PROMĚNYMOstecka

Rekultivace2

Vážení čtenáři.

Krajinný ráz podkrušnohorské oblasti Ús-teckého kraje se již dvě staletí významně mění. Velmi dlouho to bylo pouze k horší-mu. Nyní již desítky let i k lepšímu. Přede-vším díky rekultivaci. Nejvíce to je vidět na těžce postiženém Mostecku.

Na první pohled jsou tyto proměny jen těžce postižitelné, neboť mají vícegenerační časo-vou dimenzi a probíhají v rozsáhlém území uvolněném horníkům k těžbě nejcennější energetické suroviny našeho státu, kam se celé generace místních odnaučily chodit. Tato území se tak stávají na dlouhou dobu, často několika desítek let, rozsáhlým důl-ním pracovištěm, ne nepodobným „měsíč-ní krajině“. Zdá se, že se tam ve prospěch budoucí krajiny moc neděje. Ale zdání klame. Před zahájením vlastní těžby je zde zachraňována ornice, skrývkové zeminy jsou naváženy na výsypky tak, aby vyho-vovaly projektovaným způsobům následné rekultivace. A na plochách uvolňovaných z procesu těžby pak otěže na řadu let přebírají rekultivátoři. Jejich úkolem je dokompleto-vat nápravná opatření tak, aby tato území, horníkům dočasně propůjčovaná k těžbě, opět sloužila nejen přírodě, ale společenství obyvatel této oblasti.

Těžební devastace podkrušnohorké oblasti Ústeckého kraje mají dlouhou historii. Je-jich rozmach je zaznamenáván již od polo-viny 19. století, které bylo věkem páry, kdy uhlí nahradilo kritický nedostatek dřeva, neboť i Krušné hory byly prakticky vyká-cené. Tehdy se naše oblast stávala energe-

tickým zázemím průmyslového a tím i so-ciálního rozvoje nejen Českého království, ale i ostatních zemí tehdejšího mocnářství. I nejeden honosný palác ve Vídni mohl být vyšperkován díky ziskům z této těžby. Míst-ním zůstávala rozvrácená krajina. Mnohé se od té doby významně změnilo. Myslím že je namístě, abych v těchto souvislostech ocito-val názor prezidenta Václava Havla uplat-něný v diskuzi při jeho návštěvě Mostecka v roce 2001, že „...tato země se již podobá krajině pozemské“a že „dosud republika z této oblasti více brala, nežli jí dávala, což by jí nyní měla vynahradit“.

První náznaky rekultivací sice zazname-náváme již z přelomu 19. a 20. století. Její rozmach byl však vyvolán teprve rozsáhlým rozvojem povrchové těžby v poválečném období extenzivního rozvoje těžkého prů-myslu a plýtváním energiemi, doprovázené velkoplošnou destrukcí zemědělských po-zemků a krajiny. Každý černý mrak má však i světlé okraje. Tato situace vytvořila živnou půdu pro nutnost nápravy. Rekultivace se tak postupně stala koncepční, technologic-kou, ale i ekonomickou součástí těžby. Na první pohled se zdá, že probíhá pomalu. Přirovnal bych to k přesunu známé národní památky, mosteckého děkanského koste-la. Kdo z vás pamatuje jeho transfer, mně potvrdí, že když jsme se na jeho přepravu probíhající průměrnou rychlostí asi 2,5 cm za minutu dívali, zdálo se, že na kolečkách stojí. A přesto byl za necelý měsíc takto pře-vezen na nové místo vzdálené od původního 841 metrů.

Často doprovázím místní i zahraniční ex-

kurze a seznamuji je s proměnami naší kra-jiny vyvolanými jak těžbou, tak následnou rekultivací. Ta má dnes podobu nových lesů, parků, polí a vinic, nových rybníků a jezer, zahrádkářských osad, hřišť a sporto-višť. A co je zajímavé. Novou podobou ob-novených částí krajiny bývají po srovnání s fotodokumentací stejného území před a po rekultivaci udiveni nejen přespolní, ale i Mostečtí. Mládež dřívější „měsíční krajinu“ znát nemohla a senioři často již zapomněli, jak to zde dříve vypadalo. Sejde z očí, sejde z mysli.

Měl jsem to životní štěstí, že mně bylo umožněno jako rekultivátoru celý svůj pro-fesní život pomáhat léčit nemocnou pod-krušnohorskou krajinu. Tak, aby i po ukon-čení těžby úspěšně sloužila nejen přírodě, ale i lidem. Hlavní odměnou účastníkům tohoto ozdravného procesu je uspokojení, které není nepodobné dobrému pocitu lé-kaře z uzdravení pacienta. Bylo by škoda, kdyby se zapomnělo, kolik úsilí stálo, než se v průmyslové pustině Velebudické vý-sypky zrodil známý mostecký hipodrom, v místech bývalého lomu Vrbenský sportov-ně rekreační objekt Matyldy a ve Vtelně na okraji nového Mostu doslova pohádkově nádherná příměstská zóna Benedikt. Jen málokdo pamatuje „měsíční krajinu“ výsy-pek tam, kde se dnes díky známému vinaři Váňovi každoročně rodí tuny výborných

hroznů, za jejichž tekuté produkty si od nás i ze zahraničí již řadu let přiváží zlaté me-daile. Díky rekultivaci získává i Litvínov zelené zázemí, které je vhodným protipó-lem krušnohorského masivu.A to nám dnes nedaleko za kostelem dorůstá v místech uhelného lomu nejen Mostecké jezero, ale rozsáhlá perspektivní příměstská zóna, kte-rá je ukázkovým příkladem toho, že i devas-tace území má své „přednosti“ vyplývající z mimořádně velké disponibility nejrůzněji využitelných pozemků.

K obdobné nápravě dochází nejen na Mos-tecku, ale i na Chomutovsku, Teplicku a Ústecku. A že se nejedná o maličkosti, je zřejmé z přiloženého grafu, který znázor-ňuje dlouhodobý průběh výměr těžebních a rekultivačních ploch v celé těžební oblasti Ústeckého kraje za období 1950 až 2010. Je z něho zřejmé, že výměra rekultivací již převýšila plochu důlních provozů!

Jako přímý účastník tohoto přerodu vní-mám potřebu s těmito proměnami krajiny seznamovat široký okruh spoluobčanů. Re-kultivace není jen odborným problémem, ale i věcí veřejnou. V předchozích dvou letech jsem proto v Mosteckých listech po-stupně zveřejňoval obsažný seriál s rekulti-vační tematikou, který je bohatě ilustrován originální fotodokumentací. Obrazové sdě-lení má mnohem větší vypovídací hodnotu

než sebelepší text. Moji snahou bylo, aby měl nejen informativní, ale i dokumentární úroveň. Podle nevšedního zájmu, který ten-to seriál vzbudil, věřím, že se to podařilo. Velmi rád jsem proto přijal nabídku vydat tento soubor jako mimořádnou publikaci pro potřebu široké mostecké veřejnosti, zejména učitelů, školáků, studentů i všech návštěvníků Mostecka.

Být rekultivátorem je sice radostné, ale někdy i dost nevděčné. Dlouhá léta si mu-seli svá místa na slunci vybojovávat. Když se jim něco nezdaří, jsou terčem kritiky. A když odvedou bezchybnou práci s dobrým výsledkem, který je od normální přírody k nerozeznání, tak to mnozí komentují moud-rostí o mocné přírodě. Ano. Příroda je mno-hem mocnější, nežli si dovedeme představit. Dokázala by sice každou výsypku časem nějak ozelenit. Je však pouze ekologem. Pojmy ekonomie, sociologie a humanita jsou jí cizí. V nově vzniklé divočině by měla domácí práva zvířata, a ne lidé. Dodnes na tato témata, bohužel, obtížně diskutujeme s mnohými ekologisty. Rád bych proto touto publikací poděkoval všem, kteří se na jejím vydání podíleli, a hlavně těm, kteří rekulti-vaci dlouhodobě realizují.

Ing. Stanislav Štýs, DrSc.litvínovský rodák a mostecký občan

PředMluva

Rekultivace3

Pro současnou tvář Mostu a jeho okolí má rekultivace krajiny poškozené těžbou hně-dého uhlí podobný význam, jaký má bible pro literaturu. Je základním stavebním prv-kem určujícím další vývoj města. Bez rekul-tivace a revitalizace území by severočeské sídlo nemohlo být v současnosti spojováno se závodním okruhem pro automobily a mo-tocykly, s koňskými dostihy ani se stráněmi porostlými vinnou révou.

Nebýt obrovských zásob uhlí pod městem, patřil by dnes Most jistě mezi nejkrásněj-ší evropské destinace a jeho urbanistická hodnota by aspirovala na zařazení mezi pa-mátky světového dědictví Unesco. Tím, že se Mostecko stalo energetickou základnou

celého státu, ale město utrpělo nenávratné škody, kvůli eskalaci těžby uhlí byla drtivá většina původních staveb srovnána se zemí. Vzniklo nové město s panelovou zástavbou, obklopené krátery povrchových lomů a hrozivými siluetami velkorypadel. Ve vel-mi krátké době se region stal synonymem měsíční krajiny.

Právě rekultivace výrazně napomohly tomu, že po letech plýtvajícího drancování ener-geticky cenné suroviny se krajina Mostecka opět zaceluje, uzdravuje a zelená. Nad bý-valými šachtami rostou stromy a prohání se lesní zvěř, vznikly zde parky, pole, rybníky, zahrádkářské osady, hřiště a sportoviště. Jedno z největších důlních pracovišť - lom

Ležáky - se proměňuje v Mostecké jezero, jež se stane součástí rozsáhlé rekreační, od-dychové a sportovní zóny. Tato proměna je důkazem, jak rozmanitě lze využívat dříve devastovaných pozemků.

Všichni obyvatelé Mostu i celého regionu pozitivní změny v rázu krajiny, zejména ale obrovský posun v kvalitě životního prostře-dí přivítali a těší se z nich. Stejného názoru je i stále početnější skupina návštěvníků města, a to jak tuzemských, tak zahranič-ních turistů. Mostecko se přesto stále nemů-že zbavit nálepky špinavého, zakouřeného a životu nebezpečného kraje. Přisuzují mu ji ti, kteří na sever Čech dosud nezavítali, nebo zde už nejméně deset let nebyli. O

skutečném stavu Mostu a jeho okolí by se měl každý přesvědčit sám, zprostředkovaný zážitek se tomu osobnímu nikdy nevyrovná.Most přitom má místním i turistům co na-bídnout, vznik řady atrakcí umožnily právě rekultivace. Na plochách bývalých výsypek uhelných lomů se rozkládá automobilový závodní okruh, dostihové závodiště hipo-drom, rekreační areál u jezera Matylda, relaxační příměstská zóna Benedikt či od-dychový areál u přesunutého chrámu Nane-bevzetí Panny Marie.

Jen málokteré město se může pochlubit třemi perfektně připravenými tratěmi pro kolečkové bruslaře, na nichž se v případě příznivých klimatických podmínek mohou

v zimě prohánět i běžci na lyžích. Vodním plochám ke koupání, kterých má Most hned několik, bude v budoucnu dominovat prá-vě Mostecké jezero, svou rozlohou zastíní i známé jezero Máchovo.

Zvu vás nyní na kratičký výlet do historie i současnosti Mostecka. Podívejme se, jak některá místa vypadala před lety a jak vypa-dají dnes. Abychom pochopili současnost, je potřeba poznat a pochopit minulost.

JUDr. Hana Jeníčkovánáměstkyně primátora města Mostu

Rekultivace4

Těžba a rekultivační osmičkyČeské osudové osmičky se táhnou od Pře-mysla Otakara a Karla IV.Odhalují i skryté souvislosti rekultivační historie?

▪ 1908 zřízena Rekultivační expozitu-ra Zemské zemědělské rady království Českého

▪ 1938 neúspěšný návrh rekultivačního zákona a návrhu na zřízení Rekultivač-

ní družstevní společnosti

▪ 1958 zahájeny práce na Generelu re-kultivací, který vytyčil strategii rekul-tivační obnovy celé těžbou postižené krajiny

▪ 2008 zahájeno napouštění nového kra-jinného fenoménu Mostecka – Mostec-kého jezera

I když se v revíru s těžbou začalo již mno-hem dříve, pravděpodobně již na počátku 15. století, průmyslový rozmach zazna-

menala až ve druhé polovině století deva-tenáctého. Především po prodloužení že-leznice pod Krušnými horami mezi Ústím a Chomutovem v roce 1870. Do té doby byla podkrušnohorská pánevní oblast vyu-žívána hlavně zemědělsky, přičemž hlavní energickou surovinou tohoto období bylo dřevo, jehož zásoby v našich lesích se silně ztenčily. Krušné hory byly v té době z velké části bezlesé a dřevo bylo stále vzácnější a dražší.. A tak přišlo ke slovu uhlí. Jeho stále se zvyšující těžba se stala hnacím motorem průmyslového rozvoje, a to nejen v prosto-ru České kotliny, ale i na celém území teh-dejšího Rakousko Uherského mocnářství. V naší oblasti uhlí tak zachránilo zbývající porosty Krušných hor a umožnilo jejich ná-sledné dolesnění. A protože nic není zadar-mo, stalo se tak za cenu postupné intenzivní devastace krajiny pod Krušnými horami.

V roce 1954 vyšel Obecný horní zákon, kte-rý vytvořil vhodné podmínky pro hlubinnou a později i povrchovou těžbu. To se samo-zřejmě projevovalo i v rozsahu a intenzitě devastace krajiny. Dobový tisk nás sezna-muje s nespokojeností především sedláků, kterým tak ubývala půda, výrobní základna potravin. Nejstarší zpráva o rekultivační snaze pochází proto již z roku 1892, kdy byla připravena pro Říšskou radu ve Vídni osnova zákona o povinné rekultivaci. Doba však zřejmě dosud nedozrála a proto tento zákon přijat nebyl. Současník F.Bernau si-tuaci na Mostecku v tomto období popisuje v roce 1896 následovně:

“Dojem kvetoucí někdy roviny jest nejsmut-nější. Všude učadlé komíny uhelen, všude hořící, nesnesitelný puch vyvinující haldy mouru. Nekonečné uhelné vlaky na tratích drah všemi směry krajinu protínající poučí nás o spoustách uhlí zde těženého.Ostatně nebude průmysl hnědouhelný ještě asi tak brzy ve svém vývoji omezen, neboť je dosud dosti neprohledaných ploch, jež poskytnou

hojného výtěžku. Ale postupem doby kdy celkově ještě ušetřené pozemky zpustošeny a půda nastávajícím dolováním podzemního svého bohatství bude zbavena, tu jeviti bu-dou Severozápadní Čechy přehrozný obraz spousty a budou připomínat budoucímu po-kolení „rozkvět“ průmyslových odvětví, jež zatím snad báječným rozvojem sil elektric-kých stane se zbytečným“Již z přiložené historické mapy vypracované Zemskou zemědělskou radou v roce 1906 je zřejmý velký rozsah devastací v naší oblasti. Je dokladem iniciativy, na základě které Vídeň rozhodla v roce 1908 o zříze-ní  rekultivační  expozitury pro náš revír

Většina z nás ještě pamatuje Mostecko v podobě, která bývala nazývána měsíční krajinou a černým trojúhel-níkem středu Evropy. Nejinak tomu bylo i v jiných částech Severočeského hnědouhelného revíru od Kadaně po Ústí. Díky rekultivacím, které nám nespadly z nebe,ale musely být často tvrdě vybojovány, se vytěžené části tohoto území stávají krajinou, kterou mladí za rekultivaci ani nepovažují. Jsou bohužel dosud i takoví, kteří ji vidět nechtějí. K významnému předělu krajiny Mostecka dojde zanedlouho napuštěním Mosteckého jezera a dolesněním okolních výsypek. Tato rekultivace v okolí Mostu však není izolovanou záležitostí. Je součástí dlou-hodobé projektové vize, která vznikala na přelomu padesátých a šedesátých let díky malé skupince nadšenců v nově založeném rekultivačním oddělení Báňských projektů Teplicích. A tehdejší koncepce obnovy těžbou rozvrácených území navazovala dokonce na počátky rekultivačních snah, které se datují již od roku 1908, kdy byla v nedalekém Duchcově ustavena první rekultivační expozitura. Česká rekultivace je proto již stoletá. A to stojí za to, abychom jí v letošním roce věnovali zaslouženou pozornost. Požádali jsme proto pamětníka počátků poválečných rekultivací inženýra Stanislava Štýse, který se touto problematikou zabývá již přes polo-vinu století, o zpracování tohoto tématu do volného seriálu článků, kterými nás seznámí s minulostí, současným stavem i budoucností českých rekultivací, se způsoby jak jsou tyto rozsáhlé práce koncipovány a prováděny a s řadou významných rekultivačních akcí Mostecka.

Rekultivace

Mapový přehled o potřebu rekultivace z roku 1906

Krajina před rekultivací a po rekultivaci Napouštění Mosteckého jezera

Rekultivace5

se sídlem v Duchcově, kde byla v té době těžba nejrozvinutější – a proto i největší destrukce území. Toto pracoviště bylo ini-ciátorem prvních rekultivací v revíru, z nich část byla prováděna doly a částečně vlastní-ci pozemků. Dokladem takovéto rekultiva-ce je dokumentární fotografie pořízená na prvním řezu lomu Maxim Gorkij v prostoru nedaleko bývalé obce Břežánky, na které je vidět zavezená propadlina vytěžené komory s následným překryvem vrstvy ornice.

Rekultivace však stále nebyly uzákoněny. Až v roce 1938 se o to pokusilo Minister-stvo zemědělství s podporou Živnobanky, avšak opět bezvýsledně. Současně s návr-hem tohoto zákona bylo prosazováno zalo-žení Rekultivační družstevní společnosti, které by majitelé dolů bezplatně na 30 let pronajali těžbou opuštěnou a devastovanou půdu s povinností její rekultivace. Snahou bylo současně s rekultivací řešit i tíživou so-ciální situaci vyplývající z nezaměstnanosti. Tuto iniciativu přerušilo válečné období.Průmyslový rozvoj poválečných let si žá-dal neustále více uhlí, které bylo v té době dominantním palivo-energetickým zdrojem našeho státu. Byl logicky i nositelem stá-

le se zvyšujících záborů půdy a devastace krajiny. V roce 1957 byl vydán nový horní zákon, který všem zestátněným těžebním podnikům rekultivaci všech těžbou naru-šených a pro těžbu nepotřebných pozem-ků již jednoznačně ukládal. Rekultivace dílčích pozemků byly v revíru zahájeny již na počátku padesátých let. Teprve od roku 1998 byly vytvářeny dlouhodobé koncepční předpoklady pro postupnou obnovu větších krajinných celků, a to pracemi na tzv. Gene-relu rekultivací, jak byl nazván celorevírní program obnovy těžbou postižených území. Byl v té době světovým unikátem a pro mnohé státy se stal vzorem jak strategicky a dlouhodobě zajišťovat rekultivační obnovu. Tento dokument vytvořil předpoklady nejen pro postupnou rekultivaci těžbou uvolňova-ných ploch, ale i pro to, aby se s rekultivací počítalo již v procesu těžby, a to jak v tech-nologických, tak finančních souvislostech. Idea toho strategického dokumentu byla v předmluvě technické zprávy vyjádřena mimo jiné takto:

„ Vstupujeme do nové doby pozitivního pře-tváření přírody, kdy si člověk přírodu nejen chrání a bere si od ní co potřebuje, ale kdy

napravuje i to, čím se na ní v minulosti pro-vinil a perspektivně dbá nejen toho, aby se v budoucnu omezil na devastaci co nejmen-ší, ale aby cílevědomě vytvářel krajinu ne-jen krásnou a zdravotně nezávadnou, ale i ekonomicky účelnou“

Tyto zásady byly rekultivačními pracovní-ky půl století uváděny v život. Záchranou nejen veškeré ornice, ale i potenciálně úrodných nadložních zemin a vhodným tvarováním výsypek již během jejich stav-by vytváří podle těchto zásad dodnes těžba co nejvýhodnější podmínky pro následnou rekultivaci. A rekultivátoři pak z výsypek „vyrábějí“ nové pole, ovocné sady a vini-ce, nové lesy, parky a lesoparky, ale i různá sportoviště, zahrádkářské osady. A ve zbyt-kových lomech jsou zpravidla zřizovány rybníky, koupaliště a jezera. Příklady z oko-lí Mostu snad není nutno ani vyjmenovávat. Jsou jich desítky.

Rok 2008  nepochybně vstoupí do historie Mostecka tím, že bylo započato se zavod-něním prostoru po vytěžení uhelného pilíře pod historickou částí Mostu, kde do tří let vznikne vodní dílo, jehož plocha hladiny převýší rozlohu známého Máchova jezera. Společně s rekultivovaným okolím výsypek a lomových svahů zde vzniká významný turisticky a rekreačně atraktivní prvek mos-tecké krajiny, který se brzy stane novým geniem loci tohoto územím. To se navíc již nyní stává důležitou rezervní zónou rozvoje bytové výstavby.

Kruh času a historické paměti Mostecké pánve se tak uzavírá. Archeologové nám zjistili, že se zde lidé natrvalo usadili díky dobrým podmínkám k životu již v období

neolitu. Bylo zde dostatek vody a hlav-ně rozsáhlé Komořanské jezero plné ryb. Krajina byla jako lesostep velmi přístupná ve které nemuseli bojovat s lesem,a navíc se zde naši dávní předci setkali i s velmi úrodnými půdami. Jako celek se však v po-ledovém období jednalo o jezerní krajinu lesostepní povahy. S rozvojem kolonizace tohoto území byla spojována nutnost roz-šíření zemědělsky využívaných pozemků, čemuž dopomohlo mimo jiné i vysušení Komořanského jezera. Historici nám toto území charakterizují jako intenzivně obhos-podařovanou zemědělskou oblast. A teprve na to navazovalo období těžby, která je zde průmyslově organizována již půl druhého století – a podle současných předpokladů se zde bude částečně těžit ještě do poloviny století našeho. Z toho je zřejmé, že těžba je zde již nenávratně v závěrečné čtvrti svého působení. Z předchozího můžeme odvodit, že jsme zhruba před padesáti léty vstoupi-li do posttěžebního rekultivačního období,

jehož délka zhruba o dvacet let přesáhne ča-sový horizont těžby. Ke každé této vývojové etapě krajiny Mostecka lze připsat charak-teristické genius loci. Jezerní i zemědělské období se vyznačovalo zřejmými přednost-mi. Během období těžby převažuje koloni-ální charakter, kdy se přírodní bohatství této oblasti pro její obyvatele stalo mnohem více pohromou nežli předností. Díky rekultivaci však máme našlápnuto, abychom svým sy-nům a vnukům krajinu předali v mnohem lepším stavu než-li v jakém jsme ji převza-li od svých otců: jako krajinu ekologicky hodnotnou, zdravotně nezávadnou, sociálně revitalizovanou a navíc esteticky působivou tak, aby jim byla vhodným prostředím pro bydlení, práci i pro efektivní využívání vol-ného času

V příští části se seznámíme s pojmem české školy rekultivací.

Text a foto Stanislav Štýs

Historická těžba na MosteckuJediný dokument téměř stoleté zemědělské rekultivace hlubinnou těžbou devastovaných pozemků. První skrývkový řez dolu Maxim Gorkij

Rekultivace6

„Rekultivačním výrobkem“ nejsou jen hos-podářsky či sociálně využitelné pozemky, ale současně i určitý prostor krajiny, který je pro přírodu součástí ekosystémů a pro lidi životním prostředím. V těchto souvislostech lze mluvit i o renaturalizaci a resocializaci. V praxi současného období je uplatňován i široký pojem revitalizace . Rekultivovaná území neslouží jen jejich majitelům, ale současně i všem uživatelům daného územ-ního prostoru. Rekultivace má proto i po-vahu věci veřejné, neboť kvalita veřejného prostoru je podmínkou spokojenosti obyva-tel a harmonie v krajině generuje i harmonii v člověku.

Není vůbec jednoduché vměstnat celou te-matiku české rekultivační školy do jedné stránky Mosteckých listů. Pro obyvatele podkrušnohorské těžební oblasti je to však zásadní téma, a proto se o to pokusme.

Zákonné garanceZákladní zákonnou rekultivační normou je u nás horní  zákon, který přikazuje těžeb-ním společnostem veškerá těžbou narušená území rekultivovat, přičemž za rekultivaci považuje odstranění škod na krajině kom-plexní úpravou území a územních struktur. Doly pro to musí vytvářet podmínky již bě-hem těžby, a to především záchranou ornice a dalších potenciálně úrodných nadložních hornin a správným tvarováním výsypek již během jejich sypání . Horní zákon považuje rekultivaci za koncepční i technologickou součást těžby, a proto těžařům přikazuje spolu s plány těžeb vypracovávat i plány likvidace důlních škod.

Na horní zákon navazuje řada zákonů dal-ších, kterými jsou upravovány dílčí povin-nosti na úsecích zemědělských, lesnických a vodních rekultivací, územního plánování, a ochrany přírody a krajiny.

Zajištění dostatku financí pro rekultivace

Rekultivace nejsou levné. V širokém prů-měru přijde jeden hektar na milion. Jsou ale ekologicky i společensky nutné. Proto není ani jejich financování ponecháno na libo-vůli, ochotě či náhodě. Jsou zákonnou po-vinností těžebních společností, které musí financovat průběžné rekultivace již během těžebního procesu, a navíc musí vytvářet fi-nanční rezervu pro rekultivace, které budou prováděny v období po ukončení těžby.

V předlistopadovém období doly vytvářely fondy škod a náhrad, ze kterého se finan-covaly každoročně i rekultivace. A proto-že se netvořily ony rezervy pro dokončení rekultivací po ukončení těžby ( např. pro rekultivaci lomu Most, který ukončil těžbu již v roce 1999, ale rekultivace zde bude probíhat nejméně do roku 2020 ve finanč-ním objemu cca 2 mld Kč), stát nyní část těchto rekultivací dotuje . Je to těch 15 mili-ard Kč, které vláda nyní postupně uvolňuje pro urychlení rekultivací v hnědouhelných revírech Ústeckého a Karlovarského kraje.

Územní strategie rekultivací.I když se vždy rekultivují jednotlivé výsyp-ky či vytěžené prostory lomů, musí být vše organizováno tak, aby v revíru po ukonče-ní těžby vznikla krajina s perspektivně žá-doucími vlastnostmi. A to není jednoduché.

Musí být vždy určen způsob rekultivace a zvolit takové rozmístění v krajině, aby to odpovídalo jejímu perspektivnímu využívá-ní v období po doznění těžby. Pro oblast Severočeského  hnědouhelné pánve (SHP) jsme vycházeli z vhodné kombinace zemědělských, lesnických a hydrologických rekultivací, při respektová-ní zájmů rekreace a sportu, ekologie krajiny a ochrany přírody, a různé výstavby. Menší části území se nechávají přírodnímu vývoji jako divočina. V SHP tak postupně vzniká ekologicky cenná, ekonomicky potenciál-ní, esteticky efektivní a rekreačně hodnot-ná krajina, ve které budou dominovat lesy a všestranně využitelná jezera. Když to dopl-níme vhodným teplým klimatem, tak zde již v polovině tohoto století budou dominovat funkce rekreační.

Jak vidno rekultivace jsou dlouhodobým procesem. Je to dáno hlavně dlouhou “ži-votností“ těžby, která přetrvává staletí. Není žádoucí, aby se např. po dvaceti létech rozhodovalo o zrušení nového lesa, neboť ten vyzrává do dospělosti celé století.A vý-sledná mozaika krajiny by neměla vznikat náhodně či surrealisticky, spíše jí bude slu-šet realistická podoba. V rekultivační praxi

tuto stabilitu zajišťují generely rekultivací, které jsou územně technickým podkladem pro zákonné zajištění garance koncepč-ní dynamické stability na bázi stavebního zákona, který upravuje zásady výstavby i dlouhodobého územního plánování. Re-kultivační strategie se tak dostává do sféry obecně závazných územních plánů.

Realizační koncepce rekultivacíPro českou rekultivační školu je podstatné, že rekultivace začíná již v procesu průzku-mů, projektování a pak vlastní těžby. Horní-ci tak již v tomto období vytvářejí vhodné podmínky pro následnou rekultivaci. Říká-me tomu etapa důlně technické rekultivace. Teprve pak přicházejí ke slovu rekultivátoři ( zpravidla lesníci, zemědělci, přírodovědci, meliorátoři apod.), kteří zprvu technickými a později biologickými metodami rekulti-vační cyklus dokončují. Tato část rekulti-vačního cyklu je nazývána etapou ekotech-nické rekultivace.

Důlně technickou etapu zpravidla zahajují důlní geologové , kteří při průzkumu zjiš-ťují i úrodyschopnost různých nadložních hornin. Na to navazují projektanti, kteří na-projektují postupy skrývek tak, aby se pro

Rekultivace je víceoborový proces řízených úprav silně poškozeného území, jejichž smyslem je uvedení naruše-ných pozemků do společensky žádoucího stavu. Vychází z geologie, půdoznalství, hydrologie, klimatologie, botaniky, zoologie, mikrobiologie, hydrobiologie,krajinné ekologie, a zasahuje především do sfér hornictví, zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství, meliorace, stavebních oborů, sociologie, územního plánování, prognostiky, ekonomiky a poslední dobou stále výrazněji do problémů spjatých s turistikou, rekreací a s využí-váním volného času.

Výsypka bývalého lomu Třískolupy u obce Počerady Výsypka lomu Šmeral v sousedství Mostu

Česká RekultivaČNí škOla

Rekultivace7

rekultivaci využila nejen ornice, ale i ostatní potenciálně úrodné zeminy, hlavně spraše ( spíše známé jako cihlářské hlíny). A jak je to pak v praxi realizováno můžete vidět z vyhlídky lomu Vršany. Provádí se tam nejen separátní odkliz ornice, ale i spraší, které jsou zde na prvním skrývkovém řezu těženy velkým kolesovým rýpadlem. Po kolejích se pak spraše odvážejí na vnitřní výsypku lomu J.Šverma – kde tak vznikají velmi dobré stanoviště pro biologickou re-kultivaci.

Horníci pro následnou rekultivaci zajišťují i vhodnou lokalizaci a stavbu výsypek. Vý-sypky tak slouží nejen k bezpečnému ulože-ní skrývkových hmot, ale z hledisek tvaru a stability i zvolené koncepci rekultivace a následného využívání krajiny. Po ukončení těžby zůstávají v krajině zbytkové lomy,

pro jejichž zasypání již nejsou k dispozici zeminy. Po zavodnění tak vznikají lomová jezera. Již běhen závěrečných fází těžby se v tomto případě provádějí takové úpravy, které by stabilizovaly obvodové svahy, izo-lovaly prostor proti průsakům cenné vody, připravily vhodné území pro dobudování pláží .

Ekotechnická  etapa  rekultivací    časově navazuje na předchozí fáze rekultivačního cyklu. Představuje rozsáhlý soubor technic-kých a biotechnických úprav, mezi kterými převládají:

terénní úpravy prováděné většinou buldo-zery za účelem tvarových úprav výsypek,základní půdní meliorace , kdy jsou podle potřeby vylepšovány povrchové vrstvy vý-sypek (např. bentonitem jako na Střimické

výsypce, kde převládaly extrémně kyselé a minerálně chudé obtížně rekultivovatelné zeminy),záchrana a následné využití ornice, která se využívá hlavně při zemědělské rekulti-vaci,hydrotechnické úpravy, jejichž uplatnění přichází v úvahu při výstavbě nových vod-ních toků, jezer a rybníků, a někdy i ekolo-gicky žádoucích mokřadů,hydromeliorační práce, které znamenají podle potřeb odvodňování nebo naopak zá-vlahy,stabilizace svahových částí rekultivova-ných území,výstavba obslužných komunikací. Většinou se jedná o lesní a zemědělské cesty, ale i o komunikace v parcích a lesoparcích, o cyk-lostezky apod.,agrotechnické práce   při tvorbě nových polí, luk, ale i v souvislostech se zakládá-ním ovocných sadů a vinic,lesnické činnosti potřebné pro zakládání nových lesů a lesoparků ( vlastní výsadba a následná ochrana kultur a jejich pěstební péče,sadovnický sortiment prací spojených se zakládáním parkové či okrasné zeleně, do-provodné zeleně podál komunikací a vodo-tečí, hřišť a sportovišť apod.

Podrobněji se s náplní těchto technologic-kých souborů seznámíme v příštích dílech tohoto rekultivačního seriálu.

Široká tvůrčí spolupráce a koordinaceČeská rekultivační škola vznikala za účasti široké spolupráce mnoha institucí a odbor-ných individualit. I když to začalo již před stoletím, základy školy českých rekultivací byly tvořeny v návaznosti na rozmach těž-by až po druhé světové válce. Významnou roli v tom sehrála rekultivační komise Čes-

ké akademie zemědělské, která sdružila skupinu odborníků z příslušných minister-stev, výzkumných ústavů, bývalých okresů a krajů a ze všech těžebních oblastí – a to již v padesátých létech. Mezi prvními vý-sledky této komise dominovaly návrhy na zákonnou úpravu rekultivací a návrhy na zpracování prvních generelů rekultivací pro všechny těžební oblasti. Těžební orga-nizace navázaly dlouhodobou spolupráci s několika výzkumnými ústavy a vysokými školami, ze které po několika desítkách let vzešly podrobné technologické normativy – metodické pokyny pro praxi . A ty jsou odborným východiskem pro realizaci rekul-tivací dodnes, i když jsou v souladu s no-vými poznatky a společenskou poptávkou neustále upřesňovány. Významné nóvum současného období je skutečnost, že způ-sob rekultivací může aktivně ovlivňovat i veřejnost, a to v rámci posuzování vlivů koncepcí či jednotlivých záměrů na životní prostředí, tzv.EIA/SEA.O koncepci české rekultivační školy je znač-ný zájem i za hranicemi. A to nejen mezi odborníky, ale podle návštěvníků Mostecka i mezi laiky. Naši odborníci ji zavádějí i v zahraničních revírech. Je to především tím, že se daří díky aktivní spolupráci dolů s ko-munální sférou rekultivaci orientovat tak, aby zde mohla probíhat resocializace – kte-rá představuje návrat člověka do obnovené

krajiny. Názornými příklady zde jsou byto-vá výstavba na několika výsypkách v bez-prostředním okolí Most, hipodrom a golf na Velebudické výsypce, autodrom na výsypce bývalého lomu Vrbenský, příměstský areál Benedikt v areálu stejnojmenného lomu …..

Jestliže byly v minulém období v rámci rekultivací přednostně prosazovány ekono-mické tendence (s prioritou zemědělských akcí), pak v současném společenském kli-matu převládá orientace na vyvážený vztah územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel daného území.

Výsledky teorií prověřuje život. V těchto souvislostech je jistě zajímavé shlédnout několik fotodvojic, které jsem pořizoval z jednoho místa vždy v období zahajování rekultivace a po několika desítkách let. Příště se seznámíme podrobněji s proble-matikou rekultivační tvorby lesů, parků a lesoparků.

Text a foto Stanislav Štýs

Jižní svah vnější výsypky lomu Jan Šverma v místech zaniklé obce Bylany Bývalý lom Vrbenský – úsek Matylda v Souši

Jižní část bývalého lomu Ležáky - Most

Rekultivace8

lesNické Rekultivace

Základní funkce lesůLesy jsou:

▪ velmi cenné krajinné ekosystémy s vy-rovnanou ekologickou stabilitou.

▪ vyhledávaným místem pro oddych, re-kreaci. sport a turistiku, houbaření a pro regeneraci tělesných i duševních sil,

▪ společně s planktonem oceánů jsou největší částí plic naší planety a hlav-

ním zdrojem atmosférického kyslíku. Navíc vážou velké množství škodlivin z ovzduší a známý skleníkový plyn oxid uhličitý,

▪ nejúčinnějším stabilizačním činitelem, chrání půdu proti jejímu ničení erozí,

▪ účinným regulátorem klimatu, neboť snižují teplotní a vlhkostní extrémy a sílu větru, čímž kladně působí i na své

okolí,

▪ nejúčinnějším regulátorem odtoku sráž-kových vod. Největší zásobárnou vody v naší krajině nejsou přehrady, ale lesní půdy. Ty napájejí prameny a studánky a zpomalují odtok. Extrémní povodně u nás počaly vznikat až po středověkém odlesnění našich pohraničních hor,

▪ zdrojem dřeva, bez kterého si náš život

ani nedovedeme představit. Ne všechny národy mají to štěstí,

▪ charakteristickou složkou české příro-dy, nádherné krajiny našeho domova, kde nešumí jen bory….

