Univerzita Hradec Králové

Ústav sociální práce

Péče o seniory v domácím prostředí

Bakalářská práce

Autor: Adam Vágner

Studijní Program: B6731 Sociální politika a sociální práce

Studijní obor: Sociální a charitativní práce

Vedoucí práce: PhDr. Ondřej Štěch, Ph.D.

Hradec Králové 2016

Zadání bakalářské práce

Autor: Adam Vágner

Studium: U13145

Studijní program: B6731 Sociální politika a sociální práce

Studijní obor: Sociální a charitativní práce

Název bakalářské práce: Péče o seniory v domácím prostředí

Název bakalářské práce AJ: Carring Seniors in a Home Ambience

Cíl, metody, literatura, předpoklady:

Práce je zaměřena na životní období sénia a vznik potřeby péče o seniora v domácím prostředí.

Vykresluje základní zdravotní a rodinná východiska. Poukazuje na veřejně dostupné formy péče

o seniora v podobě ambulantní a pobytové jako doplňující a následnou možnost péče. Dále

využívá statistická data k vytvoření přehledu o množství seniorů v domácí a v ústavní péči.

Teoretickou část uzavírá právní rámec péče o seniory v českém právu. Metodologická část práce

je zaměřena na zjišťování kvality a dosahování standardů péče v domácím prostředí pomocí

výzkumných metod. Práce má stručně a zjednodušujícím způsobem nahlédnout do problematik

spojených s domácí péčí o seniora.

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén, 2012.

200 s. ISBN 978‑80‑7262‑900‑8.

RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost a senioři. 1. vyd. Brno: Škola Sociálních Studií FF MU,

1997. 189 s. ISBN 8021017295.

PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. 629 s. ISBN 80‑7254‑657‑0.

Garantující pracoviště: Katedra sociální práce a sociální politiky, Ústav sociální práce

Vedoucí práce: PhDr. Ondřej Štěch, Ph.D.

Oponent: doc. MUDr. Alena Vosečková, CSc.

Datum zadání závěrečné práce: 4.12.2014

Datum odevzdání závěrečné práce: 1. 4. 2016

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Péče o seniory v domácím prostředí vypracoval ponejvíce

samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a uvedl jsem všechny použité prameny a

literaturu.

V Hradci Králové dne ...............

Adam Vágner

Abstrakt

VÁGNER, Adam. Péče o seniory v domácím prostředí. Hradec Králové, 2016. Bakalářská

práce. Univerzita Hradec Králové, Ústav sociální práce. Vedoucí práce PhDr. Ondřej Štěch,

Ph.D.

Práce je zaměřena na životní období sénia a vznik potřeby péče o seniora v domácím

prostředí. Vykresluje základní zdravotní a rodinná východiska. Poukazuje na veřejně dostupné

formy péče o seniora v podobě ambulantní a terénní jako doplňující a následnou možnost péče.

Dále využívá statistická data k vytvoření přehledu o množství seniorů v domácí a v ústavní péči.

Teoretickou část uzavírá právní rámec péče o seniory v českém právu. Metodologická část práce

je zaměřena na zjišťování kvality a dosahování standardů péče v domácím prostředí pomocí

výzkumných metod, tzv. kvalitativního polostrukturovaného rozhovoru.

Klíčová slova: senior, nemoc, rodinná péče, péče v domácnosti.

Abstrakt

VÁGNER, Adam. Péče o seniory v domácím prostředí. Hradec Králové, 2016. Bacalaureat

thesis. University of Hradec Králové, Department of social studies. Supervizor of theses PhDr.

Ondřej Štěch, Ph.D.

The bacaloreat paper is focused on life period of senior population and creation of need to

care for senior in household. Describes basic health and familly background. Pointing at publicly

availible forms of care of senior in ambulant and residetial forms as supplemental and

consecutive care option. Also there are used statistical data for purpose of overwiev of amount of

seniors in home care. Theoretical part is enclosed with legal framework of care of seniors in

Czech law. Methodological section of this paper is focused on identifing of state of care in

household with specifically designed research methods.

Key words: senior, illness, family care, home care

Obsah

Úvod ................................................................................................................................................ 7

2 Senioři a znaky stáří ..................................................................................................................... 9

2.1 Biologické stáří, sociální stáří a kalendářní stáří ................................................................... 9

2.2 Typické problémy zdravotního stavu ve stáří ..................................................................... 11

3 Senior v kontextu rodiny ............................................................................................................ 14

3.1 Funkce rodiny a místo seniora v rodině .............................................................................. 14

3.2 Péče o seniora v rodině ........................................................................................................ 14

3.3 Zásady komunikace se seniorem ......................................................................................... 17

4 Systém péče o seniora v domácnosti .......................................................................................... 19

4.1 Dvojí pohled na domácí péči ............................................................................................... 19

4.2 Demografické údaje............................................................................................................. 20

4.3 Služby sociální péče ............................................................................................................ 21

4.4 Úkony péče o seniora se sníženou samostatností ................................................................ 21

4.5 Právní rámec a dávky sociální péče pro seniory ................................................................. 22

5 Shrnutí teoretické části ............................................................................................................... 24

6 Výzkumné šetření zvládání péče o seniora ................................................................................ 26

6.1 Formulace výzkumných cílů ............................................................................................... 26

6.2 Metodologický moment výzkumného šetření ..................................................................... 27

6.3 Výzkumný soubor ............................................................................................................... 29

6.4 Popis organizace a průběh výzkumu ................................................................................... 30

6.5 Analýza dat a etická rizika výzkumu................................................................................... 30

7 Interpretace zjištěných informací prostřednictvím dílčích výzkumných otázek ........................ 32

7.1 Vybrané odpovědi na dílčí výzkumné otázky ..................................................................... 32

7.2 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky a doporučení do praxe .......................................... 38

8 Závěr .......................................................................................................................................... 42

9 Seznam literatury ....................................................................................................................... 44

9.1 Seznam tabulek .................................................................................................................... 47

Úvod

Téma bakalářské práce se zaměřuje na péči o seniora v domácím prostředí, kterou

uskutečňuje rodinný příslušník jako hlavní pečující člen rodiny. Zájem bakalářské práce směřuje

k celkovému zdravotnímu, rodinnému, sociálnímu a právnímu zachycení problematiky v celistvé

a ustálené podobě.

Téma Péče o seniory v domácím prostředí jsem vybral jako téma bakalářské práce z několika

důvodů. Prvním důvodem je skutečnost stáří jako důležitého životního období, které mě zaujalo

jako oblast vzdělání, kterou jsem chtěl doplnit. Dalším důvodem je z hlediska úvahy o budoucím

profesním zaměření hledání oblasti v oboru sociální práce, ve které bych byl schopen a

kompetentní k dalšímu sebevzdělávání. Posledním důvodem je potom povědomí současné

společnosti o socioekonomických podmínkách života, které seniory často postihnou samotou.

Hlavním cílem bakalářské práce je zjistit, jaký je stav péče o seniora v domácnosti, jaké jsou

psychologické dopady na pečující osobu. Dílčí otázky se ptají po úkonech péče, které rodina

prováděla, podobě péče, kterou by rodina chtěla, vzorech péče, které rodině pomohly a způsobu

zvolené péče, který si rodina v rámci systému péče vybrala.

Výzkumnou strategií bylo pro účel bakalářské práce zvoleno dotazování v podobě

polostrukturovaného rozhovoru. Cílem bylo zjistit povahu a aspekty péče o seniora

v domácnosti. Zvolená výzkumná strategie umožňuje vést výzkumný rozhovor v podobě

povídání, které dovoluje širší záběr témat, odbíhání od otázek do blízkých a příbuzných oblastí.

Otevřenější dialog potom méně svazuje výzkumníka a napomáhá předcházet nechtěným

situacím. Tato podoba kvalitativního výzkumu dává možnost hlubšího nahlédnutí do zkoumané

problematiky.

Bakalářská práce chce ukázat oblasti péče se seniorem a také dokázat, že péče o seniora

v domácnosti je pro rodinné pečovatele dobrou volbou. Ukazuje výhody a naznačuje úskalí

domácí péče a je tak vodítkem pro budoucí zájemce o péči o seniora v domácnosti. Stejně tak

může být bakalářská práce uvedením do základů problematiky oblasti pro čtenáře této práce,

který má o oblast zájem. Využitelnost v praxi je vázána na uvědomění si citlivosti tématu a

nalezení správného pohledu na přístup k péči o seniora v domácnosti. Domnívám se, že je

důležité vědět, jaký rozměr má role pečovatele v domácnosti, tedy ve vztahu k seniorovi, rodině

a dalším participantům na péči.

Teoretická část popisuje základní podobu zdravotního vývoje ve stáří, uvedeny jsou

nejčastější typické nemoci a také příčiny stárnutí. Obsahem je i funkce rodiny a péče o seniora

v rodině. Vepsány jsou i zásady komunikace se seniorem. V druhé půli teoretické části se věnuji

systému péče o seniora v domácnosti. Popsány jsou dva pohledy na péči, jak co největší

uspokojování potřeb, tak dostačující naplňování potřeb. Následně je vloženo krátké nahlédnutí

do demografické statistiky, zachycující současný stav populačního růstu. Následuje výčet druhů

služeb sociální péče pro seniory a úkonů, které provádí a poskytuje odlehčovací služba,

pojmenovaný Úkony péče o seniora se sníženou samostatností. Teoretickou část uzavírá citace

právního rámce a informace o dávkách sociální péče o seniory. Bakalářská práce poukazuje na

náročnost péče pečujících rodinných příslušníků, psychologickou zátěž a schopnost zvládat péči

dle doporučení odborníků z pečovatelských služeb. S termínem rodinný pečovatel se lze setkat

v odborné literatuře.

9

2 Senioři a znaky stáří

S přibývajícím věkem přirozeně klesá životní dynamika a tomu je třeba přizpůsobit i běžné

denní aktivity. I když musejí senioři mnoho činností opustit, není třeba „házet flintu do žita“,

neboť vždy zůstávají některé činnosti k dispozici. V této situaci lze pozorovat nový trend, jehož

podstatou je zdůrazňovat, co mohou ještě dělat. Mnoho současných seniorů je totiž zvyklých na

zákazy, a to jak od lékařů, tak od rodiny a přátel. Prevence před pádem do rezignace pak je

možná, zejména vyzvou-li rodinní příslušníci a přátelé své seniory, aby vytvořili rodokmen a

sepsali vzpomínky z mládí, vojny, dospělosti apod. Nápomocny mohou být reminiscenční

terapie (Haškovcová, 2012).

V každém případě mohou senioři pěstovat radosti z každodenních maličkostí a blízcí je za to

mohou doceňovat. Často takové radosti bývají jediným smyslem života, který drží seniora při

životě. U nemocných seniorů je pocit zbytečnosti značný a je třeba mu bránit. Může přijít

bilancování a dokonce krize hodnot či dokonce existenční rovina. Následkem může být stav

deprese a ztráta osobnostních a charakterových projevů, které jsou často vnímány jako jistoty,

o které se může sám senior/ka opřít. Následné ztátě soběstačnosti jde předejít a to právě

věnováním času a péče (Haškovcová, 2012). Takto jde oddálit proces úpadku do

nesoběstačnosti, jiný případ ovšem je, když se začne hlásit vážné akutní či chronické

onemocnění (Křivohlavý, 1995).

2.1 Biologické stáří, sociální stáří a kalendářní stáří

Tradičně se rozděluje stáří biologické, sociální a kalendářní. Stárnutí je poslední fází vývoje,

kterou prožívá každý, i zdravý a úrazů ušetřený jedinec. Výraz „biologický věk poukazuje na

objektivní stav fyzického vývoje a degenerace. Patří sem i pojmy anatomický věk vztahující se

ke kosterní soustavě a tělesné stavbě, karpální věk (stav zápěstních kůstek) a fyziologický věk,

označující stav fyziologických procesů organizmu, jako je například rychlost metabolismu

(Stuart-Hamilton, 1999). Biologické stáří je dáno dosažením určité míry involučních změn,

poklesu potenciálu zdraví. Jde o souhrn nezvratných biologických změn, případně genových

expresí predikujících zvýšené riziko nemoci, funkčních deficitů, úmrtí. Biologické stáří není

stanovitelné, ale lze ho odhadnout. Vnějším vyjádřením involučních změn je pokles výkonnosti,

fenotyp stáří – stařecké změny postavy, postoje, chůze, vlasů, pokožky, chrupu, fyziognomie

10

obličeje atd. Subjektivně jde o snížení aktivity a celkového pocitu tělesných sil, právě

psychologická složka má veliký vliv na rychlost stárnutí (Čevela, 2012).

