PSYCHOLOGIE NEVDOM A KVANTOV ASPEKTY MOZKOV AKTIVITYvod editora1:Mme ped sebou velmi zajmav interdisciplinrn materil, kter obsahuje dkladnou kvalitativn analzu oblasti, je je prsekem kvantov teorie, teorie hmoty, asu a prostoru, biofyziky, medicny, jungovsk psychoanalzy a filosofie vdy. Autor si vytkl nkolik cl najednou: hlavnm je vytyen a prozkoumn hypotzy, e existuj souvislosti mezi archetypy kolektivnho nevdom, psychickmi komplexy a kvantovmi stavy v mozku. Tyto mylenky patrn vznikly bhem korespondence fyzika W. Pauliho a psychiatra C. G. Junga v 50. ltech. Na jejich podporu autor pouv mj. zvr fyzika Rogera Penrose (-ho), kter ji dlouho pracuje na koncepci, e duevn innost mozku neme bt vysvtlena nekvantovmi, klasickmi fyziklnmi zkony, nbr e tato innost je dalm vraznm kvantovm makroskopickm jevem, tedy fyziklnm jevem, jeho kvantov vlastnosti nemiz ( jako obvykle ) s pechodem od mikroskopickch k makroskopickm rozmrm, tj. od svta mikrostic ke svtu, kter my pmo pozorujeme. Hypotzu korelac mezi kvantovmi stavy v mozku a mitelnmi elektrofyziologickmi vlastnostmi neuron navrhuje autor ovit nap. pomoc EEG, konkrtn u epileptickch stav. Krom tto zkladn mylenky autor zkoum, jak dsledky by ml ppadn projev nelokality nkterch kvantovch zkonitost a jak by tato nelokalita mohla ppadn souviset s jungovskou synchronicitou a jinmi ( i hypotetickmi ) vlastnostmi psychiky. Tuto st j osobn povauji za pirozen ponkud spekulativn a kontroverzn, nebo zde se pohybujeme u v oblasti blch mst" a na samch hranicch zklad souasn vdy, kde absolutn nemme dostatek spolehlivho pozorovacho materilu i metodiky. Vezmme vak tyto spekulace a otzky jako prostedek mon prvotn orientace v neznmm ternu a jako zahjen potebn a dkladn diskuse, kterou si tyto problmy ( i kdy se mon nezdaj bt otzkou dne ) zasluhuj.

Shrnut:1

Petr Bob ( hermes@post.cz ). Centrum teoretickch studi UK a AV, a 1. LF UK Praha.

1

Jsou prezentovny souvislosti mezi archetypy kolektivnho nevdom, psychickmi komplexy a kvantovmi stavy v mozku. Je vyslovena hypotza o korelaci kvantovch stav v mozku s psychickmi komplexy , kter jsou komplexnmi dsledky projekce archetyp je vystupuj jako poadatel pedstav jejich prostednictvm se prezentuj. Je ukzna pravdpodobn souvislost mezi kvantovmi procesy v mozku a neuronovou synchronizac mitelnou na EEG. Na zklad tchto souvislost je mon experimentln a klinicky analyzovat a testovat hypotzu. Nkter experimenty jsou spolu s psychologickmi rozbory uvedeny. Rovn je zmnn problm lokalizace vytsnnch psychickch komplex v souvislosti s patologickmi formtory je se uplatuj jako epileptick loiska.

1. vodC.G. Jung2 spolu s W. Paulim3 studovali problematiku vztah mezi jevy na kvantov rovni a psychickmi procesy. Tyto mylenky se v kontextu souasnho vvoje v neurovdch, fyzice a psychologii zdaj bt neopomenuteln pro dal bdn. Shrnut nkterch souvislost je clem tto prce.

2. Problm pozorovnV doslovu ke sv prci Teoretick vahy o podstat duevna"(1) C. G. Jung hovo o komplementarit4 vztahu vdom a nevdom rovn psychick existence lovka.2

3

4

Carl Gustav Jung ( 1875- 1961 ), vcarsk psychiatr, psycholog a filosof univerzitn profesor v Basileji a v letech 1944-1961 v Curychu. Zprvu spolupracovnk a k Sigmunda Freuda vlastnmi vzkumy dospl ke kritice nkterch teori Freudovy hlubinn psychologie, zejmna ke kritice nzor, e neurzy maj vhradn psychosexuln piny. Zaloil vlastn kolu analytick psychologie. C.G.Jung zavedl do diagnostick praxe asocian experiment, vytvoil koncepci introvertn a extrovertn osobnosti a vypracoval teorii kolektivnho nevdom s jeho archetypy. Toto jednoduch konstatovn vak zdaleka nepostihuje neobyejn bohatstv jeho dla, kter je skutenm okem i pro bohat a znm nakladatelsk domy. Wolfgang Pauli ( 1900-1958 ), vcarsk fyzik rakouskho pvodu. Od roku 1928 profesor university v Curychu. Zabval se zejmna teori relativity a kvantovou mechanikou. Roku 1924 formuloval tzv. Pauliho princip, podle kterho nemohou v atomu existovat souasn dva elektrony, kter maj toton vechna tyi kvantov sla. Tento princip m velk vznam pro atomovou fyziku i pro chemii. Vypracoval i teorii spinu v nerelativistick fyzice a roku 1930 pedpovdl existenci neutrina. V roce 1945 obdrel Nobelovu cenu za fyziku. Komlemenrn znamen doplkov. Jestlie ekneme, e njak pstupy k een problmu jsou vzjemn komplementrn znamen to, e mohu zvolit kterkoli z nich. Ty ostatn pak mohu chpat jako pirozen doplnk toho pstupu, kter jsem zvolil. V nkterm ppad je vhodnj zvolit jeden pstup k een ( napklad mohu chpat komponenty atomu jako vlny a podle toho s nimi pracovat ) v jinm ppad jin ( napklad mohu tyt komponenty, kter jsem v pedchozm ppad chpal jako vlny v tomto ppad chpat jako stice ).

2

Zdrazuje zde skutenost, e psychick procesy v rovni ji nepstupn vdom zskvaj charakter objektivn reality, kter se, ale souasn chov jako subjektivn realita tj. v jej monosti uvdomn. Plat to zejmna napklad o nevdomch potlaench traumatech, kter bvaj asto rozhodujc objektivn faktor pi rozvoji neurotickch5 a psychotickch6 poruch, a kter asto predeterminuj7 lovka k opakovn situac a vztah, kter s potlaenm 8 traumatem vznamov souvis. Napklad tyranizujc postoj rodie opanho pohlav me ovlivnit vyhledvn partnerskch vztah podobnho typu a to nevdom tak, e se prezentuje jako vkus" to jest schopnost zamilovat se do uritho typu partnera. V ppad uspnho analytickho procesu a zaintegrovn9 tchto autonomn psobcch psychickch komplex10 do vdom tj. jejich uvdomn, nap. na zklad rozvzpomenut na urit situace z dtstv, dojde k nprav tak, e se zmn vkus vbru partnera v souladu s ostatnmi uplatujcmi se faktory. Nesoulad tchto faktor ml za nsledek psychickou disociaci,11 tj. ono konstatovan roztpen kdy si lovk ke svmu zoufalstv uvdomuje, e si nen schopen vybrat sob odpovdajcho partnera, spolu s rozvojem neurotickch nebo psychotickch pznak, kter patrn na vznamov rovni njak souvis prv s onm potlaenm traumatem, a kter se zejm mohou manifestovat

5

6

7 8

9

10

11

Neurza je zjednoduen eeno lehk duevn onemocnn, kter zpsobuje v njakm ohledu mrnou labilitu pacienta. Mezi lkai dochz asto k neshodm, kter projevy ji svd o tom, e nkdo ji neurzou trp a kter nikoli. V souasn dob by se asi u vtiny lid, kte u ns ij njak ( by teba lehk ) neurza prokzat ( napklad okusovn neht psychologov chpou, jako projev skryt neurzy ). Psychza je stav tkho duevnho onemocnn charakterizovan poruchou mylen a jednn s nslednmi poruchami struktury osobnosti a jej celistvosti. Predeterminuj = peduruj Trauma je obecn porann ( raz ). Zde jde o psychick ( duevn ) otes, kter me vst k poruchm vy nervov innosti. Potlaen trauma je takov trauma, kter si jako takov neuvdomuji. Analytick proces a integrovn : V tomto ppad se jedn o psychoanalytick proces v jeho rmci se psychoterapeut spolu s pacientem sna pivst do vdom to, co bylo dve potlaeno do nevdom a co asto zpsobuje zcela nepochopiteln ( pedevm pro osobu, kter je takto postiena ) mylen a jednn pacienta a sna se opt ( tentokrt ale vdom ) ve potlaen zalenit ( tj. integrovat ) do vdom osobnosti pacienta. Pokud se to poda, skuten dojde k uzdraven pacienta ( pokud jsou potlaen psychick komplexy vlastn pinou jeho pot ). To je podstata psychoanalytick metody Urit specifick systm pocit a pedstav asto potlaen do nevdom o jeho optovn uvdomn se sna pacient a psychoterapeut v procesu psychoanalzy. Psychick disociace je doslova psychick rozklad.

3

i psychosomaticky12 v podob nejrznjch patologickch13 pznak. Lze tedy ci, e psychick procesy v t rovni, kde se ztrc schopnost pedstavivosti a lze zjistit jen vlivy, kter maj podajc vliv na obsahy vdom nabvaj objektivn povahy. Napklad tam kde si lovk nedoke pedstavit" jak realizovat pro nj ivotn dleit pn a kdy na vdom rovni opakovan selhv, dostv se do vleku objektivn jm hbajcch udlost, ztrc kontrolu a monost aktivnho psoben vdom ( kdo m hlad i kru j" ). Podajc vliv uruje typick smr a prbh nevdom psychick aktivity, kter m zpravidla znan uniformn kolektivn charakter a to jak z hlediska kulturnho, rasovho i etnickho a to jak v souasnosti, tak i v minulosti, jak lze soudit z dokument uplynulch dob. Monmi projevy takovchto nevdomch podajcch faktor jsou napklad: instinktivn chovn ( patern of behaviour )14, typick uspodn pedstav ( mty, sny ), nebo i jen obyejn denn snn, kter vede k vytven pedstav a pn. Zpracovnm tchto mytologickch, klinickch a obecn kulturn historickch materil lze vytvet pedstavy uritch typ takovchto podajcch vliv, i faktor a systematicky je oznait jako archetypy.15 Archetypy maj tedy charakter, kter ji nen mon oznait jako pouze psychick, ale nabv rozmru objektivn ( na psychice nezvisl ) skutenosti. Podobnm zpsobem se postupuje rovn v oblasti fyziklnho poznn svta kde je mon obdobn podajc vlivy vyjdit matematickmi rovnicemi za pomoci pojm jako nap. sla, pole apod. Podobn, ale ponkud pevrcen situace je v modern kvantov fyzice, kter se zabv matematickm popisem objekt mikrosvta,16 kter se principieln odliuje od12

13 14 15

16

Psychosomatick jsou takov projevy lidskho organismu, kter maj jen psychick piny. Napklad : njak pacient m utkvlou pedstavu, e trp uritou nemoc. A skuten se me stt, e se na jeho tle objev pznaky on choroby. asto o tto vlastnosti lka takovho pacienta dobe v. Potom sta pacientovy podat njak pedmt ( napklad zcela nekodn bombn, kter nem schopnost cokoli lit ), o kterm pacient uv, e je to jm poadovan lk a tlesn pznaky domnl nemoci zakrtko zmiz ( takovmuto lku" se odborn k placebo ). Patologick pznaky jsou pznaky choroby. Pattern of behaviour : vzory chovn. Archetypy doslovn znamen pratypy, pvodn typy a podobn. Tento pojem pouval Carl Gustav Jung jako oznaen onch nevdomch struktur, kter jsou psychice lidskho rodu spolen. Jako objekty mikrosvta meme obecn oznait vechny objekty, kter jsou tak mal, e je nelze spatit lidskm okem. V um slova smyslu jsou pod tento nzev zhrnovny objekty tak mal, e je lze spatit jen pi mnohonsobnm zvten, ve fyzice pak nejastji objekty, kter je mon pozorovat jen

