UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Ústav pedagogiky a sociálních studií

EVA JANEČKOVÁ

III . ročník – prezenční studium

Obor: Pedagogika – veřejná správa

PROGRAM PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Lenka Holá, Ph.D.

OLOMOUC 2010

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod

vedením PhDr. Lenky Holé, Ph.D. a že veškeré zdroje, které jsem

použila, jsou uvedeny v seznamu literatury.

V Olomouci dne ……… ……………………………. vlastnoruční podpis

Děkuji PhDr. Lence Holé, Ph.D. za cenné rady, připomínky a odborné

vedení bakalářské práce.

Obsah

ÚVOD…………………………………………………………………... 6

1 ZÁKLADNÍ POJMY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 1.1 Sociálně patologické jevy ................................................................... 8 1.2 Sociálně deviantní jevy ....................................................................... 9 1.3 Prevence .................................................................................................. 9 1.4 Programy prevence ..............................................................................10

1.5 Návykové látky ……………………………………………………10 1.6 Závislost …………………………………………………………...10

2 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2.1 Závis lost na alkoho lu a nea lkoho lových látkách..........................12

2.1.1 Rozdělení a účinky návykových látek……………………16 2.2 Kr imina lita a de likvence ....................................................................15 2.3 Suicidalit a ..............................................................................................17

3 PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ . . . . . . . . . . . . 19 3.1 Formy prevence ....................................................................................19 3.2 St ruktura prevence ...............................................................................20 3.3 Možnost i prevence ...............................................................................21 3.4 Cíle prevence ........................................................................................22 3.5 Metody prevence ..................................................................................22

3.5.1 Léčba a rehabilitace ……………………………………….27 3.5.2 Prevence ve výuce …………………………………………27 3.5.3 Přednášky, besedy a interakt ivní programy ve školách. .28 3.5.4 Včasné školní intervence a základní poradenství ……...28 3.5.5 Prevence v komunitě …………………………………….. 29 3.5.6 Prevence v rodině ………………………………………….30 3.5.7 Peer programy ……………………………………………. 30

4 PROGRAMY PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

4.1 Sestavování a realizace prevent ivních programů .........................29 4.2 Efekt ivit a prevent ivních programů ..................................................30 4.3 Otázka vyhodnocování prevent ivních programů ..........................31 4.4 Problémy spo jené s hodnocením prevent ivních programů .........33

5 ZKUŠENOSTI S PROGRAMY PREVENCE V ZAHRANIČÍ A V ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

5.1 Zahraniční zkušenost i .........................................................................34 5.2 Zkušenost i v ČR ...................................................................................36

5.2.1 Historie využívání prevent ivních programů v ČR .. . . . 36 5.2.2 Legislat ivní podmínky uplatnění prevence .. . . . . . . . . . . . . 37 5.2.3 Systém prevence sociálně patologických jevů v ČR .. 38 5.2.4 Spolupracující inst ituce v oblast i uplatnění prevent ivních programů .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

6 PRAKTICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 6.1 Charakter ist ika výzkumné metody ...................................................43 6.2 Přesné vymezení cíle práce ...............................................................43 6.3 Charakter ist ika a popis vzorku .........................................................44 6.4 Popis vlastního výzkumu....................................................................44 6.5 Vlastní výsledky ...................................................................................45 6.6 Diskuse ...................................................................................................47 6.7 Shrnut í ....................................................................................................48

ZÁVĚR …………………………………………………………………… 49

LITERATURA …………………………………………………………... 50

SEZNAM PŘÍLOH ……………………………………………………… 54

- 6 -

ÚVOD

Téma práce zní „Program prevence sociálně patologických

jevů“. Z toho důvodu jsme volili jako opt imální řešení věnovat se

každé část i jednot livě a klást na ně velký důraz.

Téma jsme si vybrali především proto, že patologické jevy jsou

v naší společnost i stále častějším a vzrůstajícím problémem. Je t řeba

k nim přistupovat zvláště opatrně a nepodceňovat jejich dopad na

společnost . Neblaze se jeví fakt zvyšující se kriminality dět í a

mladistvých, stejně tak i problemat ika prodeje alkoholu nezlet ilým. To

jsou jen některé z mála přehlížených aspektů, jež je potřeba pomocí

různých prevent ivních programů účinně řešit .

V souvislost i se sociálně patologickými jevy, jak už bylo

zmíněno, je nutná jejich prevence. Prevent ivní programy jsou nezbytné

k zamezení vzniku a rozvoji patologických jevů.

Bakalářská práce je rozčleněna do dvou hlavních část í. První

část je teoret ická a druhá prakt ická. V teoret ické část i jsme rozdělili

jednot livá témata do šest i kapitol. V první kapitole jsme vysvět lili

základní pojmy z oblast i sociálně patologických jevů. Je nutné se

s nimi obeznámit a přiblížit si, co jednot livé výrazy znamenají.

Ve druhé kapitole jsou rozebírány pouze některé – nejčastěji se

vyskytující – z mnoha sociálně patologických jevů. Ve t řet í část i se

věnujeme prevenci, jež tvoří nezbytnou a nedílnou součást v boji prot i

nežádoucím jevům v naší společnost i. Dále následuje jedna

z nejdůležitějších část í, prost řednictvím které se prevence může

realizovat , a to prevent ivní programy. Prevent ivním působením lze

snižovat riziko nežádoucího výskytu patologických závislost í. Aby

programy prevence plnily svůj účel, je nutné při jejich sestavování

postupovat podle předem stanovených pravidel. Ani to nám však

nezaručí jejich efekt ivitu. Z toho důvodu považujeme za rozumné

nechat se inspirovat zkušenostmi zahraničních států, jejichž programy

jsou lety osvědčené. V druhé, prakt ické část i, jsme si vybrali za

výzkumnou metodu pro zjišťování postojů lidí škálování. Provedli

jsme průzkum zaměřený na názory občanů o problemat ice sociálně

- 7 -

patologických jevů a jejich prevenci. Zajímaly nás postoje oslovených

jedinců. Získaná data od respondentů byla zpracována do tabulky, poté

došlo k jejich vyhodnocení.

Hlavní cíl práce spatřujeme v charakterist ice sociálně

patologických jevů, čímž chceme upozornit , že se jedná o aktuální jev,

který je nutno sledovat a všemi dostupnými možnostmi usměrňovat .

Zároveň také chceme upozornit na důležitost prevence těchto jevů.

- 8 -

1 ZÁKLADNÍ POJMY V první, úvodní kapitole se seznámíme se základními pojmy,

které obsahově a věcně patří do oblast i sociálně patologických jevů

a dotýkají se této problemat iky. Vysvět líme si zásadní rozdíly mezi

pojmy sociálně patologické jevy a sociálně deviantní jevy. Řekneme

si, co si máme představit pod pojmy prevence, prevent ivní programy

a návykové látky. Se sociálně patologickými jevy se ve stejné míře

pojí termín závislost . Využijeme různých definic k vysvět lení pojmů,

jelikož je budeme v následujících kapitolách dále rozvíjet .

1.1 Sociálně patologické jevy Spousta laiků považuje termíny sociálně patologický jev (dále

jen „SPJ“) a sociálně deviantní jev (dále jen „SDJ“) za jednotné,

ident ické, aniž tuší, že se jedná o rozdílné pojmy. V literatuře se

setkáváme s několika definicemi, z nichž uvádíme některé z nich.

„Termín SPJ bývá užíván jako shrnující pojem pro nezdravé,

nenormální, obecně nežádoucí společenské jevy tzn. společensky

nebezpečné, negativně sankciované formy deviantního jednání. SPJ

jsou kulturně určeny a jsou proměnlivé v čase i prostoru.“1

V dřívějších dobách byly považovány za patologické jevy

rozvodovost , nemanželské dět i, homosexualita, atd.

„SPJ se obecně rozumí takové chování jedince, které je

charakteristické především nezdravým životním stylem, nedodržováním

nebo porušováním sociálních norem, zákonů, předpisů a etických

hodnot; je to chování a jednání, které vede k poškozování zdraví

jedince, prostředí, ve kterém žije a pracuje, a ve svém důsledku pak

k individuálním, skupinovým či celospolečenským poruchám

a deformacím.“2 SPJ představuje jev zaměřený prot i společnost i, kdy

jsou porušovány její zákony. Chápeme jej jako negat ivní odchylku,

která se značně odchyluje od prospěšného.

1 SKOPALOVÁ, J. Vybrané kapitoly ze sociálních deviací. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. S. 1 – 15. ISBN 80-244-0146-0. 2 POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Prevence sociálně patologických jevů. 3. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. S. 7 - 9. ISBN 80-86568-04-0.

- 9 -

1.2 Sociálně deviantní jevy Termín SDJ označuje „chování, které porušuje nebo se

podstatně odchyluje (ať v kladném či záporném smyslu) od některé

sociální normy nebo od skupiny norem“ .3 Považujeme jej tedy za stav

odlišný od standardu či většiny. Deviace je širší pojem než pojem

patologie. Na rozdíl od SPJ může být chápána i pozit ivně.

Podle jiné definice můžeme SDJ vymezit jako „porušení nebo

podstatnou odchylku od některé sociální normy nebo od skupiny

norem, nerespektování požadavků, které jsou na určitou skupinu nebo

individuum kladeny určitou normou nebo souborem norem“ .4

„Deviace je v obecném pojetí chápána jako jakákoliv odchylka

od normální struktury či funkce a může se vyskytovat u kteréhokoli

jevu v přírodě nebo ve společnosti.“5

Z dnešního pohledu je výraz deviace většinou lidí vnímán

negat ivně a je automat icky spojován s něčím špatným. Ve skutečnost i

však každý z nás je deviant , protože se něčím odlišuje od ostatních.

1.3 Prevence „Slovo prevence je latinského původu a znamená opatření

učiněné předem, včasnou obranu nebo ochranu.“6 Samotný pojem

prevence je možno přeložit jako předcházení, předjímání, předvídání.

Představuje pokus eliminovat negat ivní jevy ještě před jejich

započet ím nebo před jejich pokračováním.

„Termín prevence označuje všechny aktivity, které si kladou za

cíl potírat výskyt a rozvoj daného jevu u dané populace. Preventivní

aktivity by měly být systematické a měly by být zapojeny do pečlivě

plánovaných vztahů a různorodě vedených programů.“

„Prevence je přiměřená akce, která má působit proti výskytu

3 SKOPALOVÁ, J., 2000, s. 1 – 15. 4 SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie, I. díl Úvod do sociální patologie, sociálně patologické jevy. 1 vyd. Liberec: Technická univerzita, 2001. S. 9. ISBN 80-7083-494-3. 5 HRČKA, M. Sociální deviace. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. S. 11. ISBN 80-85850-68-0. 6 NEŠPOR, K., CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H. Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. 1. vyd. Praha: Centrum zdraví, 1998. S. 4. ISBN 80-7071-110-8.

- 10 -

anebo rozšíření určitého jevu v dané populaci. Prevence může rovněž

podporovat jev opačný a neslučitelný s kontrastním jevem.“7

1.4 Programy prevence Program prevence je jakýsi komplexní program prevent ivních

opatření zaměřených na předcházení SPJ. Rozlišují se dva základní

typy prevent ivních programů – jednorázové prevent ivní akce a

dlouhodobé interakt ivní programy (pro předškolní věk, pro raný školní

věk, pro st řední školy, aj.) .

1.5 Návykové látky Ztotožňujeme se s definicí návykové látky, kterou uvádějí

Fischer a Škoda, a to „návyková látka je každá chemická látka, která

mění psychický stav a na kterou se může vytvořit návyk a závislost“.8

„Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní

látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka

nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální

chování.“9

1.6 Závislost Závislost je součást í našeho života. Mimo jiné neodmyslitelně

souvisí se SPJ. Pro názornou ilust raci si můžeme uvést např. gambling

(závislost na hracích automatech), kouření (závislost na nikot inu),

sekty (závislost na sektě), atd.

Závislost lze definovat jako „vztah mezi organismem a jevem,

objektem, resp. fenoménem, ale i předmětem závislosti. Vztah vzniká

opakovaným kontaktem s předmětem závislosti, přičemž tento kontakt

se stává postupně častějším, intenzivnějším a komplexnějším.“10

7 BRUNO, F., DELL UOMO, G., FASOLI, F. a kol. Drogy – drogová závislost. 1. vyd. Olomouc: Sananim, 1996. S. 9 – 10. 8 FISCHER, S., ŠKODA, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Triton, 2008. S. 15 – 126. ISBN 978-80-7387-014-0. 9 § 130 zákona číslo 40/2009 Sb., trestní zákoník 10 POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A. Patologické závislosti. 2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. S. 14. ISBN 80-86568-02-04.

- 11 -

2 SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÉ JEVY Nyní, v této kapitole, si rozebereme některé z mnoha druhů SPJ.

Budeme se podrobněji věnovat dnes velmi rozšířené problemat ice

alkoholismu a nealkoholovým drogám, sebevražednost i a stále se

zvyšující kriminalitě a delikvenci. Z velkého množství SPJ si

vybíráme právě tyto t ři zmíněné problémové oblast i, protože jsou

nejen v současné době podle našeho mínění největším

celospolečenským problémem, ale byly jím i v minulost i. Seznámíme

se však i s dalšími jevy, jež se vyznačují různou mírou závažnost i

a společenské nebezpečnost i.

SPJ nejsou problémem, který by byl spjat pouze s naší dobou.

Jejich výskyt se ovšem v posledních letech zvýšil. Díky médiím je jim

věnováno více pozornost i.11

Problemat ika SPJ představuje velmi široký okruh. Každý z nás

si pod t ímto pojmem může vybavit něco zcela jiného. Pro názorný

příklad si nyní uvedeme, co někteří autoři považují za výše uvedené

negat ivní jevy.

