Praktická teologie pro sociální pracovníky

Praktická teologie pro sociální pracovníky

ETF / Jabok 2013

1. Úvod do předmětu, vzájemný vztah praktické teologie, pastorace a sociální práce

Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013

3

Studenti Jaboku / oboru PSP ETF vykonávají praxe ve dvou oblastech, pro

něž budou podle Zákona o pedagogických pracovnících, resp.

Zákona o sociálních službách kvalifikováni (tzv. regulované povolání):

PEDAGOGIKA

SOCIÁLNÍ PRÁCE

Vzhledem ke křesťanskému zaměření obou škol a jejich teologickým předmětům je nutné, aby se studenti seznámili také s

další oblastí, pro kterou nebudou kvalifikováni podle zákona, ale mohou se

do ní zapojit v rámci pravidel daných institucí:

PASTORACE

1

Praxe v rámci VOŠ Jabok / oboru PSP ETF


4

VOŠ Jabok je církevní škola, je tedy vhodné, aby studenti poznali i realitu křesťanských církví.

Obor Pastorační a sociální práce UK ETF je výslovně zaměřen i na pastoraci, je tedy nutné, aby se s ní studenti prakticky seznámili.

Klienti v sociální a pedagogické práci mají spirituální potřeby, sociální a pedagogický pracovník by jim měl rozumět a umět na ně reagovat.

1

Proč?


51

Dobrý pastýř, Priscilliny katakomby – Řím, 3. stol.


6

Nejvyšší úroveň: biskupská konference / povšechný sbor / církev; odpovědná osoba: předseda ČBK / synodní senior /patriarcha

Střední úroveň: diecéze / biskupství / seniorát; odpovědná osoba: biskup /senior

Základní úroveň: farnost / sbor /církevní obec; odpovědná osoba: farář

1

1. Organizační struktury křesťanských církví


7

Podmínky pro činnost duchovního v armádě a ve věznicích jsou stanoveny zákonem na základě tzv. zvláštních práv, která stát přiznává některým církvím a

náb. společnostem (zákon 3/2002 o církvích).

Podmínky pro činnost duchovního v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické a vzdělávací služby stanovuje příslušná organizace.

•Profesionál (s pracovní smlouvou) – kaplan

•Dobrovolník

Činnost duchovního v uvedených zařízeních

může vykonávat

1

2. Práce duchovního v zařízeních poskytujících sociální, zdravotnické a vzdělávací služby nebo v armádě a věznici


8

3. Sociální práce v organizacích zřizovaných křesťanskými církvemi, která vychází z křesťanských hodnot a klade důraz na celostní pojetí člověka

V těchto zařízeních se mohou kombinovat všechny oblasti činností, k nimž směřuje studium Jaboku / PSP ETF:

Sociální práce

PedagogikaPastorace

1

1Praktická teologie pro sociální pracovníky. ETF / Jabok 2013 9

Svatá Anežka česká- Anežka Přemyslovna 1211 – 1282, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a

královny Konstancie 1233 Vstoupila do řádu klarisek (založen sv. Františkem

z Assisi) Vybudovala hospic pro chudé a založila špitální

bratrstvo. Vystavěla tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský

františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu

Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech.

1874 prohlášena za blahoslavenou, 12. 11. 1989 za svatou.



Hlavním posláním bratří byla špitální činnost

Největšího rozkvětu dosahuje Řád za vlády Karla IV., kdy spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a Uhrách: Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha - Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum sv. Máří, Hradiště sv. Hypolita u Znojma, ve Slezsku např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice.

Většina z nich zanikla v době husitských válek.




PRAKTICKÁ TEOLOGIE

PT navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe: zkoumá činnost církve jako instituce, podrobuje ji kritické analýze a navrhuje, jak by měla probíhat lépe.

PT je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti.

PT je souborem dílčích oborů: pastorální teologie, liturgika, církevní právo, ekonomika církví, diakonika, náboženská pedagogika, katechetika, misiologie a další.


Praktická teologie v systému teologických oborůPoslední obor v systému teologických věd – po biblistice, morální a systematické teologii se zabývá otázkou činnosti křesťanské církve/církví. Zkoumá, co dělá církev jako instituce, proč a jak to dělá, a ptá se, zda je to správně, v souladu s předchozím (s Biblí, dějinami církve, systematickou a morální teologií, spirituální teologií).

