PAMÁTNÝ DEN SOKOLA: sedmnáct osvětimských portrétů

1

PAMÁTNÝ DEN SOKOLA sedmnáct osvětimských portrétů

Tomáš Motlíček, Michal Doležel

© 2013 Tomáš Motlíček, Michal Doležel, text

© 2013 Sokol Brno I

Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět. To by byla zrada.

Z výpovědi Konstantina von Neuratha během Norimberského procesu v roce 1946.

Obsah

Úvodní slovo 7

Prolog 11

Akce Sokol 12

Terezín, 8. října 1941 – 14. ledna 1942 14

Osvětim, 15. ledna 1942 – 2. června 1942 16

Sedmnáct osvětimských portrétů 19

Vězeň číslo 25552, Adolf Švec 20

Vězeň číslo 25554, Vladimír Rozmara 22

Vězeň číslo 25565, Jan Brabec 24

Vězeň číslo 25581, Václav Janda 26

Vězeň číslo 25601, Vojtěch Červinka 28

Vězeň číslo 25611, Oldřich Kocián 30

Vězeň číslo 25615, František Vladimír Šetek 32

Vězeň číslo 25617, Oldřich Uhlyarik 34

Vězeň číslo 25621, František Ehleman 36

Vězeň číslo 25622, Jan Husták 38

Vězeň číslo 25625, Karel Stránský 40

Vězeň číslo 25630, Bedřich Jenšovský 42

Vězeň číslo 25639, František Herold 44

Vězeň číslo 25659, František Beneš 46

Vězeň číslo 25660, Stanislav Bukovský 48

Vězeň číslo 25668, Rudolf Barta 50

Vězeň číslo 25679, Jindřich Fleissig 52

Epilog 55

Ediční poznámka 57

Poděkování 57

6

7

Úvodní slovo

Česká obec sokolská si každoročně v říjnu připomíná památku svých so-

kolských předchůdců, kteří položili v době nacistické okupace své životy za svobodu

vlasti. Jako symbol a zároveň připomínka tohoto boje a obětí se stal 8. říjen, který je

Památným dnem Sokola. Právě v tento den – v noci ze 7. na 8. října 1941 – gestapo

zatklo, takřka naráz, všechny sokolské činovníky z ústředí, žup i větších jednot, kteří

„ještě byli na svobodě“. Výnosem zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha

z 8. října 1941 byla Česká obec sokolská rozpuštěna a její majetek úředně zabaven.

Zatčení činovníci byli mučeni, vězněni a nakonec deportováni do koncentračních

táborů. Téměř 93 % vedoucích sokolských pracovníků se již na svá místa po skončení

války nevrátilo. Podle statistiky zpracované na základě odpovědí ze 77 % sokolských

jednot Čech a Moravy bylo v letech 1939–1945 vězněno 11 611 členů ČOS, z nichž 1212

bylo popraveno. V koncentračních táborech, káznicích a věznicích zemřelo dalších

2176 sokolů a sokolek. Další stovky či tisíce sokolů padly v českém povstání nebo na

bojištích druhé světové války v zahraničí.

Všichni tito sokolové i tisícovky dalších, kteří se nějakým způsobem zapojili

do boje za svobodu naší vlasti, vytvářeli historii, na niž je Sokol hrdý. A také na ně nikdy

nezapomene, protože se ztrátou této paměti by ztratil i část své identity, přestal by

být sám sebou. Ale jen hrdost na činy předchozích generací nestačí. Je to také odkaz,

který zavazuje všechny následující sokolské generace a na nějž nesmíme zapome-

nout – odkaz sloužit vlasti, svobodě a demokracii, a to i za cenu nejvyšší, cenu svého

života, pokud to situace vyžaduje. Stále je živá a aktuální vize a filozofie, z níž vycházeli

zakladatelé Sokola Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner: harmonický rozvoj tělesných, du-

chovních i mravních vlastností člověka, ideál zdravého a všestranně vyspělého národa,

svoboda a demokracie – a co je důležité, nejen tuto filozofii vyznávat, ale také usilovat

o její uskutečnění, o uvedení v život.

I to je odkaz sokolů, kteří položili své životy v době druhé světové války právě

za tyto ideály.

Ing. Hana Moučková

starostka České obce sokolské

Přís

aha

repu

blic

e. M

užsk

á sk

ladb

a pr

oved

ená

na X

. vše

soko

lské

m s

letu

v P

raze

v lé

tě 1

938.

Arc

hiv

Soko

la B

rno

I.

10

11

Prolog

Sobota 7. září 1946. Celkem 243 lidí, mezi nimi představitelé Českoslo-

venské obce sokolské, bývalí vězni, rodiny a příbuzní obětí z řad sokolů, se vydává

na dvoudenní cestu. Cíl – někdejší koncentrační tábor Osvětim. Neděle 8. září 1946,

6 hodin, šest autokarů, odjezd z Ostravy směr československo-polská státní hranice

v Českém Těšíně. Po poledni přijíždí výprava před vstup do osvětimského koncent-

račního tábora. Organizátorem zájezdu a průvodcem je sokolský funkcionář Karel

Stránský, někdejší osvětimský vězeň číslo 25625, jeden z těch nemnoha, který pře-

žil. Po prohlídce nejstarší části hlavního tábora (Auschwitz I) následuje procházka po

druhé a největší části osvětimského tábora (Auschwitz II – Birkenau). V odpoledních

hodinách se sokolové vracejí přes Ostravu zpět do Prahy.

