STŘEDA 9. 4. 2014WWW.IDNES.CZ D

reynek v jízdárně

Oni z toho dělají všelija-kou alchymii a není topravda. To je jako ševco-vina nebo jiné řemeslo,“

říkal o tvorbě grafik někdy v šedesá-tých letech Bohuslav Reynek, kdyžpopisoval, jak se techniku učilz knih.Byl to už starší pán, měl leccos

za sebou a poslední léta klopýtalpřes klacky, kterému pod nohy há-zel režim. Žil takřka v izolaci na„svém“ statku v Petrkově naHavlíč-kobrodsku.Proč „svém“?Rodinné sídlo po druhé světové

válce znárodnili komunisté a z vá-ženého sedláka, kterého ještě ve tři-cátých letech místní oslovovali mi-lostpane, se záhy stal trpěný vý-měnkář.Vstával za tmy, staral se o prasa-

ta, sekal dříví, vařil, často pročítalBibli, a když měl čas, tvořil – grafi-ky, rytiny, básně:

Blázen jsem ve své vsi,znají mne smutní psi,bílí psi ospalí,plynoucí do dáli,žádný z nich neštěká:těší mne zdaleka,jsou to psi oblaka, běží a nekvílí.Smutkem jsou opilí,kam jdeme, nevíme:požehnej duši mé.Pastýři prastarýs hlubokými daryměsíci a bdění,s trny na temenitěžkém, rozbodanémjako srdce. Amen

Poklady, které po sobě zane-chal, si dnes cení spíš v zahraničínež v jeho rodné zemi. Stále takvlastně přetrvává to, oč šlo komu-nistickému aparátu – nepohodlné-ho autora uklidit, aby se o němmoc nevědělo.Génius, na kterého jsmeměli za-

pomenout.Ta věta mluví za vše a snad pro-

to je podtitulem výstavy ve Vald-štejnské jízdárně v Praze.Dílo Bohuslava Reynka se tak

poprvé skutečně ve velkém před-stavuje českému publiku.Výstavu pořádáNadační fondRi-

charda Fuxy, který stojí také za loň-skou veleúspěšnou výstavou Mu-chových plakátů v Obecnímdomě, ve spolupráci s Národní ga-lerií v Praze, Galerií Zdeněk Skle-nář a Nadací Reynek.„Expozice nabídne svoje ‚nej‘

díky spolupráci s vnučkou Bohusla-va Reynka, která výjimečně poskyt-ne k vystavení grafiky z rodinné po-zůstalosti po svém dědečkovi,“ při-bližuje Richard Fuxa, předsedasprávní rady nadačního fondu.Návštěvníci tak uvidí grafiky,

které ještě nespatřily světla výstav-ních prostor pro veřejnost. „Zejmé-na Reynkova výtvarná produkcezůstávala na rozdíl od básnickéhoa překladatelského díla dlouhoa neprávem stranou pozornosti.Nová výstava je zatím nejkomplex-nějším pohledem na jeho výtvarnédílo, expozice je v mnoha ohle-dech skutečně objevná,“ popisujenáměstek ředitele Národní galerieNikolaj Savický.Načasování prezentace Reynko-

va díla na velikonoční období nenínáhodné – velikán české expresio-nistické grafiky se při své tvorbě in-spiroval vírou námětově vycházejí-cí z Bible. Lukáš Sapík

(v textu je použita báseň Blázen)

Umělec jen tak mimochodem Své tvorbě, literární i výtvarné, seBohuslav Reynek (31. května 1892 – 28. září 1971) věnoval, pouze kdyžměl čas a chuť. Foto: archiv MAFRA

VZPOMÍNKY Jako továrna na iluzeNa slavného otce vzpomínajíjeho dva synové Strana D3

Z ůstane to v rodině. Kurá-torkou výstavy je vnučkaBohuslava Reynka Vero-

nika Reynková. K dílu svého dě-dečkamá velmi silný vztah a ne-zapře v sobě jeho geny. „Už oddětství jsem vnímala jistou ‚exo-tičnost‘ našeho bytí, říká v roz-hovoru.

