Pobyt Konráda Celta na Moravě

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Pobyt Konráda Celta na MoravěAuthor(s): JAN MARTÍNEKSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 105, Čís. 1 (1982), pp. 23-29Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23462708 .

Accessed: 15/06/2014 10:18

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 62.122.78.49 on Sun, 15 Jun 2014 10:18:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23462708?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Pobyt Konráda Celta na Moravě

JAN MARTINEK [PRAHA)

V korespondenci Konráda Celta (1459—1508} se dochoval list nadepsaný lodocus de Smalkaldia fratri Conrado Celti a datovaný Ex Brunna raptim anno 1504 Augusti 22. Vydavatel H. Rupprich vyjadřuje obsah dopisu o 41 řádkách takto: „Dankt fiir die Obersendung der Werke der Rosvitha.

Mahnung, seine Talente in den Dienst der Kirche zu stellen. Wird die

Entdeckung von Alterttimern an Celtis bekanntgeben."1 K datu 22. 8. 1504 má tuto poznámku: „Da die im Brief erwáhnte Ausgabe der Werke Rosvithas bereits 1501 erschien, ist die Jahreszahl moglicherweise dahin oder in 1502 abzuandern."2 Tato výhrada není pro nás bez významu, pro tože na datování závisí časové určení Celtová pobytu v Brně, který se uskutečnil nedlouho před napsáním listu (srov. řádky 25—38).

Změna dochovaného data, znamenající zásah do původního textu ruko

pisu, je již sama o sobě povážlivá, pokud není podepřena pádnými důvo

dy. V daném případě tomu tak není. Jediným důvodem změny navržené Rupprichem je rok Celtová vydání oRswithy 1501, ten však pro nás neznamená nic více než terminus a quo. I kdybychom předpokládali, že Celtis již nemohl mít r. 1504 — tedy tři roky po vyjití — exempláře své vlastní edice, nelze vyloučit, že mohl jednotlivý výtisk dodatečně získat, aby ho zaslal svému novému příteli Jodoku ze Šmalkald, který byl jeho průvodcem při návštěvě Brna. Rupprichova emendace je proto již sama o sobě zbytečná. Máme však ještě další argument, který potvrzuje rok 1504 jako dobu, kdy se Celtis zdržoval v Brně, kdy se dodatečně po ná vratu do Vídně odvděčil svému brněnskému průvodci Jodokovi zasláním listu (nám nedochovaného) i edice Roswithy a kdy obdržel od Jodoka po děkování, jehož text je otištěn na citovaném místě u Ruppricha (viz pozai. 1). Tento argument poskytují listy č. 310 (z 12. 7. 1504) a č. 317 (z 12. 9. 1504)3, určené Celtovi. V prvním mu píše olomoucký kanovník Gregorius Nitsch: Vale, optime frater, foelix et urbem Olomuncensem, ut polliceris, quam primům cum duce ilio invisere curato, v druhém Augustinus Mora vus: Scripserunt ad me concanonici mei te Olomuntii fuisse situmquë eius urbis, quae metropolis est Moraviae, quo eam litteris graphice expri meres, perspexisse. Ago tibi gratias, mi Celti, quod patriae etiam meae curam habeas quodque hanc scriptis tuis illustrare contendas. Non con tentus enim Germaniam tuam illustrasse externis et (?) celebrandis mira

ingenii tui foelicitate invigilas Moraviaeque imprimis, ubi Augustini tui tibi semper deditissimi incunabulo nosti. Celtis tedy navštívil Olomouc mezi 12. červencem a 12. zářím 1504. Není pochyby, že do tohoto mezido bí dobře zapadá zpráva o návštěvě Brna datovaná, jak jsme viděli, 22. srpna 1504. Celtis mohl při cestě z Vídně do Olomouce nebo zpět

1 H. Rupprich, Der Briefwechsel des Konrád Celtis, Můnchen 1934, str. 564, e. 312.

2 Tamtéï, pozn. 2. 3 Číslování listů je podle Rupprichovy edice, v pozn. 1.

23



TAN MARTÍNEK

navštívit Brno bez zajížďky. Mezi Vídní a Olomoucí mohl cestovat buď

Dolnomoravským a Hornomoravským úvalem nebo Dyjskosvrateckým ú valem a oblastí Drahanské vrchoviny. Cesta uváděná jako druhá vedla

