Hospodaření v pařezinách, tedy lesníchporostech vznikajících především výmlad-nou schopností dřevin (viz dále), probí -halo tradičně po stovky let (blíže např.v Živě 2009, 3: 103–106; 2011, 2: 61–63a 3: 108–110). Od 18. stol. byl z mnoha dů -vodů tento způsob hospodaření postupněopouštěn. V poslední době se však zájemo pařeziny opět zvyšuje. S kolegy z Les-nické a dřevařské fakulty Mendelovy uni-verzity v Brně se věnujeme výzkumu vý -mladkových lesů a k danému účelu jsmezaložili v České republice soustavu studij-ních ploch. Od r. 2008 na těchto plocháchprovádíme monitoring zaměřený přede-vším na výmladnou schopnost vybranýchdruhů dřevin, růstovou reakci dřevin navýchovné zásahy v pařezinách, stav a kva-litu půd a vodní režim pařezin. V článkubychom chtěli na základě vybraných vý -sledků současného evropského výzkumuv této oblasti navrhnout jeho zaměření dobudoucna pro ČR. Předpokládané změnyklimatu nás vedou k úvahám nad potřeboutvorby funkčních adaptačních lesnickýchhospodářských opatření, která by nega -tivní účinky globální klimatické změnymohla účinně eliminovat. Zdá se, že jed-nou z nich by mohl být návrat k hospoda-ření v pařezinách.

I když cena palivového dříví, které paře-ziny přednostně produkují, v posledníchdvou desetiletích neustále stoupá, opě-tovný zájem o pařeziny iniciovali přede-vším biologové. Ti volají po změně sou-časného hospodaření v lese a po zvýšenípodílu aktivně obhospodařovaných paře-zin. Argumentují faktem, že v pařezináchje větší druhová pestrost organismů. Ně -které z nich se dnes již nacházejí na saméhranici svých reprodukčních možností,mnohé označujeme za kriticky ohroženédruhy. Pokud zvýšíme podíl obhospoda-řovaných pařezin, můžeme zastavit po -kles druhové diverzity v hospodářskýchlesích a do budoucna ji zvyšovat. Otázkouzůstává, jakou strategii ochrany pařezin naúzemích se zvláštním statutem ochranyzvolit.

Historické a současné rozšíření pařezinV minulosti zřejmě pařeziny pokrývalypodstatnou část našeho území, přičemždominantní byly patrně v nížinách a tep-lejších pahorkatinách. Člověk je záměrněvytvářel a využíval, proto vznikaly v bez-prostředním okolí lidských sídel. Exis -tovaly tak ve středoevropském prostoruněkolik tisíc let, pravděpodobně již odobdobí neolitu (Hédl a Szabó 2010). Mini-málně od středověku pařeziny ve středníEvropě lidé využívali především k pro-dukci slabých sortimentů (palivové dříví)a tříslové kůry. Podle publikace T. H. Szymu -ry (2010) zde ekonomické změny datova-né do období kolem r. 1700 způsobily, že

pařeziny byly postupně převáděny na lesyvysoké. Renesance pařezin ve středníEvropě pak přechodně nastala v rozmezílet 1800–1900, z důvodu zvýšené poptáv-ky po tříslové kůře. Na území současnéČeské republiky se aktivně obhospoda -řované pařeziny v r. 1900 rozkládaly jižpouze na ploše ca 95 tisíc ha, což předsta-vovalo 4,1 % z celkové plochy lesů. Odtohoto období jejich výměra kvůli dalšívlně realizovaných převodů na vysoký lesneustále klesala.

Odhaduje se, že v Evropě se nyní pařezi -ny rozkládají přibližně na 25 milionech ha(14 % z celkové plochy lesů), a to přede-vším v prostoru jižní Evropy (viz také Živa2015, 3: 112–115). Na území České repub-liky se vyskytují převážně na stanoviš-tích s různým stupněm ochrany (ochran-né lesy, zvláště chráněná území apod.)nebo v hospodářských lesích, zpravidlajako nepravé kmenoviny, které vzniklypředržením pařezin přes dobu obmýtí dovyššího věku a vzhledem se podobají vyso-kému lesu (obr. 1). Jejich společným zna-kem je absence aktivního managementu –pařeziny bývají přestárlé, vesměs pone-chané samovolnému vývoji a postupněodumírají (obr. 2).