Jaká je vaše osobní vzpomínkana dědečka?Bezprostřední osobní vzpomín-ku bohužel nemám, narodilajsem se až několik let po jehosmrti. Takže ho známz vyprávě-ní tatínka, strýčka a mojí ma-minky. Ale vědomí, že tu žila tvořil, bylo vždy hmatatelné.

Čeho si u něj nejvíc ceníte, cove vás zanechal nejsilnějšího?Že byl samosvůj, že se nechal in-spirovat, ale nikoli ovlivňovat.Miloval Rembrandta, Chagalla,Goyu – to jsem po něm zdědila.A nejvíc si cením jeho víry, kterábyla hluboká, ale nikdy ne-sklouzla k bigotnosti a zaslepe-nosti. » Pokračování na str. D2

Grafiky z pozůstalosti Bohuslava Reynka se víc než 40 let po jehosmrti představují poprvé takřka v ucelené podobě. Výstava veValdštejnské jízdárně, jedna z událostí sezony, trvá do července.

INFO Vše o výstavěDoprovodný program,vstupenky i časy Strana D4

„... s trny na temeni těžkém,rozbodaném jako srdce...“

Ježíš Biblické motivy patřily mezi Reynkovy oblíbené. „Bibli četl velmi podrobně a zabýval se jí dlouho,“ vzpomíná na svého otce Jiří Reynek. Repro foto: Nadační fond Richarda Fuxy

GÉNIUS,na kterého jsme měli

zapomenout

Grafiky mluvísamy za sebe,říkával dědeček

16. dubna – 31. července 2014Valdštejnská jízdárnaPraha

MIMOŘÁDNÁ PŘÍLOHA K VÝSTAVĚ BOHUSLAVA REYNKA

STŘEDA 9. DUBNA 2014WWW.IDNES.CZ2 D reynek v jízdárně

Poprvé vystavoval už v roce 1929v Pardubicích, úspěchy mělytaké jeho francouzské výstavyv následujících letech. Po válce

v Československu Bohuslavu Reynkovivšak nebylo přáno. Vycestovat nemohl,i když o tom, jak vzpomínají jeho synové,uvažoval. „Tatínek ale nebyl dost rychlý.Myslím, že se toho vnitřně i bál,“ říká poletech Jiří Reynek.Na svou výstavu tak od nástupu komu-

nismu čekal dlouhých šestnáct let. Ažpak ho znovu objevili. Umělce, jehoždílo se nedá přehlédnout, nedá se na něnedívat a nedá se k němu nezaujmoutpostoj.To všechno Reynekměl. Dával to pocí-

tit ve svých grafikách i v básních:

Dřevo, sklo, šeď koster sirá,lotrů přelámané hnáty.Oblaku cár, ve skle díra,zoufalství květ z luny svátýzavírá se, otevírá.Vítr, pláč, dech z vlhkých slují.Sotva slzy ze skla setru,hned zas křivé ruce větruhrabou hrob pod samot tújí,kostrou zalomcují.

Tak jako básník, i jako grafik byl vyzna-vačem prostoty. Jakékoli megaloman-ství, pozérství či exhibicionismus vlastnímnoha bohémům z řad jeho vrstevníkůmu byly cizí.

Rozhoduje citPotřeba tvořit byla pro Reynka čímsi vícnež pro jiné. Jako by byla přirozenoufunkcí jeho organismu. Stejně jako třebadýchání. Přerostla v neutuchající puze-ní. Ne pro zisk, ne pro slávu a snad anipro povznesení či potěšení. Ať už sebe,nebo druhých. Jen pro radost z aktu tvor-by, „pobytu“ ve vlastním světě.„Měl rád vyprahlou krajinu, kamení,

cypřiše, to mu bylo blízké,“ vzpomínajíReynkovi synové v dokumentu Blázenjsem ve své vsi, který o umělci v roce2006 natočil pro Českou televizi doku-mentarista Aleš Kisil.Díla Bohuslava Reynka nikdy neoslo-

vují kresebnou brilancí, ale citem.Začínal s kresbami, uhly, pastely a po

vzoru Josefa Čapka linoryty. Později prosebe objevil suchou jehlu a lepty, nejzá-kladnější a nejdostupnější z hlubokotis-kových technik. Jen hra valérů černéa bílé, malé formáty. Když barva, takstřídmě kolorující. Jednoduchost formyvždy podtrhovala sdělení.Možná prosté, ale o to hlubší.