Podle autorky,12 která se problemat ikou SPJ zabývá, sem spadá

delikvence, domácí násilí, závislost i (alkoholové a nealkoholové

toxikomanie), kriminalita, mentální anorexie a mentální bulimie,

patologické hráčství (gamblerství), sekty, sebevražednost .

Národní informační centrum pro mládež13 (dále jen „NICM“)

mezi SPJ řadí bezdomovectví, domácí násilí, drogy a jiné závislost i,

kriminalitu a delikvenci, obchodování s lidmi, poruchy příjmu

potravy, prost ituci, sekty, šikanu, týrání a zneužívání dět í, xenofobii

a rasismus, záškoláctví.

11 VEČERKA, K., HOLAS, J., TOMÁŠEK, J. a kol. Občané o kriminalitě a prevenci. Praha: IKSP, 2007. S. 19. ISBN 978-80-7338-057-1. 12 VYKOPALOVÁ, H. Sociálně patologické jevy v současné společnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. S. 18 – 135. ISBN 80-244-0337-4. 13 NICM je jedním z oddělení Národního institutu dětí a mládeže, které je přímo řízenou organizací MŠMŤ. Toto pracoviště poskytuje mladým lidem a pracovníkům s mládeží bezplatné informace z těchto oblastí: vzdělávání v ČR a v zahraničí, cestování, volný čas, sociálně patologické jevy, občan a společnost, mládež v EU a další. online. Dostupné na WWW: <http://www.icm.cz/taxonomy_menu/4/16> [cit. 10. 3. 2010].

- 12 -

Pro srovnání uvádíme jiné rozdělení SPJ14 - vandalismus,

prost ituce, drogová závislost , týrání, zneužívání a zanedbávání dět í,

kriminalita.

2.1 Závislost na alkoholu a nealkoholových látkách V úvodu kapitoly jsme si specifikovali, jaké druhy SPJ spadají

do této oblast i. Jak z názvu podkapitoly vyplývá, závislost i mohou být

alkoholového a nealkoholového charakteru. Nejprve se zaměříme na

závislost na alkoholu a posléze na nealkoholové látky.

„Alkoholismus a jiné toxikomanie včetně kouření jsou negativní

jevy způsobující značné společenské škody, zjm. poškozování zdraví

občanů. Alkoholickými nápoji jsou lihoviny, destiláty, víno, pivo a jiné

nápoje, které obsahují více než 0,75 objemového procenta alkoholu.“15

„Nadměrná konzumace alkoholických nápojů bývá označována

jako alkoholismus.“16

Můžeme se setkat i s méně známou definicí, a to „alkoholismus

je závislost na etylalkoholu“.17

Podle psychiat ra Jellineka rozdělujeme závislost

na alkoholických nápojích do čtyř stádií: 18

1) stadium iniciální (počáteční) – alkohol jako únik

od problémů, zvyšování dávek, zvyšování tolerance,

2) stadium prodromální (varovné) – výpadky paměti, klesá

kontrola nad užíváním,

3) stadium kruciální (rozhodné) – zt ráta kontroly nad pit ím,

neschopnost přestat ,

4) stadium terminální (konečné) – chronická fáze.

Alkohol (etanol, etylalkohol, chemicky C2H5–OH) řadíme

k nejpopulárnějším, nejdostupnějším a nejzneužívanějším legálním

14 SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie, II. díl Sociálně patologické jevy. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2001. S. 4. ISBN 80-7083-495-1. 15 § 1 odst. 1, odst. 2 zákona číslo 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi 16 KALINA, K. a kol. Drogy a drogové závislosti. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. S. 151. ISBN 80-86734-05-6. 17 POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J., TOMKO, A., 2002, s. 28. 18 MÜHLPACHR, P. Sociopatologie. Brno: Masarykova univerzita, 2008. S. 83. ISBN 978-80-210-4550-7.

- 13 -

drogám v ČR. Představuje obrovské nebezpečí právě proto, že se jedná

o drogu dostupnou, drogu způsobující závislost , drogu společnost í

tolerovanou a zároveň i podceňovanou. Odstraňuje zábrany, způsobuje

zt rátu opatrnost i, snižuje bolest ivost a zhoršuje pozornost .

Ve vztahu k alkoholu se lidé dělí na abst inenty, konzumenty,

pijáky a alkoholiky.19 Závislost vzniká většinou mezi desátým až

patnáctým rokem, kdy se z příležitostného konzumenta může stát

alkoholik.20 Riziko závislost i je až desetkrát vyšší u lidí, jež pocházejí

z rodiny alkoholika.

Podle stat ist ik připadá na každou osobu ročně téměř deset lit rů

čistého alkoholu. V konzumaci piva jsme nechvalně získali prvenství.

Přehled spotřeby vybraného alkoholu ve světě lze nalézt v příloze č. 1.

Dle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) má až

osmdesát milionů lidí zdravotní problémy v souvislost i s alkoholem.21

Alkohol v některých případech může hraničit i se zákonem

a vést k páchání t restných činů (dále jen „TČ“). V Evropě zahynulo

v roce 1999 padesát sedm t isíc mladých lidí na dopravní nehody,

ot ravy, sebevraždy a vraždy, v nichž hrál roli alkohol.22

V této část i se již přesuneme k závislostem na nealkoholových

látkách. Nealkoholovými látkami máme na mysli drogy. „Pojem droga

je přejatý z f rancouzského slova čtrnáctého století „drogue“

a všeobecně označuje suché, tedy živočišné nebo rostlinné látky.“23

„Podle Světové zdravotnické organizace je za drogu považována

jakákoliv látka, která, je-li vpravena do živého organismu, může

pozměnit jednu nebo více jeho funkcí.“24 Drogami jsou nejvíce

ohroženi dět i a mladiství. Příčin je několik, např. zvědavost , touha

po neobvyklém, vzdor vůči autoritám, t lak vrstevníků, únik před

bolest í.

19 SOCHŮREK, J., 2001, s. 24. 20 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 61. 21 SHAPIRO, H. Drogy. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co., s. r. o., 2005. S. 60 – 80. ISBN 80-7352-295-0. 22 MOŽNÝ, I. Česká společnost. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. S. 165. ISBN 80-7178-624-1. 23 GÖHLER, F. CH., KÜHN, F. Od návyku k závislosti. 1. vyd. Praha: Ikar, 2001. S. 1 – 120. ISBN 80-7202-950-9. 24 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 2. vyd. Praha: ASPI Publishing, 2004. S. 354. ISBN 80-7357-026-2.

- 14 -

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje toxikomanii

jako „pravidelnou chronickou intoxikaci, jež je škodlivá jak pro

jedince, tak i pro společnost“.25 Vzniká pravidelným užíváním drogy.

S pojmem toxikomanie se setkáváme i u jiných autorů.26

Drogovou závislost charakterizujeme nutkáním brát drogu,

zvyšováním dávek, psychickou i fyzickou závislost í. Fyzická závislost

vzniká zahrnut ím drogy do organismu, vytváří potřebu zvyšovat

dávky. Odnět í drogy vyvolává abst inenční syndrom. Psychická

závislost se projevuje různým stupněm potřeby užívat drogu. Člověk

zt rácí svobodu, jeho chování je podřízeno droze. S nezvladatelnou

touhou po droze úzce souvisí páchání TČ (např. organizovaný zločin,

nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů,

přechovávání drog, šíření toxikomanie, krádeže, výtržnictví).27 Dne 24. dubna 2008 se konala na náměst í v Prostě jově prevent ivní akce

real izovaná městskou pol ic i í . Občané měl i možnost vyzkoušet si brýle simuluj íc í

opi lost a proj í t s nimi mezi kužely tam i zpět . Jedny brýle představovaly 0,8 ‰,

což odpovídá č tyřem pivům, druhé brýle 1,2 ‰, což je hodnota šest i až sedmi piv .

Dět i , mladistv í a dospěl í si tak mohl i snáze uvědomit , jaké následky vyvolaj í ,

zachovaj í - l i se nezodpovědně a usednou pod v l ivem alkoholového opojení za

volant . Vysoké množstv í alkoholu prokazate lně zhoršuje schopnost řídi t motorové

vozidlo a snižuje soustředěnost a rychlost reakcí .

2.1.1 Rozdělení a účinky návykových látek

Existuje spousta rozdělení návykových látek. Uvádíme však

rozdělení drog podle autora Ondrejkoviče.28 Drogy s převážně

sedat ivními účinky, t j. alkohol, barbituráty, hypnot ika, t rankvilizéry

a inhalační prost ředky. Užit í těchto drog způsobuje uklidnění,

uvolnění, mírnou euforii, pot lačení st rachu a napět í, aj. Další skupinou

jsou drogy s převážně povzbuzujícími účinky. Zařazujeme zde kokain,

crack, pervit in, fenmetrazin, amfetaminy. Po požit í se dostavuje pocit

svěžest i a energie. Po euforii se dostavuje t řes, bolest i hlavy, pocení,

25 CIMICKÝ, J., Našinec v ohrožení. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1994. S. 102. ISBN 80-85434-96-2. 26 Problematice toxikomanie se věnují autoři VALÍČEK, P. Rostlinné omamné drogy, URBAN, E. Toxikománie, BERGERET, J. Toxikomanie a osobnost. 27 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 64 – 77. 28 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 64 – 66.

- 15 -

zvýšená sexuální dráždivost , aj. Nejčastěji se setkáváme

s halucinogeny. Řadíme zde marihuanu, hašiš, LSD a syntet ické drogy,

extáze, meskalin, psilocybin. Účinky těchto látek vyvolávají stavy

t ransu, euforie, úzkost i, zmatku, deprese, vidiny a halucinace. Dalším

typem jsou narkot ické látky, t j. heroin, morfin, opium, kodein,

syntet ické opiáty, metadon. Vyvolávají pocity euforie, nadřazenost i,

radost i a síly. Způsobují letargii, ospalost , zmatenost , zt rátu cit livost i

na bolest , nesoustředěnost , nevolnost i. Vyvolávají silnou fyzickou

a psychickou závislost . K drogám řadíme i steroidy, které jsou užívané

zjm. sportovci. Nepříznivými účinky jsou otoky, t řes, vypadávání

vlasů, vznik hematomů, kožní projevy, agresivita.

2.2 Kriminalita a delikvence Definic kriminality je velká spousta. Zde uvádíme některé

z nich. Kriminalita je „souhrn TČ spáchaných na určitém území,

za určité časové období“.29

„Kriminalita je veškeré páchání přestupků nebo TČ.“30

Kriminalita je „souhrn jednání, které trestní právo posuzuje

jako TČ.“31

Do obecné kriminality zahrnujeme kriminalitu majetkovou,

násilnou a mravnostní. Existuje však i kriminalita hospodářská,

organizovaná, prekriminalita, kriminalita mladých dospělých, mládeže

a etnických menšin, nově i kriminalita bílých límečků.32

Kriminální stat ist iky uvádějí vyšší podíl kriminality ve velkých

městech a průmyslových aglomeracích (větší anonymita).33 Muži se

častěji dopouštějí TČ nežli ženy kvůli vrozené vyšší agresivitě.

Jednou z nejvíce rychle se vyvíjejících oblast í je od roku 1989

kriminalita dět í a mladistvých. Těžiště delikvence spočívá především

29 Encyklopedie Wikipedie. online. Dostupné na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kriminologie> [cit. 10. 3. 2009]. 30 Encyklopedie Wikipedie. online. Dostupné na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kriminalita> [cit. 10. 3. 2009]. 31 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 20. 32 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 170 – 172. 33 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 44 – 49.

- 16 -

v páchání majetkové t restné činnost i.34 Kriminalita dět í a mladistvých

se vyvíjí v souladu s kriminalitou celé společnost i. Vliv na zločinnost

dět í a mladistvých mají média. Dět i se snaží napodobit chování, které

viděly v televizi, aniž si uvědomují skutečné následky svého jednání.

Dalším spouštěčem kriminálního chování mohou být počítačové hry

plné násilí. Za letošní rok bylo na Olomoucku zat ím spácháno t řicet

dva TČ dětmi a šedesát pět TČ mladistvými. V loňském roce se událo

šest vražd způsobených mladistvými, letos pouze dvě vraždy. V souvislost i s touto problemat ikou byla dne 11. 11. 2009 v devět hodin

v aule Pedagogické fakul ty pořádána přednáška ve spolupráci s Prevent ivně-

- informační skupinou Pol ic ie ČR a projektem E-bezpečí na téma Trestná č innost

páchaná dětmi a mladistvými a trestná č innost páchaná na dětech. Na té to

přednášce jsme se mohl i dozvědět , že pol ic ie má oddělení nazvané Prevent ivně -

- informační skupina, k teré se zabývá prevencí kriminal i ty . Úkolem té to skupiny je

sdělovat veřejnost i prostřednictv ím t iskové mluvčí , jaká trestná č innost je

páchána a jak se maj í prot i ní l idé chráni t . Prevenci také směřuj í k občanům, tzn.

prováděj í prevent ivní akce v obchodních centrech, na parkovišt ích a j iných

místech. Zabývaj í se zabezpečováním domu nebo bytu prot i zlodějům.

V neposlední řadě se zaměřuj í i na skupinu seniorů, upozorňuj í je na nástrahy

podvodníků, dále zpracovávaj í různé prevent ivní projekty , atd.

Rozlišujeme kriminalitu zjevnou a latentní. Zjevná

(regist rovaná) kriminalita je taková, o níž se orgány veřejné správy

dozvědí. Je evidována v oficiálních stat ist ikách. Skrytá (latentní)

kriminalita vůbec nevyjde najevo a nestane se tak předmětem trestního

st íhání.35 Subjekty kontrolující kriminalitu se nazývají instance.