Charakteristika pařezin a hospodaření v nichJak již bylo uvedeno, za pařeziny lesnickyoznačujeme lesy, které vznikají zejménavýmladnou schopností dřevin. Díky níz tzv. spících pupenů nebo z meristema-tických buněk kambia vytvářejí kořeno-vé, nejčastěji však pařezové výmladky, od -tud název pařezina. Na jednom pařezu sev závislosti na jeho tloušťce a druhu dřevi -

ny takto vytvoří až několik desítek výmlad-ků. Výmladnou schopností v našich země-pisných podmínkách se vyznačují přede-vším listnaté dřeviny. Dobře se tak zmlazujenapř. dub zimní (Quercus petraea), habrobecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý(Fraxinus excelsior), jilm habrolistý (Ul -mus minor), javor klen (Acer pseudopla-tanus), lípa malolistá neboli srdčitá (Tiliacordata) a lípa velkolistá (T. platyphyllos),olše lepkavá (Alnus glutinosa) i olše šedá(A. incana). Slabou výmladnou schopnostnaopak dosahuje např. bříza bělokorá(Betula pendula) nebo buk lesní (Fagussylvatica). Za reprezentanta druhu s dob-rou kořenovou výmladností můžeme např.označit u nás nepůvodní trnovník akát(Robinia pseudoacacia), což způsobujeproblémy při snahách o jeho odstraněnív chráněných územích.

Pro pařeziny je typický vznik polykor-monů (obr. 3), které jsou tvořeny shlukyvýmladků vyrůstajících z jednoho místana tzv. pařezové hlavě. Pařeziny často před-stavují populace charakteristické dlouho-dobým přežíváním, což může obecně véstke snížení genetické diverzity. Vyznačujíse především dlouhověkostí a klonálnímrůstem. Klony mají stejný genetický zá -klad jako jejich rodiče a vznikají mimo jinév reakci na nejrůznější poškození (distur-bance). Nejznámější člověkem cíleně usku-tečňovanou disturbancí je těžba. V paře-zinách jsou při ní kmeny setnuty pokudmožno co nejníže u země, nejlépe v doběvegetačního klidu. V dalších vegetačníchobdobích se automaticky začnou vytvářetvýmladky. Růst a produkce dřeva je do při-bližně 40 let věku velmi intenzivní díkyzásobním látkám nahromaděným v koře-nech – ve srovnání s jedinci stejné dřevi-ny, ale semenného původu, rostoucími nastejném stanovišti (např. Zhu a kol. 2012).

Člověk výmladky těžil, když dosáhlyvěku přibližně 7–40 let (Müllerová a kol.2014), diferencovaně podle kvality stano-viště a stavu porostu (čím kvalitnější sta-noviště, o to dřívější vytěžení, a naopak).Uvádí se, že růst výmladků se po několikageneracích života pařezových hlav zpoma -luje. Proto byl v pařezinách podporováni jistý podíl jedinců semenného (genera-tivního) původu a po těžbách se zpravi-dla nechával stát určitý počet dospělýchjedinců výmladkového nebo generativní-ho původu – výstavků. Takto vzniklý lesbyl označován za pařezinu s výstavky přiorientaci hospodaření především na pa -livové (tenké) dříví, nebo za střední les,pokud byly cílem hospodaření zejménakvalitní sortimenty dřeva. Prodej cennější -ho dřeva výstavků generativního původumohl výrazně vylepšit celkovou ekonomi-ku hospodaření.

Role člověka a pařezin v měnícím se klimatu Jakou roli hrají zásahy prováděné člově-kem v pařezinách při měnícím se klimatu?Připomeňme si, že při standardním hos-podaření v pařezinách se výchovné zásahyuskutečňované v období mezi finálnímizpravidla holosečnými těžbami z ekono-mických důvodů omezují na minimum.Finální těžby uzavírají starý a zároveň ote-vírají nový hospodářský cyklus. Opakujíse zpravidla po 10–30 letech.