Lukáš Sapík(v textu je použita báseň Okno v noci)

N ejspíš už nikdo nezjistí,jak se mu její kniha dosta-la do rukou. Ona začínají-

cí básnířka. On překladatel.Psal se rok 1923 a Bohuslavu

Reynkovi bylo jedenatřicet, kdyžse za Suzanne Renaudovou vydaldo Grenoblu, aby ji požádal o sou-hlas s překladem její prvotiny.Vznikla tak sbírka Zde tvůj život

a Reynek jako by překladem názvupředurčil, kudy se bude Suzanninosud ubírat. Trvalo to však celé třiroky, než dáma z vyšších francouz-ských kruhů, navíc o tři roky staršínež on, řekla sedláckému synkoviz Petrkova ano.„V posledních letech, mluvím

k vám velmi otevřeně, jak se mezinámi sluší, jsem nijak omanželstvíneuvažovala, protože jsemnechtě-la opustit svou drahou maminkua protože jsem uchovávala památ-

ku na jednu náklonnost, kterouzničila válka. Tento můj zármutekzpůsobil, že se od té doby bojímučinit jakékoliv vážné rozhodnu-tí,“ psala mu v jednom z dopisů.„Za první světové války ošetřova-

lamaminka raněné vojáky v lazare-tu. Jeden se do ní zamiloval. Bohu-žel se uzdravil, vrátili ho na frontua tam padl,“ poodhaluje o desítkylet později syn Jiří Reynek důvodymatčina ostychu.V roce 1926 se umělci přesto vza-

li. Navzájempak překládali své bás-ně. Střídavě žili v Grenoblu, kdeSuzanne přednášela na univerzitěo anglické literatuře, a na rodin-ném statku na Vysočině.Celých deset let takhle pendlova-

li, zima ve Francii, léto v Českoslo-vensku. Ještě před válkou cestyustaly. Renaudová se pak do rodnézemě podívala naposledy v roce

1947, později už ji komunisté ne-pustili. „Z té poslední cesty žila ješ-tě dost dlouho. I potom si psala sřadou známých, kteří jí zůstali věr-ní a posílali jí hlavně kafe. V Česko-slovensku byla mizerie o kávua ona na ní byla závislá,“ vzpomí-ná Jiří.Ani káva nemohla vytěsnit smu-

tek, který básnířka odstřihnutá oddomova cítila. Problémy, které ro-dina zažívala po komunistickémpřevratu, vyvrcholily v 50. letech,kdy jejich statek znárodnili.„Poslední léta byla moc depri-

movaná na to, aby psala. To dílo,kteréměla v rukopisech, někam za-strčila a už to nechtěla vidět,“ popi-suje druhý syn Daniel.Suzanne Renaudová zemřela

v roce 1964, a tak se zájmu veřej-nosti o manželovo dílo na sklonku60. let už nedožila. (sap)

Reynkovy motivyReynkova pražská výstavazačíná pár dní předVelikonocemi. A není tonáhoda. Reynek častovyužíval náboženské motivy.Velmi detailně studoval Biblia poznatky z ní využívalve svém díle.

4x reprofoto:Nadační fond Richarda Fuxy

V ýstava Bohuslava Reyn-ka ve Valdštejnskéjízdárně je událostí.

