.
Aban, pohoří arabské uvnitř země jižněod Džebel-Somru; jsouc vysoké a příkré dělí
se ve vulkanický A. e l a s v a d (černý) na se-veru a porfyrový A. e l a h m a r (červený) najihu, mezi nimi jest široké a dlouhé údolíVádí Nedžd čili Rúmem.
Abana nebo správněji A m á n á, řeka, u ŘekůC h r y s o r r h o a s. snad nynější N a h r - B a r a d í,
vytékajíc z vých. strany antilibanonské, tečepřes Damašek do pustin a po krátkém běhumizí beze stopy v bažinách. Dk.
Abancay, A v a n c y, město v Peru na řece
t. jn. (přítoku Apurimaka), přes niž se pnejeden z nejkrásnějších mostů peruanských: odr. 1872 hl. město prov. a-ské s 5500 obyv.;v okolí pěstuje se hlavně cukrová třtina, a cukra-ský pokládá se za nejlepší vůbec. R. 1537svedena zde bitva mezi španělskými conquis-tadory Almagrem a Alvaradem, přívržencemPizarrovým.28d’ Abancourt [abAankúr]: 1) C h a r l e s X a vJ o s e p h d e F r a n q u e v i l l e (* 1758 — † 1792),franc. ministr války r. 1792, byl dne 10. srpnaobviněn ze spiknutí proti revoluci, zatčen apřed soud do Orléansu odveden; na zpáteční cestě pak dne 9. září usmrcen ve Versaillíchs 52 jinými vězni. — 2) C h a r l e s F r é r o t A.(†1801), inženýr franc., zhotovil znamenitougen. mapu Bavorska a Švýcarska a společněs Dupain-Trielem uveřejnil Recher hes géogr-phiques (1791). — 3) F r a n c i s z e k K s a w. A.(* 1815), současný polský spisovatel a publi-cista, rodem z Liska. Předběžná studia konalv Sanoku, Samboře a v Przemysli. Od r.1837 do r. 1841 poslouchal na vídeňské uni-versitě a polytechnice přednášky o chemii.fysice a mathematice a kurs agronomicky prof.Steckera, načež pracoval v chemické labo-ratoři vídeňské mincovny. R. 1841 vrátil sedo Haliče a usadiv se v Lisku zabýval se pol-ním hospodářstvím. R. 1856 cestoval po Če-chách, Německu, Belgii a Francii, aby seznalzřízení rolnických a hospodářských škol. Po tésvěřena mu od haličského hospodářského spolku

bandon. 17

reorganisace hospodářského učiliště v Dubla-nech. Když za vlády Schmerlingovy Frant.Smolka a Flor. Ziemialkowski pojali úmyslvydávati denník oposiční, A. obdržel koncessia ve Lvově založil s nimi »Dziennik polski«,
jenž vycházel od 1. října 1861 do 12. záři 1862, kdy bylo další jeho vydávání vládouzakázáno. A. jakožto vydavatel a zodpovědnýredaktor vzat byl do vazby a pro tiskové pře- činy odsouzen na 4 léta do těžkého žaláře,z něhož jej osvobodila amnestie při nastou-pení kabinetu Belcrediho. Před tím a ještě po-zději přispíval A. do různých časopisů znač-nou řadou pojednání z oboru hospodářství aprůmyslu. O sobě vydal spisy: Dokładna naukao gotowaniu mydeł wszelkiego rodzaju, o wy-rabianiu swic łojowych i swic stearyuowych(Lvov 1843); Iwonicz, jego mineralne zródłai pisma o tych zródłach (Bochnia 1844); Erakonstytucyjna austro-wegierskiéj monarchii od1848 do 1881r. (Krakov 1881). Mimo touveřejnil několik politických a polemickýchbrošur s pseudonymem Budzimierz Sochaa Stražni k narodowy.
Abandon [abAandAon], franc. o p u š t ě n í.1) V mluvě námořnické opuštění lodi od muž-stva lodního anebo vysazení jednotlivých lod-níků na cestě. — 2) V právu námořském pro-hlášení pojištěného, kterým postupuje pojisti-teli svá práva k věci pojištěné za zaplacenícelé sumy pojištěné. A. je tedy způsob t. zv.k o n s t r u k t i v n í c e l k o v é z t r á t y (konstrukti-rer Totalver ust, perte légale), kde se skutečnácelková ztráta (absolutní) finguje prohlášenímpojištěného ve případech, kdy snad není ztrátaona ještě zjištěna, ale jest velmi pravděpo-dobna, nebo kdy nastala snad v skutku pouzeztráta částečná, která se však objemem cel-kové ztrátě blíží. Již ordonnance burgosské z r.1538 určují lhůty pro a. zboží ztraceného nebopoškozeného, a v ordonnancích barcelonskýchz r. 1435 a sevillské z r. 1556 staví se nezvěst-nost lodi na roveň úplné zkáze její. Západo-franc. Guidon de la mer v těchto případechstanoví a. Po příkladě anglického a sev-ame-rického práva obyčejového (abandonnement) afranc. Code de commerce, který a. zove délais-semeut a jehož ustanovení přešla téměř do-
slovně do práva špan., portug. a hollandského,znají též ostatní moderní práva námořská a.Německé právo (čl. 865—875 obch. zák.) do-voluje a. při nezvěstnosti lodi, pak je-lipředmět pojištěny ohrožen tím, že lod’ nebozboží stihlo embargo, že zadrženy válečnouneb vyšší mocí (vládou) nebo loupežníky moř-skými a neuvolní-li se během 6 nebo 12 mě-síců, dle toho, stala-li se nehoda ta v moříchevropských (také ve Středozemním, Černémneb Azovském) či jinde. Code de commerce(změněný v té příčině zákony z r. 1854 a 1862)a práva příbuzná dovolují a. nad to při ztro-skotání lodi, při neschopnosti ku plavbě, způso-bené nehodou na moři, při zkáze nebo zhor-šení pojištěných předmětů ze tří čtvrtin (právoamerické již při zkáze poloviční). Brémské revi-dované podmínky pojistné, důležité pro poji-št’ování námořské a doplňující často vůli stran,

18 Abandonovati

neznají a-u, právě tak jako pojistky francouz-ské jej obyčejně co nejvíce obmezují. Prohlá-šení a-u musí učiniti pojištěný bez podmínky,neodvolatelně a ve lhůtě 6 neb 9 (dle franc.práva 6, 12 neb 24) měsíců, dle toho, byla-lilod’ nezvěstná určena do přístavu evropskéhočili nic a stalo-li se vzetí nebo zadržení lodiv moři evropském (atd. viz nahoře) čili nic;dle angl. a amer. práva ve lhůtě přiměřené,obyčejně hned po zprávě o nehodě. Lhůta k a-uzačíná uplynutím lhůt svrchu naznačenýchnebo lhůty nezvěstnosti. Některá práva žádajíprohlášení písemného (prus. Landrecht žádalprohlášení soudem, notářem nebo přísežnýmidohodci). Zajištěný může během podobné lhůty
(vyjma franc. právo) užiti a-u proti zajistiteli.Přijetí a-u pojistitelem není třeba; dle angl.a amer. práva nahrazuje soudce rozhodnutímsvým odepřené přijetí. Prohlášením a-u pře-jdou na pojistitele práva, jež pojištěny na po-jištěnou věc měl; sumu pojištěnou může všakpojištěný žádati teprve, když pojistiteli sdělil listiny ospravedlňující a. a když mu popřál při-měřené lhůty ku prozkoumání jich (dle Land- rechtu ve 2, dle práva franc. ve 3 měsících, dleholland. práva v 6 týdnech). K žádosti poji-stitelově má mu pojištěný zříditi revers o a-ua vydati listiny týkající se věcí a-ovaných;vždy pak je povinen pečovati o zachránění věcí těch, pokud to možno a pokud pojisti-tel tak ještě učiniti nemůže, a dodati tomutovšechny zprávy o nich došlé, vůbec podporovati jej ve příčině opětného nabytí nebo speněženívěcí. — 3) A-em se zove konečně také právo,jež některá práva námořská (též obch. zák.)dávají pojistiteli, aby se uchránil placení škodypřesahující sumu pojištěnou; může se totižsprostiti všech povinností ze smlouvy pojišt’o- vací zaplacením celé sumy pojištěné, jak-mile nehoda nastala; nenabývá však tím právak věcem pojištěným. Hsz.
Abandonovati, franc. abandonner užiti
a b a n d o n u (viz t.).
Abangove, kmen afric., podrobený odŇamňamů zároveň s kmeny jinými, s nimižtvoří mezi podmaniteli třídu pracující. Lišíse od svých ňamňamských pánů jazykemi obyčeji. Kr.

Abanilla, město ve špan. prov. Murciiv okr. ciezském, se zříceninami starého zámkua 5800 obyv.

Abannace (lat.), trest vyhnanství, kteréžmělo r o k a d e n trvati. Trest tento ukládánve středověku na zločin zabití, když dosaženosmíru mezi rodinou zabitého a vrahem; tentomusil se však pravidelně ještě před nastou-pením vyhnanství podrobiti pokoře (v. t.). -l.

Abano, vesnice v kavkázské gub. tiflísskév okr. gorském při pramenech ř. Tereku, s lo-žisky síry a železitými prameny s teplotou16° R.

d’ Abano P i e t r o (Petrus de Apono, Pe-trus Aponensis), slavný lékař a první profes-sor lékařství v Padově, * r. 1250 v Abaně. Del-ším pobytem v Cařihradě nabyl řídké tehdyznámosti řeckého jazyka. 1292—1303 jsa pro-fessorem filosofie v Paříži, byl dominikány


— Abarán.

podezříván z kacířství a magie, ale všeobecnávážnost, jíž »le grand Lombard« požíval, za-chránila jej před nástrahami. Tam sepsalpověstný spis Conciliator differentiarum phi-losophorum et precipue medicorum, kterýž po-prvé vytištěn byv 1471 v Benátkách a pozdějirozmnožen traktátem De venenis corumque re-mediis liber, dočkal se mnohých vydání v ze-mích různých. Spis. hleděl tu rozluštiti spor-né otázky v tehdejším lékařství se vyskytující,ale pokus jeho se nezdařil, ježto šlo jemui protivníkům hlavně o obranu závažnosti auk-
torit pomocí scholastické dialektiky. R. 1306povolán byl do Padovy, kdež pro něj zřízenokřeslo professorské. Ale i zde zejména přiči-něním kollegů byl viněn z kacířství a předinkvisicí obžalován; nevina jeho však i tuse dokázala vlivem mocných ochránců. R. 1314uchýliv se do Trevisa, zemřel tam za vyše-třování inkvisičního léta následujícího. Dle Hae-sera byly upáleny kosti jeho, dle Gurlta všakpouze obraz, poněvadž pozůstatky tajně od-neseny byvše, inkvisici do rukou se nedostaly. Vědomostmi svými vynikal A. nad své sou-časníky mimo nauky lékařské také v botanice.optice a j. v. Znal, že vzduch je těžký, že narovníku jsou krajiny obydlené; vypočetl, žerok trvá 365 dní. 6 hod., 4 min. Mozek pova-žoval za východiště čivů, srdce za počátek cev.Mimo spisy zmíněné vydal několik lékařskýcha filosofických děl.
Abano Bagni [-baňi]. lat. A p o n u s,
lázeňské místo v ital. prov. a distr. padovskémnedaleko dráhy padovsko-bolognske, 10 km jz.od Padovy s 3822 obyv. (1881), již Římanůmznámé jménem A q u a e A p o n i (-nenses), téžA q u a e P a t a v i n a e. Zdejší horká sirnatá vří-dla prýštící se z Monte Irone patří k nejte-plejším pramenům evropským (85 ° C). Dle ně-kterých zpráv narodil se tu Livius, nikolivprý v Padově. A. B. jest též rodištěm zna- menitého učence Pietra d′A. (v. t.).
Abantidas, syn Paseův, vypudil r. 264před Kr. archonta Kleisthena ze Sikyóna a za-
řídil samovládu. Podporoval vědy a účastnil se osobně filosofických rozprav, které Deiniasa dialektik Aristoteles na tržišti pořádali. Přitéto příležitosti byl nedlouho před r. 251 od nepřátel svých zavražděn. Samovlády po němzmocnil se jeho otec Paseas.
Abantove (ëAbantec): 1) Dle svědectvíHérodotova (I., 146) staroiónský kmen. Zo-vouce se Thraky boiótskými, měli původ-ní sídla ve vých. Fókidě, středem pak jejichbylo město Aby. Když Boiótové Arnajští vtrhlido kotliny kolem jezera Kopajského, opustiladrahná část’ A-tů původní vlast a osadila seve střední části ostrova Euboie, kdež za krátkostali se národem nejpřednějším. Přední jejichměsta byla C h a l k i s a E r e t r i a. — 2) Kmenosedlý na vrchovisku épeirské řeky Aoa, opo-dál mysu akrokeraunského; jejich město byloT h r o n i o n. Pšk.

Abaran: 1) Kavkázská řeka v gub. eriván-ské, levý přítok Arasu, mající v jednotl. čá-stech svého toku též název Kirpičáj a Karasu(Černá voda) dle řek do něho vpadajících.


Abarca —

Teče rovinou zvanou A-s k é p o l e. — 2) Městove špan. prov. Murcii, v okr. ciezském na svahuvýšiny nad ř. Segurou s 3348 obyv. (1878).28Abarca d o n J o a q u i n (* 1780 — † 1844),španělský biskup. Záhy vstoupil do stavu du-chovního, politicky však působil teprve r. 1820jako nepovolný protivník strany liberální. Stalse 1823 biskupem leonským, 1826 členem státnírady. Po smrti Ferdinanda VII. přilnul A. pevně
k donu Carlosovi a súčastnil se prvého povstánív severozápadních končinách země. Po nezda-řeném povstání ustoupil A. s donem Carlosemdo Portugalska, odtud doprovodil jej do Lon-dýna, kdež byl nejhorlivějším agentem. V jeho službách odebral se do Francie, kdež všakbyl z rozkazu vládního zatčen a dopraven doFrankfurtu, aby mu návrat do Španěl byl za-mezen. A. však prchl přes Hollandsko a pomoři domů, a působil tu v zájmech preten-dentových. Jmenován byl členem zřízenéhokarlistického ministerstva. Zdaje se však ně-kterým důvěrníkům dona Carlosa příliš umír-něným, byl u něho nařknut a dán do vězení.Zde dlouho nemeškal, nýbrž přijat na mi-lost a stal se ministrem spravedlnosti. Brzovšak upadl poznovu v nemilost i nucen vzdá-liti se do Francie, odtud do Piemontska, kdežzemřel v klášteře Lanzo u Turina.
Abarim (hebr. p ř e c h o d y), západní krajamoritské výšiny ve vých. území jordánskémvých. od Mrtvého moře; v sz. části, jež sluje
Pisgá, nalézá se hora Nebo (714 m vys.), s kteréMojžíš před smrtí pohlížel do země zaslíbené.
Abarinova A n t o n i n a I v a n o v n a, sou-věká ruská umělkyně dramatická. Věnovala sez mládí zpěvu, r. 1876 přestoupila k činohřea od té doby působí při petrohradském alex-andrinském divadle v úlohách »des grandescoquettes«. Poprvé vystoupila v úloze Lem-tjuginy v Mannově kuse Pavučina se znač-
ným úspěchem, načež vytvořila mnoho novýchpostav v ruských dram. kusech, z nichž nej-více vynikají hlavní úlohy v komédii V. Alex-androva Lakomyj kusoček a v dramatech Bluž-dajuščije ogni od Antropova a j. Výraznáfysiognomie, lahoda řeči zvyšovaná uměleckýmovládáním hlasu ve všech nuancích, půvabnýzjev, jakož i promyšlená, oduševněná hra uči- nily ji miláčkem petrohradského obecenstvadivadelního. Čý.
Abaris, také A v a r i s, dle Manethona pevnýtábor, jejž založili Hyksos v nejvýchodnějšíchčástech Egypta na rozhraní již asijském. Jménosamo vzniklo z egyptského slova »ha-uar«, t. j.dům kostí a značilo místa, v jichž serapeiíchbyly dle domnění kosti Osiridovy uloženy.Na počátku kralování svého dobyl král AhmesI.tábora tohoto, čímž panství Hyksů bylo vy-vráceno. Pšk.

Abaris (ëAbaric), divotvorný věštec a vy-učenec boha Apollóna, jenž zavítav kdysi (dlePindara za doby Kroisovy) ze země Skythů(nebo Hyperboreů) do Řecka, celou tuto zemiproputoval, podávaje všude důkazy zázračnésvé moci. Žádné prý nepožívaje potravy vy-dával věštby a léčil nemoci zaklínáním; osvo-bodil prý též město Spartu od moru a zasvě-


Abasson. 19

til tam chrám bohyni Koré Sóteira. Jménojeho stalo se později středem fantastickýchbáchorek, jako na př. vypravovalo se, že lítal
v povětří na zlatém šípě, jejž mu darovalApollón. Srovn. Lobeck, Aglaophamus, str. 313nn. O spisech A-ovi přičítaných v. Sittl, Ge-schichte d. griech. Literatur, I. díl, str. 213. Dnl.
Abarmbove, národ černošský žijící roz-troušeně uprostřed Ňamňamů; mají totéž so-ciální postavení jako A b a n g o v é. Kr.

Abas (ëAbac, gen. A b a n t a): 1) Král ar-givský, syn Lynkeův a Hypermnéstřin, otecAkrisiův. Založil město Aby ve Fókidě. Štít,jejž zasvětil kdysi Danaos do chrámu Héryargivské a jejž A. od otce svého Lynkea ob-držel, měl zázračnou moc utišiti každou bouřilidu; A. zavěsil jej v Argu ve chrámě Héřiněa bohyni ustanovil zvláštní slavnost se hramispojenou, při nichž vítěz za odměnu štít do-stával. — A b a n t o v e c (>Abanti‡dhc) slujeAkrisios jakožto syn, Perseus jakožto pravnukAbantův. —2) A. viz A b b á s. Vřa.

Abascal d o n J o s é F e r n a n d o, proslulýstátník španělský a jihoamerický (* 1743—†1821). Nar. v Oviedě, vstoupil 1762 do voj-
ska špan., účastnil se výpravy do Alžíru, stal se 1796 král. náměstkem na ostrově Kubě,potom generálním guvernérem Nové Galicie a nedlouho na to místokrálem peruanskýms hodností polního maršálka. Na cestě do Perubyl od Angličanů zajat, vyvázl však a dostalse na místo svého určení. A., ačkoli vládlvelmi samostatně, zůstal vlasti své věren i kdyžkolonie španělské v jižní Americe odpadly, aválčil se střídavým štěstím několik let s po-vstalci. A. získal si u Peruanův obliby svoupřívětivostí; staral se o hmotný blahobyt zeměi zvelebení školství. Když Francouzi vtrhli do Španěl, podporoval A. všemožně svou vlast’.Za snahy ty jmenovali jej kortesové r. 1812markýzem »de la Concordia del Peru«. Kdyžbyl A. od povstalců několikráte poražen, od-volán r. 1816 Ferdinandem VII. a žil pakv soukromí.
Abascia, ve středověku název H a b e š e.Abaschin viz Z á v i š í n.

28Abaskove (>Abasko») neb A b a s g o v é,starověký národy Kolchidě, sídlili v záp. Kavkáze
a na pobřeží černomořském v okolí dnešníhoměsta Suchumkale, dosahujíce časem na jihaž ku řece Fasidu. Podlé starého obyčeje kol-chického provozovali obchod s lidmi prodáva-jíce zvláště sličné hochy a kleštěnce do Kon-stantinopole; zvyk tento zamezil teprve císařJustinian v VI. stol. po Kr. Jméno jejich po-znati lze ve dnešních A b c h á z e c h kavkáz-ských.
Abasson, dobrodruh původu, jak se zdá,francouzského, jenž vydával se za syna pers.šáha Súfía II. a jakési armén. kněžny a svéhočasu natropil v Paříži v polovici XVII. stol.mnoho hluku. Získav si u dvora Ludvíka XIV.přátel i peněz, odebral se do Persie, kdež svěřilse některým velmožům, a po jejich radě šelprosit sultána tur. (patrně Mahmúda IV.) zaochranu svých domnělých práv. Zprvu bylmilostivě přijat, ale když perská vláda udala


20 Abašev — A

jeho podvod, byl internován na ostrově Lem-nu; pomocí franc. konsula však unikl do Pa-říže, kdež †r. 1657. Jeho osobnost vylíčil franc.historik Roccoles, jenž ho znal z Pařížepřed odjezdem do Persie, v knize Les impo-steurs insignes (o znam. podvodnících, v Am-ster. 1683) pode jménem Sejjid-Fága, pravě,že byl dříve celníkem, což zdá se svědčitipro jeho francouzský, nikoli perský původ.

Abasev D m i t r i j N i k o l a j e v i č (* 1829— † 1880), rus. chemik, věnoval se studiu pří-

rodních věd na univ. petrohradské, načež bylr. 1854 jmenován prof. IV. gymnasia moskev-ského. Podav svou magisterskou dissertaci,otištěnou r. 1857 v »Bullet. de la Soc. Impér.
de natur. de Moscou« (Recherehes sur la disso-lubilité des liquides) a pak rusky v Moskvě1858 s názvem Izslědovanija o javlenijach vza-jimnago rastvorenija židkostej, stal se r. 1858adjunktem chemie při univ. kijevské. Pobyvr. 1859—60 na vědecké cestě po záp. Evropě,vzdal se r. 1862 svého úřadu, 1865 stal se do-centem agronomie na nové univ. novorossij-ské, při níž r. 1870 jmenován byl řádnýmprof. Napsal četné články chemické, otištěnév »Russ. Věstniku« 1864—65, v »ZapiskáchNovoross. univ.« a v »Zap. Obščestva sel’skagochozjajstva Južn. Rossiji« (1871) a vydal téžzvláštní otisk své doktorské dissertace o ka-palinách z roku 1868 O teplovych javlenijachobnaruživajuščichsja pri sojedinenji židkostej(v Oděse), k jejíž obraně napsal potom Zamč-čanija na razbor prof. Sökolova (Zap. Novor.univ. V. 7), jimiž dobyl si stolice professorské.
Abasidze, kavkázský rod knížat imere-tinských, odvozující původ svůj dle tradice od
zajatého Habešana (gruzinsky Abeši), jenž byvna konci VII. stol. ve vojště arab. vůdce Mer-vána, obdržel od gruz. cara Arčila II. (669 až718) několik aulů v léno a titul »tavadi« (kníže).Rod tento vynikal zvl. v XVII. a XVIII. stol.,čítaje se mezi nejmocnější lenníky imeret.carů a veda krvavé války s Turky, s caryimer. i druhými knížaty kavkázskými. Mezinimi zmínky zasluhují kn. P a n t a A., jenž r. 1683 byl pánem značného území v Imeretii;jeho bratr M a l a c h i j e A., jenž vzdav se kněž-ství dvakráte pojal ženu a jako c a r G e o r g i o s
Č. 6. Abatement.

vládl od roku 1701—1707 v Imeretii. Popokoření Kavkázu u-znala ruská vláda ti-tul knížecí rodu toho;jeho dějiny napsalkn. P. Dolgorukov.

Abatellement[abatelman], franc.zákaz vydaný konsu-lem franc. v levant-ských obchod. mí-stech, jímž se zapo-vídá obchod s těmi,kdož se zpěčují pla-titi své dluhy.

Abatement [ebétment], angl. s n í ž e n íz n a k u, které označuje se tím, že na erbovnífiguru rytířské osoby, která se dopustila ne-


bat-vent.

čestného skutku, k trvalé upomínce položenozvláštní znamení; na našem vyobrazení (č. 6.)označen a. černým čtvercem uprostřed štítu.

del Abati: 1) B o c c a, urozený Florenčan,známý z Danteova Pekla (XXXII. zp.), kdeždlí mezi zrádci vlasti, poněvadž zavinil po-rážku v bitvě u Montaperti (4. září 1260), kdezvítězili Ghibellini a Sieňané.

2) A., A b a t e n e b o d e l l ’ A b a t o N i c o l o, pro-slulý modenský malíř fresk (* 1512 — † 1571),provázel Primatticia do Francie a súčastnil sevyzdobení paláce fontainebleauského (1552—1571). Jeho díla vyznamenávají se št’astnýmsloučením zručnosti kreslířské a půvabu barvy.Jeho olejové malby roztroušeny jsou po rozlič-ných sbírkách; jedna z nejjemnějších, před-stavující mučennickou smrt’ sv. Petra a Pavla,
chová se v galerii drážd’anské.
Abatia R u i z e t
P a v o n, keř amer.z příbuzenstva ky-prejovitých (Lythra- rieí) a Bixaceí, sku-piny Samydeí, s li-sty vstříčnými nebo v přeslenech, bezpa-listů. Obojaké, bez-plátečné květy mají 4listý kalich, mnohotyčinek a jeden pe-stík, z něhož povstá-vá mnohosemenná tobolka. Květy sklá-dají konečné hroz- ny. A. čítá osm druhů. Děd.
Abatini G u i d o
Č. 7. Abat-jour.Ub. viz A b b a t i n i.
Abat-jour [aba-žúr] (franc. z abattre = srážeti a jour, den,
světlo denní) ve stavitelství: 1) Okno šikmopoložené, na př. při světlíku, aby světlo do- vnitř shora mohlo vnikati. (Viz vyobrazeníč. 7.) — 2) Okno opatřené šikmým bedněním,které světlo sice shora propouští, ale vy-hlídku zamezuje; oken takových užívá se přižalářích.
Abaton (řec. n e p ř í s t u p n é), původně
každé nepřístupné místo, pak místo ve chrá-mech řeckých, kamž jenom kněžím dovolenobylo vcházeti, tolik co a d y t o n.
Abatos, lidu nepřístupný ostrůvek bo-hyně Isidy a Osirida v Nilu blíže Fil v Egyptě.

Abat-son viz A b a t - v e n t.Abattant (franc.), stinidlo pohyblivé nade

dveřmi a okny k ochraně před nepohodou.Abattement [abatmAan], franc. o c h a b -

n u t í , m a l o m y s l n o s t , z m a l á t n ě l o s t. Vemluvě myslivecké v y p u š t ě n í smečky psů.

Abattis [abati] (z franc. abattr strhnouti),viz Záseka.

Abat-vent [abavAan], franc. desky dřevěnéneb olověné, v otvorech zvonic šikmo naklo-něné, jež mají jednak chrániti před deštěm avětrem, jednak dolů srážeti a sesilovati zvukzvonů, pročež někdy slovou též a b a t - s o n(srážka zvuku). (Viz vyobr. č. 8.).


Č. 8. Abat-vent.

Abat-voix —

Abat-voix [abavoa], franc. nebesa nadkazatelnou, jež mají slova kazatelova srážetidolů k posluchačům. Takováto nebesa, balda-chýn, představuje např. památná kazatel-na ve farním (býv.patriarchálním) ko-stele v Gradě v Gra-disce. (V. vyobr.č.9.)

Abatyse (abba-tissa, priorissa, prae-positissa, archiman-dritissa) jest předsta-vená v ženskýchklášteřích a ústa-vech církve římské.O p r á v n í m p o s t a -v e n í a. rozhodujív první řadě pravi-dla příslušné řeholea druhdy též kapi-tulace volební. Usta-novení práva obec-ného jsou tato: v do-bách prvních a. k ú-řadu svému povolá-vány byly volbou ko-nanou řeholnicemipříslušnými, načež zvolené potřebí bylo stvr-zení biskupského. Za říše francké bývaly a.při klášteřích královských jmenovány králem,ovšem s přivolením biskupa, který nade všemia-mi měl dozor; při řeholích biskupských a.i na dále voleny bývaly. Ačkoli za KarlaVelikého někdy, za Ludvíka pak Pobožnéhovůbec svobodná volba všech a-ší byla uzná-vána, přece v dobách pozdějších přes odporstrany církevní, odvolávajicí se k opačnýmpředpisům církevním, valně jí šetřeno nebylo:než usilovné namáhání strany hierokratickéi zde zvítězilo nad vlivem státním, vždy víceochabujícím, a od XII. století lze již svobod-nou volbu a-ší, ovšem s některými výjimkami,považovati za pravidlo. Právo a. voliti majívšechny řeholnice, které slib řeholní vykonaly.Za a-ši může býti zvolena pouze řeholnicevlastností vynikajících: musí býti pannou,pocházeti z manželství řádného, míti věk
určitý a býti určitou dobu v životě řeholním.První dvě podmínky může představený volbuřídící pominouti, poslední dvě podmínky bě-hem času se měnily. Řehoř Vel. ustanovil totiž60. rok za nutný k nabytí hodnosti abatyšské,Bonifác VIII. rok 30. a sbor tridentský konečněstanovil, že volitelnou jest pouze řeholnice,která má nejméně 40 let a která strávila nej-méně již 8 let v klášteře; není-li takové ře-holnice, zvoliti lze řeholnici vlastností vytče-ných z jiného kláštera téže řehole, ač nezdá-lise volba taková představenému volbu řídícímubýti nepříhodnou; v tomto případě, jakoži kdyby se v jiném klášteře řeholnic takovýchnenašlo, voliti lze řeholnici z kláštera přísluš-ného nejméně 30 let starou, která alespoň jižpět let v klášteře žila; k jiným odchylkámpotřebí jest papežského prominutí. Volbu a.řídí při klášteřích z moci biskupské nevyňa-

Abatyše. 21

tých biskup právem vlastním, při klášteříchmoci papežské přímo podřízených biskup jakozmocněnec papežský, a při klášteřích vyššímřeholním představeným podřízených příslušnýpředstavený. Volba děje se tajně. Za zvole-nou pokládati sluší tu, která dostane 2/3 hla-sův, jichž docíliti lze též a k c e s s e m (viz t.).A. bývaly prvotně voleny jen doživotně, po-zději, zejména od stol. XVI. na dobu určitou,nejčastěji na dobu tří let. Nejdéle do roka odedne volby obdržeti musí každá a. stvrzení,doživotně zvolená i žehnání pravidlem od tohopředstaveného, který k řízení volby jest opráv-něn, načež bývá též slavnostně uvedena v dr-žení veškerých svých práv. Odznaky hodnostiabatyšské jsou berla a pektorále (kříž náprsní).A. jsou povinovány bdíti nad zachovávánímřehole a oprávněny udělovati řeholnicím v me-zích řeholí příkazy o životě klášterním, pro-vinilé řeholnice kárati a majetek klášterníspravovati. Pouze zmocněním papežským na-byti mohou práva, udělovati beneficia klá-šteru přivtělená a uváděti beneficiáty v úřad;

Č. 9. Abat-voix.

dále mohou míti právo, vyřknouti trest su-spense nad řeholnicemi a zprošt’ovati je zá-vazků plynoucích ze slibů řeholních. A. mívaly


22 Abau —

dříve též právo zasedati a hlasovati na synodách,
zejména v Anglii. Ve všech záležitostech, vekterých ženské podlé práva kanonického ne-mohou samostatně jednati, které však přece a-šim jest vyřizovati a které snad síly jejich pře-sahují, měly a. již v dobách prvních knězeza rádce a zástupce. který se přeměnil bě-hem času v jejich officiála. Jako představenéklášterů mají a. zachovávati sídelní povinnost,jejíž prominutí jim uděliti mohou jen duchovníjejich představenstva. — Představené žen-ských klášterův u orientálů sjednocených anesjednocených nazývány jsou øgoumen»osai;právní jejich postavení neliší se valně od po-stavení a-ší římsko-katolických; zvoleným jenpotřebí jest pravidlem stvrzení vládního. NaRusi jsou jmenovány svatým synodem. — A.nazývány též představené ústavů ženskýchkatolických i protestantských, jichž členovénečiní žádných slibů. Hur.
Abau (A b a v a), rybnatá řeka v rus. Ku-ronsku, pravý přítok Vindavy, s čilou plavboudříví, 133 km dl.

Abaujtornanska zupa v hor. Uhráchv distriktu předtisském; vznikla r. 1850 spo-jením žup abaujské s tornánskou mezi župouspišskou, šáryšskou, zemplinskou, boršodskoua gemerskou; má 3331 km2. R. 1880 čítalažupa 184.699 obyvatel, u porovnání s počtemobyvatelstva z roku 1869 189.842 o 5143 čilio 2,71 % méně. Z obyvatelstva toho je 85.912mužských a 94.432 ženských, 102.177 (56—66 %)římsko-katol., 17.644 (9,78 %) pravoslavn., 260(0,15 %) řecko-nesjednoc., 6914 (3.83 %) pro-testant. augsb., 39.651 (21,99 %) protest. helv.,13.591 (7,54 %) židů. Mad’arů napočítáno 112.972(62.64 %), Slováků 53.029 (29,41 %), Němců12.304 (6,82 %), Rusínů 566 (0,31 %), lidí jinév Rakousko-Uhersku zastoupené národnosti815 a cizozemců 626. Jest větší částí hornatá,ale velmi úrodná, zavodněna přítoky Tisy:Hernádem, Tarcou, Ósvou, Idou, Bódvou, bo-hata ovocem, obilím, zeleninami (zvláště v okolíAbaujváru), výborným vínem, které zvláště sedaří v jižní, s tokajským pohořím těsně sou-sedící části a z něhož nejvíce vyniká vínoszántóské. Velmi značný je též chov dobytka amnožství zvěře. Průmyslu, kterýž záleží hlavně
ve sklářství, papírnictví, železářství, výrobě por-culánu a j., věnuje se 5,8 % obyv. a valně muslouží dráhy župu protínající: uherská státnía serovýchodní. Hory na sev.-západě aranyid-ské, na východě telkibáňské, oboje bohaté kovy,porculánovou hlinou a opály, obsahují zlato,stříbro, měd’, železo. Důležité železné doly jsouv Horních a Bol. Metzenseifech; v Aranyidcedoluje se na zlato, stříbro a antimon. Horymají podobu útvaru krasského a četné sluje,zajímavé zvláště v údolí szádeloském. Sluju Silice (též Lednice zvaná) proslulá je tím,že v ní ubývá temperatury přesně tou měrou,jakou měrou jí venku přirůstá a naopak. Mi-nerální a léčivé vody nalézají se v lázeňskýchmístech Ranku (kyselky, artézská studně), Ké-kadu (sirnaté prameny) a Rudnoku. Župa a.je rozdělena na šest polit. okresů: košický,fuzérský, gyncký, cserehátský, szikszóský a

Abaza.

tornánský. Sídlem župním je město Košices 26.097 obyv. Vedlé ní zasluhují zmínkyměstečka Szikszó a Jászó. Celkem má župaa. 279 obcí. Pro plodnost své půdy a pří-znivé poměry vůbec patří k nejlidnatějšímžupám v Uhrách. Pro svou zvláštní polohupoblíže Sedmihradska bývala v XVII. a XVIII.století hlavním jevištěm vnitřních bojů a ze-jména bojů mezi Ferdinandem a Janem Zá-polským. Bbk.

Abaujvar, t. j. A b ů v n o v ý h r a d, ves-nice v abaujtornánské župě v Uhrách s 838mad’. ob. (1880) a zbytky starého hradu králeSamuele Aby. Bbk.

Abauzit [abozit] F i r m i n (* 1679 — † 1767),franc. spisov. všestranný, zvláště theologický.Nar. v Uzes v Languedoku, ztratil již v dru-hém roce svého otce, původu prý arabského.Po zrušení ediktu nantesského 1685 odebralase s ním matka do Ženevy, kdež A. obíral sezvláště jazyky, vědami přírodními, mathemati-kou a theologií. R. 1698 cestoval Hollandskem,kdež se seznámil s Baylem,Jurienem, St.Fvre-mondem a Basnagem, v Anglii pak spřátelilse s Newtonem, který v něm shledal předníhohlasatele svých výzkumův a učinil jej roz-
sudím ve sporu svém s Leibnitzem. Od roku 1715 účastnil se A. překladu Písma sv-dofranc. Roku 1723 odmítl professuru filosofiena akademii ženevské, r. 1727 přijal místo bez- platného bibliotekáře, kterýž úřad až do svésmrti zastával. A. byl ducha bystrého, potřebměl málo. studoval velmi mnoho a měl úča-stenství téměř ve všem duševním ruchu svédoby. Napsal několik pojednání, z nichž 8vydáno bylo r. 1770 v Ženevě; souborné vy-dání vyšlo 1773 v Londýně. Jsou tu článkytheologické, historické, archaeologické, filolo-gické, kritické a přírodovědecké. Zvláště dů- ležita jest jeho studie o Zjevení sv. Jana, v níždovozuje, že záhadné dílo toto vztahuje sek Neronovi a k válce židovské. Rukopisnoupozůstalost jeho spálili dědicové, kteří byli katolíci. Srv. Senebier, Histoire litt. de Geneve,sv. III. str. 63—83.
Abava viz A b a u.Abaz, perská váha k vážení perel. něco

méně než 1 karat, přesně 145.8 mg.
28Abaza, paša bosenský. Nevraže na sult.Mustafu I. vzbouřil se předstíraje, že chce po-mstiti smrt’ sult. Osmána II. a porazil několi-kráte janičary. Vzpoury této použili muftí anáčelník janičarský, aby sesadili Mustafu a uči-nili Muráda VI. sultánem. A. stal se r. 1633velitelem armády 60.000 m., vypravené protiPolákům, byl však poražen od polského het-mana Stanislava Koniecpolského u m.Paniowců.Pak byl poslán proti Peršanům a zemřel.
Abaza, šlechtická rodina ruská (původněmultanská), z níž kromě bývalého ministra fi-nancí A-y, který nyní jest členem státní rady,pochodí několik souvěkých spisov. ruských:1) V i k t o r A f a n s j e v i č A., generál-major dělo-střelectva a spisovatel Istorije Rossiji dlja uča-ščichsja (1885) a populární Istorije Rossiji dljanaroda (1886). — 2) K. K. A., spis. činný vevojenské paedagogice. Napsal r. 1880 Knigu


Abáza-Muhammed

dlja čtenija v vojennych školach i kazarmacha spolu s N. P. Stolpjanským sestavil Knigudlja načalnago čtenija v vojskach (S. — Pb. 1871);mimo to vydal Rukovodstvo po obučeniju v na-čalnych vojennych školach. (t. 1873). — 3) Ni-kolaj Savič A. (* 1837), ruský lékař a sená-tor, autor cenného díla z oboru vojenskéhozdravotnictví Krasnyj Krest (červený kříž)v tylu dějstvnjuščěj armiji v 1877-78g. (2sv.1880 a 82 v Petrohr.) Studoval na univ. char-kovské a nabyl diplomu doktorského na mo-
skevské univ. Účastnil se jako vojenský lékařvýpravy kavkázské r. 1863; navrátiv se doPetrohradu vystoupil r. 1867 ze služby vojen-ské a byl přidělen gubernátorovi petrohr., rokna to stal se vice-gubernátorem tambovským,r. 1870 chersonským a r. 1874 gubernátoremrjazanským. Stav se r. 1876 vrchním inspek-torem Červeného Kříže, řídil v ruskotur. válce (1877—78) zdravotnický odbor při armádě du- najské a výsledkem pozorování, a zkušeností nabytých na bojišti byl uvedený spis, v němžkárá četné vady a křiklavé nedostatky ru-ského zdravotnictví, jež se mu ve válce na-skytly, a podává hojně návrhů a myšlének,jak by bylo lze jich se vystříhati. Po válcevrátil se do Rjazaně, ale již r. 1880 byl jme-nován senátorem a náčelníkem tiskového od- dělení, v kterémžto úřadě setrval do r. 1881,kdy odešel do výslužby.
Abaza-Muhammed, paša a beglerbegmerašský (ve vilájetu alepském v M. Asii) v 2.pol. XVIII. st. Účastnil se jako vojevůdce prvníválky ruskotur. za Kateřiny II., v níž zvítězil
r. 1769 nad Rusy u Chotina; na to byl usta-noven velitelem v Jenikale (nové tvrzi); alebyv obviněn ze zrady a zbabělosti odpravenbyl r. 1771.
Abazinci viz A b c h á z s k á p l e m e n a.Abazove viz A b c h á z i e.Abba, v jazyce aramejském otec; slovo

toto, jehož užil i Kristus, modle se v zahraděGetsemanské, přešlo do různých jazyků a stalose zvláště v mluvě církevní čestným názvemduchovních. Z něho vzniklo prostřednictvímřeckého tvaru ‰bbac a lat. abbas franc. abbé,německé abt a naše opat.

Abba G u i s e p p e C é s a r e, spisov. ital., nar.
v Ligurii, bojoval u Marsaly. Z četných jehobásnických plodů dlužno uvésti Arrigo, daQuarto al Volturno (Pisa 1866), dějepisný ro-mán Le rive della Bormida nel 1879 a tru-chlohru Spartaco. P.
Abbadia San-Salvadore, lázeňské mí-sto v ital. prov. sienské asi 29 km j. od Monte-pulciana s 3700 obyv.28Abbadie: 1) J a c q u e s (* 1657 — † 1727), pro-testantský theolog, stal se v 17. r. věku svéhodoktorem theologie, pak kazatelem v Berlíně,Londýně a konečně děkanem v Killaloe v Irsku.Byl výmluvným obráncem křest’anství a pro-testantismu. V díle svém La vérité de la reli-gion chrétienne (Rotterdam 1684) bojuje protiatheistům, naturalistům a socinianům. Dílo tovyšlo v několika vydáních a jazycích. V díleL’Art de se connaıtre soi-meme (t. 1692) stavílásku k sobě za základ mravouky. Ve starších


— Abbádovci. 23

létech napsal: La vérité de la religion chré-tienne réformée a Le triomphe de la providenceet de la religion (Amsterd. 1721), jež obě pro-zrazují mysl blouznivou. Histor. dílo Histoirde la grande conspiration d’ Angleterre (Lond.1696), jež jest velmi vzácné, napsal na rozkazkrále Viléma dle originálů v král. archivech.

2) Bratří, cestovatelé franc., A n t o i n eT h o m s o n d’ A., nar. v Dublině 1810, A r -n a u l d M i c h e l 1815, z francouzské rodiny.R. 1833 doprovázeli maršála Clausela do Alžír-ska, 1836 trval Antoine v Brasilii, 1837 vypra-vili se oba na výzkumnou cestu do Habeše.kdež pobyli do r. 1848. Procestovali nejenznámější sever a střed, nýbrž i jih, dotud téměřzcela neznámý. Na lichou zprávu, že byli za-vražděni, odebral se za nimi třetí b r a t r C h a r -l e s, načež s hojnými výtěžky vědeckými(ethiopskými a amharskými rukopisy, slovníkyasi 30 habešských jazyků) vrátili se všichni
do Francie. A r n a u l d odebral se r. 1853 po-znovu do Habeše a vydal potom úhrnnou zprá-vu o cestách svých s bratrem ve spise Douzeans dans la Haute-Éthiopie (2 sv. 1868) . A n -t o i n e, důležitější z obou bratří, vydával s po-čátku jen kusé zprávy v rozličných časopisechanglických a francouzských, později však uve-řejnil větší díla: Géodésie d’ Éthiopie (Paříž,1860—63), Catalogue raisonné des manuscritséthiopiens (1859), Observations relatives a laphysique du globe faites au Brésilet en Éthio-pie (1873), L,Abyssinie et le roi Theodor (1868)a slovník jazyka amariňského (amharského)(1881). V »Abhandlungen für die Kunde desMorgenlandes« (Bd. II. Heft 1. Lpz. 1860) uve-řejnil ethiopský text Hermova »Pastýře« s la-tinským překladem a několik roztroušenýchčlánků, zvl. v aktech geog. spol. v Paříži. Rov-něž jazykem baskickým obírali se oba bratří.
Abbadovci, dynastie maurská, jež vestol. XI. panovala v Seville. Tehdy chalífatkordovský, jehož zakladatelem ve stol. VIII.byl Omajjovec Abdurrahmán, rozpadl se v ně-kolik knížectví n. emírátů, jichžto střediskybyly Toledo, Sevilla, Saragossa a j. Byla todoba, o níž dějepisec španělský Gebhardt(Historia general de Espaňa III. 145) zcelapřípadně praví: »Každé město jest královstvím
a každý místodržitel monarchou.« Zakladate-lem panství rodu Abbádova v Seville bylMuhammed ben Ismáíl Abul Kásim, nejvyššísudí tamní a místodržitel, jenž r. 1026 chalí-fovi Jabjovi na porok se prohlásil nezávislýma dal si titul emíra sevillského. Dědic a synjeho Abbád al-Mutadid zmocnil se Kordovya podmanil sobě některá knížata jihošpanělská,tak že byl nejmocnějším králem muhamme-dánským na poloostrově pyrenejském. Zemřelr. 1069. Nástupcem jeho byl syn jeho Muham-med al-Mu′tamid billáh, veliký příznivec věda umění. Tomuto al-Mamún, emír toledský,vzal Kordovu, avšak Muhammed dobyl jí zaser. 1078. Jsa v nepřátelství s některými emíryšpanělskými hledal Muhammed spolků s kře-stany, zejména s Alfonsem VI., králem kastil-ským. Avšak když panovník tento, r. 1085dobyv Toleda, muhammedánům španělským

24 Abbach —

se stal nebezpečným, emírové jejich jali sezraky toužebné obraceti do Afriky k emírovimarockému Júsufovi, synu Tášfínovu. Júsuftaké vskutku jim přišel na pomoc a křest’anéna hlavu poraženi u Zaláky dne 23. řij. 1086.Zpráva o vítězství poslána do Sevilly po ho-lubici. Pohříchu zvrhl se spojenec a ochránceJúsuf ben Tášfín v podmanitele a utiskovatele.Tehdy Muhammed al Mu’tamid způsobil protiněmu vzbouření, avšak po dobytí Sevilly odvojska Júsufova musil se vzdáti 1 odvedens rodinou do Afriky, kdež zemřel v zajetí r. 1095.Dcery jeho bídně se živily přádlem, a po-tomstvo slavné někdy dynastie zaniklo bezestopy. Šra.

Abbach viz A b a c h.Abba-Jared, hora v pohoří Semienském

v Habeši 4483 m vysoká.Abbamonte viz A b a m o n t i.I b n - u l- Abbar z Valencie, literární histo-

rik arabský. Pro svoje vědomosti v historii aliteratuře, grammatice a právu, jakož i zběhlostve stilistice a rhétorice zastával důležitý úřadsekretáře u guvernérů valencijských a později,když Valencie dobyto a on do Túnisu se při-stěhoval, u dvora túnisského, kde za Mu-stansira až na vezíra postoupil. Avšak osočenbyv z účastenství ve zpouře zamýšlené, ježbásní u něho nalezenou bylo prý dosvědčeno,zavražděn jest r. 1260 z rozkazu vladařova.Napsal biografii knížat a vážených osob Špa-nělska a severní Afriky, již básnili, s ukázkamijich básní pod názvem Hullat ussijára pallium
auro praetextum (sr. Docy Notices sur quel-ques mss arab. pag. 29), jakož i dodatky k hi-storii imámů (= předních učenců) španělskýchod jednoho z nejlepších historiků ŠpanělskaBaškuála (†1172): Donum de historia imamo- rum Hispaniae (jež sama byla pokračovánímpodobného spisu Ibnul-Faradího [†1013]: Hi-storia Andalusiae a Historia poëtarum Anda-lusiae) pod titulem: Supplementum doni (3 díly).Konečně Lexicons. Bibliotheca Arabico-Hi-spana (do r. 1252) vydáno v Madridě 1886(F. Codera et Zaydin: Aben al-Abbar. Almô-cham Matriti 1886). Činnosti jeho sekretářskénáleží spis Restitutio gratiae secretariorium.o sekretářích, kteří v nemilost upadli a jimž milosti se dostalo, když sám pro neposlušnostsvoji v úřadě písařském v nemilost upadnuvčekal trestu, avšak spisem svým jej odvrá-til, a j. Dk.
Abbart (A b a r t) Franz, znamenitý so-chař švýcarský (†1863). Z prací jeho nej-známější jsou sošky Winkelriedova, za nižvyznamenán zlatým penízem, a Mikuláše vonder Flühe.

Abbas, z aramejského a b b á (v. t.), jestv právu kanonickém výrazem technickým propředstavené klášterů mužských (v. opat). Ná-zev tento v tom důvod má, že mezi předsta-veným a mezi mnichy jemu podřízenými ta-kový poměr býti má, jako mezi otcem a dětmi.Jiné názvy pro tutéž hodnost jsou: pater,maior, praelát, prior, praesul, superior, rektor,guardián. Od těchto řeholních představených(a b b a t e s r e g u l a r e s) různiti sluší a b b a t e s


Abbás.

s a e c u l a r e s, t. duchovní světské, kteří jsoucev požívání nějakého opatství, jako církevníhobeneficia, zastupovati se dávají mnichem, jakovikářem v záležitostech řeholních, a mají-li jennižší svěcení nebo pouze tonsuru, vůbec vevšech záležitostech. Hur.

Abbas antiquus a modernus jsou zdo-mácnělá označení pro dva kanonisty středo-věké. Ve spisech kanonických totiž objevujíse od konce XIII. století častěji doklady zespisovatele, názvem Abbas naznačeného, avšakjinak dosud neznámého; zdá se, že spisovateltento byl rodem Francouz, čemuž nasvědčuje
okolnost, že byl žákem Francouze Petra deSampsone, v létech 1230—60 učitele bologn-ského; spisy tohoto A-ta jsou: 1. Lecturas.apparatus ad decretales Gregorii IX.; jsou topřednášky, které spracovány jsouce na základěglossae ordinariae přihlížejí zejména ke kontro-versím a povstaly as okolo r. 1261. 2. Distinctio-nes, které se jeví býti přepracováním stejno-jmenného díla Petrem de Sampsone sepsaného.3. Apparatus ad constitutiones Innocentii IV.Když později pro kanonistu Mikuláše de Tudes-chis (Panormitanus †1453) zevšeobecněl téžnázev Abbas neb Abbas Siculus podlé jeho opat-ství v diécési messinské, nazýván tento: A b b a s m o d e r n u s nebo n o v u s, r e c e n t i o r, onenA b b a s a n t i q u u s. Sr. Schulte: Die Geschichted. Quellenu. Literaturd. kanonischen Rechts H.,str. 130 nsl. Hur.28Abbas: 1) Syn A b d - u l - M u t a l l i b ů v, strýcMuhammedův, Kurajšovec z rodu Hášimova(* v Mekce 556 — † 653). Po smrti otcově do-stalo se mu úřadu v rodině dědičného, střícisvatyně Ka′by a poutnické studnice Zemzemu.Když Muhammed začal hlásati novou víru,byl A. zprvu jeho protivníkem, ale po bitvěu Bedru (r. 624), v níž Kurajšovci poraženi aA. zachrániv život Muhammedův byl zajat,stal se nejhorlivějším hlasatelem nového učenía vlivem jeho přijala část’ Kurajšovců islám.Pomáhal též prorokovi dobývati Mekky (roku630). A. byl praotcem pozdější dynastie A bb á s o v c ů b a g d á d s k ý c h, kteří měli chalífát od roku 749 do 1258. — Syn jeho 2) I b n A. (* 619 — † 688) účastnil se roku 648 vá-lečné výpravy do sev.-záp. Afriky, načež jme- nován brzy po roce 656 guvernérem basor-ským. Již r. 661 uchýlil se však do zátišív Táifu, věnuje se zcela studiu. A. jest slavná,ač někdy velm1 pochybná auktorita tradiceislámské a zakladatel široce rozvětvené exege-tické školy prvých čtyř stol. v islámu. Byltěmužem své doby, jíž vládl duševně, politikuponechávaje silnějším. Byl bystrý a energický,ale i prohnaný. Od vrstevníků svých zván»terdžumán-ul-Kurán« (tlumočník koránu) aarabský hibr (rabbín), což odpovídá zcela směrujeho činnosti vykladatelské a dialektické. Přessvoji nespolehlivost jest však důležit jakosvědek blízký Muhammedovi a prvým dobámislámu. Vynikal také jako znalec poesie arab-ské a jako učitel. Dk.
Abbas: 1) A. I. V e l i k ý (* 1558 — † 1628),sedmý šáh z perské dynastie Súfijův, náležík nejslav. panovníkům orientálským. Byl nej-


Abbás Mirzá —

mladší syn šáha Muhammeda Chudábenda,jenž jej již v útlém mládí ustanovil správcemprovincie chorásánské. Vychovatelem a rád-cem jeho byl muršid Kulíchán, jenž použivzmatků za slabé vlády otce A-ova odebral ses princem do střední Persie, zmocnil se Kaz-vínu a prohlásil A-a r. 1586 samovládcem,zatím co otec jeho byl zaměstnán utišovánímvzpoury na jihu. Usmrtiv oba starší bratry anechtěje podléhati vlivu svého ministra dalpopraviti i tohoto, načež potlačil i vzpourupalácové gardy (kurudžijův). Hned na to pře-sídlil se z Kazvínu do Ispahánu, jejž učinilhl. městem. Upevniv svou vládu obrátil seproti nepřátelům, kteří Persii se všech stranohrožovali a jí provincie odnímali. Porazivr. 1597 Uzbeky, jejichž chán Abdulláh byl sezmocnil m. Herátu a části Chorásánu, dobylopět města toho, kdežto jeho vojevůdcové najihu pokořili Láristán i ostrovy v zálivu per-ském a na severu dobyli Gílánu a Mázende-ránu, načež A. rozšířil svou vládu dobytímKandáháru i v Afgánistáně. Nyní teprv počalzamýšlenou válku s Turky. Válče s nimi št’astněskoro až do konce života svého, odňal jimr. 1601 Azerbeidžán, část’ Armenie a Georgie,odrážel až do r. 1613 každoroční skoro útokyturecké na Eriván a Tebríz a přinutil r. 1613georgijská král. Kachetinsko a Kartalinii uznatinadvládu perskou. Rovněž Gruzii zavázalsmlouvou, aby měla panovníky domácí, alemuhammedánské, též aby následník trůnu až donastoupení svého dlel u dvoru šáhova. Slávajeho byla na sev. tak rozšířena, že i rus. mě-sta Astrachaň a Kazaň r. 1611 hodlala se mupoddati. Ovšem vítězství nad Turky nebylatak zásluhou A-a, jenž nebyl ani vojevůdcemani osobně chrabrým, jako spíše výsledkemzlepšené kázně a reorganisace armády perské,kterou provedli dva Angličané, bratří Sher-leyové. Války s Turkem protáhly se až dor. 1618, kdy sultán Osmán II. po velkých po-rážkách učinil mír, jejž však Porta porušilajiž r. 1622 vpádem do Persie. Válka vzplanulaopět, ale Turci vedli ji tak nešt’astně, že A.dobyl Mosúlu a r. 1623 i Bagdádu, tak že říšejeho, když byl pomocí anglickou již r. 1621
zničil portug. kolonii na ostr. Ormuzu v zálivu perském, sáhala až k řece Indu. Po 42letévládě †27. ledna 1628 v Kazvínu, ustanovivnástupcem vnuka svého Súfi-mírzu (vládl dor. 1642), poněvadž syna svého sám byl za-hubil. A. požíval za hranicemi veliké úcty;na jeho dvoře sídlila poselstva rozličnýchevropských i asijských panovníků. Evropanůmbyl nakloněn velice, hledě jich získati protiTurecku a chtěje zvelebiti obchodní spojeníPersie s Evropou. Ke křest’anům byl snáše-livý, méně nakloněn byl pársům a židům,sunnity pronásledoval krutě. Jakkoli snažil seustáliti pořádek v ohromné své říši, přece jižza nástupců klesala Persie opět se své výšepolitické. Povahou byl pravý despota asijský,brzy krutý, brzy laskavý. Jsa milovníkem sta-veb okrášlil Ispahán mnohými paláci, zahra-dami, průplavy atd. — 2) A. II., pravnukpřed., zvaný »Kúčik« (malý), 9. šáh z rodu

Abu-l- Abbás. 25

Súfijů (* 1632 — † 1666), jediný syn šáha Sú-fija. Nastoupiv r. 1642 na trůn ponechalvládu svým rádcům. Byl poněkud mírnější po-vahy než jeho předchůdcové, přál cizincům,zvláště Evropanům a měl ve službách mnohofranc. umělcův a řemeslníkův.

Abbas Mirza, perský princ (* 1783—†1833), druhý syn šáha Feth-Alího, ustanovenr. 1816 za následníka trůnu. Byl neobyčejněnadán a nakloněn reformám po způsobu evrop-ském. Již v mládí, jsa místodržitelem v Azer-beidžánu, snažil se reorganisovati vojsko po-mocí franc. a angl. důstojníků, založil v Te-brízu arsenál, slevárny, tiskárnu, podporovaldolování v báních atd. Jsa nepřítelem Ruskasnažil se vlivu ruskému klásti všemožné pře-kážky. Když r. 1811 počal šáh vlivem Francieválku proti Rusku, byl A. M. jmenován vrch-ním velitelem, ale přese všechnu osobní chra-brost válčil nešt’astně, tak že Persie pozbylamírem gulistánským (12. řij. 1813) svých pro-vincií kavkázských a byla nucena povoliti ru-skou vlajku na moři Kaspickém. R. 182i pod-nikl válku proti Turkům; neohlásiv jí ani pře-šel přes hranici a obléhal Bajazíd, ba jedenoddíl pronikl až k Dijárbekru. Šáh zdánlivěvpádu toho neschvaloval, ale válka trvala dále,až nedostatek peněz a tím nekázeň ve vojště,špatné zásobování a j. r. 1823 boj přerušily.Tím rozmrzen oddal se nestřídmosti a vládljako jeho předchůdce libovolně a násilně; tre-stal sice přísně loupeže ve své provincii, alenedovedl zameziti korrupci v soudnictví a vesprávě politické. Jeho pobudkou vypukla válkas Ruskem znovu r. 1826, poněvadž mínil, žeRusko na začátku vlády Mikuláše I. bude ro-zerváno; ale nenadálý vpád Peršanů byl odgen. Paskěviče a Jermolova odražen a A. M.v několika bitvách poražen, načež osobněumluvil mír turkmánčajský (22. ún. 1828), jímž
Rusko nabylo provincie armenské (Erivanu aNahičevanu) a stálého vlivu v Persii. Zanechavrad franc. a angl. přilnul k Rusku a byl takér. 1829, když ruský vyslanec a básník Gribo-jedov byl od luzy v Teheráně zavražděn, vyslándo Petrohradu prosit cara za odpuštění, i vlídněu dvora přijat. Roku 1831—32 bojoval protináčelníkům chorásánských Kurdů, což mu opět získalo obliby, ale zemřel v prosinci roku1833 náhle epidemií v Mešhedu na pochoduproti Herátu, prve než mohl tohoto důležitéhoměsta dobyti. Jeho syn Muhammed Mírzá(* 1806), nejstarší z 51 dětí, stal se šáhem posmrti děda svého šáha Feth-Alího r. 1834. —Jakkoli nadán chytrostí i zmužilostí, nedovedlse přece A. M. zbaviti všech známek krve asij-ské a, ačkoli náleží k nejznamenitějším osobámperským našeho věku, byl přece jen povrchněcivilisovaným barbarem.
A b u - l - Abbas, zvaný S a f f á h (t. j. pro-lévatel krve), zakladatel dynastie Abbásovcůbagdadských, syn Abd-ul Mutalliba, strýce Mu-hammedova se strany otcovy. Používaje vnitř-ních zmatků v říši Omajjovcův porazíl Mér-vána II., dobyl Damašku a r. 749 prohlásil sechalífem, zemřel však již r. 754. Pro svojiukrutnost nazván »Krvežíznivým«.


26 Abbás paša —

Abbas pasa, místokr. egyptský (* 1813—†1854), syn Túsuna paše a vnuk slavnéhoMehmeda Alího. Narozen v Džiddě v Hidžázuna pochodu otcově proti Vahhábitům, stráviltam svá mladá léta, načež byl vychovávánv Kahiře u děda svého, jehož přízní dostalo semu nejvyšších úřadů civilních i vojenských.Jsa 15letý stal se správcem Syrie, kterou řídilpo 3 léta, při čemž byl ve válce s Tureckemr. 1831 velitelem oddělení jízdeckého; na tostal se vrchním insp. všech provincií a ko-nečně prvním ministrem a presid. státní radyv Kahiře. Úřad ten zastával 8 let zalíbiv se jakdomorodcům tak i konsulům evrop. R. 1848stal se místokrálem. Hned po nastoupení změ-nil starý systém vládní, ne z lásky ku podda-
ným, nýbrž z nechuti k Evropanům; tak např. odstranil některé daně, přestal provádětinákladné stavby a jiné projekty, zjednodušilvýdaje státní a ztenčil vojsko; ale jinak bylhrabivý a vyděračný. S Portou žil sice veshodě, avšak když min. obchodu Artim bej,jenž pro zpronevěření utekl se do Cařihradu,a někteří příbuzní A-ovi intrikami svými jejočernili a Turecko chtělo opět Egypt samo-statnosti zbaviti, počal zbrojiti. Zakročením Anglie a Ruska a vzhledem ku převaze tur.armády podvolil se a spor urovnán pak v jehoprospěch, protože Turecko r. 1853 k nastávajícíválce s Ruskem pomoci jeho potřebovalo. Odté doby byl věrným spojencem Turecka při-spěv mu v krymské válce 15.000 m., lod’stvem azásobami. 13. čce. 1874 nalezen byl mrtev vesvém paláci; ranila ho prý mrtvice, ale spíše byldle orient. zvyku od svých milců zavražděn.
Abbası, stříbrná mince perská majícíjméno své od šáha Abbása II. (1642—1666).Dělí se na 4 šáhí a 50 jich činí perský tú-mán. Platí jako 1 tur. piastr = 10 kr. Chivskýa. jest 1/40 tely a = 10 kopejkám stř. V Gruziia Georgii zavedlo Rusko na zač. XIX. stol.a. v ceně 20 kop., dvoj — a. = 40 kop. a půl — a.= 10 kop. — Poněvadž a. snadno se otrou,neplatí se jimi větší platy v Persii dle kusů,nýbrž dle váhy.

Abbasovci, potomkové dvou různýchA b b á s ů. Pravnuk strýce M u h a m m e d o v a A b -b á s a, t. a b u l A b b á s essafíáh v čele pří-
vrženců svého praotce, A-ců v širším slovasmyslu odstrkovaných od vlády světské i ná-boženské za prvních chálífů z různých rodů,zmocnil se v Damašku nejvyšší moci politickéi duchovní a stal se praotcem A-c ů b a g d á d -s k ý c h, ježto za prvních jeho nástupců sídlovlády přeneseno bylo z Damašku do Bagdádu.Dynastie A-c ů těchto (37 chálífů) seslabilapolitickou moc svou, přepouštějíc ji různýmkrajinským knížatům (emírům) a zanikla r. 1258,když Mongolové za Húlákú, vnuka Džengíz-chánova, Bagdádu dobyli a poslední A-eeusmrtili. — Za nového věku, t. r. 1505 vzbou-řila se Persie proti Turkům za vůdce národ-ního Ismáíla S ú f í a, Bagdád sklesl na městokrajinské a I s p a h á n stal se středem novéperské říše, v níž 1586—1628 vládl A b b á s I.,praotec A-c ů p e r s k ý c h, vymřelých Abbá-sem III. r. 1736.

Abbatucci.

Abbassamento, skratek abb. (ital.), sní-žení, spuštění; v hudbě a. d i v o c e [voče],nížení, padání hlasu. Ve skladbách klavírníchoznačuje se slovem a. ruka, jež má se pod-
ložiti pod druhou.28Abbas-tuman, ves gub. kutaiské na Kav-káze, nedaleko m. Achalcychu, proslulá léči-vými sirnými, 49 ° C teplými prameny.
Abbate, ital. opat; tolik co A b b é.dell’ Abbate, rodina malířů ital., z nichž

vynikli: 1) A. N i c c o l o (* 1512 — † 1571), žák
Begarellův, usadil se v Bologni, kde nachá-zíme jeho hlavní obraz Narození Kristorov Porticu di Leoni; pro chrám sv. Petra v Mo-deně, rodišti svém, maloval obraz Umučeníapoštolů Petra a Pavla, který je nyní v ga-lerii drážd’anské. Roku 1552 povolal jej Prima- ticcio do Francie, kde setrval do smrti své aměl účastenství ve vyzdobení zámku fontene-bleauského freskami (život Odysseův v 57 po-lích a j.). Význam A-ův sluší hledati právěv tom, že náležel k umělcům, kteří přeneslisloh pozdní renaissance italské do Francie. —2) A. G i u l i o C a m i l l o , C r i s t o f o r o a C a - m i l l o, synové před., byli také malíři a pracovalis otcem svým ve Francii. E r c o l e dell’A.,Camillův syn (†1613), byl malířem v Modeně;tohoto pak syn P i e t r o P a o l o dell’A. (†1630)byl, jak se zdá, posledním svého rodu.28Abbati Josef, malíř ital. (* 1836 — † 1868ve Florenci). S počátku maloval předmětyarchitektonické, jmenovitě si liboval v zobra-zování pohledů vnitřních; později však oddalse cele malířství genrovému. Z těchto jehopozdějších maleb známější jsou Modlitba aDominikdn.
Abbatiae consistorales (lat.) jsou opat-ství, jež zadává papež v konsistoriu; roze-znávají se a. c. n u l l i u s (scil. dioecesis), jichžopatové mají tak zvanou quasi-episkopálnípravomoc nad jistým, z diécése vyňatým úze-mím, a a. c. prosté, jichž roční důchody ob-nášejí jistou sumu peněz. Jrk.

Abbatini Q u i d o - U b a l d o, malíř italskýřímské školy (* 1600—1656). Nar. v Cittě di
Castello, vstoupil v Římě do školy Arpinovy. jehož vlivem se talent jeho rozvíjel tak, žemalíř Romanelli neváhal použiti jeho pomoci při malbě výjevů ze života markrabiny Ma-tildy pro síně vatikanské. Tím vzrostla jehopověst tak, že brzy objednány u něho Zvěsto-vání P. Marie pro klášter sv. Kláry, Madonnave slávě pro kostel sv. Augustina a Nanebe-vzetí P. Marie. Za Innocence X. na rozkazkard. Cornara maloval Sv. Ducha mezi an-děly pro kapli sv. Teresie a mnoho jiných.Jako mosaicista proslavil se dvěma pracemive chrámě sv. Petra dle nákresů Cortoniových:Sv. Trojicí a Sv. Lvem. Mimo to proslavil sehistor. malbami alla chiaroscuro, které v ko-stele sv. Ducha zdola úplně zdají se býti bas-reliefy. Vynikal též jako portraitista, zvl. zda-řilá jest podobizna pap. Innocence X. A. blížíse k Arpinovi, ale jest přirozenější než tento.
Abbatis Villa viz O p a t o v.Abbatucci [-uči], jm. rodiny korsické, z níž

pochodí několik generálů a politiků francouz.:


Abbaye —

1) G i a c o m o P i e t r o A. (* 1726 — † 1812), vůdceKorsičanův a franc. generál, vynikl v bojíchs republikou janovskou, která chtěla pokořitipovstalé ostrovany vedené Pascalem Paolim,s nímž A. s počátku soupeřil, avšak vida, ženesvornost škodila by povstání, podřídil se do-brovolně a spokojil se podnáčelnictvím. Franc.ministr vév. Choiseul obávaje se, že by Angli-čané, k nimž Korsičané o pomoc volali, Kor-siku obsadili, dal si ji postoupiti r. 1768 od Ja-novanů a hraběti de Vaux dán rozkaz zmoc-
niti se ostrova. Povstalci bránili se zmužile,ale podlehli. Paoli prchl do Anglie a A. pod-dal se králi franc., načež jmenován podplu-kovníkem. Brzy však byl od nástupce de Vau-xova, hr. Marboefa, stíhán pro účast’ v povstánía odsouzen k potupnému trestu, ale korsičtístavové dosáhli toho, že kassační soud v Pro-venci rozsudek zrušil. A. byl úplně rehabili-tován, jmenován brigádníkem a rytířem řádusv. Ludvíka a r. 1793 určeno mu konventemhájiti Korsiky proti Paolimu a Angličanům.Nepořídiv ničeho, poněvadž krajané jeho drželise Paoliho proti Francouzům, vrátil se doFrancie a jmenován divisionářem v armáděital. vedené Bonapartem, ale neosvědčil se ni-kterak. Když Angličané r. 1799 z Korsiky bylivypuzeni, vrátil se do vlasti a †v zátiší u vy- sokém věku, přeživ své 3 syny, kteří padlivesměs na bojišti. Z nich nejslavnějším byl
2) C h a r l e s A. (* 1771 — † 1796), franc. di-visionář. V 16 létech vstoupil z dělostřeleckéškoly v Metách jako poručík do armády franc.,účastnil se na zač. revoluce výpravy z r. 1792jako kapitán a pak podplukovník v armádě rýn-ské a stal se r. 1794 pobočníkem gen. Pichegrua.Jeho odvážnost a bravoura vojenská byly ob-divuhodny. Vyznamenav se při prvním pře-chodu Rýna stal se brigádníkem, při druhémpřechodu Rýna (24. čna. 1796) vykonal pří-pravy svěřené mu od gen. Moreaua a přechodsám tak skvěle, že byl jmenován divisionářem;padl však již 2. pros. téhož r. v šarvátce u Blotz-heimu v boji proti Rakušanům. Na místě, kdepadl, postavil mu Moreau r. 1801 pomník, kterýbyl při pochodu spojenců k Paříži zničen, alepo čcové revoluci národní sbírkou obnoven.

