Upload
adolfo
View
48
Download
0
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Předškolní věk – motorický a kognitivní vývoj. Předškolní období – věk hry. 3 roky až vstup do školy (6-7 let) c harakteristika : stabilizace vlastní pozice ve světě diferenciace vztahu ke světu fáze fantazijního zpracování informací intuitivní uvažování, neregulované logikou - PowerPoint PPT Presentation
Citation preview
Škola: Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická Brno
Označení: CZ.1.07/1.5.00/34.0981, VY_32_INOVACE_nov27
Autor Mgr. et Mgr. Jitka Nováková
Vzdělávací obor: Psychologie
Tematická oblast: Vývojová psychologie
Téma: Předškolní věk – motorický a kognitivní vývoj
Určeno pro: 2. ročník středních pedagogických škol
Vytvořeno dne: 31. 8. 2013
Klíčová slova: pohybová koordinace, soběstačnost, názorné, intuitivní, prelogické myšlení, egocentrismus, fenomenismus, magičnost, absolutismus, příčinnost, globální vnímání, antropomorfismus, arteficialismus, konfabulace, fyziologická patlavost
Metodický popis: rozsah 1 vyučovací hodina; prezentace obsahuje výklad vývoje v předškolním období, na konci je zpětná vazba, zda žáci tématu porozuměli
Předškolní období – věk hry 3 roky až vstup do školy (6-7 let)charakteristika:
stabilizace vlastní pozice ve světě diferenciace vztahu ke světu fáze fantazijního zpracování informací intuitivní uvažování, neregulované
logikou dítě své představy přizpůsobuje svým
možnostem poznání a svým potřebám
přetrvává egocentrismus – dítě ulpívá na svém pohledu, který pro ně představuje jistotu;
období iniciativy: dítě má potřebu věci zvládnout, vytvořit a potvrdit svoje kvality;
postupná diferenciace v sociální oblasti – přesah rodiny a rozvoj vztahů s vrstevníky;
tělesný vývoj, motorika
stálé zdokonalování, zlepšená pohybová koordinace, větší hbitost a elegance pohybů;
zvládá chůzi po rovném i nerovném terénu; ze schodů i do schodů bez větších problémů;
soběstačnost dítě samostatně jí, samo se svléká a obléká, obouvá, pokouší se zavázat si
tkaničku, na toaletě pouze malá pomoc, umí si umýt ruce, pod dohledem se může samo koupat; rozlišování práce, dítě pomáhá při drobných domácích
pracích;
jemná motorika
rozvíjí se zručnost; hry
s pískem, kostkami, plastelínou, keramickou hlínou;
kognitivní vývoj
myšlení je názorné, intuitivní, prelogické
názorné, intuitivní, prelogické myšlení
málo flexibilní, nepřesné, nerespektující plně logiku, vázáno na činnost;
dítě uvažuje v celostních pojmech na základě vyzdvižení podstatných podobností;
v úsudcích dítě ještě vázáno na názor viz. skleničky s vodou či korálky; upravuje si realitu tak, aby byla pro něj
srozumitelná a přijatelná – intuitivní přístup;
typické rysy myšlení
egocentrismus fenomenismus magičnost absolutismus příčinnost
egocentrismus – tendence zkreslovat na základě subjektivního pohledu (když si zakryji oči rukama, schovám se);
fenomenismus – svět je takový , jak vypadá, velryba je ryba;
magičnost – není velký rozdíl mezi skutečností a světem fantazie;
absolutismus – každé poznání má definitivní a jednoznačnou platnost, potřeba jistoty;
příčinnost – otázky „proč ?“, potřeba vědět souvislosti, proč to tak je;
chápe trvalost objektů vnějšího světa, ale ne jejich podstatných znaků;
trvalost předmětů určuje vizuální tvar;
zásadní změna vzhledu znamená ztrátu původní totožnosti;
chybí komplexní přístup, útržkovitost;
nerozlišuje nadřazené třídy a dílčí složky
např. hnědých kuliček je víc než dřevěných;
rigidní uvažování – ulpívání na jednom pohledu a na jednom stavu
např. můj bratr nemá bratra, ostříhané ovečky už nejsou ty
ovečky;
předpoklad správnosti a platnosti – hledání jednoznačné příčiny, odmítání náhod, vysvětlení nemusí být logické, ale musí být subjektivně uspokojující;