Sociální stáří je dáno souhrnem sociálních změn, změn sociálních rolí, postojů, sociálního

potenciálu, souhrnem znevýhodnění a typických životních událostí pokročilého věku, jako je

odchod do důchodu, pokles životní úrovně, nezaměstnanost, veteránství – zastarávání znalostí,

odchod dětí z orientační rodiny, ovdovění, ztráta perspektiv a aspirací, přijetí role penzisty a

starého člověka obvykle v souvislosti s funkčními deficity a různou mírou znevýhodnění oproti

mládí. Počátkem sociálního stáří se obvykle rozumí odchod do důchodu.

Kalendářní stáří je dáno dosažením určitého dohodnutého věku, který vychází z empirie

obvyklého „průměrného“ průběhu života a biologického stárnutí. Kalendářní stáří je snadno

stanovitelné, takže vyhovuje demografickým potřebám a potřebám orientace v čase (Čevela,

2012). Životní potřeby seniorů se stávají akutnějšími ve vztahu ke zdravotnímu stavu a

rodinnému stavu seniorů, tedy zda žije senior sám bez partnera, ať už z důvodu rozvodu nebo

úmrtí životního partnera. Jedním z průvodních znaků je délka věku, tzv. střední délka dožití,

která u mužů činí 71,5 let a u žen 78,1 let na území České republiky (Ulrichová, 2006). Z toho

jedna z vyšších délek dožití je v Kraji Vysočina u mužů 74,4 let a u žen 81,1 let, podobně potom

třeba také v Praze, Středočeském kraji a Jihočeském kraji (ČSÚ. Naděje dožití při narození

v krajích České republiky v letech 2000-2013.)

Jen menší část obyvatel dožívajících se 80 let je zdravá a soběstačná. Neplatí však obecně, že

každý starý člověk je bezmocný, nemocný, depresivní, trpí poruchami paměti a pohybového

ústrojí. Je lepší obecně popisovat psychické a tělesné změny v stáří jako jejich úbytek.

Individuální kompetence jsou totiž vždy významnější než fyzický věk (Matoušek, 2003).

Stáří je poslední etapou procesu stárnutí. Definice stáří je zpochybňována, často se používá

dělení navržené Světovou zdravotnickou organizací podle níž dělíme stáří dle věkových skupin

rané stáří 60 – 74 let, vlastní stáří 75 – 89 let a potom tzv. dlouhověkost 90 a více let (Chadima,

2007, s. 53).

V současnosti je také možné objevit další členění stáří. Je to v závislosti na změně vnímání,

prožívání a nástupu stáří a involučních změn. Členění na mladé seniory 65 – 74 let, staré seniory

75 – 84 let a velmi staré seniory 85 a více let. Někdy se používá i dělení seniorů na tzv. kategorii

třetího věku, kterou charakterizuje aktivní nezávislý život a čtvrtého věku, kdy dochází

k nástupu involučních změn a rozvratu integrity a odkázání se v potřebách na péči druhé osoby

(Kalvach In Čevela, 2012).

11

2.2 Typické problémy zdravotního stavu ve stáří

V životě jsou chvíle, kdy jsme plni energie. Jsou v něm však i chvíle jiné. Říkejme jim těžké.

Je možno se zamýšlet nad tím, co pěkného, krásného, radostného nás v životě potkalo. Je však

možné se ptát, co bylo opačného charakteru. Psychologové se ptali, co těžkého lidé v životě

zažili a viděli, a shledali, že lidé považují za těžké různé věci: změna zaměstnání, stěhování,

odchod do důchodu, lehčí onemocnění, těžký úraz a odchod někoho blízkého (Křivohlavý,

1995).

Rodina, která nemá ve svém kruhu osobu vzdělanou v medicíně a ošetřovatelství, je často

odkázána na péči profesionálů. Pokud je v rodině některému ze členů umožněno, aby opustil

zaměstnání na omezenou dobu, lze uvažovat o domácí péči s dopomocí pomáhajících

profesionálů. V některých případech, u klientů a pacientů s nemocí, která nevyžaduje akutní péči

lékaře, lze doporučit domácí péči kombinovanou s terénní pečovatelskou službou nebo

návštěvou lékaře.

Zdraví je dle Světové zdravotnické organizace a obecného konsenzu „více než nepřítomnost

nemoci“. U seniorů, geriatrických pacientů a obecně lidí s chronickým zdravotním postižením je

však dobrým vodítkem, které zdůrazňuje význam funkčních souvislostí, kompenzací, aktivity,

participace a zdravím podmíněné kvality života. Klinický geriatrický přístup v rámci jakéhokoli

oboru charakterizují:

znalosti involučních změn a geriatrických zvláštností

snaha situováním služeb péče kolem pacienta

propojení diagnostiky a léčby chorob

cílevědomá podpora zdravím podmíněné kvality života

začlenění pečující rodiny do léčebných a ošetřovatelských programů (Kalvach, 2008).

Souběžnými znaky nemoci ve stáří jsou chronicita a polymorbidita. Chronicita je opakovaná

recidiva nemoci, která nemá prognózu na definitivní vyléčení. Polymorbidita označuje výskyt

několika onemocnění současně. Lékaři vytypovali sedm hlavních okruhů chorobných poruch

funkčního stavu u současných seniorů.

Arteroskleroza (kornatění tepen) a její orgánové projevy: 1) Ischemická choroba srdeční -

nejen akutní infarkt myokardu, ale také chronické těžké poruchy mechanické srdeční činnosti se

závažnou dušností a nevýkonností. 2) Postižení mozkových tepen - nejen smrtící mozkové cévní

12

příhody, mozkové mrtvice, ale také nezvratná ochrnutí, obvykle hemiparéza či hemiplegie. Dále

cévně podmíněné závratě či poruchy svalového napětí projevující se ztuhlostí či třesem,

tzv. Parkinsonův syndrom, který je na rozdíl od Parkinsonovy choroby způsoben nikoli

nedostatkem přenašečového působku (dopaminu) v mozku, ale chyběním cílových struktur.

Příčinou chorobného poklesu duševních schopnosti ve stáři je demence – tzv. multiinfarktová

demence neboli mozková skleróza. 3) Postižení tepen dolních končetin - může vést

k invalidizujícím bolestem, ale také k amputaci. V současné době je možné účinně ovlivňovat a

eliminovat rizikové faktory aterosklerózy. Kromě samotného věku jsou hlavními rizikovými

faktory poruchy metabolismu tuků (především vysoká hladina krevního cholesterolu), poruchy

metabolismu cukrů (diabetes mellitus), vysoký krevní tlak (hypertenze), kouření, obezita,

nedostatek tělesného pohybu (Kalvach, 2008).

Obstrukční choroba bronchopulmonální (laicky rozedma plicní) – vede k dušnosti, obvykle

s vykašláváním hlenu, modrofialovým zbarvením pokožky a sliznic a s otoky zvláště dolních

končetin. Příčinou je nejčastěji chronický zánět průdušek, obvykle jako důsledek kouření.

Prevencí je omezení kouření, zlepšení životního prostředí (pasivní kouření, ekologicky

významné exhalace) a omezení opakovaných zánětů dýchacích cest hrozící alergizací (Kalvach,

2008).

Osteoartróza – degenerativní postiženi kloubní chrupavky a přilehlé kosti, které je odlišné od

procesu stárnutí chrupavky. Příčinou bývá vrozená dispozice (nižší odolnost chrupavky),

především však přetěžování a drobná poranění kloubů. Závažná jsou zvláště postižení kloubů na

dolních končetinách - kyčlí, kolen i drobných kloubů nohou. Prevencí je nepřetěžování kloubů,

korekce ortopedických abnormalit (např. běžné drobné asymetrie končetin zvládnutelné

i úpravou obuvi) a optimalizace obuvi (Kalvach, 2008).

Osteoporóza – vystupňovaná atrofie kosti s úbytkem její hutnosti (density) a zvýšením rizika

zlomenin. Vede k typické změně postavy (snížení výšky, nahrbený postoj), bolesti v zádech,

kompresím obratlů a obávanému zvýšenému výskytu zlomenin při pádech (tzv. krček stehenní

kosti, předloktí). Častá je především u žen v klimaktériu. Prevencí je dosaženi optimální hutnosti

kostí v dětství a dospívání. Rizikem je deficitní strava (podvýživa), nejen z nedostatku, ale

i v rámci účelových diet – balet, gymnastika, kouřeni, nadměrná konzumace kávy či drastické

dlouhodobé redukční diety ve středním věku (zvláště u žen) a předčasné vyhasnuti funkce

vaječníků (ochranný hormonální vliv estrogenů na kost). Účinnou prevenci indikovaných,

rizikových žen je dlouhodobá substituce estrogenů po klimakteriu, ve vlastním stáří pak

dostatečný příjem vápníku a vitaminu D a především dostatek tělesného pohybu (stimulace

13

buněčné novotvorby svalových úponů) (Kalvach, 2008).

Alzheimerova nemoc – spolu s multiinfarktovou demencí cévního, aterosklerotického původu

je nejčastější příčinou demence (úpadek psychických, intelektových schopností) ve stáří.

Podstatou A.n. je vystupňovaná, často předčasná atrofie mozku se zánikem mozkových buněk

(neuronů). Účinná prevence této obávané choroby ani její léčba nejsou dosud dostatečně

propracovány (Kalvach, 2008).

Poruchy zraku vedoucí k slepotě (amaurosa) – jak bylo uvedeno, podařilo se úspěšně ovlivnit

postižení sítnice u cukrovky (diabetická retinopatie) a zvláště šedý oční zákal (katarakta). Kromě

jiných chorob (např. zeleného zákalu - glaukomu) tak ohrožuje seniory především degenerativní

postižení žluté skvrny, místa nejostřejšího vidění. Z rozvoje těchto změn jsou na tkáňové úrovni

podezírány velmi reaktivní chemické látky - volné radikály (Kalvach, 2008).

Poruchy sluchu – zvláště pokud nejsou ovlivnitelné naslouchadly. Je obava, že příští generace

seniorů může mít závažnější problémy s nedoslýchavostí až hluchotou v důsledku nadměrné

expozice hluku ve středním věku a v mládí (doprava, výroba, hudební produkce) (Kalvach,

2008).

Není třeba zastírat skutečnost, že četné psychické problémy seniorů jsou trvale podceňovány

nebo bagatelizovány s odkazem na to, že prostě patří ke stáří. Mezi hlavní patří deprese, léková

interakce, delirium a demence (Haškovcová, 2010).

14

3 Senior v kontextu rodiny

3.1 Funkce rodiny a místo seniora v rodině

Historické prameny uvádí rodinu jako základní společenskou jednotku, jejímiž znaky je péče

jednotlivých členů mezi sebou. Rodina, ve které senioři figuruji, je často pojmenováváná jako

rodina rozvětvená. Funkce rodiny se vyvíjely v souvislosti se společenskými změnami, které

ovlivňovaly postavení rodiny ve společnosti i vztahy uvnitř rodiny. Moderní rodina pozbyla

některé ze svých dřívějších funkcí. Publikace Motivační prvky při práci se seniory hovoří

o těchto funkcích: reprodukční, materiální, výchovná a emocionální. Aby rodina plnila všechny

své funkce, je třeba přítomnost všech jejích členů. Důležité jsou funkce rodiny ve vztahu

k výchově dítěte. Úloha seniorů je v případě rozvětvené rodiny obohacena o péči o dítě, mohou

zastávat roli „babičky“ a „dědečka“. České rodiny si často zachovávají citovou vazbu, prarodiče

se podílejí na životě svých dětí, děti se často mohou starat o své rodiče. Fenoménem je tedy

mezigenerační soužití (Klevetová, 2012).

