KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 5

&

Na dotek spalující

žárlivosti…

POT&LESK č. 5 - leden 2012

- 2 -

Navzdory krizi má královéhradecká činohra za sebou moc dobrý rok, jak umělecky, tak v rekordních počtech diváků i tržbě.

S Frankem Sinatrou si hit „To vám byl dobrý rok“ můžou frajer-sky zazpívat i v královéhradeckém Klicperově divadle. Navzdo-ry bídě, která vlivem krize padla na kulturní kozáky, nasbírali v roce 2011 více než dobrá čísla. „Považte, že jsme odehráli 307 našich představení, k tomu na obou divadelních festivalech – Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava – jsme uvedli 43 představení hostujících souborů. Těch úžasných 350 představení v roce 2011 přineslo radost více jak 111 tisícům diváků a prolomilo rekordní tržby za představení v celkové výši přes 13 milionů korun,“ říká ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman.

Commedie dell´arte „model 2011“ Čtyřnásobné divadlo roku s uměleckým šéfem, dramatikem a režisérem Davidem Drábkem nejde jednoduchou „provinční“ ces-tou, vždyť uvedlo povedený autorský počin herečky a režisér-ky Evy Kratochvílové Jekylla Hydeová a sám Drábek připravil dvě skvostné komedie – vrcholné Jedlíky čokolády a commedii dell´arte „model 2011“ Figarovu svatbu. Ke skvostům náleží Morávkovi Světáci s hity tria Golden Kids, komorní trojhlas Žárlivost od Esther Vilar v režii Pavla Krejčího i barokní kabaret smrti Don Juan a Faust v operním gestu re-žiséra Jiřího Nekvasila, herecky neselhává ani McDonaghův Mrzák inishmaanský, kterého s Janem Sklenářem v titulní roli nastudoval mladý Jan Frič. Jediným titulem, k němuž musím být zdrženlivý, je divadelní adaptace románu Jacka Londona Tulák po hvězdách. Nedra-matické a exupéryovsky poetické téma by slušelo spíš mono-

dramatu, než expresivně realistickému rozehrávání ve Studiu Beseda. „Musím poděkovat všem členům hereckého souboru i všem dalším zaměstnancům k rekordním výsledkům roku 2011. To vše jen dokládá zájem o náročný a kvalitní repertoár Klicperova divadla,“ dodává Ladislav Zeman.

I festivaly měly silné okamžiky – moskevské Divadlo Na Ta-gance s Brechtovým Dobrým člověkem ze Sečuanu sice vyhlí-želo jak zažloutlá stránka vypadlá z dějin moderního divadla, ale bylo dobré vidět veterána Jurije Ljubimova dirigujícího her-ce z hlediště baterkou. V létě zazářili hlavně brněnská Kore-spondence V+W, klaun Juan Reyes, Dejvické divadlo a jejich Dealer´s Choice, Komunismus s Jurajem Kukurou či Stanislav Štepka a jeho Radošínské naivní. Úhrnem – za deset dní vidělo 238 představení na všech scénách Klicperova divadla, Dra-ku i na dalších místech v Open Air programu 58 600 diváků, což je o osm tisíc víc než o rok dříve, kdy se hrálo 269 kusů.

Na podzim postihl Hradecké pro mnohé nejzbytečnější spor zdrcnutý do titulku „Boj“ divadel. Klicperovo divadlo se rozhně-valo na pardubické, že si zařídilo abonentní řadu v hradecké Filharmonii. Proti sobě stály argumenty kolegiálně etic-ké a pragmaticky manažerské, ať si každý vybere, co je mu bližší. „Pardubické divadelníky a jejich diváky bych chtěl ujistit, že přes četné výzvy hradecké Klicperovo divadlo vůbec nepo-čítá s tím, že by se v Pardubicích domluvilo s jiným kulturním zařízením a zřídilo v něm své abonentní cykly třeba skvělých autorských her Davida Drábka, nebo výstředních režií Vladimí-ra Morávka, které tak přitahují především mladé a studentské publikum. Nikdy to neuděláme, ale vždycky rádi přijmeme hos-tování v partnerském Východočeském divadle,“ říká Ladislav Zeman.

Petr Mareček, MF Dnes, 3. ledna 2012

BILANCE KLICPEROVA DIVADLA: 111 TISÍC DIVÁKŮ

PŘEVZALI

JSME

Z TISKU

POT&LESK

- 3 -

Nezkrotný rok DrakaDivadelní přátelé, diváci a čtenáři!

Nový rok 2012 nám prý přinese mnoho energie, síly, ale také změn, proměn, překvapení a neče-kaných událostí. Někdo dokonce věří, že nastane konec světa. Tato informace se stala natolik roz-šířenou, že by v letošním roce Draka nebyl konec světa ničím jiným než událostí zcela očekávanou. Možná právě proto nás nakonec mine. My v divadle s koncem světa rozhodně nepočítáme a své divá-ky chceme překvapovat kdyžtak jenom mile. Jaký tedy bude rok Draka v Klicperově divadle? To si řekneme někdy jindy, třeba až bude za námi. Přesto nám dovolte zahájit první novoroční POT&LESK drobným horoskopickým vhledem. Štěstí přeje připraveným a poučeným. A to pře-jeme i našemu divadlu.

„Rok ve znamení draka je energeticky nejsilnějším obdobím z celého cyklu čín-ského zvěrokruhu. I proto je v čínské as-trologii roku 2012 přisuzován velmi dy-namický pohyb. Dříve nemožné se může stát realitou, protože rok Draka je vždy fantastický. Lidé, kteří jsou ochotní ris-

kovat, dokáží čelit všem protivenstvím. Ne-zkrotný a mocný Drak nám dodá mnoho energie, síly a odvahy pouštět se do nároč-ných projektů. Budeme mít tendenci pře-konávat sami sebe a odpověď „NE“ najed-nou nebudeme znát. Velké ambice budou většinu z nás táhnout do neznámých vod, ale Drakovi odvaha nechybí. Rok Draka také mimořádně přeje vydělávání peněz. Ohnivý Drak do našich životů přinese po-řádnou dávku rozruchu. Rok Draka větši-na z nás prožije asi tak, jako čas trávený na horské dráze. Chvíli budeme dole a chvíli zase nahoře, ale pokaždé v pohybu!“

Klicperovo divadlo přeje svým divákům a čte-nářům plně prožitý a dobrými událostmi nabitý rok 2012. Buďte v pohybu a kdyby vás náhodou přepadly stojaté vody, přijďte si pro dávku dračí energie do vašeho divadla!

Za redakci POT&LESKu Magdalena Frydrych Gregorová

LEDEN obsah:

4 - Rozhovory o (Ž)žárlivosti

7 - Tři otázky pro Martina Františáka

8 - „Loni se toho seběhlo hrozně moc“

říká režisér a umělecký šéf David Drábek

10 - Daniel Špinar a Morgiana

11 - Pasovali mě na komika - katastrofistu

/rozhovor s Jiřím Zapletalem/

13 - (Ne)vidím to kriticky

/tentokrát s profesorem Vladimírem Justem/

15 - Na kafi s Lenkou

16 - Marnou lásky snahu čeká derniéra

17 - Rozloučení s Václavem Havlem

18 - Fotoreportáže

20 - Naše tipy21 - Korespondence V+W

Z K O U Š Í M E ! 18. 2. premiéra na hlavní scéně

Martin Františák: VĚC ČAPEK

D E R N I É R A14. 2. na hlavní scéně W. Shakespeare: MARNÁ LÁSKY SNAHA

str.16

str. 7

č. 5 - leden 2012

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek

Švehlova ul., HK, telefon: 495 512 857, predprodej@klicperovodivadlo.cz

- 4 -

POT&LESK

Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociáno-vá. Tři ženy, tři herečky, tři protagonistky nové komorní in-scenace Klicperova divadla – vedou spolu souboj o lásku v nemilosrdně pravdivé hře Esther Vilarové ŽÁRLIVOST. Tři jsou i pohledy na žárlivost, vztahy a lásku, o kterých celé tohle povídání bylo…

Co tě napadalo po prvním přečtení Žárlivosti?

Martina Nováková: Při prvním přečtení mě napadlo, že je to text k ženám nemilosrdný a že bude třeba všechny po-stavy obhájit, dát jim vnitřním životem právo jednat tak, jak jednají, a že to nebude snadné. První dojmy byly vlastně smíšené. Ta hra se mi zdála zajímavá, ale zároveň mě ně-čím rozčilovala. Navíc je to pro jeviště poměrně nevděčná forma – dopisy, tedy maily, dlouhé monology, žádný dialog z očí do očí. Přemýšlela jsem, jestli je možné diváka zau-jmout natolik, aby vydržel tolik textu zaujatě vnímat a nenudil se. Cítila jsem ale hned při prvním čtení, že je to šance si zahrát jinak, než je obvyklé, že ten text skýtá

šanci vyzkoušet si rychle se měnící stavy duše, hrát si s textem, bavit se jím a nechat se jím nést. Oživit si principy poctivého, ne-falšovaného hereckého řemesla… J

Kamila Sedlárová: Když jsem hru prvně četla, to-čila jsem roli Jane pro rozhlas. Byla jsem okouz-

lena, jak je dobře napsaná a napínavá, ale zároveň jsem si říkala: „To je síla, nezávidím ani jedné postavě takové situace!“ Hned pak jsem uvažovala prakticky, jako herečka, a říkala jsem si, že tolik textu bych se učit nechtěla. A vidíš, zanedlouho jsem musela! Ale ráda, protože je to krásná herecká příležitost...