Dělíme je na formální (policie, soudy, státní zastupitelství)

a neformální (rodina, škola, veřejnost).

Prevence kriminality je součást í kriminální polit iky. Rozumíme

jí „soubor nejrůznějších aktivit mimotrestního charakteru

orientovaných na odstranění, oslabení či neutralizaci kriminogenních

faktorů s cílem zastavit růst kriminality nebo docílit jejího

zmenšení“.36

34 VEČERKA, K., HOLAS, J., ŠTĚCHOVÁ, M. a kol. Sociálně patologické jevy u dětí. Praha: IKSP, 2000. S. 49. ISBN 80-86008-74-6. 35 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 46 – 47. 36 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 172.

- 17 -

V příloze č. 2 a 3 uvádíme údaje o kriminalitě dle Stat ist ické

ročenky Olomouckého kraje 2008. Porovnáním počtu spáchaných TČ

v jednot livých letech si lze povšimnout , že t restná činnost má v roce

2007 vzrůstající tendenci, nežli je tomu v letech předchozích. Nejvyšší

počet TČ je v Praze. Lze tak usuzovat z toho, že Praha je hlavním

městem ČR a tudíž je tam největší koncentrace obyvatel. Naopak

nejméně se setkáváme s t restnou činnost í v kraji Vysočina.

Širším pojmem kriminality je delikvence - označuje kriminalitu

a TČ, které jsou jinak t restné, t j. TČ, které způsobily osoby nezlet ilé

nebo osoby nepříčetné, které nejsou odpovědné za své jednání.

Delikvence je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje

zájem společnost i a je výslovně označeno v přestupkovém zákonu.

Pojem delikvence je také často označován jako mravní narušení.

Někteří autoři se nemohou shodnout , co je její příčinou. Za základ

poruchy je některými z nich považována vrozená morální zkaženost ,

jinými nedostatečná činnost centrálního nervového systému. Nejčastěji

uváděnou příčinou je zanedbávání dítěte v nejranějším období jeho

vývoje. Podle stupně mravního narušení delikventy rozdělujeme na

delikventy socializované, citově narušené, nesocializované agresivní.37

Ti, kteří se později stali delikventy, zažívali ve svém raném

dětství a i v průběhu života nedostatky a zt ráty. Následkem jsou

porušené vztahy, zvýšená agresivita, porucha sebehodnocení.38

2.3 Suicidalita Zřejmě nejvýst ižnější definicí sebevraždy je „úmyslné ukončení

vlastního života, obvykle jako reakce na tíživou situaci spojenou se

ztrátou smyslu života. Je to porucha pudu sebezáchovy.“39

Pro srovnání uvádíme i jinou poučku - „jednání, kterým došlo

k úmrtí z vlastní vůle a vlastního přičinění zemřelého. Různě

motivované usmrcení sebe sama.“40

37 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 18. 38 RAUCHFLEISCH, U. Doprovázení a terapie delikventů. 1. vyd. Boskovice: Albert, 2000. S. 80 – 83. ISBN 80-85834-83-9. 39 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 130. 40 MÜHLPACHR, P., 2008, s. 117.

- 18 -

Od sebevraždy odlišujeme sebezabit í, kde chybí vědomý úmysl

zemřít .

Někteří autoři nevidí zásadní rozdíl mezi pokusem o sebevraždu

( t j. tentamen) a dokonanou sebevraždou. Domníváme se však, že

někdy může pokus o sebevraždu vyjadřovat „volání o pomoc“, kdy

jedinec chce t ímto krajním řešením změnit svou situaci

a vyburcovat okolí k akt ivitě. Suicidant se ocitá na hranici, zda žít , či

nežít . Rozhodnut í tedy zůstává na okolí, co pro jeho záchranu udělá.

Sebevražda a ani pokus o ni nejsou TČ. Ale pokud někdo jiného

k sebevraždě pohne (t j. přemlouvá, schvaluje) nebo mu k ní pomáhá,

jedná se o TČ účast na sebevraždě podle § 144 TZ.

Nejčastějším dnem sebevražd je pondělí (neděle 22:00 – pondělí

06:00). K sebevraždám dochází nejčastěji v měsíci dubnu a nejméně si

lidé sáhnou na život paradoxně v prosinci. Muži páchají sebevraždu

častěji než ženy. Na jednu ženu připadají téměř čtyři muži. Muži volí

tvrdší způsoby sebevraždy (např. oběšení, skok z výšky, zast řelení)

než ženy (např. požit í nadměrného množství prášků na spaní).

Dle výzkumů páchají sebevraždu častěji lidé sezdaní než lidé svobodní

a ovdovělí. Nejméně často si sáhnou na život rozvedení. Lidé se

nejčastěji rozhodnou ukončit svůj život ve vlastním bytě nebo jeho

blízkém okolí, dále následují jiná místa a v pořadí t řet í jsou

zdravotnická zařízení.41 Nejvíce dokonaných sebevražd je na území

severní Moravy, nejméně v jižních Čechách. V příloze č. 4, 5, 6

dokládáme sebevražednost podle dnů v týdnu, pohlaví, měsíců,

vzdělání a věku na základě údajů Českého stat ist ického úřadu.

Světový den prevence sebevražd je vyhlášen na desáté září.

41 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 140.

- 19 -

3 PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ Temat iky SPJ se týká také jejich prevence, proto se jí budeme

v téhle kapitole podrobně věnovat . Prevence je natolik důležitá,

jelikož včasné prevent ivní působení nám pomáhá zabránit vzniku SPJ

nebo jeho šíření. Dalším důvodem zařazení této kapitoly je fakt , že

tvoří základ bakalářské práce.

Pro úspěšný boj s negat ivními jevy ve společnost i je důležité

znát , jaké možnost i prevence se nám naskýtají. Charakterizujeme si

systém prevence, členění, cíle a jednot livé metody prevence a

prevent ivního působení v různých oblastech. Rozdělíme si metody

prevence do několika bodů, v nichž si uvedeme různorodé druhy

prevent ivních programů. Teoret ickou st ránkou prevent ivních programů

se budeme více zabývat v následující kapitole.

3.1 Formy prevence V této první podkapitole se seznámíme s formami, jakými může

být realizována primární, sekundární a terciární prevence. 42

Nejčastější formy primární prevence jsou výchova, vzdělávání,

osvěta a informovanost . Primární prevence může probíhat formou

informačních kampaní v masmédiích, formou besed, peer programů,

podporování zájmů, dovednost í, komunikace, asert ivního t réninku,

zájmových kroužků, klubů, atd. Za primární prevenci zpravidla

zodpovídají rodiče, učitelé, masmédia, polit ici. Pro smysluplnost je

nutná informovanost a vzdělání těch, kteří na dět i a mládež působí.

Sekundární a terciární prevence se většinou provádějí formou

poradenství. V sekundární prevenci je využívána psychoterapie

a různé jiné léčebné postupy. Terciární prevence používá detoxikaci,

resocializaci a rehabilitaci. Využívá také terénní programy,

nízkoprahová centra, ambulantní, poradenská a léčebná centra, denní

stacionáře, detoxifikační st řediska, doléčovací st řediska, aj. Důležitou

42 BRUNO, F., DELL UOMO, G., FASOLI, F. a kol., 1996, s. 15.

- 20 -

roli v sekundární a terciární prevenci hraje podpora a pomoc přátel

a nejbližšího okolí.

3.2 Struktura prevence Nyní se obeznámíme se základním a méně známým dělením

prevence.43 Prevenci dělíme na primární, sekundární, terciární.

Primární prevence je zaměřena na celou společnost , t j. sociálně zdraví

jedinci. Prevent ivně na ně působí, i když není zjevné ohrožení. Usiluje

o snížení rizika výskytu nepříznivých jevů a o zamezení kontaktu se

SPJ. Primární prevenci dále dělíme na specifickou a nespecifickou.

Specifická prevence je zaměřena na cílovou skupinu, t j. ohrožení

jedinci. Účinnými metodami je např. posilování a budování dobrých

vztahů, organizování prevent ivních víkendových pobytů, přednášky,

besedy, dlouhodobé programy, komponované pořady. Nespecifická

prevence je zaměřena na celou populaci. Působí na všechny, všude a

za všech okolnost í. Usiluje o harmonický vývoj osobnost i, rozvíjí

sociální dovednost i. Nabádá k vytváření zdravého životního stylu, kdy

jedinec nemá potřebu překračovat normy. Do této oblast i spadá

správná organizace volného času, nabídka volnočasových akt ivit ,

sportovní a kulturní akt ivity, aj. Primární prevence vede ke kvalitnímu

využívání života a volného času.

Sekundární prevence se snaží předcházet vzniku, rozvoji

a přet rvávání rizikového chování. Je zaměřena na ohrožené skupiny

lidí (dět i a mládež), u nichž je vyšší pravděpodobnost vzniku SPJ.

Terciární prevence se zaměřuje na jednot livce či skupiny, kteří

již podlehli nějaké závislost i, tzn. prevence recidivy. Snaží se

předcházet zdravotním či sociálním poškozením a udržet výsledky,

kterých s jedinci dosáhla.

Prevence dále může být všeobecná (zaměřena na většinu dané

populace), selekt ivní (zaměřena na ohroženou skupinu, např. na dět i

alkoholiků), indikovaná (určena těm, kteří vykazují varovné známky

užívání návykových látek). 43 ŠVEC, J., JEŘÁBKOVÁ, S., TESAŘOVÁ, V. Jak se bránit drogám a předcházet závislostem. 1. vyd. Praha: Projekt Odyssea, 2007. S. 16 – 17. ISBN 978-80-87145-26-5.

- 21 -

Dle obsahového zaměření se prevence dělí na sociální, situační

a vikt imologickou.44

Sociální prevence je zaměřena na sociální kriminogenní faktory.

Je orientována na oblast i sociální polit iky, humanizace života

a prost ředí (rodina, škola, zdravotnictví, aj.) , prost ituci, alkoholismus

a jiné toxikomanie, nezaměstnanost , atd.

Situační prevence je zaměřena na odstraňování kriminogenních

situací. Spočívá v technických opatřeních, jejichž cílem je zt ížit

potencionálním pachatelům možnost spáchat TČ, např. zabudování

kamerového systému, přemístění ohrožených věcí na bezpečnější

místo. Tato opatření zvyšují pravděpodobnost odhalení pachatele.

Situační prevence využívá propagační kampaně, které mají technický

nebo organizační charakter.

Vikt imologická prevence je zaměřena na potenciální a skutečné

obět i TČ. Jsou v ní zahrnuty kurzy sebeobrany, terapeut ická pomoc,

aj.

3.3 Možnosti prevence V následující podkapitole se seznámíme s možnostmi prevence,

které nám společnost skýtá. Dále se zaměříme na některé z inst itucí,

které mohou „podat pomocnou ruku“ jedincům, kteří se ocitnou ve

složité životní situaci.

Obeznámíme se s t ím, do jaké míry a v jakém rozsahu je

prevence poskytována při léčbě alkoholových a drogových závislost í.45

Při léčbě alkoholové závislost i mají závislí jedinci možnost

navštěvovat prot ialkoholní léčebny, psychiat rické kliniky,

alkoholicko-toxikologické poradny (dále jen „AT poradny“) nebo

i sdružení anonymních alkoholiků. Tato zařízení poskytují poradenství

a také způsoby zahájení léčby závislost i. Dá se říci, že fungují v rámci

terciární prevence. Závislí mohou využít léčbu ambulantní nebo stálou

při hospitalizaci. Ambulantní léčba se využívá v případě, je-li

závislost v počáteční fázi anebo po léčbě v prot ialkoholní léčebně. 44 NOVOTNÝ, O., ZAPLETAL, J. a kol., 2004, s. 173 – 188. 45 FISCHER, S., ŠKODA, J., 2008, s. 150 – 158.

- 22 -

Úspěch léčby můžeme očekávat pouze tehdy, chce-li se jedinec

dobrovolně léčit . Je několik druhů léčby – léčba s farmakologickou

podporou, abst inenčně orientovaná léčba, detoxikace.

Drogově závislí občané mají možnost využít drogových poraden,

ambulantní terapie, psychoterapie, farmakoterapie, socioterapie, aj.

Účinnější jsou však specializovaná psychiat rická pracoviště - součást í

léčebného procesu je speciální terapie, individuální poradenství nebo

skupinová terapie. Závislí mohou hledat pomoc u st ředisek pro

drogově závislé či v kontaktních centrech. K tomuhle účelu jsou

zřízena terapeut ická zařízení v oblast i drogových závislost í. Pro

ukázku zmiňujeme DROP IN, nadace pro prevenci a léčbu drogových

závislost í; SANANIM, sdružení pro resocializaci osob ohrožených

zdraví škodlivými návyky; Centrum krizové intervence, Linky důvěry.

Nejdůležitějším faktorem při léčbě jakékoliv závislost i je

mot ivace. Podpora rodiny hraje důležitou roli v pomoci jedinci

překonat závislost a zařadit se úspěšně do společnost i. S t ím souvisí

sehnání práce, bydlení, podpora, obrana prot i vzniku recidivy.

3.4 Cíle prevence Cílem primární prevence je předcházet prost řednictvím

prevent ivních opatření patologickým jevům a zamezit jejich vzniku.

