Sesterská města Teplice a Šanov

GYMNÁZIUM TEPLICE

SESTERSKÁ MĚSTA TEPLICE A ŠANOV

EUSTORY

DOMINIK FERI

TEPLICE 2013

Sesterská města Teplice a Šanov Dominik Feri

2

OBSAH

1 ÚVOD 5

2 METODIKA TVORBY PRÁCE 6

2.1. ZÍSKÁVÁNÍ MATERIÁLŮ 6

2.2. ZPRACOVÁNÍ MATERIÁLŮ 6

3 TEPLICE 8

3.1. HISTORIE 8

3.2 MĚSTSKÁ SPRÁVA 11

3.2.1 Magistrát 11

3.2.2 Starostové 13

3.2.3 Kolegium obecních starších 14

3.2.4 Obecní volby 14

3.2.5 Odbory Kolegia obecních starších 15

3.2.6 Komise Kolegia obecních starších 16

3.3 ZNAK 17

3.4 ÚZEMNÍ A POPULAČNÍ VÝVOJ TEPLIC 18

3.4.1 Územní rozsah do roku 1850 18

3.4.2 Územní rozsah po roce 1850 20

3.4.3 Vývoj počtu obyvatel 21

3.5 MĚSTSKÝ ŽIVOT 21

3.5.1 Vzhled města 21

3.5.2 Parky 22

3.5.3 Doprava 22

4 ŠANOV 23

4.1 HISTORIE 23

4.1.1 Původ názvu Šanov 23

4.1.2 Dějiny Šanova do roku 1895 23

4.2 POVÝŠENÍ ŠANOVA NA MĚSTO 25

4.2.1 Okolnosti povýšení Šanova na město 25

4.2.2 Obec a občanská vybavenost 26

4.2.3 Kostel 27

4.2.4 Proces povýšení Šanova na město 28

4.2.5 Význam povýšení Šanova na město 29

4.3 MĚSTSKÁ SPRÁVA 30


3

4.3.1 Obecní úřad 30

4.3.2 Starostové 31

4.3.3 Kolegium obecních starších 32

4.3.4 Obecní volby 32

4.3.5 Odbory Kolegia obecních starších 32

4.3.6 Komise Kolegia obecních starších 33

4.4 ZNAK 34

4.5 ÚZEMNÍ A POPULAČNÍ VÝVOJ ŠANOVA 35

4.5.1 Územní rozsah Šanova 35

4.5.2 Vývoj počtu obyvatel 36

4.6 MĚSTSKÝ ŽIVOT 37

4.6.1 Vzhled města 37

4.6.2 Šanovský park 37

4.6.3 Doprava 38

5 SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA 39

5.2 VZTAH TEPLIC A ŠANOVA 39

5.3 PROCES SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA 40

5.3.1 Finanční situace Šanova 40

5.3.2 Návrh spojení Teplic a Šanova 44

5.3.3 Referendum v Šanově 45

5.3.4 Referendum v Teplicích 47

5.3.5 Dokončení procesu spojení Teplic a Šanova 56

6 ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ 64

6.1 TEPLICE 64

6.1.1 Počátky číslování domů 64

6.1.2 Do roku 1842 (okružní systém domovního číslování) 64

6.1.3 Císařské povinné otisky 65

6.1.4 Po roce 1853 66

6.1.5 Odhad přibližného stáří teplických domů 67

6.2 ŠANOV 69

6.2.1 Počátky číslování domů 69

6.2.2 Císařské povinné otisky 69

6.2.3 Po roce 1849 70

6.3 SPOJENÍ KATASTRŮ TEPLIC A ŠANOVA 70

6.3.1 Okolnosti spojení katastrů Teplic a Šanova 70

6.3.2 Proces spojení katastrů Teplic a Šanova 70

7 ODKAZ SPOJENÍ TEPLIC A ŠANOVA 72


4

7.1. C. K. STÁTNÍ REÁLNÁ ŠKOLA 72

7.2 ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ V ŠANOVĚ 74

8 ZÁVĚR 76

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 77


5

1 Úvod

Tématem práce je popis historie, vztahů, vzhledu, reálií a vývoje dvou dříve samostatných

sousedních lázeňských obcí, Teplic (něm. Teplitz) a Šanova (něm. Schönau), které se spojily

roku 1895 v dvojměstí Teplice-Šanov (něm. Teplitz-Schönau). Při popisu bylo využito

autentických materiálů převážně z konce 19. století.

První kapitola je úvodem celé práce. Obsahem úvodu je zmínění cílů práce a jejího

členění

Druhá kapitola odkazuje na metody, kterých bylo při získávání materiálů a samotné

tvorbě práce využito.

Třetí kapitola samotného obsahu je věnována Teplicím. V první části je zpracována

historie Teplic do roku 1895. Druhá část je věnována detailnímu popisu Teplic (vybavenost

atd.). Obě výše zmíněné části slouží k lepšímu uvedení čtenáře do problematiky. Čtvrtá

kapitola se zaměřuje Šanov podobným způsobem, jako první kapitola na Teplice. Větší

pozornost je věnována historii (povýšení Šanova na město v roce 1884).

Pátá kapitola je věnována tématu spojení obou měst ve dvojměstí Teplice-Šanov. Na

základě historických materiálů je osvětlen celý akt spojení.

Šestá kapitola popisuje číslování domů v Teplicích, Šanově, a posléze v Teplicích-

Šanově se spojenými katastry

Sedmá kapitola je popisem odkazu spojení Teplic a Šanova.

Osmá kapitola je hodnotícím závěrem celé práce

Cílem práce je představit část historie města, v němž žiji, která doposud nebyla uspokojivě

zpracována.1 Práce je určena k podpoře zájmu o město Teplice a jeho historii. Vlivem

nepříznivých okolností je okruh historie Teplic detailně rozebraný v této práci teplické

veřejnosti neznámý a odkazů v městě samotném, upomínající na tuto část historie, je

v Teplicích minimum. Pro zachování autenticity jsou některé místní názvy uvedené i ve svém

původním znění, tj. v němčině. Rozbor historie obou měst společně se zevrubným popisem

částí Teplic i Šanova (veřejné budovy, sady atd.) pomáhá k pochopení a k lepšímu výkladu

tématu spojení Teplic a Šanova.

1 Do roku 1945 kdy byly Teplice-Šanov městem německým, nebyl jeven zájem o vydání publikace na toto téma,

neboť se jednalo o události poměrně nedávné, jejichž důsledek stále přetrvával v názvu města (Teplice-Šanov,

něm. Teplitz-Schönau). Po Odsunu německého obyvatelstva a přejmenování města z Teplic-Šanova na Teplice

v roce 1947, byl zájem o tvorbu publikace a historii města překonán potřebami doby a dobovým odporem

k Němcům a německé minulosti Teplic-Šanova


6

2 Metodika tvorby práce

2.1. Získávání materiálů

Získávání archivních materiálů nebylo určeno výhradně pro potřeby tvorby této práce, nýbrž

sloužilo jako nástroj k mému dalšímu poznání historie našeho města.

Vzhledem k mé dosavadní publikační tvorbě a zájmu o minulost Teplice a Šanova

jsem mohl začít s tvorbou práce za dobrých podmínek. Velké množství materiálů užitých

v této práci jsem měl již delší dobu k dispozici, bohužel však nebyl pro jejich využití účel.

Využití se archivní materiály dočkaly až nyní, při tvorbě této statě.

Archivními materiály jsou míněny převážně staré, německy psané dokumenty

(adresáře, noviny aj.).

Materiály se mi podařilo nashromáždit v posledním roce od soukromých sběratelů, již

mi část svých sbírek věnovali. Dalším zdrojem archivních materiálů byl Státní okresní archiv

Teplice.

2.2. Zpracování materiálů

Důležitým faktorem, bez něhož by nemohlo dojít k tvorbě práce, jsou mé dosavadní znalosti a

poznatky o Teplicích a Šanově, díky nimž jsem mohl lépe postupovat v analýze dalších

získaných dat. Informace získané detailním průzkumem materiálů využitých při tvorbě práce

lze správně interpretovat pouze při znalosti širokého spektra jiných historických a

místopisných informací o Teplicích a okolí. Základní přehled těchto informací je obsahem

kapitol o Teplicích a o Šanově (kapitola 3 a kapitola 4). Právě povědomí o tehdejším životě

v Teplicích a Šanově umožňuje přesnější a podrobnější zařazení událostí konce 19. století do

kontextu doby.

Teplice a Šanov se nacházely v Sudetech, tedy v německy mluvící lokalitě. Tvorba

práce o historii města tedy klade vysoké nároky jen na srovnávací schopnosti jedince, nýbrž i

na jazykové dovednosti. Němčina užívaná v tvorbě o Teplicích a Šanově z konce 19. století

respektuje rakousko-uherský úzus. Nynější orientace na němčinu používanou v SRN a vývoj

jazyka za posledních 100 let interpretaci informací velmi ztěžuje.

Velkou překážkou pro budoucí autory podobných prací jistě bude písmo, v němž jsou

dokumenty psané. V případě novinových článků se jedná o frakturu (něm. Fraktur), v českém

prostředí je zažitý nesprávný název „Švabach“. V případě ručně psaných dokumentů se jedná

o kurent (něm. Kurrentschrift). Různorodost rukopisů kurentu činila z archivních listin


7

psaných kurentem dokumenty, které, ač mají vysokou historickou hodnotu, nelze vzhledem

k náročnosti přepisu do latinky považovat za efektivní zdroj (přepis kurentu do latinky je

činností nikoliv nemožnou, nýbrž časově nesmírně náročnou). Z tohoto důvodu jsem se při

tvorbě práce opíral převážně o novinové zápisy psané frakturou, jejíž čtení ovládám.

Hlavním krokem při tvorbě práce (zejména kapitol 4, 5 a 6) bylo vyhledání

příslušných novinových článků. Listem z něhož jsem při tvorbě této statě čerpal je Teplicko-

šanovský věstník (něm. Teplitz-Schönauer Anzeiger 2 ,v práci je uváděna tato originální

německá podoba názvu novin). Po vyhledání článku na základě indicií (např. přesné datum

vztahující se k určité události, či v případě, že dohledání přesného data není možné, pouze

rok) došlo k překladu a analýze dat, která byla poté využita v práci.

V případě využití česky psaného dokumentu jako zdroje bylo nutné využití menšího

úsilí. Vzhledem k míře nepřesností informací s nimiž jsem se doposud v české tvorbě setkal

jsem se rozhodl upřednostnit německy psané dokumenty nad českými a české dokumenty pro

dosažení naprosté historické přesnosti přezkoumat srovnávací metodou s dokumenty

německými (adresáře, noviny).

2 Teplitz-Schönauer Anzeiger (TSA) vycházel v letech 1861 až 1945 a byl hlavními novinami a zdrojem

informací pro Teplice a okolí. Vydavatelem byl C. Weigend, Schulplatz (dnešní Benešovo nám.), dům

Gutenberghof


8

3 Teplice

3.1. Historie

Lokalita Teplic jakožto místo vývěru léčivých vod hostí trvalé lidské osídlení již od pravěku.

Prvním konkrétním datem uvedeným v kronikách jako datum objevení léčivých pramenů je

rok 762: „Léta sedmistého šedesátého druhého. Nějací pastýřové pasouce svá stáda polesích

nalezli pramen vody horké. I oznámili to nějakému člověku, jenž měl čeledi velmi mnoho a byl

nad jiné bohatý, jemuž jméno bylo Kolostuj, ten pojav své přátele a čeleď všecku při teplé

vodě se usadil a hrad sobě tu s dvěnásobnou obrubou pevný postaviti rozkázal...“.3 Uvedená

citace pocházející z Kroniky české Václava Hájka z Libočan z roku 1541 je nejstarším

pramenem zmiňujícím onen rok 762. Starší prameny se o podobné události objevení léčivých

pramenů nezmiňují, zato mladší ano. Vlivem přejímání z kroniky Václava Hájka z Libočan se

rok 762 objevuje např. v díle Pavla Stránského „O státě českém“.4

Pro letopočet 762 jako rok objevení termálních pramenů a založení Teplic nebyly

doposud nalezeny věrohodné důkazy a jedná se tedy pouze o vymyšlený letopočet přiřazený

k významné události. Ochota s jakou byl rok 762 přijímán samotnými Tepličany však svědčí

o touze občanů města i vedení města5 o dodání Teplicím nádechu starobylosti .

Prvním věrohodným městským datem je tak tedy období mezi lety 1156 až 1167, kdy

královna Judita, choť Vladislava II. , jak uvádí Vincenciova6 kronika, založila v Teplicích „u

vod teplých“ 7 druhý benediktinský klášter v Čechách.

8

V blízkosti kláštera vznikla osada s názvem Teplice (první zmínka o vsi „Teplicz“ je

uvedena v Letopisu Jerlochově z konce 12. st.)9, která se začala v průběhu 13. století

rozvíjet.10

3 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s. 5 4 tamtéž,s. 6 5 Ing. Adolf Siegmund ( 1831 – 1916), starosta v letech 1896 až 1899, byl autorem návrhu Kolostujovy kašny

(něm. Quellenauffindugsdenkmal) v Lázeňském sadu (něm. Kurgarten), odhalené roku 1862, přímo

připomínající 1100 let od objevení pramenů (viz německý název kašny, Quellenauffindungsdenkmal, tj. Pomník

nalezení pramenů). Odhalení kašny v roce 1862 doprovázely oslavy značící pýchu, s jakou Tepličané přijímali

rok 762 jako nalezení pramenů 6 Vincencius (cca 1130 – 1167) 7 „ad aquas calidas“ 8 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s. 12 9 PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství

Československé akademie věd, 1957, s. 327 10SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 882


9

Roku 1421 táhla na kláštery v severozápadních Čechách husitská vojska. Abatyše a

jeptišky se rozhodly uchránit klášter od vyplnění nabídkou přijmutí husitského vojska. I přes

tento pokus husitská vojska klášter obsadila a dle záznamů z kronik některé jeptišky oloupila

o šaty. Klášter nebyl husity zničen a jeptišky se tak mohly do kláštera po odtáhnutí vojsk

vrátit. Jejich pobyt však neměl dlouhého trvání, neboť roku 1426 vyplenili klášter Míšňané a

po vyhrané bitvě u Ústí nad Labem i husité, čímž došlo k jeho zániku.11

Opuštěný klášter a dříve klášteru poddané město Teplice získal Jakoubek z Vřesovic a

po jeho smrti připadlo město královně Johaně z Rožmitálu, která městu potvrdila privilegia a

přeměnila původní klášter na tvrz.12

Po smrti královny Johany z Rožmitálu v roce 1476 zdědil

město její syn Hynek Minstrberský, za nějž město spravoval Jan Illburk z Vřesovic, vnuk

Jakoubka z Vřesovic. Právě jemu bylo svoleno králem Vladislavem Jagellonským opevnit

Doubravskou horu.

V následujících letech docházelo k častému střídání majitelů teplického panství, až do

doby, než město získal Volf z Vřesovic, vnuk Jana Illburka z Vřesovic, roku 1543. Volf

z Vřesovic se zasloužil o rozkvět Teplic. Během jeho vlastnictví teplického panství byly

v Teplicích postaveny lázně, pivovar a roku 1568 kostel.13

Roku 1585 přešlo panství na Radslava Vchynského ze Vchynic, který lpěl na tom, aby

pivo mohlo být vařeno pouze vrchností. Po sporu s měšťany o pivo, který vyhrál, roku 1589

potvrdil měšťanům ostatní privilegia a stejně jako Volf z Vřesovic se zasloužil o rozvoj

města.14

Po smrti synovce Radslava Vchynského, Viléma Vchynského, roku 1634, přechází

teplické panství na Jana Adringena. V držení rodu Aldringenů, později Clary-Aldringenů je

panství až do roku 1918.

