říkali Gauss, byl to profesor Navrátil. Byl to fyzik a mate-matik, a ten se zabýval statistikou a překládal si tenkrát sta-tistickou „bibli“ – Cramera, no a když viděl, že mně to do-cela jde, tak mě do toho trošičku zatáhl. Takže jsem sepokoušel taky něco překládat, i když ne moc úspěšně...Takže profesor „Gauss“ Navrátil byl prvním, kdo mi to taktopřiblížil. No a tím druhým byl manžel paní Schönbaumové,profesor Schönbaum. To bylo tak: my jsme jezdívali do Čer-čan a tam mě jako malého kluka na plovárně pod železnič-ním mostem učila plavat paní Schönbaumová, říkal jsem jíteto, a profesor Schönbaum učil na Karlově univerzitě po-jistnou matematiku. A když jsem se pak rozhodoval, co dě-lat po maturitě, tak mě lákal, abych tedy šel studovat po-jistnou matematiku. Já jsem se na to přihlásil, ale už jsemto nezažil, snad v prvním ročníku se tam o tom něco poví-dalo. Pak pojistná matematika zanikla, a ten směr v pod-statě přešel na matematickou statistiku. Mimochodem, pro-fesor Schönbaum emigroval do Mexika, kde zakládal státnípojišťovnictví. A matematickou statistiku ovládl a šéfem bylprofesor Janko – viz výše „Cinzano Bianco“...

Proč vůbec jsou ty statistické metody tak nepo-pulární, dá-li se to tak říci?

No ano, jsou nepopulární. Protože vyžadují určitý cit protu náhodu, vyžadují určitý jiný způsob myšlení. Vyžadujíurčité znalosti matematické, něco vědět o pravděpodobnostia podobně, a ono se to prakticky nikde pořádně nepřednáší.Na vysokých školách se to teprve teď někde začíná, a nastřední škole se základy učily tak, že z toho studenti byliprostě zmatení. Takže já si myslím, že to je dáno předevšímtím podáním těchto disciplin. Často ani lektoři na kurzechprostě nedokážou lidi přesvědčit, že to opravdu je k něčemu,a někdy to dokonce zlehčují.

Rozhovor s jubilantem

Josef Křepela: o tom, jak ho Gauss a manželplavčice v Čerčanech nasměrovali ke statistickýmmetodám, o potřebě přiznat, že něco nevím,o Dejvicích před desítkami let i o mnohém jiném

Zdeněk Svatoš, Perspektivy jakosti

Mimochodem, ještě když jsem naléval, začal stylově, poučnou vzpomínkou.

Pan profesor Janko, u kterého jsem pracoval, takten měl rád Cinzano Bianco. A když se něco slavilonebo když se o něčem povídalo, tak říkal: „Křepelo,skoč naproti, kup jedno Cinzano Bianco.“ Tak jsemskočil, pak se sedlo okolo stolu, a býval tam občastaky pan profesor Pleskot, nomografie. A ten měl ta-kovou dobrou zásadu. Říkal: „Když je možné něco slavit, tak se to musíoslavit. A když zrovna není co oslavovat, tak semusí něco vymyslet. Ale prostě každá příležitost semusí využít.“ A to si myslím, že měl pan profesorpravdu, protože... – zapomínáme na to!

Co vás vlastně přivedlo k tomu pro většinu lidínepříliš srozumitelnému a už vůbec ne oblíbe-nému oboru, jakým je statistika?

Chcete to vědět doopravdy? – Já jsem na gymplu měl do-cela rád matematiku, učil nás pan profesor, kterému jsme

Když jsem ho jako dalšího z řady jubilantů a osobnostíze zakladatelské generace České společnosti pro jakostžádal o rozhovor pro náš časopis, reagoval dlouho vy-hýbavě. Přátelsky, ale vyhýbavě... Vše pak vyřešila jehověta, která měla být argumentem: „Já nejsem na roz-hovory, spíš takhle pokecat si.“ Na tom jsme se pakrychle shodli oba, setkání bylo domluveno a následné„pokecání si“, při němž před námi na stole ležel chví-lemi zapnutý a chvílemi (vždy po oboustranné dohodě)vypnutý diktafon a stály také sklenky s kapkou dob-rého červeného vína, dalo zrod následujícím řádkům.

RO

ZH

OV

OR

Y

41

�

Pražský hrad 8. listopadu 2004. Předsedkyně České společnosti pro jakost Alena Plášková předává Josefu Křepelovi Cenu Anežky Žaludové.

