AOI{asaTeJIbHbIM llBJIiIeTCiI SJIOIW'leCTBeHHoe BJIIlll­nae couaansmrx MOTllBllpOBOK ncaxaxecrcax npo­neccon. IIepBoŘ 06JIal'TbIO, B KOTOpOŘ nponaomen

npOJIOM B TpaAHn:HOHHO npHpOAOBe)l;'lel'Kllfl noJí­XO)l; Me)l;HIWHbl K 'leJIOBeKY II ero 60JIeSHH, 6blJ1ancaxaarpna. C AOBOJIbHO 60JIbIIlHMll TpY)l;HOeTiI­Mll BCTpe'laJIOCb npHSHaHHe conaansnoro MOTIIB­Horo ncaxoreneaaca B Ol'TaJIbHblX 06JIaCTiIX Me­P;Hn:llHbl. COrJIaCHO nporpajorc STOll: sap;a'lell: aann­JIaCb ncaxocoxrarasccnaa Me)l;Hn:llHa.

CJIOlRHOCTb STllX nccnertoaaaaň OTOABHHyJIaC06JIIO)l;eHIIe l'BRSH MelR)l;Y Me)l;lln:llnoŘII COn:llOJIO­rllell: Ha aHTpOnOJIOrII'leCKYIO nJIOl'KOCTb. Bonpocxapaxrepa 'leJIOBCKa npep;CTaBJIReT AJIll xrcnmnr­Hbl OCHOBHoe SHa'leHllC. Mep;HIJ;HHa, aananancaua l'e6e Bonpol' xaparcropa qeJIOBeKa, aanacrceče co6CTBeHHO sonpoc xapaKTepa npe)l;MeTacnoeň roopan II npaxraxa, a TeM II BOllpOl' cnoerol'o6CTBeHHoro HaY'lHOrO xapaKTepa II xapaKTepaCBOell: HaY'lHOll: 6aSbl. B lll'TOpH'Iel'KH o6ycJIon­JIeHHOM nonočaa mrcrynaer nepe)l; MC)l;llIJ;llHOŘ

STOT Bonpoc, KaK Bonpoc nocruaccuaa cneIJ;mlm­necnax xapaKTepHCTIIK 'leJIOBeKa, onponenrno­ntax ero TO'lHO, KaK ocočsrň 6ll0JIOrII'leCHllll: BH)l;,

nocrarouno eCTeCTBeHHblX HaYK II KaKHe nora­xecxae nOCJIep;OBaTeJIbHOCTll necer c cočoň no­

P;JIllHHblŘ nplll'Tyn K 'leJIOBeHY )l;rrR paspa60TKHo6mell: reopna S)l;OpOBbiI II 60JIeSHH. YnOMiIHYTaiIaarponoaornaecaaa npočaeaaraxanpanonnr Me­P;llIJ;HHY K Heo6xo)l;HMOCTll OTBeTllTb Ha BonpocB KaKOM eMblCJIe OHa llBJIReTCR 6ll0JIOrII'leCIWll:HaYHOŽ, Kal, sooěme nOHIIMaTb 6ll0JIOrIIIO nerro­

sexa. TaH naauaaemae aHTpOnOJIOrIIsYIOmHerermoanaa B Me)l;HIJ;IIHe Tpe6YIOT llHTerpIIpoBaH­HbIŘ npacryn Me)l;HIJ;HHbl K 'leJIOBeKY II ero čones­

Hll, xoropuž )l;OJIlReH llCXO)l;HTb HS nouaaanaa,'ITO COIJ;llaJIbHblŘ paaxep qeJIOBeKa coanaer eroco6CTBeHHYIO 6HOJIOrH'leCKYIO cnen:mpll'lHOCTb.CJIe)l;OBaTeJIbHO 6ll0JIOrllIO 'leJIOBeHa nano crpnari,KaK llHTepp;HCIJ;HnJIHHapHYro CneIJ;llaJIbHOCTb Ha6ase scex HaYK, saHllMaIOIIJ;HXCiI 'leJIOBeIWM,BKJIIO'lllTenbHO connonor-aa.

Onnoii llS Ol'HOBHblX 06JIaCTell:, B KOTOpblXaarpononornsecxaa npočnexa cuaauaaer IIHTC­pec 6IIOJIOrOB H npaaeň C anrcpccoa COIJ;llOrrOrOB,a TaHlRe .pllJIOCO.pOB, nCllXOJIOrOB, ne)l;arOrOB,yp6aHlleToB H T.A. llBJIaCTCll conOCTaBneHlle pac­TymllX Tpe6oBaHllll:, paSBHBaIOIIJ;CŽCll n:llBHrrllsa­IJ;llH C ap;anTan:lloHHOll: aKTllBHOCTbIO 'leJIOBeKa II

ero a)l;anTan:HOHHblMH BOSMOlRHOCTllMll. IIpo6rre­MaTllKY TaK Has. n:HBHJIHsan:HOHHblX sa60JIenaHllll:II sa60rreBaHHll: no npH'lllHe npllcnoco6rremllI C'IU­TaIOT BalRHOŽ Bce, KTO B npoeKTax lRllSneHHoŘ

cpeJJ;bl II lRUSHeHHoro CTurrll qerrOBeKa CqUTaeT3)l;opOBbe KaK Hcsa6blBaeMYIO IJ;eHHOCTb.

Summary

Olga Staňková: Sociology, Anthropology andMedicine

The problems of the sodal determinants ofhealth and disease penetrated into medicine

in various ways Least questionable has beenthe recognltion of the pathogenic influencesof those factors in man's living environmentand styleof Iivíng which are the productof social development, the nature of whích,however, is physical, chemical or blologícal.More problematíc and more dífficult to proveis the pathogeníc influence of the socialmotivations of psychíc processes, The firstarea to experíence a break-through ínto thetraditíonally matural-scientific approach ofmedicine to man and his disease was psy­chiatry. In the other areas of medicine, therecognitíon of the socially motívated psycho­genesís met with far greater difficulties. Theprogram aspect of this task has been takenover by psychosomatíc medicíne.

The complexity nf these researches shíf'tcdthe study of the relations between medicineand sociology to the anthropological level.For medicine, the question of the mature ofman is of fundamental importance. In put­tíng the question of the nature of man, me­dicine actuaUy puts the question of the na­ture of the subject of its own theory andpractice, andthus also the question of itsOWn scientific nature and of the nature ofits scientířic basis. In its hístorícally condí­tioned form, this question appears beforemedicine as the question whether the naturalsciences are able exactly to render the spe­ci:liic characteristics of man that define hírnas a particular bíological specíes, and whatare the logical consequences of the authentícapproach to man for elaboratíng a generaltheory of health and dísease, These anthro­pologícal problerns make it necessary formedicine to answer the question in whatsense ít is a biologtcal science and how toconceive the biology of man. The so-calledanthropologtzing tendencies ím medicine re­quire an Integrated approaeh of medicina toman and his disease, which should be basedon the recogmtion that the socíal dimensíonof man represents his most proper bíologícalspecific and that, therefore, the biology ofman must be built up as am interdisciplinarybraneh based on aU the seiences dealing withman, iIllcluding sociology.

Dne of the basic areas in whieh the an­thropological problem brings together theinterest of biologists and physicians and thatof sociologists, as well as philosophers, psy­chologists, pedagogues, urbanists etc., is theconfrorntatiorn of the increasing claims laidby the developing civilization on the ada'Pta­tion activities of man and his adaptatiornpossibilities. The problems 'Df the so-caUedcivilization diseases and adaptation diseasesare considered as grave by all those who, intheir projects af man's living environmentamd style oi living, regard health as a valuethat must never be overlooked.

&

Společenská problematika znečišťovánl

ovzduší

Podstata společenské problematiky

Ve většině průmyslově vyspělých zemísvěta se boj za čistý vzduch stal opravdo­vým závodem mezi narůstajícími zdrojiznečišťování ovzduší - výfuky aut a ko­míny průmyslových závodů i otápěcích

zařízení - a technikou zneškodňování arozptylu exhalací. V těchto podivných do­stizích jsou zaznamenávány časté signálybezprostředniho ohrožení rozsáhlých úze­mí. Tak například ve vlasti fotochemické­ho smogu, ve státě Kalifornii, může nej...;větší úspěch zneškodňování zplodin spa­lování pohonných hmot v motorech šestimiliónů silničních vozidel tohoto státuzatím v nejlepším případě jen zbrzdit dal­ší zhoršování situace. A na úseku výrobyelektřiny tepelnými elektrárnami USA ­vzdor tomu, že téměř polovina těchto elek­tráren je již dnes vytápěna plynnými akapalnými palivy a vzdor v USA již plně

aktuálnímu částečnému přechodu na ja­dernou energii - se počítá zatím ještě

s tím, že při dnešní světové úrovni zne­škodňování plynných zplodin hoření ze­jména paliv, a při předpokládaném dalšímrůstu výroby elektrické energie nebudesnad pro nejbližší desetiletí možno za­bránit dalšímu výraznému vzestupu exha­lací kysličníku siřičitého [1].

Z této situace pramení starosti postiže­ných a ohrožených zemí, hon za zvyšo­váním účinnosti stávajících zneškodňova­

cích zařízení i úsili vyvinout zařízení nová,která by byla s to alespoň omezit naúnosnou míru nově produkované nebonově rozpoznané exhalace.

o Patrně v důsledku překotnosti vývojezustaly některé podstatné, ba základní ry­sy problematiky poměrně dlouho nepo­všimnuty. Tak byla problematika znečišťo­

vání ovzduší donedávna pmražována zad~énu přírodních, lékařských a tech­lllckých věd. Přitom zůstával téměř opo­menut základní fakt, že problematika zne­čišťování ovzduší je problematikou ve svéobecné podstatě i v mnoha jedinečných

KAREL FINK

Kabinet teorie architektury a tvorbyživotního prostředí, Praha

dopadech problematikou společenskou,

podmíněnou především existencí lidskéspolečnosti určitého typu na určitém stup­ni vývoje.

V oblasti problematiky znečišťování

ovzduší vystupuje společnost v "trojjedi­né" funkci. Společnost je především samaznečišťovatelkou ovzduší, ve kterém žije,je však přitom zároveň i předmětem agre­se znečištěného ovzduší, které produkuje,a konečně je i nositelkou boje proti taktovzniklé situaci, proti znečišťování ovzduší,nebo alespoň za odstranění či zmírnění

účinků znečišťování.

Společnost znečišťuje ovzduší

Ovzduší bylo ovšem znečišťováno dávnopřed vznikem společnosti a je i dnes zne­čišťováno z řady zdrojů buď vůbec ne­závislých na člověku nebo závislých naněm pouze nepřírno a částečně. Sopečné

výbuchy vychrli do ovzduší řádově ažstovky miliard m3 jemného prachu, moř­

ská voda dodává do ovzduší bez přestání

ohromná kvanta krystalků soli, přírodní

i kulturní rostliny produkují pyl v množ­ství až 50 kg n.a 1 hektar. Přesto všakkořeny dnešní situace nejoou ani v těchto,

ani v řadě dalších zdrojů znečišťování

přírodní povahy.