přes Brno. Vzhledem k významu míst, které spojovala [rakouská metro

pole a dvě přední moravská města), byla obchodně významná a v důsled ku toho jistě značně frekventovaná. Je tedy nanejvýš pravděpodobné, že Celtis spojil v létě r. 1504 cestu do Olomouce s návštěvou Brna. Tato úvaha potvrzuje proti Rupprichově výhradě datum listu č. 312 (22. srpna 1504). Tím získáváme další opěrný bod pro vymezení Celtový moravské

cesty. Uskutečnila se mezi polovinou července a polovinou srpna a ne trvala tudíž déle než měsíc. Mezi jejím ukončením a 22. 8. 1504 musela uplynout doba nutná k překonání vzdálenosti mezi Brnem a Vídní v obou směrech [Celtův návrat Brno — Vídeň a cesta posla s knihou a listem Vídeň — Brno). K Celtovu moravskému pobytu se vztahuje také list č. 322 určený pouze letopočtem 1504 a zařazený proto u Ruppricha na kon ci oddílu, jejž tvoří korespondence z toho roku (str. 578.). Jeho pisatel Georgius Caetianus, artium magister, v něm píše kromě jiného: Cupiebat (sc. dominus episcopus — tehdy Stanislav Thurzo) frequenter tuae domi nationis adventům mirabamurque quam plurimum, eur tua dominatio au sa ìfuisset discedere ab Olomuntz et suam paternitatem non visitasse. V důsledku toho nemohl být tento dopis napsán před 12. 7. 1504 (list č.

310, citát v. výše), ale nelze předpokládat ani velký časový odstup po ukončení Celtový návštěvy na Moravě.

Účel Celtový cesty je uveden v citátu z listu č. 317 (v. výše). Rupprich poznamenává k první větě tohoto citátu: „Die Schilderung war bestimmt fůr die Germania illustrata" (str. 571, pozn. 2). Šlo o projekt díla, které Celtis ve zbývajících čtyřech letech života již nedokončil; byla otištěna pouze ukázka pod názvem Germania generalis, a to již r. 1502 spolu s Quattuor libri amorum.i

Inspirace k literární práci nebyla jediným cílem cesty. Celtis chtěl vy užít pobytu na Moravě také k vyhledávání starobylých literárních pra menů, v nichž doufal nalézt do té doby neznámá díla německého písem nictví. Tohoto cíle nebylo v plné míře dosaženo. Snad se Celtoví stavěly do cesty objektivní překážky, snad předcházela pověst o jeho ne právě úzkostlivém vztahu ke knižnímu vlastnictví církevních institucí. Na ne zdar Celtových snah ukazují slova zmíněného listu č. 312 (Brno, 22. 8. 1504), v němž Iodocus de Smalkaldia píše: Timeo etiam, fautor peropti me, quod forte mihi ob id indignaris, quod ad librariam te non duxerim; sed crede mihi aliter non esse quam tibi dixi. Commisit tamen mihi iam vicarius et prior loci, ut quaeram, et si quid antiquitatis invenero, eius iussu non erit tibi celatum.

V té souvislosti je nutno položit si otázku, v kterém brněnském kon ventu chtěl Celtis zprvu osobně a pak prostřednictvím Jodoka ze Šmal kald pátrat po starých literárních památkách. Připadaly by v úvahu konventy augustiniánů, dominikánů a minoritů. Hodnost převora (prior)

i Srov. Rupprichovo vydání listů (citované v pozn. 1), str. 497, pozn. 2, a edici: Con radus C e 11 i s Protucius, Quattuor libri amorum, Germania generalis, edidit F. Pind ter, Lipsiae 1934.

24



POBYT KONRÁDA CELTA NA MORAVĚ

byla jen u prvních dvou řádů (představený minoritů se nazýval guardia nus). U dominikánů mohla táž osoba sotva mít titul vicarius a současné prior; že oba tyto tituly patří v uvedeném citátu jedné a téže osobě, vy plývá ze sg. commisit (kdyby šlo o dvě různé osoby, byl by vhodnější pl. commiserunt]. Zbývají tedy augustiniáni, kde titul vicarius a prior často náležel téže osobě.5 Pro tento řád mluví i naše nynější vědomosti o kniž ním majetku brněnských konventů na začátku 16. století.6 Augustiniáni byli, jak se zdá, po této stránce nejlépe vybaveni, a proto byly jejich knihy zřejmě hlavním předmětem Celtová badatelského zájmu.

