ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC

rean

Stamp

ENCYKLOPEDIEČESKÝCH VESNIC

1 - úvodní část - 001 - 026 17.1.2005 12:29 stránka 1

ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC

Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách

DÍL II.

JIŽNÍ ČECHY

JAN PEŠTA

Nakladatelství Libri

Praha 2004


© ing. arch. Jan Pe‰ta, 2004Illustrations © archiv autora, 2004Odborn˘ recenzent: ing. arch. Karel Kuãa© Libri, 2004

ISBN 80-7277-149-3ISBN 80-7277-147-7 (soubor)ISBN 80-7277-148-5 (1. díl)

Jihoãesk˘ kraj je charakterizován malebnou krajinou, v níÏ jsou osazena odvû-ká lidská sídla. Kromû historick˘ch mûst a mûsteãek nacházíme od pohraniãníchhor smûrem do vnitrozemí, jak se fiíkává „v kraji“, prakticky v kaÏdém koutku ves-nici, vesniãku, ãi alespoÀ samotu nebo uskupení nûkolika statkÛ a chalup.

Zatímco mûsta jsou vût‰inou znám˘m turistick˘m magnetem a jejich obyvatelévnímají „své mûsto“ oprávnûnû jako nûco neopakovatelného a v˘jimeãného, zÛstá-vají dosud vesnice na okraji zájmu ‰ir‰í vefiejnosti a ãasto ani pfiíslu‰níci rodÛ zdepo generace usedl˘ch neznají historii sv˘ch sídel a nevnímají je jako souãást kul-turního dûdictví národa. Snad jen proslavené jihoãeské selské baroko tomuto osu-du uniká.

Encyklopedie ãesk˘ch vesnic, 2. díl, JiÏní âechy ing. arch. Jana Pe‰ty je publikací,která toto nesmírné bohatství mapuje v celé jeho hloubce a ‰ífii a ozfiejmuje jeho hod-notu v historick˘ch souvislostech. Poutavé zpracování zaujme nejen odborníky, alelze pfiedpokládat, Ïe kniha nemálo pfiispûje i k informovanosti laické vefiejnosti.

Jsem velmi rád, Ïe to byl i Jihoãesk˘ kraj, kter˘ sv˘m mal˘m dílem pfiispûl k vydá-ní tohoto mimofiádného díla.

âtenáfii, kter˘ knihu právû otevírá, pfieji, aby jej zaujala, aby z jejího obsahu ãer-pal pouãení, ale pfiedev‰ím aby jí byl do hloubi du‰e potû‰en.

RNDr. Jan Zahradníkhejtman Jihoãeského kraje


OBSAH

Úvod ....................................................................................................................................................................................................................................................................................................... 7

Struktura encyklopedie ..................................................................................................................................................................................................................................................... 9

Lidová architektura a venkovské osídlení v jiÏních âechách .............................................................................................................................................. 11Sobûslavsko-veselská blataSeverní TfieboÀsko, Lomnicko a Li‰ovsko BechyÀsko a T˘nsko Hlubocká a Zbudovská blata Blansk˘ les a podhÛfií VodÀansko a Protivínsko Pod‰umaví PrácheÀsko (Pootaví) Písecko, âimelicko a Blatensko Stfiední Povltaví, Jistebnicko a âeská Sibifi Táborsko, Pacovsko a Pelhfiimovsko Jindfiichohradecko a Novobystfiicko JiÏní a v˘chodní TfieboÀsko a Vitorazsko Novohradské hory a podhÛfií Doudlebsko a Koutyâeskokrumlovsko a horní Povltaví a Lhenicko Jihov˘chodní Po‰umaví – Prachatická vrchovina ·umavské plánû Podlesí a Javornicko

Katalog A – Î ............................................................................................................................................................................................................................................................................. 27

PfiílohySeznam lokalit s orientaãním pfiehledem v˘voje územnû-správní pfiíslu‰nosti .............................................................................. 543Seznam vesnick˘ch památkov˘ch rezervací (VPR), zón (VPZ) a památkov˘ch ochrann˘ch pásem (POP) ..... 555Seznam krajinn˘ch památkov˘ch zón ......................................................................................................................................................................................... 559Vybrané dal‰í vesnice s památkami lidové architektury a urbanismu ..................................................................................................... 560Vybrané hodnotné vesnice s památkami lidové architektury a urbanismu v moravské ãásti

okresu JindfiichÛv Hradec .................................................................................................................................................................................................................. 563Pfiehled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick˘ch ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury ............................ 564Zpfiístupnûné památky lidové architektury a vesnické expozice ................................................................................................................... 565Seznam hodnotn˘ch ohroÏen˘ch a nevyuÏit˘ch staveb .......................................................................................................................................... 566

âesko-nûmeck˘ slovník místních jmen ...................................................................................................................................................................................... 570Nûmecko-ãesk˘ slovník místních jmen ...................................................................................................................................................................................... 571

Slovník ménû obvykl˘ch odborn˘ch v˘razÛ ........................................................................................................................................................................ 573

V˘bûr z literatury a pramenÛ ............................................................................................................................................................................................................................... 583

Místopisn˘ rejstfiík ........................................................................................................................................................................................................................................................... 587

O autorovi .................................................................................................................................................................................................................................................................................. 591

OBSAH

5



ÚVOD

Slovní spojení

jiÏní âechy vyvolává nejrÛznûj‰í asociace – poklidnou melancholii hladin rybníkÛ, malebná historická mûs-ta, louky s osamûl˘mi dvorci i zádumãivé ‰umavské plánû. Bezpochyby v‰ak v na‰ich pfiedstavách nebude scházet obraz pÛvab-né jihoãeské vesnice s kapliãkou na návsi a usedlostmi s nádhernû zdoben˘mi ‰títy. Jihoãeská lidová architektura je nejen v˘sost-n˘m symbolem jiÏních âech, ale také urãit˘m znakem pro ãesk˘ venkov obecnû.

Jihoãeská lidová architektura se jiÏ po fiadu desetiletí tû‰í trvalé a oprávnûné pfiízni jak architektÛ a etnografÛ, tak i malífiÛ,fotografÛ, amatérsk˘ch zájemcÛ a obdivovatelÛ, turistÛ i v‰ech, ktefií v poklidu vlídného venkova hledají útûk pfied technickoucivilizací. Nespornou zásluhu na roz‰ífiení v‰eobecného povûdomí o lidové architektufie jiÏních âech mezi kulturní vefiejnostídoslova v celosvûtovém mûfiítku mûlo zafiazení Hola‰ovic na seznam svûtového dûdictví UNESCO roku 1998.

Lidová architektura jiÏních âech je stylovû, typologicky i v˘vojovû velmi rozmanitá. Nejsou to jen ony známé statky z Blatãi Po‰umaví se skvostnû zdoben˘mi ‰títy, ale i po‰umavské roubené stavby ãi obrovské dvorce „vierkanty“ z ãesko-rakouské-ho pomezí. Na pomûrnû malém území je soustfiedûno mnoÏství regionálních forem a variant, ãasto vázan˘ch na okruh pouh˘chnûkolika vesnic. JestliÏe jsem se v úvodu k I. dílu encyklopedie zmiÀoval o v˘jimeãnosti lidové architektury âech v rámci Evropydíky své pestrosti, pak o jiÏních âechách platí toto tvrzení dvojnásob. VÏdyÈ i v tak malém a relativnû homogenním územíSobûslavsko-veselsk˘ch blat, jehoÏ nejuÏ‰í jádro tvofií pouh˘ch 10 vesnic, mÛÏeme vysledovat dva mikroregiony s mírnû odli‰-nou charakteristikou.

Jihoãeská lidová architektura sahá sv˘m pÛvodem velmi hluboko do minulosti. Prvním vrcholn˘m obdobím rozkvûtu jiho-ãeského venkova byl pozdní stfiedovûk, resp. doba pfiedbûlohorská. JiÏní âechy tehdy tvofiily jak˘si kulturní most mezi rakous-k˘m Podunajím a vlastními âechami. Okázalá pozdnû gotická a renesanãní „roÏmberská“ stavební kultura, která vtiskla ráz mno-ha jihoãesk˘m mûstÛm, na‰la svÛj odraz i na venkovû. V 16. a na poãátku 17. století se v oblasti mezi âesk˘m Krumlovem a âesk˘miBudûjovicemi, vzácnûji i jinde, stavûly zdûné, nároãnû zdobené statky, vypovídající o dlouhém období blahobytu a prosperityjihoãeského venkova. Svou v˘stavností nemají srovnatelné obdoby v Ïádné jiné ãásti âech (pfiestoÏe pozÛstatky pfiedbûlohor-ské kamenné lidové architektury známe i ze Slánska, Sedlãanska, Chodska ãi PlzeÀska a vzácnûji i odjinud).

Dûdictvím pozdního stfiedovûku mohou b˘t téÏ tzv. „‰p˘charové domy“ s patrov˘mi kamenn˘mi komorami, které se objevujíãasto v oblasti Pod‰umaví. Nedávné datování domu ãp. 4 ve Vitûjovicích na Prachaticku na sklonek 15. století potvrzuje opráv-nûnost dfiívûj‰ích úvah o znaãném stáfií tûchto staveb. Ostatnû ‰p˘charové domy v podobné dispoziãní skladbû jsou doloÏenéjiÏ ze stfiedovûké vesnice Pfaffenschlag u Slavonic, zniãené na poãátku husitsk˘ch válek. Z mnoha jihoãesk˘ch vesnic známefiadu dal‰ích, dosud pfiesnûji nedatovan˘ch archaick˘ch kamenn˘ch staveb (nejãastûji s˘pek).

Tfiicetiletá válka pfiinesla, tak jako v jin˘ch ãástech âech, obrovské ztráty. ¤ada zpustl˘ch vesnic byla dosídlena nûmecky mlu-vícími osadníky, ãímÏ do‰lo k posunu národnostní hranice smûrem do vnitrozemí. Mnohé vesnice jiÏ nikdy nenabyly takovév˘stavnosti, jakou mûly pfied tfiicetiletou válkou. S urãitou nadsázkou lze fiíci, Ïe více znalostí dnes máme o nároãné zdûné archi-tektufie pozdní gotiky a renesance, neÏ o mnoho skromnûj‰í mlad‰í zástavbû z doby po tfiicetileté válce.

Podstatná ãást dne‰ního Jihoãeského kraje a Po‰umaví leÏí v tradiãní oblasti roubené architektury. Mapy stabilního katastrunás informují, Ïe v mnoha regionech (i v tûch, které dnes povaÏujeme za tradiãní oblasti jihoãeské zdûné architektury) je‰tû v prv-ní tfietinû 19. století pfievládala zástavba spalná, tedy pfieváÏnû dfievûná. Pomûrnû rozsáhlé soubory roubené architektury se dodnesdochovaly ve stfiedním Povltaví, na Jistebnicku a v ‰umavském podhÛfií. Samostatnou kapitolou je oblast Volarska s rouben˘-mi domy alpského typu. PfiestoÏe vût‰ina rouben˘ch staveb pochází aÏ z 18. století, mohou se mezi nimi objevit i stavby mno-hem star‰í (jak nasvûdãuje v˘‰e zmínûn˘ nález z Vitûjovic). Nûkteré „mladé“ stavby, zejména ze sociálnû slab‰ího prostfiedí, zasemohou b˘t ve své podobû nositeli archaick˘ch stavebních tradic, jak ukazují pfiíklady z Ostrovce u Písku ãi Roseãe u JindfiichovaHradce.

Druh˘ velk˘ rozkvût zdûné zástavby na jihoãeském venkovû nastává v první tfietinû 19. století. Vzorem pro vesnické stavbybyla opût zejména mûstská architektura – nejprve klasicistní, poté historizující (neogotika, neorenesance, neobaroko) a od kon-ce 19. století i dal‰ích slohÛ („nádraÏní styl“, secese, tradicionalismus apod.). VÏit˘ termín „selské baroko“, uÏívan˘ obecnû prozdobnou jihoãeskou venkovskou architekturu 19. století, je tedy pfiinejmen‰ím matoucí. Zdûná architektura, ãerpající ze v‰echv˘‰e uveden˘ch slohov˘ch proudÛ, má ve skuteãnosti s barokem (snad kromû prvotní inspirace) jen málo spoleãného. Pfiesnûj‰íby bylo hovofiit o samostatném stylu pro kaÏdou v˘tvarnû svébytnou oblast jihoãeské lidové architektury.

Nûktefií lidoví tvÛrci pfiejímali prvky slohové architektury v prakticky ãisté podobû a pfiizpÛsobili jim kompozici prÛãelí ves-nick˘ch usedlostí. Architektonicky pfiekvapivû ãistá díla, ãerpající pfiedev‰ím z klasicismu, nacházíme napfi. na Zbudovsk˘chblatech, v okolí Blatné ãi na Jindfiichohradecku. Jiní stavitelé naopak nakládali se slohov˘m aparátem zcela volnû, a zanecha-li nám tak díla nenapodobitelnû naivní, kombinující transformované ornamenty „oficiální“ architektury s prvky lidov˘mi. Tentoneformální pfiístup je typick˘ napfi. pro oblast podhÛfií Blanského lesa a Sobûslavsko-veselská blata. Nûkde na pomezí obou sty-lov˘ch proudÛ kolísá tvorba na‰eho bezesporu nejznámûj‰ího lidového zednického mistra Jakuba Bursy (1813–84), pracující-ho v okolí Volynû a Vlachova Bfiezí.

V porovnání s „klasick˘mi“ regiony jihoãeské lidové architektury (Zbudovská, Hlubocká a Sobûslavsko-veselská blata, pod-hÛfií Blanského lesa, Strakonicko, Písecko, Pod‰umaví) nebyla dosud vût‰í pozornost vûnována architektufie nûmecky mluví-

ÚVOD

7


cích oblastí jihov˘chodní ·umavy, horního Povltaví, âeskokrumlovska a Novohradsk˘ch hor. Zástavbu zde tvofiily buì patro-vé domy, nebo velké ãtyfiboké uzavfiené dvorce („vierkanty“). PfiestoÏe dne‰ní podoba tûchto staveb pochází vesmûs aÏ ze dru-hé poloviny 19. a poãátku 20. století, mohou mezi nimi b˘t i stavby mnohem star‰í. Podstatná ãást historického stavebního fon-du ov‰em zanikla po roce 1945. Na likvidaci desítek vesnic a tisícÛ staveb se kromû odsunu pÛvodních obyvatel podepsal i vznikÏelezné opony s uzavfien˘m hraniãním pásmem, a pfiedev‰ím pak zfiízení rozlehlého vojenského v˘cvikového prostoru Boleti-ce u âeského Krumlova.

Novodob˘ osud jihoãeského venkova byl tak jako jinde poznamenán nástupem totalitní moci po roce 1948. PfiestoÏe vût‰inapamátkovû hodnotn˘ch jihoãesk˘ch vesnic byla prÛbûÏnû udrÏována a dnes bychom v nich jen stûÏí hledali neopraven˘ domek,nacházíme zde i sídla zdevastovaná. NejhÛfie postiÏené jsou samozfiejmû pfiedev‰ím v˘‰e zmiÀované oblasti jiÏních pohraniã-ních hor, fiadu zanedban˘ch vesnic ale pfiekvapivû nalezneme i v tradiãnû ãeském vnitrozemí. Hlavní vinu za devastaci nese samo-zfiejmû kolektivizace zemûdûlství a neschopnost a neochota zemûdûlsk˘ch druÏstev zajistit základní údrÏbu lacino nabyt˘ch nemo-vitostí. Devastace se nezastavila ani pfied nejv˘znamnûj‰ími památkami lidového stavitelství, z nichÏ mnohé patfií k nejhodnotnûj‰ímv âechách. Snad nejhor‰í osud potkal unikátní goticko-renesanãní dvorce v kraji zvaném Kouty mezi âesk˘mi Budûjovicemia âesk˘m Krumlovem, z nichÏ nûkteré byly pfiivedeny na pokraj fyzického zániku.

Také do jihoãesk˘ch vesnic bohuÏel pronikla arogantní a tupá socialistická „architektura“ se v‰emi negativními dÛsledky.Novostavby obytn˘ch domÛ, zemûdûlsk˘ch areálÛ i „kulturních domÛ“ a dal‰ích objektÛ obãanské vybavenosti se ani vzdále-nû nesnaÏily navázat na místní stavební kulturu a okázale ignorovaly jakákoliv architektonická, urbanistická i obecnû estetic-ká pravidla. Jsou tak dokladem nejhlub‰ího úpadku architektury a urbanismu v celé dosavadní historii na‰í zemû. V nûkter˘chregionech (napfi. v ‰ir‰ím okolí Tábora ãi v oblasti mezi Jindfiichov˘m Hradcem a Pelhfiimovem) byly bûhem uplynul˘ch dese-tiletí vesnice tak dÛkladnû zmodernizované a pfiestavûné, Ïe zde dnes jiÏ jen obtíÏnû hledáme poslední zbytky tradiãní venkovskézástavby.

Zmûna politické situace po listopadu 1989 pfiinesla své ovoce v podobû prohlá‰ení památkov˘ch rezervací, zón a ochrann˘chpásem, coÏ koneãnû umoÏnilo úãinnou ochranu urbanistického prostfiedí památkovû hodnotn˘ch vesnic. Jihoãesk˘ kraj byl jedi-n˘, kde se jiÏ krátce po sametové revoluci podafiilo roku 1990 vyhlásit soubor vesnick˘ch památkov˘ch zón (na Jindfiichohradeckua âeskobudûjovicku). K nim pak v roce 1995 pfiibyly dlouho marnû oãekávané vesnické památkové rezervace a dal‰í památko-vé zóny.

Teprve na pfielomu 20. a 21. století do‰lo k záchranû nejohroÏenûj‰ích stfiedovûk˘ch usedlostí v Koutech i nûkter˘ch dal‰íchdlouhodobû zanedban˘ch památek lidového stavitelství, vût‰inou onûch pfiísloveãn˘ch 5 minut po dvanácté (a tedy ãasto za cenuztráty autenticity). Novodobá venkovská zástavba se pfies nûkteré negativní projevy (zejména import módních „bavorsk˘ch“ ãi„americk˘ch“ domkÛ) chová k tradiãní zástavbû vesnic pfiece jen ohleduplnûji, neÏ pfiedchozí zástavba z doby socialismu. Stinnoustránkou nejnovûj‰ího v˘voje jsou nûkdy aÏ pfiíli‰ razantní zásahy do venkovsk˘ch staveb, vyvolané pfiemr‰tûn˘mi nároky najejich exploataci, spojené s pouÏitím nevhodn˘ch moderních stavebních materiálÛ. BohuÏel pfiípady takto „pfierekonstruova-n˘ch“ domÛ se v poslední dobû objevují i v nejcennûj‰ích jihoãesk˘ch vesnicích (Hola‰ovice, Zbudov).

Zájem o jihoãeskou lidovou architekturu se obrací pfieváÏnû na poznání jejích vizuálnû nejatraktivnûj‰ích projevÛ – obvyklezdûn˘ch usedlostí se zdoben˘mi ‰títy. Není ov‰em bez zajímavosti, Ïe star‰í badatelé povaÏovali za tradiãní jihoãeské stavbypfiedev‰ím objekty roubené. Takto byl prezentován i „jihoãesk˘ statek“, postaven˘ na Národopisné v˘stavû ãeskoslovanské (vzo-rem pro tento „jihoãesk˘ statek“ byla ov‰em usedlost ze Sedlãanska). Teprve postupem ãasu se pozornost badatelÛ soustfiedi-la i na mlad‰í zdûnou architekturu, do té doby povaÏovanou za nevkusnou náhradu tradiãní zástavby dfievûné. Tento názor bylve své dobû v podstatû logick˘ a oprávnûn˘, neboÈ fiada star˘ch rouben˘ch staveb byla právû ve druhé polovinû 19. a na poãát-ku 20. století nahrazována „moderními“ novostavbami, z tehdej‰ího pohledu architektonicky bezcenn˘mi.

K poznání a dokumentaci lidové architektury jiÏních âech v období první republiky v˘znamnû pfiispûli amatér‰tí znalci – zejmé-na Josef BroÏ, Jaroslav Spirhanzl Duri‰ a dále fiada národopiscÛ i historikÛ umûní. Pozdûj‰í v˘zkum se zejména od 70. let 20.století soustfiedil na exaktní poznání, vycházející ze stavebnû-historick˘ch prÛzkumÛ. Dnes jiÏ klasick˘mi pracemi zásadníhov˘znamu, shrnujícími obrovské mnoÏství informací, je Lidová architektura v âeskoslovensku Václava Mencla a zejména Jihoãeskálidová architektura Jifiího ·kabrady a Svatopluka Vodûry. Neopominutelná je v tomto smûru zásluha specializovaného atelié-ru v SÚRPMO, na jehoÏ pÛdû vznikaly pfiedev‰ím v 80. letech 20. století vynikající stavebnû-historické prÛzkumy okresÛ (Pelhfii-mov, âeské Budûjovice), vesnic (Bavorovice, Zbudov) i jednotliv˘ch nejv˘znamnûj‰ích staveb (Opalice, Purkarec, Radostice).Na jejich zpracování se nezastupitelnou mûrou podílel zejména Jifií ·kabrada a Petr Dostál. Neopomenuteln˘m pfiínosem posled-ního desetiletí je nárÛst zájmu o regionální historii a vlastivûdu. V˘sledkem je fiada vesmûs velmi kvalitních publikací a mono-grafií, vûnovan˘ch buì jednotliv˘m obcím, nebo mikroregionÛm.

Na star‰í literaturu a prameny obecného ãi monografického charakteru navazuje i pfiedkládan˘ druh˘ díl Encyklopedie ães-k˘ch vesnic. Jeho cílem je zaplnit citelnou mezeru, která vzniká absencí souhrnného díla, vûnovaného architektonickému a urba-nistickému v˘voji jednotliv˘ch jihoãesk˘ch vesnic a jejich nejv˘znamnûj‰ím památkám. Tak jako v prvním dílu encyklopedienalezne ãtenáfi i ve druhém dílu vesnice v‰eobecnû známé, stejnû jako ty dosud „neobjevené“ a opomíjené. Následující strán-ky pfiedstaví v‰echny vesnické památkové rezervace a zóny, ale také bohat˘ v˘bûr zajímav˘ch vesnick˘ch sídel, která z nejrÛznûj‰íchdÛvodÛ chránûná nejsou.

PfiestoÏe pfii práci na této publikaci autor kladl dÛraz na objektivitu a vûcnou správnost, je pravdûpodobné, Ïe pouãen˘ ãte-náfi mÛÏe objevit dílãí nepfiesnosti. Autora proto velmi potû‰í, pokud se s ním ãtenáfii podûlí o své poznatky. Vûcné pfiipomín-ky ãtenáfiÛ pomohou k dal‰ímu prohloubení práce, a tím se mohou i v˘znamnû odrazit na celkové kvalitû publikace. VÏdyÈ pozná-

ÚVOD

8


ní lidové architektury a ãeského venkova zÛstáváme je‰tû mnoho dluÏni. Cenné pfiipomínky, které se shromáÏdily k prvnímudílu publikace, jsou prÛbûÏnû evidovány a jejich autorÛm patfií podûkování.

Na tomto místû bych rád podûkoval v‰em, ktefií se podíleli na dokonãení druhého dílu publikace. Podûkování patfií na prv-ním místû mé Ïenû Petfie za jazykové korektury, ohromnou trpûlivost a vytrvalost a m˘m rodiãÛm Jifiinû a Vladimírovi za obû-tavou pomoc pfii zpracování mapového materiálu i za vûcné pfiipomínky. Podûkování patfií rovnûÏ mému uãiteli Jifiímu ·kabradovi,kter˘ mne pfiivedl k zájmu o ãesk˘ venkov, uãil mne vnímat lidovou architekturu a pfiispûl informacemi zejména o Vitûjovicícha Putimi. Dûkuji za konzultace, tipy, poskytnut˘ materiál a v˘pomoc téÏ kolegÛm architektÛm, památkáfiÛm i dal‰ím zájemcÛmo venkovskou architekturu – jmenovitû (abecednû a bez titulÛ) Pavlu Bure‰ovi, Petru Dostálovi, Lubo‰i Doutlíkovi, StanislavuDvofiákovi, Jifiímu Hladkému, Karlu Kuãovi, Janu Michálkovi, BoÏenû Pacákové, Miroslavu Pikousovi, Alfrédu Schubertovi, AlenûVinafiové a dal‰ím.

Jan Pe‰taPodûbrady, fiíjen 2003

STRUKTURA ENCYKLOPEDIE

Druh˘ svazek pûtidílné Encyklopedie ãesk˘ch vesnic, která systematicky mapuje památkovû hodnotná vesnická sídla, je vûno-ván lidové architektufie jiÏních âech. Kromû dne‰ního Jihoãeského kraje kniha zahrnuje téÏ území okresu Pelhfiimov, kter˘ v sou-ãasné dobû náleÏí do kraje Vysoãina. V knize naopak ãtenáfii nenaleznou vesnice z nejv˘chodnûj‰í oblasti okresu JindfiichÛv Hradec(Daãicko a ãást Jemnicka), které historicky patfií k Moravû. I pfies ve‰kerou snahu o respektování souãasného chaotického územ-nû-správního uspofiádání nebylo moÏné ignorovat tradiãní zemské hranice âech. V˘jimku z této zásady bylo nutné uãinit jedi-nû v oblasti ãeského Vitorazska (Velenicka), která byla aÏ do roku 1919 souãástí Dolního Rakouska a teprve na základû míro-v˘ch smluv po první svûtové válce pfiipadla k tehdej‰ímu âeskoslovensku.

Struktura druhého dílu encyklopedie zÛstává stejná jako v prvním díle. Kniha je rozdûlena do tfií hlavních ãástí. V první ãás-ti (následující kapitola) ãtenáfi nalezne orientaãní nástin regionálních forem a typÛ lidové architektury a osídlení v jiÏních âechách.Pro potfieby encyklopedie byly hlavní regionální oblasti pracovnû novû vymezeny tak, aby zohlednily kromû typu star‰í (zpra-vidla roubené) generace zástavby i mlad‰í ãasové vrstvy a také charakter osídlení a formy sídel.

Tato kapitola je pojata zámûrnû co nejstruãnûji, neboÈ k dispozici je bohat˘ v˘bûr souhrnné odborné literatury. DÛraz byl kla-den na popis souãasné podoby vesnic a lidové architektury, se kterou se ãtenáfi mÛÏe dodnes seznámit pfiímo v terénu. Krátkéúvodní statû jsou doplnûné kresbami charakteristick˘ch regionálních forem lidové architektury. Stejné kresby jsou pouÏity i v mapûna pfiední pfiedsádce. Kresby nezobrazují konkrétní stavby, jde v podstatû o ideální zobecnûní pfiíslu‰n˘ch regionálních znakÛlidové architektury.

Druhá (objemovû i obsahovû nejrozsáhlej‰í ãást) je vlastní encyklopedie památkovû hodnotn˘ch vesnic. Jednotlivá hesla pfied-staví v‰echny vesnické památkové rezervace a zóny, kromû takov˘ch, které nevykazují charakter vesnick˘ch sídel. Proto ãte-náfi ve druhém dílu nenalezne památkovou rezervaci Volary (leÏící na území historického mûsteãka) a pfiipravovanou památ-kovou zónu Zlatá Koruna. Dále jsou zafiazeny v‰echny navrhované vesnické památkové zóny a vybrané dal‰í památkovû hod-notné vesnice. Pozornost samozfiejmû nemohla b˘t vûnována v‰em vesnicím s dochovan˘m celkov˘m tradiãním rázem nebo lidovouarchitekturou, kter˘ch je aÏ dosud relativnû velké mnoÏství.

V˘bûr památkovû nechránûn˘ch vesnic je proto subjektivní. O památkov˘ch kvalitách vût‰iny zafiazen˘ch vesnic nemÛÏe b˘tsporu, neboÈ mnohé z nich splÀují kritéria památkov˘ch rezervací ãi zón. V nûkter˘ch oblastech „chud˘ch“ na lidovou archi-tekturu (Táborsko, Pelhfiimovsko, severní ãást Jindfiichohradecka) ov‰em dnes jiÏ Ïádná „nesporná“ vesnice neexistuje. Pfied-nost zde proto dostaly lokality s dochovan˘m celkov˘m tradiãním rázem pfied vesnicemi obsahujícími sice hodnotné souborynebo solitery lidové architektury, ale naru‰en˘mi novodob˘mi stavebními zásahy. V˘bûr byl koncipován tak, aby byly pokry-ty v‰echny charakteristické regiony, tedy aby na mapû pokud moÏno nezÛstávala „bílá místa“.

Kvalita a památková hodnota vesnic v jednotliv˘ch regionech samozfiejmû není zcela soumûfiitelná. Proto ãtenáfi v knize nalez-ne i takové vesnice z ãásteãnû naru‰en˘ch ãi na lidovou architekturu „chud˘ch“ regionÛ, které by v jin˘ch „bohat˘ch“ oblas-tech neobstály.

Jednotlivé lokality jsou v encyklopedické ãásti fiazeny abecednû. V záhlaví kaÏdého hesla jsou uvedeny základní identifikaãníúdaje – kraj, okres, obec a katastrální území (v textu zkrácenû jako katastr), dále poloha vzhledem k nejbliÏ‰ím mûstÛm (poãí-táno vÏdy od stfiedu mûsta), nadmofiská v˘‰ka a nakonec památková ochrana (v závorce je uvedeno datum vyhlá‰ení památko-vé rezervace, zóny ãi ochranného pásma). Tyto identifikaãní údaje by mûly pfiedejít moÏné zámûnû lokalit se stejn˘mi nebo podob-n˘mi jmény.


9


Vlastní hesla mají pokud moÏno ustálenou strukturu. V úvodu kaÏdého hesla je popis morfologie krajiny a terénu v okolí ves-nice. Následuje struãná historie lokality, zpracovaná na podkladû bûÏnû dostupn˘ch pramenÛ a publikací. Na tomto místû jetfieba uvést, Ïe názory jednotliv˘ch autorÛ na historick˘ v˘voj pfiíslu‰n˘ch lokalit se dosti ãasto li‰í. V na‰í publikaci jsem sesnaÏil pfiidrÏet nejpravdûpodobnûj‰í varianty. Nûkteré údaje jsou vzhledem k povaze historick˘ch pramenÛ pouze orientaãní.Napfiíklad v elaborátu berní ruly se objevují dvû kategorie – usazení hospodáfii (vãetnû „na Ïivnosti zkaÏen˘ch a pohofiel˘ch“),zatímco v druhé kategorii jsou usedlosti pusté, vãetnû pustin novû osazovan˘ch. Z toho vypl˘vá, Ïe v knize uvádûné rozli‰eníusedlostí na „osazené“ a „pusté“ je ponûkud schematické a relativní. Zkáza tfiicetileté války mohla b˘t ve skuteãnosti je‰tû vût-‰í, neÏ nám údaje berní ruly na první pohled ukazují.

Dal‰í ãást hesla je zpravidla vûnována popisu urbanistické struktury vesnice a jejího pÛdorysu. Následuje vûcn˘ popis nej-v˘znamnûj‰ích „slohov˘ch“ památek – kostelÛ a ostatních sakrálních staveb, feudálních sídel, hospodáfisk˘ch dvorÛ, ‰kol apod.Nejvût‰í pozornost je samozfiejmû vûnována lidové architektufie, které patfií dal‰í odstavce.

Tato ãást, která je obsahov˘m tûÏi‰tûm kaÏdého hesla i celé knihy, vznikala na podkladû autorov˘ch terénních sídelních prÛ-zkumÛ. Nûkteré nejznámûj‰í památky ãi soubory lidové architektury sice odborná literatura zaznamenává, fiada vesnic i jednotliv˘chstaveb se ale do na‰í literatury dostává vÛbec poprvé.

Poslední odstavce v závûru kaÏdého hesla hodnotí novodob˘ v˘voj vesnice, míru jejího urbanistického ãi architektonickéhonaru‰ení a upozorÀují na pfiípadnou památkovou ochranu.

U kaÏdého hesla je uvedeno datum, k nûmuÏ jsou informace obsaÏené v textu aktuální. PovaÏuji to za dÛleÏité vzhledem k tomu,Ïe v mnoha regionech dodnes zanikají hodnotné památky, a vzhled vesnic se tak kontinuálnû mûní. V posledních letech nao-pak do‰lo i k záchranû nûkter˘ch dlouhodobû ohroÏen˘ch staveb. Popisovan˘ stav vesnic i jednotliv˘ch památek proto dnes jiÏmÛÏe b˘t minulostí. Obecnû lze fiíci, Ïe terénní práce na druhém dílu této publikace vznikaly v rozmezí let 1997 aÏ 2003.

Ke kaÏdému heslu jsou pfiipojeny odkazy na pfiíslu‰nou literaturu, vãetnû nepublikovan˘ch stavebnû-historick˘ch prÛzku-mÛ. Úpln˘ seznam literatury ãtenáfi nalezne v závûru knihy. Uvedeny jsou pfiedev‰ím odkazy na literaturu, vûnovanou lidovéarchitektufie. Pokud je v pfiíslu‰né lokalitû v˘znamnûj‰í památka (kostel, tvrz, zámek apod.), je odkaz na literaturu k této památ-ce uveden jen v˘bûrovû. V seznamu literatury v závûru jednotliv˘ch hesel nejsou uvedeny odkazy na lexikony (místní jména,lexikony sídel, berní rula, tereziánsk˘ katastr ãesk˘), jejichÏ pouÏití se u vût‰iny lokalit pfiedpokládá automaticky.

Ke kaÏdému heslu je pfiipojena pfiekreslená mapa stabilního katastru, dokládající podobu sídla pfied novodob˘mi zmûnami.Jen ve zcela v˘jimeãn˘ch odÛvodnûn˘ch pfiípadech (@âerné Údolí) jsou pouÏity mapy mlad‰í, pfiípadnû kombinace mapov˘chmateriálÛ. Legenda zÛstává pro v‰echny mapy stejná, pokud není uvedeno jinak. âernû jsou oznaãeny stavby vybarvené v ori-ginálu ãervenû (tedy „nespalné“), ‰rafovanû jsou oznaãeny stavby vybarvené v originálu Ïlutû (tedy „spalné“), teãkovanû jsouoznaãeny vodní plochy. Autorem vût‰iny pfiekreslen˘ch map je ing. Vladimír Pe‰ta.

Nedílnou souãástí kaÏdého hesla je také fotografická dokumentace, která ãtenáfii nastíní celkovou podobu sídla i vybran˘chnejv˘znamnûj‰ích staveb. V‰echny fotografie jsou od autora této knihy, pokud není uvedeno jinak. KaÏdá fotografie je oznaãe-na datem pofiízení.

V tfietí závûreãné ãásti knihy jsou obsaÏeny pfiedev‰ím rÛzné doplÀkové tabulky. Je to pfiehled v˘voje územnû-správní pfiíslu‰nostiv‰ech lokalit, obsaÏen˘ch v hesláfii (novinkou oproti prvnímu dílu publikace jsou informace o pfiíslu‰nosti k tzv. politick˘m okre-sÛm a k feudálním panstvím, naopak vypu‰tûna byla informace o pfiíslu‰nosti k jednotliv˘m úfiadÛm v dobû nacistické okupace),dále seznam v‰ech vesnick˘ch památkov˘ch rezervací, zón a památkov˘ch ochrann˘ch pásem, pfiehled vybran˘ch dal‰ích hod-notn˘ch lokalit s památkami lidové architektury a urbanismu (které z kapacitních dÛvodÛ nemohly b˘t do knihy zafiazeny), pfie-hled mûst a mûsteãek (vãetnû dûlnick˘ ãtvrtí, lázní apod.) se soubory lidové architektury, pfiehled zpfiístupnûn˘ch památek lido-vé architektury, seznam hodnotn˘ch ohroÏen˘ch a nevyuÏit˘ch staveb a ãesko-nûmeck˘ a nûmecko-ãesk˘ slovníãek místníchjmen. Dále je pfiipojen orientaãní slovník ménû obvykl˘ch odborn˘ch v˘razÛ, seznam literatury a na závûr rejstfiík v‰ech loka-lit, obsaÏen˘ch ve druhém svazku.


10


LIDOVÁ ARCHITEKTURA A VENKOVSKÉ OSÍDLENÍ V JIŽNÍCH ČECHÁCH

Jihoãeské lidové architektufie byla v minulosti vûnována znaãná pozornost. Smyslem této publikace není suplovat existují-cí, po odborné stránce kvalitní literaturu. Proto se nebudu blíÏe vûnovat dispoziãnímu a prostorovému uspofiádání lidov˘ch sta-veb a interpretaci jejich v˘voje a omezím se na v˘ãet základních znakÛ. âtenáfie odkazuji na bûÏnû dostupnou literaturu, napfi.Lidové stavby od Jifiího ·kabrady, Jihoãeskou lidovou architekturu Jifiího ·kabrady a Svatopluka Vodûry, Lidovou architektu-ru (encyklopedii) od Václava Frolce a Josefa Vafieky a dal‰í.

