NAŘÍZENÍ VLÁDY 351/2002, kterým se stanoví emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a

provádění emisních inventur a projekcí

Směrnice evropského parlamentu a rady č. 2001/81/ES ze dne 23. října 2001, o národních emisních stropech pro

některé látky znečisťující ovzduší

Protokol o omezení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu k Úmluvě EHK OSN z roku 1979 o dálkovém

znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (CLRTAP)

Protokol byl podepsán 1. prosince 1999 v Göteborgu.

Tímto nařízením se stanoví:

    hodnoty emisních stropů pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, těkavé organické látky a amoniak na území České republiky v roce 2010 („národní emisní stropy“) a pro území krajů („ krajské emisní stropy“) na rok 2010,

    směrné cílové hodnoty pro omezení acidifikace a zatížení přízemním ozonem,

   náležitosti provádění emisních inventur a emisních projekcí.

Výběr základních pojmů  Kritickou zátěží je kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí.

Kritickou úrovní je taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály.

Výběr základních pojmů

Směrnou cílovou hodnotou je hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení.

Územní jednotkou sítě je čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy (CLRTAP), k níž Česká republika přistoupila, a protokolů k této úmluvě.

Výběr základních pojmů

Národním emisním stropem je nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku.

Krajským emisním stropem je nejvyšší množství znečišťující látky vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku.

Výběr základních pojmů

Přistáváním a startem letadla je provozní cyklus daný následujícími časy: přistání 4 minuty, pojíždění 26 minut, start 0,7 minuty a vzlet 2,2 minuty.

Emisní inventurou je postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení. Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti.

Emisní projekcí je postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší.

§ 3 stanoví dosažení a závaznost hodnot emisních stropů  Hodnot (národních) emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení je nutné na území České republiky dosáhnout nejpozději v roce 2010. V následujících letech musí být tyto hodnoty dále snižovány tak, aby v roce 2020 nebyly překročeny kritické zátěže. Hodnoty emisních stropů jsou pro Českou republiku a provozovatele zdrojů závazné podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona. Směrné (doporučené) hodnoty emisních stropů rozepsané pro jednotlivé kraje jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Příloha č. 1

Hodnoty národních emisních stropů v roce 2010 Emisní stropy jsou pro Českou republiku stanoveny*) takto (v kt/rok): ROK SO2 NOx VOC NH3

2010 283 286 220 101 *) Hodnoty jsou stanoveny podle Göteborgského protokolu o omezení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozonu k Úmluvě EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států, který Česká republika podepsala 1. prosince 1999. Stanovené hodnoty emisních stropů mohou být sníženy v rámci národních programů snižování emisí podle § 6 odst. 2 zákona, prokáže-li se potřeba a zároveň reálná možnost tohoto řešení.

Příloha č. 2

Doporučené hodnoty krajských emisních stropů 2010 (kt/rok)

Kraj SO2 NOx VOC NH3

Jihočeský 19,0 18,5 13,0 11,5 Jihomoravský 10,5 20,0 18,0 10,5 Karlovarský 20,0 12,5 6,0 2,5 Kraj Vysočina 11,5 16,0 16,5 9,5 Královéhradec 15,0 13,5 11,0 7,0 Liberecký 13,0 8,0 7,5 3,5 Moravskoslez. 33,0 26,0 24,5 6,5 Olomoucký 11,0 13,0 11,5 7,5 Pardubický 20,0 19,5 12,0 7,0 Plzeňský 14,5 17,5 15,5 8,0 Praha 8,5 13,5 12,5 1,0 Středočeský 35,0 41,5 36,5 16,0 Ústecký 60,0 58,0 25,5 5,0 Zlínský 12,0 8,5 10,0 5,5

§ 4 a příloha č. 3 k nařízení směrné cílové hodnoty   

Směrné cílové hodnoty jsou termínovány stejně jako stropy k roku 2010 a v případě směrnice 2001/81/EC sloužily jako východisko k odvození

hodnot národních emisních stropů.

Směrnice uvádí: Národní emisní stropy mají za účel splnit do roku 2010 ve Společenství jako celku dočasné cíle ochrany životního

prostředí (převzaty jako „směrné cílové hodnoty“ do přílohy č. 3 k nařízení).