Jaké pocity a myšlenky, jaké nezhojitelné rány na duši i těle si asi připomí-

nali muži, kteří se vrátili zpět na toto místo. Po čtyřech letech. Dne 2. června 1942

v ranních hodinách naposledy prošli propuštění sokolové bránou nejkrutějšího nacis-

tického koncentračního tábora. Symbolu nevídaného teroru a genocidy.

12

Akce Sokol

Představitelé nacistické okupační moci si velmi dobře uvědomovali význam,

úlohu a postavení Sokola v životě českého národa. Čelní funkcionáři ČOS¹, žup i jednot

byli preventivně zatýkáni a vyslýcháni již krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Mo-

rava v březnu 1939. Rozhodující úder proti tělocvičné organizaci Sokol přišel v roce

1941. Nejprve došlo 12. 4. 1941 přípisem č.j. BdS I-1156/41 k okamžitému zastavení

veškeré sokolské činnosti a zajištění sokolského majetku. V dokumentu adresova-

ném ministerskému předsedovi protektorátní vlády Aloisi Eliášovi se mimo jiné píše:

„Od počátku války možno pozorovati, že ve spolku Sokol a jeho složkách nabývají stále více

vrchu ony živly, které zamýšlejí přenésti odpor proti Říši do všech oborů. Mezi osobami, které

byly zatčeny při likvidaci jednotlivých skupin odporu, nachází se značný počet vedoucích činov-

níků Sokola. Sokolská vystoupení jeví zcela jednoznačně nepřátelský postoj vůči Německu…“²

Poslední úder přišel po jmenování Reinharda Heydricha zastupujícím říš-

ským protektorem 27. září 1941 a po vyhlášení prvního stanného práva. K prvním obě-

tem nacistické zvůle z řad sokolských funkcionářů patřili Augustin Pechlát, náčelník

ČOS, popravený 30. září v Praze, a Vladimír Groh, člen předsednictva ČOS a starosta

brněnské župy Dr. Jindry Vaníčka, popravený téhož dne v Brně. Oba čelní představite-

lé domácího odboje.

O několik dní později, 8. října 1941, podepsal Heydrich výměr, kterým

ČOS definitivně rozpustil: „Spolek ‚Česká obec sokolská‘ se sídlem v Praze a jeho člen-

ská sdružení, odbočky, a přičleněné organizace se tímto rozpouštějí. Jmění této organi-

zace bylo (…) zabaveno (…). Toto opatření nabude účinnosti uveřejněním v ‚Der Neue

Tag‘.“ K tomu došlo 12. října 1941. V době, kdy byl výnos o rozpuštění sokolské

organizace oficiálně publikován v denním tisku, bylo již celé vedení ČOS společně

s nejvyššími funkcionáři jednotlivých sokolských žup a některých jednot uvězně-

no v Malé pevnosti Terezín. Takzvanou Akci Sokol (Aktion Sokol) rozběhlo gestapo

v nočních hodinách ze 7. na 8. října 1941. Náčelnice žen ČOS Marie Provazníková ve

svých pamětech později zaznamenala následující počty zadržených sokolů: „Zatče-

no bylo té noci na 900 Sokolů, v čemž bylo 49 členů výboru ČOS, 19 členů předsednictva,

17 členů náčelnictva mužů, 9 členů předsednictva vzdělávacího sboru a 216 župních činovní-

ků (v tom 30 starostů, 33 místostarostů, 23 jednatelů, 27 náčelníků).“³ Celkem bylo uvěz-

něno přibližně 1500 členů Sokola.

13

Dne 8. října 1941 se tak začíná psát příběh 17 sokolů portrétovaných

o několik měsíců později v koncentračním táboře v Osvětimi.

Sokolové zatčení v Praze a v okolí byli shromážděni v Petschkově paláci,

v takzvané ,,Pečkárně“, v neblaze proslulém sídle pražského gestapa. První náměs-

tek starosty ČOS Karel Šauer později vzpomínal: „…zvláště z pohledů bří. J. Brabce

a V. Červinky lze vyčísti, že si byli již tehdy dobře vědomi, jaký smutný osud je čeká. Také

skutečně žádný z nich se nevrátil.“4 Po vyřízení formalit a přidělení pořadových čísel

následoval převoz mužů do věznice na Pankráci a odtud dále.5 „Měl jsem možnost sku-

linami mezi plachtami pozorovat aspoň trochu, kudy jedeme. Přejeli jsme za Vltavu a potom

zahnuli doprava. Někdo pronesl šeptem: ‚Ruzyň‘. V ty dni za převzetí moci Heydrichem byly

prováděny popravy v ruzyňských kasárnách. V krátké konfrontaci života se smrtí prožili jsme

snad všeci v té chvíli svůj očistec. Když tu pohybem vzduchu se plachta více odchýlila, a já

jsem uviděl, že zahnuli jsme doprava, při čemž jsem zahlédl černožlutého ukazatele směru

do Terezína. Esesáci klímali, mohl jsem bezpečně dát informaci, že jedeme podle všeho do

Malé pevnosti v Terezíně. Ulevilo se nám,“ líčil ve svých vzpomínkách vězeň Jan Husták.6

Nař

ízen

í! D

er N

eue

Tag

uveř

ejni

l vým

ěr R

einh

arda

Hey

dric

ha o

likv

idac

i Sok

ola

v ne

děli

12. 1

0. 1

941.

Fot

o: T

omáš

Mot

líček

.

¹ ČOS – Česká obec sokolská. ² Sokolský věstník, 44, 1946, č. 14, s. 163–164. ³ Der Neue Tag, č. 283, 12. 10. 1941, s. 2. 4 Z každé sokolské župy bylo zatčeno celé předsednictvo, minimálně však 7 osob. 5 Provazníková, Marie: To byl Sokol. Mnichov. České slovo, 1988, s. 171–172. 6 Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1390, kart. č. 370. Šauer, Karel: Zážitky z Pankráce a Terezína.