4

svta popisovanho v rmci paradigmatu17 newtonovsk fyziky a to zejmna v nutn existenci pozorovatele a jeho vlivu na prbh fyziklnch proces, je jsou soust kvantov mechanickho procesu men. Fyzikln popis svta tak v sob zahrnuje subjektivn18 faktor a tedy psychologickou, neobjektivn rove reality nezbytnou pro chpn svta specieln pro teoretickou interpretaci experimentlnch dat. Modern vvoj ve fyzice a psychologii s sebou tedy nutn nese znan zmny v obvyklm kartezinskm dualismu pojet hmoty a ducha, poppad zmny v zaitm pojet fyziklnho popisu res extensa jako objektivn reality a res cogitans jako reality ist duchovn imateriln povahy je se a dosud omezovala na popis ist psychologick bez monosti uho propojen s pojmy biologie i dokonce fyziky. Stojme tak ped dvoj analogi procesu pozorovn ( men ), a to jednak ped skutenost, e psychick jevy maj svoji objektivn formu existence, kter je ovlivniteln postojem vdom i dokonce z sti zahrnuteln pi integraci nevdomch obsah do vdom bhem psychoterapeutickho analytickho procesu. Pozorovn nevdomch proces vede k jejich ovlivnn pozorovatelem ( vdomm ), podobn jako v kvantov fyzice, kde se rovn uplatuje principieln vliv procesu men na prbh fyziklnch proces jeho dsledkem jsou Heisenbergovy19 relace neuritosti20 a v obecnj filosofick rovin Bohrv princip komplementarity.21nepmo ( tj. z ink na jejich bezprostedn okol ). To se tk zvlt elementrnch stic, ze kterch jsou vystaveny atomy. Paradigma je urit komplex nzor a koncepc, kter tvo zklad, na kterm je vystavn ten nebo onen zpsob chpn neho (zpravidla svta). Napklad newtonovsk paradigma tvo ty nejzkladnj principy, na kterch je vybudovna pedstava svta tak, jak ji vyjaduje uen Isaca Newtona. Napklad tedy pedstava o vesmru, jako o prostoru euklidovskho typu a podobn. Subject (tj. subjekt)je doslova to, co je vlastnm zkladem neho (jeho nejvlastnjm podkladem podstatou). V tomto smyslu se tedy jedn o to, co je zkladem lidsk psychiky. Werner Karl Heisenberg (1901-1976), nmeck fyzik. Zsadnm zpsobe pispl k rozvoji modern fyziky. Spolu s Maxem Bornem a Pascalem Jordanem je povaovn za zakladatele kvantov mechaniky. Je autorem tzv. maticov mechaniky. Formuloval Heisenbergovy relace neuritosti, kter zsadn ovlivnily metodologii vdy i filosofii. Zabval se strukturou atom, atomovho jdra, feromagnetismem a prcoval na unitrn (tj. jednostn) teorii pole. Nobelovu cenu obdrel roku 1932. Relace neuritosti vyjaduj poznn, e v oblasti kde se uplatuj principy kvantov mechaniky nen mon urit parametry pohybujcho se objektu (napklad elektronu) s libovolnou pesnost. m pesnji urme nekter parametr, tm mn pesn meme urit jin. Niels Henrik David Bohr ( 1895-1962 ) je povaovn za jednoho z njvtch fyzik 20. stolet. Zabval se atomovou a jadernou fyzikou a kvantovou mexhanikou.Po cel desetilet byl hlavn postavou ve vviji kvantov fyziky. Jeho model atomu, pi jeho formulaci vyuil novch poznatk o struktue spektra a Planckv objev kvantovan energie (tj. objev, e energie se nepen spojit, jak si fyzikov dve pedstavovali), ale jen po zcela uritch minimln dvkch, kter nazval kvanta), ml velk vznam pro dal rozvoj fyziky.

17

18

19

20

21

5

Fyzik Wolfgang Pauli, kter s Carlem Gustavem Jungem vedl obshlou korespondenci o podobnch otzkch, jejich spolenou publikaci(2) nevyjmaje, v jednom svm dopise C.G. Jungovi napsal: Fyzik bude skuten na tomto mst oekvat obdobu v psychologii, protoe se zd, e gnoseologick situace tkajc se pojm vdom" a nevdom" je dalekoshle analogick k ne popisovan situaci komplementrnosti" ve fyzice. Jednak lze nevdom zpstupnit zajist jen nepmo skrze jeho ( podajc ) inky na obsahy vdom, jednak m kad pozorovn nevdom", tzn. kad uvdomovn nevdomch obsah, nejprve nekontrolovateln zptn vliv na nevdom obsahy samy ( co jak znmo zsadn vyluuje vyerpn" nevdom uvdomnm ). Fyzik tedy per analogiam usoud, e prv toto nekontrolovateln zptn psoben pozorujcho subjektu na nevdom omezuje objektivn charakter jeho reality a souasn j dodv subjektivnost. Akoli je dle poloha ezu" mezi vdomm a nevdomm ( alespo do uritho stupn ) ponechna na svobodn vli psychologickho experimenttora", zstv existence tohoto ezu" nevyhnutelnou nutnost. Pozorovan systm" by se pak podle toho z hlediska psychologie skldal nejen z fyziklnch objekt, nbr by zahrnoval i nevdom, zatmco vdom by pipadla role nstroje pozorovn". Je zjevn, e s rozvojem mikrofyziky" se zpsob popisu prody v tto vd dalekoshle piblil zpsobu popisu v modern psychologii: Zatmco fyzika je v dsledku zsadn situace oznaovan jako komplementrnost" konfrontovna s nemonost vylouit vlivy pozorovatele determinovatelnmi korekturami, a proto musela v zsad rezignovat na objektivn zachycen vech fyziklnch fenomn, psychologie mohla zsadnm zpsobem nahradit pouhou subjektivn psychologii postultem existence nevdom, je je dalekoshle objektivn reln."

3. Archetypy, fenomny synchronicityArchetypy se projevuj v pozorovn a zkuenosti a to tak, e nevdom podaj pedstavy. Asimiluj22 data smyslovch vjem a stvaj se tm psychickmi pedstavami. C.G. Jung vztahuje nepsychinost a objektivitu archetyp rovn k takzvanm fenomnm synchronicity23(1),(2). Synchronicita22 23

Zde asimiluj znamen tot, co pizpsobuj. Synchronicita vyjaduje fakt, e nco ( njak dj nebo stav a podobn ) nastv spolu s nm jinm, piem takovto jevy spolu nemaj dnou pinnou ( tj. kauzln ) souvislost. Jeden nen pinou

6

vymezuje akauzln24 vztah dvou udlost a pedstavuje tak pirozen protjek k principu kauzality,25 jeho hypertrofii v rmci newtonovsk fyziky je na rovni fyziky kvantov nezbytn opustit a to jednak odvratem od laplaceovskho determinismu, jednak v souvislosti s tzv. kvantovou nelokalitou o n bude v dalm textu pojednno podrobnji a to rovn v souvislosti s monou fyzikln interpretac synchronistickch fenomn. Jung v prci(3) ukazuje nsledujc lenn synchronistickch fenomn: 1. Koincidence26 psychickho stavu pozorovatele se souasnou objektivn, vnj udlost, kter odpovd psychickmu stavu nebo obsahu, piem mezi psychickm stavem a vnj udlost nen patrn kauzln souvislost. 2. Koincidence psychickho stavu s odpovdajc, vce i mn souasnou vnj udlost, kter se vak odehrv mimo dosah vnmn pozorovatele, je tedy vzdlen v prostoru a d se ovit teprve dodaten. 3. Koincidence psychickho stavu s odpovdajc, dosud neexistujc, budouc, a tedy asov vzdlenou udlost, kterou lze rovn verifikovat27 teprve dodaten. Jung se rovn zmiuje o experimentech americkho psychologa J.B. Rhinea, kter realizoval adu experiment v oblasti extrasensorickho28 vnmn a vytvoil tak rozshl experimentln materil. Vsledky pokus ukazuj se statistickou prkaznost, e psyche dovede prostorov faktor v urit me vyadit. Pokus s asem konstatuje, e asov faktor, alespo v dimenzi budoucnosti, me bt psychicky relativizovn. Jung (1) uvd monost vysvtlen tchto fenomn zavedenm pedpokladu psychicky relativnho asoprostorovho kontinua podobn jako je tomu v teorii relativity v zvislosti na uritch parametrech fyziklnch veliin. Rovn je uveden odkaz na prci fyzika Pascuala Jordana z r. 1936, kter pouil ideu relativnho prostoru pro vysvtlen telepatickch fenomn.druhho, pesto spolu souvisej ( alespo svm vskytem ). Kauzln = pinn". Akauzln je jeho opak. 25 Princip kauzality vyjaduje pesvden e ve, co se ve vesmru dje je spolu spojeno jako pina a nsledek. 26 Koincidence = shoda ( souhlas ). 27 Verifikovat = ovovat. 28 Extrasensorick = mimosmyslov24

7

Jung ve svch pracch poukazuje na celou adu zkuenost a kazuistik29 podobnho typu, a to i zkuenost vlastnch. Pro ilustraci uvedeme jednu z nich. Ve svch pamtech(4) v kapitole Psychiatrick innost" uvd ppad jednoho svho pacienta trpcho psychoidn depres, kter v dob jeho neptomnosti, dvodem byla pednka v jinm mst, spchal sebevradu. C.G. Jung popisuje udlost takto: V tu dobu jsem musel mt pednku v B. Asi kolem plnoci jsem piel do hotelu posedl jsem po pednce jet s nkolika pteli - a pak jsem el rovnou spt Leel jsem vak jet dlouho a nespal. Asi kolem druh hodiny - musel jsem prv usnout - jsem se s leknutm probudil a byl jsem pesvden, e do mho pokoje nkdo piel, pipadalo mi, jako by se dvee prudce otevely. Ihned jsem rozsvtil, ale nic tam nebylo. Pomyslel jsem si, e si nkdo spletl dvee, a podval jsem se do chodby, ale tam bylo ticho jako v hrob. Pozoruhodn", pomyslel jsem si, nkdo do mstnosti pece jen piel." Pak jsem se pokouel rozpomenout a napadlo mi, e jsem byl probuzen tupou bolest, jako kdyby nco narazilo na m elo a pak na zadn stranu lebky.- Druhho dne jsem dostal telegram, e onen pacient spchal suicidium. Zastelil se. Pozdji jsem se dozvdl, e kulka zstala vzet na zadn stran lebky. Pi tomto zitku lo o opravdov synchronistick fenomn, jak nezdka pozorujeme v souvislosti s archetypickou situac - zde v souvislosti se smrt. Relativizace asu a prostoru v nevdom umonila, e jsem vnmal nco, co se ve skutenosti odehrvalo nkde pln jinde. Kolektivn nevdom je vem spolen, je zkladem toho, co se ve starovku oznaovalo jako sympatie vech vc". V tomto ppad vdlo m nevdom o stavu pacienta. Ctil jsem, e jsem u cel veer pozoruhodn neklidn a nervzn, a to v silnm protikladu ke sv obvykl nlad."

V prci Due a smrt"(4), k toto:Zd se toti, e na nevdom psyche nle vlastnosti, kter vrhaj docela pozoruhodn svtlo na jej vztah k prostoru a asu. Mm tm na mysli prostorov a asov telepatick fenomny, kter lze, jak znmo, mnohem snze ignorovat ne vysvtlovat. Vda si to vak dosud v tomto ohledu zjednoduovala a na nkolik chvalitebnch vjimek. Musm se vak piznat, e jsem si nad takzvanmi telepatickmi29

Slovo kazuistika se obvykle pekld jako ppadov studie".

8

schopnostmi velmi lmal hlavu, nebo oznaen telepatie" jet zdaleka nic nevysvtluje. asoprostorov omezen vdom je tak siln pesvdivou skutenost, e kad poruen tto fundamentln30 pravdy, je vlastn udlost nejvyho teoretickho vznamu, nebo tm by se dokazovalo, e asoprostorov omezen je ustanovenm, kter lze zruit. Podmnkou zruen by byla psyche, ke kter by tedy asoprostorovost patila nejve jako relativn, podmnn vlastnost. Nkdy by vak tak mohla psyche hranice asoprostorovosti prolomit, a to nutn pomoc jedn z vlastnost, kter jsou pro ni podstatn, toti relativn bezprostorovosti a bezasovosti. Tato - jak se mn zd - velmi pochopiteln monost m tak nedozrn dosah, e by mla zvdavho ducha vyburcovat k maximlnmu sil. N souasn vvoj vdom vak natolik zaostv ( vjimky potvrzuj pravidlo! ), e nm pod chyb mylenkov a vdeck vzbroj, abychom dostaten vyuili a zhodnotili fakta telepatie v jejich vznamu pro podstatu psyche. Poukzal jsem na tuto skupinu jev jen proto, abych naznail, e vzanost psyche na mozek, to znamen jej asoprostorov omezen pece jen nen tak samozejm a nezvratn fakt, jak jsme si dosud troufali pedpokldat." V(1) se rovn uvd, e pokud pekro psychick obsah prh vdom, jeho synchronistick fenomny vymiz. Prostor a as nabyde svj obvykl absolutn charakter a vdom je opt izolovno ve sv subjektivit. Jedn se opt o jeden z ppad, kter lze vystihnout pojmem komplementarity znmm ve fyzice. Pejde-li nevdom obsah do vdom ustv jeho synchronistick manifestace a naopak uvedenm do nevdomho stavu ( transu ) mohou bt vyvolny synchronistick fenomny. Obdobnm ppadem je vymizen klinickch pznak po t co jsou jim odpovdajc nevdom obsahy uvdomny. Pauli formuluje vztah komplementarity z hlediska fyziky takto: Je penechno svobodn volb experimenttora ( respektive pozorovatele )..., kter znalosti chce zskat a kter ztratit, nebo lidov eeno, zda chce mit A a B zniit, nebo zniit A a mit B. Nen vak ponechno na jeho vli, aby znalosti jen zskval, ani by tak njak ztrcel."(1).

30

Fundamentln = zkladn.