014_Krep_Min_s41_45 23.6.2008 8:25 Stránka 41

Jak se to snažíte napravovat?

My s Vráťou Horálkem i s Jirkou Michálkem se hlavněnecháváme na kurzech inspirovat reálnými problémy účast-níků. Na jedné straně máme určitou látku, kterou chcemepřednést, a na druhé straně se snažíme v rámci kurzů kon-zultovat problémy, které mají lidi na svých pracovištích.V rámci příkladů zpracováváme jejich data, která si přine-sou, ne nějaká námi připravená. A každýproblém, který oni přinesou, je pro násinspirující. Vidíme, na co je potřeba sezaměřit, někdy je třeba vhodnou metoduhledat... Když tam přijdou lidi s problé-mem – „nám tohle nechodí, nám to ne-funguje“ a tak dále – tak nás to nutík tomu, abychom si ty věci rozmysleli,a do příštího kurzu už dáme navíczmínku, jak takové problémy řešit.

Kromě kurzů jsme také rozjeli díkyinženýru Ryšánkovi v rámci Národníhoinformačního střediska pro podporu ja-kosti Konzultační středisko statistic-kých metod, které by sice mohlo být vy-užívané více, ale už máme několik takříkajíc štamgastů, kteří se na nás obra-cejí se svými problémy v případě po-třeby i po telefonu či internetu (samo-zřejmě bezplatně). Kromě tohospolupracuji i např. se Strojní fakultoua dalšími školami, kde konzultuji prácestudentů.

A musím říct, že ta práce s mladýmalidma, to je to jediný, co mě drží. Pro-tože jinak už bych si připadal jako vo-depsanej dědek. S těma mladejma je as-poň občas nějaká sranda, někdy zasenějaká starost...

Mnoho lidí, i třeba někteří pedago-gové, má prostě averzi vůči novým vě-cem. Nejsou schopni to nastudovat, po-

prat se s tím. Já taky všechno nevím, ale mám tu výhodu,že ke mně přijde jednou za týden kolega Michálek, nebo sesejdu s kolegou Horálkem, tak se zeptám – hele, jak je to?– já ti nevím – rozmysli si to... A přijde za týden a řekne„ono se to dá udělat takovým způsobem...“ Takže člověkmusí mít možnost s někým o těch věcech diskutovat. Neboto, že mám možnost pracovat s mladým Honzíkem Králem.Ten je s počítačema opravdu kamarád a spoustu věcí mě na-učil. – Strašný je, když se někdo cítí jako „absolutní jed-nička“, a aby se někoho na něco zeptal, to pro něj nepři-chází v úvahu. Člověk se nesmí bát přiznat, že něco neví,že něco neumí. Mě spoustu věcí na počítači naučí i poslu-chači v kurzech. Někdo řekne: „Vy to děláte takhle, ale víte,že se to dá udělat jednodušeji...?“ – Já na to „nevím, ukažtemi to“, a ono je to tak šikovný, tak to tak budu dělat.

Váš odborný životopis je dosti dobře znám, aleco jste ochoten prozradit ze svého soukroméhoživota?

Ježíšmarjá... Bude mi osmdesát, do dneška se mi líběj děv-čata... Mám zájem o zahrádku, udržuju kontakty se zahrád-káři na Suchdole, občas se scházíme a kecáme si o věcech,které se týkají moderních kultivarů jabloní a tak. Rád si uva-řím něco dobrého, žena mi hubuje, protože vařím drahoa protože je to moc ostré a ono jí to potom nechutná. A jakuž v tomhle časopise prozradil kdysi Vráťa Horálek, mámetakovou skupinu asi šesti lidí, kteří se občas scházíme na topečený koleno... Dáme si patnáct deka kolena s hořčicí a kře-nem, pivo, maj tam dobrý rohlíky, pokecáme...

RO

ZH

OV

OR

Y

42

�

Ing. Josef Křepela se narodil 24. července 1928 v Praze. Vystudo-val matematickostatistické inženýrství na Fakultě speciálních naukČVUT a ještě před ukončením studia zde nastoupil jako asistent nakatedře matematické statistiky prof. Jaroslava Janko. S touto kated-rou přešel na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy. Od-tud nastoupil v roce 1954 do skupiny dr. Antonína Špačka, kterábyla v důsledku reorganizací postupně součástí tří ústavů (Výzkum-ného ústavu sdělovací techniky A. S. Popova, Ústavu radiotechnikya elektroniky ČSAV a Ústavu teorie informace a automatizaceČSAV). V ní pracoval jako vedoucí vědeckotechnický pracovník aždo roku 1991, kdy odešel do důchodu. Od roku 1992 působí jakokonzultant v oblasti aplikací matematické statistiky.