Sekundární prevence se provádí až po vzniku SPJ, ale ještě předt ím,

než je způsobeno t rvalé poškození. Jejím cílem je zamezit dalšímu

rozvoji možných problémů - snaží se vyhledat problém, odstranit ho

nebo jej alespoň zmírnit . Cílem terciární prevence je omezit důsledky

a dopady SPJ. Snaží se předejít t rvalým následkům.46

3.5 Metody prevence Metody prevence tvoří velmi důležitou součást z hlediska

prevent ivního působení. Metodami prevence lze působit na široký

okruh adresátů. V rámci prevence se můžeme zaměřit na spolupráci

s rodiči, dále na prevent ivní působení ve škole a ve společnost i. 46 Přednášky od Mgr. Lindy Švrčinové – Metodika prevence SPJ, katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií, PdF UP v Olomouci, v akademickém roce 2009/2010.

- 23 -

Je nutno podotknout , že je velmi zásadní seznamovat dět i

s riziky závislost i na návykových látkách již v raném věku. Nyní se

zaměříme na metody prevence uplatňované v konkrétních oblastech.

Začneme rodinou. Nejdůležitějšími faktory při utváření osobnost i jsou

rodina a prost ředí. S prevencí se obvykle začíná přímo v rodině.

Rodiče by měli být dítět i vzorem, měli by vytvářet vhodné prost ředí,

které by nepodněcovalo možnost vzniku SPJ. Rodiče by měli být

v rámci prevence SPJ kvalitně informováni a seznámeni se

společenskými, sociálními a zdravotními důsledky SPJ. Své dět i by

měli učit správným hodnotám, stanoviskům a negat ivním postojům

k návykovým látkám. Čím dříve s prevent ivním působením začnou, t ím

je výsledek efekt ivnější. Dětem by měla být věnována pozornost

a péče, aby neměly potřebu upozorňovat na své problémy

nebezpečnými metodami, t j. užíváním alkoholu, drog či jiných

psychotropních látek. Dalším neopomenutelným bodem je komunikace

a otevřenost . Dítě musí vědět , že má ve svých rodičích oporu a může

se jim se vším kdykoliv svěřit . Vyrůstá-li jedinec v dobrém rodinném

zázemí, snižuje se u něj riziko výskytu SPJ.

Co se týče školních metod prevence, škola by se měla zaměřit na

všechny věkové skupiny, zjm. na dospívající jedince. Všechny školy

jsou povinny vytvářet minimální prevent ivní program (dále jen

„MPP“). Škola by měla dětem poskytnout příručky o prevenci,

poukazovat na nebezpečí drog, zprost ředkovat besedy s odborníky

a v neposlední řadě také vést dět i k odmítání návykových látek.

Odborníci často mluví o konkrétních případech, se kterými se

v průběhu své praxe setkali. V rámci primární prevence jsou pořádány

besedy. Pořadatelé besed usilují o to , aby si dět i uvědomily

celospolečenskou hrozbu drogové závislost i a ostatních návykových

látek. Škola v rámci prevence spolupracuje s rodinou dítěte (t řídní

schůzky, individuální konzultace), s orgánem sociálně-právní ochrany

dět í (dále jen „OSPOD“), s Policií ČR (pořádání přednášek, besed,

různých setkání), s vrstevnickými skupinami (u mládeže

nejefekt ivnější forma), se zdravotnickými a duchovními zařízeními,

s podnikatelskými subjekty, aj.

- 24 -

Společnost uplatňuje prevenci prost řednictvím prot idrogové

polit iky, t j. komplexní soubor prevent ivních, sociálních, léčebných,

vzdělávacích, kontrolních a dalších opatření. Prot idrogová polit ika je

v ČR realizována na národní, krajské a místní úrovni. Jejím základním

dokumentem je Národní st rategie prot idrogové polit iky. Stát

prost řednictvím st rategie prot idrogové polit iky usiluje o snižování

nabídky drog (akt ivity, které pot lačují prodej ilegálních drog),

o snižování poptávky po drogách (primární prevence, léčba

a resocializace) a o snižování rizik spojených s jejich užíváním (harm

reduct ion). Akční plán je základním nástrojem naplňování cílů

Národní st rategie prot idrogové polit iky. Zahrnuje v sobě činnost i

a konkrétní zásahy. Komise ve spolupráci s Evropským monitorovacím

centrem pro drogy a drogové závislost i (dále jen „EMCDDA“),

Europolem a členskými státy vyhodnocuje st rategie a akční

prot idrogové plány.

Společnost by měla rovněž usilovat o zamezení SPJ všemi

dostupnými prost ředky. Prevence je vždy méně nákladná záležitost než

následná léčba. V rámci prevence by se společnost měla zaměřit na

podporování smysluplných volnočasových akt ivit (zájmová sdružení

a kroužky pro dět i, vzdělávací programy, kulturní činnost i) ,

upozorňování prost řednictvím médií na nebezpečí drog, vytváření

prot idrogové kampaně, podporování vzniku nízkoprahových klubů.

Společnost by se neměla zaměřovat v rámci prevence jen na

dět i, ale i na dospělé, jelikož jejich jednání může být mnohdy

nezodpovědnější než jednání dět í a mladistvých.

Obrovský vliv na formování postojů, názorů a chování má

v období dospívání vrstevnická skupina. Dostane-li se jedinec do

špatné party, je často ochoten kvůli svému členství zkusit i drogu, což

pro něj může být velmi nebezpečné. V oblast i prevence je nejčastěji

využíváno přímo vrstevníků, tedy peer programy. Vrstevníci by se

měli snažit sami sebe navzájem motivovat a vést k akt ivnímu

životnímu stylu.

- 25 -

3.5.1 Léčba a rehabilitace

Léčba a rehabilitace spadají do oblast i terciární prevence.

Nemůžeme je oddělovat od poradenství a prevent ivních akt ivit .

Poradenství tvoří součást léčení a má kladný vliv na psychiku člověka.

V rámci léčebných procesů může dotyčný využít pomoci kontaktních

center, kde pracuje tým sociálních pracovníků a specializovaných

lékařů. Prospěšná může být i specializovaná pomoc AT léčeben,

denních stacionářů, psychiat rů. Účinná je i terapeut ická pomoc, ta

spočívá ve skupinové nebo individuální psychoterapii, v rodinné

terapii, socioterapii, arteterapii či farmakoterapii. Léčba a rehabilitace

pomáhají člověku v otázce resocializace.47

3.5.2 Prevence ve výuce

Zmiňujeme-li se o prevenci ve výuce, nesmíme opomenout MPP

(příloha č. 7), jež je základním nástrojem prevence v resortu školství a

konkrétním dokumentem školy. Jde o komplexní program, který se

zabývá uplatňováním prot idrogové polit iky ve školách. Určuje, jaké

cíle mají být naplněny. Zaměřuje se na výchovu žáků ke zdravému

životnímu stylu. Kontrola naplňování MPP spadá do kompetence

České školní inspekce. Vyhodnocení účinnost i je součást í výroční

zprávy. MPP vypracovává na jeden školní rok školní metodik

prevence, učitelé, vedení školy a ostatní pracovníci. MPP zahrnuje

spolupráci se subjekty, jež se podílejí na jeho zrealizování, t j. rodiče a

inst ituce. Na školách působí psychologové, sociální pracovníci,

výchovní poradci, na něž se mohou žáci v případě problému obracet .48

Prevence ve výuce probíhá formou poskytování informací

o návykových látkách (účinky drog, zdravotní rizika, společenské

problémy). Učitelé v rámci jednot livých předmětů předávají tyto

poznatky žákům. Efekt ivita prot idrogové prevence v rámci školní

výuky je ovlivněna osobnost í učitele, žáka a organizačním

uspořádáním t řídy.49

47 KALINA, K. a kol., 2003, s. 174. 48 KALINA, K. a kol., 2003, s. 302. 49 KALINA, K. a kol., 2003, s. 291- 295.

- 26 -

3.5.3 Přednášky, besedy a interaktivní programy ve školách

Způsobem, jak prevent ivně působit na velkou skupinu dět í

a mladistvých, je pořádání přednášek a besed. Tyto akce spadají do

oblast i primární prevence. Jejich realizátory jsou odborní učitelé nebo

odborníci. Pořádají je formou přednášky anebo zapojení dět í do

diskuse. Dět i získávají od odborníků znalost i o návykových látkách,

jejich účincích a následcích, důvodech užívání drog, TČ souvisejících

s drogami, atd. Podobné prevent ivní akce byly upřednostňovány od

počátku devadesátých let . Jedná se většinou o jednorázové prevent ivní

působení, a proto efekt ivita není příliš vysoká.

Účinnější jsou interakt ivní programy, mezi něž patří např. peer

programy nebo programy vedené odborníky. Kromě všeobecné

prevence, která je určena všem žákům, se ve školách využívá

i selekt ivní prevence, která se zaměřuje pouze na rizikové žáky,

u nichž lze předpokládat vyšší riziko vzniku závislost i, t j. dět i, žijící

v rodině alkoholika, dět i s poruchami chování, dět i s ADHD, dět i

týrané a zneužívané, dět i duševně nemocné. Pedagog spolupracuje

s různými inst itucemi, musí volit vhodnou st rategii se zaměřením na

konkrétního žáka.

3.5.4 Včasné školní intervence a základní poradenství

Sloveso intervenovat znamená zasáhnout v něčí prospěch,

v našem případě tedy zasáhnout ve prospěch žáků. Do školní

intervence řadíme především akce pro rodiče a poskytování informací,

které je nedílnou součást í primární prevence. Dále tu můžeme

zahrnout návštěvy odborníků, procvičování osobních a sociálních

dovednost í a jiné akt ivity. Školní intervence mohou být velmi úspěšné

v boji se SPJ. Jejich cílem je zabránit užívání návykových látek. Pro

zjištění účinnost i intervencí je nutné provést rozbor. Zjist í se, jak jsou

konkrétní programy úspěšné. Ve školách jsou uplatňovány

i st rukturální intervence, které se snaží vytvářet ochranné sociální

prost ředí. Tento přístup se jeví jako správný a může vést ke snížení

- 27 -

rizika užívání návykových látek. Nejčastější typy intervence v rámci

všeobecné školní prevence jsou uvedeny v příloze č. 8.

V poradenství je velmi důležitý vztah založený na důvěře mezi

poradcem a uživatelem. Klient se dobrovolně rozhoduje, zda bude

využívat poradenské služby. Pokud se rozhodne léčit , zvyšuje se

pravděpodobnost účinnost i léčebného procesu. K dosažení vyšší

efekt ivity si musejí poradce a klient vytyčit společné krátkodobé

i dlouhodobé cíle. Poradce podporuje a mot ivuje uživatele a pomáhá

mu při překonávání problémů, aby je zvládal klient sám. Zároveň

uživateli dává doporučení i na jiné léčebné postupy, které by mu

mohly pomoci. Poskytuje klientovi pomoc v oblast i sociální,

psychologické, právní, pracovní či jiné specifické sféry. Cílem

poradenství je zapojení klienta do společnost i.50

Klientelu obvykle tvoří uživatelé návykových látek. Směřuje

i k jejich rodinám, které usilují o změnu životního stylu uživatele.

Ke kontaktu s uživatelem může docházet v terénu, kde se jedná

většinou o jednorázové poradenství zaměřené nejčastěji na Harm

reduct ion, t j. akt ivity, které se snaží minimalizovat zdravotní

a sociální rizika užívání drog neboli bezpečné užívání drogy pro ty, co

nemohou přestat . Dalšími místy, kde se může poradenská činnost

realizovat , jsou kontaktní či poradenská centra. V takových případech

je na klientovi samotném, zda zmíněné centrum navšt íví.

3.5.5 Prevence v komunitě

Komunita je společenství lidí, kteří obývají určitý prostor.

Komunitní programy jsou programy, které jsou uskutečňovány

v malém regionu. Obsahuje všechny akt ivity, které podporují zdravý

životní styl a akt ivní využit í volného času. Organizují je občanské

skupiny především v těch lokalitách, v nichž roste delikvence

mládeže.51 Prevence je zaměřena na spolupráci inst itucí v otázce

drogové problemat iky (např. ekologické a rodičovské iniciat ivy,

50 KALINA, K. a kol., 2003, s. 103. 51 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. S. 279. ISBN 80-7178-226-2.

- 28 -

zdravotnická a sociální zařízení, školy), poskytování informací

o drogové problemat ice, na vzdělávání veřejnost i, pomoc osobám

drogově závislým vytvářením specifických programů. Členové

komunity se akt ivně či pasivně účastní v rámci prevence drogových

závislost í a snaží se předejít problémům s návykovými látkami všemi

možnými prost ředky.52

3.5.6 Prevence v rodině

Doporučuje se začít prevent ivně působit na dět i dva až t ři roky

před t ím, než se poprvé setkají se SPJ. Rodiče by se měli naučit svému

dítět i naslouchat , hovořit s ním o alkoholových a nealkoholových

drogách. Sami by měli mít co nejvíce informací o této závažné

problemat ice a měli by být dítět i osobním příkladem. Rodina by měla

dítě naučit uznávat správné hodnoty a zaujímat žádoucí postoje nejen

co se drog týče.

3.5.7 Peer programy

Peer programy neboli vrstevnické programy k nám přišly z USA.

Od devadesátých let byly v ČR považovány za jedinou účinnou

metodu, jak snížit poptávku po drogách. Peer akt ivity provádějí

vrstevníci či dět i o málo starší. K tomu, aby mohli prevent ivně působit

na ostatní dět i, musejí projít speciálním kurzem.53

Působení peer skupin je velice účinné. Je obrovský rozdíl v tom,

když něco vykládá učitel, anebo žák. Vrstevníci se spíše ztotožní

s názory lidí, kteří jsou jim blízcí věkem a situací. Peeristé ovlivňují

postoje žáků a často mohou mít vliv i na rizikové chování jednot livců.

Oblast , na kterou se vrstevníci zaměřují, je akt ivní t rávení volného

času, vytváření pozit ivního pohledu, rozvoj pozit ivních dovednost í.