9

4. Prostor a as v kvantov fyzice a teorii relativityZatmco ve fyzice Isaaca Newtona maj prostor a as absolutn povahu nezvislou na djch a vztanch soustavch kde tyto dje probhaj, v teorii relativity doznv prostor a as znanch zmn. Prvn podstatnou zmnou je zaveden prostoroasovho kontinua, kter spov v principieln nemonosti oddlit od sebe prostor a as jakmile pekrome hranice klasick fyziky. Klasick fyzika je tak ukzna jako jist aproximace jinak mnohem sloitjch zkonitost. Jednm z dsledk pedevm obecn teorie relativity je poruen linearity prostoru a asu, kter znamen jeho nespojitost, co zjednoduen eeno znamen skoky v prostoru nebo v ase nebo v obojm souasn. Celkem pstupnou formou jsou nkter skutenosti rozebrny v knize K.S. Thorna(5) spolu s odkazy na pvodn zejmna asopiseckou literaturu. Dsledky teorie relativity vedou k teoretick monosti vyut takovto prostoroasov nespojitosti pro okamit peskoky v prostoru nebo v ase ( stroj asu" ). Tyto nespojitosti byly nazvny erv dry, jejich pedstava je spe pomckou pedstavit si nepedstaviteln; jedn se o tenk trubiky, tak tenk, e jejich rozmr spov na sam hranici existence prostorovch rozmr. Pod touto hranic ji rozprostrannost pestv existovat, alespo teoreticky podle souasnch pedstav (5),(6). Tento rozmr in 10 -33m, pro srovnn rozmr atomu je 10-10m a rozmr atomovho jdra 10 -15m. Pod hranic 10 -33 m, kter se nazv Planckova dlka, ji neexistuj struktury prostoru a asu a jako tenounk provzky se zde schzej vechna jsoucna, kter kdy byla jsou a budou. Zde protiklady splvaj v jednotu a minulost se potkv s budoucnost. Snahy v tomto smru vyvjen jsou ctyhodn a jsou brny ve fyziklnm svt vn. Napklad K.S. Thorne et al. publikoval ve Physical Review(7) lnek o vyuit ervch dr pro mezihvzdn cestovn a cestovn v ase. Jednodue eeno pokud by nkdo takovouto technologii zmrn konstrukce ervch dr zvldal, mohl by napklad sedce v biografu na Vclavskm nmst v Praze podrbat za uchem svho bratrance z Austrlie teba v Sydney ani by se pitom zvedl ze sedaky nebo ani by kvli tomu musel pijt o ruku. Jinak, ale teorie relativity klade ostr omezen pohybu objekt jejich rychlost je vdy men ne je rychlost svtla.10

Prostor a as v kvantov teorii nejprve vychz z klasick fyziky a teprve pozdji se vytv relativistick kvantov mechanika. Avak ji od samch potk diskus Alberta Einsteina s Nielsem Bohrem se otzky povahy prostoru dotk problm nazvan jako paradox Einsteina, Podolskho a Rosena takzvan EPR paradox (8), kter se tk vzjemnch okamitch" korelac prostorov vzdlench soustav. Zjednoduen eeno kvantov systmy, kter pvodn interagovaly o sob jakoby neustle vd" nezvisle na vzdlenosti mezi nimi tj. vzdlenost me bt i takov, e v rmci pesnosti men by nestihl dolett signl o rychlosti svtla od jednoho k druhmu. Jeliko kauzalita pedpokld konenou rychlost en signlu, takovto nadsvteln spoje jsou v rozporu s principem kauzality. Meme ci, e jsou akauzln. Takovto pedpovdi poruen principu kauzality jsou ji obsaeny v dsledcch speciln teorie relativity, tkaj se hypotetickch stic tzv. tachyon, kter se pohybuj nadsvtelnou rychlost, maj zpornou energii a pohybuj se v zpornm asovm intervalu, to znamen, e doraz do cle dve ne vyraz. Pozoruhodn je, e tachyony maj urit aspekty, je by mohly bt podstatnm zpsobem npomocny v een nejprekrnjho problmu souasn fyziky(9) to jest spojen teorie relativity a kvantov fyziky v jednu konzistentn teorii, je bv oznaovna jako kvantov teorie gravitace a o n se zmnme v dalm textu v souvislosti s problematikou tto teorie tak jak ji formuluje Roger Penrose rovn v souvislosti s kvantovmi aspekty innosti lidskho mozku. Pvodn EPR verze pedstavuje korelace pi men spinu dvou elektron, je maj podle Pauliho principu vlunosti vdy opan spin. Namme-li tedy na jednom elektronu z danho pru spin v jednom smru na druhm elektronu namme vdy spin opan nezvisle na vzdlenosti mezi obma elektrony. Takovto ppad v ppad dvou elektron nelze realizovat experimentln. Je, ale realizovateln na systmu dvou foton na nich byly takovto nelokln korelace ( kvantov nelokalita ) prostorov vzdlench soustav .(8),(10). experimentln potvrzeny viz Pozoruhodn pklad kvantov nelokality poskytuje tzv. men bez interakce ( Interaction free measurement )(11), ve kterm pi nkter z vce variant experimentlnho uspodn dojde k nsledn schematicky vyjdenmu jevu: Koherentn svazek svtla se rozdl ve dva svazky z nich kad let jinm smrem. Nemaj11

tedy zdnliv spolu ji nic spolenho. Paklie ale jednomu z nich vlome do cesty pedmt, napklad kmen, na druhm svazku, nechme-li jej dopadnout na stnici, uvidme obraz kamene o nj se prvn svazek zastavil. To ve za podmnky, e se svtlo chov kvantov co je vyjdeno slovy koherentn svazek svtla. V citovanm lnku je rovn obsaena internetov adresa na n lze nalzt mnoh detaily k tto problematice. Mme tedy vedle problmu komplementarity pozorovn dal vznamnou podobnost mezi svtem kvantov fyziky a svtem psychologie nevdom je je dna vztahem synchronicity a kvantov nelokality.

5. Vlnov funkce a jej kolapsZatmco v klasick mechanice a klasick fyzice vbec popisujeme fyzikln procesy prostednictvm analytickch funkc a na zklad potench podmnek jsme schopni pesn pedpovdt vvoj a hodnoty fyziklnch parametr kdykoli v budoucnosti je situace v mechanice kvantov zcela odlin. Zde neznme pesnou hodnotu, spe ir mnoinu monch hodnot tzv. vlastnch hodnot, z nich nkter se po procesu men stane skutenou, ale vdy s jistou nepesnost. Nelze namit ostr hodnoty. Zmnn mnoina monost je dna vlnovou funkc. Dojde-li k men obor monost vymezujc fyzikln charakteristiky systmu se zuuje prv na ony reln namen hodnoty a jejich intervaly nepesnosti. ono zen oboru monost se vyjaduje nkdy pojmem redukce, jindy pojmem kolaps vlnov funkce. Situace se ponkud podob situace lovka, kterho nco ek a on sm jet nem pedstavu o tom jak vci dopadnou, jak se vyvinou. A teprve po probhnut danho dje nabv skutenost konkrtnch obrys a z ady monost se nkter realizuje. Situace se jak ji z nastnnho pikladu vyplv ponkud podob psychologick dynamice nevdomch proces. Archetyp vymezuje urit smr, obor monost jejich prostednictvm se me dan smr realizovat. Nakonec se, ale realizuje jen nkter z nich a i v psychologick situaci podobn jako ve fyzice je mon uvaovat uritou pravdpodobnost rznch monost ped jejich realizac. V psychologick situaci me tato monost bt realizovna dvma zpsoby jednak vynucen, lovk je postaven ped hotovou vc, je k vbru donucen vnjmi okolnostmi. Nebo je mu dna monost volby kdy se rozhoduje na zklad vnitnch

12

pedstav a chtn. Ve fyziklnm svt existuje urit paralela k tmto dvma monostem vvoje redukce oboru monost tedy kolapsu vlnov funkce. Prvn pedstavuje ji zmnn proces men, kterm se transformuje nepedstaviteln fyzikln kvantov realita v realitu klasickou vyjdenou prostednictvm smyslovch vjem pozorovatele. Druh pedstavuje spontnn kolaps vlnov funkce, kter je rovn pechodem od kvantov reality k realit klasick, ale na rozdl od kolapsu vlnov funkce vlivem men nebo pozorovn nen zvnjku nikterak kauzln ovlivnn, ale zvis pouze na vnitnch parametrech systmu ada prac na toto tma ukazuje na skutenost, e takovto kolaps vlnov funkce zce souvis s gravitac, co je zejmna zejm v ppad makroskopickch kvantovch systm(12),(13), (14), a e kvantov superpozice prostoroasovch geometri vede k perturbaci prostoroasu (15).

6. Zhady mikrosvta a gravitaceNen vlastn absurdn hovoit o gravitaci v mikrosvt? Vme pece, jak nepatrn je pomr gravitan a coulombovsk elektrostatick sly mezi sticemi mikrosvta. Nen vak ono zcela pirozen zanedbn, kter se jev tak normln jednm z nejfatlnjch omyl kvantov mechaniky? Jakoby ono pehlen a samozejm se mlo nakonec stt zsadnm a osudnm. Tyto otzky se stanou pedmtem nsledujcch dk. 6.1 Problm pli mnoha stic Pokud chceme popsat pohyb objektu v klasick fyzice, uinme tak pomoc pohybov rovnice. Ta pedstavuje zcela dsledn pouit druhho Newtonova zkona o sle, tak e na jednu stranu dosadme konkrtn zadn sly v analytickm vyjden a dostaneme tak soustavu diferencilnch rovnic, jejich een poskytuje pln a pesn popis pohybu v soustav kartzskch souadnic, nebo i jinch, kter vyjaduj soustavu, ke kter pohyb vztahujeme tj. jinak vypad pohyb letcho ptka z pernu a jinak z jedoucho vlaku. Jako bychom v tuto chvli zapomnli na to, e proda sama je bytostn neurit, a e to co reln namme m vdy statistickou povahu. Tuto jsme vak v klasickm vidn svta odloili stranou a zaali vit v pln, racionln popis svta, kter lze vyjdit prostednictvm idej rozumu.

13

Kvantov teorie je vak ve sv povaze bytostn odlin. Ve sv povaze dokonce postuluje minimln neuritost, tj. maximln monou pesnost s jakou meme mit, poznat a vbec vidt svt. Jejm postultem rovn je, e nememe vidt a bt pi tom nevidni, tj. , e svou jsoucnost, menm, vidnm ji ovlivujeme byt pozorovanho pedmtu i jsoucna. Zde dochz k disociaci, nebo kauzln a deterministick vvoj, kter popisuje Schrdingerova rovnice je v okamiku men vystdn kvantovm skokem ( kolapsem vlnov funkce ), kter nen ve sv povaze deterministick a predikovateln co do vsledku. Pi takovmto men dochz k redukci vlnov funkce, tj. vbru a uskutenn jedn z ady monost pokud se te vsledku men a tedy poznn zkoumanho objektu vbec, avak jak ji bylo eeno nepredikovatelnm zpsobem a vdy nutn s jistou minimln nepesnost, kter dv naemu poznn prody bytostn statistickou povahu. Kvantov objekty maj povahu bytostn duln, tj, jsou vlnami i sticemi souasn a vdy vce i mn jednou z nich, tj. bu pevauje lokalizovatelnost a objekt je spe korpuskulrn ( stice ), nebo naproti tomu ir oblast monosti vskytu a tedy vlnov povaha. Tento dualismus je vak bytostn neredukovateln, tj. nememe preferovat sticov charakter ped vlnovm a naopak. Nezbv nm tak ne kodifikovat spor. Vc je ern i bl souasn? Jaksi spojen protiklad ( coincidentia oppositorum ). V een Schrdingerovy rovnice pouvme tzv. Hamiltonovu funkci, kter pochz z klasick mechaniky, a kterou lze v astch ppadech definovat jako souet kinetick ( pohybov ) a potenciln ( polohov, nap. poloha v elektrostatickm poli ) energie. Takovouto funkci mohu sestavit pro jednu stici ( vlnu ) a stejn tak pro cel soubor stic, jako souet jednotlivch pspvk a vzjemnch interakc. Zde je, ale ertovo kopyto. Co kdy takovto kvantov mechanick soubor stic nechme postupn narstat, tak, e nakonec co do svho potu a hmotnosti doshne makroskopickch hodnot a stane se tak prnikem mikrosvta do makrosvta?

6.2. Kvantov objekt

mechanika

makroskopickch

Ji sm podtitul zn jako studen sprcha, vichni ji pece vme, e kvantov mechanika zkoum zkonitosti mikrosvta, a e v naem makroskopickm svt plat zkonitosti klasick14

fyziky. Zde je vak eeno, e zkonitosti mikro a makrosvta nejsou od sebe oddleny nepropustnou barirou, ale e me existovat prnik tchto svt, tedy vzjemn komunikace obou d. Jak vlastn fyzika dospla k takovmuto poznn? Cel pbh zan lnkem F. Karolyhazyho ( 1966 ) s nzvem: Gravitace a kvantov mechanika makroskopickch objekt". Pro takovto makroskopick kvantov soubor ji gravitan interakce pestvaj hrt zanedbatelnou lohu. Nen tedy prv zde dvod k tomu, e v naem makroskopickm svt neexistuj kvantov fluktuace v t me v jak je pozorujeme v mikrosvt, ale pouze ona minimln neuritost ( nutn dsledek rovnosti v Heisenbergovch relacch neuritosti ). Co se tedy stane, eme-li problm makroskopickho kvantovho systmu matematicky. F. Karolyhazy, Gravitation and Quantum Mechanics of Macroscopic Objects, Nuovo Cimento, XLII A, N 2, 390 (1966) . Shrnut autora: Problm redukce vlnov funkce v kvantov teorii je pojednn z novho pohledu. Za prv propojenm Heisenbergovch relac neuritosti s gravitac, bude odvozena kvantitativn limita ostrosti struktur prostoroasu. Za druh, vsledky neuritosti prostoroasovch struktur jsou pouity v rovnici pro en kvantov mechanickch vlnovch amplitud. Vsledkem teorie je skutenost, e iniciln ist vlnov funkce se obecn vyvj v ase smrem ke smenmu stavu. ist vlnov funkce trv pouze tak dlouho, pokud odpovd dostaten mal neuritosti polohy, kterkoli masivn sti zkoumanho systmu. Obdrme tak kvantitativn relace mezi hmotnost a maximem koherentn neuritosti v centru hmotnosti vlnov funkce tlesa." Jednodue ke kvantovmu skoku ( kolapsu vlnov funkce ) me dojt i v ppad izolovanho systmu, jedn se tedy o spontnn pechod od kvantovho ke klasickmu" ( quantum to classical transition ), tedy spontnn vynoovn zkonitost makrosvta z kvantovch zkonitost, nikoliv nepodobn Bohmov ontologick interpretaci kvantov mechaniky, jako vynoovn du expliktnho ( makroskopickho ) z du impliktnho ( kvantovho ). Ke kolapsu vlnov funkce tedy

15

zejm nemus dochzet jen vnjm ovlivnnm tj. menm, pozorovnm, zapletenm" s prostedm ( quantum entanglement ), ( kodask interpretace kvantov mechaniky ), piem jen dodejme, e za mc pstroj lze povaovat i lidsk mozek.