A taky satisfakcí. Jeho jménomohlo být dávno zapomenuto,naštěstí není.Grafik, kreslíř, ale také bás-

ník a překladatel z francouzšti-ny a němčiny významnou částsvého grafického díla vytvořilna rodinném statku, který užv té době nebyl rodinným stat-kem. A skromný výtvarník ne-byl statkářem, nýbrž pouhýmzaměstnancem v zestátněnémzemědělském podniku. Toz něj udělali komunisté.Naštěstí i škobrtání doby po-

levilo a Reynek, který před vál-kou spolupracoval třeba s Jose-fem Čapkem, mohl v šedesá-tých letech inspirovat mladšígeneraci umělců včetně JiříhoKoláře nebo Ivana Diviše.Těžko říct, zda byl Bohuslav

Reynek více katolicky oriento-vaným básníkem, nebo výtvar-níkem. Skloubil v sobě obojía tvořil prostě proto, že musel.Pro slávu to nedělal.Naštěstí se Reynka a jeho

dílo daří vracet tam, kam patří.Do obecného povědomí jakonedílnou součást tuzemské kul-tury.

Zde její život. Francouzka na českém statkuFAKTA

Suzanne Renaudová

Narodila se v roce 1889 v Lyonu. Od20. let střídavě žila ve Franciia v Československu. Překládala dofrancouzštiny a napsala sedmbásnických sbírek. Zemřela v roce1964 v Havlíčkově Brodu.

» Pokračování ze str. D1Kdy jste začala vnímat, jak vý-znamnou postavou umělecké-ho světa je? A co z toho pro vásvyplynulo?Už od dětství jsem vnímala jis-tou „exotičnost“ našeho bytí. Se-tkávalo se u nás doma mnohopřátel z uměleckého světa – vý-tvarníků, fotografů, intelektuá-lů…Což samozřejmě vedlo i k zá-jmu Státní bezpečnosti o nás. Pa-matuji si na jeho první výstavupo velmi dlouhé době, která bylav Brně, tuším v roce 1985, a tobyl pro nás velký svátek!

Jaký je váš vztah k jeho dílu?Veskrze pozitivní! Jak jinak. Aleani dědeček sám nebyl mocschopný, a ani ochotný svojedílo jakkoliv analyzovat. Říkal,že grafiky mluví samy za sebe,považoval za zbytečné o nichmudrovat. Buďto se líbí, nebone – a to nám všem také zůstalo.

Kolik jeho děl se bude ve Vald-štejnské jízdárně vystavovat?A jakých?Vystaveno bude na 330 děl. Tatovýstava je výjimečná tím, žebude vystaveno výhradně grafic-ké dílo. Některé z grafických lis-tů budou vystaveny vůbec po-prvé. Najdou semezi nimi oprav-dové unikáty, které vznikly pou-ze v jednom otisku a byly podlouhá desetiletí skryty v soukro-mých sbírkách.

Jaké považujete za nejcenněj-ší?Například soubor clichés verre.Tuto techniku dědeček převzalod Camilla Corota. Je to napros-to ojedinělá technika, které se vě-noval velmi krátce, a vznikly nád-herné věci. Na výstavě jsou sa-mozřejmě k vidění.

Proč takto velká výstava vznikáaž nyní?I v minulosti vznikla řada vel-kých výstav, například putovnívýstavy ke stému výročí naroze-ní v roce 1992. Ale žádná z nichnebyla zaměřena na grafickédílo patřící k vrcholu jeho tvor-by. Ivana Faryová

Je v nich něco, co jejichpozorovatele nenecháchladným. Reynkovo dílovychází z jednoduchosti.A ač je to klišé, právěv tom je jeho síla a krása.

Václav Hnátekredaktor kulturnírubriky MF DNES

Grafiky mluvísamy za sebe,říkával dědeček

BÁSNĚ

Střídmost byla jeho přirozenost.V životě, v básních i grafikách

ZÁPISNÍKReynek se vracítam, kam patří.Kam vždy patřil

Bohuslav Reynek napsal celkemjedenáct básnických sbírek. Po-slední, která vyšla za jeho života,nese název Sníh na zápraží. Pojeho smrti byla ještě vydána sbír-ka Odlet vlaštovek.

StínyOpředlo pavučí vlaštovek hnízda(na prsou odnesly nám jitřnírdění),zčernalá lampa šeptá a hvízdáo setmění a rozzáření.Chlév jitřní, tma je odleskyzkvetlá,tu otep svitne, tu jesle, tu hlava,kol beder krav lnou stíny asvětla,jsou jako telátka tmavá a plavá.