Počátky umělého znečišťování ovzdušíjsou spjaty s nástupem uhlí, které od13. století nahrazuje starší, méně účinné

a postupně mizející dřevo.

Kolébkou problematiky se stává "dílnasvěta", Anglie. V jejích městech se záhysoustřeďuje obyvatelstvo a tím i exhalace,především ze spalování uhlí k otápění do­mácností. Souběžně narůstá poptávka povýrobcích v kvantitě i sortimentu. Ruční

nástroje a primitivní výrobni zařízení

ustupují strojům, n.a místo dílen nastupujímanufaktury a po nich továrny. To všedává podnět k nebývalému růstu poptáv­ky po všech druzích železa a jiných kovů.

S rozmachem hutnictví dochází pak

23

25

.' .Ještě na počátku 19. století, v . roce 1812, byly např. na půdě pruské monarchie v činnosti všehovsuay dva parní stroje! [4].

i k prudkému růstu exhalací z této zá­kladní výroby.

Když pak jsou málo účinné zdroje ener­gíe (voda, vítr) zcela vytlačeny parnímstrojem, výroba páry výrazně ro~nožuje

zdroje exhalací ze spalování uhll.Místo páry nastupuje později sice zcela

nová, "čistá" energie, avšak její výrobav tepelných elektrárnách znamená záro­veň další růst znečišťování ovzduší zplo­dinami hoření.

Růst obyvatelstva i vzestup spotřeby

na hlavu vyúsťuje v nový kvantitativnírůst exhalací. Vznik nových průmyslových

odvětví má však i dopady kvalitativní:promítá se do skladby škodlivin emitova­ných do ovzduší.

Znečišťování ovzduší v novodobémsmyslu se postupně rozšiřuje i v ostatníchvyspělých zemích západní Evropy - apozději zejména v USA.

Nástup nafty a jejích produktů v druhépolovině minulého století představuje dal­ší mezník. Míra, ve které tekutá a po­zději i plynná paliva nahrazují uhlí, sestává rozhodujícím faktorem absolutníprodukce exhalací i jejich skladby v tékteré zemi.

Nafta a její deriváty sice vytlačují ex­halace ze spalování uhlí, zároveň všakvytvářejí kvalitativně nové zdroje zne­čišťování ovzduší v podobě rafinace naftya spalování nafty a jejích produktů v mo­torech. Země vedoucí v produkci i spo­třebě nafty, USA, se stává špičkovou ze­mí nejen v motorizaci, ale i ve znečišťo­

vání ovzduší nového typu z motorů mi­liónů a později desítek miliónů vozidel.

Společnost nese důsledky znečišťováníovzduší

Závěr francouzského vědce Ternisiena [2],blízký slovní hříčce, "Les polleurs sontfinalement les pollués - et souvent lespremiers pollués" (Znečišťovatelé jsouv konečném účinu obětmi a nezřídka

prvními obětmi znečištění), tu dobře vy­[adřuje vztah mezi prvními dvěma funk­cemi společnosti: jako producenta zne­čištění i jako objektu této své činnosti.

Vyjádření je ovšem jen schéma, jehožkonkrétní náplň je složitá a v třídní spo­lečnosti má i svůj třídní, do poměrně ne­dávné doby ještě i do značné míry roz­hodující charakter.

V domovech ve špatně větraných uli­cích, postižených exhalacemi nejen z ti-

SlCU drobných komínů domků, nýbrži z nedalekých komínů továrních a v ne­poslední řadě z komínů železničních lo­komotiv, bylo silně znečištěné ovzdušíkdysi především údělem chudiny. Rčení

"narodil se na nesprávné straně trati" do­bře vystihuje tuto situaci. Pracující čle­

nové rodiny byli kromě toho vystavenisilným koncentracím škodlivin v ovzdušítováren, škodlivinám někdy vysoce to­xickým, obvykle co do své podstaty aúčinků na lidské zdraví neprobádaným.Průmyslníci a kapitáni jejich podniků adalší společenské vrstvy jim blízké ovšemse svými rodinami zpravidla v továrníchčtvrtích nebydlili, a pokud byli působení

znečištěného ovzduší vystaveni, měli mož­nosti mírnit jeho následky pobytem v ob­lastech s čistým ovzduším, tehdy praktickyvyhrazených právě těmto vrstvám. V po­zdějších fázích vývoje - o nichž budeřeč v rámci boje společnosti proti exha­lacím - se situace postupně měnila pře­

devším působením technického pokrokuv průmyslové výrobě (volba paliv a jinézměny technologie výrobních procesů, od­lučování nečistot z odcházejícího vzduchu,rozptyl pomocí vysokých komínů vhod­ných parametrů).

Souběžně s tímto vývojem se však nascéně objevuje nový, zmíněný již prvekvývoje s dvojí tváří - nová páka pokro­ku společnosti, zároveň však i nepřítel

zdraví člověka -, výfuky silničních vo­zidel poháněných výbušnými motory.V době, kdy se v USA počet vozidel rychleblíží stovce miliónů na dvě stovky miliónů

obyvatel, dochází nejen v této zemi, alei ve velkoměstech jiných vyspělých zemíke kurióznímu stavu. Milióny, ba desítkymiliónů řidičů s osádkami vozidel - apředevším oni - musí denně po celé ho­diny jízdy, obzvláště pak v dopravníchzácpách při zastavování vozidel a jejichpopojíždění, vdechovat exhalace vlastníchi cizích vozů. Ke smutné cti tu přichází

v plné síle zmíněný již výrok francouzské­ho odborníka - znečišťovatelé se v kla­sickém smyslu stávají přímými a prvnímiobětmi své činnosti. Expresní silniční ko­munikace přivádějí nejen obrovské množ­ství rychlých vozidel, nýbrž i stejné množ­ství výfuků do nových a nových oblastí,donedávna ještě považovaných za rezerva­ce čistého vzduchu, včetně luxusních sídelprivilegovaných tříd a vrstev.

,

b

společnost bojuje za čistý vzduch

Rozpor mezi dvěma prvními funkcemi,mezi produkcí exhalací a vystavením je­jich účinkům, řeší společnost v rámcifunkce třetí - bojem proti znečišťování

ovzduší.Tento boj začíná prakticky již s rozší­

řením spalování uhlí na počátku čtrnácté­

ho století v Anglii.Po tři staletí se představa znečišťování

ovzduší kryje s exhalováním kouře. Obec­ně známý fakt, že kouř z domácích a vý­robních topenišť je doprovázen pachem,který vyvolává dráždění v hrdle a nose,došel uspokojivého vysvětlení teprve ko­lem roku 1600: tyto účinky způsobuje síraobsažená v uhlí. Rozmach hutního prů­

myslu pak prudce zvýšil exhalace nejroz­šířenější plynné škodliviny, kysličníku

siřičitého. Rozpoznání hlavních škodlivin,jejích zdrojů a hlavních zjevných účinků

vytvořilo prvotní základnu boje za čistý

vzduch v dnešním slova smyslu.Rok 1661 znamená pozoruhodný mezník

ve vývojí koncepce boje za očištění ovzdu­ší měst. Tehdy totiž vyšel spisek JohnaEv e 1y na [3], zakládajícího člena Krá­lovské společnosti nauk, Fumifugium čili

o tom, jak odstranit obtížný kouř z lon­dýnského ovzduší, spolu s poníženými ná­vrhy na některá opatření.

Jádro Evelynova <díla, jehož stěžejní

význam byl rozpoznán a doceněn teprvev moderní době, je v podstatě společenské.

Evelyn totiž ukazuje cestu, jak řešit roz­por mezi základními společenskými zájmy- zájmem na rozvoji výroby a zájmemna ochraně ovzduší. Zatímco první krá­lovský dekret z r. 1306 ještě neviděl ji­ného řešení než nucené zbourání topeniště

na uhlí postaveného v městském obvodu,dospívá J. Evelyn o tři a půl století po­zdějí ke koncepci, která předjímá dalšívývoj zhruba o stejnou dobu: v souladuse zásadami dnešního územního plánovánínavrhuje vystěhovat obtížné zdroje zne­čištění 5-10 km za obvod města a oddělit

je od obytné části města pásy zeleně.

Evelyn si byl zřejmě vědom i souvislostimezi jednotlivými složkami přírodního ži­votního prostředí, ovzduší a vody: navrhlpřemístit výroby směrem po prouduTemže.

Ještě po celá další dvě století zůstávala

problematika exhalací soustředěna pře­

vážně na Velkou Británii.! Zde byl takév roce 1863 vydán první novodobý zákonna ochranu ovzduší proti průmyslovému

znečištění plynnými exhalacemi, The Al­kali, etc. Works Regulation Act. Na kteréfunkci společnosti zůstává však i v tédobě hlavní důraz, ukazuje přesvědčivě

pamětihodné pojednání v britském sta­vebním časopise Builder z r, 1899 [5].V něm se zdůrazňuje, že kouř je "vedlej­ším produktem činnosti, která upoutávápozornost a má podporu všech finančních

zájmů ve státě, neboť právě tato činnost

vyrábí zboží a produkuje zisk - a protose projevuje tak malá ochota zkoumattuto činnost s ohledem na emitovanýkouř ... "

Teprve dvacáté století si postupně uvě­

domuje plnou šířku rejstříku druhů škod,způsobovaných znečišťováním ovzduší,i dříve netušený jejich rozsah. Všeobecně

tu již společnost postupuje od pouhýchdomněnek a dohadů ke skutečným zna­lostem: úsilí se počíná soustřeďovat zejmé­na na správné konstrukce topenišť a nazměny výrobních technologií nejen z hle­disek výrobně ekonomických, nýbrži z hlediska boje společnosti proti exha­lacím. Zavedení zařízení pro odlučování

pevných částic před vstupem do venkov­ního ovzduší však staví společnost zároveň

před nový problém, jak zužitkovat nebozatím alespoň vhodně uskladnit miliónytun zachycených odpadů bez porušenípožadavků estetiky a ochrany ovzduší, bezrizika vysoké druhotné prašnosti z výsy­pek a bez neúnosného zatížení ekonomikyochrany životního prostředí člověka.

Pokud jde o územní základnu boje, zů­

stává i na přelomu století ještě vedoucízemí Velká Británie, kde vedle zavede­ného již zákonodárství proti plynným ex­halacím z průmyslu (prvotní zákon AlkaliWorks, etc. z r. 1863 byl nahrazen zákó­nem z r. 1906) vzniká kontinuita zákono­dárství proti exhalacím kouře nejprvev podobě zákonů o péči o zdraví obyva­telstva, vydaných v letech 1875, 1891, 1926,1936, které obsahují samostatné SmokeAbatement Sections, oddíly o boji protikouři.

V celkovém vývoji boje společnosti protiznečišťování ovzduší se však již na po-

čátku našeho století počínají v Evropě vý­značně uplatňovat výzkumníci němečtí, vedruhé čtvrtině století již autoři fran­couzští, a zhruba od padesátých let autoří

sovětští a další.Jako přímý důsledek nebývalého roz­

machu výroby a dopravy v některých

částech USA a jemu odpovídajícího ne­obyčejně mocného znečištění ovzduší pře­

devším rozsáhlých, hustě obydlených ob­lastí viditelným kouřem však v našemstoletí rychle narůstá také účast USA nasvětovém boji proti exhalacím. První spo­lečnost pro boj proti znečišťování ovzdušíbyla založena v r. 1874 v USA - v Bri­tánii dochází k založení společnosti v roce1899. Průzkum provedený v Pittsburghuv r. 1913 je dodnes základem úvah o výšiškod v celostátním měřítku USA.