6.3. Pbh pokrauje...Nakolik tedy me bt gravitace pinou kolapsu vlnov funkce zatm jet v tuto chvli hledat odpov nebudeme. S jistotou vak ji v tuto chvli meme ci, e citovan prce nezstala bez odezvy. Zde citovan prameny si nebudou init nrok na plnost, ale poslou jako zklad pro vyhledn dal pramenn literatury v ppad hlubho zjmu o problematiku. Vzpomeneme nyn lnek, kter uveejnil Philip Pearle ( Physical Review D 13, 857 (1976) ) s nzvem Reduction of the state vector by a nonlinear Schrdinger equation ( Redukce stavovho vektoru v nelinern Schrdingerov rovnici ). Stavov vektor znamen tot co vlnov funkce a redukce tot co jeho kolaps. Clem prce je modifikace Schrdingerovy rovnice takovm zpsobem, aby v sob zahrnovala monost spontnnho kolapsu vlnov funkce v ppad izolovanch makroskopickch kvantovch systm. Matematicky toho lze doshnout prv pidnm nelinernho lenu ke Schrdingerov rovnici. Vznikly tak dv tdy model jedny stochastick, kter pozdji vedly v prci ( Ghirardi, Rimini, Weber, Phys. Rev. D 34,471 (1986) ) s nzvem Unified dynamics for microscopic and macroscopic systems ( Jednotn dynamika mikroskopickch a makroskopickch systm ) k postulovn universlnho principu redukce makroskopickch kvantovch fluktuac jako piny jinak stochastickho ( nhodnho ) kolapsu vlnov funkce a jeho existence je pinou toho pro nepozorujeme makroskopick kvantov fluktuace, respektive pro existuje v makrosvt pouze minimln neuritost vyplvajc z rovntka v Heisenbergovch relacch neuritosti. Tedy maximln mon zredukovn projev vlnov povahy stic a tedy lokalizovatelnosti prostoroasovch struktur vbec. Druh tda model pracuje a i nadle uvauje roli gravitace jako zsadn. Uvedeme zde lnek ( L. Diosy, Physics Letters 105 A, 199 (1984) ) s nzvem Gravitation and quantum mechanical localization of macro-objects ( Gravitace a kvantov mechanick lokalizace makroskopickch

16

objekt ) tj. gravitace je dvodem minimln mon neuritosti a tedy maximln mon lokalizovatelnosti makroobjekt, jinak by tedy i v makrosvt dsledn panovaly kvantov zkonitosti. Disy navrhuje nelinern Schrdingerovu rovnici s gravitanm interaknm lenem a v zvru prce dospv ke stejnm vsledkm, ke kterm dospv Krolyhzy uitm rozmazanosti struktur prostoroasu, kter je dan minimln monou neuritost a tedy neostrou lokalizovatelnost danou rovntkem v Heisenbergovch relacch. 6.4. Gravitace a jej kvantovn Newtonovsk teorie gravitace je zcela poplatn, a jinak tomu ani neme bt, klasickmu obrazu svta. Pro Newtona byla pmo boskou silou je zprostedkovvala psoben Boha ve svt. Jej vlastnosti okamitho psoben na dlku umoovaly jednotu jsoucna. Aspekt ostrosti prostoroasovch struktur vak nebyl pozmnn ani obecnou teori relativity, kter jinak tak zsadnm zpsobem ovlivnila nae vidn svta. A teprve kvantov teorie byla schopna spojit dohromady dosud oddlen smry studia fyzikln reality tj. vlnn a pole na jedn stran a pohyb diskrtnch objekt na stran druh. Tato disociace byla obzvlt zejm v optice kde existovaly vedle sebe dv teorie svtla korpuskulrn, zaloen Isaacem Newtonem, podle kter bylo svtlo proudem stic, a vlnov teorie Huyghensova, kter povaovala svtlo za vlnn. Kvantov teorie byla ji od svho vzniku motivovna a zamena jako teorie mikrosvta a tak z n gravitace prost vypadla jako zanedbateln, nedleit. Spovaly tak vedle sebe dva svty mikroskopick, kvantov a makroskopick tedy klasick, kter byly od sebe navzjem izolovny, jeden druhmu naprosto ciz, oddleny od sebe nepropustnou barirou ( Heisenbergv ez ). V kontextu klasick koncepce v kvantov teorii zn tedy slovn spojen kvantov teorie gravitace jako protimluv nebo alespo bezvznamn slovn hka. Souasn fyzika tedy s sebou nese dva hlavn problmy. Prvn pedstavuje problm men v kvantov mechanice, kter je vyjden paradoxem Schrdingerovy koky, kter je zmnn v lncch o kvantovch hlavolamech. V principu lze problm formulovat takto. Koka se nachz podle kodask interpretace ve stavu kvantov superpozice stavu ivota a stavu smrti a do okamiku ne je pozorovna, takov stav vc se nm jev zeteln jako nesmysln, tedy paradoxn, pesto je, ale

17

dsledkem kvantov mechanick teorie, kter jejm konstrukcm formln odpovd. Vezmeme-li, ale v vahu skutenost, e se v ppad koky jedn o makroskopick kvantov stav, kter se redukuje spontnnm kolapsem, zd se, e v takovto teorii tento problm ptomen nen. Obdobn situace nastv v ppad druhho zvanho problmu, kter spov v hledn souvislosti mezi kvantovou teori a obecnou relativitou. Rovn i zde poskytuje kvantov mechanika makroskopickch objekt urit zadostiuinn. By minimln mon neuritost polohy, pedstavuje zrove neuritost hodnot newtonskho gravitanho potencilu. Zrove v ppad makroskopickho kvantovho systmu nelze ji gravitaci zanedbat.Kvantov mechanika makroskopickch objekt tak v sob spojuje problm kvantov neuritosti s problmem gravitace by jen v jej newtonovsk formulaci, kter vak v jistm smyslu pedznamenv a konfrontuje s podobnmi problmy, je se zrove tkaj i relativistick kvantov teorie gravitace. Podrobnjch informac se lze dost v prci ( Diosy, Lukacs,1987 ) s nzvem: Na podporu newtonovsk kvantov teorie gravitace". Za zmnku stoj rovn prce ( Diosy, 1987 ), zabvajc se matematickou formulac rovnice, kter v sob obsahuje Schrdingerovu rovnici jako speciln limitn ppad s nulovou hmotnost objektu a tedy s nulovou gravitac. Kvantov mechanika uvauje hmotnost pouze v souvislosti s kinetickou energi, nikoliv vak, jak ji bylo eeno v souvislosti s gravitac. Takovto rovnice si tedy klade za cl obecnj formulovn kvantov mechanickch zkonitost, kter jednak respektuj roli gravitace v mikrosvt, jednak umouj jednotc pohled na mikroskopickou a makroskopickou dynamiku. lnek ( Diosy 1989 ) s nzvem: Modely pro univerzln redukci makroskopickch kvantovch fluktuac" je dal vznamnou prac. Autor zde akceptuje skutenost, e spontnn kolaps vlnov funkce je dsledkem uritho universlnho principu redukce makroskopickch kvantovch fluktuac, kter zvis na gravitanch kriterich. Vyvrcholenm tm ticeti let prce je publikace autor Ghirardi, Grassi, Rimini ( 1990 ), kter e urit formln nedostatky obsaen v prci ( Diosy, 1989 ). Experimentlnm testovnm teori, ve kterch vystupuje redukce ( kolaps ) vlnov funkce jako reln spontnn fyzikln proces nezvisl na procesu men se zabv lnek ( Pearle, Squires, 1994 ). Prce ukazuje vztah experimentlnch vsledk

18

ke gravitanmu mechanismu spontnn lokalizace ( kolapsu vlnov funkce ) a k podpoe teori uvaujcch gravitaci jako pinu redukce vlnov funkce. Diosy, Lukacs, In Favor of Newtonian Quantum Gravity, Annalen der Physik 7, band 44, 488 (1987). Shrnut autor: Uvdme zde argumenty pro vytvoen jednotn teorie newtonovsk gravitace a kvantov mechaniky. Tato nerelativistick rove byla historicky pehlena, akoli je konfrontovna s koncepnmi problmy, je anticipuj nkter charakteristick rysy relativistick kvantov gravitace. Mme-li na pamti Wignerovu znmou analzu mitelnosti v relativistickm ppad, je mon ukzat verifikaci neuritosti newtonovskho gravitanho potencilu, kter vede k rozbit Schrdingerovy rovnice jakmile opustme mikroskopickou rove." L. Diosy, A Universal Master Equation for the Gravitational Violation of Quantum Mechanics, Physics Letters A 120, 377 (1987). Shrnut a zvr autora: V tto prci je ukzna rovnice ( Master Equation ), kter obsahuje len universln poprajc kvantovou mechaniku pro masivn systmy. Z tto rovnice vyplv, e kvantov mechanick princip superpozice je poruen tehdy, kdy stavy maj radikln odlinou hmotnostn distribuci..." Zvr: Ukzali jsme universln kvantov mechanickou rovnici s gravitanm lenem poprajcm obvyklou kvantovou mechaniku. Markovovsk rovnice ( Markovian master equations ) jako je tato byla rovn navrena Ellisem et al. jako mon model pro popen kvantov mechaniky. Autoi akceptuj Hawkingovu gravitan indeterminovanost jako teoretick zklad. Jeliko byla Hawkingova indeterminovanost vykzna na rovni Planckovy dlky ukazuje tak na popen kvantov mechaniky v mikrosvt, co bylo experimentln testovno pomoc neutronov interferometrie. Z na rovnice vyplv, e toto popen bn kvantov mechaniky m za nsledek psoben proti vysokm hodnotm kvantovch fluktuac hmotnostn hustoty, co odpovd triviln makroskopick zkuenosti. Takovto poruen kvantov mechaniky me bt oekvno pro

19

masivn systmy spe ne v mikrosvt. Jak ukazuje n experimentln test." L. Diosy, Models for universal reduction of macroscopic quantum fluctuations, Phys. Rev. A 40, 1165 (1989). Shrnut autora : Tato prce pijm hypotzu, e absence makroskopickch kvantovch fluktuac je dsledkem uritho universlnho mechanismu. Takov mechanismus byl navren v prci Ghirardi et al. ( Phys. Rev. D 34, 470 (1986) ), jeho pln rekapitulace zde bude uvedena. Karolyhzy ( Nuovo Cimento 52, 390 (1966) ) ji dve ukzal monou roli gravitace. V tto linii budeme konstruovat nov , na parametrech nezvisl sjednocen mikro a makrodynamiky. Aplikujeme zde gravitan men pro redukci makroskopickch kvantovch fluktuac hmotnostn hustoty. Tento model vede ke klasick trajektorii v makroskopick limit translanho pohybu. U masivnch objekt dochz ve velmi krtkm ase k destrukci makroskopick superpozice kvantovch stav. Rovn je diskutovn vztah formalismu stavovho vektoru a matice hustoty. Rovn je anticipovna poteba vypracovn charakteristickch predikc v oblasti lec na rozhran mikroskopickch a makroskopickch vlastnost systm." Ghirardi, Grassi, Rimini, Continuous-spontaneousreduction model involving gravity, Phys. Rev. A 42, 1057 (1990). Shrnut autor: Studovali jsme kontinuln redukn model implikujc dynamickou supresi linern superpozice makroskopicky odliitelnch stav je byl prezentovn v Diosi ( Phys. Rev. A 40, 1165 (1989) ). Tento model vykazuje urit charakteristick rysy, kter se jev velmi pzniv. a to zvlt v tom momentu, kter se tk vztahu redukce vlnov funkce a gravitace, ponvad neobsahuje dnou konstantu vyjma Newtonovy gravitan konstanty G. Jinak vak model nen zcela konzistentn. Navrhujeme drobnou modifikaci, kter pekonv jeho problmy a zrove zachovv vechny pozitivn aspekty teorie. Vsledn model se zabv systmy obsahujcmi identick nebo odliiteln komponenty a umouje mikrodynamick odvozen

20

redukce vlnov funkce, kter smuje k objeven definovanch makroskopickch vlastnost makroobjekt. Redukce je ve vztahu ke gravitaci stejn jako v Diosiho modelu, pouze fundamentln dlka mus bt uvedena pro vylouen nekonzistence teorie." Pearle, Squires, Bound State Excitations, Nucleon Decay Experiments, and Models of Wave Function Collapse, Phys. Rev. Letters 73, 1 (1994) ). Shrnut autor : Diskutujeme excitace vzanch stav v modelech, ve kterch vystupuje kolaps vlnov funkce jako fyzikln proces. Konsekvence proveden experimentu zaloenm na potn foton spovaj na skutenosti, e horn limita rychlosti anomln fotonov emise z pevn ltky je vt ne jeden foton za sekundu. Lze rovn ukzat, e ji realizovan experimenty, kter dvaj horn mez rychlosti rozpadu nukleon mohou mt signifikantn konsekvence pro takovto modely. Ukeme, jak tyto experimentln vsledky mohou bt uvaovny k vylouen pvodnch verz model kolapsu a mohou tak podpoit verze, ve kterch rychlost kolapsu odpovd hmotnosti, s indikac gravitanho mechanismu."