Spolupracuje s Českou společností pro jakost jako lektor, posuzova-tel a poradce. Je garantem kurzů „Základy statistických metod prozabezpečování jakosti“ a „Statistické řízení procesů – SPC“ a před-náší i v dalších kurzech.

Publikoval přes 60 odborných a vědeckých prací. V současné dobějsou v nabídce ČSJ tři publikace, jejichž je autorem či spoluautorem,a připravuje se další.

Věnoval se i pedagogické činnosti, na Strojní fakultě ČVUT dosudspolupracuje při vedení diplomových prací studentů.

Je držitelem Stříbrné plakety Františka Křižíka za zásluhy o rozvojtechnických věd (1978), čestným členem ČSJ (1998) a v roce 2004byl Českou společností pro jakost oceněn Cenou Anežky Žaludové.

Jeho podrobnější odborné curriculum vitae z pera jeho dlouholetého spolupracov-níka Ing. Vratislava Horálka, DrSc., bylo uveřejněno v časopisech Svět jakosti(1998/2, str. 53) a Zpravodaj ČSJ (2003/2, str. 16).

Čtveřice vyznavačů a znalců statistických metod pěkně pohro-madě: zleva prof. František Fabian, ing. Josef Křepela, dr. Jiří Michálek a ing. Vratislav Horálek (na sjezdu ČSJ v roce 2004).

014_Krep_Min_s41_45 23.6.2008 8:25 Stránka 42

RO

ZH

OV

OR

Y

Mám manželku, dvě dcery, tři vnoučata – dvě holky a kluka.Dřív jsem sportoval, hrál jsem kde co, nohejbal, hokej,

volejbal, basket, dokonce jako kluk i fotbal. Chytal jsemryby, choval akvarijní rybičky, andulky, pěstoval kaktusy,fotografoval, dokonce jsem i vystavoval... Vždycky jsem sedostal na určitou úroveň a dál už to nešlo, buď jsem na toneměl fyzicky, nebo psychicky, finance a tak dále, takžejsem pak zase dělal něco jiného...

Fandíte sportu?

No – sleduju atletiku, formuli jedna...

A co fotbal: Sparta, nebo Slávie?

Ani jednomu – fandím Bohemians, těm, co teď sestou-pili z ligy, protože těm fandí Zdeněk Rosa, má dokonce je-jich šálu... Vím tak trochu, o co jde, občas se na to podí-vám, ale obyčejně na to nemám čas, protože já většinu časutrávím u počítače.

Spousta lidí tvrdí, že se strašně bojí důchodu – žebudou úplně zbyteční, nebudou mít co dělat, že sebudou nudit. Hodně lidí naopak říká: „Nikdy jsemnebyl tak zaměstnanej jako teď v důchodu.“ Vy užjste v důchodu hodně dlouho a patříte jasně k těmdruhým.

Ano, patřím k těm druhým. A můžu říct, že mám do-cela radost, když mi v týdnu vyjde jeden – dva dny, kdynemám nic, kdy si můžu dávat dohromady nějaké restya podobně.

Kultura – četba, hudba...?

Četba – to je se mnou špatný, když čtu, tak něco odbor-nýho. Z hudby mám rád country. U počítače mi hraje celejden, protože potřebuji takovou kulisu, která mě odfiltrujeod toho vnějšího světa.

Každého vždycky prosím o nějakévzpomínky z dětství...

Tak jedna už tady byla – jak jsem seke statistice dostal tím, že mě v Čerča-nech, kam jsme v létě jezdili, učila pla-vat paní Schönbaumová. To se tenkrátještě učilo tak, že vás přivázali na špagátna bidlo zapřené přes zábradlí plovárny,a ona mi říkala, co mám dělat... Pak kdyžuž došla k závěru, že se snad neutopím,tak plavala se mnou a dávala na mě po-zor. – Dnes se to tam všechno změnilo,a to koupání, který tam tenkrát bylokrásný, tak dneska by tam člověk asi aninevlez’.