Senioři jsou v rodinách významnými nositeli tradice, mentorování, „strážci významu“,

nositeli emočních vazeb. Podílejí se na vedení domácnosti, na financování a vedení řady

domácích projektů a funkcí. Vícegenerační rodiny plní i úlohu pečující rodiny. Pečující rodiny se

starají o své seniory v době pokročilých involučních změn a nástupu komplexu nesamostatnosti

seniora, který ze zdravotních a psychosociálních důvodů není schopen péče o vlastní osobu ani

o blízkou osobu, např. partnerku [Čevela, 2008].

Rodinné funkce mohou variovat a být často objevné. Každá rodina, která se za rodinu

považuje, žije k obrazu rodiny, který je odpovídající životnímu stylu jejích členů. Společnými

znaky bývají rodiče a děti, role živitele a živitelky, role vůdčí osobnosti v domácnosti, správní

úkony související se zaměstnáním a bydlením, ale také schopnosti výchovy a vedení

domácnosti, které pokud jsou správně prováděny, jsou spouštějícím mechanismem k chodu

domácnosti podle příslušného rodinného zvyku [Čevela, 2008].

3.2 Péče o seniora v rodině

Rodinná východiska mohou být různého charakteru podle skutečnosti rodinného statutu,

podle počtu žijících přímých blízkých příbuzných, podle vzdálených příbuzných a popřípadě

podle osob blízkých a to především ve všech případech těch, kteří jsou ochotni pečovat

o seniora/ku, jejíž zdravotní stav akutně vyžaduje péči blízké osoby.

15

O nejzazších pohnutkách lidské bytosti máme vzdor závratným úspěchům rozmanitého

bádání včetně psychologického jen chabé znalosti a zdá se, že jejich prohloubení se ještě

vzdalujeme. Předpokladem sdíleným téměř každým je to, že člověk prostě touží po blaženosti či

štěstí a že dosažení štěstí podřizuje všechno ostatní: představa o tom, že snaha dobrat se štěstí je

společným jmenovatelem veškerého lidského úsilí, převládá v západním myšlení od doby

klasické řecké filosofie a jen zřídka se proti ní někdo vzepřel (Payne, 2005).

Dlouhodobá péče o starého nemocného člověka v domácnosti je mimořádně namáhavá jak

fyzicky tak psychicky. Snášení fyzické zátěže a psychické zátěže se liší u různých domácností.

Všechno má ale své limity. Lze ocenit obětavou péči, ale je důležité umět odmítnout sebeoběť

(Haškovcová, 2010).

Blízká osoba často pečuje o svého rodiče, dokud rodič nezemře. Nutnost takovéto péče

nastává v pokročilém období stáří, které může nastat u různých osob v různou dobu, napříkad po

období završení zralého stáří. Úkolem pro pečujícího rodinného člena je pomoc seniorovi se

zhoršenou samostatností, která vznikla následkem zhoršení zdravotního stavu. Obvykle jde

o pomoc při každodenních úkonech spojených s hygienou, použitím WC, oblékáním a

svlékáním, vstáváním a dopomocí při chůzi, výměnou ložního prádla, přípravou stravy a jídlem,

pohybovou aktivizací, komunikací a sociální aktivizací. Obecně pojmenováno se jedná o pomoc

s uspokojováním základních potřeb. Pečující rodinný člen si též může vzít za úkol pomoc svému

rodiči s rozvojem a udržováním kognitivních schopností.

Mezigenerační soužití, které již bylo zmiňováno u funkce rodiny, lze vnímat z další

perspektivy. Konkrétní uspořádání vztahů v rodině v období péče o seniora může hrát důležitou

úlohu při udržování vztahu se seniorem.

Vícegenerační rodina je tvořena manžely, jejich dětmi a prarodiči. Z takovéhoto soužití může

vycházet mnoho zajímavých životních situací, jejichž řešení může zaměstnávat rodinu po dlouhé

zimní večery. Celkový světonázor bývá často odlišný právě mezi rodiči a dětmi. Proto je dobrá

rada, aby se rodiny žijící ve vícegeneračních domech učili respektovat členy své rodiny

[Klevetová, 2008].

Dobrou výhodou vícegenerační rodiny je, že poskytuje prarodičům téměř kdykoli dobrou

pomoc od dětí a vnoučat. Pomoc od prarodičů dětem je v podobě hlídání vnoučat, doprovázení

do školy a třeba výpomoci s výchovou. Děti mají možnost se učit od rodičů úctě ke starším

lidem (Mlýnková, 2011).

Nevýhodou je, že mezi členy takové rodiny může docházet k neporozumění a ke střetům.

Převážná část sporů vychází z předsudků o jiné generaci, které nebývají pravdivé. Mnozí lidé se

16

tak přidruží k podobným předsudkům a nepátrají po jiné pravdě. Ve společnosti pak kolují

tvrzení, že mladí či staří jsou ti špatní. Menší část sporů pramení z odlišných povahových rysů

jedinců. Konflikty se vyvíjejí s užitím následujícího vzorce chování. Buď se vyvíjejí

komplementárně nebo symetricky (Kubička, [online]). Další názor označuje za problémové již

samotné společné bydlení, které zakládá na vznik sporů (Cibulec, 1980).

Dlabalová uvádí různé způsoby soužití ve vícegeneračních rodinách:

Rovnocenné (realistické) soužití – je nejžádanějším základem ve vztazích uvnitř rodiny a je

pohodou mezi generacemi. Předpokladem jsou vyvážené osobnosti, které respektují potřeby a

zájmy starší generace.

Liberální (volné) soužití – každý si dělá, co chce, nejsou pravidla a určení hranic. Je zde

patrné zeslabení citových vazeb, neuvědomování si povinností ke starším generacím a

nerespektování jejich citových, fyzických a hmotných potřeb, zejména v období nesoběstačnosti.

Podbízivé soužití – rodiče si kupují své děti, zvláště v případech, kdy jejich děti o ně nemají

zájem. Je zde patrná bezmocnost vůči mladší generaci a snaha o zachování zdání dobrých

vztahů.

Nesmiřitelné soužití – Je zde silně negativně vyhraněný a sobecký…, který nepřipouští

vzájemný styk mezi mladší a starší generací.

Vynucené soužití – několik generací je nuceno bydlet spolu, jedná se o nedobrovolné soužití

generací, které však nemusí mít vždy v sobě negativní stanoviska (péče o prarodiče v době

nemoci).

Vychytralé soužití – využívání rodičů nebo prarodičů s předstíraným zájmem o ně (finanční

podpora, péče o děti, pomoc v domácnosti).

Dalším dělením typů rodinných soužití je nové dělení vytvořené pro účely studie, porovnávající

mezigenerační solidaritu v mezinárodním měřítku, kterou vypracovali autoři Dykstra a

Fokkema. Studie byla publikována v roce 2011 v rámci výzkumného programu SHARE. Autoři

uvádí čtyři typy rodinného soužití.

Sestupný familialismus: členové generací žijí poblíž, mají spolu častý kontakt, souhlasí

s normami závazků vůči rodině a převažuje pomoc ve formě praktické pomoci směrované od

rodičů k jejich dospělým dětem.

Vzestupný familialismus: členové generací žijí poblíž, mají spolu častý kontakt, souhlasí

s normami závazků vůči rodině a převažuje pomoc ve formě praktické pomoci směrované od

dospělých dětí k jejich rodičům.

17

Podpora-na-dálku: ačkoliv členové generací nežijí poblíž sebe, udržují častý kontakt,

nicméně normy závazků vůči rodině spíše odmítají, mezigenerační směna probíhá primárně

směrem od rodičů k jejich dospělým dětem, a to ve formě peněz.

Autonomie: členové generací nežijí poblíž sebe, neudržují častý kontakt, normy závazků vůči

rodině spíše odmítají a úroveň vzájemné pomoci je nízká.

Autoři argumentují, že tyto čtyři modely lze najít v každé Evropské zemi. Model

podpora-na-dálku tvořil v každé zemi nejmenší podíl, nejvíce se vyskytoval ve Švédsku a

Dánsku. Model sestupného familiarismu byl nejvíce zastoupen v Belgii. Model vzestupného

familiarismu byl nejvíce zastoupen v jihoevropských státech, Itálii, Španělsku a Řecku. Nejvyšší

podíl autonomního modelu byl nalezen ve Švýcarsku a Francii. Nejvíce společných

mezigeneračních znaků uvádí studie mezi respondenty z Českých a Španělských rodin.

Rodina musí splňovat řadu předpokladů pro dobrou péči. Prvním předpokladem je zdravotní

stav seniora, druhým je ekonomická dostupnost péče o seniora a třetím je dostatek vlastních sil

tělesných a osobnostní charakter. Za splnění těchto předpokladů lze o péči o seniora uvažovat.

Blíže specifikuje funkci rodinné péče ve stáří Klevetová jako podmínky psychické, sociální,

fyzické, bytové, časové, finanční z hlediska možnosti pečovat. Z hlediska osobní vůle pečovat

jde o snahu hledat a nacházet dobré možnosti péče o seniora. Z hlediska umění pečovat se jedná

o vědomosti o péči, vědomí způsobů a postupů péče, např. ošetřovatelské péče.

Pro seniora měla a má význam rodina a bezpečné rodinné zázemí. V moderní rodině ubývá

mezigeneračního soužití a společného sdílení rodinných vazeb. Došlo k citovému oslabení a

v důsledku toho vázne důvěrnější komunikace mezi generacemi v rámci rodiny. Úlohou

sociálního pracovníka i blízké společnosti je motivovat rodinu morálně, legislativně,

ekonomicky a sociálně (Klevetová, 2016).

3.3 Zásady komunikace se seniorem

Komunikace se seniorem je základním předpokladem k otevření dialogu o potřebách, které

senior pociťuje. Pro komunikaci se seniory platí několik dobrých rad a doporučení, mezi kterými

je jistě tempo komunikace. Přesněji vystihuje komunikaci na služné úrovni deset doporučení

komunikace se seniory geriatrickými pacienty. Podobná doporučení jsou blízká i způsobům

komunikace s klienty v rámci poskytování služeb sociální péče.

První je respektování identity pacienta a důsledné oslovování pacienta jménem nebo

18

odpovídajícím titulem. Nevyžádaná familiární oslovení jako „babi“, „dědo“ mohou být

ponižující. Druhým doporučením je vyhýbání se infantilizaci, tedy zdětinšťování starého

člověka. Třetím doporučením je při ošetřování cílevědomě chránit pacientovu důstojnost, snažit

se vyloučit podceňování klienta a nepodloženě přisuzovat funkčních deficity, např. v kognitivní

oblasti. Čtvrtým doporučením je respektovat princip zpomalení a chránit seniora před časovým

stresem, tedy respektovat zpomalení psychomotorického tempa a zhoršující se pohyblivost

(Kalvach, 2008).

Pátým doporučením je, zopakovat zvláště důležité informace (termíny vyšetření, termíny

návštěvy pečovatelské služby), dobré je několikrát zopakovat informace a napsat na list papíru.

Šestým doporučením je, aktivně si vyzkoušet možnost přítomnosti komunikační bariéry a

přizpůsobit této bariéře komunikaci. Za sedmé je dobré, se pro udržení komunikačního tempa

držet v zorném poli klienta, mluvit srozumitelně a udržovat oční kontakt, popřípadě požádat

klienta, aby si nasadil brýle, pokud je užívá. Za osmé, bez ověření nedoslýchavosti nezesilujeme

hlas; porozumění řeči se ve stáří zhoršuje v hlučném prostředí, proto nepřekřikujeme jiný hovor,

rozhlas, televizi, ale je dobré se snažit hluk odstranit (Kalvach, 2008).

Za deváté, dopomoc při pohybu, odkládání oděvu či při uléhání na lůžko vždy nabízím dle

potřeby a zdravotního stavu klienta; umožnění používání opěrných pomůcek je důležité.

Zařízení sloužící seniorům by měla být snadno přístupná, bezbariérová, dostatečně osvětlená,

s protiskluzovou úpravou podlah a s přehledným značením. Desáté doporučení nabádá

k cílevědomému směřování k podpoře a k udržení soběstačnosti a sociálních rolí seniora se

zdravotním postižením, nikoli předčasně předpokládat jejich ztrátu a vést k imobilizaci a

rezignaci klienta (Kalvach, 2008).