6.5. Obecn teorie relativity a kvantov teorieZe zklad speciln teorie relativity je znmo, e se zmnou rychlosti vztan soustavy vi jin referenn vztan soustav dochz ke zmnm vlastnost prostoru a asu zvan dilatace asu a kontrakce dlek, a e prostor a as na rozdl od klasick fyziky tvo nedliteln prostoroasov kontinuum. V obecn teorii relativity dochz ke zmnm vlastnost prostoroasu vlivem rozloen hmotnosti. m vt hmotnost, tm vt zakiven prostoroasu, podobn, jako ve speciln teorii relativity v zvislosti na rychlosti. Pi rychlostech blzkch rychlosti svtla doznvaj ji zmny prostoru a asu vznanch efekt ( dilatace asu, kontrakce dlek ). V obecn teorii relativity jsou ekvivalentn, rovnoprvn, vechny vztan soustavy, tedy takov, kter se pohybuj bez zrychlen, ale i takov, kter se pohybuj se zrychlenm. Druh takov zkladn princip obecn teorie relativity hovo o tom, e lokln nelze rozliit mezi pohybem se zrychlenm a psobenm gravitace. Napklad jsme-li v raket ve stavu bezte, kter se pohybuje

21

se zrychlenm g, ve bude stejn jakoby raketa stla na zemi, kde je rovn thov zrychlen g, pod podmnkou, e nae raketa nebude mt okna. Odtud tedy plyne souvislost mezi zmnami vlastnost prostoroasu, kter znme jako dsledek pohybu s vysokou rychlost a gravitac. Gravitace je tedy podle obecn teorie relativity popsateln zmnami vlastnost prostoru a asu, jak se bn uv zmnami zakiven prostoroasov geometrie. Kvantov fluktuace gravitanho pole, nap. charakterizovanho newtonskm potencilem pak souasn pedstavuj kvantov fluktuace prostoroasov geometrie. Jeliko je zrove gravitan pole buzeno hmotou, znamen urit rozloen hmotnosti odpovdajc vlastnost gravitanho pole a jemu odpovdajc prostoroasovou geometrii, tedy specifickou povahu vlastnost prostoru a asu. Nachzej-li se tedy v kvantov superpozici makroskopicky odliiteln systmy nezanedbatelnou mrou dochz k superpozici jejich prostoroasovch geometri. Mra takovhoto hmotnostn energetickho rozdlu je urujc pro dobu trvn takovhoto makroskopickho kvantovho stavu podle relac neuritosti E . T~ h. E pedstavuje hmotnostn energetick rozdl mezi makroskopickmi stavy v kvantov superpozici, T dobu ivota makroskopick kvantov superpozice tj. dobu po kter dojde v ppad izolovanho systmu ke spontnnmu kolapsu vlnov funkce makroskopickho systmu a h je Planckova konstanta. Tolik strun piblen nkterch mylenek, kter ve svch pracch sleduje Roger Penrose, nap. lnek ( Penrose, 1996 ) pojednvajc o roli gravitace v redukci stavovho vektoru. R. Penrose, On Gravity,s Role in Quantum State Reduction, General Relativity and Gravitation, vol. 28, 581 (1996). Shrnut autora: Tmatem zkoumn je stabilita kvantov superpozice dvou odlinch stacionrnch hmotnostnch distribuc. Je uvaovn perturbujc efekt kad distribuce na strukturu prostoroasu v souladu s principy obecn teorie relativity. Lze ci, e definice asovho translanho opertoru pro superponovan prostoroasy zahrnuje vlastn nedefinovatelnost, kter vede k zsadn neuritosti energie superponovanho stavu, kter v newtonsk limit odpovd vlastn gravitan energii (22

gravitational self-energy ) E rozdlu mezi dvma hmotnostnmi distribucemi, co je konzistentn s konenou dobou ivota du h/E superponovanho stavu a v souladu s pedpoklady innmi autorem na gravitan indukovanou spontnn redukci kvantovho stavu a v souladu s dvjmi pracemi: Diosy a Ghirardi et al."

7. Kvantov zhady mozkuV lnku(16) vyjaduj Crick a Koch urit stanovisko k vdeckmu een problmu vdom. Vyjaduj nzor, e tento problm pravdpodobn nen eiteln na zklad pstup usilujcch vyloit mentln procesy pouze na zklad souinnosti velkch skupin neuron. Vyjaduj nutnost radikln novho konceptu vdeckho mylen, analogicky jako tomu bylo pi vzniku kvantov mechaniky. V dalm textu se zabvaj podrobnji zpracovnm vizuln informace. Vidn objekt je reprezentovn uritm potem skupin excitovanch neuron, kter nejsou v mozku pouze lokalizovny v jednom mst, ale jsou lokalizovny v rznch stech mozku. Existuje v tomto smru ada experimentlnch evidenc, zejmna tkajc se studi excitac neuron v rznch stech mozku u opic, nebo poznatk zskanch v ppad nkterch poruch funkc mozku lovka. V dn z experimentlnch prac se zatm nepodailo nalzt zvltn msto, kde se oddlen sti vizuln informace opt spojuj. Takovto hypotetick msto bylo nazvno kartezinskm divadlem. Tento ve nastnn problm souvislosti v mozku prostorov distribuovanch informac, kter ze subjektivn zkuenosti vizulnho vnmn bezprostedn vyplv se nazv binding problem" a tk se i ostatnch senzorickch vstup. Prce(17) se rovn zmiuje o evidencch je potvrzuj, e percepn a motorick funkce neocortexu jsou zaloeny na distribuovanch procesech representovanch velkmi poty simultnn aktivnch neuron. Marshall(18) teoreticky zpracovv tento problm a ukazuje nemonost existence fyzikln struktury spojen s vdomm takov, je by byla vysvtliteln s pouitm klasick fyziky. Ukazuje, ale e takto postaven problm je eiteln z hlediska fyziky kvantov a e kvantov celistvost pvodn interagujcch, ale prostorov distribuovanch systm umouje chpat vdom jako proces zaloen na specifickm chovn kvantovho du skutenosti. Pro takovto pstup23

svd i jin teoretick a experimentln modely, kter ukazuj na vznam kvantovch jev na rovni neurofyziologickch proces v mozku. Napklad prce Fridricha Becka a Johna C. Ecclese(19), kter pojednv o vztahu mozkov aktivity a vdom na bzi funkn mikrostruktury cerebrlnho kortexu, tak e exocytzu neurotransmiter z presynaptickho zakonen dv do souvislosti s kvantovm tunelovm jevem, co umouje vysvtlit skutenost, e exocytza se realizuje s pravdpodobnost men ne 1, co ukazuje na dosud nerozpoznan kvantov efekty uplatujc se v tchto procesech. Pozoruhodn svoj rozshlost a hloubkou zpracovn je pstup S. Hameroffa a R. Penrose(20),(21),(22), podrobnji nsledujc kapitola, kter v sob spojuje celou adu prac a dv problmu hlubok fyzikln zpracovn souvisejc s problematikou kvantov gravitace. Tento pstup je ve svm principu v souladu s nktermi tvrzenmi obsaenmi v prci(18), je hovo o tom, e jak svt klasickch objekt tak vdom svou jsoucnost koen ve svt kvantovch struktur ( bohmovskho impliktnho du ) a e se tak jako nereln ukazuje dosavadn asto uvan evolun schma kvantov realita - klasick realita - vdom. Souvislost vdom a kvantov gravitanch proces by dvala vdom vznam pmo kosmologick vetn monho objasnn onch aspekt psyche je souvis s jej bezprostorovost a bezasovost v souvislosti s fenomeny synchronicity a jejich fyzikln mechanismy byly v souvislosti s kvantovou teori a obecnou teori relativity ve zmnny. Neodpustm si, abych zvrem tto kapitoly neuvedl citaci poslednch pas z prce C.G. Junga Due a smrt"(23): Podstata psyche sah ovem do temnot, daleko mimo nae rozumov kategorie. Due obsahuje tolik zhad co svt se svmi galaktickmi systmy, sktajcmi tak vzneenou podvanou, e jen duch zcela bez fantazie si nedoke pipustit svou nedostatenost. Pi tto krajn nejistot lidskho chpn je osvcensk postoj nejen smn, ale tak alostn bezduch. Kdyby tedy nkdo z poteby svho nejniternjho citu anebo proto, e souhlas s prastarmi moudrostmi lidstva, anebo z psychologick skutenosti vskytu telepatickch" vjem vyvodil zvr, e se psyche hluboce podl na bezasoprostorov form byt, a pat tm tud k tomu, co se nedostaten a symbolicky oznauje jako vnost", nemohl by mu kritick rozum nabdnout nic jinho ne vdeck non24

liquet". Nadto by ml nedocenitelnou vhodu v tom, e by se shodoval s universln rozenm penchant" lidsk due, kter existuje od nepamti. Kdo takov zvr nedl, a u ze skepse, anebo proto, e se bou proti tradici, z nedostatku odvahy nebo z povrchnosti sv psychologick zkuenosti nebo z bezmylenkovit ignorance, m statisticky velmi malou vyhldku, e se stane prkopnkem ducha, ale zrove si me bt jist, e se dostane do rozporu s pravdami sv krve. Zda jsou koneckonc tyto pravdy absolutnmi pravdami, nebo ne, nebudeme s to dokzat nikdy. Sta, e tu jsou jako penchant", a vme dostaten, co znamen dostat se s tmito pravdami" do lehkomyslnho konfliktu: znamen to tot jako vdom ignorovn instinkt, znamen to toti vykoenn, dezorientaci, absenci smyslu - a jak se tyto symptomy mncennosti jet jinak nazvaj. Je jednm z nejfatlnjch sociologickch a psychologickch omyl, na kter je nae doba tak bohat, e se lovk tak asto domnv, e se nco me stt od uritho okamiku nm docela jinm. e se napklad lovk me od zkladu zmnit nebo e by mohla bt objevena njak formule nebo pravda, kter by znamenala zcela nov potek apod. Byl to pod jet zzrak, jestli se vbec nco podstatn zmnilo nebo dokonce zlepilo. Odchlen od pravd krve vyvolv ustavin neurotick neklid, nco, eho bychom mohli mt v dnen dob u pomalu dost. Ustavin neklid vytv ztrtu smyslu a nesmyslnost je duevn utrpen, kter nae doba v celm jeho rozsahu a celm jeho dosahu jet nepochopila."

8. Kvantov gravitan biologick aspekty

teorie

vdom

a

jej

Pedmtem naeho zjmu bude dynamick chovn velkho potu stic. Je-li vlnov dlka stice dan de Broglieho vztahem = h/mv mnohem men ne vzdlenost mezi sticemi, jedn se o klasickou soustavu nezvislch stic, dochz k potlaen kvantovho chovn termlnmi pohyby, takov soustava je popsateln s pouitm klasick statistick termodynamiky. Odtud s pouitm ekvipartinho teormu obdrme pro stedn ( prmrnou ) vlnovou dlku vztah = h/( 3kTm )1/2 kde k je Boltzmanova konstanta, T je absolutn teplota ( -273,15 C je absolutn nula, konenm potem krok nedosaiteln teplota, podobn jako rychlost svtla ), odtud vidme, e s klesajc teplotou vlnov dlka25

zvyuje svoji hodnotu. V ppad, e vlnov dlka stice bude mt hodnotu vt, ne je vzdlenost mezi sticemi situace se zmn, dojde ke vzjemnmu pekryt vlnovch funkc, v souvislosti s tm k pekryt pravdpodobnost oblast vskytu jednotlivch stic, s jejich nslednou delokalizac. Kad stice m stejnou pravdpodobnost vskytu, v ktermkoliv mst uvaovan soustavy. Vsledkem bude kvantov koherentn dynamika, kter se projev jako synfzn pohyb. Zde je dleit uvst nsledujc rozdlen stic do dvou skupin. Prvn skupinou stic jsou takov stice, kterch me bt v jednom kvantovm stavu tzv. istm stavu ( popsanm jednou koherentn, spojitou vlnovou funkc ) neomezen poet. Nelze-li njakou soustavu stic popsat jednou vlnovou funkc hovome o stavu smenm, kter popisujeme pomoc matice hustoty. Pod pojmem koherence budeme proto v nsledujcch vahch mt na mysli koexistenci a kooperaci uritho potu stic v jednom kvantovm stavu. stice, kter maj vlastnost participace na spolenm byt, sdlen jednoho kvantovho stavu, jsou matematicky popsny tzv. Bose - Einsteinovou statistikou, jejich charakteristickou vlastnost je tak celoseln hodnota spinu ( 0,1,2,3,... ), spin je vlastnost stice, kter souvis s jejm chovnm v magnetickm poli, kter vak nem makroskopickou analogii, nememe ji pochopit na zklad zkuenosti z makroskopickho svta.Tyto stice se podle jednoho z tvrc tto statistiky nazvaj bosony, pkladem takovto stice je foton. Druhou skupinu tvo stice, jejich kolektivn chovn je popsno statistikou Fermiho a Diraca nazvaj se opt podle jednoho z autor fermiony. Fermiony nemohou bt v jednom kvantovm stavu. Spin fermion dosahuje poloselnch hodnot ( 1/2, 3/2,... ). Spin me bt i zporn, jak u fermion tak i u boson, to umouje sdlen jednoho kvantovho stavu dvma fermiony, napklad dva elektrony se spiny 1/2 a -1/2. Dky tto neobyejn vlastnosti, kter bv nazvna Pauliho principem ( v jednom kvantovm stavu nemohou existovat dva identick fermiony ), existuj struktury atom a cel n svt. To, e jej meme vidt je naproti tomu dno neplatnost Pauliho principu pro fotony. Nyn meme ci co je to Bose - Einsteinv kondenzt. Systm stic v jednom kvantovm stavu, popsan jednou vlnovou funkc, koherentn stav. V limit pro T blc se k 0 K kondenzuj vechny stice nastv singularita ( viz vztah