3) J a c q u e s P i e r r e C h a r l e s A., franc.
ministr spravedlnosti (* 1791 — † 1857), synovecpřed., nar. v Zicavu na Korsice, stud. v Piseod r. 1808 práva a stal se za restaurace r. 1816prokurátorem a r. 1819 přísedícím soudníhodvora v Bastii. Po červencové revoluci r. 1830zvolen poslancem na Korsice a jmenován pre-sidentem soud. dvora orléanského, od r. 1839pak zastupoval Orléans v poslanecké sněmovněa byl nějaký čas i jejím předsedou, hláse sek opposici ministerstva Guizotova. Po revoluciúnorové r. 1848 jmenován od provisoria radoukassač. soudu v Paříži a zvolen v depart. loi-reském do zákonodárného shromáždění, v němžnáležel zprvu ke straně mírných republikánů,ale po zvolení Ludvíka Napoleona presiden-tem republiky stal se horlivým bonapartistoua byl z prvních, kdož projevili svůj souhlass převratem prosincovým (1851). Napoleon III.jmenoval jej za to r. 1852 strážcem velké pečeti

Abbé. 27

a ministrem spravedlnosti a v pros. t. r. sená-torem a rytířem čestné legie. Zanechal 3 syny,z nichž nejstarší

4) C h a r l e s A. (* 1816 — † 1885) byl advo-
kátem a od r. 1848 zást. gener. prokurátorarepubliky při appell. soudu pařížském. Za druhérepubliky byl r. 1849 jedním z 5 poslanců kor-sických v zákonodár. shromáždění se smýšle-ním bonapartistickým a stal se r. 1857 přízníNapoleona III. státním radou. Po pádu císař-ství zasedal r. 1872—76 ve sněmovně poslanců,haje horlivě zájmy své strany; po rozpuštění sněmovny r. 1877 byl sice opět zvolen v Sar-teně, ale při volbách 21. srp. 1881 podlehl kan-didátu republikánskému Bartholimu. Druhý syn
5) A n t o i n e D o m i n i q u e A. (* 1818—†1878) vyznamenal se v krymské válce, v nížu Sevastopole byl dvakrát raněn, stal se r. 1856
podplukovníkem, r. 1859 po válce italské (vy- niknuv zvl. u Solferina) plukovníkem a r. 1868brigádníkem. Po válce něm. — franc. r. 1871 jme-nován divisionářem a †v Nancy 25. ledna1878. Nejmladší
6) S e v e r i n A. (* 28. června 1821) byl od
r. 1852 po dvacet let poslancem korsickýmve franc. sněmovně, r. 1871 členem národníhoshromáždění. Vzdal se sice již v srpnu t. r. mandátu ve prospěch býv. ministra Rouhera,byl však zvolen v jiném okresu volebním; při nových volbách r. 1877 vzdal se kandidaturya žije od té doby v soukromí. —Syn jeho
7) J a c q u e s A. (* 26. pros. 1857) kandido-val na Korsice při volbách 4. řijna 1885 a bylzvolen od bonapartistů 26.367 hlasy, avšakvolby v tomto departementu nebyly sněmov-nou schváleny a při nové volbě 14. ún. 1886musil A. ustoupiti kandidátu republikánskému.

Abbaye: 1) Ves s 1100 obyv. ve švýc.kantonu vaudském (okr. de la Vallée) na vých.břehu jezera Jouxského, bývalé opatství pre-monstrátské; nedaleko odtud jsou hrozné slujekrápníkové C h a u d i e r e s d ’ E n f e r (Pekelnékotly). — 2) Vojenský žalář u St. Germaindes Prés ve Francii, kde 164 vězňové bylipovražděni od rozzuřených republikánů, vede-ných Maillardem dne 2. a 3. září 1792.

Abbazia viz O p a t i a.28Abbe (franc.) znamenalo původně ve Fran-
cii představeného kláštera, tedy opata. Kon-kordátem mezi Lvem X. a Františkem I. na-byli králové francouzští práva, jmenovati 225abbés c o m m e n d a t a i r e s. Tím jakož i vů-bec starší institucí t. zv. k o m m e n d (viz t.),stalo se, že mnozí mladší synové z rodinšlechtických se věnovali stavu duchovnímu,majíce bud’to jistý nárok na určitý klášteranebo doufajíce, že se jim časem takého do-stane, po případě nějakého převorství, ka-novnictví nebo jiného obročí. Jelikož všakpočet kandidátů byl opět větší nežli početobsaditelných míst, věnovala se přebývajícíčást’ a-ů vychovatelství, professuře, básnictvía literatuře, nebo žili jako domácí přáteléa společníci ve velkých domech a t. p. Byltedy a. každý mladík z lepší rodiny, kterýměl svěcení vyšší aneb nižší, často jen ton-suru (nosili černé nebo tmavě fialové roucho

28 Abbé —

s malým límcem a s určitým uspořádánímvlasů). Jak satirická poesie, zvláště komédiedoby oné ukazuje, hráli a-ové začasté vevznešené společnosti úlohu šviháků, jimž šlozvláště o to, aby si získali přízně dam a oži-vovali salony. Než i platné služby prokázaličetní jednotlivci na různých polích lidské čin-nosti jakožto učitelé, učenci, bibliofilové a spi-sovatelé (Fénelon, Saint-Pierre, Dobrovskýa j.). Po francouzské revoluci vymřel tentotypus společenský skoro docela; nyní užívá
se titulu a. ve Francii (abbate v Italii) jenze zdvořilosti v dopisech ku mladším duchov-ním. Sch.
Abbe *** (franc. A b b é t r o i s é t o i l e s t. j.abbé s třemi hvězdičkami), pseudonym abbéaMichona, pod kterým vydal několik sensač-ních románů tendence protiklerikální. Nejvícehluku způsobily z nich obsáhlé skladby Lemaudit (1863) a La religieuse (1864), které dojiných jazyků byly přeloženy. I do naší lite-ratury uvedeny pod názvy Proklatec a Jeptiškaa doznaly přes odpor strany klerikální hoj-ného rozšíření. Ve Francii romány tyto,které jsou zboží tendenční a v některýchpartiích špatně pracovány, přičítány dlouhorůzným romanopiscům. Teprve po smrti ab-béa Michona zjištěno, že on byl jejich pů-
vodcem. -cký.28Abbe [eb] C l e v e l a n d, americký astro-nom a meteorolog (* 1838 v N. Yorku), stud. v N. Yorku pod výtečnými astronomy Brüno-wem, Gouldem, Struvem a j. R. 1868 povolánbyl za ředitele observatoria do Cincinnati a1871 do Washingtonu. V Cincinnati zavedlobyčej vydávati denně telegrafické zprávy me-teorologické a předpovídati na základě jichpovětrnost na jeden nebo dva dni. Je členemnárodní akademie věd a některých společnostívědeckých, hvězdářských a meteorologickýchdoma i v cizině. Jeho astronomické, meteoro-logické a fysikální články obsaženy jsou v časo-pisech Monthly notes of the royal astronomicalsociety, Astronomische Nachrichten, The ame-rican journal of science, Record of science andindustry a v encyklopaediích.28Abbema V i l é m (* 1812), kreslíř a mědi-rytec něm., známý hlavně rytinami krajin dle obrazů C. F. Lessinga, Scheurena, Achen-bacha a j.
Abbema L o u i s e (* 1855), souvěká malířkafranc., nar. v Etampes. Mezi r. 1862 a 1867meškala s rodiči v Italii. Již od mládí jevilaživý smysl pro umění; prvním jejím učitelemmalby byl Dévedeux, později Chaplin, Hennera Carolus Duran. A. debutovala r. 1874 v pa-řížském Salonu podobiznou své matky. V násl.létech vystavila tamtéž řadu obrazů, které jízískaly všeobecného uznání. Mezi nimi vyni-kají podobizny: Sarah Bernhardtová (1876),Jeanne Samaryová (á (1879) a zvláště sl. Baretta(1880), sl. Granierová (1883) a Ferd. Lesseps(1884); dále bud’tež uvedeny z jejích maleb Sní-daně ve sklenníku (1877), Amazonka (1880), Ročníčasy (1882), Píseň odpolední (1885), Komédie,Tragédie (1886) a j. Mimo to pochází od A-yopona v divadle Porte-Saint-Martin, bronzový


Abbey.

medaillon s podobiznou Sary Bernhardtové(1878), četné akvarelly a kresby leptané (aqua-forty). Kolorit její bývá harmonický, modelacejemná, provedení vůbec jeví výrazný, origi-nální temperament umělecký.

Abben viz Aben.Abbeville [abvil], z lat. A b b a t i s v i l l a

(Alba villa): 1) Hlav. opevněné město arrond.v sommeském dep. na dráze amiens-boulogne-ské, 18 km nad ústím ř. Sommy, s 19.283 ob.(1881), živícími se hlavně obchodem (obilí, vínoa j.), pak tovární výrobou látek vlněných,zvláště sametu, sukna, koberců, plachtoviny,mýdla, zboží skleněného a cukru; má velko-lepý chrám sv. Volframa z XV. — XVI. stol.,jehož průčelí jest vzorem pozdního got. slohuzvaného flamboyantního, lyceum, bibliotéku,městské museum starožitností a přírodnin,
hřebčinec, pak přístav pro lodi námořní, jenžprůplavem spojen jest s mořem. A. byl pů-vodně obročím opata sam-ricquierského (odtud lat. jeho jméno), pak opevněn proti Nor-manům od Hugona Kapeta r. 992 a byl aždo roku 1789 hlav. městem hrabství Ponthieu- ského; 20. kv. 1259 s m l o u v o u a-skou zřeklse Jindřich III. angl. práv svých na Norman-dii a jiné země franc. ve prospěch krále Lud- víka IX. Narodil se zde skladatel Lesueur, jemuž r. 1852 postaven pomník, a básník Mille-voye. U A-u nalezeny byly velmi důležitéstarožitnosti, zejména kamenné nástroje zá-roveň s pozůstatky vymřelých zvířat; na zá-kladě těchto nálezů klade se »doba kamenná«a stáří člověka do časů mnohem dávnějších,nežli dosud se dělo. — A r r o n d. a-ský máv 11 kantonech a ve 172 obcích 134.318 ob. na1560 km2. — 2) Hrabství v Jižní Karolině v Sp.Obcích sev.-amer. s 41.000 ob., z dvou třetinčernochů, na 2764 km2. Hlavní město t. jm.má 3500 obyv.
Abbevillea O. Berg, sekce myrtovitýchrostlin se širokým kalichem z rodu Campoma-nesia (v. t.). Děd.

Abbeyc [ebbi], angl. o p a t s t v í; se slovemtím složena jsou některá jména místní, kdebývala opatství, ku př. A. —Holm, Melrose— A. aj.

Abbey E d w i n, amer. malíř, který, ač ně-jaký čas pobyl na pennsylvanské malířské aka-
demii, je spíše samoukem, nebot’ již před tímzásoboval nakladatele svými kresbami. Většinusvých illustrací provedl pro známou firmu na-kladatelskou Harper & Brothers. R. 1878 ode-bral se do Evropy, kde prodlel několik let,hlavně v Anglii. Výsledek té cesty jsou půso-bivé skizzy ze života a domova Angličanů apřekrásné illustrace k Herrickovým básním,které čas od času vycházely v »Harper’s Ma-gazine« a r. 1882 byly vydány v samostatnémsvazku. Jako všechny lepší práce A-ovy vy-znamenávají se 1 tyto kresby jemným humo-rem a cituplnou poesií. Illustroval též Keatsovubáseň Eve of St. Agnes (Večer sv. Anežky),což se mu však méně podařilo, jelikož Keatssám dosti maluje, ovšem že na úkor umělcovědovednosti. A. vytvořil také několik olejovýchobrazů, z nichž zvláště vynikají: Stage-office(V divadelní kanceláři), The evil eye (Zlé oko),

Abbiate-grass

Lady in a garden (Dáma v zahradě) a A rosein october (Růže v řijnu).

Abbiate-grasso, opevněné krajské městov it. prov. milánské, na Naviglio Grande, sta-nice dráhy hornoitalské, s krásnými chrámy,pozoruhodnými ústavy dobročinnými, průmy-slem hedvábn. a 7025 obyv. (1881, obec 10.481).R. 1167 dobyl ho císař Bedřich I., r. 1313poraženi zde Guelfové, r. 1524 Francouzové.Kraj a-ský má ve 43 obcích 116.729 ob.

Abbiati J o s e f, ital. rytec, žil v Miláněna poč. XVIII. stol. Jeho rytiny, představujícívětšinou bitevní scény, jsou velmi váženy.

Abbitibbi viz A b i t i b i.Abbo z F l e u r y ( F l o r i a c e n s i s, mylně

zvaný A l b o), světec z řádu sv. Benedikta, vyni-kající círk. hodnostář a spis. (* 945 — † 1004).Nar. poblíž Orléansu; vstoupiv do řádu bene-diktinského vynikl ve školách pařížských aremešských, kdež osvojil si povšechné tehdejšívzdělání. Pobyv dvě léta v Anglii, kamž jejbyl yorkský arcibiskup Osvald povolal, aby jejpodporoval v opravě řádu klášterního a po-kleslého vědeckého vzdělání, navrátil se doFrancie, kdež se stal opatem svého kláštera(fleuryského) a představeným tamní školy. V lé-tech 986 a 996 poslán byl od Roberta Mou-drého do Říma, kdež št’astně zažehnal hrozícípapežský interdikt; rovněž byl na několikacírkevních synodách u vysoké vážnosti a vůbec
živě se účastnil církevního života tehdejšího. Byl zabit při pokuse utlumiti vzpouru mniš-skou v klášt. La Reolle v Gascogni. A. vvni-kal v exaktních vědách, mathematice, astro-nomii a ve filosofii; též proslul svou zbož-ností a byl vřelým podpůrcem učenosti. Za-nechal díla obsahu biografického, apologeti-ckého a astronomického; zejména napsal Epi-tome de vitis pontificum (1602), Passio sanctiEadmundi regis (v »Surii vitis«), Apologeticusadversus Arnulphum Episc. Aurelianum (v Pi-thoei »Codex canonum ecclesiae«) a j. Jsavřelým obhájcem práv církevních, což muzpůsobilo dosti úkoru, napsal spis Collectiocanonum ad Hugonem et Robertum reges (vyd.1723 Mabillonem ve »Vet. Annal.«). Soubornévydání pořídil Migne Patrologiae cursus etc. —A. prohlášen za mučenníka i svatého a církev jej ctí jako divotvorce.
Abbot: 1) R o b e r t A. (* 1560 — † 1617).Nar. v Guildfordě, stud. v Oxfordě, stal sekazatelem ve Worcestru u Binghamu, králov-ským kaplanem, prof. theologie na Baliolskékolleji a roku 1615 biskupem v Salisbury.Vynikal jako professor a kazatel i jako spisov.a učenec; v theologii předčil i bratra svéhoJiřího. Spisy jeho namířeny jsou hlavně protipapežství, zvl. Antichristi demonstratio (Lond.1603 a 1608), vyd. nákladem krále Jakuba I.,který vysoce cenil spisy A-ovy. Pohrobní spisDe suprema potestate regia (r. 1619) hájí dů-razně a učeně moc i autoritu královskou protiútokům Bellarminový a Suarezovým. Z angl.jeho spisů uvádíme The mirror of popish sub-tilties (1594), The exaltation of the kingdomand priesthood of Christ, řeč na základě 110.žalmu (1601), A defence of the reformed catho-


o — Abbot. 29

lic of Mr. William Perkins (1606, 1607 a 1609),k němuž přidal spis The true ancient romancatholic a mn. j.

2) G e o r g e A. (* 1562 — † 1633), bratr před.,zasazoval se s earlem z Dunbaru o sjedno-
cení církve skotské s anglickou, při čemžsvou obratností dobyl si přízně krále Jakuba I.Roku 1609 stal se biskupem lichfieldskýma conventryjským, roku 1610 arcibiskupemcanterburyjským. A. jevil nevšední samostat-nost a ráznost, stavě se neohroženě proti ně-kterým tendencím dvora i krále samého. KrálJakub I. radíval se s ním v důležitých vě-cech státních a církevních, ačkoliv se, jakpraveno, ne jedenkráte opřel záměrům jeho.U nástupce Jakuba I., Karla I., upadl v nemi-lost a byl přinucen vzdáliti se ode dvora.Z prací literárních zvláště vytknouti sluší pře-klad bible do angl., pak histor. díla Brief de-scription of the n hole world (Lond. 1634) aHistory of the massacre of the Valteline (1631).(Srv. W. Russel, Life of George Abbot. 1777.)Rodiště jeho Guildford, kde zřídil veliký ho-spitál, dalo mu postaviti nádherný pomník.
3) C h a r l e s A., první lord C o l c h e s t e r, je-den z nejznamenitějších předs. dolní sněmovnyanglické, * 1757 v Abingdoně jako syn zámož-ného duchovního. Stud. ve Westminsteru a nauniversitě oxfordské, kdež vyznamenán byl zalatinské básně prvního roku cenou universitní,druhého roku cenou kancléřskou. Za tuto dru-hou báseň (Petr Veliký) dostalo se mu pozdějiod císařovny Kateřiny II. zlaté medaille. R. 1778cestoval A. po Švýcarech; navrátiv se stal seúředníkem soudním. R. 1795 nabídl mu vévodaz Leedsu mandát poslanecký za městys Hel-ston v Cornwallu. A. nabídnutí toto přijal.
V úřadě tomto obrátil na se brzy pozornostsněmovny svými praktickými návrhy. R. 1802byl zvolen za předsedu dolní sněmovny. Úřadtento zastával s velikou obezřelostí a obrat-ností až do r. 1817, kdy pro seslabený zrakmusil se na čas uchýliti do soukromí. Při tépříležitosti povýšen byl na barona C. se znač-nou pensí pro sebe a svého nástupce. Pozdra-viv se cestoval v létech 1819—1822 po Franciia Italii. Po svém návratu účastnil se ještěpo 7 let jako člen horní sněmovny politického života a kladl zvláště houževnatý odpor při-puštění římských katolíků do sněmovny. Ze-mřel r. 1829 na svém venkovském sídleMayfieldu. Řeči, kteréž měl jako předsedadolní sněmovny, vydal roku 1829 jeho ta-jemník John Rickman. Sr. Diary and cor-respondence of lord C. (Lond. 1861, 3 sv.), jejžvydal jeho syn.
4) C h a r l e s A., syn před., druhý lord C.(* 1798 — † 1867), vstoupil r. 1811 do vojen-ské služby námořské a r. 1860 povýšen zaviceadmirála. Mezi tím vykonal r. 1816 v prů-vodu lorda Amhersta vyslaneckou cestu doČíny, v l. 1852—58 zastával úřad generálníhovýplatčího a místopředsedy obchodního úřadua v l. 1858—59 úřad generálního poštmistra,v kterémžto postavení zvelebil poštovnictvíanglické uzavřením poštovních jednot s cizi-nou a usnadněním dopravy psaní a tiskopisů.


30 Abbotova past

5) B e n j a m i n A., americký paedag. (* ok.1763 — † 1849). Byl 50 let ředitelem Fillipsovyakademie v Exeteru (New-Hamp.) a slynuljako přední paedagog americký. Byl znalcemklass. jazyků, pevné povahy a znamenitýchzkušeností životních. Ze žáků jeho dlužnojmenovati slavné muže Dan. Webstera, Eve-
retta, Jiř. Banckrofta a j.
6) J a m e s A., angl. kapitán bengál. dělo-střelectva, proslul svou cestou z Herátu doChívy a odtud do Ruska, kterou konal r. 1839na rozkaz místokr. indického maje vyjednávatis Alla-Kulí, chánem chívským, o vojenskýchopatřeních proti Rusům, kteří tehdá pod gen.Perovským chystali se postupovati ve stř. Asii.Popis cesty té ve formě denníku Narrativeof a journey from Herat tho Khiva, Moscowand St. Petersburgh (2 svaz. 1843) obsahujemnoho zajímavých nových vědomostí země-pisných, zvláště o poříčí řeky Amu a jejímdřívějším rameni, které ji pojilo s mořem Ka-spickým. Mimo to napsal T′ Hakoorine, a taleof Maandos (Lond.). Později zastával místopodkommissionáře (od 1847—53) v okresu Ha-záře, v Pandžábu, a dle něho nazváno bylor. 1854 založené město Abbottábád (v. t).

7) H . L . A., proslul jako poručík inženýr-ského sboru Spoj. Obcí Severoamerickýchsvými pracemi hydrotechnickými na ř. Missi-ssippi. Podnětem k těmto pracím bylo usne-
sení kongressu r. 1851, aby otázka o odklizenípřekážek při plavbě jakož i nebezpečí zátopna řece Mississippi důkladně byla zodpovídánana základě zevrubného prozkoumání celéhopoříčí veletoku tohoto zejména se stanoviskafysikálního a to na útraty státní. Provedenítéto úlohy odevzdáno »Bureau oftopographicalengineers« ve Washingtonu, kteréž vyvoliloze středu svého kommissi, v jejíž čele byl kapitán A. A. Humphreys. Později přidělenbyl jemu k ruce poručík A., kterýž zároveňs Humphreysem účastnil se v řídění prací mě-řických a po celou dobu téměř dvanáctiletépráce v něm setrval. Výsledky těchto velmiobsáhlých prací sneseny a uveřejněny v díle:Report upon the physics and hydraulics of theMississippi River. Prepared by Captain A. A.Humphreys and Lieutn. H. L. Abbot. (Phil- adelphia, 1867.) Ss.
8) E z r a A. (* 1819 — † 1884), professornovozákonné kritiky a exegese na Harvardkolleji v Cambridgi (Mass.), vydal seznamknih, týkajících se budoucího života (přes5300 titulů), dále americké upravení SmithovaDictionary of the Bible (1867—70) a množ-ství jiných spisů a kritických pojednání. Byltaké ve sboru učených bohoslovců, kteří znovaprohlédli a r. 1881 vydali Nový zákon.

9) E v e l y n A., prof. v Londýně. Sepsal:Index to Plato (Lond. 1875), Selections fromGreek epic and dramatic poetry w. notes (1875),Selection from Lucian (1873), Hellenica, essayson greek poetry, philosophy and religion (1880).S Campbellem vydal Sofokleova Oidipa naKolóně (1873) s úvodem a poznámkami. Mimoto přeložil do angličiny Dunckerovy Dějinystarověku.


a — Abbott.

Abbotova pasta jest těsto připravenésmíšením kysličníku arsenového, morfia akreosotu. Slouží v minimálních částkách, ježvpraví se do dutých zubů, k umrtvení zubníchčivů. Schr.

Abbotsbury [ebotsböry], mčko. v angl.hrabství dorsetském, 60 km jz. od Dorchestruna břehu úžiny La Manche s 979 ob., vydatnýmlovem makrel, římským táborem, pohanskýmihroby a zbytky opatství r. 1044 založeného.

Abbotsford [ebots-], proslulé sídlo siraWaltera Scotta s bohatými sbírkami obrazů,starožitností, zbraní, knih a rukopisů, leží na
ř. Tweedu ve skotském hrabství selkirkském,45 km jv. od Edinburku. Pozemky kolem A-utvořily původně malé hospodářství C l a r t yH o l e a přešly r. 1811 v majetek jmenovanéhobásníka, který vzpomínaje rád časů, kdy opati(abbots) nedalekého Melrosu brodili se (ford) Tweedem, dal jim jméno A., z kteréhožto po-jmenování vznikl asi omyl značně rozšířený, žeprý A. býval původně klášterem. S počátku vy-stavěl malou villu, západní křídlo nynější bu-dovy, později, když jmění jeho rostlo, připojilk ní ostatní části zámku. Tak vzrostl malebný,nepravidelný zámek různých slohů skotských,jemuž ne bez příčiny se říká »romance z vápnaa kamene«. Co rok přichází sem hojně na-vštěvovatelů. (Viz vyobr. č. 10.)
Abbotshall [ebotshól], obec v skot. hrab.fifeském na zátoce Forthské s 6435 ob. (. (1881);rybolov, výroba plátna a flanelu.

Abbots-Langley [ebotslanglé], město
v angl. hrabství hertfordském s 2600 obyv.,35 km od Londýna, rodiště papeže Hadriana IV.(Mik. Breakspeara), má papírny a pensijní důmknihkupců angl.28Abbott [ebot]: 1) J a c o b (* 1803 — † 1879),plodný spisovatel americký, jenž záhy nabylveliké oblíbenosti doma i za mořem netolikosvými přednáškami The young christian a Thecorner-stone, nýbrž i hojnými knížečkami škol-ními, libujícími si nejvíce v oboru dějepisném.Působil nemálo zvláště těmito plody, vykláda-jícími dějiny vůbec methodou biografickou ařízenými hlavně zásadami náboženského vy-chování na jiné spisovatele pro mládež. A. bylstřídavě kazatelem a ředitelem škol; literatuře oddal se cele od r. 1851. Mnohé z jeho nábo-ženských a vychovatelských rozprav byly pře-loženy do cizích jazyků. Spisků jeho čítá sena 300 sv.
2) J o h n S t e v e n s C a b o t A. (* 1805—†1877), americký historik a spisovatel nábo-ženský, studoval bohosloví v Andoveru, načežstal se farářem ve Worcesteru, později v Rox-bury a posléze v Nantucketu, kde roku 1844vzdav se správy duchovní oddal se literatuře.Bylt’ již r. 1833 vydal The mother at home(Matka v rodině) a krátce na to The child athome (Dítě v rodině), kteréžto čistě vychova-telské spisy došly v obecenstvě co největšíobliby a přeloženy do několika evropskýchjazyků. Od roku 1851—55 uveřejnil v »Har-per’s Monthly Magazine« The history of Napo-leon Bonaparte, brzo potom Napoleon at St.Helena, Correspondence of Nap. and Josephine,


Abbottábád —

History of Napoleon III. aThe French revolution of
1789, v nichž proti angl.zvyku poněkud výstředně ve-lebí oba franc. císaře, hlavněNapoleona I. Kromě tohonapsal A history of the civilwar in America (Dějiny ob-čan. války v Am.) 1863—66,dále Lives of the presidents(Životopisy presidentů) 1867,Histories of Austria, Russia,Spain and Italy a pojed-nání o Bedřichu Velkém:The history of Frederickthe second (r. 1871). Zají-mavé předměty a živostslohu pojistily mu širokévrstvy čtenářstva, ale soud-ným historikem se hruběneosvědčil.
3) L y m a n A., syn Ja-
kubův, * 1835 v Roxury,Mass., studoval původněpráva a vydal se svýmibratry B e n j a m i n e m (nar.1830) a A u s t i n e m (* 1831)několik spisů právnickýcha pod pseudonymem společ-ným B e n a u l y tendenční ro-mán Conecut Corner. Po-zději však obrátil se ke theo-logii a byl duchovním kon-gregační církve. R. 1871 vy-dával týdenník »Illustratedchristian weekly«, r. 1876 až1881 společně s H. W. Bee- cherem »Christian union«. Napsal mnoho spisů nábo- ženských, od roku pak 1882píše kommentář k Nov. zák. (posud 4 díly).
4) E d w i n A., angl. paedag. a spis., získalsi zvláště o literaturu vzdělavatelskou velikýchzásluh školními učebnicemi, z nichž The Shake-spearian grammar pokládá se za nejlepší dílo,
pojednávající o řeči Shakespearově. Narozen1838 v Londýně, kdež byl správcem městskéškoly a později kazatelem university cambridge- ské a oxfordské. Arcibiskup canterburský udě-lil mu (1872) v uznání jeho zásluh o školstvítitul D. D. (doktora theologie). Mimo kázáníCambridge sermons (1875) a Oxford sermons(1878) vydal Through nature to Christ (Příro-dou ke Kristu) 1877, Bacon and Essex. A sketchof Bacon, s earlier life (1877) a mnohé jiné spisyobsahu náboženského.
Abbottabad: 1) Okres v severním Pandž-ábu, má na 1827,84 km2 135.486 ob. (1881). —2) Město novějšího původu v témže okresu,161 km vých. od Pešáveru. Obyvatelstvo dlecensu 1881: 2151 Hindů, 1649 muhammedánů,306 Sikhů, 83 jiných, v celku 4189, jež bydlív 918 domech. Nalézá se tam vojenská po-sádka indické armády.

Abbozzo (it.), první návrh díla plastickéhovolně od ruky z hlíny, vosku, nebo jiné měkkélátky věrně dle přírody zhotovený


Abbreviatura. 31

Č. 10. Abbotsford.

Abbreviatori (lat.) nazývali se ti úřed-níci papežské kanceláře, jejichž úlohou byločiniti z podaných žádostí stručné výtahy a poučiněném rozhodnutí papežském zhotovovatikoncepty listin a listů, zvláště takových, kterése od obyčejných formulářů odchylovaly. Bý-valo jich 72 a dělili se na v y š š í , n i ž š í ana e x a m i n á t o r y. Prvních bylo 12 a směli
jako preláti nositi oděv fialové barvy, dru-hých bylo 22 a do třetí třídy náleželi ostatní.Těmito posledními směli býti též laikové,jimž dovoleno bylo ženiti se. Elr.
Abbreviatura (ital.), skratek; v písměnotovém užívalo se jí k ušetření místa i času,a dělo se to jednak v notách samých, jednakve slovech označujících rychlost pohybu, způ-sob přednesu a j. V moderním tisku hu-debnin se již neužívá abbreviatur notových.Slovní skratky hudební nejčastěji se vyskytu-jící jsou: at. — a tempo; c.8 -coll’ ottava;D. C.-dacapo; D. S.-dal segno; F. forte;ff.-fortissimo; fp.-fortepiano; fz.-forzando;M. M.-Mälzelův metronom; mf.-menoforte; p. — piano; pf.-piu čili poco forte;rit. — ritardando; s. — sinistra; sf.-sforzando;s. t. — senza tempo; tr. — trillo; u . c.-unacorda; v . s.-volti subito a j. v.


32 Abbreviatury —

Abbreviatury viz S k r a t k y.Abbt T o m á š (* 1738 — † 1766), prostonár.

filosof něm., zvláště v éthice a aesthetice čin-ný, méně v učitelství akademickém než ve spi-sovatelství. Ve svých populárních spisech o smrtiza vlast’ a zásluze jeví se jeho snaha osvě-covati. Celkem vzešla filosofie jeho ze školyLeibnitz-Wolffovy i patří A., jako přátelé jehoEuler, Mendelssohn a Nicolai, mezi o s v í c e n c e.Spisy jeho jsou více mravoučného než meta-fysického obsahu; dojem jejich na tehdejší
dobu byl značný. Mimo díla již citovaná uvá-díme ještě Beiträge zur angemesseneren Be-handlung der Geschichte, kdež se pokouší o prag-matické a s vyššího stanoviska pojaté vyličo-vání dějin. A. řadí se tím k Voltaireovi a Her-derovi; zásluhou jeho jest, že obrátil pozor-nost k účelům, kterých má býti dějinami provzdělání ducha a mysli dosaženo. O vytvoření a vytříbení německého slohu má A. zásluhytrvalé. Herder, nástupce A-ův v úřadě, takéliterárně cítil se mu blízkým, a postavil mu pomník ve svém spise Über Th. Abbts Schrif-ten. A. nar. 25. listop. 1738 v Ulmu, studovalv Halle theologii, byl r. 1760—65 prof. ve Frank-furtě n. O. a Rintelu, konečně konsistoriálnímradou v Bückeburku. Po smrti A-ově vydalspisy jeho Nikolai: Vermischte Werke (Berlin1768—81 6 sv.). Srvn. Nikolai Ehrengedächt- niss Th. Abbts (Berl. 1767).
Abbub, a b b ú b á (slovo aram.), hudebnínástroj, jehož užíváno při slavnostech nábo-ženských (hebr.úgáb); flétna pastýřská, píšt’ala,jež zhotovovala se z rákosu nebo z kovu (mědi,železa). Hlas její přirovnává seku hlasu lkají-
cích. Od slova toho odvozují se lat. ambubajae(Hor. Sat. I. 2. ambubajarum collégia), jež bylyženypotulné, živící se hrou na píšt’alu a-u. Dk.
ABC, první tři písmena abecedy a dlejmen jejich název knížek, z nichž se děti učilyprvopočátkům čtení. Česky říkalo se abecedář.

ABCdaria, vl. S p i l a n t e s A c m e l l a L .(Acmella mauritiana Pers.), rostlina na Am-bomě, Ternatě a j. ostrovech asijských ro-stoucí, jejíž ostrá št’áva hojí kurděje. Listy akořen této rostliny dávají učitelé tuzemští žvý-kati dětem, aby oblomili jazyk jejich ku vý-slovnosti hlásek.

ABC-klub, jméno přijaté republikánskýminadšenci v Paříži, kteří usilovali o zlepšenístavu nuzných (abaissés). Jejich povstání z 5.června 1832 bylo 6. června krvavě potlačeno.Tyto události vylíčil Viktor Hugo ve svýchBídnicích (1862).

A-B-C process (Sellarův process) jestv Anglii obvyklý název zvláštního způsobuzpracování městských výkalů. Jméno obdrželod hlavních přísad, jichž při tom se užívá.Jest to kamenec (alum), krev (blood), dřevěnéuhlí a jíl (charcoal, clay). První pokusy pro-vedeny v Leamingtonu, v Crossnessu a Leedsuv létech sedmdesátých. Systém ten byl velmičasto zkoušen, odporučován, nyní však až naměsto Aylesbury v Anglii opuštěn. Mimo ty třipřední součásti hmoty čistící bývaly přidáványtaké jiné látky: magnesie, manganan drasel-natý, pálená hlína, kuchyňská sůl, uhlí zvířecí


Abdalonymos.

a j. Čtyři libry té směsi (přesně v poměrechpředepsané) smísí se s 1000 galony vody odpad-né. Největší část’ látek organických i jiných ne-čistot srazí se ke dnu, a voda odplývající jestprý čista, bez zápachu, tak že může do vod
tekoucích odváděna býti. Ssedlina se zdviháze dna nádržek pumpami a znova s vodaminovými promíchává, což pět až šestkráte opa-kováno býti může. Pak se přidává k masseněco kyseliny sírové, aby se ammoniak zadržel,massa se suší a užívá se jí za hnojivo. Po-slední zkoušky, v Aylesbury od professora De-wara provedené, nejsou příliš odporučující prosystém ten. Hjš. Rn.
ABCtuorium, ABCturium též abgatorium,část’ obřadu při svěcení nového kostela. Papež
Řehoř Vel. ustanovil totiž, aby biskup světěkostel napsal na podlahu dvakrát A B C; po-zději biskupové však psávali celou abecedulatin. a řecky a to v levo od vchodu ku hlav.oltáři na podlaze popelem posypané Výklad: aby věřící dobře si zapamatovali, co slyší. V některých liturg. knihách zove se tato alfa-beta a b e c e n a r i u m.
Abd, arab. s l u h a 1. ve vlastním slovasmyslu jako o t r o k a sice mužský otrok (nyníužívá se slova toho o č e r n ý c h otrocích na-proti slovu mamlúk, známé i u nás mameluk,jehož užívá se o bílém otroku); 2. přeneseně-sluha a ctitel boha, na př. a b d - u l l á h sluhaAlláhův, a b d - u r - r a h m á n sluha slitovníka,a b d - u r - r a h í m sluha milosrdného, a b d - u l -h á m i d sluha chváleného, a b d - u l - m e d ž í dsluha slaveného, a b d - u l - a z í z sluha mocného,a b d - u l - v a h h á b sluha dárce atd. Dk.

Abda, prov. marocká na záp. pobřeží, sev.od ústí ř. Tensifta, sídlo kmene arab. t. jm.
Pobřeží její jest pusto a pokryto písčitými pa-horky, uvnitř však jsou některé úrodné a dobřevzdělané krajiny: hlav. město S a f í leží při moři.
Abdal: 1) Arab. mn. č. slova b e d í l = zá-stupce; v theologii muslimské značí určitéctnostné osoby, jimiž bůh jako svými zástupci
na zemi udržuje a řídí tento svět, který proto nikdy není bez nich. Umře-li některý, na-stoupí na jeho místo jiný, kterého bůh z ostat-ního lidstva ustanoví. Jest jich celkem 70,40 připadá na Syrii, 30 na ostatní země. Ale nikdo na světě nemůže udati, kdo jimijsou a kde se nalézají, ježto to jediné bohusamému známo. Příchod a-a ze Sýrie po-kládají muslimové za znamení soudného dne.Vedlé tohoto obecného výkladu a-ů jest i vý-klad jiný, dle kterého jest jich toliko sedm,zástupců a nástupců sedmi Muhammedemuznávaných proroků. — 2) Člověk jakýsi,který nadšen láskou k bohu divy konal. Per-šané nazývali ho d í v á n e i c h u d á (= blázenboží). Příkladu jeho následovala potom řadajiných, jež lid bez rozdílu za svaté pokládá.Odtud nabylo slovo to významu světce nebdervíše. Dk.
Abdali v. A b a d á l i o v é a D u r á n i o v é.Abdalonymos (řec. z orient. abd-aloním,

t. j. sluha bohů), potomek starého král. rodusidonského. Jsa chud živil se zahradnictvíma donášením vody. Alexander Vel. jmenoval


Abdank —

jej r. 332 před Kr. králem sidonským a daro-val mu nejen město s okolím, ale 1 část per-ské kořisti.

Abdank nebo H a b d a n k, jméno erbu pol-ského, který má v červeném poli stříbrné zna-mení latinskému W podobné. Nad přílbou jestkoruna a nad ní táž litera. (Viz vyobr. č. 11.)Dle pověsti vznikl za války Boleslava III. Křivo-ústého s něm. císařem Jindřichem V. Kdyžcísař ukazoval vyslanectvu Boleslavovu svépoklady, Jan hrabě z Góry, přední jeho člen,hodil do nich svůj zlatý prsten, načež prýJindřich řekl: »Hab Dank«. Odtud přijal Janz Góry. když mu byl erb udělen, pro svůjrod jméno Habdanků neb Skarbků (skarb =poklad). Mimo zakladatele z rodu toho vy-nikli: 1. L a m b e r t (†1101), syn Michala hra-běte z Góry, jenž byl po sv. Stanislavu kra-

Č. 11. Abdank.

kovským biskupem; 2. S k a r b i m i e r z, hraběz Góry, hejtman Boleslava III. a vojvoda krakov-
ský, přispěl r. 1109 valně k vítězství na Psím poliu Vratislavi. Zapleten jsa ve spiknutí se Zbi-gniewem, nevlastním bratrem královým, bylpozději uvězněn a oslepen; 3. M i c h a ł , hraběz Góry, jenž r. 1114 založil v Lublíně klášterbenediktinský; 4. R u s ł a w, hrabě z Góry, zakladatel kláštera cisterciáckého v Sulejově nadPilicí. — K erbu A. náležejí rodiny Abakano-wiczů, Andronowiczů, Ankwiczů, Beynartů,Choriňských, Dermontů, Doliniaňských, Ey-girdů, Leszczyńských, Małachowských, Skarb-ků a j. Klr. red.
Abdank, vesnička v Čechách, 6 d.,34 obyv.něm. (1880), okr. hejtm. Kaplice, okr. a býv.dom. Vyšší Brod (11/2 hod. jz.), obec Schön-felden, fara Kaplice (Kapelln).

Abdelic viz H a b d e l i ć .Abd-el-Kader v. A b d - u l - K á d i r.

28Abdera (ëAbdhra), řecká osada ve staro-věké Thrákii, nyn. P o l y s t i l o, při ústí řekyNésta, založená kolem r. 650 př. Kr. S po-čátku trpěla útoky barbarských Thrákův, aždostalo se jí posily od Tejanů, před Peršanyustupujících (r. 543). Za Dareia upadla též A.pod svrchovanost perskou, vstoupila po po-


Abdiáš. 33

rážce Xerxově do délského spolku a zmohut-něla velice výnosným obchodem. R. 376 př.Kr. byli Abdérští od Triballů poraženi tak roz-hodně, že odtud jejich politický význam pře-stává. Místní samosprávu zachovala A. až dostředověku. V A-ách zrodili se filosové Démo-kritos a Protagoras, jakož i dějepisec Heka-taios; přes to požívali Abdérité pověstistarověkého Kocourkova. Příčina toho neníznáma. Pšk.

Abderite, obyv. A b d é r, viz A b d é r a.Abderos (ëAbdhroc), syn Hermův a milá-

ček Hérakléův, hérós epónymos thráckéhoměsta Abdér. Od koňů thráckého krále Dio-méda, jež mu Héraklés, ubíraje se do bojes Bistony, svěřil k opatrování, byl roztrhán;na počest jeho založil pak Héraklés městoAbdéra a ustanovil mu hry pohřební, kteréAbdérité rok co rok slavili. Vý.

Abdest (perský výraz pro arab. wuzü) jeMuhammedem zavedený způsob umývání se
(tváře, rukou po lokte, hlavy a nohou po kot-níky) před modlitbou (Kor. V. 8). Umývání děje se dle podrobných předpisů vodou, anení-li této neb je-li nezdravá, prachem nebopískem. Význam jeho záleží ve smytí všeli-kého hříchu s těla a má dle výroku Muham-medova platnost jako polovice víry a klíčk modlitbě. U větších mešit nalézají se zvláštní nádržky neb i studny určené k tomuto nábo-ženskému umývání. Při větším poskvrnění, ježtheology muslimskými výslovně se vypočítá-vá, jest nutným mytí celého těla (gusl), usta-novené v Kor. V. 9. Tradice ustanovuje i jináumývání, založená ne na předpise božském,nýbrž na předpise nebo příkladu Muhammedově(gusl masnún = umývání tradicí zavedené)při přestoupení k islámu, před modlitbou pá-teční (= neděle muslimská) a o velkých slav-nostech, po mytí mrtvoly a puštění krve. Dk.
Abdias (hebr. Abdijjá čili Obadja t. j. slu-žebník, ctitel Jehovy): 1) Čtvrtý v řadě 12 ma-
lých proroků. Působil okolo IX. stol. př. Kr.,s určitostí však nelze toho udati. Zůstavil posobě kratičké proroctví o 1 kapitole pouzes 21 verši, v němž Edomitům pro jejich ne-přátelství k národu židovskému předpovídázkázu a tomuto budoucí jeho oslavení. Jrk.
2) A. skladatel knihy Historia certaminisapostolici, který se vydával za jednoho ze 72učenníků Kristových a tvrdil, že obcoval s Je-žíšem, že následoval sv. Šimona a Judu doPersie, kdež od nich byl učiněn prvým bi-skupem babylónským. Kniha ta sepsána prýpůvodně hebrejsky a přeložena později do ře-čtiny a latiny. Rukopis její našel a vydalW. Lazius; byla v XVI. stol. tak oblíbena, ževyšla šestkrát tiskem. Brzy však vyšlo najevo, že jest to dílo podvržené, pocházejícínejpozději ze III. stol.; bylo ho užito při sklá-dání Zlaté legendy (Legenda aurea).

Abdias J a n, starší Jednoty čes. bratří,nazývá se r. 1584 »jedním ze služebníků Páněpředních«. Když o synodě sležanské (1584)Jakub Prušák, mládenec pobožný, učení pilný,nenadálou smrtí byl zachvácen, A. učinil nadním kázání. Byl výborný znatel hudby a pěv-


34 Abdicatio —

cem obce bratrské, zemřel 24. června 1588v Přerově.

Abdicatio: 1) A. l i b e r o r u m (‚pok™-ruxic), v řeckém právu se vyvinuvší z a p u -z e n í dítěte za jistých podmínek, kteréž všakdo práva římského nepřešlo. Srov. o tom Herr-mann, Lehrbuch der griech. Privatalterthü-mer. — 2) A. t u t e l a e, starořímské právok odmítnutí úřadu poručnického, testamentemuloženého, o němž však se kompilace Justi-nianova nezmiňuje. Kr.

Abdikace (z lat.), o d ř e k n u t í , v z d á n í s en ě č e h o: 1) V e s t á t n í m p r á v u má zvláštnívýznam a. trůnu se strany vladaře v monar-chii dědičné. Kdežto totiž v republice a v mon-archii volební při a-i hlavy státu novou vol-bou snadno náprava se zjedná, vyskytá sev monarchii dědičné ta obtíž, že, poněvadžřádem posloupnosti napřed přesně jest stano-veno, kdo ve případě uprázdnění trůnu má na-stoupiti, a poněvadž tento řád posloupnostijest zákonem ústavním, každé pošinutí po-řádku v příčině té stanoveného vyhledáváoněch náležitostí, jakých třeba, aby platněk místu přišel zákon vůbec a zákon ústavnízvláště. A poněvadž a-í pošinutí takové snadnomůže přivedeno býti, při nejmenším však jíse skracuje doba vlády resignujícího vladaře,jenž ve smyslu zásad práva veřejného k vládějest netoliko oprávněn, nýbrž i zavázán, žádáse ve státu konstitučním k a-1 vůbec souhlasuzastupitelstva lidu a vyhlášení její ve formězákona. Pročež byla také uherským zák. čl.3. z r. 1867 a. císaře a krále Ferdinanda, ježbyla se stala r. 1848, dodatečně schválena abylo zároveň ustanoveno, že budoucně a. jen sesvolením uherského sněmu bude uskutečněna.Ústava zemí předlitavských nemá ve příčiněté výslovného ustanovení; poněvadž záležitostta nebyla říšské radě výslovně vyhrazena, jestmíti za to, že a-i by slušelo provésti za sou-hlasu sněmů zemských. Pžk.

A. nazývá se obyčejně pouze dobrovolné slo-
žení důstojenství vladařského. Avšak i když slo-žení to vyvoláno jest zevními donucujícími okol-nostmi, ku př. nešt’astným výsledkem válečnýmaneb neschopností vésti vnitřní neb zevní zále-žitosti říšské směrem, k jehož zachování vla- dař se byl zaručil, kdy tedy složení důstojen-ství vladařského se jeví následkem mravníhodonucení, mluví se o a-i. Příklady a. jsou ze-jména v novější době dosti časté i náleží semv XIX. stol. zejména a. cís. Františka II. (1806),Karla IV. Španělského (1808); Napoleona I.(1814 a 1815), kr. Karla Emanuele, ViktoraEmanuele i Karla Alberta Sardinských (1802,1821, 1849), kr. Ludvíka I. Bavorského (1848)a j. Někdy děje se a. ve prospěch jiného členapanující rodiny; takovou jeví se a. kr. Karla X.i Ludvíka Filipa (1830, 1848), císaře Ferdi-nanda Rakouského (1848), král. Isabelly Špa-nělské (1870) a j. -l.
2) V c í r k e v n í m p r á v u bylo druhdysporno, má-li místo a. papežova. Bylo totižk tomu ukázáno, že k resignaci hodnostářecírkevního zapotřebí jest přijetí její vyššímorgánem, což při a-i papežské vzhledem ku


Abdón.

postavení jeho v církvi možné není. Spor ten
však rozřešen byl výrokem papeže BonifáceVIII. r. 1299 (c. I. de renuntiatione, in Vito I. 7) ve srovnalosti s dosavadní praxí v ten smysl, že papeži volno jest kdykoli vzdáti se úřadusvého. A. papežů udála se celkem třikráte;resignovali totiž: Řehoř VI. (1046), Celestin V.(1294) a Řehoř XII. (1415). Pžk.
Abdikovati (z lat.), o d ř í c i, v z d á t i s en ě č e h o .

Abdomen (lat.) viz B ř i c h o.Abdominales, ryby b ř i c h o p l o u t e v n é,

které na rozdíl od ryb h r d l o p l o u t e v n ý c hmají druhý pár okončin-ploutve-na břiše.Tvoří první skupinu ryb m ě k k o p l o u t e v -n ý c h a náleží k nim většina našich ryb do-mácích.

Abdominalia, skupina korýšů svijono-hých (Cirripedia), jež zahrnuje v sobě tvaryvesměs cizopasné.

Abdominalnı plethora viz P ř e k r v e n í
ú t r o b b ř i š n í c h.
Abdominalnı pory (pori abdominales):1) Párovité otvůrky dutiny tělní, vyskytující
se u ryb kruhoústých, některých žraloků, ně-kterých ryb kostnatých, u krokodilův a želv. U mihule jest na př. otvůrek ten nepárovitýza řití ústící, u některých žraloků dvojitý, ji- ným zcela schází. Velmi veliké jsou otvůrky ty u sklenošupinatých ryb (ganoidů), rovněžza řití ven ústící, kdežto u Protoptera bud’v pravo, bud’ v levo jediný kanálek pod řitíven se otvírá. U obojživelníkův docela schá-zejí a vyskytují se opět u želv a krokodilův.Dle všeho svědčí otvůrky břišní o velmi dáv-ném původu, a mnozí morfologové vidí v nichzbytky zadních prvoledvin (segmentových or- gánův), jimiž pohlavní produkty na venek vycházely, jakož děje se dosud skutečněu ryb kruhoústých. — 2) Nepárovitý otvor peribranchiální dutiny čili atria (odtud takéatriální otvor zvaný) u kopinatce (Amphioxus)a sumek (ascidií).
Abdominalnı pulsace viz T e p v n a d -b ř i š k u a T e p á n í s r d e č n i c e b ř i š n í.

Abdominalnı tehotenstvı v. T ě h o t e n -s t v í m i m o d ě l o ž n í.

Abdominalnı tyf viz T y f s t ř e v n í.
Abdominoskopie (abdomen-břich,
skope¿n-vyšetřovati) nazývají Francouzi vy-šetření dutiny břišní, aby se choroba v danémpřípadě určila. Vyšetřování děje se hlavněproklepáváním, by plynatost jednotlivýchmíst stanovena byla, k čemuž se pojí pro-hmatávání stěn břišních za příčinou zjištěníabnormního odporu. Peč.

Abdon (ctitel): 1) Syn Hillálův, 10. soudceisráélský (dle kn. Soudců 12, 14—15) z Píra-thónu v krajině Efraim, soudil lid po 8 let. —2) A. M a r t i n (Přerovský), starší bratr JanaBlahoslava. Byl »muž šlechetný a učený, kte-rýž okolo tří let byl v kolleji v Královci, kdežslýchal slavného Jiříka Sabina«. Potom »v naší(t. wittemberské) kolleji židovskému a řeckémujazyku s pilností se učil« dle slov Filipa Me-lanchtona. Jednota vyslala jej r. 1549 do Krá-lovce na učení, »aby se v potřebách pilných


Ibn Abd rabbihi —

Jednotě hoditi mohl«; nedočkala se však ovoceučenosti jeho. Jen píseň Mocný všech věkůkráli v kancionále šamotulském známe odněho. A. nar. 1529 v Přerově. Počátkem r.1555 vrátiv se z ciziny, v Ml. Boleslavi oše-
třoval Arnošta Krajíře v poslední jeho nemoci;r. 1557 zřízen ve Sležanech (na Mor.) na kněž-ství a poslán do správy duchovní do Prahy,kdež 8. břez. 1561 zemřel a pochován u sv.Jindřicha. Nápis na hrob složil mu mistr Ezromz Wittemberka a br. Jiří Strejc.
Ibn Abd rabbihi (arab. sluha pána svého)* 860 v Kordově, propuštěnec rodiny Omaj-jovců, výtečný básník (zvl. satirický), filologa historik, †940. Napsal Alykd alfaríd (šňůraperel) o 25 knihách (50 dílů) nadepsaných jmé-nem některé perly neb některého drahokamu,obsahu hlavně historického a státovědeckého.Vydáno ve 3 dílech v Buláku 1876. Výtahy odF. Fresnela, Lettres sur l’histoire des Arabesavant l’Islamisme (Paris 1836), dále Journalasiatique 3. Serie III. — IV. Vydal i AnnályKördovské a sbírku svých básní ve 20 sešitech,jichž však neznáme. Dk.

Abducens oculi (lat.), o d v á d i v ý č i vo k a. Čtvero svalů přímých a dva šikmé zpro-středkují veškeré pohyby oka. Svaly přímé,a sice sval přímý horní (musculus rectus su-perior), sval přímý dolní (m. r. inferior), svalpřímý vnitřní (m. r. internus) a sval přímýzevnější (m. r. externus), kdyby účinkovaly sou-časně a výhradně, pošinuly by celé oko nazad hloub do očnice. Oproti tomu sval šikmýhorní (m. obliquus superior) a sval šikmý dolní(m. o. inferior) kdyby účinkovaly výhradně,účinkovaly by protičinně a pošinuly by celéoko ku předu. Účinkujíce současně drží soběobě skupiny rovnováhu. Pomocí těchto svalůmůže oko veškeré možné pohyby okolo svéhootáčecího bodu vykonávati, aniž se tentopošine. Sval přímý zevní a sval šikmý hornímají své vlastní čivy, které jimi vládnou (jeinnervují), a sice sval přímý zevní čiv odvá-divý (nervus abducens), sval šikmý horní čivkladkový (n. trochlearis); všechny ostatní svalyoční innervuje čiv okohybný (n. oculomotorius).Sval přímý zevní, nejdelší ze všech přímých,vychází jako ostatní přímé z hloubky očnice
od fibrosního kroužku kolem čivu vidmého senalézajícího, běží podél zevní stěny očnicovéa objímaje oko připevňuje se na bělimě sesvou šlachou as 6 mm širokou ve vzdálenostiasi 7 mm od kraje rohovkového. Čiv odvádivý,který výhradně sval přímý zevní innervuje,má své ústřední jádro na zpodině čtvrté du-tinky mozkové, jest však pravdě podobno-aspoň k tomu ukazují experimenty Hitzigovy,Ferrierovy, Hensenovy a Völkrsovy, rovněžjako klinické zkušenosti Grassetovy, Bram-wellovy, Haddonovy a j.-že od jádra ještědále centripetálně ke kůře mozkové vláknaběží, kde by se pak teprve vlastní centrum a-ntui ostatních oko hybných nervů nalézalo a jádra nazpodině měla by pouze význam interpolova-ných ganglií. Kde by však korové centrum a-ntuleželo na povrchu mozkovém, dosaváde vy-zkoumáno není. Od jádra a-ntu vycházejí pak

Abducens oculi. 35

centrifugálně vlákna, která běží skrz příklopa most Varolův, na jehožto zadním okraji v rýzemezi ním a proudlouženou míchou vynikají anerv odvádivý tvoří, který pak ku předu běží,do splavu sklípkovitého vniká, až konečně skrzhorní štěrbinu očnicovou vstoupí do očnice,kde k mediální stěně přímého zevního svaluběží, zde se štětcovitě ve větvičky rozpadá,které do příslušného svalu vnikají. Sval přímýzevní otáčí oko na zevní stranu proti spánku,sval přímý vnitřní jest jemu protičinný.

O b r n a a b d u c e n t u (paralysis abducentis)jeví se především jako neschopnost svalupřímého zevnějšího stahovati se a proto ne-může se oko otáčeti v tu stranu, kam je svalotáčí, totiž na stranu zevní spánkovou. Přiúplné obrně hledí oko nemocné něco málo dovnitř působením napjatého protičinného svalupřímého vnitřního. Zkoušíme-li oko nemocnésamo o sobě a dáme-li mu hleděti na před-mět na zevní stranu ponenáhlu se pohybující,nemůže ho oko sledovati, nýbrž stojí nepo-hnutě ku předu obráceno.

Namáhá-li se pacient, by co možná před-mět sledoval, činí oko malé, nepatrné pohybyna stranu zevní, ne však přímo zevně, nýbržstřídavě zevně nahoru a zevně dolů a pak seopět vrátí do původní své polohy. Tyto ne-patrné oscillatorní pohyby nejsou výsledkemstahování se ochrnutého svalu přímého ze-vnitřního, nýbrž pocházejí od obou svalů šik-mých, které se, ač marně, vynasnažují chy-bějící pohyb oka na stranu zevní nahraditi.

Zkoumáme-li obě oči současně a dáme-lijim hleděti na předmět na straně zevní od okaponenáhlu se pohybující, shledáme, že okozdravé neustále pohyb předmětu sleduje, kdežtooko se svalem ochrnutým zůstane nepohnuté,následkem čehož objeví se nám sbíhající (í (paraly-tické) šilhání, které se stává tím značnějším, čímdále předmět, na který oči hledí, ve směru ze-vním se pohybuje. Zároveň objeví se při téžezkoušce u pacienta dvojité vidění předmětu,čili diplopie, kterou nám pacient tím snad-něji a jistěji udati může, když mu při téžezkoušce dáme před oko zdravé tmavoviolovésklo a za předmět, kterým zkoušíme, upotře-bíme ve tmavé prostoře hořící svíčku, kterou
ve vzdálenosti několika stop od pacienta po-hybujeme ve směru ochrnutého svalu. — Dvo-jité vidění povstává tím, že obraz předmětuna zevní straně ochrnutého oka se nalézají-cího v témž oku nepadá na místo přímého vi-dění, na ústřední jamku totiž (jelikož svalzevní, který by oko tak otočeno měl, aby opti-cká osa ku předmětu směřovala, nemůže sestáhnout), nýbrž na mimoústřední část’ sítni-covou, a sice v polovině vnitřní, tím dál odústřední jamky, čím dále se předmět na zevnístranu vzdaluje; jelikož pak při projekci vnitřnípolovině sítnicové odpovídá zevní polovinaobzoru, vidí ochrnuté oko druhý obraz před-mětu na zevní straně obrazu, který zdravéoko na pravém místě pozoruje, jelikož ležív jeho optické ose a obrázek v sítnici padána ústřední jamku. Z toho vysvítá, že dvojitéobrazy při obrně a-ntu musejí býti stejno-

Č. 12. Dvojité obrazy při obrně abducentu. *) Obzor při obrněabducentu na oku levém. Obzor při obrně abducentu na oku

pravém.

36 Abducen

jmenné (homonymní), že totiž, t ý k á - l i s eo b r n a a- n t u p r a v é h o o k a , n a p r a v és t r a n ě s e n a l é z a j í c í o b r a z o d p o v í d áp r a v é m u o k u , l e v ý o b r a z l e v é m u o k u ,o p a č n ě p a k , j e d n á - l i s e o o b r n u a- n t uo k a l e v é h o. Rovněž tak jest pochopitelno,že čím dále se předmět ve směru svalu ochr-nutého, tedy na stranu zevní pohybuje, tímvíce se obraz oka chorého od obrazu oka zdra-vého vzdaluje. Nalézá-li se předmět v horizon-tální ploše. stojí oba obrazy v stejné výši ajsou k sobě rovnoběžné. Nalézá-li se předmětnad horizontální plochou, tu obraz zdravéhooka něco málo diverguje, opačně pod horizon-tální plochou něco málo konverguje a zdá sezároveň státi v prvním případě o něco málovýše, v druhém o něco málo níže než obrazoka chorého. V horizontální ploše počínají přiúplné obrně dvojité obrazy přesně ve středumezi oběma očima, výše pak o něco pozdějiproti chorému oku níž, něco dříve blíže zdra-vého oka. (Viz vyobr. č. 12.)

Čára tedy, která dělí polovinu obzoru, v kte-ré se dvojité obrazy vidí od oné poloviny, kdejest zachované normální jednoduché vidění,není kolmá, nýbrž běží s hora dolů poněkudšikmo se strany choré ku straně zdravé. Zjevten snadno se vysvětluje z fysiologické diver-gence, když hledíme nahoru, a podobné kon-vergence optických os, když hledíme dolů.

Pomocí hranolu, jehožto lomivá hrana obrá-cena jest dovnitř, můžeme mezeru mezi obě-ma obrazy zmenšiti, a upotřebíme-li dosti sil-ného hranolu, oba obrazy splynou a nastane
jednoduché vidění, což se snadno vysvětlí,když si vzpomeneme, že při obrně a-ntu po-vstává obraz předmětu na straně ochrnutéhosvalu se nalézajícího na vnitřní části sítnice;když pak přiměřený hranol paprsky ve směruk zevnějšku odchýlí, padnou opět na místopřímého vidění, na žlutou skvrnu a ústředníjamku totiž, a musí nastati jednoduché vidění.Dle síly hranolu, kterého jest třeba, aby obaobrazy splynuly, můžeme posouditi stupeň od-chylky oka ochrnutého. Na oku zdravém mů-žeme pozorovati tak zvanou druhotní odchylku,když je zastřeme tak, abychom přece postraně je pozorovati mohli, a dáme hleděti
*) Polovina obzoru, v které se dvojité obrazy obje-vují jest čárkována; polovina pak, kde jest zachovánonormální vidění, jest bílá. Obrazy oka zdravého, předkteké dává se barevné sklo, jsou červené (na obrázkunašem černé), obrazy oka chorého bezbarevné.


s oculi.

pouze oku ochrnutému na předmět na stranězevní se nalézající; tu oko zastřené udělá ná-padně velký pohyb ve směru ochrnutého svalu.Tato druhotná odchylka vysvětluje se tím, žesval ochrnutý má potřebí velmi silného im-pulsu, aby poměrně nepatrný pohyb oka zpro-středkoval, jelikož pak innervace na obě očipřenáší se současně a stejnoměrně, odpovídásoučinný sval zdravého oka na tak silný im-puls nepoměrně velmi velkým pohybem čiodchylkou oka zdravého. Na oku chorém pak,přikryjeme-li zdravé, pozorujeme chybnou pro-jekci. Má-li se pacient rychle dotknouti prstemjistého předmětu, mine se s cílem tímto ašt’ouchne vedle na stranu zevní. Má-li se pa-cient rychle přiblížiti k jistému předmětu (sezavázaným zdravým okem), mine se vždy s pra-vým směrem a přibližuje se vždy v oblouku,jehožto konvexita odpovídá vždy směru ochr-nutého svalu. Zjev ten vysvětluje se tím, že po-suzujeme nevědomky polohu předmětu v pro-stoře dle síly innervace, které příslušný svalk fixaci jeho má potřebí; jelikož pak svalochrnutý mnohem silnější innervace potřebuje,nežli by k stejnému výkonu potřeboval, kdybybyl zdráv, promítá nemocný předmět v pro-stoře mnohem dále ve směru ochrnutého svalu,tedy na stranu zevní.

Následek chybné projekce jest v i d m á z á -v r a t’, která povstává tím, že pacient pošinujecelý svůj obzor ve směru svalu ochrnutého.Závrat’ vidmá jest zvláště při čerstvých pří-padech obrny a-ntu velmi značná a pro pa-cienta trapná a dostavuje se, at’ se již hledíoběma očima, či pouze chorým. Aby se pa-cient chybné projekce a vidmé závratě comožná zbavil, zvyká si otáčeti celou hlavuve směru ochrnutého svalu; malé předmětypak drží v oné polovině obzoru, v které viděníjeho jest jednotné. Trvá-li obrna a-ntu dlouho,dostaví se obyčejně u svalu protičinného, totižu svalu přímého vnitřního, skrčelost (contrac-tura), málokdy jen se nedostaví. Pak jestodchylka oka dovnitř ještě mnohem patr-nější, dvojité vidění rozšíří se na celý téměřobzor a vůbec veškeré příznaky obrny a-ntustávají se ještě mnohem intensivnějšími a jas-nějšími. Skrčelost tato může setrvat, i když
obrna a-ntu se znenáhla vyléčí, a pak mámepřed sebou obraz, který se téměř neliší odnohsledového (konkomitujícího) šilhání. Přineúplné obrně a-ntu (paresis abducentis) po-tkáváme se s týmiž příznaky, jen měrou mno-hem mírnější, obmezenější.
Pohyb oka na stranu zevní spánkovou nenínemožný, nýbrž pouze obmezen; na hranicipohyblivosti dostaví se svrchu uvedené kolí-savé pohyby; dvojité obrazy vznikají při fixacipředmětu ku straně zevní se pohybujícíhomnohem později atd. Konečně nemůžemeopominouti zmíniti se o zdánlivé vrozenéobrně a-ntu, která podmíněna jest úplnýmnedostatkem svalu přímého zevního, kde pakveškeré příznaky, jak jsme je pro obrnu a-ntubyli vylíčili, více méně úplně se shledávají.Případy takové popsány jsou od Seileraa Mauth-nera. Oproti tomu může býti také opravdová


Abducen

obrna a-ntu bud’ jednostranná neb oboustrannávadou vrozenou, jak to ve dvou případech Har-lan (Transact. of american society 1885 str.-48) uvádí.

Příčiny obrny a-ntu mohou býti velmi roz-ličné. Mohou to býti škodlivosti velmi různéa různého původu, které účinkují na čiv od-vádivý od jeho mozkového centra za celéhojeho průběhu mozkem na zpodině lebečníočnice až k jeho rozvětvení na svalu přímémzevním.

Chceme-li tedy poznati příčinu obrny a-ntu,musíme přede vším rozpoznati místo. na kte-rém čiv poškozen jest. Existuje-li, jak jest pravdě-podobno, v kůře mozkové centrum pro pohyboka, mohou to býti různá onemocnění nebzměny v kůře mozkové v té které části její,které by mohly zaviniti obrnu a-ntu, a mybychom takové kausální momenty musili na-zývati centrálními korovými čili kortikálními.S jistotou víme, že různé processy chorobnéprobíhající v krajině, kde se nalézají jádraa-ntu, totiž na zpodině čtvrté dutinky moz-kové, mohou vésti k obrně týchž čivů; ta-kové obrny bychom pak jmenovali ústřednímijádrovými čili nukleárními. Dále mohla by býtipoškozena vlákna, která by nutně spojovatimusila hypothetické sice ještě, avšak velmipravděpodobné kortikální centrum s jádrya-ntu, a my bychom takovou obrnu musilijmenovati vláknovou čili fascikulární a sicevláknovou vnitřní. Dozajista pak mohou utr-pěti úraz vlákna, která z jádra a-ntu vynikajícek zadnímu okraji mostu Varolova pronikají,aby tam v příslušný čiv se pojila. Též takováobrna slula by vláknová či fascikulární, avšakzevní. Dále může poškozen býti čiv již hotovýv dosti dlouhém svém průběhu vnitrolebečnémna zpodině lebky od zadního okraje mostuVarolova skrze splav sklípkový až ku štěrbiněočnicové horní. Takové obrny jmenujeme zpo-dinové čili basilární. V dalším pak průběhuv očnici samé mohou opět účinkovati na čivodvádivý různé, více méně hrubé škodlivosti,které podmiňují obrny zvané očnicové čiliorbitální. Konečně rozeznáváme periferní obrnya-ntů a mluvíme o nich, když žádné jinépříčiny ani mozkové, ani basilární, ani očni-
cové dokázati nemůžeme, a máme pak zato, že vlivy atmosférické, jako průvan, na-chlazení atd. jsou jich příčinou. Rozpoznánítěchto obrn periferních neb rheumatickýcha-ntu posud nedají se bezpečně stanoviti.Ačkoliv se totiž popírati nedá, že následkemškodlivostí svrchu uvedených obrny a-ntu po-vstati mohou, z toho právě čivu nejčastěji sepozorují, který se brzo a snadně vyléčí; po-zorujeme oproti tomu případy, kde za léta re-cidivy se dostavují, které onemocnění ústřed-ního nervstva zahajují, tak že předchozí obrnu,kterou jsme za rheumatickou rozpoznali, nyníza první příznak processu tabetického neb po-stupující obrny pokládati musíme. Z toho pa-trno, že při rozpoznávání obrny rheumatickémusíme býti velmi opatrni. Podařilo-li se námrozpoznati místo, kde jistá škodlivost na nášnerv účinkuje, a víme-li tedy, že máme co

s oculi. 37

dělati s obrnou mozkovou či basilární, či očni-covou neb periferní, běží dále o to, abychomrozpoznali v druhé instanci jakost té škodli-vosti, která obrnu způsobuje. Co se o b r nm o z k o v ý c h a-ntu týká, z nichžto nejdů-ležitější jsou jádrové čili nukleární, shledáváme,že příčinou bývá nejčastěji onemocnění mozkusamého nebo míchy, a to zánět nitroblánydutinové, sclerosa mnohonásobná, zánět ve-doucí rychle k úbytu gangliových buněk, pakúbyt míchy atd, dále pak výlevy krevní bud’samostatné neb následkem úrazu. Ve vzácnýchpřípadech nádory, zvláště granulační, jako například diagnostikoval Féréol r. 1880 za živatuberkulosní nádorek v jádru a-ntu a krátcena to de Vincentiis totožný případ; v oboupřípadech byla správnost rozpoznání po smrtipitváním dokázána.

O b r n y b a s i l á r n í mívají pak nejčastějiza příčinu zánět plen mozkových, a to obme-zený zánět podlebice na zpodině mozkové, pakzánět omozečnice basilární, s kterým se nazákladě tuberkulosním u dětí často potkávámea to tak, že v dětském věku objevující se diplo-pii vždycky téměř za znamení ominosní po-kládati můžeme; rovněž může též basilárnímeningitis u vzrostlých bud’ úrazová, bud’ do-časná k obrně a-ntu vésti; dále záněty okost-nice, úmrt’ kostí a tvoření se výkosti na zpo-dině lebky; rovněž tak výlevy krevní do zpo-diny dutiny lebeční; pak různé nádory pravé,jako granulační nádory tuberkulosní, přijičnéa lymphomy; dále onemocnění cév na zpo-dině mozku, výdut’ jich a obliterující záněttepen; konečně onemocnění nervu samého,tak zánět a-ntu, jak ho Mendl v jednom pří-padě po diphtherii shledal; šedá degene-race atd.