Značná část klientů dochází k lékaři, ovšem nepotřebuje zvláštní geriatrickou péči. Dostačuje

péče, která je nabízena obecně pacientům se zdravotním postižením. Komunikace je skutečnost

často psychologizující, doporučení psychologů z oboru lze shrnout asi těmito slovy. Rozhovor je

jiný než povídání, uvádí Křivohalvý. Pokud sociální pracovník s klienty pouze povídá, je dobré

mít na paměti, že může klientovy z pozice své profese říci jen to a tolik, co pro klienta má

připraveno. Metaforicky, předat pouze poslední kousek chleba, který má i on sám, čekaje, jaký

asi může dostat od klienta. Když se rozhovor či povídání daří a je co říci, je dobré pamatovat, že

není dobré přehánět. Metaforicky míněno, nepřelít šálek přes okraj [Křivohlavý, 1993].

19

4 Systém péče o seniora v domácnosti

Systém péče o seniora v domácnosti je dnes již široce známá a státem podporovaná podoba

péče. Přesto je zasíťování touto službou podmíněno přítomností větších samosprávních celků –

měst a krajů. Příkladem může být odlehčovací služba, kterou poskytuje na území České

republiky kolem tří set poskytovatelů, uvádí Registr poskytovatelů sociálních služeb (MPSV.cz).

Větší regiony mají jistě výhodu v množství nabízených služeb, čili lze na něčem stavět, a

pokud je v popředí blaho občanů, pak může být vytváření sítí úspěšné. Přesto se setkáváme

i ve velkých městech s oblastmi, kde chybí pokrytí služeb, například v péči o seniory se

sníženou soběstačností. Tato cílová skupina by se vzhledem k demografickému vývoji měla stát

prioritní v plánování dostupné pomoci. Hlavním nedostatkem je pokrytí služeb domácí péče,

stacionářů a odlehčovacích služeb (Kuzníková In Sociální práce, 2012).

Domácí péče může být současně přáním a současně nutností. Někdy si péči o svou osobu

rodinným příslušníkem přejí sami senioři, někdy si ji přejí jejich děti. Další okolností je nutnost

takové péče ze zdravotních důvodů. Seniorovi se skokově zhorší zdravotní stav a akutní potřeba

péče o seniora v domácnosti je přinejmenším v prvních hodinách nutností. Lékařské vyšetření

může později ukázat na problémy spojené s nemocí a involučními změnami, nebo pouze potvrdit

symptomy dlouhodobě anamnézované nemoci či celkového zdravotního stavu klienta

(Havlíková In Sociální práce, 2012).

Dobré je usuzovat o péči jako o skutečnosti, která vychází z potřeb klienta seniora, ale také

která je péčí částečně nadstavbovou. Dodávám, že se domnívám, že ne vždy je dobré samostatně

indikovat potřeby klienta seniora nad rámec potřeb běžných a každodenních. Neodborný přístup

bez konzultace s odborníkem na péči může působit zázračně, ale způsobit celkovou ztrátu

(Havlíková In Sociální práce, 2012).

Nedávno realizovaná případová studie poskytování pečovatelské služby v jedné vybrané

lokalitě v ČR naznačuje, že minimálně v oblasti péče o seniory poskytované v prostředí jejich

domácností je rodina nadále vnímána jako samozřejmý zdroj pomoci, který je vždy možno

využít k „vykrytí“ těch služeb a úkonů pomoci, které místní pečovatelská služba neposkytuje,

nebo poskytuje, ale v menším rozsahu, než by bylo třeba (Havlíková In Sociální práce, 2012).

4.1 Dvojí pohled na domácí péči

V souvislosti s kvalitou života ve stáří a jeho smysluplností je nutno vycházet z teorie

20

lidských potřeb jednoho z představitelů humanistické psychologie A. H. Maslowa (1908 –

1970). Základní stupnice lidských potřeb bývá zvýrazňována jako pyramida (Čevela, 2012).

Maslow si všiml toho, že dospívající bytostně potřebuje něco jiného než dítě. Nezastavil se ani

před nejstaršími lidmi a pokusil se zjistit, co potřebují oni. Tyto odlišnosti v lidských potřebách

v průběhu stárnutí či zrání osobnosti se přitom pokusil sestavit do podoby stupnice, žebříčku či

pyramidy:

1. Základní biologické a fyziologické potřeby.

2. Potřeby zajištění bezpečí.

3. Potřeba blízkého sociálního kontaktu (lásky).

4. Potřeba kladného sebehodnocení a úcty prokázané druhými lidmi.

5. Potřeba sebeprojevení, sebeaktulizace a seberealizace.

6. Spirituální potřeby (Křivohlavý, 2011).

Péče o seniora v domácnosti nabízí perspektivu, že senior ve svém prostředí je schopen

uspokojovat své potřeby mnohem více, než kdyby byl v zařízení ústavní péče. Pro udržení

kvality života a udržování dobré vitality je dobré včasné, pravidelné a přiměřené naplňování

potřeb dle seniorovy vlastní zkušenostní cesty, duchovní cesty [King, 2009, s. 3].

Naopak spíše vegetativní způsob života s uspokojováním jen nejnutnějších základních potřeb

může být při částečné samostatnosti a dostačujícím zdravotním stavu pouze výsledkem jiného

životního stylu, ovšem stejně tak účinného a dodávajícího spokojenosti dnům (Ulrichová, 2009).

Starý člověk se potřebuje vždy na něco těšit, třeba jen na drobnosti všedního dne [Klevetová,

2008] (i když mnohdy jde o četbu lakonických sdělení „Made in China“ na štítku výrobku)

(Kislingerová, 2011).

4.2 Demografické údaje

V západních zemích Evropy, podobně jako v České republice, se v průběhu minulého století

dramaticky zvýšil podíl populace ve věku nad 60 let. Ve stejném období zároveň poklesla

porodnost. V důsledku čehož mají lidé, staří lidé, v dnešní době méně příbuzných, kteří by se

o ně postarali, než měli staří lidé např. v demografické vlně přelomu 19. a 20. století

(Stuart-Hamilton, 1999).

Podle dat Českého statistického úřadu došlo během posledních dvaceti let k úbytku

porodnosti a do čela pozornosti statistiků se dostala představa obtížně udržitelné ekonomiky

21

v letech 2020 a dále. Následující data byla shromážděna na základě Sčítání lidu, domů a bytů

2011.

V roce 2011 bylo v České republice 1 069 505 domácností seniorů, ve kterých žilo celkem

1 762 993 osob. Nejvyšší podíl domácností seniorů byl podle očekávání zjištěn mezi

domácnostmi prarodičů s vnoučaty. Pouze jedna čtvrtina domácností prarodičů s vnoučaty je

tvořena domácnostmi s osobou v čele mladší 65 let (Habartová, 2011).

Muži a ženy v nižší věkové kategorii seniorů (věk 65–74 let) jsou v domácnosti mnohem

častěji v postavení „manžel“ a „manželka“ (56 %) než jako jednotlivec žijící samostatně

v domácnosti. Pouze 11 tisíc (1 %) seniorů v této věkové kategorii žije mimo domácnosti jako

jednotlivá osoba v zařízení, zpravidla v domovech důchodců, domovech s pečovatelskou

službou apod.

Osoby ve věku 85 a více let žijí ze 43 % nejčastěji samostatně, 13 % žije jako další osoba

v rodinné domácnosti (např. rodič, tchán/tchyně nebo prarodič osoby v čele domácnosti) a 12 %

osob starších 85 let žije v zařízení, buď jako jednotlivec, nebo v rodině v zařízení (Habartová,

2011).

4.3 Služby sociální péče

Mezi služby odlehčovací péče patří pečovatelská služba, která se specializuje na jednorázové

či časově vymezené návštěvy, dále sem patří osobní asistence, která se v případě seniorů

soustředí na každodenní péči ve všech níže označených oblastech. Dále sem patří několik služeb,

z nichž je pro péči o seniora v domácnosti nejčastěji potřebovanou službou tzv. respitní péče,

neboli odlehčovací služba.

Odlehčovací služby jsou terénní, ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám,

které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního

postižení, o které je jinak pečováno v jejich přirozeném sociálním prostředí. Cílem služby je

umožnit pečující fyzické osobě nezbytný odpočinek. Služba poskytuje pomoc při těchto

základních činnostech, které napomáhají uspokojovat základní potřeby.

4.4 Úkony péče o seniora se sníženou samostatností

Co dělají pečující odborníci a členové domácností, kteří pečují o seniora se sníženou

soběstačností? Jmenovitě jde o pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc

22

při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo

pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování v případě pobytové služby, zprostředkování

kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování

práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí, výchovné, vzdělávací a

aktivizační činnosti.

4.5 Právní rámec a dávky sociální péče pro seniory

Ze tří úrovní péče o staré občany, domácí, ambulantí a ústavní je péče o starého občana

v rodině tou první (Baštecký, 1994). Pro pečující rodiny, které denně a pravidelně pečují o svého

seniora, jsou dostupné služby sociální péče. Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit

jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním

prostředí a umožnit v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a

v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má

právo na poskytování služeb sociální péče (Zákon č. 108/2006 Sb.).

Mezi služby, které mohou být nápomocné při péči o seniora v domácnosti, patří osobní

asistence, pečovatelská služba, odlehčovací služba, centra denních služeb, denní stacionáře,

týdenní stacionáře, sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením

(Zákon č. 108/2006 Sb.). Na služby spojené s péčí o seniora v domácnosti je možné uplatnit

tzv. příspěvek na péči.

Pokud je senior osobou, o kterou musí pečovat jiná fyzická osoba, třeba člen rodiny, může

získat posouzení nároku na příspěvek na péči. Příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních

služeb péče o seniora.

Nárok na příspěvek má osoba s trvalým pobytem na území ČR a její rodinný příslušník, která

z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při

zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Právě

i v případech, kdy jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče. O příspěvku

rozhoduje sociální pracovník Úřadu práce (Zákon č. 108/2006 Sb.).

Osoba v seniorském věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v jednom ze

čtyř stupňů:

a) stupni I (lehká závislost), z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není

schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního

23

stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,

c) stupni III (těžká závislost), z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,

d) stupni IV (úplná závislost), z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb (Zákon č. 108/2006

Sb.)

Rozhodnutí o přidělení či nepřidělení příspěvku předchází sociální šetření Úřadu práce. Při

posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby: mobilita,

orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické

potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity, péče o domácnost. Sociální šetření zahrnuje posouzení

celkové situace klienta z hlediska uspokojování potřeb a také po stránce zdravotní. Výše

příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc:

a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),

b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),

c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),

d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost) (Veselý, 2013).

24

5 Shrnutí teoretické části

Celkový pohled na možnosti péče o seniora v domácnosti ukazuje dobrou odbornou základnu

pro porozumění potřebám seniora. Vychází ze znaků seniorského věku, známých zdravotních

typologií nemocí a poruch, které jsou u seniorské populace běžné. Očekávatelnost stáří potom

dává možnost se na období života připravit a připravit na ně i své děti, které jako nedílná součást

vícegenerační rodiny využívají v období zdatnosti svého seniora k pomoci s výchovou dětí.

Období ústupu samostatnosti seniora je označeno jako období péče o seniora v domácnosti.

Domácnost je pro seniora místem nalezení klidu, uskutečňování denních činností, místem

naplňování potřeb a také místem vzpomínek. Vznikají a probíhají tam rodinné vztahy. Seniorská

populace, která má tu možnost být ve stáří doma, je z pohledu sociální politiky státu zohledněna

možností získat příspěvek na péči s přihlédnutím k míře závislosti na pomoci druhé fyzické

osoby. Samozřejmostí by měl být dobrý standard poskytování sociální péče. Z hlediska

dostupnosti služeb sociální péče je senior a pečující rodina na území ČR dobře informován o

možnostech poskytnutí péče, ale dostupnost se regionálně liší. Nejčastěji využívanou službou

pro rodiny pečující o seniora v domácnosti je služba odlehčovací péče. O seniora často pečuje

pouze jedno z dětí, či jeden z partnerů ve společné domácnosti.

Výhled populační skutečnosti do následujících let ukazuje nárůst počtu seniorů v populaci.

Senioři v ČR si udržují samostatnost v naplňování základních potřeb do vysokého věku a často

umírají opuštění. Procentuelně vyjádřeno 43 % seniorů starších 85 let žilo v samostatných

domácnostech, 13 % seniorů potom žilo ve společných domácnostech.