Ze Třicetileté války vyšly Teplice velmi poničené a na konci 17. století postihl město

požár a okolí mor. Vrchnost také roku 1668 vypověděla většinu židů z města a zbývající židy

internovala do Židovské ulice (něm. Judengasse).15

16

11 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 882 12 tamtéž, s. 882 13 tamtéž, s. 883 14 ORTH, Jan; SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech:

čili, podrobný popis všech měst, méstysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě

ležnicích stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaníklých osad království českeho. vyd. Praha. I. L. Kober,

1870, s. 825 15 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 883


10

V 18. století nastává rozvoj lázeňství (např. návštěva ruského cara Petra Velikého

v roce 1712). Do 18. se také datují počátky těžby uhlí v regionu. Rozvoj prosperujícího města

naruší až velký požár roku 1793, při němž shořelo 155 domů a 16 stodol. Obětí požáru byla

také jedna ze čtyř městských bran, brána Lázeňská (něm. Kurthor). Vlivem požáru se začalo

město rozrůstat i za městské hradby, které však již v předchozím století svoji funkci

v podstatě ztratily. Roku 1806 byla vystavěna nová budova radnice, která slouží svému účelu

dodnes.

Během 19. století se staly Teplice vyhlášenými evropskými lázněmi k jejichž klientele

patřilo mnoho slavných osobností. Roku 1811 a 1812 navštívil Teplice L. van Beethoven,

roku 1812 se zde setkal s J. W. Goethem. Roku 1813, před bitvou u Chlumce se v Teplicích

sešli představitelé mocností bojujících proti Napoleonovi. Zavedení roku 1816 přineslo

městské pokladně velké množství příjmů určené převážně k údržbě a rozšiřování lázní.17

další

z městských bran, Bílinská brána (něm. Biliner Thor), byla zbořena roku 1811, zboření

Krupské brány (něm. Graupner Thor) následovalo roku 1826 a poslední z městských bran,

Lesní brána (něm. Wadthor), byla zbořena až roku 1846. Samostatným městem se Teplice

staly v roce 1848.

Ačkoliv díky léčivým pramenům do Teplic přijíždělo mnoho významných hostů a

z provozu lázní a díky lázeňské taxe plynulo do rozpočtu města velké množství peněz, nedalo

se zabránit rozvoji průmyslu, i když se o to Lázeňská komise (něm. Kur-Commission) snažila.

Roku 1858 byly Teplice spojeny železnicí s Ústím nad Labem. Po zrušení Lázeňské komise

v roce 1868 již rozvoji průmyslu v Teplicích nic nebránilo.

Právě rozvoj průmyslu, konkrétně dolování, si vybral na Teplicích svou daň, když

roku 1879 došlo k průvalu na dole Döllinger, kvůli čemuž poklesla hladina termální vody

v Teplicích. Z tohoto důvodu již dnes léčivá voda nevyvěrá samovolně na povrch, nýbrž musí

být čerpána pumpami.

16 Ulice byla součástí dnes již neexistujícího židovského ghetta v místě dnešního Mírového náměstí 17 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 883


11

3.2 Městská správa

3.2.1 Magistrát

Městská správa v Teplicích prošla mnohými změnami na základě historických zvyklostí.

Původní středověký model dvanácti radních, kteří se každý měsíc střídali v křesle purkmistra

(tj. starosty, z něm. „Bürgermeister“) platil v Teplicích až do roku 1784. Téhož roku byl tento

starý systém na základě reforem císaře Josefa II. nahrazen modelem, při němž ve městě

úřadovali čtyři purkmistři, každý vždy po dobu tří měsíců. Mimo ně spravovali město čtyři

radní, z nichž jeden byl syndikem18

, úzce spolupracujícím s úřadujícím purkmistrem.

Reformy osvíceného panovníka Josefa II. kladla na členy městské samosprávy velké

požadavky a přímo vynucovaly, aby představitelé města dosáhli vyššího (nejčastěji

právnického vzdělání). Změna nastává již roku 179019

, kdy je v Teplicích ustanoven

magistrát, který na podobném principu fungoval až do roku 1848 a jenž postupným

rozšiřováním dosahuje podoby magistrátu z konce 19. st. Hlavním představitelem města se

stal starosta, s nímž město řídili radní a reprezentanti obce. Tito volili také kancelistu a

sluhy.20

V případě počtu představitelů města je nutné zmínit, že se jejich počet vlivem

okolností (růst města, legislativa) měnil. Důsledkem reforem byla i změna, díky níž byli

představitelé města ohodnocení. Mzda jako odměna za práci se týkala starosty, zkoušených

(něm. geprüft, v dnešních podmínkách „uvolněných“) radních a kancelistů. Měšťany, kteří se

o místo ve vedení města ucházeli ze zájmu o město či společenské postavení, tak nahradili

profesionální úředníci a měšťané tak mohli být voleni dvanácti měšťanskými voliteli21

pouze

do funkcí nezkoušených (něm. ungeprüft, „neuvolněných“) radních, jejichž funkce nebyla

ohodnocena mzdou a jejichž počet se stále měnil.

Roku 1806 tvořili členy magistrátu starosta, syndik, dva nezkoušení radní, dva radní

kancelisté a tři zástupci městské obce. K dispozici jim byl obecní sluha.22

Zajímavostí je, že

18 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s.

54 19 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 883 20 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969, s.

55 21 tamtéž, s. 55 22

Vzkaz z minulého století ve věži teplické radnice Revue Teplice., 1971, roč. 3, č. 6, s. 11 (autor neznámý)


12

starosta ani syndik, jakožto nejvýše postavení členové představitelova města, nebydleli

v budově radnice, zatímco kancelisté a sluha v budově radnice bydleli. Otázkou tedy zůstává,

rozhodli-li se bydlet v místě výkonu svého zaměstnání z lásky ke svému zaměstnání, či

z důvodu, že jim nepříliš vysoký plat nedovoloval vlastní bydlení.

Roku 1834 stál v čele města starosta, jeden zkoušený a dva zkoušení radní, zkoušený

sekretář a tři kancelisté. Jako pomocníci byli zaměstnáni obecní sluha a praktikant. Pozice

syndika byla zrušena stejně jako pozici zástupců městské obce, které byly nahrazeny

úřednickou a zkoušenou pozicí sekretáře. V tomto období již starosta, nímž byl významný

Tepličan Josef Wolfram23

, využíval služební radniční byt.24

Roku 1885 bylo radních dohromady šest25

a roku 1890 již osm26

, kterýžto stav zůstal

stejný i v roce 191227

.

Sídlem magistrátu byla budova na dnešním Nám. Svobody (tehdy Tržním náměstí,

něm. Marktplatz). Původní budova dodnes stojící radnice z roku 1806 již nepostačovala

potřebám Magistrátu, a proto byla budova roku 1865 rozšířena přístavbou. Další rozšíření

proběhlo roku 1885 a budova Magistrátu tak dosáhla současných rozměrů.

23 Josef Matyáš Wolfram (1789 – 1839), skladatel a teplický starosta, který se zasloužil o rozvoj a propagaci

Teplic 24 GERZABEK, Johann Nepomuk: Teplitzer Addreß-Buch. vyd. Teplitz: Johann Nepomuk Gerzabek, 1834, s. 6 25 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 56 26 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 59 27 GEBERT, Franz: Adress-Buch für den politischen BezirkTeplitz.vyd. Rochlitz im Riesengebirge: Franz

Gebert, 1912, s. 9


13

3.2.2 Starostové

Tabulka 1: Starostové Teplic v 2. polovině 19. století

1850 – 1851 Josef Spengler

1851 – 1855 Eduard John

1855 – 1856 Franz Stradal

1856 – 1858 Josef Spengler

1858 – 1864 Karl Uherr

1864 – 1871 Karl Stöhr

1871 – 1882 Karl Uherr

1882 – 1896 Karl Stöhr

1896 – 1899 Adolf Siegmund

Post starosty znamenal vysoké společenské postavení ve městě. Starosta byl volen každé tři

roky.

Část starostů nastupovala do funkce s již poměrně vysokým společenským kreditem.

Mezi tyto starosty patřil např. Eduard John, člen významné teplické měšťanské rodiny,

vlastnící dům Zlatý kříž na Zámeckém náměstí (něm. Schloßplatz).

Franz Stradal, přední teplický právník, se významně zasloužil o rozvoj železnice

v regionu. Roku 1858 dochází díky jeho podpoře k železničnímu spojení Teplic a Ústí nad

Labem (tzv. Ústecko-teplická dráha, něm. Aussig-teplitzer Eisenbahn, zkr. A.T.E) a roku

1871 ke spojení Duchcova s Podmokly (tzv. Duchcovsko-podmokelská dráha, něm. Dux-

Bodenbacher Eisenbahn-Gesellschaft, zkr. DBE).

V případě ing. Adolfa Siegmunda bylo zvolení starostou spíše projevem uznání,

neboť ing. Adolf Siegmund jakožto stavitel28

a člen Sněmu Království českého byl známý i

mimo Teplice. Po Adolfu Siegmundovi byla pojmenována ulice, tzv. Siegmundstraße, dnešní

Vrázova ulice.

Typické pro Teplice v 2. polovině 19. století je střídání dvou starostů, Karla Uherra a

Karla Stöhra.

Karel Uherr byl teplickým starostou dohromady 17 let (viz Tabulka 1). Tepličany byl

vnímán jako významný muž. Po Karlu Uherrovi byla pojmenována ulice, tzv. Uherrstraße,

dnešní Kollárova ulice.

28 Autor přestavby Císařských lázní (něm. Kaiserbad) z let 1870 až 1872, domu Muzikantský dvůr (něm.

Musikantenhof, lidově „Lověna“) aj.


14

Karel Stöhr byl teplickým starostou dohromady 21 let. Karel Stöhr byl původním

zaměstnáním poštmistr. Byla po něm pojmenována ulice, tzv. Stöhrstraße, dnešní ulice U

Soudu, a náměstí, tzv. Stöhrplatz, dnešní Moskevské náměstí.

Bývalo obvyklé, že starostové, pokud nebyli znovu zvoleni, získali díky své oblibě

mezi veřejností pozici radního. Nebylo tedy ničím zvláštním, že téměř stejní lidé, pouze

v jiných pozicích, řídili město mnohdy i více než 25 let (např. Franz Stradal, Karl Stöhr, Karl

Uherr).

3.2.3 Kolegium obecních starších

Kolegium obecních starších29

(něm. Stadtverordneten-Collegium, dále „Kolegium obecních

starších“ či jen „Kolegium“) byl iniciativním a kontrolním orgánem magistrátu Teplic.

Předchůdcem označení Kolegium byl tzv. Obecní výbor (něm. Gemeinde-Ausschuss).

Varianta „Kolegium obecních starších“ je k označení „Obecní výbor“ synonymní.

Kolegium obecních starších zastupovalo dříve Zastupitelství Obecního výboru (něm.

Gemeinde-Ausschuss-Stellvertretung), jehož členové byli rovněž voleni. Později se přestává

používat termín Zastupitelství Obecního výboru a jsou označováni jen členové, tzv.

náhradníci (něm. Ersatzmänner).

3.2.4 Obecní volby

Členové Kolegia i Zastupitelství Obecního výboru byli voleni každé tři roky (např.

v letech 1892, 1895 atd.). Volba probíhala ve třech sborech (něm. Wahlkörper), kdy každý

byl určený pro jednu z kurií občanů města. Rozdělení do kurií bylo nastavené podle odvodu

daní. Počet členů Kolegia obecních starších, včetně starosty a radních se v Teplicích

pohyboval mezi 30 a 35 členy. Počet členů Zastupitelství Obecního výboru, tedy náhradníků,

byl přibližně poloviční.

Po zvolení členů Kolegia obecních starších následovala volba radních a starosty, která

byla v režii samotného Kolegia, při níž byla z členů Kolegia sestavena rada města se starostou

Ke zvolení starostou bylo nutné získat nadpoloviční většinu hlasů členů Kolegia obecních

starších. Členové Kolegia včetně zvolené rady a starosty se nazývali členové výborů (něm.

Ausschussmänner).

Členy Kolegia obecních starších byli muži ze středních a vyšších vrstev teplické

společnosti. Nejčastěji se jednalo o obchodníky, továrníky, lékaře, advokáty apod.

29 čes. též „sbor obecních starších“ (např. v Praze, něm. název zůstává stále stejný, tj. Stadtverordneten-

Collegium)


15

Volební účast byla poměrně vysoká:

Ve volbách roku 1867 volilo ve 3. kurii 32 %, ve 2. kurii 54 % a v 1. kurii 61 %

oprávněných voličů.


oprávněných voličů.


oprávněných voličů.30

3.2.5 Odbory Kolegia obecních starších

Kolegium se skládalo z pěti Odborů (tzv. sekcí, něm. Section). Každý Odbor byl zodpovědný

za své pole působnosti. Členové Odborů předkládali návrhy k jednání starostovi, radě města,

či celému Kolegiu obecních starších. Mezi těchto pět Odborů patřil:

1) Odbor pro nemajetné (něm. Armen-Section)

2) Finanční odbor (něm. Finanz-Section)

3) Stavební odbor (něm. Bausection)

4) Lázeňský odbor (něm. Cursection)

5) Odbor školství (něm. Schulsection)

Jednotlivé Odbory tvořili členové Kolegia obecních starších, přičemž byli členy toho

odboru, jehož působení rozuměli. Dlouholetý člen Stavebního odboru v 80. a 90. letech 19.

století tak byl např. Ing. Adolf Siegmund31

, členy Lázeňského odboru tepličtí lékaři a

představitel rodu Clary-Aldringenů a členem Finančního odboru např. Adolf Perutz.32

Členem

Odboru nemohl být úřadující starosta či radní.

Každý odbor, kromě Lázeňského odboru, měl svého vedoucího (něm. Obmann) a jeho

zástupce (něm. Stellvertreter).

Odbory úzce spolupracovaly i s městskými orgány, nejčastěji se stejným polem

působnosti. Stavební odbor tak často spolupracoval s Městským stavebním úřadem (něm.

30 Unser neues Stadtverordneten-Colegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 31. 1. 1874, s. 1 (autor

neznámý) 31 Ing. Adolf Siegmund (1831 – 1916), teplický stavitel, pozdější starosta (1896 – 1899) a člen Sněmu Království

českého 32 Člen významné teplické bankovnické rodiny Perutzů, jehož předek, Beer Perutz, založil roku 1793 banku Beer

Perutz & Söhne


16

Städt. Bauamt), Lázeňský odbor s městskými lékaři (něm. Städt. Sanität) a Finanční odbor

s Městským finančním úřadem (něm. Städt. Rentamt)

Kolegium se scházelo dle nutnosti, nejčastěji každý měsíc, v zasedacím sále

Magistrátu na dnešním Nám. Svobody (tehdy Tržním náměstí, něm. Marktplatz).

3.2.6 Komise Kolegia obecních starších

Komise Kolegia obecních starších byly komise úzce spolupracující s Odbory, radními a

starostou. Mezi komise patřily v roce 1890 tyto:33

Lázeňské kontrolní komise (něm. Bäder-Controlls-Commission)

Komise pro odborné školy (něm. Fachschul-Comite)

Zahradní komise (něm. Garten-Commission)

Komise pramenů (něm. Quellen-Commission)

Divadelní komise (něm. Theater-Comite)

Členy komisí byli nejen členové Kolegia obecních starších, nýbrž jimi mohli být i

radní a starosta. Členství v komisi bylo dle nutnosti, na základě kvalifikace, nabídnuto i

veřejnosti (tzv. členové z obyvatelstva, něm. aus der Bevölkerung). Právě zapojení veřejnosti

do veřejné správy umožňovalo větší flexibilitu při řešení problémů a při plánování dalšího

rozvoje města.

33 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 60


17

3.3 Znak

Obrázek 1: Znak města Teplic

Zdroj: dostupné z WWW34

Jan Křtitel je patronem vod a na znaku města a institucí Teplic byl vyobrazován již od

středověku, kdy byl patronem kostela i kláštera. Postava Jana Křtitele je zobrazena již na

listině z roku 1344 uložené v archivu svatovítské katedrály. Na pečeti benediktinského

kláštera z roku 1410 uložené v drážďanském archivu je vyobrazen Jan Křtitel en face.35

Užívání se stalo tradicí a ze znaku vyplynuly i městské barvy. Zlatá (či žlutá), odvozená od

misky na níž je položena hlava Jana Křtitele a modrá, tvořící podklad a symbolizující vodu.