USA se zapsaly do dějin boje za očistu

ovzduší mimo jiné také organizací ob­čanských akcí proti exhalacím, jejich ši­rokou základnou a nepolevujícím tlakemna rozhodující politická místa až do do­sažení vytčeného cíle. Tak např. v silně

postiženém Saint Louis byla založena ob­čanská liga pro potírání kouře v roce

. 1925 [6]; po řadě dočasných neúspěchů

bylo teprve v roce 1940 dosaženo obratuve vývoji. Obdobné akce způsobily rozho­dující obrat i v jiných velkých městech.

Některá města ve východní části USA,kde se původně spalovalo uhlí - jakoChicago, Pittsburgh, Saint Louís -, zre­dukovala exhalace kouře o 70-90 % azměnila tak svou tvářnost k nepoznání.

Mohutným impulsem k dalšímu rozma­chu boje společnosti proti exhalacím sestaly havárie ovzduší. Zatímco haváriev údolí řeky Maasy v roce 1930, se šede­sáti obětmi na lidských životech, prošlačástečně ve stínu světové hospodářské

krize, vzbudily další kalamity, jako bylyhavárie v Donoře (USA) v roce 1948(18 obětí) a v Poza Rica (Mexiko) v roce1950, silný zájem světové veřejnosti. Svě­

domím světa však otřásla teprve havárielondýnská v roce 1952, která dosáhla počtu

4000 obětí, s nápadným růstem podíluúmrtí na onemocnění typická pro znečiště­

né ovzduší - bronchitidu a choroby srd­ce a krevního oběhu. Londýnská haváriese stala přímým podnětem k ustavení vy­šetřujícího parlamentního výboru, kterýpodal zprávu v roce 1954, jež vedla k vy­dání Clean Air Act v roce 1956.

Spolu se zmmenym již sto let starýmbritským zákonodárstvím proti průmyslo­

vému znečišťování ovzduší plynnými ex­halacemi představuje tento zákon účinnou

právní základnu boje za očistu ovzdušíod širokého rejstříku škodlivin.

Zcela nová situace se vytvořila ve čtyři­

cátých letech v Los Angeles. Výpary zeskladovacích nádrží rafinerií nafty, ze­jména však exhaláty z výfuků tří a půl

miliónů motorových vozidel - přes 10 000tun exhalátů denně - vytvářejí zde zazvláště nepříznivých meteorologických atopografických podmínek (špatného přiro­

zeného větrání a spolupůsobení intenzívní­ho slunečního záření) soubor druhotnýcha dalších škodlivin, tzv. smog los-ange­leského typu.

Na situaci v Los Angeles se znovu jasně

ukázala přímá vzájemná souvislost trojífunkce společnosti na úseku znečišťování

ovzduší. Nový, mohutný způsob znečišťo­

vání ovzduší, sám o sobě přímý důsledek

toho, že společnost dosáhla určitého stupně

vývoje, zasáhl nebývale těžce veškeré oby­vatelstvo oblasti, společnost sama jakocelek se stala předmětem agrese z ovzdu­ší. Vedle lidského zdraví byla zde těžce

ohrožena i rentabilní odvětví kultur jem­ných zelenin, ovocných stromů a okras­ných rostlin. A právě v oblasti této novéhrozby z ovzduší se intenzívně projevilai třetí funkce společnosti na tomto úse­ku - s nebývalou vehemencí zde vzpla­nul boj společnosti proti novému nebez­pečí. Rozvíjí se výzkum nových typů zne­čištění ovzduší i nových metod boje (vý­běr a pěstování rostlin indikujících zne­čištění ovzduší, indikace znečištění ovzdu­ší měřením trhlin na gumovém pásu, pro­tiozónové ochranné nátěry pneumatik),jsou vydány první obecně závazné normymaximálních přípustných koncentrací jed­notlivých škodlivin ve výfukových ply­nech i první zákon o povinné instalacizneškodňovacích zařízení do motorovýchvozidel.

Společenské aspekty soudobé fáze vývoje

Rozdělení sil v současné fázi světového

boje za čistý vzduch

Fronta boje za čistý vzduch v západ­ních zemích nevede dnes již zcela podéllinie třídního rozdělení společnosti

technický, ekonomický i společenský vý-

voj posledních desetiletí vyúsťuje v jiné,složitější a specifické rozložení sil. Posta­vení kapitálu v boji proti znečišťování

ovzduší je dáno především povahou od­větví, jeho specifickými hospodářskými

zájmy. Mezi odvětví, jejichž hospodářské

zájmy předurčují jejich postavení na stra­ně nepřátelské akcím na ochranu ovzdu­ší, patří v první řadě uhelné koncerny,pro něž je boj za udržení exploatace uhel­ných ložisek otázkou života a smrti. Skry­tě i veřejně, nepřímo i přímo se stavíproti úsilí těch sil, které bojují za ome­zení znečištění ovzduší na rozhodujícímsektoru: spalování uhlí. Tak např. Na­tional Coal Association, celostátní organi­zace uhelných koncernů USA, dodnes je­ště veřejně popírá průkaznost škodlivýchúčinků kysličníku siřičitého. V Anglii vy­užívají uhelné koncerny soudobých hospo­dářských potíží země, aby podpořily svouvěc. Zatímco jsou anglické zákonodárstvíi praxe ochrany ovzduší založeny přede­

vším na vytlačování uhlí z domácích i prů­

myslových topenišť, hlásají dnes inzerátyuhelných monopolů [7]: "Pomyslete naplatební bilanci Anglie! Uhlí je jedinýmpalivem, které nevyžaduje přímých výda­jů v cizí měně! Plná hodnota produkceuhlí představuje čistý zisk národního hos­podářství Anglie! Spalujete-li uhlí, nedejtese od něho odradit - nespalujete-li uhlí,přejděte na ně!" V souladu s celou si­tuací se na obranu podílu uhlí v hospo­dářském: životě země zřejmě staví i část

hornických odborových organizací: "Bez­dýmná pásma", postupně vyhlašovaná po­dle anglického Clean Air Act, která před­

pokládají odklon od uhlí, se prosazujízvláště obtížně právě v hornických ob­lastech.

Průmyslová odvětví, která jsou v prvnířadě odpovědná za velkoznečištování

ovzduší - ocelárny, slévárny, rafinerienafty, cementárny, výroba fosfátovýchhnojiv, chemický průmysl -, věnují všakdnes již na omezení exhalací značné pro­střed'ky a docilují ve většině případů im­ponujících technických výsledků, kterýmdávají široce založenou a dobře cílenoupublicitu. Výdaje průmyslu na ochranuOvzduší se např. v USA odhadují na op­ticky impozantní částku 300 miliónů do­larů ročně - ve skutečnosti však před­stavují tyto investice na ochranu ovzduší2 až 3 %, výjimečně 5 % celkových in-

vestičních nákladů výstavby, a provoznínáklady, které průmysl vynakládá naochranu ovzduší, představují jen 0,5 až1,5 % celkových provozních nákladů.

Instalaci zneškodňovacích zařízení pod­porují daňová zvýhodnění. Nákladnější

zařízení si mohou dovolit koncerny dobře

finančně fundované, které tak posilujívlastní pozici nebo nutí finančně slabšípodniky do instalací, které jsou pro ně nahranici únosnosti. Hlavní příčinou, proč

průmysl vynakládá podstatné částky nazneškodňování exhalací, je však odhadbudoucího vývoj e - vědomí že tlak ve­řejnosti na důslednou och;anu ovzdušíproti průmyslovým exhalacím bude ne­ustále stoupat a že je proto výhodnější ses problémem vypořádat dnes, za podmí­nek pro znečišťovatele relativně přízni­

vějších.

Určité výrobní sektory a některé hos­podářské zájmy se však specifickou pova­hou své výroby nebo majetkových zájmů

ocitají v podstatě na straně ochranyovzduší. Jsou to např. výrobci topnýcholejů, plynárenský průmysl, výrobci pev­ných bezdýmných paliv, výrobci topnýchzařízení na ušlechtilá paliva, výrobci za­řízení na odlučování škodlivin, pěstitelé

lesních a zahradních kultur, které jsouohrožovány exhalacemi, majitelé pozemků,

v jejichž blízkosti má být vedena trasanové silniční komunikace, atd.

Složitý technicko-ekonomický vývoj ve­de někdy i ke groteskním situacím. Ma­mutí koncerny totiž dnes již namnozenebojují za právo ovzduší svobodně zne­čišťovat, nýbrž naopak za výlučné právo"ovzduší chránit". Zatímco VÝrobci tra­dičních silničních vozidel vynakládají de­sítky miliónů dolarů na "očištění" spalo­vacího motoru, musí se zároveň tvrdě

bránit náporu výrobců elektromobilů, kte­ří pro sebe reklamují nejen dějinnou čest

zbavit společnost přízraku zamoření

ovzduší exhaláty z výfuků spalovacíchmotorů, nýbrž především i perspektivumiliardových zisků.

Avšak nejvýznamnější silou v boji protiexhalacím se stává postoj širokých vrstevobyvatelstva, této hlavní složky společ­

nosti v její druhé funkci - společnosti

jako předmětu agrese škodlivin z ovzduší.Exhalace z otápění domácností předsta­

vují v rámci celkového znečišťování

ovzduší význačný podíl, byť i značně va-

27

riabilní v prostoru i čase (omezený pře­

vážně na topná období), podíl, závislýpředevším na struktuře paliv a typu otá­pěcích zařízení, jakož i na úrovni obsluhya údržby. Význam tohoto podílu všakobecně zvyšuje skutečnost, že povaha lo­kálních topidel (včetně běžného ústřední­

ho topení) z důvodů technicko-ekonomic­kých neumožňuje ani zachycování škodli­vin, ani dostačující rozptyl, takže prak­ticky celé produkované množství škodli­vin (kouř, saze, kysličník siřičitý) je zdevypouštěno přímo do nejnižších vrstev at­mosféry, kde probíhá život společnosti.

Na tomto úseku je ovšem mobilizace ši­rokých mas zvláště obtížná, neboť změny

ve způsobu otápění znamenají zpravidlanejen růst životních nákladů, nýbrži změnu v životních návycích.