14

Terezín, 8. října 1941 – 14. ledna 1942

Ještě 8. října 1941 byla většina sokolů zatčených v Praze a okolí odvezena

do Malé pevnosti Terezín, kde zůstali internováni přes tři měsíce. Terezín plnil úlohu

tranzitního vězení. Odtud pokračovali vězni k soudům do Německa, do věznic a kon-

centračních táborů.

Nově příchozí vězně „přivítal“ nadávkami, fackami a kopanci sám velitel

věznice SS-Hauptsturmführer Heinrich Jöckel, vězni přezdívaný „Pinďa“. Jan Husták

nenašel pro tohoto člověka mírnější výrazy než „sadista“ a „netvor“. Karel Šauer si

rány holí pamatoval do konce života: „Jen namátkou budiž uvedeno, že bratři Jindřich

Fleissig, František Herold a Dr. K. Šauer neušli řádění pověstného Fricka, který je svou

medvědí prackou a klackem tak zřídil, že dlouho měli krvavé modřiny v obličejích a že jen

tak tak nepřišli o zrak.“¹

Sokolové během svého pobytu v Terezíně pracovali na různých místech

v okolí tábora. Zejména na stavbě silnice vedoucí souběžně s železnicí z Ústí nad

Labem do Velkého Března. Terezínský a osvětimský vězeň Rudolf Barta nazýval ces-

tu „sokolskou silnicí“. V krátké vzpomínce píše: „…zde tekla prvá naše krev. Nikoliv

ještě v důsledku bití, jako později v Osvětimi a jiných táborech, nýbrž z rozdrásaných rukou,

nezvyklých přehazovati velké a těžké ostré kameny. Sami jsme je lámali, sami vozili a kladli.

Osvědčilo se, že jsem vyučený kameník i dlaždič, v mnohém šlo sobě i jiným těžkou práci

usnadniti.“²

Přes všechny útrapy a ponížení vzpomínali sokolové v následujících měsí-

cích na pobyt v Terezíně s určitou nostalgií. Nedovedli si totiž představit horší místo na

zemi než Osvětim. „Když pověsti o propuštění na svobodu po kárném a varovném uvěznění

ukázaly se lichými a začaly prosakovat zprávy, že budeme odsunuti do koncentračních tábo-

rů, nikdo neměl tušení, co je KL Auschwitz, jen některý z bachařů naznačil, že tam je zle.“³

Dne 14. ledna 1942 byla většina sokolů transportována do koncentračního

tábora v Osvětimi. Jen hrstka z nich byla propuštěna na svobodu. Mezi nimi i starosta

ČOS Jan V. Keller. Ze zdravotních důvodů.

15

„V noci ze 14. na 15. ledna 1942 hnal se zemí českou a moravskoslezskou za třes-

kutého mrazu směrem k Polsku rychlovlak, který vezl do koncentračního tábora v Osvětimi

téměř celé sokolské vedení. Naposledy tehdy bylo pohromadě předsednictvo ČOS, náčelnic-

tvo a vzdělávací předsednictvo ČOS a činovníci sokolských žup. Nikdy se již v tomto složení

znovu nesešli,“4 zdůraznil v poválečné vzpomínce starosta ČOS Antonín Hřebík, jeden

z těch, který toho osudného dne seděl v jednom ze dvou rychlíků směřujících do Polska.

Sokolský transport do Osvětimi byl prvním velkým českým transportem do tohoto

koncentračního tábora.

¹ Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1390, kart. č. 370. Šauer, Karel: Zážitky z Pankráce a Terezína. ² Barta, Rudolf: Sokolská silnice, in: Sokolský věstník, 44, 1946, č. 5, s. 52. ³ Husták, Jan: Vzpomínky na Osvětim… Praha, 2006, s. 7. Strojopis. 4 Národní archiv v Praze, fond Československá obec sokolská, inv. č. 1388, kart. č. 370. Tisk Sokolská tryzna, citát z projevu starosty ČOS Antonína Hřebíka.

16

Osvětim, 15. ledna 1942 – 2. června 1942

Z Malé pevnosti Terezín a z pražských věznic toho večera přijelo do Osvětimi

135 sokolských vězňů. Všem byla přidělena evidenční čísla (25551–25685). Skupina

mužů, kterou v následujících týdnech portrétoval polský malíř Stanisław Gutkiewicz,

byla ubytována v bloku 25, pokoj číslo 7.

Životní podmínky v koncentračním táboře byly katastrofální. Následkem

toho dosahovala úmrtnost sokolů v prvních měsících šokujících čísel. Jan Husták ve

Vzpomínkách uvádí, že již tři dny po příjezdu umírali první sokolové. Vězně likvidovala

krutá a dlouhá zima roku 1942. Veliký teploměr umístěný na baráku koníren běžně

ukazoval mezi –20 °C až –30 °C. Mráz způsoboval nehojící se omrzliny. V dubnu 1942

vypukla v koncentračním táboře epidemie skvrnitého tyfu. Následkem toho zahynul

značný počet sokolů. Ještě 16. května 1942 napadl sníh. Nemoci, zima, nedostatečná

strava, těžká práce v nelidských podmínkách a surové bití, to vše způsobilo, že v Osvě-

timi zahynulo téměř 92 % uvězněných sokolů.