34 File:Erb_Teplic_2.png [online]. 2010, ©2011 [cit. 2013-08-25]. Dostupné z:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Erb_Teplic_2.png 35

PEER, Přemysl. Znaky měst: Teplice. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 2, s. 5


18

3.4 Územní a populační vývoj Teplic

3.4.1 Územní rozsah do roku 1850

Obrázek 2: Mapa Teplic z počátku 19. století

Zdroj: Soukromá sbírka

Až do konce 18. století byl celkový tvar města určován původními hradbami. Městské hradby

tvořila porfyrová zeď dva až tři metry vysoká a přibližně metr tlustá s půlkruhovými

pevnůstkami rozmístěnými v různých vzdálenostech. Ke vstupu do města byly určeny čtyři

brány (viz podkapitola 3.1 Historie).

Hradby daly městu původní obdélníkový tvar (viz Obrázek 2, hradby jsou na mapě

z počátku 19. století stále patrné).

Nejstarším a dodnes dochovaným centrem města je Zámecké náměstí (něm.

Schloßplatz, viz Obrázek 2 číslice „1“). Jižní stranu Zámeckého náměstí zabírá teplický


19

zámek, naproti němuž (severní a západní strana náměstí) byly budovány výstavné tří i

čtyřposchoďové domy teplických měšťanů.

Tržní náměstí (něm. Marktplatz, viz Obrázek 2 číslice „2“), dnes Nám. Svobody,

soustřeďovalo obchod a městský život. Jedná se o obdélníkové náměstí, v jehož centru až do

roku 1805 stála původní teplická radnice, nahrazená roku 1806 budovou na severní straně

náměstí. Spojnicí Tržního a Zámeckého náměstí je Dlouhá ulice (něm. Langegasse). Domy

byly původně dvojposchoďové, později tříposchoďové.

Mezi oběma náměstími na sever od Zámeckého náměstí leželo židovské ghetto (dříve

Židovská ulice, něm. Judengasse), místo internace židovského obyvatelstva až do roku 1848.

Židovské ghetto tvořily nízké domy tvořící úzké, křivolaké uličky. Do obnovy domů nebylo

investováno a vzhledem k nevyhovujícím hygienickým podmínkám bylo ghetto v roce 1945

asanováno.36

Postupným odstraňováním městských bran (viz podkapitola 3.1 Historie) probíhajícím

v letech 1793 až 1846 byl dán prostor k rozšiřování městské zástavby, které až do 60. let 19.

století probíhalo velmi pomalu.

36 O nutnosti asanace ghetta se vedou polemiky. Úřady uváděly v roce 1945 jako jeden z důvodů asanace ghetta

poničení odhozem sovětských leteckých pum z 8. 5. 1945. Asanace ghetta byla pravděpodobně nevyhnutelná,

neboť se o jejím provedení zmiňují již urbanistické plány ze 30. let 20. století.


20

3.4.2 Územní rozsah po roce 1850

Obrázek 3: Mapa Teplic z roku cca 1885


Teprve až průmyslový rozvoj a nárůst počtu obyvatel v 50. a 60. letech 19. století dal podnět

k rozšiřování města. Pro období do konce 19. století je v Teplicích typické rozšiřování

zástavby směrem na sever a východ.

Mezi lety 1854 až 1859 byla na Školním náměstí (něm. Schulplatz, dříve Koňský trh –

něm. Rossmarkt), dnešním Benešově nám. (viz Obrázek 3 číslice „1“), otevřena budova

německých škol (dnešní Střední průmyslová škola) a uzavřela tak severozápadní část náměstí

a bylo již jasné, jaký tvar nové náměstí získá. Do 70. let 19. století již bylo celé náměstí

ohraničené domy s převážně dvouposchoďovými domy a později i tříposchoďovými domy.

Výstavba na východ od hradeb města byla vedena v jiném smyslu. Řada domů v ulici

U Císařských lázní (něm. Königstraße) sledovala cestu směrem k Šanovu. Jednalo se o


21

poměrně široký bulvár, na jehož druhé straně bylo v letech 1872 až 1874 postaveno teplické

divadlo37

.

Pozdější výstavba kolem Židovského vrchu (něm. Judenberg, viz Obrázek 3 číslice

„2“) byla vedena dle potřeb bohatších občanů města (průmyslníků, lékařů atd.). V ulici

Lípové (něm. Lindenstraße) a Českobratrské (něm. Elisabethstraße, dříve Frauengasse) proto

byla do konce 19. století provedena výstavba vil a honosných čtyřposchoďových řadových

domů. Výstavba vil jakožto budov k bydlení pro bohatší vrstvu v Teplicích byla prosazována

v dalších letech převážně v Šanově.

3.4.3 Vývoj počtu obyvatel

První číslování domů a sčítání obyvatelstva v Teplicích bylo provedeno v roce 1771.

V Teplicích tehdy žilo 2130 obyvatel.38

Počet obyvatel zůstal téměř stejný až do konce 18.

století.39

Pomalý nárůst počtu obyvatelstva nastal v Teplicích v první polovině 19. století. Roku

1832 měly Teplice již 2749 obyvatel.40

V 50. letech 19. století činil počet obyvatel Teplic

přibližně 3000 obyvatel.

Největší nárůst počtu obyvatel převážně vlivem přistěhovalectví nastává mezi 50. lety

a 80. lety 19. století. Roku 1885 dosahuje počet obyvatel již 16300.41

V roce 1895 kdy došlo ke spojení Teplic a Šanova měly Teplice již 18000 obyvatel.

3.5 Městský život

3.5.1 Vzhled města

Na vzhled města byly nepřímo kladeny poměrně vysoké nároky. Knížecí rodina Clary-

Aldringenů, městská správa i měšťané se snažili o to, aby si Teplic udržely výstavný vzhled

atraktivní pro lázeňské hosty. Výjimkou bylo židovské město, jemuž se kvůli jeho umístění

v centru města nemohli lázeňští hosté vyhnout.42

37 Budova divadla v roce 1919 vyhořela a v letech 1921 až 1924 byla nahrazena novou budovou dnešního

Krušnohorského divadla (něm. Stadtsäle) 38 Historický kaleidoskop. Revue Teplice., 1970, roč. 2, č. 2, s. 28 (autor neznámý) 39 PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice : Oblastní vlastivědné muzeum Teplice, 1969 s.

62 40 tamtéž, s. 62 41 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 56 42 WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda v Ústí nad Labem,

1888, 119 s.


22

3.5.2 Parky

Lázeňští hosté trávili mimo lázeňské koupele a návštěvy nočních podniků mnoho času

v parcích při procházkách. Městská správa udržovala parky čisté a upravené. V případě

Zámecké zahrady (něm. Schloßgarten), největšího teplického parku se dvěma rybníky,

zajišťovala údržbu knížecí rodina Clary-Aldringenů skrze vlastní zaměstnance.

Častým cílem návštěv lázeňských hostů i Tepličanů byl park na Letné (něm.

Königsthöhe, dříve Spitalberg, tj. Špitálský vrch) a Lázeňský sad (něm. Kurgarten, dříve

Spitalgarten, tj. Špitálská zahrada, či Frauenbrunngarten, tj. sad U Dámského pramene),

v němž každé ráno a dvakrát týdně i odpoledne koncertovala lázeňská kapela.43

Později, roku 1876, došlo k zřízení sadů na místě bývalého hřbitova v Lípové ulici

(něm. Lindenstraße), nevyužívaného od roku 1864, později zvané Seumeho sady (něm.

Seumepark).44

Velké sady se nacházely nad Šanov při vrchu Mont de Ligne. Později dostaly název

Payerovy sady (něm. Payersanlagen).45

Dnes se jedná o Havlíčkovy sady.

3.5.3 Doprava

Dopravu ve městě v 19. století obstarávali koně. Lázeňským hostů i obyvatelům města byly

k dispozici fiakry, které si mohl dotyčný najmout na k tomu určených místech ve městě.

Zastávka fiakrů byla u míst, kde byl očekávaný největší nápor zákazníků. Jednalo se např. o

nádraží, nám. Svobody (něm. Marktplatz, dříve Tržní náměstí) či Laubeho náměstí (něm.

Stephansplatz).

Změnu v dopravě a obzvlášť v dopravě veřejné přinesl až rok 1895 kdy došlo

k zprovoznění tramvajové tratě, tzv. malodráhy (něm. Teplitzer elektrische Kleinbahn)

spojující Benešovo nám. (něm. Schulplatz) s nádražím, Trnovany (něm. Turn),

Novosedlicemi (něm. Weisskirchlitz) a Dubím (něm. Eichwald). Dráha sloužila mimo

dopravu osob také k dopravě uhlí, pošty a jiných nákladů dle potřeby. Během let docházelo

k rozšiřováním a zmenšováním tramvajové sítě v Teplicích, než roku 1959 zanikl i poslední

úsek.

43 WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda v Ústí nad Labem,

1888, 119 s. 44 Na počest básníka Johanna Gottfrieda Seumeho (1763 – 1810), který zemřel v Teplicích 45 Na počest polárníka a malíře Julia von Payera (1841 – 1915), narozeného v Šanově


23

4 Šanov

4.1 Historie

4.1.1 Původ názvu Šanov

V historii Šanova neexistuje žádná legenda, která by odkazovala na rok objevení léčivých

pramenů, jako tomu je u Teplic. Na rozdíl od Teplic byl Šanov pravděpodobně založen díky

své výhodné poloze v údolí potoka Bystřice (něm. Flössbach).46

Můžeme tak usuzovat na základě původu pojmenování „Šanov“. Pojmenování tehdejší

vesnice Šanova pochází z němčiny. Původní označení lokality znělo „krásný luh“ či „krásná

mokřina“47

, něm. die schöne Au 48

. Tento název přesně odpovídá dřívějšímu vzhledu údolí

podél Bystřice. Postupným splynutím slov vzniká tradiční německé označení Schönau.

V názvu tedy není nijak zmíněna přítomnost teplých léčivých pramenů, tzv. teplic.

První zmínka o názvu Šanov pochází z roku 1406 a Šanov je zmiňován jako

„Schonow“49

. Označení „Schonow“ či „Ssonow“50

je označení české, používané až do konce

19. století. Tehdy je alternativou k označení Šanov původní „Šonov“. 51

52

4.1.2 Dějiny Šanova do roku 1895

Ačkoliv první zmínka o Šanovu pochází z roku 1406 (viz 4.1.1 Původ názvu Šanov), prostor

v dlouhém údolí nedaleko Teplic, v němž se Šanov rozkládá, je osídlen pravděpodobné

mnohem déle. Ves je ve zmínce z roku 1406 pojmenována „Schonow“. Jedná se již o krátkou

variantu německého pojmenování „die schöne Au“ (viz .1.1 Původ názvu Šanov). Ke změně z

„die schöne Au“ na „Schönau“, potažmo „Schonow“ tak muselo dojít již ve 14. století, do

nějž s největší pravděpodobností spadají počátky vesnice Šanova.

46

Dřívější varianty pojmenování Bystřice jsou v 18. století Eichwälder Wasser, varianta odvozená od

německého názvu pro Dubí - Eichwald, a na počátku 19. století Turnerbach, tj. varianta odvozená od německého názvu pro Trnovany - Turn, tedy Trnovanský potok, potok přitékající od Trnovan 47 PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství

Československé akademie věd, 1957, s. 270 48 Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 30. 12. 1884, s. 3 (autor neznámý) 49 PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha : Nakladatelství

Československé akademie věd, 1957, s. 270 50 tamtéž, s. 270 51 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 859 52

ORTH, Jan; SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech:

čili, podrobný popis všech měst, méstysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a podobných o samotě

ležnicích stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaníklých osad království českeho. vyd. Praha. I. L. Kober,

1870, s. 797


24

Jak již bylo zmíněno, Šanov nevznikl jako vesnice při teplých pramenech, nýbrž jako

vesnice hospodářská. Charakter vsi, kde se většina obyvatelstva živí zemědělstvím vydržel

Šanovu až do konce 18. století.

Šanov v počátcích své historie stál na pozemcích teplického kláštera. Po vyplenění

kláštera míšeňským vojskem roku 1426, připadá klášterní panství Jakoubkovi z Vřesovic.

Šanov je v držení Jakoubka z Vřesovic uveden roku 1437. Později připadá Šanov k panství

Doubravské hory.53

V polovině 16. století žilo v Šanově jen 8 stálých obyvatel. Do stejného období spadá

počátek využívání léčivých termálních pramenů. Na rozdíl od Teplic využívali koupelí v teplé

vodě v počátku pouze místní obyvatelé a venkované.54

I když se s postupem času stal Šanov

lázněmi hojně navštěvovanými vyššími společenskými vrstvami, jako místo, kde může

koupelí v léčivé vodě využít i prostý venkovan, se Šanov zachoval, což mu bylo k prospěchu,

neboť mnozí členové šlechty a měšťanstva chtěli strávit svůj pobyt ve „venkovském“ Šanově,

spíše než v městských Teplicích.

Od počátku 18. století vchází Šanov ve známost jako lázeňské místo. Na přelomu 17. a

18. století dochází z podnětu vrchnosti, hraběte Františka Karla Clary-Aldringena,

k vybudování první kamenné budovy lázní v Šanově, tzv. Sirných lázní (něm. Schwefelbad).

Dle pramenů mohlo dojít k postavení této budovy buď roku 169355

, nebo až roku 170256

.

Právě v těchto lázních se na podzim roku 1712 koupal ruský car Petr Veliký, jak je uvedeno

na pamětní desce Nových lázní, nástupnických lázní po Sirných lázních.

Od té doby je věnována lázeňským pramenům v Šanově větší pozornost. Roku 1704

byly založeny Hadí lázně (něm. Schlangenbad) 57

, které ovšem tehdy tvořily nekryté ohrazené

lázně.

Roku 1759 byly z iniciativy šanovských obyvatel ohrazeny, vyčištěny a zastřešeny

prameny v blízkosti pozdějších Kamenných lázní (něm. Steinbad), které byly v letech 1769 a

1774 dále rozšiřovány.58

V letech 1800 až 1802 byla pro zvýšení komfortu vystavěna zděná

53 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 859 54 tamtéž, s. 859 55 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN 978-

80-7185-966-6, s. 21 56 SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo, 1998, ISBN

807203099X, s. 859 57 tamtéž, s. 859 58 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN 978-

80-7185-966-6, s. 22


25

budova a později byla v blízkosti vystavěna další budova Chrámových lázní (něm.

Tempelbad), později nahrazená budovou Štěpánových lázní (něm. Stephansbad).59

K léčbě

vojáků sloužily od roku 1807 Vojenské lázně (něm. Militärbadehaus).60

Do těchto dob spadá počátek lázeňské rivality mezi Teplicemi a Šanovem. Rivalita se

projevovala rychlým rozvojem Šanova zejména po roce 1849, kdy se ze Šanova stala obec.

Nejednalo se však o agresivní rivalitu, nýbrž spíše o vzájemné povzbuzování Teplic a Šanova,

z nějž těžili jak lázeňští hosté, tak i obě obce, které jsou v tisku nazývány jako sesterské

lázeňské obce.

Dne 8. února 1865 byl Šanov povýšen na lázeňské místo (něm. Curort) 1. třídy.61

Roku 1868 byla zrušena Lázeňská komise (něm. Kur-Commission) a její pravomoce byly

svěřeny místním samosprávám, tedy teplickému magistrátu a šanovské radnici.62

Dlouholetým cílem vedení šanovské obce bylo dosáhnout povýšení Šanova na město. Díky

úsilí mnoha představitelů Šanova se tak stalo roku 1884.

Vlivem nepříznivé finanční situace Šanova došlo roku 1895 referendem ke spojení

Teplic a Šanova ve dvojměstí Teplice-Šanov (něm. Teplitz-Schönau). Tento název se

zachoval až do roku 1948.