Peer programy jsou realizovány specializovanými pracovišt i, školami,

pedagogicko-psychologickými poradnami, nebo jinými zařízeními,

která se zaměřují na práci s dětmi.

52 KALINA, K. a kol., 2003, s. 323. 53 KALINA, K. a kol., 2003, s. 308.

- 29 -

4 PROGRAMY PREVENCE SOCIÁLNĚ PATOLOGICKÝCH JEVŮ Považujeme za důležité zařadit do naší práce kapitolu

o obsahové st ránce prevent ivních programů SPJ. Aby byl program

skutečně efekt ivní a splňoval veškerá kritéria, je nutné dodržet určitou

st rukturu a pravidla, jimiž se musíme řídit při realizování

prevent ivních programů. Jaká pravidla to jsou, se v následující

podkapitole dozvíme.

Velmi podstatnou roli v rámci problemat iky programů prevence

hraje i o tázka vyhodnocování a evaluace prevent ivních programů.

Pojďme se nyní blíže podívat , co všechno je nezbytné dodržet při

sestavování prevent ivních programů.

4.1 Sestavování a realizace preventivních programů V úvodu je nutné zamyslet se nad složitost í přípravy, realizace

a následného zhodnocení prevent ivních programů. Uvědomme si, že

jde o složitou a finančně nákladnou záležitost . Tvorba prevent ivních

programů vyžaduje spolupráci řady inst itucí a specialistů s ohledem na

možnost i a specifika určité země anebo oblast i.54

V Evropě jsou velmi rozšířené prevent ivní zásahy (intervence),

z nichž převládají školní programy. Aby programy prevence plnily

svůj účel, musí splňovat určitá kritéria. Zaměříme se na vytváření

školního prevent ivního programu a na to , co by měl obsahovat .

K tomu, aby byl prevent ivní program skutečně efekt ivní, je

nezbytné, aby obsahoval jednot livé fáze, a to: 55

odpovídat věku – na mladší žáky prevent ivně působit obecněji,

na starší žáky konkrétněji,

být malý a interakt ivní - efekt ivnější jsou programy interakt ivní

(např. peer program), nežli programy vzdělávací, stejně tak

i programy určené pro menší počet lidí, nežli programy určené

většímu počtu,

54 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 79 – 80. 55 K vymezení kritérií využijeme poznatky NEŠPOR, K., CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., 1998, s. 6 - 29.

- 30 -

zahrnovat podstatnou část žáků – prevence poskytována všem,

ne jen vybraným jedincům,

zahrnovat získávání relevantních sociálních dovednost í

a dovednost í potřebných pro život – žáci se učí různým

dovednostem, např. odmítat návykové látky, budovat přátelství,

asert ivně reagovat , samostatně rozhodovat , vnímat následky

svého jednání,

brát v úvahu místní specifika,

využívat pozit ivní modely – ztotožnit se s osobou s kladnými

vlastnostmi,

zahrnovat snižování dostupnost i návykových rizik – zákaz

prodeje alkoholických výrobků osobám mladším osmnáct i let ,

vyhýbání se rizikovému prostředí, nutnost spolupráce s rodinou,

soustavnost a dlouhodobost – vyšší efekt ivita programu,

kvalifikovaná a důvěryhodná prezentace – lidé a způsob, jakým

je program prezentován, velmi ovlivňují jeho výslednou

efekt ivitu, právě z toho důvodu je kladen velký důraz na

přípravu pedagogů,

komplexnost a využívání více st rategií – více intervencí

a spolupráce s více subjekty → čím obsáhlejší program, t ím

vyšší účinnost ,

počítání s komplikacemi a nabídka možnost í, jak je zvládat –

rizikové faktory se můžou v určitém období rapidně zvýšit .

4.2 Efektivita preventivních programů Prevent ivní program je tvořen s cílem dosáhnout co největší

účinnost i. Lze jej považovat za efekt ivní tehdy, podaří-li se úspěšně

splnit jeho dlouhodobé i krátkodobé cíle. Z ekonomického hlediska je

důležité, aby nebyl příliš finančně nákladný a příliš náročný na

přípravu. Jako nejméně efekt ivní se jeví programy, které poskytují

pouze informace o účincích drog. Ne příliš úspěšné jsou i ty programy,

v nichž je uplatňováno odstrašování, zakazování a moralizování.

Nejúčinnější jsou právě interakt ivní programy, které pomáhají rozvíjet

- 31 -

sociální kompetence dítěte. Nejvíce informací si dět i zapamatují, mají-

-li možnost prakt icky si vyzkoušet své dovednost i.

Pro dosažení vyšší efekt ivity programu se musí dbát na to , aby

byl program vytvořen s ohledem na adekvátní věk dítěte.

Efekt ivní prevent ivní programy se snaží o spolupráci všech,

kterých se daná problemat ika dotýká (rodiče, inst ituce, odborníci, aj.) .

4.3 Otázka vyhodnocování preventivních programů Podkapitolu zabývající se vyhodnocením prevent ivních

programů si rozdělíme do dvou část í. V první část i se seznámíme se

samotným pojmem evaluace, uvedeme si jednot livé fáze evaluace,

systém evaluace, cíl evaluace a některé evaluační metody.56

Termín evaluace znamená určení hodnoty, ocenění. Je to proces

neustálého vyhodnocování – zjišťování a shromažďování informací

a jejich analýza. Je součást í kontrolní činnost i. Cílem je prokázat

úroveň kvality, ale také odhalit potřeby dalšího rozvoje.

Evaluace probíhá většinou v pět i fázích:

1) fáze motivační – iniciátor evaluace, stanovení cílů,

2) fáze přípravná – zpracovávání plánu, postupů a pravidel

evaluace, volba evaluačních nást rojů, kritéria pro evaluaci,

3) fáze realizační – zjišťování informací zvolenými metodami

a technikami,

4) fáze evaluační – zpracovávání a vyhodnocování programu,

zpracování evaluační zprávy

5) fáze korekt ivní – inovace, nové plány, aj.

Pro účinnost evaluace vytvoříme systém a zaměříme se na:

oblast evaluace – sledovaná oblast ,

cíle evaluace – to , co chceme zjist it a zároveň zlepšit ,

kritéria evaluace,

metody – prost ředky a nást roje pro zjišťování dat (pozorování,

dotazník, diskuse, SWOT analýza),

56 PEŠKOVÁ, O. Evaluace ve školním vzdělávacím programu mateřské školy. 1. vyd. Praha: Národní institut pro další vzdělávání, 2009. S. 9 – 33. ISBN 978-80-86956-48-0.

- 32 -

časový plán – termíny průběhu evaluace,

skupina či osoba, která bude provádět evaluaci (evaluátor).

Do evaluačních nást rojů patří hospitace, rozhovory, autoevaluační

dotazník, projekt ivní techniky, individuální plány, pozorování.

Ve druhé část i se budeme fázemi evaluace zabývat v kontextu

již získaných vědomost í. Obeznámíme se s významem a důležitost í

hodnocení prevent ivních programů.57

Evaluace tvoří stále častěji součást prevent ivních programů.

Děje se tak proto, že lidé, kteří program tvoří, chtějí mít zpětnou

vazbu o jeho účinnost i. Pouze objekt ivní hodnocení dokáže zjist it

efekt ivnost programu. Smyslem je zkvalitňovat poskytované služby.

Odborníci se zabývají hodnocením dvou oblast í prevent ivních

programů, a to průběhu realizace programu a konečného výsledku.

Při hodnocení realizace programu se vychází z toho, jak byl program

zorganizován, dále také z kvality či akt ivit , účast i lidí na akcích,

oslovení cílové skupiny. Je nezbytné stanovit si cíle, kterých chceme

dosáhnout . Hodnot it můžeme pouze ty, které jsou měřitelné, jasně

formulované a specifické. Stanovené cíle by měly být realist ické a

snadno dosažitelné přiměřenými metodami. Nejčastěji se vyhodnocuje

stav určitého jevu před provedením prevent ivní akce a po ní.

Důležitost klademe i na název prevent ivního programu. Jeho

pojmenování by mělo být výst ižné. Také cíl programu musí být

zjevný, např. snaha o snížení rizika užívání návykových látek.

Program by měl být zaměřen dlouhodobě. Tvůrci programu nemohou

tušit , zda žák využije poznatky, jež o problemat ice má, ve svůj

prospěch. Proto je nutná teoret ická a prakt ická příprava.

Druhá oblast , hodnocení výsledku programu, je mnohem

důležitější. Vyhodnocování je nutné především z toho z hlediska, aby

tvůrci prevent ivního programu věděli, na co se mají v budoucnost i

více zaměřit , popřípadě co změnit nebo vylepšit . Z odborného hlediska

je důležitější sledovat dlouhodobou efekt ivitu programu nežli

efekt ivitu krátkodobou. Měření dlouhodobého efektu se těžko zjišťuje.

57 NEŠPOR, K., CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., 1998, s. 14 – 33.

- 33 -

Vyžaduje spoustu času a finančních prost ředků. Nelze jednoznačně

stanovit měřítko úspěšnost i prevent ivní práce.

4.4 Problémy spojené s hodnocením preventivních programů V předchozí kapitole jsme si vysvět lili, proč je nezbytné

programy vyhodnocovat . Nyní si odpovíme na otázku, jaké problémy

se mohou vyskytovat v souvislost i s hodnocením prevent ivních

programů. Večerka a Holas se zamýšlejí nad problemat ikou hodnocení

prevent ivních programů, přičemž uvádějí některé z nich.58

Hodnot it prevent ivní program se někdy může jevit jako

problemat ické z hlediska časové a finanční náročnost i projektu. Již

v období přípravy projektu je vhodné rozvrhnout si časový prostor pro

tuto činnost . Stejně tak se obt ížně hodnot í program, jenž nemá přesně

stanovené cíle, kritéria a prost ředky k jejich dosažení. Těžko

zjist itelné je i to , jak moc byl program sám o sobě účinný a zda za

jeho úspěchem nestojí jiné intervenující inst ituce.

Další překážkou v hodnocení může být st rach tvůrců programu

z neúspěšnost i. Kvůli malé efekt ivitě projektu jim mohou být sníženy

dotace nebo jiné finanční prost ředky od sponzorů. Anebo naopak.

Někteří tvůrci programu se st rachují vyhodnocování proto, že si

nedokážou přiznat neúspěch.

Jeden z mnoha dalších problémů představují některé typy

programů, které vykážou svou účinnost až s větším časovým

odstupem. Tento aspekt se může ukázat jako problemat ický tehdy,

potřebujeme-li zjist it úspěšnost prevent ivního programu v krátkém

časovém intervalu. Obavu vyvolává i fakt , že hodnocení ohrozí

úspěšnost intervence. Mnohdy realizátoři programu nechtějí, aby byl

hodnocen jejich program proto, že by se mohlo prokázat , že neúsporně

nakládali s financemi a že projekt dostatečně nepromysleli.

58 VEČERKA, K., HOLAS, J. Úspěšnost preventivní práce. Praha: IKSP, 2001. S. 7 – 10. ISBN 80-86008-95-9.

- 34 -

5 ZKUŠENOSTI S PROGRAMY PREVENCE V ZAHRANIČÍ A V ČR

Tato kapitola se zaměřuje na zkušenost i jiných států

s prevent ivními programy. Těchto programů i oblast í jejich uplatnění

je velké množství, proto se podrobněji specializujeme na některé

z programů prevence kriminality. Vybereme a vyjmenujeme si několik

států, u nichž si uvedeme některé z konkrétních a osvědčených typů

prevent ivních programů. Seznámíme se s důvody a cíli jejich vzniku.

Kromě zahraničních zkušenost í se budeme věnovat

zkušenostem s prevent ivními programy v ČR. Seznámíme se

s jejich historií, s legislat ivními předpisy a s organizací SPJ.

5.1 Zahraniční zkušenosti V úvodu této podkapitoly si vymezíme věcnou st ránku

osvědčených přístupů v rámci prevence. Na ně dále navážeme

konkrétními typy prevent ivních programů v zahraničí.

Ve světě je uplatňováno velké množství st rategií a programů

v rámci prevence. Ty se zaměřují hlavně na dět i a mládež. Mezi

nejúčinnější se řadí st rategie zaměřené na jedince. Působí na osobnost

jedince přes jeho vědomost i, sociální prost ředí nebo osobní zájmy.

Mezi praxí ověřené a osvědčené přístupy se řadí:

„taktika strachu odvádějící jedince od určitého chování,

nabídka alternativních aktivit,

afektivní a interpersonální přístup,

informativní přístup,

ovládání emocí,

zlepšení sociálních dovedností,

včasná detekce sociálního chování, aj.“59

V dnešní době je jakousi nepsanou povinnost í každého státu

sestavovat prevent ivní programy směrované na určitou rizikovou či

59 VYKOPALOVÁ, H., 2001, s. 79.

- 35 -

problémovou oblast .60 Např. Argent ina, země Jižní Ameriky, vytvořila

v roce 2001 Program Zranitelné komunity (Vulnerable Communities

Programme) na podporu sociální integrace a na prevenci kriminality

a násilí. Usiluje o posílení vazeb v komunitách, o pomoc mládeži ve

zranitelných komunitách, podporuje kulturní programy a vzdělání

mládeže. Její cílovou skupinu tvoří především mládež ohrožená

kriminalitou a násilím a nezaměstnaní mladí lidé. Mládež v rámci

tohoto programu navštěvuje kurzy, kde získává pracovní kvalifikaci.

Poskytuje občanům sociální a právní pomoc. Zájem obyvatelstva

o Program Zranitelné komunity byl obrovský. Zařadil se mezi

osvědčené světové st rategie.