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty

Směrná cílová hodnota pro acidifikaci se stanoví jako snížení výměry území, kde je překročena kritická zátěž pro acidifikaci, o nejméně 50 % vzhledem k roku 1990

(pro každou územní jednotku sítě). 

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty

Směrná cílová hodnota pro lidské zdraví se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje

kritickou úroveň pro lidské zdraví (AOT60 = 0), ve všech územních jednotkách sítě o dvě třetiny vzhledem

k roku 1990. Zatížení přízemním ozónem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní limit 2,9 ppm.h.

 

Příloha č. 3 k nařízení Směrné cílové hodnoty

Směrná cílová hodnota pro úrodu a vegetaci se stanoví jako snížení výměry území, kde zátěž ozonem překračuje

kritickou úroveň pro úrodu a vegetaci (AOT40 = 3 ppm.h), ve všech územních jednotkách sítě o jednu třetinu

vzhledem k roku 1990. Zatížení přízemním ozonem v žádné územní jednotce sítě nesmí překročit absolutní

limit 10 ppm.h, vyjádřený jako překročení kritické úrovně 3 ppm.h.

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení)

Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou stanoveny emisní stropy Ministerstvo

životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní

projekce těchto látek pro období do roku 2020. Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílových hodnot.

Pověřeným pracovištěm je Český hydrometeorologický ústav.

 Při provádění emisních inventur a zpracování jejich

výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím

hranice států (EMEP/CORINAIR).

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení)

Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze ve vymezeném provozním cyklu. Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).

 Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení)

Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v  § 9 odst. 10 zákona pro znečišťující látky, pro něž má zdroj stanoven emisní limit nebo pro něž jsou ve zvláštním prováděcím předpisu stanoveny emisní faktory. Množství emisí znečišťujících látek, pro něž zdroj nemá stanoven emisní limit nebo emisní faktor, se zjišťuje výpočtem pomocí měrné výrobní emise způsobem stanoveným zvláštním právním předpisem.

Emisní inventury a projekce emisí (§ 5 nařízení) Emisní inventura malých zdrojů znečišťování ovzduší používajících rozpouštědla se provádí s využitím údajů evidence těchto zdrojů. Výsledky emisních inventur a projekcí se zpřístupňují veřejnosti.

Národní programy snižování emisí podle § 6 nařízení

Národní programy snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek do roku 2010, pro něž jsou v  příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, případně integrovaný národní program snižování emisí se připravují podle osnovy v příloze č. 2 zákona. Tyto programy, zpracované v souladu s § 6 odst. 2 zákona, slouží kromě cíle dosažení emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, také k dosažení směrných cílových hodnot. Jednotlivé ústřední správní úřady a jejich příslušné příspěvkové nebo rozpočtové organizace spolupracují při zpracování emisních inventur a emisních projekcí poskytováním údajů a informací vyplývajících z určených metodik (§ 5 odst. 2 nařízení).

  Národní programy snižování emisí podle § 6 nařízení

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími ústředními správními úřady a institucemi vydá v průběhu roku 2007 zprávu o zajištění předpokladu splnění emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení a předloží ji vládě České republiky nejpozději do31. prosince 2007.  V souladu se zákonem musí být integrovaný Národní program snižování emisí předložen vládě do 30. června 2003 a následně bude vyhlášen nařízením vlády.

Změny, které se dotýkají nařízení vlády č. 351/2002 Sb. od jeho vydání

Vyjednávání hodnot národních emisních stropů přistupujících zemí pro doplnění směrnice 2001/81/EC

Emisní stropy ČR po vyjednávání s Evropskou komisí a aktuální emisní bilance (v kt/rok):

ROK SO2 NOx VOC NH3

2010 265 286 220 80 2001 251 332 222 75

Emisní stropy 2010

kt

Emise Göteborgský protokol

1. 12. 1999

Návrh EK pro směrnici 2001/81/EC 25. 9. 2002

Český protinávrh 2001/81/EC 2.10.2002

Návrh EK pro směrnici 2001/81/EC 25. 10. 2002

Emise ČR v roce 2001

NOx 286 188 286 286 332

VOC 220 182 220 220 222

SO2 283 283 265 200 251

NH3 101 101 80 80 75