O b r n y o č n i c o v é týkají se zřídka kdya-ntu samotného, nýbrž obyčejně trpí toužeškodlivostí více nervů, často všechny, tak žeobrna a-ntu jest částečný příznak obrny ce-lého oka, čili o p h t h a l m o p l e g i e. Příčinypak obrn očnicových mohou býti velmi různéa to především zánětlivé processy v očnicisamé, jako zánět vaziva očnicového, zánětokostnice očnicové, úmrt’ a hnilina kostí očni-cových, pak zánětlivé onemocnění dutin ve-
dlejších, jako jest dutina čelní, nosní a High-morova; dále výlevy krevní do očnice, oedemočnice a emphysem očnicový; dále těžkéhnisové záněty oka; fascie Tennonovy, athrombosa vén očnicových; potom úrazy oč-nice a cizí tělesa do ní vniklá; pak vše-liké novotvary, cizopasníci Cysticercus, Echi-nococcus, Lucilia, Filaria; pak pulsující vý-hřez oka; konečně různá onemocnění čivu od-vádivého samého v očnicovém průběhu odhorní štěrbiny očnicové až ku svalu a one-mocnění a úrazy téhož svalu přímého ze-vního. C o s e k o n e č n ě o b r n p e r i f e r n í c hči tak zvaných rheumatických týče, již svrchujsme se zmínili, že škodlivostí je způsobují-cích přímo neznáme a připisujeme vinu vli-vům atmosferickým. Také obrny zvratné (re-flexní), z neuralgií orbity neb okolí jejího po-vstalé čítáme k obrnám periferním. Když jsme

38 Abdukce — Ab

byli rozpoznali, na kterém místě jistá škodli-vost na nerv působí, a také dále jakost téžeškodlivosti postihli, zbývá nám ještě v někte-rých případech v třetí instanci rozpoznati vzdá-lenější příčinu povšechnou té které škodlivosti.Nejčastější z těchto posledních příčin obrnya-ntu bývá poznána příjice. Jak se Graefe jižr. 1858 vyjádřil, jest dobrá polovice veškerýchobrn svalů očních zaviněna příjicí. Dnešní do-bou můžeme tvrditi, že číslice ta jest vzataještě příliš nízko a že dozajista 60 %, ne-livíce, všech případů jsou původu příjičného.Onemocnění příjičné co zánět mozku nervuokostnice kosti nervu, snad i svalu a tvořeníse hliv může umístěno býti bud’ v mozku sa-mém, neb na zpodině lebky neb v očnici.

Jakožto vzácnou poslední příčinu obrnya-ntu můžeme uvésti tuberkulosu ve dvou pří-padech nukleárních, kde skutečně rozpoznánabyla, jak jsme se již svrchu zmínili, častěji cozánět blan mozkových. Dosti často shledá-váme obrnu a-ntu při diphtherii. Také v prů-běhu úplavice byly pozorovány obrny a-ntuzvlášt’ od Galezowského a Hirschberga. Rov-něž při onemocnění pyaemických a septicae-mických. Při otravě olovem pozoroval Wads-worth jednou obrnu a-ntu. Ze různé úrazynásledkem výlevů krevních a zánětů po nichse dostavujících jak v mozku, tak na zpodinělebky neb v očnici obrnu a-ntu zaviniti mo-hou, samo sebou srozumitelno. O rheumatismuco příčině obrn periferních jsme již mluvili.Samo sebou pochopitelno, že v předmětu taknesnadném a často zmotaném ne vždy podaříse nám v rozpoznávání proniknouti až k po-sledním příčinám, že zůstaneme často na půlcestě státi, ba že již v první instanci rozpo-znání místa, kde škodlivost na náš nerv pů-sobí, potkáváme se dosti často s obtížemi ne-překonatelnými.

Co se léčení obrny a-ntu týče, musí, a topředevším, podařilo-li se nám poznati poslednípříčiny její, čeliti proti těmto. Tak kdyžjsme poznali příjici co poslední příčinu, mu-síme ihned zavésti energické léčení protipří-jičné; byla-li to diphtherie, léčení roborující;shledali-li jsme úplavici neb jiné celkové one-mocnění, musí se léčení říditi dle pravidel,
jak je pro tyto nemoci vnitřní lékařství udává.Při obrnách rheumatických zavádíme oby-čejně léčení diaforetické a derivantia, jako jsouvesicantie, veratrin a strychnin zevně. Vnitřpak kali jodatum a natron salicylicum atd.Když jsme téže poslední příčině byli vyhověli,neb když žádné neznáme, neb žádných do-statečných účinků v léčení zavedeném jsme senedopracovali, přikročujeme k léčení přímémua tu rozeznáváme:
1. L é č e n í p a l l i a t i v n í pomocí mdlýchskel, kterými choré oko zakryjeme, neb po-mocí brejlí hranolových, které dvojité obrazyspojí; tím sice obrny nevyléčíme, zbavímevšak pacienta soužící ho diplopie a závratividmé.

2. L é č e n í e l e k t r i c k é a to s počátku oby-čejně proudem indukovaným, později proudemstálým, a to bud’ přímo na ochrnutý sval účin-


dula Marko.

kujíce, jak Schulz a Szokalski odporučují, cožvšak jest méně radno, neb cestou reflexní, po-drážděním čivu trojklaného, jak se obyčejněprovozuje, kde klademe jeden pól na čelo,druhý na tvář. Ve mnohých případech dodě-láme se léčením elektrickým skvělých výsledků,musí se však provádět opatrně a nesmí se pře-háněti, jelikož přílišné dráždění účinek opět ničí.

3. L é č e n í o r t h o p a e d i c k é zakládá se nanechuti oka proti dvojitým obrazům a pudujeho je co možná spojit. Provádí se pomocíhranolu. Nejdříve vezme se hranol, který obaobrazy pohodlně spojuje, pak se přechází po-stupně k hranolům slabším, kde se pak svalvší silou namáhá, by blízké obrazy dvojité spo-jil, a tak se cvičí a sílí. Také při tomto léčeníjest opatrnosti potřebí: je-li hranol příliš slabý,sval více unaví nežli posílí; je-li příliš silný,ponouká sval protičinný ku stáhnutí se, od-chylka stává se větší, místo menší. Javal upo-třebil k orthopaedickému cvičení známky, kte-rou přes hranici jednotného vidění do pole
d v o j i t é v i d ě n í postupně dál a dál pošinuje.Szokalski konečně udal k tomu účelu zvláštníapparát, v kterém hlava pacientova jest upev-něna a může o určitý počet stupňů otáčenabýti, na protější stěně pak nalézá se čára,která ku cviku slouží.
4. L é č e n í o p e r a t i v n í jest na místě, kdyžjiž dlouhý čas byl uběhl, žádné léčení k cílinevedlo a nelze více žádného zlepšení očeká-
vati, zvláště, když dostavila se kontrakturasvaluprotičinného. Je-li odchylka malá, 3—4 mm,stačí proříznutí svalu protičinného, je-li značná,5—6 mm, musíme mimo to sval chorý poši-nouti ku předu. Také při operativním lé-čení jest opatrnosti potřebí, zvlášt’ aby se ne-operovalo příliš brzo, jelikož by se státi mohlo,že by konečně obrna se později vyléčila,a pak následkem operace povstala odchylkaopačná. Schl.
Abdukce (z lat. abducere, odváděti), od-chýlení, odtažení, zove se v lékařství pohybjednotlivých údů směrem od plochy dělící tělona dvě souměrné poloviny. Na ruce i nozezove se a. pohyb prstů, jímž od středního prstuse odchylují. Peč.

Abduktor (lat.), o d c h y l o v a č, zove se
sval, jehož činností vzdaluje se úd od středníplochy. Peč.
Abdula Marko, hlavní knez požarevackénahie za řekou Moravou. On a Stevan Dobrn-jac, knez téže nahije, spolčili se s pašou ture-ckým v Bělehradě, jenž oba neodvislými kneziuznati slíbil, jakož i se spahy, načež oba kne-zové Miloši Obrenovići, který r. 1817 odevšech knezů v zemi jako »vrhovni knez« byluznán, později však příkrým zasahováním dopravomoci jejich, zvláště strany vybírání daní,mnohé proti sobě popudil, poslušnost vypově-děli. Z jara r. 1821 vypukla malá vzpoura(»Abdulina buna«) v Požarevci, kterou nastrojilas sám paša bělehradský Marašli-Alf, kterýpodobně, jako to byl učinil v zemi Boliv Asii, zchytrale a s počátku se zdánlivou po-volností chtěl Srbsko úplně podrobiti a v po-slušenství přivésti, za kterýmž účelem různice


Abd-ul-azíz — A

mezi Srby rozněcovati usiloval. (Srov. VukKaradžic: Gradja za srp. istoriju našega vre-mena str. 174—180.) A-ovo spiknutí vyzradilMilošovi Miljko Petrović, nejmladší bratr haj-duka Veljka, načež Miloš vyslal neprodleněozbrojené mužstvo proti povstalým okresům;avšak Marašli-Alí vytrhl s vojskem jim na po-
moc, předstíraje, jako by bouři potlačiti chtěl,načež Miloš prohlédnuv jeho záměr, pohrozilmu všeobecným povstáním v zemi, bude-li semíchati do těchto věcí. Poněvadž pak tehdážprávě řádilo v Multanech a Valašsku spolčení»hetaerie«, paša obávaje se, aby snad Srbovés Ypsilantim se nespojili, s vojskem odtáhl.Pravilt’ knez Miloš v dopise svém ze dne 12.dub. 1821, daném Marašliovi, že ukořistil ja-kési listiny a proklamace, z nichž zřejmo, žeA. a Dobrnjac byli umluveni se spiklenci ve Valašsku. (Archiv srp. učenog družstva, č. 802až 803.) Po odchodu tureckého vojska byliodbojní knezové se svými přívrženci pokořenia krutě pokutováni. (Srov. Gradja za istorijukraljevine Srbije. Vreme prve vlade knezaMiloša Obrenovića. Priredili J.Petrović Nik.J. Petrović. Knjiga I. od g. 1815—21.) Kle.28Abd-ul-azız: 1) Druhý místokrál arab. veŠpanělsku (†715). Provázeje otce svého Músu,vojevůdce chalífa Valída I., do Španělska, do-byl provincie Jaënu, Murcie a Granady aporaziv Theodomira, prince visigotského,u m. Kartagény dobyl Tarragony, čímž do- vršeno částečné dobytí pyrenejského polo-ostrova. Když však otec jeho byl odvolán, ne-chtěl A. uznati vrchní vlády chalífa Sulejmána,začež byl prohlášen za odbojníka, z nařízenítéhož chalífa pak při modlitbě v mešitě pře-paden a na útěku zavražděn.
2) A., syn Muhammeda bna-Saúda, šejchVahhábovců na konci XVII. stol., podrobilzmužilostí a obratností kmeny dotud nepřá-telské sektě Vahhábovců, tak že brzy velelznamenité síle 120.000 mužů. Pašu bagdád-ského Sulejmána, který byl vládou tur. protiněmu vyslán, porazil r. 1797 na hlavu, zmoc-nil se přepadem m. Kúfy, kde se chová hrobAlího, prorokova zetě, a brzy na to dobyli Mekky. Ale 13. ledna 1803 byl zavražděnfanatickým Peršanem a moc Vahhábovců zni-
čena již za nástupce jeho Abd-ulláha Vahhá-bovce.
3) A. (* 1830 — † 1876), sultán turecký,syn Mahmúda II. nastoupil po bratru Abd-ul-Medžídovi vládu 25. čvna. 1861. Též on, po-dobně jako jeho předchůdce, vzbudil na po-čátku svého panování naděje v lepší obratpolitiky turecké. Potvrdil opravná nařízenísvého bratra, snížil civilní svou listinu z 75na 12 mil. piastrů a povolal svobodomyslnéministry k řízení záležitostí říšských. Alevšechny dobré úmysly a naděje v něj kladenérozbily se o jeho nestálost, nedůvěru a nedosta-tek bystrozraku.Jako předchůdce jeho promrhalohromné sumy v manévrech, nádherných stav-bách, cestách a honbách, až konečně prohlá-sil r. 1875 státní úpadek. Úspěchy jeho pano-vání jsou nepatrné a spadají na vrub ministrůFuáda a Alího pašů, za nichž potlačeno po-


bd-ul-Hámid. 39

vstání na Krétě 1866 a kteří přinutili Řecko,že se musilo vzdáti podporování povstalcůkrétských. Fuád paša doprovázel také sultánana cestě po záp. Evropě, kterou A. první z pa-
novníků tur. podnikl a jež přinesla říši jenchvilkové zlepšení poměrů. V Bosně a Herce-govině vzniklo povstání, Valašsko a Multanyodpadly. Po smrti jmenovaných dvou ministrůdostala se ku vládě strana staroturecká s vel-vezírem Mahmúdem Nedímem v čele; r. 1871spor mezi stranou mladotureckou a staroture- ckou zostřil se, když A. se pokusil starotu-recký seniorátní řád o nástupnictví zrušiti av panující dynastii zavésti nástupnictví dlepráva majorátního, v ostatních státech evrop-ských platného. Zápletky ty, jakož i bídný stavříše na venek a uvnitř způsobily povstání liducařihradského proti Mahmúdu Nedímovi, jejžmusil A. 11. května 1876 propustiti. Noví hodno-stáři Husejn Avní, Midhát, Sulejmán a j. při-nutili A-a v noci z 29. na 30. května 1876,aby se vzdal trůnu a zavraždili jej dne 4.června t. r. C.
Abd-ul-bakı, A b u l - m a h á s i n (* v Mekcer. 1281 — † 1342), výtečný filolog arabský. Na-
psal výtah z velkého biografického díla ibnChallikánova Úmrti mužů slavných a děje ná-čelniků doby, připojiv 32 biografie nové. Psali dějiny grammatiků, výtah ze slovníku Džau-harího, též historii Jemenu. Dk.
Ibn Abd-ul-barr, Arab španělský (* 979,†1071), slyšel v Kordově nejvýtečnější do-mácí a cizí učence a stal se nejslavnějšímučitelem tradice na západu, maje zároveňvýtečné vědomosti v právech, genealogii adějinách. Ze spisů jeho, jež posud jen v ruko-pisu se nalézají, nejdůležitější jest Snůška vše-
obecná, týkajici se poznáni druhů prorokových;mluví tu v pořádku abecedním o 3500 druhůprorokových. Spis Ozdoba schůzi a důvěrnikhodujiciho obsahuje anthologii básní a zábav-ných vypravování i věnován jest vladaři al-Muzaffarovi. Dk.28Abd-ul-Hamid: 1) I. (* 1725 — † 1789),sultán turecký, syn Ahmeda III., nastoupil vládupo svém bratru Mustafovi III. r. 1774, ztrávivpodlé starého obyčeje celých 43 let v serájiv úplné odloučenosti od světa, v nějž vstoupil s duchem slabým a zakrslým. Již šest měsícůpo svém nastolení přinucen byl k míru v Ku-čuk-Kainardži, jímž se Rusko domohlo veli-kého vlivu na Turecko. Konce nové války,kterou zdvihl proti Rusku spojenému s Ra-kouskem a jež začala 1787 zničením tur. lod’-stva u Kilburnu a 1788 dobytím Očakova, A.se nedočkal.
2) A. H. II., nynější sultán turecký, druhýsyn Abdul-Medžída, * 1842, nastoupil vládu pošíleném bratru Murádu V. 31. srp. 1876. Abypředešel vměšování se cizích velmocí v zále-žitosti Turecka, rozhodl se A. pro radikálníopravy. Přibližuje se ke straně mladoturecké,nahradil velikého vezíra Rašída Midhátem pa-šou a prohlásil ústavu, jež obsahovala »ne-dílnost císařství, neodpovědnost sultánovu, rov-nost všech poddaných před zákonem, připu-štění křest’anů k veřejným úřadům, odstranění


40 Abd-ul-Kádir —

roboty, mučíren a tortury, svobodu vyučování,nezávislost soudců, opravy v rozpočtu státním,decentralisaci provinciální« atd., »vše bez poru-šení vyšších zájmů ústřední moci«. Soustava
representativní zavedena ustavením senátu,jehož členy jmenoval doživotně sultán, a ko-morou poslanců s tajným hlasováním, na 4 létavolených. Než Midhát netěšil se dlouho svémuvítězství a neviděl působiti dílo, jež byl stvo-řil; v březnu 1877 byl palácovou intrikou svržen,zatčen a vypuzen. A. upustil pod terrorismemstarotur. strany od svobodomyslných oprav,parlament turecký byl rozpuštěn 14. ledna 1878a vráceno se ke starým tradicím císařským.Ale sultán dovedl se přece poněkud vybavitiz neblahého vlivu milců, jejichž vzájemnýmizápasy i jeho život kolikráte ohrožen (spiknutív pros. 1878), a přisvojiv si znalost záležitostístátních nepustil jich řízení docela v ruce pa-lácových intrikánů. Úředníci a důstojníci ně-mečtí, kteří r. 1880 v hojném počtu vstoupilido služeb tur., mají zreformovati finance avojenství turecké. Č.
Abd-ul-Kadir, vlastně S í d í - e l - H á d ž íA b d - u l - K á d i r Ú l e d M a h i d d í n, v Evropěznámý jako A b d - e l - K á d e r (* 1807 — † 1883),geniální emír Arabův alžírských, jenž sjedno-til skoro všechny kmeny alžírské ke svatéválce (džihád) proti Francouzům a štěstím jsapodporován založil si mocnou říši na jihu azápadu kolonie. Narodil se blízko Maskary vpo-hoří Atlasu z vážené rodiny kněžské, kterápůvod svůj odvozovala od Fátimovců. Uče-ností, které nabyl pod dozorem otce, jenžsám měl vyučovací ústav nedaleko Maskary,a na vysoké škole oranské, jakož i nadáním,zbožností a udatností obrátil záhy na sebezraky nejen svých soukmenovců, ale i dejealžírského, na svou moc žárlivého, před nímžse uchýlil r. 1827 do Mekky a do Egypta, kdese seznámil s civilisací evropskou. Vrátiv se(r. 1830) byl svědkem vpádu francouzského doAlžíru a porážky dejovy, po kteréž se některékmeny arabské vybavily z poddanství ture-ckého zvolivše Abd-ul-Kádira emírem. Jakoemír a později jako sultán maskarský byl A.po 15 let nejnebezpečnějším protivníkem Fran-cie na půdě africké. Poraziv několikrát Fran-
couze a přinutiv je 1834 k míru, v němž uznalivýslovně panství jeho, jakož i ke smlouvěv Tafně 30. květ. 1837, ve které byl uznán zasuveréna a správce provincií Oranu, Titeri aAlžíru kromě hlavních měst, obnovil r. 1839válku s Francouzi, ale podlehl tentokráte pře-vaze evrop. umění válečnického a přesile, byvporažen i s pomocným vojskem marockéhosultána Abd-ur-rahmána r. 1844 na řece Islyod gen. Bugeauda. Spojenec jeho, obávaje sevlivu A-ova ve své vlastní říši, rychle s Franciíujednal úmluvu v Tangeru; ale A. sebrav ne-spokojence marocké, zmocnil se 1847 táboramarockého, zamýšleje opanovati Marokko a pakpodniknouti nový zápas s Francií. Byl všaknucen ustoupiti. Potom chtěl uniknouti do pu-stin sahárských, ale tísněn Maročany dostalse na franc. půdu, kdež byl obklíčen a zajat21. pros. 1847. Generál Lamoricičre i vévoda

Abd-ul-láh.

Aumalský, tehdejší generální guvernér alž., za-jistili mu svobodu s podmínkou, že se odeberedo Egypta nebo do Syrie a nebude více protiFrancii bojovati. Slib byl dán, ale Ludvík Fi-lip nedodržel daného slibu. Zajatý sultán byls rodinou a několika věrnými odvezen do Tou-lonu a potom na zámek Amboise. Tam žil
5 let, až od Napoleona III. r. 1853 propuštěnna svobodu, přísáhnuv na korán, že nepozvednevíce zbraně proti Francii. Tuto přísahu zacho-val A. velmi věrně. Po krátké návštěvě Pařížeusadil se se svolením sultánovým s roční pensí100.000 fr. v Bruse, a když město bylo r. 1855zničeno zemětřesením, přestěhoval se do Da-mašku. Za pomoc, kterou tam poskytl r. 1860pronásledovaným křest’anům, udělil mu Napo-leon III. velkokříž čestné legie. V Damaškunapsal A. arabské dílo obsahu nábožně-filosofi-ckého, jež poslal Akademii francouzské a ježvyšlo francouzsky zpracováno od Dugata podtitulem: Rappel á l’intelligent, avis á l’indiffe-rent (Pař. 1858). Synové jeho přijali jednakfranc. pensi, jednak vstoupili do služeb ture-ckých. Srvn. Bellemare, A., sa vie politiqueet militaire (Pař. 1863); Churchill, Life of A.(Lond. 1867). Č.
Abd-ul-Kerım pasa (* 1807 — † 1885), tur.
vojevůdce. Nar. v Rumelii, vojensky se vzdě-lal ve Vídni pod pol. zbrojmistrem Hauslabem asloužil v Mesopotamii u Dijár-bekru a Erzerúmu.V krymské válce (1854) velel armádě anatol- ské, operující kol Erzerúmu a Karsu, ale s ma-lým zdarem. Pod Omarem pašou súčastnil setažení proti Černé Hoře (1862) a za nepokojůkrétských velel pozorovacímu sboru thessal-skému. Vstoupiv potom do ministerstva zre-organisoval společně s Husejnem Avním pa-šou turecké vojenství po způsobě evropském.Ve válce srbské (1876) jmenován vrchním ve-litelem (serdári akram) vojska tur. v Evropě.v následující potom válce ruské velitelem du-najské armády. V tomto postavení ukázal takmálo prozíravosti a energie,-nechav Rusyna několika místech překročiti Dunaj-že bylodvolán a napřed na ostrov Lemnos, později na Rhodos poslán do vyhnanství, kdež zemřel.
Abd-ul-kurja, skalnatý ostrov řídce oby-dlený na vých. pobřeží africkém mezi my-
sem Guardafuiským a ostr. Sokotorou, lodímvelmi nebezpečný, s ložisky guana.
Abd-ul-Kurna, místo v horním Egyptě,důležité nástěnnou malbou, která tam nale-zena byla v jedné kapli náhrobní. Malba před-stavuje stavbu chrámu Amonova a rozdělenajest ve dva pruhy: v dolním vidíme lid pletitmavé, nosící a skládající kameny ku stavběchrámu určené, dozorce atd.; v horním pruhuvidíme dělníky vlastní stavbou chrámovou za-městnané: jedni z nich stavějí, druzí měří kruži-dlem, lid pleti žluté (židé ?) nosí ve velkýchdžbánech vodu z nádržky. Tato jest kol kolemvroubena trávníkem a palmami, a kreslenav půdorysu beze vší perspektivy. (Viz vyobr.č. 13.)

Abd-ul-lah (* 545—570), nejmladší synAbd-ul-mutalliba, manžel Aminy a otec pro-roka Muhammeda. Náležel k rodině Hášimů


Č.1

3.A

bd-u

l-K

urna

:St

avba

chrá

mu

Am

onov

a.

l-láh. 41
Abd-u
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

42 Abd-úl-láh-ben-Balkín

z kmene Kurajšovců, jež živila se obchodemkaravanním a pro své styky v Mekce i jakésivážnosti požívala, ač celkem zaujímal a jen pod-řízené postavení. Jí náleželo též opatrování sva-
tyně Ka′by a studny Zemzem s právem opa-třovati poutníky vodou z ní čerpanou. Jakojeho otec a zvl. jeho děd, který ovšem do doby předislámské náleží a tudíž zprávám o něm,jež mnohem později byly napsány, mnoho vírynelze přikládati, byl kupcem a podnikal v zá-ležitostech obchodních různé cesty s karava-nami. Na jedné takové cestě, když na podzimr. 570 po Kr. s karavanou meckou byl se ode-bral do města Gazzy v jižní Palestině, kdež bylostředisko obchodu egyptského a řeckého, one-mocněl i byl nucen zůstati v Medíně, kdežzemřel u svých příbuzných po jednoměsíční nemoci. Dk.
Abd-ul-lah-ben-Balkın, čtvrtý a po-slední emír granadský od r. 1073, pěstil hor-livě vědy a napsal kommentář ke koránu; hojnézbytky zřícenin staveb, jimiž ozdobil Granadu,hlásají jeho zálibu v krásných uměních.

Abd-ullah-ben-Jasın, fakír muhamme-dánský v pol. XI. stol., pocházející z Marokka,zakladatel sekty a l - M o r á v i d ů v. t.).

Abd-ullah el Mahdi, chalíf vnitroafri-ckých kmenů súdánských, kteří v nejnovějšídobě povstali proti místokr. egyptskému a An-gličanům. Nastoupil r. 1885 po smrti prorokaMahdího (nedlouho po dobytí Chartúmu a pozavraždění gen. Gordona), ale nepokračuje vý-bojně jako jeho předchůdce, jsa zdržován vzpou-rami a nepoddajností některých svých emírůa omezuje se pouze organisováním rozsáhlýchprovincií súdánských a hornoegyptských.

Abd-ullah chan (* 1533 — † 1597), pa-novník v Bucháře a Mávarannahru (Transoxa-nii), nejslavnější z rodu Šejbánovců, vládcůsamarkandských a buchárských, byl spoluvlád-cem otce svého Iskendera chána. Vtrhl tři-kráte do chánátu chívského, poprvé r. 1570,když se mu však nezdařilo dobyti m. Urgendže,obnovil brzy na to útok a dobyl Mervu, Abí-verdu a j. kromě pevného Derúnu; na zimu
vrátil se do Bucháry. Na třetí výpravě z jararoku násled. dobyl Chívy, táhl proti městuVezíru, kdež se mu vzdalo deset emírů, a ustanovil své náměstky v Chívě, Urgendži a j. Chánchívský Hádží-Muhammed utekl se z Derúnudo Persie k šáhu Abbásovi I., ale po nějakémčase zmocnil se pomocí Turkmenův opět Ur-gendže a vypudil se svým synem Babou sul-tánem náměstky A-ovy z Chívy a Hezáraspu.A., jenž právě táhl proti Chorásánu, obrátilse s vojskem do Chívy, tak že Hádží-Muham-med musil podruhé prchnouti do Persie, od-kudž se vrátil teprv po smrti A-ově (r. 1597).Buchára za mocné vlády jeho požívala klidu,čímž obchod a průmysl znamenitě zkvétaly;též četné nemocnice a jiné dobročinné ústavyjsou dílem A-ovým. Pouze poslední léta jehoživota byla zkalena vzpourou jeho syna Abd-ul-múmina.
Abd-ul-latıf M u w a f f a k - u d - d í n a l - M a u -s i l í (* v Bagdádě 1162 — † 1232), výtečnýlékař arabský, slavný filolog a filosof a známý


— Abd-ul-medžíd.

historik. Stud. hlavně v Bagdádě, Mosúlu, Da-mašku, Jerusalémě, Káhiře, Halebu a j., stýkalse s předními učenci své doby maje s nimiučené rozmluvy a současně i sám vyučujebrzy filologii, brzy lékařství, poslednější i prak-ticky provozuje. Učeností svou získal si ve-liké slávy ve světě muslimském, jemuž jestA. vzorem muslimského učence, který při všívědě nezapomíná na náboženství. Těšil sei přízni vladařské tou měrou, že jak sám ve svémživotopise praví, od nich dostával až 100 du-kátů měsíčně a dary se všech stran mu pršely.Ve vědě byl rozhodným nepřítelem ibn Síny,hlavně pro jeho dílo o umění alchimie, kte-rým tento ukončuje své filosofické spisy. Prototéž odvracel se též od jiných slavných učenců,jako na př. mathematika ibn Júnisa. který rov-něž plýtval rozumem a časem na pokusy al-chimické, ostatní pokládaje za malicherné. Vesvém studiu byl A. neúmorný, používajekaždé příležitosti poučiti se u mužů slavných.Obyvatelé Mosúla tvrdili o něm, že neviděli
před ním muže tak obrovské paměti, bystréchápavosti a při tom takové rozvahy a klidu.Spisů jeho z nejrůznějších oborů vyčítá Ham-mer ve svých dějinách arabské literatury VII.548 a nsl. 164 obsahu theologického, filologi-ckého, lékařského, přírodovědeckého, histori-ckého a j. Některé spisy jeho týkají se téžlit. řecké: Hippokrata, Galéna, Aristotela, Pla-tóna, Dioskorida. Vedlé spisů lékařských, ježjsou pro A-a ovšem nejdůležitějšími, vynikáhlavně jeho spis o Egyptě Kniha dějin egypt-ských věci a výtahem z toho kniha dějin egypt-ských menší, o tom, co sám viděl, pod názvem:Kniha užitku a napomenuti o věcech, jimž byljsem přítomen, a o příhodách, jež na své očizřel jsem v zemi egyptské (vydáno v Káhiřer. 1865), překlad od Silv. de Sacy v Paříži 1810.Nad míru zajímavou nejen pro A-a nýbrž i jehodobu jest také jeho autobiografie. Dk.
Abd-ul-medzıd (* 1823 — † 1861), sultánturecký, syn Mahmúda II., nastoupil po svémotci 1839, když se chystal Ibráhím paša v čelevítězného svého vojska egyptského udeřiti naCařihrad. Anglie a Rakousko zachránily tehdyříši tureckou, v níž pod mladým panovníkemhned po jeho nastoupení zahájena řada oprav
ve všech oborech státního života. A. sám mělpři opravách těch jen sprostředkující postavení,podléhaje vlivu moudré své matky a přene-chávaje provedení jejích intencí ministrům,ale snažil se, aby vlídností a umírněností pro-vedení oprav, proti nimž se staroturecká stranavždy vzpouzela, usnadnil. Vedlé toho však svýmvelikým nehospodářstvím (jež zavinilo takéúpadek jeho soukromé pokladny), jakož i svouvrtkavostí způsobil říši citelné škody, jež sepočaly objevovati teprve za jeho nástupceAbd-ul-Azíza. Za jeho panování sběhly se důle-žité události politické. Připomínáme záležito-sti srbské od let 1842—58, vzpouru v Albanii1845, boje s Černou Horou, v Bosně a Herce-govině, válku v Kurdistáně, povstání ve Va-lašsku a Multanech r. 1848—49, a konečněválku krymskou 1853—56, po které přijat sul-tán do evropského koncertu. Z úspěchů vlády

Abd-ul-melik —

A-a uvádíme návrat Tripolisu a Túnisu k po-slušenství, podmanění Arabů od Alepa až poBagdád a j. Než to přičísti dlužno na vrubtehdejší politiky evropské, kteráž nemohoucse dohodnouti o rozdělení rozpadávající se říše,chránila prozatím její samostatnost a existenci.

Abd-ul-melik b e n - O m a r, slavný vezírchalífa Abd-ur-rahmána I., rodem Syr (* 718—†788), vyznamenal se chrabrostí a moudrostíve službách posledn. chalífa ommajjovskéhoMervána II. Když pak Abd-ur-rahmán I., jenž
jediný unikl záhubě útěkem do Španělska, stalse emírem kordovským, pospíšil A. ze Syriek němu, stal se jeho velitelem sevillským,porazil náměstka nové dynastie AbbásovcůJúsufa al-Fachrího a potlačil vzpoury osno-vané od synů a přívrženců Júsufových (759 až760). R. 762 odrazil Afričany, kteří přistali keŠpanělsku, chtíce tam obnoviti vládu chalífůvýchodních; rovně rozprášil španěl. muham-medány, kteří napadli Sevillu. Když syn jehoChasím poděšen jich silou ustoupil bez boje,rozhněval se A. tak, že mu proklál srdce ko-pím, načež i nepřátelé zahnáni. Za prokázanéslužby svěřil mu Abd-ur-rahmán r. 772 správuSaragossy a vých.Španělska, ve kteréž hodnostidožil se ještě výpravy Karla Velikého do Špan.V kronikách a rytíř. román. vystupuje jako králMarsilius, zejm. pak jest jednou z hlavníchosob v stfranc. epopeji »Chanson de Roland«.
Abd-ul-mumin a b ú - M u h a m m e d, za-kladatel dynastie al-Mohadů (* 1101 — † 1163),syn prostého hrnčíře Alího, svým nadánímupoutal na se pozornost Abd-ulláha-bna-Tú-merta, jenž právě zamýšlel založiti novou sektu.A. stal se jeho žákem a oba hlásali ve Fezui v Marokku nové učení. Žaláři, do něhož jechtěl uvrci sultán marocký, unikli útěkem doTinmalu na pokraji Sahary a zorganisovali tamsvé přívržence. A. prohlásil svého mistra imá-mem, začež tento, nazvav se mahdím, ustanoviljej svým náměst. R.1125 byl sice u Marokka odsult. Alího abul-Hakama z dyn. al-Morávidů pora-žen, ale r. 1130 po smrti svého učit. sebrav značné
vojsko, dobyl Fezu, Ceuty a j. měst až k úžiněgibraltarské a konečně r. 1146 i Marokka, ježučinil svým sídelním městem. Tehdá poddalise mu také někteří španělští emírové zádajíce jej za pomoc proti křest’anům. A. vypravilznačné vojsko, jež přistalo u břehů špaň., adobylo Sevilly i Kordovy. Rovněž pokořil roz-ličné kmeny berberské a vypudil Francouze,kteří se r. 1148 usadili v Túnisu, Tripolisu atd.Vypravil se též proti španělským křest’anům,ale zemřel již nedlouho po příchodu do Špa-něl 15. květ. 1163 po 34leté vládě, nedokonavsvého úmyslu vypuditi křest’any ze Španělska.A. neproslavil se pouze svými vítěznými vý-boji, nýbrž i svou péčí o rozkvět umění a věd;zařídil učiliště háfizův, »učňů koránu«, kdežbylo vyučováno 3000 dětí (mezi nimi i synovéchalífovi) a okrášlil Marokko velkolepými me-šitami a jinými stavbami.
Abd-ul-muttalib, syn Hášimův, Kurej-šovec z Mekky (*ok. 497 — † ok.579), byl ob-chodníkem a ochráncem svatyně Ka′by, kte-rýžto úřad byl v rodě jeho dědičný. V historii


Abd-ur-rahmán. 43

arabské proslul tím, že vykopal nevysychajícístudnici Zemzem, mimo to byl pěstounem Mu-hammedovým (jehož byl dědem) v době jehoosiřelosti. Přes to poslal ho Muhammed po-zději do pekel, ježto umřel ve víře svých otců,jež od islámu se uchylovala, začež znepřátelilsi svého strýce abú-Lahaba, který od té dobybyl jeho úhlavním nepřítelem. Dk.

Abdulpur, město v indobrit. Severozá-padních provinciích v distr. gázípúrskéms 6700 obyv.

ibn Abd-ul-Vahhab Muhammed, zakla-datel sekty Vahháb., viz V a h h á b o v c i.

ibn Abdun (†1136), slavný básník špa-nělsko-arabský, nar. v Jáboře (Evora); již ve13. roce věku svého počal básniti i vynikl tak,že povolal si ho Omar el-Mutavakkil ibn Aftas,někdejší guvernér jáborský, když se dostal1083 po svém bratru ku vládě, do Badájozu
a učinil jej svým sekretářem a stálým průvod-čím. Po smrti jeho, jíž i říše Aftasovců vzala za své (1094), byl sekretářem nejprve vůdceafrických vojsk Síra bna abú Bekra, pakv Marokku u dvora Alího bna Júsufa bna Tá-šifína, který byl zároveň vladařem španělským.†1136 meškaje návštěvou u své rodiny v Já-boře. A. proslavil se v literatuře arabské svojíhistorickou básní Kasida ráijja (kasída na rrýmující), jíž opěval pád rodu Aftasovců akterá i pod různými jmény jinými se uvádí:Ratolest balsamová, Nákrčnik doupnáka, Kasidaabdúnská atd. K básni této, oplývající naráž-kami historickými, napsal portugalský Arabibn Badrún, sám básník nadaný, kommentár,jejž vydal Dozy: Commentaire histor. sur lepočme d’ ibn’ Abdoun par ibn Badroun, Leyde1846. Dk.28Abd-ur-rahman (S l u h a M i l o s r d n é h o),jméno několika panovníkův, vojevůdcův aučencův: 1) A. I., první chalíf z dynastieOmajjovců španělských, syn Muávijjův a vnukchalífa Hišáma, * 731 v Damašku. Po vyhla-zení všech Omajjovců r. 750 unikl pouze A.útěkem (začež se mu dostalo názvu ad-d a- chal = uprchlík) a po mnohých dobrodruž-stvích přišel do Španěl, kdež založil zvláštníchalífat v Kordově. Překonav přičiněním svéhovojevůdce Abd-ul-Melika vzpoury emírů, kteří stáli na straně Abbásovcův aneb kteří jej po-kládali za vetřelce, podrobil si do r. 786 celýtéměř poloostrov pyrenejský, načež jal se or-ganisovati svou novou říši. Podporoval bás-níky a učence, zřídil velkolepé sady poblížKordovy a ozdobil sídelní své město nádher-nými stavbami, z nichž vyniká zvláště velikámešita, dosud zachovaná, stavěná dle slavnémešity damašské, avšak dokončená teprv zajeho nástupce Hákima I., ježto A. zemřel již30. září 788. Požíval veliké vážnosti u svýchsouvěrcův i křest’anův pro svou moudrost aspravedlnost, tak že slul a l - á d i l (t. j. spra-vedlivý); jeho básně vzbuzovaly u vrstevníkůznačný obdiv.
2) A. II., zvaný a l - M u z a f f e r (Vítězo-slavný), čtvrtý chalíf španělský, syn a nástupceHákima I., bojoval r. 826 vítězně s Pipinem,který byl vtrhl do Katalonie, při čemž dobyl


44 Abd-ur-rahmán

Tarragony, Tortosy a Barcelony, a pokořilvzpouru v Meridě i v Toledě (836). R. 844odrazil Normany, kteří plenili jižní pobřežíšpanělské, a bojoval až do smrti s králi leon-skými a asturskými. Pečoval o zvelebení svýchzpustošených a povodněmi zničených pro-vincií; zavedl v Kordově vodovody a upravilkommunikaci, přál vědám a umění, ba napsali sám annáiy Španělska a dal překládati doarab. díla řeckých filosofů, jež za drahé pe-níze skupovával v Orientě, a mimo to prvýdal raziti peníze.

3) A. III., zvaný a n - N á s í r l i d í n i - l - l á h i(pomocník víry boží), osmý a nejznam. chalífšpaň., nastoupil po svém strýci Abd-ulláhovir. 912 místo syna jeho. Byl první chalíf, kterýpřijal titul »Emír-ul-múminín« (kníže věřících),z čehož křest’ané utvořili »Miramolin«; vedl
dlouhé a těžké války s křest’anskými králi,kteří úsilně drali se k jihu používajíce doby,kdy Maurové byli již částečně zženštilí nád-herou a zaměstnáními mírumilovnými, nic-méně jim odolal, dobyl v Africe města Ceutya učinil poplatným krále mauretánského. Ze-mřel po panování skoro 50letém r. 962 maje73 léta. Jeho dvůr byl nejskvělejší v tehdejšíEvropě, nebot’ dle líčení dějepiscův měl 12.000mužů jezdecké stráže a asi 6000 žen, otrokyňa eunuchů atd., shromaždoval na svém dvořeučence i básníky a všemožně dbal ozdoby avýstavnosti v Kordově. Vliv utěšeně vzkvéta-jící literatury arabské působil za jeho dobyna Evropu měrou největší: ze všech stranputovali učenci (i křest’ané) do Kordovy, zvláště na lékařskou školu, jež byla tehdá v Evropějediná. Rovněž orba, dolování a obchod bylyza něho značně zvelebeny.
4) A. b e n - A b d - u l l á h - a l - G á f e k í, emíršpanělský za vlády Omajjovců a znam. voje-vůdce (u franc. kronikářů Ab deram), vy-znamenal se na výpravě do Francie u Tou-lousu r. 724, začež se mu dostalo po návratětitule afrického emíra. R. 731 vtrhl s ohrom-ným vojskem do jižní Francie, zamýšleje po-kořiti všecku západní Evropu. Přes odpor vév.aquitanského Euda přešel přes Garonnu, do-byl města Bordeaux a zpustošil Francii ažk Loiře, byl však od franckého majordoma
Karla Martella, jejž Eudes na pomoc povolal,v sedmidenní strašné bitvě v říjnu 732 meziPoitiersem a Toursem poražen a zabit, čímžbyla Francie i všecka Evropa zbavena všechdalších útokův arabských.
5) A. M ú l e j, sultán marocký (* 1778—†1859), nastoupil na trůn r. 1823 po svémstrýci Múlej-Sulejmánu, jenž r. 1794 po smrtiotce A-ova trůnu se zmocnil. Prvá léta vládyzápasil se vzpourami jednotlivých kmenů, ježkonečně pokořil, ale brzy na to octl se v kon-fliktu s některými námořními státy evropskými,které mu odepřely odváděti značný poplatekza ochranu svých lodí proti pirátům africkým.První tak učinilo Rakousko (1828); Maročanézajali pak obchodní lod’ rak. — benátskou a po-sádku její uvěznili; ta byla však demonstracílod’stva rakouského, jemuž velel admirál Ban-diera, opět vysvobozena a poplatek zrušen.


— Abeceda.

R. 1830 za franc. okkupace v Alžíru chtěl se
A. zmocniti provincie Oranu, byl však odražena žil od té doby s Francií v míru. Ale jižr. 1844, když Abd-ul-Kádir se utekl do Ma-rokka, byl nucen fanatismem svých poddanýchpřispěti mu 15.000 muži k svaté válce, v nížvšak 14. srpna 1844 u Isly od admirála Bu-geauda byl poražen. Po bombardování Tan-geru a Mogadoru lod’stvem admirála princeJoinvillea zprostředkovala Anglie tangerskýmír (10. září 1844). Nepokoje, jimiž Abd-ul-Kádir ohrožoval jeho trůn, zvl. r. 1847, skon-čily se zajetím tohoto emíra. I později bývalzapleten často s evrop. velmocemi ve spory,které však blokádou přístavů marockých vždybrzy byly vyřízeny; k tomu družily se téžvnitřní nepokoje, ba i vzpoura jednoho z pří-buzných (r. 1858), jež ho zaměstnávaly až dokonce života. Nástupcem byl syn jeho SídíMuhammed (* 1803).
6) A. chán, emír afgánský (* 1830). Napolitické jeviště vystoupil záhy, ještě za Ak-bara chána; ale potom nebylo o něm slyšetiaž do r. 1863, kdy po smrti Dústa Muham-meda vzplanula válka mezi jeho otcem Afza-lem Múrem a mladším jeho bratrem Šír-Alím.A., tehdáž emír buchárský, ujal se svého otce,jehož konečně také dosadil na trůn, sám sestav náměstníkem v Balchu (afg. Turkestán).
Po smrti Afzalově 1867 zvedl se syn Šír-AlíhoJakúb chán a porazil A-a, tak že musil utéci doBucháry. Zde byl přijat od Rusů a dostal ročníplat 25.000 rublů se závazkem, že se vzdávánároků na trůn afgánský. R. 1880 spojil sevšak s Angličany a byl místo sesazeného Ja-kúba chána za souhlasu knížat středního avých. Afgánistánu nastolen. Ale teprve kdyžsesazeného chána 1881 u Kandáháru na hlavuporazil, mohl se A. pokládati za neobmezenéhopanovníka země. — A. chán je panovník chytrýa hraje ve sporech Ruska s Anglií důležitou úlohu. Dovede vždy využitkovati okolností, jak to ukazují jeho vztahy k Rusku a k Anglii,od které dostává se mu podpory na penězích a zbraních. Přes to dovedl uhájiti i naprotiAngličanům úplnou samostatnost, jak to uká- zal při schůzi s indickým místokrálem lordemDufferinem r. 1885 v Rawal Pindi.
Abd-ur-rahman (u Srbů A v d u r a m a n),paša bělehradský, známý janičarobijce na poč.XIX. stol. Když sultán Mahmúd II. vydal fer-mán, jímž janičarské sbory se rozpouštěly, akdyž vzpoura janičarská byla v Cařihraděpotlačena a povstalci do jednoho pobiti, vy-táhl A. do Bosny proti povstalcům, kteří senechtěli podrobiti fermánu tomu, dal ve Zvor-niku pobiti 7 agů janič. a vyhladil v Sarajevě,Mostaru a Travniku janičarstvo úplně. Od tédoby nikomu nebylo dovoleno nazývati sejaničarem.

Abd-ur-razzak viz S a m a r k a n d í.Abd-us-sems (arab. sluha slunce), název

ctitelů slunce.Abdyr, solné jezero sev. od m. Astra-

chaně, z něhož dobývají Glauberovy soli.Abeceda, slovo vzniklé ze jmen prvých

čtyř písmen latinských, znamená souhrn a po-


Abecedář —

řádek liter jakožto hlavních částek písma. Takříkají abecedě své a jiným i Slovenci a místyChrvaté, Lužičané a b e c e, Poláci raději a b e -c a d ł o než a b i e c a d ł o a o b i e c a d ł o, Rusovépak s ostatními Slovany, píšícími kyrillicí a gla-golicí, nejraději azbuka.Jen u Chrvatův a Srbůslýchati je ještě podnes i a b e c e v i c a a b u k -v i c a. To vzniklo nejspíše z a z b u k v i c a, vedlékterého bylo dřív u nich i a z b u k v a v obyčeji,jak nám o tom s dostatek svědčí již i »Rječnikhrvatskoga ili srpskoga jezika«, vydávaný jiho-slov. Akademií věd a umění v Záhřebě. Němciraději říkají pořád abecedě své a jiným alfa-bet než abece přes to. že jí nepřijali přímood starých Řeků než od Římanů. Řekové,přijavše od Foinikův i jména liter, podobnáhebrejským a l e f , b e t atd. a přizpůsobivšeje poněkud přirozené povaze své mateřštiny,říkali prvé z nich a l f a, druhé b é t a atd., sou-hrnu všech pak a l f a b é t o n, což u nynějšícha l f a v í t o n zní proto. že jim střec. b a h ne-znamená již b a é než v a í. Staří Římanénahradivše jména liter, přijatých dle W. Cors-sena od Reků kumských (Über Aussprache,Vocalismus und Betonung der lateinischenSprache. 2 vyd. v Lipsku 1868 a 1870 I, 1—12),obyčejnými podnes u všech národů, píšícíchabecedou latinskou: a, be, ce, de atd., přispěliznamenitě zvlášt’ i k usnadnění způsobu. kterýmse mládež i u nás do nedávna učila čísti, ne-hláskujíc než jen slabikujíc, poněvadž na př.z a-be beze vší pochyby snadněji lze vyloučitislabiku ab nežli z alfa-béta. Strůjcové kyril-lice a glagolice nevynikli s té strany nad Řekynijak, opatřivše bez mála všecka písmena svýchazbuk starobulharskými jmény: az ú, b u k y,vědi nebo vědě atd. Tím však zavděčili senám oni nevšedně, že přidali k literám přija-tým od Řeků 13 anebo 14 zvláštních pro tyhlásky, kterými se stará bulharština od řečtinyliší, kdežto podobný tomu nedostatek abecedylatinské nahrazuje se ještě podnes u mnohanárodů spojováním dvou neb i více liter, jakona př. u Poláků, píšících ještě pořád cz a szm. našich ě a š; u Němců, znamenajících svéš třemi písmeny: sch atd. Předkové naši ne-štítili se někdy ani čtyř, psavše na př. i chzrtemm. čtem. Obtížnému tomu plýtvání literami
teprve mistr J. Hus, maje jistě na zřeteli ky-rillici a glagolici, učinil přítrž, počav nahra-zovati dotčený nedostatek čárkovanými a te-čkovanými literami latinskými vesměs takobratně a št’astně, že ho v tom už i srovna-vací jazykozpytcové ochotně následují, přepi-sujíce památky řečí, lišících se hláskami svýmivíc anebo méně od latiny, literami lat. PoHusovi nejdřív a nejvíce přispěl k tomu E. Ch.R a s k (v. t.). Hus opatřil abecedu svou dleazbuk slovanských i jmény liter, která však naštěstí všech učících se čísti neujala se přesto, že zní celkem velmi nábožně: a, bude,celé, čeledi, dáno, dědictvie atd. Ostatně vizo těch Orthografii jeho, bez akribie vydanouod A. V. Šembery (Slavische Bibliothek. II.Wien 1858. S. 173—197), o polském následo-vateli jejich, J. P a r k o s z o v i pak článek tomuvěnovaný. Co se konečně pořádku písmen týče,

Abegg. 45

ten není nikde přiměřen přirozené povaze hlá-sek než víc anebo méně nahodilý a rozličnýdle toho, odkud jsou přijata, jak se mají ku
počtu hlásek, slyšitelných u patřičného ná- roda atd. Pořádek našich písmen na př. od-chyluje se od latinského jen tím, že litery k označování hlásek československých zvlášt’ ustanovené následují hned po latinských po-dobného znění, jako č po c, d’ po d, ě po e atd.Pořádek kyrillských a glagolských oznámenje níže pod azbuka. (V. A b a k u s.) H.
Abecedar: 1) S l a b i k á ř (v. t.). 2) Za-čátečník, který se abecedě učí (něm. ABC-schütz). Ve XIV. a XV. stol. říkalo se a-ichudým malým žáčkům, kteří starším poslu-hovali. — 3) Člověk neumělý, neuk; tak Zby-něk z Hazmburka zván byl posměšně »biskupAbeceda« čili A.

Abecedarium, logický stroj, zhotovenyW. St. Jevonsonem po způsobě strojů počíta-cích. Popis a vyobrazení v Jevonsových Prin-ciples of science 1874.

Abecedna vojska v. S l o v i n c i : J a z y k.Abecenarium bulgaricum viz G l a g o -

l i c a .Abecevica viz A b e c e d a .Abeddın pasa, státník tur., * 1838 v Al-

banii, kde vystudoval řecké gymnasium, na-učiv se tureckému a francouzskému jazyku-Jako vládní kommissař na burse v Galatě se-psal turecký návod k obchodům bursovním.Po nastolení sultána Abd-ul.Hámida r. 1876byl členem reformatorské rady Midháta paše,jež přivodila válku s Ruskem. R. 1879 stal se
generálním guvernérem solunským, a r. 1880ministrem zahraničních záležitostí v kabinetěKadrího paše. Krisi, která Turecku hrozilaz upravení hranic naproti Řecku a Černé Hoře,rozřešil A. tím, že povolil přáním velmocí apostoupil Černé Hoře území berlínskou smlou-vou vytčené. Od té doby žije v soukromí.
Abega Magakija (= mnich M., lépe nežApega), armenský mnich a spis. ve XIII. stol.jehož dějiny Mongolův (do r. 1272) jsou vzác-ným pramenem historickým, zvl. v té části,kde vypravuje o událostech svého věku, jichžbyl svědkem. Dílo to nazývá se Dějiny ná-roda střelcův; odkud přišli atd. a není posud
vydáno. Nejlepší rkp. jest v Benátkách v knih.armen. mechitaristů. Akademik petrohradskýBrosset přel. je do frančiny a otiskl ve svýchAdditions á l’histoire de la Georgie (1851, St.Pét.).
Abegg J u l i u s F r i e d r . H e i n r . (* 1796—†1868), vynikající spis. a učitel trestního právav Německu. Nar. se v Erlankách, kde takéstudoval, jakož i v Heidelberce a Landshutě;1819 odebral se do Berlína, kde navštěvovalpřednášky Göschenovy, Bienerovy, Savignyhoa Heglovy, konečně habilitovav se r. 1820v Královci stal se tam r. 1824 řád. professo-rem. R. 1825 přijal stolici učitelskou ve Vrati-slavi, kdež setrval až do své smrti. V četnýchspisech svých přihlíží k historickému vývojii k filosofické stránce předmětů trest. práva,o nichž jedná. Spisy jeho jsou mimo jiné:Über d. Bestrafung d. im Auslande begangenen


46 Abeggova theorie

Verbrechen (1819); Encyklopädie u. Methodo-logie d. Rechtswissenschaft (1823); System d.Criminalrechtswissenschaft (1826); Lehrbuch d.gem. Criminalprocesses (1833); Die verschiede-nen Strafrechtstheorien (1835); Lehrbuch d.
Strafrechtswissenschaft (1836). Mimo to posou-dil kriticky řadu návrhů trestních zákonů:würtemberského (1836), badenského (1836,1839),pruského (1844, 1848, 1851), bavorského (1854),norského (1835), saského (1837, 1853) a re-digoval dlouhou dobu »Archiv des Kriminal-rechtes«. J. T.
Abeggova theorie trestnı viz T r e s t n ít h e o r i e .

Abegondo, město ve špan. prov. coruň-ské (Galicie) v okr. betanzoském se 7182 obyv.(1878).

Abeille [abej]: 1) G a s p a r d , a b b é d e l aM e r c i, básník franc. (* 1648 — † 1718), vy-nikal více jako dvořan vtipným hovorem nežbásnickým nadáním. R. 1704 zvolen byl začlena Akademie. Jeho tragédie jsou zapome-nuty, z veseloher vyniká vtipem a dramatickou
živostí veselohra Crispin bel esprit.
2) J o h a n n C h r . L u d w . A. * 20. ún. 1761v Baireuthu, kde otec jeho byl úřadníkem.Když mu bylo 11 let. byl poslán do Stutgartu,kde učil se hudbě u Sämanna a Boroniho.1782 stal se komorním hudebníkem vévodyKarla Würtemberského, 1802 po Zumsteegovikoncertním mistrem a později dvorním varha-níkem. Zemřel roku 1832. Složil operu Amorund Psyche ve 4 aktech (klavírní výtah vyšelv Augsburgu 1801) a operettu Peter und Aenn-chen (1810). Pro klavír vydal 5 sonat, fantasii,dva koncerty, polonaisu a valčík ve formě ronda.
Ze čtyř sbírek jeho písní vyšel 1790 výběrv Stuttgartě. Mimo to vydal kantátu na Pope-leční středu a velké trio pro klavír, housle acello. »Bibliothčque nationale« v Paříži chovárukopis jeho »Miserere« pro velký sbor, solaa orchestr. Dy.
Abeken: 1) B e r n h a r d R u d o l p h (* 1780— † 1866), filolog a literární historik něm., nar.

v Osnabrücku, studoval v Jeně, 1808 byl do-
mácím učitelem synů Schillerových ve Vý-maru, 1810 učitelem v Rudolstadtě, 1815v Osnabrücku, 1841 ředitelem tamějšího gymnasia. Jako filolog znám jest důkladnýmspiskem Cicero in seinen Briefen (1835). Mimoto vydal spisy Justa Mösera (1842—1843) asepsal Beiträge zum Studium der göttlichenComödie Dante’s (1826), Ein Stück aus Göthe’sLeben (1848), a Göthe in den Jahren 1771bis 1775. Vý.
2) H e i n r i c h A. (* 1809 — † 1872), studo-val theologii a seznámil se na cestě po Italiis Bunsenem, který jej uvedl ve službu státní,předně jako kazatele vyslanectví pruského,pak jako znalce církevních záležitostí. Po tří-leté cestě po Egyptě (s Lepsiusem) vstoupildo ministerstva zahraničných záležitostí a bylve válce rakouské i francouzské ve družiněBismarckově.

3) W i l h e l m L u d w . A., syn BernhardaRudolpha (* 1813 — † 1843), studoval v Osna-brücku a Berlíně, od r. 1836 konal archaeolo-


trestní — Abel.

gická studia v Římě, †v Mnichově. SepsalDe mim™sewc apud Plat. et. Arist. notione (Gott.1836). Jsa žákem Gerhardovým věnoval sestudiu archaeologie a zanášel se za pobytu
svého v Římě (1836—42) hlavně zkoumánímetrurského umění. Ovocem svědomitého jeho studia jest dílo Mittelitalien vor den Zeitender römischen Herrschaft nach den Denkmälerndargestellt (1843), jež obsahuje dějiny uměníetrurského na základě památek do tehdejšídoby známých. Vý.28Abel (vl. A b é l), jméno místní, značícív hebrejštině vůbec pastvinu, nivu a jest zá-roveň ve spojení s jinými slovy jménem ně-kolika míst: 1) A. - B é t - M a a k á, město v po-kolení Naftálí, bezpochyby totožné s dnešníosadou Ábil nebo Ebil, sev. od jezera Me-romského; 2) A. K e r á m í m v krajině zájor-dánské. kde Jefte porazil Medianity; 3) A.M e c h ó l á v pokolení Issacharově (Jishár), kdeGideón zvítězil nad Madianity (soudc. 7, 23)a kde se narodil prorok Eliseus (III. král. 19, 16); 4) A.-H a š š i t t í m, poslední stanice Židůna cestě do země zaslíbené, odkud Josúa vy-slal vyzvědače do Jericha. (Jos. 2, 1.) Jrk.
Abel (hebr. habél, dech, pomíjejícnost),druhorozený syn Adama a Evy, mladší bratrKainův; jako pastýř, jako obětující a od bratraz nenávisti nevinně zavražděný jest předobra-zem Vykupitele. V patristické theol. (na př. sv.Augustin De civ. Dei 14, 28) představuje A. člo-věka znovuzrozeného či duchového, Kain všakpřirozeného či porušeného. V novější době shle-dává se v A-u a Kainovi naznačení protivymezi pastýřstvím a orbou, mezi nevinnostístavu přírody a civilisací novou, vojenstvíma válkou založenou. V poesii zvláště středo-
věké objevuje se A. častěji, zvláště v duchov- ních hrách; v dobách moderních známa jeGessnerova idylla »Smrt’ Abelova«, přeložená1800 J. Nejedlým do češtiny. Jrk. Red.
Abel, král dánský (1250—52), syn králeValdemara a Bengerdy (y (Berengarie), nar. r. 1218,stal se 1232 vévodou jižního Jutska a oženilse r. 1237 proti vůli otcově s dcerou holštýn-ského hraběte, nepřítele králova. Nechtě sepodrobiti lennímu pánu, svému bratru Erikovi,zdvihl proti němu dlouhou a krutou válku.
Ta byla r. 1248 ukončena mírem, ale dva rokypozději byl Erik při návštěvě u bratra úkladnězavražděn, a A. nastoupil vládu očistiv seslavnostní přísahou, že není vinen smrtí bra-trovou. V boji proti Frisům, kteří se vzbouřiliproti nadvládě jeho, byl poražen r. 1252 u Oidens-worthu a padl na útěku u Husumu. Dle pověrylidu straší podnes jako bratrovrah u Gottorpu.
Abel: 1) C a s p a r (* 1676 — † 1763), spis.a theol. něm., napsal několik básní, hlavně pří-ležitostních, ve kterých sledoval směr své dobypo rozumnosti a mravním poučení. Důležitějšíjest jeho činnost historická; pracoval hlavněo starožitnostech braniborských a saských,ale jenom sbírka starých kronik měla cenutrvalejší. Ze spisů jeho historických uvádíme:Preussische und brandeburgische Reichs-undStaatshistorie (1710, 2 sv.); Preussische undbrandeburgische Staatsgeographie (1711, 2 sv.);


Abe

Deutsche und sächsische Alterthümer (1732,3 sv.), v jichž 3. svazku jsou otištěny některéstaré kroniky.

2) L e o p o l d A u g u s t A., * 1720 v Cö-thenu (†?), výtečný houslista, žák slavnéhočeského skladatele Bendy, komponoval 6 hou-
slových koncertů.
3) K a r l F r i e d r i c h A., bratr před., * 1725— † 20. čna. 1787 v Londýně; byl žák Bachův,

vážený skladatel a poslední skvěle, zejménav Anglii, oslavovaný virtuos na gambě (violadi gamba), která po něm zmizela pro vždyz koncertní síně.

4) J a k o b F r i e d r i c h v o n A. (* 1751—†1829), něm. filosof ze školy Leibnitzovy aWolffovy, byl professorem na stuttgartské Kar-lově akademii, na univ. v Tubinkách též pre-látem a gener. superintendentem. Spisy psy-chol., éthické a metafys.: Philos. Untersuch.über die letzten Grunde des Glaubens an Gott,Ausführl. Darstellung des Grundes uns. Glau-bens an Unsterblichkeit (1826), Sammlung undErkiärung merkwurdiger Erscheinungen ausd. menschl. Leben (3 díly, 1789—90), Plan einersystematischen Metaphysik (1787) a j.

5) J o s e p h A. (* 1768 — † 1818), hornorak.malíř histor. a mědirytec z Aschachu, stud. naakad. vídeňské vedením Függera, jehož s po-čátku i následoval. Za 12letého pobytu v Pol-sku (od 1785—97) obíral se s úspěchem por-traitováním, zdokonaluje se zároveň stále v ko-loritu; zvláště výborná jest podobizna kn. Ant.
Czartoryského v životní velikosti. R. 1802 ode-bral se A. do Říma a oddal se tam po 6 letstudiu antiky, jehož výsledkem byla úplnázměna dřívější manýry a slohu; kolorit jehostal se klidnějším, komposice jeho vlivem školyřímské přísnější. Tou dobou provedl mnohoobrazů, z nichž nejlepší jest Klopstock v Elysii(r. 1807) ve vídeň. Belvedéru. Mimo to Anti-gona klečící u mrtvoly bratrovy, Prométheuspřikovaný na Kavkáze, Smrt’ Catona Utického,Sókratés a Theramenés atd. Navrátiv se doVídně maloval pro kostel gumpendorfský sv.Eligia a Útěk do Egypta, mimo to několikpodobizen. Zemřel ve Vídni 4. října 1818 zá-roveň s učitelem svým Függerem. Kroměmalby obíral se i mědirytectvím; z prací tohoto druhu vyniká jeho vlastní podobizna, pak po-dobizna krajináře Molitora a Melchiora Abelav genru van Dykově.
6) C l a r k e A., chirurg a přírodopisecanglický (* 1780 — † 1826). Provázel angli-ckého vyslance lorda Amhersta v hodnostivrchního lékaře do Číny roku 1816 a uveřej-nil o cestě této obšírný cestopis A narra-tive of a journey in the interior of China(Lond. 1818, s mapkami a plány). V cestopisetom líčeny jsou poutavě zejména přírodní po-měry Číny, v přídavcích pak k němu připo-jených dočítáme se zpráv o přírodních zje-vech krajin tropických, jimiž A. do Číny seplavil, ve zvláštním pak dodatku, jehož auto-rem jest znamenitý angl. botanik Robert Brown,vylíčena na konec nádherná květena Číny.Vrátiv se z Číny jmenován byl A. vrchnímchirurgem společnosti východoindické a ode-


l. 47

bral se do Kalkuty, kdež v úřadě tom setrvalaž do své smrti. Ku poctě jeho označil Ro-bert Brown jménem A b e l i a čínský rod rostlinz čeledi Caprifoliaceí.

7) K a r l von A., bavorský státník (* 1788— † 1859). Studoval práva ve Wetzlaru, stal

se roku 1818 policejním a městským kommis-sařem v Bamberku, roku 1819 vládním radouv Mnichově, r. 1827 radou v ministeriu vnitra.Jakožto vládní kommissař na sněmě r. 1831vyslovoval se rozhodně ve prospěch požadavkůsvobodomyslných. V l. 1832—34 jsa členemzatímní vlády v Řecku získal si značných zá-sluh o administraci. Vrátiv se do Bavor uvá-zal se ve správu ministeria vnitra, působilstále rozhodněji ve směru absolutistickém aultramontánním a vydal některá nařízení, kte-ráž vzbudila prudký odpor strany protestantské
a liberální. Pokládalt’ A. ústavu bavorskou zastavovskou a nikoli za representativní a po-píral zodpovědnost ministerskou. Mnoho hlukuzpůsobil jeho souboj s předchůdcem v úřadě,knížetem Öttingen-Wallersteinem, na něhožbyl A. učinil několik prudkých útokův. A.vzbudil proti sobě opposici v komoře i říš-ském sněmě, ano popudil proti sobě i králeLudvíka I., zvláště když se opřel proti tomu.aby pověstné tanečnici Lole Montezové udě.len byl indigenát a titul hraběcí. Byl 17. ún.1847 z ministerství propuštěn, jmenován všakbav. vyslancem v Turině. R. 1848 zvolili jejultramontáni do druhé komory, avšak A. ne-moha zde rozvinouti žádné působnosti, uchýlilse v soukromí a zemřel r. 1859. Viz o němRohmerův spis Baiern u. die Reaction (1850)a offic. Die Politik der bair. Staatsregierung(1851)
8) N i e l s H e n r i k A. (* 25. srpna 1802—†6. dubna 1829), slavný norský mathematik,narodil se ve Findoe ve stiftu christiansand-ském v Norsku; r. 1815 vstoupil do školykathedrální v Christianii a r. 1821 na univer-situ v témže místě, kde setrval po čtyři léta.Jsa úplně nemajetným studoval první dvě létaz podpory svých professorů, druhá dvě létadostalo se mu pro jeho neobyčejné nadánípodpory vládní. Na přímluvu prof. Rasmusenaa prof. Hansteena poskytnuty jemu norskou
vládou prostředky, aby mohl ve svých studiíchpokračovati v Německu, Italii a Francii. DoBerlína přibyl v létě r. 1825 a pomeškav tupo 6 měsíců, odjel přes Vídeň, Benátky, Mi-lán a Turin, aniž se byl v těchto místechza účelem studií zdržel, do Paříže, kamž při-byl v červenci 1826. Opustil Paříž v lednu 1827a vrátil se opět přes Berlín do Christianie najaře roku 1828. Stal se docentem při univer-sitě tamější a ještě téhož roku zástupcem prof.Hansteena. Zemřel maje teprve 27 let ve Fro-landsvarku blíže Arendalu. R. 1827 jmenovánbyl členem král. společnosti v Trontheimě. Veveřejném sedění pařížské Akademie dne 26.července 1830 přiřknuta byla veliká mathe-matická cena A-ovi a Jakobimu za jejich vy-nikající práce. Polovina A-ova byla však jižjen jeho dědicům vyplacena. První pojednánípodal u veřejnost r. 1820 jakožto mladík

48 Abel de Pujol

18letý. A. byl mathematik neobyčejně bystréhoducha; veškery jeho práce vynikají vzácnoupřesností a hloubkou. Nejdůležitější z nichvztahují se ke theoriím algebraických rovnic
a funkcí elliptických. Byl první, který doká-zal přesně, že obecnou algebraickou rovnicistupně vyššího než čtvrtého nelze řešiti alge-braicky; vedlé toho stanovil zvláštní třídualgebraických rovnic kteréhokoliv stupně, ježvždy řešiti lze algebraicky (viz A-ovy rov-nice). V theorii funkcí elliptických, jejíž po-čátky nedlouho před tím podal Legendre, do-dělal se A. takových výsledků, že po Legendrovia vedlé Jakobiho pokládá se právem za za-kladatele této theorie. Sebrané spisy jeho vy-dány byly dvakráte francouzským jazykemnákladem státním; poprvé od jeho učiteleHolmboea r. 1839 (Christiania, 2 sv.), podruhés titulem: Oeuvres completes de N. H. Abel.Nouvelle édition publiée aux frais de l’étatnorwégien par L. Sylow et S. Lie. Christiania,1881 (2 svazky). Obšírný životopis A-ův vydalr. 1881 prof. Bjerkness v Christianii. — ý.
9) O t t o A. (* 1824 — † 1854), důkladný děje-pisec něm., žák Dahlmannův a Rankův. V Ber-líně připravil pro Monumenta Germaniae histo-rica ku vydání několik šváb. pramenů z dobyHohenstaufů. R. 1851 stal se soukromým do-centem dějepisu v Bonně, ale zemřel již po3 létech. Za hlavní úkol vytkl si zpracovánídějin cís. Fridricha II., z nichž ale vyšla jen
úvodní monografie König Philipp der Hohen-staufe (Berl. 1852); po smrti jeho vydal We-gele Kaiser Otto IV. und König Friedrich II.(Berl. 1856). Z drobných spisů jeho sluší vy-tknouti Die Legende vom heil. Johann Nepo-muk, kterýmžto snaží se dokázati, že v Ce-chách zavedením ctění sv. Jana Nep. umělýmzpůsobem odstraněno bylo ctění M. Jana Husi,patrně neznaje zpráv uvedených v PalackéhoDěj. nár. česk. druhého vydání, II. d. č. II.str. 284—285.
10) S i g u r d A. (* 1837 — † 1869), děje-pisec něm., strýc Ottův, prof. v Giessenu.Napsal: Ueber den Untergang des Longobarden-reichs in Italien, Papst Hadrian I., Gesch. Karldes Grossen (Jahr. d. deut. Gesch.) a Parteiwesenin England r. 1783. Nar. v Leonberku u Stutt-
gartu, byl žákem Waitzovým v Gottinkách azemřel v rodišti svém.
11) K a r l A., jazykozpytec, nar. 1839 v Ber-líně, nyní professor na universitě oxfordské.Naučiv se za svých studií v Tubinkách, v Mni-chově a v Berlíně důkladně angličině, napsaljiž jako jinoch 1854 ve zprávách Syro-Egyptian-Society studii o koptickém-jazyku (»Copticresearches«). Výklady svými Über den Ursprungder Sprachen (1881), Über den Gegensinn derUrwörter (1883) a Einleitung in ein ägypt. —semit. — indoeurop. Wurzelwörterbuch (1885) vy-stihuje ve slovech duševní jejich výraznost,čímž veliké prokázal služby t. ř. sémasiologiič. nauce o významu slov, jakkoli duchaplnostísvou mnohdy smělé domněnky pronáší naúkor věcnosti. Nám Slovanům je sympathi-ckým zvláště ve spise Slavic and latin z r. 1883.Hlavních jazykozpytných zásluh získal si však


— Abélard.

dotčenými studiemi egyptologickými. (Srovn.A. F. Pott: Allg. Sprachwissenschaft und KarlAbels ägypt. Sprachstudien. 1886.) O snazejeho, vyložiti v hovorech Slovanů se týkajícíchpůvod Malorusů (Slavorusů) a Velkorusů (Fino-tatarorusů) a některé zjevy ze slovanské socio-logie v. »Slov. sbor.« 1885 str. 579 a 623 atd.