XX živa 1/2016

Jan Kadavý, Michal Kneifl

Role člověka a pařezin v měnícím se klimatu. Důvody pro ochranu a výzkum pařezin v ČR

1

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Výsledky současných, především jiho-evropských experimentů ukazují, že jevýhodné pařeziny, zvláště s ohledem naměnící se podmínky klimatu, obhospoda-řovat výběrně. Nepasečné výběrné zása-hy kontinuálně realizované v pařezináchmohou částečně vyloučit některé z před-pokládaných negativních účinků klimatic -ké změny na jejich růst. Výběrné těžebnízásahy mohou stimulovat růst ponecha-ných stromů. Zde se úspěšně uplatňujíselektivní těžby, kdy se z polykormonuodebírají zpravidla 1–3 výmladky a na je -jich místech se nechávají dorůstat výmlad-ky nové. Po dosažení stanovené tloušťky setyto opět vytěží a celý cyklus se tak stáleopakuje. Selektivní těžbou dochází k roz-volnění korunového patra, což vede kezvětšení životního prostoru pro zbylé vý -mladky, k lepší dostupnosti světla, dálek omezenému zadržování srážek v koru-nách a rovněž k rychlejší mineralizacihumusu. To přispívá k lepší dostupnostipůdní vody a živin, a proto na jistou dobupo provedeném zásahu a při sníženémmnožství srážek mohou pařeziny dokoncevíce přirůstat (v porovnání s nevychová-vanou pařezinou). Zvýšený přírůst bývázpravidla spojován s větším růstem korun,které mohou vyprodukovat více semen,což je důležité i z hlediska generativníobnovy pařezin. Ke zvýšení půdní vlhkostidochází i ve srážkově chudším období.Voda na povrchu půdy je při řidším zápojispotřebována mnohem pomaleji než v pří-padě husté pařeziny (Sjolund a Jump 2013).

Schopnost pařezin regenerovat, ať jižvegetativně, či generativně, je tedy ohro-žena upuštěním od tradičního způsobuobhospodařování a ponecháním samovol-nému vývoji. U opuštěných a přestárlýchporostů i v souvislosti se stresem ze suchamůže docházet ke změně radiálního růs-tu a anatomických vlastností dřeva (např.Filippo a kol. 2010). Jak vyplývá z výsled-ků výzkumu pařezin dubu pyrenejského(Q. pyrenaica), letokruhy kmenů z tako-vých porostů mají daleko větší podíl pod-zimního než jarního dřeva (v porovnánís tradičně obhospodařovanými pařezinami,Corcuera a kol. 2005). Jsou proto náchylněj -ší ke kavitaci (přerušení vodního sloup-ce) xylému, kvůli které dochází k poklesuvodního potenciálu v kmenech a můževést až k jejich odumření. Důležitost ma -nagementu pařezin narůstá i vzhledem kezvyšující se koncentraci atmosférickéhooxidu uhličitého a jejich stáří. Pokud setotiž u přestárlých porostů snižuje podílcév jarního dřeva, má to negativní vliv nahydraulickou vodivost, dochází k redukci

asimilace uhlíku a v konečném důsledkuke zpomalení růstu, případně až k odu-mření dřevin.

Ochrana pařezinPatrně nejdůležitější součást ochranypařezin tvoří ochrana jejich genofondu.K dokreslení si vypůjčíme dva příkladyz literatury.

Victoria Núñez a spolupracovníci (2012)z Technické univerzity v Madridu studo-vali vývoj opuštěné pařeziny dubu pyre-nejského ve Španělsku. Pařezina byla aždo r. 1980 obhospodařována tradičnímzpůsobem, poté se od něj upustilo. V sou-časnosti je začleněna pro ochranu bio -diverzity do soustavy chráněných územíNatura 2000. Z důvodu přestárlosti porostplodí jen malý počet žaludů schopnýchklíčení. Podstatná část úrody žaludů je na -víc kvůli stále probíhající pastvě dobytkaspásána, což negativně ovlivňuje genera-tivní regeneraci pařeziny. Opuštění tra-dičního managementu má v tomto kon-krétním případě zásadní dopad na udrženíkontinuity v současnosti chráněného typustanoviště, které vzniklo v minulosti jakovýsledek lidských zásahů.

Druhý příklad se týká výzkumu genetic -ké variability kaštanovníku setého (Casta-nea sativa) provedeného Claudií Mattionia jejími kolegy (2008) z italského Consig-lio Nazionale delle Ricerche. Napříč evrop-skými populacemi sledovali genetickoustrukturu porostů: a) ponechaných samo-volnému vývoji, b) obhospodařovanýchjako pařezina, c) roubovaných sadů k pro-dukci plodů kaštanovníku. Z výsledků vy -plynulo, že pařezení jednoznačně vedlok nejmenší variabilitě alel – variant sledo -vaných genů. Největší variabilitu, a tudížnevyvážené rozdělení četností analyzo -vaných alel vykázaly populace naroubo-vaných stromů. Srovnáním vzorků po -cházejících ze samovolně se vyvíjejícíchporostů a z pařezin autoři dospěli ke kon-statování, že dlouhodobý managementmůže mít vliv na „genetický základ“ ana-lyzovaných populací.

