Problémy sekundárního a terciárního vzdělání v ČR

Igor Pleskot

Problematika

• Roste úroveň znalostí, nebo klesá?• Roste úroveň schopností studentů nebo klesá?• Kompetence nebo znalosti?• „Dohnat a předehnat“= Kvantita nebo kvalita?• Platit či neplatit?• Veřejné a soukromé školství?• „Elitní“ a „průměrné“ školství• Co jsou sociálně-ekonomické a sociálně-

psychologické bariéry přístupu na VŠ

Nejen pokles znalostí,ale i průměru schopností studovat

• Nízký podíl těch, kteří umějí samostatně studovat, pracovat s textem, knihou

• Vysoký podíl těch, pro které studium je memorování

• Nízké schopnosti abstrakce,kategorizace, zobecnění

• Nízké formulační schopnosti,chybějící přesnost vyjadřování, neznalost mateřštiny

• Chybějící „dobrodiní pochybnosti“

Příčinou = kapacitní bariéra

• Dva prameny obtíží:

• Na straně pedagogů a systému =– Objektivní nepoměr počtu posluchačů na

pedagoga blokuje osobní kontakt (a tedy i zpětnou vazbu posluchače) mezi nimi

• Na straně studentů:Snížení „ průměrné úrovně rozvinutých dispozic

ke studiu“ + snížení rozsahu a úrovně znalostí přijímaných studentů (=rozuměj nízká úroveň)

Český paradox( a možná nejen český)

• Od roku 1990 se zvýšila kapacita studia na vysokých školách více než 2,5tinásobně.(z 118194 studentů na 321184 studentů v roce 2006)

• Nůžky sociální nerovnosti v zastoupení sociálních vrstev se však – na rozdíl od jiných vyspělých zemí - rozevřely

Podíl terciárního vzdělání v České republice

• Je stále nižší než v rozvinutých zemích přes růst počtu vysokoškoláků a to zvláště v regionu Severozápad – tzv. „starém průmyslovém regionu“

• Růst celkového podílu v populaci je pomalejší, než bychom si přáli a je realizovatelný v dlouhodobém horizontu

• S jeho růstem se prozatím otevíraly zmíněné „nůžky“• Úroveň nově příchozích studentů se všeobecně a

zvláště mimo tradiční univerzitní centra, (Praha, Brno – kde je širší výběr), snižuje a to dosti značně

• Roste především zájem o humanitní, ekonomická, právnická a umělecká studia a počet zájemců o technické a přírodovědné zaměření je nízký

Kapacitní problém českého vzdělávacího systému

• Rostoucímu počtu studentů neodpovídá vesměs nejen růst materiálního vybavení, ale především personální zabezpečení =

• Stoupající počet studentů na 1 vyučujícího

• důsledky : - vysoký podíl pasivního učení

- slabá zpětná vazba studenta

- snížená kvalita studia

Aktivní a pasivní formy výuky

Před 130 lety napsal jeden z profesorů tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, že výuka při které student pasivně sedí a poslouchá je chybná a zaostalá:

„Student má studovat, číst literaturu a dotazovat se svých učitelů“

Byl to pozdější první prezident ČSR – TGM v knize „Jak pracovat?“

Dnes je situace často horší

Metafora nafty vysvětluje přičiny

• Je-li v počátku nízká poptávka – těží se z nejvýhodnějších, snadno přístupných vrtů

• Vzestup poptávky nutí k těžbě z méně dostupných zdrojů = hluboké vrty + odsiřování atd. = vyšší náklady, složitější operace

• To však u vzdělávání není doceňováno !! Rozšíření počtu studentů = „čerpání“ z méně připravených zdrojů

• – větší důraz na „učit se učit“

Důsledky růstu počtu studujících

• Protože podíl „okamžitě disponovaných“ je limitován -• s růstem podílu studujících v populaci dochází ke

zvýšenému vyčerpávání zdroje „okamžitě disponovaných“ uchazečů

• Protože lze předpokládat, že v celé populaci jsou značné rezervy „potencionálně disponovaných ke studiu“ -

• limit „okamžitě disponovaných“ může být změněn vyšší péčí o „potencionálně disponované“

• Vznikají však nové a širší kapacitní problémy spojené s přeměnou těchto „potenciálních dispozic“ v „okamžitě realizovatelné

,Faktor počtu a úrovně „připravenosti“ ke studiu uchazečů • Nejde tedy jen o rostoucí počty studentů• Jde i o nižší (snižující se) úroveň