Lesnictví je prvním odvětvím lidského hospodářství, kde se začaly uplatňovat myšlenky trvale udržitelného rozvoje. Obnova lesů má u nás již dlouhou tradici. Neberme to jen jako básnickou nadsázku, ale historie lidských civilizací nás učí, že: l V lůně lesů srdce vlasti se ozývá.Lid bez lesů je národ, který umírá….V těchto souvislostech si připomeňme ne-dávnou trpkou zkušenost z Krušných hor, kde šlo o státem organizovaný vandalismus, o politiku „po nás potopa“, o bezohlednou arogancí mocných minulého režimu, neboť odborníci včas varovali. Marně.

Lesnické rekultivacePánevní oblast pod Krušnými horami byla

v poledovém období velmi dlouho krajinou močálů, bažin a jezer. Teprve později byla s postupem její kolonizace odvodňována a měněna v intenzivní zemědělskou krajinu, která se vyznačovala pouze 2% lesnatostí. Zdravá krajina by měla mít alespoň třetinu ploch lesů. Dnes je území České republiky pokryto lesy ze 34%. Rekultivací se v pá-nevní části významně lesnatost zvyšuje a po ukončení těžby se zde bude pohybovat kolem 40% – což bude ve spojení s novými vodami tvořit významný rekreační potenci-ál tohoto území.

Podívejme se alespoň encyklopedicky na to co je náplní lesnických rekultivací, co je zapotřebí udělat, aby se výsypkové pustiny proměnily v nové lesy.

▪ Výsypkový povrch musí být zpravidla tvarově upraven, podle potřeby odvod-něn, stabilizován a vybaven novými

Zasaď strom, postav dům a zploď synaLesy nejsou jen stromy. Za les považujeme celý lesní ekosystém, jehož slož-kami jsou geologické, půdní, hydrologické, a klimatické faktory, včetně toho hlavního: souboru rostlin v čele se stromy a celé palety živočichů. S lesy to je, bohužel, jako se zdravím. Jejich význam si v plném rozsahu uvědomuje-me teprve tehdy, když se nám jich nedostává. Dokladem jsou dnešní pustiny zemí Předního východu a horských pohoří kolem Středozemního moře. Na vlastní kůži jsme si to zažili i na příkladu emisně poničených lesů v Krušných horách. Lesnické rekultivace mají proto významné postavení v rámci obnovy těžbou postižených území.

Podzimní panoráma na výsypce bývalého lomu Šmeral VII V nových rekultivačních lesích již hospodaří i myslivci

Rekultivace9

lesními cestami.

▪ Základním předpokladem úspěšnosti rekultivační „výroby lesa“ je cílená tvorba vhodných půdních podmínek. Většinu výsypkových substrátů lze za-lesňovat přímo. Mnohé však vyžadují vylepšení kvality povrchu, což se dělá za pomoci různých melioračně hodnot-ných zemin – např. slínů, bentonitu, ra-šeliny, různých kompostů apod.

▪ Pro každou výsypku musí být vypro-jektován co nejvhodnější výběr dřevin.

Z dřevin přípravných a průkopnických to jsou: břízy, olše, jeřáby, topoly,vrby,akáty.Z druhů hlavních to jsou: duby, javory, jasa-ny, lípy modříny a některé druhy borovic.

▪ Pak záleží na zajištění dostatečného množství kvalitních sazenic, kterých je zapotřebí zpravidla na jeden hektar deset tisíc. Pro představu o rozsahu lesnických rekultivací je vhodné při-pomenout, že jen v rámci našeho revíru již bylo při rekultivaci za posledních padesát let vysazeno cca 140 milionů sazenic. Jen pro zalesnění bezprostřed-ního okolí budoucího Mosteckého je-zera je zapotřebí asi 500 000 mladých stromečků.

▪ Vlastní výsadba se pak provádí zná-

mým způsobem do jamek, do kterých se podle potřeby přidávají meliorační příměsi a prostředky výživy rostlin.

▪ Pak ale následuje několikaletá péče o vysazené kultury, která spočívá ve vy-lepšování uhynulých sazenic, v likvida-ci plevelné vegetace sečením, okopáv-kou a jen v nouzi nejvyšší i chemický-mi postřiky.

▪ Nové výsypkové lesní kultury zpravi-dla brzy přilákají zvěř, která si ráda po-chutnává na šťavnatých stromečkových mláďátkách. Jde hlavně o zvěř srnčí a o zajíce. Dříve to byli i nenasytní divocí králíci. Stromečky musí být proto proti tomuto okusu řadu let každoročně před zimním obdobím chráněny různými ochrannými nátěry. Nebo mechanic-kými pomůckami. Nejlepší zkušenos-ti však jsou s oplocováním menších ploch.

Celý tento rekultivační cyklus trvá řadu let. Na každé výsypce to je odlišné. A záleží i na tom co kdo považuje za dokončenou re-kultivaci. Za les u nás bývá považován po-rost v němž stromy dosahují výšky alespoň 5 metrů, a který je natolik zapojený, že si již dokáže vytvořit vnitřní porostní mikro-klima, sám se již vypořádává s plevelnou konkurencí a dokáže odrůstat i okusu zvěří.

V rekultivačních porostech se toho zpravi-dla dosahuje běhen 10 až 15 let, přičemž průměrné náklady na rekultivační „výrobu“ lesa se pohybují kolem jednoho milionu ko-run na hektar.

V poválečném období doly na Mostecku za-ložily v rámci svých rekultivačních progra-mů hektarů nových lesů, a přitom vysadily celkem cca lesních sazenic.

Nové mostecké pralesy?Na území České republiky máme řadu chráněných lesů se statutem pralesů. Nej-známější je Boubínský. Skutečné pralesy to však nejsou, neboť se vesměs jedná o lesy, ve kterých v minulosti již k zásahům člově-ka docházelo. V naší oblasti však máme jedinečnou příle-žitost určitou část těžbou postižených úze-mí ponechat přirozenému vývoji – ovšem za předpokladu jejich ochrany před nežá-doucími zásahy člověka. A protože žijeme v geobotanickém pásmu smíšených lesů, tato území by postupně samovolně zarostla. Zprvu bylinami a trávou, odolnými a nená-ročnými keři a pak pionýrskými a postupně i dalšími stromy. které odpovídají místní-mu klimatu: javory, lípami, habry, jasany, duby… Nutno však počítat s tím, že do tzv. klimaxového stadia, laicky řečeno do doby

jejich porostní vyzrálosti, dospějí nejdříve za několik století. I tak by však mohly být v období postupné urbanizace české krajiny tyto pravé mostecké pralesy nejen vzácnou přírodní laboratoří, ale i zajímavým a turis-ticky cenným lákadlem.

Příště se seznámíme s návaznou problema-tikou rekultivačních parků a lesoparků.

Text a foto Stanislav Štýs

Zalesněné výsypky bývalého lomu Ležáky-Most již nyní vytváří pěkné okolí Mostu. Letecký snímek části rekultivačního porostu na vnější výsypce bývalého lomu Obránci Míru – Kopistské výsypky

Rekultivace10

RekultivaČNí PaRkYa lesOPaRkY

Trocha historie snad neuškodíPokud byla středověká města sevřena v kru-nýři hradeb, nebylo v nich pro parky místo. Podobné to bylo se středověkými hrady. Významný zvrat v tomto vývoji přinesla až na přelomu 15. a 16. století renesance. Zámky té doby ztratily funkci středověkých hradů a v jejich okolí již byly zakládány po italském vzoru první okrasné zahrady a parky. V období baroka k nám pak přichází móda zahrad francouzských, charakteristic-kých složitými obrazci záhonů a stříhaných stromů. Až potud se jednalo více o okrasné zahrady nežli o parky.

Radikální zvrat přináší přelom 17. a 18. sto-letí, kdy k nám z Anglie, kde louky s volně roztroušenými skupinami stromů a keřů a pásy živých plotů učinily z anglického ven-

kova přírodní park ještě dříve, než jeho zá-sady proklamovali teoretici zahradní archi-tektury. K rozvoji a oblibě anglických parků přispěla i osvícenecká filosofie – především Voltaire a Rousseau. Mnohé barokní zahra-dy byly v tomto období rušeny, rozšiřovány a přestavovány na přírodě blízké anglické parky. V našem okolí to byly např. zámec-ké parky Jezeří, Červený Hrádek, Duchcov, Teplice, Bílina a později i Litvínov.

Lesoparky vznikaly mnohem později, a to postupným zpřístupňováním příměstských lesů nejdříve v lázeňských oblastech a poz-ději i kolem dalších měst. Příkladem mohou sloužit Karlovy Vary, kde bylo rozšiřování příměstských lesů podporováno pokrokový-mi léčebnými metodami lázeňských lékařů již od konce 18. století. Klasickými příměst-

skými lesy, které mají charakter lesoparků, jsou u nás v okolí Mostu lesy Hněvína, Širo-kého vrchu, Resslu a Špičáku. Teprve nyní se zde díky rekultivaci rodí řada nových parků a lesoparků na výsypkách.

Všechno špatné pro něco dobréV pánevní části Mostecka vytvořila příroda v podobě mohutné uhelné sloje ohromnou konzervu sluneční energie, která je dosud hlavním energetickým zdrojem českého ná-roda. Těžba má však ohromné nároky na krajinný prostor, který se na přechodnou dobu stává důlním pracovištěm. Jakmile však těžba skončí, jsou tato těžbou posti-žená území uvolňována do procesu rekulti-vace. Vedle problémů má Mostecko oproti jiným oblastem i podstatnou výhodu, neboť je zde mimořádně velká disponibilita ploch,

které mohou být v okolí sídel rekultivačně upravovány tak, aby opět sloužily nejen výrobě a bydlení, ale i obyvatelům – v po-době lesů a lesoparků. Nejvýrazněji se to projevuje v okolí Mostu, které je kolem dokola tvořeno vytěženými prostory v po-době výsypek a zbytkových lomů. Výrazná většina z nich je postupně rekultivována na příměstské lesy, lesoparky a parky s před-nostní funkcí krátkodobé rekreace. Každý černý mrak má světlé okraje.

Příměstské parky a lesoparkyV těchto souvislostech již dlouho vychá-zíme z toho, že poptávka po parcích a le-soparcích se bude dlouhodobě zvyšovat, a to především v souvislostech

▪ s růstem populace,

▪ zvyšováním produktivity práce, a z toho vyplývajícího růstu volného času,

▪ a z potřeby trávit volný čas ve zdravém, krásném a dostupném prostředí.

Příměstské parky a lesoparky byly až dosud v okolí Mostu zakládány v rámci rekultivač-ních aktivit tam, kde končila těžba, a to po-stupně během posledních padesáti let.

▪ Nejznámější z nich je park Hrabák, založený na počátku šedesátých let mi-nulého století na vnitřní výsypce lomu Hrabák 5. Málokdo si již pamatuje, že na ploše dnešní zahrádkářské osady byla původně lesní školka, kde se pěs-tovaly sazenice pro zalesňování okol-ních výsypek.

▪ Další z rekultivačních akcí jsou zales-něné svahové části Velebudické vý-sypky, na které byl postupně budován nejmodernější český dostihový areál hipodrom, jehož součástí je i parková a lesoparková úprava.

Přírodu bychom měli svým synům a vnukům předávat v lepším stavu, než v jakém jsme ji přebírali od svých otců.

Vstupní areál do parku Hrabák před zahájením rekultivace a po jejím dokončení. Zelený věnec Autodromu

Rekultivace11

▪ Značná část Velebudické výsypky dnes slouží golfistům. Celý tento golfový areál, který se nyní začíná rozšiřovat o dalších 18 jamek, je koncipován tak, že má v podstatě charakter lesoparku až parku.

▪ Nikomu z Mosteckých nemusíme před-stavovat nádherný příměstský spor-tovně rekreační areál Benedikt, jehož okrajové části na svazích bývalého stej-nojmenného hnědouhelného lomu jsou dnes úspěšně proměněny v příměstský park.

▪ Výsypky bývalého lomu Slatinice jsou částečně rekultivačně upraveny na zná-mé mostecké vinice. Jejich větší část je však zrekultivována do podoby le-soparku.

▪ V sedle mezi Širokým vrchem a Ress-lem býval lom Ovčín. Toto území, které je dnes vyhledávané sportovci a zá-

jemci o výstavbu rodinných domků, je atraktivní hlavně díky vysokému podílu vysoké zeleně.

▪ Zelení je ověnčen i celý areál autodro-mu včetně jezera Matylda, kde se dříve proháněly bagry a důlní vláčky lomu Vrbenský-úsek Matylda.

▪ Severní příměstská zóna Mostu je do-sud v rekultivační rozpracovanosti. Roku 1999 zde byly vytěženy poslední tuny uhlí. V nejnižší části tohoto území vzniká Mostecké jezero, okolní svahy lomu jsou již několik let postupně za-lesňovány tak, aby v kontaktu s jeze-rem vznikl cca 400 hektarový lesopark.

▪ Součástí zeleně tohoto areálu bude i připravované arboretum, orientova-né přednostně na druhy stromů, které daly před desítkami milionů let vznik-nout uhelné sloji a na přímé potomky památných stromů. Zatím byl vysazen

„základní strom“ nedaleko přesunutého děkanského kostela metasequoia čínská (Metasequoia glyptostroboides Hu et Cheng ), která má velmi blízko ke svým třetihorním předkům.

▪ V rámci nápravných aktivit byly z pro-středků dolů založeny i městský cent-rální park Šibeník a park Střed – a to jako akce tzv. náhradních rekultivací. Park Šibeník je díky své rozloze, vitali-tě a umístění v centru města nejdůleži-tějším parkem Mostu, a má našlápnuto stát se mosteckou „stromovkou“. Park

Střed je, bohužel, velmi poničen a čeká na svoji generálku.

ZávěremZaložením parků a lesoparků práce nekon-čí. Zakládají se motykou a dalších mnoho desítek let se vychovávají sekerou a pilou. Připomeňme v této souvislosti, že hrabě Emanuel Silva-Tarouca nádherný Průhonic-ký park založil v roce 1885 a budoval jej až do své smrti roku 1936. I každý lesník ví, že stromy, které sází, budou kácet nejspíše až jeho pravnuci.

Věřme, že naši synové a vnuci se budou řídit stejnou zásadou, která je úvodním mo-tem tohoto článku.

Příště přejdeme na tematiku pro Mostecko velmi aktuálních hydrologických rekultiva-cí.

Text a foto Stanislav Štýs

Parkově upravené okolí Hipodromu

Rekultivace12

HYdROlOgické Rekultivace

Trocha teorie snad nezabijeNám, suchozemcům, se to ani nezdá, ale 71 % povrchu Země tvoří slaná voda moří a oceánů, která představuje 97 % celého vod-stva na naší planetě.

Z toho vyplývá, že sladká voda tvoří jen 3 % vodních zdrojů Země, přičemž 69 % pro nás životně důležité vody je v ledovcích obou polárních oblastí, a dalších 30 % jí je ukryto v podzemí. Na sladkou povrchovou vodu nám proto zbývá jen 1 % - to znamená jen jedna setina veškeré sladké vody.

Známý slogan „voda je život“ brát doslova nemůžeme. Význam vody to však nesnižu-je. Vše nasvědčuje tomu, že život ve vodě vznikl a že voda je základní podmínkou všech životních forem. Lidské tělo jí obsa-huje zhruba 70 %. Již ztráta 20 % tělesné vody je pro nás smrtelná.Vodě přikládali nenahraditelné postavení nejen pro člověka, ale i pro celou přírodu, mudrci všech věků. Voda měla významné

postavení společně se zemí, ohněm, kovem a dřevem již před pěti tisíci léty u zaklada-telů taoistické tradice v období čínského císaře Fu-si. Za základní element své kos-mologie ji považoval iónský filozof Thalés z Milétu. Elementy voda – oheň – země – vzduch vždy dominovaly v pohledu na svět budhistickému, islámskému i křesťanskému myšlení. Na úspěšném využívání vodních zdrojů byla postavena i starodávná kultu-ra Sumerů v oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris. Hospodaření s jejich vodními zdroji umožnilo Babyloňanům úspěšně pěstovat např. obiloviny, vinnou révu a další země-dělské plodiny, které se teprve mnohem později rozšířily i do našich oblastí.

širší souvislostiPro nás, kteří jsme navyklí na to, že nám voda z kohoutku teče kdy si vzpomeneme a v libovolném množství je důležité, že to je především výsledkem vyspělé kultury a technologie vodního hospodářství. Pře-devším v zájmu našich vnuků a pravnuků

by nás to nemělo ukolébat. Území České republiky leží na rozvodí tří moří : Sever-ního, Baltského a Černého. Všechny naše významné toky odvádějí vodu na území sousedních států. Důsledkem toho je napro-stá závislost našich vodních zdrojů na tom, co na naše území naprší. Co to pro nás zna-mená? Měli bychom s vodou nejen šetřit a co nejméně ji znečišťovat, ale starat se o to, aby u nás více pršelo a srážkovou vodu na našem území co nejdéle zadržovat. Přede-vším v rybnících, mokřinách, v přehradních nádržích a jezerech – ale i tzv. transformací rychlého povrchového odtoku v pomalý od-tok podpovrchový. V tom jsou přeborníky lesy. Především lesní půda, která dokáže díky ohromnému objemu kořenové hmoty a drenážování vstřebat ohromné množství vody. Ta pak umožňuje, aby prameny nevy-sychaly ani v dobách, kdy právě neprší.

Tyto faktory nabývají na významu i v kon-textu se stále zřetelnějšími změnami klima-tu, které souvisí v dlouhodobých časových

úsecích s astronomickými faktory, a posled-ní dobou i s vysokou produkcí tzv. sklení-kových plynů, jejichž stále se zvyšující pří-tomnost v atmosféře způsobuje oteplování a tím i vysoušení zemského povrchu. Vědci se proto shodují v tom, že již v našem stole-tí bude hlavním problémem životního pro-středí a lidské populace voda. Již nyní k ní nemá dostatečný přístup pětina lidstva. A to nejen díky přirozené cykličnosti přírody, ale i díky ničení horských lesů, nevhodnému zemědělství a v neposlední řadě i válečným devastacím. Ročně umírají 3 miliony lidí na choroby způsobené nedostatkem vody, a z toho je 90 % dětí mladších pěti let. Zá-soby sladké vody na Zemi se stále snižují a rozdíly mezi jejími zdroji a spotřebou se významně prohlubují. Je to samozřejmě i tím, že počet obyvatel Země neustále roste. Když jsem se narodil, lidská populace do-

sáhla dvou miliard. Jen za mého života se počet obyvatel více než ztrojnásobil!

voda a rekultivaceA jak to vše souvisí s naší rekultivací? Velmi úzce. S výjimkou horské části patří pánevní úsek Mostecka k oblastem s nad-průměrnými teplotami a podprůměrnými srážkami. Důlní vody zde musí být neustá-le odčerpávány, jinak by došlo k zaplavení důlních pracovišť. Těžba proto krajinu nut-ně vysušuje. Již z minulých článků tohoto seriálu víme, že rekultivace mají u nás tři základní podoby : zemědělskou, lesnickou a hydrologickou. V souvislostech s vodou v krajině mají významnou roli nové lesy, ale především nové vodní akumulace, které se částečně tvoří v místech poklesů po těž-bě hlubinné (např. nové jezero mezi obcemi Braňany a Mariánské Radčice), ale přede-

▪ Bez vody není života. voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina.

▪ Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat.

▪ Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les.

příběh

první

Jedna z nejvyhledávanějších rekultivačních akcí Mostecka vznikla úpravou bývalého povrchového dolu Benedikt

Zvodnělé poklesy po těžbě hlubinného dolu Julius III.

Rekultivace13

vším v místech, kde skončila povrchová těžba – v tzv. zbytkových lomech.

V těchto souvislostech má nejen Mostecko, ale i celá podkrušnohorská pánevní krajina, ohromnou šanci. Povrchové doly zde budou postupně dožívat pravděpodobně do polovi-ny tohoto století. Zůstanou po nich ohrom-né terénní deprese o celkové kubatuře cca 3 mld. m3. Již nyní se v rekultivačních stu-

diích počítá vesměs s jejich postupným za-vodněním. Stanou se ohromnou zásobárnou všestranně využitelné vody, cennou nejen v oblastním, ale i v celostátním měřítku. Tyto tendence mají logiku i v objektivitě přírodních podmínek v podkrušnohorských pánvích, které mají akumulační charakter, jsou dostatečně zásobovány vodou z Kruš-ných hor, a které byly před kolonizací ob-lastí jezer, rybníků a mokřadů.

Závažnost těchto aspektů lze nejlépe posou-dit v kontextu s faktem, že na území České republiky je v současné době 111 velkých vodních nádrží o kubatuře 3,311 mld. m3 vody, a 24 028 ostatních vodních nádrží a rybníků s obsahem 0,625 mld. m3 vody. Cel-kem to je 24 144 vodních nádrží a rybníků s objemem 3,936 mld. m3 vody.

Historická šance rekultivacíV rámci rekultivací vznikaly až dosud vod-ní plochy jak na poddolovaných pozem-cích (např. v prostoru mezi Duchcovem a Osekem, v jižním sousedství Chomutova, v prostoru bývalé obce Dolní Jiřetín), tak na výsypkách (např. výsypky lomů Merkur, Bílina, Obránců míru aj.), a hlavně ve zbyt-kových malolomech (Gustav I, Leontýna, Osvobození, Otakar, Rudý Sever). Nověji se jedná o větší jezera v bývalých lomech Benedikt, Matylda a Barbora. Celkem mají tyto vody rozlohu zhruba 400 hektarů.

Další ze zbytkových lomů, se kterými se po-čítá k zavodnění, však budou výrazně hlubší a budou mít větší výměry vodních hladin. Jedná se postupně o lomy Chabařovice, Ležáky-Most, Vršany-Šverma, Českoslo-venské armády a Libouš. Není od věci když

připomeneme, že na Sokolovsku k tomu přibudou jezera v lomech Medard-Libík a Jiří-Družba. V Severočeské hnědouhelné pánvi tak postupně vzniknou jezera o výmě-ře vodní hladiny cca 4.000 hektarů a objemu 1,7 mld. m3 vody. Na Sokolovsku se bude jednat o vodní plochy 1.800 hektarů s kuba-turou 0,6 mld. m3.

Ve starých důlních dílech pod Krušnými horami do poloviny tohoto století vznik-nou vodní nádrže o celkové kapacitě 2,3 mld. m3 vody, což odpovídá 60 % součas-né celostátní kapacity všech vodních ná-drží a rybníků.

Jen sokolovská jezera Medard a Jiří budou např. disponovat kapacitou 0,637 mld. m3 vody, což odpovídá současné běžné kapa-citě všech nádrží známé vltavské kaskády, která začíná Lipenskou přehradou na Šu-mavě a končí přehradou Vrané nedaleko Prahy.Rekultivační příprava je již desítky let koncepčně orientována tak, aby v pánevní oblasti vznikla krajina s úměrným podílem lesů, zemědělsky využitelných území, vod-ních ploch a území vhodných pro přírodu a různou výstavbu – krajina ekologicky produktivní, ekonomicky potenciální, dob-

ře obyvatelná a současně využitelná nejen pro místní, ale v kontextu s okolními celky Krušných hor a Českého středohoří i pro nadregionální rekreaci. A v těchto souvis-lostech lze připomenout, že krystalizačními jádry úspěšné rekreace jsou vodní plochy a lesy. Tento rekultivační program je ovšem dlouhodobý a nadgenerační. Bude však mít dominantní význam pro tvářnost a charakter celé podkrušnohorské oblasti – srovnatelný se středověkými úpravami Jižních Čech, které z původních mokřin doslova vykře-saly současnou nádhernou a vyhledávanou jihočeskou krajinu.

V příští části našeho seriálu ještě vodní téma neopustíme. Seznámíme se s konkrétními hydrologickými rekultivacemi Mostecka – především však se záměrem zavodňo-vaného zbytkového lomu Ležáky, v jehož prostoru vzniká nový dominantní povrch mostecké krajiny – Mostecké jezero.

Text a foto Stanislav ŠtýsPanoráma Flájské přehrady, která je naším největším dodavatelem kvalitní pitné vody

Zatím největší a nejúspěšnější hydrologickou rekultivací v revíru je jezero Barbora, které zaplňuje prostor bývalého stejnojmenného lomu na Teplicku.

Voda z Krušných hor nám zurčí cestami nesčetných potůčků

Rekultivace14

HYdROlOgické Rekultivace

Benedikt jako zdroj uhlí V sousedství Vtelna bylo uhlí těženo tzv. selským dobýváním již v polovině 19. sto-letí. První záznam o tom je v horní knize Horního úřadu v Hrobech ze 4.4.1845. Píše se v ní, že osecký klášter na tomto ložisku vlastní dvanáct důlních měr, které pokrýva-ly celé území budoucího lomu. Až do roku 1875 zde zřejmě probíhala pouze jedno-duchá hlubinná těžba. Teprve v roce 1957 se zde však otevřel povrchový důl – lom, který zde těžil až do roku 1963. V podloží uhelné sloje se zde vyskytovaly jíly boha-té na hliník a titan. Od původního záměru jejich průmyslového využití se však upusti-lo. V létech 1954 až 1963 se na Benediktu vytěžilo celkem 1 744 00 tun uhlí. Většina nadložních zemin se zde ukládala na sou-sední pozemky v západním sousedství lomu, a tato vnější výsypka byla dosypána v roce 1960. Vytěžený prostor zůstal proto z větší části nezasypán.

Co s ním ?Jednalo se o území v těsném sousedství

nové zástavby Mostu. Již jeho územní plán z roku 1962 počítal s dodatečným zaveze-ním zbytkového lomu Benedikt a s násled-ným zastavěním obytnými bloky pro cca 10 až 15 tisíc obyvatel. Po revizi tohoto územního plánu, kdy již bylo zřejmé že Most nebude mít sto tisíc obyvatel, však bylo od toho upuštěno. Následovala snaha lom zavést postupně městskými odpady a zeminami z přebytečných výkopů z města – a následně prostor zalesnit. V roce 1964 však byla na Báňských projektech v Tep-licích vypracována srovnávací studie, a to ve dvou alternativách: buď celé území o výměře 37,3 hektarů zalesnit, nebo zde založit v hlubší části vodní nádrž o ploše hladiny 18,8 ha a zbytek zalesnit. Po mnoha složitých jednání a konzultacích zvítězila varianta „mokrá“ s okolním lesoparkovým zalesněním.

RekultivaceO způsob rekultivace vnější výsypky se spory nevedly. Již od roku 1961 zde byly proto prováděny terénní úpravy tak, aby

mohly být svahy o výměře 5,93 ha zales-něny. Na náhorní plošině o rozloze 22,78 ha byla provedena rekultivace zemědělská s překryvem nové orniční vrstvy, protože zde byly v této době na Mostecku dostateč-né zásoby zachráněné ornice. To vše pro-běhlo do roku 1965.S prostorem vlastního lomu to bylo slo-žitější. Nejen že musel být zajištěn zdroj vody o žádoucí kvalitě. Projektanti se dlou-ho nemohli dohodnout s hydrogeology na tom, jestli zde bude možné vybudovat do-statečně účinné těsnění, neboť bylo zřejmé, že jsou zde značně propustné horniny, kte-rými by napuštěná voda stále unikala. Do řešení bylo zapojeno několik výzkumných a projektových ústavů. Výsledkem bylo rozhodnutí vodní nádrž vybudovat. Avšak za předpokladu vybudování těsnící clony z jílocementového betonu o síle 70 cm, a sice v délce 613 metrů , zapuštěnou až do hloubky 25 metrů, do vrstvy nepropustných podložních jemnozrnných tercierních jílů. Jinak by voda z nádrže unikala pod zemí směrem ke Vtelnu.

Kladně byl ověřen i další důležitý před-poklad. A sice reálnost zajištění vhodného zdroje vody z průmyslového přivaděče. První napuštění této nádrže bylo proto uskutečněno čistou vodou přitékající po-trubím průmyslového přivaděče do Mostu až z Ohře. Kladně byla ověřena i možnost úspěšného ozelenění svahů lomu. Ani tento problém však nebyl vzhledem ke sterilitě zemin a prudké svážnosti svahů jednodu-chý, neboť se zde jednalo o ekologicky extrémní a erozí ohrožované stanoviště. V té době bylo zdejší ovzduší navíc silně kontaminováno vysokými koncentracemi průmyslových škodlivin, což omezovalo re-kultivátory ve výběru vhodných druhů keřů a stromů. Vše však bylo úspěšně dořešeno do roku 1967. Pak následovaly projekční práce, kterými přispěl pražský projektový ústav Hydroprojekt.

Vlastní realizace rekultivací započala zbyt-kového lomu započala v roce 1970 roz-sáhlými a náročnými terénními úpravami, výstavbou těsnící hydrogeologické clony,

a v roce 1073 povážkou orničních zemin na plochy určené k ozelenění – a nato byla realizována vlastní výsadba stromů a keřů. Pěstební práce spočívající v likvidaci kon-kurenční vegetace a ochraně před okusem zvěří zde pak probíhaly 12 let až do roku 1985, kdy na to navázaly mostecké Tech-nické služby.

Čert však nikdy nespíVzhledem k extremitě stanovištních pod-mínek, hlavně na svazích orientovaných k jihu, docházelo k nadměrnému přehřívá-ní povrchu a k vysoušení zemin – a proto i ke značným úhynům vysázených kultur. Pamatuji, že jsme v prvních létech po vý-sadbě podstatnou část stromů zachránili po dohodě s mosteckými požárníky, kteří tam několikrát během suchého období přijeli s hadicemi cvičit. Stromky pak měly mož-nost rychleji zakořenit a prorůstat do hlub-ších vrstev, odkud mohly odebírat více vlá-hy. Dosadby pak byly prováděny výhradně s použitím vesměs teplomilných keřů a stromů.

sportovně rekreační areál BenediktV minulém článku tohoto seriálu jsme se seznámili s životodárnou, ale i krajinotvornou funkcí vody a s jejím uplatněním v rámci dlouhodobé rekultivační proměny v tě-žebních oblastech pod Krušnými horami. Rád bych na to navázal podrobnějším seznámením se třemi vodními díly řešenými v rámci rekultivací na Mostecku, a to ve zbytkových prostorech bývalých lomů Benedikt, Vrbenský–Matylda a Ležáky–Most. Začalo to Benediktem, takže tento článek věnujeme jemu.

Prudké svahy lomu Benedikt v období technické etapy rekultivací a pohled na stejné území po ukončení biologické části rekultivace

Současný pohled na sportovně rekreační areál Benedikt z ptačí perspektivy

příběh

druhý

Rekultivace15

Další obtížný problém se týkal vody. Přes důkladnou těsnící clonu voda z nádrže sice nepronikala. Nacházela si však cestičky úniku na jiných místech. Zvláště tam, kde se vyskytovaly přepálené a rozpukané jíly – porcelanity. A navíc. V oblasti Vtelna ne-spadne ročně v dlouhodobém průměru ani 500 mm srážek Je zde proto velmi teplé kli-ma, takže se zde z vodní hladiny ročně vy-paří asi 750 mm. Na vyrovnání tohoto roz-dílu přírůstek ze srážkové a ani z podzemní vody nestačí. A navíc docházelo k význam-

nému zvyšování ceny užitkové vody. Bylo proto nad síly uživatele tohoto areálu, města Mostu, aby dotoval stále se zvyšující náro-ky na přiváděnou vodu.

Konec dobrý – všechno dobréMostečtí v těchto  souvislostech naplnili známé pořekadlo, že co nás nezabije, to nás posílí. Bylo rozhodnuto část dosud zaplave-né plochy zasypat, čímž se zmenšila plocha vodní hladiny a proto i velikost výparu do té míry, že došlo k vyrovnání bilance při-

rozeného přítoku vody s výparem z hladi-ny. Vznikly zde dvě menší nádrže, jejichž výška hladin je již dlouhou dobu poměrně stabilizovaná. A zavezená plocha byla velmi účelně využita ke zřízení několika sporto-višť a velmi atraktivního dětského areálu. Obvodová komunikace je navíc upravena tak, aby sloužila nejen pěším, ale i cyklis-tům a kolečkovým bruslařům. Atraktivitě přispívají i restaurace, které účelně doplňují funkčnost a dokreslují architekturu tohoto krajinného celku. Benedikt je navíc známý

pečlivě udržovanou zelení – což z něho dělá velmi hodnotný a intenzivně využívaný městský sportovně rekreační areál, jakým se může pyšnit jen málokteré město. Dnešní Benedikt je nejen mimořádně úspěšnou re-kultivační akcí a dokladem úspěšné obnovy krajiny dočasně propůjčené těžbě, která se stala vzorem pro řadu dalších v revíru. Je výsledkem příkladné spolupráce rekultivá-torů s řadou výzkumných a projektových organizací, a hlavně s městem, které již v roce 1965 začlenilo vytěžený prostor lo-

mem Benedikt v rámci územně plánovacích aktivit do nového intravilánu a cíleně veš-keré činnosti v tomto území aktivně podpo-rovalo.

Příště se seznámíme s problematikou rekul-tivačního přerodu bývalého lomu Vrbenský v další příměstský sportovně rekreační areál Mostecka, známý pod názvem Matylda, v je-hož prostoru probíhají v současném období významné změny k lepšímu.

Text a foto Stanislav Štýs

Dva až neskutečně odlišné pohledy pořízené ze stejného místa: před zahájením rekultivace a současný stav

Dva až neskutečně odlišné pohledy pořízené ze stejného místa: před zahájením rekultivace a současný stav

Rekultivace16

HYdROlOgické Rekultivace

Proč Matylda?Nezní to ani místně, ani česky či slovansky. Jméno Matylda je staroněmeckého původu. Je složené z výrazů maht – což znamena-lo „moc“ či „sílu“, a z hildi, což je výraz pro „boj“. Nic veselého, ani něžného. Snad proto se jménem Matylda pyšnily i koruno-vané hlavy. Jednou z nich byla např. Ma-tylda Skotská, manželka anglického krále Jindřicha I. Stejným jménem obdarovali i svoji dceru, pozdější císařovnu Matyldu Anglickou. Dalšími královnami byly i Ma-tylda Flanderská a Matylda Savojská. Naše Matylda má však přízemnější rodokmen. Novým šachtám dávali zpravidla jména ma-jitelé, a to po svých manželkách či dcerách. Je-li tomu tak i v našem případě, pak tak

zřejmě učinil i c. k. vládní rada Ing. Gustav Bihl, který byl centrálním ředitelem první Mostecké společnosti pro dobývání uhlí ve Vídni, jež soušské doly provozovala, a po němž zůstala v Mostě i pohledná památka v podobě secesní vily ve stylu alpské archi-tektury, postavené na Zahražanech, v ulici Jana Žižky.

Pozor na mamutí kelV podkrušnohorské oblasti byly velmi dlou-ho vhodné podmínky nejen pro přírodu, ale i její obyvatele. Během posledního milionu let zde existuje – s výkyvy v dobách ledo-vých – vhodné klima. V pánevní oblasti byl vždy dostatek vody, vznikly zde úrodné půdy a člověk lovec, rybář a později i země-

dělec zde nemusel příliš bojovat s tehdy ješ-tě nepřátelským lesem. Proto zde žijí lidé již od dob kamenných, přes období bronzové i dobu železnou. Doklady zde v podobě ar-cheologických nalezišť zanechali Keltové, Germáni a později i Slované.Významným prvkem Mostecka bylo Ko-mořanské jezero, které až do 19. století bylo největším přírodním jezerem České kotliny. V jeho okolí byly vhodné přírodní podmín-ky, a to nejen v teplých časových úsecích mezi ledovými dobami, ale i v časech, kdy se ledovec přiblížil až k severním výběž-kům Krušných hor. A právě během posled-ního zalednění, kdy zde panovala severská tundra, se tu dařilo chladnomilné zvířeně v čele s dlouhosrstými chobotnatci, srstna-

tými nosorožci, s jeskynními medvědy a žili zde sobi a losi. A jistě není nezajímavé si uvědomit, že i v prostoru dnešní Matyldy si majestátně vykračovali během poslední doby ledové, to znamená ještě před dvaceti tisíci léty, mamuti, na kterých si pravděpo-dobně pochutnávali naši dávní předci.

Souš = suché místo nad jezeremČetné archeologické nálezy dokládají, že naši předci úspěšně využívali výhod suché-ho a nezaplavovaného území mezi Komo-řanským jezerem a severním úpatím Resslu a Širokého vrchu. Území Souše bylo sou-stavně osídleno nejméně již posledních de-set tisíc let. Dlouho se zde dařilo rybářům a zemědělcům. Komořanské jezero se však stále více zanášelo a zarůstalo. Ve třicátých letech 19. století bylo uměle odvodněno, vodní plochy vystřídaly louky a pole. Mezi-tím zde však bylo objeveno uhlí.První zmínka o dobývání v Souši je již z roku 1811. Od roku 1824 bylo uděleno „kutací právo“ místnímu rychtáři a v roce 1830 majiteli soušské cihelny, zahražanské-mu velkostatkáři Bertschovi. Těžba se zde rychle rozvíjela. Již koncem 19. století tě-žilo v prostoru Souše 13 hlubinných dolů: Beust, Ludmila, Münzer, Josefina, Johana,

Eleonora, Sebastian, Leopold, Carolina, Gregori, Hugo, Anna a Matylda. V prostoru Souše byla uhelná sloj nehluboko pod po-vrchem, a bylo to přímo u železnice, která umožňovala odbyt uhlí. Proto zde došlo již koncem 19. století k rychlému rozvoji těžby, a tím i obce Souš. Ještě v roce 1846 zde bylo pouhých 55 domů s 247 obyvateli. V roce 1880 se jejich počet zvýšil na 1 804, a v roce 1930 dokonce již na 4 751.