Avšak právě na tomto úseku pracujesám společenský vývoj ve vyspělých ze­mích ve prospěch boje za čistší ovzduší.Stoupající procento zaměstnaných žen, ne­dostatek času na domácí práce a tím í naobsluhu lokálních topidel produkujícíchpopel, omezení obývání bytů po většinu

týdne na dobu ranní a večerní, nedosta­tek zájemců o námezdní domácí práce ­a naproti tomu stoupající reálný důchod

rodin, umožňující krýt zvýšené nákladyspojené s ústředním a zejména dálkovýmotápěním, demolice bytového odpadu amasová bytová výstavba, to vše vcelkusměřuje k podpoře tendence podstatnéhosnižování exhalací na jednotku produko­vaného tepla, na jednotku podlažní plochyči na jednoho obyvatele.Objektivně větší díl problematiky však

tkví - vzhledem ke kvantu spotřeby ­přece jen ve spalování uhlí na výrobuelektřiny, ve specifických průmyslových

exhalacích a v různé míře i v exhalacíchz výfuků spalovacích motorů. A právě

zde je ústředním problémem účinná mo­bilizace širokých vrstev obyvatelstvak důslednému boji proti zamořování

ovzduší.

Společnosti na ochranu ovzduší, propagaceboje

Významnými nositeli boje za čistý

vzduch v zájmu společností jako celkuse v západních zemích stávají dobrovolné,nevýdělečné společnosti či sdružení. V nej­důležitějších postižených zemích jsou čin­

ny po řadu desetiletí, v USA již téměř

sto let. V posledních letech, s narůstáním

problému čistoty ovzduší v dalších ze­mích, jsou zakládány společnosti tohototypu v dalších a dalších zemích Západu(Austrálie, Nový Zéland, Brazílie).

Okruh působnosti se různí podle zemía daného stadia vývoje. V Anglii např.

National Society for Clean Air prosazujei návrhy zákonů svými individuálními p0­

slanci a nutí tak vládu k energičtějšímu

postupu. V přítomné době bojuje anglickáspolečnost například za snížení normova­né hladiny exhalací kouře z dieselovýchmotorů silničních vozidel [8]. O podíludobrovolných sdružení a občanských hnu­tí na kampaních proti zamořování ovzdu­ší měst USA v minulosti byla již učině­

na zmínka.Hlavní náplní společností je však dnes

nepochybně propagace významu a cílů bo­je za čistý vzduch, uvědomování širokýchvrstev obyvatelstva o nevyhnutelnosti véstdůsledný zápas proti všem formám zne­čišťování ovzduší.

Základní zásadou správné propagace jedůsledná pravdivost. Propagaci je nutnooprostit od jakéhokoli nadsazování či ší­ření nedoložených údajů neb domněnek.

Zcela nebo částečně nepravdivé nebo vě­

decky neprokazatelné údaje a argumentymohou sice někdy přinést dočasný propa­gační efekt, dlouhodobě se však zpravidlaukáží být společensky škodlivé, neboť od­halení jejich objektivní nesprávnosti po­chopitelně vrhá nedobré světlo na bojproti znečišťování ovzduší jako celek.

K tomuto závěru dospívá např. i Ko­mise proti znečišťování prostředí Vědecké­

ho poradního sboru presidenta USA [9]:"Zdůrazňování účinku na lidské zdravíse opakuje až příliš často, a někdy se do­konce i nadsazuje ... Nedostatek průkaz­

ného materiálu, kterým by bylo lze tvr­zení o škodách na lidské zdraví doložit,jen oslabuje kauzu těch, kteří se dožadujízavedení kontroly nad zdroji znečišťování

ovzduší".V souladu s nastíněnými názory pozna­

menává americká Národní akademie'věd [1], že "příčiny a následky v oblastiznečišťování ovzduší nelze prezentovatv zjednodušené formě, neboť vyžadujívelmi zevrubné vyhodnocení nesmírně

složitých údajů, což ovšem vždy oslabujedramatický emocionální účin, který byzveřejnění informací jinak vyvolalo".

r

&

Úspěch úsilí společnosti, zaměřeného naochranu ovzduší, závisí ovšem do značné

míry na kvalitě lidí, kteří budoupovo­láni zájmy ochrany ovzduší hájit. Namezinárodní konferenci uspořádané brit­skou Royal Society of Health na podzim .1965 v holandském Haagu [10] vyjádřil

společenskou potřebu v tomto směru

autor jedné z hlavních zpráv, francouz­ský představitel J. P. Détrie: "Boj protiznečišťováni ovzduší se nezaměřuje jenna paliva, spalování či karburací - je toi problém ústředních i místních vládníchorgánů a otázka postoje člověka . " Hle­dáme »správné palívo« a »správný mo-tor«, ale musíme především začít pátratpo »pravém člověku«, který sleduje zá­jem veřejnosti... každý z nás... semusí naučit »myslit v pojmech ochranyovzduší« ... ".

Postoj vlád, .praxe výkonných orgánů

ochrany ovzduší

Stěžejní místo ve struktuře společen­

ských aspektů zaujímá postoj vlády i or­gánů státní moci nižších stupňů, kteréjsou pověřeny výkonem ochrany ovzduší.Ochrana ovzduší je na Západě vděčným

politickým argumentem, dobrou volebnízbraní na všech stupních politického ži­vota. Rozhodující však je místo, kde seustálí vědomě shora ovlivňovaná, skuteč­

ná rovnováha mezi první funkcí společ­

nosti, reprezentovanou výrobní, dopravnía jinou znečišťovatelskou činností, a dru­hou a třetí funkcí společnosti, předsta­

vující nebezpečí pro člověka a boj spo­lečnosti proti němu. Rozhodující je tujak míra tvrdosti vůči všem provozova­telům zdrojů znečištění obecně, důsled­

nost a nekompromisnost v boji protiznečišťování ovzduší, tak i relativní míratvrdosti vůči jednotlivým hlavním sekto­rům znečišťování průmyslu, otopudomácností, motorovým vozidlům. Zvlášt­ní rys situace zde tkvi v její společenské

složitosti, především ve zmíněném jižspecifiku naší problematiky, že znečišťo­

vatelé jsou namnoze - a často v maso­vém rozsahu - zároveň obj ekty účinků

znečištění. Jestliže třebas v USA připadá

zhruba jedno motorové vozidlo na dvaobyvatele, nemůže vláda, závislá na hla­sech voličů, postupovat výlučně z hle­diska ochrany ovzduší každý zákrokmusí brát plný zřetel na možné reakce

mas motoristů, orientovaných spise nasvobodu provozu a úroveň pořizovacích

nákladů vozidel, které při instalaci zne­škodňovacíeh zařízení stoupají. Ve VelkéBritánii, kde v soudobé fázi nejvíce za­ostává boj na úseku domácích topenišť,

je - vedle hospodářských zájmů uhel­ných koncernů - odpor konzervativníchkruhů proti myšlence odstranění tradič­

ních krbů, tedy faktor ryze společenské

povahy, stále ještě mocnou překážkou

dalšího pokroku v boji. Pokud jde o sek­tor průmyslu, je sice prvotní okruh fi­nančních dopadů opatření na ochranuovzduší omezený, početnost postiženýchindividuí je však v kapitalistických ze­mích nahrazena jejich hospodářsko-poli­

tickou mocí. A v dalším průběhu se paknáklady na ochranu ovzduší, stovky mi­liónů dolarů či miliardy marek, neúpros­ně promítnou do ceny spotřebního zbožía tím i do oblasti přímého zájmu mas.

Z těchto poměrů vyvěrají i pochopi­telné pochyby veřejnosti o míře upřím­

nosti různých projevů i opatření protiznečišťovatelům.. Tyto poměry však nadruhé straně zdůvodňují i společenskou

nutnost kontinuální, poctivě míněné asprávně zaměřené propagace ochranyovzduší. Z této složité, rozporuplné si­tuace se prosadil poznatek, že účinná

propagace ochrany ovzduší není jen ja­kýmsi doplňkem či přívěskem opatření

veřejné moci, nýbrž integrální součástí

každé širší, opravdu vážně myšlené akceza očistu vzduchu v zájmu mas obyva­telstva.

Významným faktorem je i praxe vý­konných orgánů všech stupňů, metody,jakých používají při řešení složitých pro­blémů technických, ekonomických a spo­lečenských. Boj proti průmyslovému zne­čištění v Anglii např. získal, jak zmíněno,

pevnou právní základnu. Výsledky bojena tomto úseku se hodnotí jako nejlepšíz postižených zemí světa. Emise ročních

800 tisíc tun kouře z průmyslových zdro­jů v roce 1952, relativně nízká, byla doroku 1965 stlačena na pouhých 200 tisíctun/rok [11] (USA - 1965 průmyslový

kouř 6 miliónů tun/rok [1], CSSR - 1965úlet průmyslového popílku 11/ 2 miliónutun/rok). Také řada specifických exha­lací průmyslových odvětví byla likvido­vána nebo drasticky snížena. Tyto vý­značné úspěchy jsou přičítány nejen

29

dlouhé tradici boje, ale i metodám akcína ochranu ovzduší, tzv. dobrovolnékázni (self-disciplirie) provozovatelů vel­kých zdrojů znečišťování ovzduší, atd.Průmysloví inspektoři jsou ve Velké

Británii rekrutováni z řad odborníků

s výrobní praxí. Obvykle nepostupujícestou nařizovací, nýbrž cestou spolu­práce s výrobou, která je zdrojem exha­lací. Někdy získávají podniky pro myšlen­ku, aby zneškodňovací opatření bylo po­kusně vyzkoušeno v jednom závodě ­v případě úspěchu je pak zařízení zavá­děno v širším rozsahu. Důležitou zásadouje právě rozvíjení trojstranné spoluprácemezi průmyslovými inspektory, orgánymístní správy a samotným průmyslem.

Celkové výsledky akcí ovšem naprostoneznamenají, že akce probíhají idylicky.Pravdy, vyslovené v britském časopise

Builder na sklonku minulého století, ne­odezněly s nástupem století našeho. Proprůmyslové koncerny zůstává v zásadě

i dnes ochrana ovzduší vedlejší činností,

jejímž vlastním účelem je i nadále za­jistit činnost hlavní, směřující v koneč­

ném účinu k tvorbě zisků. Za sedmdesetiletí prudkého vývoje se však změ­

nilo to, že problematika exhalací se stalav zásadě technicky řešitelnou, a pod tla­kem veřejnosti byla ochrana ovzdušíuznána jako společenská nutnost.

Ostatně i vztahy mezi velkoznečišto­

vateli ovzduší C vod) a orgány odpověd­

nými za ochranu přírodního prostředí

probíhají třebas v USA obvykle v duchuméně kooperativním než je pravidlemve Velké Británii. Problémy zde bývajípředmětem ostrých, dlouhotrvajících spo­rů [12].

Opatření společenské povahy

Vědecky podložené návrhy na kom­plexní řešení určitých úseků ochranyovzduší obsahují - v návaznosti na opa­tření technického rázu - též návrhy naopatření společenské povahy. Tak např.

návrh Akademie věd USA [1] na kom­plexní řešení problematiky exhalací z vý­fuků motorových vozidel obsahuje takénáměty takových opatření, jako je roz­šíření hromadné dopravy na odpovidajícíkvalitativní úrovni tak, aby mohl býtomezen provoz individuálních vozidel,zvýšení počtu osob přepravovaných jed­ním vozidlem, přizpůsobení zátěže vozidla

síle motoru, odstupňováni pracovní doby,decentralizace hospodářské činnosti, atd.Tato opatření nejsou pochopitelně nastejné úrovni přijatelnosti pro všechnyúseky veřejnosti (motoristé, hospodářské

kruhy atd.), ani stejně aktuální - jejichspolečným jmenovatelem je však skuteč­

nost, že jejich jádro není technického,nýbrž společenského charakteru.