26

zvislosti vlnov dlky na teplot ). Fermiony mohou kondenzovat tak, e vytvo pry, celkov souet jejich spin je nulov stanou se z nich bosony" a mohou kondenzovat. L. Cooper prokzal existenci elektronovch pr v ppad supravodivosti, bezeztrtov veden elektrickho proudu ve vodii za velmi nzkch teplot, dov v intervalu 1,5 - 5 K. Podobnm jevem je supratekutost, kdy rovn pi velmi nzkch teplotch dochz tm k vymizen pemn mechanick energie v tepelnou pi pohybu, toku kapaliny. Entropie, statisticky interpretovan jako mra neuspodanosti systmu je pi absolutn nule rovn nulov. Dalm pkladem Bose Einsteinova kondenztu jsou lasery. Dodvnm energie ( pumpovnm fonon ), dochz k excitaci elektron na vy hladinu elektronovho obalu. Pi spolen deexcitaci, pdu na ni energetickou hladinu, dochz k vyzen koherentnch paprsk svtla, kter vykazuje znanou schopnost interference a to i v ppad dvou nezvislch zdroj. Fonon je kvazistice, pedstavuje energetick kvantum ( mnostv energie ) potebn ke kolektivn excitaci souboru stic. Pumpovn foton pedstavuje excitace souboru stic do stavu o vy energii, na vy energetickou hladinu, prostednictvm takovchto kolektivnch excitanch kvant. Vznik Bose - Einsteinovy kondenzace v biologickch systmech je omezen na velice zk interval tlesnch teplot organism. Prvn prce na toto tma pochz od Herberta Frhlicha,(36),(37),(38), kter je rovn jednm z teoretik supravodivosti, ukzal, e soubory proteinovch dipol ve vnjm elektromagnetickm poli, napklad proteiny uvnit elektricky polarizovanch membrn, dle proteiny, kter tvo podjednotky elektricky polarizovanch polymer ( nap. mikrotubuly ), vykazuj pi dodvn energie koherentn konforman excitace. Frhlich postuloval, e biochemick a termln energie vytv obklopujc horkou lze", je takovouto energii poskytuje. Kooperativn organizovan procesy, kter vedou ke koherentnm excitacm, jsou podle Frhlicha dsledkem spolenho napovho gradientu hydrofobnch dipl. Tyto gradienty jsou pinou strukturln koherence uvedench dipl. Proteinov konforman pechody se uskuteuj na rozshl asov a rozmrov kle. Globln konforman pechody, kter ovlivuj funkce protein se pohybuj dov v oblasti piko a nanosekund. Pi tchto pechodech dochz k27

petrhvn a znovunavazovn vodkovch vazeb a k nbojov redistribuci typu diplovch oscilac. Dochz ke zmn ady proteinovch funkc, jako signlovch pechod, otevrn i zavrn iontovch kanl, nebo psoben enzymatickch ltek. Tyto zmny mohou bt regulovny adou faktor, nap. hydrolza ATP nebo GTP, toky iont, elektrickmi poli, vazbou ligand nebo alosterickm ovlivnnm konformanch zmn sousednch protein. Vzhledem k mimodnm dielektrickm vlastnostem protein ( schopnost udrovat napt ) Frhlich navrhl, e rzn faktory determinujc proteinov konformace jsou integrovny na kvantov rovni diplovch oscilac uvnit kad hydrofobn oblasti proteinu. Koherentn excitan frekvence jsou du piko a nHz ( identick s asovmi rozmry konformanch pechod protein ) a dle v mikrovln a gHz spektrln oblasti. Na zklad zde nastnnch souvislost Frhlich usoudil, e tyto konforman pechody souvis s koherentnm pumpovnm fonon a s nslednou indukc Bose Einsteinova kondenztu. Experimentln evidence pro Frhlichovy koherentn excitace v biologickch systmech zahrnuj, gHz oblast fonon protein rozpracovanou v roce 1991 Genbergem(39), ostr rezonann netermln efekty pozorovan v r. 1983 Grundlerem a Keilmannem(40), gHz indukovan aktivace mikrotubulrn pinocytzy v krysm mozku rozpracovan 1990 Neubauerem(41) a detekce Frhlichovch frekvenc Ramanovou spektroskopi (42) pozorovan v r.1983 Genzelem . Kvantov koherentn stavy protein jsou tvoeny kvantovou superpozic dvou diskrtnch, navzjem odliench konformanch stav. Dochz k delokalizovanmu stavu elektronu v hydrofobn oblasti proteinu a zrove s tm k delokalizovanmu stavu konformac protein. Jednotliv proteiny pestvaj existovat jako individuln jednotky a stanou se nedlnou soust jednoho kvantovho stavu popsanho koherentn vlnovou funkc. Mikrotubuly jsou struktury cytoskeletu tvaru dutch trubic sloench z jedn vrstvy dimernch podjednotek molekul alfa a beta tubulin. Tubulinov dimery, kter budeme pro strunost oznaovat jako tubuliny, maj diplov moment s negativnm nbojem orientovanm smrem k alfa monomern sti tubulinu. Biochemick energie je mikrotubulm dodvna dvma hlavnmi zpsoby. Vazbou GTP na tubulin a jeho28

hydrolzou na GDP a prostednictvm fosforylanch reakc asociovanch protein. Kad tubulin m velkou hydrofobn nepolrn uzavenou oblast, obklopenou skupinami aminokyselin, je mezi sebou interaguj van der Waalsovmi silami a vytvej tak vhodn podmnky pro kvantovou delokalizaci elektronu. Mikrotubuly trvale polymerizuj a depolymerizuj, vytv spolen s asociovanmi proteiny ( MAP - microtubules associated protein ) rozshl st, ovlivuj bunn tvar a funkce vetn synaptickch spojen u neuron. Bunn architektura a synaptick spojen mohou bt rychle zmnny mikrotubulrn pestavbou. Mnoho organizovanch cytoskeletlnch funkc spov v innosti MAP. Nkter MAP ( dynein, kinesin ) psob jako motory a pen materil mezi mikrotubuly ( axoplazmatick transport ). ada studi(21) ukazuje vliv cytoskeletu na vnmn, jin studie,(21) ukazuj na souvislost cytoskeletu s kognitivnmi funkcemi. Napklad korelace produkce tubulinu a mikrotubulrnch aktivit s vrcholnmi vkony uen, pamti v mozku kuat(21). U zvat, jejich mozky jsou asto deprivovny nedostatkem kyslku stupe pokozen kognitivnch funkc koreluje s mitelnm bytkem dendritickho MAP-2. Dalm pkladem jsou bytky mikrotubul v mozcch zvat psobenm kolchicinu, je vyvolv defekty v uen a pamti podobn Alzheimerov chorob, u kter byly rovn prokzny mikrotubulrn disfunkce(21).V souvislosti s tmito daji byl rovn prokzn vliv cytoskeletu na penos signl a na procesy zpracovn informace. Bylo napklad ukzno, e konforman vzorce tubulin uvnit mikrotubul reprezentuj informace. Tyto konforman vzorce stav tubulin se chovaj jako celulrn automaty a reprezentuj informan procesy v bukch vetn regulace synaptickch spojen u neuron(21). pln anestezie pedstavuje absenci vdom. Anestetika asto plynnho skupenstv se dobe rozpout v nepolrnch hydrofobnch prostedch a rozruuj slab van der Waalsovy vazby. Aktivity anestetik v hydrofobnch oblastech membrnovch receptor a kanl u tubulin a jinch protein vykazuj retardaci mobility dipl, elektron v hydrofobnch oblastech m inhibuj konforman dynamiku. V dsledku toho mohou redukovat, nebo zabrnit kvantov superpozici a koherenci. Ztrta nebo oslaben vdom v anestezii ukazuj na souvislost kvantov koherentn dynamiky v mikrotubulech mozkovch neuron a vdom(21). Zajmav je z tohoto hlediska29

psoben halucinogen nap. tryptamin nebo fenyletylamin, kter vykazuj daleko vt selektivitu k vazbm na hydrofobn sti neuronovch protein ne obvykl anestetika, kter se v t na lipidy a proteiny i jinch bunk ne neuron. Proto vykazuj halucinogeny vysok inky i pi velmi malch dvkch(43), (44), (21). Uvaujme kvantovou superpozici w|A> + z|B> , kde w a z jsou komplexn sla, dvou makroskopicky odliitelnch kvantovch stav |A> a |B>. Ve standardn kvantov teorii pi absenci psoben vnjho prosted trv uveden superpozice neomezen dlouho. Za as t pejde |A> do stavu |At > a stav | B> do stavu |Bt >, pak kvantov superpozice stav w|A> + +z|B> pejde do stavu w|At > + z|Bt > na zklad deterministickho asovho vvoje, danho Schrdingerovou asovou rovnic. Na zklad kriteri objektivn redukce, nebo jinak eeno spontnnho kolapsu, existuje v ppad makroskopick kvantov superpozice nestabilita stavu i v ppad izolovanosti od vnjho prosted, srovnateln napklad se spontnn nestabilitou radioaktivnch atom. Dochz tak po ase t, kter vymezuje oblast stability ke spontnnmu kolapsu ( redukci ) vlnov funkce ( kvantovho stavu ). Ke kadmu stavu |A> a |B> odpovd urit energetick distribuce a definovan prostoroasov geometrie ( podrobnji v dalm textu v kap. makroskopick kvantov stavy a kvantov gravitace ), pak stavu w|A> + z|B> odpovd superpozice rznch prostoroasovch geometri. Gravitan vlastn energie stavu odpovd rozdlu hmotnostn - energetick distribuce dan stavem |A> a stavem |B>. Velikost tohoto rozdlu determinuje spontnn redukci v ase T superponovanho stavu w|A> + z|B> do jednoho ze stav, | A> nebo |B>. V ppad, e |A> a |B> pedstavuj konforman stavy tubulin alfa a beta uvnit mikrotubulu, pak w|A> + z|B> pedstavuje koherentn superponovan stav tubulin. nA je poet tubulin ve stavu |A> a nB je poet tubulin ve stavu |B> ped tm ne dojde k Bose - Einsteinov kondenzaci, ve kter ji nejsou stavy |A> a |B> rozlieny, kde nA + nB je poet tubulin zastnnch na koherentnm stavu. Po ase T se stav w|A> + z|B> redukuje tak, e vznik urit poet tubulin ve stavu |A> a urit poet tubulin ve stavu | B> obecn s jinm rozloenm alfa a beta stav v prostoru mikrotubulu, kter vytv konforman vzorce, ne ped vznikem koherentnho stavu. as T pedstavuje pechod od30

pedvdomch udlost k vdom. Stav kolapsu pedstavuje moment vdom zkuenosti ( vznik nyn", te " v toku asu ). Pedvdom procesy pedstavuj procesy kvantov informace, nevdom procesy funguj na principu deterministickho potae. Vdom tak pedstavuje kvantov gravitan perturbance prostoroasov geometrie. Vlastn gravitan energie E jej delokalizace za as T zpsob dostatenou perturbanci prostoroasu, je dna relac neuritosti E~ h/ T. V newtonsk limit, kde m je hmotnost atomu uhlku a r jeho polomr je Ec~( odpovd ) G m2 / r ~1056 kde G je gravitan konstanta. Jeden uhlkov atom obsahuje 12 nukleon, pro dobu koherence T= 500 ms dostaneme E= ncEc =1/T pak nc=1/ (Ec T)= 12. 1013 nukleon, jeden tubulin obsahuje 110000 nukleon, odtud vychz 109 tubulin pro koherentn superpozici po dobu 500 milisekund. Lze ukzat i jin modelov piblen pro vpoet potu tubulin v koherentnm stavu(21). Podle experimentlnch prac Libeta v r. 1990(45), vychz charakteristick rozmr pechodu nevdomch proces ve vdom ( doba koherence ) okolo 500 ms. Podle Kocha z r. 1996(46) vychz as 100-200 ms. Dochz k en koherence v mozku prostednictvm rezonanc mezi jednotlivmi tubuliny v mikrotubulu, nebo prostednctvm MAPs tak, e se koherence uplatuje v makroskopickch rozmrech. Ke kolapsu dochz nelokln, souasn, skokem v kadm mst vskytu koherence najednou. Procesem objektivn redukce ( spontnnho kolapsu ) dochz k vbru konformanho vzorce, vlastnho stavu, tyto konforman vzorce ovlivuj funkce neuron prostednictvm MAPs. Tyto mikrotubulrn aktivity ovldaj intraneuronln architekturu a synaptick funkce modulac sensitivity membrnovch receptor, ovlivuj iontov kanly, exocytzu synaptickch vk, komunikaci s genetickm materilem a regulaci axoplasmatickho transportu(21). Aby nebyl koherentn stav rozruen termlnmi pohyby dve, ne me dojt k jeho spontnnmu kolapsu, je nutn jeho izolace. Tto izolace je dosaeno krystalicky uspodanou vodou na povrchu mikrotubulu o piblin tlouce 3 nm, kter zabrauje dekoherenci termlnmi pohyby. Tento poznatek pedstavuje vsledek experimentln prce tchto autor Jibu 1994(47), Clegg 1983(48), Watterson 1996(49). Dal izolan mechanismus ( Jibu, Hagan, Yasue 1996(50) byl objeven uitm