Genetické výzkumy však v současnos-ti neposkytují jednoznačné závěry. Tytostudie nejsou příliš četné a rozcházejí semimo jiné z hlediska doložené genetickédiverzity – i proto, že k prezentování vý -sledků používají např. rozdílné metodicképostupy (bohatost alel, frekvence alel čidiverzita klonů apod.). Jedny tak v souvis -losti s pařezením dokládají zvýšení gene-tické diverzity (např. Cottrell a kol. 2003),přitom je ale nutné brát v úvahu různýpůvod jedinců v pařezinách, jiné naopakuvádějí absenci rozdílů mezi populace-mi tradičně obhospodařovaných pařezina samovolně se vyvíjejících porostů (např.Dostálek a kol. 2011). Další výzkum v tétooblasti je právě proto potřebný a žádoucí.

Shrnutí a vybrané důvody pro ochranu a výzkum pařezin v ČRUveďme pro přehlednost výčet základníchproblémových okruhů s důrazem na vý -zkum a aktivní ochranu pařezin:� Pařeziny se obnovují převážně vegeta-tivně, což je výrazně odlišuje od většinyhospodářských i chráněných lesů.� Pařeziny se vyznačují dlouhověkostíjedinců a klonální regenerací.

živa 1/2016 XXI

3

2

1 Nepravá kmenovina dubu zimního(Quercus petraea) – pohled do nitraporostu. Přibližně 90letá pařezina, kterábyla předržena přes období tradiční těžby.2 Experimentální výzkumná plocha –v popředí zhruba pětiletá pařezina,v pozadí přestárlá a již částečně prosy-chající 90letá nepravá kmenovina3 Polykormon dubu zimního – shlukvýmladků vyrůstajících z pařezu (pařezo-vá hlava) po těžbě na experimentálníploše. Obr. 1–3 pocházejí z r. 2014z lokality Soběšice, Školní lesní podnikMasarykův les Křtiny. Snímky J. Kadavé-ho, pokud není uvedeno jinak

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.

Jedinečná madagaskarská příroda bylav posledních desetiletích představenav řadě publikací včetně fenomenální TheNatural History of Madagascar editorůStevena M. Goodmana a Jonathana P. Ben-steada (The University of Chicago Press,2007; viz Pavel Hošek: Písmo svaté, mada-gaskarské. Vesmír 2007, 3: 152–158), větši -nou z pohledu současné flóry a fauny. Tafosilní je dlouhodobě známa (Aepyornis,nesmírně rozmanití lemuři, Plesiorycte -ropus, hroši, krokodýli apod.) a studová-na, nyní se však dočkala komplexníhoa poutavého zpracování, přičemž hlavnímautorem je nadšený a neuvěřitelně výkon-ný Steven M. Goodman z Field Museum ofNatural History v Chicagu. Nová kniha vel-mi ilustrativně popisuje metody paleonto-logického výzkumu, geologickou historiiMadagaskaru, vliv biotopů na faunová spo-lečenství a míru uchování fosilních zbyt-ků. Také rozebírá vliv člověka na nesmír-ně osobitou biotu ostrova. Čtenáře vtáhne

do třetihorní a čtvrtohorní madagaskarsképřírody především pomocí 20 obrazovýchtabulí – rekonstrukcí, které jsou současněi předmětné studie (case studies), před-stavující obrazově i textově faunová spo-lečenstva nebo vysvětlující vznik někte-rých nálezů na základě vpravdě detektivnípaleontologické práce. Počítačově vyhoto-vené rekonstrukce jsou úchvatné, na dru-hou stranu, při všem obdivu, nejsou vždyzcela dobře čitelné a rušivě působí rozma -zanost určitých částí rekonstrukcí (zámě-rem je zřejmě simulace fotografického sty-lu). Např. rekonstrukce pravěku ZdeňkaBuriana tento rušivý efekt nikdy neměly.V textové části se dovídáme zjištěné po -znatky o biologii vyhynulých druhů, alei o našich mezerách v těch dosavadních.Celkově lze tuto knihu označit jako vy -nikající, protože dokáže madagaskarskýpravěk zdařile přiblížit, vlastně oživit.Přestože nejzvláštnější zástupce mada -gaskarské přírody už nemáme možnostspatřit, měli bychom se snažit zachránit,co nám do dnešní doby zůstalo – a nenítoho vůbec málo!