12) E u g e n A. (* 1858), professor nauniversitě v Pešti a přední znatel klassickýchjazyků u Mad’arů. Práce jeho týkají se epikůřeckých. Sepsal De cod. Ambrosiano Lithi-corum Orphei (1879), vydal pečlivě pozdníhořeckého epika Kollutha (Colluthi Lycopolitanicarmen de raptu Helenae), r. 1881 báseň Orfeovipřičítanou Lithika, r. 1882 básně Jana z Gazy,Descriptio tabulae mundi a Anacreontea, r. 1885básně orfické (Orphica), r. 1886 homérské hym-ny, epigrammy a batrachomyomachii. Mimo
to sepsal: Adalélok a humanismus történetéhezMagyarországon (Příspěvky k dějinám huma-nismu v Uhrách) a konečně vydal: Scholiain Pindari Epinicia adlib. man. fidem ed. (vol. II.fasc. 1—3); Scholia vetera in Pindari Nemea etIsthmia continens (Berlín 1884). Vydání A-ovajsou vesměs zdařilá, materiál rukopisný jest zdepečlivě sebrán a uspořádán. Vý. Bbk.
Abel de Pujol [püžol] A l e x a n d r e D e -n i s, franc. malíř historických obrazů, nar. 1785ve Valenciennes, byl žákem Davidovým, k je-hož klassickým zásadám se hlásil. R. 1810 získalsi římskou cenu, 1814 první medalii. Malovalmnoho obrazů v kostelích a jiných budováchveřejných (na př. v burse pařížské), z nichžvynikají: Smrt’ Britannikova, Sv. Štěpán hlá-sajici evangelium, Pohřeb Panny Marie, oltářníobraz v chrámě St. Madeleine. Zemřel 1861v Paříži.

Abelard P i e r r e (1079—1143), jeden z nej-známějších filosofů scholastických, narodil sev městě Palais (Palette, Palatium) u Nant, bylza svého mládí žákem nominalisty Roscellinaa přišel asi po r. 1095 do Paříže, kdež zdo-konalil své vzdělání, poslouchal realistu Vilémaze Champeaux (de Campellis) a za krátko sámmistrem učitelem se stal. I založil v zámkumelunském u Paříže vlastní svou školu, jižpak později, když netušeného úspěchu dochá-zel, přeložil ještě blíže k Paříži do města Cor-
beilu. Uškodiv přílišným namáháním duševnímzdraví svému musil ustati v činnosti učitel-ské, vrátil se v otčinu svou, ale za několik letúčastnil se opět výkladův a disputací VilémaChampeauxského (asi r. 1110), a když tentose stal biskupem chalonským, A. též studiímtheologickým se věnoval a konečně v Pařížisamé zahájil vedlé přednášek filosofických před-nášky o theologii. Mocen jsa všech řečni-ckých dojmů a podporován skvělými prostředkyzevnějšími, postavou, hlasem i odvahou, pů-sobil neodolatelně na posluchače valem k němuse sbíhající (míval někdy prý až 5000 poslu-chačů, mezi nimi jména později proslulá),sláva jeho rostla a vrstevníci nadšenými vý-razy velebili jeho učenost i ducha. Tu roku1117 poznav spanilou a duchaplnou Heloisu,sedmnáctiletou neteř přítele svého, kanovníkaFulberta, stal se učitelem a milencem jejím.

Abél

Po rozmanitých příhodách, v nichžto velko-dušnost Heloisina. ale na straně A-ově jakásipovážlivá vypočítavost se jeví, dal jej Fulbertze msty přepadnouti a vyklestiti, aby mu za-mezil přístup k vyšším hodnostem. A. zdrcenuchýlil se do kláštera sv. Diviše, ale nepo-hodnuv se s mnichy opustil sídlo toto a v No-gentu nad Seinou vystavěl si příbytek a kaplivěnovanou Svatému duchu Utěšiteli (Paraklét).Obé zůstaviv pak Heloise, jež byla také dořádu vstoupila, a jejím družkám klášterním,obrátil se do Paříže, kdež na jevišti prvníchsvých zdarů znova své výklady počal i pověstipředešlé dosáhl, ovšem spolu ve spory se do-stal, které ho však přiměly jen k-čilejší čin-nosti spisovatelské. Nové hádky a nesnáze od-tud vzešlé ztrpčovaly stále život jeho, až ko-nečně znavený dialektik poslední útulek našelv převorství sv. Marcella u Chalonsu, kdež podvou létech skonal na lepru. Heloisa mu zů-stala věrna a láska její zazářila tím čistějiv oné nešt’astné době; vyprosila si jeho mrtvolua pochovala ji v Paraklétu, kdež i sobě saméurčila hrob. Kosti jich obou byly několikrátepřeneseny a posud na pařížském hřbitově Pčrela Chaise ukazuje se hrobka, kdež odpočívají.Vzájemné listy jejich zůstanou dojímavým do-kladem nejohnivějších. vznětů, jichžto srdcelidské jest schopno, a zvláště o vznešené po-vaze Heloisině svědčí. Bohatý a intensivníživot vnitřní nám se tu otvírá i pásmo ze-vnějších příběhů, rovněž rozmanitých a vy-značujících celou dobu tehdejší. — Na školáchklášterských, od VIII. stol. počínajíc, rozmohlase snaha osvojiti si a rozšířiti vzdělanost staro-věkou, spolu však užiti výtěžkův oněch k ob-jasnění obsahu nauky křest’anské; i povstalafilosofie odtud nazvaná školská čili scholastická.Jméno původně tak prosté nabývalo znenáhlaobtěžkaného významu a přídavek »schola-stický« se rozšířil konečně na celou filosofiistředověkou, která měla za účel učiniti článkyvíry také předměty hlubšího přemýšlení, určitipoměr mezi vírou a rozumem a proukázatižádoucný souhlas mezi zjevením a zkoumá-ním. Totě ráz filosofie scholastické; známouprůpověd’, že jest »služka bohovědy«, dlužnobráti ve smysle závažném; nejsvětějšímu, totiž
pravdám zjeveným měla býti filosofie služkoua rozjímati o nich hloubavým duchem. Stojí-liono první pevně v myslech věřících, jest úlohaslužky znamenitá, velebná. Vynikla celá řadamyslitelů, kteří především pěstovali dialek-tiku, již bychom mohli označiti nejen dle pů-vodního smyslu jakožto umění rozmlouvací,nýbrž i jakožto nauku o správném myšlení apoznání, tedy logiku i noétiku, spojenou s řeč-nictvím, s uměním disputačním a s úryvkyjiných blízkých nauk. K těmto dialektikům ná-leží A., jenž spolu s jinými kráčeje cestou odsv. Anselma Canterburského raženou hlavně po-máhal dodávati bohosloví středověkému formydialektické. Poněvadž důrazněji váhu kladena úděl rozumu, nabývá jeho filosofování rázurationalistického, což jej odlišuje od mnohýchmyslitelů tehdejších. Smělým vystupovánímvzbudil obdiv i pohoršení, ale zajisté též při-

ard. 49

vedl do snah scholastických něco svižnostia vzletu. Svobodné badání bylo mu heslemve filosofii, a ač poznával, že rozum nášmá meze, kterých nemůže překročiti. přeceA. pokládal, že rozum v oboru svém vlastnímmá si počínati svobodně, že jsou látky, o kte-rých sám dle svého uznání rozhoduje a k auto-ritě utíkati se nemusí. Přirozeným světlemrozumu má osvěcována býti víra, všechnomáme dříve prozkoušeti, nežli to přijmeme,a věřiti, jen když přesvědčeni jsmc. Za svéhomládí A. více dialektikou, v zralém věku ta-jemstvími náboženskými se obíral. Dialektikuovšem převzal ve věcech hlavních od učitelůsvých, kteří ji drželi jakožto odkaz starověku,ale v mnohých věcech ku potřebám svýmupravili, a tím se dostal i A. do proudu pal-čivých otázek, které za jeho doby horlivě bylyprotřásány. Ve sporu mezi realismem a nomi-nalismem A., jak přiměřeno též onomu dvo-jímu zdroji jeho vzdělání (Roscellin a Cham-peaux), zaujal jakési prostřední stanovisko.Kdežto realismus učil, že obecniny čili ab-straktní pojmy jsou věci, nominalismus pak,že jsou jména pouhá: obrátil se A. protioběma tvrdě. že nejsou ani věci ani jména,nýbrž pomysly ducha (conceptus), a pokládáobecninu za něco, co schopno jest, aby o mno-hých věcech p o v ě d ě n o býti mohlo. V tomtop o v ě d ě n í (výpověd’, sermo) klade jsoucnostobecniny. Rozum náš shrnuje předměty podlépodobnosti ve třídy, a tyto třídy jsou druhya rody (species et genera), nazvány jsouceobecninami (universalia). Každý druh jest sbír-kou podobností, tedy složený z několika částek.a dává-li se mu jméno, jest to jméno jakéhosisouhrnu, asi tak, jako se dává jméno národu,který, ačkoli složen z mnoha jednotlivců, takése zove jeden. Učení toto, později k o n c e p -t u a l i s m e m zvané, jak patrno, v jádře svémblíží se přece k nominalismu, a změna více setýká názvů zde užívaných než vlastního jádra.Obyčejně historikové zde říkají. že A. onohosporu nerozhodl, aneb že není dosti jasno, nakterou stranu se přidává. V bohosloví sluší vy-tknouti některé náhledy A-ovy, které tendencijeho zvláště vyznačují. Tak ihned víru samupojímá A. po rationalisticku jakožto zvláštní
vědění o věcech nadsmyslných, nám se ne-zjevujících, při čemž ovšem zdůvodnění článkůvíry se ukazuje nutným a zřetel k autoritěvypouští. Bůh, tak učí A., nemohl učiniti ni-čeho jiného, než co a jak učinil, a zejménanemohl to učiniti lépe než jest. Nebot’ ježtoBůh potřebuje pouze slova, aby něco bylo ajeho všemohoucnost se projevila, jest mu jednai druhá cesta stejně možna, jeden druh dobrastejně blízký a možný jako jiný, a tu by sebyl dopustil nespravedlivosti, kdyby byl v sku-tek neuvedl veškeré dobro, jež učiniti mohl.Za druhé Bůh nic neučiní ani neostaví bezpříčiny dostatečné a dobré; jest tedy. všechno,co učinil, přiměřeno a zdůvodněno. Bůh protonemohl svět stvořiti v jiném čase, poněvadžnemoha zadati neskonalé své moudrosti, umí-stil každý děj v dobu, která jest a byla nej-přiměřenější stavu všehomíra, ano ani nemohl

50 Abelasis — Abel

překaziti zlo, poněvadž zlo jest zdroj velikýchvýhod, které jiným způsobem nebyly by k místupřišly. I zlo má svou dobrou stránku a v témá svou omluvu i důvod jsoucnosti své, takvyrozuje se jistý optimismus-a proto i sesvým zlem svět jest nejlepší, jak dle moudrostia moci boží býti musí. Pomysl tento pozdějiobjevuje se ještě zevrubněji zpracován. V Tro-jici vidí A. ne tři osoby, nýbrž podlé stano-viska, se kterého hledíme, spíše attributy čivlastnosti jediné a téže bytosti. Bůh Otec vy-jadřuje všemohoucnost či plzeň všech doko-nalostí, Bůh Syn moudrost, Duch svatý dobro-tivost či lásku. Vedle jiných tvrzení a obdob,kterými objasňuje poměr tří božských osob,sluší vytknouti i mínění jeho, že už někteřífilosofové starověcí tušili dogma o Trojici, ze-jména Plato, jehožto světoduše znamená prýducha svatého. Příkladem a slovy svými JežíšKristus nás k dobru vede, v čemž jediné zá-leží milost jeho. K ní člověk přilnouti můžeprostředkem svého rozumu. bez pomoci cizí;nebot’ hřích prvotní není jakési skutečné pro-vinění, nýbrž bída a obtížný stav, jemuž lidépodrobeni jsou narozením svým. Toto pojí-mání prvotního hříchu souvisí sethikou A-ovou;kdo není v užívání rozumu a svobody, ne-může se proviniti ani přestupkem ani zane-dbáním čeho. A. tu větu pošinoval vpřed a po-ložil hlavní váhu na ni. že v chování člověkavšechno záleží na úmysle; výkon sám nenínic a tudíž ani nezáleží na tom, zdali víceméně jednáme neb nejednáme, jen když tosouhlasí s naším svědomím. V tomto souhlasemezi svědomím a úmyslem spočívá jakost aráz mravní povahy. Vše, co se koná protisvětlu svědomí, jest neřest,-vše, co se řídípodlé něho, jest vyloučeno z hříchu, ano ti,kteří Krista k smrti odsoudili, byli by vícezavinili, kdyby byli jeho šetřili, vzdorujícehlasům svědomí svého.

Tato a podobná mínění potkala se všaks odporem na straně pravověrné a mnohá z nichbyla výslovně zavržena v církevních sněmích,zejména v Soissoně (1121) a v Sentě (1140).Přese všechnu bujnou a vzdornou bojovnostpovahy své A. se všem nálezům církve pod-robil úplně a v klášteřích, kde se zdržoval,
vedl život bezúhonný, přísný, všem předpisůmkázně přiměřený a zemřel jako pravý vzorbohabojného křest’ana, jakž to vysvítá ze všechhlasů současných svědků. — Hlavní spisovéA-ovi jsou, filosofické: Dialogus inter philoso-phum, Judaeum et Christianum; Spis o dialek-tice; Theologia ch,-istiana a Introductio adtheologiam; theologický spis: Sic et non;spis ethický: Scito te lpsum; Historia calami-tatum, životopis, a konečně dopisy mezi Abé-lardem a Heloisou. Nejúplnější a nejlepší sbírkujeho děl pořídil Victor Cousin v Paříži (1849a 1859), o životě jeho nejobšírněji pojednalhrabě Charles de Remusat (Paříž 1845); o mi-lostném poměru jeho však stává celá literaturave francouzském, anglickém i v jiných jazy-cích, kteráž pod heslem »Abélard a Heloise«zřejma jest z přehledných seznamů bibliogra-fických. Dd.

e z Lilienberka.

Č. 14. Znak Abelů z Lilienberka.

Abelasis jmenují v Alexandrii drobné.dužnaté, olejnaté a poněkud aromatické hlízy,jichž se pro občerstvující chut’ k pokrmůmpřidává. Zvláště prý podněcují vývoj mlékau kojných. Zdá se, že pocházejí od šáchorujedlého (Cyperus esculentus.) Děd.

Abele z Lilienberka, starý rod šlech-tický, jemuž šlechtictví říšské, propůjčené již5. srpna 1495, potvrzeno 12. pros. 1547 a opět12. čna. 1637. Do stavu rytířského povýšenrod ten dne 30. května 1643 a do stavu svob.pánů dne 4. srpna 1708. Znak: Štít rozčtvr-cený, jehož první a čtvrté pole je šachované,v druhém a třetím, na příč rozděleném barvoumodrou a stříbrem, je orel jednohlavý ke středuštítu hledící, štítek střední nese heraldickou lilii.(Viz vyobr. č. 14.)-Z rodu toho vynikl 1) K r i -š t o f I g n á c A. z L. (* 1628 — † 1685). Na-rozen 19. května r. 1628 v Breisgavě, vstou-pil záhy do služby státní, v níž prodělal kar-riéru úřednickou z dola. Za Ferdinanda III.

byl dvorním a kommerciálním radou, 1665tajným dvorním sekretářem a referendářempro země vnitrorakouské. Později za Leo-polda I. stal se sekretářem rady konferenčnía získal si přízně a důvěry císařovy, jenžužíval služeb jeho v nejdůležitějších a nejchou-lostivějších záležitostech. R. 1670 byl A. čle-nem zvláštního soudního dvoru, který sesta-
ven byl za příčinou souzení velezrádců uher-ských Zrinského, Frankopána a Nadasdyho ařídil i popravu nešt’astných hrabat. V listo-padu téhož roku poslán také do ŠtýrskéhoHradce ku popravě hrab. Tattenbacha (1. pros.1671) co cís. kommissař. A. radil císaři ke zru-šení ústavy uherské a byl za příčinou prove-dení toho záměru poslán i několikráte do Uher.R. 1674 byl A. členem kommisse, která mělana základě zabavených spisů sestaviti obža-lobu proti knížeti Václavovi z Lobkovic, prv-nímu tajnému radovi cís. Leopolda, a dne 16.října t. r. podepsal spolu s císařem dekret,jímžto Lobkovic ode dvora vypověděn doRoudnice. A. s jinými způsobil pád hr. Sinzen-dorfa, na jehož místě stal se 1680 presiden-tem dvorní komory se služným 20.000 zl. R.1683 při vypuknutí války turecké vzdal seúřadu toho, ale i dále užíváno služeb jeho

Abeles — A

k různým kommissím, zvláště v Uhrách. A. †12.
října 1685 ve Vídni nezanechav potomků. —Předkem nyní žijících svob. pánů A-ů z L. jeststarší bratr Krištofův 2) M a t y á š A. z L.,který žil také ve službách dvora rakouskéhoa pokusil se i ve spisovatelství sepsav některéspisy historické a právnické, z nichž nejdůle-žitější Metamorphosis telae iudiciariae (Norim.1686, 5 svazků) byl také do jazyku angl., franc.a holl. přeložen. †23. dubna 1673 ve Vídni. —3) F r a n t . A. z L., svob. pán, c. k. podmar-šálek (* 1766 — † 1861). Narodiv se v Szakosiv Banátě, kde otec jeho byl kamerálním úřed- níkem, vstoupil do vojska již 1783, účastnil sevšech válek v době té vedených a byl i něko-likráte raněn. R. 1834 vstoupil do výslužby atrávil poslední léta věku svého ve ŠtýrskémHradci. — 4) F r a n t i š e k A. z L., syn před., c. k. generál-major (* 1818 — † 1880), vyzna-menal se r. 1864 ve válce šlesvicko-holštýnské.
Abeles Š i m o n, 12letý židovský katechu-men v Praze, jenž tajně na kázání chodil ake křtu se připravoval, začež od vlastníhootce dne 21. února 1694 zabit byl. Tělo jehonejprve v kapli staroměstské radnice vysta-veno a odtud dne 31. března 1694 v slavnémprůvodu, při němž ve všech 70 kostelích městPražských se vyzvánělo, neseno do chrámutýnského, kdež pochováno. Mramorová deskanad hrobem a podobizna A-ova dosud se na-chází v chrámě týnském. Viz »Světozor« 1885,str. 374. sled.

Abeli (plur.), městečko v novoalexandrov-ském uj. v gub. kovenské na ř. Pokrevně neboKrevně, stanice žel. dráhy se 4900 obyv. Nablízku jest j e z e r o A b e l s k é, spojené řekouKrevnou s jez. Antonošským.

Abelia R. Brown, rod rostlin z čelediCaprifoliaceí, podčel. Loniceroideí, ke cti ce-stovatele Clarkea Abela pojmenovaných. Malékeříky v jihovýchodní Asii a Americe s visu-
tými bělavými nebo růžovými květy, které pocelé léto se vyvinují, s pilovitými neb zubatými,většinou vždyzelenými lupeny. Květ má značnýkalich, nálevkovitou, u zpodiny často vakovitěrozšířenou korunu, 5 tyčinek a 3pouzdrý se-menník s jediným plodným pouzdrem a s hla-vatou bliznou. Nejkrásnější jest plnokvětá A. floribunda Decsn. z Mexika, která někdyi zimu přestojí. A. triflor R. Br. z Himálaj-ského pohoří má listy pouze u zpodiny zu-baté. po kraji brvité a kvítky na konci větvíobyčejně 3, s korunou u zpodu nerozšířenoua s kalichem úzkolistým. A. uniflora R. Br.z Číny, má listy oddáleně slabě zubaté, lysé,kališní lístky elliptičné a korunu purpurovou,vakovitě nadmutou. A-e nepěstují se v sadechvůbec, nýbrž po různu v půdě suché a v ziměpod krytbou. Jinak mrznou až na zpodek. Mno-žení řízky jest u nich obvyklým. Děd.
Abelin J o h a n n P h i l i p p, polyhistor, pře-kladatel, kompilátor a publicista ve službách na-kladatelů Jennische, Meriana a Hülsa, *v Strass-burgu v 2. polovici XVI. stol., †tamtéž r. 1637.Psával se též A b e l a e u s , A r l a n i b a e u s, JG o t t f r i e d neb G o t o f r e d u s. Sepsal Histo-rische Chronik od. Beschreibung der Geschichte


belmoluch. 51

von Anfang der Welt bis 1619. vydanou jmé-nem G o t t f r i e d. která se dočkala několika vy-dání a byla od M e u r s a přeložena do jazykahollandského. M e r i a n. obratný nakladatelfrankfurtský, uložil A-ovi, aby pokračoval v tétokronice, kterouž pak A. vydal svým jménema sice díl II. r. 1633, kdežto 1. díl chronolo-gicky předcházející vyšel teprv 1635 pod ná-zvem Theatrum Eúropaeum oder Beschreibungaller denkwürdigen Geschichten, so hin undwieder. fürnemlich in Europa von 1617 sich
zugetragen. Z díla toho vyvinul se rozsáhlýsborník historický, sáhající až po rok 1718.v němž pokračováno v létech 1646—1738 odrůzných spisovatelů s nestejným zdarem ajehož vyšlo celkem 21 dílů ve folio, z nichžod A-a sepsané dva první jsou nejcennější. —A. sepsal také 17. a 18. díl podobného sbor- níku od Gottharda Arthusa založeného a na-zvaného: Mercurius Gallo-Belgicus Succenturia-tus, dějiny protinožců, Švédska, Indie a jinéspisy, jimž obzvláštní ceny dodávají výtečnérytiny Merianovy, kterými jsou ozdobeny;to platí také o jeho výkladu MetamorphosOvidiových (Frankf. 1619), ozdobeném četnýmimědirytinami od J a n a D i r c k a d e P o s y.Srovn. habilitační spis Droysenův: Arlanibaeus,Godofredus, Abelinus (Halle 1864) a článekLiliencronův v »Allg-deutsche Biographie«I. díl str. 18—19. Nk.
Abelite, křest’. sekta v okolí Hipponu v sev.Africe ve IV. stol. Opírajíce se o staré podání.že Abel, ač byl ženat, zůstal bezdětek, žiliv manželství zdrželivě, adoptujíce, aby nevy-mřeli, děti cizí. Trvali krátkou dobu od cís.Arkadia po ml. Theodosia.28Abell J o h n, proslulý anglický kleštěnec,* okolo 1660 bezpochyby v Londýně, kde byljiž 1679 členem král. vokální kapely, †po 1716.
V revoluci 1688 jako přívrženec papežův při-šel o svůj úřad i skvělý plat 740 lib. st.. na-čež se odebral na kontinent, kdež na uměle-ckých cestách ve Francii, Hollandsku, Něme-cku a Polsku slavil triumfy. Později vlastnívinou sešel, že jen živořil. Několik blažších chvil zažil, navrátiv se na jeviště své bývaléslávy, do Londýna okolo 1700. Trvale se tamvšak nezachytil i uchýlil se v zátiší do Cam- bridge, kdež vydal A collection of songs inseveral languages (sbírka zpěvů v několika ja-zycích), věnovanou králi Vilémovi III. a A col-lection of songs in English (sbírku zpěvů poanglicku). Před tím vydal v Amsterodaměvětší dílo Les airs d’ Abell pour le concer(koncertní písně Abellovy); některé jeho zpěvyobsahuje též sbírka podivného názvu Pills topurge melancholy. (Pilulky pro zahnání trudno-myslnosti.) Ný.
Abelly L o u i s, theolog. franc. (* 1603—†1691), biskup rhodský, proslulý svým spo-rem s jansenisty. Seps. mimo jiné životopissv. Vincence (1664) a spis proti jansenistůmMedulla theologica (1660). Vzdav se biskupstvízemřel v klášteře v Paříži.

Abelmoluch, a b e l m e l u c h, orientálnínázev některých rostlin pryšcovitých, které majísemeno počišt’ující a rychle účinkující. Děd.


52 Abelmoschus — A

Abelmoschus, A b e l m o š viz H i b i s c u s.Abeloos (* 1828), sochař belgický, naro-

zený v Luvani, žák Karla Hendrika Geertsa.Práce jeho v mramoru a dřevě vyvedenézdobí mnohé kostely v Belgii, severní Franciii Anglii.

Abelovy rovnice jsou zvláštní třídoualg. rovnic, jež lze řešiti algebraicky. Alg. rov-nice nho stupně slove tenkráte A-ou, vyhovu-jí-li její kořeny těmto dvěma podmínkám:1. Veškery kořeny x1, x2, . . . , xn jsou racio-
nálné funkce jednoho z nich, na př. x1, takžekořeny lze psáti ve tvaru x1, 21)x1), 22)x1),. . ., 2n−1 (x1), při čemž 21, 22, . . . , 2n−1značí racionálné funkce; 2. funkce 2 jsou ta- kové, že platí 2k 2l (x1) = 2l 2k (x1). Řý.
Abeluv tbeorem v. A d d i č n í t h e o r é m.Aben (chald. vlastně abbén), arab. ibn,

hebr. bén = potomek, syn, slouží k ozna-čení původu skutečného neb i uměle od osobbiblických odvozeného, poslednější na příkl.v Aben Ezra, jehož otec slul Meír, nazván jest»rabbí Abráhám a. Ezrá« t. j. potomek Ezrův.S l o v a s a. s l o ž e n á h l e d e j p o d d r u h o uč á s t í s l o ž e n i n y, kupř. A b e n E z r á v. E z r á .

Abenakove (A b e n a q u i s , A b e n a k i), vy-mírající větev Indiánů Algonkinů v severo-východní Americe na poříčí sv. Vavřince přijeho ústí (v Maině, Nov. Brunšvicku a Nov.Skotsku).

Abenberg, městečko v bavor. StředníchFrankách v okr. schwabašském s 1568 obyv.(1885), továrnami na jehly, sklo a zrcadla,výrobou černých krajek a chmelnicemi.

Abencerragove (špan. — arab. i b n S e r-r á d ž, Aben Zerág), proslulý rod maurskýchvelmožů v Kordově a Granadě. Rod ten při-šel v VIII. st. po Kr. do Španěl a nazván poJusúfu ben Zerágovi, důvěrníku krále Muham-meda VII. granadského, jemuž byl na trůndopomohl. Statečností se vyznamenal i synJusúfův aben Zerág. Oba, jakož i jiní čle-nové rodiny oslavováni jsou ve španělských
romancích, zvláště v XV. a XVI. stol. Ráz ro-mantický mají též další osudy rodiny. jak námje dochoval proslulý román Gineza Pereza deHita Historia de las guerras civiles de Gra-nada (1595, 1604). Hlavní osou románu tohoto je známé úhlavní nepřátelství se Zegry(1480—92), soupeřícím rodem maurským. SeZegry spojil se král Abú Hasan, proti němužse prý spikli A. a zahubil skoro celý rod v síniAlhambry. která až posud slove »sál A-gův«.Román Perezův byl podkladem románu Al-mahidovec od Mlle de Scudéry a výtečnémuvypravování C h a t e a u b r i a n d o v u: Les aven-tures du dernier des Abencérages (do češt. přl.Hansgirg), dle něhož spracoval Jouy text k opeřeCherubiniho L’es Abencérages. Pokud romancese zakládají na pravdě, není dosud dostatečněvyšetřeno. V. A. Huber, Skizzen aus Spa-nien, I. 313 násl.
Abendberg, hora na jv. konci Thunskéhojezera ve švýc. kantonu bernském nad Inter-laky, 1257 m vys., klimatické léčebné místo,jehož Hôtel Bellevue nalézá se ve výši 1139 mn. m. Velkolepá vyhlídka.


bensberg-Traun.

Abendroth A m a d e u s A u g u s t (* 1767—†1842), advokát, radní a v čas franc. okkupaceředitel policie v rodném svém městě Ham-burce, kdež po přivtělení jeho k císařství franc.stal se mairem a objevil se v Paříži 1812 vesboru zákonodárném dva dni před taženímNapoleonovým na Rus. Ale r. 1813 od lidu vy-puzen jako přívrženec Francouzů. Pozdějivrátiv se do otčiny stal se zakladatelem prvníchněmeckých mořských lázní v Kuxhavenu. V lé-tech 1831—35 byl zase purkmistrem hamb.

Abenhumeya (špan. jméno A b e n - U m a j-j o v o), náčelník poslední vzpoury maurské 1563proti Filipovi II. Rodem Španěl utekl se podjménem d o n F e r n a n d o M u l e y d e V a l o r,r. 1563 k Maurům, kteří jej zvolili za krále,poněvadž tvrdil, že jest potomkem velikéhochálífa. Způsobil Španělům výpravami svýmimnoho nesnází, až konečně don Juan d’Austriazmocnil se Granady, a A., jenž pro tyranství

Č. 15. Znak rodu Abensberg-Traunského.

své měl četné nepřátely i v řadách vlastních,v Andajaru od nich přepaden a uškrcen. O A-ovipějí mnohé romance španělské, nazývajíce jej»králíčkem« (reycillo;) na jejich základě jejvylíčil Perez de Hita ve své Historia de lasguerras civiles de Grenada.

Abensberg (A v e n t i n u m, nejspíše řím.C a s t r a A b u s i n a), lázeňské město ve vlád-ním okr. dolnobavorském, okr. kelheimskéms 2230 obyv. (1885). Jest rodištěm dějepisceTurmaiera (Aventina), jemuž zde r. 1861 po-staven pomník, a má strojírnu, chmelnice asirnatá vřídla. R. 1809 (20. d.) zvítězil zde Na-poleon nad Rakušany pod arcikníž. Ludvíkem-

Abensberg-Traun, rod hrab. v Rakou-sích a Badensku usedlý (na hrabství povýšený1653). Původ svůj odvozuje od hrab. Baba zeScheyernu z domu Wittelsbachů, který dlezámku Abensberga v Bavořích počal se psátiz A-a. Syn Babův Wolfram usadil se v XI. st.v bav. marce východní, nyn. arciknížectví ra-kouském, vystavěl zde zámek T r a u n a zvalse po něm. Potomci jeho z větve Meissauskéžijí dosud, kdežto větev Eschelbergská r. 1807vymřela. Z n a k: štít rozpoltěný barvou černou


Abeokuta — A

a stříbrem. (Viz vyobr. č. 15.)-Z rodu tohohr. O t t o F e r d i n a n d, * ve Vídni 1677, konaldomu rak. platné služby ve válce i v míru, bylza Marie Terezie nějaký čas vrchním velitelemv Čechách a na Moravě, †v Sibini jako gu-bernátor sedmihradský r. 1748.28Abeokuta (pod skalou), bývalé hlavníměsto staré říše jorubské v Africe ve vých.části Horní Guineje pod horou Olumem a nasplavné řece Ogunu, nyní město Egbů s vícenežli 150.000 obyv., vlastně opevněný táborohražený hliněnou zdí 2 m zvýší a 20 km zdélí,jejž roku 1825 zřídili zbytkové Egbů semse uchýlivších před krutým pronásledovánímotrokářů. Různé kmeny vhodně spojuje spol-ková ústava zavedená králem Šodekem. Ří--zení malých obcí, jichž v táboře jest na dvěstě, jest zcela samosprávné, a pouze o věcechspolečných v míru i válce rozhoduje rada spol-ková. Město rychle rozkvetlo a vzbudilo tímpozornost loupežných kmenů sousedních, avšaksvorné součinnosti obyvatelstva dosud vždyse podařilo obhájiti rozsáhlých opevnění protinepřátelům i proti několika útokům armádykrále dahomejského (1851 a 1864). R. 1842 po-čalo se zde šířiti i křest’anství a vystavěnoněkolik dřevěných kostelíků; ale když r. 1867
nastal rozpor Egbů aleokutských s Angličanyv Lagosu, vypuzeni jsou angl. misionáři i ostatní Evropané z města. Křest’anství se však zdezachovalo, pouze netrpěno kněží anglickýcha duchovní správu konají nyní kněží domo-rodí, již vzdělání svého nabývají v semináříchangl., tak že podivuhodné toto město má svouzvláštní samostatnou církev černošskou, číta-jící několik tisíc duší. Obyvatelstvo pohanskéklaní se fetišům za týchž obřadů jako ostatní černoši západoafričtí. A. provozuje živý obchod;v městě jest velký bazar se zbožím domácími evropským, a dovážejí se sem zvláště opojnénápoje, zbraně a střelivo z Anglie, pak hračkya zboží kovové z Německa, kdežto zboží vý-vozné záleží hlavně v oleji palmovém, indychu,natronu, zlatě, slonové kosti, kožích a t. zv.»černošském tuku«, jehož dobývají ze stromův lesích za A-ou se šířících.
Ab equis ad asinos (lat.), d o s t a t i s e
s k o n ě n a o s l a; hospodařiti od desíti k pěti.
Aber, v bretonském jazyku, jakož i v ji-ných keltských nářečích znamená ústí, pří-stav a vyskytuje se v četných jménech země-pisných, zvláště francouzských (několik říčekv depart. Finistčre: Aber-Benoıt,Aber-Ildut aj.)a anglických (Aberdeen a j.). Srovnej s tímnovofranc. havre (přístav), provençalské vabre(potok) a hydrografická jména Eure, Ebro a j.

Aberavon [eberevn], přístav. město vangl.hrabství glamorganském (Wales) při ústí řekyAvonu do zálivu Bristolského, stanice dráhyjihowaleské, ještě r. 1850 nepatrná ves, jež všaknedalekými rozsáhlými ložisky uhlí a rudy že-lezné, pak zřízením hutí na měd’ a zinek rychlerozkvetla v město 4875 obyv. (1881) čítající.U nedalekého Port-Talbotu, dle něhož častoi samo město se zove, jest hojně navštěvo-vaná plovoucí loděnice.

Aberbrothock viz A r b r o a t h .


beroromby. 53

Aberbrothwick viz A r b r o a t h .Aberconway [ebrkonué] neboli C o n w a y,

pobřežní město v hrabství carnarvonském v sev.Walesu na ústí ř. Conwaye; jest obehnánostarými hradbami s 21 věžemi a má 45000b.,pěkný got. chrám, značnou bibliotéku a čtyřiželezné mosty, mezi nimi řetězový z r. 1826.
Vyváží se odtud truhlářské dříví, olovo a bři-dlice, též hojně se loví ústřice a sledi. Nadměstem na skále zvedá se rozsáhlý hrad s osmimohutnými věžemi slohu saracenského, pa-třící k nejkrásnějším hradním budovám an-glickým, jejž založil král Eduard I. r. 1284 napokoření sev. Walesu. A. stojí na místě řím-ské C o n o v i e a již za Viléma Podmanitelebylo pevností. R. 1645 dobyl ho Cromwell, na-čež hrad zůstaven zpustnutí.
Aberoromby: 1) J o h n. spis., zahradníkskotský (* 1726 — † 1806), věnoval se prakti-ckému studiu zahradnictví; výsledky svýchpozorování uveřejnil r. 1767 s názvem AlmanahZahradníkův. jenž dočkal se 9 vydání, načežnásledoval Všeobecný slovník zahradnický a bo-tanický. r. 1779 spis o zakládání ovocných za-hrad -The british-fruit gardener a mn. j., ježvšecky byly přel. do franc. a něm. — 2) SirR a l p h A., angl. generálmajor (* 1734 — † 1801),studoval na univers. edinburské, potom právav Lipsku, načež vrátiv se domů, rozhodl sepro povolání vojenské a vstoupil 1756 do 3. pl.dragounského. Súčastniv se sedmileté válkystal se členem parlamentu, kdež zastupovalliberální ideje a zvláště se netajil svými sym-pathiemi pro boj amerických osad za svobodu.Když pak r. 1793 prohlášena byla válka meziFrancií a Anglií, jmenován byl velitelem bri-
gády ve výpravě do Nizozemska, kde vlohysvé osvědčil. R. 1795 poslán byl jakožto vrchnívelitel do Západní Indie, kdež 1796 dobyl Gre-nady, Demerary, Essequiba a 1797 Trinidadu.V létech 1797—98 byl velitelem v Irsku, místětenkráte velmi obtížném, ježto bylo vládě pře-dejíti zamýšlenou francouzskou invasi a sou-visící s ní vzpouru. R. 1799 provázel A. vé-vodu Yorského do Hollandska, kdež však nepříznivé okolnosti zmařily výpravu. R. 1801vyslán byl jako vrchní velitel do Egypta, abyjej vyrval Francouzům. Jeho přistání u Abu- kiru patří k nejskvělejším válečným činům an-glickým, V rozhodném okamžiku bitvy u Alex-andrie (21. břez. 1801) raněn byl A. smrtelněi zemřel sedmý den po tom. V katedrále sv. Pavlapostaven mu pomník, jeho vdova učiněna pee-ressou a vykázána jí pense. Životopis jeho se-psal jeho syn, lord Dunfermline (1861). — 3) Ja-mes A. l o r d D u n f e r m l i n e, syn sira Ralpha(* 1776 — † 1858), působiv nějaký čas v oboruprávním, zvolen byl 1807 do parlamentu, kdežse přidružil k opposici whigské, již to velmi úsilněpodporoval. Když 1827whigovése dostali k veslupod Canningem, jmenován byl A. vrchnímvojenským soudcem a tajným radou, kteréžtoúřady však brzy na to po pádu whigů složil.Od doby té počíná vlastní činnost A-ova; bylt’zvolen poslancem 1832 za Edinburgh do parla-mentu. R. 1834 stal se ministrem v kabinetělorda Greye, 1835 zvolen byl mluvčím. R.1839

54 Aberdare —

resignoval a stal se peerem s titulem lord D u n-f e r m l i n e. Zbytek svého života strávil v Co-lintoně, poblíž Edinburghu. — 4) John A., lé-kař skotský, * 1781 v Aberdeenu, †1844 vEdin-burce, kdež dosáhl hodnosti rektora universityr. 1835. Sepsal mimo některé spisy filosofickéhoobsahu několik děl lékařských, z nichž nej-slavnější jest: Pathological and practical resear-ches on the diseases of the brain and the spi-nal cord (1827), jež jest s dílem Ch. Bella zá-kladem moderního chorobozpytu čivů i mozku.Ve všech svých spisech jeví se býti nepřítelemtheorií i hypothés a opírá se pouze o zkušenost;jiným zdrojům badání nepřeje a zejména pokus-ným zkoumáním pohrdá. red. — 5) Ralph A.(* r. 1842), od r. 1860—69 důstojník v anglickéarmádě, podnikavý cestovatel a meteorolog.Věnuje se studiím oblaků cestoval dvakrátekolem světa, aby seznal hlavní tvary jejichv rozličných pásmech podnebních. Pomocí pří-stroje fotografického zjednal si na cestách těchbohatou sbírku pohledů na oblaky v pásmě
tropickém, nade všemi okeány, horami himá-lajskými, prériemi severoamerickými atd., čímžnyní zjištěno, že hlavní tvary oblaků jsou ve-skrze stejné. Vedlé této otázky psal A. téžo závislosti úkazů povětrnostních na tlakubarometrickém, t. j. na průběhu a rozdělení isobar. Ze spisů dosud vydaných uvádíme:On visibility; On the general character andprincipal sources of variation in the weatherat any part of a cyclone or anticyclone; Diur-nal variation of wind and weather in their re-lation to isobaric lines; On the identity of cloudforms all over the world; Suggestions for an inter-national nomenclature of clouds (Jour. Met. Soc.London 1875—87); Principles of forecasting bymeans of weather charts (London 1885); Onthe relation between tropical and extropical ey-clones (s (Proc.R. Soc.); Weather (r(Lond. 1887). Ag.28Aberdare [eberdér], město na ř. Cynoněve Walesu v hrabství glamorganském, do ne-dávna nepatrná ves, nyní průmyslné město, ježs pobřežím spojeno jest drahou a průplavem.33.796 obyv. (1881, církevní obvod), živí sevětšinou prací v blízkých uhelných a želez- ných dolech.
Aberdare [eberdér], l o r d H e n r y A u-
s t i n B r u c e, angl. státník, * 1815 v Duffrynu,v hrab. glamorganském, byl advokátem v Lon-dýně, později policejním soudcem ve Walesu.Roku 1852 započal činnost jako liberální členlondýnského parlamentu (za hrabství merthyr-tydvilské). R. 1862 byl státním podtajemníkemv ministeriu vnitra a 1864 zvolen předsedouvychovávací kommisse; když pak po všeobec-ných volbách z r. 1868 utvořilo se první mi-nisterstvo Gladstonovo, vstoupil A. do něhojako správce vnitřních záležitostí a složil úřadten r. 1874, když i Gladstone odstoupil. Roz-prava, kterou uveřejnil 1875, »O zločinech ao reformách ve vězenství«, vzbudila velikoupozornost. Jako lord zasedá ve vyšší sněmovněod r. 1873.28Aberdeen [ebrdýn]: 1) Hl. m. hrabstvít. jm. v sev.-vých. Skotsku při sev. ústí ř. Deea Donu se 105.189 ob. (1881). Skládajíc se ze

Aberdeen.

Starého a krásného Nového města rychle mo-hutní a jako místo přístavní zaujímá ve Skot-sku třetí místo; jest zde universita o dvoukollejích, jež povstala sloučením vys. učenízalož. r. 1494 na Starém a vys. uč. zal. r. 1593.na Novém městě, s 800 stud. (. (r. 1884—85), školylučebnická, hospod., umělecká, theologická,památný hl. chrám ze XIV. stol., museum, hvě-
zdárna, velký král. chorobinec a j., pak továrnyna zboží lněné, bavlněné, vlněné, gumové agutaperčové, na papír, na lučebniny, dále stro-jírny, slevárny, loděnice a velkolepé brusírny žuly a mramoru; vyváží se odtud mnoho skotua ryb, zejména lososů a sled′ů. — H r a b s t v ía-ské (Aberdeenshire) zaujímá 5100 km2 sev.-vých. Skotska a má 267.990 obyv. (1881); jiho-záp. jeho část’ prostupuje pohoří Grampianské(nejvyšší vrchol Ben-Muich-Dhui 1309 m), kdežto.sev.-vých. část’ hrabství jest vlnitá pahorka-tina se skalnatými břehy. Půdu hojně svlažujířeky zvláště bohaté na lososy (Deveron, Ythan,Don, Dee), podnebí jest poměrně mírné; polníhospodářství, chov dobytka a rybolov pěstujese zde s velikým výtěžkem; rovněž rukodílnávýroba zboží lněného, vlněného a bavlněného;též znamenity jsou zdejší lomy žulové amramorové. — 2) A., hl. m. hrabství monroe-ského v sev.-americkém státě Mississippi, nař. Tombigbee sev. od m. Columba s více než8000 ob. živícími se hlavně bavlnářstvím, pro-dejem pšenice a dříví; založeno jest r. 1836
Aberdeen G e o r g e H a m i l t o n G o r d o n,earl of (* 1784 — † 1860), vynikající státník angl.,nar. v Edinburce ze starého skotského rodu,z něhož po přeslici pocházel i lord Byron. Vrá-tiv se s cesty po Italii a Řecku (1801), zalo-žil Athenian-Club a vydal pojednání o zá-kladech krásy v řeckém stavitelství. Do parla-mentu vstoupil r. 1806. R. 1813 svěřeno mudůležité poselství do Vídně, mající za účel,aby císaře rakouského přiměl k allianci protiNapoleonu, což se mu smlouvou teplickou do-kona podařilo. A. získal pro tuto allianci téžkrále Murata v Neapoli, súčastnil se v armáděspojenců bitev u Drážd’an a Lipska, přidružilse ve Francii k rakouskému vojsku a v Pa-říži dne 1. čna 1814 podepsal smlouvu, podléníž dostala se ku vládě opět dynastie Bour-
bonská. Rok potom vstoupil jakožto nový peer(v i s c o u n t G o r d o n) do panské sněmovny,kde stál na straně torův, broje zejména protikatolické emancipaci a uznání jihoamerickýchrepublik. R. 1828 byl v kabinetě vévody z Wel-lingtona kancléřem vévodství lancasterského,v létech 1834—5 správcem kolonií a 1841 znovaministrem záležitostí zahraničných. Od té dobyza vlivu konservativního Peela dal se směremliberálnějším: zvítězil zákonem o emancipacikatolíkův a přál i církevním opravám, ačnedo-vedly odvrátiti roztržku státní církve skotskéz r. 1843. Po porážce vlády lorda Derbyho (o (1852)nastoupilo ministerstvo koaliční, jehož přiro-zenou hlavou byl A., a které vehnalo Angliido krymské války, ačproti vůli A-ově. Jehoumírněnost naproti Rusku, jakož i nedbalé ve-dení války obrátily veřejné mínění i většinuposlanecké sněmovny proti ministerstvu a při-

Aberdeenský kmen skot

vodily pád A-ův. Od té doby uchýlil se A. do
soukromí a zápasů politických již se neúčastnil.
Aberdeensky kmen skotu (the polledAberdeenshire breed) patří snad ku plemenibos frontosus, ačtoho určitě tvrditi nelze, po-
něvadž lebky skotu tohoto nejsou dosti pro-zkoumány. Dle rozdělení chovatelů v anglickýchpatří kmen skotu a-ého ku plemeni bezrohému(the polled cattle.) Skot má jméno své po hrab- ství aberdeenském a jest úplně kmeni angus-skému podoben. Dojivost dosti dobrá; chválíse však daleko více pro žír. Maso není taktučné jako ostatních kmenů anglických, nýbržjemné, prorostlé a velmi chutné a proto hle-dané. Nejslavnějším chovatelem uvádí se Wm.Mac Combie v Tillyfouru, kterýž obdržel navýstavách za svá zvířata až 250 odměn. Na výstavě pařížské koupil císař Napoleon odněho dvě krávy za 275 liber sterlingů. Nej-oblíbenější barva jest černá. Dpl.
Aberdour [ebrdúr], lázeňské místo veSkotsku v hrab. fifeském na zátoce Forthské,asi 15 km sz. od Edinburghu vzdálené a hojně
navštěvované; má 1800 obyv.
Aberffraw [ebrfró], obec na záp. břehuostrova Anglesea patřícího k Walesu, s 1584ob. (1881). Bývala hlav. městem galského krá-lovství gwynedského.

Abergavenny [ebrgaveny], staré Goba-nium, město v angl. hrabství monmouthskémpři soutoku ř. Gavenny a Usku na dráze he-reford-tredegarské, se zříceninami velmi sta-rého zámku, ústavem pro choromyslné a 7285ob. (1881); tito živí se výrobou zboží vlně-ného a prací ve velkých dolech uhelných a
železárnách.
Abergele, přístavní město angl. ve Wa-lesu v Denbighshiru na dráze chester-holy-headské s 3194 ob. (1881), mořskými lázněmia olověnými doly. Zde r. 1399 král angl. Ri-chard II. byl zajat a odevzdán vévodovi z He-refordu.

Aberia Hochst., chudý rod rostlin z čel.Bixaceí v Africe a na Novém Zealandě domá-cích. Jsou to stromy nebo keře s listy střída-vými, v jichž úžlabinách stojí dvojdomé bez-korunné květy v latách. Děd.

Aberle M o r i t z (* 1819 v Rottumě ve
Švábsku, †1878), professor bibl. novozák. studiaa mravouky na theolog. fakultě v Tubinkách.V tomto dvojím oboru byl i literárně činnýmv různých ročnících časopisu »Tübinger Quar-talschrift«. Po smrti A-ově vydal prof. Schankjeho Úvod do N. Zák. (r. 1877). Jrk.
Aberli Johann Lud., švýcarský malířkrajin (* 1723 — † 1786), vzdělával se ve svémrodišti Winterthuru u krajináře Felixe Meyera,pak od r. 1741 v Berně u J. Grimma, pojehož smrti sám řídil školu malířskou. Malovalmnoho podobizen, ale vlastním jeho polembylo krajinářství, v němž vytvořil mnoho pracíolejovými barvami, vynikajících jak originál-ností, tak i technickým provedením. Z nichnejčelnější jest Letní jitro; pohled s ostrovana jezeře Thunském ve velkovév. galerii vý-marské (z r. 1779). Po studijní cestě pařížské(r. 1759) reprodukoval rytiny svých švýcar-


u — Aberrace světla. 55

ských krajin, z nichž zvláště pěkny jsou po-hledy na zámek Vimnis a okolí, na Yverdun.
Jezero brienské a na Muri poblíž Bernu. Tytorytiny akvarelové byly velmi oblíbeny a hle-dány, tak že i jiní malíři, jako N. König, Bieder-mann atd. obrali si rodné Švýcarsko za před-mět svých maleb a A-ho napodobili. A. můžepokládán býti za zakladatele uměleckého prů-myslu s kolorovanými krajinami a kroji švý-carskými.
Abernethy [ébrnithy] městečko ve Skot-sku, 12 km jv. od Perthu vzdálené, s 2000 obyv.,starobylé sídlo piktských králů, s okrouhloukamennou, 24 m vys. věží z XII. stol.

Abernethy [ébrmthy] J o h n, slavný chi-rurg londýnský (* 1764 — † 1831), professor chir-urgie při Royal College of surgeons. Vydalmnoho spisův obsahu pitevního, fysiologickéhoi chirurgického slohem populárním. Paměti-hodno jest, že A. první podvázal arteria iliacaexterna při vydutí tepny stehenné. Peč.

Aberrace (aberratio delicti, a. actus v. ictus)v právu trestním značí případy, kde výsledekčinnosti dolosní z příčin nahodilých zasáhlpředmět sice téhož druhu, avšak individuálnějiný, než pachatel zamýšlel (výstřel namířenýna A zasáhne vedlé stojícího B), anebo kro-mě předmětu zamýšleného zároveň jiný téhoždruhu (z otráveného pokrmu určeného pro Apožije zároveň B). Podlé výkladu Gester-dingova sluší tu pachateli přičítati: vzhledem
k předmětu A pokus činu dolosního, resp. do-konaný čin dolosní; vzhledem k předmětu Bbud′si čin právně indifferentní anebo-jestliže nastaly podmínky kulposnosti-čin kulposní.Neprávem někteří (Koestlin, Wächter, Buri, Schaper) s) spatřují alespoň v onom prvém případě a. toliko jediný dokonaný čin dolosní (na před-mětu B). Toto mínění, kteréž odporuje povazezlého úmyslu a činů dolosních, přijal také přirevisi r. 1852 výslovně zák. tr. rakouský v pří-čině zločinu v r a ž d y (§. 134. slova: »že z tohovzejde smrt’ toho nebo některého jiného člo-věka«); na ostatní podobné zločiny (zabití,těžké uškození na těle) toto výminečné usta-novení však nelze rozšiřovati (§§. 140. a 152.).Německý z. tr. a rak. osn. z. tr. z r. 1881nemají při žádném činu trestném ustanovení, které by bylo na závadu správnému posouzenídotčených případů. rch.
Aberrace dusevnı, tolik co elementárnírozrušenost duševních funkcí aneb chorobaduševní.

Aberrace chromaticka v. Č o č k a o p t i-c k á.

Aberrace sfericka viz L o m s v ě t l aAberrace svetla jest úkaz astr. plynoucí

odtud, že rychlost světla stojí v poměru k o-n e č n é m Ku rychlosti pohybu těles nebeských.Pozorovatel se zemí se pohybující nevidí svě-telného paprsku v pravém, vlastním směru (po-něvadž směr paprsku závisí na relativnémpohybu vzhledem ku pozorovateli), nýbrž vesměru výslednice pohybů (světla a země). Ta-kovou z d á n l i v o u změnu ve směru paprskunazýváme a-í s t á l i c. Poněvadž rychlost světlanení nekonečně veliká, nevidíme těleso na mi-


Č. 16. Aberrace světla.

56 Aberrace

stě, kde se v čas pozorování nalézá, nýbrž namístě, kde bylo, když pozorované vlny světlovéz něho vyšly; úkaz ten označujeme názvem»a. o b ě ž n i c e«.

I. A. s t á l i c. Paprsek světelný, ze stálice(P) vycházející, necht’ zastihne v okamžikut objektiv (a) (vizvyobr. č. 16.). v oka-mžiku t’ okulár da-lekohledu (b’). Prodobu t bude míti da-lekohled polohu ab,pro dobu t’ (za pří-činou pohybu da-lekohledu se zemíaa’) polohu a’ b’;pravý směr papr-sku v prostoru budePab’, kdežto pozoro-vateli se zdá, že pa-prsek světlový vesměru p’a’b přichá-zí. Rozdíl směrů b’aa ba (úhel a) slove a.s t á l i c . Místo hvěz-dy, a-í změněné (p),zoveme zdánlivémísto; místo hvěz-dy a. zbavené (P) pak p r a v é m í s t o.Mezitím co paprsek prostor od objektivu kuokuláru tedy délku ab proběhne, proběhnezemě délku a’a; označíme-li tedy písmeny va V rychlosti pohybů světla a země, obdržímez trojúhelníku bab′ : a′a = V a ab = v a před-

pokládajíce aA⊥ ab, tg α = V

v; závisí tudíž ve-

likost úhlu a (a. stálic) pouze na poměru rych-losti pohybu planety a světla. Je-li V rychlostpohybu země, obdrží se a. zemská: je-li Vrychlost pohybu jiné planety (na př. Jupitera),obdržíme a. planety (pro Jupitera) atd. —Kdyby oko lidské nemělo čočky (která zastu-puje objektiv při dalekohledu), viděli bychomprostým okem veškeré hvězdy ve směru pra-vém, bez aberrace. — A. stálic závisí na po-hybu pozorovatele na zemi; pohyb ten jesttrojí: a) pohyb země kolem osy, b) pohybzemě kolem slunce, c) pohyb země se
sluncem.
Jsou-li α, δ souřadnice směru paprsku, µ

dráha, již světlo v jednotce času urazí, budousouřadnice bodu ve vzdálenosti µ na paprskuvyjádřeny:

ξ = µ cos δ cosα, η = µ cos δ sin α,ζ = µ sin δ

A-cí změněné souřadnice (ξ ′, η′ ζ ′) paprsku(nyní směru α′ δ′) budou:

ξ ′ = µ cos δ′ cosα′, η′ = µ cos δ′ sinα′ζ ′ = µ sin δ′

Jsou-lidx

dt,

dy

dt,

dz

dtrychlosti pohybu pozoro-

vatele v prostoru, bude

ξ ′ = ξ + dx

dt, η′ = η + dy

dt, ζ ′ = ζ + dz

dtaneb

µ cos δ′ cosα′ = µ cos δ cosα + dxdt


světla.

µ cos δ′ sinα′ = µ cos δ sinα + dydt,

µ sin δ′ = µ sin δ + dz

dt,

Po několika menších transformacích obdržímeposléze z á k l a d n í v z o r c e a-e:

I)

dα = α′ − α = − sin α sec δµ

dx

dt+

cosα sec δµ

dy

dt

dδ = δ′ − δ = − cosα sin δµ

dx

dt−

sinα sin δµ

dy

dt+ cos δ

µ

dz

dt

a) Pohyb země kolem osy způsobuje a-idenní. Dosadíme-li pro tento případ do rov.nic I) příslušné hodnoty rovníkových souřad.nic místa, obdržíme vliv a. denní na rektas-censi a deklinaci hvězd:

α′ − α = c cos ϕ cos (2− α) sec δδ′ − δ = c cos ϕ sin (2− α) sin δ

}(a)

ϕ jest výška pólu místa, 2 místní hvězdnýčas, α rektascense. δ deklinace hvězdy ac = 0,’’322. (Konstanta a. denní.)

b) Pohyb země kolem slunce způsobuje a-ir o č n í. Dosadíme-li pro tento případ opět dorovnice I) příslušné hodnoty, obdržíme vlivr o č n í a. na rektascensi a deklinaci hvězd:

(b)

α′ − α = −ν (sinϑ sinα +

cosϑ cosα cos ε) sec δδ′ − δ = ν [cosϑ (sinα sin δ cos ε−

cos δ sin ε)− sinϑ cosα sin δ]

kdež ϑ jest délka slunce, ε sklon ekliptiky a

ν konstanta a. roční s pohybem slunce(dM

dt

)rovnicí ν = 1

µ cosϕdM

dt(c) souvisící (µ hodnota

pro dobu, již světlo ku proběhnutí jednotkyvzdálenosti potřebuje,ϕ výška pólu a

dM

dtjest

změna střední anomalie země v době dt). Hod-notu konstanty n lze určiti na základě rovnic(b) pozorováním míst stálic během různýchdob roku aneb na základě rovnice (c), určí-lise nějakým způsobem hodnota m. První me-
thody užil nejprve J. Bradley (v = 20,’’25r. 1728); čelnější určení konstanty t é d l et é ž e methody jsou:
r. 1817 B e s s e l z diskusse pozorování Bra-dleyových . . . . . . . . . . . v = 20,’’475

r. 1823 F. S t r u v e ze 693 pozorování hvězdpólových v Derptě . . . . . . . v = 20,’’3493

r. 1841 F. S t r u v e zpozorování v Ursae majoris v prvním vertikálu v Derptě . . v = 20,’’493

r. 1842 C. A. F. P e t e r s z průchodů po-lárky v Derptě (1822—1838) . . . v = 20,’’4255

r. 1842 Lundhal z deklinac polárky v Der-ptě (1822—1838) . . . . . . . v = 20,’’5508

Nejnovější určení konstanty v dle označenémethody podává N y r é n v pojednání: »DiePolhöhe von Pulkova« . . . . . . v = 20,’’481

Druhé methody užil D e l a m b r e určiv pří-mo ze mnoha set zatmění prvního trabantu

Jupiterova nejprve hodnotu1µ= 493,s 2, dobu


Aberrace vůle —

to světla ku proběhnutí střední vzdálenostizemě od slunce, a z této hodnoty dle rovnice(c) hodnotu . . . . . . . . . . . v = 20,′′255

Rus G l a s e n a p p z novějších pozorovánízatmění trabantů Jupiterových určil hodnotu1µ= 497,s 44 a z toho . . . . . . . . v = 20,′′4.Hodnotu rychlosti světla lze určiti též me-

hodami fysikálními. F o u c a u l t určil r. 1862;C o r n u 1874 a 1878; Y o u n g a F o r b e sr. 1880—1; M i c h e l s o n R. 1879 a 1882 a S.N e w c o m b R. 1880—82 methodou takovouhodnotu rychlosti světla. Z relace (c) lze pakurčiti konstantu v. — Že rychlost světla nenínekonečně veliká, vyslovili již M a x i m u s T y-r i u s v II. stol. a G r i m a l d i v pol. XVII. stol.;avšak teprve Olaus Römer seznav (1676), žezatmění trabantů Jupiterových se tím víceopožd’ují, čím více Jupiter se od země vzda-luje, připisoval úkaz ten rozdílu dob světla kuproběhnutí drah od Jupitera ku zemi a určilpříbližně rychlost světla.

Hodnotu pro konstantu c lze rovněž pozo-rováním hvězd v různých dobách hvězdnéhodne určiti aneb ze vztahu, jímž s konstantoun souvisí, vypočítati.

Výměnou hodnoty l (délky) a b (šířkyhvězdy) za a a d a položíme-li e = o, obdr-žíme z rovnice (b) výrazy:

(c)

{λ′ − λ = − ν cos (ϑ − λ) secββ′ − β = − ν sin (ϑ − λ) sinβ

pro vliv roční a. na délku l a šířku b hvězd.Z rovnic (c) dá se odvoditi výsledek, že stálicepopisují následkem roční a. okolo svého střed-ního místa ellipsy, jichž velká poloosa hodnotě v,malá poloosa pak hodnotě v sin b se rovná.Je-li b = o, bude malá poloosa se rovnati nulle;hvězdy v ekliptice popisují tedy během rokupřímku a odchylují se od středního místa naobě strany o v. Je-li b = 90°, bude veliká osarovnati se malé; hvězda v pólu ekliptiky po-pisovala by během roku kolem svého střed-ního místa kruh poloměru v 20,′′481.

Rovněž následkem d e n n í a. popisujíhvězdy během hvězdného dne okolo středníhomísta ellipsy, jichž velká poloosa hodnotě0,’’322 cos f a malá poloosa hodnotě 0,′′322
cos f sin d se rovná. Pro hvězdy v rovníkuzmění se ellipsa v přímku, pro hvězdu v póluv kruh.
c) Pohyb soustavy slunečné v prostoru způ-sobuje a-i s t e l l á r n í . Pokud směr a rychlostpohybu toho se nemění, mění se souřadnicehvězd pouze o veličinu stálou. Mění-li se všakbud’ směr neb rychlost pohybu slunce nebobé, bude vliv a. na souřadnice záviseti odmísta hvězd a bude se pouze ve změnách sou-řadnic hvězd polárních značněji jeviti.

II. A. p l a n e t. Pro tělesa s vlastním po-hybem (slunce, měsíc, planety a vlasatice) činía. stálic jen část’ a., nebot’ v době světla nutnéku proběhnutí dráhy k zemi mění těleso svémísto; pozorovaný směr paprsku neodpovídátedy pravému směru tělesa v čas pozorování.Zdánlivé místo planety pro dobu pozorování trovná se pravému místu planety pro dobu T,


Abersychan. 57

kdy světlo z planety vycházelo. Na základětéto věty lze pak místa planet sprostiti vlivu a.planet.

Malé roční změny zdánlivých míst stáliczpozorovali nejprve v letech 1663—1672 Pi-c a r d, 1669 R. H o o k e a 1689 J. F l a m s t e e d;nemohli však ani pravý význam měn těch,ani zákon jich nalézti; připisovali pak úchylkyty vlivu parallaxy (viz tuto), D. Cassini shle-dal záhy (1699), že změny ty s theorií par-allaxy se nesrovnávají.

Teprve B r a d l e y dokázal, že původní do-mněnka úkazy ty hypothesou nutace osy zem-ské vysvětlovati nedostačí a že taktéž zákonyparallaxy a refrakce se pro úkazy ty nehodí;nemoha však pochybnosti o správnosti strojea pozorování svých připustiti, nucen byl hle-dati jiné vysvětlení. Poněvadž pro hvězdyv ekliptice změna místa v šířce zmizela, v délcepak celkem 40′′ obnášela, bylo příčinu úkazutoho v této rovině (ekliptice) hledati. Št’astnounáhodou napadlo Bradleyovi, že 40′′ obnášíoblouk dráhy země, proběhnutý v 16 minutácha že světlo dle Römer týž čas k proběhnutíprůměru dráhy zemské potřebuje; Bradleypoznal tedy, že pro hvězdy v ekliptice v časopposice, kdež hvězdě o celý průměr zemskédráhy bližšími jsme než v čas konjunkce, téžsvětlo o 16 minut dříve vnímáme; v této doběpohybuje se však země o 40′′ a proto se námzdá, že hvězdy o tolikéž opačně se pohybo-valy tak, jak i pozorování ukazuje. Vysvě-tlení všeobecného úkazu našel konečně Bra-dley v bližším vztahu současného pohybu
země a světla. V pros. 1728 podal Bradley v č. 406 »Philosophical Transactions« v listuk astronomu H a l l e y o v i vysvětlení úkazua. světla. — Otázky, zdaž jest a. pro různě ba-revné (červené neb modré) hvězdy, pro jasnéneb méně jasné, pro blízké neb vzdálené stá-lice táž, nejsou posud přesně zodpověděny. —B o s c o v i c h navrhl naplniti vnitřek daleko.hledu tekutinou a takovýmto dalekohledem pozorovati hvězdy k poznání, zdaž jest rozdíl v a-i pro různá media. V novější době domní-val se K l i n k e r f u e s, že též průchod paprskučočkami směr paprsku skutečně (fysikálně)mění, kdežto úkaz Bradleyův pouze subjektiv- ného původu jest, a hleděl vysvětliti rozdílhodnot a. přímo a ze zatmění trabantů Jupi-terových odvozené. Výklad jeho není všakbezvadný a zmíněný rozdíl dle novějších určeníGlasenappových též mizí. Gs.
Aberrace vule viz O m y l.Aberske jezero n. jez. sv. V o l f g a n g a,

rybnaté jez. alpské v Solnohradsku na hra-nicích rak., 551 m nad m.; jest 11 km dlouhé,3 ″ km šir., až 190 m hlub. a temeništěmříčky Išly. Naplavený poloostrov dělí je v jez.horní a dolní. Na sev. straně ční Schafbergdo výše 1780 m, a u vsi sv. Volfganga jestmaják.

Aberspach viz A b r š p a c h .Abersychan [ebersiken], město v severo-

záp. Monmouthshiru v Anglii, s kamenouhel-nými a železnými doly a 13 494 obyvatelů(1881).


58 Abert — A

Abert J o h a n n J o s., * 21. září 1832 v Ko-chovicích v Čechách, absolvoval jako kontra-bassista pražskou konservatoř hudby a stal se1866 dvorním kapelníkem ve Štuttgartě. Složilsymfonie,-ouvertury, kvartetta, písně, symfo-nickou báseň Kolumbus, jakož i řadu něme-ckých zpěvoher, z nichž Astorga (1866) došlaobliby. Před ní předcházely: Anna von Lands-kron a König Enzio, po ní následovaly: Ekke-hard a Die Almohaden (1886). Chv.

Abertany (něm. Abertham), horní měste-čko v Čechách nad Bystřicí, 241 d., 2149 obyv.něm. (1880), hejtm., okres býv. dom. a vik.Jáchymov, diéc. pražská, patron. obec. 4686osadníků; farní chrám sv. Čtrnácti Pomoc-níků z roku 1534, škola, pošta. — A. zalo-ženy roku 1529 od horníků, když vzmáhalose rudnictví v dolech jáchymovských. V prv-ních dobách velmi vzkvetly dolováním na stří-bro, tak že se výnos stříbra a cínu ve zdejšíchdolech mezi lety 1531—1558 vytěž. na 359.643tolary páčí. Později doly vydávaly malý uži-tek; za novější doby poskytují hl. jen cín akobalt. Velká část’ obyvatelstva živí se zhoto-

Č. 17. Znak Abertan.

vováním plechových lžic, krajkářstvím a vy-šíváním květin. Na blízku hojnost rašeliny.V okolí vyrábí se z kozího mléka s přísadourozličných bylin abertanský sýr. Znak Abertanje palice a želízko křížem položené (odznakbáňský), barvy přirozené v poli červeném. (Viz
vyobr. č. 17.)
Abertham viz A b e r t a n y .
Aberystruth č. B l a e n - G w e n t, obec
v angl. hrabství monmouthském, jv od Aber-gavenny, s 18.672 ob. (1881), doly kamenouhel-nými a železárnami.28Aberystwith [ebristuidh], přístavní mě-sto v angl. kníž. waleském v hrab. cardignan-ském při ústí Ystwithu, s 6664 ob. (1881);značný obchod pobřežní, vydatný rybolov, lo-děnice, mořské a ocelové lázně, doly na olovoa tuhu, výroba flanelu.

Abesinie viz Habeš.Ab esse ad posse valet, a posse ad

esse non valet consequentia (lat.), logicképravidlo scholastické, znamenající po česku:když něco jest, lze souditi, že to možno;ale je-li něco možno, z toho ještě nelze sou-diti, že to jest.

Abesr, A b e š e (původně asi Abú-šehr),hl. město Vadáje ve stř. Africe, asi 40 km j.


bhorrers.

od býv. hl. m. Vary, s 8000 obyv., již provo-zují značný obchod s Egyptem a Tripolisem.První zprávu o něm podal Nachtigal r. 1873—

Abetone, Col d’A., též P a s s o d e l A.,průsmyk v sev-Apenninách sz. od Pistoje,
1924 m n. m.
Abevega, rus. název abecedy vedlé az-buky, má jm. své od prvních čtyř liter (az,buki, vědi, glagol) a značí též počátky vědění
v některém oboru; tak na př. spis známéhosběratele Michaila Čulkova Abevega russkichsujevěrij (pověr) atd. uvádí se obyč. jen »A.«.
Abezier Jan, rodem z Toruně, stal ser. 1415 biskupem warmiňským, †1424. V dě-jinách polských jest znám tím, že podepsaljako plnomocník řádu Německých rytířu r. 1422mír s Polskem.

Abfallen (něm.) o d s t u p, rakouský povelna zúžení pochodového útvaru, na př. z ko-lonny ve dvojřady, řady atd. Děje se tak napochodě u vstupu do soutěsek, úžin, defile,na př. úvozů, ulic, mostů atd.; za boje dějese věc proto, aby široký zřejmý cíl nahrazenbyl úzkým, ale hlubokým. Bž.

Abfaltersbach, lázeňské místo s kysel-kou v tyrolském Pusterthalu v hejtm. lienz-ském, okr. sillianském, na jižní dr. rak., 975 nn. m. s 483 obyv. (1880).

Abgar neb A b a g a r (Veliký muž), obecné
příjmení edesských knížat říše osrhoënské v Mesopotamii, zbytku to království syrského. Z těchto knížat pověstný jest zvláště Ucho-mo (Černý), jenž prý s Kristem si dopisoval, chtěje od něho dosíci uzdravení své nemoci-Domnělé tyto dopisy v archivu edesském na-šel a ve svých církevních dějinách uveřejnil (I. k. 13) biskup césarejský Eusébios a dějepisec armenský Mojžíš z Chorone (v V. stol.) avložil je též do svých dějin. Ačněkteří učenci(Tillemont: Memoires pour servire ŕ l′ hist.eccl.; Welte: Tüb. Quartsch 1872, Cave a j.)pravosti těchto listů chtěli hájiti, přece jichcírkev nikdy za pravé neuznala. — Bar Ma-ánu, poslední z Abagarů a potomek přede-šlého, byl křest’anem a důvěrným přítelemgnostika Bardesama, ačs ním bludů jeho ne.sdílel. R. 216 po Kr. byl od Caracally sesazena Edessa prohlášena za osadu římskou. Jrk.
Abgatorium viz A B C t u o r i u m .Abgesang viz D o z p ě v.Abgregace (z lat.) v y l o u č e n í, v y b r a k o-

v á n í.Abhebadske jezero ve vých. Africe mezi

Tádžúrským zálivem a Ausským jezerem; vtékádo něho habešská řeka Havaš.