4.2 Povýšení Šanova na město

4.2.1 Okolnosti povýšení Šanova na město

Ambice představitelů šanovské obce na povýšení na město lze sledovat již na počátku 60. let

19. století. Možnost povýšit obec na město měl mocnář, císař František Josef I., němuž byly

žádosti místních samospráv na povýšení adresovány. Pevně stanovená pravidla pro povýšení

na město ovšem neexistovala a vždy záviselo na konkrétním případu. Panovník přihlížel při

rozhodování o povýšení obce na město nejčastěji na faktory občanské vybavenosti a počtu

obyvatel. Obci v procesu povýšení na město pomáhala i regionální důležitost a věhlas.

V případě Šanova byly přípravy na podání žádosti o povýšení obce na město

celoobecní. Iniciativa přicházela od vedení města – starostů a radních, ale do procesu

vstupovali jak občané, tak i rod Clary-Aldringenů.

59 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN 978-

80-7185-966-6, s. 24 60 tamtéž, s. 25 61 PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18 62 Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 30. 12. 1884, s. 3 (autor neznámý)


26

4.2.2 Obec a občanská vybavenost

Šanov měl na počátku 80. let 19. století přibližně 2000 obyvatel, kteří žili v 170 domech. 63

Jednalo se o obec velikostně menší, řadovou bez náměstí. Velkou výhodou Šanova

v povýšení na město byl status lázeňského místa 1. třídy, který byl Šanovu udělen 8. února

186564

a celkově lázně a proslulost s nimi spojená.

V Šanově sídlila lidová škola (něm. Volksschule). V roce 1885 ji ve třech třídách

navštěvovalo 228 žáků65

, roku 1889 ve čtyřech třídách již 245 žáků.66

Škola sídlila v budově

dnešní ZŠ U Nových lázní, v ulici U Nových lázní 1102/4 (tehdy Neubadalle 2). Škola měla

velmi nízký počet zaměstnanců, který se pohyboval od dvou do pěti.

C. k. Poštovní a telegrafní úřad (něm. K. k. Post- und Telegraphenamt) měl své sídlo

v ulici U Hadích lázní 1135/36 (tehdy Badegasse 35) v domě Jupiter.67

Policejní stanice byla umístěna v budově školy společně s obecním úřadem v tzv.

Obecním domě (něm. Gemeindehaus) v ulici U Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2).

Důležitou součástí obecního života byla činnost spolků.

Od roku 1874 fungoval v Šanově Sbor dobrovolných hasičů (něm. Freiwilige

Feuerwehr-Schönau), založený iniciativou šanovského starosty Franze Waageho.68

Svoji činnost roku 1875 zahájil v Šanově Spolek válečných veteránů (něm. Schönauer

Militär-Veteranenverein).69

V Šanově byla součástí občanského života kultura, skrze pravidelné koncerty

vojenských i civilních orchestrů v parku. Obyvatelům Šanova i lázeňským hostům byla

k dispozici i čítárna založená roku 1874 v budově Obecního domu, vybavená mnoha

vydáními německých i cizojazyčných časopisů a rovněž i knihami.70

Šanov byl rodištěm slavného polárníka a malíře Julia Payera (narodil se v Šanově roku

1841). Po svém návratu ze své nejslavnější výpravy v roce 1874 navštívil v říjnu téhož roku

Šanov a jeho rodný dům Jitřenka (něm. Morgenstern), kde byl uvítán delegací složenou ze

šanovských radních a občanů, kteří polárníkovi, na nějž byli jako na šanovského rodáka

63 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 91 64 PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18 65 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 92 66 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 105 67 WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn .vyd. Teplitz:

W. A. Westmann, 1892, s. 133 68 Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 3. 6. 1891, s. 5 (autor neznámý) 69 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 92 70 Lesekabinet in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 2. 5. 1874, s. 3 (autor neznámý)


27

pyšní, vyjádřili svoji úctu.71

Julius Payer se také stal čestným občanem Šanova. Na výpravě

jíž se Julius Payer účastnil došlo k objevení Země Františka Josefa. Tento objev zvýšil prestiž

Rakousko-Uherska, zatímco přítomnost šanovského rodáka prestiž Šanova.

4.2.3 Kostel

Pravděpodobně vlivem příliš rychlého rozvoje obce neměl Šanov ještě ani v polovině 19.

století svůj vlastní kostel. V Šanově nedošlo ani k vybudování kaple a obyvatelé obce museli

docházet na bohoslužby do Teplic, pod kteroužto farnost Šanov spadal.

Založení fondu na výstavbu kostela na počátku 60. let podporovali radní Carl Christ,

Josef Simon a starosta Franz Kerl.72

Výstavbu kostela velmi podporoval i kníže Clary-Aldringen, který mimo obvyklých

příspěvků jednorázově nečekaně přispěl na stavbu kostela penězi získanými kuriózním

způsobem.

Roku 1861 jednala rada Teplic v čele se starostou Karlem Uherrem o odkupu

pozemků v místě dnešního Lázeňského sadu (něm. Kurgarten), tehdy Sadu U Dámského

pramene (něm. Frauenbrunngarten) od knížete Edmunda Clary-Aldringena. Cílem rady

města bylo přeměnit tuto část města blízkou jejímu centru v klidovou zónu s upraveným

parkem. Celková kupní částka činila 52 500 zlatých, z čehož 36450 zlatých bylo z fondu do

nějž plynuly peníze z teplické lázeňské taxy (něm. Kurtaxfond), 10500 zlatých zaplatila ze

svého rozpočtu teplická obec a zbytek peněz přispěli dárci (mezi nimi byli i tepličtí radní,

členové významných teplických rodin a členové šlechtických rodů).73

Kníže Edmund Clary-Aldringen se rozhodl 6% z kupní částky 52 500 zlatých, tj. 3150

zlatých, věnovat na výstavbu šanovského kostela. V době vzrůstající rivality obou lázeňských

měst se jednalo o velmi odvážný akt, kteří ovšem členové teplické městské respektovali,

ačkoliv byly využity peníze teplické obce a dárců na stavbu kostela v Šanově.74

Výstavba lodi kostela začala dne 19. listopadu 1864 a byla dokončena až dne 30. září

187775

, kdy byl kostel zvaný Kostel sv. Alžběty (něm. St. Elisabeth-Kirche). Věž kostela byla

dokončena až roku 1888.

71 (bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 17. 10. 1874, s. 1 (autor neznámý) 72 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN 978-

80-7185-966-6, s. 31 73 Verzeichniß. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, 16. 7. 1861, s. 4 (autor neznámý) 74 (bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, 29. 7. 1861, s. 3, 4 (autor neznámý) 75 Datum počátku výstavby a vysvěcení je uvedeno v mramorové desce pod schodištěm kostela


28

Do 60. let 19. století sloužil k pohřbívání hřbitov mezi Teplicemi a Šanovem v Lípové

ulici (něm. Lindenstraße). Po jeho zrušení začaly Teplice využívat vlastní hřbitov ve

Hřbitovní ulici (něm. Friedhofstraße). O ustavení šanovského hřbitova se zasloužil starosta

Franz Waage v 70. letech 19. století.76

Nový hřbitov byl umístěn do Pražské ulice (něm.

Pragerstraße) za hranici zástavby města.77

Dnes hřbitov přísluší k Bystřanům (něm.

Wisterschan).

4.2.4 Proces povýšení Šanova na město

Po uvážení šanovské městské rady byla na konci roku 1883 sepsána žádost cíšaři Františku

Josefu I. o povýšení Šanova na město. Doručení žádosti Jeho císařskému veličenstvu do

Vídně proběhlo osobně. V prvních týdnech roku 1884 se vydal starosta Šanova, August

Zabel, do Vídně, aby se zúčastnil audience u císaře Františka Josefa I. K audienci (která podle

tehdejšího tisku neměla dlouhého trvání)78

došlo dne 14. 1. 1884 a starosta Zabel při této

formální události předal císaři písemnou žádost, tzv. žádost Majestátu (něm.

Majestätsgesuch), o povýšení lázeňského místa 1. třídy Šanova na město.79

Žádost představitelů Šanova byla císařem postoupena Místodržitelství (něm.

Statthalterei). Místodržitelství postoupilo žádost k posouzení Zemskému výboru (něm.

Landesauschuß). Na zasedání Zemského výboru 5. 3. 1884 byl vydán souhlas k povýšení

Šanova na město.80

Správními orgány schválená žádost byla vrácena císaři.

Dne 9. 5. 1884 povýšil císař František Josef I. Šanov z lázeňského místa 1. třídy na

lázeňské město (něm. Curstadt). Informace o výnosu byla předána Místodržitelství a odtud c.

k. Okresnímu hejtmanství (něm. k. k. Bezirkshauptmannschaft) v Teplicích, které informovalo

vedení Šanova v čele se starostou Augustem Zabelem dne 28. 5. 1884.81

Dne 3. 6. 1884 proběhlo zasedání šanovského Obecního výboru, na němž starosta

Zabel přečetl všem přítomným obdrženou zprávu od c. k. Okresního hejtmanství: „Dle

obdrženého výnosu Jeho Excelence pana místodržícího povýšilo nejlaskavěji Jeho císařské a

královské apoštolské Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne 9. 5. 1884 Šanov na

město…“. Ve zprávě c. k. Okresního hejtmanství byla rovněž zmíněna možnost vystavení

76 Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 3. 6. 1891, s. 5 (autor neznámý) 77 WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn .vyd. Teplitz:

W. A. Westmann, 1892, s. 133 78 „… beim Kaiser Audienz und in kurzer Zeit dürfte die Gewährung des Majestätsgesuch einlaufen.“ 79 Der Curort Schönau wird Stadt. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 19. 1. 1884, s. 3 (autor neznámý) 80 Der Curort Schönau wird Stadt. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 8. 3. 1884, s. 3 (autor neznámý) 81 Curstadt Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 31. 5. 1884, s. 3 (autor neznámý)


29

diplomu císařem, který by obsahoval návrh šanovského městského znaku. Zhotovovací

poplatek za vystavení diplomu činil 83 zlatých. Kníže Clary-Aldringen navrhl pořízení

diplomu a jeho návrh byl členy rady i členy Obecního výboru podpořen. Na zasedání byl

vznesen dotaz, zdali je Šanov titulován jako město (něm. Stadt), nebo lázeňské město (něm.

Curstadt). Po prohledání dodaných dokumentů bylo oznámeno, že Šanov je ode dne 9.5.1884

lázeňským městem. 82

Diplom byl vydán císařem dne 22. 9. 1884 v následujícím znění: „My, František Josef

I. … atd. Shledali jsme na prosby zástupců obce pohnuti, povýšiti naše věrné lázeňské místo

Šanov v království českém na město, a to na znamení jeho vzrůstu, pravidelného obecního

života a jeho vynikajících ústavů a zároveň mu povoliti užívání následujícího erbu: …“.83

4.2.5 Význam povýšení Šanova na město

Povýšení Šanova na město bylo oslavována obyvateli Šanova již v den předání zprávy c. k.

Okresního hejtmanství starostovi Augustu Zabelovi dne 28. 5. 1884. Zpráva o povýšení na

město se rychle rozšířila a již odpoledne 28. 5. 1884 byl koncert vojenské kapely zahájen

salvami z moždířů a národní hymnou, po nichž následovalo provolávání slávy císaři a bujaré

oslavy. Radě města k dosažení tohoto úspěchu gratulovali jak občané Šanova, tak i čestní

občané Šanova. První kdo tak učinil byl místodržitelský rada v Praze, von Smolarz.84

Na zasedání Obecního výboru dne 3. 6. 1884 bylo rozhodnuto o uspořádání oslavy

povýšení Šanova na město, na níž by byli pozváni zástupci Teplic, místních společností a

další. Pro účel organizování této oslavy byla zvolena tříčlenná komise. Na doporučení knížete

Clary-Aldringena byla ale oslava uskutečněna až po získání diplomu od císaře.85

Připravovaná oslava se konala v posledním prosincovém týdnu roku 1884 a

informováno o ní bylo v tisku dne 30. 12. 1884. Den byl zahájen salvami z moždířů, po níž

následovala promenáda srbské požárnické kapely městem. V 9 hodin se ve vyzdobeném sále

Obecního domu v ulici U Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2) sešlo šanovské Kolegium

obecních starších a významní hosté z Teplic i z jiných částí Čech. Mezi nimi byl např. starosta

Karel Stöhr s několika radními, řídící rada Merbeller, poslanci Tausche a Siegmund, členové

teplických a šanovských spolků a další. Členové šanovského hasičského sboru vytvořili špalír

82 Gemeindeauschußsitzung in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 7. 6. 1884, s. 3 (autor

neznámý) 83 PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18 84 Curstadt Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 31. 5. 1884, s. 3 (autor neznámý) 85 Gemeindeauschußsitzung in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 7. 6. 1884, s. 3 (autor

neznámý)


30

ke vchodu do sálu. Mužský pěvecký spolek zazpíval „Bundeslied“ od W. A. Mozarta a

následovala slavnostní řeč šanovského starosty Augusta Zabela. Ve slavnostní řeči zmiňuje

historii Šanova, význam léčivých pramenů a rozvoj, nímž Šanov od roku 1848 prošel. Svoji

řeč zakončuje slovy odkazujícími na nehodu v roce 1879, při níž došlo k poklesu teplických a

šanovských pramenů, čímž utrpěla pověst obou obcí: „Naše prameny jsou zachráněny a nyní

mám prosbu, přání, jež bych vám chtěl adresovat, aby si obě městská zastupitelstva, vedoucí

lázní a lékaři podali ruce a společně usilovali o navrácení dřívější pověsti a slávy našich

sesterských měst, k dobrotě veškerého obyvatelstva. K dosažení nám dopomáhej Bůh“.86

Události roku 1884 byly pro šanovské radní i obyvatele odměnou za jejich dlouholetou

práci a snahu. Více než dvě desetiletí trvající úsilí šanovských představitelů přineslo výsledek,

na nějž byli hrdí jak oni, tak i občané nového města.

Rokem 1884 a povýšením Šanova na město prakticky končí největší rivalita mezi

Teplicemi a Šanovem. Od roku 1884 až do roku 1895, kdy došlo ke spojení obou měst, se

vztahy Teplic a Šanov prezentují jako přátelské, sourozenecká („sesterská města“ atd.).

Povýšení na město bylo pro Šanov pomocí po tragické události roku 1879 kdy poklesly

termální prameny a pověst obce byla otřesena.

V dalších letech se ukázalo, že vedení města Šanova ztratilo stěžejní cíl, kterým bylo

doposud povýšení na město, a začalo podnikat špatné kroky, které finančně zatížily město

Šanov tak významně, že o jedenáct let později došlo ke správnímu spojení s městem Teplice,

s nímž byl Šanov historicky i vizuálně spojen.

4.3 Městská správa

4.3.1 Obecní úřad

V rámci reforem, které roku 1849 zrušily dosavadní způsob rozdělení země na panství, se

stává v březnu roku 1849 Šanov samostatnou obcí.87

Správou obce byl pověřen obecní úřad

(něm. Gemeindeamt) v čele se starostou a radními. Výkonným orgánem obce byla Městská

rada (něm. Stadtrat) a Obecní výbor (něm. Gemeinde-Ausschuss). Synonymním označením k

„Obecní výbor“ je „Kolegium obecních starších“ (něm. Stadtverordneten-Collegium) či

„Kolegium“.

86 Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 30. 12. 1884, s. 3 (autor neznámý) 87 PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18


31

Na obecním úřadě v Šanově pracoval městský sekretář (něm. Stadtsekretär),

vykonávající společně se starostou formální úkony, správce Finančního úřadu (něm.

Rentamtsverwalter), správce lázní (něm. Badeverwalter) a výběrčí lázeňské taxy (něm.

Kurtax-Einheber).88

Počet radních se zůstaval od povýšení Šanova na město v roce 1884 až do spojení

s Teplicemi v roce 1895 stejný. Městskou radu tvořili čtyři radní.89

90

91

Sídlo Obecního úřadu bylo v tzv. Obecním domě (něm. Gemeindehaus) v ulici U

Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2), který byl sídlem jak místní samosprávy, tak i mnohých

zájmových spolků.