Do slámy lehají pod černé žlaby,důvěrně tulí se v crkotu mléka.(Rezavá kočka, již pěna vábí,přede a hledí, líže se, čeká.)

Tma je, v ní lampa, sloupy setratíve třpytu rohů, koutů zastínění.Smrtelným očím těžkorozeznati,co zemí jest, a co již není.(Sníh na zápraží, 1969)

Reu L...Den není dalekoZamženou ulicíjdou děti pro mléko.Neznají denici.Jsou ráji nablízku,netouží po ráji.Po zlatém penízkusi z oken loupají.

Ulice zhasínáse světly v dlaních dětí.Ztrácí se krajinado zásvětí.

Nám ještě zbyly tudva v oknech obolyv mlhavém úsvitu,v ulice údolí.

Ty už si odnesemdo dálky zakletéza vodou, za lesem,v šepotu: lait, Lethe...(Mráz v okně, 1969)

STŘEDA 9. DUBNA 2014WWW.IDNES.CZ D 3reynek v jízdárně

V esnička Petrkov, ležící šestkilometrů od HavlíčkovaBrodu, má jen něco přes

stovku obyvatel, mezi nimi ale čníslavné jméno. Reynkovi. Jsouto potomci výtvarníka a básníkaoceňovaného dřív ve světě nežu nás.Bohuslav Reynek se v Petrkově

narodil jako jediný syn místníhostatkáře a právě tady žil až do svésmrti v roce 1971. Pouze ve 20. a30. letech minulého století zajíž-děl s rodinou často do Grenobluk příbuzným manželky, básnířkySuzanne Renaudové. Po smrti Bo-huslavova otce v roce 1936 zůsta-la rodina na statku trvale a převza-la jeho správu.Reynek maloval, psal básně

a později zde tvořil grafické listys přírodními a biblickými námě-ty. Po únoru 1948 však BohuslavReynek nikoho nezajímal. Jakostatkářský synek a duchovně ori-

entovaný tvůrce měl být zapome-nut. Až v uvolněnějších letech sev roce 1964 konala jeho první po-válečná výstava ve Špálově gale-rii.A rázem se z něj stal „objev“, fe-

nomén. Vesnička Petrkov se změ-nila v kultovní poutní místo inte-lektuálů. „Boom“ pominul s kon-cem pražského jara, BohuslavReynek ale vytrvale tvořil dál, aždo své smrti. Plného uznání sejeho tvorbě dostalo až po pádu ko-munistického režimu v roce 1989.

Škola, ulice, stezkaZ Petrkova se stala turistická atrak-ce. „Pan Reynek je hodně slavnýa lidé sem kvůli němu skutečnědost jezdí,“ říká Jiří Kunc, starostaobce Lípa, proslulé léčivými pra-meny, k níž Petrkov patří.V loňském roce byla v obci na

počest umělce výstava, lidé se jez-dí dívat na jeho rodný statek. „To

není statek, je to zámeček,“ podo-týká starosta. Stavba s věžičkoua hodinami z druhé poloviny18. století stojí namístě renesanč-ní tvrze, ta je ještě o dvě stoletístarší. V domě, který v roce 1866koupil Bohuslavův děda, dnes žijíReynkovi synové Jiří a Daniela jeho vnuk a vnučka.Při návštěvě Petrkova upoutají

pozornost i stavení s typickou ven-kovskou architekturou. V prvnípolovině 20. století zde pracovalasklářská brusírna a byly tu dvamlýny.Je to teprve pár let, co vznikla

také naučná stezka slavnéhoumělce a jeho jméno si dnesa denně připomínají i místní ško-láci. Děti v Lípě totiž chodí do Zá-kladní a mateřské školy Bohusla-va Reynka.Pár kilometrů vzdálený Havlíč-

kův Brod zase pojmenoval po slav-ném výtvarníkovi ulici. (fi)