Abhorrers [ebhorers], jméno dané r. 1679(za Karla II.) royalistické straně v Anglii protijejich protivníkům (a d d r e s s o r s či p e t i t i o-n e r s), kteří svou adressou krále prosili za oka-mžité svolání parlamentu, s čímž tento otálelza příčinou protikrálovského smýšlení sně-movní většiny. A. vyslovili své opovržení (a b-h o r r e n c e) nad těmi, kdož chtěli seslabitimoc královskou; skládali se ze zástupců vy-soké církve a šlechty, ale nebyli tak oblíbenijako jejich protivníci. Později nazvány oběstrany t o r o v é a w h i g o v é.


Č. 18. Abcház.

Abcházie —

Abchazie, krajina kavkázská, část’ gub.kutajisské mezi vých. břehem Černého mořea odbočkami hl. hřbetu horstva kavkázského.Zaujímá 3661 km2 a dělí se na 3 okruhy(okresy): b z y b s k ý, a b c h á z s k ý a a b ž i v s k ý(a b ž u a s k ý), oddělené od sebe horskými hře-beny, z nichž nejznamenitější jest hřbet A b-c h á z s k ý, tvořící sev. hranici okr. bzybskéhoa abcházského, a Džvedis-vika na sev. okresuabživského. Rovin jest málo, na př. rovinaPicundská (při ústí ř. Bzybi) a Kodorská.Z řek značnější jsou tyto: Bzyb a Apsta v okr.bzybském, Kelasur a Kodor v okr-abcház. aGaljudzjuj v okr. a živském, z nichž některé

jsou splavny. Na straně černomořské jest hojnězálivů; z nich největší a nejhlubší jest Suchum-kalský. Podnebí v části horské jest zdravé amírné, kdežto na pobřeží vlhké a nezdravé.Z nerostů zvláště hojný je mramor a ruda že-lezná i olověná. Flora jest bohata a pestra,vinohrady a listnaté lesy četny. A. jest sídlemA b c h á z ů v, nejsilnějšího kmene ze skupiny ple-men abcházských. (Viz vyobr. č. 18.) U Turkůslovou A b á z o v é, u Čerkesů A z e g o v é, u Gru-zinců B z y b o v é (dle ř.Bzybi), sami se nazývajíA b s n a n. A b s n e . R. 1875 bylo jich 70.000, alepo válce rusko-tur. (. (1877—78) s) stěhovali se hojnědo Turecka, tak že nyní na ruském území jichnení více než 13.000 Mají úzké tváře, hlavupo stranách stlačenou, rysy obličeje nepravi-delné, plet’ temnou a vlasy černé. Jsou silní,postavy prostřední, zavalité. Povahou jsou


Abia. 59

líní, nespolehliví a nedosti stateční, ale mstivía loupeživí. Náboženství jejich jest směs kře-st’anství a islámu s názory pohanskými (ctěníhájů, duchů atd.). Jazykem liší se od ostat.kmenů kavkázských; dle Klaprotha, Duboisea Wiedemanna náležejí k nářečím čerkesským.Písma vlastního nemají, neb vyšší vrstvy píšíi mluví gruzinsky. Hlavní místa jejich jsouSuchum-kale, Okum a Cebeldinsk. Orbou za-městnávají se velmi málo, sejíce jen pro do-mácí potřebu kukuřici, gomi (proso) a některédruhy pšenice; za to velmi pilně pěstují vinař-ství (vývoz vína 10.000 hl ročně) a včelařství.Chov skotu a ovcí jest velmi čilý. Průmysljest nepatrný; kromě vlněného hrubého sukna,z něhož připravují si burky a jiné části oděvu,vyrábějí Abcházové ještě dobré zbraně ocelové-Obchod s otroky, který do nedávna v A-iikvetl, jest od ruské vlády potlačen. — Dě-jiny: A., území Abcházů č. Abasgů, jak jezovou staří historikové římští, byla známaŘekům již v VII. stol. př. Kr. Milétští založilizde kolonie, vedouce odtud obchod s Asií adle kronikářů gruzinských byly země ležícína záp. od ř. Egrise (nyn. Inguru) t. j. ny-nější A. 250 let př. Kr. v moci řecké. Hlavníosady řecké byly Dioskurios (nyn. Izgauri) aPitiunt. V I. stol. př. Kr. byla A. částí říšeMithridatovy, po jeho smrti náležela Římanům,kteří sem za cís. Diokletiana posílali zločincea zvl. křest’any tehdá pronásledované. V VI. stol-po Kr. za válek Řeků s perským kr. Kosruemnabyla A. samostatnosti, než brzy opět při-padla cís. byzantskému. čímž se v ní křest’an-ství rozšířilo-Náměstník řecký León I. pro-hlásiv se r. 786 vladařem abcházským, založildynastii, která vymřela r. 985 Theodosiem II.,
po němž zdědil ji gruzinský car Bagrat IIl. Sdílejíc osudy s Gruzií byla později Davidem II.udělena v léno potomkům Širvan-šáhův (kní-žatům Širvašidze), kteří se v XV. stol., kdyžGruzie byla seslabena nájezdem Mongolův,odtrhli a stali samostatnými. Po pádu Caři- hradu (1463) připadla k Turecku, čímž i islámdo A. vnikl a v ní se rozšířil, až konečněr. 1810 Safir bej, kn. Širvašidze, poddal sedobrovolně Rusku a přijal pravoslaví, začežbyl od rus. vlády potvrzen dědičným správcem A. Pokus z r. 1823 zbaviti se svrchovanostiruské, byl již násl. roku zmařen, načež od mírudrinopolského (r. 1829) počalo nenáhlé pod-robování A. pod moc ruskou, které trvalo aždo r. 1864. Za poslední války rusko-tureckér. 1877—78 Abcházové vzbouřili se sice a po-máhali Turkům, avšak po vítězstvích ruskýchna bojišti kavkázském byli opět podrobeni.
Abchazove viz A b c h á z i e .Abchazska plemena jest souhrnný ná-

zev několika kavkáz. národů, z nichž předníjsou Abcházové vlastní, S a m u r ž a k a n c i,C e b e l d o v é, U b y c h o v é, D ž i g e t i a A b á-z i n c i, celkem asi 145.000.

Abia n. A b i á š (hebr. Abijjáhú, Abijjá (h)= můj otec jest Jahve), storozákonní jménomužské i ženské. A. (vl. A b i j j á m), král jud-ský (958—955 př. Kr. ), syn Roboámův a vrstev-ník Jeroboámův, s nímž vedl vítěznou válku.


60 Abiátár —

Dle I. kn Králů 15, 3 nebyl oddán služběHospodinově.

Abiatar (Ébjátár). syn Abímélécha, samo-jediný unikl zhoubě svého rodu i utekl sek Dávidovi se zachráněným rouchem vele-kněžským. Když Dávid uznán byl králem, stalse A. veleknězem vedlé Sádóka. Dávidovi bylA. věrně oddán; když však podporoval Ado-niáše naproti Šalomounovi, byl potrestán vy-pověděním do Anatótu.

Abıb, hebr. klas, jméno měsíce pozdějin i s á n zvaného, prvého měsíce hebrejskéhodle ustanovení Mojžíšova, jenž počínal novo-luním březnovým a označen jménem tím jakoměsíc klasový, poněvadž v dobu tu ječmenmetal. V měsíci tom vyvedl Bůh syny Israe-lovy z Egypta i slavena v něm slavnost beránka
velikonočního. Odpovídá našemu březnu-dubnu. Dk.
Abid, arab., původně part.= t. ctící =sluhaa ctitel boží, značí jak ctitele boha pravého,tak i toho, kdo za svého boha béře co jiného,na př. modlu, slunce a p. — V nauce súfismujest a. druhý stupeňzdokonalení, které-ho dochází člověk,když přesvědčen opravdě zjevené, mú-minem (věřícím) se

Č. 19. Abida.

stal (stupeň I.), v se-bezdokonalení dálepokračuje a vůle božíposlušen noc i denopravdové modlitběa náboženským úva-hám věnuje. Dk.

Abida božstvoKalmyků, jemuž při-pisována působnostpodobná jako indi–ckému Šivovi. A. jepánem duší zemře-lých, jež dle zásluh bud’to připouští do rájenebo posílá zpět na zem do tvorů jiných.Byt jeho je v nebi, kamž vede cesta z ryzíhostříbra. Vyobrazen bývá A. uprostřed plamenůnade lvem, který člověka trhá, jako ochráncečlověka jiného. (Viz vyobr. č. 19.)

Abies Lk., jedle, stromovitý rod z čeledij e d l o v i t ý c h (viz A b i e t i n e a e), s přímým, vy-sokým kmenem a přeslenatě sestavenými vět-vemi. Větve vodorovně rozložené, listy hřebe-nitě dvouřadé, tuhé, ploché, čárkovité, krátcestopkaté, na líci leskle temně zelené, na rubupodél středního nervu bělavé (bělost tato po-chází od četných vzduchem naplněných prů-duchů), přezimující. Po odpadnutí listu zůstávápřiokrouhlá jizva na větévce, ale polštáře li-stové jsou méně nápadné. Šištice prašní jsoudosti malé, v úžlabí lonských listů na koncivětévek nahloučené. Prašní pytlíčky pukajípříčnou skulinou. Pylová zrnka jsou opatřenalétacími postranními měchýřky. Pestíkové ši-štice jednotlivé, přímé. Plodné šišky jsou přímona větvích postavené, více méně válcovité,ještě téhož roku uzrávající. Šupiny blanité jsous plodnými šupinami nesrostlé, i v čas zralosti


Abies.

značně velké a často ze šišky vyčnívající.Plodní šupiny tuhé, dřevnaté, v předu za-okrouhlené, neztlustlé (bez štítku) a poslézeod kolmého vřetena šišky jednotlivě upadající.Semena nesou velké. blanité. stálé křídlo. Rodtento čítá celkem 18 druhů, z nichž jedinýroste také v Čechách (A. pectinata DC.). Roz-šířeny jsou po celém severním mírném pásmu.Nejznámější druhy jsou:

A. pectinata DC. (Pinus picea L.. P. abiesDuroi, Abies excelsa Lk., A. vulgaris Poir., A.taxifolia Dsf., A. alba Mill.), j e d l e o b e c n á.Kmen štíhlý, až 65 m vysoký, nejprve hladkýa olivově šedý, pak s korou bělošedou. Ko-runa pravidelně kuželovitá, v stáří skoro vál-covitě prodloužená, s větvemi na kmeni pře-slenitými, vodorovnými a v menší větévkyvstříčně se rozdělujícími. Listy hřebenitě dvou-řadé, na špičce mírně vykrojené, na líci lesklezelené, na rubu s dvěma bílými pruhy. Šišticeprašní podlouhle válcovité, skoro kratší nežpodpůrný list. Šupinky prašní v krátkou. širo-kou a vykrojenou špičku vybíhající. Šišticepestíkové podlouhle válcovité, 4—6 cm dlouhé,šupiny blanité, skoro okrouhlé a náhle v dlou-hou, tenkou špičku protažené, na okraji ne-stejně dřípatě zubaté. Šišky válcovité, 14 až20 cm dlouhé, 4—5 cm tlusté, světle šedoze-lené. Špičky blanitých šupin ze šišky vynikléa zpět ohrnuté. Plodní dřevnaté šupiny z klí-novitého zpodu náhle široce a zaokrouhleněrozšířené. Semena trojhranná s velkým, blani-tým, klínovitým křídlem. Na jihu kvete kukonci dubna, na severu od května až do polo-vice června. — Jedle rozšířena jest v horna-tých polohách střední a jižní Evropy. Severníhranice její jde od úklonu Pyrenejí krajinamifrancouzskými v Auvergni. po Vogesách ažk Luxemburgu, Treviru a Bonnu, dále Vest-fálskem, Dolní Lužicí, Slezskem, Haličí, podléKarpat až k Černému moři a zabíhá až naKavkáz; dále na Východě (jmenovitě v Kav-káze) zastupuje ji velmi příbuzný druh A.Nordmanniana Spach. Na horách sicilských av Pyrenejích vystupuje do výše 1950 m, veVogesách 1200 m, na Juře 1500 m, v severnímŠvýcarsku 1299 m, v Krkonoších 1230 m, v Du-rynském lese 812 m, v severních Karpatech
974 m a v Sedmihradech 1242 m. Do rovinyzřídka sestupuje. — Jedle poskytuje průmyslu,obchodu a k jiným potřebám totéž jako boro-vice. Jakožto palivo vydává méně tepla nežsmrk, ale více než borovice. Dříví její hodí sek stavbám tak jako smrkové a má i předtímto tu přednost. že jest tužší, štípatelnějšia z jasnějšího a úhlednějšího pletiva složeno.Užívá se ho proto mnoho na drobné před-měty, jako pouzdra, řešeta, skřínky, sirky, šin-dele atd-Nejslavnější pověsti nabylo. dřevojedlové jako nenahraditelný výtečný materiálke zhotovování resonančních hudebních ná-strojů (houslí cremonských, bas a jiných smyč-cových nástrojů). K účelu tomuto vybírají sezvláště kmeny zdravých a mladých jedlí. Dřevototo má pletivo buněčné všude stejnoměrné apevné, takže v půdě resonančního nástrojevlny zvuku pravidelně se vyvinují a v plné

Abieti

síle a lahodě s chvěním na strunách souhlasí.Alpy a Šumava česká zásobují celý svět nej-lepším jedlovým dřevem na hudební nástroje.

Dřevo jedlové neobsahuje v kanálcích dřev-ních pryskyřice jako borovice, ale za to shro-mažd’uje se množství pěkné pryskyřice v duti-nách korových, jež někdy splývají na kmenia větvích v naduřelé boule, z nichž pryskyřicepři naříznutí v hojnosti vytéká.

Jiné známější druhy jedlí jsou:A. Apollinis Lk., j e d l e A p o l l i n o v a . Roste

v Řecku, jmenovitě v lesích peloponnésských.Vyznačuje se zvláště tím, že skoro jako vrbyz uříznutého kmene vyrůstá z kořenů a větvívždy množství nových výhonků.

A. balsamea L., j. b a l s á m o v á . podobá semnoho jedli obecné, má však nezřetelně dvou-řadé listy a vejčito-kuželovité šišky. Jest roz-šířena v severní Americe a poskytuje mimovýborné dřevo kanadský balsám.

A. Nordmanniana Lk., j. N o r d m a n n o v a.Roste na Kavkáze a podobá se dosti našíjedli obecné, ale jest ještě úhlednějšího vzrůstu.Proto vysazuje se nyní zhusta v lesích a sadech.

A. Pinsapo Bois. j. španělská. Rostev lesích španělských, zvláště v Granadě a takéna Atlasu. Velice ozdobný strom, jenž se takév sadech s oblibou pěstuje. Jehlice jsou tuhékolcovitě přioblé.Šišky vejčito-válcovité, hladké.

A. cephalonica Endl., j. k e f a l o n s k á. V Ře-cku, zvláště na Peloponnésu a v Kefalonii do-mácí. Také často u nás v sadech pro ozdobupěstovaný druh.

A. sibirica Trtsch., j. s i b i ř s k á. Od břehůVolhy až po Kamčatku v lesích rozšířená.

A. nobilis Lindl. a A. amabilis Dougl., u násv sadech nezřídka pěstované, pocházejí z Ka-lifornie.

Fossilní zbytky jedlí jsou dosti řídké, cožlze již vysvětliti tím, že se šišky v čas zra-losti úplně rozpadají a určování pouhých je-hlic jest dosti nespolehlivé. — Zabezpečenédruhy známy jsou z doby třetihorní (miocenua pliocenu), jež se nyní žijícím velmi podo-bají. Vsý.

Jedle a smrk mnohými trpívají nemocemi.Ačoba druhy tyto mnohé mají parasity spo-lečné, přece někteří parasiti jsou bud’ jednomu
anebo jen druhému vlastní. Z nemocí, jimžsmrk nejvíce podléhá, nejrozšířenější v někte-rých krajinách bývá červená hniloba (Roth-fäule), k níž podnět dává houba Trametes ra-diciperda, dále podzemní rakovina (Erdkrebs)působená houbou václavkou (Agaricus melleus),dále rez jehličí (Chrysomyxa abietis). Z jevno-snubných soužívá jedli i smrk jmélí (Viscumalbum). Hmyzu pak řada druhů nekonečná odmládí ohrožuje oba stromy tyto. Zejména ně-kteří nosatci a korovci, již z brouků stromyty nejvíce kazí, z motýlů škodí nejvíce hou-senky Liparis Orgyia a pak drobní motýlovérodů Coccyx a Tortrix, z jiného pak hmyzuhlavně larvy pilatek a mšice vedlé bezčetnýchškůdců méně rozkřičených aneb méně rozší-řených.
Jedle zase napadána bývá houbou Aecidiumelatinum Alb., jež působí jí rakovinu na kmeni


neae. 61

a na větvích kouzelná košt’ata; bělavou hni-lobu dříví jejího působí jí Polyporus fulvusScop., jehličí její navštěvuje Hysterium nervi-sequium Fr., Antennaria pinophilla Nees., vzácněi Aecidium collumnare Alb. Sit.

Abietineae, j e d l o v i t é, největší a nej-důležitější čeled’ rozsáhlého řádu jehličnatých(C o n i f e r a e). Skoro vesměs stromy vysokéhovzrůstu, řídčeji vzrůstu nízkého s kmenem avětvemi rozloženými a plazivými (na př. koso-dřevina). Větve jsou sestaveny v dosti pravi-delných přeslenech na kmeni, tvoříce košatouneb kuželovitou korunu. Větve rozdělují se vevodorovné ploše v menší větévky a jsou nakonci obyčejně dolů převislé. Listy mají tvarčárkovitých jehlic tuhých bud’ plochých, bud’3—4hranných neb polooblých, zelených, bud’přes zimu vytrvávajících (naše vždy zelenélesy jehličnaté), řídce na podzim opadávají-cích (modřín). Jehlice tyto jsou sestaveny navětévkách spirálně a jsou často na stopečkáchtak stočeny, že jeví se pak dvouřadé (na př.jedle). Jindy jsou shloučeny na skrácených vě-tévkách (brachyblastech), jako na př. na mo-dřínu. U různých druhů borovic zakrňují tytoskrácené větévky tak, že jehlice samy tvořípo dvou až více pouhé svazečky, mezi nimižvrchol neb špička zakrnělé větévky více ne-dorůstá. Svazečky tyto obdány jsou na zpoduvěncem blanitých šupin, vynikají z úžlabí vět-ších šupin blanitých na větévkách a poslézecelé jako jednoduchý list s větví opadají. Je-hlice jednotlivé i svazky jehlic přisedají k vě-tévce na vypouklých polštářcích listových, odnichž se posléze pravidelnou jizvou oddělují,čímž se pak mladé větévky jedlovitých stávajívelice význačnými. Později při mohutnémvzrůstání borku zmizejí polštáře s jizvami listo-vými a starý kmen pokryt jest roztrhanou arozjizvenou, snadno se slupující borkou (u lidu»korou« zvanou). Jedlovité jsou jednodomé.Květy pestíkové i prašné tvoří postranní nebkonečné šištice. Prašní (figura a, b, f) bý-vají často v hustší květenství na zpodu leto-rostu sestaveny. Šupiny prašní i pestíkovépřisedají k ose klásku v hustém spirálním po-řádku. Prašní šupinky jsou k dolejšku zúženy,na konci rozličně porozšířeny a na zpodu vždy
dvěma prašnými pytlíčky opatřeny, z nichžposléze bud’ podélnou bud’ příčnou skulinoupyl se vyprašuje. Pylová zrnka bývají někdyopatřena lehounkými křídlovitými přívěsky,pomocí jichž snadno ve vzduchu mohou po-letovati. Známo, že z lesů jehličnatých unášíněkdy vítr celé mraky sirného prášku pylo-vého. Jako jiné nahosemenné jsou A. odká-zány na zúrodňování větrem. Pestíkové šištice(fig. c, g) se skládají ze šupin blanitých, v je-jichž úžlabí vyrůstá masitý plodolist, kterýnese na vrchní straně u zpodu dvě obrácená,podlé celé délky s plodolistem srostlá vajíčka(fig. d, e, h, i). Ústí vajíček (mikropyle) hledítudíž k ose šištice. V čas zralosti zůstávajíšupiny blanitými, bud’ jsou delší než plodníšupiny (plodolisty), bud’ zakrňují a jsou skrytymezi šupinami plodními (borovice). Plodolistyvšak z pravidla silně vzrůstají tvoříce tuhé,

Č. 20. AA) prašní šištice modřínu,šištice, d) šupina sdvěma všupina s vajíčkem v průřezg) pestíková, h) plodní šup

v prů

62 Abieti

tvrdé, dřevnaté šupiny, jež pak skládají víceméně velikou, válcovitou neb kulovitou nebvejčitou šišku. Šupiny tyto mívají někdy(u borovice) na konci čtyřhranný štítek sezobanem uprostřed (apophysis). Semena oba-lena jsou tvrdou slupkou osemení a nesou ča-sto blanité křídlo, jež se s povrchu šupinyplodné odděluje. Zralá šiška bud’ celá opadá,bud’ se ještě na stromě rozpadá v jednotlivéšupiny (u jedle). Uzrávání šišek trvá obyčejně

2—3 roky. Klíček má 3—15 čárkovitých dělohdo věnce sestavených a v olejnatém bílku(endospermu) uložených,

Čeled’ tato čítá asi 112 druhů, jež se bud’tostahují v jediný rod Pinus L. neb se rozdělujív dosti sobě příbuzné rody: Pinus, Abies, Pi-cea, Tsuga, Pseudotsuga, Cedrus, Larix, Pseudo-larix. Znaky pak spojují jednotlivé rody takto:

l. Plodní šupiny šišek jsou ploché, k okra-jům ztenčené; šišky zrají obyčejně již v prv-ním roce.

A) Listy vesměs jednotlivě a ve spirálnímpořádku na větévkách rozestavené.

1. Listy dvouřadé, ploché, na rubu s dvěmapodélnými světlými pruhy, Pytlíčky prašní na


bietineae.b) v průřezu, c) pestíkováajíčky v úžlabí bractey, e)

u, f) šištice prašní borovice,ina s vajíčky, i) s vajíčkyřezu.

neae.

příč pukající, Šiška se rozpadá v jednotlivéšupiny: Abies,

2. Jako předešlý rod, ale šiška se neroz-padá, nýbrž celá upadá: Tsuga, Pseudotsuga.

3. Listy všestranně na větévkách rozesta-vené, čtyřhranné, celé zelené, Prašní pytlíčkypodélně pukající. Šišky upadají celé: Picea.

B) Listy na skrácených větévkách hustěnahloučené, na prodloužených hlavních vět-vích oddáleně rozestavené.

1. Listy měkké, na zimu opadavé: Larix,Pseudolarix.

2. Listy tuhé, vždy zelené, víceleté: Cedrus.II. Plodní šupiny tvrdé, dřevnaté, na konci

namnoze čtyřhranným a uprostřed zobanitýmštítkem opatřené, vytrvalé. Šišky uzrávají aždruhým neb třetím rokem a pak celé upadají.Listy po 2 až více ve svazečkách dole šupin-kami obalených a z úžlabí šupin osních vy-nikajících: Pinus.

A. jsou rozšířeny v celém severním mír-ném pásmu skládajíce v přemnohých kraji-nách rozsáhlé jehličnaté neb tak zvané černélesy. U nás hlavně borovice, jedle a smrktvoří hvozdy české a středoevropské vůbec.


Abietinová kyse

Obratník Raka překročuje na jihu na Filippi-nách borovice Pinus insularis Endl. a rovníksám P. Merkusii Ingh. et Vr. na vysočináchostrova Sumatry a Bornea. Na severu zabí-hají některé druhy až do krajin polárních, kdepřestává vůbec vegetace stromová (k 70° až72° s. š.). V Sibiři jdou nejseverněji druhy:Pinus silvestris L., P. Ledebouri Endl., P. davu-rica Fisch., P. obovata Ant. a P. sibirica Turcz.,na Uralu P. Cembra L. a v severozápadníAmerice P. alba Ait.

Všechny A. obsahují v listech i dříví množ-ství aromatické pryskyřice, která jmenovitěz poraněných míst na kmenu v hojnosti vy-téká a v tuhou hmotu (smolu) se proměňuje.Pro potřeby lidské jsou významu dalekosáh-lého, nebot’ lesy jehličnaté poskytují námdřevo ku stavbám, k palivu, na nábytek ak přerůzným jiným potřebám. Opadaným chra-stím a šiškami se topí, jehličím (hrabankou)vystélá, pryskyřice se sbírá ku připravováníterpentinu, laku, kalafuny a j. Šiškami vy-zdobují se drobnější předměty a nábytek atd.
A největšího významu pro krajinu má konečnějehličnatý les sám. čině ji zdravou, vlhkou,úrodnou a jsa jí zároveň nejlepší okrasou.
Čeled’ jedlovitých jest za doby naší zevšech nahosemenných rostlin nejrozšířenější,ale zároveň nejmladší, nebot’ s určitostí počínáse v nepatrných zbytcích druhů objevovati
teprve v oolithu a ve vrstvách křídových. Ostatní čeledi žily již v dobách starších, alejsou v době naší skrovnější jedlovitých. Z tohopatrno, že A. jsou nejmladším typem naho-semenným, jenž k nejvyššímu rozvoji vzhledem k počtu forem i počtu individuí dospěl za dnů našich. V době křídové a ještě více v dobětřetihorní množí se pozvolnu rozličné druhyA-í, tak že skoro ode všech žijících rodů jsouznámy typy třetihorní, které posléze nasklonku do čtvrtihor přecházejí v druhy nynížijící. Vský.
Abietinova kyselina či s y l v i n o v á jestsněhobílá, krystalická látka v jemných šupi-nách se jevící, již získáme, když kolofoniumlíhem vyslazujeme. A. kys. otáčí rovinu světlapolarisovaného silně v levo i taje při 161° až162°. Souvisí úzce s řadou látek t e r p e n o-
v ý c h. Rn.
Abıgail: 1) Žena bohatého Nábála, jež Dá-vidovi před Saulem prchajícímu potravy po-skytla, ačmu ji Nábál odepřel, začež ji Dávidpo smrti tohoto za manželku pojal a synaChileába s ní zplodil. (I. kr. 25. II. kr. 3, 3.)-2) Sestra Dávidova (I. Par. 2, 16). Jrk.

Abigeatus slula v římském právu krádež,páchaná řemeslně odváděním koně, skotu neburčitého počtu menšího dobytka ze stáje nebze stáda. Zloděj nazýván tu abactor neb abi-geus. Odcizení menšího počtu, nebo nikoli ře-meslně konané odcizování je krádeží (furtum).V době, kdy krádež tato vůbec ještě byla pou-hým deliktem soukromým, byl a. císařskými re-skripty prohlášen kriminálně trestným a ná-leží tedy mezi crimina extraordinaria. Pro a.trestáni honestiores vypověděním neb motioneab ordine, humiliores veřejnou prací (poena


lina — Abich. 63

operis), dle okolností i v dolech (poena me-talli); ozbrojení abactores vrháni dravcům (adbestias). J. T.

Abıhu (hebr. můj otec jest on t. Bůh) aNádáb (štědrý, šlechetný), dva ze čtyř synůAaronových, kněží (Mojž. II. 24), již vzavšejedenkaždý kaditelnici svou, dali do nich oheňa položili na něj kadidlo a obětovali předHosp. oheň cizí, čehož jim byl nepřikázal.Protož sestoupiv oheň od Hosp. spálil je a ze-mřeli. (Mojž. III. 10.) Proto velekněžství A.dědili druzí dva synové Éleázár a Itámár.

Abich H e r m a n n W i l h e l m ( G e r m a nV i l g e l m o v i č), výtečný geol. novověký (* 1806— † 1886), proslulý hlavně svými geologickými,

fysikálními a jinými pracemi o Kavkáze. Nar.v Berlíně, kdež otec jeho byl báňským radou;matka jeho byla dcera chemika Klaprotha.Vliv rodiny a styky s muži, jako A. Humboldt,K. Ritter aj., mocně působily na rozvoj mla-distvého ducha A-ova, tak že stav se r. 1831doktorem filosofie odebral se na vědeckou ce-stu do Italie, kdež hlavně všímal si zjevů so-pečných, pozorovaných na Vesuvu, Etně atd.Práce jeho o této cestě Erläuter de Abbildun-gen geolog. Erscheinungen, beob. am Vesuvu.Aetna 1833u. 1834 (Berl. 1834) a Über dieNaturu. den Zusammenhang vulkanischer Bil-dungen (Braunschw. 1841), z nichž prvá bylapřel. do franc., vynikají kromě četných a přes-ných údajů a nových badání též umělýmikresbami z jeho ruky. Nové pole k badáníotevřelo se mu r. 1842, kdy byl povolán doRuska na universitu derptskou. Pobývaje té-měř do konce života na Kavkáze neunavněstudoval jeho geol. poměry a jeho spisy z tétoperiody náležejí k nejcennějším. Samostatněvydal: Überd. geol. Natur des armen. Hech-lands (1843), Vgl. chem. Untersuchungen desWassers des Caspischen Meeres, Urmiau. Van-See′s (1856), Überd. Steinsalzu. seine geol.Stellung im russ. Armenien (1857), Vgl. geol.Grundzüge der Kaukaz., Armen. u. Nordpersi-schen Gebirge, pak Beiträgez. Paläontologiedes asiat. Russlands (1859), Sur la structureet la géologie du Daghestan (1862), Über eineim Casp. Meer erschienene Insel nebst Beitr.zur Kenntniss der Schlammvulkane der caspi-
schen Region (1863), Einleitende Grundzügeder Geologie der Halbinseln Kertsch u. Taman(1865), Beitr. zur geol. Kenntniss der Thermal-quellen in Kauk. Ländern (Tiflis 1865, 4° 595str.) největší jeho práce, a ruský spis Otčetpo izslědov. město roždenij nefti v Zakavkaz-skom kraje i na Tamanskom poluostrově (t. 1867).Článků z fysikální geografie, meteorologie,mineralogie, geognosie a ethnografie otisklveliké množství v »Bulletms phys. math.« pe-trohr. akademie nauk a v »Mélanges phys. etchim.«, rovněž v Poggendorfových »Annalech«,v »Izvěst. geogr. obščestva«, v »Zapis. Kavkaz.otdělenija technič. obščestva« a j. Již prvníz těchto prací menších objemem, ale stejnéhovýznamu vědeckého jako díla samostatně vy-daná, obrátily k němu pozornost. Akademienauk jmenovala jej r. 1853 řádným a r. 1866čestným členem. R. 1854 byl přidělen ke sboru

64 Abichit — A

báňských inženýrův a usadil se úplně na Kav-káze a teprve po 22 letech (1876) přesídlil sei s rodinou do Vídně, kdež u vysokém věku
počal spracovávati svůj přehojný materiál, plod 30letých pozorování, ve velkém spise Geolo-gische Forschungen in den Caucasischen Län-dern, jehož 1. a 2. část’ vyšly ve Vídni 1882s obrovským atlantem. Vytištění 3. a 4. částise nedočkal skončiv ve Vídni 1. čce. 1886svůj činný život. A-ovy zásluhy vědecké jsouvelmi značné a díla jeho na poli geologie kav-kázské před ním nespracované a neprobadanézůstanou na vždy úhelným kamenem pracíbudoucích. Jemu ke cti pojmenován nový ne-rost a b i c h i t e m .
Abichit, nerost krystalující v soust. mo-nokl., též sloupkovitý, paprskovitý a kulovitý,slohu paprskovitě stebelnatého, štěpný velmidokonale dle plochy zpodové. Jest tmavě mo-drozelený, vrypu modravě zelen.; tvrd. 2.5—3,hust. 4.2—4.4. Chem. slož. H3Cu3AsO7. Nález:Cornwall, Tavistock. Devonshire. Hjn.

Abicht: 1) A d o l f (* 1797 — † 1860), bylprof. pathologie na univ. vilenské. Nar. v Er-lankách, ale ve Vilně byv vychován přilnul
vřele k nové svojí vlasti. Doktorátu med. na-byl r. 1816, stal se adjunktem při vilensképathol. klinice a r. 1825 tamtéž professorem.Po zrušení university přednášel o témž před-mětě na medicinsko-chirurgické akademii, je-jíž prof. a rovněž sekretářem byl do r. 1841.A. proslul jako člověk ryzího charakteru i jakoučenec. Četné svoje vědecké práce uveřejňo-val v různých časopisech a hlavně v »Dzien-niku medycyny«, jehož byl spoluredaktorem. Vydal spisy: De intestinorum coarctione diar-rhoede chronicae (1816); Tablica synoptycznatrucizn (Vilno 1823); sborník Collectanea me-dico-chirurgica caes. acad. med. chir. Vilnensis(díl I. t. 1838), do něhož přispěli též A. Bielkie-wicz, J. Korzeniowski, J. Mianowski, K. Muj- szel, H. Porcyanko a Lud. Siewruk; Institutio- nes therapiae generalis (t. 1840), k nimž bylomu základem dílo Pucheltovo. — 2) Karl Ernst A. (* 1831), ředitel gymnasia v Oleš- nici (v pruském Slezsku), vyniká důkladnouznalostí nářečí a díla Hérodotova, o čemžsvědčí jeho rozprava: De dialecto Herodotea (Gott. 1859) a jeho vydání díla Hérodotova s ně-meckými poznámkami (1861—66, nyní již čá-stečně ve vydání čtvrtém) a s latinskými kriti-ckými poznámkami (1869). Vedlé toho vydalA. Arrianovu Anabasi (text 1876, text s něme-ckými poznámkami r. 1871—75). rd. Vý.
Abi-istade (voda stojatá), jezero v Áfgá-nistánu na pusté vysočině gilzaiské, asi 230 kmsev–vých. od Kandaháru, 2076 m n. m. Jestvelmi mělké a uprostřed sotva 4 m hluboké,v obvodu má 67 km a vodu slanou a hořkou, takže ryby v ní hynou. Vtéká do něho řeka Gasny.

Abila viz A b i l é n é.Abildg, zool. skratka: A b i l d g a a r d pe-

ter Christian.Abildgaard: 1) S ö r e n (* 1718 — † 1791),

nar. v Flekkefjordu v Norsku, věnoval se hor-livě vědám přírodním a stal se kreslířem ar-chivním; jeho kresby nordických starožitností


bingdon.

chovají se v knihovně kodaňské. Sepsal: Be-skrivelse over Stevens klint og dens naturligemaerkvaerdigheder (Kodaň 1759, Popis mysustevenského a jeho zvláštností), Physisk-mine-ralogisk beskrivelse over Möens klint (t. 1781,Popis mysu möského) a j. — 2) P e t e r C h r i -s t i a n A. (* 1740 — † 1801), znamenitý zvěro-lékař dánský, původce několika populárně vě-deckých spisů zvěrolékařských. Vedlé hlav-
ního oboru svého pěstoval též nauky přírodo-vědecké i dobyl sobě zejména tím zásluh, žespolu s J e n s R a t h k e m dokončil monumen-tální dílo O. F. M ü l l e r a Zoologia Danica. —3) N i k o l a i A b r a h a m A. (* 1743 — † 1809),historický malíř dánský, syn Sörena A-a. Stu-doval ve svém rodném městě Kodani a dostal1767 zlatou medailli za obraz David pomazánSamuelem. Sloh svůj zdokonalil studiemi Clau-dea a Nikolasa Poussina. Od 1772—77 konalstudia v Italii, 1807 stal se ředitelem aka-demie kodaňské. Směrem svým náleží ku škole starší, umění jde mu nad přírodu. Vynikáv technice, tón jeho maleb je harmonický ahladký, celek však méně zajímavý. Dobousvou byl velice slovutným, nyní však se na jeho díla zapomíná i v Kodani. Založil dán-skou školu malířskou a odchoval Thorwald-sena a Eckersberga.
Abilene (>Abil™nh) slula ve starém věkutetrarchie v sev. Syrii, obsahující hornatinu
Libanonu a Antilibanonu; náležely k ní také části Palestiny vých. od Jordánu a jez. Gene-zaretského, totiž Batanaea a Trachonitis. Po smrti posledního tetrarchy Lysania dostala sev moc židovského krále Heroda Agrippy II.Hlavním městem a sídlem tetrarchův jejích bylaA b i l a na jižním úpatí Antilibanonu severozáp.od Damašku, nyní Nebi Abel, s rozvalinami,z nichž zvláště zbytky chrámu a některé ná-pisy jsou pozoruhodny.
Abilly-sur-Claise [abilisyrklés], vesv depart. lndre-et-Loire nedaleko stoku řeky
Claisy s Creusou, má 1378 ob. (1881), znam.slevárnu mědi a dílny na stroje hospodářské.
Abilunum, za doby Bojův osada v Če-chách, později Horní Bor. (Viz Pal. Děj. Č. I.str. 49.) Lp.

Abımelech (hebr. Abimélek, t. j. otec můj
jest král): 1) Domnělý název králů filištínskýchv Geráru a Gatu. — 2) Levoboký syn Gideó-nův, po 3 léta samozvaný král isráélský (soud.9. 1), bratrovrah u Tébés zabitý. Jrk.
Abinci, někdejší název kmene altajsko-tatarského v gub. tomské blíže města Kuz-necka. Rusové říkali jim Kuzneci (kováři), po-něvadž uměli spracovávati železo; nyní všakjméno jejich zaniklo v názvu »Černí Tataři«,v němž jsou pojata všecka tatarská plemenaokruhu kuzneckého.

Ab incunabulis (lat.)., o d k o l é b k y , o ds a m é h o d ě t s t v í.

Abingdon [ebingdn], velmi starožitné mě-sto angl. v Berkshiru při ústí Ocku do Temže,se 7019 ob. (1881). Značný obchod s obilím,sladem, plachtovinou a koberci. Za dob anglo-saské heptarchie byl sídlem královským; 1645,marně jej obléhalo vojsko Karla I.


Abington — Ab

Abington [ebingtn], m. ve Spoj. Obcíchseveroamer. v Massachusettsku, s 9500 obyv.živícími se výrobou obuvi (v ceně přes 1 mil-lion dollarů ročně) a hřebíků.

Ab instantia absolvere viz A b s o l u t i oa b i n s t a n t i a.

Ab intestato successio viz D ě d i c k áp o s l o u p n o s t .

Abınu-malkenu hebr., t. j. Otče náš,králi náš! Litanie židovská, jejíž každá prosba
začíná těmi slovy a kterou se Židé modlí vednech mezi Novým rokem a Dlouhým dnem.(1.—10. Tišrí.)
Abiogenese (z řec. ‰bioc neživý, gÙnesicrod, původ) viz P r v o p l o z e n í.

Abiove (ëAbioi), skythský národ již u Ho-méra připomínaný, jejž někteří staří spisovateléza báječný, většina však za skutečný poklá-dali. U Alexandra Vel. objevují se vyslanciA-ův, aby mu poslušenství nabídli. Strabónuvádí je mezi kočovnými Skythy a klade sídlajejich na nejzazší sever ve Skythii za Imaem,Ammianus Marcellinus vykazuje jim bydlištěsev. od Hyrkanie. Ze zpráv starých spisova-telů o sídlech a způsobu života A-ův vysvítá,že jménem tím rozuměti sluší kočovné kmenyturkestánské v severových. stepi kirgizské aa oblasti semipalatinské.

Abiponi, kmen indiánský v jižní Americe,obývavší někdy kraj Gran Chaco, nyní usedlýna jihu mezi Paranou a Salvadem až k řeceDolce; již vymírají. Jsou pěkného vzrůstu,pravidelných tahů a světlé pleti. Ženy jsousvětlejší, muži však jsou hrdi na plet’ tma-vější. Jsou výteční jezdci a velicí milovnícikoní, jichž mají hojnost. Vynikají bystrostía statečností. Rádi se tetovují. Muži stříhajísi tonsuru a z předu vlasy si vytrhují, rozdí-rají si maso, což děje se i u žen, když sevdávají. Zbraně jejich jsou kopí, bola (házecí
koule) a lasso, dříve byl též luk. Žijí v mnoho-ženství, jinak jsou mravů čistých; než ohyzdnýje zvyk jejich zabíjeti novorozeňata. Čítají jendo tří. Mívali své sněmy, které však spojenyjsouce vždy spitkou mívaly za následek rvačky; ale rozhodnutí, ačdělo se v opilosti, věrněse zachovávalo. Mrtvoly k pohřbu připravují ženy, pohřbívají je v lesních houštinách apokrývají trním. Po pohřbu následují smutečnízpěvy a tance. Z mrtvých mají velký stracha nikdy nevysloví jména jejich. Věří v trváníduší a ve velikého ducha, jehož obrazem jest sou-hvězdí Kuřátek.Jazyk a-ský má různé prostředkyk označení funkcí syntaktických; některé vy-jádřeny jsou pouhým slovosledem (např. funkcepřívlastková), jiné předponou (u (na př. osoby uslo-vesa, též zájmeno přívlastkové), jiné opět pří-ponou (např.číslo jmen, vidy slovesné). Nejlepšízprávy o nich podal D o b r i z h o f e r . Kř..
Abıram, nejstarší syn Hielův, byl s nej-mladším bratrem svým Zebúbem (Segubem)při znovu zbudování Jerícha za panování Achá-bova obětován, aby zrušena byla kletba, kteroubyl Jósue vyřkl nad městem tímto.

Abiron (A b í r á m), společník Kóracha a Dá-tána, kteří se vzbouřili proti Mojžíšovi a Aaro-


lační theorie. 65

novi; byl se svými druhy od země pohlcen(4 kn. Mojž. 16, 1—55.).

Abirritace (zlat.) v lék. značí vlastně stav,který opačnými příznaky než irritace se jeví.Brown a Broussais učili, že jest život nor-mální výsledkem zevních dráždidel (irritací).
Jestliže dráždidla tato se změní, nastává stav chorobný. Slovo a. zaniklo se školou vitali-sticko-fysiologickou. Peč.
Abısahove viz M a d o v é .Abısai (A b í š a i), Dávidův sestřenec, jenž

znamenitým jsa válečníkem Dávidovi v bojio trůn a proti různým nepřátelům výborné
služby konal. (II. kr. 2, 10, 16, 20, 21, 23. I.Par.2, 11, 18, 19.) Jrk.
Abisares, kníže indický, jenž za Alexan-dra Vel. vládl v části nynějšího Kažmíru. ProtiAlexandrovi Vel. vystupoval s počátku nepřá-
telsky, když však Alexander překročil Indos,poslal mu A. po zvláštním poselství dary. Po-něvadž však A. přece chtěl králi Porovi po-slati vojsko na pomoc, musil po porážce Po-rově Alexandra usmířiti. †koncem r. 325 př. Kr.;území jeho valně rozšířené ponechal Alexanderjeho synovi.
Abiskan, jezero, viz A b y š k a n .Abitibi, dvě jezera sev.-americká v brit.

Kanadě, jez řekou téhož jména a ř. Moosou
spojena jsou se zálivem Jamesovým, nejjiž-nější částí Hudsonské zátoky. Hladina jejich páčí se na 1200 km2 a kolkolem jsou šíré lesytopolové, březové, smrkové a cedrové.
Abiturient (z lat. abire odejíti, ten, kdohodlá odejíti), žák poslední třídy střední školy.
(gymnasia, reál. gymnasia, reálky), který slo- živ předepsanou zkoušku (maturitní) ústav opu-stiti hodlá.
Abiuratio (lat.), v řím. právě zločin, jehož
se dopustil, kdo křivě na soudě přísahal, žemu jakási pohledávka přísluší, nebo že pohle-dávka zažalovaná není pravá, nebo že dluhv určitém čase splní a pak nesplnil. Byl trestánbitím holí (fr. 13 §. 6. D XII, 2). Dle právarak. jsou prvé dva případy zločinem pod-vodu dle §. 199 lit. a tr. z., třetí případ jest nepraktický. Čk.
Abjad, arab. = bílý.Abjad, B a h r - e l - A b j a d (= tok bílý), záp.

rámě Nílu, lépe známé jménem Bílý Níl.Abjudikace (Abiudicatio) slove hlavně

ve stř. latině zamítnutí žaloby nebo nárokusoudem, pak vůbec rozhodnutí soudní něja-kého sporu.

Abjudikovati viz A b j u d i k a c e .Ablabios, historik řecký, napsal dějiny

Gothův, jichž užil Jordanes při svém díle Derebus Geticis.

Ablace lat., odstranění některé části tělaoperací chirurgickou. Mluvíme nejen o a-crkončetin neb jich dílů, nýbrž též o a-ci stvůrchorobných, nádorů a pod., nalézají-li se na po-vrchu těla, kdežto odstranění nádorů vniter-ných spíše excisí se nazývá. Viz A m p u t a c ea E x a r t i k u l a c e . Peč.

Ablacnı theorie klade dokonání krádeže(v. K r á d e ž) v okamžik, kdy věc ukradená od-nesena s místa, kde se krádež stala. Theorie


66 Ablaj — A

tato, spočívající na nesprávném výkladu ně-kterých míst řím. pramenů a hrdelního řáduKarlaV., hájena zvláště od saských právníkůXVlI. století (Carpzow, Hommel a j.) a udrželase dosti dlouho v saské praxi. Proti a. th-i psalia bezpodstatnost její ukázali Beck, Klien azvláště Wächter i sluší ji nyní pokládati za
odbytou. J. T.
Ablaj A j c h o d ž i, syn Valí-chána, vstou-piv do služby k bohatému Kirgizovi vynikl zasmutných dob, kdy Kirgiz-Kajsakové byli ohro-ženi od Džungarů, volžských Kalmyků, jaji-ckých kozákův a Baškyrův, chrabrostí a chy-trostí, tak že dostalo se mu příjmí »Moudrý«.Byl nejmocnějším z vládců střední Hordy, takže Rusko vyjednávalo obyčejně s ním a s jehobratrem Sultán-betem, nedbajíc slabého vrch-ního chána. R. 1745 dobyl Džungarie; kdyžpak Číňané vytrhli r. 1756, 1758 a 1760 protistředoasijským chanátům, poddal se císaři čín-
skému, avšak udržoval také chytře přátelské spojení s Ruskem, čímž dovedl si zachovati úplnou samostatnost až do své smrti (r. 1781).Vláda A-ova byla nejskvělejší dobou dějin kir-gizských a jest opěvána dosud v písních aepických skládáních Kirgiz-Kajsakův.
Ablajkit, zříceniny slav. kláštera buddhi-stického (lamaitského) v ruské gub. omské v do-lině ř. A b l a j k i t k y, ústící do Irtiše. Klášterten vystavěl v pol. XVI. stol. chán KalmykůvA b l a j a zvolil jej za své sídlo, ale nikoliv nadlouho, nebot’ již 1671 byl A. rozbořen. Od-tud dostaly se do Evropy první spisy lamait-ské obsahu náboženského, z nichž některé jižPetr Veliký odevzdal akademii pařížské; alei později odnesli odtud cestovatelé ruští Gme-lin, Miller (1731) a Pallas (1771) mnoho vzác-ných rukopisů. Bayer dokázal, ze psány jsoujazykem Tangutův tibetských.

Ablaktace z lat.: 1) V lékařství viz O d-s t a v e n í. — 2) A. v zahradnictví, odkájení,fr. greffe par approche, jest způsob rozmnožo-vání odrůd rostlinných roubováním, při němžroub od rostliny matičné teprv tehdy řezemse oddělí, když byl s podkladkem (plánětem)dokonale srostl. Podmínkou jest, aby planárostlina i varieta, o jejíž rozmnožení jde, po-dlé sebe stály, by možno bylo letorost matičné
rostliny přichýliti k rostlině za podnož sloužícítak, by družením neb roubováním do rozštěpuči jinak spolu spojeny býti mohly. Spojení musíse pevně svázati, mimo to bud’ pláně nebohnutá k němu větev rostliny matičné, nebotaké oboje ku přidaným tyčím přivázati, kdybyjejich pružnost vzájemnému srostu na úkorbýti mohla. Tento způsob množení jest nad jinýbezpečnějším, poněvadž roub, jemuž stále míza(»mléko«, lat. lac) s) se přivádí, nemůže zaschnouti;ale jest spolu obtížným, pročež užívá se hopouze při rostlinách takových, které způsobemjiným (roubováním, očkováním) šlechtěny nebmnoženy (řezanci, rozvody, topenci) bezpečněbýti nemohou. V ovocnictví užívá se a. najměpři množení odrůd lísky, kaštanu jedlého avinné révy. Při rostlinách v kořenáčích nebkbelících chovaných a. spíše se dá prováděti,ano možno rostliny blízko postaviti. Provozuje

blativus.

se pak tento způsob množení hlavně u chou-lostivějších oproti jiné methodě množení rost-lin, jako u kamelií, azalek a rhododendrů a j.Při rostlinách dřevnatých, pod šírým nebempěstovaných, může se a. v zimě, z jara nebv létě před se vzíti; nejlépe však zdaří se najaře, kdy míza vstoupá plnou silou. Když ablak-tovaná část’ rostliny ušlechtilé byla dokonalesrostla s podkladkem, což několik neděl vy-žaduje, oddělí se řezem od rostliny matičné,ale nikoliv náhle, nýbrž zvolna, tak že se na-
před nařízne, asi za týden k jádru dřeně pro-řízne a opět po témdni odloučí na dobro.Vyjma nečetné rostliny, kterých jinak bezpečněmnožiti nelze, slouží a. hlavně zahradnictvíozdobnému a umělému. Tak často užívá se jípři živých plotech z habří nebo hlohu atd., bypovstaly stěny spojené, neproniknutelné. A-íse spojují stromy naproti sobě stojící v úhlednéoblouky a klenby; taktéž ovocné kordonyjedno -1 víceramenné se ablaktují. V takovýchpřípadech nenastane ovšem oddělování; jdepouze o srůst. At’ již a. jakkoliv se provádí,vždy třeba ostrým nožem způsobiti na obou rostlinách hladké, rovné, co možná stejnéplochy, jež se k sobě přiloží, obvazkem dobřepřipevní a obyčejně voskem štěpařským nebvodním sklem a p. před vnikáním vzduchuchrání, aby proříznutá pletiva kambiálná jak podnože tak roubu srůsti mohla. Šl.
d’ Ablancourt [ablankúr] N i c o l a s P e r-r o t (* 1606 — † 1664), franc. učenec a státník,pocházel ze Châlons-sur-Marne z rodiny refor-mované. Stal se v 18. roce věku svého advo-kátem, ale opustil brzy dráhu právnickou avěnoval se cele vědám. Procestovav Holland-sko a Anglii, stal se 1637 členem francouzskéAkademie. Slavného jména si získal nespole-hlivými ale hladkým slohem psanými překladyčetných klassiků řeckých a římských, kterépokládány byly tehdáž za díla mistrovská aobecně nazývány »belles infidčles« (nevěrnékrasavice).

Ablanica (něm. Aflenz), městečko veŠtyrsku v hejtm. mosteckém, 15 km sev. odMostu, sídlo soudu okresního se 2777 ob., mávelmi starožitný gotický chrám. Soudní okresa-cký má 6135 duší na 341 km2 (1880).

Ablast viz A b o r t u s.Ablativus je vlastně příd. jméno, utvořené

snad od Julia Caesara z kmene trpného příč.min. ablatus, vlastního slovesa auferre (od-nésti) pro poslední ze šesti pádů, zachova-ných ve skloňování jmen a zájmen lat. Taksluje totiž ten pád teprve v jednom ze skrov-ných zbytků rozpravy, již onen slavný stát-ník a vojevůdce, válče s Gally a Germany na-psal: De analogia. Výtečně přispěl už i M.Mül-ler k objasnění události té (Vorlesungen überdie Wissenschaft der Sprache, 2. vyd. 1866a 1870 r. I, 93 a 94). Ve dvojném a mn. číslenerozeznávala již ani nejstarší latina ablativuod dativu než jen vjedn. a sice všech jmena zájmen hlavně souhláskou d, kterou však uži ona ráda odsouvala, a klassická nezná sek ní již u žádného ze jmen. Tak na př. uži na náhrobcích Scipionů, vzniklých okolo r.


Ablaut — A

234 před Kr., čteme: Gnaivod patre m. klass.Gnaeo patre čes. genitivů: Gnaeva otce, kterése nám objeví hned též a-vy. U zájmen za-chovala klass. latina t m. d jen ve příklon-ném met, užívajíc ho skoro se všemi pády zá-jmen osobných m. našeho sám, jako na př.v egomet já sám, tibimet tobě samému atd.Nerovná se tedy metani původem svým někdej-šímu a-vu lat. zájmena 1. osoby med a sanskr.mat, než nejspíše též enkliticky užívanémuv sanskrtě smat, jak tomu zejména již i Fr.Bopp učí (Vergleich. Gramm. 2. vyd. II, 114 anásl.). A. Schleicher nezmínil se nijak o met(Compendium der vergl. Gramm. der indo-germ. spr. 2. vyd. str. 648, 651 a 652), ale tamža na str. 550 do 554 dostatečně potvrdil ná-sledující výroky: 1. Oskové tvořili a. větši-nou tam a tak jako nejbližší příbuzní jejich,staří Latinové; 2. zendština končí své a-vy sou-hláskou t pochybného znění podnes a vynikápočtem jejich nade všecky příbuzné své, ze-jména pak nad oštinu a starou latinu hlavněproto, že se znala k nim nejen v jedn. č. všechjmen a zájmen než i ve množném zájmenosobných; 3. nejbližší příbuzná její, stará ind-ština vládne sice též a-vy množnými zájmen1. a 2. osoby, znícími asmat a jušmat; alez ostatních zájmen a jmen jejích jen ta vy-nikají ještě jednotným a-vem, která jsou mužs.a stř. rodu a jejichžto kmen končí se samo-hláskou a. Ta se objevuje před t u jmen vždydlouhou, u zájmen však i krátkou, jako na př.ve vrkát, lat. lupo, jugát-jugo, mat-me,tvat-te, kasmát-quo atd. Zbytky a-vuv litevštině a slovanštině jsou na jevo vyne-seny od M. Hattaly (Čas. mus. 1857 r. str. 227do 250, 564 do 580 a 1858 r. str. 347 do 357,519 do 533). Jedn. genitivy lit. a slovan. nomi-nálných o-kmenů, přiměřených výše dotče-ným sanskr. a lat., jsou vlastně a-vy, zbavenésouhlásky t, anebo se na př. naše gen. vlkaa jha (stbulh. a rus. iga) s lit. vilko a jungo,znícími dialekticky i vilka a junga tak doko-nale rovnají též už předešlým a-vům sanskr.vrkát a jugát, jak se toho nejen fonetická neži syntaktická povaha dotčených řečí právědomáhá. Jak zněla a co znamenala příponaa. vu prvotně, o tom nevyšlo podnes nic spo-
lehlivého na jevo a nevyjde dříve, než budouzejména tak zvané partikuly čili neohebnéčásti řeči důkladněji prozkoumány, než to po-sud bylo možná. I z výsledků dosavadníhorozjímání o původě jejich totiž vysvitá již ne-omylně, že se mezi nimi vyskytuje mnoho ne-jen a-vů než i jiných pádův a slovesných útvarůtakořka zkamenělých sice, ale nejednou lépezachovaných nežli v obyčejném vedlé nichskloňování a časování. Takými jsou nejspíšena př. příslovky ablativného smyslu, vychá-zející ve staré indštině na tas a v latině natus, jako mattas a tvattas, rovnající se smy-slem a-vům mat a tvat; lat. radici-tus z kořenanebo z kořán. Z ostatních zvláštní zmínkyhodna je příslovka sanskr. atas, jelikož odní odvozují srovnavací jazykozpytcové svorněpředložku stbul. otq, čes. od i ot atd. přesto, že ona jen odtud znamená. Co se syn-

blepharie. 67

taktické povahy a-vu, vyskytujícího se ještěi v některých novoindských řečech arijskýchanebo sanskrtě příbuzných, týče, tou byl a.prvotně pravým opakem dativu. Toho totižužívali Arijci nejdřív a nejčastěji k označenícíle, přiměřeného otázce kam, onoho pak naotázky odkud, z čeho a podobné. Jelikož pak uži v nejstarších památkách řeči arijské, posvát-ných Védách Indů dvojný a množný a. mimovýše vytčené asmat ajušmat neliší se formálněnijak od dativu, samo sebou se rozumí, že seužívání obou těch pádův objevuje již i ve Vé-dách nejasným. Nicméně však vysvitají z nípravé funkce a-vu aspoň většinou tak, jak je líčíB. Delbrück (De usu dativi in carminibus Rig-vedae commentatio, Halis Saxonum 1867; ně-mecky v Zeitschrift für vergleichende sprach-forschung XVIII, 81—106; Ablativ localis in-strumentalis im altindischen, lateinischen, grie-chischen und deutschen, Berlin 1867) a M.Hattala na konci rozpravy výše jmenované ana str. 56 do 61 repliky, vyšlé v Praze 1869 r. podtitulem: August Schleicher und die slawischenConsonantengruppen. A. a b s o l u t u s a neboc o n s e q u e n t i a e velmi oblíbený v latině lišíse od naší přechodníkové vazby nejpatrnějitím, že se jím skracují podřadná souvětí i roz-dílných podmětů. Předkové naši pokoušeli seovšem o napodobení téhož a-vu, ale docela
marně a chybně. Nejstarší grammatikové naši pak říkali též dle latiny a. nejen instrumentalu než i lokalu a genitivu, zejména také Jan Blaho- slav ještě (Gramm. česká dokonaná l. 1571 avyd. ve Vídni 1857 r. str. 15, 72, 197 a j.). Nejvýtečnější z nich, Vavř. Benedikti Nudo-žerský však je chyby té již úplně prost.Ostatně dobře připomenul už i výtečný znatelmnoha jazyků vůbec a staroindského zvlášt’,A.Ludwig o a-vě v Encyklopaedii paedagogické (1886 r. str. 17), že se přenáší název ten i naslova téhož anebo podobného smyslu v jazv-cích jiných než arijských neb indoevropských,na př. ve všech uralských, altajských (čud-ských, mongolských), v některých australských(polyneských, melaneských, malajských) a po-skrovnu i v afrických. Podivnou je také shoda,že v čudských jazycích elativ a ablativ ozna-čují se souhláskou t (-ta,-tä). H.
Ablaut viz S t u p ň o v á n í.Ablegat: 1) Tolik jako legát čili vyslanec.

Mnohdy se a-em vyrozumívá legát papežský. —2) A-y nazýváni před rokem 1848 v Uhráchsněmovní poslanci. Hnr.

Ableitnerove, proslulá sochařská rodinav Bavořích, jejíž předek J o h. A. žil v XVII. st.v Mnichově. B a l t a z a r A. (†1705), dvornísochař mnichov., od něhož pocházejí reliefymnichov. Národ. Musea, je nejproslulejší.

Ablepharie (z řec. ‚-blÙfaron= zor-nice), úplný neb částečný nedostatek víčekočních, jenž bud’ již od narození trvá, anebnastal v pozdější době následkem rozrušenípo různých chorobách. Ve zrůdných tvarechobyčejně i oči samy se nevyvinuly. Částečnáa. jeví se bud’ tím, že víčko nemá rozměrůnormálných, tedy jest malé (m i k r o b l e p h a-r i e), aneb že v něm defekt štěrbinatý se na-


68 Ablepharus —

lézá (c o l o b o m a p a l p e b r a e). Štěrbiny tytonalézají se obyčejně na víčku horním, řídčejina dolním aneb na obou. Choroba však jestcelkem vzácna. Peč.

Ablepharus Fitz., rod ještěrů krátkoja-zyčných (Brevilinguia) z čel. Gymnophthalmi,příbuzných našemu slepýši. Jsou to malí je-štěři se slabými pětiprstými nohami a s oca-sem až dvakráte delším než tělo ostatní. Jazykdvojhrotý, víčka oční zakrnělá, kruhovitá ašupiny na těle malé, rýhované; postranníchryh tělesních ještěři tito nemají. Ze čtyř druhů,jimiž rod A. ve starém světě jest zastoupen,jest nejznámějším A. pannonicus Fitz., krátko-nožka uherská, úhledná to, 10—12 cm dl.ještěrka, jež v jihovýchodní Evropě, v Uhrách,Řecku a již. Rusku všude jest hojná, zasahujícaž do Persie. Válcovité tělo její, dlouhým,

Č. 21. Ablepharus (

oblým ocasem zakončené, jest nahoře barvyžlutohnědé až měděné, s černými pruhy a skvr-nami, dole na hrdle a břichu načervenalé, u řitia pod ocasem šedě olověné neb černavé. —
A. vyhledává travnaté, lesnaté pahorky, i ač-koliv dosti jest čilý, přece povahou svou spíšeslepýše našeho připomíná. (Viz vyobrazeníč. 21.) Šc.
Ablepsia (řec.), n e v i d o m o s t v . S l e p o t a.Ablesimov A l e x a n d e r O n i s i m o v i č,

ruský satirik a dramatik, autor prvního vaude-villu ruského (* 1742 — † 1783), pocházel z chu-dé rodiny v galičském újezdě (gub. kostrom-ské), vstoupil do služby vojenské, r. 1770 bylpobočníkem gen. Suchotina a v hodnosti kap1—tána přešel k policejní správě v Moskvě, kdež†v úplném nedostatku a bídě. Již za vojen-ské služby obíral se dramatickou literaturou,a první prací v tomto genru byla 5aktová ko-médie Podjačeskaja piruška (Advokátské hody),která však nás nedošla právě jako opera Po-chod s nepreměnnych kvartir o 3 dějstvích, ač-koli byla v Moskvě v létech 1780 nsl. často


Abluce.

provozována s úspěchem. Ale slavného jménadobyl mu teprve tříaktový vaudeville Melnikkoldun, obmansčik i svat (Mlynář kouzelník,podvodník a svat), provozovaný poprvé v Mo-skvě 1779, jemuž úspěchem nevyrovnaly sejiž ani pozdější jeho operetka Sčast’ije po že-rebju (1780), ani allegorický dialog při otevřeníPetrovského divadla v Moskvě Stranniki (Pout-níci, 1780. »Melnik«, k němuž hudbu napsalSokolovskij dle motivů z rus. nár. písní, došelskvělého přijetí nejen v Moskvě, nýbrž i nadvorním divadle petrohr. ne tak svým zauzle-ním, jako spíše svým ryze národním, ruskýmrázem. Mimo to i látka vzatá ze života pro-stého lidu, jehož dosud si nevšímáno, dodalakusu tomu zajímavosti pro všechny vrstvyobecenstva, pro vyšší jako kuriosita, pro nižšípak tím, že viděli takřka sebe samy živě a

krátkonožka uherská).

věrně vylíčeny. A. vydávaI též v Moskvě satir.týdenník »Razkazščik zabavnych baseň«, kterývšak neměl dlouhého trvání. Sebrané spisyjeho vydal r. 1849 A. F. Smirdin; z četných
biografií vyniká práce M. N. Makarova (v »Re-pert. russ. teatra« 1841) a důkladný rozbor»Melnika« od Merzljakova (»Věst. Jevropy«1817). Rudolf Pokorný.
Abluce (z lat. ablutio), o m ý v k a, o m ý-v á n í prstů po sv. přijímání při mši sv. Knězpřijav tělo a krev Páně, čistí kalich vínem aomývá nad kalichem prsty vínem a vodou,aby nezůstala částka krve Páně neb sv. hostiev kalichu neb na prstech. Omývku požije vy-konav přiměřenou modlitbu. Slouží-li všaks dovolením biskupovým dvě mše sv., omývási při první mši sv. pouze prsty nad nádobkouzvláště k tomu připravenou a přijímá omývkuteprv při druhé mši sv., aby mohl též při 2.mši sv. lačen tělo a krev Páně přijímati. (O hoduB. vánočním, kde slouží tři mše sv., činí omývkupoprvé i podruhé nad nádobkou a požívá jí ažpři třetí mši sv.) Sa.


Abluentia — Abn

Abluentia (lat.), léky či prostředky umý-
vací. Mimo vodu lze sem počítati řídké roz-toky alkalií, drasla, sody a pod. i jednoduchámýdla. Peč.
Abner, strýc a chrabrý vojevůdce krále
Saula, po jehož smrti byl hlavním podpůrcemsyna Saulova Išbóšéta v boji o trůn královskýproti Dávidovi. Jsa uražen od Išbóšéta pode-zřením, jakoby sám po koruně královské bažil,přešel do tábora Dávidova, kde však od Jóábavojevůdce a Abísaie zákeřnicky byl zavražděn.(I. král. 14, 17, 20. II. král. 3, 7 a III. král.2, 5, 22.) Jrk.
Abnet, slovo hebrej. původu snad egypt-ského, značí vůbec pás, dále pás kněze, ko-nečně skvostný pás velekněze z bílého plátna,užívaný i v církvi křest’. Dk.

Abnoba, u některých spis. řím. (Plinia,Tacita) část’ Hercynského lesa v Německu,kde jest temeniště Dunaje, tedy Č e r n ý l e s.

Abnormita (z lat.), z r ů d n o s t , n e p r a-v i d e l n o s t, co uchyluje se od pravidelnéhotvaru; hlavně úchylky nápadné od pravidel-ného tvaru těla neb jednotlivých údů.

Abnormity rostlin. Působením různýchvnějších neb vnitřních, nám posud toliko z částiznámých příčin povstávají u rostliny nepravi-delné přeměny v tvaru a uspořádání dílů rost-linných, které nazýváme a-tami: od variet čiliodrůd nelze a. vždy určitě rozeznávati. V zá-sadě ovšem jsou odrůdy odchylky od obyčejnéformy druhu rostlinného stálejší, povstalé z pří-čin namnoze neznámých ode dávna a tvar od-chylný dědičně zachovávající, kdežto a. po-povstávají z příčin současných sem tam po-různu u některých jedinců, aniž odchylný jichtvar se zachovává; avšak mnohé naše kulturníodrůdy bylin povstaly zajisté nejprve jako a.,ustálily se však kulturou v té míře, že je nynímezi odrůdy počítáme, na př. odrůdy kapusty(květák, brukev). Též naše druhy ovocné,hrušky, jablka, jsou vlastně a. původně naho-dilé, zveličením a zešt’avnatěním plodu povstalé,a., kteréž se však během času a snahou pěsti-telů staly stálými odrůdami. A. rostlin jsoutak rozmanité a přečetné, že jest nesnadno,podati úplný přehled a klassifikaci jich; vy-žadovalo by jejich vylíčení knihy pro sebe, ja-
kož také sepsány (nověji od Moquin-Tandonaa Mastersa) o nich tlusté knihy, které všakzajisté ještě v mnohém ohledu potřebují do-plnění a leckterého opravení. Na tomto místěmožno toliko podati hlavní rysy přehledu ně-kterých a-t a některé příklady.
1. Do první kategorie a. klademe s Master-sem odchylky od obyčejného objemu, velikostia konsistence dílů rostlinných. Sem náležízveličení, naduření, ztopoření, zešt’avnatění,pak prodloužení neb rozšíření neobyčejné. Ve-liká část’ a-t způsobených parasity, jak živo-čišnými (hmyzem), tak rostlinnými (houbami),jako hálky (gally) a jiné výrostky a nádoryna větvích, listech. Zvláště důležité jsou ab-normální změny, které cizopasné houby (jakorezy, sněti, tvrdohouby a j.) působí, a kteréjsou příčinou více méně škodných chorobnýchstavů rostlin. Vylíčení těchto chorob a jich


ormity rostlin. 69

příčin jest úkolem pathologie rostlinné. Našedruhy ovocné, vařiva některá, chřest jedlý avůbec jedlé odrůdy povstaly původně tako-vouto a-tou. Sem též náležejí f a s c i a c e, t. j.neobyčejné rozšíření lodyh a větví v stuho-vitou podobu, s čímž bývá spojeno také po-množení i srůstání větví. Opakem zveličenía naduření jsou změny záležející ve zmen-šení, zakrnění (abortus), zakrsání, degenerováníi úplném potlačení částí rostlinných.

2. Do druhé kategorie patří odchylky odnormálního počtu částí rostlinných, kteréžtoodchylky opět mohou záležeti bud’to v neoby-čejném pomnožení aneb naopak ve zmenšeníjejich normálního počtu a hojnosti. Abnormálnízjevy toho druhu jsou jak na vegetativní rost-lině, tak i ve květech hojné a druží se, anobržsouvisí často s a-tami prvnější kategorie.