25

26

6 Výzkumné šetření zvládání péče o seniora

Výzkumné šetření jsem soustředil na základní problémy při péči o seniora v domácnosti,

které vyvstávají pro vybrané pečující osoby. Označení základních problémových oblastí péče a

konkrétních období péče napomáhá předcházení nežádoucím jevům doprovázejícím pečování

jako je úbytek fyzických a psychických sil, ztráta zájmu o péči, zanedbávání péče a předčasné

ukončení péče. Skutečnost péče zasahuje do všech ostatních sfér života pečujícího rodinného

příslušníka. V zájmu mé práce je poukázat na psychické a fyzické dopady skutečnosti péče na

pečující osobu. Zajímá mě především osobní vnímání péče o osobu blízkou pečujícími osobami

a pečující rodinou, využití navazujících služeb a zvládání těchto ztížených podmínek.

6.1 Formulace výzkumných cílů

Výzkumným problémem, kterým se zabývám jsou podmínky pečujících a jejich přínos a

dopad na psychiku rodinných pečovatelů, kteří se setkávají s množstvím ošetřovatelských a

pečovatelských úkonů.

Hlavním cílem výzkumného šetření je zjistit, které oblasti a momenty péče o seniora

v domácnosti jsou pro osoby pečující o seniora přínosem a které momenty a oblasti jsou zátěží.

Vycházím při tomto tázání z podoby a stavu péče o seniora v domácnosti s vědomím různé

životní fáze a různé míry závislosti seniora na pomoci druhé osoby. Hlavní cíl výzkumu jsem

přetransformoval do hlavní výzkumné otázky: Jaký je stav péče o seniora v domácnosti a jaké

jsou její psychologické dopady na pečující osobu?

Dílčí výzkumné otázky (DVO) jsou následující:

DVO1: Jaké úkony péče rodina prováděla?

Cílem první dílčí otázky je zjistit jaké konkrétní úkony péče rodina obstarávala, jaké byly

zátěže v péči, problémové momenty péče a případné zdravotní otázky na straně pečujících a jaké

byly přínosy péče. Jaké identifikuje pečující osoba problémy u sebe a jak se snmi vyrovnává.

DVO2: Jak by měla péče vypadat?

Cílem druhé dílčí otázky je zjistit jak pečující rodina vnímá podobu péče o seniora

v domácnosti, kterou by měla péče nabývat. Ukázat, že vždy je něco co lze při péči vnímat jako

cíl, kterého je možné dosáhnout.

DVO3: Jaké měla pečující rodina vzory péče?

Cílem třetí dílčí otázky je dozvědět se zda se rodina někde inspirovala pro péči a zda se

27

starala o dodržování vzorů péče, dále čeho si rodina všímá po zkušenostech péče o seniora

v domácnosti, jaká měla rodina hodnocení zpětně ve vztahu k odvedené péči a jaký je pro rodinu

význam tohoto období péče.

DVO4: Jaký způsob péče si rodina v rámci systému péče vybrala?

Cílem čtvrté dílčí výzkumné otázky je zjistit jaké sociální služby péče rodina vyhledala pro

účely péče o seniora v domácnosti a co je k tomu vedlo. Byli pečující spokojeni s vybranými

službami sociální péče a jejími standardy a jak hodnotí vlastní roli při péči.

6.2 Metodologický moment výzkumného šetření

Metodologický moment výzkumné částí mé bakalářské práce se snaží metodou

polostrukturovaného rozhovoru zjistit povahu a aspekty péče o seniora v domácnosti. Jedná se

o kvalitativní přístup, který se soustředí na jednotlivce v jeho situaci. Tato forma se mi jeví jako

dobrý způsob zjišťování informací o tom, jak rodinní příslušníci vnímají problematiku péče

o seniora.

Výzkumné šetření bylo prováděno formou polostrukturovaného rozhovoru, kterému se také

jinak říká standardizovaný rozhovor. Obecně je tato forma rozhovoru zařazována jako druh

zúčastněného pozorování, jinými slovy také interview se zkoumanými osobami. Nicméně, ať je

již teorie sama jakákoli, nese různá označení jmen a také její vliv na výsledky bádání je

rozhodující, výsledky výzkumu mluví vždy za sebe samy.

Záznam dat v kvalitativním výzkumu je obtížnější, nejen proto, že žádné předem připravené

kategorie neexistují, ale především pro mnohorozměrnost výzkumného procesu (Disman, 2005).

Cílem konstrukce vzorku v kvalitativním výzkumu je reprezentovat populaci problému, populaci

jeho relevantních dimenzí. Tedy teoretická saturace vzorku se v kvalitativním výzkumu netýká

jedinců. Jde o nasycení vzorku a vzorek je nasycen tehdy, když další data nepřinášejí nic

nového.(Disman, 2005).

Tabulka 1 Transformace výzkumných kroků

Výzkumné otázky Výzkumný nástroj Informanti

DVO1 Polostrukturovaný rozhovor Pečující o seniora

DVO2 Polostrukturovaný rozhovor Pečující o seniora

DVO3 Polostrukturovaný rozhovor Pečující o seniora

DVO4 Polostrukturovaný rozhovor Pečující o seniora

28

DVO TO

DVO1: Jaké úkony péče rodina prováděla? TO1: Dokážete vyjmenovat jaké úkony péče

jste poskytovali v průběhu dne?

TO2: Jaké úkony péče rodina nedělala (co

obnášela sociální služba)?

TO3: Co bylo největším přínosem péči?

TO4: Jaké úkony byly nejnáročnější po

psychické i fyzické stránce?

TO5: Jaký byl váš osobní přínos péči?

TO6: Jaký byl přínos péči ze strany

pečovatelské organizace?

DVO2: Jak by měla péče vypadat? TO7: Jak by měla vypadat péče v základních

znacích?

TO8: Co vidíte jako přínos péče o seniora

v domácnosti?

TO9: Čím byla péče v domácnosti vhodnější

než ústavní péče?

DVO3: Jaké měla pečující rodina vzory péče? TO10: Kdo vám byl oporou při péči?

TO11: Při domluvě o podobě péče jste váhali,

nebo bylo možné se snadno a rychle

dohodnout na podobě péče?

TO12: Co by mělo být rozhodující

skutečností pro domácí péči?

TO13: Objevili jste nějaké silné stránky své

osobnosti?

TO14: Byla rodina podstatnou osobou při

péči nebo hlavní díl péče je na pečující

osobě?

TO15: Je domácí prostředí důležitou složkou

péče?

DVO4: Jaký způsob péče si rodina v rámci

systému péče vybrala?

TO16: Jakou službu sociální péče jste

vybrali?

29

Tabulka 2 Seznam dílčích výzkumných otázek

6.3 Výzkumný soubor

Příprava výběru výzkumného souboru sestávala z možnosti vybrat si velké množství

respondentů, se kterými proběhnou kratší rozhovory, nebo z možnosti vybrat si menší množství

respondentů, ale věnovat každému alespoň šedesát minut času. Volba padla na druhou možnost,

při které jsem předpokládal možnost většího záběru. Respondenti byli vybírání na základě

úsudku pracovníka organizace, který mi umožnil setkání s již bývalími klienty služeb sociální

péče. Domnívám se, že pro účely výzkumu je výzkumný soubor dostatečný a to i z hlediska cíle

výzkumu a aplikačního významu výzkumu. Výzkumný soubor byl složen ze čtyř respondentů.

Tabulka 3 Tabulka kódování informantů

Informant Senior Vzájemný

vztah

Doba péče PnP Bydlení M1

M1 ANO Rodič-dítě 1 Rok ANO Společné

Ž1 ANO Manželka 1 Rok ANO Společné

Ž2 NE Rodič-dítě 4 až 5 roků ANO Společné

M2 ANO Manžel 2 Roky ANO Společné

Vysvětlivky:

Zkratka PnP znamená Příspěvek na péči, resp. jeho stupeň. Přistěhováním je myšleno, že před započetím pečování

měli pečující a senior oddělené bydlení, ale kvůli usnadnění pečování bylo nutné, aby se pečující přistěhoval do

domácnosti seniora nebo byl senior přestěhován do domácnosti pečujícího. Symbol † označuje, ţe péče byla již

ukončena, protože senior zemřel.

TO17: Byla služba regionálně a časově

dostupná?

TO18: Byla pomoc při péči ve vztahu k

poznaným potřebám seniora od zaměstnanců

organizace dostačující?

TO19: Byl Vám dán příspěvek na péči?

TO20: Je péče zvladatelná z příjmů a

příspěvků na péči?

30

6.4 Popis organizace a průběh výzkumu

Informanti byli dopředu informováni o účelu výzkumu, souhlasili s návštěvou a rozhovorem.

Data byla zaznamenávána se souhlasem na záznamové zařízení a později ručně přepsána.

V jednom případě bylo třeba uskutečnit mentální rekonstrukci rozhovoru a sestavit odpovědi dle

živých vzpomínek. Rozhovory probíhaly většinou v domácnostech pečujících, kteří jsou dnes již

bývalými klienty služeb sociální péče.

V rámci výzkumného šetření bylo celkem realizovány 4 polostrukturované rozhovory

s neformálními pečujícími. Cílem rozhovorů bylo získat detailní a komplexní informace

o studovaném jevu.

Zápisu rozhovoru vždy předcházelo svolení se záznamem rozhovoru. Rozhovory byly

zaznamenávány bez přestávek v celém znění. Zaznamenaný rozhovor byl později přehrán a

přepsán do písemné podoby. Písemná podoba byla následně přepsána do podoby elektronické a

vytištěna. Rozhovory, které nemohly být nahrávány byly později rekonstruovány z živé paměti a

sepsány písemně.

6.5 Analýza dat a etická rizika výzkumu

Získaná data byla analyzována čtením a porozumění. Důležité bylo srovnávání s dosavadní

zkušeností. Z hlediska sociálně vědní teorie byla snaha přiblížit se narativní analýze a

proniknout do sociálního světa, odhalit jeho vznik, instituce a procesy, které v něm probíhaly.

Výzkum se váže na velmi intuitivní podobu rozhovorů, lze ho přirovnat k interakcím, které

vycházeli z okamžité schopnosti se ptát a odpovídat (Hájek, 2014).

Etická rizika výzkumu jsem zhodnotil jako minimální. Respektování anonymity je základním

požadavkem výzkumné etiky. Proto jsou jména respondentů anonymizována a informace

o respondentech nenabývají adresnější podoby (Disman, 2005).

Během výzkumu jsem se soustředil na získání poučeného souhlasu, zajištění emočního

bezpečí a schůdné citlivosti výzkumníka. Kromě principu důvěrnosti je třeba v každém

sociálněvědním výzkumu získat souhlas od účastníků výzkumu. Souhlas k účasti na výzkumu

může mít buď ústní, nebo písemnou podobu. V případě ústního souhlasu je vhodné si jej nahrát

na diktafon spolu s krátkou charakteristikou samotného výzkumu a ujištěním o důvěrnosti

získaných dat.

Dalším tématem bylo emoční bezpečí. Ve kvalitativním výzkumu se vyskytuje spousta

31

příležitostí, kdy se účastník výzkumu musí vyjádřit k emočně citlivé záležitosti. Tento autor

připomíná, že málokdy jde o zcela banální věci. „Zkušený výzkumník dává účastníkovi

příležitost, aby se uvolnil a vysvětlil své pocity.“ Dalším z mnoha ohledů je citlivost

výzkumníka. Pelikán (1998) píše o tom, že zejména u experimentů ve společenskovědních

oborech je třeba věnovat zvýšenou pozornost citlivosti výzkumníka. Každý z experimentů může

mít totiž i negativní dopad na osobnosti těch, kdo jsou do daného pokusu zařazeni. „Promýšlení

případných důsledků každého experimentu by mělo být etickou povinností každého badatele ve

společenských vědách (…)“ (Dohnalová In Sociální práce, 2011).

32

7 Interpretace zjištěných informací prostřednictvím dílčích

výzkumných otázek

Odpovědi na hypotézy jsou vždy orientační. V případech většího osobního zaujetí jsou odpovědi

vnímané v rámci výzkumného šetření jako osobní, konkrétní a označující problematickou oblast

péče a osobní zkušenosti s péčí.