4.3.2 Starostové

Vzhledem k nedostatku dostupných a zpracovaných pramenů týkajících se tématu šanovských

starostů nelze uspokojivě sestavit soupis šanovských starostů.

V první polovině 60. let byl starostou Šanova Franz Kerrl.92

Dalším šanovským

starostou se stal Franz Eckert.

Po něm se starostou stává dosavadní radní Josef Simon, který je šanovským starostou

až do roku 1874, kdy se rozhoduje již na post starosty nekandidovat.93

Dlouholetým šanovským starostou, jenž se zasloužil o rozvoj obce je Franz Waage.

Starostou byl v letech 1874 až 1883 a v letech 1886 až 1891, kdy 31. 5. 1891 umírá na

infarkt.94

Od dubna 1883 do roku 1886 byl šanovským starostou August Zabel, během jehož

funkčního období došlo k povýšení Šanova na město.

V letech 1891 až 1895 byl starostou města Šanova dosavadní radní Adolf Pauly.

Adolf Pauly byl posledním šanovským starostou, který se významně zasloužil za úspěšné

spojení Šanova s Teplicemi v roce 1895. Na jeho náhrobku je uvedeno německé označení

„Altbürgermeister von Schönau“, tj. „čestný starosta Šanova“.

88 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 105 89 WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn .vyd. Teplitz:

W. A. Westmann, 1892, s. 131 90 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 104 91 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 91 92 KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka, 2009, ISBN 978-

80-7185-966-6, s. 31 93 (bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 10. 1. 1874, s. 2 (autor neznámý) 94 Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 3. 6. 1891, s. 5 (autor neznámý)


32

4.3.3 Kolegium obecních starších

Kolegium obecních starších (něm. Stadtverordneten-Collegium, dále „Kolegium obecních

starších“ či jen „Kolegium“) byl kontrolním a iniciativním orgánem samosprávy obce a

později města Šanov. Předchůdcem označení Kolegium byl tzv. Obecní výbor (něm.

Gemeinde-Ausschuss). Varianta „Kolegium obecních starších“ je k označení „Obecní výbor“

synonymní.

4.3.4 Obecní volby

Způsob voleb byl daný nařízením stejně platným pro všechny obce. Členové Kolegia i

Zastupitelství Obecního výboru byli voleni každé tři roky (např. v letech 1892, 1895 atd.).

Volba probíhala ve třech sborech (něm. Wahlkörper), kdy každý byl určený pro jednu z kurií

občanů města. Rozdělení do kurií bylo nastavené podle odvodu daní. Počet členů Kolegia

obecních starších, včetně starosty a radních se v Šanově pohyboval mezi 15 a 20 členy.

Po zvolení členů Kolegia obecních starších následovala volba radních a starosty, která

byla v režii samotného Kolegia, při níž byla z členů Kolegia sestavena rada se starostou. Ke

zvolení starostou bylo nutné získat nadpoloviční většinu hlasů členů Kolegia obecních

starších. Členové Kolegia včetně starosty a radních mohli být členy Komisí Kolegia obecních

starších. Pokud jimi byli, nazývali se členové Komisí Kolegia obecních starších členy výborů

(něm. Ausschussmänner).

V případě skonu starosty, jako se tomu stalo roku 1891 při úmrtí starosty Franze

Waageho, vybralo Kolegium ze svých řad starostu nového, bez konání nových voleb (nově

zvoleným starostou byl Adolf Pauly).95

Členy Kolegia obecních starších byli muži, většinou ze středních a vyšších vrstev

(lékaři, obchodníci, vlastníci nemovitostí atd.).

4.3.5 Odbory Kolegia obecních starších

Kolegium se skládalo roku 1885 ze sedmi Odborů (tzv. sekcí, něm. Section). 96

Každý Odbor

byl zodpovědný za své pole působnosti. Členové Odborů předkládali návrhy k jednání

starostovi, radě města, či celému Kolegiu obecních starších. Mezi těchto sedm Odborů patřil:



95 Bürgermeisterwahl. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 13. 6. 1891, s. 4 (autor neznámý) 96 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 91


33


4) Ekonomický a stavební odbor (něm. Oeconomie- und Bausection)

5) Policejní odbor (něm. Polizeisection)

6) Soudní odbor (něm. Friedensgericht)

7) Kontrolní orgán Hadích lázní (něm. Schlangenbadkontrolle)

Stav Odborů roku 1890 byl následující: 97



3) Stavební odbor (něm. Bausection)

4) Místní školní rada (něm. Ortsschulrath)


6) Kontrolní orgán Hadích lázní (něm. Schlangenbadkontrolle)

4.3.6 Komise Kolegia obecních starších

Názvy a funkce odborů se v případě Šanova velmi často měnily. Vzhledem k menšímu počtu

obyvatel města nebylo po povýšení Šanova na město v roce 1884 nutno ihned zřizovat

komise. Jejich vznik je uveden k roku 1890 a týká se vzniku velmi malých komisí, jež měly

na starost lázeňské záležitosti. Komise Kolegia obecních starších byly komise úzce

spolupracující s Odbory, radními a starostou. Mezi komise patřily v roce 1890 tyto:98

Komise pramenů (něm. Quellen-Commission)

Výkoná komise Komise pramenů (něm. Executiv-Comite der Quellenkommission)

Komise zásobení pitnou vodou (něm. Trinkwasser-Versorgungs-Comite)

97 MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende, 1890, s. 105 98 tamtéž, s. 105


34

4.4 Znak

Obrázek 4: Znak města Šanova

Zdroj: Vlastní rekonstrukce znaku

Právo využívat městský znak dal císař František Josef I. Šanovu skrze diplom vydaný dne

22. 9. 1884: „My, František Josef I. … atd. Shledali jsme na prosby zástupců obce pohnuti,

povýšiti naše věrné lázeňské místo Šanov v království českém na město, a to na znamení jeho

vzrůstu, pravidelného obecního života a jeho vynikajících ústavů a zároveň mu povoliti

užívání následujícího erbu: Štít zlatý napříč na způsob vlnovky rozdělený, na modrém

podkladě. V horním poli štítu vyrůstající černý dvojitý orel s černými jazyky. V dolní polovině

na způsob vlny protažena dvě bílá břevna nad sebou, se stříbrným křížkem dole. Štít

prstencovitě obepíná zlatý had obklopený kolem dokola ozdobami na způsob arabesek…“.99

Vyobrazení znaku bylo na tomto diplomu uvedeno. Ozdoba ve formě zlatého hada, či zlaté

plochy s arabeskami se týká pouze ozdobného erbu. Základní forma znaku je uvedena výše a

zobrazuje rakousko-uherskou orlici v horní polovině, a symbol lázeňství v dolní polovině.

99 PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18


35

4.5 Územní a populační vývoj Šanova

4.5.1 Územní rozsah Šanova

Obrázek 5: Mapa Šanov z roku cca 1885


Vzhledem k malé velikosti, počtu obyvatel a významu nebyl Šanov nikdy opevněn hradbami.

Již od svého založení na březích potoka Bystřice si zachoval charakter liniové vesnice podél

cesty z Teplic do Prahy a cesty do Trnovan podél Bystřice. Původní liniový charakter dnes již

není vzhledem k dalšímu růstu Šanova a k posunu významu pojmenování městské čtvrti

Šanov patrný.

Nejstarší částí Šanova je území kolem dnešních Nových Lázní (něm. Neubad), viz

Obrázek 5 číslice „1“.100

Tato část Šanova je označována na mapách z počátku 19. století jako

tzv. Horní Šanov (něm. Oberschönau). Zástavba se v Horním Šanově nacházela po obou

stranách údolí Bystřice, v dnešní ulici U Nových lázní (něm. Neubadallee).

100 WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda v Ústí nad Labem,

1888, 119 s.


36

Zástavba se patrně během poloviny 18. století začal rozšiřovat směrem podél svahů

Štěpánovy výšiny (něm. Stephanshöhe) směrem k cestě z Teplic do Prahy. V mapách je

uváděna tato lokalita jako Dolní Šanov (něm. Niederschönau), viz Obrázek 5 číslice „2“.

Horní Šanov byl zemědělsky více zaměřen díky možnosti obdělávání rozsáhlých polí

za zástavbou. Dolní Šanov tuto možnost neměl, neboť zadní trakty domů přiléhaly přímo ke

skalnaté stěně Štěpánovy výšiny.

Název Horní Šanov a Dolní Šanov se přestal používat po větším splynutí zástavby

obou částí Šanov v polovině 19. století, avšak došlo k pojmenování jiné části Šanova, která

navazovala na Dolní Šanov a která pokračovala směrem na Prahu v dnešní Pražské ulici

(něm. Pragerstraße). Tato část se nazývala v češtině rovněž Dolní Šanov (něm. však

Unterschönau).

Od 80. let 19. století se mění postavení Šanova vzhledem k Teplicím a Šanov se stává

rezidenční čtvrtí s vilami. Prudká výstavba na konci 19. a počátku 20. století trvale změnila

vzhled Šanova a dodala mu výstavnost.

4.5.2 Vývoj počtu obyvatel

Roku 1848 žilo v Šanově ve 158 domech 1310 obyvatel.101

Roku 1885 živo v Šanově již 2000

obyvatel.102

Oproti Teplicím, kde byl růst obyvatel hnán kupředu silným rozvojem průmyslu na

konci 19. století a s tím souvisejícím stěhováním obyvatel do města, byl růst počtu obyvatel

v Šanově jen velmi střídmý. Vzhledem ke své poloze se nemohla zástavba příliš rychle a

levně rozpínat a vzhledem k povaze lokalita, která od konce 19. století sloužila jako

rezidenční, honosná čtvrť, byly v Šanově stavěny převážně samostatně stojící vily, namísto

v Teplicích obvyklé řadové činžovní zástavby, jež dávala prostor k bydlení více lidem.

101 PALACKÝ, F: Popis království Českého čili podrobné poznamenání wšech dosawadních krajůw, panstwí,

statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a zpustlých osad mnohých w zemi

České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r. MDCCCXLIII wykonaného. vyd. Praha: J. G. Kalve, 1848, s.

52 102 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s.

91


37

4.6 Městský život

4.6.1 Vzhled města

Poměrně rychlý přerod z malé vsi u Teplice na známé lázeňské místo, oblíbené zejména

klientelou vyhledávající klid a blízkost přírody, kladl velké nároky na představitele šanovské

obce a obyvatele samotné. Postupnou výstavbou zejména v letech 1850 až 1890 byly učiněny

kroky, díky nimž nadobro zmizel vesnický rád Šanova a byl nahrazen výstavností hodnou

lázeňské lokalitě.

Mezi tyto kroky patřila přestavba hlavní šanovské třídy, ulice U Hadích lázní (něm.

Schlangenbadstraße), jež až do spojení s Teplicemi nesla název Lázeňská ulice (něm.

Badegasse), avšak duplicita názvů v nově vzniklém dvojměstí vedla k přejmenování nyní již

honosné ulice, s vysokými dvou až tříposchoďovými činžovními domy s obchody, které

nahradily původní venkovské domy, podle při ní stojících Hadích lázní (něm. Schlangenbad).

Byly vydlážděny ulice a udržovány mosty před Bystřici.

Díky podpoře rodu Clary-Aldringenů, lázeňských hostí a rivalitě s Teplicemi byl

rozvoj města natolik prudký, až k jeho dalšímu podpoření nezbývaly šanovské obci finance.

Do nově utvořeného dvojměstí tak Šanov vstupoval nikoliv jako zemědělská obec, nýbrž jako

prosperující město, které do svazku s Teplicemi přináší věno v podobě udržovaného

veřejného prostoru a lokalit k dalšímu městskému rozvoji.

4.6.2 Šanovský park

Lokalita, jež je dnes centrem odpočinku s velkým množstvím zeleně, byla dříve považována

za důležité místo urbanistického rozvoje. Šanovský park dříve nesl označení Císařský park

(něm. Kaiserpark) a zaujímal své místo na rozsáhlém území luhů při Sviním potoku (něm.

Saubach) a Bystřici a jejích ramenech. V samém centru Šanovského parku stály již od

počátku 19. století Kamenné lázně (něm. Steinbad), které byly přístupné přes můstky

z různých směrů. Další rozvoj lázeňství i šanovské obce a vzrůstající touha po větším

významu lázeňské obce ze strany jejích obyvatel a vedení zapříčinil důležitou přestavbu

Šanovského parku, jež byla dokončena na konci 60. let 19. století. Iniciátorem této přestavby

byl pozdější starosta Franz Waage. Potoky a jejich ramena byly překlenuty, park by osázen

trávou a stromy, byly vysypány cesty. Do projektu přeměny parku zapadala i stavba


38

šanovského kostela započatá roku 1864. Kostel byl orientován směrem k parku a uzavíral tak

jeho severní část.103

Park dříve sloužící převážně k setkávání místního obyvatelstva ze všech částí Šanova

začal sloužit jako místo k procházkám. Vzhledem k liniovému charakteru Šanova a přírodním

dispozicím lokality, postrádal Šanov hlavní náměstí. Výstavba mezi lety 1860 až 1910 dává

však tušit, že plánem šanovských radních (a později po spojení s Teplicemi i radních

teplických) bylo postupnou výstavbou park uzavřít a vytvořit z něj reprezentativní náměstí.

Tento plán byl ovšem pouze urbanistickou záležitostí, neboť Šanovský park sloužil a dále

slouží jako centrální bod Šanova.

4.6.3 Doprava

Díky malé rozloze šanovské obce a nízkému počtu návštěvníků z lázní nebylo třeba v první

polovině 19. století řešit otázku dopravy. Se vzrůstajícím počtem lázeňských hostů, kteří

začali navštěvovat region po zavedení železnice do Teplic roku 1858 bylo třeba problém

špatné dopravní obslužnosti řešit. Dopravu návštěvníků lázní většinou zajišťovaly

individuálně podniky (hotely apod.) za pomoci fiakrů.

Zatímco teplická obec od počátku 90. let 19. století podporovala výstavbu tramvajové

tratě, šanovská obec k tomuto nezaujala jasný postoj a do projektu se prozatím nezapojila.

K zahájení provozu tramvajové tratě v Teplicích došlo roku 1895. Do Šanova byla trať

přivedena až roku 1913 a jednalo se o průjezdní trať. Spojení bylo rovněž vedeno neefektivně

směrem od centra Teplic a nebylo tak přímo pokryto nejdůležitější spojení mezi nádražím a

Šanovem. Charakter okrajové části města, která je veřejnou dopravou hůře dostupná tak od té

doby zůstal Šanovu až dodnes. Dnes ,stejně jako dříve, lidé krátké vzdálenosti v rámci Šanova

i celého města raději dojdou.

103 Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 3. 6. 1891, s. 5 (autor neznámý)


39

5 Spojení Teplic a Šanova

5.2 Vztah Teplic a Šanova

V případě obyvatel samostatných měst Teplic a Šanova byl vzájemný vztah kladný.

Vlivem rozrůstající se zástavby která de facto spojila obě města dříve, než došlo k oficiálnímu

spojení, se potlačily rozdíly mezi oběma obcemi. Šanov měl ještě dlouho v 19. století

charakter obce, jež si držela původní vesnické rysy. Obyvatelstvo Šanova obchodovalo

s obyvateli Teplic a bylo s nimi tak v přímém kontaktu. Tepličané považovali Šanov za místo,

které přímo v Teplicích chybí, tj. klidovou lokalitu blízkou přírodě. Vypravovali se tak často

do Šanova na procházky a projížďky. Právě fakt, že obyvatelé Teplic a Šanov jsou spolu

v kontaktu naprosto přirozeně, aniž by si uvědomovali, že vstupují do druhého města, byl

pravděpodobně hlavním důvodem proč bylo obyvatelstvem spojení obou měst podpořeno.104

Vztah na úrovni samospráv, tj. mezi představiteli Teplic a Šanova, byl proměnlivý a

střídala se v něm období spolupráce a soutěživosti. Éra rivality mezi oběma obcemi trvala

přibližně od 60. let 19. století do povýšení Šanova na město v roce 1884. Během tohoto

období došlo mimo stavebního rozkvětu města i k velkému rozvoji na poli společenského a

kulturního života. Ambiciózní činy šanovské samosprávy, jež měly obci zajistit dobré

podmínky při podávání žádosti o povýšení na město (viz 4.2.2 Obec a občanská vybavenost) a

které měly v budoucnu pomoci zajistit zachování samostatnosti města a jeho dobré postavení,

naopak napomáhaly ke spojení obou měst.