V praktické teologii budeme vycházet z ekumenické perspektivy: zohlednění názorů a aktivit všech křesťanských církví, hlavně však největších církví působících na území ČR: římskokatolická, Českobratrská evangelická, Československá husitská.


Pastorace a praktická teologiePastorace (z lat. „pastor“ = pastýř): Soubor činností, jejichž cílem je podpora kvality života člověka ve všech jeho dimenzích (biologické, psychologické, sociální a spirituální), avšak za předpokladu, že tato podpora má svá východiska či motivaci v evangeliu; že je zakotvena v křesťanském pojetí života.

Praktická (pastorální) teologie: disciplína, která si ve svém současném vývoji všímá především životních situací člověka, ty pak teologicky promýšlí (reflektuje, interpretuje) ve snaze člověku pomoci, formulovat motivaci k pomoci, nabídnout a poskytnout náměty k jednání, k rozhodování. Zároveň reflektuje veškeré aktivity církve jako instituce.


Dvě dimenze církve Božská (tajemná, duchovní,

neviditelná): společenství lidí, kteří přijímají Bibli jako slovo Boží a věří v Ježíše Krista jako spasitele. Společně vytvářejí Boží království na zemi.

„Jediný prostředník Kristus ustanovil a bez přestání udržuje svou svatou církev, společenství víry, naděje a lásky zde na zemi, jako viditelný organismus a jejím prostřednictvím rozlévá pravdu a milost na všechny. Je to společnost vybavená hierarchickými orgány i Kristovo tajemné tělo, viditelné shromáždění i duchovní společenství, pozemská církev i církev obdařená nebeskými dary. Nelze ji však považovat za dvě rozdílné věci, nýbrž to obojí tvoří jedinou složenou skutečnost, srůstající z lidského a božského prvku.“ (LG 8)

Lidská (institucionální, viditelná): konkrétní instituce s organizačním a právním systémem. V průběhu dějin vznikají a zanikají, žádná z nich však není s Božím královstvím totožná.


Cíl činností církve

Sláva Boží a spása člověka.

Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boží (Augustin).

Spásou člověka se rozumí jeho rozvoj ve všech dimenzích (fyzické, psychické, sociální i spirituální), a to s eschatologickým přesahem.


Teorie trojího úřadu Krista Praktická teologie byla dříve nazývána

pastorální teologií. Kněz byl označován jako pastýř (lat. pastor),

proto se teologická disciplína, která se zabývala jeho prací, nazývala

pastorální. Její základní teorií byla tzv. nauka o Kristově trojím úřadu. Ta

vycházela z Mt 28,18-20:

Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte

ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i

Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto

věku".

Kněží byli v duchu uvedeného biblického citátu chápáni jako jediní pokračovatelé v

činnosti Ježíše Krista, resp. nositelé (subjekty) církevní praxe. Ostatní křesťané

tak byli objekty pastorační práce kněží. Podle Kristových úřadů bylo stanoveno, že

úkolem kněze je:

úřad kněžský, tedy slavit bohoslužby,

úřad královský, tedy pečovat o svěřený lid,

úřad prorocký, tedy učit svěřený lid.

Úřad prorocký byl odvozen od Ježíšovy výzvy v Matoušově evangeliu získávat

učedníky, úřad kněžský od výzvy k tomu, aby byli tito učedníci pokřtěni, a úřad

královský od výzvy k učení zachovávat Ježíšovu nauku.


Teorie konstitutivních prvků církve Pozdější poznatky biblických věd ukázaly, že Ježíšova slova na konci Matoušova evangelia

nesměřují jen ke dvanácti apoštolům, ale ke všem křesťanům. Z každého křesťana se tak stává subjekt, který může a má jednat podle vzoru Ježíše Krista, a tak aktivně vytvářet praxi církve. Pastorální teologie se tak mění v praktickou teologii, protože se už nezabývá jen prací kněze (pastýře), ale praxí církve. Proto musí být jasně stanoveno, co je pro praxi církve charakteristické, konstitutivní, o co má církev usilovat, aby vůbec byla církví. Jde o následující čtyři prvky:

• Bohoslužebné jednání - liturgie ( „dílo lidu“): vyjadřuje vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Patří do něj slavení mše, modlitba, slavení svátostí, atp.