O bdivovatelé BohuslavaReynka mají od roku2011 možnost vydat se

po jeho stopách na místa, kteráměl rád. Přesně čtyřicet let pojeho smrti se otevřela Naučnástezka Bohuslava Reynka.Po zelené turistické značce

vede z Havlíčkova Brodu do Pe-trkova, kde se významný spiso-vatel, překladatel, grafik a bás-ník narodil a kde téměř celý ži-vot tvořil. Je dlouhá zhruba de-vět kilometrů. „Máněkolik zasta-vení, jde o místa, která měl Rey-nek rád,“ říká starosta Lípy, podniž obec Petrkov spadá, JiříKunc.Poznávací trasa vede po zele-

né turistické značce z Havlíčko-va Brodu přes osaduDolík, Petr-kovský zámek, Petrkovské lázněa končí u hřbitova ve SvatémKří-ži.Procházka kopíruje trasu,

kudy Bohuslav Reynek chodívalnamše do kostela. Na všech pětizastaveních jsou informační ta-bule a fotografie, které popisujía zobrazují slavného místníhoumělce a místa, která pro nějbyla důležitá.První z nich je umístěna u dě-

kanského kostela NanebevzetíPanny Marie na Havlíčkově ná-městí v Havlíčkově Brodě. Trasapokračuje ulicemi Pod Radnicí,přes Kalinovo nábřeží, ulicí Dol-ní a U Borovémíří k rybníku Ža-binec.Obejdete jej a podél potoku

Žabinec se dostanete až do Petr-kova. Na okraji obce je odbočkakmístnímu zámku z druhé polo-viny 18. století, v němž Reynekžil. Naučná stezka pokračujez Petrkova po malé silnici doLázní Petrkov a odtud po polnícestě do Svatého Kříže. Zde jeBohuslav Reynek pohřben. (fi)

Noblesní, ovšem umíně-nej, dominantní typ,“odpovídají bratři Da-niel a Jiří na otázku,

jaký byl jejich otec Bohuslav Rey-nek.A dodávají, že těch přívlastků by

bylo víc:Citlivý.„Je jasné, že někdo s jeho citli-

vostí nemohl být trvale šťastný, žemusel prožívat to, co prožívá kaž-dý člověk, který má trochu zvýše-nou citlivost, a to nemusí být anibásník.“Střídmý.„Nedá se říci asketa, to ne. Ale

střídmost byla jeho přirozenost,a když vidíte jeho náčrtky básní,tam je vidět, jak pořád redukoval –škrtal.“Nezávislý.„Měl něco společného s Donem

Quijotem. Ta nezávislost, v tom sibyli blízcí.“Se svým smyslem pro humor.„Způsob humoru měl až dětin-

ský. Maminka o něm říkala, že jeinfantilní.“

A také byl továrnou na iluze, jakdodávají synové, kteří společně žijína rodinném statku v Petrkově naVysočině.Možná právě díky těm iluzím,

které si vytvářel a jimž věřil, přežilReynek i ta temnější období svéhoživota.

Bohuslav Reynek se do Petrkovavrátil někdy ve 20. letech po del-ším pobytě ve Francii, k níž mělvelmi vřelý vztah. „V Petrkově bylyprázdné světnice, tak jsem se tamnastěhoval. Mám na ta léta krásnévzpomínky,“ vyprávěl později.Jako mladý sportoval, jezdil i na

koni, a dokonce střílel. „Někdo hopřesvědčil, aby s nima šel. Tak šel.Ale pak se mu to zhnusilo – kdyžněco střelil a ono to ještě umíralo,to byl konec,“ popisuje Daniel Rey-nek, starší ze synů.

Tady vládnou ovceOzvířata se raději staral, i když žád-ný velký hospodář to tedy nebyl.„Sedláckou mentalitu neměl a ne-měl ji rád. Takové to křupanství semu protivilo. V očích těchhle lidíbyl blázen, protože nezveleboval,nepřikupoval. Neuměl v tom cho-dit, měl jinou genetickou výbavu,“vyprávějí synové.Jisté záchvěvy však přicházely.

Za války si dal z Francie dovéztovce. Koupil jich čtyřiapadesát.„Kde na ně vzal peníze, to nevím.