104 Allerei vom Tage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 6. 10. 1894, s. 4 (autor neznámý)


40

5.3 Proces spojení Teplic a Šanova

5.3.1 Finanční situace Šanova

Výhledový rozpočet Šanovského lázeňského fondu na rok 1890 tvořily následující položky:105

Příjmy

Zisk z pronájmu 80 zlatých

Lázeňská taxa 7500 zlatých

Zisk z provozu čítárny 11 zlatých

Různé 15 zlatých 16 krejcarů

Domovní taxa 4 zlaté

Celkem 7610 zlatých 16 krejcarů

Výdaje

Zahradní nájem Vojenských lázní 26 zlatých 25 krejcarů

Výběr lázeňské taxy 125 zlatých

Udržování promenád 900 zlatých

Čítárna 330 zlatých

Lázeňská hudba 3500 zlatých

Výdaje na propagaci 600 zlatých

Lázeňské listy (něm. Kurliste) 190 zlatých

Majetková daň 34 zlatých

Čištění a kropení ulic 340 zlatých

Pískování 400 zlatých

Obchodnické práce 150 zlatých

Odměny 130 zlatých

Úroky z kauce 10 zlatých

Příspěvek na osvětlení 400 zlatých

Různé 200 zlatých

Cestovné a diety 10 zlatých


105 Das Curfondspräliminare der Stadtgemeinde Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1890, roč. 30, 8. 1. 1890,

s. 3 (autor neznámý)


41

Výhledový rozpočet Šanovského lázeňského fondu na rok 1894 tvořily následující položky:106

Příjmy

Lázeňská a hudební taxa 5400 zlatých

Zisk z lázeňské hudby 1300 zlatých

Zisk z provozu čítárny 12 zlatých

Různé 22 zlatých

Celkem 6734 zlatých

Výdaje

Nájmy 36 zlatých 25 krejcarů

C. k. poplatky 9 zlatých 60 krejcarů

Výběr lázeňské taxy 125 zlatých

Udržování promenád 905 zlatých

Čítárna 330 zlatých

Lázeňská hudba 5000 zlatých

Výdaje na propagaci 700 zlatých

Lázeňské listy (něm. Kurliste) 200 zlatých

Majetková daň 34 zlatých

Čištění a kropení ulic 430 zlatých

Pískování 380 zlatých

Obchodnické práce 100 zlatých

Odměny 75 zlatých

Příspěvek na osvětlení 400 zlatých

Různé 200 zlatých


V roce 1890 byl předpokládaný přebytek Lázeňského fondu 264 zlatých 91 krejcarů.

V roce 1894 byla předpokládaná ztráta Lázeňského fondu 2126 zlatých a 86 krejcarů

106 Der Voranschlag für den Curfond der Stadtgemeinde Schönau für das Jahr 1894. Teplitz-Schönauer

Anzeriger, 1894, roč. 34, 27. 1. 1894, s. 4 (autor neznámý)


42

Finanční prostředky získané zejména z lázeňské taxy (něm. Kurtaxe) byly shromažďovány

v Lázeňském fondu (něm. Kurfond), někdy též nazývaném Fondem lázeňské taxy (něm.

Kurtaxfond). Aktivity, které nejvíce ovlivňovaly vzhled Šanova a život v něm byly

financovány z Lázeňského fondu. Jednalo se především o zajištění výplaty lázeňských

hudebníků (koncerty lázeňské kapely se konaly také v Teplicích, tudíž část nákladů platila

teplická městská obec a část šanovská městská obec), čištění ulic, udržování vzhledu parků a

cest, a propagaci.

Množství financí získaných z lázeňské taxy se přímo odvíjel od počtu hostů, již

navštívil Šanov a využili služeb šanovských lázeňských domů. Vzhledem k relativně

krátkému období po nějž byl Šanov známý jako lázeňské místo se představitelé šanovské

obce snažili skrze reklamu propagovat město a přilákat tak lázeňské hosty, kteří by zaplatili

lázeňskou taxu, jež by sloužila k pokrytí výdajů. Šanovští představitelé se dále snažili zvýšit

atraktivitu a prestiž Šanova, čímž se zvyšovaly náklady na lázeňskou hudbu a úpravu

veřejných prostranství.

Zatímco v roce 1890 bylo v závěru lázeňské sezóny na konci srpna evidováno

v Lázeňských listech (něm. Kurliste) celkově 6360 lázeňských hostů107

(dohromady

v Teplicích i Šanově), tak na konci sezóny 1894 celkově pouze 5165 lázeňských hostů.108

109

Pokles počtu lázeňských hostů v roce 1894 je ve srovnání s rokem 1890 o 18 %.

Přepokládaný výběr lázeňské taxy se v roce 1894 ve srovnání s rokem 1890 snížil o 28%.

V roce 1884 kdy byl Šanov povýšen na město navštívilo Šanov 1656 partají.110

Roku

1894 navštívilo za celou sezónu Šanov pouze 875 partají. Pokles počtu partají za deset činil

47 %.

Celkový příjem z lázeňské taxy v roce 1884 byl 10 128 zlatých 25 krejcarů. Roku

1894 činil reálný příjem z lázeňské taxy 4480 zlatých 25 krejcarů. Za deset let se skutečný

příjem z lázeňské tady snížil o 56 %. 111

107 Curliste. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1890, roč. 30, 27. 8. 1890, s. 3 (autor neznámý) 108 Teplitz-Schönauer Curliste. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 1. 9. 1894, s. 4 (autor neznámý) 109 Pokles v návštěvnosti byl jak v Teplicích, tak i v Šanově, avšak v Teplicích byl pokles menší 110 Partaj (něm. Partei) byl subjekt v seznamu lázeňských hostů. Partaj značila skupinu lidí, která k sobě

náležela. Bohatší návštěvník který navštívil město se služebnictvem čítajícím např. deset lidí tak byl brán jako

jedna partaj (v tomto případě tedy partaj tvořilo jedenáct lázeňských hostů – jeden pán a deset sluhů). V případě

návštěvy jednotlivce byl jednotlivec považován rovněž za partaj. Celkový počet hostů byl vždy vyšší než

celkový počet partají 111 Zur Stadtvereinigung Teplitz-Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12. 1894, s. 1 (autor

neznámý)


43

Reálný příjem z lázeňské taxy v roce 1894, který činil 4480 zlatých 25 krejcarů, byl o

919 zlatých a 75 krejcarů nižší, než byl odhad (odhad činil 5400 zlatých, viz výše). Rozdíl

mezi očekávaným příjmem a reálným příjmem z lázeňské taxy v roce 1894 činil -17 %.112

Příjmy z provozu Hadích lázní (něm. Schlangenbad), které plynuly přímo do rozpočtu

města činily v roce 1884 17169 zlatých 84 krejcarů. Roku 1894 byl příjem do rozpočtu

šanovské městské obce z provozu Hadích lázní pouze 7800 zlatých. Za deset let tedy došlo

k propadu příjmů o 55 %.113

Tento citelný propad příjmů nebyla šanovská městská obec schopna dlouhodobě

jakkoliv krýt. Oproti Teplicím, které přímo ve městě i v okolí disponovaly průmyslovým

zázemím a v rozpočtu již netvořily hlavní položku příjmy z lázeňství, Šanov na svém území

neměl žádnou průmyslovou kapacitu a byl orientován pouze na lázeňství a služby s ním

spojené. Ačkoliv byl trend poklesu výběru lázeňské taxy dlouhodobější rázu, neučinili

představitelé šanovské obce patřičné kroky, jež by zabránily schodkovým rozpočtům

Lázeňského fondu. Výdaje z Lázeňského fondu se zvyšovaly, zatímco příjmy do snižovaly.

Kolaps lázeňského fondu byl co nejdéle oddalován, avšak roku 1894 se již stávala situace

neúnosnou.

Na počátku roku 1894 byl očekáván schodek v Lázeňském fondu ve výši 4 až 5 tisíc

zlatých, tedy o více než dva tisíce zlatých více, než by odhad z ledna 1894.114

Celková hodnota aktiv Šanova v roce 1894 činila 350 633 zlatých 7,5 krejcarů. Aktiva

obsahovala celkovou hodnotu pozemků a budov ve vlastnictví městské obce, pohledávky vůči

fondům, vklady atd. Pasiva činila 278 404 zlatých 15 krejcarů. Tato suma v sobě zahrnovala

půjčky u Teplické spořitelny (něm. Teplitzer Sparcassa) , Zemské banky (něm. Landesbank)

a pohledávky vůči rodu Clary-Aldringenů a fondu nemajetných (něm. Armenfond). Čistá

aktiva tak činila 72 228 zlatých 92,5 krejcarů. Z hodnoty aktiv byla ovšem suma 89 188

zlatých umístěna v Lázeňském fondu a jednalo se o sumu prakticky imaginární. V majetku

šanovského Lázeňského fondu se nacházel například Šanovský park (něm. Kaiserpark),

hlavní šanovský park, místo setkávání lázeňských hostů i místních, který byl sice veden jako

aktivum, nicméně k jeho prodeji by se představitelé Šanova pravděpodobně nikdy neuchýlili.

112 Zur Stadtvereinigung Teplitz-Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12. 1894, s. 1 (autor

neznámý) 113 tamtéž, s. 1 114 STÖHR, Karl. Liebe Mitbürger!. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 1


44

Odhad provedený na konci roku 1894 počítal v témže roce s celkovým městským

deficitem ve výši 16 918 zlatých 39 krejcarů (tj. přibližně stejná hodnota, jakou tvoří rozdíl

mezi čistými aktivy Šanova a aktivity v držení šanovského Lázeňského fondu), z kterého bylo

12 000 zlatých kryto městským poplatkem (něm. Gemeindeumlage), který byl postupně

navyšován až v roce 1894 50 % poplatku odváděného občany do státní poklady, a čistý deficit

tak činil 4918 zlatých a 39 krejcarů.115

5.3.2 Návrh spojení Teplic a Šanova

Zoufalá finanční situace města donutila šanovské radní ke kroku, jenž ve výsledku rychle

vyřešil problémy Šanova, ovšem za cenu ztráty místní samosprávy. O návrhu šanovských

radních požádat představitele Teplic o zahájení jednání o spojení obou měst bylo hlasováno

na zasedání šanovského Kolegia obecních starších dne 27. 9. 1894.116

Návrh byl v hlasování

podpořen. Vinou chyb a špatného přístupu radních tak byli tito nuceni předložit radním Teplic

návrh, v němž navrhovali přičlenění Šanova k Teplicím. Šanovští radní byli k tomuto kroku

donuceni okolnostmi a tudíž byli jednomyslně pro spojení s Teplicemi ve dvojměstí.

V návrhu adresovaném teplické radě tak avizovali, že rozhodnutí o zahájení jednání o spojení

obou měst je plně na představitelích teplické městské obce.

Již v počátku byla zpráva o možnosti spojení Teplic a Šanova přijata tiskem a

veřejností příznivě. V Teplitz-Schönauer Anzeigeru jsou dne 6. 10. 1894 v glose obě města

personifikována a je zmíněno, že se k sobě hodí a tento „páreček“ by vůbec nevypadal

společně špatně – Teplice jako činný muž a Šanov jako milá a pěkná žena.117

Podpora tisku

mohla být klíčovým faktorem, který ovlivnil obyvatele Teplic a Šanova, stejně tak jako radní,

již nebyli o prospěšnosti spojení obou měst doposud rozhodnuti.

První oficiální jednání o nabídce šanovských představitelů týkající se spojení obou

měst proběhlo 11. 10. 1894 na zasedání teplické městské rady. Radní byli návrhu spojení

Teplic a Šanova nakloněni. V hlasování bylo rozhodnuto o zahájení příprav referenda, které

mělo o připojení Šanova rozhodnout.118

115 Zur Stadtvereinigung Teplitz-Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12. 1894, s. 1 (autor

neznámý) 116 Schönauer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 29. 9. 1894, s. 5 (autor

neznámý) 117 Allerei vom Tage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 6. 10. 1894, s. 4 (autor neznámý) 118 In Angelegenheit der angestrebten Vereinigung der beiden Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer



45

Referendum probíhalo jako volba do místních samospráv. Spojení ve dvojměstí bylo

podmíněno souhlasem voličů v obou městech, tj. proběhlo oddělené referendum v Teplicích a

oddělené referendum v Šanově. Volba probíhala ve třech kuriích, do nichž byli voliči

rozděleni podle majetku. Součet sum daňových odvodů (něm. Steuersumme) všech voličů,

kteří se vysloví pro připojení k Teplicím musí být vyšší než polovina z 21 450 zlatých 13

krejcarů, aby bylo referendum považováno za platné (chrání se tak voliči především z 1.

kurie, kteří mají daňové odvody nejvyšší, před uspěním pro ně nevýhodných návrhů

v referendu). Pro platnost výsledku referenda musí celková volební účast být více než 50% (tj.

musí se k volebním urnám dostavit více než polovina oprávněných voličů v každé kurii). Aby

došlo ke spojení obou měst, musí se souhlasně pro spojení vyslovit nejméně dvě třetiny

oprávněných voličů. Mezi radními jak Teplic tak Šanova panovala v počátku nejistota, zdali

se podaří získat pro návrh sjednocení obou měst dostatečně velké množství voličů. Občanům

obou měst proto byly v následujících měsících v tisku postupně představovány okolnosti

spojení. Největší apel na voliče, aby se k volebním urnám dostavili a hlasovali pro spojení ve

dvojměstí, nastal v listopadu a prosinci, před referendem v Šanově, a v lednu a únoru roku

1895, tedy před plánovaných referendem v Teplicích.

5.3.3 Referendum v Šanově

V případě Šanova, jenž byl oproti Teplicím menší, trvala příprava volebních formalit

(vytvoření seznamu voličů) kratší dobu. Seznam voličů ze Šanova, kteří mohli volit

v referendu, byl umístěn dne 29. 10. 1894 na šanovském městském úřadě (též Úřadu starosty,

něm. Bürgermeisteramt), tj. v Městském domě (něm. Stadthaus, dříve Obecní dům, něm.

Gemeindehaus), v ulici U Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2). Seznam voličů byl na úřadě

vystaven po dobu čtyř týdnů, ale pouze do dne 5. 11. 1894 mohli občané Šanova předkládat

k seznamu své námitky.119

Starosta Šanova Pauly a radní Christ, Tschinkel, Fischer a Modrey, v prohlášení

publikovaném v tisku dne 28. 11. 1894 vyhlásili termín šanovské části referenda. Voliči 3.

kurie mohli volit 1., 2. a 3. prosince 1894, voliči 2. kurie 4. prosince, a voliči 1. kurie 5.

prosince. Volba probíhala vždy od 9 hodin do 12 hodin dopoledne, v zasedacím sále

Městského domu (něm. Stadthaus), v ulici U Nových lázní 1102/4 (Neubadalle 2). Hned

v úvodu prohlášení bylo vytknuto, že: „…bylo by zbytečné o důležitosti spojení obou měst,

119 Zur Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 31. 10. 1894, s.

8 (autor neznámý)


46

zejména pro Šanov, vést další debaty, uvážíme-li podstatné snížení obecních výdajů.“. Poprvé

tak byl v tisku přímo radními a starostou Šanova představen důvod referenda o spojení

s Teplicemi – špatný finanční stav šanovských veřejných financí. Starosta a radní v prohlášení

k voličům dále pokračují: „Počítáme s vámi, v pevném přesvědčení, že v den hlasování, k

blahu svému i svých spoluobčanů, splníte plně svou povinnost. Nedostatek souhlasných hlasů

by mohl tento tak důležitý úmysl zhatit.“.120

Hlasování proběhlo formou lístků s možností „Ano“, tj. podpoření připojení

k Teplicím, a „Ne“, tj. zachování samostatnosti Šanova a odmítnutí návrhu spojení obou měst.