Kristýna Kociánová: Já na rozdíl od holek jsem četla Žár-livost až na první čtené zkoušce a hned mě to pohltilo, což se mi vždy nestává... A těšila jsem se od začátku až do konce.

Kdyby ses potkala v reálném životě s postavou, kte-rou hraješ, vytkla bys jí něco? Uměla bys jí poradit? Máte něco společného?Martina Nováková: Tohle je těžké. Nemám s tou postavou mnoho společného, ale během zkoušení jsem jí přirozeně musela nějak porozumět a pochopit ji. A asi jsem si ji taky trochu přetvořila k obrazu svému. Žena sebejistá, úspěšná a pevně věřící v životní vztah musí zažívat peklo, když se její hodnoty hroutí. Z velké výšky se padá tvrdě. A snadno se pak šílí bolestí. V té hře si ubližují ženy, ony jsou hyba-telky a manipulátorky, muž, o kterého jde, je vlastně jen

loutka, navíc pro chytrou ženu předvídatelná. Jestli je to tak v reálném životě, to si jistá nejsem. Každopádně to ty ženy neučiní nijak šťastnými. Poradit něco své postavě? Aby nepodléhala scestným emocím? Možná. Ale právě to, že s ní cloumají emoce víc, než je pro většinu lidí nor-mální, je to, co mě s ní spojuje. Tak jí to přece nemůžu zakázat! Zodpověděla jsem tím na tvou otázku? J A ještě něco nás možná spojuje. Obliba sarkasmu, ironie. Jo, a taky mám pochopení pro její obrovský šatník.

Kamila Sedlárová: Nevím, jak bych reagovala, kdybych se s takovou Jane potkala v reálném životě! Záleží na si-tuaci. Rozhodně bych jí neradila, z vlastní zkušenosti vím, že je to zbytečné. Zamilovaný člověk vidí jen to, co chce, rady nejsou k ničemu, musí si vším projít, aby pochopil, co udělal. A společného, doufám, nemáme nic.

Kristýna Kociánová: Hm… těžko říci... Co chceš vytýkat, co chceš radit holčině mladé naivní, která prostě věří? Já osobně jsem v jistých věcech taky stále naivní a VĚŘÍM... Ano, jistě bych jí poradila, že začínat si se zadaným mu-žem je hloupost… ale poslechne tě v tu chvíli…? Láska je slepá, jak říká postava Jane. Něco takového musí člověk prožít, aby to pochopil.

V čem podle tebe chybují ženy ve vztazích nejčastěji?

Martina Nováková: Nevím. Opravdu. Vím, v čem chybuji já. A přesto to spoustu let dělám. Pokud narážíš na žárli-vost, tak nemyslím, že je to ten nejčastější a nejzásadnější problém. Ženy spíš mívají ve vztahu nesplnitelná očeká-vání.

Kamila Sedlárová: V čem ženy nejčastěji chybují? Jo, to kdybych věděla, kde dělám chyby, snad bych se poučila a už je nedělala!? Ne, vážně, nejsem odbor-níkem na vztahy! Snad by člověk jen měl umět víc na-slouchat partnerovi a také dávat, nejen brát.

Na dotek spalující žárlivosti…

č. 5 - leden 2012

R O Z H O V O R Y O Ž Á R L I V O S T I

- 5 -

POT&LESK

Kristýna Kociánová: Chy-bovat je ale přeci lidské... Jsme různí, čili i chyby jsou různé... Každý má něco, ať je to žena nebo muž, důle-žité je, jestli jsme si svých chyb vědomi, jestli se dá na nich pracovat...a pak taky komunikace a vzajem-ná tolerance-respekt mezi partnery...

Jsou žárlivější muži nebo ženy?

Martina Nováková: Ženy…? Aspoň se to říká a vypadá to tak. Ale já si myslím, že ženy to jen prostě dávají víc najevo, jako koneckonců všechno. Muži žárlivost skrývají (jako koneckonců všechno), dokud to jde a dokud to vydrží.

Kamila Sedlárová: Znám žárlivé jak muže, tak ženy. Mys-lím, že je to vyrovnané.

Kristýna Kociánová: Chi… Muži…ne, ženy…ne. Obojí! Jen to třeba každý dává jinak najevo. Urputná žárlivost je ohavný cit, připravuje člověka o hrdost, říká moje Iris... Ale je to asi i jistá chemie, něco ti prostě v té hlavě „nedá spát“ a neuděláš nic. Možná je žárlivost spjatá i s nejistotou, strachem? A hlavně s důvěrou? No anebo ti prostě „něco“ zachytne tzv. ženské tykadlo… jeje a to jde pak až do para-noie – a to nemyslím jen ve vztahu k chlapům.

Jaká je tvoje životní zkušenost s touto emocí?

Martina Nováková: Ano, vím, o co jde… Naštěstí jsem se v životě setkala jen s normální žárlivostí, nikdy s cho-robnou.

Kamila Sedlárová: Osobně jsem tuto emoci pocítila moc-krát. Když jsem byla mladší, žárlila jsem víc, myslím.

Kristýna Kociánová: Moje kamarádka žila s mým kama-rádem, veliká divoká láska, tak strašně moc se milovali, ale tak strašně moc na sebe vzájemně žárlili… Nemohli být spolu, ale nemohli být ani od sebe, takže to bylo šílené, pořád se rozcházeli a scházeli… Kamarádka si pak už i na toto vyložila karty a vyšlo ji: Láska, nenávist… láska, nenávist… nekonečno… Nakonec se sebrala a odjela do Londýna, kde je dodnes. A já ztratila kámošku… L

Nedá mi to se nezeptat: Jsi žárlivá?

Martina Nováková: No, to bude těžké. To by ses asi měla zeptat mého muže. Já bych překvapivě odpověděla, že ne. J Ale několikrát v životě jsem žárlila pekelně. Asi třikrát. Až se s odstupem času za ty scény stydím. Přesto mě dnes víc děsí lhostejnost, než žárlivost. Tohle prostě záleží na životní situaci a zkušenosti. Kdo si zažil peklo se žárlivcem nebo se týral dlouhou dobu žárlivostí, asi by odpověděl jinak.

Kamila Sedlárová: Říká se to, kde není žárlivosti, není ani lásky, ale s tím úplně nesou-hlasím. Člověk může milovat a nemusí dělat žárlivé scény. No, i když takový ten červíček asi hlodá v každém, třeba si to jen nechceme přiznat a drží-me to v sobě.

Kristýna Kociánová: Určitě, nemyslím si, že nějak fatálně, ale jistá dávka žárlivosti je i zdravá, nemyslíš? A z druhé strany je lehká, jemná žárli-vost imponující…

Souhlasíš s pořekadlem, že kde není žárlivosti, není ani lásky?

Martina Nováková: Kdo miloval, asi pocítil i žárlivost. Ale že by byla nějaká přímá úměra mezi velikostí lásky a stup-něm žárlivosti, je blbost.

Kristýna Kociánová: Ano, ano, ale nesmí se to přehánět. Jaké bylo zkoušení inscenace V podkroví?

Martina Nováková: Moc fajn. Tak jsme si povídali – pan režisér Krejčí, dramaturgyně Markétka Bidlasová a my tři herečky – jako my teď – o žárlivosti, o lásce, o feminismu a antifeminismu, pak my ženy soutěžily, která se hezky na-učila kus textu, a záhy jsme pochopily, že bez něj to fakt nepůjde, poctivě jsme šprtaly, abychom pak na zkoušce zjistily, že se pořád zasekáváme na stejných místech, pak jsme si sedly k počítačům a vůbec nevěděly, jak hrát a k tomu ovládat počítač a psát, snažily jsme

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 6 -

se poctivě navzájem nevidět, i když jsme seděly vedle sebe, pak jsme psát skoro přestaly, protože jsme zničehonic začínaly pomalu hrát – no a na-konec jsme se k něja-kému tomu psaní vráti-ly a zjistily jsme, že už víme, co která postava cítí, že i když vlastně říkáme monology, jsme tam hrozně spolu a je to paradoxně dialog, takový pocitový. A pak si pan režisér, který už začínal být spokojený, sedl do první řady a já zjistila, že vlastně sedí u mého psacího stolu, to podkroví je tedy hodně kontaktní prostor. Nic se tam neschová a nic se tam nedá zalhat. Tedy dá, ale divák hned cítí, že je něco blbě. Je to dobrá zkušenost a bylo to příjemné zkoušení s příjemnými lidmi.