S osobou Celtová brněnského průvodce je spojen v novější vědecké li teratuře zvláštní omyl, jehož vyvrácení je nejen nutné z důvodů věcných, nýbrž i zajímavé z důvodů metodických. Náprava je nezbytná tím spíše, že ide o omyl, který se vyznačuje neobyčejnou životností a houževnatostí. Tradoval se v literatuře téměř po sedmdesát let a způsobuje vytváření falešných představ vlastně podnes, protože poznamenal i tak záslužné

dílo, jako je Rupprichovo vydání Celtový korespondence, které je dosud

jediným kompetentním zdrojem poznání epistolografické složky Celtová díla.

V listu č. 312 (Brno, 22. 8. 1504) je pisatel uveden podle rukopisného pramene jako lodocus de Smalkaldia, ale nadpis v záhlaví, který uměle

vytvořil vydavatel Rupprich, zní: „Von Johannes (Jodokus) Sturnus". K tomuto nadpisu se vztahuje vysvětlující pozn. 1 na str. 564, kde editor říká: „Johannes (Jodokus) Sturnus (Staar, Starle, Sturlin) aus Schmal kalden, Freund des Celtis und des Bohuslaus Lobkowitz, Mitglied der So dalitas Litteraria Danubiana. War erst .Padagogus' des Christophorus von

Weitmuhl, dann Erzieher des Neffen des B. Lobkowitz, weilte Winter 1499/1500 mit seinen Zoglingen in Bologna und hořte Vorlesungen des Mathematikers Dominicus Marius und des Ph. Beroaldus d. Á.; spater hielt er sich in Leipzig und Annaberg auf und wirkte fůr die humanisti schen Studien."

Ke ztotožnění Jodoka ze Šmalkald a Jana Sturna ze Šmalkald došlo jen na základě označení původu, tedy podle údaje, který je pro identifi kaci nepostačitelný. Části pojmenování, které mají v dané situaci větší

průkaznou hodnotu, se neshodují a mluví tedy proti ztotožnění. Příjmení Sturnus schází u Jodoka ze Šmalkald a křestní jména jsou rozdílná (Jo dokus, Jan). Marně se snažil zachránit Rupprich podle vzoru předchůdců (viz níže) dohad o totožnosti vložením jména Jodokus do závorky za

5 „Mezi moravskými konventy zvláštní postavení zaujímal konvent v Brně, jehož

prevorové již v 16. stol. byli generální vikáři řádového vikariátu." i( J. Svátek ve

výkladu o řádu augustiniánů, Zvláštní příloha ke Sborníku arch. prací 20, 1970, str.

554). Dr. M. Švábenský, který uspořádal písemný materiál brněnských augusti

niánů, vyjádřil ve dvou písemných dobrozdáních ze dne 12. a 15. května 1981, za něž

mu srdečně děkuji, názor, že brněnští převorové nebyli v 16. století ještě vicarii perpe

tui, ale že čas od času tento titul — pouze pro svou osobu — obdrželi; uvádí doklad

tohoto stavu dokOnce již z předchozího století (r. 1461): „Bruder Wenczlaw, prior und vii c a r i u s . . ." (Brno SOA, E 4, Augustiniáni Staré Brno, sign. 11: 3).

6 V. Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven, Brno 1972. Autor této

knihy mně poskytl též podrobnější ústní informace čerpané z dlouholeté praxe při

pořádání rukopisů a vzácných tisků.

25



JAN MARTÍNEK

jméno Johannes. Jodokus ze Smalkald se objevuje v listáři jen zde, ve

Sturnových literárních pracích a v dokladech o jeho činnosti ve Vídni, v Bologni, na Hasištejně, v Lipsku a Annaberku je doloženo jen jméno Johannes, nikde Jodokus a nikde nejsou obě jména uvedena paralelně.7 Rozdílnost křestních jmen proto zcela vylučuje totožnost. Docházíme

tedy k závěru, že jména Jodokus ze Smalkald a Jan Sturnus označují dvě různé osoby. O vzájemném vztahu těchto dvou mužů lze říci jen tolik, že

byli krajané a současníci.

Konstatováním nezdaru pokusu ztotožnit dva současníky pouze pro je jich stejné rodiště bychom mohli tuto úvahu uzavřít. Vzhledem k velkému rozšíření nesprávného mínění ve vědecké literatuře je však vhodné při pojit další důkazy.