Pozornost dosavadní literatury se v‰ak orientuje pfieváÏnû na star‰í ãasov˘ horizont lidové architektury. Mlad‰í stavby ze dru-hé poloviny 19. a první tfietiny 20. století na‰e literatura zpravidla zcela pomíjí. Pfiitom v mnoha oblastech (severní TfieboÀsko,Li‰ovsko, jihov˘chodní ·umava) je to právû architektura druhé poloviny 19. a první tfietiny 20. století, která urãuje vzhled ves-nic i celé sídelní krajiny. Z pohledu souãasné památkové péãe jiÏ tuto dfiíve opomíjenou architekturu hodnotíme jako v˘znam-nou stopu pfiirozeného v˘voje vesnick˘ch sídel.

Pro potfieby této publikace byly na základû souãasn˘ch poznatkÛ novû definovány regiony lidové architektury tak, aby bylazachycena a zohlednûna jak charakteristika osídlení, tak star‰í i novûj‰í ãasové vrstvy venkovské zástavby. Snad není nutné pfii-pomínat, Ïe pfiesné hranice mezi jednotliv˘mi regiony ve skuteãnosti neexistují. V prÛbûhu ãasu docházelo k vzájemnému ovliv-Àování, prolínání a kulturním pfiekryvÛm mezi sousedícími oblastmi i k posunu pomysln˘ch hranic mezi nimi. Vût‰ina z tûch-to regionÛ samozfiejmû nerespektuje souãasné administrativní hranice a zasahuje i do sousedních krajÛ.

SOBĚSLAVSKO-VESELSKÁ BLATA

Snad nejznámûj‰í oblast jiho-ãeské lidové architektury leÏína pomûrnû malém území,vymezeném mûsty Sobû-slav, Veselí nad LuÏnicía mûsteãkem DolníBukovsko. Krajinamá témûfi rovina-t˘ reliéf, zvolnase svaÏující dostfiední bezodto-ké pánve. Zde senachází vlastní„Blata“ (nûkdyzvaná Borko-vická blata),rozsáhlé ra‰eli-ni‰tû. Osídleníokolního mírnû vyv˘‰eného pásu umoÏnilo ve 13. století vybudování Blatské stoky, která odvodnila vlhkou mokfiinatou kraji-nu. Okolo vlastní pánve s ra‰elini‰ti postupnû vznikl vûnec nûkolika vesnic. Jejich jména ãasto poukazují na vlhké baÏinaté oko-lí – @Borkovice (od borky, tedy ra‰eliny), @Kleãaty (od kleãe), @Komárov (snad není nutné komentovat), @Zál‰í („Zaol‰ie“,ves za ol‰inami) a @ZáluÏí (ves za luhem).

Na kolonizaci Blat se podíleli páni z Hradce a snad i praÏ‰tí biskupové, ktefií vlastnili nedalek˘ T˘n nad Vltavou. Vût‰ina sídelv jádrové oblasti Blat se poprvé pfiipomíná aÏ ve 14. století. V˘jimkou jsou vesnice pfii vyv˘‰eném západním a severním okra-ji blatské pánve, které vznikaly jiÏ dfiíve. K nejmlad‰ím sídlÛm na Blatech patrnû patfií @ZáluÏí a @Kundratice.

PÛdorysy vût‰iny blatsk˘ch vesnic prozrazují jednorázové vrcholnû stfiedovûké lokace. Setkáváme se zde s pravideln˘mi obdél-níkov˘mi návesními prostory (@Drahotû‰ice, @Hartmanice, @Komárov, @Zál‰í) i s návsemi ováln˘mi (@MaÏice) ãi trojúhel-níkov˘mi (@Kleãaty, @Svinky). ¤ada sídel, zaloÏen˘ch ve vlhkém terénu, byla v minulosti v intravilánu doslova prostoupenavodními plochami (@Kleãaty, @Pelejovice).

Zástavba Sobûslavsko-veselsk˘ch blat byla dlouho dfievûná. Dodnes se zachovaly poslední roubené stodoly v @Komárovû,@Svinkách a @Vlastibofii. Star‰í generaci roubené architektury, jak ji známe z fotografií a popisÛ, tvofiily rozloÏité obílené domys jednodu‰e bednûn˘mi ‰títy a tûÏk˘mi do‰kov˘mi stfiechami. Nejstar‰ími zdûn˘mi stavbami na Blatech jsou s˘pky, které zdeov‰em nedosahují takového stáfií, jako v jin˘ch oblastech jiÏních âech. Nejstar‰í blatské s˘pky z doby pfied rokem 1800 se docho-valy v @MaÏicích, @Borkovicích a ve @Svinkách.

Skuteãn˘ rozkvût slavné zdûné blatské lidové architektury nastává aÏ v první tfietinû 19. století. Promûna rouben˘ch blatsk˘chvesnic na zdûné neprobíhala rovnomûrnû. Je pravdûpodobné, Ïe jednou z prvních zdûn˘ch vesnic byly @Borkovice, které se dodnes

LIDOVÁ ARCHITEKTURA

11


od ostatních vsí na Blatech li‰í nápadnû vy‰‰ím podílem klasicistní architektury. Z první poloviny 19. století pochází nûkoliks˘pek s jednodu‰e, ale velmi pÛvabnû tvarovan˘mi kfiídlov˘mi ‰títy (@Pelejovice, @Sedlíkovice, @Zál‰í).

Dne‰ní vzhled vût‰iny blatsk˘ch vesnic se ale zaãal utváfiet aÏ po polovinû 19. století a jejich promûna pokraãovala aÏ do poãát-ku 20. století. Oblíben˘mi dekorativními prvky ‰tukové v˘zdoby byly zejména pilastry (které ov‰em nic nepodpírají), vlysy z pro-tínajících se krouÏkÛ a oblouãkÛ a dále nejrÛznûj‰í lidové ornamenty (srdíãka, vûneãky, trojlístky a ãtyfilístky, kvûtináãe, stro-my Ïivota, kfiíÏky, monstrance a dal‰í).

V poslední tfietinû 19. století se na Blatech mûní forma dispozice usedlostí. Do té doby pfievaÏující trojboké dvory s domem,s˘pkou a bránou v ãele se postupnû uzavírají. Obytné stavení se s˘pkou propojuje podélnû orientované kfiídlo s prÛjezdem, celekpak sceluje jednotná stfiecha. Nejv˘znamnûj‰í pfiíklady podélnû orientovan˘ch usedlostí se dochovaly v @Kleãatech, @Zál‰ía @ZáluÏí.

Hlavní zásluhu na utvofiení specifického, nenapodobitelného „blatského slohu“ mají zednické rody ·ochÛ a PatákÛ.Franti‰ek ·och (1798–1867) pfii‰el ve 30. letech 19. století z Nuzic u Bechynû do Zál‰í, kde se usadil. Z BechyÀska patrnû taképfiinesl charakteristick˘ prvek pravoúhle zalamovan˘ch volut. Spolu se sv˘m synem Franti‰kem ·ochem (1828–74) vtiskl rázzejména vesnicím v jiÏní a stfiední ãásti Blat (@Komárov, @MaÏice, @Kleãaty, @Zál‰í). Zejména star‰í díla ·ochÛ se v porov-nání s pozdûj‰í blatskou architekturou vyznaãují umírnûností dekoru.

Nejznámûj‰ím zástupcem druhého zednického rodu byl Martin Paták (1816–89) z @Vlastibofie, syn Jana Patáka z @Nûdvûdic.PÛsobil kromû rodné Vlastibofie pfiedev‰ím v severní ãásti Blat (@Komárov, @Debrník, @Nedvûdice, @ZáluÏí). Jeho díla cha-rakterizuje nûkdy aÏ pfiemíra blatského ‰tukového dekoru. Jeho syn Jan Paták (1859–1943), ãinn˘ pfiedev‰ím v @Nedvûdicích,slavnou epochu zdûné blatské architektury zavr‰il.

Lidová architektura Sobûslavsko-veselsk˘ch blat se jiÏ dlouhou dobu tû‰í pfiízni památkové péãe. PfiestoÏe zdûj‰í vesnice muse-ly tak jako jiné ãekat na svou plo‰nou ochranu aÏ do roku 1995, byly i v dobû socialismu vesmûs citlivû udrÏované. Vût‰ina kla-sick˘ch blatsk˘ch vesnic se tak zachovala v témûfi intaktní a velmi pÛsobivé podobû, která v nûkter˘ch pfiípadech nemá dale-ko od ideálního stavu. Více naru‰eny byly vesnice v okrajov˘ch ãástech blatské pánve. Památkov˘mi rezervacemi byly prohlá‰enyvesnice @Kleãaty, @Komárov, @MaÏice, @Vlastibofi, @Zál‰í a @ZáluÏí, památkov˘mi zónami jsou @Nedvûdice a @Svinky.K ochranû formou památkové zóny jsou dále pfiipraveny @Borkovice, @Debrník, @Pelejovice a @Sedlíkovice.

SEVERNÍ TŘEBOŇSKO, LOMNICKO A LIŠOVSKO

Oblast severního TfieboÀska,Lomnicka a Li‰ovska leÏí v po-myslném trojúhelníku mezi mûs-ty âeské Budûjovice, TfieboÀ a Ve-selí nad LuÏnicí. Severní ãástregionu tvofií plochá zemûdûlskákrajina v okolí Dolního Bukovskaa ·evûtína (tvofiící nev˘razn˘ pfie-dûl mezi blatskou pánví a TfieboÀ-skem), jiÏní a v˘chodní ãást tvofiítfieboÀská rybniãní pánev a západ-ní ãást zvlnûná krajina v okolíLi‰ova.

Pomûrnû rozsáhlé a morfologicky rozmanité území má sloÏitûj‰í sídelní v˘voj. Obecnû lze fiíci, Ïe vyv˘‰ené polohy byly kolo-nizovány dfiíve, zatímco vlhké baÏinaté pánve byly osídleny teprve pozdûji po provedení nutn˘ch melioraãních úprav. V oblas-ti pfievládají lokaãní vesnice návesní (@Dynín, @Lhota, @LuÏnice, @Mazelov). V˘jimkou je nûkolik sídel s lineární lánovou struk-turou (HÛrky, mûsteãko Li‰ov). Velké zmûny sídelní sítû pfiinesla v˘stavba tfieboÀské rybniãní soustavy za RoÏmberkÛ v 15. a zejmé-na v 16. století. Nûkolik vesnic bylo zatopeno, jiné doznaly po vzniku rybníkÛ pÛdorysn˘ch zmûn (@Horusice, @Slovûnice).

O star‰í lidové architektufie regionu máme k dispozici jen minimum informací. Dlouho zde pfievaÏovala zástavba roubená, obdob-ného charakteru jako na Sobûslavsko-veselsk˘ch blatech. Jeden z posledních rouben˘ch domÛ doÏívá ve Velechvínû.

Pfiesto v regionu jiÏ v první tfietinû 19. století existovaly vesnice s pfievaÏující zdûnou zástavbou, o jejíÏ podobû ale mnoho neví-me. Star‰í generaci lidové architektury regionu ze druhé poloviny 19. století zastupují usedlosti buì s jednoduch˘mi kfiídlov˘mi‰títy (@LuÏnice), nebo s fale‰n˘mi atikov˘mi polopatry (@Bo‰ilec, @Lhota, @PonûdráÏka). Od severu do oblasti Lomnicka pro-nikají silné vlivy blatské architektury, takÏe v fiadû vesnic mÛÏeme nalézt jednoduché trojúhelníkové ‰títy doplnûné nahodileskládanou ornamentikou, pfievzatou z repertoáru blatsk˘ch zednick˘ch mistrÛ.

Pro vût‰inu vesnic v regionu (@Dynín, @Horusice, @Lhota, @Mazelov, @Slovûnice, @Vitín) je ov‰em typická relativnû mla-dá zástavba vesmûs aÏ z posledních dvou desetiletí 19. a prvních desetiletí 20. století (nejmlad‰í stavby pocházejí aÏ ze 40. let20. století). Charakteristické jsou domy a hospodáfiské stavby s trojúhelníkov˘mi ‰títy (nûkdy zalamovan˘mi), nasazen˘mi napÛdních nadezdívkách ãi polopatrech, probíhajících nûkdy jako atika i nad ohradní zdí s bránou. V detailech se kromû jin˘chhistorizujících slohÛ (zejména neorenesance) projevují také gotizující prvky, ovlivnûné nespornû architekturou schwarzenbersk˘chhospodáfisk˘ch staveb.


12


Tato mladá zdûná architektura se dodnes dochovala v relativnû velkém poãtu. Problémem je ov‰em nedostateãné povûdomío kvalitách a památkov˘ch hodnotách této zástavby. Památkovou rezervací je @Mazelov, památkov˘mi zónami @Bo‰ilec, @Dynín,@PonûdráÏka a @Vitín. K ochranû se dále pfiipravuje @Lhota u Dynína, @LuÏnice, @Pelejovice a @Sedlíkovice (dvû poslednûjmenované viz téÏ Sobûslavsko-veselská blata).

BECHYŇSKO A TÝNSKO

Terénní reliéf krajiny T˘nska a BechyÀskaurãují hluboko zafiíznutá údolí Vltavy a LuÏ-nice a jejich pfiítokÛ. Od blatské pánve jeBechyÀsko oddûleno rozlehl˘mi lesnat˘mikomplexy, které pfiecházejí i do ãlenité povl-tavské krajiny mezi T˘nem nad Vltavoua Hlubokou. Západní okraj regionu tvofiítáhlá návr‰í mezi vltavsk˘m údolím a sou-stavou pánví VodÀanska a Zbudovsk˘chblat. Tuto ãást dnes pohledovû ovládá novo-dobá dominanta jihoãeské krajiny – jadernáelektrárna Temelín.

Obû mûstská centra regionu – Bechynû aT˘n nad Vltavou – jsou sídly s velmi dlou-hou historií. T˘n byl tradiãnû statkem praÏ-sk˘ch biskupÛ, pozdûji arcibiskupÛ. Bechynûbyla od stfiedovûku v˘znamn˘m správnímcentrem, po nûmÏ se naz˘val jeden z nejvût‰ích ãesk˘ch krajÛ. Osídlení izolované enklávy BechyÀska a T˘nska je pomûrnû sta-rého, ãasto ranû stfiedovûkého pÛvodu a vázalo se vesmûs k obûma mûstsk˘m centrÛm. Od jihu pak do hlubok˘ch povltavsk˘chlesÛ pronikala kolonizace z Hlubocka.

PÛdorysy vesnic ãasto ukazují na stfiedovûké lokace. V zemûdûlské krajinû BechyÀska a T˘nska pfievaÏují velké pravidelnénávesní vesnice (@âern˘‰ovice, @Hodonice, @Koãín, @Rataje), ve zvlnûném terénu povltavsk˘ch lesÛ se objevují i sídla s nepra-videlnou strukturou.

Nejstar‰í dokumentované stavby, v regionu jiÏ velmi vzácné, jsou dfievûné. Roubené domy se dochovaly zpravidla v odlehlej-‰ích lokalitách na okraji lesních masivÛ (Dobronice, Hnûvkovice na levém bfiehu Vltavy, @Ponû‰ice), vzácnû jsou známé i rou-bené stodoly (@âern˘‰ovice).

K pfiezdívání vesnic na BechyÀsku a T˘nsku do‰lo o nûco dfiíve, neÏ na sousedních Sobûslavsko-veselsk˘ch blatech. Zdûnáarchitektura od 30. let 19. století opakovala pozdnû barokní a klasicistní formy. Typické jsou krásnû tvarované kfiídlové ‰títy.Na BechyÀsku se objevují ponûkud jednodu‰‰í tvary ‰títÛ ãasto s pravoúhle zalamovan˘mi volutami. Pro T˘nsko jsou charak-teristické ‰títy ãlenûné ‰irok˘mi ionsk˘mi pilastry, vrcholící drobn˘mi segmentov˘mi nástavci, se „zvadl˘mi“ volutami po stra-nách kfiídel (coÏ je typick˘ pozdnû barokní motiv). Vrchol zdej‰í zdûné architektury pfiichází v 50. letech 19. století. Okolo polo-viny 19. století pracoval na T˘nsku (napfi. v Purkarci) zednick˘ mistr Jan Hospodáfi z Hofiovic. Nejv˘znamnûj‰í památky klasickéhoobdobí lidové architektury BechyÀska a T˘nska se dochovaly v @BechyÀské Smolãi a @Hodonicích, na T˘nsku pak zejménav @Lí‰nici, Purkarci, Chlumci a Tfiitimi.

Nejmlad‰í generaci zdej‰í lidové architektury tvofií prosté domy s jednoduch˘mi eklektick˘mi ãi secesními fasádami. PrÛãelívrcholí jednoduch˘mi trojúhelníkov˘mi ‰títy (nûkdy zalamovan˘mi), nasazen˘mi obvykle na pÛdních nadezdívkách. Sv˘m vzhle-dem se blíÏí soudob˘m stavbám z oblasti severního TfieboÀska, Lomnicka a Li‰ovska, nebo nejmlad‰í generaci staveb ze Sobûslavsko-veselsk˘ch blat. Nejv˘znamnûj‰í soubory se dochovaly v @Dob‰icích a @PofieÏanech. V @BechyÀské Smolãi a v @âern˘‰ovicíchjsou zastoupeny i usedlosti podélnû orientované, typické pro sousedící Blata.

V oblasti T˘nska a BechyÀska se dodnes dochovala fiada jednotliv˘ch hodnotn˘ch staveb, ucelené soubory jsou ale vzácnûj-‰í. Vesnickou památkovou zónou je @BechyÀská Smoleã, k ochranû formou památkové zóny se pfiipravují @Hodonice, kterépfiedstavují bezesporu nejcennûj‰í vesnici na BechyÀsku. Na jiÏním okraji regionu je uvaÏovanou památkovou zónou @Vlkov,na západním okraji @Koãín (viz téÏ Zbudovská blata).

HLUBOCKÁ A ZBUDOVSKÁ BLATA

Druhá nejznámûj‰í oblast jihoãeské lidové architektury leÏí na dnû rovinaté vlhké pánve mezi tokem Vltavy na jihov˘chodûa nev˘razn˘m pfiedûlem rozvodí Vltavy a Otavy na severozápadû. Dno pánve odvodÀuje Soudn˘ potok (na hofiej‰ím toku zva-n˘ Netolick˘ potok ãi StruÏka) a Dehtáfisk˘ potok. Od stfiedovûku zde vznikaly poãetné rybníky a rybniãní soustavy. Nejvût‰ímrybníkem je Bezdrev u Zlivi (dnes druh˘ nejvût‰í v âechách), mezi dal‰í velké rybníky patfií napfi. Dehtáfi, Vole‰ek ãi Munick˘


13


rybník. Kulturnû patfií k oblasti Zbudov-sk˘ch blat i mírnû zvlnûná krajina meziT˘nem nad Vltavou a Hlubokou.

Krajina Zbudovsk˘ch a Hlubock˘chblat byla ve stfiedovûku majetkovû z vût-‰í ãástí svázána s hradem Hluboká, dal‰ívesnice patfiily téÏ k hradu PodûhÛsyu Netolic ãi k men‰ím feudálním statkÛm.PÛdorysy vût‰iny vesnic prozrazují vel-korysé jednorázové stfiedovûké lokace.Pfievládají rozlehlé obdélníkové návsi(@Koãín, Hlavatce, @Mahou‰, @Munice,@Zbudov, Zliv). Vzácnûji se objevujíi návesní lokace okrouhlé (@âeská Lhota,@Ole‰ník).

Star‰í dfievûnou zástavbu vesnic naHlubock˘ch a Zbudovsk˘ch blatech dnes,aÏ na naprosté v˘jimky (@Lékafiova Lhota,Malé Chrá‰Èany, Radomilice), neznáme. V regionu se v‰ak zachovalo nûkolik pomûrnû starobyle vyhlíÏejících kamenn˘ch s˘pek,v nûkter˘ch pfiípadech snad i pfiedbûlohorského stáfií, nebo alespoÀ ze druhé poloviny 17. a z prÛbûhu 18. století (@âeské Vrbné,@Munice, @Pi‰tín, @Plástovice, @Zbudov).

Podle map stabilního katastru je zfiejmé, Ïe jiÏ v první tfietinû 19. století v regionu pfievládala zdûná zástavba. Doba velkéhorozkvûtu zdûné architektury na Hlubock˘ch a Zbudovsk˘ch blatech spadá do 40.–60. let 19. století. Z rozboru dochovan˘ch sta-veb je zfietelnû patrné, Ïe zdánlivû homogenní oblast Blat se kulturnû rozpadá do dvou svébytn˘ch ãástí. Vût‰í a známûj‰í jsouzápadnûji poloÏená blata Zbudovská, pojmenovaná podle centrálního sídla – @Zbudova. Pro zdej‰í lidovou architekturu z dobyokolo poloviny 19. století jsou typické krásnû tvarované kfiídlové ‰títy, ãlenûné pilastry (ãasto pfiekvapivû ãist˘ch forem).Charakteristick˘m v˘zdobn˘m prvkem jsou voluty, „zavû‰ené“ na kfiídech ‰títÛ, dále pak iluzivní slepá balustráda, obvyklá ov‰emi jinde v jiÏních âechách (napfi. na Písecku). RovnûÏ prÛãelí svûtnic domÛ b˘vají ãasto ãlenûná v ãistû klasicistním duchu – typic-ká je pásová bosáÏ a okna v pÛlkruhovû zavr‰en˘ch nikách.

Autor zbudovsko-blatsk˘ch staveb je neznám˘. V @Mal˘ch Chrá‰Èanech byl ve druhé polovinû 19. století ãinn˘ jist˘ ·imonBrenner, kter˘ ov‰em vycházel z díla neznámého pfiedchÛdce. Je v‰ak zfiejmé, Ïe zednick˘ch mistrÛ muselo v oblasti pracovatnûkolik – kromû architektonicky ãist˘ch staveb (@Ole‰ník, @Plástovice, @Podefii‰tû, @Zbudov) nacházíme i objekty vyslove-nû lidov˘ch forem, v detailech ãerpajících z v˘‰e popsan˘ch „slohov˘ch“ pfiedloh. Díla stylovû ãistá tak nacházíme ãasto v jed-né vesnici se stavbami vyslovenû rustikálními.

Nejv˘znamnûj‰í soubory se kromû @Zbudova dochovaly v @Plástovicích, @Mal˘ch Chrá‰Èanech, @Vlhlavech, @Mahou‰i,@Pi‰tínû a @Ole‰níku. Na pomyslném rozhraní s regionem Hlubock˘ch blat leÏí @Munice, na pomezí s nûmecky mluvícím regi-onem podhÛfií Blanského lesa @Rado‰ovice. Ohlasy architektury Zbudovsk˘ch blat, kterou mÛÏeme právem povaÏovat za jed-nu z nejkrásnûj‰ích forem jihoãeské lidové kultury, nacházíme i v pomûrnû vzdálen˘ch vesnicích. Okrajovou polohou roz‰ífie-ní na západû je @Podefii‰tû u Netolic, na jihu @Rado‰ovice a @Zábofií (viz téÏ podhÛfií Blanského lesa) a na v˘chodû dokonceaÏ @Zaliny v Doudlebsku a snad i @StfiíÏov.

Men‰í rozsahem jsou blata Hlubocká, rozloÏená v rovinû vltavské nivy mezi âesk˘mi Budûjovicemi na jihu a v˘raznou terén-ní hranou s Hlubokou na levém bfiehu a Hosínem na pravém bfiehu Vltavy. PrÛãelí zdej‰ích usedlostí charakterizují vût‰inoukulisovité ‰títy, doplnûné nûkdy volnû skládanou plo‰nou v˘zdobou (jindy zcela holé). Voluty b˘vají ãasto stáãené do pomûr-nû ‰irok˘ch spirál.

Nejv˘znamnûj‰ími soubory lidové architektury na Hlubock˘ch blatech jsou @Bavorovice a @Opatovice a na styku s blatyZbudovsk˘mi jiÏ zmiÀované @Munice. Ohlasy zdej‰í lidové architektury nalezneme téÏ na v˘chodním okraji âeskobudûjovicképánve (Úsilné). Autora vût‰iny staveb opût neznáme, s v˘jimkou nûkolika usedlostí v @Opatovicích, které jsou dílem MatûjeCívky z Hluboké.

Vliv silné tradice klasického období zdej‰í lidové architektury nedokázaly pfievrstvit ani mlad‰í stylové vlny. Ve druhé polo-vinû 19. století a na poãátku 20. století se i na Hlubock˘ch a vzácnûji i na Zbudovsk˘ch blatech objevují stavby podélnû orien-tované, ãasto se zdoben˘mi eklektick˘mi fasádami a zdÛraznûn˘mi ‰títky nad vjezdy (@Bavorovice, Dubenec, @Podefii‰tû).

Na Hlubock˘ch i Zbudovsk˘ch blatech se dodnes dochovalo velké mnoÏství hodnotn˘ch lidov˘ch staveb, ãasto v ucelen˘chsouborech. Vesnick˘mi památkov˘mi rezervacemi byly prohlá‰ené @Malé Chrá‰Èany a @Plástovice, památkov˘mi zónami jsou@Bfiehov (viz téÏ podhÛfií Blanského lesa), @Mahou‰, @Zbudov a @Zvûfietice na Zbudovsk˘ch blatech a @Bavorovice, @Municea @Opatovice na Hlubock˘ch blatech. K ochranû formou památkové zóny jsou uvaÏovány @Dívãice, @Koãín (viz téÏ T˘nsko),@Libív a @Záblatíãko (na hranici s VodÀanskem).


14


BLANSKÝ LES A PODHŮŘÍ

Nevelké pohofií, oddûlené od nava-zující ·umavy hlubok˘mi údolímiChval‰inského potoka a StruÏky(Netolického potoka), je tvofieno dvû-ma hlavními rovnobûÏn˘mi hfiebenya ‰irokou stfiední kotlinou. Vy‰‰ía rozlehlej‰í je hlavní jiÏní hfiebens nejvy‰‰í horou KleÈ, na v˘chodûspadající do hluboko zafiíznutéhokaÀonu Vltavy.

Severní pfiedhÛfií, plynule nava-zující na sousední @Zbudovská bla-ta, bylo kolonizováno patrnû v prÛ-bûhu 13. století. PÛvodnû zemûpan-sk˘ majetek se brzy dostal do rukouklá‰tera ve Vy‰‰ím Brodû, kter˘ zdebyl vrchností aÏ do konce feudalis-mu. âesk˘ region se ponûmãil v prÛbûhu 16. a 17. století. AÏ do konce druhé svûtové války se zde pak udrÏel prostorovû nevel-k˘, ostfie ohraniãen˘ nûmeck˘ jazykov˘ ostrov.

Region na západním úpatí Blanského lesa jiÏnû od Netolic byl aÏ do poloviny 13. století rovnûÏ zemûpansk˘m majetkem, potépfie‰el pod správu zlatokorunského klá‰tera. Vnitfiní kotlina Blanského lesa prodûlala pomûrnû sloÏit˘ historick˘ v˘voj.Kolonizována snad mohla b˘t pány z KfiemÏe erbu stfiely, ov‰em pozdûji území uchvátili RoÏmberkové.

Vût‰ina vesnic v podhÛfií Blanského lesa patfií mezi vrcholnû stfiedovûká kolonizaãní sídla. Velmi ãasto mají rozlehlé obdél-níkové návsi (@Hola‰ovice, @Lipanovice, @Rado‰ovice, @Roj‰ín, @Smûdeãek, Vrábãe, @Zábofií). Objevují se téÏ sídla s ovál-n˘mi návesními prostory a záhumenicovou pluÏinou (KfiemÏe).

Národopisnû mÛÏeme podhÛfií Blanského lesa rozdûlit do tfií vcelku svébytn˘ch mikroregionÛ. Prvním a nejznámûj‰ím je sever-ní a západní podhÛfií Blanského lesa pfii úpatí severního hfiebene, které b˘vá ãasto zcela mylnû a nesprávnû spojováno s bez-prostfiednû navazujícími Zbudovsk˘mi blaty. Obû oblasti ale byly kulturnû svébytné, oddûlené pomyslnou národnostní hrani-cí, i kdyÏ vzájemné ovlivÀování tûchto regionÛ nelze popfiít.

Star‰í roubená zástavba vesnic se na severním podhÛfií dnes jiÏ nevyskytuje, dochovalo se zde v‰ak nûkolik archaicky vyhlí-Ïejících kamenn˘ch s˘pek (@Hola‰ovice). Dne‰ní vzhled vût‰inû vesnic vtiskla aÏ mohutná vlna pfiestaveb od 30. let 19. sto-letí aÏ po zaãátek 20. století. Vrcholn˘m obdobím zdûj‰í známé lidové architektury pak byla zejména 60. léta 19. století. Typick˘mirysy zdej‰ích usedlostí byly velmi ‰iroké, obvykle zcela ploché kfiídlové (pozdûji téÏ trojúhelníkové) ‰títy. ·tuková v˘zdoba jezcela nahodilá, tvofiená jednotliv˘mi ornamenty (kvûtináãe, stromy Ïivota, vûneãky, monogramy apod.), volnû rozmístûn˘mi v plo-‰e ‰títÛ.

V pozdûj‰ím období druhé poloviny 19. století a poãátku 20. století i zde dochází k uzavírání usedlostí do ãtyfiboké podoby,pfiípadnû k vyzdviÏení obytn˘ch staveb do patra (@Rado‰ovice, @Zábofií). Nejv˘znamnûj‰ími soubory lidové architektury jsou@Dobãice, @Hola‰ovice, @Lipanovice, @Zábofií a národnostnû smí‰ené @Rado‰ovice (pfii styku s oblastí Zbudovsk˘ch blat).

Ménû známé jsou ãeské vesnice na severov˘chodním podhÛfií Blanského lesa. Na svazích je roztrou‰ena fiada osamûl˘ch used-lostí – „jednot“ (@Habfií). Zástavba je vesmûs v˘razovû stfiídmá. Jen vzácnûji se objevují jednoduché kfiídlové ‰títy, odráÏejícívliv navazujících regionÛ (@Bfiehov, Kvítkovice, @Lipí).

Druh˘m pozoruhodn˘m regionem je oblast na západním úpatí pohofií, tvofiená hlubokou kotlinou Netolického potoka (StruÏky).Tato kotlina oddûluje Blansk˘ les od ·umavy (Prachatické vrchoviny). Celá oblast, leÏící na pomyslné kulturní kfiiÏovatce, bylanárodnostnû smí‰ená. Zatímco @Vodice a @Tfie‰Àov˘ Újezdec byly vesnicemi s ãeskou vût‰inou, sousední @Smûdeãek mûl oby-vatelstvo nûmecké a @Dolní Chrá‰Èany byly národnostnû smí‰ené. Na celkovém vzhledu zástavby se to ale prakticky neprojevuje.

Dnes zde pfievaÏují velmi mohutné usedlosti, vût‰inou z doby okolo poloviny 19. století, s patrov˘mi domy buì v ãelní val-bové orientaci, nebo podélnû orientovan˘mi. Ojedinûle jsou ale zastoupeny i domy pfiízemní, s kfiídlov˘mi ‰títy. Zatímco for-ma uzavfien˘ch troj- a ãtyfibok˘ch usedlostí s patrov˘mi domy je bezpochyby ovlivnûná „vierkanty“ z oblasti horního Povltavía âeskokrumlovska, dekor na fasádách i forma kfiídlov˘ch ‰títÛ je nespornû ovlivnûna architekturou severního podhÛfií Blanskéholesa. Typick˘m v˘zdobn˘m prvkem jsou pásové fiímsy s „esíãkov˘m“ vlysem, dále „penízkové“ ‰ambrány okolo oken a dal‰íprvky.

Nejv˘znamnûj‰ími soubory lidové architektury jsou zde @Vodice a @Tfie‰Àov˘ Újezdec, fiada hodnotn˘ch staveb se docho-vala i ve @Smûdeãku, @Dolních a Horních Chrá‰Èanech i pfiímo v mûstském centru mikroregionu – ve Lhenicích.

Tfietí oblastí je pfieváÏnû ãeská vnitfiní kotlina Blanského lesa. Kromû nûkolika archaick˘ch s˘pek pochází pfievaÏující zástav-ba aÏ z 19. století. Charakteristick˘m rysem je prolínání forem – od jihu sem z jihov˘chodní ·umavy a jiÏního podhÛfií Blanskéholesa zasahují velké patrové ãtyfiboké dvorce – „vierkanty“ (@Mfiíã, @Roj‰ín), od severu a severov˘chodu kulisovité kfiídlové ‰tí-ty s plo‰nou ‰tukovou v˘zdobou (@Roj‰ín, Stupná).

V celé oblasti Blanského lesa se dodnes dochovaly velmi hodnotné ucelené soubory lidové architektury. Památkov˘mi rezer-vacemi jsou @Hola‰ovice, @Vodice a @Zábofií, památkov˘mi zónami @Bfiehov (viz téÏ Zbudovská blata), @Dobãice, @Lipanovice


15


a @Tfie‰Àov˘ Újezdec. K ochranû formou vesnické památkové zóny je navrÏen @Roj‰ín, bezesporu nejhodnotnûj‰í vesnice vnitfi-ní kotliny Blanského lesa.

VODŇANSKO A PROTIVÍNSKO

PÛvabn˘, rovinat˘ aÏmírnû zvlnûn˘ kraj, od-vodÀovan˘ Blanicí a její-mi pfiítoky, má charakter‰iroké kotliny, po obvo-du lemované pomûrnûv˘razn˘mi pfiedûly. Naseverov˘chodû a v˘cho-dû jsou to Písecké hory,na severozápadû lesnatépásmo mezi Pískem a Ba-vorovem a na jihu masivSvobodné hory a Lomce.Pouze na jihov˘chodnístranû kotlina plynule navazuje na Zbudovská blata. Na dnû kotliny vznikla v minulosti fiada rybníkÛ.

V raném stfiedovûku byla ãást tohoto území v rukou církevní vrchnosti, urãit˘ v˘znam mûlo zaloÏení pfiemyslovského hraduv Protivínû a lokace mûsta VodÀan. DÛleÏit˘m historick˘m mezníkem bylo téÏ oddûlení protivínského panství od Hluboké v 16.století. Vût‰ina sídel je v dne‰ní podobû vrcholnû stfiedovûkého pÛvodu, i kdyÏ ãasto s nepfiímou návazností na star‰í osídlení.Pomûrnû ãasté jsou rozlehlé pravidelné lokaãní návsi obdélníkového tvaru (@Krã, @Kfitûtice, @Maletice, @Radãice, Îìár).

Obdobnû jako i v jin˘ch ãástech jiÏních âech nalezneme i na VodÀansku a Protivínsku nûkolik archaick˘ch kamenn˘ch s˘pek(@Krã). Ojedinûle se dodnes v okolí Protivína a VodÀan zachovalo i nûkolik rouben˘ch staveb, ãasto dosti archaického vzhle-du (sruby z kuláãÛ v koÏichu, dfiíve s valbov˘mi stfiechami). Za v‰echny uveìme roubené domy ve @Chvaleticích, @Maleticíchãi Milenovicích.

Dne‰ní vzhled vût‰iny vesnic je ale urãován pfiedev‰ím dvûma v˘razn˘mi etapami v 19. století. První vlna pfiestaveb probûh-la ve 30.–50. letech 19. století, tedy ponûkud dfiíve, neÏ jinde v jiÏních âechách. Charateristick˘m rysem domÛ i s˘pek jsou krás-nû tvarované kfiídlové ‰títy, ãasto v˘raznû konturované, se zvednut˘mi okraji kfiídel. Plochy tûchto ‰títÛ jsou buì bez v˘zdoby,nebo je dekor jen velmi stfiídm˘. Nejzajímavûj‰í pfiíklady se dochovaly v @Budiãovicích, Drahonicích, @Chvaleticích,@Kloubu, @Kfitûticích, @Radãicích, RaÏicích ãi @Skálách. Ménû ãasto jsou zastoupeny i jinde v ‰ir‰ím okolí Písku bûÏné stav-by klasicistní (@Budiãovice).

Druhá v˘znamná etapa, která mnohde pfievrstvila star‰í podobu vesnic, probûhla v posledních desetiletích 19. a v prvních dese-tiletích 20. století. Vût‰ina usedlostí byla upravena do podoby mimofiádnû rozlehl˘ch uzavfien˘ch dvorÛ, v ãele s neobvykle dlou-h˘mi podéln˘mi kfiídly, obsahujícími obytné i hospodáfiské jednotky a prÛjezd. Vzhled fasád se promûÀoval v souvislosti s dobo-v˘m architektonick˘m názorem. Tyto usedlosti na sebe zpravidla navazují, takÏe vytváfiejí souvislé, dlouhé fiady. Ucelené sou-bory se dodnes dochovaly napfi. ve @Chvaleticích, @Kloubu, @Krãi, Lidmovicích, @Maleticích, @Radãicích, @Záblatíãku, Zábofiía Îìáru.

¤ada vesnic na VodÀansku a Protivínsku si dodnes uchovala vcelku nenaru‰en˘ ráz a zasluhovala by plo‰nou ochranu.Památkov˘mi zónami jsou ov‰em pouze @Budiãovice, @Kloub a @Kfitûtice, k ochranû formou památkové zóny se pfiipravuje@Záblatíãko (viz téÏ Zbudovská blata). JiÏnû od VodÀan je vyhlá‰ena krajinná památková zóna Libûjovicko-Lomecko. Zcela stra-nou zájmu stojí zatím velmi hodnotné vesnice @Chvaletice a @Maletice.