Kamila Sedlárová: V Podkroví hraju ráda, je to opravdu komorní herectví a k divákům jsme tak blízko, že je nelze

jakkoli obelhat. Nápověda tě nezachrání, musíme se spo-léhat na sebe, jedna na druhou a já jsem šťastná za Mar-tinu a Kristýnku, protože jsme na sebe báječně napojeny a je to radost! Stejně tak zkoušení s Pavlem Krejčím bylo pohodové, vlídné, vstřícné, zkrátka super!

Kristýna Kociánová: Mám Podkroví ráda, je to už potře-tí, co tam hraju inscenaci, a baví mě to. Je to jiné, když

najednou máš diváka metr od sebe. Ta vzá-jemná energie je větší, jinak je všechno menší a jemnější… A zkoušení bylo krásné, rodinné... Žádný stres, nic hektic-kého. Pohodička. Jak s holkama, Kamilkou a Martinkou, tak s reži-sérem Pavlem to bylo parádní...

Proč by diváci měli přijít na Žárlivost?

Martina Nováková: Protože je to jistě zajímavé i pro ně – mít herečky jako doma v obýváku, komu se to poštěstí. J Protože je to úplně jiné představení, než ta ostatní, není tam žádná efektní scéna, jsou tam jen tři herečky, které se divákům pokusí říct něco o lásce a žárlivosti, o ženách, o jejich myšlení, ale rozhodně i o mužích, a budou se jim to pokoušet sdělit tak, aby je trochu pobavily, aby jim diváci jejich osudy uvěřili, aby byli třeba i překvapení nebo dojatí. Podkrovní představení je pokaždé maličko jiné, podle toho, jaké vibrace se mezi námi všemi, co se v podkroví sejde-me, objeví. Vždycky je představení ovlivněné diváky, tady ale je divák něco jako spoluautor. A to nás moc baví.

Kamila Sedlárová: Jak jsem už psala, je to moc hezky napsaná hra, na citlivé téma, plná emocí. Pro diváky je to určitě intenzivnější zážitek, na tak malém prostoru, ale taky si myslím, že se tam každý z nás alespoň trošku uvidí, je to prostě hra ze života!

Kristýna Kociánová: Protože si myslím, že je to krásný text. Tuším, že každý si v tom něco najde, každý si jistě tu – alespoň malou – žárlivost zažil a tady je v různých podo-bách. Navíc pointa této hry je skvělá! Ale měl by přijít taky proto, že i ten podkrovní prostor – to, mít tu herečku tak blízko – přináší nový zážitek. Je to jako doma v obýváku! A samozřejmě taky proto, že krásně hrajeme... J

Na (Ž)žárlivost se ptala Magdalena Frydrych Gregorová

Esther Vilar: ŽÁRLIVOSTRežie a výprava: Pavel Krejčí. Dramaturgie: Markéta Bidlasová. Překlad: Jiří Stach.

Hrají: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociánová.

Premiéra na komorní scéně V podkroví 10. prosince 2011 v 19 hodin.

N E J B L I Ž Š Í R E P R Í Z Y: 1 9 . A 2 6 . L E D N A - S C É N A V P O D K R O V Í V Ž D Y V 1 9 H O D I N

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 7 -

Jak to s Věcí Čapek začalo, čím a kdo s tím přišel? A kdo byl u toho? Jaká byla ta první vůně, ta první představa co a jak chceš říci? Pokud si dobře vzpomínám, s nápadem vytvořit hru o Čap-kovi přišel hradecký tandem Slouková - Drábek. Kývnul jsem na to, protože ve svém dramaturgickém rukopisu již několik takových pokusů o nahlížení na tzv. velikány mám. (Reynek - Petrkov, Palach, Bezruč, Eskymo Welzl). Oslovil jsem ke spolupráci básníka a novináře Ivana Mo-týla. Společně jsme pracovali na hře Bezruč?!. Tam týmu vévodila osobnost Jana Balabána. Ten mezi námi již není, tak jsme tu detektivku životních vrstev rozjeli sami. Ivan v reáliích historických a já zoufale za stolem. Velkou opo-rou a hledačem úhlů pohledu byla Jana Slouková. Ty tuny napsané literatury mě děsily. Uhýbal jsem před nimi po-hledem, ale když se ujasnila linie života, začala znít i linie tvorby bratří Čapků a bylo lépe na světě.

Jak se ti psalo? Kladla ti Věc Čapek nějaké překážky, pře-kvapovala tě a určovala si svou cestu a jakou připadně?Psal jsem opatrně. Ten pravý tón dohledávám a budu dohledávat s herci na jevišti. V jedné chvíli jsem dopsal dvě dějství, popisují-cí životní příběh a řekl si - tak to máme, ale co dál! Nechtěla se mi vytvářet ilustrace Čapků a tak vytvářím koncept hry dělené na dvě části. Prvá část - Matka - je psychologická a příběhová i emotivní.Druhá část - Otec - je postmoderně epická, politická a také angažovaná.Diváci tedy (doufám) zhlédnou příběh o Čapcích v maxi-mální možné pestrosti. Ono to také ctí Karlovu životní fi-losofii pragmatismu. Nahlížet na možnosti skutečnosti ze všech možných úhlů. Jako na kouli. Nechci jen popisovat, chci jít a odhlédnout i z druhé strany.

Když si prohlížíš svou hru teď, když ji začínáš zkou-šet - jaké máš pocity? A jaká přání, co se týče jejího dalšího života? Pocity teď? Neklid. Jako vždy u práce na autorském té-matu některé části textu vyzařují, jiné je nutno rozfoukat, anebo škrtem uhasit. Ale také cítím, že tým je našlápnut dobře - scéna, kostýmy i muzika jdou jedním směrem. To je myslím při takovéto věci šťastné. Dále uvidíme - hradeckým hercům věřím a vím, že se vzájemně ne-budeme šetřit. Tak to má být.

Ptala se dramaturgyně inscenace Markéta Bidlasová

Z A Č Í N Á M E Z K O U Š E T

Martin Františák, režisér a dramatikMartin Františák se narodil 5. března 1974 ve Valašském Me-ziříčí, kde v útlém mládí působil jako textař a performer v ně-kolika undergroundových seskupeních. Vystudoval divadelní fakultu JAMU v Brně, obor dramatická výchova, a poté coby student Arnošta Goldflama činoherní režii. Režíruje v diva-dlech od Ostravy po Cheb. Byl šéfrežisérem brněnského di-vadla pro děti Polárka, v současné době zastává pozici umě-

leckého šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče. Je vůdčí uměleckou osobností divadelního souboru Jana Honsy v Ka-rolince. Jeho dramatickou prvotinu - hru Doma uvedlo Národní divadlo v Praze. To chystá na jaro uvedení jeho další hry Karla v režii Jana Kačera. Tato hra byla uvedena také v Divadle Pet-ra Bezruče v režii Jana Friče. Tam také autor uvedl ve své režii hru Nevěsta. Martin Františák je také autorem rozhlasových her Tvůj děda a Dva chlapi za město. Pro Českou televizi re-žíroval mimo jiného také cyklus pořadů Česko jedna báseň.

Sága. Drama roků a let života rodu Čapků. Dětství a dospívání

Karla s Josefem, dětství, ve kterém je Matka maminkou a Dok-

tor Galén otcem. Kavárenská bohéma první republiky, mládí

a dospívání československé demokracie, Tomáš Garrigue

Masaryk, Vladislav Vančura, Vítězslav Nezval, poetismus, ko-

munismus, kubismus. Zářivé hlubiny svobodné republiky mezi

přáteli a skalničkou v Čapkově zahrádce. Zima a v ní bratři

bičováni k smrti mloky české zrady a malosti. Karel a Josef,

Josef a Karel. Poutníci bloudící hmyzím světem až k naší pří-

tomnosti. Boj o morálku a charakter českomoravského člověka

napříč jedním stoletím. Shrbení Tuláci s bustou TGM v ná-

ručí u podchodu pražského supermarketu. Pokus o signál

k probuzení. Pokus v duchu čisté snahy Karla a Josefa Čapka.

Režie: Martin Františák. Dramaturgie: Markéta Bidlasová.

Scéna: Jan Štěpánek. Kostýmy: Marek Cpin. Hrají: Jan

Sklenář, Josef Čepelka, Helena Plecháčková, Zora Valcha-

řová-Poulová, Kristýna Kociánová, Miroslav Zavičár, Filip

Richtermoc, Jan Bílek, Eva Kratochvílová, Lubor Novotný, Petr Vrběcký a další. PREMIÉRA NA HLAVNÍ SCÉNĚ

18. ÚNORA V 19.00 HODIN!