Lesk a stíny uhlíSoušský důl Matylda existoval již od roku 1886. Dlouho těžil jen hlubinně, takže více než polovina uhlí v těženém území stále zů-stávala nevytěžena. 1. dubna 1918 byl proto otevřen lom  Matylda, který využíval již dříve hlubinně exploatovaná území. Dlouho se zde těžilo parními rypadly a doprava byla vybavená 59 parními úzkorozchodnými lo-komotivami BS 200, které zde jezdily až do roku 1974.Těžba lomu Matylda byla proto doprováze-na mimořádně velkými exhalacemi. A to ne-jen z důlní dopravy, ale i v důsledku četných záparů a ohňů. A když k tomu přidáme ex-halace z komořanské elektrárny, která byla dlouho vybavena pouze nízkými komíny a jen primitivními odlučovači popílku, pak se

sPORtOvNĚ-RekReaČNí aReál MatYldaPříměstský areál Matylda, jehož centrem je rekreačně koncipovaná vodní nádrž, je lokalizována v prostoru bývalého hnědouhelného lomu Matylda a na území zlikvidované části obce Souš. I tato akce má svoji historii a mnoho souvislostí, které by neměly upadnout v zapomnění, vyplývajících z polohy v kra-jině, těžební problematiky, vývoje rekultivačních poznatků a ze současných tendencí, ještě intenzivněji a rychleji revitalizovat rekultivovaná území. Jezero Matylda je další z perel jezerního náhrdelníku, který vzniká hydrologickým využitím zbytkových lomů v celé podkrušnohorské oblasti. Je dalším z lomových jezer, která se stanou již v tomto století velmi cenným ekologickým, sociálním i ekonomickým potenciálem nejen této oblasti, ale i celého státu. O současných i budoucích jezerech Mostecka již byla zveřejněna řada základních údajů, které netřeba opakovat. Zaměříme se proto přednostně na okolnosti, které byly až dosud v pozadí, zahalené závojem času a jsou zakryté za oponou běžných informací.

Území lomu Matylda v létech 1968, 1978 a 2008

příběh

třetí

Rekultivace17

nedivme, že v Souši byly rekordně nejvyš-ší koncentrace popílkového spadu v rámci revíru a celého státu. V padesátých létech minulého století jsem tam často jezdil na motorce – a bez ochranných brýlí to nešlo. V té době zde ročně na jeden čtvereční ki-lometr padalo až 6 000 tun popílku! Dnešní hygienická norma povoluje v přepočtu max. 15 tun na km2 za rok, a ve skutečnosti je této koncentrace málokdy dosahováno. To zna-mená, že oproti situaci před padesáti léty je v prostoru areálu Matylda zhruba jen jedna tisícina průmyslové prašnosti.Zakladatelé Souše neměli dlouho tušení o tom, že jejich domy stojí na uhlí. Toto bo-hatství ovšem místním nikdy nepatřilo. Vý-jimkou byl soušský rychtář.Poválečný rozmach energeticky extenziv-ního průmyslu vedl v celém státě ke stále se zvyšující potřebě energií. Bylo to řešeno rychlým zvyšováním těžeb, a to i za cenu

likvidace desítek sídel. Souš, na kterou od severu tlačila vnější výsypka lomu Obránců míru a od západu postupující fronta lomu Matylda, tak postupně zanikla v létech 1961 až 1968 – téměř celá, s výjimkou malé části pod Hněvínem, která se tak stala městskou částí Mostu.Období rekultivace a oživeníRekultivace má v prostoru „Matyldy“ již stoletou tradici. Z důlních deníků je např. známo, že:

 ▪ 4. března 1910 došla dodávka sazenic černé borovice, javoru aj. k osázení prostorů propadlin a byla zahájena vý-sadba ...

 ▪ 13. července 1915 sto ruských zajatců, které si tehdy šachty od eráru pronají-maly za 20 haléřů na den, bylo zaměst-náno na rekultivačních pracích a na depu ...

 ▪ 13. května 1931 došlo na Matyldu 16

500 sazenic stromků pro rekultivaci de-vastovaného území ...

Tyto výsadby byly realizovány vesměs již-ně od silnice vedoucí z Mostu do Souše, a to zalesněním „pinkoviště“, které vzniklo dřívější hlubinnou těžbou. Všechny tyto porosty byly později před postupem lomu Matylda opět vykáceny.Nová éra rekultivací zde začínala v pade-sátých létech minulého století –roku 1957 provedena lesní výsadba výsypky Karolina, která však byla později rovněž z větší části zlikvidována lomem Matylda.Generel  rekultivací navrhoval v celém území lomu Matylda vybudovat sportovně-branný areál s vodní nádrží, autodromem a okolními lesy a lesoparky.Tuto strategii respektovala i báňská koncep-ce a technologie, neboť bylo zapotřebí nejen zbytkový lom, ale i okolní výsypky vhodně vytvarovat a stabilizovat – a to ještě jako

součást hornických činností. Původně se zde počítalo s mnohem větší vodní nádrží, aby se na šířku jezera vešlo 6 osmiveslic. To bohužel nevyšlo. V severním sousedství zde totiž zůstalo značné množství nezava-lených důlních děl, do kterých by se mohla voda z velkého a hlubokého jezera Matylda provalit. Území mezi silnicí a severním bře-hem se proto ještě dosypalo těsnící výsyp-kou. Na jižní straně směrem k autodromu začal výsypkový svah ujíždět, a proto sem byla přivedena kolej až z lomu J. Šverma, po které se dopravilo dodatečné množství zemin pro vytvoření stabilního svahu. A těmito zeminami se zavážely i hlubší par-tie lomu tak, aby tvořily těsnící vrstvu dna budoucího jezera. Proto je jezero Matylda pouze max. 4 m hluboké. Teprve pak nastupovali rekultivátoři.1986 – zahájeno zalesňování v okolí budou-cí nádrže.1987 – zahájeny práce na výstavbě jezera Matylda, a sice:

▪ terénními úpravami území

▪ zpevňováním okolí a břehů nádrže

▪ výstavbou přívodního potrubí z Komo-řan, kde bylo napojeno na průmyslový přivaděč vody z Ohře

▪ výstavbou skluzu do nádrže a bezpeč-nostního přelivu

▪ úpravou záchytného příkopu mezi auto-dromem a jezerem

▪ výstavbou obvodové komunikace a pláží.

Výsledkem je jezero napuštěné v roce 1992, s hladinou o výměře 38,7 ha a téměř 60 hek-tarovým okolním zalesněním.V současné době zde probíhají další úpravy, orientované na revitalizaci tohoto území, a to o celkovém finančním objemu 152 mil. Kč. Jedná se celkem o

▪ rekonstrukci obvodové komunikace (vybavené pro pěší a bruslaře)

▪ výstavbu nové přístupové komunikace

▪ výstavbu nového parkoviště pro 100 aut

▪ úpravu pláží a sportovišť

▪ novou úpravu celé břehové linie v délce 3,5 km

▪ cyklotrasu podél jezera Matylda.A tak se kruh uzavírá. Území rybářů, země-dělců a horníků se díky dlouhodobým re-kultivacím stává v kontextu s autodromem velmi kvalitním příměstským sportovně-re-kreačním areálem – nejen místního a celo-státního, ale i mezinárodního významu.Příště  se  seznámíme  s  problematikou komplexní rekultivace a revitalizace úze-mí po  těžbě  lomu Ležáky – Most,  jehož centrem bude Mostecké jezero.

Text a foto Stanislav Štýs

Pohledy na stejné území z druhé strany, a to v létech 1965, 2005, 2008

Lom Matylda v období důlně technické přípravy na rekultivaci (1980) a v roce 2005

Rekultivace18

HYdROlOgické RekultivaceMOstecké JeZeRO UŽ SE TEN MOSTECKÝ RYBNÍK NAHÁNÍ ....

PředehraV předchozích článcích orientovaných na hydrologické rekultivace jsme si podrobněji vysvětlili, co voda pro nás znamená, a sezná-mili se podrobněji s areály Benedikt a Matyl-da. Byla to jakási předehra pro dnešní téma, které hýbe Mosteckem, neboť nové Mostec-ké jezero se stane významným mezníkem ve vývoji zdejší krajiny. Není náhodou, že se v městských anketách roku 2009 napouštění jezera stalo největší raritou i nejdůležitější událostí minulého roku.

Máme na co navazovat. Král český a císař římský Karel IV. zařadil již ve 14. století do návrhu svého zákoníku Majestas Carolina pasáž „O ústrojích rybníků na naše útraty, aby království České mělo hojnost ryb a vý-parů“. Všimněte si toho „na naše útraty“, což znamenalo za peníze českého království. A bez rozsáhlé výstavby jihočeských rybníků by byly jižní Čechy ještě dlouho bažinatou a jen těžko dostupnou krajinou. Jedním z těch-to rybníků je i Máchovo jezero, založené v roce 1366. Voda, a to nejen jako přírodní, ale i estetický prvek, patří do krajiny našeho českého domova – což je poeticky vyjádřeno i v textu naší hymny. Ne náhodou zazněla

při nedávném loučení s nezapomenutelným Waldemarem Matuškou v podání jeho nej-bližších píseň jemu nejmilejší, „Když se ten Tálinskej rybník nahání ...“. A nyní jsme se dočkali toho, aby se začal „nahánět“ i ten náš Mostecký.

Jak jej pokřtít?Několik slov k názvu. Naše nové jezero vzniká v místech, kde stávala historická část Mostu. Je proto logické, že by mělo být spo-jováno s tímto místním názvem. Od počátku bylo většinou pojmenováváno jako „jezero Most“. Když už, tak by to mělo být „Mostec-ké jezero“. Také neříkáme „jezero Mácha“. Doporučuji však vyzvat spoluobčany k ná-vrhům, z nichž bude možno rozhodnout se pro to pravé. Až dosud byla u nás i v zahra-ničí jezera vzniklá ve vytěžených prostorech pojmenovávána podle názvu lomů. V na-šem okolí to jsou např. Matylda, Benedikt, litvínovský Pavel, na Teplicku Barbora, na Ústecku Milada, na Chomutovsku Kamen-cové jezero, u Hrádku nad Nisou Kristýna, u Sokolova Michal, budoucí Medard a pod. V prostoru našeho města však těžilo po-stupně několik desítek malých dolů (např. Svatý Pavel, Grahlova uhelná huť, Zlatá

trojka a desítky dalších). Nověji to pak byly lomy Ležáky a Most.

Město Most utrpělo ve svém vývoji mno-ho ran. A vždy se z nich vzkřísilo. Bylo to především několik požárů, z nichž ty z let 1515 a 1820 byly téměř likvidační. Byly to i rány další: pobělohorská emigrace, třice-tiletá válka, morová epidemie v roce 1680, velký průval kuřavky roku 1895 – a nakonec rozhodnutí politického byra ÚV KSČ z roku 1962 a následné Usnesení vlády č. 180 z 25. 3. 1964, o vytěžení uhelného pilíře pod his-torickou částí města – což znamenalo jeho likvidaci. Tohle vše je spojeno s motivy apo-kalypsy a následného vzkříšení. Myslím, že by novému jezeru slušel název „Mostecké jezero Fénix“, což by symbolizovalo aspekt zániku a vzkříšení.

Koncepce a realizaceJakmile bylo rozhodnuto o ukončení těžby v roce 1999, vyvstal problém, „co s dírou“. V minulosti revír počítal i s možností zbyt-kový lom Most zasypat vnitřní výsypkou, zeminami z nadloží lomu Bílina. Od této varianty bylo upuštěno nejen pro vysokou nákladovost, ale hlavně z toho důvodu, že

v Bílině byl zájem co nejvíce nadloží nasy-pat do vlastního vytěženého prostoru a tím zmenšit kubaturu zbytkového lomu. A v pro-storu lomu Most a ani v blízkém okolí již nebyly k dispozici zeminy pro jeho zasypání. Nejednalo se o maličkost, neboť by k tomu bylo zapotřebí asi 200 milionů kubíků zemin.

Město Most se proto rozhodlo pro tzv. „mokrou variantu“, což znamená zaplave-ní. Projekt na to byl vypracován ve třech variantách. Varianta „suchá“ předpokládala pouze nezbytně nutné zaplavení (s plochou hladiny 19,5 ha) a s minimálním objemem vody (1,2 mil. m3). Protipólem byla tzv. varianta hluboká s hladinou jezera 439 ha a

Severní část lomu Most

Trojice stoletých snímků bývalých lomů Evžen, Richard a Jan v sousedství Mostu

příběh

čtvrtý

Rekultivace19

objemem vody 197 mil. m3. Jednalo by se o průtočné jezero, což bylo nutno spojovat i s možností přítoků nečistých vod a s rizikem zhoršování kvality vody, neboť tehdy se počítalo s napouštěním i připouštěním vody z řeky Bíliny. Nakonec byla vybrána jako optimální varianta projektová, která předpokládala vznik neprůtočného jezera o takové velikosti vodní hladiny, ze které by se výpar vody rovnal přirozenému přítoku z vlastního povodí. Tato alternativa vyšla

vítězně i v rámci procesu „EIA – hodnocení vlivů na životní prostředí“, odsouhlasena i ministerstvem životního prostředí a byla dopracována do současné velikosti s ma-ximální hloubkou jezera 75 m, objemem vody téměř 70 mil. m3 a velikostí hladiny o výměře 311 hektarů, která bude oscilovat kolem kóty 199 m n. m., s výkyvy do 30 cm. Této relativní stability bude dosaženo s pomocí čerpací stanice nadbytečných vod, která by vodu podle potřeby z jezera opět

odčerpávala do Bíliny.

Zdárná výstavba tohoto jezera byla podmí-něna především dostupností kvalitní vody a zajištěním proti jejím únikům, zajištěním trvalé stabilizace okolních svahů lomu, výsypek a břehové linie. Předpokladem úspěchu je i vhodné rekultivační ozelenění okolí jezera. Po ukončení těžby lomu Most zde zůstalo území o celkové výměře 1 264 ha. S výjimkou vlastní vodní plochy o

výměře 311 ha je oněch zbývajících 953 ha postupně rekultivováno. Na svazích hlavně zalesněním a na vnitřní výsypce zatravně-ním, kde tak vznikly rozsáhlé plochy vhod-né k nejrůznějšímu využití. Celé toto území bude samozřejmě zpřístupněno výstavbou veřejných i účelových komunikací.

Zdroje vodyOd samého počátku se počítalo se zdrojem vody ze sousedního toku Bíliny a s přilep-šením důlními vodami z dolu Kohinoor. Ukázalo se však, že kvalita vody v Bílině není dosud taková, abychom se v ní mohli bez obav koupat. A samočisticí funkce vod tohoto jezera by sice fungovala, ale pomalu a dlouhodobě. Druhým problémem byla rych-lost napouštění jezera, neboť v Bílině musí být zachován minimální průtok cca 1,8 m3 vody za vteřinu – což by neumožňovalo od-běr vody po celý rok, ale jen během jarního tání sněhu na Krušných horách, to znamená max. 120 až 150 dnů v roce. Plnění jezera by se tak protáhlo nejméně na 7 let.K podstatnému vylepšení této situace došlo, když vláda rozhodla o urychlení revitalizace těžbou narušených území a do tohoto pro-cesu postupně uvolňuje pro podkrušnohor-ské oblasti 15 miliard Kč. Projekt byl proto dopracován tak, aby se využilo potrubního přivaděče čisté vody z Ohře, který vedl do Komořan. Ten se jen prodloužil o necelých 5 km, takže jím do našeho jezera přitéká dosta-tek kvalitní vody pro první naplnění jezera, a to v rozmezí 0,6 až 1,2 m3 vody za vteři-nu. Jezero se tak začalo napouštět 24. října 2008. Přilepšením je kvalitní voda čerpaná z hlubinného dolu Kohinoor, odkud do jezera přitéká ročně 3,5 mil. m3 vody.

Kvalita vody v jezeře je navíc důkladně jiště-na výstavbou clony proti možným průnikům kontaminovaných vod z průmyslového oko-lí, která je zahloubena až do nepropustných podložních vrstev.

I tak se v jezeře vykoupáme pravděpodobně až v roce 2012. To však uteče jako voda.

Voda nesmí unikatProtože se zde velmi dlouho těžilo, bylo toto území protkáno velkým množstvím důlních děl, která vytvářejí cesty pro komunikaci podzemní vody. Rovněž uhelná sloj, která zde dosud nebyla úplně dotěžena, je velmi propustná a navíc se zde vyskytují vrstvy silně propustných písků. Kdyby zde nedošlo k utěsnění všech takovýchto míst, mohlo by pak docházet k unikání vody z budoucího je-zera. Proto zde byl proveden velmi podrobný hydrogeologický průzkum, podle kterého byla všechna místa možných úniků vody důkladně utěsněna – a to na dně i po okra-jových částech jezera. Začalo se již během posledního období těžby takzvanou sanační skrývkou. Nadložní zeminy s vhodnými těs-nicími vlastnostmi byly odváženy na místa nedotěžené uhelné sloje, kde vytvořily mo-hutnou těsnicí vrstvu. Navíc se zde těsnění na potřebných místech provádí stavebním způsobem, a to trojnásobnou hutněnou na-vážkou jílů (viz foto). Možnému průsaku vod z popílkové skládky Venuše bylo zabráněno těsnicím a stabilizujícím tělesem výsypky v prostoru bývalé obce Konobrže. Projektan-ti byli poučeni z výstavby areálu Benedikt, kde si voda našla cestu a musela být každo-ročně draze doplňována.

Stabilita předevšímKaždý důl narušuje stabilitu území. Zvláště důl povrchový. Těžba v prostoru Mostu ne-byla výjimkou. Jedná se zde nejen o svahy vlastního lomu, ale i o výsypky. Proto byly nadložní zeminy na sousední Střimickou výsypku sypány již během provozu tak, aby vznikl stabilní svah. Byly zde nasypány dvě stabilizační etáže. Tyto svahy pak byly bul-dozery srovnávány do přijatelného sklonu.

Stabilita těchto svahů je zde navíc zajišťo-Dvojice snímků lomu Most v létech 1980 a 2009

Rekultivace20

vána výstavbou tzv. suchých poldrů, které v případě nadměrných srážek regulují odtok vody. A významné je i zalesňování těchto vý-sypek, neboť stromy svými kořeny zpevňují povrch a účinně brání vodní erozi.

Stabilizovány musí být důkladně i břehy, jejichž délka dosahuje téměř 10 km! Je zde prováděno kombinované zpevnění geotexti-lií s překryvem jemného kameniva a hydro-osev krytý speciální textilií. V místech, která budou vzhledem k velké rozloze jezera nej-více namáhána vlnami, jsou břehy zpevňo-vány kamenným záhozem, velkými kameny a vlnolamy. Na vhodných místech se počítá

s písečnými plážemi, již dnes je ve výstavbě i budoucí kotviště lodí (viz foto).

Rekultivační oživeníJen čtvrtina území bývalého lomu Ležáky bude zaplavena. Ostatní plochy jsou po-stupně rekultivovány, a to především les-nicky s doplňkem zemědělských pozemků a zatravněných území se skupinami stromů. Vzniká tak mohutný lesní komplex, který propojí Most s Litvínovem. Tyto výsypky jsou postupně rekultivovány několik desítek let a v úseku nad děkanským kostelem jsou již stabilizovány vitálním lesním porostem. Velmi dobře se zde daří břízám, javorům, ja-

sanům, lípám, dubům, modřínům a poslední dobou i borovicím. Celý tento úsek výsyp-kové krajiny se stává velmi cennou, zdravou a krásnou příměstskou zónou, která vytvoří spolu s jezerem jedinečnou sportovně-rekre-ační oblast.

Vzkříšení krajinyKaždý černý mrak má světlé okraje. I těžbou devastované území má vedle problémů své přednosti, kterých plnými doušky využívá-me. V okolí Mostu je mimořádná disponibi-lita volných ploch, jejichž využití si můžeme naprogramovat, jak se říká, „k obrazu své-mu“.

Zcela mimořádnou předností tohoto území je rozsáhlá díra po těžbě, která umožňuje vznik hlubokého jezera. Čím je vodní nádrž hlubší, tím více vody se do ní vejde a tím účinnější zde bude tato voda mít samočistící schopnosti. To skýtá záruku, že se zde nebu-de vyvíjet nežádoucí množství řas a sinic, které v mělkých nádržích omezují a znepří-jemňují koupání. Proto mají horská hluboká jezera stále průzračně čistou vodu. A kdo chodí za vodou na Barboru, která je rovněž 70 m hluboká, dá mi jistě za pravdu. Ob-

dobná je situace na jezeře Kristýna v Hrádku nad Nisou, které před desítkami let vzniklo rekultivací stejnojmenného hnědouhelného lomu. Máchovo jezero bylo ve středověku budováno v místě rozsáhlé těžby písku jako mělký „Velký rybník“. Dnes bojuje se zabah-něním, zarůstáním a s neobvykle rychlým rozvojem řas a sinic, kterých zde přírodověd-ci napočítali 408 druhů. Rozloha této vodní plochy se zarůstáním zmenšila z původních 350 ha na dnešních 284 ha, hygienická a tím i rekreační kvalita vody se zde rychle zhoršu-je a je na hranici únosnosti. A to především proto, že se jedná o mělkou nádrž.

Druhou předností našeho území je nebývale velká rozloha těžbou uvolňovaných ploch. Ta na jiných místech v okolí Mostu umožni-la vznik hipodromu, autodromu, Benediktu, Matyldy, lesoparku Hrabák, několika zahrád-kářských osad, hřišť, letiště, golfového areá-lu, ale i lesů a lesoparků a známých mostec-kých vinic. Na výsypce za kostelem byl do-konce umístěn i nový hřbitov. Nyní k tomu přibude i areál vyuhleného lomu Ležáky-Most s rozlohou přes 1 200 hektarů, s velkou vodní plochou, rozlehlými lesy a plochami pro nejrůznější využití. Nebudou to jen pláže

Tato současná hladina se zvýší ještě o 20 metrů První stopy jezerního života

V západní části budoucího jezera již nyní vzniká kotviště lodí

Rekultivace21

s vazbou na zatravněné plochy a přístaviště. Počítá se zde s příměstským parkem, jehož součástí bude miniaturní připomínka starého Mostu. V přípravě je zde výstavba unikátní-ho arboreta s uplatněním druhů stromů, je-jichž předchůdci umožnili v období třetihor vznik uhelné sloje a přímých potomků his-toricky cenných a známých stromů. Počítá se zde s výstavbou pravoslavného kostela s prostorem pro infrastrukturu volného času a s dostatkem ploch pro satelitní sídliště ro-dinných domů ...

To vše původní město nenahradí. Náhra-dou bylo zbudováno město nové, o jehož architektonické hodnotě lze sice diskutovat, ale bude takové, jak si je dotvoříme. Oproti městu původnímu však bude mít ohromnou přednost. A to v rekultivovaném okolí, jehož úroveň se dokončením úprav bývalého lomu Most ještě více zhodnotí. A to jak ekologic-ky, tak z hlediska našich potřeb pro účelné využívání volného času. Voda a zeleň jsou krystalizačním jádrem rekreace a je jen na nás, jak tuto jedinečnou a doslova historic-

kou šanci „chytneme za pačesy“. Mnoho záleží na tvůrčí spolupráci mezi dnešním správcem tohoto území, to znamená Pali-vovým kombinátem Ústí, s. p. a statutárním městem Most. Jsem rád, že funguje. V těch-to souvislostech považuji za velmi nadějné vyjádření Mostečana, který má k řešení této problematiky velmi blízko. A sice mostecké-ho architekta Ing. arch. Jiřího Haranta, jehož citací z časopisu OKH toto svoje povídání zakončím: „ ... dalším divem Mostecka dnes vidím rekultivaci krajiny všeobecně ... a v neposlední řadě se těším na budoucí jezero Most, kterému osobně velmi fandím a vidím do budoucna tuto lokalitu nadějně ... Mys-lím, že spousta mladších Mostečanů a roz-hodně lidí nežijících v této oblasti dnes vů-bec nepozná, která část krajiny je přirozená a do které již zasáhla ruka člověka.“

Text a foto Stanislav Štýs

Přítok vody z Ohře je zárukou kvalityPovrch těsnící vrstvy je řádně hutněn

Svahy jezera se postupně zalesňují a za několik let budou jeho zeleným zázemím V zimě láká nezamrzlá část rodícího se jezera takováto hejna racků

Rekultivace22

Historické ohlédnutíVinná réva je jednou z nejstarších kultur-ních plodin. Pěstováním vinné révy se za-bývali již před deseti tisíci léty v Mezopotá-mii. Sumerové, Babylóňané a Asyřané měli vinařství dobře organizované již kolem roku 3000 př.n.l. Nejstarší vinařský zákon vydal již babylonský král Chammurabi. Zkušený-mi vinaři byli již před pěti tisíci léty staří Egypťané. Víno pak hrálo důležitou roli v životě Řeků, kteří jej šířili i do svých ko-lonií na pobřeží Černého a Středozemního moře, až do keltské Galie. Od Etrusků jej

pak převzali Římané, kteří vinice šířili i na sever od Alp, hlavně do Rakouska a jižního Německa. Víno bylo tak vzácné, že jej pak (obdobně jako Číňané bource morušového) císař Domitianus roku 91 zakázal vysazovat za hranicemi říše a dokonce i v římských koloniích. Tento zákaz zrušil až roku 281 cí-sař Probus. Tehdy římská posádka z Vindo-bony „Legio Decima Gemina, Pia Fidelis“ vybudovala opěrný bod na Římském kopci pod Pálavou a vysadila tam první vinice.

Archeologické nálezy vinařských nožů a

semen vinné révy potvrzují rozvinuté vi-nařství v oblasti Velkomoravské říše (893-906). Do českých oblastí se víno šířilo dvě-ma cestami. Podle pověsti zaslal moravský kníže Svatopluk českému knížeti Bořivo-jovi a jeho ženě Ludmile sud moravského vína při příležitosti narození jejich syna Spytihněva. Ludmile zřejmě zachutnalo, a proto nechala vinnou révu u Mělníka vysa-dit již v 9. století.

Druhá cesta vína vedla od západu, odkud se k nám rozšířilo ve spojitosti se západním křesťanstvím. Výsadby vinic podporova-la církev, jeho šiřiteli se staly kláštery. Na pozvání Slávka Velikého, nejvyššího ko-mořího v českém království a purkrabího v Bílině tak přicházejí do naší oblasti cister-ciáci z Waldsassenu a v roce 1196 zakládají Osecký klášter. Cisterciáci byli podle svého hesla Ora et labora (modli se a pracuj) nejen pracovití, ale i iniciativní. Podíleli se na roz-voji zemědělství, průmyslu a těžby. Neopo-mněli ani vinice, které zakládali hlavně na

Mostecku. Jedna z nejznámějších oseckých vinic byla založena na svazích mezi obcemi České Zlatníky a Braňany. Na rozvoji vinař-ství se pak podíleli i mostečtí minorité-ka-pucíni. Těm bylo dokonce za to, že v období morové epidemie otevřeli chudákům vinné sklepy, umožněno zřídit v prostoru svého kláštera vinárnu. Ale vraťme se na počátek 13. století. První zpráva o mosteckém vinař-ství je již z roku 1209. Mosteckým vínem se již ve 13. století čile obchodovalo a platil se jím desátek.O výrazné šíření vinic se pak postaral český král a císař Karel IV., když nechal dovézt révu z francouzského Burgundska. S Buš-kem z Velhartic pak poznával i její kvalitu. Proto již 12.5.1358 vydal nařízení o zaklá-dání vinic pro Prahu a královská města – tedy i pro Most. Praví se v něm mimo jiné : „Chtějíce z vlastní vůle a naší nekonečné laskavosti, jakož i s pomocí Boží, zlepšiti stav našeho království a všech jeho obyva-tel, nařizuji : .... Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni .... Každý,

kdo takové hory vlastní, má začít se zaklá-dáním do 14 dní po vydání tohoto privilegia .... Vinicím nesmí nikdo škodit, ať urozený nebo neurozený. Kdo bude přistižen ve dne při škodě na hroznech nebo révi, pěšky nebo na koni, či děláním cesty přes vinici, pro-padne pravou rukou. .... Kdo byl dopaden v noci, ten propadne hrdlem a jeho majetek připadne purkmistrovi. .... Byl-li zloděj na vinici zabit, pak ten, kdo ho zabil, nic víc nepropadne než dva haléře, kteréž na tělo zabitého položiti má.“ Pražský purkmistr Niklas von Bernecke udělil toto „Pražské viniční právo“ na císařův příkaz 24. února 1374 i Mostu.

Na Mostecku tak dochází k rychlému roz-voji vinařství. Samotný cech mosteckých vinařů měl tehdy 500 členů. Do Saska se víno vyváželo jako „Himmelwein“, a kon-cem 16. století vlastnilo 80 % mosteckých obyvatel vinice. Prudký obrat však nastal v období po pražské defenestraci, kdy cí-sařští vyplenili město. Třicetiletá válka pak

Víno je nejen běžnou součástí našeho života, ale doslova doprovází a ovlivňuje dějiny. Má své nezastupitelné místo v historii lidstva. Posvátný význam vína, jeho použití při liturgiích a časté zmínky o něm v Písmu svatém z něho udělaly víc než zemědělský produkt. Ani vinařství proto není pouhým odvětvím zemědělské výroby, je současně i neodmyslitel-nou složkou naší kultury. Vinice jsou v našem povědomí spojovány se zdravou a krásnou krajinou a jsou ceněnou složkou našeho životního prostředí. O to víc bychom si jich měli cenit v krajině Mostecka, jejíž image je dosud spojováno s rozsáhlou těžbou uhlí a s tím související devastací krajiny.

viNOHRadNické Rekultivace MOstecka

Dobré víno tvoří dobrou krev,

dobrá krev je předpokladem dobré nálady,

dobrá nálada přináší dobré myšlenky,

dobré myšlenky dávají vzniknout dobrým skutkům,

dobré skutky dělají člověka člověkem,

Lidová moudrost

Dvojice záběrů vždy na stejnou část Čepirožské výsypky, pořízených s odstupem 25 let

Rekultivace23

zanechala město i vinice v katastrofálním stavu. Další ranou byla tzv. malá doba le-dová, hladomor a morová epidemie v roce 1680. Po dlouhé době pak sice k obnově vinic dochází, místní vinařství však nedoká-zalo konkurovat importu levnějšího vína ze slunných krajin. Ránu z milosti mu zasadila první světová válka. Jako vzpomínka na vi-nařství zde zůstaly na svazích mosteckých vrchů pouze kamenné terasy.

VzkříšeníMostecko bylo během posledních dvou staletí spojováno hlavně s těžbou uhlí. Od nepaměti však bylo hlavně úrodnou země-dělskou oblastí, vybavenou dobrými půda-mi, dostatkem vody a vhodným klimatem. V roce 1956 jsme na výsypce bývalého dolu Lotta-Marie v rámci rekultivace založili první pokusné zemědělské a lesní plochy. A k tomu i několik sazenic vinné révy. Zpočát-ku jsme nevěřili svým očím, jak se jim da-řilo. K jejímu většímu uplatnění jsme však neměli pro nedostatek zkušeností odvahu.

V šedesátých létech se na mosteckém stát-ním statku objevil vinař a v nedalekých Chrámcích vzniklo 41 ha vinic. V roce 1973 byla dosypána Čepirožská výsypka. Po konzultacích s bratislavským výzkumným ústavem vinařským a pracovníky mostec-kého státního statku bylo ředitelstvím dolů

schváleno, do rekultivačního programu teh-dejšího dolu Ležáky zařadit i vinici. Terénní úpravy a návoz orniční vrstvy na upravený povrch výsypky provedl specializovaný rekultivační podnik a vlastní výsadbu do-davatelsky v rámci Státního statku Most organizoval vinař Ing. Ivan Váňa, který od roku 1978 na těchto vinicích s úspěchem dodnes hospodaří. Na Čepirožské výsypce bylo založeno celkem 35 hektarů vinic, na pozemcích pod Špičákem dalších 35 hekta-rů. Mostecké vinařství tak mělo v roce 1983 celkem již 112 hektarů vinohradů, Most se stal největším českým vinařským městem a mostecké vinařství největším výrobcem vín z vlastních hroznů v Čechách. A poslední dobou k tomu přibyly nové vinice na his-torických terasách Hněvína a na Širokém vrchu.

Čert však nikdy nespíÚspěšnosti výsypkové vinici připravil dvě neočekávaná překvapení. Přesto, že vinice výborně rodila, víno kolem roku 1980 pře-stalo chutnat. Objevit viníka nebylo jedno-duché. Do jeho sedmiletého hledání byla zapojena řada našich špičkových chemi-ků, pěstitelů i výrobců vín. V té době bylo ovzduší Mostecka z různých zdrojů „oboha-cováno“ o mnoho průmyslových exhalací. Některé z nich ulpívaly na povrchu bobulí vinných hroznů, což ovlivňovalo proces vý-

roby vína, hlavně červeného. Po několikale-tých výzkumech se došlo ke starému recep-tu : postřiku vápenného mléka a modré ska-lice – tzv. Bordeauxské jíše. Kvalitu bílých vín to významně zlepšilo, vín červených jen částečně. Vyřešila by to radikální filtrace bentonitem či aktivním uhlím – ovšem za cenu ztráty barvy a chuti. I nyní se aktivní uhlí a bentonit používají k odkalení moštu, který pak již kvasí čistý. Teprve koncem minulého století to vyřešila důkladná ekolo-gizace průmyslových exhalací, hlavně odsí-ření elektráren. A mostecká vína opět začala plodit na vinařských přehlídkách uznání a medaile za vína archivní, vína jakostní a za košer vína, jejichž kvalita musí odpovídat těm nejpřísnějším požadavkům.

Druhým z nepříjemných překvapení byla stabilita výsypky. Vinice se pro dostatek sluníčka u nás zakládají na jižně oriento-vaných, pokud možno prudkých svazích. Výsypky jsou geologicky velmi pestré, což projektantům při volbě sklonu svahu kom-plikuje život. Na čepirožské vinici se to projevilo již dvakrát. Prvně v osmdesátých létech minulého století a podruhé nedávno. Pokaždé však byla příslušná část vinice sta-bilizována a dosázena do původní výměry.

Konec dobrý – všechno dobréSpolečnost České vinařství Chrámce dnes sklízí na 64 hektarech mosteckých vinic, a na dalších 10-ti hektarech má založené nové výsadby. Z toho polovina je na výsypkách. Dlouho se zde úspěšně uplatňují odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský, Ruland-ské šedé a Chardonay, dále Zweigeltrebe, Svatovavřinecké a Modrý portugal. Součas-ná tvrdá konkurence nutí k vysoké kvalitě, takže mostečtí vinaři předpokládají orienta-ci na velmi kvalitní odrůdy Rulandské šedé, Rulandské modré, Chardonay, Sylvánské zelené, Muškát moravský a na osvědčený

Tramín.Mostecké vinice se vyznačují dobrou úrod-ností. Každoročně dávají zpravidla 5 až 6 tun hroznů z hektaru. Letos např. očekávají produkci asi 350 tun hroznů, ze kterých vy-robí zhruba 200 tisíc litrů vína, a z toho asi 40 000 litrů kvalitního košer. Mostečtí vina-ři disponují moderní technologií výroby vín a jejich vinné sklepy pojmou 500 tisíc litrů tohoto lahodného produktu. A aby se špič-ková vína uchovala třeba i pro příští gene-raci, je archivováno ve sklepních prostorách druhého podzemního podlaží mosteckého děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie na 15 tisíc lahví.

A co závěrem?Dobré dílo se podařilo. Především úspěšnou spoluprací rekultivátorů a vinařů. Tisícile-té zkušenosti prokazují, že v přiměřených dávkách je víno lékem. A jestliže léčí lidi, pak mostecké vinice léčí i postiženou kra-jinu, pomáhají novému obrazu a revitaliza-ci Mostecka. Již Starý zákon uvádí : Pijte víno, ale s mírou;/ užívejte ho, ale nezneu-žívejte;/ buďte moudří a zůstaňte střízliví.