Jsem ale Pražák křtěný Vltavou, ce-loživotní Dejvičák. Pamatuji si, jak bý-vala původní Matějská pouť na tomplacu, kde jsou dneska budovy vyso-kých škol. Táhlo se to ale nahoru až kekostelíčku u Sv. Matěje. Pamatuji se, jakse tam prodávaly loupané pomeranče,mohl jste si koupit kousek, ovoce

v cukru, ořechy. Kravál, takové ty frkačky... My jsme sedělis bráchou na okně, nohy ven, bylo to v přízemí, a sledovalijsme ten mumraj.

Tam co je dneska stavárna, tomu jsme říkali prostě „ko-pec“, jako děti jsme tam jezdili na sáňkách, pak se tam udě-lalo zahradnictví, všechno se to změnilo a dál mění.

A tam, co dneska stavějí novou technickou knihovnu...tudy když jsme šli po revoluci, tak tam ještě nebyly odkli-zené mrtvoly. Bylo tam německé kulometné hnízdo, odkudto pár dní předtím stříkalo i k nám do oken.

Tak už to se vzpomínkami chodí, některé jsou pěkné, ně-které méně.

Tak se teď pokusme podívat do budoucnosti.Jedna z takových těch ne moc nápaditých, ale „po-vinných“ otázek je: Jak vidíte budoucnost mana-gementu kvality?

Já především nemám slova management kvality rád.Mnozí se totiž teď zabývají „okecáváním“ kvality, ale veskutečnosti ji neřeší! To řešení je řešení konkrétních pro-blémů ve fabrikách i jinde, to je dnes Six Sigma a jinépřístupy – těch pět logických kroků: definovat problém,dát dohromady metrologii, provést analýzu, pak zlepšenía všechno to nějakým způsobem řídit. O tom je podlemého soudu třeba se bavit, to je potřeba v kurzech roz-vádět – ne pořád bazírovat na citacích norem od a až dozet.

O managementu já se nerad bavím. Pokud jde o statistiku,tak jsem přesvědčen, že bez té to nejde a nepůjde! Je nutná.A čím dál víc bude dělaná s podporou chytrých softwarů.

Co přejete kolegům, čtenářům, nám všem?

Všecko nejlepší! Zdraví, pohodu, hlavně to zdraví, a abynestárli. Peníze taky, ale to už je součást toho. Když budepohoda, tak budou i ty peníze.

43

Statistika není příliš těžká, jsou věci daleko těžší. Třeba naučit sev matematice derivovat a integrovat je daleko těžší, ale statistika jenepopulární proto, protože se neučí, nevysvětluje a nebo nekvalifi-kovaně vysvětluje.

Slova „management kvality“ nemám moc rád... O managementu jáse nerad bavím. Pokud jde o statistiku, tak jsem přesvědčen, že bezté to nejde a nepůjde! Je nutná. A čím dál víc bude dělaná s podpo-rou chytrých softwarů.

Já už konzultuju pro Strojní fakultu delší dobu, a mám diplomanty,tedy absolventy, kteří se krásně uplácli a nevydělávají zrovnašpatně. A o místo do budoucna mít strach rozhodně nemusí.

Když se zakládala Rada seniorů, když jsme o tom s Anežkou (Žaludovou) diskutovali, tak jsem byl pro to, abychom se scházeliněkde na pivu a tam abysme si pokecali o věcech, které nás zají-mají. Protože když se jenom hlavně dělají statuty, směrnice a nevímještě jaké dokumenty, to je taková – (píp! ... není to zkrátka to pravé– „tlumočící“ pozn. redakce).

Musím říct, že ta práce s mladýma lidma, to je to jediný, co mě drží.Protože jinak už bych si připadal jako vodepsanej dědek. S těma mla-dejma je aspoň občas nějaká sranda, někdy zase nějaká starost...

�

014_Krep_Min_s41_45 23.6.2008 8:25 Stránka 43

Je něco, z čeho máte strach, před čímbyste varoval?

Varoval bych určitě před tím, aby ČSJ nevyklidilasvé pozice dravější konkurenci. Je potřeba, aby se nadsebou stále zamýšlela a stále hledala cesty k vyššíúrovni, k prosazování moderních věcí, včetně těchstatistických. A musíme také lidi přesvědčit, že to, cojim nabízíme, jim bude opravdu užitečné.

Česká společnost pro jakost musí být progresiv-nější, razantnější, musí ji být víc vidět. Nesmí se stát,že zůstane sedět na vavřínech – ony časem začnou doté části, na níž se sedí, zle píchat.