VĚC ČAPEK aneb TŘI OTÁZKY pro autora a režiséra

MARTINA FRANTIŠÁKA

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 8 -

Zlobivý kabaretiér z Týniště nad Orlicí, který tvrdí, že dospěl až po nedávné čtyřicítce, vyrostl v uznávaného drama-tika a režiséra. Umělecký šéf Klicpero-va divadla David Drábek loni v Hradci

Králové uvedl své vrcholné a zásadní inscenace Jedlíci čokolády a Figarovu svatbu, vyšel mu sebraný spis jeho her Aby se Čechům ovary zachvěly, jeho rozhlasová Koule rozběsnila Helenu Fi-bingerovou i atletický svaz,a přesto vy-hrála anketu o nejlepší hru v éteru, před časem vyšla na cédéčku. A bude se hrát i v Klicperově divadle, samozřejmě s Pavlou Tomicovou v hlavní roli. Do toho Davida Drábka oslovili filmaři Janové Svěrák a Hřebejk a rýsuje se i televizní seriál, který by psal s mlad-ším kolegou Petrem Kolečkem. A také velké režie v Praze a Bratislavě. „Myslím, že loňský rok byl pro mě pra-covně vůbec nejúspěšnější, hrozně moc se toho seběhlo. Třeba skandál a humbuk kolem Koule. Do toho přišla volba nového generálního ředitele Čes-kého rozhlasu, nynější vítěz Peter Du-han byl její velký podpůrce, kdežto jeho soupeřka v konkurzu prý slíbila Heleně Fibingerové, že ji okamžitě pošle tam, kam patří. Vlastně z toho vzešel boj o svobodu slova,“ usmívá se Drábek. Jeho Figarova svatba, držkatá, aktuální a crazy ve stylu commedie dell‘arte 21. století, ukázala, že Drábkův přístup ke klasice má smysl i ohlas. „Podobně se chci chopit i další klasiky, příští sezonu otevřu Richardem III. Také mě čeká Čechovův Racek v bratislavském Ná-

č. 5 - leden 2012

rodním divadle a v listopadu v pražské Státní opeře Válka s mloky, opera, kte-rou složil Vladimír Franz. To bude vlast-ně moje první setkání s tímhle žánrem,“ říká dramatik.

Zároveň si loni urovnal všechny své pri-vátní vztahy. „To byl obrovský energe-tický doping, můžete pracovat a jste při tom šťastnější,“ podotýká.S invencí, humorem i laskavou důsled-ností Davida Drábka se loni hradecké Klicperovo divadlo ocitlo mezi třemi scénami nominovanými na divadlo roku, jímž se v minulosti stalo už čty-řikrát. Radoků však má jízlivý gróf sou-časné české dramatiky a režisér - ko-mediografa surrealista - víc, naposledy třeba za zdejší Náměstí Bratří Mašínů. Pro mnohé, divadlem nezasažené ob-čany, je dnes hlavně autorem proklína-ného „rozhlasového anabolika“ Koule, které s humorem i soucitem vypráví o osudu vrcholové atletky v éře Gustá-va Husáka a státem řízeného dopingu. Předobraz hlavní hrdinky Helena Fibin-gerová i její kolegyně Jarmila Krato-chvílová podaly žalobu. Nikoli na auto-ra, ale na rozhlas. „Boj o Kouli byl krásný způsob jak strávit loňský rok. Pro mne je to úlevné i pro-to, že když si ji dnes znovu přečtu nebo pustím, přijde mi zaplať pánbůh docela dobrá. Představa, že jsem autor Koule a on je to zrovna kousek, který jsem odbyl levou zadní, se mi příčí. Bez umělec-kých kvalit by šlo jen o odvahu a drzost, z čehož bych měl jen pachuť a velké pá-lení žáhy,“ říká David Drábek.

Už víte, jaká bude divadelní verze, která má mít v Hradci premiéru na konci dubna? Bude od té rozhlasové velmi odlišná, spíše půjde o beneficia one women show Pavly Tomicové pro koulařku Mi-lenu a publikum. I Pavla bývala v mládí koulařka, takže publikum dostane v ceně lístku i trénink. Zvolili jsme tro-chu model Hrdého Budžese.

Nemáte strach, že se žaloby a hněv atletů ještě rozšíří? Nemám. Ani v rozhlase se zatím nic ne-děje, žaloby jsou podané, zastrašování nepomohlo. Když jsme za Kouli do-stávali cenu, ředitel Duhan se přiznal, že paní Helenu měl i v kanceláři, kde mu vyhrožovala, aby se to nevysílalo. A tím to zhaslo. Helena Fibingerová jistě nezklame, to věru nejde, ale Jar-mila Kratochvílová pravila, že to sice neslyšela, ale že její svěřenkyně si to v šatně pouštěly a smály se. Vlastně to vzala velmi sportovně. Hlavně celý spor ztratil etickou hodnotu v momentě, kdy paní Helena nechtěla od autora omluvu

nebo posypání si hlavy popelem, že to přeťápl a ublížil, ale jenom pení-ze. Čtvrt milionu. Její právníci sice chtěli, aby se to na divadle nehrálo, nemůžou však zasahovat do svobo-dy slova.

Na ní vám bezpochyby velmi zá-leží, jak dokazují komedie Figaro-va svatba, Náměstí Bratří Mašínů nebo horor Noc oživlých mrtvol. Míříte k politickému divadlu cíleně? Stala se mi taková silná věc. Když jsem měl v roce 1999 v Olomouci premiéru Kostlivce v silonkách, asi nejslavnější

kus Studia Hořící žirafy, ráno objevili oběšeného režiséra Petra Lébla. Po-dobně intenzivní zážitek, byť druhý den, jsem měl nedávno. V sobotu po premiéře Figarky jsem byl nesmírně

Loni se toho seběhlo hrozně mocDramatik a režisér David Drábek vypráví o humbuku kolem Koule

i o námluvách s filmaři

NOC OŽIVLÝCH MRTVOL

POT&LESK č. 5 - leden 2012

- 9 -

šťastný, v euforii, jak ji obecenstvo přijalo, a v neděli jsem se dozvěděl, že umřel Václav Havel. Nastaly naprosto protichůdné emoce, ale hlavně hodně silné. Jel jsem za mamkou do Týniš-tě, protože byla v baráku sama, jsme oddaní pravdoláskaři, ať si kdo chce, co chce myslí, to je mi putna. Prožíval jsem s ní ten obrovský smutek. Jedna kamarádka, herečka, která pendluje mezi Čechami a Paříží, mi řekla, že když se to dozvěděla, vytanul ji na mysl velký monolog našeho Figara.

Že je všechno špatně, zkorumpova-né, zaprodané prachům a že aspoň, když už ne sebe, tak naše děti máme zkusit od toho zachránit? Ano, jí se to spojilo. Navzdory obrovské bolesti jsem týdnem smutku dostal sílu v podobě střídmého optimismu. Tisíce lidí se dobrovolně přišlo rozloučit, na muzeu visel obrovský portrét s podpi-sem a srdíčkem, pod svatým Václavem bylo tisíce svíček a vzkazů. To mě stá-le plní dojetím, ale zároveň vidím, ko-lik to zasáhlo mladých lidí, revolučním listopadem 1989 nepostižených, vždyť dostali svobodu na zlatém podnose. Navíc kontaminovanou dnešním cho-váním grázlů ve veřejném prostoru, kde se politika stala sprostým slovem. Měl jsem před tím pocit marnosti, smut-ku, morálního úpadku, že to házím do prázdna. Měl jsem pocit, že Havel je na

to sám, že lidé fakt chtějí sebedestruk-tivně skočit do temnoty a vyráchat se v ní, aby úpadek říše římské byl doko-nán. I jeho konec byl trochu čapkovský. Teď se objevilo tolik slušných, inspiro-vaných a neokázalých lidí, k tomu to ticho, důstojnost i čistý patos. Uvědomil jsem si, že je zaseto, že znají svou ob-čanskou roli. Zároveň je to signál, aby člověk do veřejného prostoru víc a víc

vstupoval, tu přes divadlo, tu přes no-viny.

Už jste se pevně rozhodl? Jsem docela stydlivý, ale v tomto pří-padě jsem si řekl, že do toho půjdu bez skrupulí, řízně. A zjišťuju, že podobný

pocit má hodně lidí okolo a že se čím dál víc osmělují. Václav Havel byl už vetchý, rok chřadnul, ale pořád tady byl, měli jsme pocit, že je na stráži. Byl inštancí, která může pojmenovávat to, co je důležité. Teď už to bude jen ze záznamu. Beru to jako signál opravdu

se pochlapit. Bylo mi čtyřicet, koneč-ně cítím, že jsem dospěl - některému Drábkovi před deseti lety už pomalu přestávám rozumět, jsem zatím plný síly. Paradoxně prezidentova smrt nás aktivizovala, jak když škrtnete pod sko-mírající karmou. Snad to nevytřeseme za pár týdnů. Také už se nemusím sty-dět říct, že jsem Evropan, který je za Evropskou unii rád. A líbí se mi nápad

na Letiště Václava Havla, když si před-stavím, že tam přistane Putin...

Už loni jste říkal, že vás oslovili fil-moví režiséři Jan Hřebejk a Jan Svě-rák. Už se něco rýsuje? Je zajímavé, že mě oba oslovili v jed-

nom týdnu a zájem trvá. Hřebejk, s nímž se cítím být podobné krevní skupiny, chce udělat filmovou adaptaci mého Sherlocka Holmese - Vraždu vousatých žen. S Honzou Svěrákem se domlou-váme, on měl nápad, já také, a nedáv-no mě napadla třetí verze, snad nejza-jímavější, příběh starých lidí i o tom, jak planeta stárne. V lednu se máme sejít. Zároveň se rozhoupává spolupráce s televizí, přes dramatika Petra Kolečka, spoluautora Okresního přeboru. Byli jsme spolu na inscenovaném čtení v Paříži a nabídl mi společný seriál. Není to prostituce, zárukou je produk-ce kapely Nightwork, zas se něco třeba naučím.