• Svědectví Bohu - martyria: takové jednání křesťanů, kterým dosvědčují, že věří v Boha. Patří sem jak klasické misie, které se snaží předat křesťanskou víru nekřesťanům, tak i svědectví života, tedy dosvědčování své víry odpovídající životní praxí.

• Společenství - koinónia, které je vyjádřením víry, že život a učení Ježíše Krista má vést ke sjednocení lidí, aby každý člověk mohl sebe sama realizovat ve vztahu k druhým lidem. Patří sem kulturní a společenský život ve farnostech, snaha o sjednocení křesťanů různých vyznání i úsilí křesťanů o odstranění nespravedlností a válek, které rozdělují lidstvo.

• Služba potřebným - diakonia, která nemá být pouhým důkazem, že křesťané berou svou víru vážně a dovádějí ji do důsledků, ale jasnou a praktickou odpovědí na utrpení a nespravedlnost ve světě, která nesleduje jiné cíle, než zmírnit utrpení a napravit nespravedlnost.


Realizační funkce (konstitutivní prvky) církveMARTYRIA- svědectví

(služba slova)

Svědectví o Ježíšovi (J 21,24)Ježíšův příkaz (Mt 28,16-18)Šíření v římské říši (Skutky)Předávání víry v církviMisie od 15. stoletíNová evangelizace

PreevangelizaceEvangelizaceKatechizaceVyučování náboženstvíKázáníPřípravy na svátostiDuchovní doprovázení

LEITURGIA- slavení

(bohoslužba)

Ježíšova večeře (všechna evang.)Slavení Večeře PáněKřest a další bohoslužbyLiturgická pluralitaOdlišný vývoj v různých církvíchObnova liturgie na 2.vat.koncilu

Večeře Páně – mšeKřestDalší svátosti (katol., prav.)Společná četba PísmaBohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba

DIAKONIA - služba(sociální práce,zdravotnictví,

školství)

Ježíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40)Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku

Sociální práceZdravotnictví

Školství a výchova

Pastorační poradenstvíPastorační péče

KOINONIA- společenství(budování obcí a správa církve)

Ježíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22)

Skutky:zakládání církevních obcíRůzné modely organizace církve

Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů)Pastorace sociálních skupinEkonomikaOrganizace a management


Sociální práce

Sociální práce podporuje sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Užívaje duchovědných a sociologických poznatků o lidském chování a sociálních systémech, zasahuje sociální práce tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro křesťanskou sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a sociální spravedlnosti OSN a Rady Evropy, stejně jako křesťanské normy, zprostředkovávané církví a teologií.


Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti

•směry pastorální teologie, které se zabývají hodnotovým / spirituálním / motivačním východiskem pro kvalitní práci sociálního pracovníka (Bible, historie, systematická teologie, teologická etika, spirituální teologie)

Teologie jako zdroj, motiv pro sociální práci:

•podporou člověka, aby mohl dostát nárokům prostředí, ve kterém žije (diakonická pastorace),

•pomocí k tomu, aby mohl člověk vhodně ovlivňovat takové nároky svého prostředí, které jsou nepřiměřené (křesťanská sociální etika).

Pastorace jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení cílů

sociální práce:

•osvobození od hříchu, které má eschatologickou dimenzi – zvýšený důraz na spirituální rozměr člověka.

Pastorace jako sociální práce rozšířená o specifickou dimenzi

SPÁSY:

•nabízí teologické reflexi informace a zkušenosti o konkrétních situacích lidského a sociálního ne-fungování, teologie se tak může uvolnit z uzavřeného světa ideálů (často nereálných)

Sociální práce jako pomoc (nástroj, prostředek) pro dosažení

cílů praktické teologie:

Praktická teologie a sociální práce si tak vzájemně pomáhají lépe naplňovat své cíle.


Spolupráce vědeckých disciplín při popisu člověka

•Biologická dimenze popisuje především fyzickou stánku člověka, zabývá se jeho fyzickými možnostmi a omezeními, v současné době je především předmětem medicíny a přírodních věd.

•Psychologická dimenze si všímá duševní stránky člověka, jeho prožívání věcí, emocí, motivací, zájmů, (sebe)hodnocení, poznávání. Možností a omezení z toho plynoucích. Je předmětem především psychologie, psychoterapie.