Měl jsem na závěr připravenou ještě jednu tradičníotázku: Je něco, co byste přál sám sobě? Na tu užnějak nedošlo. Ty dvě předcházející odpovědi všakmyslím zřetelně skrývají i odpověď na tuhle otázkunevyslovenou. Takže:

Pane inženýre – všechno nejlepší! Zdraví, pohodu,hlavně to zdraví, a abyste nestárnul. Peníze taky, ale

to už je součást toho. A taky, aby ČSJ – s vámi, i s vašípomocí – pořád hledala a nacházela tu správnou ce-stu a pozici v drasticky se měnícím světě. Pokecat sis vámi bylo pro mě mimořádným zážitkem, a rád bychsi to někdy zopakoval – i když to třeba právě nebudeurčeno pro stránky časopisu, pro čtenáře, ale jen promou vlastní mysl a duši.

RO

ZH

OV

OR

Y

44

Pravidelná minianketa osobností

Co se mi povedlo, na co si dát pozor – a také tak trochu „kacířský“ názor

V Poděbradech byly 22. května vyhlášeny výsledky již 3. ročníku Ceny kvality v soci-ální péči (viz str. 16 tohoto čísla Perspektiv jakosti). Mezi těmi, kteří za svůj kolektiva/nebo sami osobně přebírali některé z celkem 19 ocenění v sedmi kategoriích, bylyi dvě osobnosti, které jsme následně oslovili se žádostí o odpovědi na standardní otázkynaší miniankety.

Snad nebudeme nařčeni z porušování dnes tolik propagovaných rov-ných šancí a z (v tomto případě pozitivní) diskriminace podle pohlaví,začneme-li dámou. Paní Jaroslava Rovňáková je vedoucí odboru so-ciálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Ostravy a za tento od-bor přebírala v Poděbradech Cenu ministra práce a sociálních věcíza kreativní přístup k transformaci sociálních služeb. Ve veřejnésprávě, v oblasti sociální pracuje již více než tři desítky let a cíl svépráce vidí jednoznačně: zlepšovat kvalitu života občanů a citlivě re-agovat na jejich potřeby. Realizací řady pilotních projektů v sociálnípéči přispěla Ostrava a jmenovitě její tým k zavedení nových metod

práce a vypracování odborných metodik v této oblasti.

Jiří Horecký přebíral ocenění dokonce dvakrát – prvním bylo 2. místov kategorii Cena kvality pro poskytovatele sociálních služeb pro se-niory pro G-centrum Tábor, kde pracuje jako ředitel, druhým pak oce-nění Osobnost roku v sociálních službách. Pro úplnost: G-centrumTábor – to je domov pro seniory, pečovatelská služba, odlehčovacíslužby, denní stacionář, poradna pro seniory, noclehárna a azylovýdům pro matky s dětmi; současně je Jiří Horecký prezidentem Aso-ciace poskytovatelů sociálních služeb ČR. A jak vypadala jeho pro-fesionální cesta k dnešním funkcím a oceněním? V minulosti působil

014_Krep_Min_s41_45 23.6.2008 8:25 Stránka 44

◆ Co se mi konkrétně v práci v poslední doběpodařilo – a proč?

J. R.: Velmi mne těší, že pracuji s týmem schopných, od-borně vzdělaných a motivovaných kolegů, se kterými mohurealizovat cíle, které jsou v souladu s potřebami občanů.Prosazováním a realizací demokratických principů se námpodařilo vytvořit systém spolupráce se všemi poskytovatelisociálních služeb, včetně nestátních neziskových organi-zací. Nyní již pracujeme podle druhého Komunitního plánusociálních služeb a souvisejících aktivit, který je schválenzastupitelstvem města do roku 2010 včetně dotačníhosystému finanční podpory.

V lednu 2008 jsme získali ocenění v soutěži „O lidech s lidmi“za podporu místní demokracie a spolupráci s nestátními ne-ziskovými organizacemi.

Na podporu kvality v sociálních službách byl úspěšně rea-lizován vzdělávací projekt, financovaný z EU (7 mil. Kč) pro400 zaměstnanců v sociálních službách.

V neposlední řadě si velmi vážíme získání Ceny ministrapráce a sociálních věcí v soutěži „Cena kvality v sociálnípéči“, neboť návrh na toto ocenění vzešel mimo jiné od ma-nažerů pracovních skupin Komunitního plánu, poskytova-telů sociálních služeb, nestátních neziskových organizací.