3. Jiné a. záležejí v změněném poměru částírostlinných, to jest v jejich změněném vzájem-ném uspořádání, postavení, spojení neb odlou-čení. Sem patří neobyčejný srůst částí nor-málně od sebe oddělených, zejména listů vege-tativních i květních, srůst větví mezi sebou.pošinutí listů na úžlabní své větvi. Naprotitomu opět části normálně srostlé neb spojenémohou v a-tě od sebe se odděliti, celistvá část’může se rozděliti; listy přesličky v pošvu srostlémohou samostatně a ve spirálním pořádku sevyvinouti; z koruny srostloplátečné, na př.u zvonků, může povstati koruna prostoplá-tečná, kalich se semenníkem zpodním v jednumassu spojený může se odděliti od semenníkuatd. Sem též patří rozeklání celých listů, tak žestávají se peřenoklanými až i úplně zpeřenými,což ukazují rozličné druhy z rodů Sambucus,Rhus, Alnus, Fagus, Quercus atd. Ačtoto roze-klání listu původně vždy jako a-ta vystupuje,staly se přece mnohé z těchto a-t stálými od-růdami zahradními, což opětně potvrzuje svrchuvytčenou relativnost rozdílu mezi a-tou a odrů-dou. Pravidelné uspořádání rostlinných částídále v tom záleží, že nové pupeny a z nichse vyvinující větévky neb květy pouze v paždílistů vynikají, a sice jen vegetativních listů alistenů, nikdy však na samých listech ani v kvě-tech. V a-tách od tohoto pravidla se odchy-lujících objevují se však pupeny také na li-
stech (u kapradin některých, Cardamine pra-tensis, Bryophyllum) a ve květech v paždí ka-licha, koruny,-plodolistů, zvláště tehdy, kdyžkvět spolu zezelená neb zlupenatí.
4. Odchylky od pravidelného tvaru údůrostlinných jsou velmi hojné a velmi rozma-nité. Mezi nimi jsou však nejdůležitější a zvláštěpro morfologii důležity a., týkající se změněném e t a m o r f o s y. Záležejí pak v tom, že listovéústroje, jisté formaci přináležející, do jiné for-mace se zaměňují. Největší význam mají anejčastěji se vyskytují přeměny formací květ-ních, z nichž zase dvoje přeměny zvláště vy-tknouti sluší. Předně přeměnu tyčinek a plodo-listů v lístky korunní (plátky), čímž tak zvanéplné květy (plná růže atd.) povstávají, a pakpřeměnu všech lístků květních v zelené lu-peny, což se z l u p e n a t ě n í m (frondescentia)aneb, pokud se přeměna méně týče formy než


70 Abnormní

barvy nezelené v zelenou následkem hojnéhovyvinutí chlorofyllu, také z e z e l e n á n í m (vi-rescentia) nazývá. Především tyčinky a pestíkyse svými vajíčky ve květech zezelenalých nebzlupenatělých všemi možnými přechody do ze-
lených lupenů přeměněné se spatřují, a z těchtopřechodních tvarů možná nejbezpečněji sou-diti na morfologický význam jak tyčinek, praš- níků a jich pouzder, tak i částí semenníka azvláště vajíček čili zárodků semenných. Nebot’tyto rozplozovací, pohlavní části přetvořily seve květech jevnosnubných rostlin z původněj-ších listů vegetativních a jich částí, jaké po-sud u kapradinovitých rostlin jakožto spolufruktifikativní listy nalézáme. Zlupenatěnímtyčinek, semenníků a vajíček, to jest zpáteč-nou jich metamorfosou navrací se tudíž rost-lina k původnějšímu stavu těchto částí, vekterémž význam jejich jest daleko patrnějšía poznatku přístupnější nežli v normálnímsvém stavu nynějším, značně metamorfosova-ném, a tudíž metamorfosou změněném. Naukao a-tách rostlinných nazývá se obyčejně t e r a-t o l o g i í. L. Č.
Abnormnı (z lat.), z r ů d n ý , n e p r a v i-d e l n ý, tolik co anormální.28Abo [óbo], čudsky T u r u či T u r k u (trh),rusky až do Petra Vel. Kaby, hlavní městoruské gubernie ĺbo-björnborské v Čuchonsku,nedaleko nad vtokem ř. Aurajoki do zálivu Bot-nického, kde nalézá se prostranný přístav ĺb-ský, sídlo gubernátora, lutheránského arcibi-skupa, několika konsulů a dvorního soudu(hofrätt) s 25.181 ob. (1884) většinou národ-nosti švédské, lyceem, školami reálnými, ob-chodními a lodnickými, divadlem a památnoukathedrálou sv. Henrika z r. 1293, jež jest nej.starším chrámem Čuchonska. Město chráněnojest tvrzí Ĺ b o h u s e m, při ústí Aurajoki r. 1156založenou od krále švédského Erika IX. (Svatého) a železnicí spojeno s Petrohradem. A.zkvétá živým obchodem námořním (s obilím,moukou, železem a dřívím), jejž podporuje ně-kolik bank, pak výrobou plátna, plachtoviny,zboží bavlněného, přípravou koží, tabáku, a máloděnice a strojírny. — Založením Abohusu,z něhož Švédové učinili východiště dobytí apokřest’anění vší země, počínají se dějiny města,
které již do r. 1300 tak zmohnutnělo, že doněho přeneseno bylo arcibiskupství z Räntä-mäki. A., jsouc ode dávna střediskem všehoduševního i politického ruchu čuchonského,zůstalo i po r. 1743, kdy připojeno jest k Rusku,hlavním městem země až do r. 1819. Bylazde též universita, již r. 1640 královna Kri-stina založila a jejíž bibliotéce mimo jiné da-rovala i část’ českých knih za války 30letéz Čech vyvezených, avšak po hrozném požárur. 1827, jenž zničil větší část’ města i s uni-versitou a knihovnou, přeneseno vysoké učenído Helsingforsu. — V Ĺbě uzavřen 7. kv. r. 1743mír mezi Ruskem a Švédskem; jím končila seválka r. 1741 vypuklá. Zavřeny tu dvě smlou-vy: prvá 28. čvna 1743 obsahovala: 1. zavíráse věčný mír a úplné přátelství; 2. Švédskopostupuje vév. čuchonské až k řece Kju-meni (provincie kjumeňgorská); 3. přijme za

— Abód.

nástupce trůnu švédského A d o l f a B e d ř i c h a,prince holštýnsko-gottorpského, nejbližšího pří-buzného velkoknížete ruského, čímž z nástup-nictví vyloučen byl korunní princ dánský;4. následník Petr Fedorovičvzdává se všechpráv ke koruně švédské, a Rusko zavazuje seku pomoci Švédům, kdyby některý stát ne-chtěl uznati Adolfa Bedřicha. — D r u h á po-tvrzena od Švédska 27., od Ruska 31. srpnat. r. Touto smlouvou potvrzeny všecky výbojeruské z r. 1721 a připojeny k nim v posledníválce dobyté krajiny: kjumeňgorská provincies Fridrichstadtem, Wilmanstrandem a pevnostNejšlot v Savolakské provincii. (Weidemayer,Regierung Elisabeths Petrowna; Rambaud,Geschichte Russlands.) Dále uzavřen tu 30.srpna 1812 spolek mezi Švédskem a Ruskem.Ještě před vypuknutím veliké války franc. — ruskésblížil se car Alexander I. s princem švédskýmKarlem Janem (býv. Bernadotte), který roztrp-čen byl proti Napoleonovi jednak »kontinen-tálním systémem«, jednak že mu bránil na-byti Norska, konečně pak že obsadil bez pří-činy švédskou část’ Pomořan. Přátelství meziAlexandrem a princem bylo čím dále upřím-nějším, až konečně došlo k osobnímu sjezduv Abě po zavření předběžné smlouvy petro-
hradské (5. dubna) dne 27. srpna na pomoc Švéd-sku k nabytí Norska. Smlouva abská, pode-psaná hr. Rjumjancovým a hr. Löwenhjelemobsahovala: 1. car pošle do Švéd pomocnévojsko 35.000 m. ku konci září a listopadu;2. nepostoupí-li. Dánsko Norska dobrovolně,vtrhne spojené vojsko na Själland, jenž po do-bytí připojen bude ke Švédsku; 3. kdyby Rusko získalo po zavření míru území až po Vislu,uzná Švédsko to jako náhradu za škody tétoválky; 5. car vyplatí Švédsku 2 ″ mill. rublůpo ratifikaci této smlouvy. Bogdanovičovy Děj.vlasten. války r. 1812, hl. XVI. — Ĺ b o - b j ö r n-b o r s k á g u b e r n i e (mezi Botnickým a Čuchon-ským zálivem) má na 24.170 km2 se 364.234 ob. (1884) téměř veskrze lutheránů, půdu úrod-nou, hojně zavlažovanou a pokrytou nesmír-nými lesy, bohaté železné doly a vydatný ob-chod s kožešinami. red. Dšk.
Abobra Naud., rod rostlin z čeledi t y k v o-v i t ý c h, tribus Abobreae, v jižní tropické Ame-
rice. Vytrvalý oddenek vysílá příponkami po-pínavé stonky s listy vykrajovanými a s na-zelenalými, dvoudomými, úžlabními květy,z nichž u druhu A. viridiflora, u nás porůznuv sklenníku pěstovaného, šarlatové bobule sevyvinují. Děd.
Abobreae, skupení tropických rostlinz čel. t y k v o v i t ý c h. Úžlabní jednotlivé květymají bud’ po 3 tyčinkách s volnými nitkami,nebo po jednom tří-neb čtyřpouzdrém vaječ-níku, jehož pouzdra po 1—2 přímých, od zpo-diny vybíhajících vajíčkách obsahují. Plodyjsou bobule. Děd.

Abod, vesnice v Sedmihradech v župěmaroš-tordánské, okresu nyárad-gálfalvském,s 499 (r. 1880) mad′. obyv. Jsou zde hojnésolné prameny. Bbk.

Abod M i c h a l, archaeolog, * 1704 v Sáros-Ajtě, pročež též A j t a i nazýván, †1776.


Abogo

Stud. filologii v holl. m. Franakeru a byl prof.gymnasia v Nagy-Engyedu. Sepsal: Grammaticalatina (Sibíň 1744), Systema antiquitatum grae-carum (chováno v rukop. v sedmihrad. zem.museu v Kološi) a De mora Dei (1733). Bbk.

Abogovic, správněji A n d ě l o v i č M ic h a l, veliký vojvoda srbský za despoty LazaraBrankoviče. Po smrti Jiřího Brankovice, otceLazarova (1456), nastaly v Srbsku poměry té-měř anarchické. Nepatrna byla krátká vládaIreny, choti Jiřího, a syna Lazara, po jehožsmrti (1458) ujala se vlády manželka jeho He-lena z rodu Palaiologů. Než bezpochyby jakásrada (veče) neb veliká skupština ustanovila, abyosiřelý despotský trůn doplnil se náměstnictvem,do něhož za starostu pojat M i c h a l A., pakdespotice Helena a oslepený Štěpán, jeden zesynů Jiřího, který v Srbsku zůstal, kdežto třetí,též oslepený syn Grgur dlel v Turecku. Ježtověci v Uhrách v neprospěch Srbska se utvá-řely, a toto musilo s Tureckem v přátelskýchpoměrech žíti, přenesla šlechta srbská úmyslnětěžiště vlády na A-e, který měl již vysoké po-stavení hlavního vojenského starešiny v zemia byl osobou v Turecku oblíbenou. Podrob-nější zprávy o Michalu A-i jsou velmi řídké.N. Nikolajevič v rozpravě »Komnenovke atd.«(Glasnik srp. učen. društva XI. 305, r. 1859)vyslovuje domněnku, není-li Michal A. to-tožný s Michalem Komnen-Andělovičem, hla-vou dvou větví drivostanských šlechticů albán-ských, z nichž jedna příjmení to podržela; obatyto rody dle záp. autorů byly spřízněny s Bran-koviči, kteří jim svěřovali v Zetě náměstnictví.Patrno, že Michalu A-i dávají jméno Abogo-vič a Bogojevič jen pozdější přepisovači, dobyoné chatrně znalí, a cizinci, jichž následovalii domácí nekritičtí historikové, tak že porušenépříjmí přišlo v obecné užívání. Také nečte sejméno Abogovič, jak Kosta Popovič r. 1863 na-lezl, v nápise na obraze Lazara a choti jehoHeleny v malé svatyni, jejíž postavení připi-suje se Michalu A-i jako despotovi, kterýž ko-stelík více kule podobný stojí ve vsi DolníKamenici 2 hod. vých. od Kňaževce, na le-vém břehu trgovišského Timoku. (Miličevič:Kneževina Srbija, 835. Letopis Matice srbské,r. 1886 sv. 2. str. 24.) Z vypravování Chalkon-
dilova zřejmo též, že Michal A. byl osobou,která jako člen despotského náměstnictva za-jišt’ovala mírumilovné styky s Turky, ano zdáse, že on ještě za vlády despota Lazara jakoveliký vojvoda v Srbsku byl jakousi zárukoudobrých poměrů mezi Lazarem a Tureckem.Volba jeho na prvé místo despotského náměst-nictva, v němž Helena a Štěpán pouze figuro-vali, značila tedy se strany Srbů úplnou roz-tržku s Uhry a věrnou oddanost k Turecku,jež zkázou politického života Srbsku již hro-zilo. Utvoření despot. náměstnictva nedálo sesnadno. Lazar †20. ledna 1458 (dle st. kal.)a Michal A. dostal se k vládě dle jedněch 3., dlejiných 23. února. V době té nalézalo se vojskoturecké v Kruševci, obvyklém to operačnímbodu Turků na sever, a při něm byl též slepýGrgur, jenž měl pod záminkou praetendentstvína trůn srbský Turkům býti nástrojem ku pod-

vič. 71

robení Srbska. Kdykoli turecké vojsko na hra-nici srbské se objevilo, měla v Srbsku převahustrana podrobující se vlivu tureckému, a uher-ská strana chabla. Již despota Lazar byl nu-cen učiniti jakés narovnání s Turky 15. ledna1457 a zřízení náměstnictva, v němž tureckýpřívrženec, bratr vynikajícího paše, měl pře-vahu, bylo podobným ústupkem politiky srb-ské. V něm viděli Turci svého důvěrníka, naněhož již dříve jako na vůdce vší vojenskémoci srbské značně spoléhali. Jakmile v osoběvojenského velitele a prvého náměstníka daloSrbsko výraz nejplnější pokory a věrnosti Tu-recku, vdova po Lazarovi Helena, jež toužilavládu na sebe strhnouti, přidala se ku straněUherska, aby pomocí jeho dobyla vlády a Mi-chala A-e z postavení jeho vytiskla. Také Ště-pán Brankovič vida, že proud událostí i protiněmu se žene a bratr jeho Grgur s Turky seblíží, přidal se k Heleně, která vidouc nebez-pečí, nabízela k odstupu Mad’arům Smederevovýměnou za jiné dědiny a města v Uhrách.Převahou tureckého vlivu ve Smederevě a hro-maděním tureckého vojska na již. hranici srb-ské Mad’aři byvše znepokojeni počali shro-mažd’ovati vojsko na uherské straně Dunaje.Jakmile pak v Srbsku se dověděli, že uher.vojsko počtem 8000 m. s gubernátorem krá-lovským Michalem Silagyem (Svilojevičem) nahranicích je pohotově, počala se uherská stra-na v Srbsku zdvihati tím více, ježto ŠtěpánBrankovič a despotice Helena odebrali se k uher.vojsku. To dálo se v březnu 1458. Strana uher.vzala převahu tak, že již přistoupilo se k akciproti Michalu A-i, představiteli turecké strany.Katastrofa, o níž různé prameny rozmanitépodrobnosti vypravují, udála se 31. břez. 1458.Ze zprávy Chalkondilovy, Lukaričovy, velmihodnověrné, a listu benátského vyslance v Bu-díně jde celkem na jevo, že o trůn srbskéhodespoty bojovali pod záštitou tureckou Helenaa Štěpán Brankovič, při čemž A. s jedné aHelena s druhé strany byli ovšem osobamihlavními. Michal A., očekávaje s důvěrou odTurků, kteří mu činili nejkrásnější sliby, žepomocí jejich stane se despotou srbským, sbí-ral sobě oddané vojsko, jež spolu s četami tu-reckými vpustil do věrného jemu Smedereva;
když však na hlavní tvrzi vztyčili Turci pra-por svůj volajíce zdar sultánu, obyvatelstvochopilo se zbraně a Turky porubalo a vypu-dilo. Michal A. byl zajat a vržen do vězení;dle jiné zprávy, když Turci, vidouce stranuuherskou opět převládati, odešli ze Srbska, abynevyzvali pohotové uher. vojsko, despotice He-lena pozvala Michala A-e k hostině, jenž při-šed byl spoután a poslán do Uher. Tak zůstalna despotském trůně v Srbsku dle jména Ště-pán, avšak snacha jeho Helena měla hlavnímoc až do dubna 1459. Štěpán Brankovič ko-nečně vypuzen, Grgur odešel do kláštera, a He-lena s jměním svým odebrala se do Uher; kdyžr. 1459 sultán Muhammed po dobytí Smedereva a jiných měst Srbsko přetvořil v pašalikturecký. (St.Novakovič: »Poslednji Brankovičiatd.« v Letopise Matice srb. r. 1886 sv. 2. str.10, 20—34.) Kle.

72 Abohus —

Abohus viz Ĺ b o.Abolboda Humb. Bonpl. Kunth (Chlo-

reum W.), rod jednoděložných rostlin z čelediXyridei. Květy jsou obojaké, s dvojím okvě-tím: vnějším 3listým, mázdřitým, vnitřníhoplátku největšího, opadavého; vnitřním koruno-vitým, s prodlouženou trubkou a trojlaločnýmkrajem. Tyčinky 3. Vaječník i tobolka o 3pou-zdrech. A. jest vytrvalá rostlina z horskýchbažin tropické Ameriky, čárkovitými, přízem-ními listy podobná travám, ale má na koncistébla květní strboul. Dosud známy pouze 3druhy. Děd.

Abolice (lat. abolitio). V p r á v u ř í m s k é mvyskytuje se: 1. Abolitio generaliss. publica, kterápůvodně záležela v tom, že za příležitosti ně-jaké veřejné slavnosti a p. obžalovaným bylasňata pouta a opětné jich spoutání dovolenojen k nové obžalobě. Zařízení to oživlo s ně-kterými změnami zase v době císařské. 2. A.ex lege, když soudce k žádosti obžalovanéhoprohlásil obžalobu za zrušenu, na př. za pří-činou úmrtí žalobcova. 3. A. privata, kdvž soud(nebo císař) povolil žalobci, aby od podané ob-žaloby směl ustoupiti. — V n y n ě j š í m p r á v u
a. (potlačení trestní obžaloby) záleží v tom, že vykonavatel práva milosti nařídí, aby řízenítrestní pro nějaký trestný skutek se nekonalo,anebo-bylo-li se již počalo-aby bylo za-staveno. Dle rak. pr. přísluší a. císaři, to všakjen pokud jde o čin trestný, jejž náleží stíhatiobžalobou v e ř e j n o u (§. 2.0dst. 4. ř. tr.). VNě-mecku řád tr. z r. 1877 vyloučil a-i naprostopřitěch činech tr., o kterých rozhodovati v prvníinstanci náleží soudu říšskému (§. 484 a contr.),ostatně však ponechal v platnosti a b o l i č n íprávo, kteréž vykonávali panovníci ve většiněněmeckých států, v posavadním, namnoze znač-ně obmezeném rozsahu. Právo f r a n c o u z s k ézná a-i jen ve formě a m n e s t i e. V a-i mnozíspatřují zbytek justice kabinetní a namítajízvláště, že obviněnému, když řízení již počatébylo potlačeno, odnímá se tím možnost, abyočistil se z podezření na něj uvaleného. rch.
Abolitio viz A b o l i c e.Abolitioniste sluli přívrženci snah po zru-

šení otroctví a otrokářství. Snahy ty objevujíse v XVIII. stol. u francouzských nár. hospodářů
a filosofů Turgota, Montesquieua, Condorcetaa j. a v téže době i v Anglii, kde utvořila sejimi zvláštní politická strana. Mezi jinými agi-tovali tu horlivě proti obchodu s černochyWilliam Pitt, Clarkson, Wilberforce, Fox atd.Vláda anglická vydala konečně r. 1807 aboli-tion act of slavery, kterouž zrušila otroctvíve svých koloniích, a slíbila, že přičiní se, abyi ostatní mocnosti tak učinily. To se jí taképodařilo na kongressu vídeňském r. 1815. —V Sev. Americe sestoupila se r. 1775 ve Fila-delfii t. zv.Pennsylvánská společnost a-tů podpředsednictvím Benj. Franklina, a podobné spo-lečnosti tvořily se po r. 1785 i v jiných státechsev.-amerických. R. 1790 svolil sice kongressk návrhu Franklinovu, aby se zrušilo africkéotrokářství, ale odročil věc až k r. 1808. Po-tom agitace a-tů poněkud ochabla, až opět vlé-tech třicátých po uzavření t. zv. kompromissu

Abolla.

missourského k vymezení otrokářství mezi státyseverními vystupují opět a. (William Lloyd.Garisson, Benjamin Lundy) zvláště proti opět-nému uzákonění otroctví v státech jižních.Agitace vedena byla časopisem »The Libera-tor« (1830 Boston), tendenčními romány (OncleTom od Harriety Beecher-Stoweové) a různý-mi společnostmi zvanými »Antislavery society«,které se pak na společném sjezdě ve Filadel-fii r. 1833 v »American antislavery society«sloučily. Obě strany zápasily tvrdošíjně i napůdě parlamentární. Ve válce r. 1861 stáli a.na straně Unie a k jich podnětu bylo vydáno

Č. 22. Abolla.

emancipační provolání Lincolnovo r. 1862, jímž
osvobození otroků v státech jižních prohlášeno.Když potom 13. amendementem k ústavě zedne 18. pros. 1865 otroctví v obvodu celé Unie.i formálně zrušeno bylo, ustupuje strana a-tůúplně do pozadí. Srv. Friedr. Kapp, Geschichteder Sklaverei in den Verein. Staaten von Ame-rika (Hamb. 1861). Tkl.
Abolla viz A v o l a .Abolla (z řec. ‚nabol™), jinak sagulum,

slul u Římanů vlněný plášt’, lehčí a menší nežsagum, který dvakráte přes levé rámě se pře-hazoval a na pravém rameni nebo pod krkemsponou (fibula) zapínal. A-u nosili římští vo-jíni (viz vyobr. č. 22.), filosofové (Martial. 4, 53,5, Iuvenal 3, 115 a 4, 76), muži nižších stavůna místě togy; řemeslníci nosili a-u za nepo-hody. Někdy bývala a. též z jemných a barev-ných (na př. nachových) látek a nosili ji přivycházkách a hostinách. Zvláštní druh a-y


Abolonské jezero

sluje gaunacum (kaun‡khc), t. j. a. zhotovenáz kožešin babylonských. Srov. Annali dell’Inst. 1864, str. 200; Voigt, Röm. Privatalter-thümer, str. 878. a Baumeister, Denkmäler desklass. Altertums, str. 1840. Vý.

Abolonske jezero viz A b u l o n s k é j.Abomasus, sléz, čtvrtý a poslední odsta-

vec žaludku u ssavců dvoukopytných (Bisulca).28Abome, A g b o m e, hlavní město africké
říše dahomejské v Horní Guinei na rovině vy- prahlé a písčité, o 110 km od břehu vzdálené, velmi rozložité, o 13 km v objemu a obehnanéhliněnou zdí, zásekami a příkopy. Bývají zdeznačné trhy, jež navštěvují i maurští obchod-níci až z Tripole, a město mívalo prý až na150.000 obyv., kdežto nyní obyvatelstvo a-jsképáčí se toliko na 30—50.000 duší. A. jest zná-mo jakožto jeviště ukrutných obětí, jež krá-lové dahomejští při výročních dvorních slav-nostech přinášejí zemřelým svým předkům;tu někdy i tisíce otrokův a zajatců nepřátel- ských shazováno s tarasů paláce královského,pod nimiž osobní stráž královská ubožáky do-tlouká kyji a šavlemi. Lebkami těchto stati-síců obětí jsou hrozným způsobem zdobenynejen budovy královské, ale i šest bran měst-ských, veřejná místa, chrámy a příbytky vy-nikajících osob.
Abominace (lat.), proklení, hnus, ošklivost.Abondio: 1) A l e x a n d e r, výtečný malíř

při dvoře císaře Rudolfa II. v Praze; * v polo-vici XVI. věku ve Florencii a stal se žákemMichela Angela, který jej vyučil též v bossiro-vání barevného vosku, ve kterémžto uměnístal se A. mistrem, tak že i historické obrazy
a podobizny z vosku zhotovoval. Pro tuto umě-lost povolal jej Rudolf II. do Prahy, kde v oboru svém pracoval mnoho pro sbírky císařské.Zemřel v Praze r. 1606 a pochován v klášter-ním ochozu u sv. Tomáše. — 2) AlexanderA. ml., syn předešlého, byl od otce svéhovyučen taktéž zhotovování podobizen a obrazůz barevného vosku a setrval při dvoře Ru-dolfa II. až do jeho smrti, načež byl povo-lán od bavorského vévody Maxmiliana do Mni-chova, kde zhotovil z vosku proslulý obrazvečeře Páně v kapli latinské kongregace. Po-zději vrátil se opět do Prahy, kde v nepově- domém roce i zemřel. Svk.
Abondiove, umělecká rodina italská, veMnichově usedlá. A n t o n i o st. byl sochařemv Miláně v 1. pol. XVI. stol.; A n t o n i o ml.v 2. polovici působil jako malíř a medailleurv Praze a Mnichově.

Abong, hora na ostr. Sumatře, ve vladař-ství atčínském, pod 4″17′ s. š., 3139 m vysoká.

Abonnement (a b o n mAan) franc., p ř e d-p l a c e n í, je zvláštní způsob objednávky něko-lika věcí nebo výkonů téhož druhu, které se pra-videlně za cenu levnější poskytují, nežli tojednotlivě v oddílech časových možno. Formatato vyskytá se při smlouvách různých; nej-obyčejněji při nájmu (na př. abonnování diva-delního sedadla), nebo při smlouvě trhové (a.časopisů, knih sešitových, t. zv. p r a e n u m e -r a c e), aneb konečně při smlouvě námezdní(a. obědů). Hospodářský účel a-u záleží v tom,


— Abordage. 73

že má býti podnikateli zjednán dostatečný fond
dříve, nežli ještě své výrobky bude moci dodati neb výkony provésti, pročež jest podstat-nou známkou a-u, že se také smluvená úplataposkytuje dříve, nežli druhá strana smlouvusplnila, tedy že může podnikatel na zaplaceníujednané ceny žalovati, aniž sám dříve svépovinnosti dostál-jak to jinak žádají §§. 1052.1066, 1100 a 1156 ob. zák. obč. Tím se liší a. odpravidelných forem smlouvy odavací. Veškerédávky na základě a-u poskytované jsou vý- ronem pouze jediné smlouvy, dle čehož téžsluší posuzovati následky nesplnění jedno- tlivé z nich. Kr.
Abonnement suspendu [syspAandý], mi-
mo předplacení, nastává v divadelní mluvě přitěch kusech, které podnikatel pro předplatiteleneurčil; na tyto ovšem se nevztahuje jejich ná-rok směřující na určitý počet her dle výběrudivadelní správy. Kr.
Abonnent, předplatitel, v. a b o n n e m e n t .Abonoteichos (>Ab¬noute¿qoc), město v Pa-

flagonii, známé hlavně svou věštírnou Apol-lónovou a Asklépiovou, v níž za doby Anto-ninů věštil podvodník Alexandros (viz A l e x-a n d r o s z A b ó n o t e i c h u). Vedlé jména A. vy-
skytuje se na mincích tohoto města též názevI ó n o p o l i s . nyní sluje město to I n e b o l i .L. Friedländer, Sittengesch. Rom′s, III. 5. vyd.str. 532. Vý.
Abony [a b o ň], jméno několika obcív Uhrách: 1) F ü z e s — A., městečko v hevešskéžupě s 3821 ob. (1880), stanicí dráhy, telegra-fem a poštou. — 2) N a g y — A., ves v prešpur-ské župě na ostrově Žitavě s 998 mad’ar. ob.řím. — k. chrámem a pěkným zámkem a poštou.Dle Sasinka (srv. Slovenský letopis V.312.) mápůvod od přistěhovalců českých, kteří místoto od Štěpána III. kr. uh. obdrželi a stali se
královskými dvořany. Ve svobodě té je po-tvrdil Ondřej II. a r. 1236 i Bela IV. — 3) Szol- nok — A., město v pešt’ské stolici, okr. kecske-métském s 11.186 ob. (1880), stanicí dráhy buda- pešt’-debrecínské, telegrafem, poštou a spoři-telnou. Bbk. Rz.
Abony [aboň] L u d v í k, rodinným jmé-nem Frant. M á r t o n, mad’. romanopisec a dra-matik, nar. 9. ledna 1833 v Kis-Terenyi, stu-
doval v Kecskemétu a v Pešti. Z románů jehodošly obliby: Az éjszak csillaga (Severní hvězda,v Pešti 1856), Kenyér és becsület (Chléb a po-ctivost) a zvláště román A mi notáink (Našepísně, v Pešti 1864). Krom toho napsal pou-tavé novely: A fonó kronikája (Vypravováníu krbu 1857), Itta szép alföldön (Zde v krásnémAlfoldu) a Povídky u pastýřského ohně (v Pešti1857—58). Z dramat jeho zasluhuje zmínky:A betyár kendoje (Bet’arův šátek). Bbk.
Abordage [abordáž], franc., znamená vná-mořnictví: 1) V nejobyčejnějším smyslu při-stání nebo připevnění lodi ku břehu, také vy-pravení člunu z korábu na pevninu. — 2) Vy-pravení vojska zlodí za tím účelem, aby pro-vedlo útok na pevninu. Byvá to podnik rovněnesnadný, jako nebezpečný. Je-li celé lod’stvo po-hromadě, utvoří výpravní sbor (corpodisbarco-Ausschiffungscorps) ze všech lodí, k čemuž


74 Aborder — A

každá lod’ přispívá svým výpravným odděle-
ním a sice obyčejně fregata I. třídy 170 muži,fregata II. a III. třídy 120 muži. Mužstvo totoozbrojen jest ručnicemi; celé oddělení takéjedním nebo více lehkými polními děly, k jichžvožení stačí několik mužů. Rovněž ve většíchprámech (barkasách) k výpravě použitých umí-stěna bývají menší děla lodní. Největší a.v tomto smyslu provedena r. 1854 na Krymua zdařila se jen proto, poněvadž Rusové, jsouceslabí proti spojencům, jí nepřekáželi. Roku1866 před bitvou u Visu pokoušel se Persanotéž o a-i proti městečku Visu, než byl ra-kouskou dělostřelbou odražen. Dne 20. čce.provedl skutečně na témž ostrově a-i na ji-ném místě, tato však přispěla nemálo ku po-rážce italského lod’stva; nebot’ neobrněné lodi válečné (6 fregat, 3 korvety, 4 mimonosky),jež a-i provedly, nemohly mužstvo své v časpojmouti a v bitvě u Visa se súčastniti. —3) A. ve smyslu útočení provádí se tím způ-sobem, že lodi nepřátelské k sobě se přiblížía pomocí kotev stékacích a přitaháků se se-pnou za tím účelem, aby se lod’ napadená bez-prostřední srážkou útokem dobyla. Nežli za-vedena byla pára, byla a. nejdůležitějším vý-konem bojů námořních; nyní rozhoduje seboj námořní dělostřelbou, torpédy a beranem(píchem, lodním hrotem) a k a-i, zútočenílodi, sotva kde více dojde. Přes to při bojov-ném cvičení, jaká na lodích válečných se ko-nají, provádí se také cvičení a. Kaperovéa námořní lupičové jako dříve, i posud dobý-vají lodí pouze zútočením, jelikož účelem je-jich není poškoditi nebo zničiti, nýbrž zajmoutia ukořistiti lod’ nepřátelskou. — 4) A. zove setaké neúmyslná srážka lodí, zaviněná neopatr-ností nebo neštěstím. Aby se srážka lodípředešla, ustanovena jsou všeliká opatření namoři i v přístavech, jež týkají se osvětlovánílodí a předpisů, podlé nichž lodi mají se vzá-jemně vyhýbati. Ohledně osvětlení lodí usta-noveno toto: Veškeré koráby od západu aždo východu slunce mají býti k označení svépolohy opatřeny světly a sice: a) P a r n í k y našírém moři mají míti jasné bílé světlo na před-ním stěžni tak umístěné, aby ku předu a podvou stranách na deset polí (pole jest 1/32 d r a l- k o v é r ů ž e) nepřetržitě a nejméně do vzdále-nosti 5 mil angl. bylo viditelné. Červené světlona pravém lubu, jež od předu na 10 polí v pravona 2 míle jest viditelné; zelené světlo stejnéhozpůsobu na levém lubu. L o d i o d p a r n í k ůvlečené mají mimo postranní světla opa-třeny býti dvěma bílými světly kolmo nad se-bou na předním stěžni upevněnými. b) Pla-chetní lodi v šírém moři opatřeny býti majípouze zeleným světlem na levém a červenýmna pravém lubu jako parníky. L o d i v p ř í -s t a v e c h Bez rozdílu mají býti opatřeny jed-ním bílým světlem na místě nejvhodnějším,aby je nejlépe viděti bylo, a nemá býti umí-stěno výše než 6 m nad palubou. Každá lod’má být opatřena silným rohem pro mlhu,zvoncem a parní lod’ i parní píšt’alou a dávatijimi signály za mlhy, pošmourného počasí aza sněžení ve dne i v noci. Ohledně vy-

borigines.

hýbání lodí k zamezení srážky jest ustano-veno toto: Dvě proti sobě plující lodi parnímusí se na vzájem na pravo vyhnouti, aby polevé straně se minuly. Jestli směr plavby je-jich se křižuje, má se vyhnouti ten, jenž dru-hého vidí po své vlastní pravé straně. Parnílod’ má se vyhnouti lodi plachtové a má jetizdlouhavěji, po případě zpět, nebo zastaviti.(Nařízení min. obch. ze dne 20. ledna 1880
č. 10 ř. z.) Každý správce lodi má míti exemplářtohoto nařízení, jehož přestoupení se trescepokutou do 300 zl. a při lod’kách otevřených a rybářských do 5 zl. ve prospěch námoř-ského fondu podporovacího, po případě věze-ním, pokud nespadá pod zákon trestní. Bližšíustanovení, pak obrazy luceren posičních atabulku rozměrů jich má nař. min. obch. zedne 7. března 1881 č. 21 říšsk. zák. — 5) Oslo-vení lodi. Setkají-li se lodi na šírém moři,stává se, že za účelem výměny zpráv se oslo-vují. Jsou-li lodi blízko sebe, pomocí daleko-mluvu se dohovořují. Na větší vzdálenost pro-vádí se a. signály, jež jsou za dne barvové(vlajky různých barev a polí), tvarové (spo-jení koulí, čtverců a trojhranů), za mlhavéhopočasí zvukové (troubení, pískání, střelba dě-lová), za noci pak světelné (blesky, řady sví-tilen, rakety a bengálské ohně). Šg.
Aborder, franc., znamená lod’ bordem čikrajem přiraziti bud’ k zemi nebo k lodi jiné.Ostatně viz A b o r d a g e .

Aborigines (z lat. ab origine od počátku),p r a o b y v a t e l é, vůbec národ, který v některézemi obývá od prvopočátku, tedy tolik co ře-cké a u t o c h t h o n i (v. t.). Podlé nejnovějšíchná-zorů vědeckých není národa, který by vlast’svou obýval od prvopočátku. Jméno toto v už-ším slova smyslu přikládají římští a řečtí děje-pisci obyčejně národu, kterýž před mýthickýmpříchodem trójských uprchlíků v Latiu obý-val. Ale nesídlili tam »ab origine«, nýbrž pů-vodní sídla jejich byla dle zpráv Catonovýcha Varronových, zachovaných u Dionysia Hali-karnasského, dále na východě, prostírajíce seod jezera Fucinského až ke Carseolům a Reate;z těchto krajin vypuzeni byvše od Sabinů,kteří od Amiterna tam se hrnuli, ustupovalipodél řeky Aniena k záp. pobřeží italskému,
odkudž Sicany či Siculy tam osedlé dílem vy-pudili, dílem si je podrobili. Když pak Trójanés Aeneou do Latia přibyli a s A-ny se sloučili,dostalo prý se oběma národům společnéhojména Latinův. O jméně, původu a způsobuživota jejich nevěděli již spisovatelé řečtí ařímští nic určitého; kdežto na jedné straněvyličují A-ny jako polodivochy, přičítají jim nadruhé zbytky kyklópských staveb, určité státnízřízení, uvádějí panovníky jejich Saturna, Pika,Fauna a Latina i hlavní božstva Jana, Saturnaa manželku jeho Ops, což vše svědčí o jistémíře vzdělanosti. Vedlé jména A. vyskytují sei jiná, jako Sacrani, Casci, kteráž Niebuhr(Röm. Gesch. p. 45 a násl. úhrn vyd.) bezdůvodu za pravá a stará vlastní jména A-nůvpokládá. I mezi novověkými badateli panujío nich mínění nejrůznější. Ačkoli pověstio předhistorickém stěhování málo víry za-

Aborové —

sluhují, netřeba zamítati podání, že v dáv-ných dobách národ v okolí Reate usedlý k dol-nímu toku Tibery výbojně postoupil a tam seusadil, ale jméno A. nikdy nepříslušelo ně-
kterému národu jako jméno vlastní. Pojmeno-vání ono není než abstraktním označenímstarobylého obyvatelstva v Latiu, kteréž nejenna obyvatele Latia, ale zhusta též na obyvatelecelé Italie bylo vztahováno, a vzavši původsvůj v době poměrně pozdní, potom na určitýkmen přeneseno bylo. Jest tedy pojmem nikoli národopisným, nýbrž čistě chronologickým.Na původ A-nů souditi lze jen tak dalece, po-kud vliv jejich jazyka a povahy kmenové napozdějších Latinech se jeví; poněvadž všaklatina nejeví nižádné známky jazyka smíšenímvzniklého, nutno domnívati se, že A. byli kme-nem najisto italským, třeba snad náleželik větvi umberské, sabinské neb oskické, takže splynutí jich s původním obyvatelstvemnezůstavilo nijakých stop v jazyce. Starézprávy snaží se ovšem uvésti je ve spojenís rozmanitými národy starověkými.
Aborove, kmen assamský, bydlí na řeceDihangu ve Vých. Indii a západně od ní. Jsou
divoši, ale pěstují orbu, jsouce zároveň lovci avedou jakýsi obchod. s Tibetem. Žádného ce-stovatele přes hranice nepustí; praví se o nich,že mají povahu tigří. Srvn. článek O. Feist-mantla v Zeměp. sbor. I. 363.
Abortiva (z lat. abortus, potracení), lékypotracení způsobující. Některé z nich působípřekrvení rodidel, zejména dělohy, nezřídkas krvácením v dutinu děložní spojené. Ná-sledkem výlevů krevných odloučí se pak va-jíčko od stěny děložné abývá vypuzeno. Taktovysvětluje se činnost aethericko-olejnatýchi drastických a-v (Sabina, Aloë, Taxus, Paeo-nia, Ruta). Jiná a. působí bezprostřední smr-štění se svalstva dělohy, jehož vlivem plod sevyhání, tak: pilocarpin i náměl. O mnohýcha-vech však, kterým značná moc připisována
byla, dokázáno dobou poslední, že vůbec tímto směrem neúčinkují, na př. borax a j. Peč.
Abortivnı lecenı nevyčkává normálního
průběhu choroby, nýbrž hledí léky a-michorobný pochod násilně přerušiti. Jest opa-kem methody vyčkávající či exspektativné, kteráž pozorujíc chorobu jen tehdy léků po-dávati radí, když příznak některý z typickéhoobrazu nemoci nad míru se uchýlil. A. 1.hledí chorobu v zárodku zničiti a vývoj jejíomeziti. Vyřízneme-li ránu uštknutím zmijevzniklou, podáváme-li při střídavce chinin, vepříjici rtut’, léčíme abortivně. Vlastně všako a-m l. jen tehdy správně mluviti lze, kdezničení příčiny choroby máme na zřeteli, tedyzajisté v případě prvním, kdežto v druhýchpřípadech nevíme přesně, zda podáním chi-ninu nebo rtuti symptomy i příčinu chorobyjsme odstranili. Peč.
Abortus (lat.): 1) v lékařství viz P o t r a-c e n í. — 2) A. v právě trestním viz V y-h n á n í p l o d u.

3) A. v b o t a n i c e. Ústroje rostlinné mo-hou někdy dříve či později v některém stadiusvého vývoje se zastaviti, tak že nedosáhnou


Abortus. 75

svého úplného vyvinutí, které by jim dle ana-logie příslušelo, což má za následek, že po-zbudou fysiologického výkonu vůbec anebojinému výkonu se přizpůsobí, než ten jest,kterému by dle původního významu svéhoměly sloužiti. Takové ústroje nazývají sea b o r t o v a n ý m i čili zakrnělými, zaprtalými.Nejčastěji shledáváme abortování ústrojů květ-ních. Kalich abortuje na př. skoro všeobecněu Composit, Dipsaceí, Valerianeí, kdež vezpůsobě plev, chlupů a jiných rudimentárníchtvarů se vyskytuje, koruna na př. u Hernia-ria, Illecebrum, kdež pouhé nepatrné nitkypředstavuje. Tyčinky abortují zhusta ve kvě-tech různopohlavných samičích, které z obo-jakých povstaly, vesměs na př. u řešetláků(Rhamnus), některých Euphorbiaceí (Mercuria-lis) atd. Častěji z plného počtu tyčinek abor-tují některé, nevytvořujíce své nejpodstatnějšíčástky, prašníka, rovnajíce se pak nitkám nebzoubkům nepatrným; na př. u lnu, některýchGeraniaceí (Erodium, Geranium a p.) abortujítakto tyčinky zákorunní (epipetální); u Or-chideí, Zingiberaceí vyvine se ze 6 tyčinekpouze jedna dokonale s prašníkem, ostatníjen jako žlázky aneb jako plátkovité ústroje(zázvorovité, Cypripedium); v rodu Pentste-mon z 5 tyčinek jedna zakrní, vyvinouc sev dosti dlouhý sice, avšak neplodný, chlupatýohon atd. Tak jako tyčinky v samičích, takzase v samčích květech mnohých, původněobojakých, zakrňují semenníky tak dalece, žebud’ ani vajíček nevytvořují, bud’ pouhé zá-krsky jich obsahují. Úkaz dosti často se opa-kující jest ten, že v semenníku, jinak vyvinu-tém, z četnějšího počtu vajíček z pravidla je-nom některá, někdy jen jedno se vyvinuje,aneb že i celá pouzdra semenníku i se zárodkysemen se stlačí pouzdrem úrodným a vymizejí,na př. u lípy, kdež z pěti pouzder po 2 vají-čkách chovajících toliko jedno pouzdro s jed-ním semenem ve zralém plodu se nalézá,anebo u Cupulifer (dubu, buku), kde ze semen-níka 3—6pouzdrého a vícevaječného nažkajednopouzdrá a jednosemenná povstává. Mimokvět, ale v závislosti na něm vytvořené listeny(braktey) ve mnohých květenstvích též zhustazakrňují, na př. u luštinatých, u trav, načež
jen pouhé výstupky neb válovité vyvýšeninyna ose květenství představují. Ale i v oboruvegetativním jest a. úkazem dosti rozšířeným.Považujeme-li, což právem možná, lupenyza dokonale vyvinutou formu listů, tedy jižrozmanité šupiny na oddencích, pupenech ajinde jsou tvary abortované, a zhusta možnáporovnavací cestou dokázati, že šupiny rov-nají se porozšířené pošvové neb řapíkové zpo-dině lupenu, jehožto čepel zakrněla úplně;jakož i přechodní tvary se vyskytují, ve kte-rých na konci šupiny rudiment čepele ještě senalézá. Zvláště nápadný jest a. listů u někte-rých rostlin zvan. bezlistých, jako u stromo.vitých pryšců (Euphorbií), u Stapelií, kaktusů,jejichž listy v skutku až na pouhé osténky,špičky neb hrboulky jsou zakrnělé. Stupněa-tu mohou býti velmi rozličné dle toho, v ja-kém stadiu svého vývoje některý úd rostlinný

76 Abouchouchou

vyvinovati se přestává. Jsou případy, že jižprvní, ještě velmi malinký zárodek nějakéhoúdu růsti přestane a potom tak neznatelnýmse stane, že později více ani viděti ho není.Tak na př. osa květenství nad nejhořejšímkvětem neb shlukem květů abortuje tak, ženezbude stopy po ní a květ vlastně postrannízdá se pak býti konečným, čehož doklad mimomnohé jiné poskytuje plodní měchýřek ostřic(Carex) a mnohé trávy s klásky jednokvě-tými. Redukce některého údu může konečnějíti tak daleko, že ani v první době zárodekúdu na svém místě se neobjeví, že úd tenúplně vymizí i pro nejbedlivější pozorovánívývojezpytné. Tak na př. mají rostliny kosat-covité (Irideae) toliko 3 tyčinky vnějšího kruhu,tři tyčinky vnitřní pak jsou od prvopočátkuúplně zakrnělé anebo p o t l a č e n é. Někteřímorfologové nazvali takový dokonalý a. a b l a-s t e m. Kdežto pak a. méně dokonalý možnádokázati z pozorování vývoje samého, poně-vadž tu přece aspoň se začátku nějaký zá-rodek se pozoruje, nelze ablast dokázati vý-vojezpytem, nýbrž toliko porovnavacím zkou-máním a někdy též abnormitami. Z toho, ževe všech příbuzných řádech dva kruhy tyči-nek se nalézají, a že postavení plodolistů takéu kosatcovitých dvou kruhů vyžaduje, z nichžale jen jeden, vnější, v skutku se při nich na-lézá, soudíme, že vnitřní kruh ablastoval, ato potvrzují abnormity, ve kterých se tyto
tyčinky vnitřní všecky neb některé opět ob-jevují, což kosatec žlutý (Iris pseud-acorus)výjimkou někdy činívá. A. i ablast podávají,jak to již Darwin náležitě vytkl, velmi vážné svědectví o pravosti descendenční theorie.Nebot’ to, co zakrnělo, abortovalo neb potla-čeno bylo, předpokládá dřívější stav, ve kte-rém bylo řádně vyvinuto, ústroj bez funkcepředpokládá minulost, ve které funkci přísluš-nou vykonával. Pročež rostliny, při kterýchúdy zakrnělé, potlačené, funkce zbavené na-lézáme, musily někdy přetvořiti se z tvarůdávnějších, u kterých tyto údy byly pravidelně,plně vyvinuty. Přeměnu ústrojů normálních,funkci vykonávajících, v díly zakrnělé, fysio-logicky bezúčelné, anobrž i úplné jich potla-čení spatřujeme posud na nynějších rostli- nách, při nichž a. způsobuje zvláštní a b n o r-m i t y (v. t.). L. Č.
Abouchouchou [abušušu], sprostší druhyvlněného sukna, vyráběné v jižní Francii adovážené na Východ. Velký odbyt mají hl.ve Smyrně a v Cařihradě.

About [abú] E d m o n d, spisovatel fran-couzský (* 14. ún. 1828 v Dieuzu v Lotrin-kách, †17. ledna 1885 v Paříži). Studia po-čatá v Paříži dokončil r. 1851 v Athénách,kde se ponořil se zvláštní zálibou do minu-losti i přítomnosti Řecka a nashromáždil ve-liký, byt’ ne ve všem kriticky probraný a vy-tříbený materiál, který hojně ve svých spisechpo návratu svém do Paříže (1853) využitko-val. Oddal se zcela spisovatelství a pracovaltrojím směrem: jako novellista, essayista ažurnalista. Spisů jeho, ve kterých vedlé po-vrchnosti a duchaplnosti »ŕ tout prix« opravdu


— Ab ovo.

bystrý a všestranný duch proniká, jest řadavelmi dlouhá. Proměnlivý a pohyblivý jakospisovatel byl A. též ve smýšlení politickém.Záhy přilnul k císařství a těšil se i osobnípřízni Napoleona III. Po pádu císařství, jehožbyl jakožto korrespondent časopisu »Soir«svědkem, přilnul k mírným republikánům, po-zději stal se jako chefredaktor velkého žurnálu»XIX. Sičcle«, který společně se známým kr1—tikem franc. Sarceyem (r. 1875) založil, zjev-ným republikánem. V posledních létech svéhoživota zahájil ostrý, ale celkem bezvýslednýboj proti naturalismu Zolovu. Roku 1884 bylzvolen do Akademie francouzské. Čelnější dílajeho jsou: La Grčce contemporaine (SoučasnéŘecko, 1853), spis, který pro bezohlednoukritiku novořeckých poměrů způsobil své dobyznačnou sensaci; autobiografický román ToliaFeraldi (1855); Les mariages de Paris (SňatkyPařížské, 1856); Le roi des montagnes (Králhor, 1856); Germaine (1857); L′homme ŕ l’oreillecassée (Clověk s uraženým uchem, 1862); Lenez d’un notaire (Nos notářův, 1862); Le casde Mrs. Guérin (Případ p. Guérina, 1862);Madelon (1863); Trente et quarante (Třicet ačtyřicet, 1865); Les mariages de province(Sňatky venkovské, 1868); Le Fellah (Fellah,1869). Toto poslední dílo jest plod cesty jehodo Egypta, již podnikl k otevření průplavuSuezského. Ze statí politicko-sociálních jmenu-jeme studie: Le progrés (Pokrok, 1864); Lesquestionsd, argent (Peníze, 1865); La questionromaine (Otázka římská, 1859) dva svazky;Causeries (Causerie, 1865—1866); L, ABC dutravailleur (ABC dělníka, 1868); Alsace (Alsa-sko, 1872) atd. Na divadle neměl A. mnohoštěstí, ačkoliv jeho Théatre impossible (Ne-možné divadlo, 1861) vedlé některých antikvo-vaných a dost odvážných pokusů (Guillery)obsahuje též duchaplnou moderní komédiivrah, která i na našem divadle je kouskemrepertoirním. Drobných novel a článků novi-nářských jest z péra A-ova celá řada; nebylyani dosud všecky sebrány; bylt’ A. spolupracov-
níkem skoro všech čelnýchlistů francouzských.A. je přese všechen odpor svých politických nepřátel spisovatel duchaplný a bystrý a nezcela bez práva byl s Voltairem srovnáván. Brillantní forma jeho dikce a virtuosita jehopolemiky a causerie postrádají ovšem častohloubky a přesvědčení. Některé novelky jehobyly též přeloženy do češtiny: Půda na pro-déj (J. J. Benešovský-Veselý v Květech 1881a v Lum. 1856); Matouš Debay a Leone DeBay (Jos. Auštěcký v Lum. 1859, též Bliženciz hotelu Corneille přel. J. J. Benešovský-Veselýv Lum. 1876 a v Čes. bibl. rodinné 1882);Pokrok v XIX. stol. (Schroek v Paedag. III.);Synovec a strýc (J. Černý v Květech 1880);O Erckmannu-Chatrianovi (L. Fričv Čes. Jihu1880); Muž s ulomeným uchem (v Mor. Orlici1886); Vrah (J. Vrchlický v Ochot. Divadle1885). -cký.
A bove maiori discit arare minor (lat.přísloví): od vola staršího učí se orati mladší.

Ab ovo (t. j. o d v e j c e), lat. pořekadloznamenající tolik c o o d p o č á t k u. Ab ovo


Abprotzen —

usque ad mala, t. j. od vejce až k jablkům,od začátku do konce, vzato z jídelního lístkuřímského, jenž počínal vejci a končil jablky.

Abprotzen viz O d e p í n a t i d ě l o.Abra: 1) T e r r i t o r i o d e l C e n t r o d e l

A., provincie na ostrově Luzonu (Filipiny),nazvaná dle řeky t. jm., asi 160 km dlouhé;má 42.000 obyv. na 6571 km2, z nichž skorotřetina dosud jsou pohané. Hlavním městemjest Banguet. — 2) A. d e l a s C o r t a d e r a s,pohoří jihoamer. Cordiller, na kraji bolivskévysočiny, přes něž vede hlavní cesta z Boliviedo Chila ve výši 3843 m. — 3) A. d e Z e n t a,hora jihoamer. 4430 m vysoká v Cordilleráchsev. Argentiny..

Abrabanel viz A b r a v a n e l.Abracadabra, slovo magické. značilo ve

středověku kouzelnou formuli. jež vyslovenači napsána léčila prý zimnici, horečku atd.Slovo to má se prý psáti několikráte vždy o li-teru méně pod sebe, aby vznikl trojúhelník,tedy:

ABPAKADABPAABRAKADABPABPAKADABABRAKADA
ABPAKADABPAKAABPAK ABPAABPABA
Zdá se, že sekta basilidianů je vymyslila,aspoň Quintus Serenus Sammonicus z tétosekty, učitel císaře Gordiana, předpisuje uží-vání slova toho v knize De medicina prae-cepta saluberrima. Původ slova a. je ne-jasný; odvozovalo se z řečt., egypt., peršt.a spojováno se slovem A b r a x a s (v. t.), alenejspíše jest to zaklínací formule hebrejská =
jdi pryč, nebo skryj se, ujdiž otec zla ! Nyníznačí a. (tak jako h o k u s p o k u s , c h a n g e z -p a s s e z a j.) jen formuli bezvýznamnou vůbec.J. I. Kraszewski napsal povídku téhož jména.
Abraca-Palo, obecný název orchideeEpidendrum nodosum L., v špan. osadách ame-rických běžný. Děd.

Abradatas, král susianský, v XenofontověKyropédii připomínaný, osobnost sotva histo-rická, účastnil se jako spojenec Assyrův bojůjejich s Peršany; když však Kýros, král per-ský, za nepřítomnosti jeho dobyv tábora ne-přátelského, manželku jeho Pantheiu zajal ačest’ její proti nástrahám svého druha Araspaochránil, přešel A. na stranu Peršanův a zů-stal od té doby věrným spojencem jejich. Za-hynul v bitvě s Kroisem lydským, načež Pan-theia nad mrtvolou jeho se zavraždila; Kýrosoběma postavil pomník.

Abrado, sochař a architekt na dvoře srb.krále Uroše. R. 1322 Uroš povolal jej z Ko-tora do Baru, aby opravil chrám sv. Mikuláše;v kostele tomto vystavěl také velkolepý oltář.

Abraha (plně Abraha ben as-sabáh al-ašram), místokrál jemenský, se strany Ashamy,Ethiopa, vystavěl v Sa′ně svatyni (křest’an-


Abráhám. 77

skou), již nazval Kullais, maje přání obrátitik ní poutníky (kteří doposud do Mekky cho-dili). Tu vyšel si tam kdosi z kmene Kinána(Núfail) a zůstal tam přes noc (a oltář a zdipošpinil). I dopálilo ho to a přisáhal, že zničíKa′bu. Vytáhl tedy s vojskem maje s sebouslona silného, jménem Mahmúda, a jiné slony(13). Když však přichystal se vtrhnouti (doMekky) a vojsko své připravil a slona v čelopostavil, tu kdykoli zaměřili k Haramu (svatémuobvodu Mekky), poklekl slon a nehnul se s mí.sta; když však zaměřili k Jemenu neb jinam,
dal se do klusu. I vyslal bůh ptáky, každéhos kaménkem (žhavým) v zobáku a dvěma ka-ménky v drápech, většími čočky a menšímihrachu; i házeli na ně a dopadl vždy kámenna hlavu člověka a vyšel jeho zadkem. I za-hynuli všickni. (Dle zprávy jiné přišla i po-vodeň, že málo kdo se zachránil.) (BaidávíCom. in Coranum II. 417.) To stalo se v rocenarození proroka, i považuje se za předzvěst’(irhása) jeho proroctví. — Pravda jest, že tentomístokrál ethiopský na výbojném tažení ažk Mekce přišel a jí by se byl zmocnil, kdybyneštovice (o nich vyprav uje historik arabskýMas′údík r. 570) v jeho vojsku nebyly povstaly.Poněvadž pak Mekčané poprvé slona viděli,nazvali rok ten (rovněž i válku a vojsko A-ovo)rokem slona, jak s názvem tím (ashábu-l-fíli =mužstvo slonové) v Kor. S. 105 (súře slonové),jež o tom vypravuje, se setkáváme. Dk.
Abraham (hebr. Otec množství, národůči otec výše ?), původně A b r á m (otec vzne-šený), arciotec, syn Thareův (bibl. Térach)z Úr (bezpochyby nynější Mugair) v Chaldei,odkud odebral se nejprve do Háránu (Carrhae)a později na rozkaz boží do Kanaanu s manžel-kou Sárou a bratrovcem Lótem. Obdržel odBoha zaslíbení, že se stane praotcem velkéhonárodu, a že v něm požehnána budou všeckapokolení. (I. Mojž. 12.) Toto zaslíbení A-ovitřikráte opakované potvrdil Bůh přípovědío narození syna v pokročilém věku A-a i Sáry.Jakožto odznak zvláštního vyvolení ustanovilHospodin A-ovi a jeho potomkům obřízku. A.vynikal mírumilovností, nezištností a hlavněnezlomnou důvěrou a věrou v Boha, jejížskvělý důkaz hlavně podal, když ochoten byl
k rozkazu božímu i syna Isáka na hoře Móriaobětovati. (I. Mojž. 22, 2.) Touto věrou svoustal se »otcem všech věřících« (sv. Pavelk Řím. 4, 11) a vzorem všem potomkům.Skrze Isáka jest A. praotcem Židů a Edomitůa skrze Ismáéla, syna z Hágáry, praotcemvšech Arabů. Zemřel v 175. roce svého věkuasi 2040 př. Kr. a pohřben jest podlé Sáryv Makpéle, jeskyni v Mambre blíže Hebrónu.Biblické vypravování o A-u vešlo záhy v bá-ječné tradice národů vých. i mnohých západ-ních. Pověsti židovské pozdějšího původu vy-právějí hlavně události z mládí A-ova, kteraknarodiv se mezi pohany, pěstoval astronomiia jí přišel k poznání pravého Boha, pro kterémusil z Chaldejska se vystěhovati. Dle jinépověsti židovské rozbil A. modly chaldejské,zapálil jejich chrám, za to uvržen do ohně a zá-zračně zachráněn. Arabské leg. o A-ovi (Ibráhí-

78 Abraham —

movi) vzaty z větší části z podání židovského,biblického i lidového a přizpůsobeny nauce
islámské. Původu arab. jsou pouze některé pří- davky, jak A. stavěl Ka′bu, dal zemi kolem ní synu svému, jak každoročně putoval do Mekky,zůstavil šlépěje na černém kameni v chráměa j. Sebrání povídek těch, povstalých ze Sta-rého zákona, z koránu a ze spisů rabbínských,pořídil Tabarí. V leg. perských vyhlašován A.za prvého a největšího proroka, ba často to-tožněn se Zoroastrem a Řekové měli jej začtvrtého krále v Damašku. Rabbínové připi-sovali A-ovi kabbálistickou knihu »Jesíra«(Stvoření). U S l o v a n ů jihových. byl A. ob- líbeným předmětem tradicí apokryfních, pů-vodu východního. Jeho »zjevení« a smrt’ vy-psány ve staroruských (resp. starobulharských)rukopisech ze XIV. stol. V literaturách západo-evropských spracován příběh o A-ovi hlavně vestředověkých hrách dramatických. Jrk. Hš.28Abraham, biskup frisinský, viz F r i s i n-s k é p a m á t k y .
Abraham: 1) b e n C h i j j á , h a s S e f a r d íA. (†1105), špan. rabbín, znam. hvězdář aučitel slavného Aben-Ezry, též N á s í (kníže)zvaný. Z jeho prací hvězdářských sluší jmeno-vati Séfer súrat hááres (Kniha tvaru země atd.)o 10 oddílech (Basil. 1546 a s jinými spisyr. 1720), v níž popisuje tvar a strukturu zeměa světa vůbec a vykládá o živlech, pak roz-pravu o geometrii, sférické trigonometrii ahudbě Séfer tišbóret (liber fracturae t. arithme-ticae).

2) b e n - D á v i d A. (nebo b e n - D i o r) L e-v i t a, zvaný H á r í š o n (»první«), z Toleda, hebr.učenec za vlády krále Alfonsa VIII., zahynulza krutého pronásledování židů toledskýchr. 1180. jest znám díly histor., filos. a theo-logickými. K prvým náleží Séfer hakkabbálá(Kniha tradice) obsahující dějiny židovské odAdáma až po dobu A-ovu (1161), v níž A.genealogicky dokazovál nepřetržitost židovskétradice od poč. světa až do své doby protikaraitům špan. K dílu tomu připojena krátkáchronologie římských dějin (od založ. Římaaž po Muhammeda) a dějiny židovských válek
s Římany, které zakládajíce se hlavně na díleJosefa bna-Gorisna kolovaly dlouho pod jmé- nem tohoto. Nejst. vydání »Knihy tradice«i obou přídavků vyšlo v Mantově 1513—14,mimo to r. 1580 v Basil., 1795 v Praze a ča-sto. Ve filosofii byl A. rozhodným odpůrcemskeptické filosofie Avicebronovy; snažil sesmířiti náboženství s filosofií (hl. s Aristote-lovou), nekladl však ani víry nad rozum jakoJúdá Halléví, ani vědy nad víru jako Maimo-nidés, nýbrž víra i věda u něho jdou smírněruku v ruce. Svůj systém filosofický vykládáprostým a lehkým slohem v knize Eminá há-rámá (Víra vznešená), složené pův. arabsky apřel. do hebrejštiny, již poprvé vydal s něm.překl. S . W e i t (Frkft. 1852). Z literatury uvá-díme Gugenheimerův spis: Die Religions-Philosophie des A. ben David ha Levi (Augšp.1850).
3) b e n - D á v i d A. (nebo b e n - D i o r) L e -v i t a, s příjmím H a š š é n í (»druhý«) na rozdíl


Abráhám.

od před., pocházel z Pisquery v Castilii, †1198.Zanechal sbírku právnických výroků, kabbáli-stické dílo Perúšal séfer Jesirá (kommentářke knize »Jesírá« = Stvoření s velkou před-mluvou kabbálistickou, vyd. 1540 v Mantově),dále výklad některých částí talmúdu (otištěnýv Ben. 1530 při talmúdu babylonském) a pole-mické »Aminadversiones« (Hassdgót) protiMaimonidovi. A. byl výborným znalcem tal-múdu a nejznamenitějších spis. hebr., tak žeprávem pokládán byl za nejlepšího hebr. práv-níka své doby; jeho výklady byly navštěvo-vány židovskými učenci i mimošpanělskými análezy jeho přijímány ochotně za normu vevšech obcích židovských. red.

4) A. a S a n c t a C l a r a (* 1644 — † 1709),vídeňský dvorní kazatel, byl nejpopulárnějšímněm. kazatelem katolickým své doby a zvándaleko široko, aby pohostinsky kázal. Ve svémpostavení zachoval si neohroženou povahu,tak že ostře káral převrácenosti i nejvyššíchkruhů, ba i dvora vídeňského samého. Protišlechtě hájil ubohé sedláky, kněžím vytýkalnepravdomluvnost vůči vznešeným osobám,tepal podplatnost a nesvědomitost úřadnictva,líčil mor a nebezpečí od Turků hrozící jakopřísné tresty boží za nepravosti křest’anů anapomínal ku zlepšení mravů. ZvláštnostiA-ova slohu vzaly původ svůj ve snaze vzbu-diti všemožně pozornost a napjetí posluchače,proto zhusta užívá obratův, otázek a pře-kvapení, volívá humoristický tón, pohybujícíse ve všech způsobech žertu, od pouhýchslovních hříček, kupení synonym, snášení nej-rozličnějších věcí ze všech oborů vědomostíaž k výši satiry, v prostředcích málo vybí-ravé, k nízkosti klesající. Nelze upříti, žeA. stal se obětí této své slávy a tohoto vkusuvídeňského, stal se virtuosem a neušel kletběvirtuosů, jednostrannému vyvinutí manýry.Jako spisovatel pokračoval A. ve své činnostikazatelské knihami mravokárnými a povznáše-jícími. Po moru r. 1679 líčí ve svém MerksWien! marnost všeho pozemského před smrtí,která nedbá na ctnost ani na slávu; ve spiseLoesch Wien! napomíná k modlitbám k uha-šení plamenů v očistci; Auf auf, ihr Chri-sten! (1683) hlásá pokání a poučuje zároveň
o dějinách a mravech nepřítele tureckého;Gack, gack, gack, gack ŕ Ga einer selt-samen Hennen vypravuje o zázracích poutni-ckého místa Taxy v Bavorsku, ve kterém byldříve kázal; nejobjemnější jeho dílo jest judasder Erzschelm (1686—1695), satiricko-poučnýromán, vlastně, jak při způsobě A-ově nemohlojinak býti, řada kázání, navlečená na nit’ životo-pisu Jidášova se širokým rozváděním nejroz-manitějších věcí, ku kterým text dal podnět.A. má své předchůdce v kazatelích hlavnědřívějších století. Za jeho doby stálo jindekazatelství již na jiném stupni; podobnýmikapucinádami, jakými on častoval dvůr vídeň-ský a nejvznešenější společnost, působili ka-zatelé jinde jen na nejnižší vrstvy lidu. V Ra-kousku ovšem ještě mnohem později působilA. mocně; žil v památce lidu, a krátce předr. 1848 začali vydávati sebrané spisy jeho.

Abrahámffy — A

A., vlastně H a n s U l r i c h M e g e r l i n ( M e-g e r l e), nar. v Kreenheinstetten v Mösbachuz rodiny robotnické, chodil do školy latinskév tomto městě, pak k jesuitům v Ingolstadtě,dále na benediktinské gymnasium a universituv Salcpurku; r. 1662 vstoupil do řádu augu-stiánů-bosákův a sotva vysvěcen byv, poslánza kazatele do Taxy v Bavorsku; odtud bylpovolán do Vídně (1668), kdež zůstal kromě
pobytu v Štyrském Hradci (1682—89) až dosvé smrti (1. prosince 1709). Spisy jeho vyšlyv Pasově a Lindavě 1835—50 (21 svazek).Srv. Karajan A. a S. C. Wien 1867. Scherer, Vorträge und Aufsätze 147—192. Ks.
5) J a k u b A. viz A b r a m s o n.6) W ł a d y s ł a w A., souvěký historický

badatel polský, docent university krakovské.S Dembińským a St. Smolkou konal archi-vální badání v Římě v bibliotéce vatikánské.Vydal několik historických i politických roz-prav, vyznačujících se kritickou bystrostí.Z nich uvádíme: O justyeyaryuszach w Polscew XIV. i X wieku (Krak. 1885); Przed r-wizya ustaw majowych (Przeglad Polski 1886);Pruska ustawa kościelno-polityczna z dnia 21.maja 1886 (Krak. 1886); Proces inkwizycyjnyw ustawach Innocentego III. i we współczesnéjnauce (t. 1887).

Abrahamffy Jan, slovenský františkán ze-manského rodu, vynikající kazatel, †1728. Vy-
dal Knížku modliteb nábožných (v Trnavě 1693)a Žaltář (v Brně 1697). Včk.
Abrahamhauser, samota v Čechách, 4 d.23 ob. něm. (1880), hejtm.Trutnov, okr. Maršov,obec a fara Upa Velká III. část’. (1 ″ hod. sev.)