Obětí nedostatečného oblečení a obutí se stal například Bedřich Jenšovský,

který po několika týdnech zemřel na následky úplavice. Jeden v přeživších sokolů

Rudolf Barta zachytil poslední dny historika sokolství Bedřicha Jenšovského

těmito slovy: „Těžce nesl, když onemocněl nezadržitelným průjmem a těžkými omrzlinami.

My ostatní jsme si zvykli i na tu špínu a pokálení – on nemohl (…) Zuboženého, nesmírně

trpícího br. Jenšovského doprovodili na poslední cestě z bloku do nemocnice bratři Dr. Husták

a Herold.“¹ Dne 12. února 1942 Jenšovský zemřel.

Před večerními apely se někteří sokolové scházeli před blokem č. 25, kde

hovořili o budoucnosti Sokola po válce.² Především mravní síla bývalého starosty

ČOS Stanislava Bukovského silně působila na ostatní spoluvězně. František Beneš

v posmrtné vzpomínce na bratra Bukovského uvádí: „Mluvili jsme též často o Sokole,

o jeho vývoji a cílech v budoucnu – až přijde den. O Sokol neměl strachu. Důvěřoval, že

přečká a vyjde ze všech bojů a útrap. Velikým růstem přejal Sokol do sebe mnoho formalismu.

Musíme proto jíti hodně do hloubky, živit čistou ideu zakladatelů, zbavit ji nánosu času a jít

plně a silně vpřed za pokrokem, zejména sociálním.“³

17

Na jaře 1942 se táborem šířily zprávy, že sokolové budou propuštěni na svo-

bodu. Po válce se objevila neověřená tvrzení, že vedoucí představitelé Sokola měli

být propuštěni již v lednu 1942, ale Heinrich Himmler zdržel jejich osvobození až do

dubna. Jména těch, kteří měli opustit brány tábora, zazněla až v apelu 31. května

1942. Když se sokolští bratři dozvěděli o situaci v protektorátu, atentátu na Reinharda

Heydricha a následném vraždění a zatýkání českých občanů, zavládla nejistota, jestli

k jejich propuštění skutečně v nejbližší době dojde. Přes neblahé tušení jim byly

2. června časně ráno vydány osobní věci, to znamená zimní oblečení, ve kterém do tábo-

ra přijeli v lednu. Následně se malá skupinka sokolů přesunula na nádraží. Po devíti

měsících se dostali na svobodu. Jeli vlakem přes Bohumín do Prahy – kam vlak dorazil

se značným zpožděním v důsledku vyhlášení druhého stanného práva – 3. června 1942

po 23. hodině. Z terezínského transportu se domů vrátilo 9 mužů ze 135. Z celkového

počtu 830–860 vězněných sokolů z vedení ČOS a žup přežilo jen 68 osob.

Někteří věznění sokolové začátkem června 1942 propuštěni nebyli a v násle-

dujících týdnech většinou zemřeli v plynových komorách. Stanislav Bukovský zahynul

v plynové komoře 14. srpna. O den později byl patrně stejným způsobem zavražděn

také Adolf Švec, který údajně věděl o ukrytých zbraních v Přibyslavi. Náčelník župy

Středočeské Oldřich Uhlyarik se později vrátil domů.

Sokolové byli do jednoho z nejhorších koncentračních táborů převezeni za

jediným účelem, a tím byla jejich fyzická likvidace. Podle neúplné statistiky z konce

roku 1945 bylo v letech 1939–1945 vězněno 11611 členů ČOS, z toho popraveno 1212.

V důsledku válečných útrap zemřelo dalších 2176 mužů a žen. Za hlavního viníka

likvidace Sokola byl právem označen Karl Hermann Frank, státní tajemník Úřadu

říšského protektora a později německý státní ministr pro Čechy a Moravu. V sokolské

žalobě na K. H. Franka se mimo jiné uvádí, že likvidace tělocvičné organizace byla

jeho „osobní věcí“; od terezínských dozorců to slyšeli někteří vězni. Zpráva o proná-

sledování Sokola byla jedním ze samostatných bodů obžaloby, vznesené Českoslo-

venskou republikou u Mezinárodního vojenského soudního dvora v Norimberku.

¹ Barta, Rudolf: Bedřich Jenšovský, in: Sokolský věstník, 45, 1947, č. 2, s. 26.² Například František Beneš, Jan Husták, Rudolf Barta, Stanislav Bukovský a další.³ Beneš, František: Za bratrem Dr. Stanislavem Bukovským, in: Sokolský věstník, 44, 1946, č. 29, s. 361

18

19

Sedmnáct osvětimských portrétů

Autorem kreseb českých sokolů je polský malíř Stanisław Gutkiewicz

(23. července 1910, Janowiec – 14. června 1942, Osvětim). Umělec byl deportován

do Osvětimi 18. března 1941. Po nezdařeném útěku byl zastřelen.

Kresby z koncentračního tábora propašoval při svém úspěšném útěku

16. května 1942 Wincenty Gawron (1908–1991), vězeň číslo 11237, malíř a kreslíř,

který pracoval se Stanisławem Gutkiewiczem v truhlářské dílně. Zpět do Osvětimi se

kresby vrátily v roce 1963. Dnes jsou uloženy ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau.

Dochovalo se celkem osmnáct kreseb sedmnácti českých vězňů-sokolů. Stanisław

Gutkiewicz portrétoval spoluvězně vždy v neděli, jediný den v týdnu, kdy se „nepracovalo“.

Sokolové zachycení na Gutkiewiczových kresbách byli přiděleni na blok 25,

pokoj číslo 7, kde do té doby žili především polští vězni, mezi nimi i Gutkiewicz.