PODŠUMAVÍ

âlenité, ‰iroké pásmo ‰umavského podhÛfií lemuje jiÏní stranu rovinatého Pootaví. Prakticky celé rozlehlé území si dodnesuchovalo nenaru‰en˘ ráz jihoãeské kulturní krajiny, s vyváÏenou harmonickou skladbou pfiírodních a civilizaãních sloÏek.

Pfiirozen˘mi historick˘mi centry regionu jsou mûsteãka Volynû, Husinec, Vlachovo Bfiezí a Bavorov. Stfiedovûká kolonizacepostupovala do vy‰‰ích poloh z podhÛfií vût‰inou podle proudu fiek a potokÛ (ãasto zlatonosn˘ch) a podle hlavních komuni-kací, spojujících vnitrozemí âech s pfiilehl˘m Bavorskem. Historicky nejv˘znamnûj‰í lokalitou je Volynû, ve stfiedovûku sídloVolyÀského dûkanátu a tradiãní zemûpansk˘ majetek. Pozdûji Volynû pfie‰la do rukou církevních, okolní vesnice ale zÛstaly v rukoukrálovny. Dal‰ím ohniskem kolonizace byl Bavorov, zaloÏen˘ mocn˘m rodem BavorÛ ze Strakonic. Po vymfiení BavorÛ získa-li celé území RoÏmberkové.

¤ada vesnic má vrcholnû stfiedovûk˘ lokaãní pÛdorys (@Hracholusky, @Vitûjovice, @Milejovice), i kdyÏ vût‰inou deformo-van˘ ãasto velmi ãlenit˘m terénem. V podhorsk˘ch oblastech se objevují vût‰inou men‰í sídla s trojúhelníkov˘mi, ováln˘mi ãi


16


nepravideln˘mi návesními prostory(@Jifietice, @Nahofiany), pfiípadnûi s ulicovit˘mi návsemi (@MiloÀo-vice, @Zechovice).

Doklady velmi archaické zástavbyse dochovaly v nûkolika vesnicích naPrachaticku. Mezi nimi vynikají @Vi-tûjovice, odkud je doloÏeno nûkolik‰p˘charov˘ch domÛ s rouben˘misvûtnicemi a kamenn˘mi s˘pkami.DÛm ãp. 4 byl nedávno dendrochro-nologicky datován na konec 15. sto-letí, v souãasné dobû je tedy na‰ímnejstar‰ím znám˘m vesnick˘m rou-ben˘m domem. Nûkolik archaick˘chs˘pek a ‰p˘charov˘ch domÛ dosudneurãeného stáfií se dochovalo ta-ké v @Hracholuskách, @LaÏi‰ti, @Li-botyni, @Trhonínû (viz téÏ Podlesí)a ojedinûle i v dal‰ích vesnicích.

Pod‰umaví je ale známé pfiedev‰ím díky své jedineãné zdûné lidové architektufie z doby okolo poloviny 19. století. Díky pÛsob-nosti jednotliv˘ch, vesmûs anonymních zednick˘ch mistrÛ, mÛÏeme vysledovat nûkolik územních okruhÛ. Bezpochyby nej-známûj‰ím a nejv˘znamnûj‰ím mikroregionem je VolyÀsko.

Domy i s˘pky na VolyÀsku mají vût‰inou krásnû tvarované kfiídlové ‰títy, ãlenûné renesanãním zpÛsobem horizontálnû i ver-tikálnû na jednotlivá pole. Charakteristick˘m v˘zdobn˘m prvkem star‰í generace staveb jsou pravoúhlé niky ve ‰títech s vlo-Ïen˘mi „baÀat˘mi“ sloupky ãi polosloupky. S tímto prvkem se setkáváme napfiíklad v @âernûticích, Ni‰ovicích ãi @Zechovicích.Okolo 60. let 19. století se zde objevují obdobnû ãlenûné ‰títy, ov‰em s jemnûj‰í v˘zdobou. Obvykl˘m prvkem b˘vá kartu‰, urãe-ná pro obraz svûtce (@âernûtice, Litochovice, @Nûmûtice, @Pfiechovice, Tvrzice ãi @Zechovice).

V podhorsk˘ch a horsk˘ch oblastech se rovnûÏ objevují kfiídlové ‰títy, ov‰em jejich pojetí je podstatnû stfiídmûj‰í. âasto majíjednodu‰e konturované obrysy, plocha je buì bez v˘zdoby (@Nahofiany, @LaÏi‰tû), nebo jen jednodu‰e ãlenûná (@Hracholusky,@Vitûjovice).

Nejpozoruhodnûj‰í je ale bezesporu tvorba Jakuba Bursy (1813–84), na‰eho nejznámûj‰ího lidového zednického mistra, pÛso-bícího v okolí Volynû a Vlachova Bfiezí. Bursa navázal na neznámého star‰ího pfiedchÛdce (snad svého otce?), jehoÏ dílem jenapfi. hospoda v @MiloÀovicích. Bursova architektura je nezamûnitelná díky nûkolika charakteristick˘m znakÛm. Obvykle pou-Ïíval kfiídlové ‰títy s volutami po stranách, dosti neobratnû stáãen˘mi. Velmi ãast˘m motivem jsou také rÛzné nápisy na ‰títech,obsahující poÏehnání ãi popisující okolnosti v˘stavby domu a dále voln˘ ‰tukov˘ dekor, vãetnû naivní figurální v˘zdoby, nástro-jÛ Kristova umuãení apod. Bursova díla nalezneme napfi. v @Bu‰anovicích, @âepfiovicích, @Dvorech, @Jifieticích, @Libotyni,Pfiedslavicích, Radhosticích a Tvrzicích.

V oblasti Pod‰umaví se dodnes dochovaly velmi v˘znamné a ucelené soubory lidové architektury, a to jak star‰í roubené, takmlad‰í zdûné. Památkovou rezervací jsou @Nahofiany, památkov˘mi zónami @Jifietice, @Kojeãín, @LaÏi‰tû, @Libotynûa @Zechovice, k ochranû formou památkové zóny jsou navrÏeny @Milejovice a @Pfiechovice.

PRÁCHEŇSKO (POOTAVÍ)Historick˘ PrácheÀ-

sk˘ kraj, nazvan˘ pod-le hradu PrácheÀ u Ho-raÏìovic, sahal od ba-vorsk˘ch hranic aÏ té-mûfi k Pfiíbrami. Prona‰i potfiebu jsme jakoPrácheÀsko oznaãili‰ir‰í oblast Pootavív úseku mezi HoraÏ-ìovicemi (viz III. dílencyklopedie) a Pís-kem. Nad Strakonicemimá krajina charak-ter témûfi bezlesé


17


pahorkatiny, prostoupené ãetn˘mi rybníky a hol˘mi kamenit˘mi vrcholky. JiÏní svahy údolí Otavy zároveÀ ohraniãují prvnípodhorská pásma ·umavy. Pod Strakonicemi aÏ témûfi k Písku Otava protéká ‰irokou vlhkou rovinatou nivou.

Západní ãást území v okolí Strakonic byla ve stfiedovûku pod siln˘m vlivem strakonické johanitské komendy, která se v˘znam-nû podílela na kolonizaci Pootaví. ¤ada vesnic prozrazuje stfiedovûké lokace. PfievaÏují sídla návesní, i kdyÏ velké pravidelnénávsi jsou spí‰e vzácností (@Putim, @Rado‰ovice). âastûji se objevují návsi trojúhelníkové, vfietenovité, ulicovité i nepravidelné(@âejetice, @DrouÏetice, @Modle‰ovice, @Mnichov, @Stfielskoho‰tická Lhota).

PrácheÀsko si dodnes uchovalo velmi svéráznou, archaicky vyhlíÏející zdûnou architekturu. Star‰í roubená zástavba je vel-mi vzácná (@âerníkov), fiada dne‰ních zdûn˘ch staveb ale mÛÏe mít obezdûná dfievûná jádra (@Stfielskoho‰tická Lhota). V oblas-ti se dochovalo nûkolik archaick˘ch, dosud pfiesnûji nedatovan˘ch kamenn˘ch s˘pek, se ‰tûrbinovit˘mi vûtracími otvory. ¤adaz nich je vybavena typick˘mi ‰íjemi nad vstupy. Vysoké strmé ‰títy, starobylé konstrukãní prvky krovÛ i dal‰í detaily umoÏÀujídataci nûkter˘ch s˘pek jiÏ do období pozdního stfiedovûku (@Mnichov, @Modle‰ovice, @Putim, @Rado‰ovice).

Mlad‰í zdûná zástavba je v˘razovû zcela prostá aÏ strohá. Domy mají bezozdobná hladká prÛãelí a trojúhelníkové ‰títy, cha-rakteristick˘m rysem jsou okénka vloÏená do hlubok˘ch segmentovû zaklenut˘ch nik (ãasto je ve ‰títové stûnû jen jediné okno).Nejv˘znamnûj‰ími soubory lidové architektury PrácheÀska jsou @âejetice, @Klínovice, @Mnichov, @Únice a zejména@Stfielskoho‰tická Lhota. Objevují se i stavby s kfiídlov˘mi ‰títy, vÏdy ov‰em stfiídm˘mi (@Makarov, @Stfielskoho‰tická Lhota).Pouze v bezprostfiedním okolí Strakonic jsou ãastûj‰í stavby se zdoben˘mi kfiídlov˘mi ‰títy, ãast˘m motivem jsou pfiesnû stá-ãené voluty ãi slepé arkády, vepsané do plochy ‰títÛ (@DrouÏetice, Hradec, @Modle‰ovice, @Rado‰ovice).

Nejmlad‰í generaci venkovské architektury tvofií velké podélnû orientované usedlosti, obdobné jako v navazující oblasti VodÀan-ska (@Putim, @Kestfiany). Na celkovém vzhledu vesnic se ale v pfiípadû PrácheÀska zcela neodmyslitelnû podílejí také lapidárníhmoty nabílen˘ch kamenn˘ch hospodáfisk˘ch staveb a kamenné ohradní zdi (nûkdy dosud s drnovan˘mi korunami), vytváfie-jících nenapodobitelnû malebná zákoutí (@Stfielskoho‰tická Lhota).

PfiestoÏe lidová architektura se v Pootaví dosud zachovala v ucelen˘ch souborech, památkovou zónou byla vyhlá‰ena zatímjen @Putim (viz téÏ Písecko). K ochranû jsou dále vybrány vesnice @Dobev, @DrouÏetice, @Kestfiany a @Nové Kestfiany, @Modle-‰ovice a @·tekeÀ, v minulosti se uvaÏovalo i o Únicích.

PÍSECKO, ČIMELICKO A BLATENSKO

Rozsáhl˘ kulturní regionv severov˘chodní ãásti Jihoães-kého kraje charakterizuje mír-nû zvlnûn˘ terénní reliéf s ãet-n˘mi vodními toky, rybníkya lesy. Na v˘chodní stranû jejmÛÏeme rámcovû vymezit hlu-boko zafiíznut˘m, v minulostitémûfi neprostupn˘m údolímVltavy, lemovan˘m rozlehl˘milesními masivy. Na severu ten-to národopisn˘ region pfiekra-ãuje hranice kraje a sousedís oblastí Bfieznicka a RoÏmi-tálska (viz I. díl encyklope-die), s velmi podobnou zástav-bou. Na jihu se pak v okolí Písku st˘ká s prácheÀsk˘m Pootavím a s Protivínskem.

PfiestoÏe fiada sídel je ranû stfiedovûkého pÛvodu, hlavní struktura osídlení se zformovala aÏ bûhem vrcholnû stfiedovûké kolo-nizace a emfyteutické reformy. Pro rozvoj a uspofiádání osídlení mûlo velk˘ v˘znam zaloÏení královského mûsta Písku a hra-du Zvíkova, pozdûji patfiila podstatná ãást Povltaví k Orlíku.

RovnûÏ v ‰ir‰ím okolí Písku se dochovaly pozoruhodné doklady nároãné starobylé zdûné architektury. Prvofiadé místo mezinimi zaujímají archaické renesanãní s˘pky v @Putimi (viz téÏ PrácheÀsko) a v blízk˘ch @Smrkovicích, ze vzdálenûj‰ích loka-lit pak u ml˘na ve @Velké Turné. V lesnat˘ch oblastech Povltaví se dodnes zachovala fiada rouben˘ch objektÛ, ãasto rovnûÏ vel-mi archaick˘ch forem (i kdyÏ jejich fyzické stáfií nemusí b˘t pfiíli‰ velké). Nejv˘znamnûj‰ími soubory roubené architektury jsouHorní @Ostrovec a @VarvaÏov (lokalita U mostu), hodnotné stavby se dochovaly i ve Smetanovû Lhotû ãi @Zbonínû.

Pro cel˘ region je ov‰em typická pfiedev‰ím klasicistní architektura, která dodnes velmi v˘raznû urãuje vzhled cel˘ch vesnicmezi Pfiíbramí na severu a Pískem na jihu, mezi Blatnou na západû a údolím Vltavy na v˘chodû. Nejnároãnûj‰í podoby nab˘-vá lidová klasicistní architektura v klínu na soutoku Vltavy a Otavy a v nejbliÏ‰ím okolí Písku. V této oblasti pracoval zednic-k˘ mistr Jan Panovec z Vrcovic (1841–1918). Domy i s˘pky mívají buì pro venkovsk˘ klasicismus typické polovalbové stfiechy(Dobe‰ice, @Oslov, @Tukleky, @Záhofií), nebo jednoduché kfiídlové ‰títy (@Chlaponice, @Kra‰ovice, @Pamûtice, @Vojníkov).Charakteristick˘m v˘zdobn˘m prvkem je slepá balustráda (@Kra‰ovice), vûtrací okénka ve ‰títech mají ãasto podobu ploché-ho segmentového oblouku (srpku).


18


Velmi specifická je také klasicistní a empírová zástavba v okolí Blatné a Sedlice. Kromû bûÏn˘ch domÛ s typick˘mi polovalbov˘mistfiechami (@Pa‰tiky, @Drahenick˘ Málkov) nebo s jednoduch˘mi kfiídlov˘mi ‰títy se zde setkáváme i se zajímav˘mi atikov˘-mi ‰títy, ovlivnûn˘mi nespornû empírovou architekturou v obou mûstsk˘ch centrech – Blatné a Sedlici (@Pacelice, @Velká Turná).

Klasicistní architektura v severní ãásti regionu (âimelicko, Miroticko, Mirovicko) proniká na venkov vesmûs aÏ ve druhé polo-vinû 19. století, jiÏ v ustálené, témûfi kánonické podobû (domy s jednodu‰e ãlenûn˘mi fasádami a lichobûÏníkov˘mi ‰títy). Najejí plo‰né roz‰ífiení mûla nesporn˘ vliv „oficiální“ vrchnostenská architektura, která se ‰ífiila zejména z âimelic a Orlíka (resp.z mûstského centra orlického panství – Starého Sedla). Silná tradice této klasicistní a postklasicistní architektury zde pfieÏívávelmi dlouho (v podstatû aÏ do 20. let 20. století), tedy je‰tû v dobû, kdy v ostatních ãástech âech jiÏ dávno pfievládly historis-my a charakteristick˘ „nádraÏní styl“. Nejv˘znamnûj‰ími celky této architektury jsou vesnice @Bofiice, @Luãkovice, @Ostroveca @VarvaÏov, na Blatensku pak @Buzice a @Drahenick˘ Málkov. ¤ada lidov˘ch staveb se ale dochovala i v dal‰ích vesnicích.

V celé obasti jsou dosud velmi poãetné a kvalitní soubory lidové architektury. Památkov˘mi zónami jsou vesnice @Kra‰ovice,@Putim (viz téÏ PrácheÀsko), @Smrkovice, @Tukleky a @VarvaÏov, k ochranû jsou navrÏeny @Bofiice, @Dobev (viz téÏ PrácheÀsko),@Chfie‰Èovice, @Luãkovice a @Ostrovec. V nûkolika lokalitách v okolí Písku byla vyhlá‰ena památková ochranná pásma (Brloh,Dolní @Záhofií, @Chlaponice, @Oslov).

STŘEDNÍ POVLTAVÍ, JISTEBNICKO A ČESKÁ SIBIŘ

Krajina v˘chodnû od Vltavy mávelmi ãlenit˘ reliéf. Stfiídají se zdenevelké lesy s plochami luk, orn˘chpolí, rybníkÛ a remízkÛ. Dále smû-rem na v˘chod se zdvíhá v˘razn˘zalesnûn˘ pfiedûl, tvofiící pfiirozenouhranici mezi stfiedními a jiÏnímiâechami. Tento hfieben (mezi Sedl-cem a Jistebnicí naz˘van˘ âertovahrbatina) spadá k severu pomûrnûvysok˘mi zalesnûn˘mi svahy, jiÏnísvahy jsou mírnûj‰í, opût s ãetn˘mivodními plochami a rozpt˘lenouzelení. Cel˘ kraj si uchoval vzácnûharmonick˘ vzhled, s vyváÏen˘mpodílem kulturních a pfiírodníchprvkÛ.

Na osídlování pomûrnû nehostinné krajiny mûl ve stfiedovûku v˘znamn˘ vliv klá‰ter v Milevsku. Cel˘ region je charakteri-zován hustou sítí drobn˘ch vesnick˘ch sídel, zakládan˘ch ãasto aÏ pfii dosídlování pro zemûdûlství nev˘hodn˘ch poloh ve 14.a 15. století, nebo je‰tû pozdûji. Mají obvykle nepravideln˘ pÛdorys, tvofien˘ vÏdy jen nûkolika málo usedlostmi (@Cunkov, @Klisín,@Vodûrady, @Îebrákov). Vût‰í návesní sídla jsou spí‰e vzácná a jsou soustfiedûna pfiedev‰ím do niÏ‰ích poloh v okolí Milevska(@Velká).

V celém regionu i v navazujícím jiÏním Sedlãansku a Sedlecku (viz I. díl encyklopedie) je dosud hojnû zastoupena roubenázástavba, vesmûs nepfiíli‰ velikého stáfií. Domy mají kvÛli drsnému klimatu v˘razné pfiesahy stfiech nad zápraÏím. Typick˘m prv-kem byly lomenice, ãasto rozdûlené svisle na stfiídavû ‰ikmo bednûná pole, s valbou ãi kabfiincem ve vrcholku. Typick˘m sta-vebním druhem jsou drobné s˘pky („‰p˘chárky“, „komÛrky“), ãasto vysazené do patra, s dekorativnû zdoben˘mi pavláãkami.V minulosti byly pomûrnû obvykl˘m stavebním typem polygonální stodoly, které bohuÏel do dne‰ního dne z regionu jiÏ zce-la vymizely. V˘znamné památky a soubory roubené architektury se dochovaly zejména v @Aleninû Lhotû, @Klisínû, na Mezném,v @Ounuzi, @Pohofielicích, Vladyãínû, @Vodûradech, Zahofianech a @Îebrákovû.

Mlad‰í zdûná architektura je soustfiedûna pfiedev‰ím do níÏe poloÏen˘ch vesnic v ‰ir‰ím okolí Milevska. Zajímavé jsou pfie-dev‰ím vesnice na pravém bfiehu Vltavy, naproti Orlíku, s v˘stavn˘mi usedlostmi s kfiídlov˘mi ‰títy z doby okolo poloviny 19.století (@Kostelec nad Vltavou a @Zahrádka). PfievaÏující zdûná zástavba je ale mlad‰í, vût‰inou aÏ ze závûru 19. a prvních dese-tiletí 20. století. Stavby mají obvykle jednotn˘ ráz, ãasto se zalamovan˘mi ‰títy a jednoduch˘m historizujícím, nebo opoÏdûnûklasicistním dekorem (@Velká, @Osletín). Zvlá‰tním fenoménem jsou statky v @Kvûtovû s bohat‰ími neorenesanãními ‰títy z poãát-ku 20. století.

V celém regionu se dosud dochovalo velké mnoÏství hodnotn˘ch lidov˘ch staveb, ãasto v ucelen˘ch souborech. Památkov˘mizónami jsou vesnice @Kvûtov, @Ounuz, @Zahrádka a @Îebrákov. K ochranû formou památkové zóny je vybrán @Klisína @Vodûrady.


19


TÁBORSKO, PACOVSKO A PELHŘIMOVSKO

Rozsáhlá oblast pfieváÏ-nû na v˘chod a severov˘-chod od Tábora, sahajícíaÏ k okrajov˘m pásmÛmâeskomoravské vysoãiny,má charakter drsné, dostivysoko poloÏené pahorka-tiny, v níÏ se stfiídají vevyváÏeném pomûru plo-chy kulturní krajiny s les-nat˘mi pásmy.

Osídlení chladn˘ch kon-ãin se do dne‰ní podobyzformovalo aÏ v obdobívrcholného stfiedovûku,pfiestoÏe fiada sídel je ranûstfiedovûkého pÛvodu. Kro-mû drobn˘ch vesnic, které patfií vût‰inou aÏ k mlad‰ímu horizontu sídelní sítû (@SudkÛv DÛl, @StfiíteÏ), se zde setkáváme i s vel-korys˘mi díly stfiedovûké kolonizace. Zastoupeny jsou vût‰inou vesnice návesní, nejrÛznûj‰ích forem, nûkdy i se záhumenico-vou pluÏinou (@Hlasivo, Ml˘ny, @Radenín). Nejlépe vyvinuté pfiíklady lokaãních sídel s prostorn˘mi obdélníkov˘mi ãi ovál-n˘mi návsemi nalezneme na Pelhfiimovsku (@Ch˘stovice, @Litoho‰È, @Stanovice).

Objekty pfiedbûlohorského stáfií jsou v kraji zcela ojedinûlé (@Stanovice). V celém regionu se dosud dochovalo pomûrnû vel-ké mnoÏství hodnotn˘ch rouben˘ch staveb (domÛ, s˘pek i stodol), jiÏ nikde ale nevytváfií ucelené soubory. Typologicky i v˘tvar-nû jsou blízké lidové architektufie navazujících oblastí Podblanicka, âeské Sibifie a na v˘chodû i Horácka. V˘znamné soliternípamátky roubené architektury se dochovaly napfi. v @Sudkovû Dole, @Moudrovû, @StruÏkách ãi Îirovû.

V ‰ir‰í oblasti Pelhfiimovska i Táborska je pomûrnû hojnû zastoupena zdûná klasicistní a pozdnû klasicistní architektura ves-mûs aÏ ze druhé poloviny 19. století ãi dokonce z poãátku 20. století (Bácovice, @Hlasivo, @Litoho‰È, Ml˘ny, @Radenín,@Ratibofiice, ·ebífiov ãi @Tûchoraz). Pfievládají v˘razovû zcela prosté domy s polovalbov˘mi stfiechami ãi trojúhelníkov˘mi ‰tí-ty, jen zcela vzácnû doplnûn˘mi stfiídmou v˘zdobou. Zvlá‰tním fenoménem je bohatû zdobená klasicistní architektura se ‰tu-kov˘mi reliéfy, dochovaná ve Vojslavicích. Nejmlad‰í generaci venkovské architektury z poãátku 20. století zastupují domy s vaz-nicov˘mi krovy a pomûrnû invenãnû ztvárnûn˘mi secesními fasádami (@Ch˘stovice, @Stanovice).

Okolí Tábora a Pelhfiimovsko, stejnû jako oblast mezi Pelhfiimovem a Jindfiichov˘m Hradcem, je pomûrnû chudé na ucelenésoubory lidové architektury. Zajímavé soliterní stavby nalezneme v mnoha vesnicích, vût‰ina sídel ale byla jiÏ postiÏena moder-nizacemi. Proto zde není zatím vyhlá‰ena Ïádná památková zóna. K ochranû se pfiipravuje @SudkÛv DÛl spolu se sousedním@Bezdûãínem a dále @Zhofi u Pacova. BohuÏel bez pov‰imnutí zatím zÛstávají nejlépe dochované vesnice regionu – @Radenín,@Ch˘stovice a @Stanovice.

JINDŘICHOHRADECKO A NOVOBYSTŘICKO

Lesnatá, táhle a mûkce zvlnûná oblast Javofiické vrchoviny, zvanétéÏ âeská Kanada, tvofií pfiirozené pomezí âech, Moravy a Rakouska.V minulosti zde docházelo k dílãím posunÛm prÛbûhu hranice. Ze-jména ve v˘chodní ãásti regionu je fiada velk˘ch rybníkÛ. Pfiirozen˘mcentrem pomûrnû fiídce obydleného kraje je mûsto JindfiichÛv Hradec,leÏící v kotlinû NeÏárky. Lokálními centry byla i Nová Bystfiice, Kun-Ïak a Staré Mûsto pod Land‰tejnem na rakouském pomezí.

Kolonizace odlehlého, klimaticky drsného podhorského krajepostupovala velmi zvolna z obou stran ãeskorakouské hranice.Historicky nejv˘znamnûj‰ím stfiediskem kolonizace byl od 13. stoletíJindfiichÛv Hradec, sídlo mocného rodu pánÛ z Hradce a dáleLand‰tejn, zprvu románsk˘ zemûpansk˘ hrad, pozdûji v soukrom˘chrukou.

Vût‰ina vesnic prozrazuje vrcholnû stfiedovûké lokace, vznikajícína neosídlené lesní pÛdû. Na Jindfiichohradecku a Novobystfiicku proto nacházíme více neÏ jinde v jiÏních âechách rozlehlé láno-vé vesnice rÛzn˘ch forem. Nejãastûj‰í jsou lánové vesnice s paprsãit˘m (radiálním) uspofiádáním usedlostí i pluÏiny okolo vel-ké oválné návsi (@âlunek, @Hrutkov, @Kaproun, Lomy u KunÏaku, @Malíkov nad NeÏárkou, @Mutynûves). Ménû ãasté jsouvesnice s dvoufiad˘mi návesními prostory (@Sedlo, @StfiíÏovice), nebo vesnice údolní (lineární) lánové (@Horní a @Dolní Pûna,dlouhá fiada @Radouní, Lodhéfiov).


20


Jindfiichohradecko a Novobystfiicko bylo aÏ do druhé svûtové války rozdûleno na ãesky a nûmecky mluvící ãást. Zástavba oboujazykov˘ch regionÛ je v‰ak v hlavních rysech podobná. V nûkolika vesnicích se dochovaly ojedinûlé pozÛstatky pfiedbûlohor-ské architektury (Lásenice, @Malíkov nad NeÏárkou). Velmi vzácné jsou jiÏ poslední pfiíklady roubené zástavby (@Roseã).

Na celkovém vzhledu vesnic se dosud velmi uplatÀuje v˘stavná klasicistní architektura, pomûrnû ãasného data vzniku (bûÏ-nû jiÏ od 20.–30. let 19. století). RozloÏité domy mají obvykle ‰iroké polovalbové stfiechy, ve ‰títech se objevuje stfiídm˘ klasi-cistní dekor (ãasté jsou monogramy „IHS“, vûneãky a dal‰í prvky). Zdej‰í domy i hospodáfiské stavby mají nápadnû ãasto kamen-ná (Ïulová) ostûní oken i dvefií. Nejv˘znamnûj‰í památky lidové klasicistní architektury se dochovaly v @âlunku, @Hrutkovû,@Horní a @Dolní Pûnû, @Kaprounu, Kunûjovû, Lásenici, Lodhéfiovû, @Mutynûvsi ãi @Oldfii‰i.

V˘jimeãn˘m fenoménem jsou v˘stavné pozdnû barokní usedlosti v @âlunku. Zejména v nûmecky mluvících oblastech mûlyusedlosti zfietelnou tendenci k uzavírání do podoby ãtyfistrann˘ch dvorcÛ, které v nûkter˘ch pfiípadech nab˘vají i podobu „vier-kantÛ“ (BlaÏejov, @Dolní Pûna, @Hrutkov, @Oldfii‰).

Mlad‰í stavby ze druhé poloviny 19. a první tfietiny 20. století jiÏ nikdy nepfiekroãily v˘tvarné limity, dané kvalitní architekturoujindfiichohradeckého klasicismu. Na v˘zdobû prÛãelí a kompozici ‰títÛ se objevují aÏ do 30. let 20. století stále tytéÏ motivy. Jenpolovalbové stfiechy byly obvykle v prÛbûhu let nahrazovány sedlov˘mi.

PfiestoÏe na území Jindfiichohradecka a Novobystfiicka se nacházejí v˘znamné celky lidové architektury, dosud byla památ-kovou zónou prohlá‰ena jen @Nová Ves (ostatní památkové zóny na okresu JindfiichÛv Hradec patfií kulturnû do regionu jiÏníhoTfieboÀska). K plo‰né ochranû jsou nyní vybrány lokality @Dobrotín, @Dolní RadouÀ, @Hrutkov, @Malíkov nad NeÏárkou, @Oldfii‰a @Sedlo. BohuÏel zcela stranou zájmu zÛstávají tfii dal‰í velmi hodnotné vesnice – @Kaproun, @Mutynûves a @StfiíÏovice.

JIŽNÍ A VÝCHODNÍ TŘEBOŇSKO A VITORAZSKO

JiÏní polovinatfieboÀské ryb-niãní pánve za-sahuje podle to-ku LuÏnice aÏk rakousk˘m hra-nicím. Nejroz-sáhlej‰í rybniã-ní soustavy senacházejí v oko-lí Chlumu u Tfie-bonû, jiÏnû odTfiebonû a sever-nû od Nov˘chHradÛ. Podstat-nou ãást územídosud pokr˘vají hluboké vlhké lesy, s mnoÏstvím umûl˘ch vodních kanálÛ. Z okrajÛ ploché pánve se zdvíhá nízká Chlumskápahorkatina, prostoupená Ïulov˘mi skalisky a balvany.

Kolonizace baÏinatého, pro osídlení nepfiíli‰ vhodného kraje zaãala relativnû pozdû – vesmûs aÏ v období vrcholného stfiedovûku.Hlavními mocensk˘mi centry byla kromû Tfiebonû také StráÏ nad NeÏárkou a v pozdûj‰í dobû i Chlum u Tfiebonû. Zajímavé je,Ïe jihov˘chodní ãást území byla aÏ do roku 1919 souãástí Rakouska, ov‰em osídlenou témûfi v˘hradnû ãesky mluvícím obyva-telstvem. Teprve na základû mírov˘ch smluv po první svûtové válce byla tato ãást historického Vitorazska spolu s v˘znamnouÏelezniãní kfiiÏovatkou âeské Velenice pfiipojena k tehdej‰ímu âeskoslovensku.

Vût‰ina vesnic má pravideln˘ lokaãní pÛdorys. V regionu pfievládají velké dvoufiadé vesnice s protáhlou obdélníkovou návsía lánovou pluÏinou. V prÛbûhu staletí se ale pÛvodnû relativnû kompaktní forma znaãnû rozvolnila, jak docházelo k posunÛmjednotliv˘ch usedlostí do su‰‰ích poloh v zahradách (nûkdy aÏ za b˘valé záhumenní cesty). Uvolnûné pfiední ãásti parcel, zahrada vnitfiní prostor návsi zaujala druhotná chalupnická zástavba, takÏe pÛvodnû racionální pÛdorysná schémata se stala témûfi neãi-telná.

Typick˘mi pfiíklady jsou vesnice Branná, @Hrachovi‰tû, @Kojákovice, @Lipnice, Lhota u Borovan, @Pístina ãi @Pfiíbraz.Relativnû pevné vymezení návsi si uchovala @Buková, @Lutová, @Mní‰ek, @Stfiíbfiec a @Îíteã. V nejjiÏnûj‰ích ãástech regio-nu byly zakládány nové osady aÏ v závûru 18. a v 19. století (@Hranice, @Spáleni‰tû). Velmi obvyklé jsou v kraji také samoty– tzv. jednoty, rozpt˘lené daleko od sebe na vlhk˘ch rovinat˘ch lukách.

Zástavba vesnic v rovinách jiÏní a v˘chodní ãásti TfieboÀské pánve a na Vitorazsku byla po velmi dlouhou dobu dfievûná. Dodne‰ní doby se ale bohuÏel prakticky Ïádné roubené stavby nedochovaly. V˘jimkou je roubená chalupa v @Roseãi (viz téÏJindfiichohradecko). Ojedinûlé star‰í zdûné objekty nalezneme spí‰e v okrajov˘ch ãástech regionu (napfi. v @Bukové pfii hrani-ci s Novohradskem).

Dne‰ní podobu vesnic urãuje témûfi v˘hradnû velmi mladá, zcela jednoduchá a stfiídmá architektura uzavfien˘ch usedlostí (troj-bok˘ch i ãtyfibok˘ch), vût‰inou aÏ z konce 19. a prvních desetiletí 20. století. PrÛãelí jsou prakticky bezozdobná. Nelze vylou-


21


ãit, Ïe na utváfiení uzavfien˘ch usedlostí mûly vliv ãtyfiboké dvorce („vierkanty“) ze sousedního Rakouska a z podhÛfiíNovohradsk˘ch hor.

PfiestoÏe je strohá, relativnû mladá lidová architektura jiÏního a v˘chodního TfieboÀska v porovnání s jin˘mi jihoãesk˘mi regi-ony zdánlivû neatraktivní, nelze zdej‰ím vesnicím upfiít urãit˘ pÛvab, zejména ve spojení s krajinn˘m rámcem. Památkov˘mizónami jsou @Kojákovice, @Lutová, @Pístina, @Pfiíbraz a @Îíteã, k ochranû formou památkové zóny je navrÏena @Bukováa @Stfiíbfiec. âást historické kulturní krajiny v okolí @Hranic s typick˘mi samotami a rozpt˘len˘mi osadami je uvaÏována k ochra-nû jako krajinná památková zóna Vitorazsko.

NOVOHRADSKÉ HORY A PODHŮŘÍ

Novohradské ho-ry jsou po ·umavûa Blanském lese tfie-tím nejvy‰‰ím jiho-ãesk˘m pohofiím.

Rozlehlá lesnatávnitfiní ãást Novo-hradsk˘ch hor jednes témûfi neobyd-lená. Zatímco naseverov˘chodní stra-nû hory vstupují vel-mi v˘raznû z rovinNovohradska, na dal-stranách se svaÏujívolnûji do ãlenitéhopodhÛfií. Severozá-padním smûrem vybíhá samostatn˘ masiv Slepiãích hor s nejvy‰‰ím vrchem Kohout, oddûlen˘ od od vlastních Novohradsk˘chhor úvalem fiíãky âerné.

Drsná horská oblast dlouho odolávala snahám o kolonizaci. Vût‰ina vesnic v podhÛfií Novohradsk˘ch hor vznikla aÏ bûhemvrcholnû stfiedovûké kolonizace. Tomu odpovídají i jejich pÛdorysy – aÏ na v˘jimky jsou v‰echny vesnice v novohradském pod-hÛfií údolní (lineární) lánové (@Dluho‰tû, Hartunkov, @Kondraã, Malonty). Do vnitfiní oblasti hor pak osídlení pronikalo je‰tûmnohem pozdûji – pfieváÏnû aÏ v 18. a 19. století. Velk˘ vliv na osídlení vnitfiní ãásti hor mûla v regionu v‰eobecnû roz‰ífienáskláfiská v˘roba. Skláfiské osady mûly rÛznou formu, nejzajímavûj‰ím pfiíkladem je bezesporu pravidelná osada @âerné Údolí.

Star‰í roubená zástavba se, aÏ na zcela ojedinûlé v˘jimky (@Blansko), nedochovala. Dne‰ní podobu vesnic v podhÛfií urãujípfiedev‰ím velmi mohutné uzavfiené ãtyfiboké dvorce, tzv. „vierkanty“. Na rozdíl od „vierkantÛ“ z âeskokrumlovska a horníhoPovltaví jsou vût‰inou pfiízemní, s dlouh˘m prÛjezdním kfiídlem mezi dvûma ‰títovû orientovan˘mi staveními. Nûkdy je nadãelním kfiídlem nízké polopatro, obsahující s˘pkové komory.

Dne‰ní podoba dvorcÛ je pomûrnû mladá, vût‰inou aÏ z posledních desetiletí 19. a z poãátku 20. století. Uzavfiené usedlostise ale v regionu objevovaly jiÏ dfiíve. Nejhodnotnûj‰ím souborem ãtyfibok˘ch dvorcÛ novohradského podhÛfií je vesnice @Kondraã,ucelen˘ ráz si uchovaly také vesnice @BoÏejov (jiÏ v rovinatém terénu Novohradska), @Dluho‰tû a Rychnov u Nov˘ch HradÛ.

Zástavba osad ve vnitfiním pásmu hor se od vesnic v podhÛfií podstatnû li‰ila. Skláfiské domky obvykle postrádaly zemûdûl-ské zázemí a ãasto mûly jednotnou formu, danou typov˘m projektem. Nejcennûj‰ím (a prakticky jedin˘m dochovan˘m) pfiíklademje skláfiská osada @âerné Údolí.

V regionu novohradského podhÛfií je zatím vyhlá‰ena jediná vesnická památková zóna – @BoÏejov. K prohlá‰ení za památ-kové zóny byly vybrány vsi @Blansko, @Dluho‰tû a @Kondraã a horská skláfiská osada @âerné Údolí.