V nejohroženějších oblastech vyspělých

zemí, především v Kalifornii a na vý­chodním pobřeží USA ve státech NewYork a New Jersey, jsou zaváděny po­plachové systémy pro případy kritickýchsituací v ovzduší [13].

Také v NSR uzákonila např. země Se­verní Porýní-Vestfálsko poplachový sys­tém srovnatelný s poplachovými systémyv USA, s povinnými omezeními provozuzdrojů při poplachu vyššího stupně. Cel­ný západoněmecký odborník Wiesthaup[14] však vyjadřuje pochybnost o spole­čenské nutnosti této zákonodárné úpravyz hlediska situace v NSR.

Kádry ochrany ovzduší

Důležitým aspektem společenské pro­blematiky je otázka kádrů ochrany ovzdu­ší. Řádovou představu kvantitativní po­třeby kádrů umožňuje údaj [15], žev přítomné době má ochrana ovzdušív USA k dispozici na 1 000 kvalifikova­ných pracovníků, potřebuje však jiždnes, má-li opravdu řádně fungovat, na7 000 .kvalifikovaných lidí. Problematikaodborných kádrů se však neomezuje jenna inspekční a kontrolní orgány. Zne­čištovatelská odvětví průmyslu rovněž

věnují rostoucí pozornost náboru vlast­ních kádrů, jichž 'používají ne vždy zcelajednoznačně pro společenské cíle ochranyovzduší. Problémem není ovšem jen po­čet pracovníků, nýbrž i jejich kvalifika­ce, která podle amerických pramenů

vyžaduje vysokoškolské vzdělání přírodo­

vědního nebo technického směru s multi­disciplinární orientací. Řada americkýchuniversit organizuje výuku zaměřenou nanejrůznější specifické směry ochranyovzduší. Při mnohostranných možnostech,které se otevírají pracovníkům tohototypu v jiných oborech, představuje náborsám o sobě obtížný problém, jejž lze řešit

jedině vhodnými platovými podmínkamia poskytnutím přiměřeného statutu, od­povídajícího významu poslání.

TVěda a. výzkum

Pokrok boje proti znečišťování ovzdušív posledních desetiletích je založen pře­

devším na nebývalém rozvoji výzkumua vědy, velkého počtu disciplin, podílejí­cích se na řešení problematiky ochranyovzduší. Intenzívně je zkoumána proble­matika škodlivin z celkového hlediskai působení jednotlivých látek, vzájemnépůsobení škodlivin v ovzduší, vlivy kli­matických, meteorologických a topogra­fických faktorů, účinky na zdraví člověka,

živočichy, rostlinstvo - především nazemědělské a lesní kultury -, jakož i ne­živé materiály, např. kovy, zdivo, textil,umělá vlákna. Postupuje analýza složeníovzduší i měřicí technika, technika zne­škodňování pomocí změn výrobní tech­nologie, zachycování nečistot a jejichrozptylu (vysoké komíny), prostorovéuspořádání zdrojů a objektů působení

škodlivin z ovzduší a ovlivňování odol­nosti (umístění lidských sídel ve vztahuk zdrojům znečišťování ovzduší, výběr

odolných zemědělských a lesních kultur),problematika ekonomická, právní, spole­čenská, atd.

Ruku v ruce s významným pokrokemna mnoha dílčích úsecích poznání jsouvšak objevovány i rozsáhlé, dosud nepro­bádané oblasti.

V USA, vedoucí zemi ve výzkumuochrany ovzduší, stouply federální výdajena ochranu ovzduší za posledních '8 letvíce než 15krát, na úroveň 65 miliónů

dolarů ročně - z čehož na Výzkum při­

padá asi 40 % [16]. Zákon AiT QualityBill počítá s dalším prudkým vzestupemfederálních dotací až na 300 miliónů do­larů/rok, se zvláštním důrazem na klíčovéproblémy odsiřování paliv a exhalacíz motorových vozidel [17]. Částky, kterév souvislosti s problematikou ovzdušívynakládá - jak uvedeno v jiné souvis­losti - sám americký průmysl, se již dnesodhadují na dalších 300 miliónů dola­rů/rok. (V poměru k odhadovaným ško­dám však celkové náklady na ochranuovzduší na dnešní úrovni činí stále ještěřádově méně než 10 %.),Územní základna zmezinárodněníochrany ovzduší '

Význam!J«Ým aspektem společenské pro­?lematíky ochrany ovzduší je vývojuzemní základny boje. Technicko-ekono-

mický pokrok se zde projevuje v rozsahuúzemních dopadů. právních opatření,

v posunu pravomoci mezi orgány verejnemoci, v organizačních formách vědecko­

výzkumné činností, atd.

V souladu s omezeným rozsahem zdro­jů znečišťování ovzduší a s nízkou úrovnípoznání vycházely prvotní koncepce práv­ních norem z představy, že kouř, podobně

jako hluk, obtěžuje hlavně sousedy [18].S růstem počtu a mohutnosti zdrojů as postupem společenského poznání se všakstává zřejmým, že s původními koncep­cemi již nelze vystačit, vyvíjí se pravo­moc městských orgánů, která pak postup­ně přechází na orgány větších územníchcelků, "counties", států (USA), Vinder(NSR). Ve státních celcích svazové či fe­derální povahy je v posledních letechzvlášť zřetelná tendence k přesunu pra­vomoci na širší, svazovou či federálníúzemní základnu. V NSR sílí volání podůsledné úpravě na spolkové úrovni,v USA představuje AiT Quality Act roz­hodující krok vpřed ve prospěch fede­ráln, pravomoci. Federální orgány budouzřizovat oblastní komise pro řešení pro­blémů ochrany ovzduší, které přesahují

hranice jednotlivých států, a v důležitých

případech budou vydávat normy emisís platností pro celé území USA.

Dalším stadiem vývoje jsou pak ten­dence k zmezinárodnění činnosti na pod­kladě geograficko-politických oblastí nebona podkladě celosvětovém.

Problematikou ochrany ovzduší se jižzabývají, s různým zaměřením a intenzi­tou, mezinárodní organizace - jako Svě­

tová zdravotnická organizace, Evropskáhospodářská rada OSN, Organizace prohospodářskou spolupráci a rozvoj, Evrop­ská rada atd.

Také mezinárodní zájmové organizaceklíčových průmyslových odvětví, jako jeEvropské společenství uhlí a oceli, věnují

v poslední době problematice znečišťování

ovzduší soustavnou pozornost. Rafinerienafty v západní Evropě vytvořily dokoncevlastní mezinárodní orgán CONCAWE(Conservation of Clean Air and Water),především ke společnému výzkumuv oblasti ochrany čistoty vod a ovzduší.Organizace sdružuje již 80 % zpracova­telské kapacity západní Evropy.

Společnosti pro ochranu ovzduší USA,Anglie, Francie, NSR, Argentiny a J a-

31

ponska vytvořily Mezinárodní unii sdru­žení na ochranu ovzduší, která již za­hájila činnost: světový kongres v Londý­ně v říjnu 1966 byl uspořádán Mezina­rodní unií.

Není bez zajímavosti, že ze čtyř komisíVýkonné rady této Mezinárodní unie propřípravu dalšího mezinárodního kongresuv roce 1970 ve Washingtonu jsou prvnídvě pověřeny zpracováním ryze společen­

ských aspektů ochrany ovzduší - uvědo­

mování veřejnosti a problematiky osvěty

a výcviku pracovníků.

Úsilí o zmezinárodnění základny bojeza čistý vzduch si klade za úkol přede­

vším shromažďovat a distribuovat infor­mace, spolupracovat ve výzkumu a vědě,

omezovat duplicitnost výzkumu, sjedno­covat měřicí metody k dosažení srovna­telnosti hodnot zjištěných v jednotlivýchzemích, vyměňovat poznatky, organizovatmezinárodní setkání odborníků, atd. vý­hledově se rýsuje i požadavek postupnéhozmezínárodnění právních předpisů, pře­

devším na úseku nejvyšších přípustných

koncentrací hlavních obecně exhalova­ných škodlivin. Hybnou silou akcí v zá­padním světě riení ovšem vždy samačistota ovzduší nebo jiné zájmy celospole­čenské povahy: volání po sjednocení no­rem maximálně přípustných koncentracíškodlivin v mezinárodním měřítku je např.

někdy zdůvodňováno i potřebou vyrovnatnáklady na ochranu ovzduší v každémodvětví ve všech státech na stejnou úro­veň, což by prý zabezpečilo rovnost pod­mínek v obchodní soutěži pro všechnypodniky příslušného odvětví v kterém­koliv státě [19].

Situace v esSR. [20], [21], [22], [23], [24], [25], [26], [27].

Ve srovnání s jinými průmyslově vy­spělými zeměmi s tradičním znečišťová­

ním ovzduší není situace v CSSR pří­

znivá.Tak např. s nejběžnější škodlivinou ­

pevným úletem - se vyspělé země Zá­padu do značné míry vypořádaly. Rázné.a důsledné akce v řadě americkýchi anglických měst vedly ke snížení praš­ného spadu na hodnoty kolem 200 tun/

2 Podmínky ochrany ovzduší v SSSR jsou odlišné:topografie i skladba palivové základny jsou pod­statně příznivější, ovzduší není zatíženo technickyzastaralým průmyslem, nakupeným na omezenémúzemí bez ochranných pásem. modernější techno-

km2/rok i nižší, vzhled dříve příslovečně

začouzených měst se drasticky změnil.

Moskva má průměrný spad 220 tuně,

Paříž 260 tun. U nás je norma 150 t/km2/

rok prakticky jen deklarativní povahy,skutečnost se pohybuje v Praze v prů­

měru kolem 400 t, v Kladně i 1 000; t,v Králově Dvoře 1 600 t, na Ostravskudosahují průměrné roční hodnoty místyaž 3 000 t, v Severočeském kraji v silně

postižených místech od 1 000 do 5 000 t.Také koncentrace kysličníku siřičitého,

především v Severočeském kraji, zůstá­

vají v porovnání s vývojem v jinýchzemích na neúnosně vysoké úrovni (2-9krátvyšší než v průmyslových městech Anglie).Ani specifické exhalace chemického prů­

myslu nejsou u nás dosud v mnoha pří­

padech adekvátně zneškodňovány.

Také dispozice zachyceným odpadempředstavuje u nás závažný problém.Množství zachyceného, především elektrá­renského odpadu dosahuje obrovskýchhodnot a podíl nejškodlivější frakce, po­pílku, vzrůstá.

Není sporu o tom, že situace v Severo­českém kraji, na Ostravsku i jinde jepředevším důsledkem místního nakupenímohutných zdrojů znečišťování ovzduší- a devastace životního prostředí vůbec

- v časovém rozmezí asi sta let, zhrubaod poloviny minulého století do polovinystoletí našeho. Ekonomické zřetele si tuvynutily oblastní soustředění zdrojů.