Někteři herci v Klicperově divadle mají obavy, že míříte vysoko, do Pra-hy a že z Hradce utečete. A oni tu zů-stanou... Nikdo tu nebude furt, ale je pravda, že divadlo loni vyskočilo hodně nahoru. Prahu miluju a potřebuju ji, ale srdeční divadlo mám v Hradci. A Jedlíky čoko-lády i Figarkou se jen stvrdilo, jak je pro mě zásadní. Trápil jsem se výčitkou, že tady nežiju, což mě frustrovalo. Než mi došlo, že do Klicperova divadla bytost-ně patřím a že ho beru za své. Potvrdilo se mi, že jsem na svém místě, z něhož můžete mnohému hodně pomoct. A za-čínám si myslet, že takovou svobodu a takhle vyrovnaný a silný soubor už ni-kdy v životě nebudu mít. A po Figarce jsem si tím téměř jistý.

Rozmlouval Petr Mareček

PŘEVZALI

JSME

Z TISKU

FIGAROVA SVATBA

POT&LESK

- 10 -

Souběžně s Věcí Čapek se v Klicpe-rově divadle začíná pracovat také na dalším neméně zajímavém projektu. Režisér Daniel Špinar si zvolil slav-nou novelu Alexandra Grina Jessie a Morgiana, u nás proslavenou pře-

devším filmem Juraje Herze s Ivou Janžurovou v hlavní dvojroli, a na jejím pozadí vytvořil vlastní variaci na tento příběh dobra a zla a dvou protichůdných sester, milé a všemi milované Clary a temné a nenávist-né Morgiany. Tu postupně prostupu-je frustrace, zášť a zloba do takové

míry, že se neváhá uchýlit k zločinu. Na jevišti Klicperova divadla ztvární tyto sestry Pavlína Štorková a Kamila Sed-lárová. Stejně jako „zuřivý snílek“ Grin chce režisér Špinar vtisknout tomuto příběhu světla a temnoty sugestivní

poetickou atmosféru, zajímavé psycho-logické studie charakterů a nečekané obraty a vyústění napínavého děje. Kde je hranice dobra a zla v člověku? Co způsobí nedostatek lásky a přede-vším lásky k sobě? Krása a ošklivost, svědomí a spravedlnost, teplo a chlad, křídla a pád. Zločin psychikou a optikou vraha. „Krása je všude / Je jí mnoho / Ale je lhostejná / Kráso, tvá moc je ne-smírná…“

Režie: Daniel Špinar. Dramaturgie: Jana Slouková. Scéna: Iva Němcová. Kostýmy: Lucia Škandíková. Hudba: Jiří Hájek. Hrají: Kamila Sedlárová, Pavlína Štorková, Marta Zaoralová, Martina Nováková, Jakub Tvrdík, Ondřej Malý, Dušan Hřebíček, Marti-na Eliášová a další.

PREMIÉRA NA HLAVNÍ SCÉNĚ 3. BŘEZNA 2012 V 19.00 HODIN

č. 5 - leden 2012

Z A Č Í N Á M E Z K O U Š E T

MORGIANA

Daniel Špinar (1979), režieJeden z nejvýraznějších režisérů mladé generace vystudoval herectví a režii na pražské DAMU. Herectví absolvoval v sezoně 2002–3 v DISKu rolí Tima v Ravenhillových Polaroidech. V roce 2003 získal na studentském festivalu ZLOMVAZ za tento herecký výkon Cenu časopisu REFLEX. Zúčastnil se několika hereckých a režijních workshopů (např. Kurz Leocockovy herecké metody ve španělském Vicu či kurz inscenování antického dramatu v Epidauru). Od roku 2003 začal na DAMU studovat režii. Absolvoval vlastní dramatizací Dostojevského románu Bratři (Karamazovi) a po škole nastoupil jako kmenový režisér pražského Divadla na Vinohradech. Zde inscenoval Büchnerova Vojcka (Cena Josefa Balvína, Cena Alfreda Radoka) a Schillerovu Marii Stuartovnu. Poté z Vinohrad odešel na volnou nohu. Mezi jeho nejvýraznější práce patří Anglická milenka od M. Durasové a komedie Být či nebýt (obojí Národním divadlo), Figarova svatba a Lakomec (Divadlo F.X. Šaldy Liberec), Heda Gablerová ve Švandově divadle, Táňa - Táňa Olji Muchinové a Britney goes to heaven od Petra Kolečka v ostravském Divadle Petra Bezruče nebo Zimní pohádka a Maškaráda v Klicperově divadle v Hradci Králové. Pravidelně režíruje také v pražském divadle A studio Rubín, kde spolu s Petrem Kolečkem připravil inscenace Kauza Médeia, Kauza Salome a Kauza Maryša, režíroval také hlavní inscenaci Letních Shakespearov-ských slavností 2011 – Zkrocení zlé ženy.

POT&LESK

- 11 -

Herec Klicperova divadla Jiří Zapletal vypráví o nedávné premiéře Figarovy svatby, o cestě k herectví i o zkušenos-tech z natáčení nekonečných seriálů Ulice a Ordinace.

Byl už mladým i starým Faustem, Ma-cduffem v Macbethovi, hlasem auto-

ra v Havlově Odcházení, Valmontem, Prusem ve Věci Makropulos a ocitl se i v nekonečných seriálech Ulice a Or-dinace v růžové zahradě. Herec Jiří Zapletal, jenž je dvacet let věrný hra-deckému Klicperovu divadlu, však v po-slední době překvapil obrovským citem pro komedie, ať už v Drábkových Jedlí-cích čokolády, Morávkových Světácích nebo v nedávné premiéře Figarovy svatby, také podle Davida Drábka. Ač všichni hrají výborně, kdykoliv Zapleta-lův hrabě Almaviva zmizí, zeje po něm na scéně „díra“.

Vypadá to, že se z představitele cha-rakterních rolí stává originální ex-centrický komik...Obávám se, že ano. David Drábek mě tak vidí, ale musím říct, že asi oprávně-ně. Vidí mě tak i někteří kolegové, kteří mě už dávno pasovali na komika - kata-strofistu. Pak si toho zřejmě všiml i Da-vid, a tak vlastně asi vznikla role Lud-víka v Jedlících čokolády. Beru to jako příjemný posun. Je milé, když se divák směje pobaven vaším výkonem. To, že dokážete rozesmávat lidi, je hrozně pří-jemné. U dramatu se toho nedočkáte. Lidi sedí tiše a ochotně, ať se jim to ne-líbí, nebo jsou unešení. Až při děkovač-ce vidíme, jak to vlastně dopadlo.

rovy svatby. Nutno přiznat, že hlavní zásluhu na tom má především David, on byl jediný, který se na to díval, kte-rý nám věřil a my tak mohli věřit jemu. Bez téhle důvěry se k dobrým výsled-kům dojít nedá.

Jak vzpomínáte na docela velkou zkušenost s nekonečnými televizní-mi seriály Ulice a Ordinace v růžové zahradě? Mělo to nějaký efekt stran dalších televizních a filmových nabí-dek?Takových herců u nás jsou mraky, moc se s tím nechlubí. Víte, když chcete do těchto vod prorazit vně Prahy, musíte rychle zaujmout. Nejlépe výrazným ty-pem a osobitým hereckým stylem. Tak, jak se to skvěle povedlo Pavle Tomico-vé. Já jsem vedle ní hluboko pod čarou, kde se tohle vůbec počítá. Jednu dobu se to roztrhlo, myslel jsem, že bych na stará kolena začal hrát v televizi.

Před tím jsem se v ní jen mihl, pak přišla Ulice. Moje role však neměla žádný vývoj, hrál jsem Ondrovi Pavelkovi kamaráda z posilov-ny. Pak jsem ji vytuneloval a figura šla do kytek. V té době jsem natočil i jednu epizodu Kriminálky Anděl. To byla do-cela pěkná práce.

V komedii s nimi můžete žít představe-ní od začátku do konce.

Váš hrabě Almaviva má obrovskou škálu komiky od drastické a dadais-tické až po intelektuální hříčky.

O tom intelektuálním humoru snad ani nevím, ale bezesporu jde o parodii, až

o drastickou nadsázku. Vychá-zíme ale z commedie dell‘ar-te, která, podle mě, původně vznikala tak, že se herci sešli, dali si téma a improvizovali na místě. A právě tak jsme to dělali s Davidem. S ostatními protagonisty máme svůj hu-mor, který mezi námi fungu-je, na tom se dá stavět, leč dochází u mě k nejistotě, jestli humor bude fungovat dál, jestli je takto přenosný. Jako když se bavíte doma nebo v klubu, smějete se, ale otázka je, jestli se tomu budou smát i ostat-ní, jestli to má přesah.