DOUDLEBSKO A KOUTY

Doudlebsko je historické oznaãení malebného kraje jiÏnû a jihov˘chodnû od âesk˘ch Budûjovic, sahajícího aÏ k prvním sva-hÛm Novohradsk˘ch a Slepiãích hor. Doudlebskem protékají v hlubok˘ch údolích fieky Stropnice a Mal‰e, jeho západní okrajtvofií ãlenit˘ kaÀon Vltavy. Krajina v oblasti západnû od Mal‰e a na severním a v˘chodním okraji Doudlebska je spí‰e rovina-tá aÏ mírnû zvlnûná, smûrem k jihu (k podhÛfií Slepiãích a Novohradsk˘ch hor) pak nab˘vá na ãlenitosti.

Oznaãení Doudlebska pochází od slovanského hradi‰tû v Doudlebech nad Mal‰í, zmiÀovaného jiÏ v Kosmovû kronice. PfiestoÏeDoudleby ztratily svou správní funkci nejpozdûji bûhem 13. století, zÛstaly centrem církevní správy – rozsáhlého Doudlebskéhodûkanátu. Jako oznaãení národopisného regionu se pojem Doudlebsko pouÏívá dodnes. Jeho souãástí je i pozoruhodn˘ regionzvan˘ Kouty, vymezen˘ na západû a severu velk˘m ohbím Vltavy a na jihu pfiibliÏnû dne‰ní silnicí z âesk˘ch Budûjovic do âeského


22


Krumlova. Doudlebskobylo s v˘jimkou nejjiÏ-nûj‰ího v˘bûÏku (Kaplic-ka) vÏdy osídlené témûfiv˘hradnû ãesk˘m obyva-telstvem, a tvofiilo tak nej-jiÏnûj‰í v˘bûÏek slovan-ského jazykového pro-stfiedí na území âech.

Z hlediska osídlení jeDoudlebsko velmi roz-manité. Nalezneme zderozlehlé vrcholnû stfiedo-vûké lokaãní vesnices pravideln˘mi návesní-mi prostory (Kamenn˘Újezd, @Mirkovice, Moj-né, @Zaliny) i sevfienûj‰í vesnice s ováln˘mi návsemi (@Lni‰tû, @StfiíÏov). Poãetnû v‰ak pfievaÏují drobná sídla, tvofiená ãastojen nûkolika velk˘mi usedlostmi (@Krnín, @·tûkfie, @Záhorkovice).

V Koutech a ojedinûle i jinde na Doudlebsku se dochovaly jedineãné doklady v˘stavné pozdnû stfiedovûké a renesanãní ven-kovské architektury. Z fiady vesnic známe pozoruhodné pfiedbûlohorské s˘pky i domy, ãasto s nároãnou sgrafitovou v˘zdobounebo kamenickou prací, dokládající bohatství, vysokou kulturní úroveÀ a vyspûlost regionu v dobû pfied tfiicetiletou válkou.Nejv˘znamnûj‰í památky pfiedbûlohorské architektury se dochovaly v @âertyni, @Krnínû, @Opalicích, Radosticích, @RoÏnovûa @·tûkfii. Pozdnû stfiedovûké stavby známe ale i z mnoha dal‰ích vesnic – napfi. z Dolního Tfiebonína, @Mirkovic, Plavu,@Záhorkovic, ZáluÏí a dal‰ích.

Mlad‰í zdûná architektura je vût‰inou v˘razovû zcela strohá. Domy mají obvykle hladké trojúhelníkové ‰títy. Jedin˘mi v˘zdob-n˘mi prvky, zjemÀujícími „pfiísn˘“ vzhled usedlostí, b˘vá ploch˘ lem okolo ‰títu, okenní ‰ambrány nebo kapliãkové niky. Bohat‰íprÛãelí s kfiídlov˘mi ‰títy jsou na Doudlebsku pomûrnû vzácná. V˘jimeãné jsou usedlosti v @Zalinech a @StfiíÏovû, ovlivnûnéarchitekturou vzdáleného regionu Zbudovsk˘ch blat. Víceménû ojedinûl˘m fenoménem jsou i pozdnû barokní domy v pÛvab-ném mûsteãku Besednice pod Slepiãími Horami, nebo empírové atikové domy ve @Svatém Janu nad Mal‰í.

Doudlebsko s v˘jimkou KoutÛ je dnes jiÏ relativnû chudé na ucelené soubory lidové architektury, pfiestoÏe v˘znamné soli-terní památky se dochovaly v mnoha vesnicích. Památkov˘mi zónami jsou vyhlá‰ené vesnice @âertynû, @Krnín, @Mirkovicea @RoÏnov, k prohlá‰ení za památkovou zónu jsou navrÏeny vsi @Blansko (viz téÏ Novohradské hory), @âernice, @Svat˘ Jannad Mal‰í, @·tûkfie a @Záhorkovice. Vesnice @Opalice je souãástí uvaÏované krajinné památkové zóny Opalicko.

ČESKOKRUMLOVSKO A HORNÍ POVLTAVÍ

Hornatá, vysoko poloÏená krajinajiÏnû od âeského Krumlova dnespatfií k nejfiidãeji osídlen˘mregionÛm âech. Podhorsk˘charakter má nejen ob-last pfiedhÛfií ·umavymezi Vltavou a po-tokem Poleãnicí,ale i kraj na pra-vém bfiehu Vltavyjihov˘chodnû odâeského Krumlo-va, s dominantoumohutného zales-nûného masivuhory Polu‰ka.

Osídlení klima-ticky drsného les-natého kraje po-stupovalo poma-lu. Na kolonizaciúzemí se podíle-


23


ly v˘znamné církevní instituce – vy‰ebrodsk˘, zlatokorunsk˘, strahovsk˘ a ostrovsk˘ klá‰er a samozfiejmû také RoÏmberkové.Vût‰ina vesnic má pravidelné lokaãní pÛdorysy, i kdyÏ v porovnání s navazujícími oblastmi jihov˘chodní ·umavy ãi podhÛfiíNovohradsk˘ch hor podstatnû skromnûj‰ích rozmûrÛ. PfievaÏují vesnice s relativnû nevelk˘mi obdélníkov˘mi ãi ováln˘mi návse-mi, ãasto s lánovou pluÏinou (@Ha‰lovice, Mal‰ín, @·ebanov).

Oblast horního Povltaví byla zasaÏena intenzivním vlivem pozdnû gotické a renesanãní roÏmberské kultury, jejímiÏ centrybyl RoÏmberk a zejména âesk˘ Krumlov. Dokládají to dodnes venkovské kostely (Polná, Pfiídolí, Hofiice), boÏí muka gotizují-cích rysÛ i zástavba venkovsk˘ch mûsteãek (Hofiice na ·umavû, Vy‰‰í Brod) a ãeskokrumlovsk˘ch pfiedmûstí (Ple‰ivec). BohuÏelo pfiedbûlohorské vesnické architektufie regionu nemáme zatím prakticky Ïádné informace. V˘jimkou je unikátnû dochovan˘goticko-renesanãní ml˘n ve @Star˘ch Dobrkovicích, nebo jeden ze dvorcÛ v Pihlovû u Horní Plané s bohatou sgrafitovou v˘zdo-bou. Je zfiejmé, Ïe alespoÀ v okolí âeského Krumlova musela pozdnû stfiedovûká zdûná zástavba existovat, bohuÏel podstatnáãást historického stavebního fondu v dobû socialismu bezestopy zanikla.

Pomûrnû v˘znamnou etapou ve v˘voji zdej‰ích vesnic byl téÏ klasicismus a posléze i období historismÛ druhé poloviny 19.století. V té dobû se zde stavûly témûfi v˘hradnû obrovské trojboké nebo ãtyfiboké dvorce („vierkanty“), obdobnû jako v navazujícíãásti jihov˘chodní ·umavy. Na rozdíl od „vierkantÛ“ novohradského podhÛfií byly patrové, s jednotn˘mi valbov˘mi stfiecha-mi a se zdobnûj‰ími fasádami. Nejv˘znamnûj‰ími soubory jsou vesnice @Dobrkovice, @Ha‰lovice, @HodÀov, Kladné, Slupe-nec, @Pernek, @Spolí, @·ebanov a @Zahrádka, ojedinûlé stavby se dochovaly i jinde.

Po druhé svûtové válce se pÛvodnû nûmecky mluvící region prakticky zcela vylidnil. Jen málokde v âechách ale do‰lo k takrozsáhlé plo‰né likvidaci pÛvodní sídelní sítû, jako v horním Povltaví. Podstatná vût‰ina vesnic ve své historické stopû zanik-la buì zcela, nebo z velké ãásti (navíc fiada staveb, které pfieÏily, je dodnes v Ïalostném stavu). PÛvodnû obdûlávaná kulturníkrajina se tak zvolna navrací k pfiírodnímu rázu. Pfiesto se v regionu ojedinûle dochovaly hodnotné soubory tradiãní lidové archi-tektury, i kdyÏ zpravidla znaãnû profiídlé a nûkdy i ohroÏené. Památkovou zónou v˘jimeãn˘ch hodnot je @Pernek u Horní Plané,k ochranû je dále navrÏena vesnice @HodÀov.

JIHOVÝCHODNÍ POŠUMAVÍ – PRACHATICKÁ VRCHOVINA A LHENICKO

Rozlehlá oblast jihov˘chodní ãásti ·umavymezi Prachaticemi a âesk˘m Krumlovem(Prachatická vrchovina) má charakter lesna-tého, fiídce osídleného horského pásma, v˘‰-kovû pfiesahujícího hranici 900 m. Kromûimpozantních masivÛ Boubína a Bobíku jsounejvy‰‰í vrcholky soustfiedûny v oblasti tzv.Îelnavské hornatiny severnû od LipenskénádrÏe, dosahující v˘‰ek pfies 1200 m. Nav˘chodû je Prachatická vrchovina oddûlena‰irokou brázdou potoka StruÏky (Netolickéhopotoka) od Blanského lesa, na jihu a jihov˘-chodû plynule navazuje na oblast horníhoPovltaví (oddûlenou hfibetem Îelnavské hor-natiny).

O kolonizaci drsného, obtíÏnû pfiístupnéholesnatého kraje se zaslouÏily pfiedev‰ím dvûcírkevní instituce – praÏská vy‰ehradskákapitula (vlastnící Prachatice) a klá‰ter cis-terciákÛ ve Zlaté Korunû (kter˘ drÏel Ne-tolice). Z historického hlediska je zajímav˘ spor mezi obûma kolonizátory o vymezení vzájemn˘ch hranic v dosud neobydle-n˘ch oblastech. Velk˘ v˘znam pro rozvoj osídlení mûly také tranzitní stezky, vedoucí z âech do Bavorska a Pasovska a dále r˘Ïo-vání zlata na horních tocích Blanice a Zlatého potoka.

Vût‰ina dne‰ních sídel prozrazuje vrcholnû stfiedovûké lokace, vznikající na neosídlené lesní pÛdû. Pfievládají zde pomûrnûvelké kolonizaãní vesnice s pravideln˘mi obdélníkov˘mi, ãtvercov˘mi ãi ováln˘mi návesními prostory, ãasto se záhumenico-vou pluÏinou (@Bfiezovík, Frantoly, @Klenovice, @Koryto, @Smûdeãek, SviÀovice).

Star‰í roubené stavby, které se dodnes hojnûji dochovaly v oblasti vnitfiní ·umavy i v podhÛfií, jsou v regionu jihov˘chodní·umavy velmi vzácné. Ojedinûlé pfiíklady se dochovaly napfi. v @Bfiezovíku ãi v b˘valém Spáleni‰ti – âtyfidomí. Star‰í podo-bu zdûné zástavby vesnic neznáme.

PfiibliÏnû od poloviny 19. století v oblasti jihov˘chodního Po‰umaví vznikala v˘stavná zdûná architektura, odráÏející vlivyokolních regionÛ. Z tohoto hlediska je pozoruhodná zejména skupina vesnic v okolí Lhenic, na rozhraní ·umavy a Blanskéholesa. Tato oblast je pojednána podrobnûji v kapitole vûnované Blanskému lesu a podhÛfií.

V regionu dále smûrem na západ a v okolí Prachatic dnes pfievaÏují trojboké usedlosti se dvûma patrov˘mi staveními po stra-nách, kryt˘mi valbov˘mi stfiechami. Vzácnûji se objevují i domy pfiízemní, nûkdy i s jednoduch˘mi kfiídlov˘mi ‰títy. Star‰í used-


24


losti odráÏejí je‰tû klasicistní tvarosloví (@Záhofií). Zástavba v˘‰e poloÏen˘ch horsk˘ch vesnic je ale vût‰inou mlad‰í, v dne‰-ní podobû obvykle aÏ z konce 19. a první tfietiny 20. století. Tomu odpovídá i podoba prÛãelí s jednoduchou eklektickou v˘zdo-bou. Zvlá‰tností jsou nekonvenãnû geometricky ãlenûné fasády nûkolika domÛ v @Klenovicích. Nejv˘znamnûj‰ím souboremtohoto typu venkovské architektury je kromû uveden˘ch @Klenovic pfiedev‰ím vysoko poloÏená, unikátnû dochovaná ves @Koryto.

V období socialismu byla fiada vesnic zejména v b˘valé nûmecky mluvící ãásti ·umavy vysídlena a zlikvidována, z jin˘ch ves-nic zÛstaly jen nevelké fragmenty. I pfiesto zde dodnes nalezneme velmi hodnotné soubory lidové architektury. Lépe se samo-zfiejmû dochovaly ãeské vesnice na Lhenicku. Zde je památkovou rezervací vyhlá‰ena vesnice @Vodice, památkovou zónou je@Tfie‰Àov˘ Újezdec (obû vsi podrobnûji viz Blansk˘ les a podhÛfií). K ochranû je navrÏena bezesporu nejcennûj‰í vesnice jiho-v˘chodního Po‰umaví – @Koryto.

ŠUMAVSKÉ PLÁNĚ

Rozlehlá oblast centrální ·umavy má charakterzvlnûné, vysoko poloÏené planiny, z níÏ vystupujíjednotlivé horské vrcholky. Podstatná ãást územíje dodnes pokryta neprostupn˘mi horsk˘mi pra-lesy, s rozsáhl˘mi ra‰elini‰ti.

Drsná, pro zemûdûlství nevhodná krajina bylaz vût‰í ãásti kolonizována aÏ v novovûku.Stfiedovûké osídlení se omezovalo na nûkoliklokalit pfii trasách v˘znamn˘ch tranzitních komu-nikací, nejv˘znamnûj‰ím centrem bylo mûsteãkoVolary. Od 16. století byly osídlovány také horsképolohy a pfiemûÀovány na pastviny. Rozvoj novo-dobého osídlení zejména od konce 18. stoletípodnítila, obdobnû jako v Novohradsk˘ch horách,tûÏba dfieva, Ïelezáfiství a skláfiství (@Lenora).Noví osídlenci pfiicházeli vût‰inou z bavorskéstrany ·umavy.

Pro ‰umavské plánû je charakteristická velmispecifická forma dfievûné architektury. PfievaÏujípfiízemní roubené domy s velmi ‰irok˘mi, pomûrnû nízk˘mi rozloÏit˘mi polovalbov˘mi ãi sedlov˘mi stfiechami. V bednûn˘ch,v˘raznû pfiedstupujících ‰títech, se ãasto objevuje pavlaã. Jejich dispoziãní skladba ale víceménû odpovídá stfiedoevropské for-mû trojdílné obytné jednotky, jak ji známe ze zb˘vající ãásti ãeského území. V˘znamné památky se dochovaly v @Dobré, HorníVltavici, @Lenofie, Zátoni ãi v Borové Ladû.

V tomto smûru jsou v˘jimkou domy ve mûstû Volary (nûkolik obdobn˘ch se dochovalo i v okolních ‰umavsk˘ch osadách, napfi.v @Dobré). Volarské domy, patfiící k okruhu alpského domu, se svou dispozicí vymykají v‰emu, co známe z ãeského venkova.Pod jedinou plochou sedlovou stfiechou je soustfiedûn provoz celé usedlosti, kromû obytné ãásti tedy také chlévy, stáje, komo-ry a v nûkter˘ch pfiípadech i stodola, pfiístupná ãasto prÛjezdem („Flur“) pfies jak˘si zastfie‰en˘ dvorek („Vorhaus“). V patfie, resp.podkroví, se objevují obytné místnosti, komory a pÛda, slouÏící jako seník. Ve ‰títu byla dlouhá pavlaã, slouÏící pÛvodnû k mani-pulaci se senem.

Jisté je, Ïe volarské alpské domy se na na‰e území dostaly jiÏ v dispoziãnû plnû vyvinuté formû, snad v 16.–17. století pfii kolo-nizaci z Bavorska. Do jaké míry ovlivnily podobu zástavby ‰umavsk˘ch a pod‰umavsk˘ch vesnic, zÛstává pfiedmûtem speku-lací. Formální znaky bûÏn˘ch ‰umavsk˘ch domÛ (pavlaãe ve ‰títech, roubení z nehranûn˘ch kuláãÛ) se sice blíÏí domÛm volar-sk˘m, jejich dispoziãní fie‰ení je ale odli‰né.

Dal‰ím zajímav˘m fenoménem jsou skláfiské domy (napfi. dodnes zachované roubené dvojdomy v @Lenofie). Mlad‰í zdûné stav-by z druhé poloviny 19. a poãátku 20. století zpravidla zachovávají charakteristické znaky star‰ích domÛ rouben˘ch – nízké sed-lové stfiechy s pavláãkami ve ‰títech. Roubená zástavba ov‰em v horsk˘ch podmínkách pfieÏívala dlouho do druhé poloviny 19.století. Renesance dfievûné architektury pak nakrátko nastala je‰tû v první polovinû 20. století. Stavby z tohoto období ale jiÏ majízpravidla charakter bûÏn˘ch obytn˘ch rodinn˘ch domkÛ, ov‰em postaven˘ch tradiãní technologií (@Kvilda).

BohuÏel naprostá vût‰ina staveb (i fiada cel˘ch vesnic) zanikla v dobû socialismu v dÛsledku vylidnûní celé vnitfiní ·umavya vzniku rozsáhlého pohraniãního pásma. Ucelené soubory ‰umavské architektury jsou dnes proto vzácné. Památkov˘mi rezer-vacemi je vyhlá‰ena unikátnû dochovaná vesnice @Dobrá a soubor tzv. Starého Mûsta ve Volarech (ve skuteãnosti je to jiÏ jennûkolik posledních dochovan˘ch volarsk˘ch domÛ, které zbyly z pÛvodnû velmi kompaktní zástavby mûstské ãtvrti). K plo‰-né ochranû se dále uvaÏuje @Kvilda (ãást Hamerské Domky a Vilémov) a @Lenora.

25


PODLESÍ A JAVORNICKO

Jádrem této ãásti ·umavy, osídlené tradiãnû v˘hradnû ães-k˘m obyvatelstvem, je nevelká kotlina SpÛlky a navazujícímalebná zvlnûná krajina mezi Ka‰persk˘mi Horami a Vim-perkem, od vnitrozemí âech oddûlená lesnat˘mi masivy Ja-vorníku a KÛstrého. JiÏní stranu kotliny tvofií rozlehlé lesyvnitfiní ·umavy. Na tuto oblast navazuje na jihov˘chodû krajpfii severním úpatí impozantního, zdaleka viditelného masi-vu Boubína.

Osídlení kotliny SpÛlky postupovalo od niÏ‰ích polohk vy‰‰ím jiÏ ve 13. století, jak dokládá ranû gotick˘ kostel veZdíkovci i písemné doklady o existenci nûkter˘ch vesnic.Jedním z dÛvodÛ pro osídlování horské krajiny bylo r˘Ïovánízlata. Pozdûj‰ím pfiirozen˘m centrem se stala obec @Stachy,pÛvodnû svobodná královácká rychta. PÛdorysy star‰íchvesnic stfiedovûkého zaloÏení jsou ãasto nepravidelné, stej-nû jako mlad‰í osady, vznikající na neobydlené lesní pÛdû zejména v okolí Stach od 16. století.

Star‰í generaci lidové architektury tvofií pozoruhodné ‰p˘charové domy s rouben˘mi svûtnicemi (ãasto z nehranûn˘ch kulá-ãÛ) a kamenn˘mi s˘pkami. Obdobné ‰p˘charové domy provázejí zástavbu ãeského Pod‰umaví od Chodska na severozápadû pfiesSu‰icko aÏ po Prachaticko. Pozoruhodné doklady se dochovaly zejména v @Rohanovû u Stach, v @Kváskovicích a v @Trhonínû(viz téÏ Pod‰umaví). Ve Zdíkovci se dochovala archaická zdûná s˘pka.

Roubená architektura podhorsk˘ch (ãásteãnû nezemûdûlsk˘ch) vesnic a osad je zastoupena i dispoziãnû tradiãními domy, opûtstavûn˘mi z nehranûn˘ch klád, ãasto obkládan˘ch ‰indelem nebo prkny. Typick˘m prvkem b˘vají rozloÏité polovalbové stfie-chy, ãasto s pavláãkami ve ‰títech. Tím se tyto stavby po formální stránce blíÏí nûmeck˘m domÛm centrální ·umavy. Do jakémíry se oba sousedící regiony ovlivÀovaly, je ale obtíÏné urãit. Ze dfieva se na Podlesí a v okolí Stach prokazatelnû stavûlo je‰-tû okolo poloviny 19. století, a to zcela tradiãní technologií (@âábuze).

V regionu Podlesí se dodnes dochovalo velké mnoÏství rouben˘ch domÛ. Nejv˘znamnûj‰ími soubory jsou @Stachy, dále v hor-ské osady okolo Stach (@Chalupy, Michalov, ·ebestov, Vy‰ehrad), @âábuze, @Rohanov, @Kváskovice a @Ml˘ny. Hodnotnésoliterní stavby se dochovaly i v ¤etenicích, Vrbici, Zdíkovci i v fiadû lokalit na území navazujícího PlzeÀského kraje (@Stra‰ín,@Maleã – viz III. díl encyklopedie). Památkou ojedinûlého v˘znamu je starobyl˘ ml˘n Podhosloviãky u Hoslovic.

Památkovou rezervací jsou @Stachy (resp. nevelká ãást dne‰ní obce), památkovou zónou @Chalupy u Stach a @Kváskovice.K ochranû jsou dále navrÏeny vesnice @âábuze, @Ml˘ny a @Rohanov.

26


ALENINA LHOTA

�

kraj Jihoãesk˘, okres Tábor, obec Jisteb-nice, katastr Cunkov

� 5 km J od Sedlce; 4,5 km S od Jisteb-nice

� 629 m n. m.

Vesniãka Alenina Lhota leÏí v pfie-krásné, vysoko poloÏené krajinû na te-meni v˘razného hfiebene (zvaného Cun-kovsk˘ hfibet nebo âertova hrbatina), tvo-fiícího pfiirozené rozhraní mezi Stfiedo-ãesk˘m a Jihoãesk˘m krajem. Tentopfiedûl spadá severním smûrem do Sed-lecké kotliny v˘razn˘mi strm˘mi zales-nûn˘mi svahy, zatímco smûrem k jihu(k Jistebnici) se svaÏuje jen zvolna. Asi2 km severozápadnû od vsi se zdvíhá za-lesnûn˘ vrch Javorová skála (722,6 m),nejvy‰‰í vrchol hfiebene, druh˘ nejvy‰‰íbod je vr‰ek âertovo bfiemeno (715,3 m)pfiímo nad sousední @Ounuzí. Severov˘-chodnû od vsi je ploché bezlesé návr‰í,dfiíve zvané Ostr˘ ãi Cunkov (669,4 m).Okolí vesnice s rozpt˘lenou zelení, ãet-n˘mi rybníky a drobn˘mi vesnick˘misídly si dodnes uchovalo nenaru‰en˘ rázkulturní krajiny na pomezí stfiednícha jiÏních âech.

Alenina Lhota (dfiíve téÏ Alinova, Alí-nova nebo Alenova Lhota, ve 14. a 15.století Hofiej‰í ãi Drkulova Lhota, pozdû-ji Lhota pod Ostr˘m) vznikla bezpochy-by ve 14. století pfii dosídlování klima-ticky drsn˘ch poloh Cunkovského hfibe-tu. V písemn˘ch pramenech se pfiipomí-ná poprvé roku 1379 jako pfiíslu‰enstvíhradu Pfiíbûnice. Roku 1380 patfiila vesk Jistebnici. V 15. století byla patrnû spo-lu s blízkou Dolej‰í Lhotou (dnes vískaOstr˘) samostatn˘m vladyck˘m statkem.Pozdûji se stala souãástí statku Jetfiicho-

vice, k nûmuÏ patfiila aÏ do zániku patri-moniální správy. Jméno Alenina Lhota sepoprvé objevuje v elaborátu berní ruly ro-ku 1654. Tehdy zde byly 3 selské gruntyosazené a jeden pust˘.

Vesniãka má znaãnû nepfiehlednourostlou strukturu, v níÏ prakticky nelzevysledovat Ïádn˘ urbanistick˘ fiád. Zá-stavba, tvofiená pûti relativnû prostorovûsvébytn˘mi usedlostmi, je soustfiedûnaokolo mûlké kotliny potoka s nûkolikarybníãky. Druhotnû do‰lo k zahu‰tûnízástavby nepoãetn˘mi chalupami.

Ve vsi se dochovalo nûkolik roube-n˘ch i zdûn˘ch lidov˘ch staveb, typic-k˘ch pro kopcovitou oblast na rozhranístfiedoãeského a jihoãeského regionu.Obdobné nalezneme i v fiadû okolníchvesnic, napfi. v @Cunkovû, @Ounuzi,@Pohofielicích ãi @Mozolovû. Nejv˘z-namnûj‰í památkou ve vsi je známá used-lost ãp. 5 „U BurdÛ“ u silnice na Cunkov.DÛm je dobfie dochovaná trojdílná rou-bená stavba (s pfiezdûnou ãelní stûnou),krytá obnovenou do‰kovou stfiechous pfiesahem nad zápraÏím. Ve ‰títu jevstfiícnû bednûná lomenice, zavr‰ená kab-fiincem s makovicí. Kolmo k domu je na-pojeno ãásteãnû roubené hospodáfiskéstavení rovnûÏ s do‰kovou krytinou.Samostatnû v zahradû stojí pÛvabná rou-bená s˘pka („‰p˘chárek“) na vysoké pod-sklepené podezdívce, s pavláãkou s vy-fiezávan˘mi sloupky ve ‰títovém prÛãelí.Bednûn˘ ‰tít je zakonãen kabfiincem vevrcholu ‰indelové stfiechy.

V usedlosti ãp. 2 u silnice do Jistebnicese zachovalo dvoukomorové roubené sta-vení s pavláãkou na vstupní stranû.V ãele dvora stojí prÛjezdní kolna a sto-dola s jednou roubenou pernou. Zdûn˘dÛm se star‰ím jádrem je ãásteãnû novo-

dobû upraven˘, usedlost doplÀují chlévyz roku 1933 a segmentová brána. Stfiídm˘zdûn˘ dÛm v protûj‰í usedlosti ãp. 1 máhladké fasády a obnovenou ‰indelovoustfiechu, dÛm ãp. 4 je prostá, v˘razovû tra-diãní stavba asi z poãátku 20. století.

Charakter zástavby dotváfiejí lapidárnízdûné hospodáfiské stavby (vãetnû pilí-fiov˘ch stodol s dfievûn˘mi v˘plnûmi)a zejména typické kamenné ohradní zdi.Prostfiedí návsi doplÀuje monolitická Ïu-lová zvoniãka gotizujících tvarÛ z roku1900 a stejnû star˘ kamenn˘ kfiíÏ. Dal‰ístojí na kraji vsi u silnice k Cunkovu.

Alenina Lhota nebyla v˘raznûji naru-‰ena novodobou stavební ãinností a do-dnes si kromû nûkolika hodnotn˘ch sta-veb uchovala také celkovû malebn˘vzhled. Na pfiíznivém pÛsobení vesnicese neodmyslitelnû podílí také okolní kra-jinn˘ rámec, vysoká zeleÀ v intravilánua zejména prvky parteru – rybníãky s ka-

27

ALENINA LHOTA

Alenina Lhota – situace na mapû stabil-ního katastru z roku 1840

Alenina Lhota – dÛm ãp. 5 „U BurdÛ“ (2000)

Alenina Lhota – s˘pka v usedlosti ãp. 5(2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:46 stránka 27

BAVOROVICE

� kraj Jihoãesk˘, okres âeské Budûjovice,obec Hluboká nad Vltavou, katastrBavorovice

� 6 km SZ od âesk˘ch Budûjovic; 3 kmJ od Hluboké nad Vltavou

� 376 m n. m.� vesnická památková zóna (1990)

Bavorovice leÏí ve zcela rovinatém te-rénu vltavské nivy v severov˘chodní ãás-

ti regionu tzv. Hlubock˘ch blat. Okolnímokfiinatá krajina je prostoupena pfiiro-zen˘mi vodoteãemi i umûl˘mi vodnímikanály, rybníky a dal‰ími vodními díly.V˘chodní obvod intravilánu vymezujeregulované koryto Vltavy. Na jihov˘-chodním okraji vsi se do Vltavy vléváDehtáfisk˘ potok (pojmenovan˘ podlerybníku Dehtáfi na severním úpatí Blan-ského lesa). Severnû od Bavorovic doVltavy ústí Bezdrevsk˘ potok, zaãínajícíu hlavní v˘pusti rybníka Bezdrev (kter˘je dnes druh˘ nejvût‰í v âechách). V oko-lí vsi je fiada vût‰ích i men‰ích vodníchploch – severnû od vsi jsou rybníky hlu-bocké (nejvût‰í je rybník Munick˘, dáleVelk˘ Zvolenov, Nadûje a dal‰í), jiÏnûjsou rybníky vrbenské (Star˘ a Nov˘Vrbensk˘, âerni‰ a dal‰í), které tvofií jád-ro stejnojmenné pfiírodní rezervace. Zcelaplochá krajina Hlubock˘ch blat je na se-verov˘chodní stranû ostfie ohraniãenav˘raznou zalesnûnou terénní hranou,probíhající ve smûru od jihov˘chodu (odHrdûjovic) k severozápadu (k Hluboké).

Bavorovice jsou na rozdíl od ostatníchvesnic na Hlubock˘ch blatech, vznik-l˘ch vût‰inou aÏ v prÛbûhu 14. století, re-lativnû star‰ího, snad ranû stfiedovûkéhopÛvodu. První doloÏená zmínka o vsipochází z doby okolo roku 1227. V prvnípolovinû 13. století ves patfiila ke svato-jifiskému klá‰teru, pozdûji pfiipadla kekrálovskému hradu Hluboká, jehoÏ osu-dy sdílela i v novovûku. JiÏ pfied tfiiceti-letou válkou byly Bavorovice pomûrnûvelkou vesnicí s 21 usedlostmi, z toho5 jich zÛstalo po válce opu‰tûn˘ch.K hlubockému panství pak Bavorovicepatfiily aÏ do konce feudalismu.

Základem pÛdorysné struktury vesni-ce, nepochybnû stfiedovûkého pÛvodu, jeesovitû prohnutá ulicovitá náves pfiibliÏ-

28

BAVOROVICE

menn˘mi hrázemi a ohradní zdi rozleh-l˘ch zahrad.

stav: 04/2000

Literatura: Habart, 1941; Sedláãek,1909; Spirhanzl – Duri‰, 1945.

ALENOVA, ALINOVA,ALÍNOVA LHOTA viz ALENINALHOTA

BABOROVICE viz BAVOROVICE

Bavorovice – situace na mapû stabilního katastru z roku 1827

Bavorovice – usedlost ãp. 21, jedna z nejznámûj‰ích staveb na Hlubock˘ch blatech

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:46 stránka 28

nû severojiÏního smûru, situovaná pÛ-vodnû na bfiehu slepého vltavského ra-mene. Náves vznikla snad roz‰ífienímstaré komunikace z âesk˘ch Budûjovicdo Hluboké, sledující lev˘ bfieh Vltavy.V jiÏní ãásti vesnice je náves roz‰ífiena napfiibliÏnû obdélníkové prostranství, le-mované usedlostmi na jiÏní a západnístranû. Zástavba v˘chodní strany komu-nikace se aÏ na v˘jimky jeví jako dru-hotná, neboÈ je situována v nev˘hodnépoloze na bfiehu Vltavy, bez vazby na ze-mûdûlskou pÛdu. Relativnû mlad˘m do-plÀkem pÛdorysné struktury je ulice v˘-chodo-západního smûru, která se k star-‰í komunikaci pfiipojuje v jiÏní tfietinû pÛ-dorysu vesnice. Zástavba zde vznikalapatrnû aÏ od konce 18. století. Na kfiiÏo-vatku obou komunikací se pak pfiesunu-lo pfiirozené tûÏi‰tû zástavby.

Bavorovice pfiedstavují i pfies rozsáhlánovodobá naru‰ení velmi hodnotn˘ celeklidové architektury. Zastoupeny jsouusedlosti v‰ech velikostních kategorií,‰irokého typologického i v˘tvarného rej-stfiíku. Nalezneme zde objekty, náleÏejí-cí ke specifické místní variantû lidové ar-chitektury Hlubock˘ch blat, stejnû jakomlad‰í zástavbu podélnû orientovanou,ovlivnûnou historizujícími slohy (ne-spornû pod vlivem schwarzenberské pro-jekãní kanceláfie). Ojedinûle se zachova-ly fragmenty star‰í roubené architektury(ãp. 3, 6 a 14).

K památkovû nejv˘znamnûj‰ím a zá-roveÀ nejpÛsobivûj‰ím usedlostem patfiíãp. 21 v severní ãásti vsi s domem a pat-rovou s˘pkou se ‰tûrbinovit˘mi vûtracímiotvory. Obû stavby zdobí kfiídlové ‰títyasi z roku 1860 s bohat˘m plo‰n˘m rost-linn˘m i geometrick˘m dekorem. Mezidomem a s˘pkou je pÛlelipticky klenutábrána se zvlnûnou fiímsou. Celkové pÛ-

sobení této mimofiádnû hodnotné památ-ky ponûkud naru‰ila poslední aÏ pfiíli‰tvrdá oprava. Zdûná s˘pka star‰í genera-ce se ‰tûrbinovit˘mi vûtracími otvorystála i v ãp. 14 na západní stranû návsi(dochovala se jen ‰títová zeì).

Pfiíkladem star‰í generace ‰títovû ori-entované zástavby je usedlost ãp. 4 + 57na jiÏní stranû návsi. DÛm má bohatouplo‰nou v˘zdobu v trojúhelníkovém ‰tí-tu, datovaném 1870. Naproti domu jev˘mûnek, mezi obûma stavbami bylaohradní zeì se symetricky umístûnoubránou a brankami. Na severní stranûpfiístupové komunikace stojí velká used-lost ãp. 12 + 59. DÛm usedlosti má v Ba-vorovicích ojedinûl˘ ploch˘ kulisovit˘volutov˘ ‰tít hlubocko-blatského typu.V ãele usedlosti je ohradní zeì s bránous kfiídlov˘m nástavcem, naproti domustojí pozoruhodné patrové stavení (sa-mostatné ãp. 59) s neobvykle fie‰enou‰tukovou v˘zdobou, datované 1878. Dal-‰í dÛm s kfiídlov˘m ‰títem se ‰tukovouv˘zdobou se dochoval v usedlosti ãp. 29na severním konci vesnice. S˘pka na-proti domu má prost˘ trojúhelníkov˘‰tít, dvÛr uzavírá klenutá brána. V used-losti ãp. 16 se dochoval dÛm a pfiízemnís˘pka s nenároãnou v˘zdobou. DvÛruzavírá ohradní zeì s bránou, zavr‰enoujednoduch˘m nástavcem. Ojedinûl˘mpfiíkladem star‰í chalupnické zástavbyje dÛm ãp. 33 na západním konci vesni-ce, datovan˘ 1863.

Stfiední a jiÏní ãásti vesnice dominujenûkolik velmi mohutn˘ch usedlostí, uza-vfien˘ch do podoby ãtyfibok˘ch dvorÛ,pocházející vesmûs z poslední ãtvrtiny19. století. Vût‰inou vznikaly postup-

n˘m uzavíráním pÛvodnû ‰títovûorientovan˘ch trojbok˘ch usedlostí. Nej-star‰ím pfiíkladem ãtyfiboké usedlostiv Bavorovicích je dvorec ãp. 5, ukonãu-jící od jihu náves. Pfiední podélnû orien-tované kfiídlo s architektonizovanou fa-sádou s vysok˘m polopatrem je datovanédo roku 1869. Pfii vyústûní pfiístupové ko-munikace je usedlost ãp. 13. V ãele stojípodélnû orientované prÛjezdní kfiídlos eklektickou fasádou, sjednocenou vy-sok˘m pÛdním polopatrem. DvÛr na zá-padní stranû uzavírá velká stodola s ar-chitektonizovan˘mi stûnami, datovaná1872. Obdobnû fie‰ená je i protûj‰í used-lost ãp. 8 a dále usedlost ãp. 11 na se-verní stranû pfiístupové komunikace s ne-symetricky umístûn˘m vjezdem, datova-ná 1898. Pfiíkladem pozdní aplikace to-hoto dispoziãního fie‰ení je usedlost ãp.7 v jiÏní ãásti vsi, datovaná 1925 (ov‰emse star‰ím jádrem).