Národní st rategie prot i vloupání (State Burglary Strategy) byla

v Austrálii zavedena v roce 2003, kdy se rapidně zvýšila t restná

činnost vloupání. Strategie je založena na opatřeních na místní

i národní úrovni. Prevent ivní program se osvědčil – došlo

k dlouhodobému snížení t restné činnost i.

Jako další z mnoha druhů prevent ivních programů můžeme

zmínit v Belgii Boj prot i vloupání prost řednictvím technické prevence

(techno-prevention) . Občanům je poskytováno bezplatné poradenství

v otázkách bezpečnost i. Prevent ivní program se snaží o technické

zdokonalení zabezpečení budov. Právě kvůli technické prevenci

evidují t restní stat ist iky pokles TČ vloupání.

Brazílie kvůli zvyšujícím se případům vražd a násilných úmrt í

vypracovala roku 2002 Program „Zůstat naživu“ („Stay Alive“

Programme) . Program je zaměřen na snížení násilné kriminality

v nejohroženějších komunitách, především mezi mladými lidmi a na

zapojení veřejnost i do programů a projektů. Program se ukázal být

úspěšným, a proto se rozšířil i do ostatních část í Brazílie.

Nigérie uplatňuje Podporu systémů neformální policejní

činnost i. Občané působí jako neformální skupina „civilní st ráže“, jež

se snaží ochránit společnost prot i hrozbám. Tento program usiluje

o podporu, výcvik a spolupráci těchto skupin s nigerijskou policií.

60 Prevence městské kriminality a ohrožená mládež. Praha: IKSP, 2006. S. 12 – 30. ISBN 80-7338-050-1.

- 36 -

Dalšími programy se již nebudeme podrobněji zabývat , pouze je

vyjmenujeme – Peru (místní Výbory pro občanskou bezpečnost

(Citizen Security Committees) , komunální prevence kriminality),

Filipíny (Systém policejní bezpečnost i zaměřený na komunitu

(Community-Oriented Policing System)), Jihoafrická republika

(Program rozvoje prevence kriminality (Crime Prevention

Development Programme) , komunální st rategie snižování kriminality),

Kanada (Program podpory role občanů v oblast i bezpečnost i ve

městě), Brazílie (Metropolitní plán prevence násilí (Metropolitan Plan

for Violence Prevention)), aj.

5.2 Zkušenosti v ČR Nyní se v obecné rovině seznámíme s historií a zkušenostmi

utváření prevent ivních programů či prevent ivního působení v ČR.

Upřesníme si, jaké vyhlášky, metody, pokyny a zákony se dotýkají

problemat iky prevence SPJ. Vymezíme si oblast i, ve kterých se

uplatňují prevent ivní programy. Zaměříme se na povinnost i kraje

v oblast i prevence a na organizační st rukturu prevence SPJ.

5.2.1 Historie využívání preventivních programů v ČR

Před rokem 1989 téměř neexistovala prevence prot idrogových

závislost í. Do té doby se programy prevence zaměřovaly na legální

drogy (alkohol, tabák). Pořádaly se besedy a přednášky na téma

prevence, přičemž při těchto jednorázových prevent ivních akt ivitách

nebyla téměř možná diskuse. Drogy však představovaly stále větší

problém a nebylo možné o nich veřejnost neinformovat . Až po roce

1989 se poprvé objevily akce zaměřené na prevenci drogových

závislost í. Prot idrogové programy prevence zaznamenaly vzrůst až

v devadesátých letech. Zkušenost i ze zahraničí mají výrazný vliv na

orientaci prevent ivních programů u nás.61

V devadesátých letech se u nás poprvé objevují vrstevnické

programy, které jsou původem z USA. Působení peer akt ivistů ve věku

61 NEŠPOR, K., CSÉMY, L., SOVINOVÁ, H., 1998, s. 29.

- 37 -

od devít i do patnáct i let se u nás příliš neosvědčilo . Takto mladé dět i

by neměly být nositeli postojů a názorů za dospělé.62

Kvůli zvyšující se kriminalitě mládeže ve velkých městských

a průmyslových oblastech ČR vypracovala Systém včasné intervence.

Tento projekt byl poprvé zahájen v roce 2000 v Ostravě. V roce 1997

byl zahájen v ČR Program Partnerství. Usiloval o snížení majetkové

t restné činnost i, o snížení st rachu obyvatelstva žijících v městech

s vyšší mírou kriminality a o vybudování lokální infrast ruktury

a partnerství pro plánování a realizaci prevent ivních programů. Do

prevent ivních programů ČR dále řadíme program Prevence

obchodování s lidmi, jehož cílem bylo předcházet obchodování

s českými občany v zahraničí, povzbuzovat obět i obchodování s lidmi,

aby svědčili prot i pachatelům, vytvářet neformální spojení v boji prot i

obchodování s lidmi.63

5.2.2 Legislativní podmínky uplatnění prevence

Oblast SPJ se řídí určitými zákony, vyhláškami, nařízeními,

st rategiemi. Pro názornost uvádíme st ručný přehled některých zákonů,

vyhlášek a metodických pokynů využívaných v oblast i prevence SPJ.

Podrobnější seznam obsažen v příloze č. 9.

- zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dět í,

- zákon č. 91/1998 Sb. o rodině,

- zákon č. 167/1998 Sb. o návykových látkách,

- zákon č. 561/2004 Sb. školský zákon,

- zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících,

- vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb

ve školách a školských poradenských zařízeních,

- metodický pokyn č. 14423/1999-22 k výchově prot i projevům

rasismu, xenofobie a intolerance,

- metodický pokyn č. 14514/2000-51 k prevenci SPJ ve škole, aj.

62 KALINA, K. a kol., 2003, s. 287. 63 Prevence městské kriminality a ohrožená mládež, 2006, s. 36 – 41.

- 38 -

5.2.3 Systém prevence sociálně patologických jevů v ČR

V souvislost i se systémem prevence je nutno zmínit Inst itut pro

kriminologii a sociální prevenci (dále jen „IKSP“).64 IKSP je

„výzkumnou organizací v resortu spravedlnosti. Zřizovatelem je

Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „MS“). Předmětem činnosti je

výzkumná, studijní a analytická činnost v oblasti práva, justice a

bezpečnosti. IKSP svou činností poskytuje příslušným státním

institucím poznatky z oblasti práva, kriminologie, sankční a sociální

politiky. Pro potřeby seznamování odborné veřejnosti s poznatky

vyvíjí Institut ediční a publikační činnost a spolupracuje se

vzdělávacími institucemi resortu spravedlnosti. V čele IKSP stojí

ředitel. Jako svůj poradní orgán může zvolit Vědeckou radu.“65

Poznatky IKSP t radičně využívá Republikový výbor pro prevenci

kriminality (dále jen „RVPPK“) a jeho prost řednictvím pronikají na

úroveň měst a obcí podílejících se na realizaci st rategie prevence

kriminality. RVPPK byl zřízen roku 1993 pod Ministerstvem vnit ra

(dále jen „MV“). Je to meziresortní orgán, jeho náplň je iniciační,

koordinační a metodická. Skládá se z devatenáct i členů. V prevenci

jsou zaangažována všechna ministerstva, zástupce policejního

prezidia, generální ředitel vězeňské služby, IKSP, probace, mediace,

Rada vlády ČR pro záležitost i romské polit iky, Rada vlády ČR pro

záležitost i prot idrogové polit iky, soudcovská unie. Předsedou je

minist r vnit ra. RVPPK schvaluje žádost i o dotace na prevenci, které

vycházejí z kraje. Jeho poradním orgánem je Komise pro výběr

projektů Programu prevence kriminality k poskytování dotací ze

státního rozpočtu. Na MV ČR působí odbor prevence kriminality, ten

má za úkol především poskytování podpory a prost ředků státním

i nestátním organizacím a obecním zastupitelstvům, které se

problemat ikou prevence zabývají. Odbor prevence kriminality mimo

jiné plní funkci sekretariátu RVPPK.66

64 IKSP. online. Dostupné na WWW: <http://www.ok.cz/iksp/onas.html> [cit. 19. 3. 2010]. 65 Instrukce Ministerstva spravedlnosti, č. j. 113/2008-OANA. In Sbírka instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky, částka 4, ročník 2008, bod 10. 66 MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A., 1998, s. 280 – 283.

- 39 -

V ČR se prevence kriminality organizuje na t řech úrovních -

státní, krajská a obecní (městská) úroveň.

Svou pozornost budeme směřovat na kraje a obce a na jejich

úkoly v oblast i prevence.67 Je důležité, aby se stát v rámci

prevent ivních akt ivit a opatření více zaměřil na propagaci

a informovanost veřejnost i při uplatňování prevence na místní úrovni.

Prevent ivní programy, které jsou realizovány v konkrétní lokalitě, by

měly odpovídat místním podmínkám a potřebám obyvatelstva.

Základem úspěchu je důkladná znalost situace v daném místě

a dostatek informací o negat ivních jevech v daném místě.

Kraje jsou povinny zpracovat bezpečnostní analýzu stavu

kriminality ve svém kraji a na základě ní pak vypracovat Koncepci

prevence kriminality tak, aby odpovídala potřebám dané lokality.

Zpracovávají žádost i o finanční dotace, posílají je MV, odtud

postupují RVPPK. Kraje pak od MV následně dostávají dotace, které

si rozdělují do různých projektů, např. na realizaci Krajského

programu prevence kriminality. Vytvářejí pracovní skupiny prevence

kriminality, zřizují funkci manažera prevence nebo koordinátora

prevence. Některé obce a města vytvářejí Komisi pro prevenci

kriminality (dále jen „KPPK“). Jejím úkolem je odhalovat potřeby

regionu v rámci prevence a zvyšovat účinnost prevent ivních akt ivit .

Její členové pocházejí z oblast i policie, nestátních neziskových

organizací, školství, zdravotnictví, státních a občanských inst itucí.

Aby byly prevent ivní akt ivity v určité lokalitě skutečně

efekt ivní, musí být dlouhodobé, interakt ivní a systemat ické.

Programy prevence kriminality realizované od roku 1996

prost řednictvím Komplexního součinnostního programu prevence

kriminality na místní úrovni jsou základem systému prevence

kriminality v ČR. Za realizaci těchto programů zodpovídají kraje,

obce, orgány veřejné správy, nevládní organizace, Policie ČR.68

67 ŠTĚCHOVÁ, M., VEČERKA, K., HOLAS, J. a kol. Prevence kriminality v teorii a praxi. 21. vyd. Praha: Themis, 1997. S. 3 – 146. ISBN 80-85821-48-6. 68 VACEK, J. Systém prevence kriminality v České republice. Závislosti a my, 2001, s. 20. ISSN 1213-8584.

- 40 -

Prevent ivní projekty realizované na úrovni měst a obcí jsou

financovány z různých zdrojů, např. z MV (konkrétně Komplexní

součinnostní program prevence na místní úrovni), z neziskových

nestátních organizací, z krajských úřadů, z MŠMT, z MZ, z finančních

prost ředků obce, od sponzorů.

Dokumenty prevence mohou mít různé názvy, např. Plán

prevence, Program prevence, Koncepce prevence.

Prevent ivní akt ivity se odvíjejí především od zájmu, který o ně

projevují orgány obce či města. Samy kraje a samy obce se rozhodnou

o zapojení se do programu prevence. Co se týče úkolů kraje, kraj může

být přínosem v oblast i prevence např. t ím, že bude spolufinancovat

prevent ivní programy, kontrolovat kvalitu programů prevence

a prevent ivních akt ivit s t ím, že vyhodnot í jejich efekt ivitu. Dále také

bude poskytovat informace veřejnost i a propagovat různé prevent ivní

akce, poskytovat kvalifikovanou pomoc v oblast i odborné,

metodologické, legislat ivní, bude sledovat situaci a zjišťovat potřeby

regionu. Představitelé kraje by se měli snažit rozvíjet spolupráci

v oblast i prevence s představiteli obce.69

Organizační systém primární prevence v ČR70

Ministerstvo na horizontální úrovni spolupracuje s věcně

příslušnými resorty (MZ, MV, MPSV, MO) a nadresortními orgány

(Rada vlády pro koordinaci prot idrogové polit iky při Úřadu vlády a

RVPPK při MV). Meziresortní spolupráce bude rozšířena v letošním

roce o MF a MS. (viz Obr. 1)

Ministerstvo na vert ikální úrovni vede a koordinuje síť

koordinátorů, kterou tvoří krajšt í školšt í koordinátoři prevence (lidé

z odborů školství, mládeže a tělovýchovy, z krajských úřadů),

metodici prevence (lidé z pedagogicko-psychologických poraden) a

školní metodici prevence (vybraní učitelé). (viz Obr. 2)

69 VEČERKA, K., HOLAS, J., TOMÁŠEK, J. Prevence kriminality na úrovni obcí a krajů. Praha: IKSP, 2009. S. 9 – 32. ISBN 978-80-7338-085-4. 70 Strategie prevence rizikových projevů chování u dětí a mládeže v působnosti resortu MŠMT na období 2009 – 2012. online. Dostupné na WWW: <http://www.msmt.cz/socialni-programy/strategie-prevence-socialne-patologickych-jevu-u-deti-a> [cit. 14. 3. 2010].