Premiéra ukázala, že má.Pro mě to byl snad nej-větší divadelní zrod nebo zázrak, kte-rý jsem zažil. Máte představení, která se povedla, ale už se to u nich i trochu očekávalo. Nebo představení, kde se neočekávalo moc a ony se jakžtakž povedly. Vždycky se čeká, co z toho bude, ani u Ještěrů jsme nevědě-l i , i u Jedlíků vládla nejistota, ale snad ještě nikdy nebyl takový rozdíl mezi očekáváním a výsledkem jako u Figa-

Pasovali mě na komika - katastrofistu

JEDLÍCI ČOKOLÁDY

FIGAROVA SVATBA

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 12 -

A Ordinace?Tam to bylo zajímavější, role byla do-cela dobře napsaná - na Ordinaci. Byl to příběh pacienta, který se v krizové životní situaci upnul na vazbu se svo-jí ošetřující lékařkou. Natáčel jsem asi tři čtvrtě roku, všichni byli nadšení, že roli určitě rozepíší. A nakonec nic. Je to zvláštní, ale herců je moc. Ale ničeho nelituji, tohle už jsem v sobě překonal. Stejně bych nechtěl nikdy volit mezi televizí a divadlem. Ale přiznávám, že jsou to dobré peníze a mnohdy zajíma-vé odskočení si od divadelní rutiny. Na druhé straně mám plný mobil pozvá-nek na castingy na reklamy, ale na to už vlastně ani nereaguji. A odjíždět v našem divadelním provozu kvůli tomu do Prahy, kde tak obětuju desetiminu-tovému setkání půl dne, to je pro mě velký luxus.

Pamatu-jete si ještě okamžik, kte-

rý rozhodl, že budete hercem?To přišlo velmi záhy, jsem z divadelní rodiny, oba rodiče byli herci, z máminy strany jsem pátá herecká generace, jejíž kořeny začínají až někde u Fran-tiška Sokola Tůmy. Jsme moravská větev, naši byli v Beskydském divadle v Novém Jičíně, Olomouci či Šumper-ku, pak přešli do Liberce a máma od divadla odešla. Já k tomu tíhl, jen jsem si říkal, co bych tak ještě mohl dělat ji-ného, abych se neukvapil. Po celkem marných úvahách jsem zjistil, že mě divadlo bude asi opravdu bavit nejvíc. Přesto jsem ještě vystudoval ekono-mickou školu, protože mě dvakrát ne-vzali na konzervatoř, a pak jsem zkusil brněnskou JAMU. Tam už byl můj po-kus úspěšný.

Co vás tam naučili?V 80. letech tam učili Richard Mihula, Zdena Herfortová, Milan Pásek či La-dislav Lakomý, mou ročníkovou kan-torkou byla Jana Janovská, výborná pedagožka. Naučila nás hereckou abecedu, práci na roli i na sobě, a to, co vlastně divadlo obnáší. Že existu-je Brecht, Shakespeare či Tennessee Williams a co je to za žánry. A jak je hrát. Tato profilovaná charakterizace žánrů však dnes padá, všichni se po-kouší o kaskadérské kousky, taková je

doba, ale já myslím, že je dobré umět řemeslo. Věřím, že musíte zatrace-ně dobře jezdit na motorce, než se s ní vrhnete na U rampu. Lidi z našeho ročníku až na jednoho všichni zůsta-li u divadla, Jiří Dvořák je na Vinohra-dech, Zuzana Slavíková Na Palmovce, další jsou v Brně, Ostravě, Zlíně a Mla-dé Boleslavi.

Vaše cesta do Hradce byla přímá?Ne, rok a půl jsem byl v Karlových Va-rech. Měl jsem možnost zůstat v Brně, do Mahenky jsem si zavřel cestu sám jedním neuváženým výrokem a k Mrš-tíkům jsem nechtěl, ti mi připadali jako stará, trochu navoněná šmíra, lesk a bída kurtizán. A pan Lakomý nám teh-dy řekl: „Kluci, jestli to s di-vad lem

myslíte váž-ně, jděte na oblast, tam se vy-

hrajte a pak se můžete vrátit.“ Divadla jsem objížděl osobně, připadalo mi to férovější a zodpovědnější setkávat rov-nou tváří v tvář než se dohadovat pí-semně. Ve Varech jsem dostal nabídku hned, ale potřeboval jsem ještě nejít na vojnu. Tehdejší šéf Břeťa Tetera měl známého vojenského doktora - a mod-rá knížka rozhodla.

Ale dlouho jste tam nepobyl.Ze školy jsme vyšli po revoluci mladí a

neklidní, mysleli jsme si, že víme přes-ně, jak má divadlo vypadat. Vary byly právě na konci své solidní éry, zažil jsem tam třeba Gustava Opočenské-ho, posledního romantického herce, když nepočítám Borise Rösnera. Ale nakonec pro nás prostě nebyla práce. Šéfem tam byl tehdy Vašek Beránek a já mu říkal, že chceme hrát. Byl to ta-kový „strýček kovboj“ a povídá: „Když chcete dělat divadlo, běžte to zkusit na kolonádu.“ A to mě definitivně nakrklo a v půlce sezony jsme vypadli. Napsal jsem do Hradce a do Budějovic, a Hra-dec se ozval dřív.

To bylo už za éry Vladimíra Moráv-ka?Hluboko před ním, v roce 1992, příští rok to bude dvacet let. Tady jsem padl rovnou do práce, hrál jsem Limonádo-vého Joa, Každý něco pro vlast, Kris-tiana v Kohoutově Cyranovi či Laerta v Hamletovi.

Nemáte pocit, že jste stále dvacet let „na oblasti“?Zpočátku snad trochu, ale když přišel Vladimír Morávek, Klicperovo divadlo pozvedl na úroveň Prahy, mohu-li po-užít tohoto nepřesného příměru, přiblí-žil ho k ní a neřku-li i vyrovnal. A od té doby, myslím, nám dech nedošel, ka-ždou sezonu překračujeme svůj stín. Možná nastalo trochu prázdno asi na dva roky pod vedením Ivo Krobota, ale s Davidem Drábkem se to zase zvedlo. Trošku trnu, co bude po něm. Nechci malovat čerty na zeď, ale budu tady v divadle jistě déle než on. David je progresivní osobnost, která dokáže při-táhnout lidi do hlediště i kolem sebe a já už jsem takřka za zenitem...

Petr Mareček

PŘEVZALI

JSME

Z TISKU

DON JUAN A FAUST

JED

LÍCI Č

OK

OLÁ

DY

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 13 -

V POT&LESKové rubrice (NE)VIDÍM TO KRITICKY nám každý měsíc odpovídá na otázky jedna osobnost české divadelní kri-tiky. Kromě toho, že se snažíme od osob k tomu nejpovolanějších získat jakousi reflexi a zpětnou vazbu naší práce, zajímá nás také úvaha o jejich kritické práci a praxi - zkrát-ka chceme se dozvědět, JAK TO VIDÍ. Ten-to měsíc na naše otázky odpovídal profesor VLADIMÍR JUST, český teatrolog a literární a divadelní kritik.

Jak dlouho už sledujete práci Klicperova divadla?Byl jsem tu už za totality, a obdivoval samozřejmě Gross-manovu Maryšu nebo Dona Juana, v Besedě pak Pastýřku putující k dubnu. Poprvé jsem tuším oficiálně psal o Morávkově inscenaci Shakespearovy hry Julie & Ro-meo & Julie v roce 1997, ce-lou Morávkovu éru v Hradci hodnotím jako jednu z nejvý-znamnějších ér v dějinách ne-jen hradeckého, ale i českého divadla.

Když se podíváte na tvorbu KD jaksi celistvě a souvisle, jak vní-máte jeho cestu? Během 15 let už druhá celostátně vý-znamná éra - po Morávkově Drábkova - to mluví samo za sebe.

Na které představení z „klicperovských“ dě-jin rád dodnes vzpomínáte? Bylo pro Vás někte-ré představení KD skutečným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním?Kromě dávných Grossmanů a prakticky všech inscenací Vladimíra Morávka to byly zejména inscenace Andreje Kroba (Vyrozumění, Pokoušení a Odcházení) - opět: po Grossmanových opusech patrně nejlepší tři „Havlové“ posledního dvacetiletí nejen v českém, ale - pokud jsem měl možnost sledovat - i v evropském měřítku. Nezapo-menutelný a vynikající - opět v celostátním měřítku - byl i Rajmontův / Goethův Faust s dvojím Mefistofelem-Mefis-tofelou Rajmontem/Babčákovou, dále Petrolejové lampy s nezapomenutelnou Tomicovou / Richtermocem a nesmím zapomínat ani na incenace Sergeje Fedotova.

Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicperovský“ záži-tek z poslední doby?Drábkovi Jedlíci čokolády a Nekvasilův / Grabbeho Don Juan a Faust.