Na západním konci vesnice stojí po-zoruhodná usedlost ãp. 38. Na jiÏní stra-nû dvora je podélnû orientované obytnéstavení s vysok˘m pÛdním polopatremse sdruÏen˘mi okny, kryté valbovou stfie-chou. Fasády jsou ãlenûné vysok˘m pi-lastrov˘m fiádem, stfiední rizalit nese vro-ãení 1880. Po obou stranách domu jsousymetricky segmentovû zaklenuté bránys trojúhelníkov˘mi nástavci. Z boãníchstran usedlost uzavírá blok stodol, dato-van˘ 1892, a s˘pka s jednoduchou v˘-zdobou z roku 1893.

V jiÏní ãásti návsi stojí kovárna s pÛl-elipticky zaklenutou podsíní pracovníhoprostoru a zvoniãkou ve ‰títu. U kovárnyje obytn˘ domek ãp. 2, datovan˘ 1869.Prostfiedí vesnice dotváfií fiada hmotovû

29

BAVOROVICE

Bavorovice – usedlosti ãp. 4 a 5 v jiÏní ãásti návsi (1999)

Bavorovice – dÛm ãp. 59 (1999)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 29

dov˘ch rodinn˘ch domkÛ. Tento nevrat-n˘ zásah bohuÏel jen potvrdil neschop-nost socialistické typizované architekturyvyrovnat se s památkovû hodnotn˘m pro-stfiedím tradiãní vesnice.

Soubor lidové architektury v Bavorovi-cích patfií kvalitativnû k nejv˘znamnûj-‰ím v oblasti Hlubock˘ch blat, zástavbajako celek ov‰em vzhledem k pokroãil˘mmodernizacím nedosahuje takov˘ch es-tetick˘ch kvalit jako jiné vsi v regionu.I pfies uvedená naru‰ení ale Bavorovicepfiedstavují dosud památkovû velmi hod-notné sídlo a roku 1990 se staly vesnic-kou památkovou zónou.

stav: 07/1999

Literatura: David – Soukup, 2000; Dos-tál – Rachnevová – ·kabrada, 1986; Fro-lec – Vafieka, 1983; Kolda, 1999; Kuãa,2002; Mencl, 1980; Poche, 1977.

BECHYŇSKÁSMOLEČ

� kraj Jihoãesk˘, okres Tábor, obec Sudo-mûfiice u Bechynû, katastr BechyÀskáSmoleã

� 5,5 km SV od Bechynû� 461 m n. m.� vesnická památková zóna (1995)

Vesnice BechyÀská Smoleã se rozkládáv pomûrnû ploché krajinû, lemované

30

BECHYŇSKÁ SMOLEČ

tradiãních objektÛ s nenároãn˘mi fasá-dami, ãasto jiÏ zmodernizovan˘mi (ãp. 6,ãp. 10 s patrovou s˘pkou a bránou, ãp. 17a 19 se s˘pkami a chalupy ãp. 42 a 43z roku 1903). V fiadû usedlostí jsou dosudzachované velké chlévy a stodoly, ãastos architektonizovan˘mi prÛãelími. V se-verní ãásti vsi je v˘klenková kapliãka sesochou sv. Jana Nepomuckého, v jiÏníãásti návsi se nachází památník obûtemI. svûtové války.

Ve 20. století se zástavba vesnice dálerozvíjela pfiedev‰ím podle pfiístupové ko-munikace. Ve druhé polovinû 20. stoletívznikla dále ulice rodinn˘ch domÛ nazápadním obvodu historického jádra.Tím se bohuÏel zpfietrhaly vazby used-lostí na okolní zemûdûlskou krajinu.V 70. letech 20. století byla urbanistickynejcitlivûj‰í ãást vesnice, v místû napoje-ní kolmé pfiístupové ulice k návsi, zá-sadním zpÛsobem naru‰ena stavbou fia-

Bavorovice – dÛm ãp. 28 (1999)

Bavorovice – zástavba pfiístupové komunikace na náves s usedlostmi ãp. 11, 12 a 59 (1999)

BechyÀská Smoleã – situace na mapû stabilníhokatastru z roku 1828

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 30

z v˘chodu rozsáhl˘m polesím b˘valéâernické obory a ze západu zafiíznut˘múdolím LuÏnice. Ve vsi zaãíná mûlkéúdolí bezejmenného potoka, kter˘ se asi3 km západnû odtud vlévá do LuÏnice.

BechyÀská Smoleã (dfiíve jen Smoleã)je vesnicí patrnû vrcholnû stfiedovûkéhopÛvodu. Nelze vylouãit, Ïe Smoleã (po-kud jiÏ existovala) mohla ve 13. stoletípatfiit k biskupskému statku T˘n nadVltavou, obdobnû jako fiada vesnic naBechyÀsku. V písemn˘ch pramenech seale poprvé bezpeãnû pfiipomíná aÏ roku1511. Vesnice po celou dobu své historiepatfiila k blízké Bechyni a sdílela jejíosudy. Smoleã, stejnû jako celé bechyÀ-ské panství, znaãnû utrpûla za tfiicetiletéválky, je‰tû roku 1654 zde byly jen 4usedlosti osazené (z toho 3 selské) a ce-l˘ch 8 pust˘ch. K panství Bechynû pakSmoleã patfiila aÏ do roku 1848.

Vesnice je charakteristick˘m pfiíkla-dem vrcholnû stfiedovûkého kolonizaã-ního sídla z oblasti lesnatého povodídolní LuÏnice, které tvofiilo samostatnousídelní jednotku, v podstatû oddûlenouod okolního svûta. Dodnes je BechyÀskáSmoleã stfiedem nevelkého ostrova ob-dûlávané pÛdy o rozmûrech cca 1,5krát 2 km, obklopeného témûfi ze v‰echstran souvisl˘m prstencem lesÛ. Tím sepodobá fiadû dal‰ích sídel vrcholnû stfie-dovûkého pÛvodu, které vznikaly jakoohniska kolonizace v lesnaté oblasti meziBechyní a Sobûslaví a podél LuÏnice(BeÏerovice, @âern˘‰ovice, @Debrník,Dobfiejice, Hlavatce, Sudomûfiice u Be-chynû a nûkteré vesnice na Sobûslavsko-veselsk˘ch blatech).

Jádrem vesnice je dvoufiadá náves pfii-bliÏnû v˘chodo-západního smûru, ‰iroká

cca 110 m. Obû strany návsi zaujaly mír-nû vyv˘‰enou polohu na terasách nad po-tokem, na nûmÏ byl vybudován návesnírybník. âela návsi byla pÛvodnû neza-stavûná. Okolo vesnice byla vymûfienapravidelná traÈová pluÏina. Ve 2. polovi-nû 16. století byla západnû od vsi zalo-Ïena Petrem Vokem z RoÏmberka âer-nická obora, jejíÏ okraj se témûfi dot˘kalintravilánu vsi. Do jaké míry vznik obo-ry ovlivnil krajinu a zástavbu ve vesnici,nelze dnes jiÏ rozhodnout. Zdá se v‰ak,Ïe prvotní urbanistická struktura stfiedo-vûkého pÛvodu nebyla v˘raznûji pozmû-nûna, a to ani po zkáze tfiicetileté války.

Teprve od konce 18. století zaãala vzni-kat drobná chalupnická zástavba – ze-jména v prostoru mezi rybníkem a jiÏnístranou návsi, která ponûkud znepfie-hlednila pÛvodní pÛdorysn˘ rozvrh.Náves byla rozdûlena blokem chalup do

dvou paralelních prostor – vlastní návsis rybníkem v severní ãásti a uÏ‰í ulicepodle jiÏní fiady usedlostí. Tím se urba-nistick˘ v˘voj vsi v podstatû zastavil.V˘raznûj‰í rozvoj nepfiineslo ani otevfienína‰í nejstar‰í elektrifikované trati z Tá-bora do Bechynû v roce 1903 (vznikla jenuliãka k nádraÏí jihov˘chodnû od návsi).

AÏ do první poloviny 19. století bylazástavba vesnice pfieváÏnû dfievûná.Velk˘ stavební rozmach proÏila BechyÀ-ská Smoleã ve 2. polovinû 19. století. Z tédoby se dochovala fiada hodnotn˘ch sta-veb. Dvory usedlostí byly trojboké, v ãeles branami. PrÛãelí domÛ i s˘pek a ze-jména jejich ‰títy pokryla ‰tuková v˘-zdoba, patfiící do okruhu bechyÀské ob-lasti. Charakteristick˘m znakem bylykfiídlové ‰títy s pravoúhle zalamovan˘mivolutami, ãlenûné pilastry a doplnûnédal‰ími voln˘mi ornamenty (hvûzdiãka-mi apod.). Pozdûji – na sklonku 19. sto-letí – byly nûkteré usedlosti na jiÏní stra-nû návsi pfiestavûny do podoby ãtyfibo-k˘ch dvorÛ s jednotn˘mi podéln˘mi prÛ-ãelími, dispoziãnû scelen˘mi pod jednoustfiechou.

Nejlépe se dochovala severní strananávsi. Stojí zde kompaktní fiada usedlos-tí, z nichÏ vût‰ina pochází z 50. a 60. let19. století. Nûkteré domy mají v podsta-tû je‰tû pozdnû klasicistní charakter, s po-lovalbov˘mi stfiechami (dÛm ãp. 1, dÛma s˘pka v ãp. 3 ãi chalupa ãp. 28). PÛ-sobivé jsou zejména domy usedlostí ãp. 4a 5 (oba z roku 1864), s kfiídlov˘mi ‰títys jednoduch˘m ‰tukov˘m dekorema s charakteristick˘mi pravoúhle zalamo-van˘mi volutami. V obou usedlostechse dochovaly také jednoduché s˘pky.

Obdobn˘ charakter má také sousednídÛm ãp. 6 s jednoduch˘m kfiídlov˘m ‰tí-

31

BECHYŇSKÁ SMOLEČ

BechyÀská Smoleã – panorama severní strany návsi (1997)

BechyÀská Smoleã – usedlosti ãp. 5 a 6 (1997)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 31

tury. PÛvab návesního prostoru umoc-Àuje hladina rybníka, odráÏející témûfinenaru‰enou severní fiadu usedlostí.Historické jádro vsi bylo roku 1995 pl-n˘m právem prohlá‰eno za vesnickoupamátkovou zónu.

stav: 07/1997

Literatura: Kuãa, 2002; Pe‰ta, 2001 C;·imák, 1938, str. 519.

BEZDĚČÍN

� kraj Vysoãina, okres Pelhfiimov, obecObrataÀ, katastr Bezdûãín u Obratanû

� 9,5 km JZ od Pacova; 5 km SZ od âer-novic

� 601 m n. m.� vesnická památková zóna v návrhu

(2000)

Bezdûãín leÏí v malebné zvlnûné kra-jinû na severním svahu krajináfisky atrak-tivního údolí potoka Bûlá (téÏ Hrobskéhopotoka). Údolí se v úseku mezi @Sudko-v˘m Dolem a Nov˘mi Dvory naz˘vá bib-lick˘m jménem Josafatské údolí, podlenedalekého hospodáfiského dvora Josafat.Dominantou ‰ir‰ího okolí je zalesnûn˘masiv hory Svidník (739,3 m) meziâernovicemi a Obrataní, asi 3,5 km jiho-v˘chodnû od vsi. Okolní krajina je mûk-ce modelovaná, ãlenitá, ov‰em s v˘jim-kou hory Svidník postrádá v˘raznûj‰í vr-cholky.

Asi 1,5 km severozápadnû od vsi senad údolím zdvíhá ploché, ãásteãnû za-lesnûné návr‰í Na Hejsalech (669,2 m),severov˘chodním smûrem nad @Sudko-v˘m Dolem je vrch Kamínek (655,2 m).Na protûj‰í stranû údolí, nad sousedníKfieãí, je táhlé bezlesé návr‰í Na v˘honû(658,5 m).

Bezdûãín je sídlem vrcholnû stfiedovû-kého pÛvodu. V písemn˘ch pramenechse poprvé objevuje k roku 1396. Do jaké

32

BEZDĚČÍN

tem asi ze 60. let 19. století. Protûj‰í s˘p-ka je datovaná opût 1864. Klenuté brányse skládan˘mi vraty stojí v usedlostechãp. 3, 4 a 5 (z roku 1860). Usedlost ãp. 7,ukonãující severní fiadu usedlostí od v˘-chodu, má jiÏ mlad‰í podobu se sjedno-cen˘m prÛãelím a prÛjezdn˘m, podélnûorientovan˘m stavením v ãele.

Na jiÏní stranû návsi stojí nûkolikmlad‰ích podélnû orientovan˘ch used-lostí s prÛjezdy uprostfied prÛãelí (ãp. 13,14, 15, 18 a 19). Vût‰ina z nich (s v˘jim-kou ãp. 19) bohuÏel jiÏ v minulosti pfii‰lao ‰tukovou v˘zdobu, uchovaly si v‰ak zá-kladní hmotov˘ rozvrh a navíc také pûk-ná skládaná vrata. Pfiíkladem star‰í gene-race ‰títovû orientovan˘ch stavení je dÛmusedlosti ãp. 16 z roku 1856 s jednodu-ch˘m kfiídlov˘m ‰títem. Na dÛm nava-zuje klenutá brána s kapliãkov˘mi nika-mi po stranách a se skládan˘mi vraty.

Také mezi chalupami ve vnitfiním pro-storu návsi se dochovalo nûkolik zajíma-v˘ch stavení. Mezi nimi vyniká dÛmdrobné usedlosti ãp. 10 (pravdûpodobnûdosud ãásteãnû rouben˘), kter˘ ov‰empoznamenala novodobá, ponûkud ro-mantická úprava. Na dÛm navazuje kle-nutá brána. Zajímavá je také chalupaãp. 27 v „nádraÏním stylu“ s vaznicov˘mkrovem z roku 1898. Mezi chalupnic-kou zástavbou na návsi stojí novoromán-sk˘m stylem ovlivnûná kapliãka se zvo-niãkou z roku 1863.

Ve 20. století vznikl na severov˘-chodním okraji obce areál zemûdûlskévelkov˘roby. Nûkolik staveb bylo ve 2.polovinû 20. století po‰kozeno moder-nizacemi a v historickém intravilánuvzniklo i nûkolik hmotovû nepfiimûfie-n˘ch novostaveb. Pfies uvedená dílãí na-ru‰ení pfiedstavuje BechyÀská Smoleãdosud mimofiádnû pÛsobiv˘ a cenn˘soubor jihoãeské zdûné lidové architek-

BechyÀská Smoleã – detail ‰títu domu ãp. 5 (1997)

Bezdûãín – situace na mapû

stabilního katastruz roku 1829

Bezdûãín – usedlost ãp. 4 (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 32

míry byla vesnice svázána s blízk˘mÚdolsk˘m hrádkem v Josafatském údolí,nevíme. Tento hrádek patfiil ve 14. stole-tí pánÛm z Hradce a po nich RoÏm-berkÛm, ktefií panství pfiipojili k Choust-níku. Snad roku 1553 mohla b˘t vesnicespolu se sousedním Pofiínem pfiiãlenûnak @Radenínu, pokud se tak ov‰em ne-stalo jiÏ dfiíve. Roku 1654 bylo ve vsi cel-kem 5 usedlostí, z toho 3 selské. Osudyspojeného panství @Radenín a @Hrobypak Bezdûãín sdílel aÏ do konce feuda-lismu.

PÛdorys vesnice je rostl˘, i kdyÏ v par-celaci okolní pluÏiny lze vyãíst vcel-ku pravideln˘ fiád. Zástavba, sestávajícíz nûkolika vût‰ích usedlostí a z mlad-‰ích chalup, je soustfiedûná kolem cestyz Obratanû ke dvoru Josafat na pomûrnûpfiíkrém svahu údolí. V jihozápadní ãás-ti vesnice vzniklo druhotnû nevelké ob-délníkové prostranství. PÛvodnû zde stá-la usedlost ãp. 5, která v první tfietinû 19.století ustoupila vzhÛru do vy‰‰í polohynad cestou.

Ve vsi se dochovalo nûkolik pfiíkladÛzdûné lidové architektury z prÛbûhu 19.a první tfietiny 20. století. Nejhodnotnûj‰íje usedlost ãp. 5 + 45. DÛm je klasicistní,s jednoduchou fasádou a polovalbovoustfiechou, datovan˘ 1833. Na dÛm nava-zuje ohradní zeì s pÛlkruhovû klenutoubránou, protûj‰í hospodáfiské stavenís v˘mûnkem pochází asi z pfielomu 19.a 20. století.

Ve vsi dnes pfievaÏují zdûné stavbys vaznicov˘mi krovy a jednoduch˘miprÛãelími, vût‰inou ze závûru 19. a prv-ní tfietiny 20. století – napfi. ãp. 1, 4 (da-tovan˘ 1914) a ãp. 6. Tradiãní hmotové

uspofiádání si uchovaly i domy a chalupyãp. 2, 8, 9 a 10. B˘valá ‰kola ãp. 13 je pfií-zemní budova, krytá valbovou stfiechou,s jednoduchou eklektickou fasádou.Prostfiedí vesnice doplÀuje nenároãnákaple asi z poãátku 20. století, u cesty kedvoru Josafat je v˘klenková kapliãka.

Bezdûãín si dodnes uchoval hmotovûnenaru‰enou strukturu a vcelku pfiízniv˘vzhled, urãovan˘ relativnû mladou zdû-nou zástavbou z konce 19. a první tfietiny20. století. Zástavba byla sice postiÏenadílãími modernizacemi, nevznikla zdeale na‰tûstí Ïádná ru‰ivá novostavba.V˘znamnou hodnotou vesnice jsou takéneporu‰ené vazby na pfiívûtivou kulturníkrajinu Josafatského údolí. Bezdûãín jespolu se sousedním @Sudkov˘m DolemnavrÏen k prohlá‰ení za vesnickou pa-mátkovou zónu.

stav: 05/2000

BLANICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Strakonice, obecBavorov, katastr Blanice

� 2,5 km JJZ od Bavorova� 445 m n. m.� vesnická památková zóna v návrhu

(2000)

Vesnice Blanice leÏí na nevysoké plo-ché ostroÏnû, obtékané ze tfií stran stej-nojmennou fiekou, v malebné krajinû jiÏ-

nû od Bavorova. Pod vesnicí do Blaniceústí dva vodnaté pfiítoky – z levé stranyDubsk˘ potok, tekoucí od severozápa-du, a z pravé strany Zlat˘ potok, prame-nící na jiÏních svazích Boubína jiÏnû odPrachatic. Západnû od vsi se zvedá za-lesnûn˘ vrch Hájek (582,7 m), koncov˘vrchol hfiebínku, táhnoucího se severo-západním smûrem k hradu Helfenburku(683,2 m).

Blanice (v minulosti téÏ Velká Blanice)je vesnicí se starobylou sídelní tradicí.V okolí vsi se na fiece Blanici i na Zlatémpotoce ve stfiedovûku r˘Ïovalo zlato.Vesnicí navíc procházela jedna z vûtvítzv. Zlaté stezky, spojující vnitrozemíâech s Pasovskem (paralelní vûtev stezkyprocházela protûj‰ími @âichticemi).

33

BLANICE

Bezdûãín – klasicistní dÛm ãp. 5, datova-n˘ 1833 (2000)

Blanice – situace na mapû

stabilního katastru z roku 1837

Blanice – kostel sv. Jiljí (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 33

dujícím období byl v˘znam vsi ponû-kud zastínûn blízk˘m mûstem Bavoro-vem. Pfiíslu‰enstvím hradu Helfenburkupak Blanice setrvala aÏ do jeho zánikuv 16. století. Pozdûji se centrum panstvípfieneslo do Bavorova, roku 1620 pakbylo panství pfiiãlenûno k Netolicím v dr-Ïení EggenberkÛ. Roku 1654 bylo ve vsizaznamenáno celkem 5 usedlostí, z toho4 selské grunty. K Netolickému panstvíves patfiila aÏ do zániku patrimoniálníhouspofiádání.

Zástavba vesnice je nepravidelná.Základem pÛdorysu je fiádka nûkolikavelk˘ch usedlostí, situovan˘ch podle sta-ré trasy cesty k pfiechodu pfies fieku smû-rem na @Vitûjovice. Západnû od tétofiádky stojí farní kostel. Prostor mezi kos-telem a fiádkou usedlostí má charakterdrobné nepravidelné návsi. Asi 300 mseverov˘chodnû od návsi vznikl v údolíBlanice ml˘n, napájen˘ dlouh˘m náho-nem veden˘m pfii patû ostroÏny.

Nejv˘znamnûj‰í památkou vesnicea dominantou okolní krajiny je pozoru-hodn˘ chrám sv. Jiljí. PÛvodnû románsk˘kostel ze 12. století byl roz‰ífien o ranû go-tickou loì. Jan z RoÏmberka nechal roku1385–90 postavit nov˘ pravoúhl˘ pres-bytáfi a pfiíãnou loì, kostel tak získal pÛ-dorys kfiíÏe s vysokou koutovou západnívûÏí. Kostel si dodnes uchoval pÛsobivûarchaick˘, mimofiádnû autentick˘ vzhled,je ohrazen nepravideln˘m oválem hfibi-tovní zdi, pfiístupné neogotickou bránou.Na hfibitovû se dochoval soubor litino-v˘ch kfiíÏÛ, pfied vstupní bránou stojívysok˘ Ïelezn˘ kfiíÏ.

Kromû kostela se ve vsi zachovalo nû-kolik pozoruhodn˘ch lidov˘ch staveb.V˘jimeãné místo mezi nimi zaujímáusedlost ãp. 1 na jihov˘chodním okrajivsi. Podle místní tradice zde byl situovánopevnûn˘ dvorec, i kdyÏ to nelze bez-peãnû doloÏit. Na severní stranû dvorastojí velmi hodnotn˘ dÛm ‰p˘charovéhotypu, s patrovou zadní s˘pkovou ãástía s vysokou svûtnicí, u níÏ nelze vylouãitani pozdnû stfiedovûké jádro. PrÛãelí jehladké, ãlenûné jen v˘fiezy oken a kap-liãkovou nikou mezi nimi. Právû polohaniky nad okny svûtnice naznaãuje, Ïezde by bylo moÏné oãekávat dymn˘ otvornûkdej‰í jizby. Celkové uspofiádání domuse nápadnû podobá na‰emu druhémunejstar‰ímu známému vesnickému domuv @Sakách na Kladensku (viz I. díl en-cyklopedie) z konce 15. století. Nedávn˘objev archaického roubeného domuz blízk˘ch @Vitûjovic (rovnûÏ z konce15. století) naznaãuje, Ïe v povodíBlanice je moÏné oãekávat i dal‰í nálezystarobyl˘ch domÛ.

Na dÛm kolmo navazuje svûtnice v˘-mûnku (?), s vysok˘m polopatrem. Dodvora vede velmi pûkná, pÛlkruhovû kle-nutá brána s trojúhelníkov˘m nástavcems ãuãky, se zachovan˘mi skládan˘mi vra-ty. Usedlost doplÀují chlévy a stodola.Pfied domem je pfiedzahrádka, ohrazenáciheln˘m plotem.

Hodnotná je také sousední dvou‰títováusedlost ãp. 2 s klasicistním, nebo je‰tûpozdnû barokním jádrem. DÛm má pfie-v˘‰enou hmotu s polopatrem nad svût-nicí, ‰tít polovalbové stfiechy je hladk˘,bez v˘zdoby. Do dvora vede pÛlkruhovábrána s trojúhelníkov˘m ‰títov˘m ná-stavcem s ãuãky, pfied domem i protûj‰ís˘pkou jsou pfiedzahrádky s ciheln˘miploty.

Památkovû hodnotné je téÏ staveníãp. 9 na západním okraji vsi s valbovoustfiechou a hladk˘mi fasádami. PfievaÏu-jící zástavba vesnice je v˘razovû velmi

34

BLANICE

První písemná zmínka o vsi se sice váÏeaÏ k roku 1274, star‰í pÛvod vesnice alejednoznaãnû dokládá existence pÛvodnûrománského kostela sv. Jiljí. Blanici snadzaloÏil mocn˘ rod BavorÛ ze Strakonic,kter˘ celé území v Povodí Blanice drÏelaÏ do roku 1334. Nelze ov‰em vylouãitani církevní lokaci, v úvahu pfiipadá na-pfiíklad Bavory zaloÏená johanitská ko-menda ve Strakonicích. Znaãn˘ v˘znamlokality dokládá existence farního koste-la, k nûmuÏ byl aÏ do poãátku 15. stoletípfiifafien i kostel v sousedním mûstûBavorovû.

Roku 1334 Bavorovské panství s Bla-nicí získal Petr z RoÏmberka (bratr vdovypo Bavorovi III. Markéty). RoÏmberkovévûdomû budovali své dominium na traseZlaté stezky v povodí zlatonosné Blanice,jak dokládá mimo jiné koupû blízk˘ch@âichtic roku 1360. Blanice se stala sou-ãástí panství hradu Helfenburku, jehoÏtrÏním stfiediskem byl Bavorov. V násle-

Blanice – areál dvorce ãp. 1 (2000)

Blanice – usedlost ãp. 2 (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:47 stránka 34

prostá aÏ strohá, i kdyÏ nûkteré stavbymohou mít klasicistní jádra. DÛm ãp. 3má hladk˘ trojúhelníkov˘ ‰tít, dvÛr uza-vírá segmentová brána. Dal‰í brány se do-chovaly u ãp. 4 a 6. DÛm usedlosti ãp. 10je podélnû orientovan˘, s dochovan˘mivraty v segmentovû zaklenutém vjezdu.Za zmínku stojí rovnûÏ blanick˘ ml˘nv údolí pod vesnicí.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletíBlanice stagnovala. Díky tomu si ucho-vala témûfi nenaru‰en˘ ráz, s v˘jimkounovostaby jednoho rekreaãního objektua dílãích modernizací. Na celkovû ma-lebném vzhledu i památkov˘ch hodno-tách vesnice se podílejí také vazby naokolní krásnou krajinu a pfiedev‰ím skvû-lé panoramatické hodnoty, urãované do-minantou kostela i celkovou terénní kon-figurací. Díky nûkolika mimofiádnû hod-notn˘m objektÛm se Blanice fiadí k pa-mátkovû nejv˘znamnûj‰ím sídlÛmv ‰ir‰ím okolí Bavorova a je navrÏenak prohlá‰ení za vesnickou památkovouzónu.

stav: 08/2000

Literatura: Dvofiák, 1999; Kuãa, 2002;Poche, 1977; Sedláãek, 1909; Soukup,1910; ·imák, 1938, str. 530.

BLANSKO

� kraj Jihoãesk˘, okres âesk˘ Krumlov,obec Kaplice, katastr Blansko u Kaplice

� 1,5 km V od Kaplice� 590 m n. m.� vesnická památková zóna v návrhu

(2000)

Blansko leÏí v malebné krajinû severo-západního podhÛfií Novohradsk˘ch hor,v˘chodnû od Kaplice. Vesnice zaujímápolohu na temeni hfiebene, sestupujícíhoze zalesnûného Hradi‰Èského vrchu(780 m) západním smûrem. Severní úbo-ãí hfiebene se zvolna uklání do údolí fiíã-ky âerné, zatímco jiÏní strana je vyme-zena strm˘mi svahy spadajícími do údo-lí Mal‰e. Z okolí Blanska se otvírají krás-né pohledy na Kaplicko.

Blansko (v minulosti téÏ Blansk˘) jepoprvé doloÏeno k roku 1360. JiÏ roku1368 se doãasnû uvádí jako mûsteãko,které v‰ak vzhledem ke konkurenci sou-sední podstatnû v˘znamnûj‰í Kaplicestagnovalo a brzy pokleslo opût na ves.V dobû vysazení snad mûlo b˘t trÏnímstfiediskem hradu Sokolãí, o jehoÏ star-‰ích dûjinách ale nevíme nic urãitûj‰ího.V polovinû 14. století Blansko patfiiloZdeÀkovi ze ·ternberka, pozdûji Janoviz Dobré Vody a Ledenic a od roku 1386k hradu Pore‰ínu. V 15. století byla vesrozdûlena na nûkolik dílÛ, z nichÏ nej-

v˘znamnûj‰í byla ãást patfiící k panstvíNové Hrady. V polovinû 17. století bylaves rozdûlena mezi církevní a svûtskouvrchnost. Jednotlivé díly vlastnilo ãe-skokrumlovské arcidûkanství, jezuitskákolej v âeském Krumlovû, cisterciáck˘klá‰ter ve Zlaté Korunû a poslední dílpatfiil k Buquoyovskému panství NovéHrady. Roku 1654 zde bylo ve v‰ech ãty-fiech dílech celkem 30 usedlostí osaze-n˘ch (v pfievaze selsk˘ch a zahradnic-k˘ch) a 6 pust˘ch. Rozdûlení vesnicepfietrvalo aÏ do zániku patrimoniálníhouspofiádání roku 1848.

Blansko má pomûrnû zajímav˘ pÛdo-rys. Na vyv˘‰eném místû na hranû svahunad údolím Mal‰e je situován areál kos-tela sv. Jifií, patrnû pfiedlokaãního pÛvo-du. Severov˘chodnû od kostela je vymû-fiena rozsáhlá, mírnû svaÏitá lichobûÏní-ková náves (námûstí) o délce asi 230a ‰ífice 55 aÏ 95 m, zastavûná usedlostmina v‰ech ãtyfiech stranách. Tato rozlehlánáves, která má paralely spí‰e ve vesnic-k˘ch neÏ mûstsk˘ch lokacích, je bezpo-

35

BLANSKO

Blansko – situace na mapûstabilního katastruz roku 1826

Blansko – celkov˘ pohled do prostoru návsi (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 35

kovou stfiechou. V posledním patfie vûÏejsou obdélníková pozdnû gotická oknaa po jejich stranách malované znakys roÏmbersk˘mi rÛÏemi.

Kostel je obehnán nepravideln˘m ová-lem hfibitovní zdi, do níÏ je vestavûná go-tická hrotitá brána s okosen˘m ostûním,vrcholící rozeklan˘m barokním ‰títov˘mnástavcem. Na hfibitovû se dochovalo nû-kolik star‰ích litinov˘ch kfiíÏÛ. Pfied vstu-pem na hfibitov je vysok˘ kamenn˘ kfiíÏ,nedaleko stojí socha sv. Jana Nepomuc-kého asi z konce 18. století. Rustikálníbarokizující socha Piety na návsi je osa-zena na okoseném kamenném sloupku,pocházejícím pravdûpodobnû z gotic-k˘ch boÏích muk.

Mimofiádnû hodnotnou stavební pa-mátkou je téÏ fara,stojící v tûsném sou-sedství kostela.Dne‰ní, pomûrnûstfiídmá podoba pat-rové stavby s kvád-rovan˘mi nároÏímije barokní. Do dvoraale vede gotická hro-titá brána, která uka-zuje na mnohemstar‰í pÛvod budo-vy fary.

Ojedinûl˘m do-kladem star‰í roube-né stavby, dnes jiÏv podhÛfií Novo-hradsk˘ch hor vel-mi vzácné, je dÛmãp. 28 v uliãce jiho-v˘chodnû od návsi.Na vlastní návsi zce-la pfievládá pomûrnûmladá, podélnû ori-entovaná zástavba.Usedlosti ãp. 1, 5, 6,

7, 10, 11, 12, 13, 15, 17 a 20 (jiÏ mimo ná-ves) mají pÛdní polopatra a segmentovûzaklenuté prÛjezdy. Jejich dne‰ní podobapochází vesmûs aÏ z poãátku 20. století,nûkteré stavby ale mohou mít star‰í kla-sicistní jádra (podélnû orientovaná zá-stavba je zachycena jiÏ na mapû stabilní-ho katastru z roku 1827). V souãasnédobû mají vût‰inou hladké fasády, kteréjsou ov‰em v˘sledkem novodobého zjed-nodu‰ení. V˘jimeãn˘m pfiíkladem dvou-‰títové usedlosti je ãp. 18 na v˘chodnístranû návsi, v dne‰ní podobû asi z po-ãátku 20. století. Prostfiedí návsi doplÀu-je pozdnû klasicistní krámek.

V dobû socialismu byla jiÏní strananávsi ãásteãnû rozru‰ena demolicí nûko-lika usedlostí a v˘stavbou nákupníhostfiediska (na‰tûstí relativnû hmotovû pfii-mûfieného). Zb˘vající západní a zejménaseverní a v˘chodní strany návsi si ale do-dnes uchovaly témûfi nenaru‰enou hmo-tovou strukturu, i kdyÏ vût‰ina prÛãelíbyla v prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletízjednodu‰ena modernizacemi. Pfiehled-ná, mimofiádnû rozlehlá travnatá návespÛsobí velmi pfiízniv˘m dojmem, mimojiné i díky prÛhledÛm do okolní krajinynovohradského podhÛfií. Blansko se takfiadí k památkovû nejv˘znamnûj‰ím ven-kovsk˘m sídlÛm v regionu, a to i pfiesto,Ïe jednotlivé stavby aÏ na v˘jimky pfiíli‰hodnotné nejsou. Pro své nesporné ur-banistické kvality byla vesnice navrÏenak prohlá‰ení za památkovou zónu.

stav: 05/2000

Literatura: Cechner, 1921; Ernée –Stejskal, 2001; Kuãa, 1996; Kuãa, 2002;Poche, 1977; Sedláãek, 1909; ·imák,1938, str. 615.

BLANSKÝ viz BLANSKO

BLATA viz HRANICE

36

BLANSKO

chyby dílem vrcholného stfiedovûku.Pfiedlokaãní osídlení bylo situováno pfie-váÏnû na svahu severnû od dne‰ní vsi.Druhotná chalupnická a domkáfiská zá-stavba se soustfiedila pfiedev‰ím podlestoupající komunikace do Bene‰ova nadâernou, vycházející z jihov˘chodníhorohu návsi. Tím se prostorov˘ v˘voj ves-nice prakticky zastavil.

Dominantou a nejv˘znamnûj‰í památ-kou v Blansku je kostel sv. Jifií muãední-ka. Dne‰ní podoba kostela je pozdnû go-tická, západní ‰tít pochází z vrcholnûbarokní úpravy roku 1735. Na obdélní-kovou loì pfiímo navazuje neodsazen˘,trojboce uzavfien˘ presbytáfi s hrotit˘miokny a opûrn˘mi pilífii. K jiÏní stranû lodije pfiistavûna vysoká vûÏ zakonãená dlát-

Blansko – severov˘chodní roh návsi (2000)

Blansko – farní kostel sv. Jifií od jihov˘chodu (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 36

BORKOVICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Tábor, obec Bor-kovice, katastr Borkovice

� 5 km SZ od Veselí nad LuÏnicí� 416 m n. m.� vesnická památková zóna v návrhu

(2000)

Borkovice leÏí ve zcela rovinatém te-rénu v zádumãivé krajinû Sobûslavsko-veselsk˘ch blat. Severní okraj vesniceuzavírá potok Brody, tekoucí od @Zál‰ía ústící pod Borkovicemi do Blatskéstrouhy. Za tímto umûl˘m kanálem, vy-budovan˘m ve stfiedovûku, se prostírajívlastní vlhké lesy centrální blatské pán-ve, na severu ohraniãené tokem BechyÀ-ského (téÏ Rytífiského) potoka. âást ra‰e-lini‰È s typickou flórou a faunou, prostí-rajících se severnû od vsi, je chránûnajako pfiírodní rezervace KozohlÛdky.

Borkovice se obdobnû jako blízké@MaÏice, @Zál‰í a Sviny ãi vzdálenûj‰í@Svinky a @Vlastibofi poprvé pfiipomí-nají roku 1354. Vesnici vysadili patrnûpáni z Hradce pfii kolonizaci jiÏní ãástiBlat. Tehdy Oldfiich z Hradce prodaluvedené vesnice bratfiím Petrovi, Jo‰tovia Oldfiichovi z RoÏmberka. Borkovice setak staly souãástí roÏmberského panstvíDolní Bukovsko, které bylo asi roku 1412spojeno s Tfieboní. Ve druhé polovinû 14.století platy z pozemkÛ ve vsi náleÏelymimo jiné klá‰teru klarisek v âeskémKrumlovû.

Vesnice byla ale patrnû ve stfiedovûkurozdûlena na nûkolik dílÛ. Na kolonizaciúzemí ale mohli mít urãit˘ vliv taképraÏ‰tí biskupové, ktefií drÏeli nedalekémûsto T˘n nad Vltavou s fiadou okolníchvesnic. Roku 1390 byl arcibiskupsk˘ ma-jetek v Borkovicích (10 lánÛ) odprodán.V 17. století patfiila ãást vsi augustinián-skému klá‰teru v Tfieboni, druh˘ díl sdí-lel osudy statku @Zál‰í. Roku 1654 bylov obou dílech celkem 14 usedlostí osa-zen˘ch (v˘hradnû selsk˘ch) a 4 pusté. AÏdo zániku patrimoniální správy pak vesadministrativnû spadala k Tfieboni.