Nízká úroveň a jednostranná orientacevědy a techniky na výrobně ekonomickécíle však byla hlavní příčinou toho, žestaré zdroje byly vybudovány bez zne­škodňovacích zařízení, s nedostatečným

vzájemným rozestupem, a že lidská sídlabyla postavena zpravidla v jejich těsné

blízkosti. Rozhodujícím faktorem je ovšemskutečnost, že palivo, na němž byl prů­

mysl této oblasti vybudován, má z hle­diska čistoty ovzduší krajně nepříznivé

vlastnosti: vysokou sirnatost i popelna­tost - a nízkou výhřevnost. V ohrom­ných množstvích je spalováno uhlí stálehorší kvality, takže na docílení jednotko­vého efektu (výrobu 1 Gcal či 1 MWh)je nutno spalovat větší množství palivaa zvyšovat tak. zátěž ovzduší.

togíe produkuje v průměru menši odpady a tími celkově menší úlet škodlivin, atd. SSSR proto ne­spadá mezi země postižené nebo ohrožené zne­čišťováním ovzduší ve smyslu této práce.

&

Podíl výrobních vztahů kapitalismu nanaší problematice je mimo pochybnost:v důsledku naprostého převládnutí zájmů

výroby zaměřené na zisk nabyla ve vzta­hu k ovzduší v minulosti jednoznačně

vrchu první funkce společnosti, tj. funkceznečišťování ovzduší na úkor funkceochrany ovzduší.

Aktuálnější je vývoj problematikyovzduší v prvních fázích budování socia­lismu. Od r. 1952 jsou vyhlašovány takéu nás obecně závazné předpisy o ochraně

ovzduší, i u nás nejprve na základě po­žadavků péče o zdraví, od r. 1960 se za­měřením na komplexní ochranu ovzduší- poslední v podobě zákona č. 35/1967.Od roku 1960 vychází také řada usnesenívlády na ochranu ovzduší, které se v po­slední době soustřeďují na Severočeský

kraj.Mezi společenské kořeny neutěšeného

stavu patří v celostátním měřítku přede­

vším vážný nedostatek koncepční a orga­nizační stability, který je v oblasti ochra­ny ovzduší ovšem jen odrazem celkovésituace v našem národním hospodářství.

I rozhodnutí na nejvyšší úrovni mají nanašem úseku většinou jen velmi krátkouživotnost, jedno vládní usnesení střídá

druhé (jen v poslední době byla na úsekuochrany ovzduší v Severočeském krajivydána usnesení vlády č. 70/67, 71/67,260/67, 21/68). Koncepce hlavní proble­matiky (rozmístění elektráren, jejich vy­bavení odsiřováním zplodin hoření či vy­sokými komíny pro rozptyl zplodin atd.)je vždy znovu od základu měněna a zů­

stává i nadále nejistá (technická a eko­nomická stránka odsiřování velkých jed­notek). Organizaci a kontrolou ochranyovzduší se zabývá nadměrné množstvíorgánů a organizací, výzkum je roztříštěn

v četných pracovištích Akademie i resort­ních. Vzájemná pravomoc a spoluprácese vyjasňuje jen postupně, jednání zaúčasti mnoha partnerů je složité a mnohdytěžkopádné. Neustálé změny, vyvolávajícípocity nejistoty pokud jde o budoucnostpředpisů i stanovenou pravomoc, nikterakneposilují autoritu řídících orgánů.

Tato situace je jednou z příčin stavu,který je např, předmětem výmluvnéhozjištění usnesení vlády č. 70/1967: "Větši­

na úkolů z usnesení vlády č. 524/1964není plněna a vztah resortů a podniků

k životním otázkám Severočeského kraje

neodpovídá vážnosti situace". Za půl rokupo vydání tohoto nového usnesení konsta­tuje však KNV Severočeského kraje vážnénedostatky také v plnění tohoto usnesení.

Národní výbory, z nichž zejména okres­ní národní výbory tvoří významný článek

v organismu ochrany ovzduší (ukládánípoplatků a pokut znečišťovatelům), trpíu nás velmi citelným nedostatkem kádrů

i jejich nedostatečnou stabilizací. Otázkyúrovně odměňování, statutu a možnostiprohlubování odborných znalostí zde ne­pochybně hrají význačnou úlohu. Závaž­né potíže pramení i z polyfunkčnosti ná­rodních výborů, pro něž výrobní závodnení jen zdrojem škodlivých exhalací,nýbrž i zdrojem zaměstnanosti obyvatel­stva obvodu a Hm i zárukou udrženídosaženého stupně životní úrovně.

Za tohoto stavu ani nepřekvapí zjištění

Ústřední komise lidové kontroly, že "mno­hé okresní národní výbory... včas ne­vypracovaly ani seznam znečišťovatelů

ovzduší, nepřezkoušely podklady a vý­počty poplatků znečišťovatelů, nevydalyrozhodnutí o jejich výši ..., platby po­platků často ani neurgovaly ... a podílyna zaplacených poplatcích většinou zasevčas neodvedly".. Neuspokojivá situace navětšině ONV trvá.

Tyto poměry se riemohly nepromítnoutdo postoje hlavních znečišťovatelů ovzduší,především výrobních podniků - včetně

výrobců tepla a elektrické energie. Těžko

bychom asi hledali u nás podniky, kteréby byly ochotny se odhodlat ke změně

technologie výroby nebo i ínstalovat ná­kladná odlučovací zařízení se všemi zá­važnými důsledky pro hospodaření pod­niku jedině proto, aby zbavily obyvatel­stvo - včetně, a to v neposlední řadě,

vlastních pracujících a jejich rodin ­škodlivých následků exhalací. Spíše sesetkáváme se snahou vyhýbat se povin­nostem ochrany ovzduší, oddalovat závaz­né objednávky odlučovacích zařízení, vy­užívat někdy i odstranitelných dílčích

poruch instalovaného zařízení k zastaveníjeho provozu, atd. Chybí prostě dosudtaké u nás oni "praví lidé" Détriho,prodchnutí upřímnou vůlí bojovat zaozdravění našeho ovzduší - a chybí za­tím většinou také tlak, zejména organi­zovaný tlak mas postiženého obyvatelstva,na důsledné prosazování požadavků ochra­ny ovzduší.

33

V této souvislosti je nutno věnovat po­zornost argumentu absolutní nutnosti plnitpřednostněvýrobní úkoly, přičemž výrobcistaví někdy věc tak, jako by požadavkyochrany ovzduší - a životního prostředí

vůbec - byly na překážku uskutečňování

výrobních cílů socialistické společnosti.

Tento rys situace je součástí širší spole­čenské problematiky tvorby životníhoprostředí, zdánlivé nebo dočasné rozpor­nosti aspektů užitnosti a obyvatelnostihmotného světa. V dnešní situaci, charak­terizované silnou nerovnováhou mezi obě­

ma aspekty, která je důsledkem jak jed­nostranného zaměření na zájmy výrobypro zisk v období kapitalismu, tak i zá­sadního nedocenění stěžejního významu ačasové naléhavosti péče o životní prostře­

dí mas obyvatelstva v prvních údobíchrozvoje socialistického budování, je ne­zbytné, jak zdůrazňuje Z. Lakomý [28],"posílit základní aspekt tvořivé péče o ži­votní prostředí, který by měl prostoupitveškeré činnosti člověka a společnosti ...,především pak sféru těch činností, kterésměřují k materiální exploataci hmotnéhosvěta a které dosud značně zanedbávalysvé negativní vlivy na kvalitu prostředí".

Ve skutečnosti zde ovšem zpravidlanejde o zájmy socialistické výroby, nýbržspíše o zájmy jedinců nebo většinou ne­početných skupinek, jimž z krátkozraké­ho, úzkoprsého hlediska spíše vyhovujeponechat vše při starém a vyhnout sevšemu, co by jim mohlo situaci zkompli­kovat - bez ohledu na širší a zejménadlouhodobé následky pro ty, jimž samavýroba v socialistické společnosti máv konečném účinu sloužit.

V přítomné době procházíme údobím,kdy se do oblasti ochrany ovzduší pro­mítá poznání, že - podobně jako v ce­lém hospodářském i ostatním životě ­se hmotné stimuly musí stát 'hlavní zá­kladnou úsilí o nezbytné změny nežá­doucích situací. Uplatňování soustavy sti­mulů, ať již pasívních (poplatky, pokuty,penále) nebo aktivních (dotace, slevy napoplatcích), zakotvené především v zá­koně č. 35/1967, se u nás teprve začíná

rozvíjet a jeho rozvoj a zpevnění si vy­žádá ještě určité doby. Při správnémzaměření a opravdu důsledném, společen­

sky správně orientovaném postupu záko­nodárných i výkonných orgánů všechstupňů by se soustava hmotných stimulů

14

měla stát ucmnou oporou pokrokuv oblasti ochrany ovzduší.

Při značné početnosti orgánů a organi­zací, zabývajících se nejrozmanitějšími

aspekty problematiky znečišťování ovzdu­ší, chybí však u nás dosud účinný nositeltřetí a nejdůležitější funkce společnosti

v oblasti ochrany ovzduší, tj. organizacehájící pouze zájmy ochrany ovzduší, or­ganizace, která by představovala vskutkuúčinnou základnu důsledného, nekompro­misního boje proti znečišťování ovzduší.Touto základnou nemůže být ROH, které- nehledě k tomu, že nepředstavuje

veškeré obyvatelstvo (staří nebo nemocnílidé, ohrožení ve zvlášť velké míře zne­čištěným ovzduším, jsou zpravidla důchod­

ci) - má těžiště své působnosti jinde, atyto jiné zájmy, které má a nyní v ro­stoucí míře bude hájit (tj. především

úroveň výdělků pracujících závodu, jehožvýroba by měla být v zájmu ochranyovzduší případně omezena či dokonce za­stavena), budou v rozporu se zájmy ochra­ny ovzduší. Základnou dobrovolné orga­nizace boje proti znečišťování ovzduší sepodle zkušeností nemůže stát ani Čs, čer­

vený kříž, a podle své povahy ani jinémasové organizace.

Rozbor společenské problematiky nasisituace, rozpoznání společenských příčin

vážných potíží, zejména poznání jejichdlouhodobého charakteru a převážně ob­jektivní povahy - to vše mluví pro to,abychom se vážně zabývali úvahamio účelnosti vybudování samostatné, nezá­vislé organizace, která by skutečně za­stupovala zájmy všeho obyvatelstva v ob­lasti ochrany ovzduší, vytvářela účinnou,

objektivně podloženou a celostátně koor­dinovanou protiváhu tlaku znečišťovatelů,

dávala účinnou podporu povolaným orgá­nům a zároveň kontrolovala jejich čin­

nost. Průběh projednávání některých pří­

padů, které vzbudily v poslední době po­zornost veřejnosti (Králodvorské cemen­tárny, NHKG Vítkovice), by podle názoruautora účelnosti přímé účasti takové or­ganizace nasvědčoval.