Sturnovy listy nepatřily k vrcholným ukázkám humanistické epistolo grafie, ale svým slohem a logickým uspořádáním8 značně převyšují po divnou snůšku nejasně formulovaných myšlenek i změť středověkého a humanistického stylu, jakou máme v listě Jodoka ze Smalkald, prozra zujícím navíc chatrnou znalost latiny. Místy připomíná Jodokův list o de sítiletí mladší sbírku Epistulae obscurorum virorum, kde se právě takový epistolografický styl, jakým psal Jodokus, zesměšňuje. Od otištění ukázek

upouštím, protože jde o materiál vydaný a protože si netroufám přetisk nout list Jodoka ze Smalkald jen podle edice bez znalosti vídeňského ru

kopisu.9 Konstatuji pouze s odkazem na uveřejněné listy Jodokovy i Stur

novy naprostou rozdílnost jejich gramatické, stylistické a logické stavby.

Sturnus se nezdržoval r. 1504 v Brně, nýbrž na Hasištejně, a to jako učitel mladých šlechticů. Je nepředstavitelné, že by ze severozápadních Čech cestoval do Brna, aby provázel Celta při jeho nedlouhém pobytu. Nemáme žádné doklady o takové výpravě, nýbrž pouze o Sturnově cestě

do jeho rodiště — Smalkald. Tehdy byla jeho nepřítomnost v pedago gické službě těžce pociťována,10 takže nelze předpokládat, že by byl mohl

častěji z celkem malicherných příčin přerušovat své učitelské působení. Jodokus ze Smalkald píše Celtoví: Videbatur mihi quidem, quod tu ipse

Conradus Celtis esse deberes, tuis propriis ex verbis, sed omnino certus non eram. Toto nemohl napsat r. 1504 Sturnus, který se r. 1498 za vídeň ského pobytu s Celtem osobně stýkal a navštěvoval ho v době nemoci.11

Tolik postačí k popření totožnosti Jana Sturna a Jodoka ze Smalkald.

7 Výčet pramenů a literatury o Sturnovi je v 5. svazku Rukověti humanistického bás

nictví, odevzdaném jiiž před šesti lety k tisku. 8 O. C 1 e m e n, Zuř Korrespondenz der bohmischen Humanisten, Věstník KČSN, tř.

íil.-hist., 1935, Praha 1936, č. 6. Srov. táž údaje v Rukověti humanistického básnictví 3, Praha 1969, str. 178.

9 Ve větě Postremo hanc tuam, quam ultimo mihi proposueras, quaestionem solvo, videlicet quid dicere vellet, quod semper appodictam loquendo tibi manům cordi aut pectori haberem je podle Rupprichova svědectví místo proloženého slova, které je výsledkem jeho emendace, v rukopisu apodiatam, Aschbach (v. níže) přetiskl appodic ticam, předpokládal bych applicatam. Podobné nesnáze, které lze rozřešit jen náhléd nutím do rukopisu, jsou i jinde.

10 Generosi. . . Bohuslai Hasistenu a Lobkovicz... Appendix poematum, Pragae 1570, str. 291—293.

11 Conradi C e 11 i s quae Vindobonae přelo subicienda curavit opuscula, editit K.

Adél, Lipsiae 1966, str. 25, v. 39—42.

26




V této souvislosti je třeba upozornit také na nesprávný údaj v rejstříku Rupprichovy edice: Sturnus (Star, Starle, Sturlin), Agnes (str. 676). Rupp rich tak učinil z Agnes zmíněné na str. 565 ř. 7 (Jodokův list) manželku Jana Sturna, o němž naopak podal C. F. Wilisch podle annaberských pra menů tuto charakteristiku: senex venerandus, c a e 1 e b s .. ,12 Místo v Cel tově edici Roswithy, které Jodokus cituje, jedná ovšem o sv. Anežce.

K hodnověrnosti argumentace (byť by byla sama o sobě přesvědčivá) může značně přispět rozpoznání původu mylného tvrzení. V našem pří padě je zdrojem omylu práce Josefa Aschbacha o Celtovi a Roswitě, vydaná — vzhledem k tehdy aktuální otázce pravosti mnichovského ruko

pisu — dvakrát, a to v intervalu pouhého roku.13 V příloze k oběma vy dáním této práce otiskl Aschbach Jodokův list (= Rupprich č. 312) a v textu pojednání (1. vyd., str. 35; 2. vyd. str. 40) k němu zaujal sta

novisko, přičemž pisatele nazývá Iodocus Sturnus ... aus Schmalkalden in Sachsen(!).14 Věděl, že se v Celtově listáři vyskytují dva rodáci ze