Borkovice patfií mezi vrcholnû stfiedo-vûká kolonizaãní sídla. Jádrem relativnûkomplikované a dnes nepfiehledné pÛ-dorysné struktury vsi je pomûrnû úzkáa protáhlá lichobûÏníková náves o délceasi 200 m, situovaná pfii severním okrajidne‰ního zastavûného území obce. Návesje lemovaná hustû fiazen˘mi usedlostmi,nûkolik usedlostí vzniklo téÏ podle ko-munikace jihov˘chodnû od návsi. Pozdûj-‰í chalupnická zástavba vznikala od 18.

století pfiedev‰ím jiÏnû od návsi a na kfii-Ïovatce cest, kde se vyvinul jak˘si po-druÏn˘ návesní prostor s rybníkem, pro-pojen˘ s vlastní návsí ‰irok˘m hrdlemv místû dne‰ní ‰koly. Nûkolik chalup-nick˘ch usedlostí bylo situováno také

podle komunikace na severozápadnímokraji vsi. Teprve ve druhé polovinû 19.a ve 20. století se zástavba roz‰ífiila i pod-le silnic na @MaÏice a Sviny na jihozá-padním okraji vsi. Zastavûno bylo takédosud volné prostranství mezi star‰í zá-

37

BORKOVICE

Borkovice – situace na mapû

stabilního katastru z roku 1828

Borkovice – severní strana návsi s usedlostí ãp. 12 (2002)

Borkovice – náves s kaplí, vlevo usedlost ãp. 28 (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 37

V usedlosti ãp. 3 v jiÏním v˘bûÏku ná-vsi stojí dÛm s jednoduch˘m klasicist-ním kfiídlov˘m ‰títem, datovan˘m 1836,ponûkud tvrdû novodobû upraven˘.Naproti domu je patrová s˘pka, dvÛruzavírá rovnû pfieloÏená brána. Velmihodnotná je dvojice usedlostí na západ-ní stranû návsi. V ãp. 6 se dochovalas˘pka asi ze 30.–50. let 19. století, s jed-noduch˘mi kfiídlov˘mi ‰títy a dále prost˘dÛm, pfiestavûn˘ do dne‰ní podoby roku1900. V sousední usedlosti ãp. 7 stojídÛm, datovan˘ 1862, s trojúhelníkov˘m‰títem ãlenûn˘m rámy. Patrová, podélnûorientovaná s˘pka s hladk˘mi fasádamimá ‰tít zdoben˘ kartu‰í s vroãením 1856.

V men‰í usedlosti ãp. 9 v uliãce vybí-hající západnû z návsi stojí drobná pfií-zemní s˘pka, datovaná 1841. DÛm opûts trojúhelníkov˘m ‰títem je mlad‰í,

z roku 1909, dvÛr uzavírá ohradní zeì sesegmentovou bránou a brankou. Soused-ní chalupa ãp. 42 pochází z roku 1837.Stavení ãp. 60 v severozápadním rohunávsi, pÛvodnû patfiící k sousednímuãp. 11, vzniklo pfiestavbou star‰í patrovés˘pky. Ve ‰títu, ãlenûném lizénov˘mirámy je kartu‰ s vroãením 1858. Dne‰níeklektická fasáda s nároÏní bosáÏí a ‰am-bránami je mlad‰í a váÏe se aÏ na celko-vou pfiestavbu s˘pky k obytné funkci.

Nejnápadnûj‰í usedlostí na severnístranû návsi je ãp. 12. Po levé stranû sto-jí pÛvabn˘ klasicistní dÛm s polovalbo-vou stfiechou a ‰títem ãlenûn˘m lizéno-v˘mi rámy a jednoduchou v˘zdobou,datovan˘ jiÏ do roku 1839. Protûj‰í po-délnû orientovaná patrová s˘pka byladruhotnû pfiestavûna na obydlí, dvÛr uza-vírá ohradní zeì s rovnû pfieloÏenou brá-nou a brankou. K usedlosti patfiila je‰tûdrobná chalupa ãp. 13 z roku 1840. Doroku 1839 je datován také sousední kla-sicistní dÛm ãp. 14 s jednoduchou v˘-zdobou a polovalbovou stfiechou. Patrovás˘pka s trojúhelníkov˘m ‰títem pocházíz roku 1850.

V usedlosti ãp. 16 na severní stranû ná-vsi stojí dÛm z roku 1850, jiÏ vzdálenûevokující nástup blatského stylu. Patrovápodélnû orientovaná s˘pka má rovnûÏ‰tít s jednoduchou blatskou v˘zdobou,datovan˘ 1858. PrÛãelí usedlosti dopl-Àuje ohradní zeì se zajímavû fie‰en˘migeometrick˘mi vraty. Sousední dÛmãp. 17 byl pÛvodnû klasicistní, asi ze40.–50. let 19. století (podobn˘ domuãp. 12), nyní zmodernizovan˘. V used-losti stála velmi hodnotná, starobylá ka-menná patrová s˘pka se ‰tûrbinovit˘miotvory a vysok˘m trojúhelníkov˘m ‰tí-tem, patfiící k nejstar‰ím stavbám v ‰iro-kém okolí. Tato s˘pka snad jiÏ ze 17. sto-letí, upravená roku 1787, bohuÏel v ne-dávné minulosti zanikla.

Vedle usedlosti ãp. 17 stojí pozdnûklasicistní chalupa ãp. 18 z roku 1864.V˘chodní stranu návsi uzavírá usedlostãp. 19. DÛm má jednoduch˘, v detai-lech je‰tû klasicistní kfiídlov˘ ‰tít, dato-van˘ 1836. Patrová s˘pka s trojúhelníko-v˘m ‰títem ãlenûn˘m lizénami a dopl-nûn˘m jednoduchou v˘zdobou, ustou-pená z linie návesní fronty, vznikla roku1839. Blízk˘ dÛm ãp. 28 na jiÏní stranûnávsi má opût je‰tû klasicizující kfiídlov˘‰tít ãlenûn˘ lizénami, s vroãením 1836.Do dvora vede segmentovû zaklenutábrána a branka.

K ménû poãetn˘m pfiíkladÛm klasic-kého „blatského slohu“ patfií napfi. cha-lupa ãp. 4, dosti tvrdû obnovená. Z dal-

38

BORKOVICE

stavbou pfii humnech jiÏní fiady usedlos-tí, kde vznikla slepá chalupnická uliãka.Tím se prostorov˘ v˘voj vesnice uzavfiel.

V Borkovicích se dochoval pozoruhod-n˘ soubor zdûné lidové architektury. Pfies-toÏe vesnice leÏí v centrální ãásti Blat, pronûÏ je typická mladá, bohatû zdobená ar-chitektura vesmûs ze druhé poloviny 19.století, patfií vût‰ina zdej‰í zástavby v˘ra-zovû je‰tû spí‰e do období klasicimu.V Borkovicích totiÏ zaãal proces kom-plexní zdûné pfiestavby nejdfiíve ze v‰echblatsk˘ch vesnic (jiÏ na mapû stabilníhokatastru z roku 1828 jsou prakticky v‰ech-ny domy velk˘ch usedlostí oznaãeny jakozdûné). V dobû nástupu vrcholného ob-dobí „blatského slohu“ zde byl tedy pro-ces pfiestavby vesnice jiÏ z vût‰í ãástizavr‰en, proto se v Borkovicích „klasické“blatské stavby uplatnily jen v˘jimeãnû.

Borkovice – severozápadní ãást návsi, vlevo ãp. 7, vpravo ãp. 60 (2002)

Borkovice – návesní kaple, vlevo ‰kola (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 38

‰ích hodnotn˘ch staveb pfiipomeÀmepatrovou s˘pku v ãp. 2, dÛm ãp. 29 s troj-úhelníkov˘m ‰títem a s bránou asi aÏz poãátku 20. století, nebo sousední pat-rovou s˘pku pfiestavûnou na obytné sta-vení (ãp. 59), se dvûma obnoven˘mi da-tacemi 1766 a 1841. Dominantou návsi jevelká patrová budova ‰koly se stfiídm˘mineorenesanãními fasádami. Prostfiedí ná-vsi doplÀuje klasicistní kapliãka s vûÏiã-kou, postavená roku 1814 a obnovená1930. Za kapliãkou je vysok˘ kamenn˘kfiíÏ. Pfii severní stranû návsi je situovánpamátník obûtem I. svûtové války.

Mimo náves stojí za zmínku pfiede-v‰ím dvou‰títová usedlost ãp. 40 v jiho-západní ãásti vsi. DÛm má jednoduchéprÛãelí asi z poãátku 20. století, protûj‰ístodola má trojúhelníkov˘, jednodu‰eãlenûn˘ ‰tít, datovan˘ 1868. Z dal‰íchstaveb s dochovan˘m tradiãním vzhle-dem pfiipomeÀme chalupy ãp. 43 neboãp. 81. V uliãce severozápadnû od návsise dochovala dvojice podélnû orientova-n˘ch chalup – ãp. 54 (ãásteãnû zmoder-nizovaná) a ãp. 64 (s eklektickou fasádoua vjezdem).

Borkovice dodnes stojí ponûkud vestínu mnohem známûj‰ích okolních blat-sk˘ch vesnic a dluÏno fiíci, Ïe zcela ne-právem. Zdej‰í soubor lidové architektu-ry je sice v˘raznû prost‰í, a proto zdánli-vû ménû atraktivní, ov‰em co do míry za-chovalosti se vût‰inû blatsk˘ch památ-kov˘ch rezervací vyrovná. Travnatá ná-ves s vysokou zelení, kapliãkou, ‰koloua mnoha klasicistními usedlostmi, prak-ticky nenaru‰ená novodob˘mi úpravami,pfiedstavuje dodnes mimofiádnû kvalitnía pfiíznivû pÛsobící urbanistick˘ prostor.Borkovice byly pro své nezpochybnitel-né kvality jiÏ dfiíve navrÏeny k prohlá‰e-

ní za vesnickou památkovou zónu, k je-jímu vyhlá‰ení ov‰em bohuÏel nedo‰lo.V souãasné dobû byl návrh na vyhlá‰enípamátkové zóny podán znovu.

stav: 05/2002

Literatura: David – Soukup, 2000; Kuãa,2002; Mencl, 1980; ·imák, 1938, str. 519;·kabrada – Vodûra, 1986.

BOROTÍN

� kraj Jihoãesk˘, okres Tábor, obec Boro-tín, katastr Borotín u Tábora

� 10,5 km SSZ od Tábora; 9,5 km JV odSedlce

� 520 m n. m.

Obec Borotín (v minulosti mûsteãko)leÏí v pÛvabné, mírnû zvlnûné krajinû napomezí stfiedních a jiÏních âech, na jiÏ-ním svahu plochého hfibetu nad mûlk˘múdolím potoka tekoucího od Libenic (pfií-toku Ko‰ínského potoka). Nejvy‰‰ím bo-dem v okolí je zalesnûn˘ vrch Dehetník(679,6 m) asi 2 km jihozápadnû odBorotína. Severnû odtud se táhne nepfií-li‰ v˘razn˘ lesnat˘ pfiedûl s vrchy Krká-ãek (582 m) a ·estkÛv vrch (563,5 m),kter˘ je v˘chodním pokraãovánímCunkovského hfibetu, tvofiícího pfiirozenérozhraní mezi stfiedními a jiÏnímiâechami.

Borotín (resp. stejnojmenn˘ hrad) jepoprvé bezpeãnû doloÏen k roku 1356v predikátu Mikulá‰e z Borotína. Prvnízmínka o existenci mûsteãka se datujek roku 1386. Mûsteãko, patfiící pánÛmz Borotína, mohlo vzniknout patrnûv první polovinû 14. století. V minulostiplnilo spolu s nedalekou Jistebnicí funk-ci trÏního centra regionu severníhoTáborska, které zde jinak chybûlo. Pfiedrokem 1446 Borotín získal Jan Malovecz Pacova, jehoÏ potomci hrad a mûsteãkodrÏeli do roku 1515. Roku 1517 bylo bo-rotínské panství rozdûleno na dva díly,které pak mûly odli‰né osudy. Oba dílybyly spojeny roku 1623 za PolyxenyLobkovicové z Pern‰tejna. Borotín bylpoté pfiipojen k blízké Jistebnici, kteroudrÏeli aÏ do roku 1829 Lobkovicové.Mûsteãko znaãnû utrpûlo za tfiicetiletéválky, bûhem níÏ zpustla témûfi polovina

39

BOROTÍN

Borotín – západní strana návsi, vlevo ãp. 6 (2002)

Borotín – horní ãást západní strany návsi se sochou sv. Jana Nepomuckého a domyãp. 7, 6, 3 a 2 (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 39

Nejv˘znamnûj‰í památkou vlastníhoBorotína je farní kostel NanebevstoupeníPánû. Stavba se star‰ím jádrem pocházípatrnû z doby okolo poloviny 14. století,upravována byla v letech 1796 a 1863.Kostel má velmi pÛsobivou hmotovoukonfiguraci s vysok˘m polygonálnímpresbytáfiem, zaklenut˘m Ïebrovou klen-bou, plochostropou lodí a velkou západ-ní vûÏí. B˘val˘ hfibitov je obklopen ne-pravideln˘m oválem ohradní zdi, u kos-tela je vysok˘ Ïelezn˘ kfiíÏ.

V sousedství kostela stojí patrová bu-dova fary s valbovou stfiechou a eklek-tick˘mi fasádami, na severní stranû návsije ‰kola. Na návsi stojí barokní sochasv. Jana Nepomuckého, datovaná 1776,v˘klenková kapliã-ka a památník obû-tem I. svûtové války.U silnice na Sedlecje barokní v˘klen-ková kapliãka a ka-menn˘ kfiíÏ.

Souãasná budovaobecního úfiadu jev jádru snad barokní,s kfiídlov˘m ‰títem,ov‰em zmodernizo-vaná. Kromû uvede-n˘ch architektonic-k˘ch dominant sev Borotínû dochovaltaké pomûrnû poãet-n˘ soubor tradiãnízástavby. Západnístrana návsi je zasta-vûna hustû fiazen˘mi‰títovû orientovan˘-mi usedlostmi, re-prezentující prÛfiezlidovou architektu-rou od poloviny 19.století aÏ po prvnítfietinu 20. století.Mezi nimi vynikajídva domy s jedno-duch˘mi kfiídlov˘mi‰títy – ãp. 2 s prÛãe-lím ãlenûn˘m lizé-nami a s klenutoubránou a ãp. 15 s pi-lífiovou bránou.

Hodnotná je téÏusedlost ãp. 6. DÛms vaznicov˘m kro-vem a s jednodu-chou ‰tukovou v˘-zdobou (dosti tvrdûobnovenou) je dato-ván 1876, do dvoravede pÛlelipticky

klenutá brána se zajímavû tvarovan˘m‰títov˘m nástavcem. PfievaÏující zástavbazápadní strany návsi je prostá. Zastou-peny jsou hmotovû tradiãní domy s jed-noduch˘mi eklektick˘mi fasádami (napfi.ãp. 3 s vaznicov˘m krovem, ãp. 7 asi ze20. let 20. století, ãp. 10, 11, 12, 13, 17, 47s klasicistním jádrem a ãp. 52 s jed-noduchou eklektickou fasádou a dal‰í).

Na v˘chodní stranû dne‰ní ulicoviténávsi je zástavba podélnû i ‰títovû orien-tovaná, vesmûs zmodernizovaná. Zacho-valo se zde nûkolik nenároãn˘ch objektÛz poãátku a první tfietiny 20. století (napfi.ãp. 54). Ve v˘chodní ãásti vsi u kostela jezástavba hmotovû zachovalá, ale v detai-lech jiÏ vût‰inou rovnûÏ zmodernizovaná.

40

BOROTÍN

domÛ. K roku 1654 zde bylo celkem 26usedlostí osazen˘ch (z toho 9 selsk˘ch)a 22 pust˘ch. V˘znam Borotína kulmi-noval ve druhé polovinû 19. století, kdyobec dosáhla maximálního poãtu obyva-tel. Od té doby Borotín trvale stagnoval.

PfiestoÏe Borotín sv˘m v˘znamem a ve-likostí pfievy‰oval vût‰inu sídel v ‰irokémokolí (s v˘jimkou Jistebnice) a od stfie-dovûku aÏ do první poloviny 20. stoletíse uvádûl jako mûsteãko, skuteãnû mûst-sk˘ ráz nikdy nezískal. Jak charakteremzástavby, tak pÛdorysnou strukturou sevÏdy blíÏil spí‰e vesnickému sídlu.

Borotín má velkorys˘ pÛdorys, pro-zrazující jednorázovou vrcholnû stfiedo-vûkou lokaci. Zástavba je soustfiedûnaokolo rozlehlé, polouzavfiené návsi (ná-mûstí), obklopující prameni‰tû vodoteãe.Na jednotlivé usedlosti navazovala pra-videlnû rozmûfiená pluÏina. Plnû vyvi-nutá byla ov‰em jen západní strana návsi(nad Podmûstsk˘m rybníkem) o délcecca 350 m a severní strana návsi o délcecca 110 m. V˘chodní strana návsi je nyníukonãena kostelem, a dosahuje tedy pfii-bliÏnû poloviãní délky, i kdyÏ nelze vy-louãit, Ïe pÛvodnû mohla sledovat okrajterénní hrany dále k jihu (jak nasvûdãu-je i dûlení pluÏiny). Na jiÏní (dolní) stra-nû nebyla náves nikdy uzavfiena, neboÈ toznemoÏÀovaly terénní podmínky. Vevnitfiním prostoru návsi vznikala zejmé-na od druhé poloviny 18. století velmipoãetná drobná chalupnická zástavba.Díky vestavbû bloku chalup byla náveszmen‰ena do dne‰ní ulicovité podoby,roz‰ífiené v severní ãásti na nevelké troj-úhelníkové prostranství.

Nejznámûj‰í památkou Borotína je sa-mozfiejmû hrad, zvan˘ téÏ Star˘ Zámek,situovan˘ necel˘ 1,5 km jihov˘chodnûod mûsteãka nad Zámeck˘m rybníkemna soutoku Ko‰ínského potoka s potokemtekoucím od Borotína. PÛvodnû vrcholnûgotick˘ hrad na ploché ostroÏnû nad ryb-níkem mûl palác a dvû válcové vûÏe.V dobû pozdní gotiky vznikl na místûstar‰ího parkánu v nûkolika stavebníchetapách nov˘ palác spojen˘ s bránou,obsahující v patfie roubenou obytnoumístnost. Hrad byl vypálen roku 1623,dodnes se dochovaly rozsáhlé zfiíceniny(ãásteãnû zne‰vafiené poslední ponûkudamatérskou rekonstrukcí). U hradu stojívelmi hodnotn˘, bohuÏel v‰ak ohroÏen˘areál barokního hospodáfiského dvora(snad jiÏ s pozdnû stfiedovûk˘m ãi rene-sanãním jádrem), pod hrází Zámeckéhorybníka je ml˘n. Soubor hradu s dvorema ml˘nem tvofií velmi malebn˘ celek, zr-cadlící se v hladinû rybníka. Borotín – situace na mapû stabilního katastru z roku 1830

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:48 stránka 40

DÛm ãp. 77 s jednoduch˘m kfiídlov˘m‰títem je datovan˘ 1638, bezpochyby jdeale o chybn˘ pfiepis vroãení 1838. Domkyãp. 73 a 90, rovnûÏ s kfiídlov˘mi ‰títy,mají fasády jiÏ naru‰ené modernizacemi.Vnitfiní prostor návsi je zastavûn fiadoudrobn˘ch stavení, z nichÏ nûkterá majízachované prosté hladké fasády. K hod-notn˘m stavbám patfií i velké stodoly, do-chované zejména na západních hum-nech. Prvkem tradiãní vybavenosti obceje hasiãská zbrojnice.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletívznikla na v˘chodní stranû skupina ro-dinn˘ch a bytov˘ch domÛ a na severo-v˘chodû zemûdûlsk˘ areál. Vlastní his-torické jádro na‰tûstí nebylo novostav-bami v˘raznûji naru‰eno, s v˘jimkou ob-jektu samoobsluhy na návsi, i kdyÏ fiadastaveb byla zmodernizována. Zejména

západní strana návsi si ale dodnes ucho-vala hmotovû zcela intaktní podobu, ur-ãovanou pravideln˘m rytmick˘m sle-dem jednotliv˘ch ‰títov˘ch prÛãelí.Borotín tak dodnes pfiedstavuje památ-kovû pomûrnû hodnotné sídlo zasluhují-cí plo‰nou ochranu.

stav: 03/2002

Literatura: Habart, 1941 (1994); Kuãa,1996; Kuãa, 2002; Poche, 1977; Sedláãek,1909; ·imák, 1938; Tfiíska, 1986; Durdík,1999; obecnû téÏ dal‰í literatura o hra-dech.

BOROVÁ

� kraj Jihoãesk˘, okres âesk˘ Krumlov,obec Chval‰iny, katastr Borová u Chval-‰in

� 10,5 km SZ od âeského Krumlova;7,5 km ZJZ od KfiemÏe

� 625 m n. m.

Borová leÏí v pÛsobivé podhorské kra-jinû jiÏního pásma Blanského lesa, se-vernû od Chval‰in. Vesnice je situovánana dnû protáhlé hluboké kotliny na sou-toku potoka Borová (pfiítoku Chval‰in-ského potoka) a bezejmenné vodoteãe.Z jiÏní strany je kotlina vymezena vyso-k˘m zalesnûn˘m hfibetem s vrcholyMl˘nské vrchy (814,4 m) a Kraví vrch(797,1 m) na severní stranû je bezejmen-né návr‰í (801,7 m), postranní vrcholhory Albertov (931,9 m) a na v˘chodnístranû vrchy KnûÏík (783 m) a RÛÏov˘(877,4 m).

Borová bezpochyby vznikla pfii kolo-nizaci Chval‰inska a Boleticka ve druhépolovinû 13. nebo v prÛbûhu 14. století.První pfiímá zmínka o vsi ale pocházíz doby okolo roku 1440. Okolní územíbylo ve stfiedovûku majetkem klá‰tera veZlaté Korunû, spravovan˘m rychtou veChval‰inách. Klá‰terní panství se roz-padlo za husitsk˘ch válek. Chval‰inskosi roku 1437 nechal potvrdit Oldfiichz RoÏmberka a pfiipojil je k ãeskokrum-lovského panství. Roku 1654 bylo ve vsicelkem 18 usedlostí osazen˘ch (z toho 12selsk˘ch) a 2 opu‰tûné. K rozsáhlémukrumlovskému panství, které v polovinû17. století ãítalo kromû mûsta Krumlovaa 4 mûsteãek je‰tû 217 (!) vesnic, patfiilaBorová aÏ do konce feudalismu.

Vesnice je typick˘m pfiíkladem vr-cholnû stfiedovûkého kolonizaãního síd-la jihov˘chodního Po‰umaví. Zástavba jesoustfiedûná okolo rozlehlé lichobûÏní-kové návsi, situované na dnû údolí.Náves svíraly dvû nestejnû dlouhé fiadyhustû fiazen˘ch usedlostí (severní o dél-ce cca 250 m, jiÏní 230 m), obû ãela návsibyla nezastavûná. Druhotnû nûkteré used-losti na jiÏní stranû návsi ustoupily vzhÛ-ru do zahrad a po obvodu vesnice vznik-lo nûkolik chalup. Tím se prostorov˘ v˘-voj vesnice, nepoãítáme-li novodobé de-molice, uzavfiel.

Ve vsi se dochovalo nûkolik lidov˘chstaveb, charakteristick˘ch pro ‰irokouoblast v˘chodní ·umavy a Blanského le-sa. Zastoupeny jsou zejména velké pat-rové domy s jednoduch˘mi fasádamia valbov˘mi stfiechami, pocházející

41

BOROVÁ

Borotín – celkov˘ pohled na západní stranu návsi, vlevo usedlost ãp. 15 (2002)

Borová – situace na mapû stabilního katastru z roku 1827

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:49 stránka 41

BOŘICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Písek, obecMirotice, katastr Bofiice u Mirotic

� 3,5 km JZ od Mirotic, 10 km VJV odBlatné; 14 km SZ Písku


(2000)

Bofiice leÏí v malebné mírnû zvlnûné,pfieváÏnû zemûdûlské krajinû Miroticka.Vesnicí protéká Luãní potok, kter˘ se posplynutí s Jesenick˘m potokem vlévá dofiíãky Lomnice (téÏ Skalice). Na Luãnímpotoce je v˘chodnû od vsi pomûrnû roz-lehl˘ rybník Panãár, nûkolik dal‰íchmen‰ích rybníkÛ se prostírá v okolí ves-nice i pfiímo ve vsi. JiÏnû od Bofiic je ne-

velké polesí Maliva, jihozápadnû zales-nûné pásmo nad MuÏeticemi s vrchemChlum (561,8 m).

V písemn˘ch pramenech se Bofiice po-prvé pfiipomínají roku 1379. Tehdy bylavesnice pfiíslu‰enstvím arcibiskupskéhostatku Pfiíbram. K Pfiíbrami náleÏela spo-lu se sousedními @Jaroticemi i v 16. sto-letí. V 17. století Bofiice patfiily k panství@VarvaÏov, jeho osudy pak vesnice sdí-lela aÏ do zániku patrimoniální správy.V drÏení varvaÏovského panství se vy-stfiídali strakoniãtí johanité a Schwarzen-berkové (od roku 1847). Berní rula ve vsiroku 1654 zaznamenala celkem 8 used-lostí, z toho 6 selsk˘ch gruntÛ.

Bofiice mají nevelkou, ale pomûrnûpravidelnû vymûfienou obdélníkovou ná-ves o délce cca 110 a ‰ífice 40 aÏ 50 m.Náves je lemovaná hustû fiazen˘mi, po-mûrnû stísnûn˘mi usedlostmi.

Druhotná chalupnická zástavba serozvinula zejména na svahu na jiÏnímokraji vsi, oddûlená od vlastní vesniceLuãním potokem s BranÏovsk˘m rybní-kem.

Uprostfied návsi stojí neorománskákaple na obdélníkovém pÛdorysu, s troj-bok˘m závûrem a s vûÏiãkou v hfiebenistfiechy. Kaple má dochované krásnévstupní dvefie. Pfied kaplí je Ïelezn˘ kfií-Ïek na kamenném sloupku, snad klasi-cistní z první poloviny 19. století. Nadrybníkem v jiÏní ãásti vsi stojí v˘klenko-vá kapliãka.

V Bofiicích se dochoval ucelen˘ a hod-notn˘ soubor zdûné lidové architektury,typické pro ‰irokou oblast mezi Pískem,Blatnou a Pfiíbramí. Obdobnû jako v okol-ních vesnicích (@Jarotice) i v Bofiicíchpfievládá v˘razovû klasicistní a pozdnûklasicistní architektura, která zde pfieÏíváhluboko do prvních desetiletí 20. století.Jednotlivé stavby jsou vesmûs v˘razovûprosté, s charakteristick˘mi polovalbo-v˘mi stfiechami.

DÛm ãp. 1 v severozápadním rohu ná-vsi, ustoupen˘ za linii ohrazení, má kla-sicistní jádro. DvÛr usedlosti uzavírá brá-na. V ucelené podobû se dochovala sou-sední usedlost ãp. 2 + 34 na západnístranû návsi. DÛm (dnes ãp. 34) je rozlo-Ïitá klasicistní nebo pozdnû klasicistnístavba s typickou polovalbovou stfiechoua prÛãelím ãlenûn˘m rámy. Nûkdej‰íhospodáfiské stavení, pozdûji v˘mûnekusedlosti (dnes ãp. 2) na jiÏní stranû dvo-ra je ponûkud mlad‰í, v˘razovû postkla-sicistní stavení opût s polovalbovou stfie-chou a s kapliãkovou nikou ve ‰títu.V ãele dvora je rovnû pfieloÏená pilífiovábrána.

42

BOŘICE

v dne‰ní podobû vesmûs ze druhé polo-viny 19. století. Vût‰ina tûchto domÛ sedochovala na severní stranû návsi – napfi.ãp. 11, 13 (s bránou) a ãp. 45 (dnes ã. e. 3)s kamenn˘mi portálky. Na jiÏní stranûnávsi stojí patrov˘ dÛm ãp. 27. Kromûtûchto domÛ ve vsi existovalo i nûkolikmohutn˘ch uzavfien˘ch ãtyfibok˘ch dvor-cÛ, tzv. „vierkantÛ“. Do dne‰ní doby sedochovala patrová podélnû orientovanáusedlost ãp. 7 na severní stranû návsi sesegmentov˘m vjezdem.

Pfiíkladem men‰í pfiízemní chalupy,stylovû ovlivnûné lidovou architekturouz centrální kotliny Blanského lesa, jeãp. 38 na západním konci návsi s kfiídlo-v˘m volutov˘m ‰títem. Kfiídlov˘ ‰tít mái velké patrové stavení na jiÏní stranû ná-vsi. Charakter zástavby dotváfií nûkolikdrobn˘ch stavení, vesmûs upraven˘chpro rekreaci (ãp. 26, 38, 41 a pozdnûklasicistní chalupa 44). Na návsi stojív˘klenková kapliãka.

V dobû socialismu byla vesnice tûÏcerozru‰ena demolicemi. Dodnes se v pod-statû zachovala jen znaãnû profiídlá se-verní fiada usedlostí, jiÏní strana s v˘-jimkou nûkolika stavení zcela zanikla.Témûfi kompletnû bylo zlikvidováno rov-nûÏ hospodáfiské pfiíslu‰enství jednotli-v˘ch usedlostí. Pfies v‰echny ztráty siv‰ak vesnice dodnes uchovala urãité pa-mátkové hodnoty a severní strana návsi,navzdory ãetn˘m prolukám, také pÛso-biv˘ vzhled. Pfiíznivû se uplatÀují téÏvazby na okolní krásnou krajinu.

stav: 08/2000

Borová – severní strana návsi s velk˘mi patrov˘mi domy (2000)

Bofiice – situace na mapû stabilníhokatastru z roku 1837

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:49 stránka 42

Na jiÏní stranû návsi stojí dvojice v jád-ru klasicistních stavení ãp. 11 a 12 (pÛ-vodnû souãást jedné usedlosti) s polo-valbov˘mi stfiechami, jiÏ ãásteãnû zmo-dernizovan˘mi. Na v˘chodní stranû jevelk˘ pozdnû klasicistní dvÛr ãp. 17. Polevé stranû stojí obytné stavení, po pravés˘pka a uprostfied podélnû orientovanékfiídlo s vjezdem. Dlouhé návesní prÛãe-lí je sjednoceno valbovou stfiechou. DvÛrje bohuÏel zdevastovan˘.

Severní stranu návsi uzavírá po stra-nách pfiíjezdové komunikace dvojiceusedlostí ãp. 20 a 21. Zatímco dvou‰títo-vá usedlost ãp. 20 byla jiÏ ãásteãnû v de-tailech zmodernizována, usedlost ãp. 21se dochovala v intaktním stavu. DÛm jepostklasicistní stavení asi ze druhé po-loviny 19. století, s charakteristickou po-lovalbovou stfiechou a s hladkou fasádou.Naproti domu stojí patrová s˘pka s leÏa-t˘mi vûtracími okénky a hladk˘mi fasá-dami, prÛãelí usedlosti doplÀují pfiedza-hrádky s oplocením vyzdûn˘m z cihel.

Podélnû orientovan˘ dÛm ãp. 4 s val-bovou stfiechou na západní stranû je pfií-

kladem eklektické architektury patrnûze závûru 19. nebo poãátku 20. století.Kromû v˘‰e popsan˘ch objektÛ se ve vsidochovalo mnoÏství v˘razovû zcela pro-st˘ch domkÛ a chalup, vesmûs z prÛbûhudruhé poloviny 19. a poãátku 20. století(napfi. ãp. 19 a fiada chalup v samostatnéenklávû na jiÏním okraji vsi). Chalupaãp. 3 na západní stranû návsi je pfiíkla-dem velmi mladé, pfiesto v‰ak zcela tra-diãnû fie‰ené stavby s hladk˘mi fasádamia trojúhelníkov˘m ‰títem. DÛm je dato-ván aÏ do roku 1927, na nûj navazují po-délnû orientované chlévy. DÛm ãp. 5 nazápadní stranû návsi a domy ãp. 16 a 18na v˘chodní stranû návsi vznikly v dne‰-ní podobû aÏ ve 20. ãi 30. letech 20. sto-letí. Sv˘m celkov˘m architektonick˘ma hmotov˘m fie‰ením ale pfiíznivû do-tváfiejí celkov˘ charakter návsi. K pa-mátkovû hodnotn˘m stavbám patfií téÏvelké stodoly, vytváfiející na v˘chodnía zejména západní stranû intravilánusouvislé fiady.

Bofiice na‰tûstí nebyly ve druhé polo-vinû 20. století v˘raznûji naru‰eny novo-

dobou stavební ãinností. Zástavba ves-nice si uchovala zcela intaktní hmotovoua prostorovou skladbu. Dokonce ani jed-notlivá prÛãelí nebyla aÏ na v˘jimky v˘-raznûj‰i naru‰ena modernizacemi. Pfie-hledná travnatá náves, lemovaná hustûfiazenou ‰títovû orientovanou zástavbou,pfiedstavuje ojedinûle kvalitní urbanis-tick˘ prostor, a to i ve srovnání s památ-kovû nejhodnotnûj‰ími vesnicemi v regi-onu. Také chalupnická enkláva okolorybníka si uchovala malebnou konfigu-raci, i kdyÏ jednotlivé stavby aÏ na v˘-jimky nevykazují v˘raznûj‰í hodnoty.Bofiice patfií bezesporu k nejlépe docho-van˘m, nejmalebnûj‰ím a také nejhod-notnûj‰ím vesnicím na Písecku a jsoupro své kvality navrÏené k prohlá‰ení zavesnickou památkovou zónu.

stav: 04/2000

Literatura: Kuãa, 2002; Pe‰ta, 2001 A.

43

BOŘICE

Bofiice – pohled na jiÏní ãást návsi s kaplí (2000)

Bofiice – severozápadní roh návsi s domy ãp. 2, 34 a 21 (2000)

Bofiice – celkov˘ pohled na severní ãást návsi (2000)

Bofiice – návesní kaple (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:49 stránka 43

nejvût‰í v âechách. Jihov˘chodní okrajvsi om˘vá ponûkud men‰í, pfiesto v‰akvelmi rozlehl˘ Bo‰ileck˘ rybník (189 ha).Oba rybníky oddûluje mírnû vyv˘‰en˘,ãásteãnû zalesnûn˘ hfiebínek, na jehoÏ zá-padním konci, nad ohbím Bo‰ileckéhopotoka, stojí dominanta okolní krajiny –bo‰ileck˘ kostel.

Bo‰ilec do dûjin vstupuje v první ãtvr-tinû 14. století, pfiestoÏe vesnice mohlavzniknout jiÏ dfiíve. První dochovanázmínka o vsi se datuje do roku 1318.Zdej‰í kostel je v písemn˘ch pramenechdoloÏen od roku 1352. Vesnice byla sou-ãástí pÛvodnû královského panství DolníBukovsko, které získali roku 1323RoÏmberkové. Kromû toho se zde ve 14.

století objevuje rod místních vladykÛz Bo‰ilce. Pozemky zde vlastnil také klá‰-ter klarisek v âeském Krumlovû. Bukov-ské panství s Bo‰ilcem bylo roku 1412pfiipojeno k Tfieboni. Souãástí tfieboÀské-ho panství pak vesnice setrvala aÏ doroku 1850 a sdílela jeho osudy. Bo‰ilecznaãnû utrpûl jiÏ na poãátku tfiicetiletéválky, roku 1625 se ves uvádí jako zcelapustá. Roku 1654 zde bylo celkem 22hospodáfiÛ, 2 usedlosti byly pusté.Bûhem tfiicetileté války zanikla i bo‰ilec-ká farnost. Od konce 18. století pak ves-nice trvale rostla.

Vesnice se skládá ze dvou pomûrnûsvébytn˘ch ãástí, které spojuje jedinûhráz Bo‰ileckého rybníka. Ten vznikl jiÏve 14. století, upravován byl po husit-sk˘ch válkách a v 16. století. Na nízké te-rase nad rybníkem, na v˘chodním okra-ji vsi stojí kostel sv. Martina. U kostela jefara, ‰kola a nûkolik chalup v fiadové zá-stavbû. V 16. století byla tato ãást vsi od-dûlena a nesla jméno Skrbkov. Jádremdolní západní ãásti vesnice byla pÛvod-nû pomûrnû rozlehlá, pfiibliÏnû obdélní-ková náves s nálevkovit˘m jihov˘chod-ním rohem, vybíhajícím dlouhou ulicík hrázi rybníka a ke kostelní ãtvrti. Dru-hotnû byla náves zmen‰ena posunutímdvou usedlostí (ãp. 4 a 5) na v˘chodnístranû do jejího vnitfiního prostoru.

Nejv˘znamnûj‰í památkou vesnice jefarní kostel sv. Martina, pÛvodnû gotickástavba ze 14. století, v malebné polozenad rybníkem. Z gotické stavební etapyse dochoval pfiedev‰ím protáhl˘ presby-

44

BOŠILEC

BOŠILEC

� kraj Jihoãesk˘, okres âeské Budûjovice,obec Bo‰ilec, katastr Bo‰ilec

� 7,5 km JZ od Veselí nad LuÏnicí;7,5 km SZ od Lomnice nad LuÏnicí


Vesnice Bo‰ilec, známá z lidové písnû„Na tom bo‰ileck˘m mostku“, leÏí v ro-vinaté zemûdûlské krajinû na nev˘raz-ném pfiedûlu mezi TfieboÀskou pánvía sníÏeninou Sobûslavsko-veselsk˘chblat. Severov˘chodnû od vsi se prostíráHorusick˘ rybník, se sv˘mi 415 ha tfietí

Bo‰ilec – panorama v˘chodní ãásti vsi nad rybníkem s kostelem sv. Martina (1999)

Bo‰ilec – situace na mapû stabilního katastru z roku 1828

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:49 stránka 44

táfi sklenut˘ kfiíÏovou Ïebrovou klenbou,s portálkem do sakristie a dále zdivolodi s bohatû profilovan˘m severním por-tálem. Podle zdvojeného vítûzného ob-louku lze usuzovat, Ïe kostel mohl mítpÛvodnû vûÏ nad presbytáfiem. Dne‰nípodoba kostela je navenek prostá, z ba-rokních úprav se dochovala severní pfied-síÀ s kfiídlov˘m ‰títem a lidov˘m obráz-kem sv. Martina. VûÏ s charakteristickoubání je empírová z let 1836–37 a nahra-dila star‰í samostatnû stojící zvonici, pa-trnû z roku 1603.