„Kritik píšící už při představení, to je parodie na kritika!“

Bude férové se zeptat, které před-stavení z doby nedávné ve Vás zane-

chalo spíše rozpačité dojmy…?Proč ne? Dost rozpačitý jsem byl z většiny inscena-

cí Iva Krobota (a to nejen v Klicperově divadle). Po Morávkovi to byl velký sešup ke konvenci, jedno vel-ké kamenění. Úspěch geniální „inscenace desetiletí“ - Roku na vsi v ND - se Krobotovi myslím zopakovat nepodařilo. Ale třeba není všem dnům konec.

Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné zejména díky „silným“ a umělecky vyhraněným osobnostem

uměleckých šéfů?To by mu (ani těm režisérům) nebylo nic platné, kdyby ne-měli tak báječný, kvalitní a vyrovnaný herecký soubor.

Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tříleté – působe-ní Davida Drábka v Hradci Králové?Jako druhou jedinečnou éru - jedinečnou ve smyslu autor-ského divadla na velké, ale nekamenné kamenné scéně.

Které z režijních osobností hostujících v KD dělají dle Vašeho mínění divadlu náležitou čest? Nejvíc Andrej Krob a Jiří Nekvasil.

Na kterou z chystaných inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména?To je jasné. Na Drábkovu Kouli.

K jakému typu divadla Vy osobně inklinujete?K autorskému. K „divadlu s rubatem“. Ke každému ne-zaměnitelnému s jiným. Nesnáším hotové, jinde a jindy úspěšně vyzkoušené panely.

(NE)VIDÍM TO

KRITICKY

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 14 -

Vzpomenete si na své vůbec první setkání s divadlem? Kromě povinných školních nebo rodinných návštěv loutko-vého divadla v Říši loutek, Malíkově Ústředním loutkovém divadle a v Divadle S+H, bylo asi nejintenzivnější, iniciační setkání s divadlem Semafor v letech 1960/61. Jaká je Vaše oblíbená divadelní hra - kdybyste měl jme-novat pouze jednu?Má nejoblíbenější světová hra: Goethův Faust (můžu ji číst znovu dokola tam a zpět, v různých překladech i v originá-le, a pořád v ní objevuju o sobě i vesmíru věci netušené). A česká (asi) Havlovo Largo desolato.

Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelovu cenu? To je jasné - Václav Havel. Včera bylo pozdě. (Rozhovor vznikl v listopadu 2011 - pozn. redakce)

Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete?Měsíčně zhlédnu v období festivalů (červen nebo září resp. listopad) 25 - 35 inscenací, v mezidobí zhruba 10 - 12.

Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou premiéru v sezóně…Ano, je to už fyzicky nemožné, máte pravdu. Ale i v naší branži existuje jedno kritické perpetuum mobile - J.P. Kříž. On se skutečně přemisťuje v čase i v prostoru jako kouzel-ník Woland v Mistrovi a Markétce, stíhá i během festivalů objet - na kole i autem - všechny okolní scény v kraji, někdy i v republice. Já jsem trochu skromnější, jsem vázán na fakultě učením a benzin či vlak si platím sám, ale přesto si troufnu tvrdit, že na J.P.K. sice nemám, ale na pražské (a pragocentrické!) poměry jsem i tak nadprůměrně častý divák mimopražských scén - kromě Klicperova divadla se snažím vidět pokud možno všechno i v Ostravě (a to na všech 4 tamních scénách) a v ND v Brně. Velmi vítám i výlety severomoravsko-slezského Divadla žije!, jediného neanonymního divadelního pořadu v ČT, kde ve společ-nosti Šlupky-Svěráka rád poznávám třeba i divadelní Opa-vu, Šumperk, Český Těšín, Olomouc. Schéma žádné nemám - kritériem je, že když mě něco, co nikde jinde není k mání, zaujme, tak se pak snažím vidět na té scé-ně všechno (pražské Divadlo Komedie, Divadlo v Dlouhé, Činoherní klub, Strašnické divadlo). Návštěvy pražského

Vladimír Just je český teatrolog a literární a divadelní kritik. Spolu se svým bratrem Jiřím napsal také několik divadelních her. Jako divadelní kritik se zabýval tvorbou Vlasty Buriana. Již před listopadem 1989 vystupoval jako herec a spoluautor se svým bratrem Jiřím v autorském divadle malých forem. V té době se věnoval, mimo jiné, též publikační činnosti – např. tematice Osvobozeného divadla. V současnosti člen katedry divadelní vědy FF UK v Praze, do roku 2010 byl šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue. Pravidelně přispívá např. do časo-pisů Literární noviny, Respekt, vystupuje v pořadu Kritický klub Jana Rejžka na rozhlasové stanici Český rozhlas 6. Ve svých příspěvcích se kromě divadelní kritiky zabývá nezávislostí veřejnoprávní televize, problematikou odsunu Němců, česko--německými vztahy nebo uspořádáním NP Šumava, kde hájí stanovisko respektování bezzásahových zón. Dne 24. června 2011 jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem.

ND nebo Vinohradského divadla (na obě scény mě - narozdíl od mých kolegů - zpravidla intendanti nezvou, musím se tam většinou proboxovávat na vlastní pěst) beru jako svou občan-skou kulturní povinnost, neboť tyhle dvě scény spolknou víc peněz, než všechna zbylá pražská divadla - a možná nejen pražská - dohromady. Ne vždy tomu - hlavně u ND - výsledek odpovídá.

Odcházíte někdy z divadla o pauze?V 90% případů neodcházím, ani o pauze, ani během předsta-vení, výjimky jsou pouze právě ty festivaly, kdy je mi líto, že mi uniká někde něco jiného, a mám pocit, že už z prvé půlky - někdy z prvých deseti minut - jsem se dozvěděl o inscenaci až dost. Vaší profesi náleží analytické myšlení – dokážete se ně-kdy oprostit a užít si představení v rovině ryze emocionál-ní? Necháváte se strhnout?To je velký omyl, který žel řada kolegů podporuje třeba tím, že si během představení píší jako na schůzi nebo semináři. A ještě si sedávají do první řady (tohle já vůbec nesnáším - divadlo je pro mne společným dílem jeviště a hlediště, takže chci při představení sledovat - a zapojovat se s nimi do hry - oba dva činitele, a to můžu nejlíp zezadu, nikdy ne z první

řady!!!). Sám ze svého dvacetiletého jevištního působení vím, jak je protivné, když si některý divák psal (tehdy jsem ho zpra-vidla oslovil, ať to udání na nás píše až doma). Píšící divák není spontánně reagující divák. A spontánní reagování - tj. úplné emociální otevření se jevišti, tedy skutečná spoluhra - je podmínkou k tomu, aby pak vznikla věrohodná kritická refle-xe. Jestliže Diderot říkal, že hercovy slzy kanou z mozku, já říkám - kritikův mozek kane ze slz. Nejprve musí být emoce (třeba empatická, třeba bouřlivě nesouhlasná), a teprve při psaní přichází analýza. Vždycky odpovídám, že píšu proto, abych se dozvěděl, co si myslím. To v divadle, kde vnímám emotivně, ještě nevím: to pravé šaldovské utrpení je teprve při psaní, kdy analýzou de facto zabíjíme, protože ji rozebíráme, tu emoci. Kritik, který píše už při představení, fuj, to je paskvil, parodie na kritika.

S tím možná souvisí: Kdy se pro Vás divadelní inscenace stává zážitkem?Viz výše.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová.

č. 5 - leden 2012

Na festivalu Divadlo evropských regionů 2011

POT&LESK

- 15 -

Milí čtenáři, přeju vám všem co nejhezčí dny v tomto novém roce. Přeju vám je tím víc, čím častěji slý-cháme, že tento rok bude těžký, složitý a bolestný. Jako by některý rok byl jiný, no ne? Pravdou je, že konec roku minulého byl velice podivný. Alespoň ten můj. Nejprve jsme hodně pracovali, abychom zdárně dokončili Figarovu svatbu. Práce to byla divoká a nelehká, a nacvičit čtyřminutovou sambu zdálo se nám téměř nad naše síly. Nakonec jsme to ovšem zvládli, do-konce i ti nejdřevěnější a nejstarší. Pravda je ovšem také to, že jeden z nás starších nikdy neodložil dlouhý plášť, ve kterém se musel strašně potit. Důvod je nabíledni. Naučil se jen ruce a půdorys. Kroky se neučil, neb nohy pod pláš-těm vtipně skryl a tak zůstanou až do derniéry. Premiéra dopadla nad očekávání, oslavili jsme ji a mysleli, že začne-me chystat Vánoce.