Ale vplul tak do světa, který mu bylblízký. Byl to únikový manévr, abyutekl z hospodářství,“ myslí si Jiří.Ovce se pak vedle koček staly

pány domácnosti. „Dělaly si, cochtěly. Lezly nahoru do domu a ne-chávaly se krmit chlebem,“ smějese mladší syn.Že Reynek nepůjde ve šlépějích

svých předků, se začalo víc ukazo-vat už po smrti jeho otce v roce1936, ještě víc však po válce. V tédobě platily předpisy, podle ni-chž se část úrodymusela odevzdá-vat. A Reynek, v té době bez za-městnanců, to nemohl stíhat. Do-stával od státních úřadů jednu po-kutu za druhou. „Plácal se v tomkrutě,“ hodnotí to s odstupem sy-nové.A přišly ještě tužší časy. To když

komunisté rodině statek sebrali.Nechali tam Reynkovy žít, i kdyžjen namalé části. Bohuslavu Reyn-kovi bylo povoleno pracovat jakodělník. Krmič prasat, pasák koz. Aždo důchodu v roce 1957.O to víc pak tvořil a vyrážel se

ukrýt tam, kde mohl být ve „svémsvětě“. „Ulice a hradby domů hoomezovaly. Byl to druh určitéklaustrofobie. Pokud měl něco dě-lat, musel jít flák cesty pěšky, ně-kam ven, a tam hledat venkov, tenmiloval,“ říká Jiří.

Lukáš Sapík

FAKTA

Rodný Petrkov

Kde: Vysočina, HavlíčkobrodskoPočet obyvatel: 133, Petrkov jesoučástí obce Lípa, která mázhruba 1 100 obyvatelOkolí: oblast vhodná pro pěšíturistiku, silnice přes obec ve směruna Kochánov, Okrouhličku či Úsobíjsou vhodné pro cykloturistikuSpojení: vlakem: trať HavlíčkůvBrod – Humpolec; autobusemna linkách: Jihlava – Úsobí –Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod –Lípa – Úsobí – SkorkovVíce informací:http://obeclipa.webnode.cz

Ulice a hradbydomů ho omezovaly.Byl to druh určitéklaustrofobie.Pokud měl něcodělat, musel jít flákcesty pěšky, někamven, a tam hledatvenkov, tenmiloval.

Domov Je to spíš zámeček, říkají o statku Reynkových místní.

»

Jihlava

Z Reynkova rodiště se stalokultovní poutní místo intelektuálů

Reynkovi Daniel (vlevo, ročník 1928) a Jiří (1929) na statku v Petrkově prožili téměř celý život. Obývají ho dodnes. Snímek je z roku 2003. 2x foto: Nguyen Phuong Thao, MAFRA

Otec a synové Fotografie zachycuje Bohuslava Reynka se syny nastatku v Petrkově. Psal se rok 1967. Foto: Dagmar Hochová

Na statku v Petrkově strávil Bohuslav Reynek téměř celý život.Dodnes tam žijí jeho dva synové Daniel a Jiří. Na otce, který jednes slavnější než za svého života, často vzpomínají.

Devět pěších kilometrůpo stopách slavného umělce

Jihlava

Petrkov

Tatínek byl donkichot, továrna na iluze

STŘEDA 9. DUBNA 2014WWW.IDNES.CZ4 D reynek v jízdárně

Nejmenší grafikamá veli-kost menší než obvyklápohlednice, největší jepřibližně formátu A4.

Celkem je jich kolem 330 a jejichautorem je slavný Bohuslav Rey-nek. Ke grafikám je třeba připočí-tat zvětšené fotografie z umělcovaživota a také citáty.To vše je potřeba nainstalovat

tak, aby návštěvníci dosud největšíReynkovy výstavy v Česku mělimožnost co nejlépe pochopit jaktémata, kterými se zabýval, tedypřírodu a náboženské motivy, taki jeho grafické techniky.Návrhu se zhostil architektMiro-

slav Vavřina pod odbornou super-vizí Federika Díaze a v jedinečnémprostoru Valdštejnské jízdárny uždruhým týdnem „roste“ unikátníarchitektonické dílo připomínajícílabyrint.„Instalace volně navazuje na

předchozí, kterou uspořádalaGale-rie Zdeněk Sklenář v roce 2012v National Art Museum of Chinaa která byla velmi úspěšně navště-vovaná. Používáme stejné rámy icharakter pasparty,“ vysvětluje ar-chitekt.„Zároveň využíváme i unikát-

nosti prostoru jízdárny, která jevlastně kunsthalle, tedy velký ote-vřený prostor, do něhož vkládámenový objekt. Výstava budemít kon-tinuální půdorys organického cha-rakteru, bez jediného pravéhoúhlu,“ říká Miroslav Vavřina.