The University of Chicago Press, Chicago a Londýn 2014, 296 str.Knihu lze zakoupit prostřednictvímwebové stránky vydavatelství(www.press.uchicago.edu/index.html)nebo v jiných internetových obchodech.Prodejní cena se pohybuje kolem 1 200 Kč.

� Výmladky mají výraznou kompetičnívýhodu oproti semenáčkům díky etablo-vanému kořenovému systému, tudíž majílepší přístup k zásobám vody a živin.� Přínos vegetativní reprodukce pro repro-dukci celkovou (generativní a vegetativ-ní) je znám především z přirozených lesů.Výzkum úlohy a pozitivních důsledkůvegetativní obnovy v tradičním lesnickémmanagementu je u nás spíše vzácný (Matu-la a kol. 2012, Šplíchalová a kol. 2012).� Tradiční hospodaření je klíčovým fakto-rem existence pařezin a vysoké rozmani-tosti jejich fauny a flóry.� S ohledem na klimatickou změnu se zdávýhodné obhospodařování pařezin výběr-

ným způsobem, známé např. z oblasti Itálie(Coppini a Hermanin 2007). Nejen otázkouhodnou výzkumu zůstává, zda lze tentozpůsob využít i v našich podmínkách.� Genetickému výzkumu pařezin se v sou-časnosti věnuje velmi malá pozornost.

ZávěrJe nesporné, že ve vztahu člověk – pařezi-ny bylo přerušeno historické pouto v po -

době aktivního hospodaření. Důvody, proččlověk tuto formu managementu opustil,nejsou jednoznačné. Obecně se uvádí, žejde o výsledek změny společensko-eko -nomických podmínek. Zdá se, že hospo-daření v pařezinách by se mohlo stát opětekonomicky zajímavým např. pro drobnévlastníky lesů, především díky kontinuál -ně rostoucím cenám palivového dříví. Para-doxně by tak tito vlastníci mohli hrátnávratem k tradičnímu způsobu hospoda-ření zásadní úlohu v ochraně pařezin. Jakávšak bude role a ochrana pařezin ve zvláš-tě chráněných územích ve světle posled-ních poznatků při změně klimatickýchpodmínek? Půjde o aktivní návrat k tra-dičnímu managementu, nebo o pasivníponechání porostů jejich samovolnémuvývoji?

Závažným problémem pařezin vysky -tujících se ještě dnes na území České re -publiky je především stárnutí (viz např.výsledky výzkumu z chráněné krajinnéoblasti Pálava, Müllerová a kol. 2014), v dů -sledku jejich opuštění. Pokud tedy chcemepařeziny chránit, musíme se vrátit k tra-dičnímu způsobu obhospodařování.

Od r. 2007 jsme byli řešiteli či spoluřeši-teli výzkumných projektů zaměřených naproblematiku pařezin financovaných Mi -nisterstvem zemědělství (č. QH71161), Mi -nisterstvem životního prostředí (SP/2D4/59/07) a Ministerstvem školství, mládežea tělovýchovy (EE2.3.20.0267). V součas-nosti se účastníme projektu EuroCoppice,LD – Cost CZ, MŠMT (LD 15117).

Použitá literatura uvedena na webu Živy.

XXII živa 1/2016

Jan Robovský RECENZE

Steven M. Goodman, William L. Jungers, Velizar Simeonovski (obrazové tabule): Extinct Madagascar. Picturing the Island’s Past

4

4 Sledování růstové reakce výmladkůna stres suchem vyvolaný redukcí pod-korunových srážek. Lokalita Bílovice nadSvitavou, Školní lesní podnik Masarykůvles Křtiny, 2015. Foto R. Knott

© Nakladatelství Academia, SSČ AV ČR, v. v. i., 2016. Přetisk článků včetně obrázků se výslovně zapovídá. Veškerá práva včetně práva reprodukce jsou vyhrazena.