7.1 Vybrané odpovědi na dílčí výzkumné otázky

DVO1 Denní úkony rodinné péče o seniora byly otázkou po rutině. Z této rutiny respondenti

uváděli, že „(Ž1) péči jsme poskytovali denně. Převlékání, mytí, krmení, vožení na vozíku,

přebalování plenek, odvoz do nemocnice.“ „(Ž1)Nedělali jsme zdravotní ošetření v tom nám

velice pomohl hospic. Sociální pracovnice přijela, zavolala doktorce a doktorka buď přijela

nebo doporučila léky a ošetření.“

Náročností péče doslova vyžaduje mít na blízku osobou fyzicky zdatnou, tento důvod může

být dlouhodobě jedním z těch, které vyžadují návštěvu pracovníka sociální péče, který disponuje

potřebnými kompetencemi. Mezi základní úkony péče patří péče o vlastní osobu, hygiena,

stravování a někdy sociálně terapeutická aktivita nebo popřípadě sociální aktivizace. Pro příklad

uvádím několik rozepsaných úkonů péče, které klienti prováděli každý den: posazení na lůžku,

posazení na kraj postele, zvedání, sedání, přesun, krmení, mytí, přebalování a převlékání postele.

Úkony jsou popsány podle instruktážního DVD organizace poskytující odlehčovací službu. Pro

terapii s klientem je důležitý také vztah, pro který poskytuje dobrý materiál jak klient, tak

sociální pracovník.

Respondenti hovořili o výše zmíněných úkonech jako o důležitém dílu péče, „nejnáročnější

byla asi ta ranní rutina.“ Klienta je možné posazovat dle jeho potřeb. „Buď pomocí

mechanického zařízení lůžka, stiskem tlačítka pro zvednutí pod hlavou nebo ručně.“ Klienta na

zádech posazujeme tahem, ruce jsou za oběma klientovými rameny. Bližší ruka pod bližším

ramenem, vzdálenější ruka se natáhne pod vzdálenější rameno, u klientů s onemocněním zad a

krční páteře je třeba zvolit vhodnější postup, který zajistí nebolestivé posazení, viz. mechanika

postele. Klíčové je klienta podpořit v případě, že mu hlava zapadává dozadu a to podpořit

v oblasti krční páteře až zátylku. Vhodný může být pro zajištění nepohyblivosti krční límec.

Zvednutí provádíme jemným a plynulým tahem směrem kam se dívá klient a to za obě ramena.

„Podobné úkony jsou náročné zejména na záda, která mohou bolet při předklonu.“

33

„(M1) Posazení,“ řekl respondent. Dalším úkonem je posazeni na kraj postele. Klienta je

možné posazovat dle jeho potřeb. Při posazování klienta na kraj postele zvolíme následující

postup. Klientovy nohy pokrčíme v kolenou. Klientovu bližší ruku posuneme lehce od těla.

Uchopíme klientovu vzdálenější ruku a tahem k sobě klienta otočíme na bližší bok. Nohy klienta

posuneme ve směru z postele dolů, tak aby byly trochu mimo postel. V posledním kroku chytíme

klienta kolem ramena na lůžku zepředu a druhou rukou zezadu zajistíme krk. Tahem vzhůru do

vzpřímené polohy klienta posadíme a zajistíme, aby neupadnul.

„(M1) Zvedání,“ pokračoval respondent. Klienta je možné ze sedu zvednout rukama nebo

zvedákem. Na postup rukama je třeba dvou osob, v případě těžkého klienta se doporučuje

zvedák. Pokud zvedáme klienta je třeba ho chytit pod rameny a kolem zad jednou rukou a

druhou rukou ho vzít pod koleny. Následovat by mělo zvednutí a posazení do židle. Druhý

postup rukama je následující, pod klienta se podsune čtyřcípá podložka, nebo prostěradlo, a dva

či více ošetřujících klienta zvednou a přenesou na jiné lůžko. Zvedání zvedákem vyžaduje

zvedák. Pod klienta se podsune sedák, který se potom připojí k zvedáku. Zvednutí klienta je již

otázkou stisknutí tlačítka.

„(M1) Sedání,“ pokračoval respondent. Sedání ze stoje je důležité, aby klienta nebolela záda

a kyčel při dosednutí. Pomáhající pracovník stojí proti klientovi. Klient se chytí oběma rukama

kolem krku pomáhajícího pracovníka. Pomáhající pracovník se pokrčí v kolenou a ohne ke

klientovi, aby ho chytil na spodní straně hýždí. Dobrou pomůckou je mít pro tento úkon

speciální sedátko s úchyty, nebo postačí větší osuška. Oba dva stojí u židle, klient zády k židli,

pracovník čelem. Klient se chce posadit, pracovník/ice se rozkročí, aby zaujal/a stabilnější

polohu a umožní klientovi asistované posazení. Pro pomáhajícího pracovníka/pečujícího je tato

metoda šetrná s ohledem na co nejmenší zatížení zad.

„(M1) Přesun,“ uváděl respondent. Přesun ze sedu do sedu a přesun v leže z lůžka na lůžko.

Doporučení je přesouvat ve třech. Dva pečující přesouvají klienta. V případech, kdy je klient

schopen se chytit pečující/mu kolem krku, je možné pro přesun z lůžka na židli použít techniku

držení za spodní stranu hýždí. Náročná je část nesení, která trvá i více než pět vteřin. Pečující se

ujistí, že se jí/ho klient pevně drží kolem krku. Potom se pečující ujistí, že k přenášení

nepotřebuje speciální sedátko s úchyty nebo větší osušku. Pečující klienta zvedne a přenese do

židle. Židle stojí před přenášením i po přenášení co nejblíže, nejlépe bokem k posteli, aby dráha

přenášení byla co nejkratší. Další možností je přenesení s rukama v podpaždí. Klient se drží

kolem krku pečující/ho a pečující dá ruce pod paže klienta, obejme klienta, a zvedne klienta a

přenese klienta. Způsob obejmutí je asi stejně emočně náročný jako způsob uchopení za hýždě.

34

Pokud jde o funkčnost je způsob zvednutí za hýždě bezpečnější. Přesun v leže probíhá za

pomocí podložky či zvedáku. Vždy za asistence alespoň dvou osob.

„(M1) Krmení, byla mletá strava,“ vzpomínal respondent. Důležité je mít připravený správný

pokrm a krmit ze správného úhlu. Samotný recept na dobrou domácí stravu se vyznačuje často

jednoduchou stravou, která je v případě nutnosti rozmělněná, nebo rozemletá.

„(M1) Mytí, to zajišťoval hospic,“ odkazovala klientka. Okamžik na mytí je když je čas a

klient potřebuje umýt. Pro pečující představuje péče přesun klienta do koupelny, mytí, osušení a

přesun klienta na lůžko. První kroky viz. posazení na kraj postele a přesun. Dalším krokem je

převezení klienta do koupelny, ke sprchování. Pokud má klient k dispozici sedačku vhodnou ke

koupání může si sprchu užít v sedě. Pokud má v koupelně vestavěnou či sklopnou sedačku může

posadit. V případě domácnosti vybavené vanou je možné využít sedáku na vanu. Pokud jde

o vanu je možné využít i dřevěného lehátka na vanu, kam je možné položit do lehu klienta, který

neudrží rovnováhu. Další možností jsou koupací křesla. Při koupání je třeba dbát na klientova

přání a potřeby, stejně jako na klientovu intimitu a zdraví vůbec. Příkladem je používání

kosmetiky, kterou používá klient. Po osušení zad a celého těla je potřeba klienta zabalit, aby

nenachladnul a přesunout zpět na židli a dovézt k lůžku.

„(Ž1) Použití toalety.“ Klienti používají toaletu buď samostatně nebo s dopomocí.

Samostatné použití toalety představuje pro pečujícího minimální asistenci. Použití toalety

s dopomocí představuje úkony posazení na kraj postele a přesun na toaletu. Pokud má klient

u postele toaletní židli je námaha ulehčena. Usnadněním je podsuvné WC mísa na lůžko, která

vyžaduje klientovu spolupráci, klient musí zvednout pánev a zase ji položit.

„(M1) Přebalování,“ dodala klientka. Přebalování klienta probíhá na lůžku. Přebalování

probíhá každý den dle potřeby klienta. Přebalování probíhá podle typu používaných

inkontinenčních pomůcek. Klient/ka buď užívá natahovací kalhotky, nebo klasické pleny.

Přebalování vyžaduje spolupráci klienta v obou případech. Před přebalováním na lůžku je dobré

vsunout pod klienta savou podložku, aby nedošlo ke kontaminaci lůžkovin. Klienta přetočíme na

bok. Klientovi po straně roztrhneme kalhotky. Nasadíme ochranné rukavice. Naneseme

dezinfekční pěnu a hygienickým ubrouskem očistíme znečištěné partie. Následovat může

ošetření ochranným krémem proti kožním vyrážkám. Klienta přetočíme na záda a nasadíme

nové kalhotky. Přebaleno.

„(M1) Převlékání postele,“ řekl respondent. Přesuneme klienta do sedačky. Z lůžkoviny

stáhneme povlečení a prostěradla. Povlečení a prostěradla umístíme do koše na prádlo na

vyprání. Lůžkoviny povlečeme novým prostěradlem a povlečeními. Nejdříve potáhneme

35

prostěradlem, buď je prostěradlo napínací, nebo je bez gumy a je třeba pro vypnutí prostěradla

uvázat prostěradlo tkanicemi – svázat konce na obou stranách prostěradla, natažením na matraci

se vypne. Vypnutí prostěradla je důležité z důvodů vzniku proleženin a otlačenin na kůži.

Následně se povleče polštář a peřina.

„Vztah,“ uvedl sociální pracovník. Protože jsem se velice zaměřoval na péči samotnou,

zajímalo mě, zda je možné nějak lépe přiblížit činitele, které ovlivňují odlehčovací službu.

Jedním velice důležitým činitelem je vztah klientů k sobě samým. Odrazem takového vztahu je

potom výraz v tváři, který se objevuje tváří v tvář vyřešeným a nevyřešeným životním otázkám

(jak v tváři pomáhajícího pracovníka, tak v tváři klienta). Oblasti sociální, oblasti rodinné,

oblasti vědomostí o přírodě a oblasti života v prostoru, tak jak je připravený pro nebo proti

životu, ukazují, že každá jedna otázka může nahrávat poklidnému a spokojenému stáří. Jedná se

o něco, co každý klient může dokázat. Ono řešení otázek asi nelze nijak urychlit, ale je určitá

skutečnost, která napovídá, jakým tempem se bude život v poslední dny života člověka ubírat.

Jedno z pozorování říká, že se jedná o zážitkové naslouchání, ale ve skutečnosti jde o obé, tedy

i o zážitkové napovídání, a tím vším je vědomí dosažení samostatnosti pro seniora v alespoň

jednom z nezbytných kompetentů potřebných pro udržení vlastního a nezkaleného vědomí.

Neděje se zázrak, ale tato myšlenka může být vůbec motivací pro vztah uhájený doslova

o vlásek. Denní úkony péče jsou potom milejší činností.

DVO2 Další bývalý klient odpověděl, že „(M1) s péčí jsme byli spokojeni, hlavním vzorem

jsme si byli jako rodina sami, pomáhali jsme si.“ Jasně odkazuje na svépomocnou snahu zajistit

dostatečné množství úkonů péče z vlastních prostředků a vlastními silami. „(M1) Samo to

vyplynulo. Od začátku jsme byli rozhodnuti pečovat doma,“ uvedl bývalý klient hospice.

Důležitou skutečností je přání samotného seniora být v posledním období svého života doma.

Pro pečující je důležité, když mají v péči podporu, „(Ž1) oporou byla sociální pracovnice, která

nás odkázala do tady hospice a poradila nám co máme dělat a co budeme potřebovat. Vlastně

byli velikou oporou,“ všichni, jak dokazoval celkově rozhovor, kterého jsem se mohl zúčastnit

s přivolením koordinátora sociální péče hospice.