Na některých kresbách si můžeme kromě vězeňského čísla všimnout i rovno-

stranného trojúhelníku našitého špičkou dolů. Češi nosili červený trojúhelník, který označo-

val politické vězně (rukojmí, ilegální činnost, velezrádci a vlastizrádci apod.). Písmeno upro-

střed štítku značilo národnostní příslušnost: Češi – „T“. Z vězeňských fotografií je patrné, že

písmeno označující národnost vězně není na vinklech uvedeno. Na portrétech Rudolfa Barty,

Jana Hustáka a Vladimíra Rozmary si můžeme všimnout písmene „C“ v trojúhelníku.

Fotografie zachycují sokolské vězně po více než tříměsíčním věznění

v Malé pevnosti Terezín. Pořízeny byly druhý den po jejich transportu do Osvětimi,

tedy 16. ledna 1942. Na fotografiích některých sokolů jsou jasně viditelná zranění,

způsobená dozorci v koncentračním táboře.

Věze

ňský

troj

sním

ek S

tani

sław

a Gu

tkie

wic

ze,

poříz

ený

v ko

ncen

trač

ním

tábo

ře O

svět

im.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka.

20

Věze

ňský

troj

sním

ek A

dolfa

Šve

ce, p

oříz

ený

6.

ledn

a 19

42 v

kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

Brzy již jsme přišli k samotnému zadrátovanému

KL Auschwitz se zlatým nápisem

,,Arbeit macht frei“.

Závora se zvedla, my přešli za ni

a byli jsme na místě určení.

21

Vězeň číslo 25552 Adolf Švec

(30. března 1893, Bzí – 15. června 1942, Osvětim)

Ředitel firmy Amylon a. s. v Přibyslavi. Starosta Sokola

Přibyslav a druhý náměstek Sokolské župy Havlíčkovy.

Vězněn v Malé pevnosti Terezín od 5. 12. 1941 do 14. 1.

1942 a poté od 15. 1. 1942 do 15. 6. 1942 v koncentračním

táboře Osvětim.

Umučen.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Ado

lfa

Švec

e, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x 2

0 cm

/ 55

x 46

cm

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I

-2-6

08.

Adol

f Šve

c v

soko

lské

m k

roji,

ned

atov

áno

(asi

30.

léta

). M

ěsts

ká k

niho

vna

Přib

ysla

v.

22

Vysvlečeni úplně donaha,

ostříháni na hlavě, pod pažemi a u přirození,

horké sprchy a naflitováni proti vším

– a tak rozpaření

a s jedním kapesníkem

a jednou markou v ruce vyšli jsme na ulici

a šli do jiného bloku pro šaty a obuv

za mrazu 20 °C pod nulou.

Věze

ňský

troj

sním

ek V

ladi

míra

Roz

mar

y, po

řízen

ý 16

. led

na 1

942

v ko

ncen

trač

ním

tábo

ře O

svět

im.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka.

23

Vězeň číslo 25554 Vladimír Rozmara

(21. července 1888, Praha – 22. března 1942, Osvětim)

Podplukovník československé armády. Náměstek sta-

rosty Sokola Královské Vinohrady a starosta Sokolské

župy Středočeské-Jana Podlipného. Člen předsednictva

ČOS.

Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v Malé pevnosti

Terezín a od 15. 1. 1942 do 22. 3. 1942 v koncentračním

táboře Osvětim.

Umučen.

Vlad

imír

Roz

mar

a v

soko

lské

m k

roji,

192

0. A

rchi

v La

ngha

ns G

aler

ie P

raha

, K11

-RO

Z043

-05.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Vla

dim

íra

Rozm

ary,

1942

, tuž

ka n

a pa

píře

, 28

x 20

cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-59

6.

24

Než jsme zakryli lichými pruhovanými šaty

bez podšívek svoji nahotu,

mnozí z nás dostali nezadržitelnou třesavku

z promrznutí ve stavu rozpařeném.

Věze

ňský

troj

sním

ek J

ana

Bra

bce,

poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

25

Vězeň číslo 25565Jan Brabec

(3. února 1876, Praha – 27. března 1942, Osvětim)

Podnikatel v Praze. Starosta Sokola Královské Vinohrady.

Člen předsednictva ČOS.

Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Uvězněn v pankrácké

věznici v Praze, poté v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942

do 27. 3. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.

Umučen.

Do tří dnů jsme měli první mrtvé.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Jan

a B

rabc

e, 1

942,

tu

žka

na p

apíře

, 28

x 20

cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO

-I-2

-059

2 D

.

Jan

Bra

bec

v so

kols

kém

kro

ji, n

edat

ován

o (a

si 3

0. lé

ta).

Foto

bank

a Če

ské

tisko

vé k

ance

láře

, F2

0091

2280

0318

01.

26

Nebylo tu postelí ani paland.

Spalo se na zemi na slamnících

s obsahem rozleženým na padrť.

Věze

ňský

troj

sním

ek V

ácla

va J

andy

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

27

Vězeň číslo 25581 Václav Janda

(24. 12. 1885, Loučeň – 11. 2. 1942, Osvětim)

Ředitel dívčí měšťanské školy v Nymburce. Vzdělava-

tel Sokola Nymburk. Vzdělavatel a tiskový zpravodaj

Sokolské župy Tyršovy.



táboře Osvětim.

Umučen.

Václ

av J

anda

, ned

atov

áno

(asi

30.

léta

). So

ukro

mý

arch

iv J

ana

Řeh

ounk

a.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Vác

lava

Jan

dy, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO

-I-2

-059

5 D

.