•Sociální dimenze se zabývá především vztahy mezi jedinci, mezi skupinami jedinců, procesy ve skupinách, institucionalizovaností těchto vztahů. V současné době se uvedenými otázkami zabývá především sociologie a politologie.

•Spirituální dimenze se zabývá se myšlením člověka, otázkami smyslu skutečností, otázkami, které člověka přesahují (otázky jeho původu, smyslu, vztahy). Je věcí přemýšlení filozofie, teologie.

Člověk je bytost komplexní, složitá, svým způsobem ve své celosti tajemná, svým původem a cílem patrně neuchopitelně nejednoznačná. Na úplný popis člověka tedy vědomě v tomto pojetí rezignujeme. Nicméně při vědomí neúplnosti můžeme pracovat s různými popisovými modely. Vycházíme-li ze složitosti člověka, z jeho mnohodimenzionality, můžeme vcelku bezpečně použít popis, vycházející z definice zdraví Světové zdravotnické organizace (WHO). Mluví o bio-, psycho-, socio-, spirituální pohodě člověka. Každá z uvedených dimenzí je předmětem reflexe vymezených odborných disciplín.


Spolupráce oborů při popisu člověkamedicína psycho-logie/terapie sociologie/politologie/

soc. prácefilozofie/teologie

Biologická dimenze

xxxxxxxxxxxx vůle k uzdravení, zvládnout omezení z nemoci, emoční hnutí, sebepřijetí

vztahy umožní integraci, struktury potřebnou péči; možnost dosáhnout pomocných struktur;

smysl života a vůle žít; smysl a hodnotu i limitovaného života

Psychologická dimenze

zdraví –vyrovnanost x nemoc-frustrace; somatické příčiny psychických dysfunkcí

xxxxxxxxxxxxxxx vztahy k zvládnutí psych. dysfunkcí; struktury k potřebné péči; hledání sociálních příčin psych. dysfunkcí; rozšíření sociálního schématu o osoby v různých životních situacích

smysl chápání věcí – k zakotvenému vyváženému kontextuálnímu (biograf. i dějinnému) sebevnímání; hledání odpovědí na zneklidňující otázky (neznámá budoucnost, zatěžující odpovědnost)

Sociální dimenze

umožňuje navazovat vztahy; snižovat závislost ..

schopnost vést dialog; sebepřijetí; odpuštění; zájem o věci společné

xxxxxxxxxxxxxxx motivaci k vztahům meziosobním, k zájmu o věci veřejné

Spirituální dimenze

umožňuje vnímat hodnoty a jejich hierarchii; ukazuje některé limity člověka a jeho závislost

pravdivé sebepoznání a otevření se transcendentnu v širším smyslu, osvobození k celostnímu rozvinutí

vztahy k druhým vedou k otázkám přesažnosti (odkud přichází, kam odchází ze života)

xxxxxxxxxxxxxxx

Pastorační a spirituální péče v sociální oblasti

• Pastorační péče vychází z evangelia a směřuje k rozvoji člověka ve všech jeho dimenzích. Mohou ji vykonávat pouze osoby, které k tomu mají pověření od některé z křesťanských církví.

• Spirituální péče směřuje k rozvoji duchovní dimenze člověka, a to bez vázanosti na konkrétní náboženství či konfesi. Mohou ji vykonávat osoby, které k tomu mají příslušnou kvalifikaci podle požadavků zaměstnavatele.

Terminologie je nejednotná, v zásadě však platí následující rozlišení:

• Kaplan: podle legislativy ČR církví pověřený duchovní v armádě nebo ve věznici (zaměstnanec), analogicky také ve zdravotnictví a v sociálních institucích; podle kanonického práva katolické církve kněz ustanovený pro zvláštní skupinu křesťanů (např. vězně, cestující na lodi, osob určité národnosti).

• Duchovní: kaplan nebo dobrovolník věnující se duchovní nebo spirituální péči ve veřejných institucích.

• Pastorační pracovník: běžně zaměstnanec nebo dobrovolník ve farnostech / sborech křesťanských církví, v oblasti sociální práce není jasně definován.