J. H.: Mezi úspěchy posledních měsíců zcela jistě patřírůst, zviditelnění a zesílení vyjednávací pozice největšíasociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR. Nárůsto 70 nových členů v posledních 12 měsících (na celkovýpočet 420) hovoří o tom, že tato organizace má co na-bídnout. Tento skokový nárůst si vysvětluji zahájením kva-litního informačního servisu, pořádáním konferencí na ak-tuální a ožehavá témata i úspěchy v lobbingu za členyorganizace, kde se podařilo prosadit celou řadu pozitiv-ních změn pro poskytovatele sociálních služeb v ČR.V neposlední řadě považuji nejen za úspěch, ale i za dů-vod výše uvedených výsledků připravovaný proces trans-formace Asociace na profesionální organizaci se svýmizaměstnanci a kanceláří.

◆ Na co si dát pozor: co se mi někdy nepovedloa proč?

J. R. Rozhodně si dát pozor na to, abychom věděli, komumá naše práce sloužit a že proces zavádění kvality v soci-álních službách je procesem nekončícím. Co se nedaří?V dostatečné míře si uvědomit, že sociální problémy vzni-

kají tam, kde dobře nefungují ostatní atributy tvořící kvalituživota občanů.

J. H.: Nepodařilo se mi zatím prosadit některé důležitézměny v poskytování sociálních služeb. Konkrétně napří-klad možnost vykazování rehabilitační péče v pobytovýchzařízeních sociálních služeb (dojednání kontraktační povin-nosti ze strany VZP) nebo změnu některých ustanovenív připravované novele zákona o dani z příjmu (problema-tika zdanění odpisů, možnost zvýšení nedaňového základu,změna tříletého období dokazování vracení uspořené danědo hlavní činnosti apod.).

◆ Tak trochu kacířský názor

J. R.: Dosáhnout společenského uznání a odpovídajícíhofinančního ohodnocení zaměstnanců veřejné správy! Ještěs větším důrazem totéž přeji zaměstnancům v sociálníchslužbách.

Všem poskytovatelům sociálních služeb pak přijatelné pod-mínky pro jejich činnost, pocit jistoty pro jejich práci, bezkteré se občané, kteří služby potřebují a jsou na nich zá-vislí, neobejdou.

J. H.: Dovolte mi hned tři „kacířské“ názory.

První: Ve společnosti panuje všeobecně rozšířený názor,že péče v pobytových zařízeních (domovy pro seniory, do-movy pro osoby se zdravotním postižením, domovy sezvláštním režimem aj.) je u nás a priori nekvalitní a špatná.Tato situace, která byla pro ČR charakteristická předevšímv 80. letech a začátkem 90. let již minulého století, je dnesuž znatelně jiná -– přesto ten negativní obrázek převládá.Bohužel existuje malé množství nevládních organizací,které tento názor podporují, a v některých případech je natom založena i jejich existence.

Druhý: V těchto měsících probíhají tzv. inspekce kvality so-ciálních služeb. Dosavadní výsledky těchto inspekcía hlavně přístup některých pseudokomisařů (tím myslímosoby provádějící inspekce bez patřičného vzdělání a tré-ninku) naznačují, že tyto kontroly jsou vykonávány s for-málními i obsahovými nedostatky. To bohužel ohrožuje sa-motný systém inspektorování standardů kvality, které bylyvytvořeny za účelem zvyšování kvality sociálních služebv ČR.

A konečně: Úroveň a kvalita sociálních služeb v ČR, ales-poň u vybraných typů služeb, do deseti let dosáhne a v ně-kterých případech předstihne země západní Evropy!

RO

ZH

OV

OR

Y

45

jako ředitel Farní charity Tábor, guvernér mezinárodní organizace Kiwanis International pro distriktČeská republika a Slovensko, realizoval mnoho sociálních projektů a je zakladatelem několika ob-čanských sdružení.

Na naše tři otázky tedy tentokrát opět odpovídají osobnosti z nekomerční sféry, dva z oceně-ných v rámci 3. ročníku Ceny kvality v sociální péči – Jaroslava Rovňáková, vedoucí odborusociálních věcí a zdravotnictví Magistrátu města Ostravy, který získal Cenu ministra prácea sociálních věcí za kreativní přístup k transformaci sociálních služeb, a Jiří Horecký, ředitel G-centra Tábor (2. místo v kategorii Cena kvality pro poskytovatele sociálních slu-žeb pro seniory) a Osobnost roku v sociálních službách.

■

014_Krep_Min_s41_45 23.6.2008 8:25 Stránka 45