Voliči Šanova ve všech třech kuriích vyslyšeli naléhání radních a tisku a vyslovili svůj

souhlas s připojením k Teplicím. Účast byla vyšší než 50 % a referendum tedy bylo platné.

V 1. kurii hlasovalo celkově 231 voličů, z čehož 209 podpořilo připojení k Teplicím.

V 1 kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 90 % voličů


V 2. kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 92 % voličů.


V 3. kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 85 % voličů.

Celkově byl návrh podpořen 90,4 % voličů.

Celkový součet daňových odvodů (něm. Steuersumme) činil 20 751 zlatých 82

krejcarů , tedy více než zákonem požadovaná polovina z 21 450 zlatých 13 krejcarů,

referendum tedy bylo platné.121

Uspořádání referenda v Šanově před referendem v Teplicích nebylo jen z důvodu

nižších nároků na přípravu a organizaci, nýbrž i z důvodu, že v případě souhlasu šanovských

voličů s připojením k Teplicím by došlo k značnému ovlivnění veřejného mínění v Teplicích,

kde by voliči nekladli přesvědčení rady Teplic, Šanova a obyvatel Šanova odpor. Apel na

zejména na voliče Šanova byl ze strany radních a starosty pochopitelný. Pokud by

obyvatelstvo Šanova nesouhlasilo se ztrátou své suverenity a připojením k Teplicím, došlo by

k diskreditaci představitelů šanovské obce a bylo by nutno podnikat drastická opatření

k rychlému snížení schodku v šanovském Lázeňském fondu i v městském rozpočtu (v tisku

byl navrhnut např. prodej Šanovského parku, viz 5.3.1 Finační situace Šanova, a jeho

120 In Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč.

34, 28. 11. 1894, s. 6 (autor neznámý) 121 Zur Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12. 1894, s. 4

(autor neznámý)


47

poskytnutí k soukromé výstavbě, avšak případný prodej by byl spojen s velkou nevolí občanů

Šanov, neboť do vytvoření Šanovského parku byly v 60. letech 19. století investovány velké

finance a z parku se tak stala klidná a krásná lázeňská lokalita).

Dalším krokem v celém projektu spojení Šanova s Teplicemi bylo referendum

v Teplicích.

5.3.4 Referendum v Teplicích

Na zasedání teplického Kolegia obecních starších (něm. Stadtverordneten-Collegium)

dne 11. 12. 1894 byla vyhodnocena současná situace jako příznivá k dokončení spojení.

Tepličtí radní byli velmi příjemně překvapeni výsledkem šanovského referenda. Na jednání

byly představitelům Teplic představeny informace týkající se finančního hospodaření

Šanova.122

Obyvatelstvo Teplic bylo již dříve v tisku informováno, že i když je současná

finanční situace Šanova špatná, stále existují k využití zdroje tak, aby pro teplický rozpočet

nebyla budoucí správa Šanova žádnou přítěží.

Během prosince roku 1894 jsou prováděny přípravy na referendu v Teplicích méně

intenzivněji a plně se magistrát Teplic začal zase záležitostí zabývat až po posledních

Vánocích, které obě města prožila odděleně. V novoročním sloupci v Teplitz-Schönauer

Anzeigeru je spojení obou měst přičítán velký význam a je považováno za nejvýznamnější akt

v historii obou obcí a za výchozí bod k nadějnému rozvoji.123

Od 1. 1. 1895 jsou seznamy voličů vystaveny po dobu čtyř týdnů k nahlédnutí

Tepličanům v budově Magistrátu na dnešním Náměstí Svobody (tehdy něm. Marktplatz),

avšak pouze do 8. 1. 1895 mohou voliči vznést k seznamu své námitky.

Volba probíhala v zasedacím sále Městského domu (něm. Stadthaus), tj. dnešního

magistrátu na Náměstí Svobody (tehdy něm. Marktplatz), stejnou formou jako referendum

v Šanově. Oproti Šanovu bylo voličů, zejména ve 3. kurii, mnohem více, a proto musela být

volba rozdělena do více dnů a musela probíhat i odpoledne.

Voliči 3. kurie (do 3. kurie bylo zařazeno nejvíce voličů, neboť se dle majetku jednalo

o kurii pro voliče s nejmenším majetkem) byli rozděleni do čtyř skupin podle pořadí na

seznamu voličů. Rozdělení proběhlo na skupinu od č. 1 do č. 500, od č. 501 do č. 1000, od č.

122 Zur geplanten Vereinigung der beiden Städte Teplitz und Schönau zu einer Gemeinde. Teplitz-Schönauer

Anzeriger, 1894, roč. 34, 12. 12. 1894, s. 10 (autor neznámý) 123 Allseits ein glückliches neues Jahr! Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 1. 1. 1895, s. 4 (autor

neznámý)


48

1001 do č. 1500, od č. 1501 do č. 2017. Každá ze skupin volila v jiný den, či v jiné období

dne (dopoledne a odpoledne).

Voliči s číslem od 1 do 500 mohli volit dne 4. 2. 1895 od 9 do 12 hodin dopoledne.

Voliči s číslem od 501 do 1000 mohli volit dne 4. 2. 1895 od 15 do 18 hodin. Voliči s číslem

od 1001 do 1500 mohli volit dne 5. 2. 1895 od 9 do 12 hodin dopoledne. Voliči s číslem od

1501 do 2017 mohli volit dne 5. 2. 1895 od 15 do 18 hodin.

Vzhledem k velkému množství voličů ve 3. kurii a k rozřazení do skupin, které mohlo

být pro některé voliče nevýhodné (např. volič byl ve skupině od č. 1 do č. 500 a mohl tudíž

volit 4. 2. 1895 dopoledne, kdy měl pracovní povinnosti), bylo rozhodnuto umožnit voličům

3. kurie dále volit kdykoliv od 6. 2. 1895 do 9. 2. 1895, vždy od 9 do 12 hodin dopoledne.

Voliči 2. kurie, jichž bylo podstatně méně a již nebyli rozděleni do skupin, mohli volit

11. 2. 1895 od 9 do 12 hodin dopoledne a od 15 do 18 hodin. Vzhledem k vyššímu počtu

voličů ve 2. kurii oproti Šanovu a k vyššímu majetkovému postavení oproti voličům ve 3.

kurii, bylo voličům ve 2. kurii umožněno, v případě že jim nevyhovoval termín 11. 2. 1895,

volit i 12. 2. 1895 od 9 do 12 hodin dopoledne a od 15 do 18 hodin.

Volba v 1. kurii proběhla dne 13. 2. 1895 od 9 do 12 hodin dopoledne. Voličů v 1.

kurii bylo podstatně méně, než voličů v 3. kurii a v 2. kurii. Všichni voliči, již o volbu

projevili zájem, tak stihli volbu vykonat během k tomu vyčleněných tří hodin a nebylo nutno

poskytovat jim náhradní termín.124

Dne 17. 1. 1895 večer proběhlo v zasedacím sále Magistrátu mimořádné zasedání

představitelů města (radních a členů Kolegia obecních starších), jemuž předsedal samotný

starosta Karl Stöhr. Starosta pronesl ke všem přítomným dlouhou řeč, v níž představil výhody

spojení obou měst, a která získala příznivou odezvu. Na návrh starosty Stöhra byly vytvořeny

tři komise (něm. Comité). Do nově vzniklé Vyvolávací komise (něm. Aufruf-comité) byli

zařazeni jako předsedové c. k. řídící rada Schweigert, sanitátní rada Dr. Heller a Dr. Lagler.

Členy Zplnomocněné komise (něm. Vollmachts-Comité) se stali sanitátní rada Dr. Heller jako

předseda a sanitátní rada Dr. Müller jako zástupce. Členy Agitační komise (něm. Agitations-

Comité) se stali Dr. Schiepeck, Dr. Stradal a sanitátní rada Dr. Müller. V závěru

mimořádného hlasování bylo přítomnými hlasováno o návrhu Dr. Hellera. Návrh byl přijat a

124 Die Abstimmung über die beabsichtigte Vereinigung der Gemeinden Teplitz und Schönau. 1895, roč. 35,

12. 1. 1895, s. 5 (autor neznámý)


49

na čtvrtek, 31. 1. 1895 bylo starostou Karlem Stöhrem a městskou radou svoláno všeobecné

shromáždění voličů.125

Agitační komise zahájila nejviditelněji svou činnost a v článku v tisku zmiňovala

náročnost dosáhnutí dostatečného počtu hlasů v referendu pro schválení spojení Teplic a

Šanova.126

Snahy Agitační komise byly v závěru ledna roku 1895 podpořeny i prohlášením rady

Teplic a starosty Karla Stöhra. Toto prohlášení shrnovalo důvody spojení a ukazovalo

voličům, že připojení Šanova je akt pro Šanov nezbytný a pro Teplice přínosný. Prohlášení

bylo v tisku několikrát otisknuto na první straně, poprvé 26. 1. 1895:127

„Drazí spoluobčané,

spojení obou měst, Teplic a Šanova, v jednu obec, o nějž je opakovaně usilováno, by se mělo

stát od nynějška skutečností. Naše sesterské město Šanov již splnilo jemu připadlou část

zákonného předpokladu (referendum, pozn. autora) a vyslovilo se, s vzácnou jednomyslností,

pro sjednocení. Na nás nyní je zaujmout k této otázce postoj a v několika málo dnech ve

všeobecném hlasování rozhodnout.

Zdejší městská rada se v opakovaných sezeních tématem zabývala a zejména zjišťovala

finanční stránku věci, a došla k jednohlasně k závěru, co nejsrdečněji přistoupit k sjednocení.

Ve stejné moudrosti se Kolegium obecních starších, jednohlasně a za hlubokého souhlasu,

vyslovilo pro spojení.

Drazí spoluobčané! Můžeme doufat, že v jednohlasném rozsudku vámi ustanovených

zástupců nacházíte jistou důvěru, přikládáme celé záležitosti a tedy rovněž i referendu velkou

důležitost, přece však se zavazujeme dát široké veřejnosti na vědomí jasné důvody.

Vidíme dlouhou řadu výhod, které v brzké době a ještě více později poplynou ze

splynutí obou obcí a kteréžto potřebné výhody v každém případě ze spojení pro naše město

vzejdou.

Chtě nechtě je pravdivé, že se finanční poměry Šanova v posledních letech utvářely

podstatně nepříznivě. Opakovanými katastrofami zapříčiněný úbytek financí lázeňského města

způsobil, při téměř stejných výdajích se snížily příjmy, že se v roce 1895, při téměř 50%

125 In Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč.

35, 19. 1. 1895, s. 6 (autor neznámý) 126 Zur Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 23. 1. 1895, s. 5

(autor neznámý) 127 STÖHR, Karl. Liebe Mitbürger!. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 26. 1. 1895, s. 1


50

poplatku (50% městský poplatek občanů vyměřený ve vztahu ke Státnímu poplatku, pozn.

autora), bude v obecní pokladně nacházet schodek ve výši 4 až 5 tisíc zlatých.

Tyto nepříznivé poměry, stejně jako nepatrný deficit, by byly nepatrnými náklady

společné správy vyřešeny. Není pochyb, že se tomuto nesmí přičítat příliš velká důležitost při

rozhodování o tak důležité otázce.

Možná existující obava, že spojení obou měst by přineslo vyostření předpisů týkajících

se nedělního klidu, je plně neopodstatněná, neboť se blíží uvedení v platnost nového zákona,

který již nezohledňuje rozdíly mezi městy nad 20 000 obyvatel a pod 20 000 obyvatel.

Nedojde-li ke spojení obou měst, je Šanov donucen a rozhodnut provést celou řadu

opatření, která nezbytně vystaví v nebezpečí život a pověst lázeňského města, stejně jako jistě

nepříznivě ovlivní i všeobecný rozvoj našeho města a jeho svérázného kouzla.

Spojením se Šanovem by dosáhly Teplice jedním tahem zvětšení, kterého by

přirozeným růstem dosáhly nejdříve v běhu dvou desetiletí, a obraz města by byl obohacen

neobvyklou krásou.

Je typické pro naši moderní dobu, jak v obchodním tak společenském životě,

sjednocováním zvětšovat do působivých rozměrů, a je obzvláště dáno časem, že se dříve dvě

sousedící obce nesjednocovaly.

Podmínky pro nás nebyly nikdy příznivější. Naše sousední obec, od počátku časů

s námi těsně spojená a srostlá, jež se k nám stavěla vždy věrně a sdílela s námi radost i žal,

nám nabízí bezvýhradně svou sesterskou ruku – neváhejme ji uchopit.

Čím více a silněji se naše město rozvijí, tím lépe může vyhovět požadavkům, které na

nás tak náročná doba staví. Můžeme pak s o to větším důrazem vstupovat jako politická

konkurence do debaty, která se vede v národnostních poměrech naší otčiny.

Drazí spoluobčané! Dle našeho nejlepšího pohledu a nejlepšího svědomí vám

naléhavě doporučujeme hlasovat pro spojení Teplic a Šanova. Nepatrné a v každém případě

nevýrazné finanční břímě bude bohatě vyváženo dlouhou řadou výhod, které nevýznamně

projeví v prospěch a rozvoj našeho krásného a milovaného mateřského města.

Podle zákonného nařízení, aby návrh spojení uspěl, pro něj musí hlasovat nejméně dvě

třetiny voličů. Objevte se proto ve velkém počtu u voleb. Pro každého jednoho voliče je

povinností a ctí odevzdat v této obecně prospěšné záležitosti hlas.

Pro případné námitky a ústní výměnu názorů a podání všech žádaných objasnění

svoláme v následujících dnech shromáždění voličů a zavčas toto dáme ve známost.


51

S pozdravem a podáním ruky vám, spoluobčanům.

Městská rada

Starosta, Karl Stöhr“

Dne 30. 1. 1895 vyšla v Teplitz-Schönauer Anzeigeru na titulní straně pozvánka na

všeobecné shromáždění voličů. Toto shromáždění se konalo v 19 hodin v tělocvičně

Tělovýchovného spolku (něm. Turnverein) v ulici 28. října (něm. Meißnerstraße). Jednalo se

o shromáždění určené pouze pro voliče. Všem, kteří neměli právo volit v referendu byl vstup

na shromáždění zakázán.128

Čím více se blížilo referendum, tím více vycházelo v tisku agitačních článků. Znovu

se objevily články rekapitulující finanční situaci Šanova a uklidňující, že deficit ve výši čtyř

až pěti tisíc zlatých by nebyl pro společnou městskou pokladnu s rozpočtem ve výši okolo

400 tisíc zlatých žádnou zátěží.129

Záležitostí, jež by mohla ohrozit hladký průběh referenda, byl nedělní klid (něm.

Sonntagsruhe). Vzhledem k velikosti Teplic, jež s počtem obyvatel spadaly do kategorie měst

do 20 tisíc obyvatel, platilo v neděli omezení týkající se možnosti prodávat v obchodech.

Všechny obchody až na výjimky musely být zavřeny v 15 hodin. Starosta Karl Stöhr ve svém

prohlášení uklidňoval, že se blíží přijetí zákona, který záležitost nedělního klidu upravuje již

bez ohledu na počet obyvatel. V tisku byla ovšem brána v úvahu i možnost, že by se zákon

nepodařilo prosadit či by nebyl prosazen v blízké době. V případě, že by se tak stalo, by po

spojení měst Teplic a Šanova ve dvojmostí Teplitce-Šanov, jež by mělo nyní nad 20 tisíc

obyvatel všechny obchody musely mít zavřeno již ve 13 hodin. Výhodou oproti předchozímu

stavu, kdy musely být zavřené obchody v 15 hodin by bylo to, že by všechny obchody

prodávající potraviny a většina obchodů se zbožím, mohly být otevřené v neděli večer.