„připravenosti ke studiu“• Proto kapacitní personální nároky rostou

mnohonásobně• Mylný dojem, že řešení je v dálkovém či

distančním studium - zde kapacitní nároky vyšší – fiktivní uplatňovaná řešení = podvod na účastnících i veřejnosti

Zdroje problémů v chápání a koncipování cílů vzdělávacího systému

• Formální a černobílý přístup k aplikaci principu rozvoje kompetencí ( k problematice tzv. nové gramotnosti) = opomíjení skutečnosti:

• Mám-li umět aplikovat vědomosti, nestačí jen kompetence, ale je nutné ty vědomosti ovládat, znát je

• Nestačí jen informace najít – musím jim rozumět

Principy a vazby úrovní vzdělávacího školského systému a jejich problémy a

rozpory:• Problematika cílů úplného

středoškolského vzdělání = maturita

• = brána na VŠ? = brána do praxe?

• Silný trend pokládat středoškolské vzdělání s maturitou bez rozdílů zaměření za předstupeň vstupu na VŠ (volba je limitována dosažitelností konkr.škol a předpokládanou snadností maturity)

Naučit „učit se učit“

• Vysoké školy se dnes nemohou vyhnout tomuto úkolu, který v dobách před 50 lety plnilo gymnaziální vzdělání

• Řešením nejsou „pedagogické kurzy pro vědce“ (většinou jde o deklarativní „prázdné systémy“)

• Katedry těžištěm analýzy výsledků a úrovně výuky

Klíčem

• Je přístup k sociálně-ekonomickým a sociálně- psychologickým bariérám při řešení kompromisu mezi „rovností šancí“ a dnešními zdroji na bázi reálně existujícího politického spektra v dlouhodobém horizontu

• Pak lze teprve odpovědět zda neplatit či platit a jak, zda školy pro elitu či obecně kvalitní školy, jaký podíl veřejného a soukromého školství atd

Rovné šance a ekonomická bariéra přístupu ke vzdělání

• Zvýšení kapacity školských systémů znamená zvýšení příležitostí ke studiu pro větší počet uchazečů o studium, včetně ekonomicky slabších vrstev

• Neznamená však odstranění sociálně ekonomické nerovnosti v přístupu ke vzdělání = stejné náklady na studium tvoří různě velký podíl příjmů bohatých a chudých domácností

Možnosti snížení vlivu sociálně-ekonomické bariéry na šance

přístupu ke vzdělání• Nerovnost reálných šancí přístupu ke

vzdělání školným, či úvěrem na studium se nezmenšuje

• Problém není pouze v sociálně-ekonomické bariéře příjmově slabších skupin, ten lze částečně mírnit velkorysou stipendijní politikou, založenou i na principu sociální solidarity

Sociální bariéry

• Přirozené dispozice k učení , dané geneticky se rozvíjejí díky impulzům a nápodobě socializací, v daném sociálním prostředí, zvláště v raném dětství a mládí

• Při rostoucím významu teoretického vzdělání je výhodou rodinné prostředí „bohatší“ na práci s informacemi – tedy spíše prostředí středních a vyšších vrstev. Větší podíl učení cestou získávání empirických zkušeností a zručností, typické pro dělnické profese, je jistým handikapem dětí z těchto vrstev v soutěži o přístup ke školnímu vzdělání.

• Je nutnost učit se učit a její intenzita je sociálně také podmíněna

Sociálně psychologické bariéry

• I když v současných demokratických a relativně vyspělých společnostech se mobilita značně zvýšila a individualizovala a význam vzdělání je výše oceňován motivace využití šancí pro vzdělání je sociálně podmíněna

• Motivace ke studiu je ovlivněna dosavadní individuální a rodovou zkušeností, tradicí a odlišným žebříčkem hodnot

• Značnou roli hraje též schopnost dlouhodobé osobní strategie

• Ambivalentně v těchto směrech působí současné mediální prostředí

Závěry

• - podporovat priority vzdělání a vzdělávání v hodnotových postojích všech vrstev

• - vyvíjet tlak na koncepční politiky růstu vzdělání a vzdělávání ve všech sociálních vrstvách =

• - podporovat zvyšování kvality a efektivity systémů školského vzdělání i celoživotního vzdělávání

• - řešit kapacitní problém zvýšením atraktivity a prestiže na základě výrazného zvýšení platů