Šmalkald, a proto je ztotožnil, aniž si uvědomil, že Sturnus se nejmenoval Jodokus, nýbrž Jan. Toho si však povšiml E. Bocking v souborném

vydání Huttenových spisů15 a poznamenal k svému výkladu o Janu Stur

novi, že Aschbach mluví o „Jodoku" Sturnovi. Odtud nebo z jiného zdroje poznal Aschbach své nedopatření, a proto připojil ve své další práci vy dané sedm let po Bockingovi za jméno Jana Sturna relativní větu „der auch den Vornamen Jodocus oder Jobst fůhrte".16 Jde na první pohled o konstrukci, která měla zachránit platnost předchozího Aschbachova tvrzení a ušetřit mu tak odvolání vlastního výroku. Jindy kritický G. B a u c h přijal tuto kontaminaci, a to dokonce při zmínce o Sextově En chiridiu17 věnovaném r. 1514 výslovně Janu Sturnovi.18 Tuto řadu by bylo možno sledovat dále. Na jejím konci je již často citovaná Ruppricho va edice Celtových listů.

Jak již bylo naznačeno, není Jodokus ze Šmalkald uveden na žádném

jiném místě Celtová listáře. Ani literatura o brněnském konventu augusti niánů,19 k němuž měl podle našeho předpokladu Jodokus nějaké vztahy, se o něm nezmiňuje. Při mezerovitosti zpráv z tohoto období o brněn

ských augustiniánech nepopírá toto mlčení dříve vyslovené dohady o au

gustiniánském konventu jako o cíli Celtový studijní cesty.

Jodokus píše špatnou latinou, jaké se ještě tehdy v církevních institu cích často užívalo, ale obsah jeho listu, okruh zájmů, předpokládaná způ

12 Incunabula scholae Annaebergensis, Annaebergae (1712) str. 49, pozn. 34.

13) Roswitha und Conrad Celtes, Sitzungsberichte der philosophisch-historischen Klas

se der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften 56, 1867, Helt 1, Sltzung vom 8. Mai

1867, str. 3—62. — Roswitha und Conrad Celtes, Wien 1868. 14 Šmalkaldy patřily ve skutečnosti k henneberskému knížectví a s iním ke kraji

íránskému. Proto se Sturnus označuje jako Francus. 15 E. BSckin g, Ulrichi Hutteni eiquiiis operum supplément um, Epistolae obscuro

rum virorum, tomi posterions (pars altera), Lipsiae 1870, str. 481, pozn. 1. 16 Geschichte der Wiener Universitàt 2, Wien 1877, str. 426n., pozn. 2. 17 G. Bauch, Die Universitàt Erfurt im Zeitalter des Friihhumanismus, Bresilau

1904, str. 158n. 18 Panzer, Annales, 9, 69, 22. 19 C. Janetschek, Necrologia patrum et fratrum ordinis . . . S. Augustini, Brun

nae 1894; týž, Das Augustiner-Eremitenstift S. Thomas in Brilnn, Brunn 1898.

27



JAN MARTÍNEK

sobilost pro heuristiku v Celtově zájmu i samo lexikální bohatství (třeba ne klasicky čisté] prozrazuje vyšší vzdělání. Za povšimnutí stojí také slova: Commisit... mihi... prior (svěřil mi úkol, nikoli permisit: dovolil) a eius (— prioris) iussu. Snad i tyto výrazy mohou být svědectvím o Jo dokově vztahu k řádu, i když existují opačné indicie, které zde nelze rozvádět.

Zda se exemplář Celtový edice dostal do augustiniánského konventu či zda si jej Jodokus ponechal, nelze zjistit. Výtisk dochovaný doposud u augustiniánů je z jiného zdroje; pochází z knih Favorinových (sign. A IV U a 2 přív. ).

Město Olomouc se Celtis chystal navštívit rovněž s nějakým průvod cem.20 Jodokus ze Šmalkald jím asi nebyl. Během společné cesty z Brna do Olomouce (a zpět] by se byli důvěrněji seznámili, než aby bylo třeba tolik dodatečného vysvětlování, kolik nacházíme v listě 312.