Obojí vykonávají buď profesionální pracovníci (zaměstnanci) nebo dobrovolníci:


Základní cesty pastoraceNaslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu – stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh

Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících…) – vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev)

Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech



Struktura výuky

•1. Úvod, mezioborové vztahy, konstitutivní prvky církve

•2. Biblické kořeny sociální práce

•3. Dějiny křesťanské charity a pomoci bližnímu

I. část – obecná

•4. Mládež•5. Senioři•6. Osoby se

zdravotním postižením

•7. Osoby bez přístřeší

•8. Uživatelé drog •9. Osoby ve výkonu

trestu odnětí svobody

•10. Nemocní, včetně umírajících

•11. Etnické menšiny•12. Teologický a

pastorační aspekt komunitní práce

II. část – speciální

Pastorační praxe – KOMBINOVANÉ STUDIUM Vyhledat si instituci, v níž se koná pastorace,

a zajistit se tam exkurzi v délce alespoň 4 h. Napsat o tom zprávu (3 – 4 NS) a dát ji do

Odevzdávárny; zaměřit se přitom na jednu konkrétní cílovou skupinu

Struktura práce: Základní informace o instituci Spirituální potřeby klientů Průběh exkurze a zajímavá zjištění Vlastní zhodnocení


Výuka v roce 2013/2014 PREZENČNÍ STUDIUM 1. Úvod, mezioborové vztahy, konstitutivní prvky církve – 3. 9. 2. Biblické kořeny sociální práce – 10. 9. 3. Dějiny křesťanské charity a pomoci bližnímu – 17. 9. 4. Mládež – 24. 9. 5. Senioři – 1. 10. 6. Osoby se zdravotním postižením – 8. 10. 7. Osoby bez přístřeší – 15. 10. 8. Uživatelé drog – 22. 10. 9. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody – 3. 12. 10. Nemocní, včetně umírajících – 10. 12. 11. Etnické menšiny – 17. 12. (12. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce)



Pomůcky a zdroje Praktická teologie pro sociální pracovníky –

publikace Jaboku 2008. Prezentace v power-pointu – jsou součástí

publikace na CD-Rom. Aktualizované prezentace vyvěšeny v dokumentech

k předmětu T325 na IS Jabok (Studijní materiály – Učební materiály).

Literatura k jednotlivým tématům uvedená v učebnici i v prezentacích.


Seminární práce – PREZENČNÍ STUDIUM

Každý si zvolí cílovou skupinu, s níž má nějaké zkušenosti nebo o které má hlubší znalosti, a zapíše se do rozpisu studentů v ISu k příslušnému tématu (od 3. do 17. 9.). Lze využít zkušeností z pastorační praxe ve 2. ročníku.

Ke zvolené cílové skupině napíše práci o rozsahu 3-5 normostran na téma:

SPIRITUÁLNÍ POTŘEBY KLIENTŮ A CESTY K JEJICH NAPLŇOVÁNÍ.

Práce musí obsahovat: seriózně zjištěné spirituální potřeby dané skupiny klientů informace, zda na uspokojování spirituálních potřeb této skupiny klientů reaguje

nějaký zákon, předpis, zda existují organizace (i nestátní), které se na ně specializují osobní nebo zprostředkovanou zkušenost s konkrétní realizací této činnosti: popis

instituce, která ji realizuje, metody práce, zkušenosti sociálních pracovníků či duchovních apod.

odůvodněné kritické hodnocení popsané aktivity (instituce) Každá práce musí být SAMOSTATNÁ: i když vycházíte ze stejných zdrojů,

můžete je různě interpretovat; i když stavíte na stejných zkušenostech, můžete je různě reflektovat.

Prezentace a hodnocení

Autoři jsou povinni osobně se zúčastnit hodiny, kdy je na programu dané téma. V rámci výuky budou prezentovat svá zjištění a aktivně se zúčastní diskuse k danému tématu.

V následujícím týdnu se dostaví všichni autoři k osobnímu pohovoru s vyučujícím na téma své práce a k jejímu hodnocení.

Práce bude hodnocena jako první část zkoušky. Druhou částí bude písemný test v závěru semestru, kde by měl student prokázat základní orientaci v oboru.

Hodnotit se bude: forma (stylistika, vnější úprava, pravopis) hodnota informací (práce, kterou jste si dali s jejich zjišťováním, včetně

hledání zdrojů) úroveň vaší vlastní kritické reflexe a vašich návrhů


Documents

Praktická teologie pro sociální pracovníky