Perspektivy

V dostizích mezi růstem produkce škodli­vin a jejich zneškodňováním může v ně­

kterých fázích vývoje v určitých územ­ních oblastech dojít k dočasnému před­

stihu produkce exhalací před vývojem

zneškodňovacích technických či organi­začních opatření. V oblastech potenciální­ho nebezpečí (např. v Los Angeles) nelzevyloučit ani opětný souběh mezních pod­mínek klimatických, meteorologických atopografických, které by mohly přivodit.

i další havarijní situace.Celkově však není důvodu k obecně

pesimistickému výhledu.Lidstvo dnes totiž má v mezinárodním

měřítku k dispozici stále adekvátnější me­tody měření a rozboru složení ovzduší, je­ho znalosti o všech aspektech znečišřo­

vání ovzduší prudce narůstají. Společnost

má k dispozici obrovskou, stále rostoucívědeckovýzkumnou kapacitu, kterou jemožno v potřebném rozsahu dlouhodobě

orientovat na kritické úseky ochranyovzduší. Tendence k mezidisciplinární in­tegraci bezesporu sílí.

Technika zneškodňování exhalací do­sáhla již dnes vysokého stupně. a hlavnísoudobé problémy (odsiřování spalin, zne­škodňování výfukových plynů) jsou potechnické stránce v zásadě vyřešeny ­zbývající nevyřešené problémy jsou jižspíše provozně ekonomického rázu a protonení pochyby, že budou v relativně do­hledné době zvládnuty.Světové veřejné mínění je vyburcováno,

společenské síly na ochranu ovzduší bu­dou s růstem uvědomění obyvatelstva dá­le sílit. Za tohoto vývojového trendu bymohlo dojít ke kritickému stavu přede­

vším tehdy, pakliže by zodpovědné orgányna některém rozhodujícím úseku hrubě

podcenily riziko vývoje nebo zanedbalypéči o ovzduší - a to právě není vzhle­dem k trendu vývoje společenských silpravděpodobné.Rovnováha mezi funkcemispolečnosti v oblasti znečišťování ovzdušíse ve světovém měřítku jednoznačně sta­bilizuje ve prospěch uvědomělého boje začistotu ovzduší.

V této situaci nepředstavuje výjimkuani Československo, Bylo by však neod­pustitelnou chybou zastírat, že v rámcisvětového vývoje je naše specifická situacerelativně velmi nepříznivá. Organizaceochrany ovzduší je u nás oproti hlavnímpostiženým zemím o 50-100 let opožděna

(průmysloví inspektoři: Anglie 1863, CSSR1967; společnosti na ochranu ovzduší: USA1874, Anglie 1899, v CSSR není zatím~,:~ž?vána), dědictví minulosti je krajnětlzlve, přítomnost je zatím neutěšena a

budoucnost se teprve zacma formovat.Odhalení kořenů společenské problemati­ky ovzduší a jejich hlubší studium je paknezbytným předpokladem k tomu, abyi na tomto úseku byla co nejrychleji na­stoupena cesta ke komplexnímu, dlouho­dobému, účinnému řešení.

Literatura

[ 1] Waste Management and Control, Nation­al Academy of Sciences WashingtonD. C., 1966. ' ,

[ 2] J. A. Ternisien, Les pollutions d'CYI'igineindustrielle et urbaine, Prerriier Mi­nístre, Délégation générale a la recher­che scientifique et technique, Paříž 1965.

[ 3] J. Evelyn, Fumifugim - CYl' the Incon­venience of the Air and Smoke of Lon­don Dissipated, Londýn 1661 nové vy-dání Londýn 1933. '

[ 4] 1. Mieck, "Aerem corrumpere non licet"- LuftDerunreinigung und Emmissions­schutz in Preussem ..., 'I'echnikgeschich­te, Verlag des Vereins deutscher Inge­nieure, Důsseldorř, Bd. 34, 1967, Nr. 1.

[ 5] E. C. Hallíday, A Historical Review ofAtmospheric Pollution, Air PollutionColumbia University Press New York1961. '

[ 6] A. R. Meetham aj., Atmospheric PoUu­tion, its Origins and Prevention, Perga­rnon Press, 3. vyd., Londýn, 1964.

[ 7] THE OBSERVER, 26. listopad 1967.[ 8] Clean Air Conference oi ťhe National

Society for Clean Air, Blackpool, Octob­er 1967, Conclusions, Control of Diesel­engined Vehicles.

[ 9] Restoring the Quality ot Our Environ­ment, Report of the EnvironmentalPollution Panel, Presídent's Science Ad­visory Committee, The White HouseWashington 1965. '

[10] Air Pollution ať Hague Conference,Smokeless Air, Journal of the NationalSociety for Clean Aír, London, Winter1966.

[11] Proceedings of the NationaI Clean Ai'!'Conference 1965, Eastbourne, Anglie.

[12] D. P. Barnes, A Practical Relationshipbetween Government and Indust1j/,Journal of the Air Pollution ControlAssociation, October 1965, Vol. 15., No.10.

[13] T. A. Glenn, jr., RegionaI Air PollutionWarning System, Journal of the AirPollution Control Assocíatíon, January1966, Vol. 16, No. 1.

[14] H. Wiethaup, Der SmogaI4rm in recht­licher Siciit, Zentr. Aerosol-ForschungStuttgart, Mai 1967, Bd. 13, Nr. 5-6. '

[15] Air Pollution Training Proqrtutis, U. S.Department of Health, Education andWelfare, Public Health Servioe, Washing­ton, D. C., 1966.

[16] Anonym, Senate Begins Work on Ait'Pollution BilI, Chemical and Engineer,..ing News, February 13, 1967.

otázky vědy a vý­pros,ťředí, Věstník

197-217.

[17] Air Quality Act. Report oř the Com­mittee on Public Works, U. S. Senáte,Washington 1967.

[18] J. Berg, Gesetzliche Aspekte der Luft­1'einhaltung, Staub, Bd. 25, 1965, No. 9.

[19] Mahler, Methods oj Reducing PoHutionCaused by Specijic Industries, EuropeanConference on Air Pollution, Štrasburk1964.

[20] K. Symon, Znečištění ovzduší a jehovztah ke zdravotnímu stavu obyva~'el­

stva, Ceskoslovenská hygiena, ročník V,1960.

[21] K. Symon, Vliv exhalací velkých tepel­ných elektráren na životní prostředí,

Mezinárodní sympozium, Liblice 1965.[22] M. Tomaides, Influence du systeme de

chauffage employé SUl' la pollution deI'air, Sympozium EHK, Praha 1966.

[23] S. Muranský, Oblasti největšího zneči­

štění ovzduší a vody v CSSR, Sborníkes. společnosti zeměpisné, 1964, sv. 69,č. 4.

[24] P. Pachner, Znečištění ovzduší naOstravsku a jeho vliv na zdraví oby­vatelstva, Ostrava 1963.

[25] J. Majer - M. Hrouda, Problematikaživotního a přírodního prostředí spojenás umístěním elektráren v severočeské

hnědouhelné pánvi, Ústí n. L. 1966.[26] Technicko-ekonomická koncepce ochrany

ovzduší, Ministerstvo lésního a vodníhohospodářství, Praha, duben 1968.

[27] Péče o čistotu venkovního ovzduší,Zpráva Ústřední komise lidové kontroly,Praha, duben 1968.

[~8] Z. Lakomý, Některé

zkumu životníhoCSAV, Č. 3/1968,s.

Rapen WUHI,: 06mecTBeHHan up06neMaTIIKa 3a­copemlH aTMoc<fJepbl

llpo6JIei\1aTlIKa 3acopemm aTMoc<lJephI CqF1TaJIaCbAO HeAaBlIa nonpHru.eM eCTecTBcHHbIX, MC,n;Ill\UH­CKHX H TCXHHqeCKHX HaYK - oCHOBHOií: <lJaKT, qTOlna 06JIaCTb B OCHOBHOM H npem,n;c Bcero I1BJIl1eTCHo6ru.eCTBeHHoií: npo6JIeMaTHKoií:, 06YCJIOBJIeHHoií:cyru.eCTBOBamreM JIlOp;CKOro ~6ru.eCTBa onpe,n;eJIeH­Horo' THna Ha onpe,n;eJIeHHOH CTeneHII pa3BHTHH,CTaHOBHTCH npe,n;MCTOM Ha6mo,n;eHHll TOJIbKO B no­CJIe,n;Hee BpeMll.

O 60pboe C nOCJIeiJ;CTBlIllMII 3acopeHHll aTMO­c4JepbI IIMelOTCll B pacnopllmeHIIII 3anlICH OT Ra­<Jill.JIa 14 BeKa, Kor,n;a HaqlIHaeT pacnpOCTpaHllTbCllcmlIraHHe yrJIll Cl\eJIblO OTOnJIeHlIll H npOII3BO,n;­CTBa. Op;HaKO 60pb6a B COBpeMeHHOM CMblcJIellMeeT IICTOpHlO npHMepHo CTO JIeT cTapylO, OTBe­qiilOru.ylO neplIo,n;y CTpeMIITeJIbHOrO pa3BHTIIll HO­Dcií:llUi.X IICTOqHIIKOB 3acopeHIIll aTMoc<lJepbl.HalI60JIbmylO TpaiJ;Hl\IIlO B 60pb6e IIMClOT CTpaHbl6ÓJIbme Dcero nOCTlIrHYTble O6mlIpHoií: , cTapoií:yp6aHH3al\IIeií: II IIHP;YCTpIIaJIII3al\IIeií:, npemiJ;eBcero AHrJIlIrr II CIIIA.

B COBpeMeHHOM <lJa3IICe 60Pb6bl B npOMblmJIeH­HO pa3BIITblX 3ana,n;HblX CTpaHaX CHJIbl pa3,n;eJIeHhInpem,n;e Bcero C TOqKII 3peHIIll COOTBeTCTBYlOIl\IIXnpOII3Bop;CTBeHHblX cnel\IIaJIbHOcTeií:. Op;HaKO Ha

CTOpOHC aauurna aTMoc<fiepbl CTOllT MaCCbI nacc­JIeHIIll, nna KOTOpbIX qlICTbIŘ B03AYX l1BJIlICTCllYCJIOBlIeM JIUI3HJI. ll03TOMY OCHOBH!>IM nOCTYJIa­TOM 60Pb6bl iIBJIlleTCiI AeŘcTBcHHaiI Mo6rrJIH3al\IIHxtacc , npn rrOMOIl\H npaBlIJIbHOHanpaBJIeHHOŘ npo­narrunur. HOCIITeJIiIMH iJ;eHCTBHŘ Ha oxpaHYaTMoci{lepbl BO MHorHX aanamrux crpanax anna­toren A06pOBOJIbHbIe 06ru.CCTBa no oxpano aTMO­ci{lepbl.