Nové poznatky lze stručně shrnout takto: Mezi polovinou července a polovinou srpna 1504 navštívil Konrád Celtis Olomouc a Brno. Cílem cesty byla inspirace k dílu Germania illustrata a pátrání po starých lite rárních památkách. V Olomouci navštívil patrně kanovníka Gregoria Nitsche, jemuž se předem ohlásil, Martina Sinapina a ostatní humanisty sdružené v Sodalitas Marcomannica,21 ale opomněl navštívit biskupa Stanislava Thurzo a rektora školy u sv. Václava Georgia Caetiana.22 V Brně byly předmětem jeho zájmu s největší pravděpodobností knihy konventu augustiniánů. Jejich prohlídka mu umožněna nebyla. Teprve po jeho odjezdu z Brna byl jeho brněnský průvodce Jodokus ze Šmalkald převorem pověřen, aby konal pro Celta heuristické práce a aby ho vyro zuměl o výsledku. Tento Jodokus ze Šmalkald nebyl totožný s Janem Sturnem ze Šmalkald, činným tehdy rovněž v českých zemích. V tom

smyslu je třeba opravit tvrzení dosavadní celtovské literatury. Ze Stur nova životopisu je třeba škrtnout vše, co vyplynulo z nesprávného ztotož nění s Jodokem ze Šmalkald.23

20 Urbem Olomucensem . . . cum duce ilio inuisere. Briefwechsel (v. pozn. 1), str. 562, č. 310.

21 E. Petrů, Societas Maierhofiana, Historická Olomouc a její současné problémy, svazek 3, Olomouc 1980, str. 183—189.

22 R. Chadraba, Humanistické motivy v olomouckém umění kolem roku 1500, Historická Olomouc 3 (jako v předchozí pozn.), str. 76, interpretuje citované místo takto: Roku 1504 mu píše, jak uvádí Klupfel, jeho žák Georgius Cetianus v listě, dato vaném „ex litteraria palaestra diví Wenceslai in Olmutz", že se nyní nachází u biskupa olomouckého, který se dosti diví, že Celtes po odchodu z Olomouce nenavštívil svůj do mov (suam paternitatem non visitasse). Slova sua paternitas označují ve skutečnosti biskupa Thurza, nikoli Celtův domov (= patria]. Místo KlUpfela (1827) se dnes Celtový dopisy zpravidla citují podle edijce Rupprichoivy, která je o více než sto let mladší.

23 Dodatečná poznámka (navazující na pozn. 3): Rupprich správně změnil vzhledem k listu č. 317 a 322 letopočet listu č. 310 z 1501 na 1504. Že je původní datování listu 317 (1504] nepochybně správné, svědčí i srovnání č. 313, ř. 1—13 a 317, ř. 13—24. Je třeba upozornit také na souvislost s listem 319, který má rovněž letopočet 1504. Pisa telem je (Martin) Siinapinus, který se zmliňuje o Celtově vztahu k Sodalitas Marcoman nica. O ní viz práci citovanou v pozn. 21.

28




De Conradi Celtis itinere Moravo RÉSCMË

JAN MARTÍNEK

Anno 1504, media aestate Conradus Celtis Vindobona in Moraviam eo Consilio profec tus est, ut materiam ad opus, cui Germaniae illustratae nomen daturus erat, scribendum

colligeret. Olomucii degens Gregorio Nitsch duce et comité usus esse videtur, Brunnae Iodocj Schmalkaldii patrocinio confisus libros Eremitarum sancii Augustini inspecturus erat neque tamen voti compos fieri potuit^ Relieta demum Brunna in novam spem erec tus est a Iodoco, qui in epistula 22. die ménsis Sextìlis anno 1504 Brunnae data pollice batur se in usum Celtis antiqua litterarum monumenta, quae in conventu asservarentur,

pervestigaturum esse et, si quid invenisset, ipsi nuntiaturum. Iodoci illius Schmalkaldii nomine Iohannem Sturnum Schmalkaldium, virum de lingua Latina optime meritum, appellari falso iam inde ab 19. saeculo credebant docti homines. Quae opinio mentibus eruditorum penitus insita multis in nostra commentatiione refellitur redarguii turque argumentis. Hic error Iosephi Aschbach neglegentia ortus ideo tantum robur assumere

potuit, quod Iodoco et Sturno nonnulla erant communia: patria, Celtis familiaritas, domicilium; uterque enim aliquamdiu in terris coronae Bohemicae habitabat. Cuius erroris cognitio hoc fortasse tempore, quo omnia Celtis opera a viris eruditis accura tissime illustrata prelum subitura sunt, non inutilis esse vìdebitur, immo ad memorati auctoris epistulias explicandas maxime necessaria. Neque enim Celtis solius, sed etiam

eorum, qui cum eo per litteras collocuti sunt, origo et facta et merita diligenter cog noscenda sunt, antequam commercium litterarum inter Celtem et amicos invicem

scriptarum edatur.

29



Documents

Pobyt Konráda Celta na Moravě