- 41 -

Obr. 1

Vysvětlivky k použitým zkratkám:

RVKPP Rada vlády pro koordinaci prot idrogové pol i t iky RVPPK Republ ikový výbor pro prevenci kr iminal i ty MŠMT Mini s ter s tvo škol s tví , mládeže a t ě lovýchovy PŘO Př ímo ř í zené organizace MŠMT OPŘO Osta tní př ímo ř í zené organizace MŠMT* PS SPP Pracovní skupina speci fi cké pr imární prevence MO Mini s t e r s tvo obrany MV Mini s ter s tvo vni t ra MZ Mini s ter s tvo zdravotnictví MPSV Mini s ter s tvo práce a sociá ln ích věcí MF Mini s ter s tvo financí MS Mini s ter s tvo spravedlnos t i NNO Nes tá tn í nezi skové organizace VŠ Vysoká škola * IPPP – Ins t i tu t pedagogické psychologického poradens tv í VÚP – Výzkumný ús tav pedagogický NÚOV – Národní ús tav odborného vzdělávání ÚIV – Ús tav pro in formace ve vzdělávání AV – Ant idopingový výbor

Obr. 2

- 42 -

5.2.4 Spolupracující instituce v oblasti uplatnění preventivních programů

Prevent ivní programy nacházejí své uplatnění v oblastech

MŠMT, MZ, MPSV, aj. Resort MŠMT se zaměřuje v rámci prevence

SPJ na vytvoření uceleného systému prevence v oblast i speciálního

školství, na vzdělávání pedagogických pracovníků. Snaží se

akt ivizovat rodiče v oblast i prevence se zaměřením na zdravý životní

styl. Především se zaměřuje na mládež a na menšiny obyvatelstva

různých národů, jelikož je u nich vyšší riziko výskytu SPJ. Programy

jsou uskutečňovány obecně prospěšnými společnostmi, občanskými

sdruženími, příspěvkovými organizacemi zřizovanými MŠMT

a dalšími organizacemi mimo resort MŠMT.

Za primární a sociální prevenci jsou odpovědné rodiny, obce

a MŠMT. MŠMT vydává v rámci primární prevence Strategie prevence

SPJ u dět í a mládeže v působnost i resortu MŠMT ČR. Na jejím

základě je vydán Metodický pokyn MŠMT ČR k primární prevenci SPJ

u dět í, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních.

Sekundární a terciární prevence je záležitost í resortu MPSV,

případně i MS a MZ. MPSV vydává metodické pokyny k prevenci

nežádoucího chování a zneužívání návykových látek. Odpovědnost za

opatření v rámci situační prevence mají především občané a obce

a v rámci vymezených kompetencí také MV, respekt ive Policie ČR.

Pro rok 2009 vyhlásilo MŠMT dotační programy (Program I, II

a III)* na podporu projektů specifické primární prevence. Ty mají za

úkol vést dět i ke zdravému způsobu života, osvojovat pozit ivní

sociální chování, rozvíjet jejich osobnost .71

Na boj prot i drogové závislost i vyčlenilo MŠMT třináct milionů

Kč a na financování prevence kriminality se podílí částkou deset i

miliony Kč.72 Výše dotací od MŠMT na prevent ivní programy

v jednot livých krajích za rok 2007 nalezneme v příloze č. 10.

71 MŠMT, dotační programy. online. Dostupné na WWW: <http://www.msmt.cz/dotacni-programy/prevence-socialne-patologickych-jevu> [cit. 23. 8. 2009]. 72 NICM, dotační programy. online. Dostupné na WWW: <http://www.icm.cz/dotacni-programy-na-podporu-prevence-socialne-patologickych-jevu> [cit. 23. 8. 2009].

- 43 -

6 PRAKTICKÁ ČÁST

6. 1 Charakteristika výzkumné metody

Jako výzkumný nástroj jsme zvolili metodu škálování. „Škála je

souborem symbolů nebo čísel, a to tak konstruovaných, že lze symboly

nebo čísla přiřadit podle pravidla jedincům (nebo jejich aktům

chování), na které se škála aplikuje.“ Existuje několik druhů

posuzovacích škál, např.:

1) kategoriální posuzovací škály – kategorie, z nichž

posuzovatel vybírá tu, která nejlépe vyst ihuje skutečnost ,

2) numerické posuzovací škály – čísla, která odpovídají různým

mírám posuzované vlastnost i,

3) grafické posuzovací škály – vodorovná nebo svislá poloha.73

Škály umožňují zjišťovat míru vlastnost i jevu nebo jeho

intenzitu. Posuzovatel vyjadřuje svoje hodnocení určením polohy na

škále. Posuzovací škály mají obyčejně t ři, pět , sedm, případně devět

stupňů. Při t řech stupních je jev posouzený hruběji, s růstem počtu

stupňů narůstá jemnost posouzení. V praxi jsou častěji užívány

nepárové počty stupňů před párovými, t ím se vytváří symetrická škála,

kde nalevo i napravo od st ředu je stejný počet stupňů. Ve škálách

nebývají formulace jen jedné polarity, ale st řídají se negat ivní

a pozit ivní formulace. Záměrem je st řídání dvou hledisek při

hodnocení, aby se zabránilo stereotypnímu vyplňování škál.

Výběr této metody je přitažlivý převážně z toho důvodu, že se

nejeví jako příliš obt ížná. Konstrukce a vyhodnocování patří mezi

poměrně snadné záležitost i.

6. 2 Přesné vymezení cíle práce Hlavním cílem práce bylo zjišťování názorů dospělé populace na

potřebnost prevence SPJ v naší společnost i. Zajímalo nás, jaké

stanovisko lidé zaujímají k problemat ice SPJ a prevence obecně.

Doplníme tak poznatky v teoret ické část i o prakt ické zjištění.

73 CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2007. S. 158 – 159. ISBN 978-80-247-1369-4.

- 44 -

6. 3 Charakteristika a popis vzorku Velikost skupiny, jež byla písemně dotazována, činí celkem

padesát respondentů, z nichž bylo dvacet pět mužů a dvacet pět žen.

Pro splnění požadavku srovnatelnost i a objekt ivity jsme jako

výzkumný vzorek vybrali lidi z města, v němž žiji, a zároveň osoby

starší t řicet i let , jelikož u nich jsme předpokládali širší rozhled a větší

přehled o celkové situaci ve společnost i. Vybrané osoby nejdříve byly

tázány, zda jsou rodnými občany města, po kladné odpovědi byly

požádány o vyplnění dotazníku.

6. 4 Popis vlastního výzkumu Průzkum probíhal náhodným oslovováním cizích lidí na ulici.

Byl prováděn na náměst í v Prostějově v měsíci listopadu

v odpoledních hodinách. Místo jsme zvolili z hlediska předpokládané

vyšší frekvence osob.

Vypracovali jsme deset otázek týkající se problemat iky SPJ, jež

byly následně předkládány lidem k vyplnění. Snažili jsme se od nich

získat objekt ivní odpovědi na dané otázky dle jejich vlastních názorů

a jejich vnímání.

Škály se skládají z výkonu a stupnice. Na stupnici člověk

vyjádří stupeň svého souhlasu či nesouhlasu. Dotazník byl následující:

Zodpovězte , prosím, dané otázky dle v lastních názorů a postojů. U každé otázky ,

prosím, uveďte míru souhlasu, nesouhlasu č i možnost i , k níž se spíše přik lání te .

Zvolené odpovědi zakroužkuj te . Tento materiál je zcela anonymní a bude slouži t

pouze ke studi jním účelům.

1. Město, ve kterém žij i , k lade velký důraz na prevenci kriminal i ty.

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 2. Školství v ČR se v rámci preventivních aktivi t dostatečně věnuje problematice šikanování , alkohol ismu, užívání drog a j iných návykových látek . si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 3. Pol ic ie České republiky odvádí kval i tní práci v oblasti informování občanů o možnostech ochrany proti páchání trestné č innosti .

- 45 -

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 4. Oproti dřívější době dochází k výraznému zvýšení počtu osob závislých na alkoholu.

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 5. Ve městě , v němž ži j i , je snižováno riz iko vzniku trestné č innosti vhodnými si tuačními prostředky (např. osvětlení tmavých prostorů, monitorování nejfrekventovanějších míst , aj . ) .

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 6 . V našem regionu je dostatek protidrogových center .

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 7. Na dodržování zákazu prodeje alkoholu osobám mladším 18 let se u nás dohl íž í dostatečně.

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 8. Preventivní akce Pol ic ie ČR „Auto není výkladní skříň“ je efektivní .

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 9. Nejdůležitějším článkem v oblasti preventivního působení na děti je rodina.

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím 10. Počet páchaných trestných činů dětmi a mladistvými se snižuje .

si lně souh lasím souh lasím an i nesouh lasím, nesouh lasím si lně nesouh lasím an i souh lasím

Děkuj i za Váš čas a spolupráci . Přej i pěkný den!

6. 5 Vlastní výsledky Škály můžeme vyhodnocovat několika způsoby. První variantou

je, že se hodnocení téže škály více lidmi sloučí a vypočítává se, kolik

procent lidí přisoudilo místo konkrétním polohám škály. Druhá

možnost vyjádření výsledku spočívá v přisouzení koeficientů

jednot livým hodnotám škály, poté se vypočítává průměr, medián anebo

st řední hodnota. Postup při druhé možnost i je složitější. Musíme

nejprve zjist it , kolik respondentů volilo jednot livé odpovědi - tento

úkon označujeme jako frekvenci volby. V dalším kroku jednot livým

polohám na škále přisoudíme číselné hodnoty (koeficienty)

- 46 -

od jedničky (nejméně příznivý postoj) do pětky (nejvíce příznivý

postoj). Jednot livé frekvence voleb se poté těmito koeficienty

vynásobí a získáme výsledky. Nejpříznivější volba se vždy násobí

nejvyšším koeficientem, kdežto nejméně příznivá volba nejnižším

koeficientem. Abychom získali průměr, součet , jenž nám vznikl

po vynásobení, vydělíme počtem respondentů, čímž získáme výsledek.

Někdy je výhodnější namísto průměru použít medián, poněvadž ten

není ovlivněný extrémními hodnotami.74

V našem případě na základě vyplněných formulářů proběhlo

vyhodnocení zjištěných údajů pomocí procentuálního vyjádření. Data

byla rozpracována do tabulky, aby byla přehlednější.

V první tabulce (Obr. 1) máme počet shodně zodpovězených

otázek respondenty. Součet jakéhokoliv řádku dává dohromady číslo

padesát . Toto číslo si označíme jako sto procent . Pro to , abychom

získali údaje do druhé tabulky (Obr. 2), je nutno vyjádřit , kolika

procentům odpovídají jednot livé odpovědi.

Vyhodnocení škály – odpovědi respondentů

Počet odpovědí

respondentů na otázky

Silně souhl.

Souhlas.

Ani nesouhl. ,

ani souhlasím

Nesouhlas.

Silně nesouhlas.

Otázka č. 1 1 16 14 18 1 Otázka č. 2 2 15 8 24 1 Otázka č. 3 1 10 9 27 3 Otázka č. 4 14 23 3 8 2 Otázka č. 5 0 22 8 19 1 Otázka č. 6 0 9 17 21 3 Otázka č. 7 0 7 8 22 13 Otázka č. 8 1 20 16 9 4 Otázka č. 9 22 24 2 2 0 Otázka č. 10 1 5 4 26 14 Obr. 1

74 Přednášky od Mgr. Reného Szotkowski, Ph.D. – Praktikum výzkumných aktivit, katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií, PdF UP v Olomouci, v akademickém roce 2008/2009.

- 47 -

Odpovědi

respondentů v %

Silně souhl.

Souhlas.

Ani nesouhl. ,

ani souhlasím

Nesouhlas.

Silně nesouhlas.

Otázka č. 1 2 32 28 36 2 Otázka č. 2 4 30 16 48 2 Otázka č. 3 2 20 18 54 6 Otázka č. 4 28 46 6 16 4 Otázka č. 5 0 44 16 38 2 Otázka č. 6 0 18 34 42 6 Otázka č. 7 0 14 16 44 26 Otázka č. 8 2 40 32 18 8 Otázka č. 9 44 48 4 4 0 Otázka č. 10 2 10 8 52 28

Obr. 2

Po provedení rozboru získaných dat jsme zjist ili, že počty

kladných a záporných odpovědí jsou docela vyrovnané. Ovšem o něco

více převažují odpovědi záporné. Domníváme se, že negat ivnější

postoje lidí se vyskytují častěji z důvodu zhodnocení spíše horší

situace v našem okolí v souvislost i s negat ivními jevy, stejně tak

i s prevent ivním působení ze st rany policie. Na základě zjištěných

údajů můžeme tvrdit , že lidé nemají dostatečnou důvěru v osoby, které

se podílejí na snižování výskytu SPJ v naší společnost i. Jak vyplývá

z formuláře, je spousta oblast í, v nichž je t řeba udělat patřičné kroky

k nápravě, k větší informovanost i a v neposlední řadě i bezpečnost i

obyvatelstva.

6.6 Diskuse V průběhu posledních let se výskyt SPJ v naší společnost i

výrazně zvýšil. Ostatně jak je vidět , promítá se to i do názorů většiny

dotázaných. Problém, který se v průběhu šet ření vyskyt l, byl většinou

ten, že mnoho dotazovaných respondentů nepocházelo přímo

z Prostějova, t ím se průzkum zt ížil a prodloužil.

- 48 -

6.7 Shrnutí Prakt ická část je soustředěna na zjišťování názorů a postojů

dospělých občanů města Prostějov k problemat ice týkající se SPJ a

jejich prevence. Jelikož jsme nestanovovali žádné hypotézy a čistě se

zaměřili pouze na samotný průzkum, jenž spočíval v písemném

dotazování respondentů, nemůžeme žádná tvrzení vyvracet ani

potvrzovat .

Na základě provedeného šet ření můžeme konstatovat , že lidé

mají ve většině případů negat ivní a spíše pesimist ický pohled na dění

kolem nás. Kdybychom provedli průzkum i v jiném městě, bylo by

možné porovnávat dosažené výsledky.