Kostel je ohrazen zdí se dvûma brána-mi, zavr‰en˘mi segmentov˘mi nástavci.Na hfibitovû je nûkolik litinov˘ch kfiíÏÛa barokní márnice s volutov˘m ‰títem. Vevsi i v jejím okolí se dochoval pozoru-hodn˘ soubor drobn˘ch sakrálních pa-mátek. U mostku pod kostelem je v˘-klenková kapliãka s lidovou malbousv. Anny, dal‰í stojí na návsi a u silnicena @Lhotu (s malbou Korunování PannyMarie). Litinové kfiíÏe se zachovaly u kos-tela a na severozápadním okraji vesnice.Na kfiiÏovatce ve v˘chodní ãásti vsi je pa-mátník obûtem I. svûtové války. V sou-sedství kostela stojí hodnotná patrovábarokní budova fary a v její blízkosti‰kola.

Bo‰ilec leÏí na rozhraní národopis-n˘ch oblastí TfieboÀska a Sobûslavsko-ve-selsk˘ch blat. Vliv obou regionÛ je nacharakteru usedlostí dobfie patrn˘. Vevsi pomûrnû dlouho pfievládala dfievûnázástavba – na mapû stabilního katastruz roku 1828 je zachyceno dokonce 5 po-lygonálních stodol. V˘jimeãn˘m a dnesjiÏ v regionu unikátním dokladem rou-bené stavby je stodola v usedlosti ãp. 33.

Nejhodnotnûj‰ími památkami lidovéarchitektury ve vsi jsou dvû velké used-losti ze 40.–50. let 19. století, ãp. 13 a 21.Usedlost ãp. 13 stojí na nûkdej‰í severnístranû návsi (dnes postranní uliãka).DÛm, datovan˘ 1849, má kfiídlov˘ ‰tít,kter˘ se hlásí ke star‰í generaci lidové ar-chitektury blatského okruhu. Obdobn˘‰tít má napfi. s˘pka usedlosti ãp. 18v @Pelejovicích. Vedle domu, v ãeleusedlosti, stojí mohutná, podélnû orien-tovaná patrová s˘pka z roku 1852. Fasádas˘pky je ãlenûna pilastry ve vysokémfiádu, okna jsou vloÏena do slep˘ch ar-kád. Na s˘pku navazuje stejnû vysokáohradní zeì se segmentov˘m vjezdem,naproti je shodnû fie‰ené hospodáfiskéstavení (druhotnû upravené jako v˘mû-nek), jehoÏ prÛãelí vzniklo roku 1871.

Ponûkud odli‰n˘ charakter má used-lost ãp. 21 v ulici, vedoucí z návsi k ryb-níku. Po levé stranû stojí dÛm s atikov˘m

45

BOŠILEC

Bo‰ilec – usedlosti ãp. 5 a 4 na návsi (1999)

Bo‰ilec – usedlost ãp. 21 (1999)

Bo‰ilec – prÛãelí usedlosti ãp. 13 (1999)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:49 stránka 45

Hmotovû malebnou skladbu si uchovalazápadní ãást vsi v okolí kostela, v pÛso-bivé terénní konfiguraci nad rybníkem.Pfies uvedená naru‰ení Bo‰ilec patfií k pa-mátkovû v˘znamn˘m lokalitám a jiÏ roku1990 byl zafiazen mezi první jihoãeskévesnické památkové zóny.

stav: 08/1999

Literatura: David – Soukup, 2000;Kolda, 1998; kolektiv, 2002 A; Kuãa,2002; Mare‰ – Sedláãek, 1990; Mencl,1980; Poche, 1977; Sedláãek, 1909;·kabrada – Vodûra, 1986.

BOŠOVICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Písek, obec âíÏo-vá, katastr Bo‰ovice u âíÏové

� 7 km SZ od Písku� 448 m n. m.

Bo‰ovice leÏí na severozápadním okra-ji písecké kotliny, na úpatí v˘razného za-lesnûného pásma s vrchy StráÏi‰tû(538,5 m) a Kosejfiín (571 m). Pfiímo nadvesnicí se zdvíhá návr‰í se zdaleka vidi-teln˘m kostelem sv. Jakuba nad âíÏovou,nejv˘raznûj‰í krajinná dominanta sever-ního Písecka.

Ve stfiedovûku Bo‰ovice patfiily ke hra-du Zvíkovu. Vesnice je poprvé doloÏenak roku 1323 mezi sídly, které král Jan

46

BOŠOVICE

poloparem, ãlenûn˘m lizénami a velmirobustním oblouãkov˘m vlysem. Tentoneobvykle pÛsobící ornament nacházímenapfi. na prÛãelí usedlosti ãp. 11 v blízké@Lhotû nebo na ãp. 16 v @Mazelovûz roku 1865. Na dÛm navazuje obdobnûãlenûná ohradní zeì s velkou bránoua dvûma symetrick˘mi brankami, napro-ti stojí patrová s˘pka s trojúhelníkov˘m‰títem, datovaná 1857. PrÛãelí s˘pky jeãlenûno pilastry a slep˘mi arkádami.Velmi podobné jsou s˘pky usedlostíãp. 16 a 17 v blízk˘ch @Sedlíkovicích.Ve ‰títu se objevuje je‰tû motiv vûneãkua stromÛ Ïivota. Dal‰ími pfiíklady star‰ígenerace staveb jsou s˘pky, dochovanév nûkolika usedlostech (ãp. 2 – pfiestave-ná eklekticky, ãp. 33 z roku 1863 a ãp. 38z roku 1856).

Ve vsi dnes pfievaÏuje vesmûs pomûrnûmladá zástavba ze závûru 19. a poãátku20. století, typická pro rozsáhlou oblastTfieboÀska, Lomnicka, Li‰ovska a sever-ního Budûjovicka. Domy i hospodáfiskéstavby mají trojúhelníkové ‰títy s jedno-duch˘m eklektick˘m dekorem (bosáÏ,zubofiezy, ploché ‰ambrány). Pomûrnûãasto se objevují gotizující prvky, kterémohou b˘t odrazem soudobé schwar-zenberské stavební produkce. PrÛãelíusedlostí obvykle uzavírají dlouhé ar-chitektonizované ohradní zdi se seg-mentovû zaklenut˘mi nebo rovnû pfielo-Ïen˘mi bránami.

V ucelené podobû se dochovaly used-losti ãp. 2 (dÛm datován 1906, s˘pka jestar‰í), ãp. 4 na v˘chodní stranû návsi(dÛm datován 1912), sousední usedlostãp. 5, nebo dvojice památkovû chránû-n˘ch usedlostí ãp. 8 a 9 v severozápadníãásti návsi (s˘pka v ãp. 9 s bohatou v˘-zdobou je datovaná 1890). Obdobn˘ cha-rakter má i dÛm ãp. 33 z roku 1890.Prostfiedí vesnice dotváfií fiada v˘razovûprost˘ch chalup vesmûs z pfielomu 19.a 20. století – napfi. ãp. 14, 37, 52 (z roku1922), ãp. 61, dÛm ãp. 67 s eklektickoufasádou nebo domek nad mostkem.Zástavba pod kostelem si uchovala zá-kladní prostorovou skladbu, ale byla jiÏv detailech zmodernizovaná. Charaktervesnice doplÀují velké hospodáfiské stav-by. Malebnû pÛsobí zejména humnas hradbou velk˘ch stodol.

V dobû socialismu byla vesnice bohu-Ïel ãásteãnû poniãena mnoha nevhod-n˘mi zásahy. V historickém jádru vznik-lo nûkolik ru‰iv˘ch novostaveb, fiadaprÛãelí byla po‰kozena modernizacemi.PfiestoÏe si bo‰ilecká náves uchovala ne-mal˘ památkov˘ potenciál, pÛsobí dnesjiÏ do znaãné míry naru‰en˘m dojmem.

Bo‰ovice – situace na mapûstabilního katastruz roku 1837

Bo‰ovice – celkov˘ pohled na usedlost ãp. 7 (2003)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 46

Lucembursk˘ spolu se Zvíkovem zastavilPetrovi z RoÏmberka. V 16. století bylyBo‰ovice samostatn˘m vladyck˘m stat-kem v drÏení Buzick˘ch z Buzic, ãást vsiale pfiipadla v polovinû 16. století spolus Drhovlí k ¤epicím. Pozdûji byla vesni-ce pfiipojena k sousední âíÏové. Roku1654 bylo ve vsi celkem 8 hospodáfiÛ,z toho 3 sedláci. V letech 1686–91 bylyBo‰ovice separovány spolu se sousední-mi @Chlaponicemi jako samostatn˘ sta-tek. Po roce 1715 byly pak s âíÏovou pfii-pojeny jiÏ natrvalo k Drhovli.

PÛdorysn˘m jádrem vesnice je pfii-bliÏnû trojúhelníková náves. JiÏní stranunávsi tvofiil hospodáfisk˘ dvÛr, druhotnûrozparcelovan˘. Zástavba v místû nû-kdej‰ího dvora zãásti zanikla. Nûkolikusedlostí je rozmístûno i okolo druhésvaÏité návsi na jihov˘chodním okrajivesnice a podle pfiístupové komunikaceod @Chlaponic. Na úpatí vrchu s ãíÏov-sk˘m kostelem v˘chodnû od vsi byl si-tuován vrchnostensk˘ ovãín, zvan˘Dolej‰í ãi Dolsk˘.

Ve vsi se dochovalo nûkolik zdûn˘chusedlostí, klasicistních, pozdnû klasi-cistních i eklektick˘ch. Ojedinûl˘m sta-vením s ploch˘m kfiídlov˘m ‰títem, ty-pick˘m pro oblast Písecka, je dÛm ãp. 1v jiÏní ãásti vsi. Do dvora vede klenutábrána. V blízké usedlosti ãp. 3 se zacho-vala hodnotná klasicistní s˘pka s polo-valbovou stfiechou, podélnû orientovan˘dÛm má jednoduchou eklektickou fasá-du.

Nejvíce hodnotn˘ch staveb nalezne-me na západní stranû návsi. Ve dvofieãp. 6 stojí hodnotná klasicistní s˘pkas vysokou stfiechou, nasazenou na fabio-nové fiímse. Vjezd do dvora uzavírá brá-

na s rovn˘m pfiekladem. Sousední po-délnû orientovan˘ dÛm ãp. 7 má stfiíd-mou eklektickou fasádu s nároÏní bosáÏí.Obdobn˘ charakter má i protûj‰í hospo-dáfiské stavení s valbovou stfiechou. Meziobûma stavbami je segmentová brána.Usedlost ãp. 8 tvofií dÛm s jednoduchoufasádou asi ze 30. let 20. století a bránas kapliãkov˘mi nikami po stranách.V sousední drobné usedlosti ãp. 28 stojípatrová klasicistní s˘pka s polovalbo-vou stfiechou a zcela hladk˘m prÛãelím,naproti je prost˘ dÛm s trojúhelníkov˘m‰títem.

V˘chodní stranu návsi uzavírá dvojicepodélnû orientovan˘ch usedlostí s vjez-dy, jiÏ ãásteãnû zmodernizovan˘ch (ãp. 4+ 39 a ãp. 5 z roku 1923). Prostfiedí ves-nice doplÀuje i nûkolik dal‰ích, v˘razo-vû prost˘ch stavení (napfi. chalupa ãp. 22v severní ãásti vsi). Na návsi stojí neore-nesanãní kaple s pÛlkruhov˘m závûrema vûÏiãkou v hfiebeni stfiechy.

Bo‰ovická náves si dodnes s v˘jim-kou jednoho rodinného domu uchovalazákladní hmotovou strukturu, i kdyÏ zá-stavba v jiÏní ãásti byla ãásteãnû posti-Ïena modernizacemi. Zejména západnístrana návsi se ale dochovala v podstatûnepo‰kozená a pÛsobí pomûrnû pfiízni-v˘m dojmem. Na celkovém vzhledu ves-nice se podílejí i pohledové vazby nakostel sv. Jakuba nad sousední âíÏovou.

stav: 05/2003

Literatura: Durdík – Ka‰íãka – Nechvá-tal, 1995; Sedláãek, 1909.

BOŽEJOV

� kraj Jihoãesk˘, okres âeské Budûjovi-ce, obec Îár, katastr BoÏejov u Nov˘chHradÛ

� 6 km Z od Nov˘ch HradÛ; 7 km JV odTrhov˘ch SvinÛ


BoÏejov leÏí v relativnû plochém teré-nu na západním okraji novohradské ryb-niãní pánve. Jihozápadním smûrem terénzvolna stoupá k zalesnûnému vrchuKamenská hora (631 m), kter˘ je okrajo-v˘m v˘bûÏkem Novohradsk˘ch hor.V okolí vesnice se prostírá nûkolik ryb-níkÛ. Nejvût‰í je rybník Îársk˘ severo-v˘chodnû od vsi, pfiipomínan˘ jiÏ ve 13.století. ¤ada men‰ích rybníkÛ je dále napfiítocích Îárského rybníka (napfi. rybníkKartáãník v˘chodnû od vesnice).

BoÏejov je sídlem vrcholnû stfiedovû-kého pÛvodu. Vesnici patrnû vysadilinûktefií z VítkovicÛ, drÏících blízké NovéHrady (buì páni z Land‰tejna, nebo snadRoÏmberkové). První pfiímá zmínka o vsise datuje aÏ k roku 1390. Vesnice patfiilapo celou známou dobu své historiek blízk˘m Nov˘m HradÛm. Toto panstvízískal roku 1620 hrabû Karel Bonaven-tura Buquoy. K roku 1654 bylo ve vsi cel-kem 15 usedlostí osazen˘ch (z toho 13selsk˘ch) a 1 pustá. K novohradskémupanství v rukou rodiny BuquoyÛ pakBoÏejov patfiil aÏ do zru‰ení patrimoni-ální správy.

Vrcholnû stfiedovûk˘ kolonizaãní pÛ-vod vesnice prozrazuje zejména její pÛ-dorysné schéma. Zástavba je soustfiedûnaokolo oválné návsi, obestavûné ze v‰echstran pomûrnû velk˘mi usedlostmi. Na

47

BOŽEJOV

Bo‰ovice – usedlosti ãp. 28 a 8 na západní stranû návsi (2003)

BoÏejov – situace na mapû stabilníhokatastru z roku 1827

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 47

ly se v‰ak pozdnûklasicistní dvefie (té-mûfi stejné jsou za-chovány v jiÏnímkfiídle v˘‰e zmínûnéusedlosti ãp. 1). Pro-tûj‰í dÛm ãp. 16 nazápadní stranû návsimá neúplné podkrovní patro, doplnûnépo stranách atikou.

Kromû tûchto vel-k˘ch uzavfien˘chdvorcÛ se ve vsi do-chovalo i nûkolik ar-chitektonicky nená-roãn˘ch ‰títovû ori-

entovan˘ch usedlostí s bránami – napfi.ãp. 5 a 9 na v˘chodní stranû návsi neboãp. 17 (z roku 1905) na západní stranûnávsi. Patrov˘ dÛm ãp. 2 v severozápad-ním rohu návsi s bránou a jednodu‰e ãle-nûn˘m prÛãelím a valbovou stfiechoupatfií k charakteristick˘m pfiíkladÛm li-dové architektury podhÛfií Novohrad-sk˘ch hor. Prostfiedí návsi doplÀuje v˘-klenková kapliãka Panny Marie s kfiídlo-v˘m ‰títem. Pfied kapliãkou stojí mohut-ná lípa.

Vesnice v prÛbûhu druhé poloviny 20.století stagnovala. Zástavba díky tomunebyla ve zv˘‰ené mífie po‰kozena no-vostavbami, ani modernizacemi (s v˘-jimkou jiÏního cípu návsi). BoÏejovu setaké vyhnuly demolice, které více ãiménû postihly vût‰inu pÛvodnû nûmec-k˘ch vesnic na Novohradsku. Na celkovûpomûrnû pfiíznivém vzhledu vesnice sepodílí také okolní pÛvabná rovinatá kra-jina s panoramatem Novohradsk˘ch hor.BoÏejov se stal jiÏ roku 1990 vesnickoupamátkovou zónou.

stav: 10/2002

Literatura: Máãel, 1954; ·imák, 1938,str. 623; ·kabrada – Vodûra, 1986.

BŘEHOV

� kraj Jihoãesk˘, okres âeské Budûjovice,obec Bfiehov, katastr Bfiehov

� 5,5 km JJZ od Zlivi; 8,5 km JZ odHluboké


Vesnice Bfiehov leÏí v mírnû zvlnû-ném terénu na rozhraní pánve Zbudov-sk˘ch blat a zvolna stoupajícího severní-ho pfiedhÛfií Blanského lesa. Pfii severnímokraji vesnice protéká Bfiehovsk˘ potok,kter˘ se asi po tfiech kilometrech vlévá dohluboké zátoãiny rybníku Bezdrev (dru-hého nejvût‰ího v âechách). Dal‰í mi-mofiádnû rozlehl˘ rybník Dehtáfi, zaloÏe-n˘ roku 1479, se prostírá ve zvlnûném te-rénu asi 2 km jihov˘chodnû od vsi.V sousedství rybníku Dehtáfi je nûkolikmen‰ích rybníkÛ, dal‰í se nacházejív okolí @Vlhlav a @Mal˘ch Chrá‰Èan zanevelk˘m polesím severozápadnû od vsi.

Bfiehov je zfiejmû sídlem vrcholnû stfie-dovûkého pÛvodu, vesnice patfiila ve 14.století k pomûrnû vzdálenému Protivínu.První bezpeãná zmínka o vsi ale pocházíaÏ z roku 1490. V té dobû jiÏ Bfiehov pat-fiil k poãetné skupinû sídel, tvofiícíchhospodáfiské zázemí hradu Hluboká(k hlubockému panství patfiil tradiãnûi protivínsk˘ statek). Souãástí rozlehléhohlubockého panství Bfiehov zÛstal aÏ dokonce feudalismu. Vesnice znaãnû utr-pûla za tfiicetileté války. Roku 1654 zdehospodafiilo 8 sedlákÛ, 6 gruntÛ bylo

48

BŘEHOV

jednotlivé usedlosti navazovala paprsãi-tû uspofiádaná lánová pluÏina. Jen pluÏi-na pfii jiÏním okraji vsi byla patrnû dru-hotnû rozparcelována nebo pfiemûfienana men‰í polní tratû. Poãet usedlostí, za-znamenan˘ jiÏ berní rulou v polovinû 17.století, se dodnes prakticky nezmûnil(stejn˘ poãet zachytila i mapa stabilníhokatastru z roku 1827). V prÛbûhu 18.a 19. století pfiibylo jedinû nûkolik chalupve vnitfiním prostoru návsi.

Zástavbu vesnice tvofií rozmûrné troj-boké nebo ãtyfiboké usedlosti, vesmûspodélnû orientované, které se sv˘m ar-chitektonick˘m ztvárnûním hlásí jiÏ k li-dovému stavitelství podhÛfií Novohrad-sk˘ch hor. K nejlépe dochovan˘m pfií-kladÛm podélnû orientovan˘ch usedlos-tí patfií ãp. 1 na západní stranû návsi.DÛm ãp. 6 na v˘chodní stranû návsi jepatrov˘, rovnûÏ podélnû orientovan˘,s krásn˘mi vraty a jednoduchou fasá-dou, ãlenûnou lizénov˘mi rámy a páso-vou bosáÏí. Sousední dÛm ãp. 7 je ob-dobnû fie‰en˘, namísto plného patra máv‰ak jen nízké pÛdní polopatro. Tfietípodéln˘ dÛm na v˘chodní stranû návsi –ãp. 8 – je pfiízemní. Fasáda byla zjedno-du‰ena pfii novodobé adaptaci, dochova-

BoÏejov – usedlost ãp. 2 v severozápadní ãásti návsi (2002)

BoÏejov – usedlosti ãp. 6 a 7 na v˘chodní stranû návsi (2002)

Bfiehov – situace na mapû stabilníhokatastru z roku 1827

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 48

pust˘ch. Zajímavé je jméno vsi, kterásama o sobû neleÏí na bfiehu rybníka,potoka, ani jiné vodní plochy. Jméno pa-trnû odkazuje na polohu vesnice na mír-ném návr‰í.

Vrcholnû stfiedovûk˘ pÛvod vsi pro-zrazuje také její pÛdorys. Zástavba jesoustfiedûna okolo lichobûÏníkové návsidlouhé asi 230 m a ‰iroké asi 75 aÏ 85 m.V dolní (severní) ãásti návsi je rybník,pÛvodnû zde ale bylo vodních plochvíce. Náves je obestavûná hustû fiazen˘miusedlostmi, do vnitfiního prostoru návsise soustfiedila druhotná chalupnická zá-stavba. Okolní krajina byla rozdûlena napravidelnû parcelovanou traÈovou pluÏi-nu.

Bfiehov leÏí pfii severním okraji náro-dopisného regionu podhÛfií Blanskéholesa, v blízkosti jeho pfiirozené hranices kulturní oblastí Zbudovsk˘ch blat. Vevsi se dochovalo nûkolik architektonickyhodnotn˘ch usedlostí z prÛbûhu druhépoloviny 19. a první tfietiny 20. století,ovlivnûn˘ch obûma sousedícími oblast-mi.

Vût‰ina hodnotn˘ch staveb je soustfie-dûna na del‰í západní stranû návsi.Usedlost ãp. 1+36 je tvofiena domems hladkou fasádou, s˘pkou s prost˘mtrojúhelníkov˘m ‰títem a v˘mûnkem(ãp. 36) z roku 1881, s jednoduchou plo‰-nou ‰tukovou v˘zdobou trojúhelníkové-ho ‰títu. Do dvora usedlosti i v˘mûnkáfi-ské chalupy vedou segmentovû zaklenu-té brány. V usedlosti ãp. 3 se zachovaldÛm s krásnû tvarovan˘m kulisovit˘m‰títem, odkazujícím jiÏ k architektufiepodhÛfií Blanského lesa. Ve ‰títu je plo‰-ná ‰tuková v˘zdoba (slunce, stromy Ïi-vota) a vroãení 1866. Naproti domu stojís˘pka s trojúhelníkov˘m ‰títem a plo‰nou‰tukovou v˘zdobou s regionálnû typic-k˘m motivem monstrance, datovaná rov-nûÏ 1866. Vjezd do dvora uzavírá seg-mentová brána. Obdobn˘ dÛm s kfiídlo-v˘m ‰títem se dochoval i v usedlostiãp. 8 na severozápadním okraji vsi. Domyãp. 28 (z roku 1865) a ãp. 29 (z roku 1873)jsou jiÏ z vût‰í ãásti zmodernizované.

PfievaÏující zástavba vesnice je po-zdûj‰í, z doby okolo roku 1900. V˘vojovûmlad‰í usedlosti jsou ãasto podélnû ori-entované, s vjezdy. Nejlépe se dochova-la usedlost ãp. 5 na západní stranû návsis vjezdem a symetricky fie‰enou fasádous bohatou ‰tukovou v˘zdobou, krytá val-bovou stfiechou na pÛdní nadezdívce.Usedlost je datovaná do roku 1890.Obdobn˘ charakter má i usedlost ãp. 17na jihov˘chodní stranû návsi, datovaná1897.

49

BŘEHOV

Bfiehov – podélnû orientovaná usedlost ãp. 5 na západní stranû návsi (2002)

Bfiehov – usedlost ãp. 9 + 13 v severní ãásti návsi (2002)

Bfiehov – kovárna ve vnitfiním prostoru návsi (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 49

segmentovû zakle-nut˘mi bránami,zavr‰en˘mi troj-úhelníkov˘mi ná-stavci. DÛm ãp. 18v jihov˘chodní ãás-ti návsi má jedno-duchou fasádu, da-tovanou 1921.

Nûkolik dal‰íchstaveb si uchovalonenároãn˘ tradiã-ní vzhled. Mezi ni-mi vyniká pfiede-v‰ím kovárna vevnitfiním prostorunávsi s pÛleliptic-ky zaklenutou pod-síní pracovníhoprostoru, dále dÛmãp. 2 s bránou a s˘p-ka u ãp. 14. Pfiíz-nivû se uplatÀujítaké velké stodoly,vytváfiející na hum-nech souvislé fia-

dy. Prostfiedí návsi dotváfií neoromán-ská kaple sv. Josefa s kulisovitou zvoniã-kou ve ‰títu. KfiíÏ pfied kapliãkou pochá-zí z roku 1881, na severním okraji vsi sto-jí vysok˘ kamenn˘ kfiíÏ.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletíbyl celkov˘ vzhled vesnice ãásteãnû na-ru‰en novostavbami ãtyfi hmotovû zcelanevyhovujících rodinn˘ch domÛ. Jádropamátkov˘ch hodnot se ale na‰tûstí do-chovalo. Na celkovû pfiíznivém vzhleduvesnice se podílí i její poloha v krajinûpodhÛfií Blanského lesa. Bfiehov je odroku 1995 vesnickou památkovou zónou.

stav: 07/2002

BŘEZINA

� kraj Vysoãina, okres Pelhfiimov, obecHofiepník, katastr Bfiezina u Hofiepníku

� 7 km severov˘chodnû od Pacova� 471 m n. m.

Vesnice Bfiezina se nachází na terasenad malebn˘m údolím fiíãky Trnavy (le-vobfieÏní pfiítok Îelivky). Okolní krajinaje mírnû zvlnûná, pfieváÏnû zemûdûlská.Men‰í lesy jsou vázány zejména na za-fiíznutá údolí Trnavy a jejích poãetn˘chpfiítokÛ. JiÏnû od vsi, na protûj‰í stranûúdolí, je bezlesé návr‰í HÛrka (554 m).Asi 3 km v˘chodnû od vsi, u mûsteãkaHofiepník, je zalesnûn˘ vrch âertova ská-la (téÏ Ma‰ovick˘ vrch, 609 m).

Bfiezina se pfiipomíná jiÏ k roku 1299.Vesnice zaujala polohu v tûsném sou-sedství hradu Konipas, jehoÏ vznik sepfiedpokládá v dobû vlády PfiemyslaOtakara II. Hrad byl pÛvodnû sídlem ma-jitelÛ blízkého mûsteãka Hofiepníka,spfiíznûn˘ch snad s Vítkovici. Vlastnívesnice nebo její ãást ale mohla b˘t sa-mostatn˘m vladyck˘m statkem (v letech1299 a 1304 se uvádí zeman Dûtoch).V letech 1334–61 patfiil hrad pánÛmz Hradce, od roku 1361 Jeníkovi z Mezi-mostí, pozdûji ãastûji mûnil majitele.Zpustnul v polovinû 15. století, v násle-dujícím období byl rozebrán na stavebníkámen.

Od roku 1522 vesnice s pust˘m hra-dem patfiila Burianovi Trãkovi z Lípy.Roku 1572 Bfiezinu koupil Jan Houska zeZahrádky, v jehoÏ rodu pak setrvala doroku 1589. Tehdy Bfiezinu získali Kfiineã-tí z Ronova. Pozdûji se majitelé ãastûjistfiídali. Bfiezina zÛstala samostatn˘mstatkem (pod kter˘ v 17. století spadaloi mûsteãko Nová Cerekev) aÏ do zánikupatrimoniální správy. K roku 1654 bylove vsi celkem 13 usedlostí, z toho v‰akjen 1 selsk˘ grunt, zb˘vající stavení bylazahradnická. Tato skuteãnost svûdãío tom, Ïe vesnice plnila pfiedev‰ím rolifunkãního zázemí panského sídla.

Bfiezina má velmi zajímav˘ pÛdorys.V tûÏi‰ti zástavby je situováno hradi‰tûnûkdej‰ího hradu Konipas, rozloÏené naterénní hranû vysoko nad záfiezem údolíTrnávky. Hrad byl chránûn kromû svahuúdolí je‰tû pfiirozenou úÏlabinou a protiplo‰e okolní planiny hlubok˘m pfiíko-pem, napu‰tûn˘m vodou. Dodnes sez hradu dochoval jen ãásteãnû zasypan˘pfiíkop a zbytky valu. Plocha hradu bylaje‰tû na mapû stabilního katastru z roku1829 zachycena bez zástavby, pozdûji

50

BŘEZINA

DÛm ãp. 11 na severov˘chodní stranûnávsi má v trojúhelníkovém ‰títu motivmonstrance a vroãení 1901. Po pravéstranû stojí torzo s˘pky, mezi domema s˘pkou je segmentová brána. Tradiãnívzhled si uchovala i nápadnû velká used-lost ãp. 13 + 9 na v˘chodní stranû návsi.Po levé stranû dvora stojí mohutn˘ dÛms vysokou pÛdní nadezdívkou a jedno-duchou eklektickou fasádou s oblouã-kov˘m podfiímsím, datovan˘ 1895. S˘p-ka po pravé stranû dvora, druhotnû v pat-fie upravená na obydlí, má fasádu ãlenû-nou rámci, datovanou 1920. Mezi domema s˘pkou je dlouhá ohradní zeì se dvûma

Bfiehov – dÛm ãp. 3 z roku 1866, patfiící k okruhu lidové archi-tektury podhÛfií Blanského lesa (2002)

Bfiezina – situace na mapû stabilního katastru z roku 1829

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 50

zde vznikly dvû s˘pky. Hradu dosudbyla vûnována jen minimální pozornost,jeho bliÏ‰í v˘zkum a interpretace protozÛstává úkolem pro budoucnost.

Zástavba vesnice, tvofiená v˘hradnûdrobn˘mi usedlostmi, je rozloÏena pod-le oblouku cesty, vymezující na severnía severov˘chodní stranû vnûj‰í pfiedpolíhradu. Druhotná drobná chalupnickáa domkáfiská zástavba vznikala téÏ na te-rénní hranû a na pfiíkrém skalnatém sva-hu ve v˘chodní ãásti vsi. V údolí Trnáv-ky pod nûkdej‰ím hradem stál ml˘n.

V tûsném sousedství patrnû jiÏ pustéhohradu, v západní ãásti vesnice, vzniklonûkdy po roce 1574 dal‰í feudální sídlo(tvrz), které si zde postavil StanislavHouska ze Zahrádky. Renesanãní tvrzbyla pfiestavûna okolo roku 1765 JeníkemZásadsk˘m z Gamsenberka na baroknízámek s kaplí âtrnácti sv. pomocníkÛ.Roku 1893 byl zámek v˘raznû romantic-ky novorenesanãnû upraven rytífii z Ein-sensteinu.

Západnû od zámku vznikl rozlehl˘hospodáfisk˘ dvÛr s pivovarem. K vrch-nostenskému hospodáfiství patfiily i dvûsamostatnû stojící, jiÏ v˘‰e zmínûné s˘p-ky (jedna je datovaná do roku 1836), po-stavené na hradi‰ti patrnû s vyuÏitímstavebního materiálu z nûkdej‰ího hradu.Dal‰í stavení patrnû rovnûÏ souvisejícís provozem dvora (ãp. 18) se dochovalona severní stranû nûkdej‰ího hradi‰tû.

Z lidov˘ch staveb je nejv˘znamnûj‰íklasicistní dÛm ãp. 13 z roku 1857 s jed-noduch˘m ‰tukov˘m dekorem. Dal‰í kla-sicistní stavení se dochovalo v usedlostiãp. 7. Ve vsi dnes pfievládá velmi prostázdûná zástavba z konce 19. a poãátku 20.století, vesmûs se zachovan˘mi hladk˘mi

bezozdobn˘mi fasádami (napfi. domya chalupy ãp. 9, 11, 25, 28 a 31). Charak-ter vesnice doplÀují drobné hospodáfiskéstavby, zejména stodÛlky – zdûné i pilí-fiové s bednûn˘mi v˘plnûmi. Uprostfiedvesnice v blízkosti zámku se dochovalanovorománská v˘klenková kaple, u sil-nice stojí boÏí muka.

Zástavba vesnice si dodnes uchovalatémûfi intaktní hmotovou skladbu, nûko-lik stavení ale bylo postiÏeno dílãímimodernizacemi. Skupina chalup na skal-nat˘ch svazích údolí Trnavy pÛsobí vel-mi malebn˘m dojmem. Bfiezina pfiedsta-vuje památkovû hodnotné (a nedocenû-né) sídlo, zejména díky jedineãnémusouboru vrchnostensk˘ch staveb (bohu-Ïel vesmûs v zanedbaném stavu). K cel-kovû pfiíznivému vzhledu vsi pfiis-pívá i krásn˘ pfiírodní rámec údolíTrnávky.

stav: 07/1999

Literatura: Durdík, 1999; Kuãa, 2002;Poche, 1977; Sedláãek, 1909; Tfiíska,1986; Vlãek, 1999.

BŘEZOVÍK

� kraj Jihoãesk˘, okres Prachatice, obecKti‰, katastr Dobroãkov

� 10,5 km J od Lhenic; 6,5 km SZ odChval‰in

� 675 m n. m.

Bfiezovík leÏí v krásné, dnes témûfipusté krajinû na pomezí ·umavy a Blan-ského lesa. Vesnice zaujímá polohu nadsedlem, tvofiícím rozvodí Rybáfiského(Dobroãkovského, BrloÏského) potoka,odvodÀujícího vnitfiní kotlinu Blanskéholesa a Chval‰inského potoka. Jeho ‰irokéúdolí tvofií pfiirozenou hranici mezi obû-

51

BŘEZOVÍK

Bfiezina – drobná chalupnická zástavba na svahu nad údolím fiíãky Trnavy (1999)

Bfiezina – dÛm ãp. 13 (1999)Bfiezovík – situace na mapû stabilníhokatastru z roku 1827

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 51

kem. Roku 1263 získal území jiÏnû odNetolic od Pfiemysla Otakara II. novû za-loÏen˘ cisterciáck˘ klá‰ter ve Zlaté Ko-runû. Ten bezpochyby také vesnici vy-sadil, jak nasvûdãuje mimo jiné prvotnípodoba jejího nûmeckého jména – Abs-brun (Abtesbrunne, tzn. OpatÛv pramen).PÛvodní jméno bylo pozdûji z neznalos-ti zkomoleno do posmû‰ného tvaruOchsbrunn (Volsk˘ pramen). První zmín-ka o vsi pochází z roku 1310 – tehdy bylaodlouãena od farnosti Chval‰inské a pfii-fafiena ke Kti‰i. JiÏ roku 1387 se objevujetaké ãeské jméno vsi. Po rozpadu klá‰-terního statku za husitsk˘ch válek sevesnice stala souãástí ãesko-krumlovského panství. Roku 1654 bylo

ve vsi celkem 19usedlostí, z toho 15selsk˘ch. K âeské-mu Krumlovu pakBfiezovík patfiil aÏdo roku 1850.

Bfiezovík je typic-k˘m pfiíkladem vr-cholnû stfiedovûkélokaãní vesnice pod-horsk˘ch oblastí ji-hov˘chodní ·uma-vy a Blanského lesa.Zástavba je soustfie-dûna okolo rozleh-lé, mírnû svaÏité, té-mûfi ãtvercové návsio stranách cca 120aÏ 130 m, se zaoble-n˘m severozápad-ním rohem. Návesbyla patrnû od po-ãátku obestavûnausedlostmi ze v‰echstran. Vesnice zÛ-stala po celou dobuexistence zachována

v pÛdorysném rozsahu stfiedovûké loka-ce, nepoãítáme-li nûkolik ojedinûl˘chchalup ve vnitfiním prostoru návsi.

Ve vsi se dochoval velmi hodnotn˘soubor po‰umavské lidové architektury.Ojedinûl˘m pfiíkladem star‰ího roube-ného domu, dnes jiÏ v oblasti v˘chodní·umavy vzácného, je ãp. 9 na západnístranû návsi. DÛm má roubenou svûtniciv koÏichu a zdûnou svûtniãku ve druhémtraktu, zadní patrová ãást byla druhotnûpfiezdûna. ·tít je bednûn˘, krov je mlad-‰í – vaznicov˘ asi z poãátku 20. století.

Ve vsi dnes zcela pfievaÏují mimofiád-nû velké usedlosti, trojboké s bránamii ãtyfiboké podélnû orientované (tzv.„vierkanty“). Domy jsou bez v˘jimky pat-rové, nûkteré se star‰ími klasicistnímijádry, ãasto upravované na pfielomu 19.a 20. století. DÛm ãp. 10 na západní stra-nû návsi je klasicistního pÛvodu (jak na-svûdãují mimo jiné esíãkové motivyv suprafenestrách), pfiestavûn˘ do dne‰nípodoby roku 1912. V jihozápadním rohunávsi stojí usedlost ãp. 12 – patrov˘ dÛmmá klasicistní jádro, s navazujícím pat-rov˘m hospodáfisk˘m stavením s pavla-ãí na dvorní stranû.