Pokud se respondenti vyjadřovali ke skutečnosti, že si péči, kterou dostávali nepředstavovali

takovou jaká byla, měli tendenci říci pouze „nějak se nám nezdála a tak jsme požádali o péči

jinde, v hospici. Pomoc při péči, kterou jsme si zařídili dříve byla velmi dobrá. Jenže, nebyla

dostupná v době, kdy jsme ji neměli objednanou.“ Proto oslovení respondenti hledali a dostali

doporučení, že hospic poskytuje služby i v době, kdy není domluvená služební návštěva. Tedy

36

neomezeně v době, kdy je členem pracovního týmu držena pohotovost.

Bývalí klienti, kteří si péči představovali komplexnější říkali, „abychom získali službu

s časově širší podporou klientům a pečujícím, nechali jsme si poradit od sociální pracovnice.“

Získali tak možnosti na výběr a byli dle svých požadavků a regionálních možností nasměrováni

na odlehčovací službu hospice a charitní odlehčovací službu. Jak byli spokojení ukázalo

dotazování. Respondentů spokojených s podobou péče odlehčovací služby byla většina. Byli

spokojeni, že péče vůbec je. Byly spokojeni s představou, že péče je poskytována v rámci

smluvených návštěv a vedle toho ještě v době mimo návštěvy a na zavolání, tedy v pracovních

hodinách nebo v akutních případech pohotovostně.

Pokud se pokusím shrnout druhý okruh otázek, podoba péče je ovlivněna podobou

individuální nemoci, stářím a vztahy. Domácí pečovatelé pečují dobře, když dbají o vztah k sobě

samým a jejichž sebepojetí jim dovoluje pochopit situaci rodinného příslušníka. Péče o druhého

člověka předpokládá dobrý vztah obecně a to potom především při péči o seniora v domácnosti.

DVO3 „(Ž2) Na péči jsem se těšila. Pro toho tátu to bylo zpestření. Zas tam přišly ty paní a

na něho mluvili, zas jsem to nebyla jen já. Ten den byl pak už odpočinkový. Chodili v pátek,“

odpověděla bývalá klientka služby odlehčovací péče na otázku jak by měla vypadat péče

v základních znacích. Současně, ale dodávala, že pokud péči zvládala sama, tak vlastně

odlehčovací službu nevolala. „(M1)To nevíme, ale určitě by měla být (péče) užitečná. Nemáme

zvláštní představu. Měla by být doma,“ shrnul druhou otázku respondent.

Při dotazování se objevovali dva základní vzory pro péči a to byla rodina a odborní pečující

jak z pečovatelské služby, tak zdravotníci. Rodinný vzor péče nahrává myšlence, že otevřenost a

plnost v péči je jedinou cestou porozumění péči o seniora v domácnosti. Členové domácnosti,

ve které probíhá péče o člena domácnosti jsou motivováni pečovat dobrým způsobem. Dobrý

způsob péče potom odvozují od očekávání, která mají od péče, a také od okamžitých potřeb.

Následné zhodnocení péče vede k tvorbě vědomí o péči, ale již nevzniká nějaká zásadní

teoretická suma péče. Spíše jde o soužití, které se vyvíjí podle potřeb. V péči se členové

domácnosti střídají a to doslova. V oblastech, kde může pomáhat opečovávaná osoba, pomáhá

svým pečovatelům. Například si mohou povídat a vyprávět si. Rozhovor je potom rozhodně

důležitou složkou péče, pomáhá udržovat aktivní řečové centrum a často osvěžuje vzpomínky.

Střídání v péči je důležité pro všechny zúčastněné. Často platí, že pečuje pouze jeden člen

domácnosti a ostatní členové domácnosti jsou přizváni nebo sami přicházejí na pomoc.

Úkony péče se potom vykonávají společně a dochází k předávání znalostí a vědomostí o péči.

37

Nejaktivnější pečující je často pečující, který se na péči připravoval alespoň samostudiem,

i proto může být zdrojem zkušeností pro ostatní členy pečující domácnosti. Průvodními znaky

rodinné péče jsou snaha o samostatnost v oblastech péče, které jsou zvladatelné svépomocí, a

vyhledání odborné péče a pomoci v případech dosažení krajů osobních možností, dále pak jsou

znaky vřelost a klid péče, které mohou být někdy vnímány jako předsudek o podobě rodinné

péče.

Druhým vzorem v péči je odborná veřejnost, jak „(Ž1) pracovníci sociální péče tak třeba

i zdravotníci.“ Tento druhý vzor v péči jsem nazval profesní. Klienti, kteří věděli, že jejich

znalosti o péči jsou pouze omezené, se chtěli ptát po možnostech péče a nechat se poučit

od pečovatelů z hospice, kteří měli odborné vzdělání. Profesní pečovatelé, kteří jsou zaměření na

práci s klientem, jsou pro domácí pečující stvrzením správné praxe a také „(Ž1) zdrojem

základních informací“, které sestávají z informací, které poskytuje lékař a informací, které jsou

sociální pracovnice a pracovníci spolu s ošetřovatelkami schopni zjistit u klienta na místě.

Domácí pečující spolupracují a v momentě objednání služby se informují od pečujících ohledně

činností stejně, jako se dříve informovali o péči od zdravotního personálu či z odborné literatury.

Mezi základní úkony péče patří pomoc při hygieně, ošetření proleženin, přivolání lékaře/ky a

zapůjčení potřebného vybavení: postel, oxygenerátor, zvedák, sprchovací lůžko, bažant, toaletní

židli, antidekubitní podložky a další. Domácí pečující, která/ý se inspiruje profesionály je

zaměřena stejně jako rodinný/á pečující inspirovaný/á rodinně na „(Ž1) dosažení odpovídající

péče,“ dodržuje pokyny sociálních pracovnice a pracovníků a hledá často další a širší možnosti

získání druhů pomoci, dle „(Ž1) povědomí o potřebách seniora“. Dalo by se říci, že přístup

inspirovaný profesním pohledem na péči je charakterističtější typem umírněné výkonovosti péče

a snahou o standardnost péče za všech okolností, což může být někdy vnímáno jako předsudek

o profesní podobě péče.

Shrnutím je „(M1) vzorem rodinné péče je rodina, jejíž členové si navzájem pomáhají“ a

neustálým opakováním úkonů péče zjišťují jak správně pečovat. Vzorem může být i pečující

z pečovatelské služby. Obdržené zkušenosti od pracovníků sociální péče jsou aktualizací a

vzděláním pro pečující osoby, pomáhají v úlevě od bolesti a nemoci.

DVO4 „(Ž1) Ano, vybrali jsme odlehčovací službu hospice,“ odpověděl bývalý klient, který

měl zkušenost i s úkonovými službami oblastní Charity, ale později se na doporučení obrátil na

hospic. Na otázku zda byla služba regionálně dostupná odpovídali všichni respondenti shodně,

„(Ž1) určitě byla dostupná,“ jiní dodávali informace o době dojezdu služby, že „(M1) snad je to

38

sem nějakých třicet minut.“ Přítomnost odlehčovací služby je v době využití péče dostupná celý

den díky pohotovostní službě, kterou zaměstnanci hospice drží. Otázku, zda byla pomoc vždy

dostačující, zodpověděli slovy, „(M1) ano, s péčí jsme byli spokojeni.“ Příspěvek na péči byl

poskytnut všem respondentům a byl využit na péči, „(Ž2) příspěvek zařizovala organizace stejně

jako část péče.“ „(M1) I ten příspěvek nám zařizovali, vlastně všechno co bylo potřeba a my

jsme za to byli vděční. Dalo se na ně spolehnout.“

Respondenti výzkumu byli klienty odlehčovací služby pro seniory. Služba osobní asistence a

pečovatelská služba jsou v ohledech péče podobné, ale v ohledu přístupu k péči se liší. Vedle

odlišnosti v činnostech jsou to i odlišnosti v oblasti sociální a duchovní. Klienti si vybírají

služby podle potřeb pečujících při péči o seniora. Ať je služba sociální péče jakákoli vždy se dá

říci, že potřeby seniora jsou dané. Vycházíme-li z potřeb seniora zjišťujeme, že senior často

potřebuje „(Ž1) celodenní péči a obzvláště v noci potom osobu na blízku.“ Vycházejíce

z představy o stáří a nemocech ve stáří je možné očekávat, že bude potřeba forma péče, která

bude dostupná celý den po celý týden. Služba byla poskytována klientům v takovémto režimu.

Když si klienti vybírají péči pro seniora často nevědí, zda chtějí službu osobní asistence,

pečovatelskou službu nebo odlehčovací službu. Prvním krokem je potom hledání doporučení a

přijetí služby na kratší dobu. „(Ž1) Vždy záleží na domluvě se sociálním pracovníkem, který

službu představuje a ukazuje k čemu je dobrá a jak pomáhá.“ Klienti často kladou otázky,

kterými zjišťují co všechno péče obnáší. Například jde o možnost zdravotního ošetření, kterou

sociální služby mohou ze zákona pouze zprostředkovávat. Ovšem v praxi dochází k setkání se

zdravotníkem pravidelně. Dále klienty zajímá, jak vypadá činnost pomoci při obstarávání

osobních záležitostí a zda je třeba možné požádat sociálního pracovníka, aby se před návštěvou

zastavil u lékaře a vyzvednul předpis a následně zašel do lékárny a na předpis vyzvednul lék

určený pro klienta. Někteří klienti také hledají možnost terapeutického rozhovoru z důvodu

„(Ž1) pochopení“ potíží a utišení, tuto činnost poskytuje právě odlehčovací služba. Pro klienty

s minimálními požadavky, např. potřebou si jednou týdně od péče odpočinout, může být vhodná

terénní podoba pečovatelské služby.

Shrnutím podáno, volba služby mezi všemi čtyřmi dotázanými shodně odkazovala k péči

hospice a oblastní Charity. Pečující velice doceňovali služeb péče. Pracovníci sociálních služeb

zajišťovali rodinám nezbytné vybavení, výčtem lůžko, oxygenerátor, kolečkové křeslo,

antidekubitní podložky a další zařízení péče a také vybavení zdravotnického charakteru.

Respondenti odpověděli, že jim byl poskytnut příspěvek na péči v odpovídající výši, určený na

péči a řádně utracený za péči.

38

7.2 Zodpovězení hlavní výzkumné otázky a doporučení do praxe

Hlavní výzkumná otázka: Jaký je stav péče o seniora v domácnosti a jaké jsou její

psychologické dopady na pečující osobu?

Stav péče o seniora v domácnosti je proměnlivý v závislosti na osobních možnostech pečovat,

získat příspěvek na péči a nalézt dostupnou službu odlehčovací péče, či jiné pečovatelské služby

jako jsou služba osobní asistence nebo pečovatelská služba. Rodina poskytuje úkony péče. Péče

v domácnosti je v případech respondentů neoddiskutovatelně potřebná. Péče má být poctivá a

klidná. Vzorem péče je rodina a odborné rady profesionálů. Služeb péče odlehčovací služby

vyhledávají pečující rodiny.

Stav péče o seniora v domácnosti se odráží v konkrétních úkonech péče, které klienti

potřebovali zajistit a to jak z důvodů fyzické náročnosti úkonů péče o seniora, tak z důvodu

poradenství a posilnění klientů při jejich pečování. Odlehčovací služba představuje řešení na půli

cesty, kdy je péče poskytována rodinnými příslušníky a zároveň získává institucionální prvky,

například smlouvu o péči a pravidelné návštěvy. Odlehčovací péče svým charakterem návštěvy

trochu připomíná sousedské výpomoci, které byly zcela běžné ve středověku, ale o sousedské

výpomoci „přes plot“ se nejedná, pomoc je regionálně dostupná v působnosti do 25 km od

kanceláře organizace. Zároveň je odlehčovací služba díky domácí péči popularizována a

obráceně to platí také. Sdílení péče a žádost o pomoc s péčí ukazují na možnosti klientů a jejich

potřeby ve vztahu k odcházejícím členům rodiny. Péče je i symbolickou útěchou v plén

pozůstalým.

Respondenti z oslovených rodin byli přímými pečujícími a prováděli běžné úkony péče.

Nejnáročnější byla péče poskytovaná v ranních hodinách spojená s převlékáním, hygienou a

krmením. Respondenti povětšinou o podobě péče, a o tom jak by péče měla vypadat,

neuvažovali a označovali péči za takovou jaká byla a takovou jakou bylo třeba právě poskytnout.