Světlo a la nocturnoStěna pro Reynkova díla je čtyřimetry vysoká a přes 200 metrůdlouhá. Každý nově vytvořenýprostor má svou identickou geo-metrii včetně míst pro posezení.„Snažili jsem se vytvořit co nejdel-

ší stěny, aby se intenzita prohlídkyděl minimálně narušila,“ podotý-ká architekt Reynkovy výstavy. „Rá-mování všech děl je koncipovánotak, aby každé mělo dostatečnýprostor a vyniklo každé zvlášť,“ vy-světluje.Celkový dojem dotváří světlo,

které se nese v atmosféře noctur-na.„Vše je v tmavých barvách, vy-

cházející z barevné škály použitév grafikách, a celá prohlídka expo-zice se odehrává v jemném šerosvi-tu přirozeného světla, nasvícenéjsou pouze linie instalovaných gra-fik. V celém prostoru svítí jen díla,“

líčí Miroslav Vavřina. Jeho instala-ce pro představení díla světozná-mého umělce je sama o sobě umě-leckým dílem.„Je to zajímavá konfrontace, ta-

kový střet světů i generačních roz-dílů, a přistupuji k tomu s velkýmrespektem,“ říká pětatřicetiletý ar-chitekt o své práci pro výtvarníka,který zemřel před třiačtyřiceti lety.„Myslím si, že Reynek je jakoprostor neobjevený. Snažím se pro-to, aby jeho dílo nás dostalo vněa abychom co nejlépe pochopili in-timnost obsahu, která v těch ma-lých formátech je,“ uzavírá Miro-slav Vavřina. Ivana Faryová

Žádný pravý úhel Oválná stěna pro Reynkova díla je čtyři metry vysoká a přes 200 metrů dlouhá. 2x foto: Petr Topič, MAFRA

INZERCE

Instalace před instalací Vavřinův tým obkládá vysokou mřížsádrokartonem. Na něm pak bude viset zhruba 330 Reynkových děl.

FAKTA

Doprovodný programGRAFICKÁ DÍLNAVyzkoušejte si techniku suché jehlya odneste si domů vedle zážitkůz výstavy i vlastní dílo. Za asistencelektorky se budou vytvářet drobnégrafiky v návaznosti na díloBohuslava Reynka.Dílna je vhodná pro všechnyvěkové kategorie, ideální pro celérodiny.Doba trvání: 90 až 120 minut(v závislosti na počtu účastníků)Každou neděli od 10.30 – nutnárezervace na e-mailové adrese:edukace.reynek@gmail.com – nebokdykoliv pro skupiny o minimálněšesti lidech – rezervace také nutná.Cena: vstupné + 100 Kč

NEDĚLNÍ WORKSHOPY PRO DĚTIKaždou neděli odpoledne sesejdeme na výstavě, popovídáme sio panu Reynkovi a o různýchtématech z jeho tvorbya samozřejmě si zkusíme vytvořiti vlastní výtvarné dílo.Pro děti od pěti do dvanácti let.Doba trvání: 60 minutKaždou neděli od 15.00Cena: zdarma s platnouvstupenkou na výstavu

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKYTradiční komentované prohlídkypro návštěvníky výstavy.Každou sobotu v 15.00Doba trvání: 60 minutCena: vstupné + 30 KčPo dohodě je možné zajistitkomentované prohlídkyv angličtině.

VÝSTAVA16. dubna - 31. července 2014Otevřeno denně od 10 do 19 hodinVstupné:dospělí 150 Kčděti, senioři a studenti 80 Kčrodinné 300 Kč

Unikátní dílo, instalace i prostor