28

První večer a první uléhání ke spánku

v Osvětimi bylo ve znamení rozpoznání situace

bez příkras, že co bylo za námi, byl zlatý Terezín.

Že tady jsme na vyhubení

a že jsme se dostali

do lidské džungle bez zákonů,

že nám nezbývá než ta nejpřísnější životní sebekázeň

a podpora druh druha.

Věze

ňský

troj

sním

ek V

ojtě

cha

Červ

inky

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

29

Vězeň číslo 25601 Vojtěch Červinka

(23. února 1891, Hodslavice – 9. února 1943, Osvětim)

Podplukovník československé armády (veterinární

služba). Po dobu působení na Slovensku členem Sokola

v Košicích. Náměstek starosty Sokolské župy Východo-

slovenské. Dále člen Sokola Letovice a Sokola Praha

VII. Člen předsednictva ČOS.



táboře Osvětim.

Umučen.

In memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Voj

těch

a Če

rvin

ky, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

0593

F.

30

Vůle žít, s vědomím, proč chci žít

– tak jsem s citem zazpíval národní,

sokolské písně a Kde domov můj.

Věze

ňský

troj

sním

ek O

ldřic

ha K

ociá

na, p

oříze

ný

16. l

edna

194

2 v k

once

ntra

čním

tábo

ře O

svět

im.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka.

31

Vězeň číslo 25611 Oldřich Kocián

(13. prosince 1888, Humpolec – 16. března 1942, Osvětim)

Podnikatel (majitel soukenického zasilatelského obcho-

du). Starosta Sokola Humpolec a od roku 1941 starosta

Sokolské župy Havlíčkovy.



táboře Osvětim.

Umučen.

Oldř

ich

Koci

án, n

edat

ován

o (a

si 3

0. lé

ta).

Muz

eum

Dr.

Aleš

e H

rdlič

ky v

Hum

polc

i.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Old

řicha

Koc

iána

, 194

2, tu

žka

na p

apíře

, 28

x 20

cm

/ 5

5 x

46 c

m. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

597.

32

Ráno ještě před svítáním byl apel;

na apelu jsme se dozvěděli, že půjdeme pracovat

na ,,bahnhof“.

Při odchodu z tábora viděli jsme na velikém

teploměru, umístěném na baráku koníren,

že je 24 °C pod nulou.

Věze

ňský

troj

sním

ek F

rant

iška

V. Š

etka

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

33

Vězeň číslo 25615 František Vladimír Šetek

(31. července 1890 – 29. 3. 1942, Osvětim)

Ředitel městské účtárny v Mladé Boleslavi v. v. Náměstek

starosty Sokola Mladá Boleslav a starosta Sokolské župy

Fügnerovy.



táboře Osvětim.

Umučen.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Fra

ntiš

ka V

. Šet

ka, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

599.

34

Za necelou čtvrthodinu zastavili nás

při železniční vlečce u sedmi krytých vagónů,

plně naložených pytli s cementem,

každý o váze padesát kilo.

Vyložit je a odnést do dřevěných hangárů

ve vzdálenosti asi sedmdesát metrů

a uskladnit je v mnohonásobných vrstvách

bylo naším úkolem.

Věze

ňský

troj

sním

ek O

ldřic

ha U

hlya

rika,

poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

35

Vězeň číslo 25617 Oldřich Uhlyarik

(5. října 1899, Praha – přežil)

Člen Sokola Praha-Vršovice. Náčelník Sokolské župy

Středočeské-Jana Podlipného.


Terezín a od 15. 1. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.

Propuštěn někdy po 2. 6. 1942.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Old

řicha

Uhl

yarik

a, 1

942,

tužk

a na

pap

íře,

28 x

20

cm /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

600.

Oldř

ich

Uhl

yarik

ve c

vičeb

ním

úbo

ru, 1

938.

Arc

hiv L

angh

ans

Gale

rie P

raha

, K11

-SOK

055-

03.

36

Desítky padlých

ze sněhu nepovstaly

a v mraze ztuhly.

Věze

ňský

troj

sním

ek F

rant

iška

Ehl

eman

a, p

oříze

ný

16. l

edna

194

2 v k

once

ntra

čním

tábo

ře O

svět

im.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka.

37

Vězeň číslo 25621 František Ehleman

(30. května 1894, Mnichovo Hradiště – 20. února 1942,

Osvětim)

Úředník spořitelny v Mnichově Hradišti. Pokladník

Sokola Mnichovo Hradiště. Zatčen gestapem 8. 10. 1941.

Vězněn v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942 do 20. 2.

1942 v koncentračním táboře Osvětim.

Umučen.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Fra

ntiš

ka E

hlem

ana,

194

2, tu

žka

na p

apíře

, 28

x 2

0 cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-60

1.

Fran

tišek

Ehl

eman

, ned

atov

áno

(asi

30.

léta

). So

ukro

mý a

rchi

v Jiří

ho E

hlem

ana.

38

Běda

a mnohokrát běda těm,

kdo ničivou dřinou za hladu a zimy

vyrážejí z lidí životy

ženouce je branami se zlatými nápisy

o práci, která osvobozuje.

Věze

ňský

troj

sním

ek J

ana

Hus

táka

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

39

Vězeň číslo 25622 Jan Husták

(17. října 1892, Komňa – 20. října 1962, Říčany u Prahy)

Vládní rada Československých státních drah. Vzdě-

lavatel Sokola Radošovice. První náměstek starosty

Sokolské župy Středočeské-Jana Podlipného. Zapojen

v sokolském odboji.



táboře Osvětim.

Propuštěn.