Vzory péče hledali oslovení pečující u sebe a především u zkušených pečovatelů a odborníků,

odborná literatura nebyla zmíněna ani v jednom z případů, ale tím není řečeno, že nebyla

nápomocná. Rozhodující zkušeností pro domácí péči byla nepřípustnost myšlenky, že by péče

byla poskytována v prostředí institučním, např. léčebně dlouhodobě nemocných. Domácí péče

byla pro respondenty samozřejmou volbou. Oslovení respondenti byli z řad bývalých klientů

hospice, se službami hospice byli spokojeni.

Psychologické dopady péče jsem hodnotil podle míry svobody respondentů odpovídat na

otázky. Z podstaty věci je jasné, že pro respondenty bylo téma péče o umírajícího člena rodiny

39

nesnadně popsatelné. Také je ale třeba se pečujících zastat, péče o druhého člověka je jedním

z životních skutků, které mohou být snahou o vyrovnání se sebou samým a nalezení smíření,

i proto jsou úkony péče důležité. Hlavním důvodem péče se jeví zajištění rodičů dětmi a

postarání se o jejich přání. Pohledem pečujících se jednalo ve většině případů o vytěžující

činnost, která v posledních obdobích péče vydala, co do námahy vzato, za velkou dřinu

srovnatelnou se zaměstnáním zdravotní sestry/bratra, zároveň spojenou s péčí o domácnost.

Časový horizont pečujících se tím zkracuje a je jasné, že bez podpory dětí a partnera/partnerky

se celá péče přestává jevit únosnou. Respondenti naznačovali, že péče pečujícího promění a

osobnostně přivede k hlubšímu zkoumání sebe samého. Odlehčovací služba plní funkci péče,

která rodinným pečovatelům přináší krátkodobou úlevu od péče, pomáhá s náročnějšími úkony

péče a uvolní domácí pečující pro urovnávání jejich vlastních záležitostí a naplňování potřeb

domácnosti.

Doporučením pro praxi, kterého jsem byl schopen pro účel výzkumu všimnout, je udržet

podobu podpory klientovi na úrovni profesního vztahu klient a pomáhající. Vyjádřit tuto

podporu komunikační a pečovatelskou cestou a snažit se napomoci pečujícím způsobem, o který

žádají. Nemusí být směrodatné vědět o klientovi vše, je směrodatné pochopit klientovy potřeby a

zájmy, dle kterých je možné se připravit na komunikaci s klientem. Péče v podobě

pečovatelských úkonů jako jsou koupání, přenos na kolečkové křeslo, přenos na postel, krmení,

převlékání, dezinfekce a převlékání lůžka, sociálně terapeutická činnost, vzdělávací činnost,

aktivizační činnost, zdravotnické ošetření a podávání léků jsou ustálené úkony péče, ke kterým

jsem nedokázal nalézt žádná jiná doporučení, než že jejich prováděním pečující pomáhá

klientovi. Dále také platí, že pracovníci v sociálních službách by se měli bránit syndromu

vyhoření a vhodně pečovat o svou osobu fyzicky i duševně a to nejlépe s důvtipem, tedy

nezačínat stárnout [Dessaint, 1999]. Spolu s narůstajícími profesními zkušenostmi přichází

kvalita pomáhajícího vztahu.

40

42

8 Závěr

Senioři v ČR si udržují samostatnost v naplňování základních potřeb do vysokého věku, často

prožívají stáří osamoceni. Z hlediska dostupnosti služeb sociální péče je senior a pečující rodina

na území ČR dobře informován o možnostech poskytnutí péče, ale dostupnost se regionálně liší.

Samozřejmostí by měl být dobrý standard poskytování sociální péče. Společná domácnost a péče

o seniora v domácnosti je pro seniora místem nalezení klidu, uskutečňování denních činností,

místem naplňování potřeb a také místem vzpomínek na život jaký prožili.

Péče o seniora v domácnosti je součástí životního běhu, jedná se o nákladnou a plně

vytěžující činnost, která pro pečující osobu představuje hlavní činnost po mnoho týdnů a měsíců.

Pro péči o seniora v domácnosti existuje široká nabídka služeb sociální péče. Sociální péče

představuje uklidnění při hledání řešení péče. Poskytnuta jsou jak pomoc při pečování tak

poradenství, které se zaměřuje na psychickou stránku pečujících příslušníků domácností.

Cílem mého výzkumu bylo nalezení odpovědí na otázky týkající se úkonů péče, podoby péče,

vzorů péče a zvoleného způsobu péče. Odpovědi získané od respondentů neodpovídali mým

očekáváním, tím spíš jsou přínosné. Dílčí cíle byly splněny, ovšem hlavní cíl výzkumu, tedy

zjistit jak napomoci k zkvalitnění péče bylo dosaženo pouze rámcově. Pro výzkum jsem stanovil

čtyři dílčí výzkumné otázky, které potvrdili pouze předpoklady péče, tedy ochotu pečovat a

možnost pečovat. V širším pohledy potom odhalili celkovou podobu lingvizace tématu

posledního období života a péče v tomto období. Nejedná se tedy o plošnou výzkumnou práci,

ale o práci zachycující základní úhel pohledu na péči o seniora v domácnosti. Kvalitativní

metoda výzkumu se osvědčila dobře.

Dle výzkumu je stav péče o seniora v domácnosti z hlediska využití služeb sociální péče na

dobré úrovni tam, kde je členům rodiny umožněno pečovat. Jakkoli potřebná a poskytnutá péče

z rukou blízké osoby je vždy lepší než péče žádná. Z hlediska psychiky pečujícího je důležité

vědět o možnosti odlehčovacích služeb a přidružené poradenské činnosti. Nelehké životní

období je vždy spojováno s voláním po klidu a odpočinku pečujících, kteří se velmi často cítí

zážitky spojenými s péčí postižení.

Teoretický přínos práce je nabídnutí shrnutých informací z oblasti sociální péče. Praktický

přínos může být brán v potaz, pokud bude práce vnímána jako konzultační zdroj informací pro

širší a poctivější výzkumné šetření.

43

44

9 Seznam literatury

Bibliografické prameny

BAŠTECKÝ, J. KÜMPEL, Q. VOJTĚCHOVSKÝ, M. Gerontopsychiatrie. Vyd. 1. Praha: Grada

Avicenum, 1994. 320 s. ISBN 80-7169-070-8.

DESSAINTOVÁ, Marie-Paule. Nezačínejte stárnout. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 232 s. ISBN

80-7178-255-6.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost : příručka pro uživatele. 3. Vyd.

Praha: Karolinum, 2005. 374 s. ISBN 80-246-0139-7.

CHADIMA, M. Charitativní péče – dějiny a současnost. Gaudeamus: Hradec Králové, 2007.

ISBN 978-80-7041-632-7.

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Vyd. 2. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s.

ISBN 978-80-87109-19-9.

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha: Galén, 2012.

200 s. ISBN 978-80-7262-900-8.

HAVLÍKOVÁ, Jana. Mezigenerační vzájemná výpomoc v českých rodinách vyššího věku a její

srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Sociální práce. 2012, roč. 12, č. 4, s. 102 - 112. ISSN

1213-6204.

KALVACH, Z. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 336 s.

ISBN 978-80-247-2490-4.

KLEVETOVÁ, Dana. Motivační prvky při práci se seniory. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing,

2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2169-9.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Poslední úsek cesty. Vyd. 1. Praha: Návrat domů, 1995. 96 s. ISBN 80-

85495-43-0.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Povídej – naslouchám. Vyd. 1. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 1993.

135 s. ISBN 978-80-7195-405-7.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Praha: Grada Publishing, 2011.

144 s. ISBN 978-80-247-3604-4.

KUZNÍKOVÁ, Iva. Anketa: Jak z perspetivy vaší praxe vnímáte vytváření sítí pomoci a

podpory? Sociální práce. 2012, roč. 12, č. 1, s. 5. ISSN 1213-6204.

MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 227 s. ISBN 978-80-

7367-368-0.

45

PAYNE, Jan. Kvalita života a zdraví. Praha: Triton, 2005. 629 s. ISBN 80-7254-657-0.

STUART-HAMILTON, Ian. Psychologie stárnutí. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-

7178-274-2.

RABUŠIC, Ladislav. Česká společnost a senioři. Vyd. 1. Brno: Škola Sociálních Studií FF MU,

1997. 189 s. ISBN 8021017295.

ULRICHOVÁ, Monika. Různé tváře smrti. Vyd. 1. Hradec Králové : Gaudeamus, 2009. 143 s.

ISBN 978-80-7041-743-0.

VESELÝ, J. Právo sociálního zabezpečení. Praha: Linde, 2013. 312 s. ISBN 978-80-7201-915-1.

Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách. In: ÚZ č. 1067 - Sociální zabezpečení 2015.

Ostrava: Sagit, 2015. ISBN 978-80-7488-095-7.

Elektronické zdroje

CIBULEC, Jindřich. Soužití tří generací. In: Google Books [online]. C2016. [cit. 2016-31-01].

Dostupné z:

https://books.google.cz/books?id=3zvFOAAACAAJ&dq=Sou%C5%BEit%C3%AD+t%C5%99

%C3%AD+generac%C3%AD&hl=cs&sa=X&redir_esc=y

ČEVELA, Rostislav. KALVACH, Zdeněk. ČELEDOVÁ, Libuše. Sociální gerontologie: Úvod do

problematiky. In: Google Books [online]. C2016. [cit. 2016-31-01]. Dostupné z:

https://books.google.cz/books?id=wq5gAgAAQBAJ&dq=biologick%C3%A9+st%C3%A1%C5

%99%C3%AD&hl=cs

Člověk a rodina - smysl a funkce rodiny In: Google Books [online]. C2016. [cit. 2016-10-01].

Dostupné z: https://books.google.cz/books

id=peb6tgAACAAJ&dq=funkce+rodiny&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjug6Om6dTKAhVBlRQ

KHRJXAAgQ6AEILzAD

ČSÚ. Naděje dožití při narození v krajích České republiky v letech 2000-2013. In: ČSŮ [online].

C2015. [cit. 2015-10-10]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/demografie_senori

DOHNALOVÁ, Zdenka. Výzkumníkovo desatero etického chování. Sociální práce. [online]

c2016. [2016-01-26]. Dostupný z: http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=2&clanek=379

HABARTOVÁ, P. Domácnosti seniorů In: ČSÚ.cz [online]. C2015. [cit. 2015-10-10]. Dostupné

z: https://www.czso.cz/csu/czso/6b004993af

Česko. Registr poskytovatelů sociálních služeb In: MPSV.cz [online]. C2016. [cit. 2016-31-01].

Dostupné z:

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1454345768661_22

46

HÁJEK, Martin. Čtenář a stroj. Vybrané metody sociálněvědní analýzy textu. In Google Books

[online]. C2016. [cit. 2016-30-1]. Dostupné z:

https://books.google.cz/books/about/%C4%8Cten%C3%A1%C5%99_a_stroj.html?id=Gth3oAE

ACAAJ&redir_esc=y

KING, W. Paul. Climbing Maslow's Pyramid. In: Google Books [online]. C2016. [cit. 2016-31-

01]. Dostupné z:

https://books.google.cz/books?id=bDJNJ53dFzsC&dq=Maslow&hl=cs&source=gbs_navlinks_s

KISLINGEROVÁ, Eva. Nová ekonomika. Nové příležitosti? In: Google Books [online]. C2016.

[cit. 2016-31-01]. Dostupné z:

https://books.google.cz/books?id=vV7gRD5Zx0kC&hl=cs&source=gbs_navlinks_s

KUBIČKA, Jiří. GJURIČOVÁ, Šárka. Rodinná terapie: Systemické a narativní přístupy In:

Google Books [online]. C2016. [cit. 2016-31-01]. Dostupné z:

https://books.google.cz/books?id=zG5aAgAAQBAJ&dq=rodinn%C3%A9+sou%C5%BEit%C3

%AD&hl=cs&source=gbs_navlinks_s

Slovníková hesla: polymorbidita, chronicita. In: Velký lékařský slovník [online]. c2016. [cit.

2016-31-01]. Dostupné z: http://lekarske.slovniky.cz/

47

9.1 Seznam tabulek

Tabulka 1 Transformace výzkumných kroků, Strana 26

Tabulka 2 Seznam dílčích výzkumných otázek, Strana 27

Tabulka 3 Tabulka kódování informantů, Strana 28