31

kvantov teorie pole, kter pedpovd specifickou kolektivn dynamiku superradiance jejm prostednctvm mohou mikrotubuly transformovat inkoherentn neuspodanou energii (molekulrn, termln nebo elektromagnetickou ) na koherentn fotony uvnit jejich dutho jdra. as pro generaci tchto foton je mnohem men, ne as nutn pro dekoherenci v dsledku termlnch vliv. Vpnkov ionty vzan na aktin a jin cytoskeletln polymery vedou ke vzjemnm reverzibilnm zmnm cytoplazmatickch komponent solu a gelu. Mikrotubuly a MAPs v nebo uvoluj vpnk, v dsledku toho dochz ke vzniku elatinov ( gel ) izolujc fze na povrchu mikrotubulu(21). Minimln poet tubulin potebnch pro kolaps je 109. V jednom neuronu existuje piblin 107 tubulin. Minimln poet neuron potebnch pro objektivn redukci a vdom je du 102. Zvrem kapitoly uvedu nkolik daj, kter se tkaj nkterch biologickch aspekt funkc cytoskeletu. Spojen mikrotubul s membrnovmi receptory a iontovmi kanly se dje strukturln prostednictvm cytoskeletlnch protein nap. fodrin, aktin, synapsin a biochemicky napklad ast v kaskd druhch posl. Jako pklad lze uvst dendritick MAP-2 nezbytn pro uen a pam. Jako vsledek aktivace synaptickch membrnovch receptor je MAP-2 defosforylovn ( zprostedkovv energii a informaci cytoskeletu)(25),(24). Tento proces m zsadn vznam pro synapse nap. v kortexu koek po vizuln stimulaci(26), nebo v temporlnm kortexu krys pi zvukovm 27) pavlovovskm podmiovn( . Defosforylace MAP-2, kter spotebovv velkou st biochemick mozkov energie(28) psob rekonfiguraci subsynaptickho (29),(30) cytoskeletu . Pokud se te exocytzy neurotransmiter mikrotubuly nezasahuj do terminlnch oblast axonu ( jsou pli velk - zasahuj, ale do oblast dendritickch trn, kde interaguj s receptory ) jsou s nimi, ale propojeny prostednictvm cytoskeletlnch protein nap. synapsin je jsou, ovlivnny ptokem a odtokem Ca2+ iont, pmo zahrnuty v procesu exocytzy neurotransmiteru(31). Jak ukzali Beck a Eccles(19), proces vylouen neurotransmiteru m podle veho nhodn, pravdpodobnostn komponenty, kdy pouze jedna ze esti axonlnch depolarizac m za nsledek vylouen neurotransmiterovho vku. Beck a Eccles se

32

sna ukzat, e se jedn o dsledek dosud nerozpoznanho kvantovho vlivu, jak ji zde bylo zmnno. Pokud jde o kdovn a procesy penosu informace Vassilev(32) ukazuje signlovou transmisi podl tubulinovch etzk. Cylindrick me tubulinovch dipl v mikrotubulech jsou svoj strukturou vhodn pro procesy penosu informace a existuje ada model mikrotubulrn signalizace a informanch proces(33),(34),(35),(24).

9. Kvantov synchronizace neuronV momentu kolapsu dochz k organizovan kvantov exocytze, tj. simultnn emisi neurotransmiterovch molekul v synaptickch vesiculech obsaench v presynaptick sti neuron. Kolaps superpozice kvantovch stav slou jako iniciln signl k plen" neuron prostednictvm exocytzy neurotransmiter tak, e ovlivuje pravdpodobnost plen ( firing" ) odpovdajcch neurotransmiterovch molekul prostednictvm ji zmnnch proces penosu informace. Tak dochz k translaci mentlnho du do fyziologick akce(51), nejprve vyjden jako firing patern neuron, kter reprezentuje uritou fyziologickou akci nap. pohyb ruky. Mentln d, jak ji bylo zmnno odpovd selektivnmu kvantov gravitanmu procesu vbru prostoroasov geometrie. Spontnn kolaps lze chpat jako dsledek emergence archetyp nebo pedstavuje akauzln, nedeterministick a nealgoritmizovateln proces vzniku a lze jej chpat jako projev nebo projekci bezasoprostorov rovn reality. Neznamen to, e svt takovchto platnskch idej lze jakmkoliv zpsobem poznat, ale e jsou pro nae chpn svta neodmysliteln. Neznamen to tedy, e jsou, ale e je pro nae chpn svta potebujeme v okamiku kdy jsme nuceni uvaovat existenci proces principieln akauzln povahy. Napklad ji zmnn synchronistick fenomny a jejich ppadn fyzikln korelty. Tak to, ale neznamen, e nejsou nebo tmto pro ns nabvaj rozmru skutenosti. Psychologick, biologick a fyzikln procesy lze tak chpat v duchu bohmovsk ontologick interpretace kvantov mechaniky jako explikace impliktnho du co je postoj zcela konzistentn s Jungovm pojetm bezasoprostorov dimenze archetyp. Pokud tedy budeme uvaovat synchronizaci neuron jako dsledek kvantovch proces v mozku, zskvme tak33

smyslupln vztah mezi psychickmi ( mentlnmi ), fyziklnmi a fyziologickmi procesy. Pojem synchronizace neuron m svj fenomenologick korelt, jm je dobe znm makro - EEG fenomn vlny, jen je prv dsledkem synchronizace mnoha neuronlnch jednotek. Opakem je desynchronizace, kdy jednotliv neurony v rozshl neuronln sti pracuj nezvisle", nikoliv ve stejn fzi, toto se projev nzkou makro - EEG kivkou. Pojem hypersynchronizace oznauje zvenou synchronizaci projevujc se stoupnutm amplitudy vlny, zpomalenm a zfzovnm" vln nad rozshlmi oblastmi nebo celm povrchem hlavy. Rozdl mezi synchronizac a hypersynchronizac lze chpat kvantitativn. Bhem synchronizace je poet neuron plcch ve stejnm okamiku men a tento okamik pedstavuje ir asov interval. V prbhu hypersynchronizace je poet synchronizovanch neuron vt a asov interval je osteji definovn. Extrmn hypersynchronizace se projevuje napklad v ppad epileptickch paroxysm zjevnch v podob epileptickch grafoelement pedevm v podob hrot, nebo komplex hrot vlna. innost neuron se realizuje jednak excitac plenm", jednak inhibic a to ze dvou dvod, jednak nedojde k depolarizaci membrny axonu, nebo naproti tomu pestoe k depolarizaci membrny axonu dojde nedojde k exocytze neurotransmiteru pravdpodobn z dvod ji zmnnch kvantovch efekt(19). Vsledkem translace mentlnho du do fyziologick aktivity je tak urit poet inhibovanch a urit poet excitovanch neuron, jeho reprezentac je jak ji bylo zmnno firing patern neuron, kter je pepisem a transformac analogickch vzor na jinch stupnch reality. EEG nm tedy poskytuje jednoduch instrumentln prostedek k hledn vztahu mezi kvantovmi jevy v mozku a psychickmi procesy na archetypov rovni jak bylo ukzno v 1.kapitole v souvislosti se vztahy kvantov fyziky a psychologie nevdom, kter vychz ze spolen prce C.G. Junga a W. Pauliho. Na zklad tchto souvislost je mon uinit hypotzu o vztahu od vdom odtpenho psychickho komplexu k EEG hrotm, kter reprezentuj synchronizaci velkho potu neuron j lze chpat jako dsledek kvantov dynamiky mozku jej mra uplatnn odpovd me nevdom, tj. existenci mimo oblast pedstav a asociac, v ppad evokovn takovhoto komplexu do vdom. Uvedenou hypotzu lze rovn uplatnit vzhledem ke vztahu fenomn synchronicity a jejich ppadn fyzikln34

interpretaci co by vedlo k principieln koncidenci psychick a fyzikln reality j by bylo mon chpat jako dsledek vvoje v ranch kvantovch stadich vvoje vesmru.

10. Kvantov aspekty vdomPodobn jako W. Pauli a C.G. Jung ( 1. kap. tohoto textu ), se k loze subjektu v kvantovm procesu men vyjaduje rovn E.P. Wigner31,(54). Poukazuje na principieln inkonzistenci v porozumn mcmu procesu v kvantov mechanice na objektivnm na pozorovateli nezvislm zklad. V(54) pe: Nebylo mon formulovat konzistentn zkony kvantov mechaniky bez jejich vztahu k vdom. W. Heisenberg(55) se vyjaduje takto: Zkony prody, kter formulujeme matematicky v kvantov teorii se nezabvaj sticemi o sob, ale nam vdnm o elementrnch sticch." Tyto dsledky vedly ke snahm o reinterpretaci kvantov teorie. Jednou z prac na toto tma je interpretace mnoha svt(56) a dle prce citovan v 5. kapitole jejich spolenm dsledkem je objektivn kolaps stavovho vektoru vedle kolapsu zpsobenho menm ( kodask interpretace ). Podstatn moment pedstavuje zaveden rozlien mezi kvantovm a klasickm mozkem(35). Mentln procesy jsou v pmm vztahu k procesm kvantovm, kdy se intence vyjaduj prostednictvm objektivnho na existenci vnjho pozorovatele nezvislho kolapsu kvantovho stavu co vede ke kontrole a regulaci mozkovch proces, bez interference s jejich dynamikou. Zde tedy vyvstv zeteln rozdl mezi kvantovm a klasickm mozkem, jeho funkce jsou v rovin informan a regulan ( kybernetick ), na rozdl od mozku klasickho, kter se vyznauje kauzln dynamikou fyziologickch proces. Kvantov mozek se tak ocit ve zeteln blzkosti k procesm psychickm, jejich komplexitu a svbytnost dosud nebylo mon prostednictvm stvajcch neurofyziologickch kauzlnch model uspokojiv vysvtlit. Hlavnm problmem zde byl prv problm svobodn vle, spolu s jinmi komplikacemi ukzanmi v 6. kapitole. V dalm textu se budeme zabvat souvislostmi vztahu mezi kvantovm a31

Eugen Paul Wigner ( narozen roku 1902 ), americk matematick fyzik maarskho pvodu. Vletech 1938 -1971 profesor university v Princentonu. Zabv se zejmna kvantovou mechanikou, fyzikou kov a jadernou fyzikou. Roku 1930 publikoval teorii grup a za 2. svtov vlky se aktivn podlel na projektu Manhattan ( co byl kryc nzev pro vvoj a vrobu atomov bomby ). V roce 1963 obdrel Nobelovu cenu ( spolu s fyziky Mariou Gopper t -Mayerovou a J.H.D. Jensenem ).

35

psychickm dnm a jejich dsledky. Tyto souvislosti shrneme v nkolika aspektech: 1. Aspekt regulan: Kvantov mozek zabezpeuje regulan, informan a kontroln funkce. Archetyp psob jako regulujc poadatel pedstav vychzejcch ze smyslovch vjem. 2. Aspekt spontaneity: Spontnnost psychickch proces souvis se spontnnm kolapsem vlnov funkce na kvantovch rovnch funkc mozku. 3. Aspekt komplexity: Komplexn psychologick dje psychick komplexy - a jim odpovdajc komplexn fyziologick procesy spojen kvantovou dynamikou. 4. Aspekt nelokality: Kvantov rove mozkovch proces pedstavuje zcela zsadn zmnu v popisu fyzikln reality takovchto fyziklnch proces interakce. Dva kvantov objekty interaguj kvantovou superpozic a tvo kvantovou celistvost nezvisle na jejich vzdlenosti v prostoru, co pedstavuje striktn poadavek kvantov teorie. Napklad interpersonln komunikace subjekt by tak znamenala kvantovou superpozici mozkovch stav jako nutn proces kvantovho dje interakce eho dsledkem by byla nevdom rove celistvosti psychickch systm v prostoru oddlench subjekt. Tyto pedstavy jsou konzistentn s Jungovou teori kolektivnho nevdom, jako nelokln bze interindividuln psychick dynamiky ( viz. kap.1.a 2. ). Nabz se tak souvislost mezi evokovanm psychickm komplexem, kter vychz z archetypickho zkladu a jemu odpovdajcm kvantovm stavem mozku (jeho koreltem), jeho dsledkem je nsledujc dynamika fyziologickch proces ( korelan hypotza ). Mra uplatnn kvantovch jev se obr v potu tubulin astncch se na kvantovm stavu a tm i v potu participujcch neuron. Vrazn uplatnn takovchto proces by tedy odpovdalo hypersynchronizaci, kter se projevuje v elektroencefalogramu existenc hrot nebo komplexy hrot vlna, piem rozdl ve srovnn se synchronizac ppadn desynchronizac se zeteln projevuje ve velikosti amplitud ( vkou vln pop. hrot ), kdy v ppad hypersynchronizace bvaj zeteln nejvy ( velk poet neuron pracuje synchronn a jejich elektrck pole se staj ). V dalm textu se budeme snait ukzat, e takovto pojet problmu ukazuje souvislost mezi halucinacemi a souasnou manifestac subkortiklnch hrot u schizofrenie, je jsou pi36

klinicky bn provdnm vyeten nezjistiteln(60). Dle se budeme zabvat ppady epilepsi a epileptz, jejich psychologickou dynamikou a EEG.