Po roce 1945: Náměstek ředitele Československých

státních drah. Do roku 1947 člen předsednictva

ČOS. Dále předseda dopravního odboru ČOS a člen

uměleckého odboru ČOS. Důvěrník Sokolských žup

Komenského, Pražské-Scheinerovy a Dr. Jindry Vaníčka.

V říjnu 1948 vyloučen ze Sokola rozhodnutím takzva-

ného akčního výboru.

Jan

Hus

ták,

ned

atov

áno

(asi

30.

léta

). So

ukro

mý a

rchi

v Líd

ie N

echv

átal

ové.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (19

10–1

942)

: Por

trét J

ana

Hus

táka

, 194

2, tu

žka

na

papí

ře, 2

8 x 2

0 cm

/ 55

x 46

cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-60

2.

40

Voda v táboře nebyla pitná,

převařených tekutin jsme dostávali

záměrně

nedostatečné množství.

Kdo úplavici dostal,

nesměl polknout

ani doušek něčeho řídkého,

třebaže měl jazyk suchý

a rty popraskané

od horečky do krve,

jinak byl synem smrti.

Věze

ňský

troj

sním

ek K

arla

Str

ánsk

ého,

poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

41

Vězeň číslo 25625 Karel Stránský

(5. 10. 1898, Obříství – 14. dubna 1978, Praha)

Advokát. Starosta Sokola na Malé Straně v Praze. Druhý

náměstek Sokolské župy Podbělohorské. Účastník

domácí odboje.


Terezín od 8. 10. do 5. 12. 1941. Žalářován v pankrácké

věznici v Praze od 5. 12. 1941 do 14. 1. 1942. Vězněn

v koncentračním táboře Osvětim od 15. 1. 1942 do 2. 6. 1942.

Propuštěn.

Po návratu z Osvětimi se opět zapojil do domácího

odboje (organizace Bílý lev). Po únoru 1948 zatčen

a odsouzen na dva roky nucených prací (rehabilitován

r. 1968). Vykonával dělnické profese.

Kare

l Str

ánsk

ý, pr

omoč

ní fo

togr

afie,

192

2. S

oukr

omý a

rchi

v Jiří

ho S

trán

skéh

o.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Kar

la S

trán

skéh

o, 1

942,

tužk

a na

pa

píře

, 28

x 20

cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-06

09 E

.

42

Záchody a umývárny po celé noci,

neřku-li ráno,

byly plné tlačících se lidí.

Mnozí potřebovali řádné umytí

a vyprání též prádla pokáleného

nezadržitelnými výkaly.

Věze

ňský

troj

sním

ek B

edřic

ha J

enšo

vské

ho, p

oříze

ný

16. l

edna

194

2 v k

once

ntra

čním

tábo

ře O

svět

im.

Pańs

twow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka.

43

Vězeň číslo 25630 Bedřich Jenšovský

(24. září 1889, Újezd nad Labem – 12. února 1942, Osvětim)

Archivář a historik. Zemský vrchní archivní rada, ředi-

tel Archivu země České v Praze. Starosta Sokola Újezd

nad Černými Lesy. Vzdělavatel Sokolské župy Středo-

české-Jana Podlipného. Člen výboru ČOS a člen před-

sednictva vzdělávacího sboru ČOS.



táboře Osvětim.

Umučen.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Bed

řicha

Jen

šovs

kého

, 194

2, tu

žka

na p

apíře

, 28

x 2

0 cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-60

7.

Bed

řich

Jenš

ovsk

ý, 19

32. N

árod

ní a

rchi

v, 19

43.

44

Leckdo kdyby mohl,

skončil by sebevraždou,

než to nebylo věcí snadnou.

Jeden, a to nejmladší z nás, bratr Plátek,

asi 28letý, využil příležitosti,

že pracoval na půdě DAW o samotě,

a oběsil se.

Zbyl po něm synáček.

Věze

ňský

troj

sním

ek F

rant

iška

Her

olda

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

45

Vězeň číslo 25639 František Herold

(17. července 1889, Praha – 28. listopadu 1971, Praha)

Ředitel Anglobanky v Praze. Starosta Sokola Žižkov.

Třetí náměstek starosty Sokolské župy Středočeské-

-Jana Podlipného.



táboře Osvětim.

Propuštěn.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Fra

ntiš

ka H

erol

da, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

, PM

O-I-

2-05

94 B

.

46

Noc se svojí soustředností ve tmě na sebe

bývala pro mne dobou hovorů s domovem;

usilovné myšlení takřka se ztělesňovalo

s mými drahými.

Věze

ňský

troj

sním

ek F

rant

iška

Ben

eše,

poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

47

Vězeň číslo 25659 František Beneš

(4. října 1907, Praha – přežil)

Zaměstnanec Národní banky Československé.

Člen Sokola Praha II, od roku 1940 jednatel ČOS.



táboře Osvětim.

Propuštěn.

Po roce 1945: Jednatel ČOS, od roku 1948 člen před-

sednictva ČOS a předseda biografického odboru.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Fra

ntiš

ka B

eneš

e, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

0588

D.

48

V noci si člověk uvědomoval sám sebe,

oprošťoval se i očišťoval nezadržitelností

myšlenek – a připravoval se na den příští.

Věze

ňský

troj

sním

ek S

tani

slav

a Bu

kovs

kého

, poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

49

Stan

isla

v Buk

ovsk

ý v s

okol

ském

kro

ji, 1

925.