SHaMCHaTeJIbHblM oňmecrnennsnr <fJaKTOpOM ox­pam.r anlOcq,epbl iIBJIiIeTCrr p:eŘCTBlrTeJIbHarr TOqKa3peHHiI rrpaBHTeJIbCTB II 60JIee ~HaKHX o~raHOBoxpama, aansrouranca paBHOJJ,eHCTBYIOIl\en Boa­AeŘCTBHH pana 06Il\eCTBeHHblX CHJI - H3mlIMaa3COpIITeJleŘ II npOTHBOnOJIOmHOrO HamIIMa M3CCnacencuaa, Xopourax pe3YJIbT3TOB B33HMHoroCOTpYiJ;HHqel'TBa C npOMbIIIJJIeHHOCTblO iJ;oCTHr­HYTO Ha aanano B AHrJInH, C npo,n;OJImHTeJIbHoŘ

TpaiJ;IInHeŘ 60Pb6bI.CaMOCTOiITeJIl>HYIO np06JIGMY npep;CTaBJIiIeT BO­

npoc xanpon, UX H360p II KBamHjJF1Kal\HiI. BOJIb­mall, 1l0CTOllHHO nonsnuaroutarren pOJIb UpHH3iJ;­JICmHT rarose H3YHe II IICCJIe)l.OBaHIIIO, pac XO)l.bI,lJ,JIiI 3TOM IIeJIII nOCTorrHHO nOBbIllI3IOTCH.

Teppnropnansnan čaaa 60Pb6hI noeTOiIHHOpacuiapncrcn. OT nepnOHaq3JIbHOrO COCeiJ;ClWrOnOHIIMaHlIiI np06JIeMaTHKII noporunor.s Ha 6U3YrOpOiJ;OB, nOTOM paňOHOB, KpaeB H rocYiJ;apcTB.Ccrormn Up06JIeMaTIIKa CTaHOBHTCiI MemiJ;YHa­pOAHOŘ, B cornacmr C nOTpe6HocTiIMH BeeM 06­JIaCTII II C BeG06Il\HM 06ru.eeTBeHHhIM pa3BIITHeM.

Ha 3aiJ;HeM llJIaHe MHpoBoro pa3BHTlliI B eTpa­Hax Tpa,n;IIl\HOHHOro 3acopeHIIlI aTMoc<fiepbl, pa­60Ta nOT01! HaMeqaeT 06cTaHoBKY B l.J.exOCJIOBa­ImH. COBpGMeHHaiI 06cTaHonKa ap;eCb Hc,n;o6po­meJIaTeJIbHaiI. TenJIOTa npOHaBOiJ;IITCrr emHraHII­eM 60JIbmerO HOJIIIqeCTBa HeKaqeCTBeHHoro yrJIiIC 60JIbII1eH cepHIITocTblO H 30JIOCTbIO. B 06mecT­BeHHOM 06JIaCTH peqb H)l.eT u'pelH,n;e Beero o Ha­CJIeiJ;CTBe KanIITaJIF1CTlIqeCIWH IIH,n;ycTpllaJlHaa­l\IIII, I{OTOPOC OTJIHqaeTCiI HaKOUJICHlIeM HCTOq­HHKOB 3acopeHHiI .aTMocif!epbl 6ea TIIWTeJIbHOrOpacCTyna, cUOc06cTByroru.ero aeeeHII3aIIUII TCp­pHTOplIF1. O,n;HaKo nepBblŘ uepHo,n; eOIIlIaJIIreTH­qeCIwŘ nocTpoMKlI ueiJ;OOl\eHUJI acueKT 06IlTae­MOCTU mlI3HeHHoŘ cpe,n;bl, a B 9TIIX p3ňoHax u aa­60TY o 3iJ;p3BYIO anlOc<ficpy. B UaeTORIl\ec BpeMiI3TO ue06XOiJ;IlMO 'leM paUbmc HcupaBHTb.

Ma cnel\lI(pUqeeKIIX Tpy,n;HocTeŘ 06Il\eCTBCHHoroXapaI{Tepa B pa60Te rOBopUTCll 06 qaCTblX II3Me­HeHUllX IWHl\eUl\IIH noeTpoeHlIll TeUJI03JIeKTpO­CTaHl\IIŘ,KoTopbIe Bi'>lCCTe c iJ;pyrHMH HaMeHeHlIllMIIOCJIa6JlllIOT aBTopuTeT pemeHlIiI. H3l\llOHaJIbUbIeIWMHTeTbI nOKa He,n;OCTaTOqHO cHa6meHbl no JIF1­HIIII KaiJ;poB. MHoriJ;a CTOHJIII lIM Ha UYTH nomr­if!YHKl\IIOH3JIbHOCTb K 60JIbmeň nOCJIe,n;OBaTeJIb­HOCTII u TBep)l.OCTII B 60pb6e C UpOMblmJIeHHblMIIII ,n;pyrlIMII 3aCOpIITeJIllMII.

llpII qpe3MepHOM KOJIlIqeCTBe opraHOB II opra­HH33l\HŘ, 3aHHMalOru.HXCH noŘ np06JIeMaTHKoií:,B l.J.exOCJIOBaKIIII ,n;o CIIX nop He cyru.eCTBYCTopraHlIaal\IIiI, 3aIl\HIl\alOIl\aiI ,n;06pOBOJIbHO HH­TepeChI HaCeJIeHHlI OT 3aCOplITeJIeŘ aTMoc1Jepbl.

CIICTeMa M3TeplIaJIbHblX CTIIMYJIOB, BBep;eHH3iITOJIbKO B nOCJIeiJ;Hee BpeMiI iJ;OJImHa 6blJIa 6bl npIInpOIwcce ynOJIHOMOqCHHhIX opraHOB ,n;CMeTBeHHonoco,n;CŘCTBOBaTb Upll pemeHllII CJIOmHOM np06JIc­MaTIII{H Ha iJ;OBoJ1bHO 3anyru.eHHOM yqaCTKe.

Ma MHpOBOŘ TOqKII 3peHIIiI HeT nplIqlIH onace­HlIiI 0'1' BamHblX aBaplIŘ aTMocif!epbl. YpoBeHb

r

L

M1IPOBOŘ TeXHHKH B OCHOBHOM )l.OCT3TO'lHalI, '1'10­6bl paC,qlITaTbeiI C 3KCraJIiIl\IIiIMII, yrpoacatomaaallTMoe<fiepe. Ilpezsne scero 9T0 nonr.nnaromcecacoaH3Hue sracc, KOTOpOC B 6YAYIl\eM )l.OJImHO 6blJIO6bl CTaTb Ha,n;emHoŘ rapanraeá roro, qTO I{ ,n;eŘ­

CTBHHM 60Pb6bl npacrynaxr csoenpeueuno II '1'10OHn 6YP;YT npOBOiJ;IITbCiI ncerna nOCJIe,n;OBaTeJIbHO,BnJIOTb iJ;0 iJ;OCTuiI\eHlIll HY1HHoro B03iJ;eŘCTBHJL

B 3TOM HaUpaBJIeHlI1I ne npep;CT3BJIiIeT HCKJIIO­qeHlIe iJ;3me l.J.exOCJIOB3KIliI, KOTopalI onnanoB 60pb6e aa qlICTYIO aUlOc<fiepy iJ;OJI1KHa noronnrr.aHaqlITeJIbHOe OU03,n;3mIe no cpaBHeHIIIO C iJ;PY­rlIMII CTpaHaMII, KOTOpr,Ie Tpa)l.III(IIOHHO nonnepr­HyTbl onaCHOCTII IIJIII 1l0CTHrHYTI,r CUJIbHblM sa­COpCHlIeM anlOc1JephI.

Summary

Karel FiJnk: Social Aspeets ol Air PoIlution

The complex of problems of air pollutíon hasuntil recently been regarded as a domainof natural, medical and technical sciences- only lately has the attention of the stu­dentsof thís complex problem been drawnto the fact that this area involves, primarily,socíal íssues which are conditioned by theexistence of hU1YÍan socíety of a defiriite typeat a definíte stage of íts develapment.

The first records oř the struggle agaínstair pollution date from the early fourteenthcentury, when the combustion of coal forheating and marrmfacturing purposes begamto spread. In the modern sense, however, thehiswry of this struggle covers the periodoif the rapid upsurge oif the modem sourcesof air pollution. The greatest traditionof thestruggle has developed in the countries mostaiffected by extensive urbanization and in­dustriali'zation of the old type, in particularin England and the USA.

At the present stage, the forces involvedin the struggle in the ,industrially advancedcountries oif the West are primarily dividedin acoordance with the vested interests of therespective industries. Air conservation is,however, being championed by the popu­lation at large, for whom clean air is) aprecondition for survival. The elementarypostulate of the struggle is, therefore, aneiffective mobilization oif the masses bymeans oif a conveniently directed promotionof the objectives of the struggle. In mostcountries oif the West, the struggle for cleanair is advocated by voluntary societies forthe conservation of cleanair.

An important social factor of air conser­vatiou is the actual attitude of governmentsand local authorities which is the resultantof the functioning of a variety of socialforces - the pressure of the operators ofthe sources oif air pollution and the opposingpressure of the masses oif the population.Adequate results of a mutual cooperationwith the industries may be seen in EnglandWhich can boast of a long tmdiition of thestruggle.

The issue of the persormel, its recruí tmentand qualification, represents a serparate pro­blem. An ímportant, growimg part is playedby science and research - the cost oř thesepursuíts is on a constant increase.

The territorial scope of the problém of airpollution, whích was originally conříned torelations among immediate neighbours, waslater extended to municbpalities, then to en­tire districts, regíons, provinces, and ulti­mately to states. 'I'oday, however, the wholecomplex of problerns ís put on an interna­tional basis, in keepíng wíth the needs of thewhole fie1d and in harrnony With the socíaldevelopment in general,

The article presents an outline of the si­tuation in Czechoslovakia against the back­ground of the worId development; The pre­sent situation is far from favourable. Heatís gemerated by the combustíon of largeamounts of low-grade coal with high sulphurand ashcontent. In the social area thecountry ís confronted with a heritage ofcapitalist industrialization whích accumulatedsources oř aír po11ution without an adequatedistance separatingone plant from another,The fírst period of socialist industrializationhowever, umderestírnated the aspect of ha~bitabilíty of the living envíronment, andmore particularly the conservatíon of ahealthy atmosphere. This situation must nowbe remedied.

Among the spedfic di,fficulties of a sodalcharacter frequent changes ín the basic pat­tem of the develorpment of thennal powerstatiOOls are mentioned. These changes donot contribute to strengthening the authorityod' the decisions taken in thts field. The Na­tional Committees are as yet 1acking qua­1ified personnel and the plurality of theirresponsibilities sometimes stands in the wayof a greater CO'llsistency in the struggleagainst industrial and other aír polluters.

While the 'tlumber of organs arnd orga­niza1Jions cO'ncerned with the problems ofair pollution is excessive, no organizationhas been set up as yet on a volUlIltary basisto safeguard the interests of the populationagainst the polluters.

Tf adequately handled, the system of ma­terial incentives, imtroduced only recentlý,should be instrumental in improving thesituation in this wanting area.

From the world aIIlgle, there ís no needto entertain general fears of atmospheric 00­lamities. The present technological standardsare basically sufficient to deal with the por­lutants threatening the atmosphere. Abovea11, however, it is the growing consdousnessof the population which should become aguarantee that the actions to combat airpollution will henceforth be started in timeand that they will be cou&.istently conductedUIIltil the required effect has been obtailIled.

Czechoslovakia is no exception in thi.srespect. However,compared with other COUTI­tries affected by severe air pollution, thiscountry's struggle is considerably delayed. ,

37