Koncem minulého století jsem seznamoval přítele, spisovatele Jaromíra Tomečka, s re-

kultivacemi. Jako jihomoravana, milovníka a znalce vína jej okouzlila vinice na Čepi-rožské výsypce. Když jsem jej požádal o doslov k publikaci Proměny měsíční kraji-ny, kterou jsme zpracovali společně s Libě-nou Helešicovou, tak vyhověl. Z jeho doslo-vu vám předkládám část, týkající se vína :

„Vinohrad v této krajině je v současnosti novum. A já bych pochyboval, že by tu mohlo vyzrát do plnosti takové víno jako bílý burgund nebo rýnský ryzlink. Stál jsem mezi grafty a těšil svůj zrak kvetoucí révou. Uvědomoval jsem si : V tomto místě dala země člověku uhlí, tedy světlo a teplo, a nyní mu dává víno, zprostředkovalo to umění rekultivace. Hladil jsem hlavy révy a vzpomínal na verš přítele Branislava :Rozhrabával jsem rukou hlínu,slyšel hlas matky, jak se hněvá:- tys ale dítě umazané!Nakonec co z hlíny se stane,známe-li lásku maminčinu ...Jedenkrát vyrůstá z ní réva,prstýnek lehce zelenavý. Na révě zrají hrozny vína.Dnes nad sklenkou mě napomínáprst stínu trochu mihotavý ...A z dětství hlína voní z vína.“

Text a foto Stanislav ŠtýsPohled na část Čepirožské vinice z ptačí

perspektivyZajímavý pohled na vinici pod Špičákem

Část nové vinice po obnovení stability svahu Čepirožské výsypky

Rekultivace24

ÚvodemDnes si jen málokdo dovede představit, že území mezi mosteckým děkanským koste-lem a obcí Braňany bylo ještě nedávno kla-sickou „měsíční krajinou“. Ta se nepředsta-vovala jen pohledově, ale i hlučností důlní mechanizace. Šlo hlavně o dálkové pásové dopravníky, které nepřetržitě odvážely mi-liony kubíků skrývkových zemin z lomu Ležáky-Most na Střimickou výsypku. Ne-vím jak jiným, ale mně to připadalo, hlavně v noci, jakoby nedaleko po trati bez přestání projížděl rychlík.

Dnešní pohled na toto území je v porovná-ní s nedávnou minulostí k nepoznání. A to díky rekultivaci. Hned za areálem kostela vyjedete směrem na Braňany na oboustran-ně zalesněnou výsypku. Pod Špičákem se

otevře pěkný pohled na nové vinice. Plo-chý pozemek po levé straně kamenolomu byl původně zrekultivován zemědělsky, avšak zánikem mosteckého Státního statku zaniklo i jeho obhospodařování, takže se zde již téměř dvě desítky let vyvíjí příroda bez lidského přispění – a mostecký územní plán s tímto pozemkem počítá pro budoucí výstavbu příměstského sídliště rodinných domů. Když pak vyjedete na náhorní část této výsypky, po levé straně narazíte na kon-čící skládku mosteckých odpadů, která je jíž v procesu rekultivace. Vpravo se otevře po-hled na rozsáhlý zemědělsky obhospodařo-vaný pozemek, na němž bylo vybudováno náhradou za Libkovické, Mostecké letiště. Cesta na Braňany pak vede pěknou krajinou s bujnými mladými lesy, vodní plochou po těžbě bentonitu a zemědělskými rekultiva-

cemi. Ještě nedávno nám to, že projíždíme výsypkovou krajinou, připomínalo jen ob-časné zvlnění silnice. I to však, díky finanč-ní dotaci státu na revitalizaci těžbou poško-zených území, nedávno zmizelo.

Historické poohlédnutíV prostoru mezi obcí Braňany a městem Most byla situována zemědělská obec Střimice. Archeologové prokazují, že toto území bylo osídleno již v pozdní době ka-menné, a to nositeli kultury řivnáčové, která je datována do období cca 3000 až 2700 let př.n.l. a kultury se šňůrovou ke-ramikou (2700 až 2300 let př.n.l.). Známé jsou též nálezy ze starší doby bronzové, a to z období únětické kultury (2000 až 1500 let př.n.l.). Předpokládá se, že v tomto úze-mí pak žili Keltové, po kterých nastoupili

Germáni, do jejichž etnika se prolnula cca v 7. století raná vlna příchodu Slovanů, ve 13. století doplněná německým etnikem bě-hem známé kolonizace. Obec Střimice byla historicky poprvé zmiňována v roce 1278. Statisticky nejvyššího počtu - 661 obyvatel - bylo ve Střimicích dosaženo v roce 1930. Rok nato se zde narodil náš slavný rodák, majitel evropského fotbalového trůnu, vyni-kající sportovec Josef Masopust.

Dlouhou dobu na tomto území žili sběrači a lovci, pak zemědělci. Po nich štafetu vy-užívání tohoto území převzali horníci. Již v roce 1833 působil u Střimic hlubinný důl

Mariahilf. Roku 1873 zde byl otevřen další důl Josef. Ze zemědělců se tak postupně stá-vali horníci. V blízkém okolí Braňan a Mos-tu se rychle rozvíjela povrchová těžba. U Braňan to byl v roce 1922 lom Ignis, který byl roku 1946 přejmenován na lom Svobo-da a v roce 1952 na Maxim Gorkij I. A právě ten začal po roce 1959, kdy byla likvidová-na obec Střimice, skrývku ukládat do tohoto prostoru. Vznikla tak výsypka, která vyplni-la celý volný prostor mezi Mostem a Braňa-ny. Později na to navázalo sypání skrývky z lomu Ležáky, takže zde bylo přesypáno území o rozloze 395 ha, do kterého se vešlo 115 milionů kubíků zemin. Uhlí, které bylo

Proč Střimická výsypka? V jejím středu existovala déle než sedm století zemědělská obec Střimice, kde vedle běžných plodin kdysi úspěšně pěstovali chmel a víno. Ta v roce 1959 zanikla. Do roku 1976 byly do tohoto území dopravovány nadložní zeminy z lomu Maxim Gorkij I v sousedních Braňanech – a následně z lomu Ležáky-Most. Celé toto území bylo překryto 115 miliony kubíků výsypkových zemin. Název Střimická výsypka se tak stal součástí historické paměti tohoto území.

Rekultivace a RevitaliZace střiMické výsYPkY

Na letišti si přijdou na své i „civilní“ návštěvníci

Jižní části Střimické výsypky po zemědělské a lesnické rekultivaci

Mostecké letiště občas hostí i takovéto pestré akce

Rekultivace25

největším stimulem rozvoje a rozkvětu Stři-mic, se nakonec stalo příčinou jejich zániku.

RekultivaceSkrývkové zeminy byly na Střimickou vý-sypku z lomu Maxim Gorkij I dopravovány k zakladači Z 1200, který je vhodně ukládal v tzv. úpadním režimu. Tak vznikla výsyp-ka s rovnou náhorní plošinou ve výšce 330 m nad mořem. Rekultivace tohoto území předpokládala na plošině zemědělskou a ve svazích lesnickou rekultivaci. Tak se také stalo. Rekultivační práce zde byly postup-ně prováděny od roku 1976. Pro vznik polí bylo využito jako melioračního substrátu bentonitu, který byl před převrstvením or-nicí zaorán do výsypkových zemin. A svahy

výsypky byly osázeny smíšeným lesním po-rostem. Ve vzájemné kombinaci lesů a polí byly rekultivovány i ostatní části výsypky, přes kterou byla vystavěna místní silnice Most – Braňany. Do tohoto příměstského prostoru vhodně zapadá jezírko, vzniklé zaplavením zbytkové jámy po těžbě bento-nitu.

LetištěMístní aeroklub původně využíval letiště v prostoru mezi obcemi Mariánské Rad-čice, Libkovice, Jenišův Újezd, Braňany a Konobrže – a to od roku 1946. Není bez za-jímavosti, že z něho byl v roce 1948 unesen letoun Fairchild UC-61, a to do Bavorska. I v tomto případě se uhlí stalo příčinou jeho

zániku. Bylo na poddolovaném území, které postupně klesalo – a navíc byla přes původ-ní vzletovou a přistávací dráhu postavena silnice Braňany – Mariánské Radčice. Všechno špatné je pro něco dobré. Pro vý-stavbu nového letiště byla zvolena zeměděl-sky rekultivovaná část Střimické výsypky. Jeho výstavba probíhala v létech 1988 až 1996, kdy bylo slavnostně otevřeno velkým leteckým dnem za účasti mistra světa v le-tecké akrobacii, Petra Jirmuse.

Na Střimické výsypce tak vzniklo nové le-tiště, které má ve srovnání se starým Lib-kovickým, výrazně lepší parametry. Vedle provozních budov to jsou především dvě vzletové a přistávací dráhy 1130 x 100 m a

30 m. Provoz mosteckého letiště je velmi pestrý. Vedle vnitrostátních letů jsou zde or-ganizovány vyhlídkové lety, letecký výcvik na kluzácích, aktivní jsou zde výsadkáři, jsou zde každoročně organizovány dětské dny a řada závodů a soutěží nejen místního, ale i celostátního a evropského významu – např. mistrovství Evropy v letecké akroba-cii, v přesném létání .....

Mostečtí letci mají ve spolupráci s městy Most a Litvínov a s Ústeckým krajem dal-ší plány. Společně vytvářejí podmínky pro rozšíření a modernizaci mosteckého letiště. Došlo by tím ke zdokonalení letecké dopra-vy, sportovního i zájmového využití toho-to území. Pro Mostecko to bude znamenat

další stupínek od rekultivace k revitalizaci těžbou dotčených území.

A tak, až si vyjedete po silnici z Mostu na Braňany, vzpomeňte, že místní uhlí dalo lidem světlo, teplo a elektřinu. Pak bylo příčinou ohromné destrukce celého území. Následná rekultivace doplněná letištěm se již nyní úspěšně podílí na celkové revita-lizaci Mostecka. Společně s hipodromem, autodromem, golfovým areálem, Matyldou, Benediktem, vinicemi, parky a lesoparky – a hlavně s Mosteckým jezerem, bude krys-talizačním jádrem budoucnosti rekreačního Mostecka.

Text a foto Stanislav Štýs

Dvojice záběrů na stejnou část Střimické výsypky z let 1975 a 2000

Rekultivace26

Krušnohorské ekosystémy během minulého století vážně onemocněly ekologickou bez-ohledností mocných. A málo se ví, že tato nemoc je dosud přiživována. Stále ještě hlavně průmyslovými exhalacemi, zejména nadměrnou produkcí kysličníků dusíku, což podporuje kyselost půd a umožňuje vznik nadměrného množství přízemního ozónu. A v tomto případě platí dvojnásobně, že

„všeho moc škodí“. A tak onemocnění kruš-nohorských lesů prošlo z fáze „akutní“ do etapy „chronické“, která si vyžádá dlouho-dobou léčbu. masív krušnohorských svahů, projíždíme-li od Litvínova pohlednými po-rosty věkovitých bučin a pak dále z Klínů k Flájské přehradě za oboustranného do-provodu „kanadských“

Co pro nás lesy znamenajíAž donedávna platilo, že lesy jsou přede-vším továrnou na dřevo. Myslivce zajímá navíc zvěř a ostatní hlavně pěkné prostředí, možnost houbaření a sběru borůvek, malin, brusinek a ostružin. Není toho málo, ale zdaleka to není všechno. Co by bylo bez lesa? Les je doslova podstatnou součástí našeho života. Jeden hektar listnatého lesa „vyfiltruje“ z ovzduší 30 až 70 tun jemného polétavého prachu za rok, „vypotí“ 10 až 30 tisíc litrů vody denně, čímž zvlhčuje a osvěžuje ovzduší nejen v lese, ale i v širo-kém okolí. Každý z listů je neocenitelnou továrnou na kyslík. Hektar dospělého lesa navíc váže ve dřevě 125 tun kysličníku uh-ličitého jako hlavního skleníkového plynu. A protože je CO2 jako hlavní skleníkový plyn v zorném poli současné pozornosti, stojí zato připomenout, že od počátku prů-myslové revoluce, to je cca od roku 1750, se jeho obsah v naší atmosféře zvýšil o 35 %. A v současném období lidé do atmosféry vypouštějí každoročně 8 miliard tun uhlíku – z čehož je 5 miliard tun opět vázáno ve formě CO2 vegetací. U nás by zvyšování teplot tolik nevadilo, kdyby nebylo následo-

váno nedostatkem vláhy, nebezpečím sucha a klimatických extrémů. V létě je v lese o 1 až 3 stupně chladněji a v zimě o 1 až 3 stup-ně tepleji než ve volné krajině. Lesní půdy jsou tím nejúčinnějším regulátorem vodní-ho režimu, neboť zpomalují povrchový od-tok, napájejí prameny a významně omezují povodně. Stromy navíc zpomalují proudění větru, tlumí hluk a ničí choroboplodné zá-rodky. Šum lesa s ptačím zpěvem průkazně působí kladně na lidské zdraví. Listy stro-mů dokáží zfiltrovat nepříznivé složky slu-nečního záření, takže lesní prostředí kladně působí i na náš zrak. Lesní porosty v krajině plní funkci přírodní klimatizace.

V těchto souvislostech není nepodstatné si uvědomit, že člověk je na návštěvě u stro-mů. Někdy se k nim chováme tak, jakoby tomu bylo naopak. Již před 300 miliony let

a později během třetihor rozsáhlé lesy vy-produkovaly tak velký nadbytek dřeva, že jej mikroby nedokázaly zpracovat. Jejich největší část zůstala v organické formě a bě-hem dalšího vývoje se změnila v uhlí a ropu. A z této „nadprodukce“ žije naše vyspělá ci-vilizace. I kyslík, na kterém jsme existenčně závislí, byl nejdříve vyprodukován zelený-mi rostlinami Země – přičemž hlavní podíl na trvalém uvolňování kyslíku mají stromy, neboť jsou schopny během svého růstu pro-dukovat více energie než spotřebovávají, a to díky převaze fotosyntézy nad dýcháním. O významu lesů by nám mohli vyprávět lidé mnoha pouští, které většinou vznikly vyká-cením či zpustošením lesů. Nejedna kultura Předního Východu a Afriky tak zanikla. A tak lze jen souhlasit s básnickou moudrostí, že „v lůně lesů srdce vlasti se ozývá / lid bez lesů je národ, který umírá.“

Nejeden čtenář nad tímto titulkem zakroutí hlavou. Podíváme-li se od Mostu na zelený smrků a břízek, snadno podlehneme dojmu, že Krušné hory jsou již z nedávné ekologické katastrofy uzdravené, že jsou v zelené pohodě. Tak proč je léčit? Když už, tak jen pro zlepšení kondice rehabilitovat. Každý lesník vám však potvrdí, že desetitisíce hektarů krušnohorských lesů, hlavně v klimaticky krušném výškovém pásmu horských smrčin, je dosud vážně nemocných – i když jejich atraktivita v podobě turistických funkcí velmi rychle zregenerovala. A netýká se to jen stromů, ale celého komplexu lesního prostředí, které odborníci nazývají lesním ekosystémem. Jeho složkami jsou geologické prostředí a půda, vodní a klimatický režim a vše živé : počínaje půdními mikro-organizmy a konče stromy a jeleny.

RevitaliZace kRušNOHORskýcH lesů

Středověký lesní porost v Krušných horách

po exploataci těžbou rudMemento! Mladá kultura náhradních porostů

Rekultivace27

Lesy Krušných horO vývoji lesů v poledovém období máme celkem dobrou představu díky nálezům py-lových zrn, uložených ve vrstvách rašeliny. Zpočátku se skladba lesů projevovala pouze v závislosti na vývoji přírodních podmínek, teprve později ve vazbě na kolonizaci území a umělou výsadbu a obnovu lesů.

Během poslední doby ledové vládla v Kruš-ných horách sporá vegetace severské tundry. Teprve po ústupu posledního ledovce, před deseti až dvanácti tisíci léty, se zde usídluje bříza a částečně borovice. Později se k nim přidává smrk, který postupně doplňovaly jedle, buk a v níže položených úsecích i habr a dub. V Čechách bylo původně osíd-lováno hlavně Polabí a Poohří, kde člověk lovec a později zemědělec nemusel s lesy příliš „bojovat“, neboť se zde díky teplému klimatu příroda vyvíjela jako lesostep.

Krušné hory však byly až do počátku 12. století stoprocentně přirozeně lesnaté.

V těchto pralesích rostly hlavně smrky, jedle a buky. Ve vyšších partiích převládal smrk a v nižších pásmech buk. Teprve bě-hem 12. a 13. století zde dochází k zaklá-dání sídel, k rozvoji těžby a zpracování rud a horského zemědělství – což se projevo-valo postupným atakem na místní pralesy. Již od 16. století se zde začíná projevovat nedostatek dřeva, které bylo do té doby na-víc i jedinou energetickou surovinou. Již od poloviny 18. století se zde vykácené holiny začaly osazovat novým lesem. Na většině ploch smrkovým, pouze na jižních svazích a v nižších patriích bukovým. Od počátku 19. století však v Krušných horách převládaly čistě smrkové monokultury. Jejich hlavní výhodou je rychlý růst, významná produkce dřeva. Nevýhodou malá odolnost vůči ne-příznivým vlivům průmyslových škodlivin a hmyzím škůdcům , hlavně kůrovci.

Imisní kalamitaJiž dříve jsme si vysvětlili, že lesy jsou ohromně životaschopné. V rámci přírod-

ních procesů se o sebe umí postarat. Jejich hlavním nepřítelem se stal až člověk. A to jako pastevec, zemědělec a později člověk industriální. Přirozená obranyschopnost lesů původně nepočítala se škodlivinami obsaženými v kouři. Ty poškozují asimilač-ní orgány stromů, listy a jehlice, a význam-ně mění vlastnosti půdy a vodního režimu. Nevýhodou stromů je, že před imisemi ne-mohou utéct.

Hlavním zdrojem průmyslových emisí je spalování uhlí v elektrárnách. Ještě po-čátkem šedesátých let minulého století se v nich u nás vyrábělo 90 % elektřiny. Nyní tento podíl klesl na 60%. Velká většina těch-to továren na výrobu elektřiny je umístěna v podkrušnohorské oblasti. Přitom elekt-rárny byly do devadesátých let vybaveny pouze nedokonalými odlučovači popílku, takže z jejich komínů odcházelo ohromné množství plynných zplodin. Z nich nejvíce škodily oxid siřičitý (SO3) a oxidy dusíku (NOx), ze kterých v atmosféře vzniká ozón. Ten je v současném období považován v evropském měřítku za nejvýznamnější plynnou škodlivinu, poškozující lesy. Další významnou složkou průmyslových emisí je fluor, který neprodukují jen elektrárny, ale i řada dalších průmyslových podniků.

V poválečném období byly nadměrným výskytem kouřových škodlivin v Kruš-ných horách postiženy desetitisíce hektarů lesních porostů – a to hlavně ve vysokých polohách. Především proto, že tam byly čis-tě smrkové porosty, a smrk patří k nejméně odolným druhům vůči kouřovým škodlivi-nám. V nižších polohách byly smrky při-míšeny do bukových porostů. Pokud odu-míraly, neznamenalo to zničení, ale pouze „prosvětlení“ těchto porostů , které nyní úspěšně regenerují. Hlavní problematikou

oblastí proto zůstávají vyšší horské partie Krušných hor, neboť tam je ponejvíce smě-rován kouř z vysokých komínů elektráren.

Během posledních deseti let minulého sto-letí došlo k významné ekologizaci všech velkých elektráren. Především bylo zdoko-naleno odlučování popílku a oxidu siřičité-ho, jehož emise se tím snížily o 90 %. Méně účinná byla redukce oxidů dusíku (proto škody ozónem). To se poměrně rychle a vý-znamně projevilo snižováním škod na lesích a umožnilo to lesníkům ustoupit od výsadby břízy a smrku pichlavého (jakožto náhrad-ních dřevin) a přejít k výsadbám cílových druhů : smrku, buku a javoru klenu – jako hlavních dřevin krušnohorské oblasti. Ještě však vyhráno není. Nejen u nás, ale i jinde v Evropě se stále dosud projevují tzv. „nové kouřové škody“, které zpravidla vyplývají ze společného působení řady negativních příčin, jako jsou : průmyslové imise, klima-tické výkyvy, extrémní kyselost půd a řada dalších stresových faktorů. A to jsme dosud nedošli k problematice živočišných škůdců, mezi kterými v Krušných horách dominu-jí nadměrně přemnožení jeleni, bez jejichž významné redukce jen těžko krušnohorské lesy obnovíme.

Hlavní způsoby řešeníKaždé řešení problému vychází z jeho po-jmenování. Základní příčinou ohrožení

krušnohorských lesů jsou nesporně průmys-lové emise. Ty musí být proto neustále mini-malizovány u svých zdrojů : elektráren, tep-láren, továren, v dopravě, v domácnostech. V těchto souvislostech lze jen vítat sou-časnou modernizaci uhelných elektráren, které budou vykazovat výrazně vyšší ener-getickou účinnost a ekologickou prevenci. Výsledkem bude i snížení produkce emisí. Optimálním řešením by byla bezodpadová výroba energie, a to na bázi využití energie slunce a větru. Tyto technologie však zatím nestačí, takže ještě několik desítek let bude u nás využívána sluneční energie nepřímo, v podobě „uhelné sluneční konzervy“.

Druhým problematickým okruhem je ex-trémní okyselování lesních půd v Krušných horách. Základní příčinou je imisní „oboha-cování“ lesních půd o sloučeniny síry a du-síku. K tomu přispívá „kyselý“ geologický podklad a vysoké srážky, které navíc z půd vymývají životodárné živiny. Tento problém přetrvává i přesto, že došlo k významnému snížení imisní síry, jako důsledek odsiřo-vacích technologií v elektrárnách. Kvalitu lesních půd lze v Krušných horách dlouho-době zlepšovat uplatňováním tzv. meliorač-ně hodnotných dřevin, mezi kterými vyniká buk. Hodně lze vylepšit optimalizací vodní-ho režimu v půdě, to znamená v tomto pří-padě odvodňováním. Hlavní metodou zde však zůstává meliorační vápnění lesních porostů, a sice dolomitickým vápencem s co nejvyšším obsahem hořčíku. A vzhledem k tomu, že lesní půdy jsou v Krušných ho-rách minerálně chudé a v důsledku extrémní kyselosti navíc ochuzované o živiny vypla-vováním, je účelné nové výsadby podle po-třeby přihnojovat pro vylepšení startovacích podmínek mladých stromečků.

Jako odezva na odsíření elektráren byla

Začátky obnovy lesů nad Novou Vsí v Krušných horách

Rekultivace28

ukončena výsadba dočasných náhradních výsadeb břízy a smrku pichlavého. Těch-to porostů je zde asi 40 tisíc hektarů. Před lesníky je úkol změnit tyto porosty (které splnily dočasně svoji půdoochrannou a vo-doregulační funkci) do podoby porostů se zastoupením smrku, buku, horského javoru – a dle podmínek i modřínu a jedle. Jak les-níci říkají – cílových hospodářsky cenných dřevin. To ovšem předpokládá dostatečnou výrobu sazenic v lesních školkách – s před-nostním využitím jejich geneticky vhodné-ho původu a dobře přizpůsobený výsadbový materiál získaný ze semen či řízků odolných jedinců dané oblasti.

Obnova lesů v Krušných horách však naráží na zdánlivě jednoduchý, ale velice obtížně

řešitelný problém. Na neúnosně vysoké sta-vy jelení zvěře, která způsobuje mimořádně vysoké ztráty v lesních kulturách. Škody působí především na listnatých dřevinách v čele s bukem, který by měl být pro své meliorační vlastnosti maximálně podpo-rován. V těchto souvislostech Ústav pro hospodářskou úpravu lesů nedávno vypra-coval studii „Vliv zvěře na lesní ekosystém Krušných hor“, a to na rozloze 110 tisíc hektarů. I tato studie potvrzuje to, co místní lesníci vidí jako na dlani. Přemnožená zvěř mnohokrát převyšuje přirozené stavy a vý-znamně se podílí na škodách, které snižují efektivitu obnovy lesa v Krušných horách. Jeleni stromy poškozují hlavně okusem mladých sazenic, loupáním, ohryzem kůry a vytloukáním. A nejedná se o maličkosti.

Nové výsadby buků jsou na zalesňovaných plochách okusem poškozovány ze dvou třetin! A přitom buk je i melioračně cennou dřevinou, kterou bychom měli v Krušných horách maximálně podporovat. Zmíněná studie v těchto souvislostech konstatuje, že podle zákona by mělo být v Krušných horách maximálně 1 200 kusů jelení zvěře. Myslivci v roce 2005 uvedli, že zde sečetli 3 420 jelenů. Stejný rok jich však odstřeli-li 4 440 kusů. A výše citovaná studie uvádí skutečný stav 6 816 kusů – což je téměř de-setinásobek přirozeného počtu jelení zvěře v Krušných horách, který vychází na opti-málních 700 kusů.

Z vlastní lesnické praxe mohu potvrdit, že jelenům chutnají svěží listy sazenic buku

nade vše. Jako novopečený absolvent les-nické fakulty s „umístěnkou“ na lesní zá-vod v Dubí jsem byl v roce 1954 pověřen výkupem bukvic na východním Slovensku. Vagony jsem je odesílal do Krušnohorské oblasti pro nové zalesňování. Z celé akce nezbylo po několika létech skoro nic – v lese prakticky všechno stačili „spořádat“ jeleni. Rád bych věřil, že se to nebude opa-kovat, neboť požadavek na žádoucí redukci skutečných stavů jelení zvěře je v zájmu úspěšné obnovy krušnohorských lesů zcela opodstatněný. Jejich stavy musí odpovídat úživnosti honitby, a ne naopak.

Závěrečné shrnutíV období vlády římského impéria byl v podhůří Krušných hor sice již „čilý“ ruch, ale krušnohorská oblast měla charakter ne-průchodných pralesů. Pylové analýzy nám napovídají, že v těchto pralesích domino-vala směs smrku, buku a jedle. Během 12. a 13. století se v Krušných horách začíná s těžbou stříbrných, cínových, olovnatých, měďnatých a železitých rud. Lesy nejenže překážely. Spojilo se tedy užitečné s nut-ným – člověk lesy mýtil jak pro zakládání nových osad, polí a luk, tak pro těžbu a hutě. Dřevo bylo v té době jedinou energeticky využitelnou surovinou, a tak není divu, že lesů stále ubývalo, až z Krušných hor skoro vymizely. Již během tohoto kolonizačního období dosáhla likvidace pralesů kritických rozměrů. Prvně se zde setkáváme se zákon-nou snahou lesy chránit. Již za vlády Karla IV. se v návrhu zákoníku „Maiestas Caroli-na“ hrozí mimořádně přísnými tresty, a to až upálením toho, kdo by lesy bez povolení vypaloval. Teprve od poloviny 18. století se začíná les uměle obnovovat. Ve svahových, jižně orientovaných krušnohorských teré-nech, hlavně výsadbou buku a na náhorních částech skoro výhradně smrkem.

Během 19. století se postupně v podkrušno-hoří rozvíjela těžba uhlí. Původně byla hlu-binná. Zpočátku se využívalo pouze kusové uhlí, proto se mour pálil na popel, který se využíval jako hnojivo. Dalšími zdroji kouře byly odvaly hlušin a komíny mnoha nových továren. Bedřich Bernau o této situaci již v roce 1898 píše, že „ ... vzduch škodlivými miasmy prosycený na všechen organický ži-vot zhoubně účinkuje.“ A to se v roce 1880 v celém podkrušnohoří těžilo zhruba „jen“ 6 milionů tun uhlí. V poválečném období pak roční těžba uhlí v osmdesátých létech dosáhla 79 milionů tun a jeho většina se spalovala v neodsířených elektrárnách a v dalším průmyslu. K odsiřování kouře do-šlo až v průběhu devadesátých let minulého století. Od té doby se však zvyšují emise výfukových plynů aut, které dávají navíc vzniknout přízemnímu ozónu a ten je prud-kým rostlinným jedem.

Celý tento vývoj byl doprovázen stále vět-ší produkcí kouřových škodlivin. Nejví-ce tím trpěly smrkové lesy ve výškových partiích sousedních Krušných hor, které postupně téměř vyhynuly. Smrk však jako velmi citlivá dřevina usychal dokonce v ča-sovém předstihu, a to i v nížinách. Z okolí Mostu lze uvést dva příklady. Kouřovým exhalacím podlehl již v padesátých létech smrkový porost na Červeňáku u Braňan. A v tomto období uschly dokonce i mnohem odolnější borovice černé v prostoru mezi Mostem a Souší.

Pro lepší ilustraci tehdejší situace dovolte malé argumentační odbočení do Generelu rekultivací SHR z roku 1959. V kapitole o emisní problematice se tam mimo jiné uvá-dí :„ ... Koncentrace popílku v ovzduší dosa-huje podle výsledků Krajské hygienicko-epidemiologické stanice v Ústí nad Labem

V tomto porostu náhradních dřevin jsou již

zastoupeny tzv. cílové druhy, a to buk a javor klenSmíšený porost smrků pichlavých, břízy a jeřábu

Rekultivace29

v některých částech SHP rekordních výšek. Krajské město Ústí nad Labem je zamořeno obrovským množstvím popílku, které činí 3 300 t / km2 / ročně. V centrální části pánve (Komořany) spadne za rok na 1 km2 4 609 t. V Trmicích dokonce 5 159 t (15 kotlů staré kotelny trmické elektrárny vůbec nemá od-lučovače).V ČSR není dosud zákonné normy, která by určovala mezní koncentrace popílku v ovzduší. Sovětské normy však připouští v těchto případech pouze 100 t ročně na 1 km2. ...“A to bylo v době, kdy na nás ze všech pla-kátů a novin útočilo heslo „Sovětský Svaz – náš vzor“.

Ale zpět ke stromům. Odolnější listnáče mají oproti jehličnanům tu výhodu, že se zbavují škodlivin z imisní zátěže každoroč-ní výměnou svých asimilačních orgánů – listů. Proto bukové porosty krušnohorských svahů sice dočasně ztratily plodnost, ale přežily. A dokonce těží z toho, že po vyhy-

nulých smrcích a borovicích stromy získaly větší prostor pro rychlejší růst. Nejvíce se imisní problémy projevovaly na vrcholcích krušnohorského masívu, kde se k imisní problematice často přidávají extrémní kli-matické situace, hlavně mrazy a námraza.

Lesníci tomu všemu čelili zakládáním no-vých porostů na imisních holinách. Až donedávna se tato území zalesňovala vý-hradně velmi omezeným sortimentem tzv. náhradních dřevin, které se vyznačují rela-tivní odolností vůči průmyslovým imisím. I tyto porosty byly po celou dobu své exis-tence vystaveny ataku imisních škodlivin z ovzduší i půdy, takže pouze přežívají. Břízy již začínají být přestárlé a smrk pichlavý na zrašeliněných a často přemokřených půdách začíná poslední dobou hynout také. Lesníky čeká nesmírně náročný úkol - extrémně pře-kyselené lesní půdy včetně jejich vodního režimu zmeliorovat a co nejrychleji všech-ny porosty náhradních dřevin převést do po-doby kvalitních lesů s druhovou skladbou,

která je vlastní tomuto horskému území. Druhovou kostrou obnovených krušnohor-ských lesů se tak stává smrk ztepilý, buk, částečně javor klen, modřín – a nadějné jsou i mladé výsadby jedle, která by zde neměla chybět. V těchto souvislostech je velmi dů-ležité hlavně buk a případně i jedli jako stin-né dřeviny uplatňovat do krytu podsadeb přípravných porostů. Za situace, kdy jsou zde půdy stále extrémně kyselé, přemokře-né, ochuzované o rostlinné živiny, kdy jsou nové výsadby silně ničeny vysokými stavy jelení zvěře a kdy do Krušných hor posílá-me sice již výrazně méně, ale i tak dost civi-lizačních imisí, to je úkol, který bude nejen lesníky zaměstnávat ještě několik desítek let. Sami by to nezvládli. Je nezbytné, aby přiložili ruku k dílu všichni, v jejichž silách je další snižování produkce škodlivých imi-sí – především z elektráren, dalších průmys-lových podniků a z dopravy.

A na závěr dva příklady, kterými mohu dokumentovat, že ekologickou katastrofu

bylo možné za předpokladu výstavby ne-odsířených elektráren s vysokou pravděpo-dobností předvídat. Přitom bylo možné včas uplatnit princip předběžné opatrnosti a tím ekologické devastaci v Krušných horách předejít důslednější ekologizací elektráren-ských technologií.

Již v padesátých létech minulého století bylo dostatek věrohodných důkazů o fytotoxicitě kouřových škodlivin uhelných elektráren a o jejich vlivech na vegetaci a ekosystémy. V prosinci 1959 byl vydán Generel rekul-tivace Severočeské hnědouhelné pánve. Ve svazku II. textové části v kapitole B 458 (str. 77 až 89) je zpracována velmi přesná před-pověď, k čemu by došlo plánovanou výstav-bou uhelných neodsířených elektráren. A to nejen v souvislostech s předpokládanými katastrofickými dopady na lesní ekosystém Krušných hor, ale i na zdravotní stav oby-vatelstva. A obdobných varovných prognóz bylo tehdy více. Vláda na takováto varování odborníků reagovala dne 9.4.1958 vydáním

v podstatě proklamativního usnesení č. 305 o vyhlášení východního Krušnohoří za stát-ně důležitou oblast, vyžadující mimořádné péče z hlediska zdravotního, lesnického, zemědělského a vodohospodářského. Jaká to ironie.

A ještě jeden příklad. Počátkem šedesátých let jsem se zúčastnil schůzky s několika pracovníky tehdejšího TERPLANU Pra-ha, autory prvního územního plánu SHP. Zpracovali jsme zcela zřetelnou prognózu situace, která by nastala výstavbou neeko-logických elektráren v Tušimicích, Pruné-řově, Počeradech a v Ledvicích. Již tehdy bylo zřejmé, že takové zatížení kouřovými škodlivinami krušnohorské lesy neunesou. Dopis byl adresován ÚV KSČ a vládě. Po-kud vím, “zástupci lidu” na něj jednoduše nereagovali. A k tomu snad ani není třeba žádného komentáře.

Text a foto Stanislav Štýs

Věřím, že toto rozzářené krušnohorské zimní panoráma přispěje ke šťastnému a spokojenému prožití celého vánočního období a k úspěšnému vykročení do příštího roku!

Rekultivace30

sPORtOvNí aReál autOdROM PůvOdNĚ vZNikl JakO

RekultivaČNí akce

Předmětné území výsypky, na kterém je lokalizován autodrom, bylo v minulosti ex-tenzivně zemědělsky využívaným pozem-kem mezi zástavbou obce Souš a severním okrajem kopce Ressl. I zde se vyskytovalo uhlí. Původně bylo těženo hlubinně, a to od roku 1886 dolem Matylda. Rubalo se zde

komorováním, které na povrchu zanechalo stopy v podobě trychtýřovitých propad-lin – tzv. pinek. Území bylo mírně svažité a využívané extenzivními ovocnými sady. To vedlo rekultivační koncipienty k tomu, aby se již v původním výhledovém plánu z šedesátých let minulého století navrhovala

rekultivace v kombinaci ovocných sadů a lesa.

Později se v této oblasti výrazně zhoršila kvalita ovzduší, zejména důlními exhala-cemi z otevřeného, na Matyldu navazující-ho lomu Vrbenský, který byl vybaven pro

transport uhlí i zeminy parními lokomoti-vami, kde navíc na mnoha místech hořela a čoudila hlubinou „rozvrtaná“ a lomem od-krytá hnědouhelná sloj. K tomu bylo nutno přičíst nárůst průmyslových exhalací z ně-kolika nových elektráren. To všechno vedlo rekultivátory ke koncepční změně, ke které přispěl i zájem mosteckých „svazarmovců“ o nový branně sportovní areál – ten byl poté v upřesněných rekultivačních plánech situo-ván do míst dnešního autodromu.

V roce 1976 došlo k výrazné proměně plá-nů. Most měl totiž za sebou bohatou historii motoristického sportu. Již v roce 1947 byl odstartován první rychlostní závod motocy-klů kolem mosteckého pivovaru. Od roku

1953 se zde jezdily závody automobilů, a od roku 1979 i evropská soutěž Intersérie. Před zprovozněním nynějšího autodromu po druhé světové válce v Mostě odstartova-lo celkem 35 automobilových a 22 motocy-klových závodů.