nezávislé události mohou být spojeny – transdukce (prší, když jedem k babičce, vždy bude pršet při návštěvě u babičky);
pokud je realita nesrozumitelná, vysvětlí si ji po svém, smyslem je dosáhnout jistoty;
dítě ještě není schopno systematicky informace prozkoumávat; příčiny: malý rozsah pozornosti
(obtížné rozdělování pozornosti a její selektivní zaměření);
malá kapacita pracovní paměti;
globální vnímání
neschopnost systematického prohlížení jedné části po druhé;
postupem stále více vnímá z celku jednotlivé detaily;
velmi citlivé analyzátory, sluchové vnímání se zdokonaluje a zpřesňuje;
začíná přesněji vnímat prostor;
prostor, čas
egocentrická perspektiva vnímání prostoru, co je blízko je větší;
neodhaduje vzdálenosti; chápe nahoře, dole, nechápe vlevo,
vpravo; rozšíření časové perspektivy (večer,
zítra), vzdálenější budoucnost ztrácí význam;
čas měří událostmi a opakujícími se jevy;
počet, množství
rozliší nápadně odlišné množství (ne 3 od 4, ale od 7);
osvojuje si obecný pojem změny množství (spočítá 5 koláčů, ale v řadě s většími mezerami je jich víc);
porozumění pořadí a pochopení pojmů méně, více;
potřeba umět počítat a znát řadu čísel ke konci období;
živá fantazie harmonizující význam, pro citovou a
rozumovou rovnováhu; animismus – věci jsou živé
(ostříhaný plyšák); antropomorfismus – připisuje
lidské vlastnosti (sluníčko se směje); arteficialismus – někdo svět udělal
(napustil vodu do rybníka);
konfabulace
mezery a nedostatky v paměti a rozumové nedostatky vyplňuje dítě svojí fantazií; nerozlišuje mezi snem a skutečností a o svých snech mluví jako o skutečných zážitcích (kolem 6.-7.roku zaniká);
řeč důležitost verbálního vzoru; zdokonalování, výslovnost 3. letého
dítěte je hodně nedokonalá, mnohé hlásky nahrazuje jinými nebo je vyslovuje nepřesně,
postupně vymizí dětská fyziologická patlavost, pokroky ve větné stavbě;
objevují se agramatismy; egocentrická řeč i jako
prostředek myšlení;
růst poznatků o sobě a okolním světě, dítě zná své jméno, umí udat i své pohlaví, označuje hlavní barvy;
doznívá první období otázek charakteristické „co to je?“; dítě se začíná ptát na příčinu, původ, význam věcí „a proč?“;
počátek užívání řeči k regulaci svého chování; kolem 3 let hlasité slovní instrukce, od 4 – 5 let vnitřní řeč;
zájem o mluvenou řeč – povídky, říkanky, písničky; dítě rádo a hodně povídá – často je sám sobě jediným posluchačem; nedokonale zpívá písničky;
tříleté dítě při převyprávění příběhu opomíjí cíl jednání, úmysly hrdinů a jejich pocity, naopak do vyprávění zahrnují nepodstatné detaily, které se nevztahují k hlavnímu ději;
pětileté děti dokážou udržet základní osnovu příběhu, pokud je děj jednoduchý;
paměť pozitivní stimulace – např.
paměťové hry; závisí na schopnosti zaměření
pozornosti ; neužívá paměťových strategií –
jmenuje více hraček, když má instrukci, že si s nimi má hrát, než když je řečeno, že si je mají zapamatovat;
epizodická paměť
první trvalejší vzpomínky na prožité události se vytvářejí před 4. rokem, ale do 6 let bývají útržkovité a je jich málo;
nebývají přesné, jsou kombinací reality a konfabulace;
dítě je sugestibilní, jeho vzpomínky jsou snadno ovlivnitelné;
epizodická paměť
dítě se učí vyprávět podle toho, jak zná vyprávění zážitků od rodičů;
kladení otázek je učí příběh strukturovat a řadit, co je důležité, co jen doplňující;
epizodická paměť nemá jen kognitivní hodnotu, ale i emoční a sociální význam;
Použité zdroje
VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie, Portál, Praha 2000. ISBN 80-7178-308-0LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D.: Vývojová psychologie, Grada, Praha 1998. ISBN 80-7169-195-Xosobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU BrnoPokud není uvedeno jinak, jsou použité objekty vlastní originální tvorbou autora.