Den poté jsme se dověděli, že nás opustil Václav Havel. A najednou bylo všechno jinak. Místo shánění, nakupování a pečení, které jsme plánovali, tak trochu zkoprněle jsme seděli u obrazovek, někteří vyšli do ulic, zkrátka a dobře, Václav Havel nás donutil k zastavení, zamyšlení a smutku. A trvalo to celý týden, přestože jsme hráli, chodili do práce a jaksi bokem snad i chystali ty vánoční svátky, bylo nám smutno a nestyděli jsme se za to. Ale čas je nemilosrdný, možná ovšem i naopak, a nako-nec tu přece jen byl Štědrý den. Vlastně bych nemusela nic chystat, byla jsem pozvána ke kolegyni Kamile, ale nedalo

mi to, rybí polévku jsem pro jejího muže vařila, cukroví do krabičky naskládala, vzorek bramborového salátu nabrala do umělohmotného kastlíku, a hlavně jsem si připravovala věci na druhý den, kdy měla přijet dcera s rodinou. Tento-krát jsem rozpékala kachnu. Vše se dařilo dle mých před-stav do chvíle, kdy jsem kachničku chtěla obrátit, podlít a zkontrolovat. Vyndala jsem ji na kuchyňský pult, vše bylo v pořádku, a když jsem ji nesla zpět, asi dva metry je to k troubě, zradilo mne moje nádobí. Víko, větší než pekáč, jsem svírala pevně, ovšem pekáč zcela se mi vymknul a kachna již krásně nazlátlá plácala se a skákala po par-ketách. Ty již byly zametené, tak jsem ji nemusela omývat pod tekoucí vodou, koberce stále ještě visely vyprané nad kamny, takže vlastně šlo jen o to, abych zachránila kach-ničku a pak vytřela podlahu, jak jsem stejně měla v plánu. Jednoduché, že!?! Kdo nezažil, nepochopí. Stojíte v tom krásném súsku, který umí jen kachnička, bojíte se udělat krok, neb hrozí uklouznutí, přilepení a rozťapání, a také byste tu šťávičku chtěli zachránit společně s kachnou. To nakonec vzdáte, protože súsek se roztéká a vtéká do děr mezi parketami, kde nenávratně mizí. Po ruce jsem měla odličovací vatu, tou jsem tu dobrotu setřela, dvě hrsti si dala pod pantofle, kachnu zručným hmatem hodila zpět do pekáče a vyrobila náhradní výpek za pomoci másla a anglické slaniny. A pak jsem vytírala a vytírala v domnění, že zvítězím. Věřte nevěřte, opět jsem nezvítě-zila. Dnes je 2. 1. 2012 a kachní súsek stále pracuje. Vpíjí se odspodu do parket a vytváří podivné mastné mapičky. Již si na ně zvykám. U Kamily bylo krásně. Dárků bylo tak akorát, zpívali jsme koledy, malá Bára tančila a Kamilina maminka před večeří poděkovala za všechny dobroty, kterými jsme byli obdaře-ni. Byly to nakonec ty pravé Vánoce. Ohňostroj jsem nestihla. Když jsem sbíhala po schodech, vybuchla na našem dvoře první rachejtle. Policie mi po-mohla a chránila mne, tudíž mě pustili jen do uličky k pivo-varu. Bylo nás tam spousta, samí opozdilci, hlavy jsme měli zvrácené vzad, pršelo nám do nosu a padaly na nás černé zbytky výbušnin a jejich obalů. Moc jsme toho neviděli, neb byla mlha. Ale pecky tam mezi domy to byly strašné. Dnes již zase docela slušně slyším, vítám nový rok a jsem trošku v šoku, protože mezi větvičkami mého vá-nočního stromečku u okna pere slunko jak ve Splitu. Do-konce prý ani medvědi nespí a zvířata v ZOO jsou stále ve výbězích. A tak všem přeju hezký slunný leden.

Vaše Lenka

č. 5 - leden 2012

- 16 -

POT&LESK

čeká po mnoha reprízách incenaci hry Williama Shakespeara MARNÁ LÁSKY SNAHA

14. ÚNORA V 19 HODIN NA HLAVNÍ SCÉNĚ

William Shakespeare: MARNÁ LÁSKY SNAHA

č. 5 - leden 2012

D E R N I É R A

N E P Ř E H L É D N Ě T E

POT&LESK

Závěrečný měsíc roku 2011 byl na události v Klicperově divadle velmi pestrý. A byly to události bohužel vždy ne radostné. Velkému smutku, který zasáhl jako blesk celou naši zem, se nevyhnulo ani naše divadlo, které se s úctou připojilo k tryzně za zesnulého

VÁCLAVA HAVLA

- 17 -

č. 5 - leden 2012

POT&LESK

- 18 -

Repertoár Klicperova divadla se v prosinci rozrostl o tři nové premiéry. Po Jekylle Hydeové a Žárlivosti, které jsme odpremiérovali na komorní scéně V podkroví, přišla na řadu

velkolepá premiéra na hlavní scéně – razantní

Figarova svatba v úpravě a režii Davida Drábka.

č. 5 - leden 2012

Autor a režisér David Drábek a Josef Čepelka v roli písaře Bercqudeberra

Velký potlesk sklidil za roli Amorka i nejmladší herec na scéně - Mikoláš Ridl

Figarovu svatbu ocenili premiéroví diváci dlouhým potleskem vestoje

Autor a režisér David Drábek, ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman a kos-týmní výtvarnice Simona Rybáková

Poděkovat se přišla také kostýmní výtvarníce Simona Rybá-ková, autor scény Martin Chocholoušek a dramaturgyně Jana Slouková

A při následném přípitku Podkroví také praskalo ve švech a nechyběli ani zástupci kritické sekce

- 19 -

POT&LESK č. 5 - leden 2012

Na začátku prosince jsme také úspěšně reprezentovali s našimi

SVĚTÁKY v Divadle na Vinohradech. Nechyběla ani „světačka“ Jiřina Jirásková. Atmosféru pražské premiéry Světáků si můžete

připomenout na následujících snímcích...

Z. Podskalský - V. Blažek: SVĚTÁCIRežie: Vladimír Morávek. Úprava: René Ludowitz. Dramaturgie: Jana Slouková. Scéna: Daniel Dvořák. Kostýmy: Eva Morávková. Scénická hudba, úprava a nastudování: Pavel Horák. Pohybová spolupráce: Radka Janů. Hrají: Jiří Zaple-tal, Ondřej Malý, Filip, Richtermoc, Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Zora Valchařová-Poulo-vá, Jan Bílek, Miroslav Zavičár, Josef Čepelka, Vojtěch Dvořák, Hynek Pech, Pavel Filip, Isabela Smečková Bencová,

David Smečka a Marta Zaoralová.

SVĚTÁCI V DIVADLE

NA VINOHRADECH

POT&LESK

- 20 -

č. 5 - leden 2012

STRAŠÍ VÁS PŘESTÁVKOVÉ FRONTY U BARU?OBJEDNEJTE SI OBČERSTVENÍ HNED

PO PŘÍCHODU DO DIVADLA! BUDE PRO VÁS PŘIPRAVENO NA DOHODNUTÉM MÍSTĚ!

PŘESTÁVKA BEZ ČEKÁNÍ! TĚŠÍME SE NA VÁS!l

MUSÍTE PO VEČERNÍM PŘEDSTAVENÍ HNED DOMŮ?NABÍZÍME VÁM KVALITNÍ VÍNA,

SKVĚLOU KÁVU A DALŠÍ NÁPOJE!NEJMÉNĚ JEDNU ŠŤASTNOU HODINKU JEŠTĚ SPOLU!

MOŽNÁ PŘIJDE I …

NAŠE TIPY:

PETROLEJOVÉ LAMPYRežie Ivan Rajmont. V titulních rolích Pavla Tomicová a Filip Richtermoc.

JEKYLLA HYDEOVÁV režii Evy Kratochvílové hrají: Isabela Smečková Bencová, Dušan Hřebíček a Klára Horáková

13. února v 19.00 hodin

na hlavní scéně

13. února v 19.00 hodin

na scéněV podkroví

POT&LESK

- 21 -

Z A R E Z E R V U J T E S I V Č A S !Korespondence Voskovce a Wericha je sil-nou výpovědí o životě dvou mimořádných lidí v nelehké době. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozešly, jsou strhujícím svě-dectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhalují i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek. Tyto dopisy, které např. u J. Voskovce před-stavují vrchol jeho poválečné literární tvorby, jsou neocenitelným dokladem duchovního světa V+W. „Forma zkratky, krátká spojení, divadelní narážky, privátní kódy, k tomu bri-lantní stylizace a neuvěřitelná oslovení i pod-pisy“ – tak velice výstižně charakterizuje tuto korespondenci kritika.

č. 5 - leden 2012

Dora Viceníková

KORESPONDENCE V+Wv podání hostujícího Divadla Reduta / ND Brno

Inscenace Korespondence V+W se umístila na 5. - 6. místě v 18. ročníku ankety Divadelních Novin „Inscenace roku“.

Korespondence V+W získala cenu Divadelních novin. Od-borná porota udělila cenu za sezonu 2010/2011 za tvůrčí počin v oboru Činohra Janu Mikuláškovi za režii inscenace KORESPONDENCE V+W.

Hlavní scéna - sobota 25. 2. v 19.00!

Když už člověk jednou je,

tak má koukat, aby byl!

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 22 -

č. 5 - leden 2012

HRAJEME PRO VÁS!

NESEĎTE DOMA,

CHOĎTE DO DIVADLA!

Další číslo vyjde 7. února na webových stránkách Klicperova divadla. Všechna archívní čísla POT&LESKu najdete na http://www.klicperovodivadlo.cz/pot&lesk.htm!