Zcela zřetelně pamatuji, že v roce 1976 mě navštívila skupina svazarmovců se žádostí, abych jim vybral někde na výsypkách vhod-né místo pro výstavbu nového speciálního automobilového  rychlostního  okruhu. V době přesunu mosteckého děkanského kostela se díky partě nadšenců zrodila další odvážná myšlenka, přesunout tehdejší mos-tecký automobilový okruh na bezpečnější místo. Nabízely se k tomu okolní výsypky. Na Velebudické však již tehdy vzkvétala idea výstavby moderního dostihového are-álu – HIPODROMU. Nejlépe tedy k umís-tění automobilového závodiště odpovídala právě „dosypávaná“ výsypka lomu Vrben-ský – Matylda. Ta byla sypána s pomocí rýpadel v dlouhých, tvarově monotónních terasách, které odpovídaly představě tako-véhoto speciálního areálu. Slučovalo se to i s koncepcí sportovně branného areálu, s je-hož výstavbou se na tomto území počítalo. Návrh nového rychlostního okruhu jsme proto nově zařadili do upřesněné rekultivač-ní koncepce. Toto území bylo k tomu vhod-né i dostatečnou disponibilitou plochy o výměře 140 ha a poměrně dobrou stabilitou.

O mosteckém autodromu toho bylo již napsáno tolik, že je těžko něco dodávat. A přece. Ne všichni si uvědo-mují, že dříve, než se stal sportovním areálem, byl rekultivační akcí. Stal se nadstandardní součástí dlouhodobé a systematické obnovy území dotčeného těžbou uhlí. A to zčásti na vnější a zčásti na vnitřní výsypce bývalého hnědouhelného lomu Vrbenský-Matylda v Souši nedaleko Mostu, která měla být podle původního perspektiv-ního rekultivačního programu částečně zalesněna, a na terasách, kde dnes stojí autodrom, měly být vysazeny ovocné sady. Později byla tato koncepce upřesněna a sady nahradila výstavba multifunkčního sportovně bran-ného areálu. Nakonec však zvítězil AUTODROM v kombinaci s centrem bezpečné jízdy – POLYGONEM.

Pohled z ptačí perspektivy na zrekultivované území bývalého lomu Vrbenský-Matylda v roce 2007

Rekultivace31

Nadšení projektanti byli i mimořádně rych-lí, autodrom  se  proto  začal  stavět  již v  roce  1978. Metodika financování však neumožňovala z rekultivačních prostředků realizovat jeho výstavbu celou. V rámci rekultivací se zde však provedly rozsáhlé terénní úpravy, hydrotechnické práce, je-jichž rozsah byl dán nutností maximálně stabilizovat toto území. Část výsypky byla povezena vrstvou ornice a následně zatrav-něna a ozeleněna stromy a keři. Součástí rekultivační etapy výstavby autodromu byla i výstavba obslužných komunikací včetně tunelu, kterým se do celého areálu vjíždí. Exkurzním návštěvníkům se chlubím, že projíždíme zřejmě jediným rekultivačním tunelem na světě. Na vlastní dráze byla v rámci rekultivačních prací provedena pouze stabilizace a příprava území. Všech-ny ostatní objekty pak již byly stavěny pod hlavičkou Autodromu. V roce 1982 se zde jel  již  první  závod. Statisícové návštěvy v té době nebyly zvláštností.

Během krátké doby tak vznikl první závod-ní automobilový okruh v Československu,

který byl v té době prvním i ve střední a východní Evropě. Teprve později došlo k výstavbě brněnského Masarykova okruhu, Hungariaringu a Sachsenringu.

Významnou progresivní injekcí pro zdo-konalení sportovních i bezpečnostních pa-rametrů byla privatizace Autodromu Most, který byl v roce 2000 přeměněn v akciovou společnost, která v roce 2008 přešla plně do soukromé sféry. Ta v roce 2003 využila pří-ležitosti, že vláda České republiky rozhodla o náhradě za důlně ekologické škody minu-lých období a z výnosů privatizace umož-ňuje uvolňovat 15 miliard Kč – a sice pro zintenzivnění  rekultivací s přesahem do urychlení resocializace těžbou postižených území v Ústeckém a Karlovarském kraji. Tomu odpovídala i možnost využít části těchto finančních prostředků k výstavbě Polygonu Most, a to na ploše 13-ti hektarů, se kterými rekultivační koncepce počítala pro výstavbu sportovně-branného areálu. Pro tyto účely bylo nezbytné provést nejen další rozsáhlé terénní  úpravy, ale přede-vším důkladnou hloubkovou  stabilizaci 

této části výsypky. Teprve v návaznosti na to byly dostavěny ostatní složky této stavby. Tato první rekultivační etapa zde byly reali-zována během roku 2004, a to ve finančním rozsahu 120 mil. Kč. Byly tím vytvořeny předpoklady pro finalizaci akce druhou eta-pou, ve které byly dokončeny kluzné plochy pro nácvik zatáčení z kopce a do kopce na umělém svahu,rovinné kluzné plochy s možností nácviku vyhýbacích manévrů, příčné vodní barié-ry,velká kluzná plocha s hydraulicky ovlá-danou uhýbací deskou, aquaplaningový mo-dul, malá kruhová dráha s kluznou plochou pro nácvik jízdy a brzdění v zatáčkách.

S dalším zdokonalením se ještě počítá, ale již dnes je mostecký Polygon nejmoder-nějším výcvikovým a testovacím areálem a centrem bezpečné jízdy ve střední Evropě, kde je možné simulovat nepříznivé podmín-

ky na silnicích a učit řidiče jejich předchá-zení a zvládání.

Celý areál mosteckého autodromu je ná-zorným příkladem toho, jak účelně  kon-cipovat  příměstskou  rekultivaci. Vedle hipodromu, areálu Benedikt, řady hřišť a sportovišť, areálu vodní plochy Matylda a nově i areálu Mosteckého jezera, se mos-tecký autodrom stal další perlou sportovně rekreačního „náhrdelníku“ města Mostu – a významným prvkem, který zapadá do regi-onové koncepce rekultivační obnovy uhel-nou těžbou devastovaných ploch, s hlavní orientací na sport, rekreaci a cestovní ruch. V těchto souvislostech je zvlášť cenné územní propojení celého areálu mostecké-ho autodromu s okolní lesnickou rekultivací a s rekultivačním jezerem Matylda, což je nejlépe vidět na snímku z ptačí perspektivy.

A tak, až půjdete fandit rychlým a odváž-ným na autodrom, či prověřit své řidičské schopnosti na polygonu, vzpomeňte i toho, jak se tyto areály rodily. Výchozím médiem bylo uhlí, jeho těžba a vznik rozsáhlých vý-sypek. Hnací silou vzniku těchto akcí byla nejen původní idea, ale především iniciativ-ní spolupráce těžařů, rekultivátorů, sportov-ních organizátorů a zástupců města, která dokázala původní rekultivační záměry na této výsypce usměrnit tak, aby zde ve finále vznikl moderní závodní okruh i společensky efektivní testovací centrum bezpečné jízdy.

I tato akce dokazuje, že v souvislosti s těž-bou a dočasnou devastací krajiny netřeba „plakat nad rozlitým mlékem“. Vezme-li se to za správný konec, každý černý mrak má světlé okraje.

Text a foto Stanislav ŠtýsÚčelné sypání vnitřní výsypky lomu Vrbenský stabilizovalo severní výsypkový svah budoucího autodromu - 1970

Terénní úpravy výsypky pro budoucí autodrom - 1978

Letecký detail současného stavu výsypky - využití pro výstavbu polygonu

Rekultivace32

Anamnéza problémuMinulý režim nám zanechal řadu zátěží. Vedle podnikatelské pasivity, ztráty iniciati-vy a tendence „kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu“ to bylo zaostávání výrobního poten-ciálu, zchátralý bytový fond a v neposlední řadě i zdevastovaná příroda s mnoha ekolo-

gickými zátěžemi. S těmi se vyrovnáváme dodnes – a dosud zdaleka nejsme u konce. Nejviditelněji se tyto problémy projevují v našich těžebně-průmyslových aglome-racích Mostecka, Sokolovska a Ostravska. Těžební státní podniky zde zanechaly spe-cifickou ekologickou zátěž, neboť v rámci

privatizace noví majitelé od státu převzali nejen těžební lokality, ale i rozsáhlá území určená k dokončení rekultivací, na něž ještě nemohla být vytvořena potřebná finanční rezerva.

Zřetelným příkladem nám může být lom Ležáky-Most, který byl jako součást hně-douhelných podniků privatizován v roce 1993 a těžbu ukončil již v roce 1999. Podle novely horního zákona musí být finanční rezervy na úplné dořešení rekultivací ge-nerovány teprve od roku 1994. Již z toho je zřejmé, že během takto krátkého období nemohly být vytvořeny dostatečné finanční prostředky pro komplexní rekultivaci a re-vitalizaci tohoto území, s výměrou přesahu-jící 1 200 ha a s očekávanými náklady na obnovu v řádu miliard Kč.

Již v roce 1992 byl u nás vydán první pri-

vatizační  zákon, který akceptoval zásadu, podle které byly staré ekologické zátěže státních podniků z předprivatizačního ob-

dobí uznány za dluh státu. Ten je postupně dodnes likvidován financováním asanač-ních prací z veřejných prostředků. (výnosy privatizace). Tento zákon však zcela nelo-gicky za ekologickou závadu považoval pouze znečištění horninového prostředí, podzemních vod, staveb a skládky škodli-vých odpadů. Diskriminačním způsobem z toho vynechal  devastaci  těžbou  naru-šeného území. A to i v případě, kdy těžba již doznívala, takže nebylo možné vytvořit dostatečné finanční rezervy na rekultivaci všech území uvolněných z těžby.

V návaznosti na tuto rozpornou situaci bylo postupně v létech 1993 až 2001 zpracová-no několik studií, které na tento nedostatek upozorňovaly. Avšak teprve česká vláda na svém ústeckém zasedání v roce 2002 přijala usnesení, v němž odsouhlasila postupné vy-

Poslední dvě století z Podkrušnohoří více odcházelo a méně se k nám vracelo. Je ironií, že těžba bohatých ložisek nerostných surovin v podobě mohutné hnědouhelné sloje, která jsou významnou složkou našeho národního bohatství, která se stala stimulem průmyslového rozvoje české kotliny a která se podílela i na reprezentační výstavbě Prahy a Vídně, byla příčinou rozsáhlé devastace přírody a degradace životního prostředí obyvatel celé této těžebně-průmyslové oblasti.Nyní se nám alespoň část vrací, a to v podobě finanční injekce, o které vláda před osmi léty rozhodla, že bude ze státní kasy uvolněna pro urychlení a zkvalitnění obnovy těžbou postižené krajiny pod Krušnými horami. Dodejme však, že toto splácení dluhu ne-spadlo z nebe. Předcházelo mu zpracování několika odborných studií, řada jednání a především iniciativa Hospodářské a sociální rady Mostecka, jejíž výslednicí bylo usnesení vlády č. 50 ze dne 16. ledna 2002. Tím byla uvolněna částka 11 miliard Kč z privatizačních výnosů, jako účast státu na nákladech spojených s revitalizací krajiny narušené činností státních hnědouhelných podniků před jejich privatizací, resp. jako náhrada za nevy-tvořené finanční rezervy pro rekultivaci na období po ukončení těžby. Pro porovnání. Obdobnou situaci řeší naši sousedé i v rámci hnědouhelného hornictví na území bývalé Německé demokratické republiky, kde se na obdobně prováděné revitalizaci těžbou opuštěných území podílí ze 75 % spolková vláda a z 15 % vlády příslušných spolkových zemí. V létech 1991 až 2008 tak byla v oblastech revírů Dolnolužického a Středoněmecké-ho provedena nápravná opatření v přepočtu za 230 miliard Kč, z nichž 172 miliard uvolnila spolková vláda a 58 miliard vlády spolkových zemí Brandenburg, Sachsen, Sachsen-Anhalt a Türingen.

ekOMiliaRdY uRYcHluJí OBNOvu kRaJiNY

Důl Richard, který byl v roce 1901 přeorientován na povrchový lom, těžil již před stoletím „za branami“ města Mostu

Sokolovská uhelná a.s. věnuje významnou pozornost komplexní úpravě vytěženého území lomu Medard-Libík

Rekultivace33

čleňování částky 15 miliard Kč z privati-začních výnosů pro obnovu těžbou dotčené podkrušnohorské krajiny. V návaznosti na to

▪ byla vypracována „Koncepce řešení ekologických škod vzniklých před pri-vatizací hnědouhelných těžebních spo-lečností v Ústeckém a Karlovarském kraji“,

▪ vládou byla jmenována meziresortní ří-dící komise, která posuzuje s případně schvaluje projekty zařazované do této akce,

▪ a komise pro posuzování nabídek ucha-zečů pro zpracování projektů a realizaci dílčích akcí tohoto program (podle zá-kona 137/2006 Sb., o veřejných zakáz-kách, ve znění pozdějších předpisů).

▪ Řídící agenda s tímto revitalizačním programem spojená je zajišťována Ministerstvem průmyslu a obchodu, fi-nancování má na starosti Ministerstvo financí a odborný dohled zajišťuje Mi-nisterstvo životního prostředí.

Původně se předpokládalo, že budou takto

financovány pouze rekultivační práce pro-váděné v rámci těžebních podniků. Díky iniciativě krajů bylo dodatečně umožně-no, aby se z těchto prostředků financovaly mimo klasických rekultivací i akce, umož-ňující urychlení  společenské  revitalizace krajiny. Hlavně se to týká obnovy komu-nikací, budování a revitalizace vodních děl, sportovních a rekreačních areálů, cyklotras, naučných stezek, zakládání parků, lesopar-ků, zooparků a arboret, stabilizace a odvod-ňování výsypek a tím přípravy území pro výstavbu na výsypkách. Do akce se proto vedle těžebních podniků zapojily i desítky obcí a úřady Ústeckého a Karlovarského kraje.

Realizace programuCelá tato akce je řešena a realizována v sou-ladu se zmíněnou „Koncepcí“, zpracovanou podle rekultivačního programu dolů a ná-vrhů dalších žadatelů o zařazení záměrů a projektů do tohoto programu Výzkumným ústavem pro hnědé uhlí. Tato koncepce pů-vodně obsahovala 366 akcí. Po aktualizaci se nyní jedná o 524 dílčích projektů v So-

kolovské i Severočeské hnědouhelné pánvi. Z toho bylo již 252 projektů postupně me-ziresortní komisí schváleno. Ministerstvo financí až dosud na 177 projektů uzavřelo na základě veřejných výběrových řízení re-alizační smlouvy, a to v celkové výši 10,2 miliardy Kč. Některé z projektů tohoto programu již byly realizovány, na většině z nich se však dosud pracuje. Dlouhodobé jsou hlavně lesnické rekultivace, vyžadu-jící několikaletou pěstební péči o založené kultury.

Každá akce zařazená do tohoto programu je realizována v režimu již zmíněného zákona o veřejných zakázkách jako řádná stavba v souladu se schváleným projektem a postup prací je detailně sledován za účasti zástupců příslušných ministerstev, pověře-ných supervizorů a místních orgánů na pra-videlných kontrolních dnech.

Financování tohoto programu je konci-pováno tak, aby nemohlo být zneužíváno. Prostavěné finance totiž nedostává žadatel (důl, kraj, město, obce), ale výhradně podle množství a kvality provedené práce realizá-tor.

Podrobná informace o realizaci dílčích akcí by se nevešla ani do celého čísla Mostec-kých listů. Proto alespoň telegraficky:

Na Sokolovsku je největší pozornost vě-nována dotěženému dolu Medard-Libík, v jehož centru vznikne rozsáhlé jezero se zalesněným okolím. V prostoru velkolomu Jiří-Družba probíhají velkoplošné rekultiva-ce na vnější Podkrušnohorské výsypce. Na výsypce lomu Silvestr vznikne v sousedství Sokolova příměstský lesopark a Smolnická výsypka bude téměř celá zalesněna.Severočeská hnědouhelná pánev je v po-rovnání se Sokolovskou rozsáhlejší, ekolo-gických zátěží je zde více. Tomu odpovídá

i větší rozsah nápravných opatření. V sou-sedství Kadaně se jedná o velkoplošné lesnické a zemědělské rekultivace, doplně-né novými komunikacemi a odvodňovací soustavou. Největší koncentrace náprav-ných akcí je v mostecké  části. Urychleně se zde rekultivují rozsáhlé plochy výsypek lomů Československé armády a Obránců míru – hlavně zalesněním. Rozsáhlé plochy výsypek lomů J. Šverma a Vršany jsou za-lesňovány a díky výskytu úrodných ornic a spraší v této oblasti vzniká i značný podíl nové orné půdy. Všechny výsypky mezi Mostem a Litvínovem jsou zalesňovány a k lomu Ležáky-Most se ještě vrátíme. Jeze-ro Matylda se z těchto prostředků již dočka-lo lepší obvodové komunikace. V bílinské části revíru jsou urychlovány rozsáhlé les-nické a zemědělské rekultivace na výsyp-kách lomu Bílina, přičemž se i zde buduje řada nových komunikací, aby se zlepšila dostupnost v tomto území. A v ústecké čás-ti revíru to jsou rekultivace bývalého lomu Chabařovice, kde vzniká příměstský areál s jezerem Milada. To se díky řadě dalších revitalizačních akcí stává příměstskou re-kreační zónou naší krajské metropole.Nápravná opatření v prostoru  lomu Le-žáky-Mostse týkají zbytkového lomu a okolních výsy-pek, jejichž výměra přesahuje 1 200 hekta-

rů. Z toho vodní plocha Mosteckého jezera bude mít 311 ha, hloubku 70 m a objem 70 mil. m3 vody. Většina okolních výsypek je zde zalesňována, kdežto bezprostřední sou-sedství vodní plochy se upravuje tak, aby zde vznikla sportovně-rekreační příměst-ská zóna. V rámci akce 15 ekomiliard jsou zde realizovány tyto rekultivační aktivity :

▪ Odklizení nepotřebné báňské technolo-gie, která by jinak omezovala výstavbu celé akce,

▪ výstavba přivaděče vody z Ohře, který se napojuje na hlavní zdroj průmyslové vody v Komořanech, a zajištění doplň-kového přičerpávání čistých důlních vod,

▪ těsnění dna jezera v místech, kde by ji-nak mohlo docházet k únikům vody do propustných vrstev a starých důlních děl,

▪ úprava břehové linie, jejímž cílem je zabránění narušení a stabilizace břehů jezera, součástí je i výstavba obvodové komunikace v délce 9,5 km.

▪ sanace a zajištění stability okolních svahů lomu, řešené vhodnými terénní-mi úpravami, aplikací kamenných že-ber a výstavbou odvodňovací drenáže a

▪ podzemní těsnicí stěna v severní části svahů, nutná jako ochrana před možný-mi průsaky podzemních kontaminova-

Před dokončením je rekultivace lomu Chabařovice, kde vzniká díky „ekomiliardám“ v sousedství krajské metropole rekreační zóna Milada

Litvínovská uhelná a.s. využívá „ekomiliard“ k urychlení lesnických rekultivací vnitřní výsypky bývalého lomu Obránců míru.

Rekultivace34

ných vod z areálu skládek chemických závodů.

A to vše asi za 1 400 milionů Kč.

Revitalizační aktivity v okolí jezera:

▪ Významnými stavbami bude zcela nová komunikační struktura silnic, obslužných komunikací, lesních a par-kových cest a cyklotras. Dominantní dopravní stavbou zde bude nová silnice Most – Mariánské Radčice,

▪ úprava prostoru pro přístaviště lodí,

▪ pás vysoké zeleně, který pohledově i funkčně odcloní prostor Mosteckého jezera od průmyslové části území,

▪ nejméně 10 m nad úrovní vodní hladiny bude vybudována v jižní části pobřežní oddychová zóna – s pláží, pobřežním korzem a promenádou. Součástí bude upravená plocha pro výstavbu klubů, diskotéky, stylových restaurací, penzi-ónů a obchodní vybavenosti. I toto úze-mí bude komunikačně zpřístupněno.

▪ V návaznosti na upravené okolí pře-

sunutého kostela Nanebevzetí Panny Marie bude postupně budován areál s názvem „Středisko Starý Most a ar-boretum“. Bude zde umístěn tzv. Mini-Most, městský park paměti, arboretum, připravená je již i výstavba unikátního pravoslavného kostela.

▪ Na to bude navazovat územní příprava pro areál sportu, oddechu a případnou individuální výstavbu.

▪ Celé území bude účelně propojeno strukturou biocenter a biokoridorů, kterými dojde k intimnímu propojení okolní přírody s příměstským sportov-ně-oddechovým střediskem.

A to celé asi za 1 100 milionů Kč.

Pro rekultivaci a revitalizaci celého úze-mí  postiženého  činností  lomu  Ležáky-Most bude zapotřebí 2 500 milionů Kč.

Jsou to významné finanční prostředky, které stát vrací do regionu. Nejsou však darem, ale splácením dluhu. Vždyť stát z naší

oblasti v podobě uhlí a energie až dosud odčerpává mnohonásobně více. A dluhy se v kulturní společnosti mají splácet. Co člověk zničil, musí napravit. Kulturní úro-veň státu nutno hodnotit nejen podle toho, co poskytuje současné generaci, ale hlavně podle toho, co zanecháme příštím pokole-ním ve sféře hmotných a duchovních statků. K tomu samozřejmě patří i krajina, která je nám základem životního prostředí – a v na-šem případě i prostorem pro společensky žádoucí využívání volného času, kterého budou mít lidé stále více. Věda a technika zmnožila naše síly natolik, že bude i nadále hnací silou při zvyšování produktivity a vý-

konnosti, což povede ke zkracování pracov-ní doby a k prodlužování doby volna. Proto nejen areál Mosteckého jezera, ale mnoho dalších, které jsou realizovány z akce „15 ekomiliard“ v Podkrušnohoří, úzce souvisí s prevencí závislostí a kriminality, pohodou obyvatelstva, přispějí k podpoře cestovního ruchu a v budoucnu i k rekreační atraktivi-tě celé širší oblasti. Také přidá na přitažli-vosti pro nové investory, bez kterých nelze předpokládat vzrůst pracovních příležitostí a snižování nezaměstnanosti, která je domi-nantním problémem naší současnosti.

Předností je i průhlednost  celé  akce „15 

ekomiliard“. Každý se o tom může pře-svědčit, neboť veškeré údaje o koncepci, o podrobném obsahu jednotlivých akcí, o finančních objemech, o výsledcích výbě-rových řízení a vybraném realizátorovi, o způsobu čerpání prostředků nikoliv dotač-ním způsobem, ale fakturací skutečně pro-vedených prací a o způsobech systematické kontroly jsou ve stále aktuální podobě zve-řejněny  na  internetu pod adresou www.15miliard.cz.

Celá tato akce již probíhá několik let. Dal-ší průběh je závislý na víceleté realizaci hlavně biologických opatření, především

Okolní svahy jezera jsou již v předstihu řadu let ozeleňovány zalesněním. Takto je to vidět z ptačí perspektivy

Přívodní kanál, kterým přitéká voda do rodícího se Mosteckého jezera, jehož rekultivaci má na starosti Palivový kombinát Ústí, s.p.

Rekultivace35

pěstební péči o založené lesní porosty. A samozřejmě na postupném vyčleňování fi-nančních prostředků státu.

Názory občanů Ústeckého krajeDnes již existují věrohodné sociologické průzkumy, které s velkou pravděpodobnos-tí zjišťují názorovou úroveň obyvatelstva.

Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje nechala takovýto sociologický prů-zkum zpracovat u nezávislé a renomované agentury Factum Invenio, s. r. o., která jej na téma „Názory občanů Ústeckého kraje na vybrané ekonomické a sociální problé-my regionu“ vydala v říjnu 2009. Z tohoto průzkumu jednoznačně vyplývá, že

▪ hlavním problémem naší oblasti je dlouhodobá, neúměrně vysoká neza-městnanost,

▪ za největší pozitiva považují obyvatelé kraje okolní přírodu, historické památ-ky a zlepšující se stav životního pro-středí,

▪ obyvatelé vidí ve svém okolí jasné zlep-šení v rekultivaci krajiny. Dominantní většina obyvatel preferuje rekultivace lesnické, výstavbu rekreačních oblastí, výstavbu parků a hřišť v okolí měst.

Tento sociologický průzkum jednoznačně potvrzuje úspěšnost jak dosavadní rekulti-vační strategie v severočeské i sokolovské oblasti, tak koncepce revitalizací v rámci programu „15 ekomiliard“.

Z dosavadního průběhu realizace tohoto programu je však zřejmé, že objem 15 mili-

ard sice významně obnovu těžebních oblastí urychluje, neumožní však v potřebném roz-sahu obnovu resocializačních prvků krajiny. Těžbou nebyly v dobývacích prostorech de-vastovány jen přírodní složky tohoto území, které se nahrazují dlouhodobě rekultivací, ale i významné prvky příměstské, technické a dopravní infrastruktury – která musí být v uvolněných a zrekultivovaných prosto-rech opět budována. V těchto souvislostech je revitalizační program ve zmíněných uhel-ných revírech našich německých sousedů velkorysejší a významně rozsáhlejší. Řada analýz a studií prokazuje, že náš program 15 ekomiliard by měl být v souvislosti s vý-raznější potřebou urychlení obnovy normál-ního života v těžebních oblastech navýšen o dalších alespoň 10 miliard Kč. Vzhledem k tomu, že jsem se od počátku jako soudní znalec aktivně zúčastňoval zpracování pří-pravných studií pro řešení těžebních ekolo-

gických zátěží, mohu potvrdit, že výše 15 miliard Kč určených pro revitalizaci v Ús-teckém a Karlovarském kraji neodpovídala objektivní potřebě, ale dobové konstelaci a politické vůli.

Výpočty předchozích studií, které jsem zpracoval v roce 1993 jako přípravu pro pri-vatizaci dolů a pak v létech 2000 a 2001 pro Ministerstvo průmyslu, prokázaly, že nákla-dy na realizaci odstranění těžebně ekologic-ké zátěže v hnědouhelných revírech reálně představují 25 miliard Kč (bez DPH a ná-kladů na zpracování projektů).

Příště se seznámíme s problematikou re-kultivace a proměn v prostoru Velebudické výsypky.

Text a foto Stanislav ŠtýsJednou z prvních revitalizačních akcí dokončených kolem jezera je umístění sousoší Sv. Jana Nepomuckého, které dříve stálo v historické části Mostu.

Úprava břehových částí a těsnění dna patří mezi nejdražší práce na této akci

Z dálky to moc vidět není, ale do budoucího jezera nepřetržitě přitéká každou sekundu téměř 1m3 vody – ve dne, v noci, v létě i v zimě.

Celé toto území bude řádně komunikačně zpřístupněno

Rekultivace36

glOBálNí OtePlOváNí a Rekultivace

ÚvodemŽe k významnému oteplování dochází, uznávají všichni. Ekologicky orientovaná fronta v čele s americkým politikem Al-bertem Gorem předpokládá, že urychlené oteplování způsobuje člověk produkcí tzv. skleníkových plynů, jejichž emisi je proto nutné maximálně snížit, a to i za cenu ra-dikálních zásahů do ekonomiky a součas-ného způsobu života. Na druhé straně této pomyslné barikády se formuje skupina li-berálních ekonomů a dalších vědců, v čele s prezidentem Václavem  Klausem, kteří vycházejí z přesvědčení, že oteplování je důsledkem lidmi neovlivnitelných příčin, že příspěvek lidských aktivit je v tomto případě pouze doplňkový, a že preventivní opatření na úseku radikálního omezová-

ní produkce skleníkových plynů by byla neúměrně nákladná, že by zabrzdila další rozvoj nejen vyspělých, ale hlavně rozvojo-vých zemí, což by bylo nepřijatelným zása-hem do liberálního a demokratického pojetí ekonomického a společenského vývoje.

Řešení problematiky globálního oteplová-ní se již řadu let věnují tisíce vědců ze 130 států, kteří ji zpracovávají v rámci agendy „Mezinárodního  panelu  pro  klimatické změny – IPCC“. Skeptici a odpůrci těchto oficiálních dokumentů se nyní sdružují pod taktovkou Václava Klause v rámci Centra pro ekonomiku a politiku, které se pracov-ně nazývá „Pražský  svazek“. Oponentura každé vědecké práce je velmi žádoucí. Dou-fejme jen, že to nepovede k vyhrocování

neřešitelných odlišností, k repetici „studené války“ a ke dvoukolejnosti, protože politici a všichni ostatní potřebují jasná doporučení.

Vývoj klimatuPřirozená proměnlivost klimatu je dána periodicitou odchylky dráhy Země kolem Slunce (100 000 let), změnami náklonu zemské osy (41 000 let) a rotací kolem zemské osy (23 000 let). Především tyto Milenkovičovy cykly jsou příčinou změn v dopadu slunečního záření na naši plane-tu. Sledujeme i jedenáctileté cykly, a lidé vnímají i „sedm let bohatých a sedm let hubených“. Teploty atmosféry jsou však ovlivňovány i dalšími příčinami. Jsou to hlavně skleníkové plyny, kterými sluneční záření prochází až na zemský povrch, avšak vyzařované teplo do kosmu již nepropouš-tějí. Jsou podmínkou života na naší planetě, která by jinak zamrzla. Jestliže skleníkové plyny atmosféru oteplují, oblačnost a aero-soly ji naopak ochlazují. A voda otepluje i ochlazuje.

Ke klimatickým výkyvům dochází neustále. Změny podnebí jsou přirozené a život na Zemi se jim neustále přizpůsobuje. Jinak bychom tu již nebyli. Vědci dokumentují jen během čtvrtohorního období (2,6 mil. let) asi 50 teplých a chladných fází. Během chladných výkyvů bylo vždy značné množ-ství vody vázáno v 3 až 3,5 km silných ledovcích polárních zón, takže pobřežní území bylo obnaženo až o 150 metrů. Bě-hem teplých výkyvů dob meziledových část ledovců roztála a hladina moří se opět zved-la. „Potop světa“ bylo proto na naší planetě

již několik desítek. A vše nasvědčuje tomu, že nyní žijeme v klimaticky teplém výky-vu, v době meziledové, po které přijde další doba ledová. Jen během posledního půlmili-onu let došlo třikrát k částečnému zalednění a třikrát k oteplení s následným ústupem ledovce. Přitom docházelo k poměrně náh-lým přechodům, kdy průměrné roční teploty stouply z -2 až -3°C za pouhé 2 až 3 tisíce let na úroveň našeho současného klimatu (8 – 10°C). Naše meziledová doba, v níž nyní žijeme, začala před 10 tisíci léty. Tající led teh-dy uvolnil tolik vody, že to zvýšilo hladi-nu moří o 120 metrů. Současné období je pro náš život nejpříhodnější za posledních 400 000 let, což umožnilo rozvoj současné civilizace. I v klimaticky mimořádně vy-rovnaném období však dochází k nemalým teplotním výkyvům. Na přelomu prvního a druhého tisíciletí (950 – 1300) registru-jeme příjemné středověké oteplení, kdežto v období 1300 – 1850 u nás panovala „malá doba ledová“, doprovázená nejen utrpením válek , ale i hladomorů a morových ran. A teprve od poloviny 19. století se teploty zvyšovaly natolik, že roky 1998 až 2004 byly označeny za nejteplejší na severní po-lokouli během celého minulého tisíciletí. Většina se shoduje v tom, že na tomto zvy-šování teplot se významně podílel skleníko-vý efekt vyvolaný lidmi.

Skleníkové plyny jsou plyny v atmosféře, pohlcující tepelné vyzařování, čímž se ohří-vá spodní vrstva atmosféry a zemský po-vrch. Jsou to : vodní pára, CO2, CH4, N2O, freony a ozón. Oproti roku 1780 se jejich

koncentrace v atmosféře zvýšila u CO2 o 29%, CH4 o 143% a N2O o 11%. Bez výsky-tu skleníkových plynů by průměrná teplota při povrchu Země byla –18°C. Skleníkový efekt je proto nezbytným předpokladem ži-vota na naší planetě.

V období let 1906 až 2005 se teplota vzdu-chu na Zemi zvýšila o 0,75°C. Předpokládá se, že od poloviny 20. století je zvyšování teplot dosahováno hlavně za přispění zvýše-ného výskytu skleníkových plynů. Meziná-rodní panel pro klimatické změny odhaduje, že  se  do  roku  2100  současná  průměrná teplota zvýší o 1,8 až 4,0°C a hladina oce-ánů stoupne o 28 až 58 cm. Jednoznačně hodnoty uváděny nejsou, neboť nevyplývají z přesných výpočtů. Jsou výslednicí počí-tačových programů a údajů, které do nich lidé vkládají - což je kritizováno skupinou skeptiků, kteří tuto prognózu zpochybňují pro zaujatost ve prospěch katastrofických scénářů.

Mnoho nejasností vyplývá i z různých ná-zorů na zdroj CO2. Obecně se má za to, že největší podíl na zvyšování emisí CO2 má průmyslové spalování fosilních paliv : uhlí, ropných produktů a zemního plynu. Němečtí vědci z Evropské akademie v Tü-bungenu však např. prokázali, že každému zvýšení obsahu CO2 v ovzduší předchází zvýšení teplot, což vede k oteplování moří a následně k uvolňování CO2 z vody – při-čemž dokládají, že množství takto uvol-něného CO2 je shodné s množstvím, které klimatologové přičítají přírůstku vzniklému spalováním fosilních paliv. Je načase, aby

Ještě nám z paměti nevymizela železná opona, dělící desítky let Západ od Východu. Nešlo jen o Berlínskou zeď, která byla viditelným symbo-lem rozděleného světa. Poslední dobou nám roste zeď nová, budovaná odlišnostmi pohledu na příčiny a řešení globálního oteplování, které je považováno společně s hladomory za hlavní problém lidstva.

Lesy jsou nejúčinnějším regulátorem vody v krajině. Záběr z rekultivace Kopistské výsypky, která je evropsky chráněným územím NATURA

Rekultivace37

řešitelé i skeptici zasedli k jednomu stolu. Situace se podobá střetu dvou náboženství.

Důsledky globálního oteplováníZ nesčetných zpráv a dokumentů je zřejmé, že bude v průběhu tohoto století docházet v návaznosti na zvýšené oteplování k tání ledovců, ke zvýšené extremitě klimatických jevů, ke zvyšování hladiny moří a k zápla-vám, k suchým extrémům s růstem pouští a následnými hladomory, k šíření nemocí klíšťaty a komáry a většímu výskytu infekč-ních nemocí, že může dojít k narušení oce-ánského proudění, že by musely být stami-liony lidí evakuovány z přímořských oblastí do vnitrozemí, že by to stálo stovky miliard dolarů ročně ....

O kladných aspektech oteplení se zpravidla nemluví. Pravděpodobně by se významně zlepšily podmínky pro osídlení rozlehlých a dosud téměř neobydlených území Sibiře, Grónska a Kanady. Vlivy na ekosystémy by se nejen v mírném pásmu, ale i v severských oblastech výrazně zlepšily. Za předpokladu dostatku vody by globální oteplování mělo významně kladný vliv na intenzivnější fo-tosyntézu, růst rostlin a zvyšování výnosů hospodářských plodin. Lze reálně předpo-kládat, že tato situace by nastala i v naší zemědělské oblasti.

Jak může pomoci rekultivace?Koncepce  našich  rekultivací  je  v  dlou-hodobém  souladu  s  tendencemi,  jak  se bez  neúnosných  výdajů  připravovat  na alternativu,  kdy  by  významné  oteplení postihlo i naši zeměpisnou zónu. Existují i předpovědi, že by se k nám mohlo nastěho-vat subtropické podnebí.

Poučme se například z Řecka, které by na tom bylo ideálně, kdyby mělo dostatek lesů jako regulátorů srážkových vod a jezer jako

vodních akumulací. Pak by darů slunce a moří využilo dvojnásobně.

I u nás při koncepci rekultivací již desít-ky let vycházíme z přesvědčení, že našim následovníkům nejvíce prospěje, bude-li krajina nejen pěkná na pohled a současně i ekologicky hodnotná, ale bude-li i vhodným místem pro bydlení i odpočinek. Proto se většina výsypek zalesňuje, proto ve vytěže-ných prostorech vznikají přednostně jezera. A protože lidí přibývá a jejich nároky ros-tou, tak lesy a jezera doplňují i rekultivace zemědělské. A především : bude-li zde do-statek vody, nemusíme se bát stepí či pouští a ani nedostatku potravin. Pak by byly zvý-šené teploty a obsah CO2 ve vzduchu spíše požehnáním než hrozbou.

Vše nasvědčuje tomu, že v tomto století bude v našich podmínkách dominantním problémem životního prostředí VODA. Ak-tuálním se to stává především v České kot-lině, kam z okolí nic nepřitéká – a naopak vše odtud řekami odtéká do okolních moří. A proto je nesmírně důležité, abychom roz-sahem i skladbou lesů maximálně zpomalili odtok povrchových vod, zvyšovali retenč-ní schopnost krajiny a vytvořili co nejvíce akumulačního prostoru, který by pojal nejen vody z jarního tání, ale i z přívalových deš-ťů, které zvyšování teplot doprovázejí.