Arc

hiv S

okol

a B

rno

I. Vězeň číslo 25660 Stanislav Bukovský

(2. května 1889, Vyškov – 14. 8. 1942, Osvětim)

Vedoucí lékař Léčebného fondu veřejných zaměstnan-

ců v Praze. Člen Sokola Pražského. V letech 1932–1938

starosta ČOS. Starosta Svazu slovanského sokolstva

a člen předsednictva ČOS. Od 4. 10. do 1. 12. 1938 mini-

str bez portfeje pověřený správou ministerstva školství

a národní osvěty.

Zatčen gestapem 8. 10. 1941. Vězněn v pankrácké věz-

nici v Praze, poté v Malé pevnosti Terezín a od 15. 1. 1942

do 14. 8. 1942 v koncentračním táboře Osvětim.

Umučen (popraven v plynové komoře).

Po roce 1945 byla po něm pojmenována Sokolská župa

Dr. Bukovského.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Sta

nisl

ava

Buk

ovsk

ého,

194

2,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20 c

m /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

--B

rzez

inka

, PM

O-I

-2-6

05.

50

Bránili jsme se úpadku sebevědomí.

Denně před apelem chodili jsme venku

před naším blokem a zhodnocovali poznatky

za účelem použití jich pro udržení života.

Věze

ňský

troj

sním

ek R

udol

fa B

arty,

poř

ízený

16

. led

na 1

942

v kon

cent

račn

ím tá

boře

Osv

ětim

. Pa

ństw

owe

Muz

eum

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

51

Rudo

lf B

arta

, ned

atov

áno.

Arc

hiv V

ysok

é šk

oly c

hem

icko

-tec

hnol

ogic

ké v

Praz

e.

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Rud

olfa

Bar

ty, 1

942,

tužk

a na

pap

íře, 2

8 x

20

cm /

55 x

46

cm. P

ańst

wow

e M

uzeu

m O

świę

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

598,

PM

O-I-

2-59

0.

Vězeň číslo 25668Rudolf Barta

(30. ledna 1897, Praha – 1. března 1985, Praha)

Podnikatel (ředitel rodinné firmy Prastav a. s.), vědec

a univerzitní učitel. Od roku 1938 vedoucí Ústavu skla

a keramiky na Vysoké škole chemicko-technologické

v Praze. Člen Sokola Praha IV. Člen předsednictva ČOS

a člen předsednictva vzdělávacího sboru ČOS.



táboře Osvětim.

Propuštěn.

Po roce 1945: Převzal vedení firmy Prastav a. s., stal se

vysokoškolským pedagogem a profesorem na ČVUT.

Po obnovení ČOS vykonával funkci prvního náměst-

ka vzdělavatele. Byl předsedou komise pro sokolské

dějiny a druhý odboj, předsedou Slovanského odboru

a důvěrník sokolských žup Plzeňské a Podřipské.

52

Tu nebylo nic jiného než naděje,

že překonáme čas,

který v naší pevné víře

měl svůj termín pádu nesvobody.

Věze

ňský

troj

sním

ek J

indř

icha

Fle

issi

ga,

poří

zený

16.

ledn

a 19

42 v

kon

cent

račn

ím

tábo

ře O

svět

im. P

ańst

wow

e M

uzeu

m

Ośw

ięci

m-B

rzez

inka

.

53

Stan

isła

w G

utki

ewic

z (1

910–

1942

): Po

rtré

t Jin

dřic

ha F

leis

siga

, 194

2, tu

žka

na p

apíře

, 28

x 20

cm

/ 55

x 4

6 cm

. Pań

stw

owe

Muz

eum

Oś

wię

cim

-Brz

ezin

ka, P

MO-

I-2-

0603

D.

Vězeň číslo 25679 Jindřich Fleissig

(25. února 1877, Praha – 19. února 1942, Osvětim)

Magistrátní rada hlavního města Prahy v. v. Člen Sokola

Pražského a člen výboru ČOS. Starosta Sokolské župy

Pražské-Scheinerovy.



táboře Osvětim.

Umučen.

54

55

Epilog

Sokolská inteligence byla v průběhu druhé světové války téměř vyhlazena.

Sokolstvo ztratilo za šest let ty nejlepší muže a ženy. Důsledky rozrušení pevného

sokolského jádra se plně projevily po roce 1945, respektive po únoru 1948, kdy někteří

významní sokolští funkcionáři uvěřili komunistické ideologii a podíleli se na likvidaci

sokolské organizace. Ti sokolové, kteří nesouhlasili s vývojem v Československu

a situací v Sokole, odešli raději do exilu.

Česká obec sokolská prohlásila 8. říjen za Památný den sokolského hnutí.

56

57

Ediční poznámka

Citované pasáže, provázející celou brožuru, jsou převzaty ze Vzpomínek na Osvětim

od Jana Hustáka.

Poděkování

Za poskytnutí fotografií děkujeme zejména Państwowe Muzeum Oświęcim-Brzezinka,

Langhans Galerie Praha, České tiskové kanceláři, Národnímu archivu, Muzeu

Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci, Vysoké škole chemicko-technologické v Praze,

Městské knihovně v Přibyslavi, Jiřímu Ehlemanovi, Lídii Nechvátalové, Janu Řehounkovi

a Jiřímu Stránskému.

Autoři: Tomáš Motlíček, Michal Doležel

Redakce: Barbora Antonová, Barbora Prudilová

Grafika: Lenka Křikavová, Ivan Floreš

Vydal: Sokol Brno I, 2013

Náklad: 500 kusů

www.tjsokolbrno1.cz

PAMÁTNÝ DEN SOKOLA sedmnáct osvětimských portrétů

Documents

PAMÁTNÝ DEN SOKOLA: sedmnáct osvětimských portrétů