Abrahamides I z á k (podlé své rodné vsitéž H r o c h o t i u s zvaný), ev. bohoslovec slo-venský, syn zemana Abrahama, hradního hejt-mana ve Starém Zvoleni. Studoval doma, v Pra-ze (kde se stal mistrem svob. umění) a v Lip-sku. Vyučoval ve Vídni i St. Zvoleni, byl měst-ským notářem v Kremnici, po vysvěcení veWittenberku 1595 kazatelem a proboštem v Boj-nici a od 1610 superintendentem žup před-dunajských. †1621. Vynikal theol. učenostíi řečnickým nadáním; jeho český překlad Lu-therova katechismu vyšel v Levoči 1612, lat.řeč proslovená o pohřbu palatina Jiřího Thur-
zy tamže 1617. (Slov. Pohl. 1887, 11—12.) Včk.
Abrahamite byli sekta náboženská v Chru-dimsku, která zavrhujíc Nový zákon vyznávalaučení Mojžíšovo, jehož držel se Abraham předobřízkou, a vydávali se za israelity podlé ducha,přijavše prý v sebe ducha učení toho. Vzniklijako jiné sekty, když evangelické náboženstvíbylo po bělohorské bitvě násilně potlačovánoa knihy nekatolické páleny. Vidouce totiž mno-zí, že Starý zákon židům bez překážky bylponecháván, přidrželi se jeho, seznamovali ses židy, tajně s nimi obcovali a některé jejichobyčeje přijali. Přestali vepřového masa poží-vati, světili sobotu; obřízky však nezavedli,pravíce, že Abraham byl mužem Bohu milýmprve, než obřad ten byl zákonem ustanoven.V životě soukromém 1 veřejném byli A. lidépokojní a dobří poddaní. — V učení svém za-mítajíce nejsv. Trojici, vyznávali, že jest jeden


brahamowicz. 79

Bůh v jedné osobě, »živá bytost«, a že Kristusbyl pouhý člověk nad jiné pobožnější; věřiliv nesmrtelnost duše a v odplatu po smrti; svá-tosti a církevní řády měli za zbytečné, ale prozákon světský dávali katolickým kněžím dítkysvé křtíti a sňatek manželský požehnati. Mo-dlili se jen Otčenáš. — Po dvorském dekretu zedne 11. února a 12. srpna 1775 byli mnozí ze stat-kův svých vyhostěni a na vlastní útraty doerárních dolů v Uhrách a Sedmihradsku do-praveni, počátkem pak r. 1780 i na vzdálenákomorní panství uherská i do Haliče a Bu-koviny, a po tolerančním patentu cís. Josefa II.(13. října 1781), když pozůstalí se nechtěli k ni-žádnému vyznání dovolenému přihlásiti, r. 1782též z usedlostí svých vyhostěni a do Sedmi-hradska posláni. Děti své do 15 let, jako by
sirotky byly, musili opustiti; tyto pak dányjsou na vychování k rodinám křest’anský maneb do vlaského ústavu v Praze. Osobámvyhostěným, jichž »obrácení a dobré chováníse zjistilo«, byl r. 1784 návrat do vlasti povo-len, odňaté usedlosti a děti vráceny a co sez majetku jejich zatím bylo vytěžilo, jim vy-placeno. Přiznali se k náboženství katolickémunebo jinému dovolenému, ale v mysli zůstalipři svém vyznání. Chodili do kostela a po-zorně cvičení a kázání poslouchali, ale při tombyli plaši; žili pro sebe uzavřeni a konajícevše předepsané řádně, chovali se k duchov- ním správcům a k úřadům tak, že na ně nikdonemohl žalovati. Jos. Alex. Helfert, O blouz-nivcích náboženských v Čechách a na Moravěza cís. Josefa II. v Čas. čes. musea 1877 a 79.;Winnkopp, Geschichte der Abrahamiten a j. r. 1783. F. A. S.
Abrahamova vysocina, anglicky Abra-
hams. — lain, návrší v Kanadě nad městem Que-bekem (na západní straně), asi 200 m nad hla-dinou řeky sv. Vavřince, na němž dne 13. září1759 svedena rozhodná bitva mezi Angličanya Francouzi. Tito byli na hlavu poraženi aFrancie tím pozbyla Kanady, což bylo za-čátkem úplného úpadku moci francouzskév sev. Americe. V bitvě té padli oba vůdcové,angl. generál James Wolfe a francouzský gen.markýz de Montcalm; památku jejich hlásána bojišti pomník sloupový. (Viz vyobrazení č. 23.)
Abrahamovo luno, rčení biblické, tolikco n e b e. V paraboli o Lazaru dí se, že umřelžebrák a nesen jest od andělů do lůna A-ova(Luk. 16. 22).28Abrahamowicz neboli A b r a m o w i c z,jméno starobylého rodu litevského, erbu Ja-strzebiec. Z něho vynikli: 1) J a n A. n a W o r-n i a n e c h (†1599), vojvoda zprvu mińský,později smolenský, horlivý obhájce a ochránceevang. církve v Polsku. R. 1595 zasedal nasynodě toruňské, jejíž usnesení též podepsal,a r. 1599 účastnil se evang. sjezdu ve Vilně.Ve Wornianech dal podnět ku zřízení kalvín-ského sboru. Vydával mnohé evang. spisy svýmnákladem, jako na př. Katechizm, albo krotkiew jedno miejsce zebranie wiary i powinnościchrześcianskiéj, jenž obsahuje kolem 300 ná-bož. zpěvů. Zdá se, že byl A. rovněž spiso-


80 Abraham

vatelem díla Zdanie Litwina o kupczy taniéjzboźa i drogiéj sprzedaźy (1595), kde hájenazásada volné tržby. Spis ten nazývá T. Czacki(Dzieła, 1844, I.), tak důmyslným, že by i mo-dermm národním hospodářům Smithovi a Cob-denovi byl ku cti. Život A-ův vylíčil nejme-novaný autor ve spisku Justa funebria (1599). —2) M i k o ł a j A., syn před., proslulý válečník, v lé-tech 1621 a 1622 účastnil se války švédsko-polské v Kuronsku pod vrchním velením hejt-mana knížete Kr.Radziwiłła. Roku1637 stal se plu-kovníkem a sta-
rostou starodeb-ským a miadziel-ským. Dvě létapotom byl náčel-níkem dělostřele-ctva velkoknížet-ství litevského.R.1646 již jako vo-jevoda mścisław-ský byl od sněmudelegován smlu-viti mír se Švédy.Později byl jme-nován vojev. tro-ckým a znova r.1649 uloženo munarovnati tehdávzniklé se Švéd-skem spory. —3) J e d r z é j A.,kastelán břešt’-sko-litevský (†1763), proslul vXVIII. stol. jakovýtečný právník.Zvláště památ- ným se stal jako
Č. 23. Pomník angl. gen. Wol

jeho dva bratří(J e r z y, jenž r.1758 byl poslan-cem na sněmuvilenském a An-toni, podstaro-sta starodedský
a místosudí té-hož sněmu) v dě-jinách litevského soudnictví jako horlivý stou-penec Radziwiłłů proti Czartoryským, kteří zemsty r. 1756 chtěli Matuszewiczům odnítišlechtictví. — Z dalších osudů rodu toho slušíuvésti, že v XVIII. st. byli A-ové horlivýmistranníky Augusta III. a Radziwiłłů; když pakstrana Czartoryských nabyla vrchu, byli proná-sledováni a znenáhla pozbyli veškerého vý-znamu politického.
Abrahamowicz: 1) A d o l f, souvěký dra-matický spisovatel polský, žijící ve Lvově. Na-psal řadu frašek, osnovaných na základě halič-ských a především lvovských poměrů. A. mávrozený humor, smysl pro lokální barvu, by-strý pozorovací talent a dovede vymýšletizábavné situace. Slabším je v divadelní tech-nice, pročež si k valné části svých kusů při-


owicz.

bral spolupracovníka, nevždy s prospěchem.Z dramatických prací jeho, které bývají hrányna polských divadlech ve Lvově, v Krakověa ve Varšavě, líbí se nejvíce tříaktová fraškamaź z grzeczności (1885, Manžel ze šetrnosti,do češt. přel. Schwab-Polabský v Divad. Ochot-níku 1885), již napsal za spolupracovnictví R.Ruszkowského. Také fraška Adwokat bez klien-tów, sepsaná ve spolku s Kwiecińským, měladobrý úspěch a udržela se na repertoiru, ja-

kož i fraška Od-dajcie mi źone

fa na Abrahámově vysočině.

(1886), k níž A.hned v zápětí při-psal pendant Od-dajcie mi meźa.S příznivým při-jetím potkaly sefrašky Przedwy-borcze zgroma-dzenie, Po burzya Pierwsza próba.jsou však značněslabší. R. 1887 mi-mo jiné pokusil seA. napsati veselo-hru vážného stilu,Łyse konie, kterábyvši hrána velvovském diva-dle nepronikla. —2) D a w i d A.,spis. pol. (* 1843).Cestovav po Ně-mecku a Francii,jal se roku 1863na svých statcíchDemni (u Pod-wysokého) a Ty-szkowci (u Ho-rodenky) samo-statně hospoda-řiti. Zabývaje sestudiem hospo-dářských věd u-veřejňoval četnéčlánky o polnímhospodářství, o
plemenech hově-zího dobytka a j.
v časopisech »Gazeta Narodowa«, »Dzien-nik Polski« a »Rolnik«. Roku 1874 byl zvo-len za poslance do zem. sněmu ve velko-statkářském voleb. okrese kolomyjském. Roku1875 koupil panství Siemianówka-Szczerzec(u Lvova), kam z Podolí se přesídlil. V téždobě přejal redakci odborného hosp. časopisu»Rolnik«, úředního orgánu haličského hospo-dářského spolku, jíž však r. 1879, valně pra-cemi jsa přetížen, se vzdal. Od r. 1881 jakonástupce †poslance Krzeczunowicze zastu-puje v rakouské říšské radě lvovský okres ven-kovských obcí. A. osvědčil se tamtéž jakoobratný řečník a při důležitých předloháchnárodohospodářských bývá volen za zpravo-daje. Ze spisů A-ových, jež vyšly o sobě,dlužno uvésti dram. obraz ve 4 jedn. Zbrod-


Abrahams —

niarz (ve Lvově, 1869) a politické brošurky:List otwarty do W. P. Ottona Hausnera (t. 1878);I List otwarty do Wpana Ottona Hausnera(t. 1879); Programy finansowe pp. Hausnerai Krzeczunowicza (t. 1879).

Abrahams N i c o l a i C h r . L e v i n (* 1798,†1870), archaeolog dánský, cestovatel po Ev-ropě za účely vědeckými a pilný sběratel pa-mátek uměleckých i rukopisných, jehož sbírkybyly zakoupeny dánskou vládou pro státníkrál. bibliotéku. Z prací jeho nejdůležit. jestDescription des manuscrits francais du moyenâge (Kodaň 1844), popis středověkých rukop.
franc. R. 1876 vydány jeho paměti.
Abrahamson: 1) W e r n e r H a n s F r e-d e r i k (* 1744 — † 1812), básník, národní bu-ditel dánský a člen všech tehdejších učenýchspolečenstev domácích; uveřejnil ve mnohýchčasopisech články o dánské minulosti, zvláštěo runských kamenech, pak aesthetické a li-terárně historické úvahy vůbec; překládal starésagy a napsal dánskou mluvnici pro Němce.
Společně s Nyerupem a Rahbekem vydal vý-bor dánských písní středověkých Udvalgte danske viser fra middel al deren I—V. a půso-bil v témže směru také ve svých vlastních básních, mezi nimiž jsou národní a vojenské písně a ve kterých zaváděl staronordickou my-thologii do nové poesie. A. nar. v Šlesviku,byl setníkem dělostřeleckým a učitelem na roz- ličných ústavech vojenských v Kodani, kdež zemřel. — 2) J o s e p h N i c o l a i B e n j a m i n A. (1787—1847), syn před., proslulý v dějinách dán-ské paedagogiky. Byl důstojníkem generálníhoštábu a pobočníkem krále Bedřicha VI., vekterémž postavení působil pro zavedení vzá-jemného vyučování v národních školách, kteréve Francii byl poznal. Jeho přičiněním bylazřízena vysoká škola vojenská (1830), kteroudo r. 1836 sám řídil. Vydal společně s Mün-sterem spis o vzájemném vyučování.
Abrachie (z řec. a-braq»wn, paže), zrůd-ný nedostatek paží. Peč.

Abrachiocephalie (a, braq»wn paže, ke-fal™ hlava), zrůdný nedostatek paží i hlavy.

Abrachius viz Z r ů d n o s t. Peč.Abrakovati slove v mluvě lodnické od-

straniti lod’ s místa nebezpečného vůbec a
s úskalí, písčiny zvláště. Č.
Abramis viz C e j n a P o d o u s t e v.Abramov: 1) N i k o l a j A l e x ě j e v i č

(* 1812 — † 1870), pilný badatel v sibiřskégeografii a dějinách; * v Kurganu v gub. tobol-ské. Přednášel od r. 1832 ruštinu, tatarštinu alatinu v tobolském semináři, později stal seinspektorem v sibiř. m. Berezově, Jalutorovskua v Tjumeni, r. 1852 přešel k administraci apůsobil v Omsku u vrchní správy záp. Sibiře;zemřel jako státní rada v Semipalatinsku.Stráviv život svůj v Sibiři, sbíral pilně mate-riál k historii, geografii a národopisu sibiř-skému a spracoval jej v četných rozpraváchuveřejňovaných v rozl. sbornících vědeckých.Napsal více než 20 monografií geograf. a ná-rodopisno-statistických, z nichž zvl. vynikáBerezovskij kraj v XII. sv. »Zapisok geogr. ob-ščestva« (1857), hojné popisy měst sibiřských


Abramov. 81

(Kurgana, Semipalatinska atd.) a cennésledky dlouholetých meteorologických pozo-rování v Semipalatinsku, Berezově a j. Rovněžčetné jsou jeho stati o starožitnostech sibiř-ských (otištěné v »Izvěst. archeol. obšč.« av »Tobolskich gubern. vědom.«) týkající sekurhanův a hradišt’ v újezdě tjumenském, kur-ganském a j., články o rozvalinách sedmi ka-menných staveb (palat), jež daly Semipalatin-sku jméno, o sibiř. mincích, pečetech a znacích,
o kirgizských mohylách atd. V historickýchčláncích pojednává o kozáku Jermakovi, o knů.M. P. Gagarinovi, prvním gubernátorovi sibiř-ském, líčí život historika sibiřského PetraAndr. Slovcova, s nímž si dopisoval, píše o Men-šikovu, Dolgorukých a j. znam. osobnostech,které byly pověděny do Sibiře atd. Nejčetnějšíjsou však jeho stati o dějinách církve sibiř-ské (počtem 40). Na svých úředních cestáchprozkoumal chrámy a kláštery a jejich archi-vy, sbíral místní tradice a shromáždil si hojněcenného materiálu, z něhož vyplynuly pak jehostudie v »Žurnale minist. nar. prosvěšč.«: O vve-deniji christianstva u berezovskich Osljakov(1851), Materialy dlja istoriji christ. prosvě-ščenija Sibiri (1854) a Propověd Jevangelijasib. Vogulam (1854), jakož i články v theol.čas. »Strannik«, do něhož od založení jehor. 1860 až do své smrti pilně přispíval. —2) A l e x a n d e r K o n s t a n t i n o v i č A., znam.generál ruský (* 1836 — † 1886). R. 1854 byljmenován praporčíkem u 1. polní dělostř. bri-gády, která byla přidělena za války krymskék baltickému sboru chránícímu břehy livonskéa kuronské proti pokusům anglo-franc. lod′stva.R. 1856 stal se podporučíkem, r. 1858 přeloženk sibiřské pěší batterii, rok potom dán ke štábusibiř. pevnostního okrugu a jmenován poru-číkem i velitelem okružní dělostř. školy. Roku1862 účastnil se dobytí kokandské pevnostiPišpeku a r. 1864 operací proti Kokand′anům,zvl. útoku na Aulie-Atu; jako kapitán dobyls malým oddílem pevnosti Činazu a skvěle vy-nikl při útoku gener. Čerňajeva na Taškent29. čvna 1865, začež vedlé četných dekoracíválečných dostalo se mu náčelnictví štábuturkestánské oblasti. Rovněž vyznamenal se r. 1866 v bitce u Irdžaru a u Chodžendu. Stav se podplukovníkem a velitelem samostatnéhooddílu vojenského, obrátil r. násl. mnohokrátsilnější jízdu buchárskou na útěk a přispělznačně k vítězství u Samarkandu a dobytíměsta toho (1868). Po míru s chánem buchar-ským jmenován gen.-majorem a velitelem Za-ravšanského okrugu a osvědčil se právě takznamenitým administrátorem, požívajícím dů-věry a obliby u tuzemců, jako dříve výbornýmválečníkem. R. 1877 byl vojenským guberná-torem a velitelem oblasti Fergánské, r. 1878svěřeno mu velitelství fergánského oddílu tur-kestánských vojsk a r. 1879 jmenován generál-lieutenantem. Jeho přičiněním, jmenovitě vý-pravou k jezeru Alexandrovu (Iskender-Gulu)(r. 1870) zkoumání geografická, hl. oro-a hydro-grafická v Turkestánu nabyla nových, jasnýchvýsledkův. — 3) J a k o v V a s i l j e v i č A., pu-blicista a belletrista ruský (* 1858). Pocházeje

82 Abramowicz —

ze Stavropole na Kavkáze, počal stud. r. 1877lékařství v Petrohradě, byl však již rok potompro účast’ v rozšiřování zapověděných spisů vy-pověděn do svého rodiště, odkudž mu teprvr. 1880 bylo dovoleno vrátiti se do Petrohradu,kde věnoval se literatuře a žurnalistice. Prvníjeho povídky Sredi sektantov (Mezi sektáři) aMěščanskij myslitel vyšly-pod pseudonymemF e d o s ě j e v e c R. 1881 v čas. »Slovo«; pozd.stal se stálým spolupracovníkem »Otečestven-nych Zapisok«, do nichž napsal v letech 1881až 1884 četné povídky a články ethnografickéi politické; mimo to řídil v nich část’ bibliograf.a kritickou a r. 1884 po uvěznění redaktoraS. N. Krivenka i rubriku politických zpráv do-mácích. R. 1884 stal se úředníkem v statist.oddělení petrohradském a sestavil statistikuokresu schlüsselburského a petrohradského (3 sv.1884—86), ale již r. 1885 chopil se opět žur-nalistického péra a vstoupil do redakce čas.»Nedělja« přispívaje při tom do jiných rus.denníkův a měsíčníkův a do illustr. díla Vol-fova »Živopisnaja Rossija«. A. hlásí se k té frakcimladého pokolení v Rusku, která vší silou pod-poruje ruský lid v zápase s bourgeoisií a která,pokládajíc otázky z vyšší politiky za vedlejší,obrací své zření hlavně k hospodářskému i du-ševnímu vývoji prostého lidu. V oboru tomnapsal stati Gorod i měščane (»Oteč. Zap.« 1883),Někotoryja osobennosti našich pozemeijnych otno-šenij (ib.), Krest’janskij kredit (ib. 1884), Z by-toje soslovije (»Nabljudatelj« 1884) a j. Do »Sě-vernago Věstnika«, do něhož od založení (r. 1885)přispíval, napsal stat’ Ženskije vračebnyje kursy(1886), která vyšla též o sobě, Vopr s o Čin-ševikach a Ješče o Činševikach 1886) a obšírnoustudii Nuždy, žeianija i stremlenija sos vijv epochu katerinenskoj kommissiji (1886) atd.Téměř polovice jeho prací jest věnována »roz-kolu a rozkolníkům« (zvláště rationalistickým),v nichž vidí lidi »hledající pravdy« (nazval téžjednu povídku svou Isčuščij pravdy v »Oteč.Zap.« 1882) a prodšené idealismem, jenž, po-něvadž nezabíhá v mysticismus, dle míněníA-a může zdravě působiti na národní orga-
nismus. Z prací sem spadajících jmenujemekromě zmíněné již povídky Sredi sektantov,Programma voprosov dlja sobiranija svěděnij o sektantech (»Ot. Zap.« 1881), K voprosu o něr-terpimosti (snášelivosti 1882), Chludovščina, KakMelent’jevey iskali voli (povídka), Duchoborcy(1883), Statističeskija ekspediciji, z dějin roz-kolu (»Dělo« 1883) a mn. j. Z povídek jinéhoobsahu vyniká Korova (»Ustoji« 1882), Gam-lety para na groš an Bosyj (»Dělo« 1882)a některé v »Dětskom Čteniji«. Avšak i rodnéhoKavkázu všímá si mladý autor, jak svědčí studieM. M. Kovalevskij o zemlevladěniji u Kavkaz-skich gorcev (»Ot. Zap.« 1884), Očerki Sěver-nago Kavkaza (»Dělo« 1883) a Kavkazskijegorcy (t. 1884), hlásaje, že při upravování po-měrů životních u nesčetných horalských ná-rodů na Kavkáze třeba dbáti individuality kme-nové a neupravovati vše dle jedné šablony. Čý.
Abramowicz S a l o m o n, souvěký učenýhebraista, * 1839 na Litvě. Proslul jakovýtečný znatel talmúdu i rabbínské litera-


Abranchiata.

tury a sepsal hojně prací v jazyce staro-hebrejském. Mimo to v žargonu, jímž mluvížidé polští a litevští, uveřejnil několik sociál-ních satir, zamýšleje takto vydatněji působitina nižší nevzdělané vrstvy židovského lidu-A. jest již od r. 1859 literárně činným a svépráce vydává s pseud. M e n d e l í M e j c h e r-s f o r í m (Mendel knihy prodávající). První jehosatira Die Takse oder Sztot Baas Tewes (Taxaaneb dobrodinečkové města), v níž tepá žid.chabrusové vyděrače chudiny, učinila na pol-židy hluboký dojem, ale autorovi bylo pro nizakusiti mnoho nepříjemností a pronásledo-vání. Z ostatních výtvorů A-ových, kde rov-něž autor v duchu novověkého pokroku a civili-
sace hledí v židovském prostém lidu buditichut’ k produktivní práci, k poctivému životu,a obrací se ostře proti jeho předsudkům i po- věrám, sluší uvésti: Kisur massvejs Beniaminhaszliszi (Krátké vylíčení pouti Benjamina III.V pol. překl. Klemensa Junosze Szaniawskéhos názvem »Don Kiszot zydowski« vyšlo veVaršavě r. 1885 a připojen též obšírný životo-pis autorův, sepsaný překladatelem), Fiszkeder Krumer (Chromý Fišel), Dos kleine Men-szełe (Človíček) a zvláště populární satiru DiKlacze, oder car bali chaim (Herka, čili slito-vání nad zvířaty. Pol. překl. Kl. Junosze Sza-niawského »Szkapa, die Klatsche« vydán veVaršavě r. 1886). A. dal vznik židov. žargo-nové literatuře v Polsku, která od jeho lit.vystoupení rozvíjí se velmi utěšeně. Té dobyjest A. ředitelem žid. školy »Talmúd Tórá«v Oděse. Szski.
Abramowiczi, rod litevský, viz A b r a h a -m o w i c z .28Abramson ci Abrahamson A b r a h a m,znam. rytec něm., pocházel ze židovské ro-diny v Postupímě (* 1754 — † 1811). Učil seu otce svého J a k . A b r a h a m a (* 1723—†1800), jenž po 50 let byl zaměstnán v prus.mincovnách v Štětíně, Královci a v Berlíněa mimo jiné ryl znam. pamětní medaille zaválky sedmileté. Vyučiv se odebral se A. r.1788 na uměleckou cestu po Evropě, na níž
prostudoval všecky vynikající výtvory medail-leurské, a po návratu r. 1792 stal se král. prus.medailleurem a rytcem stampilií. Z jeho prací vyniká pamětní mince s poprsím kr. Friedri-cha II. (1782) a četné medaille s podobiznamiznam. osob XVIII. stol. (M. Mendelssohna,Eulera, Wielanda, Klopstocka, Lessinga, Kantaa j.). Pracoval též pro Rusko, zejména medaillena památku příjezdu velkokn. (pak císaře) PavlaPetroviče do Berlína, ke cti vév. Petra Kuron-ského, pak medailli k nastolení cara Alexan-dra I., za niž dostalo se mu skvělé odměny,a k památnému sjezdu Napoleona I. s Alexan-drem v Tylži (1809). Poslední prací jeho bylavýborná mince na památku smrti král. pruskéLouisy (1811). Rytiny jeho jsou většinou du-chaplně komponovány a vkusně a jemně pro-vedeny. Napsal též Versuch über den Geschmackauf Medaillenu. Münzen (Berl. 1801). Čý.
Abranchiata lat., b e z ž a b ř í, v syst. zoo-logii některé skupiny zvířat, jež nemají žaber.Jsou to skupiny následující:


Abrantes — Ab

1. U členovců (Arthropoda) veliká skupinastonožek, pavouků a hmyzů, kteří vesměs dý-chají vzdušnicemi neb vaky vzdušnými a ježoznačujeme názvem A. neb Tracheata, na roz-
díl od druhé velké skupiny členovců, korýšů,kteří dýchají žabrami a jež zoveme B r a n c h i a t a.U hmyzův máme na mysli stadium úplně vy-vinuté, nebot’ larvy mnohých skupin ve voděžijící dýchají žabrami.
2. U měkkýšů jest to skupina náležejícík p l ž ů m n a h o ž a b r ý m (Nudibranchiata), za-hrnující v sobě podivuhodné rody mořskýchplžů jako Elysia, Limapontia, Phyllirrhoe atd.,jež vesměs nemajíce zvláštních přívěsků ža-berních dýchají celým povrchem tělním.

3. U ježovek (Echinoidea) skupina, kterou
mezi ježovkami pravidelnými (Regularia) tvoří čeled’ Cidaridae, vyznačující se na rozdíl odevšech ostatních čeledí pravidelných ježovektím, že nemá zevnějších přívěsků žaberních,čímž zvláštní její postavení mezi ostatnímičeled’mi jakožto skupiny A-t přirozeně jest odů-vodněno. Šc.
Abrantes, staré opevněné město v roz-košné a úrodné rovině v portug. distr. santa-remském na ř. Taju, přes niž se zde pne řetě-zový most, s 6380 ob. (1878), provozujícími povodě i žel. dráze čilý obchod (ovoce, olej, obilí)s Lisabonem. Zdejší chrám sv. Vincence patří
k největším a nejkrásnějším chrámům portu-galským. Ve příčině strategické jest A. městodůležité, ovládající příchod ze Španěl do Por-tugalska jakožto přední bašta hlavního města.R. 1808 dobyl ho gen. Junot, začež povýšenjest na vévodu z A.
d′ Abrantes: 1) D o m J o s é (* 1784 —† 1827),marquis, portugalský konservativec. Odebravse r. 1807 do Francie, aby přímo s Bona-partem rokoval o polit. záležitostech v Portu-galsku, byl od něho zadržán jako rukojmí, alenedal se mu ani sliby ani hrozbami získati.V tom čase napsal po portug. několik země-dělských a botanických knih. Navrátiv se po7 letech do vlasti, účastnil se r. 1824 politi-ckých pletich, které přívodily zavraždění vé-vody de Loulé, oddaného přítele krále Jana VI.Byv proto znova vyhnán zemřel po různýchosudech v Londýně. — 2) L a u r e P e r m o n,
Junot, vévodkyně d’ A., (* 1784 — † 1838), man-želka sl. generála Junota. Ze spisů jejích nej-cennější jsou obšírné a věrné Mémoires ousouvenirs nist. sur Napoléon, la revolution, ledirectoire, le consulat, l′empire et la restaura-tion, bystře a se zdravým úsudkem v 18 kni-hách napsané, jež patří k nejlepším pramenůmdějin Napoleonových a společnosti pařížskétehdejší doby. Do něm. přeložil je Alvensleben(1831—38 v 25 sv.); v jazyku angl. vyšel velmidobrý výběr z nich Napoleon, his court andfamily (Lond., 1883, 3 sv., nové vyd.). A. nar.v Montpellieru; stavši se po svém zasnoubenídvorní dámou matky Napoleonovy, promrhalasvé jmění; nedostatek, v nějž po smrti man-želově upadla, vrhl ji na dráhu literární; feuil-letony a romány, jež kromě Memoirů napsala,upadly však v zasloužené zapomenutí. Ze-mřela v nouzi.

rasio corneae. 83

d’ Abrantes, vévoda, viz J u n o t .Abrany [ábráň], několik obcí a pustotin

v Uhrách, z nichž jmenujeme: Szent-Gyorgy — A.,vesnici v jižním cípu sabolčské župy nedaleko
dráhy, má i s pustinami k ní náležejícími 2050mad’. a slov. ob., řím. — kat. a řecko-kat. chrámy,pěkný zámek s velkou zahradou a poštu. Rz.
Abranyi: 1) E m i l (starší), rodinným jmé-nem E ö r d ö g h (* 1820 — † 1850), mad’. belletristaa politický spis., r. 1848 sekretář ministra Bartol.Szemere. — 2) E m i l (mladší), básník a belle-trista, syn hud. skladatele Kornéla, * v Buda-pešti 1851. Psal dramata, básně a romány, odr. 1885 rediguje bell. list »Koszoru«. Přeložilz Byrona Dona Juana, Manfr da. Sbírka básníjeho vyšla r. 1875. — 3) K o r n é l (starší),hudební skladatel, * 1829 v Szent-György-Ábrányi; v revoluci 1848—49 účastnil se ně-
kolika politických missií. Počet hudebních skla-deb jeho přesahuje 40. Z děl jeho vyniklaZenészeti aesthetika (Aesthetika hudby), A ma-gyar zene sajátságai (Zvláštnosti mad’arskéhudby). — 4) K o r n é l (mladší), vynikající mad’.romanopisec a publicista (pseud. K á k a i A r a-n y o s), syn před., * 1849 v Budapešti. Z ro-mánů jeho jsou čelnější: A titkolt szerelem(Tajená láska), Egyférj philosophiája (Filosofiemanžela), Egy modern apostol (Moderní apo-štol), A dicsoség bolondja (Blázen slávy), A hal-vány grófno (Bledá hraběnka) a dramata Per-cival, Rövidlátó (Krátkozraký) a j. Po nějakýčas redigoval první mad’. belletristický list» Ország-Világ«. Od r. 1884 jest členem sně-movny poslanecké, hlásí se k mírné opposicia jest jejím vynikajícím řečníkem. Z románůjeho byly některé do cizích jazyků přelo-ženy. Bbk.
Abrasio corneae (lat.), o š k r a b o v á n ír o h o v k y a příbuzná k e r e k t o m i e čili odříz-nutí části rohovky, náleží mezi velmi staréoperace oční; dočítámet’ se o nich již v do-bách Galenových; v novější době dosáhli Mal-gaigne a hlavně Szokalski pomocí kerektomieskvělých výsledků. Podlé zkušeností Szokal-ského hodí se ku kerektomii nejlépe ústřednípovrchní zákaly rohovky, kolkolem normálnítkaní ohraničené, méně takové, které s okra-jem souvisí a do kterých cévy vnikají. O š k r a -
b o v á n í r o h o v k y doporučuje se hlavně přiinkrustaci rohovky rozličnými kovy, jež vznikápo neopatrném a nevhodném upotřebení oč-ních vodiček, chovajících octan olovnatý, du-sičnan stříbrnatý neb cuprum aluminatum;při saturovaných zákalech rohovky, jež po-vstávají po spáleninách nehašeným vápnem,při vniknutí cizích tělísek do rohovky (čá-stečky skla, piliny železné, vlásky housenčí,částky třaskavých hmot) a při starých vý-levech krevních, jež se nevstřebaly. Kerek-tomie hodí se hlavně při povrchních, úplněneprůzračných zákalech rohovky, jež umí-stěny jsouce v epithelu samém neb v nejhořej-ších vrstvách jsou nezhojitelny, poněvadž dozákalů se ukládaly soli vápenaté, tuk, chole-stearin neb šupinky kostnaté. Jinými indika-cemi pro kerektomii jsou mozolům podobnéztluštěniny epithelu rohovkového, pasový zá-

84 Abraumsalze

kal (keratis zonultris) a tvrdošijné puchýřovéa oparové záněty rohovky (co ultimum refu-gium). Obě operace jsou více méně bolestnya proto provedeny bývají v narkose a po před-chozí anaesthesii oka silným roztokem kokai-
novým. Oškrabování rohovky děje se malým ostrým nožíkem neb ploch u ostrou jehlou,neb zvláštním nástrojem (k e r a t o t o m e m);pro velké podráždění oka musí se operace konati v několika seděních. Při kerektomiivyřízneme pomocí přizpůsobených nástrojůonemocnělou část’ rohovky bud’ v celistvostineb, je-li příliš rozměrná, v částkách. Po ope-raci v obou případech přiložíme antiseptickýobvaz. Při nedostatečném opatření nemoc-ného může po operaci následovati hnisavýzánět rohovky; ale i při dostatečné péči hrozínemocnému zánět duhovky, zánět celého oka;ostatně i správně provedená operace mine seúčelu tím, že náhradní látka, která odškrába-nou neb odříznutou částku nahrazuje a me-zeru operací povstalou vyplňuje, rovněž takjest neprůzračna jako ta, kterou jsme pracněbyli odstranili. Schl.
Abraumsalze viz D r a s e l n a t é s o l i.Abravanel (zv. také A b a r b a n e l , A b r a-

b a n e l , A r b a b a n e l , B a r b a b a n e l l a a R a v a-n e l l a): 1) I s á k ben Jehúda (a (* 1437 — † 1508),proslulý židovský státník, filosof, theolog akommentátor, nar. v Lisaboně ze vznešené astaré rodiny židovské z kmene prý Dávidova.Vychování dostalo se mu velmi pečlivého, pojehož ukončení král Alfons V., který jej mělu veliké vážnosti, svěřil mu vedení financí,jakož též k jiným důležitým polit. úkolům houpotřebil. Po smrti Alfonsově r. 1481 upadlA. s ostatními rádci a miláčky zesnulého králeu nástupce jeho Jana v nemilost, tak že bylpřinucen prchnouti do Kastilie, kdež po osmlet (1484—1492) byl finančním ministrem Fer-Šinandovi a Isabelle. Když 1492 židé byli zeŠpaněl vypuzeni, musil se též A. odstěhovatii odebral se do Neapole, Corfu, Monopoli a1503 do Benátek, kdež byl nějakou dobu mi-nistrem financí a vyslancem při francouzskémdvoře. Zemřel 1508 a pohřben byl republikoubenátskou s velikými poctami. A. patří k nej-
učenějším a nejduchaplnějším rabbínům. Spisy jeho jsou hl. exegetické a polemické, zvláštěostré jsou jeho útoky proti křest’anům, s nimižostatně žil ve stycích velmi přátelských. Dílajeho psána jsou velmi jasně ale rozvláčně,kritika ostrá a případná, mluva správná. Nejdů-ležitější díla jeho jsou Mašmía ješúá (Prohlášenívýkupu), apologetika židovství vzhledem k vy-koupení, současně polemika proti křest’anskýmvýkladům slibů starozákonních (rozděleno v 17oddělení dle počtu proroků přislibujících); dáleFerúš hat-tórá, obsáhlý kommentář pentateu-chu, opětně vydaný zvl. pečlivě v Hanavě r.1710 H. Jak. van Bashuysenem s krásnou la-tinskou předmluvou o A-ovi; Férúš móré ne-búkím, výklad (spisu Mojžíše Maimúního): po-učení bloudících, Séfer róš-amáná (kniha zá-l ladu víry, dogmatika židovství o 24 kap.),kommentáry k prorokům a jiných více. —2) J e h ú d á A., zvaný Leone Hebreo, nejst. syn

— Abraxas.

Isákův, Španěl, opustil r. 1492 svou vlast a ode-bral se do Neapole, později do Janova; byl vý-tečným filosofem novoplatonickým, vynálezcem

hud. nástrojei praktickýmlékařem. Pro-slavil se hlav-ně svým spi-sem Dialoghidi amore sklá-dajícím se ze3 dialogů me-zi Sofií a Filó-nem, v nichžs důkl. znalo-stí pramenůsloučil veške-ru filosofii no-voplat. v ce-lém jejím roz-sahu na poč.XVI. st. smou-drostí Sókra-tovou, s mý-thol. symboli-kou, kabbálou

Č. 24. Abraxas.

Č. 25. Abraxas.

a s arab. filo-zofií, učinivlásku jako ži-votní princip

všehomíra středem jej. Byl přel. do lat.,franč. a špan. Napsal i Šír (báseň), chvalozpěvna kommentář otce svého k dílu Pirké abót (Prů-povědi otců). Srov. Fr. Delitzsch, Leo der He-

bräer,Charak-teristik s.Zeit-alters, s.Rich-tungu. s.Wer-ke (1840) a B.Zimmel, LeoHebraeus, einjüdisch.Philo-soph der Re-naiss. (Breslau1886). Dk.

Abraxas, též A b r a s a x . Slovo toto čtese na starých gemmách, kterým říká se A. čiA-ské gemmy, a jichž ve starověku a středo-
věku se užívalo za talismany a amulety. Napravých gemmách nalézají se vedlé záhad-ného slova A. též všeliké figury, nejčastěji ko-houtí hlava na člověčím trupu vybíhajícím vedva hady. V rukou drží tato figura nejčastějibič a štít, jindy věnec s křížem nebo bez kříže,žezlo, meča j. Vedlé ní vídati často lid-ské ozbrojence neb osoby klečící (dle Beller-manna jsou to žáci, spíše však osoby, ježmají v kult býti zasvěceny, tedy katechume-nové; viz vyobr. č. 24. avers). Někdy má A. po-dobu lví (vyobr. č. 24. revers), jindy opět po-dobu hadí (vyobr. č. 25.) a j.-V pěti součást-kách figury A-ovy, jak ji spatřujeme na vyobra-zení 24. na aversu (hlava kohoutí, dvě ramena,dva hadi), shledává Bellermann (Ein Versuchüber die Gemmen der Alten mit dem Abraxas-bilde, Berl. 1817—19) pět hlavních vlastností,kteréž gnostická sekta basilidiánů přičítala

Abraxas —

Bohu; s tím shoduje se, že slovo A. řeckypsáno dává počet 365, což se rovná 365 nebe-sům, ve kterých Bůh se zjevuje. Znamenal bytedy A. Boha, pokud se manifestuje, naprotiBohu jakožto absolutnímu, nezjevenému prin-cipu. Výklad ten potvrzuje význam slovní (A.skládá se z egyptského abrak a ax či sadži,což znamená »svaté jméno«), jakož i to, že vy-skytuje se též slovo Iao (vyobr. č. 25.), jménoto Boha u Egypt’anů, Hebreů a jiných národůvýchodních. Mimo toto jméno čtou se na A-echještě jména: Sabao (vyobr.č.25.), Sabaoth, Osi-ris aj. Naproti tomu vysvětluje Grotefend slovoA. z pehlevštiny jakožto název boha Mithry,dráhu svou ve 365 dnech ukončujícího. — Odvlastních A-ů odděluje Bellermann A b r a x o i d y
a A b r a x a s t r y, kteréžto poslední jsou snadpůvodu pohanského. Ostatně jest (dle Herm.Rolleta ve článku Glyptik v Bucher′s Ge-schichte der techn. Künste, Stuttgart 1875,l. 321.) možno, že většina gemm těch před-stavuje Fanesa, který u orfiků jest světelnoupotencí a že basilidiáni a po nich priscillianistévýznam ten pozměnili na svůj smysl; též zdáse, že A. hrál jakousi úlohu v alexandrijskétheurgii. Gemmy ty přejaly později též jiné,s gnosticismem spřízněné sekty, tak že se udr-žely jakožto kouzelné prostředky i ve středo-věku, kdež jich nejspíše většina byla vytvo-řena. Pravdě podobno jest, že většina jichvznikla v náboženském synkretismu III. a IV.stol. — Matter, Histoire critique du gnosti-cisme (2. vyd., Paříž 1843—44); Barzilai, GliAbraxas (Terst 1873); Kraus v Real-Encyklop.d. christlichen Alterthümer s. v. Abraxas.
Abraxas Leach, s k v r n o p á s n í k, rod mo-týlů z čeledi p í d’ a l e k (Geometridae). Náležejísem úhlední motýlové s křídly bílými, černo-skvrnnými, se slabě vyvinutým sosákem, s ma-lými makadly svislými a s holeněmi zadníchnoh dvojitě ostruhatými, jakož i stehny všech

Č. 26. Abraxas grossulariata (Skvrnopásník angreštový); motýs housenkou a kuklou ve velik. přiroz.

tří párů noh přišupinkatými. Samečkové zvl.ještě tím se vyznačují, že mají tykadla nikolivhřebenitá, nýbrž brvitá, kdežto u samiček jsou


de Abreu. 85

tato nit’ovitá. Housenky těchto motýlů jsou
štíhlé, mrštné, na těle řídce chlupaté a řadou skvrn a pruhů zdobené. Žíjí na keřích a stro-mech listnatých, zahradních neb lesních a jsouškodlivé. Z pěti druhů evropských, v rodu A.zahrnutých, u nás jest nejznámější A. grossu-lariataL. (S k v r n o p á s n í k a n g r e š t o v ý č.h a r l e k ý n), s křídly průměrem 40 mm širo-kými, bílými a černoskvrnnými. Přední křídlajsou ještě vedlé toho u kořene a ve středu žlutě páskovaná. Létává hojně v sadech na-šich v čci a srpnu. Samička klade na listy an-greštů, rybízů a trnek žlutavá vajíčka, z nichžlíhnou se housenky bělavé, s černými skvr-nami na hřbetě a oranžově žlutými černoskvr-natými pásy po stranách. Housenky tyto pře- zimují, načež v čnu proměňují se v lesklé, černé a žlutě kroužkované pupy, jež v řídkémzámotku vězí až do čce, kdy z nich mladímotýlové se líhnou. (Viz vyobr. č. 26.) Šc.
Abreges [abrežé], franc., viz A b s t r a k t y.Abrek (arab. abrak = nejblahoslavenější)

nazývá se u Čerkesů muž, který vzdav se všechrozkoší života zaslíbil se bezohlednému nepřá-
telství proti svým i cizím, ovšem hl. proti ne-přátelům. Slib ten skládá se ode 2 do 5 let,načež vrací se a. opět do své vsi a žije klidně.Hrdina krásné básně M. Lermontova »ChadžiAbrek« jest poetickým typem a-a.
Abrek nebo H a b r e k, jméno angl. šlechti-ckého rodu, jenž odvozoval svůj původ přímood proslulého kancléře sira Th. Moora. Kdyžza král. Alžběty byli katolíci pronásledováni,přesídlil se na Malou Rus a do Lvova, kde
záhy se popolštil.
Abrenunciace (novolat.), o d ř í k á n í s e:1) Liturgický úkon přede křtem, kterým křtě-nec odříká se světa a d’ábla i všech skutkůjeho. Již za nejstarších dob církve křest’anskébyla a. podstatnou částí obřadu křestního.Formule a. nebyla vždycky stejna; s počátku

skládala se z jedné otázky a odpovědi,
později ze tří. Srv. též E x o r c i s m u s. — 2) Slib řeholnický, kterým mnich se zří-kal světa ijeho statků, sama sebe a slibo-val úplnou poslušnost; je tedy ve smyslutom a. slavný a nezrušitelný řeholnickýslib po ukončení doby zkoušky. red. —
l

3) A. v právu lenním výpověd’ lenníslužby i věrnosti, učiněná vasallem se-nioru svému (viz L e n n í p r á v o) prokřivdu, kterou tento nad ním spáchal,zejména odepřením spravedlnosti. -l.

Abreojos viz A b r o l h o s.Abresch F r i e d r i c h L u d w i g

(* 1699 — † 1782), něm. filolog, byl odr. 1741 rektorem gymnasia ve Zwollev Hollandsku. Obíral se hlavně Aischy-lem, Thukydidem a Aristainetem; pra-cím jeho vadí nejvíce rozvláčné výkladygrammatické a fraseologické. Vý.

de Abreu y B e r t o d a n o: 1) J o s éA n t o n i o, znam. práv. špan. (†1775).Obral si hlavně studium práva mez1ná-

rodního a vydal r. 1740—52 obsáhlou Collec-cion de las tratados de paz, alianza atd.,12svazkovou sbírku špan. státních listin, smluv


86 Abrial — A

a j.. za králů Filipa III. a IV. a za Karla II.od r. 1598—1700.

2) A n t o n i o L i m p o d e A. (* 1797—†1883), státník brasilský snah svobodomysl-ných. Üčastnil se činně událostí, po kterýchnásledovalo prohlášení samostatnosti brasilskéa byl r. 1831 spolup odepsán na ultimátu, jímžměl býti císař don Pedro I. přinucen vzdátise vlády. Za nezletilosti Pedra II. zasedal A.v komoře poslanců, kde rozhodně působil.
R. 1841 účastnil se revolučního hnutí, ježv různých provinciích směřovalo k zařízenírepubliky federativní. Po vítězství monarchistůbyl vypuzen, ale vrátil se za nedlouho opětdo Brasilie, ano po nějakém čase řídil mini-sterstvo zahraničních záležitostí a r. 1854stal se předsedou rady státní. Vzdav se tohotomísta byl po nějaký čas členem vyšší sně-movny a zůstávaje vždy věren zásadám libe-rálním měl veliké zásluhy o reformy, jež pro-vedeny pod vládou Pedra II.
Abrial A n d r é J o s e f hrabě (* 1750—
†1828), právník a státník francouzský. Byl v redakci Napoleonova »Code civil« a zorga-nisoval 1799 v Neapoli republiku parthenop- skou a r. 1808 soudnictví v království ital-ském. Za Napoleonova konsulátu stal se mi-nistrem spravedlnosti; Ludvík XVIII. jmenovaljej francouzským pairem.
de Abril (lat. aprilus) P e d r o S i m o n,špan. spisovatel v XVI. st., zastával se velmidůrazně užívání španělštiny na místě latinyspisem Apunta mientos de como se deven re-
formar las doctrinas y la manera de enseňallas(1589, 1769 a 1817). Zásluh o rozvoj špan.dramata dobyl si překladem Aristofanovy ko-médie »Plutos«, Euripidovy »Médee« a šestiveseloher Terentiových; přel. též bajky Aiso-povy a některé spisy Ciceronovy a Aristote-lovy. Překlady jeho patří k nejlepším špan. překladům starých klassiků.
Abrinca viz A v r a n c h e s.Abrogace (lat.), zrušení, odvolání na př.

zákona, viz A b r o g a t i o l e g i s.Abrogatio legis (lat.) znamenalo v řím-

ském právu státním úplné zrušení zákona sta-rého a nahrazení zákonem novým. (Lex primatollitur. Ulpiani Fragmenta.) Kr.

Abrolhos [abroljos] portug- (špan. A b r e o-j o s či A b r ó j o s = »otevři oči«); jméno todáno několika skupinám úskalí, z nichž nej-známější jsou: 1) Řada pustých ostrůvků ko-rálových, úskalí a mělčin 12—66 km od po-břeží brasilského vzdálených, naproti ústí ř.Caravelhas pod 18° j. š., kamž co rok přijí-ždějí lodi rybářské. Jest to místo nebezpečnéa proto největší z ostrůvků, Santa Barbara,opatřen je železným majákem. Nesčetné množ-ství ptactva vodního mívá zde svá hnízda. —2) Skupina skalnatých ostrůvků a mělčin nazáp. pobřeží Australie, od níž jest oddělenaGeelvinkovým průplavem, mezi 28—29° j. š.,zvaná též dle nálezce svého H o u t m a n o v ys k a l i n y.

Abroma Jacquin, n e k r m n i c e presl, stro-mek asijský z čel. Sterculiacei, trib. Büttnerieí,jinde co C a c a o m a l v e známý. Význačné jsou,


bršpach.

jeho tyčinky, srůstající v trubku na konci10klanou. Pět z těchto úštův, proti korunnímpostavených, nese po 3 prašnících, 5 ostat-ních, s kalichem, vstřícných vyvinuto v podobělistovitých staminodií. Tobolka 5pouzdrá, 5kří-dlá a mnohosemenná. Semena míškovitá. VIn-dii vých. roste A. angusta L. (A. fastuosumJacq.) s kmenem až 2 m vysokým a listy 5-až
7laločnými. Její převislé konečné květy jsoutmavě hnědočervené, objevujíce se tam po celýrok. V našich krajinách daří se jen v teplémsklenníku. Děd.
Abron viz H a b r o n .Abronia Jussieu, severoamerická rostlina,

z čel. Nyctaginei, s n o c e n k o u (Mirabilis),u nás známou, příbuzná, má několik květůnakupených v podobě okolíku ve společném
kalichovitém zákrovu v úžlabinách listů. Okvětínálevkovité, dlouhotrubečné, s 5laločným opa-davým krajem. Tyčinek 5 s podlouhlými praš- níky a 1 semenník, z něhož hranatý oříšek sevyvinuje. Z Kalifornie pochází A. umbellataLam., keřík s lodyhou slabou, položenou avstřícnými, elliptičnými, masitými, lepkavýmilisty. Květy růžové, v jícnu žluté. Daří seu nás v létě venku velmi dobře. Ostatníchdruhů, též kalifornských, jest patero. Děd.
Abrosimove neb Aleši, dva sbory vojen-ské za Petra Vel. v létech 1695—96, jež sklá-daly se jednak z dobrovolníkův, jednak z muž-stva odvedeného. w.

Abrotanum : 1. Druh peluně, b r o t a n nebob o ž í d ř e v e c zvaný (viz A r t e m i s i a). 2. Staršíobecný název rozličných aromatických bylinúborovitých, jako rozl. j. druhů p e l u n í , S a n-t o l i n y a j., v lékařství užívaných. Děd.

Abrspach (Adršpach, něm. pův. Ebers-bach, nyní Adersbach, chybně Zámrsk), dvojíves, hejt. Broumov, okr. Police.

1) A. dolní, panství allod. a ves nad po-tokem t. jm., 116 d., 747 obyv. něm. (r. 1880),2″ hod. sz. od Police, fara Zdoňov, obec A.d.; zámek s kaplí Bl. P. M. a krásnou zahra-dou, šk.; 3 mlýny, pivovár, plátenictví. red. —V Dol. A-u jest zámek postavený ku konci XVI.stol.; ze starého a někdy velmi pevného hradu,který stál na hoře »Starý hrad« (Althaus),
zbyly skrovné zbytky, zejména stará brána meziskalami. (Sedláčkovy Hrady, V. 169.) A. bylpůvodně hradem královským a dostal se teprvepo r. 1350 v držení A l b e r t a z e S k a l i c e. Poněm vyskytují se v držení jeho páni z D u b é,zovouce se proto pány z A-u.Nějaký čas (s (1433až1434) panoval tu J a n K r u š i n a z L i c h t e m-b u r k a. Okolo r. 1447 dály se odtud velikéškody a zádavy do Slezska, pročež Slezané aLužičané hrad držiteli odkoupili a vyvrátili.Panství abršpašské bez sídla drženo potom keSkalám a od r. 1534 k R y z e m b u r k u . Posmrti H e r t v í k a Z e h u š i c k é h o z N e s t a-j o v a (†1579) dostal se A. za díl dceři jehoElišce, vdově po A d a m o v i B o h d a n e c k é mz H o d k o v a (†1562), a při potomcích jejíchzůstal až do r. 1623. Od těch dob se držitelézhusta měnívali; delší čas byl A. v drženípánů L i b š t e i n s k ý c h z K o l o v r a t (1662 až

Abršp

Č. 27. Abršpach

1770) a nyní náleží panství, jehož plocha1901.01 ha, katastr. čistý výnos 14.431 zl.,poslední vklad (z r. 1849) 175.045 zl., AnněElsenwangerové. Sčk.

2) A. h o r n í, farní ves, 105 d., 871 obyv.něm., 3 hod. sz. od Police, obec A. h., býv.dom. A. dolní, diéc. Král. — Hrad., vik. Broumov,patron náb. fond, osadníků 1340. Plebanie1350, lokalie 1787, od 1855 fara; farní chrámPozdvižení sv. Kříže z r. 1830; šk., pš., celníúřad. red. — Vých. ode vsi jsou pověstné s k á l yA b r š p a š s k é, tvořící s blízkými skalami Tepli-ckými labyrint mocných pilířů pískovcových,zajímavých dolů, roklin a rozsedlin podob nej-fantastičtějších. »Skalní« toto město, jak laby-rint právem se nazývá, navštěvují do roka tisícetouristů, kteří zde pohodlně bez lezení poupravených cestách zvláštními vůdci prová-zeni bývají. Celé toto prostranství, na němž
skály se rozkládají, má podobu ellipsy, 6.5 kmdlouhé, 3.3 km široké, jejíž větší osa směřujeod sz. k jv. a zaujímá tedy plochy as 20 km2.Jest to jedna ze tří osamělých vyvýšenin půdy,průměrné výšky nadmořské 708 m, která ně-kdy, jak se zdá, tvořila souvislou pánev skalnípodkrkonošskou, z pískovce složenou. Pískovecskal náleží střednímu patru útvaru křídového,stupně jizerského (dle rozdělení Krejčího).Pánev tato, původně v souvislosti vyplněná,rozpadla se během doby účinkem denudacetrhlinami a odplavením jednak na skalní mě-sto A-teplické, kdežto ostatní dvě vyvýšeninyjakožto vrch O s t a š (v. t.) a skalní bašta H e j-š o v i n y (v. t.) nad krajinu okolní vynikají. Blu-diště skalní A-teplické obdrželo směr potokemMetuje, který od Raspenavy slezské směremod s. na j. vymlel sobě během času hlubokoucestu, v níž sbírá vody skal. Ve skalách Abrš-

- Skalní město.

ach. 87

pašských v jedné z roklí padá umělý vodo-pád s výše as 12 m z horského jezírka, 316 mdlouhého, které kol kolem strmými skalamijest obklopeno. Jednotlivé pilíře a balvany na-bývají podivných nápadných podob a dánajim zvláštní, namnoze pruská jména, kteráplacení průvodci odříkávají. Na zajímavou ce-stu od jezírka do Teplických skal neupozor-ňují. Další rozpadávání a řícení se balvanůjest patrné a jen otázkou času; hned na po.kraji stojí jako přední stráž balvan 15 ″ mvysoký, »obrácená homole cukru« zvaný, dolena zpodině jen m2 měřící. Pískovec skal jesttotiž různého zrna a rozdílného tmele, čímžtvary skal jednak vrstevným usazením, jednaksvislými trhlinami a rozsedlinami nynějšíhotvaru svého nabyly. Bizarní formy na teme-nech některýcn sloupů povstávají větránímdutin po spongiích (zkamenělých houbách),
jako zejména kámen »koruna« ve skalách Te-plických ve vrstvě trigoniové (viz Frič: Vrstvyjizerské. Archivu pro výzkum Čech díl V.č. 2). Ve skalách panuje chlad a v některérokli zůstává ležeti i sníh za léta. Rostlinstvopískovců není rozmanité, květena vykazujevšak některé tvary horské: Mulgedium alpi-num, Tussilago alpina, Oxycoccus palustris.Naše vyobrazení podávají dvě z nejzajímavěj-ších partií a sice č. 27 Skalní město a č. 28Věž Eliščinu. O skalách Abršpašských po stráncetopografické viz dra. K. Kořistky: Hory Jizer-ské a Krkonošské s jižním a východním pod-hořím jejich. Archiv výzkumu Čech díl lI. Postránce touristické viz Řivnáčův Průvodce poČechách. Menší články popisné viz Světozor1885 (s illustracemi J. Mařáka), Památky arch.1858 III. str. 51 a VII. str. 299. Květy 1845str. 552 a j. Bše.

88 z Abršpachu

z Abrspachu: 1) Rodina panská, řečenáA b r š p a c h o v é z D u b é, odnož pánů z D u b éa z N á c h o d a, kteří na štítě svém dvě ostrvynosili. Jsou potomci Hynka z Dubé, kterýhrad N hod prodal a na Abršpachu se usa-dil. Synové jeho byli H y n e k L ý š e k (1401až 1415) a H y n e k Č e r v e n o h o r s k ý (1401až 1440). Oba byli katolíci s tělem a s dušía věrní přívrženci krále Sigmunda; o HynkoviČervenohorském vypravovalo se, že vpadl doměstečka Krčína, sídla tehdáž bratří Oreb-ských, a lidi v kostele povraždiv a rozplašiv,dal napájeti koně svého z kalicha, úsměšněpravě, že i ten jest pod obojí. Potomci jehovymřeli již v druhém pokolení. Hynka Lýškaa Anny z Vilhartic synové byli J a n (1437 až1452) a P e t r (1437). Syn onoho P e t r A b r š-p a c h z D u b é (1487 — † 1532) zdědil a skou-pil Ryzemburk, Skály, Abršpach, ČervenouHoru, Visemburk aj. zboží, avšak tak zle ho-spodařil, že ani jediného statku neudržel apotomci jeho žili v chudobě. Zůstavil z man-želství s Eliškou ze Smiřic čtyři syny J a n a,H y n k a , M i k u l á š e a S m i l a, kteří seděli nadrobných statcích u Prahy; ale potomstvo je-jich bylo nehojné. Janův syn Jáchym držel

Č. 28. Abršpach - Věž Eliščina.


— Abrus.

1589 nějaký statek v Pálči. Poslední nám známýúd rodu tohoto byl K r i s t i á n A b r š p a c hBerka (jméno toto přijato po větvi strýcov-ské) z D u b é, jenž byl mezi plnomocníky kuknížeti sedmihradskému Bétlenovi Gáborovi
r. 1620 poslanými, jakožto osoba stavu pan-ského. Po bitvě bělohorské ujel ze země apropadl potom v pokutě celé své jmění.
2) Rodina vládycká, kteráž se jmenovalapo hradu a vsi Abršpachu; není však známo,zdali a kdy jej držela, poněvadž Abršpach bývalhradem královským. Na štítě svém měli šachov-nici a jako klenot nad helmou dvé koulí. Zrodutohoto připomínají se H a n u š (1354—59), L é v a(1363—1404), Z á v i š e (1364—1410), kteří naMachově a Čermné seděli. T a m c h y n z A.držel v l. 1395—98 nějaký statek u Chocně-H a n u š (1414—22) seděl na Machově a Zbeč-níce, kterýž patřil potom B o h u n k o v i (1465— † 1487). Strýc tohoto bvl prý B o h u n ě k

z A., který držel v tu dobu Heřmanice u Lito-myšle a poddaným svým vyprosil při králiVladislavovi (1502) městská práva. Zdá se, ževymřela rodina tato nedlouho potom. Sčk.

Abrudbanya [-báňa] (S t a r é H r a d y,G r o s s - S c h l a t t e n, též A l t e n b u r g), měste-

čko v sedmihradské župě běle-hradské se 2869 r. 1880) zvětší
části rumunskými obyv. Slynebohatými zlatými doly, z kte-rých již Římané ryžovánímtěžili majíce zde osadu A u- r a r i a D a c i a e. Zlato vysky-tuje se vrostlé v porfyrovité hornině a jen někdy objevujese v napodobeninách plíškovi-tých, větvičkovitých a vlásko-vitých jako ryzí zlato. Ročnívýtěžek dolů činí průměrem 1070 kg čili 3820 hřiven, t. j.55 % veškerého výtěžku zlatav Rakousko-Uhersku. Dne 10.a 19. kv. 1849 byla A. vydran-cována a vypálena valašskýmihoraly vedením Abrahama Jan-ka, a mad′arské obyvatelstvokrutě porubáno.
Abrudfalva, ves v sedmi-
hr. župě bělehradské v zlato-nosném okrsku abrudbány-ském se 4593 obyv. (1880).
Abrupce (lat. abruptio),přetržení, náhlá přestávka.

Abrupta (z lat.), vtipné,chvilkové nápady. A b r u p t n í,nesouvislý, přervaný; srázný(na př. půda); e x a b r u p t o,z náhla, z čista jasna, s patra.

Abrus L., keřík z čelediluštinatých rostlin, druhem A.precatorius L. (Glycine A. L.),s o t e r e k presl, v Africe atropické Asii zastoupený a od-tud i do Ameriky zavedený.Z něho vídati u nás často ku-latá, červená semena as jakohrášek velká, černou skvrnou


Abruzzy —

označená, z nichž růžence (»Paternostererbse«)a korálové ozdoby se dělávaly. Také se z nichupravuje klih. A. jest vysoko popínavý keřs úponkovitým koncem listů sudospeřených.Květy červenomodré nakupeny v úžlabníchklasech, na nichž posléze i krátké lusky sehoupají. Děd.

v Indii užívá se kořene jako rad. Liquiri-tiae (sladkého dřeva). Semena obsahují zvláštní,ve vodě nerozpustný ferment, J e q u i r i t i n. Ná-levu studeného těch semen, jménem semen Je-quirity známých, užívá se k léčení tvrdošijnýchzánětů spojivky. Srovnej Jequirity. Jš.

Abruzzy, vysoké pohoří ve střední Italii,patřící ke středním A p e n n i n ů m a pojmeno-vané dle města A b r u z z a (Aprutium), jak zastředověku zváno nynější T e r a m o (Interamna).Dle tohoto horstva nazvána dále nejsevernějšíčást’ někdejšího království Neapolského, meziř. Trontém a Trignem, jež rozdělena byla ve3 provincie nazvané vzhledem k poloze svéod hlav. města: A b r u z z o u l t e r i o r e I., A b r .u l t e r i o r e II. a A b r . c i t e r i o r e, kteréžto roz-dělení i za nového zřízení italského zůstalov platnosti, avšak přidělena k nim prov. Mo-lise (nyní Campobasso) a všecky čtyři spojenyjsou v jedno správní území (compartimentoterritoriale) A b r u z z i - M o l i s e. Toto hraničí nasev. s Markami a Umbrií, na záp. s Latiem(Římskem), na jihu s Campanií, na východěs Apulií a mořem Adrijským a má dle Strel-bického rozlohu 17.008 km2, zejména Abruzzoult. I. čili T e r a m o (dle hlav. města) 2875 km2,Abr. ult. II. čili A q u i l a 6625 km2, Abr. cite-riore čili C h i e t i 3092 km2 a C a m p o b a s s o4416 km2. A., v nichž poloostrov italský do-sahuje největší své výše, jsou vápencové horynesnadno přístupné, příkré, skalnaté, divoké.rozeklané úžlabími. ale nad míru malebné adostupují svého vrcholu v hoře G r a n S a s s od’Italia č. M o n t e C o r n o (2909 m) na sev.hranici prov. aquilské, M o n t e V e l i n o (2505 m)v jižní části téže prov. a v M o n t e A m a r o(Majella 2905 m) v záp. Abr. citeriore. V pod-statě své skládají se ze dvou mohutných pá-sem horských, od sz. k jv. se táhnoucích,z nichž východní, jsouc vyšší a divočejší,příkře spadá k moři Adrijskému, kdežto zá-
padní údolím Salta a pánví Fucinského jezera(660 m n. m.) ponenáhlu sklání se ke Cam-panii. Uprostřed obou těchto pásem jest hlu-boké a široké údolí (700 m n. m.), v němž ř.A t e r n o od sev., G i z i o od j. tekoucí v sebesplývají nedaleko Popoli, načež pode jménemPescara vysoký vých. řetěz protrhše, jakožtohranice mezi Abr. ult. I. a Abr. citeriore spějík moři Adrijskému, z jehož četných, krátkých,ale na jaře se rozvodňujících a mnoho škodyzpůsobujících přítoků sluší ještě jmenovatiTronto, Tordino a Sangro. Jezero C e l a n s k éč. F u c i n s k é (Lacus Fucinus), vyhaslý obrov-ský sopečný jícen, jež povodněmi často pu-stošilo své okolí, jest nyní z největší části vy-sušeno obnovením odvodňovacího průplavu,jejž cís. Claudius u nynějšího Avezzana vy-stavěti dal. P o d n e b í Abruzz jest pro vysokoupolohu země celkem drsné, ale zdravé a na

Absalom. 89

úpatích mírné. Husté lesy dubové, bukové,jilmové a ve vyšších polohách černé pokrý-vají výšiny jsouce domovem medvědů, černéa červené zvěře. Pod Gran Sassem žijí ještěkamzíci. Údolí jsou úrodná a daří se v nichmandlovníky, kaštany, ořechy a rozmanitéjiné ovocné stromoví, v nižších krajinách blížepobřeží mořského i fíky a olivy. Obyvatel-stva bylo r. 1885 úhrnem 1,386.817. Abruz-zané bývali pověstni lupičstvím. jež po od-stranění dynastie bourbonské nabylo dokoncei jakéhosi nátěru politického, ale nyní již do-cela jest vymýceno. Jest to lid pastýřský asedlský, silný a pěkně urostlý, prostý, drsný,hlavně kukuřicí a vínem střídmě se živící,k rodným horám a náboženství z duše lnoucí,pověrečný, pohostinný a hudebně nadaný,z něhož vojsku italskému dostává se statnéhojezdectva. Hlavním jeho zaměstnáním jestchov dobytka, zvláště vepřového (v horách) aovcí, jichž vlna jest vzácné jakosti; ale takézemědělství značně zde prospívá, zejména sepěstuje žito, len, zelenina, šafrán (v okolíAquily) a víno. Velká péče věnuje se morušíma hedvábnictví, jakož vůbec průmysl patrnéčiní pokroky; hojná jest výroba rukodílnéhozboží vlněného a hedvábného a kůže abruzzskéčile vyvážejí se na Východ; též dobré pověstitěší se zdejší solené maso, uzence (z Amatrice)a znamenité uzené kýty. V letních měsícíchmnoho Abruzzanů hledá výživu v sousedníchprovinciích zvláště vypomáháním při žních. —K o m m u n i k a c e Byla do nedávna velmi za-nedbána, nebot’ přes A. od moře Adrijského
k Tyrrhenskému nebylo vůbec žádné silnice,do Neapolska vedla jediná, pro vojsko velmineschůdná cesta; země byla téměř nepřístupnavojskům, avšak strategické této výhody (zvláštěpro drobnou válku) nikdy nebylo náležitě vy-užitkováno. ani za starověku proti Římanům(r. 90 př. Kr. ), ani za středověku proti Něm-cům, Francouzům a Španělům, ani v doběnovější proti vojsku direktoria franc. (1798) aRakušanům (1821) pro lhostejnost a chabý od-por obyvatelstva. Teprve za naší doby vy-stavěna silnice z Gaety a tím vysočina abruzz-ská nabyla přímého spojení obchodního i strate-gického s Tyrrhenským mořem. R. 1871 po- čaly se zde stavěti i železnice, a tu pro A.zvláště důležita jest žel. dráha vycházejícíz pobřežní dráhy italské od pevnosti Pescarydo Aquily. a odtud jednak do Terni (dokončenar. 1883), jednak do Říma vedoucí.
Absalom (vlastně Abšálóm), třetí syn Dá-vidův a Maechy (Maaká), dcery kr. gešúrskéhoTalmaje, pověstný svou krásou, ale i pýchou amstivostí; zabiv svého bratra Amnóna, protoženásilí učinil sestře jeho Támáře, utekl k dědusvému se strany matčiny, králi gešúrskému(II. kr. 13). Pobyv tu tři léta dosáhl odpuštěníDávidova, ale chtěje sám místo otce svéhov Isráéli panovati, získal úlisností pro sebe lida vzbouřiv se proti otci přinutil jej k útěku.Než v bitvě u Machanaim svedené vojskoA-ovo poraženo, a on sám uváznuv svýmidlouhými vlasy na stromě, od vojevůdce Jóábabyl trojím kopím proklán. (II. kr. 18.) Jrk.


90 Absalomův hro

Absalomuv hrob (viz vyobr. č. 29.) jestosamotnělá stavba náhrobní na jihozáp. straněod Jerusalema, jež ukazuje zajímavou smíše-ninu několika slohů. Jest to stavba čtyřhranná,na rozích sesílená pilastry, mezi nimiž vidětivždy dva polosloupy a dva čtvrtsloupy, bezpaty, s dříkem nekanellovaným. ale s hlavicípozdně iónskou. Architrav jest opět dórský,s vlysem opatřeným řadou triglyfů a metóp

Č. 29. Absolomův hrob.

okrouhlými štíty ozdobených. Vlys tentoi attika čtyřhranná, nad ním se vznášející,korunován jest vykrojenou římsou formyegyptské. Na attice leží ještě válcovitý ná-stavek a na něm střecha kuželovitá, ukončenájakýmsi tvarem trychtýřovitým. Slohy zde za-stoupené jsou vesměs forem pozdních a protostavba tato povstala teprve tehdy, když jižvšechny byly vypěstovány, ač ještě do ne-dávna někteří měli ji za výtvor předřecké,čistě semitské architektury (Durm, Braun).Nyní všeobecně se uznává, že hrob tento, ja-kož i všechny podobné, v okolí Jerusalema senacházející, pocházejí z dob římských císařů.

Absalon (1128 — † 1201), vlastně prýA x e l, arcibiskup lundský, pověstný nepřítelbaltických Slovanů, proti nimž popuzoval králeValdemara I., ano 1 výpravu válečnou vedl.


b — Absarii.

Již r. 1159 porazil Vendy, jichž lodi se po-kusily přistati u Boslunde blíže Korsoru. Asir. 1169 dobyl útokem A r k ó n y, hlavního mě-sta ránských Slovanů, podmanil je a přinutil,aby se dali pokřtiti. Tak poslední zbytek po-hanství slovanského zmizel; ale ani Slovanůkřest’anských nešetřila výbojnost A-ova. Bogi-slava, vévodu pomořanského, poštvaného cí-sařem Bedřichem I., jemuž nový dánský králKnut VI. nechtěl déle manem býti. porazilu Rány tak, že dle vypravování dánských kro-nikářuv z 500 pomoř. lodí sotva 35 se zachrá-nilo (1184). Přímořské kraje baltické odňalBodrcům a hlavně jeho přičiněním mohli seod r. 1193 králové dánští nazývati též králiSlovanů. R. 1207 dobyl A. také Estonska. —Ve své státnické činnosti zastával se sice hor-livě principu, že oba meče, duchovní i svět-ský, mají býti svěřeny kněžstvu, ale dbal zasenaproti lidu prospěchu králova, a to až pří-lišně, tak že utlačoval lid těžkými a přísněvymáhanými daněmi. Rázně vystoupil protinámořským loupežníkům, proti nimž založiltvrz H a f n, základ to pozdější Kodaně. I jehočinnost církevní byla značná. Aby napravilkázeň klášterní, povolal opata Viléma z Paříže,v klášteře Soro usadil cisterciáky, vydal roku1171 sjaellandské právo církevní. Svou diécésiRoskilde a zvláště líbezné Soro zamiloval sitak, že nechtěl r. 1177 přijmouti arcibiskup-ství lundské, až jej přiměl k tomu papež kate-gorickým příkazem, dovoliv mu zároveň, abypodržel Roskilde. Jako třetí arcibiskup lundskýhorlivě se jal napravovati stav duchovní, zvláštězavedením coelibátu. Skónští, velmi nespoko-jení s těmito novotami a s ukládanými de-sátky, opírali se mu i zbraní, ale v pověstnébitvě u mostu dysijského byli dvakrát pora-ženi. Teprve r. 1191 vzdal se konečně biskup-ství roskildského a podržel jen arcibiskupstvído své smrti. — Nevšední měrou podporoval
i vědy, zvláště dějepis. Saxo Grammaticus aSuen Aageson byli od něho vyzváni, aby na-psali dánské dějiny, k nimž mnichové v Soro měli každoročně přičiňovati doplňky. Dal takésebrati pověsti o rodu Knutově v Knytlingasaga. — A. nar. na Sjaellandě, u Soro,. byl vy-chováván po tři léta společně s králevicem Val- demarem, s nímž jej pojilo odtud vřelé přátel-ství. R. 1148 přišel do Paříže studovat na tamnídánské kolleji; procestovav potom několik zemí,vrátil se do vlasti a stal se biskupem roskild-ským r. 1158, tedy o rok později než Valde-mar králem. Od té doby podporoval krále vevšech jeho snahách po nezávislosti, po tužšíjednotě země a po rozšíření panství. Zemřelv Soro a byl pohřben v klášterním kostele;hrob jeho byl otevřen r. 1536 a nalezeno prýtělo nezpráchnivělé; dosud v kodaňské sbírceumělecké ukazují se jeho hůl a meč. Ks.
Absam, poutnické místo v tyrol. hejtm.inšpruckém, 1262 obyv. (1880), 3 továrny; zdebydlil proslulý houslař Jakub Stainer.

Absarii. Statky korunní v říši francké ob-sahovaly vedlé dvorů, na nichž se pravidelněhospodařilo (mansi vestiti) i dvory opuštěnés pozemky ladem ležícími (m. absi sive nudi),


Absces —

jež se pronajímaly ku pastvě za nepatrné ná-jemné. Najemníci dvorů takových zvali se a.Později užíváno výrazu a. k označení lidí
zchudlých, jakož i poddaných, se dvorů odvrchnosti pozemkové sehnaných. -l.
Absces (lat.) viz H l í z a.
Abscissa viz G e o m e t r i e a n a l y t i c k á.Abscisse (z lat.), o d ř í z n u t í, v lék. od-
stranění chorobného údu neb novotvaru ře-zem. Peč.

Abscon, průmyslná obec ve franc. depart.du Nord, arrond. valencienneském, 8 km sev.
od Bouchainu, s 3000 obyv., s cukrovary,mlýny, celní stanicí a kamenným uhlím.
Absdorf viz O p a t o v.Absdorfsky H e ř m a n, kněz řádu piarist-

ského (* 1673 v Litomyšli, †tamtéž 1739). Se-psal: Recollectio octiduana non solum religiosissed et saecularibus personis ad perfectionemspiritualem aspirantibus perquam utilis (Král.Hr. 1727); Exercitia philosophica. (Wildb. 1711.)Viz Schaller: Lebensbeschreibungen. Bv.