S globálním oteplováním a ochranou biodi-verzity v krajině souvisí účelnost vytvářet „Územní  systém  ekologické  stability“, který je tvořen strukturou biocenter a bio-koridorů. Ty jsou vhodným prostředím pro ohrožené i běžně se vyskytující druhy rost-lin a živočichů. Ne každý vlastník souhlasí s tím, aby na jeho pozemku vzniklo biocen-trum nebo biokoridor. A rekultivace jsou vhodnou příležitostí, aby postupně v celé těžební oblasti účelný systém ekologické

stability vznikl. Již nyní k zakládání bio-center a biokoridorů dochází. Je to důležité i v souvislosti s fragmentací naší krajiny. V rámci rekultivací pod Krušnými horami již struktura biocenter a biokoridorů řadu let vzniká – a některá jsou tak ceněna, že mají regionální úroveň. Zalesněná Kopistská vý-sypka v severním sousedství Mostu má do-konce statut „Evropsky chráněného území“.

Vše nasvědčuje tomu, že na základní klima-tickou variabilitu naší planety jako lidé tzv. nemáme. Chceme-li v nových podmínkách přežít, musíme se jim přizpůsobovat. Odě-vem, obydlím, výživou – celým způsobem života. Dnes nikdo nedokáže přesvědčivě prokázat, kam se až křivka oteplování vy-šplhá, jaký bude mít časový průběh. A už vůbec ne, jestli je v našich silách tomu za-

bránit. Zní to ironicky, ale nejvíc vědců se shoduje v přesvědčení, že žijeme v teplém meziledovém období, a že v dlouhodobé tendenci naše klima směřuje k další době ledové. Nikdo však neví, kam až oteplování dojde a jak dlouho to ještě potrvá. Na to do-sud nikdo program nenašel.

Řešení tohoto dilematu má dvě cesty :

▪ Pokusit se omezit rychlost oteplování snižováním skleníkového efektu ome-zenou produkcí emisí skleníkových plynů a zvýšenou vazbou CO2 v eko-systémech. Že je to možné, dokládá příklad právě probíhající modernizace Elektrárny Tušimice, která bude zna-menat podstatné snížení u oxidů síry o 57%, oxidů dusíku o 59%, prachových částic o 39% a CO2 o 31%.

▪ Vytvářet podmínky, které usnadní adap-taci – přizpůsobit se dopadům změn klimatu. A v těchto souvislostech lze mimo jiné využít možnosti vhodné struktury rekultivací těžbou dotčených území, kdy lze uplatnit oba aspekty ře-šení :

▪ zvyšovat retenci a akumulaci vody v krajině, což souvisí s eliminací nega-tivních vlivů bouří, přívalových dešťů i povodní, a s prevencí před nedostatkem vody,

▪ přednostně uplatňovat takové způsoby rekultivací, které přispějí k maximální vazbě CO2 a uhlíku v rámci fotosynté-zy rostlin – hlavně lesy, parkové lesy a louky.

Text a foto Stanislav Štýs

Letecký pohled na zalesněné výsypky a jezero zřízené ve vytěženém prostoru lomu Barbora

Rekultivace38

Rekultivace veleBudické výsYPkY

AnamnézaNa počátku historie Velebudické výsypky byla hnědouhelná sloj, která vznikala v ob-dobí třetihorního miocénu zhruba před dva-ceti miliony let. Až do poloviny 19. století však bylo hlavní energetickou surovinou dřevo. S rozvojem industrializace a páry jej ubývalo, bylo stále dražší, a tak lidé zjistili, „že ten levnější kámen hoří“. Roku 1860 byl blízko bývalých Ervěnic otevřen hlubinný důl Robert. Jeho těžba však přestávala stačit poptávce, a tak byl založen nový povrcho-vý důl Robert II, který byl po válce v roce 1946 přejmenován na důl Jan Šverma. Ten-

to lom byl urychleně rozšiřován a moderni-zován. Jestliže v roce 1941 vytěžil 1 milion tun uhlí, v roce 1987 to bylo již 10 milionů tun. A tomu musel odpovídat i rozvoj skrýv-ky nadložních zemin. V roce 1941 zde bylo skryto pouze 0,5 mil. m3, kdežto v roce 1987 bylo dosaženo maximálního výkonu 27 mil. m3.Část těchto zemin je opět ukládána do vy-těženého prostoru. Skrývkovými zeminami tohoto lomu byl v souladu s rekultivační potřebou vhodně vytvarován i prostor bý-valého lomu Matylda. Ale protože během těžby nebyl dostatečný výsypkový prostor

ve vlastním lomu, musela být značná část skrývkových zemin zakládána na vnější výsypky. V našem případě to byla v létech 1950 až 1953 Hořanská výsypka a v létech 1953 až 1955 Bylanská výsypka. Obě jsou již úspěšně zalesněny. V létech 1955 až 1995 byly skrývkové zemi-ny sypány na Velebudickou výsypku. Od-váženy byly podnikovou elektrifikovanou železnicí, přičemž na výsypkových etážích na to navazovalo celkem 26 km provozních kolejí.Ukládány byly dvěma kolejovými zakladači typu Z1650/51 a Z1650/56. Ve-lebudická výsypka byla vyprojektována pro uložení 260-ti mil. m3 výsypkových zemin s ročním ukládáním 9 mil. m3, a to do území katastrů bývalých zemědělských obcí Vele-budice, Skyřice, Židovice, Kamenná Voda a Stránce. I v tomto území se od roku 1800 těžilo uhlí. Původně hlubinně a později lo-mem Mariana, který těžbu ukončil v roce 1958.Ve skutečnosti se na Velebudickou výsypku uložilo celkem 242,3 miliony m3 nadložních

zemin. Sypání zde probíhalo postupně ve čtyřech etážích, takže zde došlo k převýšení původního území až o 75 m, a to na ploše 784 ha. V jižním sousedství nového Mostu tak vznikl i nový kopec – který se zpočátku podobal více měsíční než pozemské krajině. DiagnózaVýsypka po nasypání nebyla pěkná na po-hled a svými vlastnostmi nepřispívala ani ekologickému potenciálu přírody, ani potře-bám obyvatel. Její základní předností byla velikost. Kterému městu spadne do klína téměř 800 hektarů k libovolnému použití? Druhou předností je její umístění v těsném sousedství města. Po nasypání se však Vele-budická výsypka „pyšnila“ i řadou negací. Především to byla nepříznivá geomorfolo-gie a malá stabilita, která se řadu let i de-setiletí projevuje sesuvy a poklesy terénu. V prostoru výsypky nebyl ustálený vodní režim a celé toto území bylo tvořeno ne-standardní směsí zemin většinou třetihorní-ho původu – z nichž zde převládají jílovce a jíly, doplňované písky a částečně i sprašemi. Zcela chyběly půdy. A takovémuto prostře-dí odpovídá i nestandardní mikroklima, charakteristické přehříváním a vysoušením povrchu. A všem těmto vlastnostem vý-sypkového stanoviště odpovídá v prvním období jen velmi sporá přirozená vegetace a postupné osídlování zvířenou, která zde využívá dočasný téměř stepní charakter.Geologové, půdoznalci, hydrologové, kli-matologové, botanici, zoologové i ekologo-vé takováto území nazývají iniciálním stá-diem geologického prostředí, půdy, vodního režimu, mikroklimatu, rostlinných a živo-čišných společenstev. Na první pohled by

se dalo přirovnat ke krajině během doby le-dové v blízkosti zalednění. Naštěstí žijeme v klimaticky příznivém období, které nám umožňuje i takovouto výsypkovou krajinu nejen vyléčit, ale i účelně využít.TerapieProjektanti rekultivací vycházeli ze stavu pacienta, v tomto případě výsypky. Měli výhodu v jistotě, která vycházela z před-chozích zkušeností s rekultivací. Ty jsou již propracovány z koncepčních i techno-logických hledisek do té míry, že je možné úspěšně zrekultivovat jakékoliv výsypkové stanoviště. Je to jen otázkou nákladů a času. Vycházelo se především z toho, že se jed-ná o výsypku v těsném sousedství města. A druhým koncepčním „motorem“ byla snaha představitelů zemědělské společnosti EQUI Bořeň - Svinčice, která je specializována vedle běžné zemědělské činnosti na uzna-ný chov anglického plnokrevníka a českého teplokrevníka, a současně i na rovinové i překážkové dostihy a parkur. Z jejich počá-teční iniciativy se ve spolupráci s městem, těžební společností, s projektanty pražského Hydroprojektu a francouzskými dostiho-vými specialisty zrodila v sedmdesátých létech minulého století strategie  využívá-

Velebudická výsypka je známá hlavně tím, že zde v těsné blízkosti nového Mostu vznikl moderní dostihový areál, pokřtěný na Hipodrom. Na věhlasu této zrekultivované výsypky začíná mít svůj podíl i vznikající golfový areál. A jen málokdo ví, že na terase této výsypky vznikla první úspěšně využívaná průmyslová zóna Mostec-ka. Na první pohled se zdá, že k tomuto tématu již není co dodat. Jako přímý účastník zrodu této výsypky a její rekultivace bych se však přesto rád o to pokusil. V kontextu s nutností měnit image Mostecka to považuji za důležité. Není to tak dávno, co byl Most obklopen lomy a pustými výsypkami, které připomínaly více měsíční povrch nežli pozemskou krajinu. Mladí si to jen obtížně představují, neboť „měsíčních krajin“ rychle ubývá. A pamětníci zapomínají, neboť platí, že „sejde z očí, sejde z mysli“. Připomeňme si takovýto přerod krajiny na příkladu Velebudické výsypky, kde se během poloviny století již dvakrát změnil Genius loci tohoto území. Původní zemědělská krajina se změnila v důlní pracoviště, a nyní již působí jako atraktivní příměstská zóna lesoparkové povahy, vybavená cenným sportovně rekreačním potenciálem.

Parková úprava Stavba výsypky Úpravy před tribunou

Rekultivace39

ní  Velebudické  výsypky, která vycházela z koncepce výstavby příměstského parko-vého, sportovního a rekreačního areálu, je-hož součástí by byly

▪ areál Hipodromu,

▪ golfový areál,

▪ lesnická rekultivace hlavně svahových částí výsypky,

▪ zemědělská rekultivace orientovaná na zázemí Hipodromu

▪ s možností využití tohoto prostoru k výstavbě řady dalších volnočasových zařízení.

▪ Málo se ví, že na terase této výsypky byla úspěšně založena první průmyslo-vá zóna Mostecka.

Krajinářsko – urbanistické řešeníUrbanistická studie z roku 1986 upřesnila předchozí záměry a řešila již rekultivaci Ve-lebudické výsypky jako krajinně architek-

tonický příměstský celek – s dominantním umístěním dostihového areálu. Rekultivace celé výsypky byla navržena v tomto členění :1. Dostihový areál se zatravněnými tri-

bunami pro 40 tisíc diváků, s 1 800 m dlouhým dostihovým oválem a přímou dráhou pro rovinové dostihy o délce 1 200 m se rozprostírá na ploše o ve-likosti 82 ha. Vlastní dráha je speciál-

ně upravena tak, aby nebyla ani příliš tvrdá, ani měkká. Je vybavena regulač-ní závlahou a drenáží, které umožňují dostihy za každého počasí. Významnou předností mosteckého Hipodromu je i tréninková dráha s pískem i trávou, kte-rá je umístěna na vyšší terase výsypky o výměře 43 ha.

2. Doprovodnému zázemí Hipodromu je zde vyčleněno území o rozloze 148 ha.

Je zde umístěn stájový komplex a růz-ná speciální kolbiště. Počítá se s řadou dalších způsobů využití tohoto území : arboretum, bobová dráha, střelnice, obora, vzdělávací a zábavný park – to vše je však dosud na papíře, ale jinak se začínat nedá. Úspěchem by bylo do-končení rozpracované parkurové haly s vnitřním kolbištěm o rozměrech 35 x 60 metrů – čímž by dosáhla republiko-

velebudická výsypka v r. 1964 před zahájením první fáze rekultivací – terénních úprav

Jedné letní neděle v roce 1964 jsem se dopoledne vydal na nedalekou Velebudickou výsyp-ku s cílem „lovu beze zbraní“. Při záběru sypajícího zakladače na mě někdo z něho volal, že to je zakázané. Raději jsem rychle obrátil. Cestou se mi podařilo ještě několik záběrů „měsíčních krajin“, z nichž jednu si nyní prohlížíte. V místě současné tribuny mě něco přimělo k otočení. Zahlédl jsem dvě postavy, jak mě sledují, a když jsem se otočil, zmizely přískokem za bezové keře. To se několikrát opakovalo. Jdu dál – a před okrajem výsypky se přede mnou objevili dva uniformovaní příslušníci s namířenými samopaly. S kamennou tváří mě začali vyslýchat, kdo jsem, co tam dělám, abych se legitimoval ... A já přitom neměl u sebe ani „občanku“. Vzali mě tedy mezi sebe, a z okraje výsypky jsem dole viděl asi pět „esenbáckých“ aut. Do smíchu mi nebylo. Celou cestu ani nepromluvili. Když jsme došli pod výsypku k prvnímu autu s označením VB, tak mě strčili známým chvatem na zadní sedadlo. A vtom se otočí šofér a překvapeně vyhrkne : „Ježíšmarjá, vždyť to je inženýr Štýs, co tu dělá rekultivaci!“. Vyklubal se z něho manžel jedné z mých spolupracovnic. Nebýt toho, jednoduše bych z toho nevyšel. Pak jsem se dozvěděl, že jim ze zakladače ozná-mili nekalou činnost fotografujícího amerického špióna. A tak se na mě řádně připravili obsazením celého okolí výsypky.

Povrch výsypky po nasypání

Rekultivace40

vě špičkové úrovně, s možností pořádat i významné mezinárodní akce.

3. Golfový areál s lesoparkem má v tom-to území vyčleněnou plochu o výměře 152 ha. Na menší rozloze je zde v pro-vozu již několik let devíti jamkové hřiš-tě. V současné době vrcholí přípravy k rozšíření golfového areálu o dalších 18 jamek. Pravděpodobně od roku 2012 bude mít Mostecko k dispozici moderní 27 jamkový golfový areál, který uspo-kojí jak širokou veřejnost, tak i amatér-skou a profesionální špičku.

4. Zemědělské a lesní pozemky na této

výsypce zaujímají výměru 360 ha. Za-lesněny jsou především všechny příkré svahy, kdežto zemědělsky využitelné pozemky byly vytvořeny s pomocí te-rénních úprav a převrstvením orničními zeminami.

Díky lesním porostům a zatravněným plo-chám je na území výsypky vytvořen funkč-ní systém ekologické stability, zemědělské pozemky jsou vhodným zemědělským zá-zemím, dostihový a golfový areál s řadou doplňkových objektů zde vytvářejí cenný prostor pro sport a společensky účelné vy-užívání volného času.

Přestože se na dalších místech výsypka do-sypávala až do roku 1995, vlastní rekulti-vace byly na svazích první etáže zahájeny rozsáhlými terénními úpravami a výsadbou lesních dřevin již v roce 1965. Tyto listnaté porosty nejen že zpevňují půdu a obohacu-jí ji kořenovým systémem a každoročním opadem listí, ale i vytvářejí esteticky půso-bivé sousedství města, obzvláště v partiích upravených do podoby lesoparku. Dnes se do těchto lesů již chodí na houby.Rekultivace  prostoru  současného  dosti-hového  areálu  byla  zahájena  již  v  roce 1973. V té době se již pravidelně scházela

přípravná komise pro výstavbu Hipodromu, která vybrala vhodné a dobře přístupné mís-to pro dostihový ovál. Potíž byla v tom, že zde byl extrémně členitý výsypkový terén, jehož vyrovnání dodatečnými terénními úpravami by bylo pracné a nákladné. Vy-soké navážky by znamenaly i prodloužení doby sedání povrchu a stabilizace tohoto území. Ujal se toho iniciativně důlní pro-voz. Vystavěli novou kolej a přivezli do to-hoto prostoru dostatečné množství zemin na vyrovnání povrchu zakladačem, čímž celou akci nejen urychlili, ale i výrazně zlevnili o mnoho milionů korun.Již od počátku se počítalo s tím, že podstat-ná část Velebudické výsypky bude věno-vána golfu. A to nejen proto, že tento druh sportu již není výsadou vyvolených. Přede-vším pro zcela mimořádnou plošnou dispo-nibilitu a příměstskou polohu Velebudické výsypky. V roce 1993 byla v přímém sou-sedství Hipodromu zahájena výstavba první

části šesti jamkového golfového areálu, kte-rý byl později rozšířen na devíti jamkový. V současné době se v sousedství rozbíhá výstavba 18-ti jamkového hřiště. Problém je v dvoukolejnosti dvou mosteckých gol-fových klubů. Pokud najdou společnou řeč, může spojením těchto dvou hřišť na Vele-budické výsypce vzniknout moderní gol-fová „sedmadvacítka“. Věříme, že v tomto sporu zvítězí zdravý rozum a zájem o roz-šíření podmínek pro rozvoj sportu a turismu Mostecka.Nejen dostihy a golfJiž nyní se Velebudická výsypka stává pro-storem, který obohacuje život Mostecka. Jen na akce Hipodromu chodí během roku na sto tisíc návštěvníků. Na golfovém hřišti jsou každoročně pořádány desítky turnajů a lze reálně předpokládat, že se mostecký golfový areál dostane mezi několik českých špičkových. Má na to reálně našlápnuto.V prostoru Hipodromu jsou každoročně i

Cvičná část golfového areáluKrásná část golfového areálu

Rekultivace41

mimo dostihů organizovány desítky spor-tovních a společenských aktivit. Pořádají se tam srazy řady podniků, slety čarodějnic a mnoho dalších. O jedné z těchto aktivit bych se přeci jen rád zmínil. O loňském ce-losvětovém srazu majitelů a přátel vozů Citroën 2CV – známých „kachen“ – ne-jen u nás proslavených scénami ve filmech o četníkovi ze Saint Tropez, kde s ním ho-

tové zázraky prováděla novopečená řidička, řádová sestra Klotylda. A kdo nezaspal, mohl loňského srpna těch 3 300 pestře vy-fešákovaných „kachen“ vidět v prostoru Hipodromu. A nejen kachen, ale i osm a půl tisíce jejich majitelů a fanoušků ze čtyř desítek států. Měli k dispozici zhruba pade-sátihektarové zázemí Hipodromu. Po celý týden jsme se mohli s kachnami setkávat u

přesunutého kostela, u napouštěného jeze-ra, na Hněvíně. Při pohledu na to barevné mezinárodní, perfektně organizované a ve-směs slušné hemžení, jsem tuto akci chtě nechtě přirovnával k jakémukoliv mistrov-ství světa. Zásluhu na tom mají především pořadatelé, společně s vedením Hipodromu. Ale základní podmínkou úspěšnosti takové-to světové akce, která výrazně zviditelnila republiku a hlavně Mostecko, je úspěšně rekultivované území Velebudické výsypky, které se každým rokem zřetelněji podobá krajině anglického lesoparku.A co závěrem?Kdykoliv přijdu s nějakou exkurzí či dele-gací na Hipodrom, diskuse začíná dotazy, jak to v současném „klimatu“ funguje eko-nomicky, neboť je zřejmé, že se na tako-výchto akcích vydělává až zprostředkovaně

– ve společenské sféře. To, že Hipodrom vyvíjí pestrou paletu činností, není zdaleka jen atraktivitou vlastního areálu, ale přede-vším zásluhou iniciativního manegementu, vstřícného přístupu akcionářů a pochopení řady sponzorů.K celkové rekultivaci Velebudické výsyp-ky lze zdůraznit, že základem úspěšnosti je vhodná volba cílového využití daného pro-storu v kombinaci sportovně – rekreačních, lesnických a zemědělských alternativ. To se kladně projevuje ve sférách ekonomic-kých, sociálních a v konečném výsledku i ekologických efektů. Hipodrom i golf již nyní sehrávají důležitou úlohu při změně dlouhodobě negativního image Mostecka, o jehož pokračování se dosud „starají“ mnozí fotografové, filmaři – a s nezodpovědnou lehkostí i mnozí novináři a publicisté. Vr-

cholem je, když se takovéto desinformace objevují i v publikacích pro mládež. Podí-váte-li se do učebnice zeměpisu pro 8. a 9. ročník základních škol, zjistíte, že Mostec-ko je „Krajina zcela převrácená naruby, jakoby přenesená z jiné planety. Vodní toky změněné ve stoky, lesy zcela zadušené jedo-vatými zplodinami četných komínů. Dusí se však nejen lesy, ale i lidé. Katastrofální stav životního prostředí zvyšuje počet one-mocnění a zkracuje život ...“Je jen na nás, abychom se takovýmto smyš-lenkám všestranně vzpírali. Nikdo to za nás neudělá. Vymýšlet si nemusíme, argumentů je po ruce víc než dost. Jen na Mostecku jsou desítky akcí a tisíce hektarů úspěšně zrekultivovaných území. A Velebudická vý-sypka je toho nejlepším dokladem.

Text a foto Stanislav ŠtýsPohled z ptačí perspektivy Lesoparková úprava

Rekultivace42

Proměny krajiny KomořanskaToto území bylo pro člověka mimořádně přitažlivé již od pravěku. Archeologové zde prokazují přítomnost usazených rybářů aov-

ců již v době kamenné. Příroda zde našim předchůdcům nabízela v podobě ryb a zvěře štědré dary. A tak krajina Komořanska byla až do poloviny 19. století jezerní  rybář-

skou  oblastí, jejímž přirozeným centrem bylo mělké Komořanské jezero, které bylo největším v Čechách. Vyplňovalo prostor pod úpatím Krušných hor mezi Ervěnice-

mi, Komořany, Souší, Mostem, Dolním a Horním Jiřetínem. Rychle se však zanáše-lo a zarůstalo, takže vodní plochy ubývalo a stále větší část tohoto území se měnila v mokřiny a bažiny. Ve třicátých létech 19. století bylo proto rozsáhlou meliorační akcí vysušeno, a celé území tak získalo charakter zemědělské krajiny. Ne nadlouho. Během druhé poloviny 19. století, a hlavně po vý-stavbě železnice z Ústí do Chomutova, se zde usídlila těžba bohatých ložisek kvalit-ního hnědého uhlí, které nahradilo méně výhřevné a stále dražší dřevo a stalo se tak energetickým zdrojem rychle se rozvíjející-ho průmyslu. Zemědělci přecházeli do ša-chet, zemědělské obce se měnily v hornické a zemědělská krajina v industrializované území, v němž prim hrála těžba uhlí. Zprvu hlubinná a později povrchová.

Lom Obránců míruLéta první světové války předchozí rozmach těžby dočasně utlumila. Bohaté ložisko vel-mi kvalitního uhlí u Komořan však lákalo. Proto se zde již v roce 1919 buduje nový povrchový důl, lom „Neulange“, který začal skrývat nadloží v červnu roku 1921 a uhlí těžit v říjnu stejného roku. 17. října 1922 byl přejmenován na lom „Quido IV“. Po druhé světové válce se krátce pyšnil názvem „Pre-zident Beneš“, a krátce nato – 22.7.1951 - byl opět přejmenován na „Obránců míru“.

Do roku 1941 se v něm těžilo malou a ne-výkonnou mechanizací za účasti řady vět-šinou stavebních externích firem. Válečné hospodářství nacistického Německa však potřebovalo co nejvíce uhlí, ze kterého se

hydrogenací vyráběla jakási náhražka ropy a následnou frakcionovou destilací benzin. Celý lom byl proto urychleně modernizován a rozšiřován. Na skrývce a uhelných řezech byla nasazována výkonná velkorýpadla, skrývka i uhlí byly odváženy elektrifikova-nou širokorozchodnou provozní železnicí a od října 1942 byl dán do provozu zakladač, který začal se stavbou vnější výsypky. V po-válečném období bylo ve zkapacitnění toho-to lomu pokračováno, takže v roce 1968 zde

Lom Obránců míru své nadložní skrývkové zeminy ukládal do prostoru severně od Souše, na tzv. Kopistskou výsypku. Ta je dnes celá úspěšně lesnicky zrekultivována a patří dokonce mezi evropsky chráněná území, v rámci systému NATURA 2000. Je tak zajímavým územím, že se k němu vrátíme samostatně později. Jakmile se lom Obránců míru rozvinul natolik, aby mohl být již vyrubaný prostor opět zasypáván, byly sem odváženy nadložní zeminy sousedního lomu Československé armády, a tato vnitřní výsypka, která zatím vyplnila jen jižní část zbytkového lomu, je nyní intenzivně rekultivována. Severní část tohoto území bude dodatečně zaplavena současně se zbytkovým lomem Československé armády.Rekultivace vnitřní výsypky lomu Obránců míru probíhá již od roku 1973 postupně tak, jak byly části tohoto území dosypávány. Na 180 hektarech zde byla rekultivace již dokončena a v současné době je v rekultivační rozpracovanosti dalších téměř 400 ha. Do ukončení rekultivace bude toto území jen omezeně přístupné. Rekul-tivační práce, které zde probíhají jsou však natolik zajímavé, že stojí zato, abychom se s nimi a s dlouhodobými proměnami tohoto území podrobněji seznámili.

Rekultivace lOMu OBRáNců MíRu

Tato rekultivačně cenná a úrodná spraš (cihlářská hlína) z prvního řezu lomu Vršany se po kolejích vozila na vnitřní výsypku Obránců míru pro zemědělskou rekultivaci.

35 let starý rekultivační porost je nejstarším ze zalesněných ploch vnitřní výsypky Obránců míru

Rekultivace43

bylo vytěženo rekordních 5,8 mil. tun uhlí. Lom Obránců míru se tak stal nejmoderněj-ším a největším lomem revíru.

Lomem byly zabírány pozemky západně od obcí Záluží, Dolní Jiřetín a vnější výsypkou, později pojmenovanou Kopistská výsypka, v prostoru mezi aglomerací chemičky a obcí Komořany. Vytěžený prostor lomu Obránců míru byl postupně zasypáván, a to skrývkou

sousedního lomu Československé armády (ČSA), neboť provoz místního lomu byl ukončen v roce 1985, když se značná část důlní mechanizace přestěhovala na lom ČSA.

Rekultivační návraty krajinyNejdříve zde byly dosypávány a do rekulti-vace uvolňovány obvodové části vytěžené-ho lomu. A na nich byla zahájena rekulti-vace již v roce 1973. U Komořan bylo 28,7 ha zúrodněno pro zemědělské využití, a na ploše cca 150 ha byl založen les. Tyto rekul-tivace byly již ukončeny.

V současné době na výsypce Obránců míru rekultivační specialisté s pomocí řady re-alizátorů zajišťují rekultivaci na celkové ploše 394 ha, z nichž na 91 hektarech jsou „vyráběna“ pole, na 114 hektarech les. Úze-mí o výměře 189 ha je řešeno účelově jako zatravnění a krajinářský  park. Výstavba jezera zde bude řešena společně pro lomy Československé armády a Obránců míru,

přičemž současná koncepce předpokládá výstavbu jezera s hladinou o výměře cca 750 ha.

Plochy zemědělské jsou řešeny dislokova-ně a jsou účelně oddělovány lesními celky. Vzhledem k tomu, že místní zeminy vý-sypky nebyly vhodné pro přímé zúrodnění, bylo pro tento účel využito 258 000 m3 spra-ší z prvního řezu lomu Vršany, které jsou velmi vhodným substrátem pro rekultivační tvorbu nové orniční vrstvy. Přesto, že zde byla biologická část rekultivačního cyklu zahájena nedávno, vitalita jetelotravních směsek i obilovin zde potvrzuje úspěšný průběh půdotvorného procesu.

Významná plocha této výsypky je určena

k zalesnění. I nové lesy jsou zde v plošné kombinaci se zemědělskými pozemky ře-šeny tak, aby výsledná krajina odpovídala integraci ekologických, ekonomických a sociálních funkcí – aby sloužila nejen příro-dě, ale i lidem. Při výsadbách je používána pestrá paleta dřevin, především listnatých, jejichž výskyt odpovídá místní fytogeogra-fické zonalitě. Jsou to hlavně duby, lípy, ja-sany, javory, modříny, borovice a na méně vhodných místech i dřeviny přípravné a průkopnické, např. lípy, jeřáby, topoly, vrby a řada dalších, včetně keřů. Mladým kultu-rám je zde věnována až desetiletá pěstební péče a ochrana před okusem zvěří. Nejedná se přitom o maličkost. Jen na této výsypce již byly vysázeny asi tři miliony stromků a keřů.

Již dříve jsme si vysvětlili, že severní část zbytkového lomu Obránců míru bude hyd-rologicky řešena společně s rekultivací lomu ČSA. S tím je svázána i problematika úpravy blízkého okolí tohoto jezera. Před-pokládá se, že zde vznikne jakýsi krajinář-ský  park, jehož základem by bylo trvalé zatravnění, vhodně rozčleněné a doplněné skupinami stromů a keřů.Celý rekultivovaný prostor dosud není ve-řejně přístupný. Každý, kdo má zájem o to, jak probíhá regenerace krajiny po těžbě, se však může zúčastnit hornického SAFARI, které těžební společnost Litvínovská uhel-ná, a.s. organizuje s trasami po těžebních i rekultivovaných lokalitách.

Text a foto Stanislav ŠtýsPohled na předpolí lomu Obránců míru od bývalé obce Dřínov –před vysušením Dřínovského jezera. 1959

Srny jsou překvapeny nejen důslednou ochranou lesních kultur oplocením, ale i otravným fotografem.

Obnovenou krajinu si poslední dobou oblíbily i skupiny divokých husí, které jako by tušily, že v místech rýpadla bude jednou velké jezero

Rekultivace44

MOstecký PřesuNutý kOstel Získal PeČeť NáROdNí

kultuRNí PaMátkY

PoohlédnutíNa slovanskou pohraniční tvrz, výhodně umístěnou na Hněvíně, upozorňuje již zná-mý kronikář Kosmas. Pod úpatím této mos-tecké geologické dominanty vznikla osada,

a v polovině 13. století zde Přemysl Otakar II. založil královské město, které se úspěšně rozvíjelo a prospívalo z obchodu a rudného bohatství nedalekých Krušných hor. Stalo se nejbohatším podkrušnohorským obchod-

ním centrem a po výstavbě hradu na Hně-víně i opěrným střediskem královské moci. V létech 1253 až 1257 zde byl založen farní kostel, který byl původně gotickou basili-kou. Dokládá to papežská listina Bonifáce III. z roku 1296. Město však bylo 11. března roku 1515 postiženo zhoubným požárem, kterému podlehl i farní kostel. Díky pod-poře krále Vladislava II. Jagelonského a vydáním mimořádných odpustkových listů papežem Leem X. byly získány prostředky na rychlou obnovu nejen města, ale i nové-ho farního kostela. Již 20. srpna 1517 byl proto položen základní kámen k výstavbě nového, na svou dobu velkorysého kostela, pro kterou mostečtí získali architekta Jako-ba Heilmanna ze Schweinfurstu. Ten měl v té době rozestavěný kostel v nedalekém saském Annabergu. Jakob Heilmann při stavbě mosteckého chrámu navázal na ško-

lu pražské kamenické huti, na zkušenosti Petra Parléře a Benedikta Rieda. Díky tomu dnes můžeme obdivovat působivou trojlod-ní architekturu interiéru mosteckého kostela s vtaženými pilíři a nádhernou krouženou klenbou, což ve střední Evropě dovršilo

vývoj pozdně gotického slohu. Mostecký chrám lze v těchto souvislostech řadit do stejné umělecké úrovně s dílem Benedikta Rieda na Pražském hradě a v Kutné Hoře.

Most byl obohacen o výjimečnou stavbu,

8. února 2010 schválila vláda České republiky nařízení, kterým se Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě s účinností od 1. července 2010 prohlašuje za národní kulturní památku.Náš přesunutý kostel, který v sobě slučuje historickou, církevní, architektonickou, ale i technickou a kulturní mimořádnost, se tak zařazuje do společné řady s Řípskou rotundou, s palácovými zahradami pod Pražským hradem, Křivoklátem či Karlštej-nem. Touto vládní pečetí došlo k dovršení rekultivace v minulosti zdevastovaného kulturního svatostánku, který je významnou pamětní stopou královského města Mostu a současně symbolem jeho zániku a vzkříšení. 495 let nás dělí od chvíle, kdy lehl popelem a 46 roků od propasti, ke které měl jen krůček. A tak si připomeňme slova významného mosteckého rodáka a básníka Georga Bartholda Pontana z Breitenbergu z roku 1655 : „Znovu se z popela zdvihlo to město i s chrámem ... Kolik už bylo těch zkoušek, jež měly Most zničit, a přesto nikdy se nedal a kvetl.“

Netradiční interiér svatostánku připravovaného ke stěhováníTěsně před dojezdem kostela na nové místo

Transportní vůz na dráze pod kostelem

Rekultivace45

jejíž velkorysost odpovídala nejen vydatné odpustkové sbírce, ale i významu králov-ského města. Náš rodák ze Širokého vrchu o tomto farním kostele napsal :Velebný a obrovský, přesto přívětivý je náš chrám boží, zasvěcený Marii, patronce města, který svou vznešeností ustupuje jen tvému chrá-mu, ó Svatý Víte.Ke vstupu vítá pět prostorných bran.Ze čtrnácti mocných pilířů vyrůstá do výšek,v němž hoří, pod umně krouženými klenba-mi,kadidla u osmnácti oltářů, věnovaných vděčným městem.

...A nad tím vším stříbrné zvuky skvělé stavby varhanlahodí sluchu a vyjasňují mysl.

Stahování černých mračenPři zakládání Mostu nikdo netušil, že měs-to stojí nad nehluboko uloženou mohutnou hnědouhelnou slojí. Teprve roku 1603 zís-kal mostecký měšťan Jan Weidlich císařské privilegium na dobývání uhlí v blízkosti Mostu u Havraně. V té době se ještě přiklá-dalo dřevem. To však bylo stále vzácnější a dražší. Ubývalo i lesů v sousedních Kruš-ných horách. A tak se nejen na Mostecku a v Podkrušnohoří, ale i v celých Čechách a postupně i ve všech průmyslových oblas-tech monarchie, přešlo na uhlí. Tento roz-mach byl podpořen výstavbou posledního úseku ústecko-teplické dráhy z Duchcova do Chomutova z roku 1870. Od té doby ko-lem Mostu rostly nové hlubinné a později i povrchové doly jako houby po dešti.

Poválečné období našeho státu tento vývoj jen urychlilo. Extenzivní rozvoj průmyslu žádal stále více uhlí. Státní plánovací ko-mise proto ukládala každým rokem vyšší těžby. V Mostě působil jako největší lom Ležáky, a ten koncem padesátých let již kle-

pal na vrata Mostu. Možným odtěžením asi 100 milionů tun uhlí pod historickou částí Mostu se zabývaly nejen těžební, ale i stát-ní a stranické orgány. Politické byro KSČ rozhodlo 2.10.1962 o vytěžení tohoto uhlí, o zrušení starého Mostu a výstavbě nového

Mostu. O záchraně mosteckého děkanské-ho kostela pak v roce 1964 rozhodla vláda. Několik let pak trvalo, než se odborníci do-hodli na nejvhodnějším a technicky usku-tečnitelném řešení jeho přemístění na okraj nového Mostu.

Každý černý mrak má světlé okrajeZpracováním projektu, řízením realizace přípravných prací a vlastního přesunu byla pověřena Transfera, účelová organizace Ministerstva kultury ČSR. V úvahu přichá-zely v podstatě dvě alternativy : ponechání

Ukázka důsledného vyztužení sloupů před transferem

Detail zajištění ochrany žeber vzácné kroužené klenby

Kostel nad propastí

Rekultivace46

kostela na původním místě, nebo jeho pře-místění mimo dobývací prostor lomu Most.Ponechání kostela na nevytěženém uhel-ném pilíři neznamenalo jen ztrátu 2,7 mi-lionů tun nevytěženého uhlí, ale především riziko z možného prohořívání sloje a na-rušení stability pilíře i kostela. A navíc, co s kostelem ve vytěžené krajině, kilometr za městem.

Zvítězila varianta přemístění  kostela  na území mimo těžbu. Lákala i alternativa ro-zebrání kostela a jeho „složení“ na novém místě, což by ovšem ohrozilo jeho památ-kovou hodnotu. Zvítězila proto alternativa přemístění objektu jako celku, a sice po pružné dráze.

Roky 1969 až 1974 byly využity k doku-mentaci a demontáži vnitřního vybavení kostela, které bylo uskladněno v bývalé

mostecké věznici. Byl zde proveden dů-kladný archeologický a stavebně historický průzkum a celý objekt byl důkladně zpev-něn tak, aby byl připraven na vlastní přesun. Především byla zpevněna historická klenba a sloupy. Celá budova byla vyztužena tuhou prostorovou ocelovou konstrukcí. Násle-dovala úprava dráhy přesunu, která vedla i přes bývalý lom Boží požehnání, který byl využit jako městská skládka odpadů.