Jistě by bylo zajímavé a užitečné provést toto šet ření

i někdy v budoucnu a získat a následně porovnat tyto údaje. Věříme

ale, že určitá shoda by v názorech občanů v některých oblastech

přet rvávala.

- 49 -

ZÁVĚR Touhle prací jsme chtěli poukázat na problemat iku SPJ ve

společnost i a na jejich vzrůstající t rend. SPJ jsou v dnešním světě

velkým nebezpečím ohrožujícím nejen dět i a mladistvé, ale i dospělou

populaci. Jednou z možnost í v boji se SPJ je prevence. Ta hraje

důležitou roli ať ve formě primárního, sekundárního nebo terciárního

prevent ivního působení. Zabývali jsme se prevent ivními programy,

jejich sestavováním a zkušenostmi s nimi ze st rany zahraničních států

a ČR.

Domníváme se, že se jedná o problemat iku natolik rozsáhlou, že

není možné post ihnout celou její šíři v pár kapitolách. Každé téma je

velice důležité a zasluhovalo by svou vlastní úvahu. Tato nevýhoda

může být impulsem pro pokračování v práci na tomto tématu. Snažili

jsme se uchopit tohle téma dle našeho nejlepšího vědomí a podat

jakýsi přehled SPJ, poskytnout informace o prevenci a prevent ivních

programech. Sbírali a zpracovali jsme ty údaje, které jsme považovali

za nejdůležitější. Zřejmě se nám nepodařilo přinést žádné nové zjištění

- jak v teoret ické, tak i v prakt ické část i - , ale věříme, že se nám

povedlo nast ínit a proniknout do podstaty věci a přiblížit ji i laické

veřejnost i.

- 50 -

LITERATURA

1. BRUNO, F. , DELL UOMO, G., FASOLI, F. a kol. Drogy – drogová

závislost . 1. vyd. Olomouc: Sananim, 1996.

2. CIMICKÝ, J. Našinec v ohrožení. 1. vyd. Praha: Magnet-Press, 1994.

126 s. ISBN 80-85434-96-2.

3. FISCHER, S. , ŠKODA J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Triton,

2008. 205 s. ISBN 978-80-7387-014-0.

4. GALLÀ, M., AERTSEN, P. , DAATLAND, CH. a kol. Jak ve škole

vytvořit zdravější prostředí. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České

republiky, 2005. 156 s. ISBN 80-86734-38-2.

5. GÖHLER, F. CH., KÜHN, F. Od návyku k závislosti . 1. vyd. Praha:

Ikar , 2001. 141 s. ISBN 80-7202-950-9.

6. HRČKA, M. Sociální deviace. 1. vyd. Praha: Sociologické

nakladatelství, 2001. 302 s. ISBN 80-85850-68-0.

7. KALINA, K. a kolektiv. Drogy a drogové závislosti 1. 1. vyd. Praha:

Úřad vlády České republiky, 2003. 319 s. ISBN 80-86734-05-6.

8. KALINA, K. a kolektiv. Drogy a drogové závislosti 2. 1. vyd. Praha:

Úřad vlády České republiky, 2003. 343 s. ISBN 80-86734-05-6.

9. MATOUŠEK, O. , KROFTOVÁ, A. Mládež a del ikvence. 1. vyd. Praha:

Portál, 1998. 335 s. ISBN 80-7178-226-2.

10. MȀURER, H. CH., MȀURER, R. Náhlá mozková příhoda. 1. vyd.

Praha: Victor ia Publishing, 1989. 142 s. ISBN 80-85605-65-1.

11. MOŽNÝ, I. Česká společnost. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 208 s.

ISBN 80-7178-624-1.

12. MRAVČÍK, V. , CHOMYNOVÁ, P. , ORLÍKOVÁ, B. a kol. Výroční

zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2007. 1. vyd.

Praha: Úřad vlády ČR, 2008. 135 s. ISBN 978-80-87041-46-8.

13. MÜHLPACHR, P. Sociopatologie. 1. vyd. Brno: Masarykova

univerzita , 2008. 194 s. ISBN 978-80-210-4550-7.

14. NEŠPOR, K. , CSÉMY, L. , SOVINOVÁ, H. Programy prevence

závislostí a možnosti jej ich hodnocení. 1. vyd. Praha: Centrum zdraví,

1998. 68 s. ISBN 80-7071-110-8.

15. NOVOTNÝ, O. , ZAPLETAL, J. a kol. Kriminologie. 2. vyd. Praha:

ASPI Publishing, 2004. 451 s. ISBN 80-7357-026-2.

16. SKOPALOVÁ, J. Vybrané kapitoly ze sociálních deviací. 1. vyd.

Olomouc: Univerzita Palackého, 2000. 36 s. ISBN 80-244-0146-0.

- 51 -

17. ŠTĚCHOVÁ, M., VEČERKA, K. , HOLAS, J. a kol. Prevence

kriminali ty v teorii a praxi. 21. vyd. Praha: Themis, 1997. 159 s.

ISBN 80-85821-48-6.

18. ŠVEC, J. , JEŘÁBKOVÁ, S. , TESAŘOVÁ, V. Jak se bránit drogám

a předcházet závislostem. 1. vyd. Praha: Projekt Odyssea, 2007. 234 s.

ISBN 978-80-87145-26-5.

19. VEČERKA, K. , HOLAS, J. Úspěšnost preventivní práce. Praha: IKSP,

2001. 63 s. ISBN 80-86008-95-9.

20. VEČERKA, K. , HOLAS, J. , TOMÁŠEK, J. a kol. Občané

o kriminali tě a prevenci. Praha: IKSP, 2007. 112 s. ISBN

978-80-7338-057-1.

21. VEČERKA, K. , HOLAS, J. , TOMÁŠEK, J. Prevence kriminali ty

na úrovni obcí a krajů. Praha: IKSP, 2009. 116 s. ISBN

978-80-7338-085-4.

22. VYKOPALOVÁ, H. Sociálně patologické jevy v současné společnosti .

1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. 154 s. ISBN

80-244-0337-4.

23. POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J. , TOMKO, A. Prevence sociálně

patologických jevů . 3. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství

a diagnostiky, 2003. 186 s. ISBN 80-86568-04-0.

24. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie, I. díl Úvod

do sociální patologie, sociálně patologické jevy . 1 vyd. Liberec:

Technická univerzita , 2001. 81 s. ISBN 80-7083-494-3.

25. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie, II. díl

Sociálně patologické jevy . 1. vyd. Liberec: Technická univerzita ,

2001. 47 s. ISBN 80-7083-495-1.

26. POKORNÝ, V., TELCOVÁ, J. , TOMKO, A. Patologické závislosti .

2. vyd. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky,

2002. 194 s. ISBN 80-86568-02-04.

27. SHAPIRO, H. Drogy . 1. vyd. Praha: Svojtka & Co. , s . r . o. , 2005.

360 s. ISBN 80-7352-295-0.

28. VEČERKA, K. , HOLAS, J. , ŠTĚCHOVÁ, M. a kol. Sociálně

patologické jevy u dětí . Praha: IKSP, 2000. ISBN 80-86008-74-6.

29. RAUCHFLEISCH, U. Doprovázení a terapie delikventů . 1. vyd.

Boskovice: Alber t , 2000. 84 s. ISBN 80-85834-83-9.

- 52 -

30. PEŠKOVÁ, O. Evaluace ve školním vzdělávacím programu mateřské

školy . 1. vyd. Praha: Národní institut pro další vzdělávání, 2009. 44

s. ISBN 978-80-86956-48-0.

31. Překlad: Agentura Pylon. Prevence městské kriminali ty a ohrožená

mládež . Praha: IKSP, 2006. 166 s. 259 s. ISBN 80-7338-050-1.

32. CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu . 1. vyd. Praha: Grada

Publishing, a . s . , 2007. 265 s. ISBN 978-80-247-1369-4.

Další zdroje:

1. § 130 zákona číslo 40/2009 Sb. , trestní zákoník

2. Strategie prevence r izikových projevů chování u dětí a mládeže

v působnosti resor tu MŠMT na období 2009 – 2012. online .

Dostupné na WWW: <http:/ /www.msmt.cz/socialni-

programy/strategie-prevence-socialne-patologickych-jevu-u-deti-a >.

3. Národní institut dětí a mládeže. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /www.icm.cz/taxonomy_menu/4/16>.

4. § 1 odst . 1, odst . 2 zákona číslo 37/1989 Sb. , o ochraně před

alkoholismem a jinými toxikomaniemi

5. Encyklopedie Wikipedie. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /cs.wikipedia .org/wiki/Kriminologie>.

6. Encyklopedie Wikipedie. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /cs.wikipedia .org/wiki/Kriminalita>.

7. Přednášky od Mgr. Lindy Švrčinové – Metodika prevence SPJ,

katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií, PdF UP v Olomouci,

v akademickém roce 2009/2010.

8. IKSP. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /www.ok.cz/iksp/onas.html>.

9. MŠMT, dotační programy. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /www.msmt.cz/dotacni-programy/prevence-socialne-

patologickych-jevu>.

10. NICM, dotační programy. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /www.icm.cz/dotacni-programy-na-podporu-prevence-

socialne-patologickych-jevu>.

11. Přednášky od Mgr. Reného Szotkowski, Ph.D. – Praktikum

výzkumných aktivit , katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií,

PdF UP v Olomouci, v akademickém roce 2008/2009.

- 53 -

12. Instrukce Ministerstva spravedlnosti, č. j. 113/2008-OANA.

In Sbírka instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti České

republiky, částka 4, ročník 2008, bod 10.

13. NICM. online . Dostupné na WWW:

<http:/ /www.icm.cz/taxonomy_menu/4/16>.

14. VACEK, J. Systém prevence kr iminality v České republice.

Závislost i a my , 2001, s. 20. ISSN 1213-8584.

- 54 -

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 – Mapa spotřeby typického alkoholu konzumovaného na

daném území

Zdroj: Mapa spotřeby alkoholu. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Alcohol_belt .PNG>.

Příloha č. 2 – Trestné činy v Olomouckém kraji za roky 2005 – 2007

Zdroj: Český stat ist ický úřad. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.czso.cz/xm/edicniplan.nsf/kapitola/13-7101-08-2008-

11>.

Příloha č. 3 – Trestné činy podle krajů v roce 2007

Zdroj: Český stat ist ický úřad. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.czso.cz/xm/edicniplan.nsf/kapitola/13-7101-08-2008-

11>.

Příloha č. 4 – Počet sebevražd podle dnů v týdnu za roky 1996 – 2003

(tab. 1), počet sebevražd v letech 1996 – 2003 podle pohlaví (tab. 2),

sebevraždy podle ročního období v letech 1996 – 2003 (tab. 3)

Zdroj: Český stat ist ický úřad. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.zlin.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/sebevrazdy_zaj>.

Příloha č. 5 − Počet a st ruktura sebevražd obyvatel ve věku 25 a více

roků podle vzdělání (tab. 1), podíl věkových skupin na celkovém počtu

sebevražd za roky 1994 – 2005 (graf 2)

Zdroj: Český stat ist ický úřad. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/4012-06>.

Příloha č. 6 − Průměrný roční počet sebevražd na 100 t is. obyvatel za

roky 2001 – 2005 a za roky 1991 – 2005

Zdroj: Český stat ist ický úřad. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/4012-06>.

- 55 -

Příloha č. 7 – Vzor pro sestavení minimálního prevent ivního

programu

Příloha č. 8 – Nejčastější typy intervence v rámci všeobecné školní

prevence

Zdroj: Národní kontaktní místa sítě Reitox

Příloha č. 9 – Přehled vybraných platných předpisů pro oblast

prevence SPJ

Zdroj: MŠMT, sociální programy. online. Dostupné na WWW:

<ht tp://www.msmt.cz/socialni-programy/dokumenty-13>.

Příloha č. 10 – Výše dotací na prevent ivní programy v jednot livých

krajích (v Kč na 100 t is. obyvatel), počet podpořených programů a typ

programu prevence (MŠMT, 2008)

Zdroj: MRAVČÍK, V., CHOMYNOVÁ, P., ORLÍKOVÁ, B. a kol.

Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2007 ,

Praha: Úřad vlády ČR, 2008, s. 33.

Počet sebevražd v letech 1996 – 2003 podle pohlaví – absolutní počty

Průměrný roční počet sebevražd na 100 tis. obyvatel

za roky 1991 – 2005

ANOTACE

Jméno a příjmení: Eva Janečková

Katedra: Ústav pedagogiky a sociálních studií

Vedoucí práce: PhDr. Lenka Holá, Ph.D.

Rok obhajoby: 2010

Název práce:

Program prevence sociálně patologických jevů

Název v angličtině: Plan of prevention social-pathologic phenomenon

Anotace práce: Bakalářská práce pojednává o sociálně patologických jevech, jejich prevenci a preventivních programech. Každému z těchto pojmů je věnována podstatná část. Objasňuje základní pojmy, které se k dané problematice vztahují a upozorňuje na význam preventivních zásahů a realizaci programů prevence. Průzkum je zaměřen na získávání stanovisek a názorů v souvislosti se sociálně patologickými jevy.

Klíčová slova: Sociálně patologické jevy, prevence, programy prevence, závislost

Anotace v angličtině: Bachelor thesis deals with socially-pathologic phenomena, their prevention and prevention programmes. Each of these notions is dedicate important chief. It explains basic notions that relate to the issue and highlights the importance of preventive interventions and implementation of prevention programmes. Research is aimed to retrieving the opinions and views on the socially-pathologic phenomena.

Klíčová slova v angličtině:

Social pathologies, prevention, prevention programs, dependence

Přílohy vázané v práci: 10 příloh

Rozsah práce: 55 stran

Jazyk práce: Čeština