Absence (z lat. absentia), n e p ř í t o m-
n o s t: 1) Vynechání (zameškání) povinných hodin ve škole, v úřadě. Red. — 2) V lék. okamžité porušení paměti nebo-li přervání proudu myšlének, podobající se někdy mírné mdlobě. Jeví se při ochablosti z namáháníduševního, pak co počáteční stadium opilosti,nejčastěji však při počátku i průběhu chorobčivstva ústředního, zejm. v padoucnici. Peč.
Absencnı platy, církevní dávky, kteréplatili bud’ biskupovi beneficiáti za zproštěnípovinnosti sídelní, zejména ti, kteří více obročíduchovních měli, aneb církevním ústavůmnebo klášterům jejich příslušníci, kteří jakofarní vikáři fary ustavům těmto přivtělenéspravovali, a sice za to, že mimo předepsanoupospolitost žili. Platů těchto, jež dosáhly ze-jména ve středověku dosti velikého rozšíření,právo dnešní nezná. Hnr.

Absens (lat.): 1) V právním ohledu vizN e p ř í t o m n ý. — 2) A. heres non erit, lat.úsloví právní: Nepřítomný nebude dědicem.

Absenters neb Absentees (angl.) vizA b s e n t i s m u s.

Absentismus (z lat.), nepřítomnost, angl.absenteeism, kterýmžto slovem se naznačuje
z v y k tříd zámožných, zejména majitelů vel-kých statků, přebývati trvale mimo statky svébud’ ve velkých městech nebo v cizině. Již.sám systém pachtovní, mnohdy se zvykem tímsouvisící, mívá neblahé následky v ohledunárodohospodářském, které zostřují se při po-bytu v cizině tím, že valná část’ důchodů zezemě uniká, místo aby použito bylo jich k me-lioraci rolnické nebo k rozvoji průmyslu a ob-chodu domácího. Význačným příkladem a-mujsou poměry irské, kdež následkem konfiskacíveškerá téměř půda nalézá se v rukách ně-kolika málo rodin, jež od zrušení parlamentuirského většinou v Anglii neb na pevnině sídlía rozsáhlé statky své na delší dobu v pro-nájem dávají podnikatelům, kteří je prostřed-nictvím t. zv. middlemen po malých parcelláchna krátký čas rolníkům propůjčují, docilujícetímto rozdrobením většího zisku. Irové proto

Absinth. 91

spatřovali v a-mu hlavní příčinu zchudnutízemě a vystupovali ostře proti statkářům mimozemi se zdržujícím (a b s e n t e r s). Někteří ná-rodní hospodáři angličtí popírali zhoubné ná-sledky a-mu poukazujíce k tomu, že statkáři
v cizině žijící důchody své berou ve směn-kách cizích, které representují hodnotu zbožíanglického, z Anglie do ciziny vyvezeného,tak že vlastně důchod jejich konečně přecejen jest ku prospěchu průmyslu domácíhoNehledíc ani k tomu, že místní škodný účineka-mu na určitou krajinu tím vyvrácen není,ježto doktrina tato jednostranně jen k prů-myslu domácímu jako celku přihlíží, jest ne-popíratelno, že z pobytu statkářů v cizině ziskmají ti, kdož potřeby jejich tam uhrazují, a žezisk tento zvětšuje národní bohatství cizinyna úkor země domácí. Ostatně všickni sho-dují se v tom, že a. jest škodlivý v ohledusociálním, ježto odcizuje vlasti třídu zámož- nou a vzdělanou, což zejména na váhu padáv Irsku, kde právě všecko bohatství jest v ru-kách majetníků půdy, kdežto t. zv. střední třídanečetně jest zastoupena. Vk.
Absentovati se (z lat.), ve vojenství o d e-j í t i Bez dovolené, v z d á l i t i s e od své vo-jenské družinv tak, že voják na zavolanounemůže konati službu vojenskou. Dovolenéa b s e n t o v á n í jest zproštění služby na krátkýčas, kdy voják i z posádky odejíti smí. Vevojenském trestním zákonnictví rozumí se a b-s e n t o v á n í m vzdálení se od vojska o svéujmě, aniž má voják úmysl, navždy zhostiti
se služby vojenské, a trestá se jakožto p ř e- č i n dle 6. článku voj. vězením až do šestiměsíců. Měl-li by však voják úmysl, navždyse zhostiti vojenské služby, stává se absento-vání d e s e r c í a trestá se jakožto zločin dle 5. čl. voj. Bž.
Abschatz H a n s A s s m a n n svob. pán(* 1646 — † 1699), básník něm. z druhé slezskéškoly. Napodoboval vlaské básníky (Guari-niho, Pastor fido), a Lohensteina, nade kte-rého však předčil opravdovějším citem a srdeč-ností. A. pocházel z Vrbice ve Slezsku a bylpo smrti Jiřího Viléma (knížete břežského alehnického) správcem knížectví lehnického,jež zastupoval na sněmích vratislavských a
na dvoře vídeňském. Jeho básně vydal Ch.Gryphius teprve po jeho smrti. Výbor z básníjeho vyšel 1824 v Bibliothek deutscher Dichterdes XVII. Jh. v Lipsku.
Absida viz A p s i s.l’ Absie, obec ve franc. depart. Deux-Sév-

res, arr. parthenayském, s proslulým opatstvím(z r. 1 120), stud. prameny železitými a 1549obyv. (1881).

Absinth, velmi silný likér, jenž zvláštědobrý ze Švýcar do obchodu přichází. Jmé-nem extrait d. a. jest původ pravého a-u na-značen; připravujít’ jej z výslazů nízkých bylinalpských (Artemisia rustellina, spicata, glacialis,rupestris a j.), k němuž se přidá anýzu. Vý-slaz ten jest bohatý silicemi (terpeny a látkamikyslíkatými), kteréž zředěny byvše vodou ja-kožto bílá sraženina olejová se objeví. V ob-chodu dvojí jest a.: obyčejný a švýcarský.


92 Absinthiin —

Vyrábí se ve Francii a ve Švýcarech, nejvícese ho spotřebuje ve Francii; ze Švýcar vy-váží se do Francie ročně více než 90.000 hl.Ve Francii ujalo se pití a-u teprve okolo 1847;když totiž. Francouzové obsadili Alžír, musilivojáci píti vodu absinthovanou jako prostředekproti zimnici; vrátivše se domů zvyk ten takrozšířili, že ted’ skutečným je zlořádem národ-ním. Lékař Legrand tvrdí, že i mírné pití a-u se-slabuje a ničí ústrojí tělesné; znamenitý Moreaumyslil, že neblahé účinky a-u dlužno přičísti roz-manitým škodlivým látkám, kterými se a. poru-šuje. I v armádě i na lod’stvu franc. pití a-u jezakázáno. Srv. A b s i n t h i s m u s. Rn. red.

Absinthiin, h o ř č i n a z p e l y ň k u, sko-
rem bezbarvá průsvitná pevná hmota, aromati-ckého zápachu, velmi hořké chuti a neutrálnéreakce. Taje při 120—125 ° C., rozpouští se vestudené i horké vodě jen nepatrně, v aetherulépe, v líhu i chloroformu snadno. Hnědý roz-tok v koncentrované kyselině sírové zmodrá,zředíme-li jej vodou. V malé dávce účinkujea. jako jiné aromatickohořké léky, v dáv-kách větších však dle učení některých pů-sobí prý v čivstvo nápadně. A. snižuje dleněkterých (Leonardi) horečku, dle jiných (Rig-hini) působí pouze jako látka indifferentní,hořká. Pamětihodno jest, že mléko kravi maso ovec, jimž v píci a. byl přimísen,jsou chuti hořké. V lékařství podává se a., ne-hledě k zevnímu upotřebení, pouze co stoma-chicum a to bud’ co extrakt neb v tinktuře aslouží k výrobě mnohých žaludečních tinktura elixírů. Bhk. Peč.
Absinthismus zove se choroba vyvolaná
dlouhým a nemírným požíváním absinthu. Pod- statou její jest chronická otrava lihem, ale lišíse od této některými zvl. příznaky, zejména kře-čovitými i pravdivými epileptickými záchvaty.Těmito příznaky trpí ve Francii výhradně jenpijáci absinthu, bitteru i silice pelyňkové, veSkotsku a v Irsku pijáci alkoholů obilných. Ma-gnan a Labord (Société de med. publ. Paris 1807) poukázali k tomu, že bouquet užívanýk zhotovování absinthu obsahuje salicylan me- thylnatý, kterým autorové jmenovaní u zvířatvyvolali křeče. Dále poukázati sluší k tomu,že dnes jest příprava alkoholů k vyrábění li- kérů používaných málo pečlivá; obsahujít’ ve-dlé škodných přiboudlin i furfurol či alkoholfurfurolový (C5H4O2), kterýž, jak pokusně zji-štěno u zvířat, celý typ epileptického záchvatuvyvolati dovede. A právě i tento furfurol na-lézá se ve mnohých absinthech. ch.
Absinthium: 1) V bot. viz A r t e m i s i a. —2) V lékařství H e r b a A. Sušených listů akvětů pelyňku (Artemisia absinthium) užívá seode dávna za léčivo. Vyznačují se zvláštnísilnou vůní a nad míru hořkou chutí. Mimolátky jiné obsahují 1/2 − /, 2 proc aetherického olejebarvy zelené a indifferentní hořkou hmotua b s i n t h i i n (v. t.). Peč.

Absinthol, jest součást’ pelyňkové silicesloučenství C16H18O, vroucí při 195 ° C. Bhk.

Absinthove drevo z rostliny Carissaicron Dup. — Th. na ostrově Reunionu.Sluje též h o ř k é d ř e v o bourbonské. Děd.


Absolon.

Absis viz A p s i s.Absit (z lat. abesse), budiž vzdáleno, nc-

budiž toho, Bůh uchovej !Absne, tak sami sebe zovou A b c h á z o v é.Absolon viz A b s a l o m.Absolon J o h n, malíř angl., * v Londýně

1815. Již v létech chlapeckých opatřoval si pro-středky životní nejprve jako portraitista, pakjako malíř divadelní. R. 1837 zaslal dva obrazyolejové brit. institutu, které však ostaly ne-
povšimnuty. A. odebral se do Paříže, kde živilse malířstvím miniaturním. R. 1842 obeslalvýstavu malířů akvarelních obrazem KazatelWakefieldský, který pro svou pravdivost selíbil, načež vznikla řada obrazů líčících scényze života lidu moderního a illustrace ke spi-sům populárních autorů anglických, jako: Ry-bár (1845), Spící princ Karel Edward (1846),Panna Orleanská (1850), První noc v klášteře,Krtiny (1856). Olejový obraz jeho Boulogne(1857), vyznamenávající se komposicí, charakte-ristikou, pravdivostí a humorem, rozmnoženchromolithograficky. V pozdějších létech konal A. cesty po Švýcarech, z kteréžto doby po-chází scéna z Lazebníka sevillského, která svědčío neobyčejné technické zručnosti A-ově. ObrazyA-ovy vyznamenávají se přirozeným pojímá-ním předmětu líčeného, skvělou barvitostí, alena ujmu jest jim nedostatek hlubších studií.
Absolon L i l i e n b e r g D a n i e l, naroz.v Kéžmárku uprostřed XVII. století. Byl dů-věrným přítelem Emericha Tökölye a HelenyZriňské. R. 1674 poslal jej Tököly jako svéhovyslance do Varšavy na sněm polský, kterýzvolil Jana Sobieského králem polským. Jehopokusy, získati nově zvoleného krále pro zá-měry uherských odbojníků, selhaly. R. 1677poslal jej Apaffy s tajným poselstvím do Pa-říže. R. 1688 vydal A. hrad Munkács Leo-poldu I., načež jmenován byl válečným kom-missařem a později vyslaneckým tajemníkempro Švédsko. Bbk.

Absolon z L e d s k é, rodina vládycká, kterámívala za znamení erbovní dvé rohův ozdo-bených na štítě i jako klenot. (Viz vyobr.č. 30.) Větev jich, C h o r y n š t í z L e d s k é,přeměnili ozdoby na rozích v hady. Prvotněseděli na tvrzi Ledské (u Kostelce n. O.) a
první známý jich předek jest J a n K u c h y n k a(1442—1451). Jméno potomka jejich A-a (1496a 1502) zobecnělo v rodu tomto tak, že sevšichni potom až do vymření A-y jmenovali.Synové neb vnukové A-ovi J a n s t a r š í (†1544)a V i k t o r i n (†1528) drželi rozličná zbožíšosovní při Mýtě a též Mezilesice, Dobřínova Ježkovice, což všechno potom prodáno. Janstarší rozdělil se se syny Viktorinovými r. 1528,0bdržev za díl Ledskou, a zůstavil syny B e-d ř i c h a (1540—1556) a V á c l a v a, z nichžbyl tento r. 1565 pánem na Ledské. Sestrajejich Eliška vdána byla za Václava Hostov-ského z Vlčnova. Potomek Václavův A d a mprodal Ledskou r. 1587 M a r j a n ě A b s o l o -n o v é z K r a l o v i c a obdržel za to dvůr do-břínovský. Viktorin dotčený zůstavil syny M i-k u l á š e (1528—1563) a J a n a m l a d š í h o(1528), kteří obdrželi při rozdílu se strýcem

Absoluce — A

svým ves Uřiněvice, Mikuláš pak, přečkavbratra svého, přikoupil Lično a Třebešov(y jeho Kateřina z Újezdce). Zůstali po němsynové A. (1566—1586) V i k t o r i n (1566) aJ a n (1566—1606, y 1. Anna Častlovna z Tum-nic, 2. Johanka z Radče). Jan držel naposled

Č. 30. Znak rodu Absolona z Ledské.

Úřiněvice sám a přikoupil r. 1598 Hoděčín. Ze-mřel před r. 1607 bezdětek a zboží jeho všechnospadlo na strýce M i k u l á š e A-a z L. Tentobyl syn dotčené Marjany Absolonové z Kra-lovic, která byla koupila r. 1585 Hoděčín ar. 1587 Ledskou. Mikuláš maje potom ve svéruce vše jmění rodinné pustil Úřiněvice vdověJohance z Radče a prodal r. 1608 Hoděčína r. 1612 Ledskou. Učinil tak, poněvadž byl,pokud vědomo, posledním toho hesla. Sčk.

Absoluce (z lat.) zproštění, propuštění:1) Viz R o z h ř e š e n í. — 2) A. g e n e r á l n íči všeobecná (apoštolské požehnání umírají-címu) jest požehnání spojené s plnomocnýmiodpustky, které umírajícím uděluje papež anebkněz od něho zplnomocněný. Požehnání todávali již za starodávna papežové obyčejněskrze své legáty umírajícím věřícím, jmenovitětěm, kteří o církev byli zasloužilí. Pozdějizplnomocňovali k tomu biskupy, když za to
žádali, ale vždy jen na tři roky a s podmín-kou, že je budou udělovati sami neb skrzesvětící biskupy své; jediné v nutné potřebě,pro dobu noční a vždy pro každý jednotlivýpřípad zvlášt’ mohli tu moc přenésti na někte-rého kněze. R. 1747 ustanovil Benedikt XIV.v konst. »Pia Mater«, že každý biskup, žádá-liza to, může na celou dobu svého úřadováníobdržeti moc udělovati a-ci, že tu moc můžepřenésti na kterékoli světské neb řeholní kněze,a že moc ta byvši jednou udělena nepřestávásmrtí papeže, který ji udělil, ani smrtí bisku-pa, který ji na některého kněze přenesl. Nynídostává každý biskup plnomocenství to hnedpři nastupování svého úřadu a určuje takéhned kněze, na které je přenáší. V našichdiécésích udělují biskupové plnomocenství tovšem oprávněným zpovědníkům své diécése.Generální a. uděluje se všem těžce nemoc-

bsolutismus. 93

ným údům církve, kterým může uděliti sesvátostné rozhřešení a poslední pomazání. Abyvšak nemocný plnomocných odpustků vskutkunabyl, žádá církev, aby byl ve stavu milosti(a proto má dříve řádně se zpovídati a nejsv.svátost oltářní přijati, aneb, nemůže-li to již,dokonale svých hříchů litovati), alespoň vesvém nitru jméno Ježíš nábožně vzýval, ne-snáze a bolesti trpělivě snášel jakožto pokáníza minulý život a byl hotov oddaně vše při-jati, co se Bohu bude líbiti. — 3) A. n a dm r t v o l o u neb nad tumbou jest prostřed-nická modlitba, kterou kněz stoje u nohoumrtvoly neb mezi oltářem a tumbou koná zazemřelého, aby Bůh mu odpustil a jej do slávyvěčné přijal, při čemž rakev neb tumbu kropísvěcenou vodou a ji okuřuje. Sa.

Absolutio ab instantia (lat.), p r o p u-š t ě n í z i n s t a n c e, osvobození pro nedostateč-nost důkazu, znamená v řízení trestním způsobukončení processu, kterým obžalovaný ani seneodsuzuje ani zúplna neosvobozuje, poněvadžsice nebyl proveden úplný (ve smyslu zákonnétheorie průvodní) důkaz viny, ale také nebylyvyvráceny všecky příčiny podezření proti němusvědčíčí. A. a. i. dospěla plného svého rozvojev obecnoprávním processu inkvisičním jakožtokonečná důslednost zákonné theorie průvodní.Hlavní její význam jest ten, že řízení protitak osvobozenému nepokládá se definitivně zaskončené, ale může kdykoli býti obnoveno,jakmile vyskytly se nové důkazy dřívějšíhoobvinění. Namnoze spojovány s tím v praxi
nebo zákonech partikulárních i jinaké nepří-znivé účinky: postavení pod dozor policejní,povinnost, položiti jistotu, konfinace, ba i dokonce zavření. V t. zv. reformovanýchřádech trestních a. a. i. po příkladu francouz-ském právem byla odstraněna; nesrovnávát’ sese zásadou obžalovací, sám pak základ jejípominul odstraněním zákonné theorie průvodní.Tak stalo se i v r a k. ř. tr. z r. 1850 (§. 288.).Ř. tr. z r. 1853 (§. 287.) přijal sice opět formurozsudku, kterýmž »obžalovaný osvobozuje seod obžaloby pro nedostatečnost důkazů«; formata však byla zrušena zákonem daným dne 15.listop. 1867, čís. 132. ř. z. Na tom zůstaloi v nyn. ř. tr. z r. 1873, kterýž v §. 259. sta- noví, že soud má vynésti rozsudek o s v o b o-z u j í c í, nalezl-li, »že není prokázáno, že ob-žalovaný spáchal skutek za vinu mu kladený«.Ostatně viz R o z s u d e k. rch.
Absolution, forma osvobozujícího nálezuv tr. řízení francouzském. Srov. čl. A c q u i t-t e m e n t.

Absolutismus (lat. od absolvere = zpro-stiti, absolutus = prost). Právo státní značíslovem a. způsob vlády v tom záležející, ževladař, vykonávaje vůbec moc státní a zvláštěmoc zákonodárnou, n e n í v á z á n s o u h l a s e mjiného orgánu ve státě, vládne tedy neobme-zeně, pokud neběží o závazky m e z i n á r o d n í.Můžeme sobě mysliti a. rovněž tak v r e p u-b l i c e jako ve státech, kde vladařem jest osobajediná, obyčejně však užívá se slova a. tolikov m o n a r c h i i, kdež pak totožné jest s vý-razem a u t o k r a t i e (samovlády) a značí pro-


94 Absolutisté —

tivu soustavy monarchie k o n s t i t u č n í, kte-ráž záleží v tom, že vladař ve výkonech vlád-ních omezen jest sněmy bud’ s t a v o v s k ý m ineb obesílanými zastupitelstvem lidu v e š k e-r é h o. I v monarchii absolutní jest vladař tolikoo r g á n e m s t á t u jakožto panujícího subjektu,nikoliv t í m t o p a n u j í c í m s u b j e k t e m sa-mým, a není tedy i se stanoviska absolutníhostátu správnou věta l’état c’est moi, prý Lud-
víkem XIV. v zasedání zákonodárného sborupronesená. Vladař absolutní může za stát vy-dávati zákony nemaje potřebí svolení zastu-pitelstva lidu; jemu přísluší i výkonná moc ve státě. Avšak z pojmu výkonné moci vy-plývá, že tato povždy pohybovati se musí v mezích zákona (v. Administrace), a protomylné jest domnění, jako by absolutní vladař nebyl vázán zákony (princeps legibus solutus).Ovšem může vladař zákony ty kdykoliv sámzměniti; dokud však toho neučinil, jest i onsám zákonem zavázán. Přísným šetřením tétozásady liší se vláda absolutní od d e s p o t i e(tyrannidy), kde vladař má se za oprávněnapanovati libovolně a bez ohledu k právnímzásadám, jím samým vytčeným. Absolutní mon-archie udržela se v Evropě toliko v Ruskua v Turecku, v říši této i přes vyhlášeníústavy ze dne 23. pros. 1876. Pžk.
Absolutiste, obhajcové absolutismu. Jimibyli ve Francii t. zv. legisté (znalci římskéhopráva), kteří chtěli monarchii zjednati základvdávného císařství římského. Pžk.

Absolutne neurcite a absolutne u-rcite sazby trestnı viz S a z b y t r e s t n í.

Absolutne nezpusobily prostredekviz N e z p ů s o b i l ý p r o s t ř e d e k.

Absolutnı (z lat.) jakožto protiva vztaži-tého, podmíněného, obmezeného, závislého;prostý, pouhý, čistý, o sobě vzatý, s jinýmnesrovnávaný, samostatný, samosvojný, do-vršený, svrchovaný, dokonaný a dokonalý.Slova toho hojně v životě a téměř ve všechnaukách se užívá, smyslem více méně odstí-něnym. V m a t h e m a t i c e znamená číslo a.prosté, nikterak nepojmenované, jakožto od-pověd’ na otázku »kolikrát«; ale slují a-mi takéveličiny, které něco v přírodě trvajícího vy-jadřují a tedy stálé jsou neb námi za stálé se
pokládají, na př. rovnomocniny chemické. Hybbodu v neobmezeném prostoře, k žádnémudruhému bodu nevztahovaný, o sobě pojatý,nazývají v mechanice hybem a-m. proti ně-muž stojí hyb vztažitý čili relativní: rovněžmá se při slově klid. Hyb i klid ve světě zkus-ném, námi vnímaný, jest ovšem relativní. Vef y s i c e a. váha, prostá, bez ohledu k objemutěla čili nesrovnaná s váhou těla jiného (např. vody) stejného objemu; v opačném pří-padě vzniká váha specifická čili poměrná; a.pevnota, tvrdost a j.-V logice soud vše-obecný, nepodmíněný a nutný, jakož i zásady,které důkazu nevymáhají, a-mi slují; a. jistotoupak jistota nejvyššího stupně. Dále se vysky-tuje výraz a. klad (posice) něčeho, nezávislýna tom, zda si jej v myšlení svém provádíme,totiž bytí v protivě k pouhé myšlénce o bytí,tedy klad p r o s t ý, bez podmínky, zvaný též

Absolutní.

soud thetický. V aesthetice mluvíme o a-ímposuzování, které jen jednoduchým předmětemdaným se určuje nehledíc k ničemu vedlej-šímu; o a. kráse, o samosvojném jádře uměny(na př. hudby, o a. hudbě) bez ohledu, zda sek něčemu jinému hodí a odtud své hodnotynabývá; o ethickém odhadování a-m, o ta-kovémž dobru proti relativnímu (užitku např.), jakož i o mravouce a., jež zakládá se naodhadech nepodmíněných, určujících samo-statnou hodnotu vůle. Dále vyskytuje se slovoto v názvosloví m l u v n i c k é m (a. časy apády), ve spolko-a státovědném (a. totiž nad-poloviční většina členů neb hlasů, a. či ne-obmezená monarchie), v právnickém i trest.ním (a. zločin, a. theorie trestní proti relativ-ním či akcessorním naukám), a v četných od-vozeninách ještě jinde se hlásí (a b s o l u c e,a b s o l u t o r i u m , a b s o l u t i s m u s).

Všechny zjevy a děje, které nám ve zku-šenosti dány jsou, závisí na množství pod-mínek, jsou tedy něco relativního: duha, země-třesení, kámen, bylina, zvíře, dům, mé sebevědomí, člověk, země, slunce, hvězda, všechnoto má své podmínky, které zase na jinýchpodmínkách závisí, tak že všude setkávámese jen s věcmi podmíněnými. Ale postupujícímyšlení nás nutí, abychom zkušenost přestou-pili a něčeho a-ho se domyslili. Žijeme v sa-mých relacích, ale relacím těm podkládámea b s o l u t n o, poslední zdroj všeho měnlivého,podstatu světa, již myšlení všelijakými způ-soby určiti hledělo. Tak na příklad materia-lismus za podstatu světa klade hmotu: ta jestmu věčnou, nevznikající a nehynoucí, nezá-vislou na jiné podstatě, nositelkou všeho sku-tečného, bytostí nepodmíněnou, absolutnem-Místo slova »hmota« položme jiná, sílu, i d e uči r o z u m, v ů l i , f a n t a s i i , b e z v ě d o m o,i obdržíme celou řadu podobných pokusův.Dodají-li se přívlastky duchové v plném smy-sle, osobnost, vlastnosti ethické, jest absolutnoBůh, bytost nejsvrchovanější.

Při pochodě poznávacím lišíme dvě stránky,totiž člověka poznávajícího čili subjekt po-znání a věc poznávanou čili objekt poznání,myšlénku a předmět. Pojímá-li se pravda ja-kožto souhlas mezi myšlénkou a předmětem,
pak, čím více jedno s druhým souhlasí, tímdokonalejší jest poznání, a nejdokonalejším bybylo, kdyby nastala úplná shoda a obě stránkysplynuly v jedno, i vzniklo by poznání a. Ta-kovou jednotu shledal Fichte v a-ím Já (sub-jekt-objekt), Schelling v tvůrčím umění, Hegelve filosofickém vědění. Od těchto myslitelůužívání slova a. se rozmohlo, a výměr, coa b s o l u t n o jest, béře na sebe rozličné tvary,jakožto jednota subjektu i objektu, nebo stej-nost ideálního a reálního, nebo totožnost my-šlénky a předmětu (mysliti a býti jedno jsou,Denken = Sein; filosofie identity čili totož-nosti). A tak se konečně filosofie vyměřovalajakožto věda absolutna, neb věda o absolutnu,věda rozumu sama sebe pojímajícího, v čemžrozum poznán a položen za absolutno. Tubylo by poznání samo a-ím, vrcholíc ve sta-rém ideále vědy, látkou i formou dokonané;

Absolutní — A

bylo by a. vědění a spolu vědění o abso-lutnu, jakožto nejvyšší pomyslný cíl filosofie,o nějž ovšem lidstvo se marně pokouší.

Za příčinou smělých pokusův těchto a ne-zdaru jim v zápětí jdoucího strhl se proti vý-razu tomu odpor, jenž opět se své strany pře-kročil pravý střed. I byli by jej nejraději šma-hem vyloučili z řeči vůbec a z filosofie zvlášt’.Směry, které o to usilovaly, sluší zahrnoutijménem r e l a t i v i s t i c k é (relativismus v útva-rech nejrůznějších). Vytkly také zajisté mno-hou pravdu, ale proti hlavním větám jejich:»my absolutno nepoznáváme, tedy žádnéhonení«, vtírají se vážné námitky. Budiž, žev relacích žijeme a jen je poznávati můžeme:pojmu absolutna nutně docházíme myšlením,tak že se »relativní-absolutní« stávají zrovnapojmy souvztažnými. Bez tohoto bychom aninepojímali onoho, a mluvíme-li o relacích, před-pokládáme absolutno. Můžeme i největší váhuna to položiti, že jeho nepoznáváme, ano vy-tknouti absolutno i rysem, že jest nepozna-telno: tím ještě absolutno není popřeno. —A vskutku relativismus ve svých hlouběji speku-
lujících zástupcích dochází k těmto koncůma k poslednímu výměru absolutna jakožto ne-poznatelného. Ani nejhrdější rozkvět věd spe-ciálních nevyrve pojem tento z ducha lidského,ba čím hrdější onen rozkvět, tím více ukazo-vati bude nezbytnost pojmu toho. Sebe většírozmnožení poznatkův bude vždy jen konečnéproti neskončenu naší nevědomosti a neob-sáhne celku, nebot’ podlé přiznání nejzname- nitějších relativistů samých ani pak nepozna-telného neubude. I přicházejí takto k zápor-nému pojmu o a-ím. Filosofie kritická přiznáváse sice k nemožnosti, poznati je zkoumáním a spekulací, ale nepopírá ho. Odtud se otázka ta stýká s jinými, zejména s otázkou o trans-scendenci, s otázkou věcí o sobě a s otázkounáboženskou. Že ani z mluvy samé, ani z názvo-sloví speciálních věd výraz onen nevymizí,lze předpověděti. Dd.
2) A. jakožto pojem c h e m i c k ý. O slou-čeninách chemických předpokládáme vůbec,že se vyskytují v jakosti co možná nejčistší;
některé technické produkty bývají však směs-mi dvou aneb více látek, z nichž jediná má cenu. Je-li tato prostočista, slove látka a. Aetherprodajný na př. jest směsí aetheru ethylnatého,alkoholu a vody; zbaven-li těchto posledníchdvou přimíšenin, slove aetherem a-m.
Absolutnı. Hesla složená, pomocí tohotojména přídavného utvořená a zde scházející,dlužno hledati při jejich jménech podstat-ných.

Absolutnı cıslo (čili prosté): 1) Jest číslopřirozené řady čísel 1, 2, 3,..., a,..., b,...;liší se od algebraického čísla tím, že toto máznaménko-t-neb-, kdežto a. c. nemá žád-ného znaménka, udávajíc prostě počet jed-notek. Řý. — 2) A. c. slove v chronologiičíslo, jež udává, o kolik roků epocha jednéaery od epochy nějaké dřívější aery vzdálenajest. Gs.

Absolutnı geometrie viz P a n g e o-m e t r i e


bsolvovati. 95

Absolutnı hodnota algebraického číslajest číslo, které udává počet jeho jednotek ne-hledíc na znamení, t. j. jsou-li to jednotkykladné či záporné. Na př. při číslech +a,-ajest a. h. táž, totiž prosté číslo a. Řý.

Absolutnı hudba, hudba o sobě, napro-stá, beze vztahů k ostatním uměnám, zejménatedy ne komponovaná na slova. V užším smy-slu v moderním názvosloví, co hudba jediné
naprostými hudebními představami vznikajícía se zabývající, jest a. h. protiva hudby pro-grammové, která vzniká z určitých básnickýchpředstav. Chv.
Absolutnı obyvatelstvo, součet lidív jistém území obývajících bez všelikéhovztahu k jiným okolnostem, zvláště k tako-vým, na kterých závisí velikost obyvatelstva,na př. k území, v kterémž obyvatelstvo pře-bývá. Č-l.

Absolutnı theorie trestnı jsou theorietrestní, které odvozují trest z podstaty zlo-činu, tedy jako nutný jeho následek. Není všakvyloučeno, aby i dle a. th. t. směřoval trest k do-sažení nějakého účelu. Jakožto synonyma užíváse pro a. th. t. také výrazu t h e o r i e s p r a-v e d l n o s t i, kteréžto označení však jest méněsprávné, jelikož i relativní theorie trestní stojíz části na půdě spravedlnosti. Č-l.

Absolutorium (lat.) jest vůbec úřednílistina prokazující, že osoba, ke které průkazse táhne, řádně vykonala povinnosti postave-
ním svým po jistou dobu jí ukládané, a žez dalších závazků k onomu postavení směřu-jících se propouští. A. jest tedy tolik jako vy-s v ě d č e n í p r o p o u š t ě c í, hledíc k dočasnýmzávazkům, nebo jako v y s v ě d č e n í o d c h o d n éve příčině postavení, které kdo úředně opou-ští. Ve zvláštních pak případech znamená:1) Na universitách rakouských rozeznává se a. a vysvědčení na o d c h o d n o u n . u n i v e r-s i t n í. A. vydává se jenom právníkům po skon-čených studiích, když veškeré přednášky stu-dijním řádem předepsané navštěvovali. Vy-svědčení na odchodnou dává se studujícím ostatních fakult po skončených studiích apak těm, kteří hodlají odejíti na jinou univer-situ. — Na rakouských vysokých školách tech-nických vydává se a. řádným posluchačům, kteří poslouchali veškeré předměty, obsaženév osnově studií některého odboru. Red. —2) A., listina, kterouž poručenský soud od-stupujícímu poručníkovi, když účty jím slo-žené správnými nalezeny byly, potvrzuje, žeúřad svůj řádně a poctivě spravoval (§. 262.0b. zákona občan.). Listina nevylučuje po-zdější opravy pouhých nedopatření (§. 242.)a nezprošt’uje poručníka následků podvodného,později odkrytého jednání. Šikl. — 3) A., vy-proštění, uděluje se nejen při úřadech státních,ale také od sborů samosprávných a od kor-porací spravujících nějaký statek osobám,které povinny jsou z nakládání se statkemtímto účty skládati.
Absolvovati (z lat.), zprostiti; odbyti sina př. povinný čas studií; a b s o l v o v a n ýgymnasista, právník, technik atd., který sistudia již odbyl.


96 Absorbce —

Absorbce viz A b s o r p c e.Absorbentia (lat.), v lék. léky, jimiž plyny

v žaludku a ve střevě nahromaděné bývají po-hlcovány. Účinek jich jest bud’ čistě fysikální, např. uhlí dřevěného, aneb lučebný, jako u magne-sie a vápenné vody, kde hydráty kyselinu uhli-čitou vížíce v uhličitany se mění Neprávemk a-iím řaděny bývají aetherické oleje, aether apod., kteréž neúčinkují pohlcováním plynů, ný-brž působí značnější pohyb střev a následkemjeho plyny se odstraňují. Obě tyto kategorieléků shrnovány bývají v společný pojem lékůkarminativných. Peč.

Absorbovati (zlat.), vssáti do sebe, v s t ř e-b a t i; přenešeně: s t r á v i t i, zaujati (např.čas);ve smyslu fysik. p o h l c o v a t i. Srv. A b s o r p c e.

Absorpce (lat. absorbere pohlcovati), p o-h l c o v á n í: 1) A. plynu a par k a p a l i n a-m i a h m o t a m i p e v n ý m i. Je-li hmota ply-nem obklopena, pohlcuje jisté množství tohotoplynu nejen na povrchu svém, ale i v porechsvých. Na pohlcování plynů zakládá se vyrábění šumivých nápojů. Sodová voda jest vodaobyčejná, kteráž pohltila značné množství ky-sličníku uhličitého. 1 litr vody pohlcuje při16 ° C. a při libovolném tlaku vždy 1 litr ky-sličníku uhličitého; ježto dle zákona Mariot-tova (Boyle-ova) při dvoj-, troj-, čtyřnásob-ném atd. tlaku v témž prostoru též dvoj-, troj-,čtyřnásobné atd. množství plynu obsaženo jest,vysvítá, že (nezmění-li se teplota) váha plynupohlceného nějakou kapalinou jest v přímémpoměru s tlakem, za kterého se a. stala (zá-kon Henryho). Naplníme-li skleněnou rourkunahoře uzavřenou, která ponořena jest ote-vřeným koncem do rtuti, plynným čpavkem,a vpustíme-li pak nade rtut’ do rourky trochuvody, stoupá ihned rtut’ v rource, což svědčío tom, že voda plyn pohltila. Pohlcování řídíse povahou kapaliny a plynu, kteréž na sebevzájemně působí. Jeden objemový díl vodypohlcuje při 15 ° C a při tlaku 760 mm na př.727 obj. dílů plynného čpavku, 450 obj. dílůchlorovodíku, 43,5 obj. dílů kysličníku siřiči-tého, 3 1/4 obj. d. sirovodíku, 1 obj. díl kyslič-níku uhličitého. 1/34 obj. d. kyslíku, 1/70 obj.d. dusíku; 1 obj. díl líhu však pohlcuje 3,2 obj.d. kysličníku uhličitého. Čísla tato, vyznaču-
jící, kolik dílů objemových některého plynujeden obj. díl kapaliny pohlcuje, nazývámek o e f f i c i e n t y a b s o r p č n í m i. Koefficientytyto jsou pro touž hmotu a rozličné plyny,jakož i pro rozličné hmoty a týž plyn roz-dílny a zcela nezávisly na tom, je-li v danéhmotě již jiný plyn čili nic. Ze směsi plynůpohlcuje kapalina tolik každého plynu jednot-livého, kolik jest přiměřeno tlaku (partiálnímutlaku), jejž by měl tento plyn, kdyby tu bylsamojediný (zákon Daltonův). Na př. kapalinanepohlcuje nic více kysličníku uhličitého, i kdy-by byl jiný. plyn, na př. vzduch, násilně vtla-čen do prostoru nad vodou, naplněného ky-sličníkem uhličitým. Vzduch v ovzduší jestsmíšen z 21 obj. dílů kyslíku se 79 obj. dílydusíku; kdyby měly oba tyto plyny stejnékoefficienty absorpční, skládal by se vzduchvodou pohlcený stejným poměrem z obou. Po-

Absorpce.

něvadž však jest absorpční koefficient kyslíkuvětší než dusíku, obsahuje vzduch ve voděpohlcený více kyslíku nežli vzduch v ovzduší,totiž 35 % (místo 21 %) a 65 % dusíku (místo79 %). Poměr tento jest velmi důležit pro vodníživočichy, kteří dýchají žabrami vzduch vevodě obsažený. Pohlcování s rostoucí teplo-tou obyčejně ubývá. Na př. voda pohlcuje při0 ° C 1,8, při 15 ° C 1, při 20 ° C 0,9 obj. dílukysličníku uhličitého. Zahřívá-li se tedy kapa-lina, v níž jest některý plyn pohlcen, unikáčást’ jeho, a vaří-li se kapalina taková, uchá-zejí z ní většinou všechny plyny v ní pohl-cené. Naopak uniká z mnohých kovů, zejménaze stříbra a mědi, kteréž v tekutém stavu ky-slík pohltily, tento plyn, jestliže je ochlazu-jeme, při čemž rychle unikající plyn částečkytekutého kovu kolkolem rozmetává, kterýžtoúkaz nazýváme p r s k á n í m. (Stříbro prská,draslavějíc.) Též pevné kovy pohlcují plyny,a podržují je uvnitř sebe (o k k l u d u j í); např. palladium, kteréž bylo negativním pólemgalvanické batterie, pojímá 936kráte tolik vo-díku, kolik samo prostoru zaujímá; úkaz tentoslove o k k l u s e. Platina a železo pohlcují, roz-žhaveny jsouce, vodík, železo, též obzvláštěkysličník uhelnatý, a plyny ty neucházejí z nichani při obyčejné teplotě. Ostatně zhušt’ují všech-ny pevné hmoty na svém povrchu plyny jeobklopující; povrch každého tělesa, které bylonějakou dobu na vzduchu nebo v jiném plynu,pokrývá se zhuštěným plynem, kterýž přilna-vostí se ho drží, a jen zahříváním nebo pečli-vým čištěním líhem, vypáleným triplem, uhel-ným práškem atd. odstraněn býti může. Jeli-kož tento způsob a., kteráž slove též ad-sorpce, na velikosti povrchu účinkující hmotyzávisí, objevuje se obzvláště u veliké míře naporovatých hmotách, na př. na dřevěném uhlí,poněvadž má vzhledem k objemu svému po-měrně velmi mnoho porů a tím i veliký po-vrch. Tak pohlcuje na př. zimostrázový uhel,z něhož byl pohlcený vzduch rozžhavením vy-puzen, 35kráte tolik kysličníku uhličitého a90kráte tolik plynného čpavku, kolik objemusám zaujímá. Poněvadž pohlcený plyn se zhu-št’uje, a každým zhuštěním teplo se vyvinuje,nastává zahřátí i při a-ci, dosahujíc mnohdy
i žáru. Tím se vysvětluje, že se mnohdy jemnýuhelný prášek, na hromadách k vyrábění střel-ného prachu připravený, sám sebou vzněcuje.Jemný prášek železný, lučebně připravený,který se prodává v lékárnách za lék, pohlcuje,vysypeme-li jej, tolik vzduchu, že se sám za-paluje a shoři. Hmoty, mající tuto vlastnost,slovou p y r o f o r y (samozápalné). Proudí-li vo-dík na platinovou houbu (t. j. jemně porova-tou platinu, již žíháním chloridu platičito-amo-natého dostáváme), kteráž ze vzduchu pohl-cený kyslík v porech svých zhustila, pohlcujese i tento plyn, při čemž se vyvinuje toliktepla, že se platinová houba rozžhavuje, a vo-dík se pak zapaluje; na tom zakládá se Dö-b e r e i n e r o v o r o z ž e h a d l o. Mnohé hmotymají tu vlastnost, že pohlcují vodní páry zevzduchu, zhušt’ujíce je ve vodu, jako na př.zhuštěná kyselina sírová; některé pevné hmo-

Absor

ty se tím zvlhčují a rozplývají, jako na př.kuchyňská sůl, draslo, chlorid vápenatý. Tě-lesa taková slovou h y g r o s k o p i c k á (na-vlhavá). Z pohlcování vysvětlujeme si úkazy
na látkách hygroskopických; na př. vlasy, žíně,kostice, střevové struny, dřevo sáknou do sebevodu z vlhkého vzduchu a botnají. Zakalováníse mnohých studánek před deštěm vysvětlu-jeme si a-cí. A. spočívá zajisté v tom, že zá-kladní částice hmot přitahují částice plynu,kteréž jsou jim velmi blízké (viz M l h o v éo b r a z y). Je-li pohlcený plyn sloučeninou dvounebo několika plynných prvků (na př. čpa-vek-sloučenina dusíku a vodíku), jest v němpoměr (dle váhy i objemu) jeho součástek (zdedusíku a vodíku) právě takový, ve kterém setyto prvky slučují (zde 3 obj. díly vodíku a1 obj. díl dusíku čili 3 jednotky váhy vodíkua 14 jednotek váhy dusíku). Vzduch jest směsz 21 obj. dílu kyslíku a 79 obj. d. dusíku čiliz 23 jednotek váhy kyslíku a 77 jednotek váhydusíku. Pohlcováním lze rozeznati sloučeninuod směsi.
2) A. svetla (a t e p l a s á l a v é h o) jestpohlcování a vssávání světelných (a tepel-ných) paprsků hmotami, na něž dopadají.Vchází-li svazek slunečních paprsků štěrbinoudo zatemnělé světnice a prochází-li pak hra-nolem skleněným, vzniká na bílém stinítku,jímž paprsky odchýlené od svého směru za-chycujeme, úplné s p e k t r u m (vidmo), t. j.velmi živě zbarvený pruh světelný, v němž sepaprsky červené nejméně a fialové nejvíce lá-mou, a barvy takto po sobě jdou: červená,pomerančová, žlutá, zelená, jasně modrá, tmavěmodrá a fialová. Pokryjeme-li štěrbinu tmavo-modrým sklem, zbudou z tohoto spektra pouzebarvy červená a pomerančová: ostatní barvypak, žlutá až i fialová, se ztrácejí. Červené sklopropouští ze všech barevných paprsků v bí-lém světle obsažených pouze paprsky červenéa pomerančové, ostatní pak paprsky p o h l-c u j e čili a b s o r b u j e; pro ně jest toto sklon e p r ů h l e d n ý m. Sklo toto jest jako síto,které propouští paprsky červené a pomeran-čové, ostatní pak zadržuje, a proto objevujese nám ve zvláštním odstínu barvy červené,vzniklé z paprsků červených a pomerančových.
Týž jest původ barvy skla zeleného nebo mo-drého; propouštít’ totiž sklo zelené obzvláštěpaprsky zelené, sklo modré paprsky modré,ostatní pak více méně úplně pohlcuje. Skloobyčejné zdá se býti bezbarvým, poněvadžpropouští stejně všechny barevné paprsky ob-sažené ve světle bílém, tak že prošlé paprskyspojivše se dávají zase světlo bílé. Dopadá-lispektrum sluneční na červený papír, zůstávájako při pokuse se sklem červeným pouzečást’ červená ve spektru viditelnou. Světelnépaprsky, dopadající na drsnou plochu papíru,vnikají totiž, dříve než byly nepravidelně navšechny strany odraženy, pod povrch a po-hlcují se z části barvivem papíru; nebot’ totovysílá zpět pouze paprsky červené, ostatnípohlcujíc. Na tomto základě snadno si též vy-světlujeme, proč jest takový papír ve světlebílém červený. Zachytíme-li spektrum na pa-

pce. 97

píře žlutém, zeleném, modrém atd., pozná-me, že každý tento papír jiné části spektrazatemňuje nebo zrušuje a obzvláště onu barvuneporušenu nechává, ve které se sám v bí-lém světle jeví. Bílý papír nepohlcuje žádnéz jednoduchých barev ve světle bílém obsa-žených, nýbrž všechny stejnou měrou odráží,a právě proto jeví se ve světle slunečnímbílý. Šedý jest povrch, který všechny barevnédruhy světla stejně slabě rozstřikuje: černájest hmota, která, jako na př. saze, všechnydruhy paprsků pohlcuje. Tímto způsobem lzevysvětliti veškeru rozmanitost v barvách hmot(p ř i r o z e n é b a r v y) různým pohlcovánímsvětelných paprsků na povrchu hmot; b a r v ahmoty jest směs všech barevných paprsků,které po odrážce pohlcených paprsků barev-ných na hmotě se odrážejí; vzniká tedy ba-revnost hmot subtrakcí barevných paprskůsvětelných (Newton). Z toho plyne dále, ževe světle procházejícím a nepravidelně odra-ženém (rozstříknutém) hmota jen takové barvynabyti může, která jest již obsažena ve světledopadajícím. Aby se nám červený papír zdálbýti červeným, musí býti červené paprskyve světle, jímž se papír tento osvětluje. Např. hořící svíčka má takovéto paprsky; osvě-tlujeme-li však červený papír plamenem lího-vým, v němž se pálí kuchyňská sůl (sodík), akterýž pouze žluté světlo vysílá, zdá se býtipapír tento černým. Při tomto jednoduchémsvětle žlutém nelze vůbec barev rozeznávati;rozeznáváme pak předměty pouze světlé a tma-vé. Obličeje lidské jsou zsinalé, a obraz pro-vedený v nejživějších barvách jest temným.Kdyby bylo slunce žhoucí koulí par sodíko-vých, veškerá příroda by na se oblékla tako-výto jednotvárný šat příšerný; protož jest po-třebí b í l é h o světla slunečního, v němž jsousvětelné paprsky všech barev sloučeny, abyoko naše uzřelo nesčetnou rozmanitost barevve světě. Plameny svíticího plynu a svíčekobsahují sice paprsky všech barev spektraslunečního, ale v jiném poměru smíšené; žlu-tých paprsků jest v nich velmi mnoho, mo-drých a fialových poměrně mnohem méně nežve světle slunečním, a proto zdají se jmeno-vané plameny u porovnání se světlem sluneč-
ním býti žlutými. Tím si lze vysvětliti známýúkaz, že při světle svíčky nebo plynu svíti-cího barvu žlutou s bílou zaměňujeme, a žejen s těží rozeznáváme šaty zelené od mo-drých. Látky zelené odrážejí obzvláště barvuzelenou a trochu barvy modré, látky modrévedlé barvy zelené obzvláště modrou; ježtovšak jest v plameni svíčky jen málo paprskůmodrých, za to však hojně zelených, musí senám jeviti obě látky více nebo méně zele-nými. Spektrum světla, jež prošlo barevnouhmotou nebo od ní bylo nepravidelně odra-ženo (a b s o r p č n í s p e k t r u m), nebývá vždytak jednoduchým jako u červeného skla nebopapíru; mnohé barevné hmoty vyhledávají sijaksi jednu nebo několik částí v barevnémspektru, které pohlcují, kdežto jiné sousednínebo mezi nimi ležící části nezměněné ne-chávají. Ve spektru objevuje se pak větší neb

98 Absorpce plyn

menší počet širokých i úzkých p r o u ž k ů a b-s o r p č n í c h, z jichž polohy ve spektru určitěsouditi lze na tu neb onu látku (prvek) a odjiných ji rozeznávati (viz S p e k t r á l n í a n a-l y s a). Na př. ve spektru světla procházejí-cího zeleným listem rostlinným spatřujemečerný proužek v části tmavočervené (mezičarami Fraunhoferovými B a C); tato středníčerveň pohlcuje se totiž zelení listu (chloro-fyll), nikoli však nejkrásnější červeň a čer-veň pomerančová. Barvivo krve pohlcuje fia-lový konec spektra a vyvozuje v části žluto-zelené (mezi D a E) dva temné proužky ab-sorpční, oddělené světlým, žlutozeleným pro-storem, z těchto dvou temných proužků lzesouditi i na sebe menší množství krve. Zají-mavo jest, že poznává se spektroskopem otrá-vení kysličníkem uhelnatým, jelikož krev v ta-kovémto případě ukazuje zvláštní absorpčníčáru, neobjevující se v krvi normální V mno-hých plynných hmotách, jako na př. v kyslič-níku dusičilém, parách jodových a j. objevujíse ve světle, kteréž jimi bylo prošlo, hojnéúzké, tmavé proužky absorpční, podobající seč a r á m F r a u n h o f r o v ý m ve spektru slu-nečním. Tyto samy nejsou též nic jiného nežjemné proužky, vzniklé a-cí, nebot’ plyny a páry,obsažené v atmosféře sluneční, pohlcují ně-které paprsky světelné, vycházející ze žhavéhojádra slunečního. Sodíkový plamen, o němžjsme se svrchu zmínili, vysílá jednoduchésvětlo žluté, kteréž se skleněným hranolemjiž nerozkládá, nýbrž pouze odchyluje a svě-tlou žlutou čáru na onom místě způsobuje,
kde se ve spektru slunečním objevuje tmaváčára D. Prochází-li pak tímto žlutým plame-nem světlo z hmoty do běla rozžhavené (např. světlo Drumondské, světlo žhavého plati-nového drátu atd.), a vzniká-li procházejícímsvětlem spektrum, objevuje se na místě žlutéčáry čára tmavá ve světlém, jinak nepřetrži-tém spektru; páry sodíku ve žlutém plameniobsažené propustily totiž všechny druhy světla,vyslané ze žhoucího tělesa, vyjma ony pa-prsky žluté, které samy vydávají; tyto p o-h l c u j í, pouze pro tyto jsou n e p r ů h l e d -n ý m i. Zákon v tomto úkaze se jevící platíobecně: hmota pohlcuje právě ty druhy pa- prsků, které sama vysílati může, čili absorpčnímohutnost všech hmot pro určitý druh pa-prsků jest v témž poměru s jejich mohutnostísálací pro týž druh paprsků při stejné teplotě(zákon Kirchhoffův). Sý.
Absorpce plynu v oboru f y s i o l o g., závi-slá dle fysikálních zákonů na částečném tlakuplynu, teplotě pohlcující tekutiny a absorpčnímkoefficientu, jest velmi obmezena, týkajíc sehlavně dusíku vzduchu, jenž nachází se v krvipohlcen ve množství as 1,6 % objemu. Obahlavní plyny krve, kyslík a kyselina uhličitá,nacházejí se v krvi v množství velmi malémprostě fysikálně pohlceny, jsouce na krev pře-devším lučebně vázány, kyslík haemoglobinem,barvivem krevních tělisek, kyselina uhličitáalkaliemi krve. (Viz Dýchání.) A. p. lymfoua krví dle fysikálních zákonů děje se též vestřevě, any plyny zde se tvořící, hlavně uhlo-


ů — systém.

vodík a sírovodík, v krev přecházejí. A. výživ-ných látek ve střevě viz R e s o r p c e. Mš.

Absorpce zemin záleží v zadržování ži-vin a ostatních součástek popelu rostlinného,do půdy bud’ hnojením, bud’ větráním přiby-lých, tak že do zpodiny snadno dostati se ne-mohou. Nalejeme-li na př. na půdu hlinitou,ve větší nálevce se nalézající, roztoku chlo-ridu draselnatého, jenž drží v litru vody asi1000 mg této soli, takové množství, že nad-bytek z nálevky odkapavá, nedokážeme v od-kapanině bud’ žádného draslíku anebo jen ne-patrné podíly, kdežto chlor lze v původnímjeho množství zjistiti. Je-li půda humosní, jímánejen draslík, nýbrž i určité množství chloru,t. j. určité množství původní soli nerozložené.Ve příčině zásad, jež veškeré půdy větší menšíměrou zadržují, sluší na prvém místě jmeno-vati kysličník draselnatý a ammoniak, jež bý-vají mocně pohlcovány, a teprv na druhémmístě jsou: kysličník sodnatý, vápenatý a ho-řečnatý. Z kyselin jsou jímány kyselina fosfo-rečná a křemičitá měrou značnou, kdežtokyselina sírová již menší silou bývá absorbo-vána a kyselina dusičná a chlorovodíková bez-mála a-ci ucházejí. A která síla jest to vůbec,jež způsobuje a-ci ? Ve většině případů, t. j.tam, kde sůl z roztoku pojatá bývá rozloženav zásadu a kyselinu, děje se pochod lučebný,záležející v tom, že a) absorbovaná zásadavstupujíc v nové sloučenství stává se méněrozpustnou, kdežto neabsorbovaná kyselina,sloučivši se z pravidla se zásadou zastoupenou,tvoří sůl rozpustnou; b) absorbovaná kyselinasloučí se s jinou cizí zásadou v sůl méně roz-pustnou a neabsorbovaná zásada s jinou ky-
selinou v sůl rozpustnou; c) i zásada i kyselina mění se v půdě v nové, méně rozpustnésoli. Chemická a. zásad jest podmíněna pří-tomností t. zv. zeolithů nebo-li rozložitelnýchkřemičitanů, v půdách humosních též přítom-ností solí vápenatých; chemická a. kyselin jezávislá na přítomnosti kysličníku železitého,hlinitého, vápenatého a hořečnatého, v hu-mosních půdách též na množství humusu,který ji umenšuje. Tato vlastnost zemin jestvelmi důležitá, nebot’ pojišt’uje rostlinám živiny,chráníc je před úplným svedením do zpodiny, rozděluje je stejnoměrně v půdě a upravujehustotu jejich roztoků. Známost jejích zákonůjest základem přiměřeného hnojení; nebot’víme-li, jakým změnám zásady a kyselinyv půdách podléhají, známe i soli jejich, z nichžkořínky rostlinné musí vybírati svou nerost-nou potravu. Fý.
Absorpcnı princip č. system ukládápři trestání konkurrujících činů trestních onentrest, který vyměřuje zákon na delikt nejtěžší,ve kterém zmizejí tresty deliktů ostatních (poenamajor absorbet minorem); pouze, je-li sazbatrestní, nejtěžší delikt ohrožující, relativně urči-ta, zostřuje se trest v mezích zákonné sazby zapříčinou konkurrence. Zásada tato jest vhodnoupouze pro konkurrenci ideální, v ostatních pří-padech konkurrence odporuje však hrubě spra-vedlnosti, ponechávajíc zločiny konkurrujícímimo zločin nejtěžší bez potrestání. JT.


Absorpční spektrum

28Absorpcnı spektrum viz S p e k t r á l n ía n a l y s a.

Absorptiometr (lat.) jest přístroj, jímž
měříme pohlcování plynů tekutinami. Nej-pohodlnější jest a. Bunsenův, jenž chováv pouzdře skleněném dobře upevněnou tru- bici, opatřenou millimetrovým dělením. Do nívpustíme nade rtutí čistý, suchý plyn, jejžpodlé pravidel gasometrických změříme. Pak nade rtut’ vpustíme zkusnou tekutinu, jejíž objem ihned změříme, a pilně třepajíce za. znamenáváme ubývání objemu plynného. Pří-strojem tím zkoušen byl nejprve zákon ab- sorpční Henryův a Daltonův, načež Bunsenužil ho ku provádění analys plynných směsí.Každý plyn totiž podlé individuální své mo-hutnosti absorpční jest znám, i možno řadourovnic sestaviti poměr mezi absorpcí pozoro-vanou, absorpčními koëfficienty plynů a jichobjemy. Z rovnic těch vypočteme, v jakýchobjemech jednotlivé plyny ve směsi se na-cházejí. Rn.
Absroth (Abtsroth), ves v Čechách, 72 d.720 obyv. něm. (1880), hejtm. Cheb. okr. Vild-štein (2L’ hod. sv.), obec A., fara Schönbach.

Abstergentia (lat.), léky čisticí, zejménamýdelné, jez v roztocích slouží k odstraněnínečistoty na těle. Peč.

Absterium viz A s s i s t e r i u m.Abstinence (z lat.),: 1) Z d r ž e l i v o s t,

na př. zdržování se masitých pokrmů v u-rčité době; viz P ů s t . Red. — 2) A. V ž i-v o t ě p o l i t i c k é m mluví se o a-ci tenkráte,
když lid pro kteroukoliv příčinu se zdržuje spolupůsobení v záležitostech veřejných, jemu ústavou vyhrazeného. To může se státi způ-sobem dvojím: bud’to tím, že voličové vů-bec se nedostaví k osudí volebnímu, nebotím, že volení zástupcové se zdráhají zaujatisvá místa ve sborech zákonodárných nebosamosprávných. Prvnější způsob jeví se ovšembýti důslednějším provedením idee, kteráž a-cijest základem, avšak povede k cíli jen ten-kráte, není-li tu vůbec menšiny voličů, kteráby s a-cí nesouhlasila, aneb je-li aspoň ústavounaznačen určitý (bud’ absolutní nebo relativní) počet voličů, který k volbě musí se dostaviti,má-li tato býti platnou. A. náleží mezi pro- středky p a s s i v n í h o o d p o r u a jeví se býtioprávněnou jen tenkráte, když se důvodempopírá právní základ instituce, kteréž se lidsvou a-cí vzdaluje. Pžk.
Abstinent (z lat.), kdo se zdržuje, postí.Abstinentes viz P r i s c i l l i a n i s t é.Abstinendi beneficium (lat.). Podlé civil-

ního římského práva děti zůstavitelovy, kterév době, kdy umřel, byly pod jeho otcovskoumocí, nabývají otcova dědictví bezprostředně(ipso jure) beze své vůle nebo vědomí svého.Dědicové takoví nazývají se v římském právěheredes necessarii (dědicové nutní). Praetor.ským právem však bylo dětem propůjčenoa. b., t. j. dobrodiní, že smějí se dědictvíotcova zdržeti. Rakouské právo nezná dědicůnutných a proto nepřijalo a. b. Pr.

Abstractum (lat.) v lučbě vylouženina z lé-čivých surovin, vysušená s mléčným cukrem,


— Abstraktní. 99

jejíž 1 část’ obsahuje léčivé hmoty ze 2 částídrogy, ze které jest připravena. Jest to název prodokonalejší, rationálnější a účinnější americkáléčiva, než jsou naše extracta sicca. A. Aco-niti připravuje se na příklad takto: 100 částíroztlučené hlízy omějové navlhčí se roztokem
1 č. kyseliny vinné v 40 č. líhu. Vlhká směsvpraví se do perkolatoru a nalije se na niještě tolik líhu, až plave nad pevnou hmotou.Po 48hodinné maceraci nechá se za přilévánílíhu do perkolatoru vylouženina dolem odka-pati. Prvních 85 č. vylouženiny zachytí sezvláště, pozdější odkapující vylouženina odpaříse při 40° 50 ° C na 15 č., smísí se s prvními85 č. vylouženiny a 25 č. utlučeného mléč-ného cukru na ploché misce, směs vysuší sepři nejvýše 50 ° C, načež přidá se na váze ještětolik mléčného cukru, aby vše obnášelo 50 č.Konečně rozetře se směs na stejnotvárnýjemný prach. 50 částí tohoto a-a rovná se codo účinku 100 částem Tuber. Aconiti, i jestto pro lékaře výhodnější léčivo než naše Ex-tractum Aconiti, poněvadž lékař při a-tech je-jich poměr k rostlině zná, při našich extrak-tech posavadních však nikoliv. Bhk.
Abstraktnı (z lat.), o d t a ž e n ý, odtažitý.Když od předmětu složeného jednu složkuv myšlénkách oddělíme a ji sobě samostatnoupředstaviti hledíme: povstane pojem, jenžtovzhledem k onomu předmětu sluje a. (notioabstracta). Tak »strom« jest pojem odtaženývzhledem k »zelenému stromu«, a rovněž tak»zeleň«. Rozeznávati tedy složky na něčem,vytýkati a pojímati některou z nich o sobězvlášt’, jest o d t a h o v a t i čili a b s t r a h o v a t i .Slovem » a b s t r a k c e « značí se pak bud’ vý-kon sám, tedy o d t a h o v á n í anebo výsledekjeho, právě pojem odtažený čili o d t a ž e n i n a.Připojíme-li však, opačným směrem jdouce,k pojmu hotovému složku novou, k pojmu»strom« na příklad znak »zelený«, určíme jejblíže, obmezíme či determinujeme jej. Pojemtakto povstalý, totiž pojem determinovaný mávíce znakův, i představujeme si věc tak, jakoby znakové tito na jednom místě byli srostli,pročež pojem determinovaný sluje též pojems r o s t l ý čili s r o s t i t ý , k o n k r e t n í , s r o s t l i-n a (notio concreta) Tak »zelený strom« rov-
něž i »lípa« jsou pojmy srostité vzhledem ke»stromu«. Patrno, že rozhodnutí, zda pojemjest a. nebo konkretní, jest něco vztažitého.Týž pojem může býti a. vztahem k jednomu,konkretní však vztahem k druhému pojmu;»strom« jest a. vztahem k »lípě«, konkretnívztahem k »bylině«. Věta o vztažitosti tétomá platnost v určitých mezích, pokud odta-hováním postoupiti lze až k pojmům jedno-duchým, určováním pak až k pojmům jedi-nečným. Každý pojem tkví někde mezi tě-mito dvěma kraji, jest více méně a., či jakříci lze, abstraktnost má stupně.
Jednotlivý předmět čili j e d n o t l i v i n a, vezkušenosti nám se zjevující, jest nejkonkret-nější (tato lípa). Odtáhneme-li z celého množ-ství jednotlivin to, co na nich znamenámespolečného, tedy podstatného, obdržíme po-jem o b e c n ý či r o d o v ý (generální), o b e c-


1
100 Abstra
n i n u, z jednotlivin určitých, na příklad nej-dříve obecný pojem »lípa«,-pak z »lípy, ja-bloně, buku, jedle« obdržíme obecný pojem»strom«, pak »bylinu« atd. I lze si vysvětliti,proč oba názvy, odtažený a obecný, tak sesblížily, že je skoro za totožné pokládají, jakoby mezi odtaženinou a obecninou, pak mezisrostlinou a jednotlivinou nebylo rozdílu. V mluv-nici však ujal a ustálil se jiný způsob; onat’zove odtaženými jen ty pojmy, které vytý-kají nějakou vlastnost nebo pouhý vztah před-mětův, obyčejně pomocí jména podstatného,na příklad p i l n o s t. Dle logiky tedy, jakmilepojem jest obecný, jest tím samým už a.; dlemluvnice naproti tomu týž může býti 1 kon-kretní, když totiž znamená ne vlastnost, nýbržpředmět, podstatu, na které vlastnost se jeví.V tomto názvosloví »zelenost« byla by sicepojmem a-m, »strom« však pojmem konkret-ním, tak že lze rozeznávati: 1. konkretní jedno-tlivinu, na př. S ó k r a t é s; 2. konkretní obec-ninu, na př. s t r o m; 3. odtaženiny vůbec, např. v l a s t n o s t neb v z t a h. Rozdíl proti lo-gice jest, že dle ní 2. třída spadá do 3. třídy,že »strom« jest také odtaženina.

Tato kolísavost v užívání názvu a. trváposud, ale neshody odtud plynoucí z části od-čiňují se tím, že jest aspoň v určité meze uza-vřena; neurčitost totiž ihned zmizí, vytkne-lise, v kterém smysle, v logickém nebo-li v mluv-nickém, názvu onoho užíváme.

Slovesa »abstrahovati« užívalo se dříve ja-kožto přechodného s akkusativem, říkalo setedy: a b s t r a h o v a t i s p o l e č n é z n a k y, če-muž také přiměřeno bylo užívání participiaodtud vzešlého (abstractus, odtažený), jakoži psychologická okolnost, že pozornost sou-střed’uje se právě na znaky společné, tudysilněji vynikající (o b r á t i t i zřetel k nim, při-hlížeti k nim či r e f l e k t o v a t i na ně). Odčasu Kantova ujalo se jiné užívání: abstra-hovati od něčeho, totiž zřetel o d v r á t i t iod znakův nestejných, nehleděti k nim (nýbržk společným), jako když na příklad pravíme:»Při obrazc1 mathematickém abstrahujeme odjeho barvy a přihlížíme pouze k jeho tvaru«a p. Ač tento způsob mluvy rozšířil se i dojiných jazykův, a my též bez povšimnutí ho
pominouti nesmíme, nelze si tajiti, že změnaona není zvláště výhodna.
Zjednávání pojmův a-ch stará psychologiepřipisovala zvláštní mohutnosti duševní, ježuváděna různými názvy, jako r o z u m , m o h u t-nost p o j m o t v o r n á, mohutnost m y s l i c í (my-slivost) a p.

Nebylo to nic jiného, nežli že se ustano-vil souhrnný název pro celé množství podob-ných úkazů duševních, pojem tento se zvěc-nil a učinil silou, zde silou o d t a ž i v o u čio d t a ž i v o s t í (Abstractionsvermögen), jakobytato byla částkou duše samé, ano přímo zosob-nili ji, jako to učinili i s jinými mohutnostmi(bajesloví v psychologii). Nová psychologiečelíc proti upřílišené nauce o mohutnostechsnaží se, aby činnost abstrahovací převedlana psychologické zákony a vznik i vývoj od-tažených pojmů vysvětlila. Práci té věnována


ktní. >10

jest veliká část’ theorie psychologické; ze vzá-jemného působení představ hledí jako jiné úkazyvyvoditi i abstrakci. Z každého názoru zůstanev duši obraz, a setká-li se několik obrazů v ně-čem sobě podobných, sesilují se stejné složkyjich, objasňují se a vynikají, kdežto částkyprotivné si navzájem překážejí a se zatem-ňují; tak znenáhla povstane obraz povšechný(psychologisches Gemeinbild) čili obrys, kterýobsahuje jednak místa vynikající, jasnější, jed-nak místa temná, v pozadí zapuzená. Ale roz-hraní mezi nimi jest neurčité a kolísavé; před-stavy zatemněné přece stále se v popředí tlačía brzy ta, brzy ona k jasnému stupni povznáší.Tak z názorů lípy, dubu, javoru... sesilová-ním podobných a zatemňováním protivnýchsložek povstává povšechný obraz, ale neurčitýa kolísavý. Této kolísavosti učiní konec přesnéurčení, více méně úmyslné, co do obrysu sepojmouti má vylučujíc vše ostatní,-z kolísa-vého obrysu stane se pevný pojem, v našempřípadě » s t r o m «, při kterémžto slově oby-vateli jiného pásma na mysl vtane jiný obrys,ale úlohou zůstane, mysliti si jen co pojmemudáno jest. K tomu jest potřeba vyššího vývojeduševního, úmyslného řízení činnosti k jednomubodu, a proto abstrakce značí jiný stupeň du-cha než vnímání nebo čití pouhé. Abstrakci ne-lze převésti na činnost smyslů, a jestliže Laro-miguiere (dle Franckova slov., str. 6.) čidla na-zval »stroji k abstrakci«, má výrok jen tolikpravdy do sebe, že smyslové nám dávají látku,na níž abstrakci provádíme. Zvíře má někdystroj mnohem lepší (sup oko) a přece neabstra-huje, aspoň ne tak dokonale jako člověk.Otázka,pokud zvířata abstrahují, splývá s otázkou, zdamají rozum a řeč, tím více, čím spíše jádremrozumu činí se abstrakce a tato podmínkou řeči,

Z toho dále lze odpověděti na otázku, kte-rak v mysli existují všeobecné pojmy. Exi—stujít’ tam jakožto obrysy; nebot’ pojem vyslo-vuje pouhý požadavek, jemuž vyhověti máme.My sami na sobě žádáme, odstraniti zvlášt-nosti a rozdíly, a rysy společné osamotiti, aby-chom je myslili čistě. Pojem jest logický ideál,jemuž se blížíme; zcela ho dosíci nelze, utlu-mené představy vznášejí se kolem prahu vě-domí, reprodukce všemi směry se vzbouzejí
a překážejí úplnému uskutečnění uloženéhoideálu. Je musíme stále zapuzovati a pozor-nost jen k onomu vzorci obraceti, což žádáskutečné práce a sílu tráví. Proto a. my-šlení jest namáhavé; ale za to zase jedinýmpojmem zahrnuje celé množství předmětůvjednotlivých, a co o pojmu vytěží samém, máplatnost pro tyto všechny. Pojem jest jakásipoukázka nebo výzev, co si mysliti máme, jestskratka (abbreviatura) a poslední výtěžek něko-lika řad představovacích. Proto nejpravěji po-jem se vydaří, když úmyslná činnost přistoupík oněm dějům duševním i nevědomky probí-hajícím. I lišíme abstrakci bezděčnou (prostěpsychologickou) a úmyslnou (noetickou), kte-rou podnikáme za účelem pojmu vědeckého.Tuhost pojmu takého proti živému, totiž měn-livému obrysu jest zvláštní předností jeho.Takými pojmy a-ími mysliti značí vlohu vě-

Documents

Ottova encyklopedie - 1. díl - strany 1-100