Transportní dráhu tvořily železobetonové panely, na které byly poskládány 8 m dlou-hé dvojice svařovaných nosníků, ukonče-ných kolejemi. Tato technika byla dlouhá jen 160 m, proto musela být za kostelem de-montována a před kostelem opět pokládána. Přesun se uskutečnil po čtyřech kolejištích.

Kostel byl „naložen“ na 53 transportních 

Hlavní technické údaje přesunuVýška budovy kostela 29,7 m(bez rozebrané věže)Šířka budovy kostela 31,5 mDélka kostelní budovy 60 mVýška kleneb 7,2 mVáha zdiva vlastního kostela 600 tCelková váha přesouvaného objektu 12 000 tPřesun probíhal po obloukové dráze o poloměru 548,5 mpo dráze ve sklonu 12,3 ‰na vzdálenost 841,1 mpři rychlosti 1,2 až 3,2 cm/min.Použito bylo 53 speciálních transportních vozů o max. únosnosti 500 tTransfer proběhl ve dnech 30. září až 27. října 1975

Do prostoru nad emporou a pod visutým svorníkem byly umístěny třetí varhany

Kostel v obklopení českých světců

Pod nádherným krajkovím kroužené klenby se až dech tají

Ukázka ze série barokních plastik apoštolů z dílny Johanna Adama Dietze

Současný interiér kostela s vzácnou renesanční křtitelnicí a barokním oltářem

Rekultivace47

vozů o maximální únosnosti 500 tun, z nichž každý byl nahoře ukončen hydraulickým válcem . A protože kostel jel po prohýbající se dráze, každý z těchto vozíků byl napojen na systém automaticky regulované nivela-ce, který udržoval transportní rovinu v tole-ranci ± 1 mm. Tento systém obsahoval asi 5 km hadic a 10 km propojovacích kabelů a byl v té době nejrozsáhlejším, jakého kdy bylo ve světě použito. V kostele tak bylo výškově sledováno celkem 500 míst na zdi-vu i na zpevňující konstrukci. Vše bylo říze-no počítačem, který za dobu přesunu přijal a vyhodnotil na 9 milionů informací. Trasa přesunu byla dlouhá 841,1 metru, rychlost přesunu se pohybovala v rozmezí 1,2 až 3,2 cm za minutu. A celý transfer proběhl ve dnech 30. září 1975 až 27. října 1975. Trval celkem 500 hodin a 1 minutu čistého času, přičemž bylo dosaženo průměrné rychlosti kostela 2,8 cm za minutu. Tato rychlost byla řízena počítačem, realizována byla za koste-lem čtyřmi hydraulickými válci které kostel tlačily. Před kostelem byly rovněž instalo-vány stejné trakční válce, které kostel brz-dily, protože jel s kopce o spádu 12,28 ‰.

Přesunem to však neskončiloV roce 1980 byl kostel převeden z majetku římsko-katolické církve do vlastnictví státu a jeho uživatelem se stalo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Ústí nad Labem. Několik let zde probíhaly dal-ší průzkumné a reinstalační práce. Teprve po rekultivaci jeho bezprostředního okolí, při které byl kostel i důstojně zpřístupněn, byl v roce 1988 tento objekt opět otevřen pro veřejnost pod názvem Kulturní památ-ka Most. Jako kulturní památka byl určen k prohlídkám návštěvníků, pro výstavní a koncertní účely. Byla v něm instalována vybraná díla severočeského umění 14. až

18. století, která zde v integraci s nádher-ným gotickým prostorem vytvářejí mimo-řádně působivý celek. Jen pozvolna se však z Kulturní památky stával opět historicky cenný objekt děkanského kostela Nanebe-vzetí panny Marie. Teprve v roce 1991 byly zahájeny práce na obnově barokního oltáře, v roce 1992 byly zrestaurovány původní velké varhany. A v roce 1993 došlo opět k vysvěcení kostela litoměřickým biskupem ThDr. Josefem Kouklem. Římsko-katolická církev požádala v roce 1996 stát o navráce-ní děkanského kostela do svého vlastnictví v restituci – což není dodnes uzavřeno.

Dlouho se osamělý kostel jevil jako něco, co k městu nepatří, co je prostorově vyčleněné a od života nového města odtržené. Teprve poslední dobou začínáme v plném rozsahu chápat tento objekt jako historickou spoj-nici obou Mostů. K jeho oživení zcela jistě přispěje plánovaná výstavba kolem vzni-kajícího Mosteckého jezera ve vytěženém prostoru lomu Ležáky – a v neposlední řadě i skutečnost, že toto vrcholné dílo světové-ho významu, které je nejcennějším památ-níkem bývalého královského města, získává status národní kulturní památky.

Text a foto Stanislav Štýs

chronologie záchrany mosteckého děkanského kos-tela Nanebevzetí Panny Marie

29.10.1962 Politické byro ÚV KSČ v souvislostech s rozhodnutím zlikvidovat starý a postavit nový Most, uložilo Severočeskému Krajskému národnímu výboru „provedení průzkumu kulturních památek starého Mostu a vypracování návrhů na jejich dokumentaci... Zvláštní pozornost bude věnována zejména otázce zachování gotického kostela.“

24.8.1964 Ministerstvo školství a kultury ve své zprávě pro schůzi vlády uvádí, že s Předsednictvem vlády projednalo urychlené zařazení zprávy o návrhu záchrany děkanského kostela v Mostě na pořad jednání vlády.

18.11.1964 se v Usnesení vlády ČSSR č. 612/64 rozhodlo o záchraně kostela.

14.5.1965 Společná porada Ministerstva školství a Ministerstva paliv rozhodla vypracovat technicko-ekonomické studie k záchraně děkanského kostela v Mostě , a to ve variantách přesunu kostela jako celku a jako částečnou demolici se zachováním podstatných částí; ustavit pracovní skupinu expertů, jejímž předsedou byl jmenován akademik Stanislav Bechyně. Od roku 1969 byl předsedou této komise člen korespondent ČSAV Alois Myslivec

17.1.1967 Předsednictvo vlády doporučilo záchranu kostela přesunem (po zhodnocení třinácti variant záchrany).

Září 1967 Báňské projekty Teplice zpracovaly technicko-ekonomickou studii „Zdůvodnění přemístění děkanského kostela v Mostě“.

Březen 1968 Báňské projekty Teplice zpracovaly projektový úkol přesunu kostela, a sice po tuhých drahách.

květen 1968 Dr. Wünsch v komisi expertů seznámil s doporučením francouzského experta Prévosta kostel přesunout po pružné dráze.

16.11.1969 Ve vládní komisi expertů byla k realizaci odsouhlasena studie realizovatelnosti zpracovaná Transferou, organizací Ministerstva kultury, speciálně zřízenou pro akci záchrany děkanského kostela.

4.3.1970 Vláda svým Usnesením č. 48/70 ze dne 4.3.1970 na základě zhodnocení alternativ způso-bů záchrany, studií realizovatelnosti a doporučení komise expertů rozhodla o způsobu přesunu kostela.

12.5.1970 Vláda svým Usnesením č. 103/70 ze dne 12. května 1970 znovu rozhodla o záchraně a způsobu přesunu kostela do prostoru středověkého špitálu a kostela Sv. Ducha, a vytvořit tak historickou dominantu nového Mostu.

Rekultivace48

Rekultivace dOlu ČeskOslOveNské aRMádY

Začíná to těžbouDůl Československé armády má již stoletou historii. Těží soustavně již od roku 1901. Původně až do roku 1947 pod názvem Hedvika, krátce na to jako Důl President Rooswelt a od roku 1958 jako Důl Česko-slovenské armády (ČSA). Od roku 1926 zásoboval uhlím novou, v té době největší československou – Ervěnickou elektrárnu, kterou stát postavil k pokrytí sílícího hladu po elektřině a pro zajištění energetické bez-pečnosti státu.

Důl Hedvika těžil nehluboko uloženou tři-

cetimetrovou uhelnou sloj, a to postupně v pěti navazujících lomech, které po sobě nezanechaly žádné vnější převýšené výsyp-ky. Nadložní zeminy se ukládaly vesměs do vytěženého prostoru vlastního nebo sousedního lomu. Tak např. na části vnitř-ní výsypky lomu Hedvika II byl v létech 2. světové války postaven zajatecký pracovní tábor č. 12 a část současných Krušnohor-ských strojíren Komořany. Teprve pozdě-ji, kdy se přešlo k těžbě s větší mocností nadloží, byly skrývkové zeminy zakládány i na vnější výsypky : Albrechtickou, Kopist-skou, Hornojiřetínskou a Růžodolskou. A

v současné době byl nejdříve ve vytěženém lomu Obránců míru a nyní i v lomu ČSA vytvořen dostatečně velký vytěžený prostor, takže jsou skrývkové zeminy sypány pouze na vnitřní výsypku.

Statistiky prokazují, že v období let 1901 až 2006 bylo lomem ČSA vytěženo celkem 320 milionů tun velmi kvalitního uhlí a odbagrována jedna miliarda a sto padesát milionů metrů krychlových skrývky.

Další postup Lomu ČSA je limitován usne-sením vlády č. 444/91 Sb., vyhlášením územně ekologického limitu, který chrání Horní Jiřetín s částí Černice. Takže nedojde-li ke zrušení tohoto vládního usnesení, lze předpokládat, že těžba Lomu ČSA skončí cca v roce 2020.

Strategie rekultivační obnovyV revíru jsou uplatňovány tři hlavní způ-soby rekultivací. Ve volné krajině to jsou lesní, zemědělské a hydrologické alternati-

vy. A v okolí měst je dávána přednost tvor-bě území pro volnočasové využití : hřiště, sportoviště, zahrádkářské osady, parky a pod.

Lom ČSA působí vesměs na území mimo větší zástavbu, avšak v silně industrializo-vané a hustě osídlené oblasti. A to v území, z něhož zemědělci postupně odešli. Proto zde dominuje rekultivační tvorba nových lesů a asanační a příměstskou funkcí a ve zbytkových lomech postupně vznikají nová jezera. Tato strategie rekultivací vychází i z toho, že podkrušnohorská oblast je vyba-vena velmi příjemným klimatem, atraktiv-ním sousedstvím Krušných hor a na druhé

straně Českého středohoří. A když k tomu přidáte vysokou lesnatost a rozlehlá jezera s čistou vodou, tak z toho v dlouhodobé pro-gnóze vychází území s reálným předpokla-dem rekreačního využití. A v takovéto dlou-hodobé vizi je zde koncipována i rekultivač-ní strategie Dolu Československé armády.

Za předpokladu, že těžba Lomu ČSA ne-překročí stanovený územně ekologický li-mit, bude výměra rekultivací tohoto lomu a všech výsypek dosahovat úctyhodné výmě-ry 4 540 hektarů. Z toho na 1 720 hektarech již byla rekultivace na vnějších výsypkách (Hornojiřetínská, Kopistská, Růžodolská) a vnitřních výsypkách (ČSA a Obránců míru)

O tomto dolu čteme a slýcháme poslední dobou velmi často. Výhradně však jen v souvislostech s těžbou a s tzv. „limity těžby“, které vláda počátkem devadesátých let minulého století vyhlásila především pro ochranu sídel. Důl však není jen těžba. Jeho součástí jsou i opatření k zahlazování negativních důsledků na krajinu, které shrnujeme pod pojem rekultivace.Během posledních padesáti let byly naše rekultivační metody ve spolupráci praxe s řadou výzkumných praco-višť soustavně zdokonalovány. Jsou nejen u nás, ale i ve světě známé a uznávané pod pojmem „Česká škola rekultivací“. Ta je koncepční technologickou i ekonomickou součástí těžby a vychází ze zásady, že má být pro-váděna nejen ve prospěch přírody, ale současně i pro lidi. Klasickou ukázkou je rekultivační řešení okolí Mostu.Podívejme se na to, jak je koncepce rekultivační obnovy uplatňována v rámci Dolu Československé armády. Aktuálnost této problematiky je zřejmá i z názorové extremity, kterou lze dokumentovat alespoň dvěma citace-mi uvedenými v rámečku.

Západní část výsypky ČSA je účelně využívána jako řízená skládka

Vnitřní výsypka lomu ČSA před a po rekultivaci zalesněnímVnitřní výsypka lomu ČSA před a po rekultivaci (nádrž Hedvika)

Po dlouholeté stabilizaci výsypky bude možné zatrubněnou Bílinu opět převést do otevřeného koryta

Rekultivace49

ukončena, v současnosti se pracuje na rekul-tivacích o výměře 880 hektarů, takže zbývá ještě zahájit rekultivace na ploše 1 940 hek-tarů – postupně tak, jak budou jednotlivé pozemky uvolňovány z procesu těžby.

Zdaleka největší výměru z výše uvedené-ho – 3 530 hektarů - budou mít nové lesy a lesoparky a výměra vodní plochy dosáhne 750 hektarů. Lomové jezero ČSA vznikne v místech, kde bývalo původní Komořanské jezero – v území pod zámkem Jezeří. Re-kultivátoři již nyní, obohaceni o cenné zku-šenosti z výstavby předchozích lomových jezer (hlavně ve vytěžených lomech Bar-bora na Teplicku, Chabařovice v sousedství Ústí nad Labem a Ležáky–Most u Mostu) zajišťují pro toto jezero přípravnou doku-mentaci. Základním problémem zde bude dostatečný zdroj kvalitní vody a zabezpeče-ní stability nejen břehů jezera o délce 8 km, ale i širšího území – především ve vztahu ke Krušným horám.

Sestupme však z nadhledu do konkrétního území Lomu ČSA a podívejme se podrob-něji na jednotlivé objekty a rekultivační akce.

Jezero ČSABude bezesporu dominantní složkou tohoto úseku podkrušnohorské krajiny. Zbytkový prostor lomu ČSA bude max. 130 m hlu-boký a po jeho zaplavení bude mít jezero plochu vodní hladiny asi 700 hektarů. Ve-jde se do něho 274 milionů kubíků vody. Ta bude hlavním problémem. Pokud by se mělo jezero napouštět jen z místních zdrojů, trvalo by to mnoho let. I zde se však nabízí možnost využít přivaděče pro dotaci vody z Ohře, obdobně jako v případě Mosteckého jezera. Ať tak či onak, lze reálně předpoklá-

dat, že i toto lomové jezero bude vynikat čistotou vody, že se stane krystalizačním jádrem vodních sportů a rekreace. S tou-to prognózou počítají i rekultivátoři, kteří k tomu již dnes vytvářejí podmínky vhod-nou rekultivací okolních výsypek. V širo-kém pásmu kolem jezera se počítá s tvorbou rozvolněného lesoparku, jehož základem bude zatravnění se skupinovou výsadbou stromů a keřů. Je to zřejmé i z přiloženého plánku.

Vnitřní výsypka ČSAVýznamná část bude upravena již známým lesoparkovým způsobem, s doplňkem les-ních a travnatých ploch. V západní části tohoto území je padesátihektarová plocha využívána jako kvalitně řízená skládka od-padů. Západní svahy lomu o výměře 23 ha byly vyčleněny pro účely přirozeného suk-cesivního vývoje vegetace, kdy část tohoto území je využívána jako střelnice.Velmi účelně je na vnitřní výsypce řešen

vodní režim. Již nyní zde můžeme vidět dvě vodní nádrže : horní Hedviku a spodní Marcelu. Obě budou propojeny a napájeny odbočkou z přeložky Vesnického potoka a z Marcely bude voda odtékat do řeky Bíliny. Budou mít nejen běžné funkce. Výjimeč-nost této soustavy je v tom, že se zde počítá s protipovodňovým opatřením formou roz-livu do části výsypky, čímž by se v případě tzv. bleskových povodní podle potřeby mi-nimalizoval odtok do Bíliny.

„Mostecko – dříve stará zemědělská krajina, dnes bizarní skrumáž mrtvé ze-miny výsypek, obřích kráterů uhelných dolů, vlajících plamenů nad rafinerie-mi, absurdních komunikací a pošetilých měst. Krajina, jejíž paměť byla vymazá-na. To vedlo k desintegraci a posléze ke ztrátě osobnosti krajiny, ke zrušení ge-nia loci, k navození chaotického stavu.“

Jiří Sádlo v publikaci „Archeologie a krajinná

ekologie“, 1994

„Snad nejhůř dopadá krajina, která pro-šla technickou rekultivací. Nekonečné řady smrčků a potoky sevřené betono-vými koryty jsou smutným mementem toho, co dokáže člověk krajině provést a potvrzují bonmot profesora Sádla, že rekultivace jsou pokračováním těžby ji-nými prostředky.“

Jan Rovenský,  Greenpeace Deník,  

pátek 11. prosince 2009

Mosteckým není nutné dopodrobna do-kreslovat absurditu těchto názorů. Snad jen tolik, že v celém revíru se za po-sledních 50 let nikdy „technická rekul-tivace“ nedělala. Vždy byla realizována v souhře techniky a ekologie, smrky se v rámci našich rekultivací zásadně ne-používají! Takže mluvit o „nekonečných řadách smrčků“ není hodné ani laika, natož představitele Greenpeace, a totéž platí o „potocích sevřených betonovými koryty“. Za padesát let se žádný takový potok v revíru v rámci rekultivací neob-novil, chaotičnost v naší podkrušnohor-ské krajině vidí ten, kdo se na ni dívá černými brýlemi a jen z rychlíku.

Stav území lomu ČSA po ukončení rekultivace. Ostatní zelení v okolí jezera se rozumí lesoparková úprava krajinného rázu.

Rekultivace50

Další z vodohospodářských částí revitaliza-ce výsypky lomu ČSA v prostoru tzv. kori-doru je zrušení potrubí, kterým nyní v tomto úseku dosud protéká řeka Bílina. Voda zde opět poteče otevřeným korytem, které je koncipováno meandrovitě, s biologicky i esteticky účinným doprovodem břehových porostů. Lze reálně předpokládat, že se tím výrazně zlepší územní systém ekologické stability a estetika krajinného rázu tohoto území.

Kopistská výsypkaKopistská výsypka byla v létech 1949 až 1963 zakládána v prostoru mezi obcemi Souš – Komořany – Kopisty. Bylo zde ulo-ženo 197 milionů kubíků nadložních tře-tihorních jílů, a sice na ploše 323 hektarů. Od roku 1964 zde probíhala rekultivace. Vzhledem k tomu, že se zde jednalo o mi-mořádně členité a málo stabilní území, bylo nutné provést základní terénní úpravy. Pak následovalo zalesnění s následnou pěstební péčí. Jako přípravné dřeviny zde byly pou-žity ponejvíce topoly. Hlavní porost je zde tvořen výhradně domácími listnatými dru-hy : duby, javory, jasany, lípou, habrem –

s vysokým podílem keřů s půdoochrannou a půdotvornou funkcí (hlavně ptačí zob, pámelník, zimolez a j.). Celou tuto zales-něnou výsypku již obhospodařují Státní lesy. Je mimořádně ekologicky hodnotným územím, a je proto tzv. regionálním  bio-centrem a dokonce Evropsky chráněným územím v rámci soustavy NATURA 2000.

Hornojiřetínská výsypkaTato vnější výsypka o výměře 412 ha na-vazuje západní částí na zástavbu Horního Jiřetína a vyplňuje prostor až k silnici Most

Kopistská výsypka před a po lesnické rekultivaci

Vodní plochy výsypek ČSA jsou samozřejmě domovem i racků...

Hornojiřetínská výsypka po nasypání a v procesu řízené sukcese

Růžodolská výsypka po nasypání a v procesu lesnické rekultivace

Rekultivace51

– Litvínov. Sypána byla dvěma zakladači v létech 1954 až 1965, které zde uložily celkem 64 milionů kubíků třetihorních jílů. Tato výsypka byla považována za dočas-nou, neboť měla být opět odtěžena postupu-jícím lomem ČSA. Tomu byla uzpůsobena i její rekultivace. Byly zde provedeny pouze dílčí terénní úpravy a částečné zalesnění – s předpokladem, že volné plochy postupně samovolně zarostou přirozenou vegetací. Jednalo se nikoliv o klasické zalesnění, ale ozelenění s omezenou životností na několik desítek let. V současné terminologii se to-muto způsobu říká řízená sukcese. Rekulti-vační práce zde probíhaly postupně v létech 1969 až 1983.

Růžodolská výsypkaJe lokalizována v dlouhém územním pásu od Litvínova až po Střimickou výsypku u Mostu. Byla sypána jediným zakladačem a lopatovými rýpadly v létech 1967 až 1995, a to na ploše 372 hektarů, na které bylo ulo-ženo 120 milionů kubíků nadložních zemin. Vzhledem ke své poloze a kvalitě výsypko-vých substrátů byla celá určena k zalesně-ní. To po terénních úpravách je dosud po-stupně, jak byly části výsypky dosypávány, realizováno od roku 1972. Na posledních etapách zde pěstební péče probíhá dodnes. Tento lesní porost je zvláště cenný tím, že plní asanační funkce v sousedství Litví-novské chemičky. A dnes si dosud málokdo uvědomuje, že je novou lesní spojkou mezi Litvínovem a Mostem. I zde byly při vý-sadbě uplatňovány výhradně dřeviny, které jsou v podkrušnohorské oblasti považovány za domácí a zdomácnělé. : duby, javory, ja-sany, lípy, ale i výborně prosperující modří-ny – a samozřejmě i pestrá paleta keřů.

Text a foto Stanislav Štýs

Jako první si výsypku ČSA oblíbili mufloni

Rekultivace52

ÚvodemPři výjezdu z mostecké čtvrti Čepirohy směrem na Žatec míjíme správní budovy těžební společnosti Vršanská uhelná, a.s., která těží uhelná ložiska dnes již propoje-nými lomy Vršany a Jan Šverma v západ-ním sousedství Mostu. Jedná se o území na

severu ohraničeném známým „Ervěnickým koridorem“, na jihu silnicí Hošnice-Bylany a v ostatních úsecích sídelními útvary Most, Vysoké Březno, Malé Březno, Hošnice, Strupčice a Vrskmaň.

Původně bylo toto území osídleno mno-

hem hustěji. Od pradávna tuto žírnou část Mostecka využívali naši předchůdci, kte-ří zde založili řadu zemědělských sídel. A to již v dávných dobách, kdy nemohli ani tušit, jaké bohatství zde nashromáždila pří-roda během předchozích desítek milionů let v podobě uhelných ložisek. A tak již na pře-lomu padesátých a šedesátých let minulého století těžbě lomu ČSA ustoupila původně rybářská obec Ervěnice. A postupně v sou-vislostech s uvolňováním předpolí lomů to byly další obce – Nové Sedlo nad Bílinou, Slatinice, Vršany, Holešice a Hořany.

Těžištěm těžby v této krajině je lom Vrša-ny, a proto se snad neprohřešíme, budeme-li toto území v následujících souvislostech a snad i z pietních důvodů, nazývat Vršan-skem.

Anamnéza krajiny VršanskaChceme-li kohokoli léčit, je dobré znát pod-mínky jeho růstu i dlouhodobého vývoje. Platí to i o krajině. Vždyť rekultivaci těžbou

rozvrácené krajiny lze k léčbě zcela logicky přirovnat. V těchto souvislostech je krajina Vršanska v porovnání s jádrovým územím Severočeské hnědouhelné pánve mimo-řádná. A to jak vývojem přírodních složek krajiny, tak jejím osídlením a využíváním. Odlišuje se již geologickým vývojem, který

se zde projevil odlišnou tvorbou uhelné slo-je a nadložních hornin. Uhlí je zde uloženo v několika slojových vrstvách. A geologic-ky pestrá je i skladba nadložních hornin, neboť je dána kombinací písků, jílů, písči-tých jílů a ve vrchním horizontu i hlinitých zemin sprašového původu, které jsou vhod-ným půdotvorným substrátem, na němž se v poledovém období za součinnosti vhod-ného klimatu vyvinuly velmi úrodné půdy černozemního typu.

Toto území nebylo pravděpodobně ni-kdy porostlé souvislým lesem. A to spolu s vhodným klimatem a nedalekými vod-ními zdroji přilákalo naše předchůdce již v prehistorickém období doby kamenné. Nejméně od neolitu bylo Vršansko využí-váno zemědělsky. Tento vývoj potvrzují i historici. Sousední Bylany byly například prokazatelně osídleny již v době římského

Nejvyšší těžbu Mostecka realizují v současné době horníci na lokalitě, která vznikla propojením až donedávna dvou samostatných velkolomů - Vršany a Jan Šverma. Tato perspektivní lokalita má ve svém předpolí ještě přes 300 milionů tun uhelných zásob, které nejsou blokovány žádnými územními limity, ani obcemi. Průběžně s těžbou zde probíhají rekultivace, jejichž krajinotvorná podoba je pro celou životnost lomu koncipována již nyní. To znamená s perspektivou, která přesáhne polovinu tohoto století. Je to nutné. Má-li být někde založen les, měli bychom mu garantovat alespoň stoletou životnost, kterou potřebuje ke svému „dozrání“. A s tvorbou vodních děl by měly být požadavky na jejich existenci ještě náročnější. Nezapo-míná se zde ani na rekultivační obnovu produktivních polí. Místní zemědělci mají o ně již nyní mimořádný zájem.Lidí v globalizovaném světě rychle přibývá, což se zcela jistě projeví v požadavcích na výrobu potravin i v evropském prostoru. Rekultivační koncepce zde navíc počítá s dostatečnou tvorbou ploch využitelných pro sport a rekreaci, neboť problematika účelného využívání volného času bude během příštího období společensky stále aktuálnější. Koncepce rekultivační obnovy Vršanska je přitom učebnicová i v souvislostech s tvorbou ekologicky efektivní krajiny.Důležité přitom je, že tyto perspektivy neexistují jen na papíře. Jejich realizace plynule následuje těžbu a první plody obnovy Vršanska jsou ve vy-těženém prostoru již zcela zřetelné.

PROMĚNY kRaJiNY vRšaNska (i. Část)

I když se v tomto období vnitřní výsypka lomu J.Šverma dosud sype, podél západního okraje se v předstihu již řadu let vysazují pásy lesních dřevin, které tento těžební prostor odcloňují od okolních sídel

Charakteristický pohled na porubní frontu lomu Vršany. V pozadí výsypky propojeného lomu J.Šverma a v podhůří Krušnohorského masívu město Jirkov

Rekultivace53

impéria. I ostatní obce Vršanska byly za-kládány již od raného středověku. Sakrální stavby zde měly vesměs románský původ. Sedláci v tomto území pěstovali žito a pše-nici, ale také chmel, a na vhodných místech i vinnou révu. Rostlinná výroba zde byla doprovázena živočišnou. Celé toto území bylo a dodnes je, s výjimkou části území uvolněné pro těžbu, intenzivně využíváno zemědělsky. A proto se svým charakterem podobá více krajině dolního Poohří, nežli oblasti Severočeské hnědouhelné pánve.

Druhou důležitou charakteristikou Vršanska je, že se jedná o území, které je situováno v bezprostředním sousedství města Mos-

tu. To bude po hornické exploataci tohoto území hrát větší roli než doposud, neboť se stane vedle rekreačních aglomerací Mostec-kého jezera a jezera v lomu ČSA součástí rozsáhlé sportovně rekreační aglomerace Mostecka.

Stručně k těžběV dobách největšího rozvoje těžby se v tomto prostoru počítalo i s lomem Bylany, který by významně změnil podobu tohoto území. Z toho sešlo. Takže postup exploa-tace celého vršanského prostoru, ve kterém bylo lomy Jan Švema, Slatinice a Vršany až dosud vytěženo přes 600 milionů tun uhlí, probíhal v technologické souhře tří uvede-

ných lomů ve zkratce takto:

Nejdelší historii zde má lom Jan Šverma, který byl v severní části otevřen již v roce 1919, a to pod názvem Robert. Dlouhou dobu nadložní zeminy sypal na vnější vý-sypky (Hořanská, Bylanská, Velebudická), které jsou již zrekultivovány. V současné době těžba tohoto lomu končí a vytěžený prostor je zasypáván hlavně skrývkou lomu Vršany.

Dalším z lomů vršanské oblasti byl lom Slatinice, který byl založen po vytěžení malolomů Hrabák V a VII v Čepirozích, a sice v roce 1958. Těžil až do roku 1986. V souvislosti s rozvojem tohoto lomu byly zlikvidovány obce Hořany a Slatinice. Skrývka byla ukládána do prostoru lomů Hrabák (kde jsou dnes lesopark Hrabák a nová mostecká čtvrť „Pod Resslem“), poz-ději na vlastní vnitřní výsypku.

Nejmladším z těchto tří lomů je velkolom Vršany. Prvotní odkliz zde byl zahájen v roce 1978. Nadložní zeminy byly až do roku 1998 zakládány do vytěženého prosto-

ru sousedního lomu Slatinice, s výjimkou let 1985 až 1992, kdy byla sypána vnější výsypka Malé Březno, neboť ve slatinickém prostoru došlo k havarijnímu sesuvu zemin. Vnitřní výsypka lomu Vršany byla založena teprve v roce 1993. A protože v roce 1996 došlo k propojení s lomem Jan Šverma, tak je významná část skrývky lomu Vršany nyní ukládána na vnitřní výsypku tohoto lomu.

V současné době těží tento těžební komplex ročně cca 10 milionů tun uhlí a zhruba 20 milionů m3 skrývky. Převážná část uhlí o průměrné výhřevnosti 11 MJ/kg zásobuje nedalekou Elektrárnu Počerady. Vzhledem ke značným zásobám uhlí v bezkonfliktním předpolí lze předpokládat těžbu nejméně do poloviny tohoto století.

V kontextu s rekultivační problematikou je účelné připomenout, že její první fáze probíhá již současně s těžbou, což výrazně podporuje následující průběh rekultivační-ho cyklu:

Na celé těžbou dotčené ploše jsou v předsti-hu před postupem skrývkové fronty zachra-

ňovány všechny úrodné zeminy vrchního humózního  profilu (ornice). A protože je jich zde dostatek, tak to umožňuje realizaci i významného podílu intenzivní zemědělské rekultivace.

Kvalita následných rekultivací souvisí i s tím, že selektivně jsou zde celým prvním skrývkovým řezem skrývány  potenciálně úrodné  čtvrtohorní  zeminy  sprašového původu. Jejich lokalizace na konečném po-vrchu výsypek pak umožní, aby zde v rámci rekultivací opět po překrytí vrstvou ornič-ních zemin vznikl velmi produktivní černo-zemní profil – podobný původním zeměděl-ským stanovištím této oblasti.Důlní provoz se podílí již během těžby vhodným  způsobem  sypání  výsypek je-jich tvarováním v souladu s následnou kon-cepcí rekultivace, čímž následnou rekultiva-ci nejen zlevňuje, ale i urychluje.Pozn. : Druhá část tohoto článku s obsa-hem strategie, metod a výsledků dosavad-ních rekultivací vyjde v zářijovém vydání Mosteckých listů.

Text a foto Stanislav Štýs

Pohled z ptačí perspektivy na předpolí lomu Vršany se skrývkou černozemních orničních zemin a na selektivní těžbu potenciálně úrodných spraší, kolejovou dopravou odvážených na konečný povrch vnitřní výsypky lomu J.Šverma

Letecký pohled na úspěšně zrekultivovanou vnější výsypku lomu Vršany v sousedství obce Malé Březno. Tento nový krajinný prvek původně ploché a pouze zemědělsky využívané krajiny významně přispěl k atraktivitě tohoto území.

Dvojice záběrů pořízených ze stejného místa na jižní svah vnější výsypky lomu J.Šverma v létech 1960 a 1990 jistě nepotřebuje další komentář (mostecká část Čepirohy)

Pohled z úspěšně zalesněných svahů vnější výsypky lomu Vršany na sousední obec Strupčice

Nejen úspěšně zrekultivovaná, ale i nově osídlená vnější výsypka bývalého lomu Slatinice (Čepirožská výsypka), kde tak v krátké době vznikla nová moderní mostecká čtvrť rodinných domů „Pod Resslem“

Aktuální záběr z posklizňové kultivace nových zemědělských pozemků na vnější výsypce Vršany

Rekultivace54

PROMĚNY kRaJiNY vRšaNska (ii. Část)

Rekultivace začíná těžbouNa první pohled to tak nevypadá. Podmín-ky pro kvalitní rekultivaci však musí být alternativně vytvářeny již během těžby, a to podle požadavků na způsob rekultivace a v souladu s koncepcí budoucího využití celé-ho území. Když to velmi zjednodušíme, tak pro obnovu zemědělských pozemků nutno sypat výsypky stabilní, s rovným povrchem a na jejich povrch by měly být ukládány ze-miny s nejvyšší úrodností. Pro zalesnění lze využít i svahů výsypek, přičemž je však nut-né, aby byly nasypány do stabilního sklonu. Lze přitom vycházet z poznatku, že lesní dřeviny nejsou tak náročné na kvalitu půdy jako polní plodiny. Pro dílčí vodní  plo-chy musí být vytvořeny prohlubně, pokud možno s možností přítoku a odtoku vody. A to podle potřeby i na výsypkách. Teprve zbytkový lom, pro jehož zasypání již není dostatek zemin, bývá zpravidla určen k „vý-stavbě“ jezera.

Národ, který ničí půdu, ničí sebePovrchová těžba se bez záboru pozemků neobejde. Má-li být postaven dům nebo

fabrika, vždy to začíná záborem pozemků a destrukcí půdy. Hnědouhelná těžba je mi-mořádná tím, že je velkoplošná a na jednom ložisku přetrvává desítky let až staletí – a tím i řadu generací. Pro nezasvěcené to tak nevypadá, přesto se v tomto případě jedná pouze o zábor dočasný.

Základní podmínkou rekultivačních návratů půdy do těžební krajiny je záchrana úrod-ných a zúrodnitelných zemin. V případě Vršanska se jedná o ornici a podorniční, snadno zúrodnitelné spraše. Lomy Vršan-ska až dosud zachránily 16,3 miliony m3 kvalitních spraší a 2 miliony m3 orničních zemin. Zhruba polovina spraší (8,2 mil. m3) a významná část zachráněné ornice (1,3 mil. m3) byly až dosud využity při rekultivacích. A v současné době je v tomto území ulo-ženo 8,1 mil. m3 spraší a 0,7 mil. m3 ornic na několika přechodných skládkách. Z nich se podle každoroční potřeby odebírá tolik, kolik je zapotřebí pro rekultivace a přidá-vá podle rychlosti postupu lomu. Je to vy-bilancováno tak, že lomy vršanské oblasti zachrání potřebné množství ornice a spraší,

aby to stačilo pro kvalitní rekultivaci všech těžbou postižených území.Významně je to ovlivněno značnými záso-bami nejen ornice, ale i spraší, které zde ob-sahují ohromné množství rostlinných živin. Jen na území Vršanska jsou v nich obsaženy takové zásoby fosforečných, draselných, hořečnatých a vápenatých živin, které lze vyjádřit cenou umělých hnojiv ve výši ně-kolika miliard Kč.

Rekultivační strategie VršanskaObnova půdy a územních struktur Vršan-ska vycházejí z přesvědčení, že výsledná efektivnost rekultivací je dána tvorbou eko-logicky vyrovnané, zdravotně nezávadné, ekonomicky potenciální, esteticky působivé a rekreačně hodnotné krajiny, která bude příštím generacím vhodným životním pro-středím. Tomu odpovídá i územní struktura rekultivací v blízkosti statutárního města Mostu. Tohoto perspektivního cíle lze do-sáhnout vhodnou kombinací nových polí, lesů, vodních ploch a území přednostně ur-čených rekreaci a sportu. Takováto koncep-ce je významně ovlivněna předpoklady, že o kvalitní prostředí a potraviny bude stále zá-jem, že voda bude v kontextu s oteplováním stále žádanější, a že lidem bude přibývat volného času, pro jehož využívání by měly být vytvářeny vhodné podmínky již nyní. I když je přiložená mapka jádrového území budoucí krajiny Vršanska jen schematická, je z ní zřejmá vhodná územní struktura, tvo-řená 1 100 hektary zemědělských pozemků, 1 536 hektary nových lesů, 511 hektary vod-ních ploch a 1 631 hektary ploch pro účelné využívání volného času a nerušený vývoj

nových ekosystémů. Celkem po lomech Šverma, Slatinice a Vršany vznikne nová krajina o výměře 4 778 hektarů. Až dosud bylo v tomto území rekultivačně obnoveno 2 382 hektarů, z toho 439 ha zemědělských, 745 ha lesů, 64 ha vodních ploch a 1 133 ha ploch ostatních. Těžba i rekultivace zde jsou v polovině své životnosti. Velkolom Vršany není ve svém dalším vývoji blokován žád-nou věcnou ani administrativní překážkou, takže bude uzavírat éru hnědouhelného hor-nictví nejen Mostecka, ale v rozsahu všech pánevních území pod Krušnými horami.