11. Psychick komplexy schizofrennm procesu

a

jejich

role

ve

Psychick komplexy pedstavuj afektivn zvraznn a citov zabarven proitkov jdra, kter jsou svoj orientac v rozporu se zamenm vdom. Napklad pokud si o sob myslm, e jsem dobr plavec a je takovto identifikace pro mne v njakm smyslu dleit, jist budu nerad vzpomnat na udlost kdy jsem v tomto smru neobstl nap. ve srovnn s nkm jinm. Obecn eeno zdrojem takovchto komplex bvaj konflikty, traumata, jejich dsledkem je vytlaen vzpomnky mimo dosah obvykl pamti. Tm dochz zrove k roztpen vdom. Napklad jsem i nejsem dobr plavec. Integrita me bt optovn obnovena jen tehdy pokud dojde k nahldnut konfliktu a korekce pedstavy o sob samm. Pokud k nahldnut takovhoto konfliktu nedojde dochz k chronickmu procesu psychick disociace, kter se me vlivem dalch traumat stupovat. Mrnj formou ztrty pizbsoben vdom a jeho oslaben bv neurza, vraznj pak psychza. Komplexy pedstavuj proitkov jdra, z nich dominantn bv identick s komplexem j. Potenciln, ale kad odtpen komplex j obsahuje eho dsledkem bvaj nepochopiteln a nespojit zmny chovn tehdy, kdy afektivn zvraznn nevdom komplex ovldne pole vdom a vnut mu svoji dynamiku a rytmus chovn. Typick oslaben vdom je ptomno rovn ve snech kdy takovto psychick komplexy vystupuj ve form symbol ( osoby, zvata, vci ) se ktermi jsou svzny proitkem vnjho svta v procesu projekce(58),(59). K podobn situaci vraznho oslaben vdom dochz pi schizofrenii, co je nap. na EEG patrn v poklesu zastoupen aktivity v alfa psmu a zpomalen zkladnho alfa rytmu, nrst vln v psmu delta a theta a tak vy mnostv zznam s nzkou beta aktivitou(60). Dochz tak k manifestaci psychickch komplex do vdom a jejich nerozliitelnosti od vjem vnjho svta ( halucinace ). Na zklad uvedench souvislost by tak bylo opravdu mon chpat spojitost typickch EEG abnormalit u schizofrenik charakteru subkortiklnch hrot zejmna v prbhu halucinac(60) spolu s defektem REM spnku s lkavou monost vykldat37

produktivn pznaky schizofrenie jako provalen" snovho provn do bdlho stavu(60), jako dsledek manifestace nevdomch psychickch komplex prostedncm kvantovch dj s dsledkem hypersynchronizace neuron.

12. Epilepsie a epileptzyEpilepsie je velice komplexn onemocnn s adou specifickch forem. Nejastj a klinicky nejzvanj formou je velk generalizovan zchvat ( grand mal ),kter probh ve tyech stadich(61): 1. Prodromln stadium - nkolik hodin a dn ped zchvatem pociuje nemocn bolesti hlavy, drdivost, svalov zkuby apod. 2. Aura senzitivn - senzorick, eventuln psychick zmny, vznikajc tsn ped vlastnm keovm zchvatem. 3. Vlastn zchvat - pln ztrta vdom s nslednmi keemi tonickmi a postupn se rozvjejcmi klonickmi zkuby. 4. Postparoxysmln stadium - postupn nvrat k norm. Epileptzy se pohybuj na kle mezi psychzou a epilepsi. Je pro n pznan spojen typicky epileptickch pznak s pznaky obvyklmi u psychz. To se napklad projevuje asto i bhem terapie kdy napklad antiepileptick lba me vst ke zlepen typicky epileptickho EEG, naproti tomu, ale dochz ke zhoren pznak psychotickch(63) nap. halucinac. Jak ppadm epilepsi tak epileptzm je spolen charakteristick prbh EEG v podob hypersynchronizace, kter je bhem zchvatu miteln ve velkch oblastech nebo i na celm povrchu hlavy. V neptomnosti zchvatu je miteln pouze v poloze jednoho nebo vce epileptickch loisek, kter tvo lokalizovan fokus, nebo pi men stereo - EEG se zanoenmi elektrodami lze nalzt jeho lokalizaci v hlubokch strukturch mozku. Nkte autoi uvdj(62), e i v ppad typickch psychz se vyskytuj v hlubinnch strukturch mozku epileptick loiska. Zda takovto psychzy ji lze povaovat za epileptzy je mon spe otzkou konvence. V kadm ppad to, ale ukazuje na souvislost obou typ onemocnn. Pozoruhodn model(62), kter se sna vysvtlit mechanismus epileptickch paroxysm se zakld na fyziologick skutenosti,e neobyejn rozshl kortex, kter se skld z destek miliard neuron je sice schopen provdt38

analyticko - syntetickou innost, ale nen schopen se samostatn organizovat. Jeho organizaci slou vzdlen mal centra v podob formtor - kmenovch modulanch jader. Napklad ascendentn retikulrn aktivan systm, kter je formtorem pro vigilitu. Formtory se bhem dne a noci ve sv innosti stdaj, m umouj zpracovn informac v kortexu, jejich zapamatovn a selekci podle afektivnho nboje zprvy. Formtor realizuje svoj funkci tak, e funguje jako genertor impulz, signl do kortexu co vede k nastolen typick formy organizace aktivity neuron kortexu. Epileptick fokus se uplatuje jako patologick formtor, kter se stv konkurentem fyziologickch formtor a jeho prosazen me vst k epileptickmu zchvatu. Zde se v souvislosti s formtory nabz mylenka lokalizace vytsnnch psychickch komplex. Podobn jako v psychologii nevdom existuje kompetice nevdomch psychickch komplex, kter vstupuj do vdom. Vdom je lokalizovno v kortexu zde se tedy nabz pm analogie a vztah mezi patologickmi formtory a patogennmi psychickmi komplexy tj. takovmi jejich psoben nen v souladu s ostatnmi komplexy - formtory ve vztahu k vdom kortexu. Fyziologick formtory by tak tvoily psychofyziologick korelt k archetypm jako biologickm zkladm psychickch funkc a instinkt. C.G. Jung ve sv prci o schizofrenii(59) uvd mylenku lokalizace psychickch komplex v souvislosti se specifickm toxinem, kter se vytv excesivnm afektem, a kter psob v okruhu patogennho komplexu, jeho asocian procesy jsou stlaeny a na archaick stupe. Archetypy a jejich korelty jakoto fyziologick formtory by tak pedstavovaly vrozenou tendenci k vytsnn uritch typ pedstav na archaickou instinktivn rove vdom. Nkter psychick procesy toti nemohou bt ponechny libovli vdom. Vlastn lokalizace jinak kvantovho neloklnho archetypu tak vznik jako dsledek vrozen tendence k vytsnn podobn jako v ppad patogennho komplexu. V(59) C.G. Jung pe: Dle psemnho sdlen se ale zd, e se dvma americkm vdcm nedvno podailo vyvolat drdnm mozkovho kmene halucinatorn vizi archetypickho tvaru. Jde o ppad epilepsie, jen ml jako prodromln pznak zchvatu pokad vizi kvadratury kruhu. Tento motiv pat k dlouh ad takzvanch mandalovch symbol, jejich lokalizaci v mozkovm kmeni jsem ji dvno pedpokldal. Psychologicky jde o archetyp stednho vznamu a39

univerzlnho rozen, kter vystupuje v produktech nevdom spontnn a nezvisle na veker tradici. Lze ho lehce rozpoznat a neme zstat skryt nikomu kdo m njakou zkuenost se sny. Dvod jen mne pivedl k domnnce o lokalizaci v mozkovm kmeni, spov v psychologick skutenosti, e speciln tomuto archetypu je vlastn role poadatele udvajcho smr. Symboly mandaly se proto asto projevuj v okamicch duchovn dezorientace, a to jako kompenzujc faktory du." Podobn psob formtor retikulrn aktivan systm, pivd vzruchy, kter udruj mozkovou kru v zkladn aktivit nutn pi bdn. Ale nejen to, veker nervov drhy, kter smuj vzestupn k mozkov ke, vyslaj k retikulrn formaci postrann vlkna ( kolaterly ). Kad podnt se tedy uplatuje pes tuto edou hmotu mozkovho kmene. Retikulrn formace pak uvd mozkovou kru do takovho stupn podrdn, e je pipravena pijmat podnty, kter k n pichzej specifickmi drahami to m za nsledek rzn stupe jasnosti vdom pi rznch podntech. Z vnjho a vnitnho prosted pichz trvale velk mnostv informac jen nkter se vak stvaj obsahy vdom. Retikulrn formace aktivuje kru a tedy vdom jen k pijet tch infomac, je jsou momentln dleit psob tedy jako organizujc princip du podobn jako na psychick rovni archetyp du jako kompenzujc poadatel pedstav od nj jsou jakoto kompenzan faktory funkn odvozeny ostatn archetypick jdra komplex, podobn jako v mozku odpovdaj pravdpodobn kadmu stavu, druhu a snad i sti vdom rzn formtory - jdra kmene(62) -hypoteticky lokalizovan jdra psychickch komplex - archetypy. Mozkov kmen a limbick systm jsou struktury v nich se psychick dje somatizuj, projevuj se neuronln impulzac a jako jejich dsledek vegetativnmi a motorickmi reakcemi, dje se tak nap. prostednictvm sestupnch vlken z retikulrn formace do mchy kde psob povzbudiv nebo tlumiv na aktivitu motoneuron. Naopak somatick zmny a zmny prosted zde zskvaj podobu psychickch obsah. Z hlediska monosti uvdomn nevdomch psychickch obsah m velk vznam skutenost, e nejen retikulrn formace ovlivuje mozkovou kru, ale i mozkov kra m vliv na retikulrn formaci. Zvrem kapitoly uvedeme jet jeden ppad ukazujc na vztah mezi hypersynchronizac a evokovnm vytsnnch psychickch komplex. Jedn se o skupiny vysokch alfa vln40

ostrho tvaru u nkterch dosplch osob jako reakce na otzky je tyto osoby provali jako trapn(64).

13. ZvrClem prce bylo ukzat vztahy a souvislosti mezi psychickmi a fyziologickmi procesy. Kvantov jevy na rovni mozku se tak ukazuj jako mon prostednk k vyeen nkterch zsadnch by dosud nezodpovzench otzek. Pokud se v tomto textu podailo upozornit na smysluplnost a vznam tchto pstup, pak je tm obsah tohoto textu vyerpn.

15. Literatura:(1) C.G. Jung. Teoretick vahy o podstat duevna. Vbor z dla II. Tom Janeek. Brno1997. (2) C.G. Jung, W. Pauli. Naturerklrung und psyche. Rascher 1952. Jungova prce je rovn v Colected Works of C.G. Jung sv. 8. Synchronicity : An Acausal Connecting principle, Princeton University Press 1960. Pauliho prce: O vlivu archetyp v Keplerov teorii planetrnch pohyb, je dostupn v knize W. Pauli, Fyzieskije oerki, Mir, Moskva. (3) C.G. Jung. O synchronicit. Vbor z dla II. (4) C.G. Jung. Due modernho lovka. Atlantis, Brno1994. (5) K.S. Thorne. Black Holes and Time Warps, Norton, New York 1994. (6) J.D. Barrow, Teorie veho. Mlad fronta, Praha 1996. (7) K.S. Thorne et al., Phys. Rev. D 43, 3929 (1991). Phys. Rev. Letters 61,1446 (1988) (8) J. Pit. vod do kvantovej mechaniky. Alfa, Bratislava 1983. (9) O.M. Bilaniuk. E.C.G. Sudarshan. Particles Beyond the Light Barier, Physics Today 43, May (1969). (10) A. Aspect, P. Grangier. Experiments on EinsteinPodolsky-Rosen-type correlations with pairs visible. In Quantum Concepts in Space and Time ( ed. R. Penrose and C.J.Isham ). Oxford University Press 1986. (11) P. Kwiat et al., Quantum Seeing in the Dark. Scientific American, November 1996 (12) F. Karolyhazy. Gravitation and Quantum Mechanics of Macroscopic Objects. Nuovo Cimento 42, 2, 1506 (1966). (13) L. Diosy, B. Lukacs. In Favor of a Newtonian Quantum Gravity. Annalen der Physik 7,488 (1987).

41

(14) G.C. Ghirardi, R. Grassi, A. Rimini. Continuousspontaneous-reduction model involving gravity. Phys. Rev. A42,1057 (1986). (15) R. Penrose. On Gravity, s Role in Quantum State Reduction. General Relativity and Gravitation, Vol. 28, No 5 (1995). (16) F. Crick, Ch. Koch. The Problem of Consciousness. Scientific American, September (1992). (17) W. Singer. Synchronization of Cortical Activity and its Putative Role in Information Procesing and Learning. Annu. Rev. Physiol.55, 349-74 (1993). (18) I.N. Marshall. Consciousness and Bose-Einstein Condensates. New Ideas in Psychol., Vol 7,No. 1, 73-83 (1989). (19) F. Beck, J.C. Eccles. Quantum Aspects of Brain Activity and the Role of Consciousness. Proc. Natl. Acad. Sci. USA, Vol.89, 11357-11361, December (1992), Biophysics. (20) S.R. Hameroff, R. Penrose. Orchestrated Reduction of Quantum Coherence in Brain Microtubules: A Model for Consciousness, Neural Network World, 5,793 (1995) (21) S.R. Hameroff, R. Penrose. Orchestrated Reduction of Quantum Coherence in Brain Microtubules: A model of Consciousness, in Toward a Science of Consciousness,ed. S. Hameroff, A. Kaszniak, MIT Press, Cambridge 1996. (22) R. Penrose, S.R. Hameroff. What Gaps"? Reply to Grush and Churchland, Journal of Consci