Nejvíce hodnotn˘ch staveb se docho-valo na jiÏní stranû návsi. DÛm ãp. 13 mápozdnû klasicistní jádro s valbovou stfie-chou a jednoduchou fasádou. Naprotidomu stojí patrová s˘pka s polovalbovoustfiechou, datovaná 1884, dvÛr uzavíráklenutá brána. Sousední usedlost ãp. 14je typick˘m pfiíkladem velkého ãtyfibo-kého dvorce – „vierkantu“. DvÛr v ãeleuzavírá mimofiádnû mohutn˘ patrov˘ po-délnû orientovan˘ dÛm se symetrickyfie‰enou fasádou. Uprostfied je ploch˘ ri-zalit s vjezdem a nízk˘m trojúhelníko-v˘m ‰títem, doplnûn˘ nároÏní bosáÏí.

Usedlost ãp. 16 rovnûÏ na jiÏní stranûnávsi tvofií patrov˘ dÛm se zbytky eklek-tické fasády a s valbovou stfiechou, nakter˘ navazuje hospodáfiské kfiídlo s pav-laãí. DvÛr uzavírá brána, naproti domustojí druhé obytné stavení datované 1905,upravené snad ze star‰í s˘pky. Vedlej‰ípatrov˘ dÛm ãp. 17 má valbovou stfiechua jednoduchou postklasicistní fasádu asiz 80. let 19. století, s nároÏní bosáÏí. Nav˘chodní stranû návsi se dochovala hod-notná usedlost ãp. 18. DÛm po levé stra-nû dvora je patrov˘ s valbovou stfiechou,s jednoduchou úpravou prÛãelí z dobyokolo roku 1900. Proti domu stojí patro-vé obytné stavení, které mohlo vzniknoutpfiestavbou star‰í hospodáfiské stavby,kryté polovalbovou stfiechou. DvÛr uza-vírá pÛlelipticky klenutá brána. Patrov˘dÛm ã. e. 27 je rovnûÏ klasicistního pÛ-

52

BŘEZOVÍK

ma pohofiími – Blansk˘m lesem a ·uma-vou. V˘chodnû od vsi se zdvihají svahylesnatého vrchu Bulov˘ (952,8 m), nej-západnûj‰ího vrcholu hlavního jiÏníhohfiebene Blanského lesa. Jihozápadnû odvsi je dvojvrchol Velk˘ (1065,8 m) a Mal˘(881,4 m) Ple‰n˘, souãást ãlenitého okra-jového horského pásma ·umavy, naz˘-vaného Îelnavská hornatina. Rozsáhlálesnatá oblast jiÏnû od vsi je dnes uza-vfien˘m vojensk˘m újezdem Boletice.

Vesnice Bfiezovík leÏí na trase dÛleÏi-té historické komunikace, spojující vnit-rozemí âech pfies Netolice a Chval‰inys âeskokrumlovskem a Rakouskem. Zdej-‰í hornatá lesnatá krajina byla aÏ do po-loviny 13. století zemûpansk˘m majet-

Bfiezovík – dÛm ãp. 9, dnes jiÏ vzácn˘ doklad roubené archi-tektury z oblasti jihov˘chodní ·umavy (2000)

Bfiezovík – celkov˘ pohled do jihov˘chodního rohu návsi s usedlostmi ãp. 18, 17, 16a 14 (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:50 stránka 52

vodu, jak nasvûdãují detaily fasády se‰tukov˘mi motivy boÏího oka nad okny.Uprostfied návsi stojí v˘klenková kapliã-ka se zvoniãkou.

Vesnice byla po druhé svûtové válcepostiÏena odsunem nûmecké vût‰inyobyvatel. Náves byla v dobû socialismubohuÏel ãásteãnû rozru‰ena demolicemi– zanikla fiada usedlostí zejména na se-verní a v˘chodní stranû. Naproti tomujiÏní strana návsi si dodnes uchovala té-mûfi intaktní vzhled, nûkolik hodnotn˘chstaveb se zachovalo i na západní a v˘-chodní stranû návsi. Celkovû pfiízniv˘vzhled rozlehlé travnaté návsi umocÀu-jí krásné v˘hledy v˘chodním a jihov˘-chodním smûrem na zalesnûné hfibetyBlanského lesa. Bfiezovík si dodnes ucho-val nemalé památkové hodnoty. Ty vyni-kají o to více, Ïe ve‰kerá historická sídlav navazujícím rozsáhlém území jiÏnû odvsi (v nynûj‰ím vojenském prostoruBoletice) v dobû socialismu zanikla.

stav: 08/2000

Literatura: Kuãa, 2002; Mare‰ – Sed-láãek, 1918; ·imák, 1938, str. 607.

BUDIČOVICEa SKÁLY

� kraj Jihoãesk˘, okres Písek, obec Skály,katastr Skály u Protivína

� 5 km SZ od Protivína; 7,5 km ZSZ odVodÀan

� 387 m n. m.� Budiãovice – vesnická památková

zóna (1995)

Budiãovice leÏí v malebné zvlnûnékrajinû mezi mûsty Písek a VodÀany.Vesnice je rozloÏena na mírném svahunad Skalsk˘m potokem. Severnû od vsi

se prostírá ‰iroká vlhká niva Blanice, od-dûlená nízk˘m ploch˘m hfibetem. Jejíúval je na jiÏní stranû vymezen mírn˘mi,místy zalesnûn˘mi svahy posledníchokrajov˘ch v˘bûÏkÛ Po‰umaví a na se-verní stranû svahy polesí HÛrky, s nej-vy‰‰ím bodem Skalsk˘ vrch (475,8 m).

Budiãovice se v písemn˘ch prame-nech poprvé pfiipomínají k roku 1399,tehdy je doloÏen jist˘ One‰ z Budiãovic.Ve stfiedovûku vesnice nebo její ãást moh-la b˘t drobn˘m vladyck˘m statkem. âástpfiíslu‰ela ke hradu Hluboká, kromû tohozde byly tfii dvorce v manské závislosti kehradu Zvíkovu. Manství postupnû získa-la vrchnost, Bartolomûj ze ·vamberkatuto ãást vsi roku 1590 prodal âejkov-sk˘m z âejkov. Tento díl byl pozdûji pfii-pojen k Protivínu. Poté, co bylo roku1598 protivínské panství oddûleno odHluboké, byla k Protivínu pfiipojenai druhá ãást vsi. Roku 1654 bylo ve vsizaznamenáno celkem 12 usedlostí, z toho6 selsk˘ch. Souãástí protivínského pan-ství, které drÏeli od roku 1598 Vratislavo-vé z Mitrovic, po nich Trautmansdorfovéa od roku 1711 Schwarzenberkové, pakBudiãovice setrvaly aÏ do konce feuda-lismu.

Zástavba vesnice je soustfiedûna okolopfiibliÏnû obdélníkové, polootevfiené ná-vsi na svahu nad Skalsk˘m potokem. Ji-hozápadní, jihov˘chodní a severov˘-chodní strany návsi jsou obestavûny jed-notliv˘mi usedlostmi, zb˘vající dolní se-verozápadní strana návsi je otevfiena dovlhké potoãní nivy. U cesty na severozá-padním okraji vesnice stojí areál hospo-dáfiského dvora. Nepoãetná druhotnáchalupnická zástavba se soustfiedila donevelkého bloku, pfiisazeného k jihozá-padní stranû návsi. Nûkolik chalup

53

BUDIČOVICE A SKÁLY

Budiãovice – náves s kaplí, vlevo usedlost ãp. 1 – dnes ãp. 67 (2002)

Budiãovice – panorama návsi od severozápadu (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 53

Sousední dÛm ãp. 2 (dnes Skály 109),datovan˘ 1853, je typick˘m pfiíklademklasicistní architektury. PrÛãelí ãlení li-zénov˘ rám, ve ‰títu polovalbové stfiechyje podávací otvor na pÛdu. Zajímav˘mdetailem je pÛvodní restaurované malo-vané ãíslo popisné na prÛãelí mezi okny.Naproti domu stojí patrnû star‰í s˘pka se‰tûrbinovit˘mi otvory a hladk˘m troj-úhelníkov˘m ‰títem.

Tfietí pozoruhodnou usedlostí na ji-hov˘chodní stranû návsi je ãp. 3 (dnesSkály 110). DÛm má krásnû tvarovan˘kfiídlov˘ ‰tít, datovan˘ 1837. PrÛãelí svût-nice doplÀují pilastry a zvlnûné fiímsiãkyv nadpraÏí oken. Na dÛm navazuje kle-nutá brána se ‰títov˘m nástavcem, le-movaná pilastry. Naproti stojí patrnû po-nûkud mlad‰í s˘pka (na mapû stabilníhokatastru dosud není zachycena) asi ze 40.let 19. století. S˘pka má v detailech od-li‰n˘ kfiídlov˘ ‰tít, doplnûn˘ motivemãabrakového podfiímsí. Charakteristicképro oblast VodÀanska jsou zvednuté ok-raje kfiídel ‰títu. Obdobné ‰títy se ãastûjiobjevují v oblasti mezi mûsty VodÀanya Písek (srov. @Kloub ãi @Chvaletice).

Nûkolik pozoruhodn˘ch stavení se do-chovalo téÏ na protûj‰í jihozápadní stra-nû návsi. Mezi nimi vyniká klasicistnídÛm ãp. 12 (dnes Skály 117), kryt˘ polo-valbovou stfiechou. PrÛãelí doplÀuje jed-noduch˘ dekor (zvlnûné fiímsiãky v nad-praÏí oken), ve ‰títu je vroãení 1841. Postranách domu jsou symetricky dvû brá-ny. Ze sousední drobné usedlosti ãp. 12se dochovalo stavení s vaznicov˘m kro-vem, snad pÛvodnû hospodáfiské, dru-hotnû upravené na obydlí (dÛm usedlos-ti byl posunut ‰títov˘m prÛãelím aÏ nanáves). Zajímavé je také patrové klasi-cistní stavení s valbovou stfiechou vedleusedlosti ãp. 11. U ãp. 10 (dnes Skály116) stojí star‰í zdûná s˘pka.

V severozápadní ãásti návsi je prostádvou‰títová usedlost ãp. 14 s bránou. Najihov˘chodní stranû návsi stojí tfii velképodélnû orientované usedlosti s vjezdy,dnes jiÏ zmodernizované – ãp. 7, 8 a 9(dnes Skály 113, 114 a 115). K hodnot-n˘m stavbám patfií téÏ velké stodolya dal‰í hospodáfiské objekty. Hospodáfi-sk˘ dvÛr ãp. 13 + 21 (dnes Skály 118 +125) je v dne‰ní podobû pfieváÏnû klasi-cistní. V ãele stojí patrová s˘pka, ãásteã-nû upravená, do dvora se vjíÏdí segmen-tovou bránou. V horní ãásti návsi je ne-nároãná neorománská kapliãka s vûÏiã-kou ve vrcholu ‰títu. U kapliãky senachází litinov˘ kfiíÏ a památník obûtemI. svûtové války.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletíbyly nûkteré stavby ve vsi (zejména na ji-hov˘chodní stranû návsi) ãásteãnû zmo-dernizovány, na‰tûstí zde ale nevzniklaÏádná ru‰ivá novostavba. Zb˘vající stra-ny návsi se zachovaly v témûfi neporu‰e-né podobû, s fiadou hodnotn˘ch, vesmûsdobfie udrÏovan˘ch staveb. Pfiehlednátravnatá náves, otevfiená prÛhledy dookolní zemûdûlské krajiny, pfiedstavujedodnes ojedinûle kvalitní urbanistick˘prostor. Budiãovice se tak fiadí k beze-sporu nejkrásnûj‰ím a nejlépe dochova-n˘m jihoãesk˘m vesnicím a pln˘m prá-vem byly roku 1995 prohlá‰eny památ-kovou zónou.

Pro úplnost je nutno uvést, Ïe nûkolikpozoruhodn˘ch lidov˘ch staveb se do-chovalo i v obci Skály, která je s Budião-vicemi srostlá. Dnes jiÏ velmi vzácn˘mpfiíkladem star‰í roubené zástavby je ar-chaická stodola u ãp. 1, s nízk˘mi per-nami. Na v˘chodní stranû návsi stojíkrásná dvou‰títová usedlost ãp. 4. Polevé stranû je s˘pka s malebnû tvarova-n˘m kfiídlov˘m ‰títem, datovan˘m 1833,prÛãelí ãlení stylizované pilastry. Naprotije patrnû ponûkud mlad‰í dÛm, rovnûÏ

54

BUDIČOVICE A SKÁLY

vzniklo i podle cesty do Skal na jihov˘-chodním okraji vesnice.

V Budiãovicích, nyní témûfi srostl˘chse sousední vesnicí Skály, se objevujídvû ãíselné fiady. První fiada (nízká ãísla)je staré ãíslování Budiãovic, druhá fiada(vysoká ãísla) je novodobé ãíslování obceSkály. V následujícím popisu jsou prosnaÏ‰í orientaci uvádûny obû varianty.

Ve vsi se dochoval pozoruhodn˘ sou-bor zdûné lidové architektury vesmûsz doby pfied polovinou 19. století, jedenz nejv˘znamnûj‰ích na VodÀanskua Protivínsku. Nejlépe se zachovala se-verov˘chodní strana návsi. DÛm ãp. 1(dnes Skály 67) je sice datovan˘ aÏ doroku 1902, podle klasicistní fasády alevznikl patrnû jiÏ ve 40. letech 19. století.Na dÛm navazují mohutné zdûné chlévyz neomítaného kamenného zdiva s de-taily z reÏn˘ch cihel, s prvky ovlivnûn˘-mi nepochybnû architekturou schwar-zenbersk˘ch hospodáfisk˘ch staveb. DvÛruzavírá dlouhá ohradní zeì s pÛlkruho-vû klenutou bránou, lemovanou pilastry,zavr‰enou krásnû tvarovan˘m ‰títov˘mnástavcem.

Budiãovice – v˘chodní strana návsi s usedlostmi ãp. 2 a 3 – dnes ãp. 109 a 110 (2002)

Budiãovice– situace na mapû stabilního katastru z roku 1837

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 54

s kfiídlov˘m ‰títem. DvÛr uzavírá klenu-tá brána s tvarovan˘m ‰títov˘m nástav-cem nad vjezdem. Hodnotn˘ je rovnûÏdÛm ãp. 32 s bohat˘m kfiídlov˘m ‰tí-tem, datovan˘ 1840.

Nûkolik dal‰ích stavení si uchovalotradiãní klasicistní, pozdnû klasicistnínebo mlad‰í eklektické fasády. Na návsistojí kapliãka s jednoduch˘m ‰títem,u cesty k Protivínu je kfiíÏ. BohuÏel pfie-vaÏující zástavba obce Skály v prÛbûhudruhé poloviny 20. století prakticky ztra-tila památkov˘ charakter v dÛsledku ne-citliv˘ch modernizací a novostaveb.

stav: 05/2002

Literatura: Durdík – Ka‰iãka – Nechvá-tal, 1995; Kuãa, 1994; Kuãa, 2002; Sed-láãek, 1909; ·kabrada – Vodûra, 1986;Vodûrová – Kuãa, 1992.

BUKOVÁ

� kraj Jihoãesk˘, okres âeské Budûjovice,obec Ole‰nice, katastr Buková u No-v˘ch HradÛ

� 5,5 km SZ od Nov˘ch HradÛ; 6,5 kmVJV od Trhov˘ch Svin


(2000)

Vesnice Buková se rozkládá v mírnûzvlnûné krajinû pfii jihozápadním okrajiTfieboÀské rybniãní pánve. Terén zvolnastoupá z vlhk˘ch rovin smûrem k zápa-du, k pomûrnû v˘raznému zalesnûnémuvrchu Dubí (579 m) nad záfiezem Îár-ského potoka. V rovinat˘ch lesích sever-nû, severov˘chodnû a jihov˘chodnû odvsi se prostírá nûkolik vût‰ích rybníkÛ(Velk˘ Ole‰nick˘, Blatec, Vybíraã, Smut-n˘, Kachní a dal‰í rybníky u Janovky).

Nejvût‰í vodní plochou v ‰ir‰ím okolí jeÎársk˘ rybník asi 1,5 km jiÏnû od vsi.¤ada drobn˘ch vodních ploch je i pfiímove vsi a v jejím nejbliÏ‰ím okolí.

Buková je stejnû jako vût‰ina vesnicv oblasti jiÏního TfieboÀska sídlem vr-cholnû stfiedovûkého pÛvodu. V písem-n˘ch pramenech se poprvé pfiipomínák roku 1359. JiÏ tehdy patfiila k nedale-k˘m Nov˘m HradÛm, které drÏeli doroku 1359 páni z Land‰tejna a po nichRoÏmberkové. Souãástí novohradskéhopanství, které od roku 1618 vlastnila hra-bûcí rodina BuquoyÛ, Buková setrvalanepfietrÏitû po celou dobu své historie aÏdo roku 1848. Roku 1654 bylo ve vsi za-znamenáno celkem 20 usedlostí osaze-n˘ch a 6 pust˘ch (v˘hradnû selsk˘ch).

Buková je typick˘m vrcholnû stfiedo-vûk˘m kolonizaãním sídlem z oblastijiÏního TfieboÀska. Její pÛdorys je pfií-kladem kombinace návesní a lánové ves-nice. Obdobné pÛdorysné uspofiádánímá vût‰ina vesnic v severnûji poloÏe-n˘ch rovinách (srov. @Kojákovice nebo@Lipnice). Zástavba velk˘ch usedlostí jedvoufiadá, soustfiedûná okolo rozlehlénávsi o pÛvodní délce cca 350 m a prÛ-mûrné ‰ífice 60 m, kterou na severní stra-nû obíhala záhumenní cesta. Na jednot-livé usedlosti navazovala pravidelnû roz-mûfiená lánová (záhumenicová) pluÏina.V˘chodnû od jádra vsi vznikl patrnû aÏpozdûji – snad na místû zanikl˘ch grun-tÛ – velk˘ vrchnostensk˘ hospodáfisk˘dvÛr. Druhotnû (v Bukové relativnû po-zdû – aÏ v prÛbûhu druhé tfietiny 19.století) ustoupily nûkteré usedlosti naobou stranách návsi smûrem do zahrad,nûkteré aÏ za b˘valou záhumenní cestu.Tím se pÛvodnû kompaktní pÛdorys ves-nice ponûkud rozvolnil.

Na v˘chodním okraji vesnice stojí roz-lehl˘ areál Buquyovského vrchnosten-ského dvora. Jeho dne‰ní podoba je kla-sicistní. JiÏní strana dvora je symetrickykomponovaná, se stfiední patrovou s˘p-kou (s prÛjezdem v pfiízemí) a dvûma pfií-zemními kfiídly po stranách. Dal‰í domi-nantní stavbou je eklektická budova ‰ko-ly na opaãném západním konci návsi.U silnice stojí socha sv. Jana Nepomuc-kého. Velmi hodnotnou památkou drob-né sakrální architektury jsou pozdnû go-tická kamenná sloupková boÏí mukapfied usedlostí ãp. 24. Na návsi je památ-ník obûtem I. svûtové války.

AÏ do první tfietiny 19. století ve vsipfievaÏovala dfievûná zástavba. Dnes zdepfievaÏují velké zdûné trojboké a ãtyfibo-ké usedlosti, které tvofií po stylové strán-ce zajímav˘ pfiechod mezi lidovou ar-

55

BUKOVÁ

Skály – usedlost ãp. 4 (2003)

Buková – situace na mapû stabilního katastru z roku 1827

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 55

chitekturou regionu Novohradska a pod-hÛfií Novohradsk˘ch hor na jedné stranûa TfieboÀské rybniãní pánve na stranûdruhé.

Ve vsi se dochovalo nûkolik zajíma-v˘ch podélnû orientovan˘ch domÛ s ati-kov˘mi polopatry, pfiesahujícími dohmoty valbové stfiechy. PrÛãelí ãlení ob-vykle jednoduchá v˘zdoba. Patrnû právûv Bukové mÛÏeme hledat jedno z ohni-sek roz‰ífiení tohoto specifického typuusedlostí, se kter˘mi se shledávámei v severnûji poloÏen˘ch vesnicích Tfie-boÀska a v okolí Trhov˘ch Svin (srov.@Lipnice ãi @Hrachovi‰tû). Jejich inspi-rací snad mohly b˘t empírové domyv Nov˘ch Hradech, pfiípadnû v Trhov˘chSvinech.

Nejvíce usedlostí s polopatrov˘midomy se dochovalo na severní stranû ná-vsi – napfi. ãp. 28 (s prÛãelím ãlenûn˘mlizénov˘mi rámy), ãp. 29 a ãp. 38. Totodispoziãní uspofiádání se v minulostipouÏívalo i na stavbách men‰ích chalup,jak dokládají domky ãp. 40 (s ováln˘miokénky v atice) a ãp. 42 (s vjezdem) rov-nûÏ na severní stranû návsi. V ãele used-losti ãp. 5, ustoupené z jiÏní návesnífronty, stojí podélnû orientovan˘ polo-patrov˘ prÛjezdn˘ dÛm, v atice jsou Ïa-luziová okénka. Obdobné architektonic-ké fie‰ení, ov‰em v redukované podobû,má i sousední drobná usedlost ãp. 66s atikou nad ohradní zdí s bránou.

DÛm ãp. 39 na severní stranû návsi máojedinûl˘ kfiídlov˘ ‰tít, ãlenûn˘ rámy.Novodobû provedená datace 1788 se ne-vztahuje k v˘stavbû usedlosti – ta v dne‰-ní poloze vznikla aÏ nûkdy ve druhé tfie-tinû 19. století. Na dÛm navazuje ohrad-ní zeì s pÛlelipticky klenutou bránou.K usedlosti pÛvodnû patfiila chalupaãp. 40, jiÏ v˘‰e zmínûná. âtyfiboká used-lost ãp. 37 na severní stranû návsi s mo-hutn˘m patrov˘m domem je nespornûovlivnûná architekturou tzv. „vierkan-tÛ“ z oblasti novohradského podhÛfií.PrÛãelí ãlení nároÏí bosáÏ, okna jsou rá-mována ‰ambránami. Pfiízemní, podélnûorientovan˘ dÛm ãp. 31 je datovan˘ doroku 1876.

Kromû uveden˘ch nejv˘znamnûj‰íchstaveb se ve vsi zachovala fiada usedlostís prost˘mi, jen v˘jimeãnû stfiídmû zdo-ben˘mi fasádami. Ve ‰títech se objevujíkapliãkové niky, charakteristick˘m prv-kem jsou i kruhová okénka. Usedlostijsou vesmûs dvou‰títové, buì trojbokés bránami (napfi. ãp. 11, 12, 24, 35 a 45),nebo ãtyfiboké s podélnû orientovan˘mikfiídly s vjezdy (ãp. 1, 13, 34). Z dal‰íchnenároãn˘ch stavení pfiipomeÀme chalu-

56

BUKOVÁ

Buková – chalupnická usedlost ãp. 13 (2002)

Buková – jiÏní kfiídlo hospodáfiského dvora (2002)

Buková – velk˘ ãtyfibok˘ dvorec ãp. 37 na severní stranû návsi (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 56

py ãp. 41 a 43 nebo kovárnu s vûÏiãkou ve‰títu, jiÏ ãásteãnû novodobû upravenou.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletíbyla zástavba západní ãásti vesnice ãás-teãnû poznamenána modernizacemi i nû-kolika nevhodn˘mi novostavbami (pro-dejna). Naproti tomu v˘chodní ãást ves-nice s pfiehlednou travnatou návsí si do-dnes s v˘jimkou jediného rodinnéhodomku uchovala hmotovû intaktní struk-turu, i kdyÏ i zde byly nûkteré stavby ãás-teãnû zmodernizovány. Pfies uvedená díl-ãí naru‰ení se Buková fiadí k památkovûnejv˘znamnûj‰ím sídlÛm v ‰ir‰ím okolíNov˘ch HradÛ a je navrÏena k prohlá‰e-ní za vesnickou památkovou zónu.

stav: 10/2002

Literatura: ·imák, 1938, str. 621.

BUKOVKA

� kraj Jihoãesk˘, okres JindfiichÛv Hra-dec, obec Horní RadouÀ, katastr Star˘Bozdûchov

� 5 km JZ od Kamenice nad Lipou� 655 m n. m.� vesnická památková zóna v návrhu

(2000)

Bukovka (dfiíve téÏ Vojkovka) je nevel-ká osada, leÏící v závûru dlouhého údo-lí RadouÀského potoka (pfiítoku Ne-Ïárky). Údolí je vyplnûno dlouh˘m fie-tezcem vesmûs lánov˘ch vesnic, kter˘ setáhne smûrem od Jindfiichova Hradcek severu (RadouÀka, @Dolní RadouÀ,Okrouhlá RadouÀ, Horní RadouÀ a Star˘Bozdûchov). Koncov˘m bodem tohototémûfi souvislého, 14 km dlouhého pásuosídlení, je právû Bukovka. Vesniãkazaujímá polohu na mírn˘ch svazích oko-lo pramenné pánve RadouÀského potoka,na nevelké m˘tinû obklopené témûfi zev‰ech stran s v˘jimkou jiÏní souvisl˘milesními masivy. Pfiímo nad vesnicí jebezejmenné ploché zalesnûné návr‰í(678,8 m).

Na místû dne‰ní Bukovky stála ve stfie-dovûku vesnice Vojkov, poprvé doloÏenák roku 1415. JiÏ roku 1577 se ves uvádíjako pustá. Nová osada v drsné, vysokopoloÏené krajinû, vznikla patrnû v prvnítfietinû 18. století. Poprvé se objevujev elaborátu tereziánského katastru, tehdyzde byly 4 chalupy. Své jméno vesniãka

dostala po opûtném vysazení asi roku1791 podle majitele novovãelnickéhopanství Franti‰ka Zikmunda barona Bu-kovky z Bukovky. Osada pomûrnû rych-le rostla, do roku 1840 se poãet domÛzv˘‰il na 18. Od té doby vesniãka trvalestagnovala. Bukovka nikdy nebyla ãistûzemûdûlskou osadou, ob˘vali ji patrnûtéÏ dfievafii a snad i skláfii, pracující vesklárnách ve Vãelniãce.

Bukovka je typick˘m pfiíkladem novo-vûké, racionálnû zaloÏené osady. Zá-stavba je soustfiedûna do dvou pravidel-nû parcelovan˘ch protilehl˘ch fiad namírn˘ch svazích nad mûlkou sníÏeni-nou prameni‰tû s rybníkem. Zastoupeny

jsou jen drobné chalupy. Pfied domemãp. 3 stojí zajímavá hranolová zvoniãkasnad z první poloviny 19. století.

Dne‰ní zástavba vesniãky je bez v˘-jimky mladá, pocházející aÏ ze závûru 19.a první poloviny 20. století. V fiádce cha-lup na severov˘chodní stranû údolí se za-chovalo nûkolik prost˘ch domkÛ s ne-nároãn˘mi hladk˘mi fasádami a troj-úhelníkov˘mi ‰títy, napfi. ãp. 1, 3, 6 (z ro-ku 1941), ãp. 7 a 8. V poslednû jme-novan˘ch dvou usedlostech se zachova-ly je‰tû segmentové brány. Nûkolik zají-mav˘ch staveb stojí i v jihozápadní fiadûchalup (napfiíklad dÛm z roku 1932 s jed-noduchou fasádou). Prostfiedí vísky do-

57

BUKOVKA

Buková – dÛm ãp. 45 (2002)

Bukovka – situace na mapû

stabilního katastruz roku 1829

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 57

BUŠANOVICEa ŽELIBOŘICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Prachatice, obecBu‰anovice, katastr Bu‰anovice

� 6,5 km JV od Volynû; 4,5 km SZ odVlachova Bfiezí

� 540 m n. m.

Vesnice Bu‰anovice, srostlá s osadouÎelibofiice, leÏí v malebné krajinû VolyÀ-ska v mûlké otevfiené kotlinû jednoho zedvou zdrojÛ âerného potoka (pfiítokuDubského potoka, kter˘ pod @Blanicíústí do fiíãky Blanice). Kotlina je ze tfiístran lemována nevysok˘mi návr‰ími sezalesnûn˘mi vrcholky. Na severní stranûje hfibet BiãoÀovec (608,9 m), na západû

bezejmenné návr‰í, na jihozápadû vrchPálenina (654,3 m) a na jihu Hora(613,2 m). Dále smûrem na jihozápad sepozvolna zvedá první pásmo ‰umavské-ho pfiedhÛfií s horou Uhfiice (822,2 m)nad údolím LibotyÀského potoka.

Bu‰anovice se v písemn˘ch prame-nech poprvé objevují roku 1315. Vesnicispolu s nedalek˘mi @âepfiovicemi, @Ko-jeãínem, StráÀovicemi a dal‰ími zaloÏi-la (resp. znovuvysadila) královna Eli‰kaPfiemyslovna na svém újezdu u Volynû.Bu‰anovice tedy byly ve 14. století ze-mûpansk˘m majetkem. Je‰tû v 16. stole-tí se skupina nûkdej‰ích královsk˘ch ves-nic v okolí Volynû naz˘vala „NaKrálovství“, pfiestoÏe byla jiÏ del‰í dobuv soukrom˘ch rukou.

Bezprostfiednû sousedící Îelibofiice sepoprvé pfiipomínají v predikátu jistéhoBohuslava – byly tedy samostatn˘m vla-dyck˘m statkem a setrvaly v drÏení roduze Îelibofiic aÏ do poãátku 16. století.Majetkové pomûry byly od první tfietiny16. století znaãnû nepfiehledné. Ves bylarozdûlena na díly, pfiiãemÏ ãást patfiilanejprve k Vimperku, pozdûji k Cehnicíma ãást k ZálezlÛm. V 17. století byly Îeli-bofiice stfiediskem malého statku, k nûmuÏpatfiily i Bu‰anovice a dal‰í tfii vesnice.âást Îelibofiic ale patfiila ke statku Dub.

Obû vesnice znaãnû utrpûly za tfiiceti-leté války – roku 1654 bylo v Bu‰anovi-cích celkem 6 usedlostí osazen˘ch (z to-ho 5 selsk˘ch) a 8 pust˘ch, v Îelibofiicích3 selské usedlosti osazené a 2 pusté.Roku 1663 byl na Ïádost na Ïádost KarlaLeopolda Carretta, hrabûte z Millessimostatek Îelibofiice pfiipojen ke spojenémupanství âestice, Vlachovo Bfiezí a Tvrzi-ce. AÏ do roku 1850 pak patfiil k Vlacho-vu Bfiezí.

Vesnice má znaãnû nepfiehledn˘, ne-pravideln˘ pÛdorys bez ãitelného fiádu.

58

BUŠANOVICE A ŽELIBOŘICE

plÀují charakteristické prvky parteru –ploty se Ïulov˘mi sloupky.

Bukovka díky odlehlé poloze nebylanaru‰ena novodobou stavební ãinnostía dodnes si uchovala hmotovû intaktnípodobu, pfiestoÏe jednotlivé stavby vût-‰inou nevykazují v˘raznûj‰í památkovéhodnoty. Na celkovû pfiíznivém vzhleduvesnice se podílí také okolní nenaru‰en˘krajinn˘ rámec – nevelká luãnatá m˘tinaobklopená lesy, s prÛhledy jiÏním smû-rem do údolí RadouÀského potoka.Bukovka je navrÏena k prohlá‰ení za ves-nickou památkovou zónu.

stav: 05/2002

Literatura: Kfiivka, 1978; Kuãa, 2002.

Bu‰anovice (dole)a Îelibofiice (nahofie) – situace na mapû stabilního katastru z roku 1837

Bukovka – celkov˘ pohled na fiádkovou zástavbu vísky (2002)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 58

Zástavbu Bu‰anovic tvofií rÛznû velkéusedlosti a chalupy, nakupené chaotickyokolo drobné návsi s kapliãkou. Îeli-bofiice, dnes s Bu‰anovicemi zcela srost-lé, byly situovány pfii severním okrajivesnice. Obû historické ãásti vsi byly od-dûlené úzk˘m nezastavûn˘m pásem oko-lo vodoteãe. Zástavbu Îelibofiic tvofiilafiádka nûkolika usedlostí, situovan˘chna v˘chodní stranû cesty do Pfiedslavic.Na protûj‰í západní stranû cesty je areálb˘valého hospodáfiského dvora, vzniklé-ho na místû Ïelibofiické tvrze.

Nejv˘znamnûj‰í lidovou stavbou v Bu-‰anovicích je známá usedlost ãp. 27 v zá-padní ãásti návsi, dílo Jakuba Bursy.DÛm a navazující ohradní zeì ãlení ne-tektonické pilastry. Volutov˘ ‰tít zdo-bí esíãkové suprafenestry nad okénkya v pÛlkruhovém nástavci neodmyslitel-n˘ motiv boÏího oka. Pod ním je proBursu charakteristick˘ nápis, informují-cí o v˘stavbû domu: „STALO SE NOWEWISTAVENI ROKU LETA PANE 1847“.Ohradní zeì je prolomena bránou a bran-kou, nad bránou je typick˘ bursovsk˘ vo-lutov˘ nástavec.

Zb˘vající zástavba vesnice je velmiprostá, stfiídmá. Tradiãní malebn˘ vzhleds hladk˘mi fasádami a trojúhelníkov˘m‰títem si uchovala zejména chalupaãp. 20 (s kolmo napojenou stodÛlkou) najiÏní stranû návsi a sousední chalupaãp. 19 (?) s vysokou nadezdívkou a str-mou sedlovou stfiechou. Z dal‰ích v˘ra-zovû prost˘ch stavení pfiipomeÀme cha-lupu ãp. 21, dÛm ãp. 26, datovan˘ 1913a chalupu ãp. 36. V usedlosti ãp. 28 (?)stojí zdûná s˘pka se ‰tûrbinovit˘mi vût-racími otvory. DÛm ãp. 16 snad s klasi-cistním jádrem je jiÏ ãásteãnû novodobûupraven˘. U domÛ ãp. 2, 3, 16, 25, 28, 29a 49 se dochovaly klenuté brány. Prostfie-

dí návsi doplÀuje jednoduchá kapliãkana obdélníkovém pÛdorysu s trojbok˘mzávûrem a s kulisovitou zvoniãkou ve ‰tí-tu. Prvkem tradiãní vybavenosti vesniceje hasiãská zbrojnice.

V Îelibofiicích je nejhodnotnûj‰í stav-bou b˘valá s˘pka v prostoru zru‰enéhohospodáfiského dvora. S˘pka je mohutnápatrová budova s vysokou valbovou stfie-chou. Pfiízemí je pfiístupné kamenn˘msedlov˘m portálkem, zdoben˘m reliéfymuÏské a Ïenské hlavy. Portálek, na svédne‰ní místo druhotnû pfienesen˘, po-chází bezpochyby z nûkdej‰í Ïelibofiickétvrze. Zda dne‰ní s˘pka obsahuje pozÛ-statky star‰í neÏ barokní stavby, ale pro-zatím nevíme. Z ostatních staveb v Îe-libofiicích pfiipomeÀme bránu v usedlos-ti ãp. 4 a kapliãku.

V prÛbûhu druhé poloviny 20. stoletíbyly Bu‰anovice a zejména navazujícíÎelibofiice postiÏeny ãetn˘mi moderni-zacemi. V pÛvodnû nezastavûném úz-

kém pásu mezi obûma sídly vznikly do-konce bytové domy. Pfiesto si ale Bu‰ano-vice uchovaly urãité památkové hodnoty,náves s kaplí pÛsobí pfies dílãí naru‰enípomûrnû malebn˘m dojmem. Bu‰anovicespolu se Îelibofiicemi byly proto jiÏ v mi-nulosti vybrány jako potenciální památ-ková zóna, k jejímu vyhlá‰ení ale nedo-‰lo.

stav: 08/2000

Literatura: Ka‰iãka – Nechvátal, 1990;Kuãa, 2002; Mencl, 1980; Poche, 1982;Sedláãek, 1909; ·kabrada – Vodûra,1986; Tfiíska, 1986.

BUZICE

� kraj Jihoãesk˘, okres Strakonice, obecBuzice, katastr Buzice

� 3,5 km V od Blatné� 432 m n. m.

Buzice se rozkládají v malebné, mírnûzvlnûné krajinû Blatenska, na severnímbfiehu fiíãky Lomnice. Severnû od vsi sezvedá lesnatá pahorkatina, tvofiící pfiiro-zen˘ pfiedûl mezi stfiedními a jiÏnímiâechami, jihov˘chodnû od vsi je nadLomnicí ploché zalesnûné návr‰í Buzíãek(512 m). V okolí vesnice se prostírá fiadarybníkÛ, patfiících k rybniãní soustavûblatenské. Nejvût‰í je Buzick˘ rybník ji-hozápadnû od vsi, oddûlen˘ od korytafiíãky Lomnice dlouhou hrází (po‰koze-nou srpnov˘mi povodnûmi roku 2002,

59

BUZICE

Bu‰anovice – chalupa ãp. 20 a kaple (2000)

Bu‰anovice – usedlost ãp. 27, dílo Jakuba Bursy z roku 1847 (2000)

2 - KATALOG - 027 - 074 17.1.2005 12:51 stránka 59

Documents

ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH VESNIC