Metody rekultivací VršanskaV rámci lomů Jan Šverma, Slatinice a Vr-šany je využíváno v podstatě všech až do-sud známých rekultivačních „technologií“.

Podrobně je zde nemůžeme pojednat, proto alespoň telegraficky:

Zemědělské rekultivace kladou velký dů-raz na dokonalou terénní úpravu výsypek a na zkvalitnění povrchu překryvem úrod-ných a snadno zúrodnitelných zemin. Bě-hem prvních let rekultivačního cyklu zde jsou uplatňovány plodiny na tzv. zelené hnojení a víceleté travní nebo jetelotravní směsky, které svým kořenovým systémem významně obohacují půdu o humus a živi-ny.

U lesních kultur se vychází z poznatku, že se jedná o oblast, kde se nejlépe daří dubům, javorům, jasanu, lípě, a z tzv. pionýrských dřevin topolu, olši, vrbám, jeřábu, bříze a

V minulém čísle Mosteckých listů jsme se seznámili s první částí „Proměn krajiny Vršanska“. Po stručném úvodu o přírodní genezi a historickém osídlení tohoto území jsme se dozvěděli informace o těžbě v lomech Jan Šverma, Slatinice a Vršany a o tom, co dělají horníci již během těžby a sypání výsypek pro usnadnění následných etap rekultivačního cyklu. O nich více v této stati. Nesporně zajímavá je i problematika ekonomické-ho vyjádření ekologických funkcí původního a zrekultivovaného území, které lze přirovnat k ekologické stopě těžby. I v tomto článku vycházíme z osvědčené zkušenosti, že obrazové sdělení má zpravidla větší vypoví-dací hodnotu než jakýkoliv text.

Stejné úseky vnitřní výsypky Vršany v letech 1992 a 2010

Rekultivace55

řadě teplomilných keřů. V posledních létech jsou za významné rekultivačně vhodné dře-viny považovány i modřín a některé druhy borovic.

Založit novou lesní kulturu na výsypce vy-žaduje několikaletou pěstební péči, vyjád-řenou doslovným bojem se zaplevelením, a ochranu před zvěří, pro kterou jsou mladé

stromečky v tomto prostředí doslova po-choutkou. Musí být proto chráněny odpu-zujícími nátěry nebo dočasným oplocením.

Hydrologické  rekultivace jsou uplatňo-vány roztroušeně řadou malých vodních ploch, které mají v krajině především eko-logické funkce. A v konečné etapě životnos-ti lomu výstavbou velké vodní nádrže – při

respektování klasických hydrotechnických zásad. Na Mostecku získali rekultivátoři zkušenosti s Benediktem, Matyldou a nej-nověji s lomovým jezerem v prostoru býva-lého lomu Ležáky – Most, které budou jistě využity při vzniku jezera Vršany.

Ekologická stopa těžbyZábory území pro těžbu, i když jsou dlou-hodobé, jsou dočasné. To je při stanovení ekologické stopy, jakou po sobě těžba zane-chává, podstatné.

Hesenské ministerstvo rozvoje, bydlení, zemědělství, lesnictví a ochrany přírody vy-dalo již v roce 1992 směrnici, podle které lze vypočítat index  ekologické  úspěšnos-ti  rekultivace, a to na základě bodového hodnocení různých druhů kultur (biotopů) před těžbou a po rekultivaci. Na tuto me-

todiku navázal v roce 2004 Český ekolo-gický ústav, který vypracoval obdobnou klasifikaci pro podmínky České republiky, orientovanou na ekonomické  hodnocení ekologických  funkcí  území. Tato meto-da každý druh pozemku ohodnocuje nejen bodově, ale i korunově. Nejméně intenziv-ně obhospodařované zemědělské pozemky (160,- Kč/m2), více již pozemky s řídkou vegetací (440,- Kč/m2), ještě více vodní plochy (707,- Kč/m2) a nejvíce listnaté lesy (806,- Kč/m2).

Aplikujeme-li tyto hodnoty na celkovou vý-měru pozemků Vršanské uhelné, a.s., která činí 4 778 ha, pak lze vypočítat hodnotu ekologických funkcí původního, významně zemědělského území před záborem a porov-nat ji s ekologickou hodnotou ekologických funkcí tohoto území po dokončení rekul-tivace – za předpokladu, že se zde kultury v krajině změní podle rekultivační prognózy na 1 100 ha zemědělských, 1 536 ha lesních, 511 ha vodních a 1 631 ha ostatních ploch.

Jestliže hodnota ekologických funkcí pů-vodního zemědělského území před záborem je 764.480,- Kč, pak hodnota ekologických funkcí pestré krajiny po rekultivaci dosáh-ne 2,492.933,- Kč, čímž se v tomto případě hodnota ekologických funkcí po dokončení těžby a rekultivací v porovnání s původním stavem zvýší na 326 %!

Ve světě, kde se téměř všechno přepočí-tává na peníze, se i ekologové snaží cenu „služeb přírody“ vyjádřit v ekonomických veličinách. Před několika lety skupina ame-rických ekologů, ekonomů a geografů odha-dla, že příroda každoročně lidem poskytuje hodnotu 33 bilionů dolarů, což je dvojná-sobek hodnoty celoroční světové výroby. Tržní mechanizmus není schopný přesného výpočtu ekologických hodnot přírody, které jsou penězi nedocenitelné. Přesto je tako-véto přirovnání pro nás určitým vodítkem a v našem případě srozumitelnou metodou vyjádření ekologických dopadů těžby a re-kultivací na Vršanskou část Mostecka.

Díky rekultivaci, která je plastickou operací devastovaného území, lze i velkolomovou těžbu považovat z hledisek vlivů na kraji-nu za vratný zásah. A i když lze souhlasit se známou pravdou, že „ ... do stejné řeky dvakrát nikdy nevstoupíš“, tak se v našem případě jedná o změnu, díky které krajina Vršanska  i z hledisek krajinně ekologic-kých hodnot vstoupí     „ ... do řeky čistší a zdravější.“

Text a foto Stanislav Štýs

Stejné úseky vnitřní výsypky Vršany v letech 1992 a 2010Svah vnější výsypky lomu Vršany u obce Malé Březno. Foto v letech 1986 a 2010

Přehledná situace rekultivační perspektivy území exploatovaného lomy Jan Šverma, Slatinice a Vršany. Stav po dokončení těžby a dokončení rekultivací

Rekultivace56

ÚvodemČasto se setkávám s dotazy, jestli je mož-né na výsypkách stavět, jak rychle probíhá jejich stabilizace natolik, aby výstavbu nepoškozovalo narušování stability v dů-sledku sedání výsypky. A zvláště účastníci exkurzí jsou překvapeni ukázkami pohledné moderní výstavby v rekultivovaném území. V těchto souvislostech má především Most

značnou výhodu, která se zde projevuje ve značné  disponibilitě  výsypkových  ploch, které jsou postupně v územním plánu řaze-ny mezi rozvojová zastavitelná území. Nej-větší „výsypková výstavba“ v okolí Mostu byla až dosud realizována na výsypce lomu Slatinice, kde v novém okrsku Pod Resslem stojí již stovky rodinných domů.

Prvními stavbami na výsypkách zde však bylo několik montovaných objektů na vnitř-ní výsypce bývalého lomu Hrabák pod kre-mací (viz fotodvojici č. 1), neboť takovéto konstrukce snášejí i značné sedání základo-vé zeminy. Na zakládání jsou méně náročné menší a lehké stavby. Dokladem je velko-plošný areál stovek garáží a čerpací stanice na vnitřní výsypce bývalého lomu Hrabák 7 a obchodní centrum OBI na vnitřní výsyp-ce lomu Most. Na výsypkách se však sta-vělo i v areálech hipodromu a autodromu, na Ovčíně, na Benediktu a v areálu letiště na Střimické výsypce. Další výstavba bude postupně probíhat na vnitřních výsypkách lomu Ležáky-Most, v prostoru Slatinické výsypky Pod Resslem, na Ovčíně a v le-soparku Hrabák. Rodinná výstavba umístě-ná do prostoru již dříve zalesňovaných vý-sypek má tu přednost, že je již od počátku obklopena zpravidla nejméně třicetiletými lesními porosty.

Výsypky jako staveništěNelze stavět vždy a všude. Záleží na mnoha podmínkách a okolnostech, mezi nimiž do-minují mocnost  výsypky, druhy  zemin a stáří výsypky.

Nejdéle se stabilizují výsypky s mocným

profilem jílových třetihorních plastických zemin. Zvláště jsou-li dlouhodobě zásobo-vány ze svého okolí podzemní či povrcho-vou vodou. Rychle se naopak stabilizují

výsypky s malou sypnou výškou, zvláště jsou-li tvořeny písčitými či štěrkopískový-mi substráty, které snadněji vysýchají, čímž se jejich vlastnosti jako základové půdy vý-

Není to tak dávno, kdy šel z výsypek strach. Byly nevyužitelným odpadem a v prostoru území připomínaly měsíční krajinu, i když se čerstvé výsypky spíše podobají povrchu Marsu. Dlouho byly „Enfant terrible“ naší krajiny. Těžba postupně likviduje v celém dobývacím prostoru nejen pole, lesy, vody, ale i stavby a technickou infrastrukturu. Rekultivace pro těžbu již nepotřebných území proto vedle lesních výsadeb, obnovy zeměděl-ských pozemků a hydrologických struktur krajiny počítá i s možností obnovy pozemních, dopravních a vodních staveb, pro které se výsypky stávají vhodným rozvojovým a zastavitelným zázemím.

výsYPkY JakO staveNištĚ dá se Na HaldácH stavĚt ?

Velebudická výsypka je tvořena převahou třetihorních jílů. Nutno počítat i se značnou mocností výsypky. Zakládání staveb zde musí být proto věnována značná pozornost.

Dnes si jen málokdo dokáže představit, že tyto fotografie byly pořízeny ze stejného místa v letech 1962 a 2009. Jedná se o území bývalého lomu Hrabák 7 v prostoru pod mosteckou kremací.

Esteticky efektní a funkčně účelná stavba na vnitřní výsypce bývalého lomu Benedikt je pohlednou součástí stejnojmenného příměstského areálu.

Rekultivace57

razně zlepšují. V mosteckých podmínkách jsou výsypky pro účely výstavby zpravidla stabilizovány nejdříve po dvaceti až třiceti letech. Mnohé v těchto souvislostech záleží na stabilní situaci v kontextu s širším oko-lím.

To ovšem neznamená, že by se na výsyp-kách nedalo stavět i dříve. Je to však staveb-ně složitější a samozřejmě i nákladnější. Zá-kladovou půdu lze stabilizovat buď příměsí nebo navrstvením stabilizujících zemin, dů-kladným odvodněním, vibračním hutněním, aplikací geotextilií, základové desky, pilotá-ží či injektáží. Vždy však záleží na výsled-cích inženýrsko-geologického průzkumu a samozřejmě na charakteru stavby. U zdě-ných budov se připouští rovnoměrné sedání do 50 mm, stavby montovaných konstrukcí

jsou odolnější a zvládají sedání základové půdy až do 100 mm.

Dost však teorie. Tu přenechme projektan-tům a stavařům. Tento článek má rozptý-lit zakořeněné představy o problematické výstavbě na výsypkách. Ty jsou opravdu mimořádným staveništěm se specifickou základovou půdou. Dosavadní zkušenosti s výstavbou na výsypkových staveništích však prokazují, že přistupuje-li se při vý-stavbě se znalostí věci, mohou se stát cen-ným zázemím pro rozvoj nových sídel.

Text a foto Stanislav Štýs

Záběr ze sídliště na výsypce bývalého lomu Ovčín v blízkosti autodromu

Pohled z ptačí perspektivy na část nového sídelního okrsku „Pod Resslem“

A nejnovější mosteckou stavbou umístěnou na vnitřní výsypce bývalého lomu Ležáky-Most je pravoslavný dřevěný kostelík, jehož konstrukční součásti jsou v pozadí snímku rumunskými stavaři právě vykládány z jednoho ze tří kamionů (7.10.2010). Trasa přesunu z rumunského Poienile Izel do Mostu: 1192 km, 25 hodin čisté jízdy, váha cca 50 tun. Most se bude již zanedlouho pyšnit dalším světovým unikátem, dvěma přemístěnými kostely.

Střimická výsypka, na jejíž náhorní plošině bylo vybudováno letiště, je z hlediska možné výstavby, přestože je značně převýšená, poměrně výhodná. Převládají zde třetihorní písčité, poměrně stabilní zeminy.

Rekultivace58

RekultivaČNí PROMĚNY litvíNOvska

Litvínovská éra „černého zlata“V Severočeské uhelné pánvi je uhelná sloj vyvinutá v mocnostech od 20 do 40 metrů. V prostoru Litvínovska je sloj osm až 15 m mocná a uložena je v hloubce 30 až 200 m. Nejblíže k povrchu má v tzv. výchozovém pásmu, v bezprostřední blízkosti krušnohor-

ských svahů. V období, kdy se těžilo ruč-ně, zde proto vznikala zprvu řada malých povrchových dolů – lomů, a později i hlu-binných dolů, které již mohly těžit jižněji orientovanou kvalitnější uhelnou sloj až ve stametrových hloubkách.

Ve východním sousedství Litvínova, u Hor-ního Lomu, otevřel v roce 1845 sklářský mistr z Oseka Fiedler postupně dva lomy, Theodor I a II. Nedaleko pak byly postup-ně otvírány lomy Klement I a Klement II, Maria I a Moritz. Z hlubinných provozů to pak byly doly Anna, Marie, Vilém, Mo-

ritz, Theodor a Pluto. 

V západním sousedství Litvínova byl již v roce 1870 otevřen důl Antonín, později důl Kníže Nebes (po 2. světové válce pře-jmenovaný na Partyzán Slánský a v roce 1951 na Rudý Sever). V letech 1948 až

1962 se zde těžilo i povrchovým způsobem – lomy Rudý Sever I a II.

A v jižním sousedství Litvínova byl v roce 1880 otevřen důl Pavel II a později u Lou-ky Pavel  I. Velkými těžebními kapacitami vládly pak doly Vítězný  Únor a Kolum-bus.

Je samozřejmé, že těžba těchto lomů a dolů se i na Litvínovsku projevovala svými ty-pickými destrukcemi v dotčeném území. Pokud se jednalo o malolomy, tak po nich zůstaly dnes již zarostlé výsypky a zbyt-kové vytěžené prostory. Hlubinné doly zde těžily většinou tzv. „komorováním“, které se na povrchu území projevovalo pinkami a rozsáhlými poklesy. Z lomů se kvality přírodního i životního prostředí nejvíce do-

Sesterské město Mostu – Litvínov – je známé coby město chemiků a hokeje. Proč se tedy bavit o těžbě a rekultivaci? Litvínov vznikl na rozmezí Seve-ročeské uhelné pánve a mohutného masívu Krušných hor. Jeho počátky sahají do pravěkého období keltského osídlení. Podle písemných dokladů je však známé teprve od poloviny 14. století pod jménem Lutwinov. Bylo původně zemědělským sídlem, později proslulo významnou textilní manufaktu-rou. A s uhlím je spojováno teprve zhruba od poloviny 18. století, kdy bylo toto nové médium v nastupujícím období páry využíváno jako energetický zdroj za dřevo, kterého rychle ubývalo a bylo každým rokem dražší. V té době ovšem nebyla technika na takové výši, aby se těžily kvalitní, hluboko uložené části sloje, takže se s těžbou začínalo tam, kde bylo uhlí jen nehluboko pod povrchem. A jednou z takových oblastí bylo i území v okolí Litvínova, kde postupně vznikla řada povrchových lomů a hlubinných dolů. Litvínov se proto na čas změnil v hornické město. V současném období zde však éra těžby doznívá v podobě rekultivačních a resocializačních aktivit, které významně přispívají ke zlepšování ekologické stability krajiny a zkvalitňování životního prostředí obyvatel.

Ukázka z interiéru lesního porostu v prostoru bývalého lomu S. K. Neumann Plánovaná revitalizace bývalého lomu Rudý Sever mezi Chudeřínem a Hamrem

Rekultivace59

tkly lomy S. K. Neumann v Horním Lomu a lomy Rudý Sever v Hamru, jejichž ukonče-ní však proběhlo již v poválečném období, kdy byla běžně prováděna rekultivace. Ta dokázala jizvy po těžbě těchto lomů po-měrně rychle zahojit. Podívejme se proto na tyto dva lomy podrobněji.

Lom S. K. NeumannJedete-li z Horního Lomu do Oseka, smě-rem do pánve a Českého středohoří se vám otevře pohled přes zalesněný lom S. K. Neumann. Pamětníci si však tento prostor

pamatují ještě jako povrchový důl, který svým provozem v severní části narušil úze-mí natolik, že zde byl na určitý čas přerušen i provoz na sousední silnici.

Toto území má však výrazně delší hor-nickou tradici. Právě zde byl v roce 1845 otevřen malolom Theodor, v roce 1881 důl Anna, roku 1887 hlubina Theodor a roku 1894 důl Marie. V letech 2. světové války (1942) zde byl znovu otevřen lom Marie II, který byl po válce, 19. října slavnostně přejmenován na Důl S. K. Neumann. Jeho

provoz byl však zanedlouho, v roce 1954, zrušen právě pro zmíněné narušení stability tohoto území.

V letech 1956 až 1959 zde probíhala in-tenzivní sanace celého území lomu S. K. Neumann. Byla řešena tak, že v sousedství, v místě starého malolomu Klement, byl otevřen další lom S. K. Neumann II, jehož skrývkou byl zavážen sanovaný lom. Bylo do něho převezeno 1,8 mil. m3 nadložních zemin, a to nákladem 28,6 mil. Kčs. Tím bylo území lomu S. K. Neumann stabilizo-

váno a připraveno k následné obnově.Vlastní rekultivace zde pak byla zahájena v roce 1956 terénními úpravami, kdy zde buldozery přemístily 122 948 m3 zemin. Celé území pak bylo v rozsahu cca 60 ha zalesněno, a to vesměs listnatými dřevinami v tomto základním druhovém sortimentu: olše, bříza, topoly, javor, jasan, lípa, dub – s příměsí řady dalších doplňujících stromů a keřů. Do roku 1975 zde probíhala tzv. rekul-tivační pěstební péče, která byla ukončena předáním celého lesního areálu do majetku lesního závodu Litvínov.

Lomy Rudý SeverV poválečném období republika žádala stá-le více uhlí, na jehož těžbu hlubinné doly nestačily. V celém revíru začínala mít proto převahu produktivnější těžba povrchová. Bylo tomu tak i na hlubině Rudý Sever v Hamru, kde se těžilo v letech 1870 až 1965. Již v roce 1948 zde bylo proto mezi Chudeřínem a Hamrem otevřeno první ze dvou křídel lomu Rudý Sever. Říkejme mu Východní  lom. Po jeho vytěžení byla ote-vřena druhá část tohoto lomu – západně od provozních budov hlubiny Rudý Sever (kde

Růžodolská výsypka před rekultivací (foto z r. 1985)Úspěšně zrekultivované území na poddolovaných pozemcích dolu Pavel (foto z r. 2005)

Rekultivace60

dnes sídlí KOVOŠROT). Odklizem z toho-to západního lomu byl zavezen lom první. Západní lom byl hlubší (50 m) a po explo-ataci byl zasypán již s pomocí zakladače skrývkovou zeminou s významnou pře-vahou třetihorních jílů přiváženou z lomu Obránců míru. Západní lom ukončil svoji existenci v roce 1962.

Rekultivace obou lomů Rudý Sever probí-hala odlišně:

Východní lom mezi Hamrem a Chudeřínem byl celý zalesněn a v depresích vznikly vod-ní plochy. Na části vnější výsypky byl pů-vodně založen ovocný sad, který byl pozdě-ji zrušen a toto území dodatečně zalesněno. Celý tento prostor má však i důležitou vo-dohospodářskou funkci. Pro případ stoleté vody by sloužil jako zádržné území. Lesnic-ká rekultivace zdárně probíhala od počátku šedesátých let minulého století, takže zde

vznikl smíšený les s převahou listnatých dřevin, kde dominují břízy, topoly, jasany, javory, lípy, modříny, habry a borovice.

V současné době zde probíhá příprava roz-sáhlého revitalizačního záměru nazvaného „Rekreační  plocha  Nové  Záluží“, který je schválen k realizaci v rámci vládního programu „15 miliard Kč pro revitalizaci“, a to s předpokládaným nákladem přes 180 milionů korun. Tento projekt předpokládá rozsáhlé úpravy vodního režimu v tomto území, rekonstrukci lesních porostů a jejich zpřístupnění tak, aby mohl tento prostor sloužit obyvatelstvu jako hodnotný příměst-ský lesopark.

Západní lom Rudý Sever byl zasypán do původní úrovně terénu a určen k zeměděl-ské rekultivaci. Ta úspěšně proběhla, i když zde vlivem poklesů dodatečně vznikaly mokřiny. Celý tento pozemek byl přesto do-

Plánek sídliště rodinných domů „Nové Záluží“

Povrch Hornojiřetínské výsypky po rekultivaci

Rekultivace61

časně zemědělsky obhospodařován. V sou-časné době bylo toto území určeno územ-ním plánem města Litvínova k zástavbě novým obytným souborem s názvem „Nové Záluží“. Urbanistická studie předpokládá, že zde bude v několika etapách postaveno celkem 103 rodinných domů. V současném období jsou zde ve výstavbě inženýrské sítě. Po mostecké čtvrti „Pod Resslem“ to bude druhá výstavba významného obytného souboru na výsypce.

V okolí Litvínova však probíhala těžba i na mnoha dalších místech:

V jihozápadním sousedství to je přede-vším Hornojiřetínská výsypka, která leží v předpolí lomu Československé armády. Její významná část byla proto pouze dočas-ně pomístně ozeleněna způsobem, kterému se nyní říká řízená  sukcese. Ostatní části byly klasickým způsobem zalesněny.

V jihovýchodním sousedství se k Litvínovu přimyká rozsáhlá Růžodolská  výsypka. I ta byla celá zalesněna. Na jihu navazuje na výsypky lomu Ležáky-Most a lomu Bí-lina. Tento nový rekultivační komplex již

nyní umožňuje přímé propojení Litvínova s Mostem lesním prostředím. Na několika místech zde dosud probíhá rekultivační pěs-tební péče a v programu je zde i výstavba sítě cyklostezek.

A když už jsme u cyklostezek, tak další z nich je schválena v rámci vládního progra-mu „15 miliard Kč pro revitalizaci“. Je situ-ována po jižním okraji Litvínova, většinou po těžbou ovlivněných pozemcích od lomů Rudý Sever až po zrekultivovaný areál S. K. Neumann – s předpokládaným nákladem 17 mil. Kč.

ZávěremTěžba a následná rekultivace postiženého území jsou během na dlouhou trať. Nej-zřetelnější to je u velkolomů, které exis-tují po dobu několika generací. Litvínov měl v těchto souvislostech určitou výhodu v tom, že jeho okolí bylo ovlivňováno vět-šinou jen doly a malolomy, takže zde rekul-tivační obnova probíhá poměrně rychle. A navíc na ni již nyní navazuje její následná etapa. Tu nazýváme revitalizací či resocia-lizací. Jejím smyslem je přiblížit rekultivo-vaná území blíže k člověku.

Jsem upřímně rád, že mi bylo umožněno celý proces této obnovy jako chudeřínské-mu rodáku po dobu více než poloviny sto-letí v dresu rekultivátora absolvovat. A že mohu být i nadále přímým účastníkem re-socializačního procesu, který se významně v celém revíru podílí na urychlování obno-vy v těžebních oblastech Ústeckého a Kar-lovarského kraje. V rámci této mimořádné „revitalizační injekce“ tak bylo až dosud k realizaci schváleno 274 projektů ve výši 13,5 miliardy Kč.

Text a foto Stanislav Štýs

Výstavba infrastruktury budoucího stavebního souboru „Nové Záluží“ na vnitřní výsypce lomu Rudý Sever (foto z r. 2010)Těžbou devastované území bylo účelně využito k výstavbě sportovního areálu, vlastní lom zalesněn (foto z r. 2005)

Rekultivace62

kaM kRáČíš kRaJiNO MOstecka?

ÚvodemMluvíme-li o krajině Mostecka, pak je účelné upozornit na to, že její součástí jsou i Krušné hory, západní výběžky České-ho středohoří a zemědělská krajina v jižní části tohoto území. Při koncepci rekultiva-cí k tomu její koncipienti vždy přihlíželi. Avšak hlavním předmětem pozornosti naše-ho zájmu je pánevní část Mostecka bohatá mocnou uhelnou slojí, těžbou, rozsáhlou devastací území – a následně i rekultivací.

Až dosud jsme se mohli v předchozích článcích tohoto seriálu seznámit s historií rekultivací, s jejími odlišnostmi při obnově

zemědělských pozemků, lesů, parků a le-soparků, s obnovou vodního režimu krajiny a se specifickými způsoby řešení obnovy území v okolí sídel, kde jsou přednostně uplatňovány rekultivace sloužící lidem pro efektivní využívání volného času.

Po desítkách let zkušeností jsou metody jednotlivých způsobů rekultivační obnovy již natolik propracované, že lze jakékoliv devastované území upravit do žádoucí po-doby. Je to jen otázka času a nákladů. To však nestačí. Není možné jednotlivé vý-sypky upravovat sólově, bez ohledu na širší územní celek. Mozaiku rekultivací nutno

časoprostorově řešit tak, aby výsledkem ne-byl surrealistický, ale realistický obraz kra-jiny. Toho lze dosáhnout jen velkoplošnou a dlouhou krajinotvornou koncepcí, pro-gnózou v časovém dosahu až do ukončení těžby. Časy se mění a lidé v krajině již ne-vidí jen prostor k výrobě potravin či dřeva. Rostou požadavky na území jako základnu životního prostředí, které by umožňovalo účelné využívání volného času.

Křišťálová koule nestačíRekultivace probíhá v malých dávkách a po-stupně, neboť časově následuje těžbu. Zdálo by se proto, že je pouze technickou a biolo-gickou problematikou. Z malých kousků se však skládá postupně celek, takže se v pod-statě jedná o rehabilitaci nemocné krajiny, o krajinotvornou činnost, která je realizována postupně v návaznosti několika generacemi. Každá z nich přináší dílčí změny odpovída-jící novým poznatkům a požadavkům doby. Avšak celkové pojetí rekultivační obnovy musí probíhat v rámci určité koncepce, kte-rá musí mít i prognostickou dimenzi. A tou jsou dlouhodobé studie nazývané generely rekultivací – s náplní úplného zahlazení dů-sledků těžby na krajinu.

Horníci si první celorevírní prognózu těžby vypracovali již koncem padesátých let mi-nulého století. A to byl odrazový můstek i pro rekultivátory, kteří již v letech 1958 až

1960 vypracovali v Báňských projektech v Teplicích první celorevírní dlouhodo-bý program nazvaný Generel  rekultivací SHD. Byl prvním nejen v republice, ale i na světě. Vytvořil projekční předpoklady pro záchranu ornic a dalších potenciálně úrod-ných zemin a pro jejich uplatnění v procesu rekultivace. A především na stovkách map určoval, kde má být prováděna zemědělská, lesnická či hydrologická rekultivace.

Konzultovali jsme tyto návrhy s tehdejšími národními výbory, se zemědělci, lesníky, vodohospodáři, s rybáři a řadou dalších. A již tehdy to nebylo jednoduché. Zemědělci chtěli nejvíce polí, lesníci zase lesů a rybáři co nejvíc rybníků.

Tyto generely se pak v příštím období ně-kolikrát aktualizovaly a postupně se stávaly

podkladem pro územní plánování. Přitom docházelo i ke změnám v poměru jednotli-vých způsobů obnovy. Dříve převládaly ve volné krajině požadavky na rekultivace ze-mědělské, v okolí sídel na vytváření vhodné příměstské zóny s využitím vodních areálů, lesoparků, sportovišť a hřišť. Most je v tom-to směru přímo školním příkladem. V sou-časném období je kladen mimořádný důraz na tvorbu ekologicky vyvážené a esteticky účinné krajiny a na resocializaci rekulti-vovaných  území – což představuje např. obnovu silniční sítě na zrekultivovaném území, vytváření podmínek pro výstavbu na výsypkách, úpravy území pro využívání volného času.

Během let se situace v těžbě velmi zpřes-nila, takže až na výjimky se ví, kde, jak a kdy se bude těžit – a to v časovém horizontu

Při koncepci prognózy vývoje krajiny Mostecka vycházíme z přesvědčení, že civilizační úroveň každé spo-lečenské etapy bude v budoucnu hodnocena nejen podle toho, co poskytovala přítomným generacím, ale hlavně podle toho, co zanechala svým potomkům. A to nejen ve sférách hmotných a duchovních statků, ale především v komplexní oblasti krajiny a životního prostředí.

Matylda láká nejen plavce Rybářská pohoda na Benediktu

Rekultivace63

až do uzavření dolů. To je důležitým výcho-diskem i pro rekultivační projektanty, kteří již mohou uplatňovat strukturu obnovy tak, aby odpovídala nejen současným, ale i bu-doucím požadavkům na vybavenost krajiny ve vhodném poměru lesa, polí a vodních a rekreačních ploch.

Koncepční východiskaPrognostici různých oborů často selhávají se svými předpověďmi již během druhé ge-nerace. Rekultivátoři se mohou pyšnit tím, že realizace obnovy úspěšně probíhá již třetí generaci, v souladu se zásadami vytýčený-mi prvním generelem rekultivací SHR před padesáti lety.

Vždy jsme vycházeli z přesvědčení, že cí-lem rekultivace musí být ekologicky vy-vážená, ekonomicky efektivní, zdravotně nezávadná a esteticky působivá krajina. A ta je zpravidla tvořená vhodným poměrem les-ních, zemědělských, vodních a rekreačních způsobů rekultivace.

Při konkretizaci těchto zásad a jejich uvá-dění do života se vždy vychází z přírodních charakteristik rekultivovaného území a okolních krajinných celků,charakteru těžby a intenzity devastace území,souboru sociál-

ně ekonomických poměrů.

Při uplatňování první zásady je vycházeno především z geomorfologie širšího území, jehož centrem je pánevní část, která je na severu ohraničena Krušnohorským masí-vem a na jihu nádherným Českým středo-hořím. Druhou, prakticky neovlivnitelnou veličinou je teplé a mírné podnebí. Pánevní část tohoto území má navíc významný hyd-rologický potenciál. Při vysokém podílu lesnických rekultivací bude mít tato oblast vysoký turisticky rekreační potenciál.

Pozůstatkem povrchové těžby v krajině jsou nejen vnitřní, ale i vnější výsypky a zbytko-vé lomy. Vnější výsypky zvyšují dynamiku reliéfu a zbytkové lomy jsou cenným dis-ponibilním prostorem pro tvorbu četných jezer. Opět tedy nové lesy a vody – což se promítne do rekreačního potenciálu toho-to území.

Třetím - a pravděpodobně nejdůležitějším aspektem vývoje jsou demografické, soci-ální a ekonomické tendence. Lidé budou potřebovat i nadále krajinu jako prostředek k výrobě potravin – proto podíl zeměděl-ských rekultivací. Dalším aspektem je roz-voj vědy a aplikace jejích výsledků v praxi,

což povede k růstu produktivity a s tím sou-visejícímu snižování pracovní doby a růs-tu volného času. A pro to je nutné vytvářet vhodný prostor. Lesy a vodní plochy  jsou osvědčenými krystalickými jádry rekreace. A v okolí sídel lze cílevědomou rekultivací vytvářet atraktivní příměstské zóny vybave-né prvky s vysokým volnočasovým poten-ciálem:

▪ nebýt lomu Jan Šverma, nevznikla by Velebudická výsypka s hipodromem a golfovým areálem,

▪ nebýt lomu Benedikt, nemohli by se Mostečtí pyšnit nádherným příměst-ským prostředím,

▪ nebýt lomu Vrbenský v Souši, nevznikl by zde ani mostecký autodrom a ani je-zero Matylda.

Podobně bychom mohli pokračovat: na Ús-tecku jezerem Milada, na Teplicku areálem Barbora, na Sokolovsku jezerem Medard. A to nám nezbývá prostor pro vyjmenová-ní desítek sportovišť, hřišť, zahrádkářských kolonií a dalších akcí s volnočasovým, spo-lečensky efektivním potenciálem.

Každý černý mrak má světlé okrajeŽijeme obklopeni informacemi všech typů sdělovacích prostředků, z nichž čiší negace, násilí a deprese, což je negativní složkou svobody. I na Mostecko neustále jezdí foto-grafové, filmaři a novináři s cílem ukazovat jen to „černé“. Ti kteří mají snahu seznámit se i s rekultivacemi a realitou, jsou dosud v menšině.Rekultivátoři jsou však optimisté. Umějí „vyléčit“ jakýkoliv pozemek i celou ne-mocnou krajinu. Mají za sebou tisíce hekta-rů nových lesů, polí, nových vodních ploch, ovocných sadů a vinic. A poslední dobou přibývají nové rybníky a jezera. Na několi-ka stovkách hektarů vyrůstají na výsypkách pravé pralesy – což je celostátní unikát, neboť pravým pralesem u nás nejsou ani

porosty na Boubíně. Mnohé z rekultivač-ních ploch jsou i ekologicky a ochranářsky tak cenné, že jsou chráněny nejen státem, ale i Evropou. Málokdo dosud ví, že mezi Evropsky významné lokality NATURA 2000 byla např. zařazena zalesněná vnější výsypka lomu Obránců míru, tzv. Kopist-ská výsypka, která představuje zalesněné území v prostoru mezi Souší, Komořany a chemičkou.

Málokdo si dosud uvědomuje, že Litvínov je již s Mostem propojen novými lesními komplexy na výsypkách. Všechno však něco stojí. V těchto nových porostech je již plno zvěře. Výjimkou nejsou ani jeleni. Ti v noci přecházejí silniční spojku Most – Litvínov, kde se oslněni reflektory aut stá-vají příčinou nehod. Silničáři by proto měli hlavně úsek nad chemičkou vybavit vý-stražnými značkami „pozor zvěř“. Nejsme už jen průmyslovou krajinou.

Chceme-li si odpovědět na otázku, odkud a kam kráčíš mostecká krajino, je třeba se poohlédnout hodně dozadu :

▪ Pokud tuto krajinu obývali lovci a rybá-ři, bylo Mostecko územím jezer, mok-řin a bažin.

▪ Příchodem zemědělců se tato krajina postupně měnila v žírné, intenzivně vy-užívané zemědělské území se zanedba-telnou lesnatostí.

Přibližně posledních 200 let zde dominuje těžba, energetika a průmysl. Posledních 100 let se zde postupně devastovaná část území mění díky dobré proporcionalitě lesnických, zemědělských, hydrologických a rekreač-ních rekultivací v nový typ postindustriál-ní krajiny, jejíž základní charakteristikou budou vysoký podíl vodních ploch a lesů, mírné a teplé klima. Toto pánevní území se proto postupně stává opět jezerní krajinou s vysokým volnočasovým potenciálem.

Mohlo by se zdát, že zde platí okřídlené „kruh se uzavírá“. To je však nepřesné. Vý-voj zde neprobíhá v kruhu, ale v progresivní spirále.

Vše nasvědčuje tomu, že pánevní oblast pod Krušnými horami bude po doznění těžební-ho období vybavena opět vysokým podílem vodních ploch. Nebude však pouhou jezer-ní, ale vyhledávanou rekreační  krajinou. Což vůbec nevylučuje funkce sídelní a vý-robní, neboť lze předpokládat, že pokud zde budou svůj domov nacházet další výrobní kapacity, budou vesměs natolik ekologizo-vány, aby nebyly v rozporu s požadavky na kvalitu životního prostředí.

Závěrem dovolte alespoň dvě citace: „Re-kultivačné práce Severočeského hnědou-helného revíru vojdú do historie našich ná-rodov, tak ako vošli iné vynikajúce ľudské krajinárske diela, počnúc českými rybníkmi v jižných Čechách, resp. vodnými dielami v okolí Banskej Štiavnice. Ide o rozsiahly experiment novej tvorby krajiny z krajiny mesačnej“

1988 Prof. Ing. Dušan Zachar, DrSc,

světově uznávaný vědec – meliorátor

„České zkušenosti s rekultivací krajiny při intenzivní a často necitlivé báňské činnosti se mohou stát cenným přínosem a příspěv-kem při vstupu České republiky do Evrop-ské unie, neboť podobné problémy má i řada dalších států Evropy.“

2004 Dušan Ondrejička,

tiskový mluvčí Delegace Evropské komise

Text a foto Stanislav Štýs

K této dvojici, která dokumentuje krajinotvornou funkci rekultivací, je účelné jen dodat, že fotky byly pořízeny v letech 1987 a 2010.

Vydalo:Statutární město MostRadniční 1/2, 434 01 MostNáklad: 500 ks