Jednalo by se tak o kompenzaci za ušlý zisk ve dvou hodinách v nichž by mohly být obchody

otevřené (od 13 do 15 hodin) a tato varianta byla v tisku vyzdvižena a podpořena.130

Možnost nepřijetí referenda a neproběhnutí spojení byla v Teplitz-Schönauer

Anzeigeru před referendem rovněž zmíněna a společně s ní i následky nepřijetí. Nepřipojení

Šanova by pro Šanov znamenalo nutnost podstoupení škrtů výdajů. Tyto škrty které by

128 STÖHR, Karl. Einladung zur Wähler-Versammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 30. 1. 1895,

s. 1 129 Zur Städtevereinigung Teplitz-Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 30. 1. 1895, s. 2 (autor

neznámý) 130 tamtéž, s. 2


52

škodily pověst nejen Šanova, nýbrž i přilehlých Teplic. Obyvatelé Šanova, stejně tak jako

obyvatelé Teplic by přišly o značné příjmy, neboť zrušením nedělních koncertů, konajících se

pravidelně v Šanově, by do Teplic a Šanova přestali přijíždět návštěvníci z blízkého okolí.

Množství lidí, kteří navštěvovali v neděli koncerty lázeňské kapely musel být velký, jinak by

možnost poklesu návštěvnosti nebyla v tisku zmiňována. Ztráta pověsti Teplic a Šanova

způsobující pokles návštěvnosti, by se odrazila na ceně nemovitostí, jež by výrazně

poklesla.131

Všeobecného voličského shromáždění konaného dne 31. 1. 1895 v tělocvičně

Tělovýchovného spolku (něm. Turnverein) v ulici 28. října (něm. Meißnerstraße) se

zúčastnilo velké množství voličů (tělocvična byla plně zaplněna). V úvodní řeči pozdravil

starosta Karl Stöhr c. k. okresního hejtmana prince Hohenloheho a vyjádřil dále radost na

nečekaně velkou účastí na shromáždění, jež je dobrým znamením značícím, že spojení Teplic

a Šanova by mohlo úspěšně proběhnout. Karl Stöhr dále zmínil význam celého spojení a

žádal voliče aby naplnili svou občanskou povinnost a dorazili k volbám, neboť stále panovaly

obavy o možném nezajištění dostatečné, tj. 50%, volební účasti. Stöhr dále pokračoval o

historických událostech, jež k současnému stavu vedly. Průval na dole Döllinger v roce 1879,

jež způsobil pokles lázeňských pramenů v Teplicích a Šanově, byl impulsem, díky němuž

Teplice diversifikovaly svoje zdroje příjmů i do průmyslu, zatímco obyvatelstvo Šanova a

šanovská obec se rozhodly pokračovat pouze v lázeňské tradici a zůstaly tak odkázány pouze

na příjmy z lázeňského provozu. Karl Stöhr znovu zmiňuje nepatrnost deficitu šanovské

městské obce ve výši čtyř až pěti tisíc zlatých a uvádí i fakt, že teplické finance jsou zdravé

s rozpočtem ve výši 562 tisíc zlatých a tento výdaj by pro něj nebyl téměř žádnou zátěží.

Spojením obou měst a propojením městských pokladen by mohly být výhodněji přerozděleny

finance, aby si Šanov zachoval své dosavadní výsady (lázeňské koncerty apod.), ale aby

nedocházelo ke zbytečně vysokým finančním výdajům. Vhodně upraveny by byly dle slov

starosty Stöhra i příjmy, např. příjem Šanova ve výši 6 tisíc zlatých ročně od Mostecké uhelné

společnosti (něm. Brüxer Kohlenbergbau-Gesellschaft) jako odškodnění za ztrátu lázeňské

pověsti a úbytek příjmů plynoucí z provozu lázní. V řeči Karl Stöhr mluví i o tom, že

v Šanově nyní žije mnoho lidí ve strachu a s obavami z budoucího vývoje. Je tedy povinností

131 Zur Städtevereinigung Teplitz-Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 30. 1. 1895, s. 2 (autor

neznámý)


53

teplického magistrátu podat šanovským občanům pomocnou ruku. „Pomozte nám, žádám vás

jménem městské rady“, zakončuje svou řeč starosta apelem na voliče.132

Po úvodní řeči starosty je dán prostor k dotazům veřejnosti. Pan Anton Köhler pokládá

radě města Teplic tři otázky: „1. Může dojít k narušení lázeňského života vlivem spojení

Teplic a Šanova? 2. Jak a v jaké výši ovlivní spojení obou měst teplický obecní poplatek? 3.

Jakým způsobem bude ovlivněno obchodování vlivem spojení a změny nařízení ve věci

nedělního klidu?“. Odpovědi se panu Köhlerovi dostalo od městského rady dr. Stradala. Dle

něj jsou Teplice a Šanov jako dvojčata a umře-li jedno, zemře i druhé. Mínil tím úpadek

šanovského lázeňství, který by vedl k poškození lázeňství teplického. Spojení v jednu obec by

tak bylo pouze a jen přínosem. V odpovědi na druhou otázku městský rada Stradal ujišťuje

pana Köhlera a společně s ním i všechny obyvatele Teplic, že šanovský deficit ve výši 4 tisíc

zlatých je příliš malý na to, aby si vyžádal zvýšení obecního poplatku. Na třetí otázku

odpovídá rada Stradal s tím, že pokud by došlo ke spojení obou měst a nově vzniklé

dvojmostí by tak mělo více než 20 tisíc obyvatel, by mohly být obchody otevřené sice po

kratší dobu během odpoledne (do 13 hodin), avšak mohly by být otevřené i v neděli večer, od

18 do 20 hodin133

.

Následuje otázka pana Haupta, jenž se přítomné městské rady dotazuje, zda bude

hlasování v blížícím se referendu provedeno formou hlasovacích lístků, či ústně. Starosta Karl

Stöhr odpovídá, že hlasování proběhne ústní formou, tj. voličem bude pověřené osobě sděleno

zda se spojením souhlasí (v tom případě vysloví „ano“), či nesouhlasí (v tom případě vysloví

„ne“). Sanitátní rada dr. Hirsch znovu ujišťuje přítomné ve věci nedělního klidu. Říká, že

města nad 20 tisíc obyvatel jsou dle nového zákona ve výhodě.134

Pan H. Abler se přítomných představitelů Teplic dotazuje, zdali po spojení obou měst

nebude v Šanově potřeba velkých investic, jako dláždění, osvětlení či kanalizace. Sanitátní

rada dr. Müller odpovídá, že velké investice v nebudou v nejbližší době potřebné. Menší

investice se týká projektu přeložení Sviního potoka, který je však již zčásti přeložen a jedná se

tak pouze o malý finanční výdaj. Otázka kanalizace bude řešena nejprve společně s Trnovany.

Osvětlení je dle slov dr. Müller v Šanově dokončené a v dobrém stavu a s dlážděním není

díky dobrému stavu šanovských ulic v nejbližší době počítáno. Pan Johann Walenta se k celé

záležitosti vyjadřuje se slovy, že společné městské pokladně odpadnou náklady na plat

132 Wählerversammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 2 (autor neznámý) 133 tamtéž, s 2. 134 tamtéž, s 2.


54

šanovského starosty, městského zahradníka, sníží se výdaje za lázeňskou vojenskou kapelu.

Deficit ve výši 4 až 5 tisíc zlatých přijatý od Šanova Teplicemi je proto marginálií. Pan

Walenta dále prohlašuje, že všichni voliči tedy mohou jít k volbám a naplno říci „ano“ na

připojení Šanova. Po tomto prohlášení řadového voliče následuje bouřlivý potlesk.135

O slovo se hlásí pan Gellinek, jenž říká, že je politování hodné, že na dnešním

shromáždění svolaném proto, aby uklidnilo občany již mají ze spojení obou měst obavy,

chybí právě ti, již ony obavy mají. Vyzval přítomné spoluvoliče, aby společnými silami

zajistili schválení připojení Šanova, aby se tak všichni vydali směrem k době rozkvětu

velkých a krásných Teplic. Následuje bouřlivý potlesk.136

Dr. Langstein se dotazuje na stav šanovského vodovodu. Starosta Stöhr pana dr.

Langsteina ujišťuje, že šanovský vodovod je v tom nejlepším stavu. Dále se starosta ještě

vrací k projevu pana Walenty, jenž v ní zmínil, že po spojení již nebudou nadále vynakládány

finance na externí vojenskou kapelu hrající v Šanově, kterou by nahradila teplická lázeňská

kapela. Podle starosty se výdaje pouze sníží, ale nezaniknou úplně, neboť teplická lázeňská

kapela by již jen těžko zvládala další vytížení v podobě koncertů v Šanově nahrazujících

hostující vojenskou lázeňskou hudbu.137

Sanitátní rada dr. Müller na základě průběhu shromáždění soudí, že se v referendu

podaří prosadit připojení Šanova. Připomněl však, že je nutný souhlas dvou třetin voličů a je

nutné dosažení poloviny celkové sumy daňových odvodů všech voličů (něm. Steuersumme),

tj. aby hlasoval pro připojení Šanova dostatečný počet voličů z 2. a 3. kurie, již mají daňové

odvody vyšší. Ačkoliv dle sanitátního rady dr. Müllera nebude přesvědčení takového

množství voličů k účasti ve volbách a k hlasování pro připojení Šanova ničím lehkým, věří, že

se vše podaří. Současně žádá přítomné shromáždění, aby všemi silami agitovalo u svého

okolí, není-li ještě spojení obou měst nakloněno.138

Po zodpovězení všech dotazů předal předseda voličského shromáždění, starosta Kar

Stöhr, slovo sanitátnímu radovi dr. Hellerovi, aby pronesl závěrečnou řeč. V závěrečné řeči

dr. Heller rekapituluje všechny výhody a nevýhody spojení. Zmiňuje rovněž i význam spojení

v rámci státní politiky, kdy by došlo k posílení pozice Teplic. Zajímavé je přirovnání Šanova

k nevěstě, jež s sebou do sňatku s Teplicemi přináší rozsáhlé věno. Po řeči přijaté posluchači

135 Wählerversammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 2 (autor neznámý) 136 tamtéž, s. 2, 3 137 tamtéž, s. 3 138 tamtéž, s. 3


55

s mnohými potlesky je předložena následující rezoluce: „Tepličtí voliči, již se sešli dne 31. 1.

1895 v tělocvičně jsou potěšeni podpořit navrhnuté spojení sesterských měst Teplic a Šanova.

Voliči vyjadřují s radostí v srdcích souhlas s tímto návrhem a rovněž i pevné přesvědčení, že

toto plánované spojení měst slouží nejen ve městě Šanov, nýbrž i ve městě Teplice k zdárnému

a všestrannému rozvoji.“ Tato rezoluce je přítomnými s nadšením přijata. Všeobecné

shromáždění voličů ukončuje předseda shromáždění, starosta Karl Stöhr, se slovy díků.139

Volební komisi vedl sám starosta Karl Stöhr. Jeho přítomnost byla jasným důkazem

důležitosti celého referenda a rovněž vytvářela mírný tlak na voliče, neboť v případě

nesouhlasu s připojením Šanova museli vyslovit „ne“ nahlas před celou komisí a tedy i před

starostou, jehož si naprostá většina obyvatel Teplic považovala. Totéž platilo i o přítomnosti

Jeho Jasnosti prince Hohenloheho, c. k. okresního hejtmana. Členy volební komise byli dále

Askonas Dornaus, Fißthum, Eduard Rindskopf.140

O úspěchu referenda bylo rozhodnuto patrně již dne 6. 2. 1895, kdy skončilo

referendum v 3. kurii konané od dne 4. 2. 1895. Do dne 9. 2. 1895 probíhaly dodatečné volby

ve 3. kurii pro ty, již nestihli odvolit v řádném termínu. Právě dne 9. 2. 1895 byl již

v novinách uveřejněn článek o výsledku voleb 3. kurie. Díky nepodcenění přípravy a agitace

radou města Teplice hlasovalo pro spojení se Šanovem 1647 voličů z celkových 2336. Již

v této první části referenda byly s přehledem překonány zákonem dané podmínky pro platnost

referenda, tj. souhlas více než dvou třetin voličů a celkový součet daňových odvodů taktéž

překročil nutnou polovinu daňových odvodů všech voličů.141

Voliči Teplic ve všech třech kuriích vyslyšeli naléhání radních a tisku a vyslovili svůj

souhlas s připojením Šanova. Účast byla vyšší než 50 % a referendum tedy bylo platné.

V 1. kurii hlasovalo celkově 1670 voličů, z čehož 1668 podpořilo připojení Šanova.

V 1 kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 99,9 % voličů

V 2. kurii hlasovalo celkově 298 voličů, z čehož 32 podpořilo připojení Šanova. V 2.

kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 100 % voličů.

V 3. kurii hlasovalo celkově 32 voličů, z čehož 32 podpořilo připojení Šanova. V 3.

kurii byl návrh spojení s Teplicemi podpořen 100 % voličů.

139 Wählerversammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 3 (autor neznámý) 140 Die Abstimmung in Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer

Anzeriger, 1895, roč. 35, 6. 2. 1895, s. 4 (autor neznámý) 141 Zur Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 9. 2. 1895, s. 5 (autor

neznámý)


56

Z 2349 oprávněných voličů hlasovalo 2000 voličů, z čehož 1998 voličů hlasovalo pro

připojení Šanova a 2 voliči proti. Celková volební účast činila 85 % a pro připojení Šanova se

vyslovilo 99,9 % voličů.

Celkový součet daňových odvodů (něm. Steuersumme) činil 546 177 zlatých 8

krejcarů , tedy více než zákonem požadovaná polovina z 562 144 zlatých 71 krejcarů,

referendum tedy bylo platné.142

Ačkoli bylo z tisku patrné, že radní Teplic očekávali úspěch referenda, souhlas 99,9 %

voličů byl neočekávaný a doposud nevídaný výsledek. Po souhlasu voličů v platném

referendu již nic nebránilo spojení obou měst.

5.3.5 Dokončení procesu spojení Teplic a Šanova

Po úspěchu jednání bylo na čtvrtek, 21. 2. 1895 svoláno do zasedacího sálu Magistrátu

zasedání Kolegia obecních starších, jehož hlavním bodem bylo projednání dalšího postupu

v záležitosti připojení Šanova k Teplicím.143

Zasedání Kolegia obecních starších dne 21. 2. 1895 bylo zahájeno projevem

předsedajícího radního Adolfa Mitscherlicha144

, který se týkal smutné události ze dne 18. 2.

1895 – skonu arcivévody Albrechta. V úvodu bylo ujasněno, že významem nové sjednocené

městské obce bude zastávat funkci dříve samostatných městských obcí. Se vznikem společné

obce tedy dojde k převzetí všech institucí, fondů, a všech aktiv a pasiv Šanova Teplicemi.

Provedením spojení jsou pověřeni radní obou městských obcí. Městský starší Dornaus

poznamenává, že by mělo být v Kolegiu obecních starších rozhodnuto o názvu nové městské

obce. Odpovědi se mu dostává od c. k. komerčního rady Czermacka, který je s poznámkou

pana Dornause srozuměn, avšak dodává, že by se toto mělo provést ve spolupráci

s představiteli šanovské městské obce. Stejně tak by to mělo být i provedeno s městským

znakem, který by měl být upraven a poslat k nahlédnutí představitelům Šanova. Ostatní radní

s radním Czermackem souhlasí a tato záležitost je svěřena k řešení teplické městské radě.145

Zasedání šanovského Kolegia obecních starších se konalo v sobotu, 23. 2. 1895 v 11

hodin dopoledne v zasedavím sále Městského domu v Šanově. Předsedající, starosta Adolf

142 Die Abstimmung bezüglich der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger,

1895, roč. 35, 16. 2. 1895, s. 5 (autor neznámý) 143 Das Teplitzer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 20. 2. 1895, s. 5

(autor neznámý) 144 Adolf Mitscherlich předsedal zasedání kolegia obecních starších kvůli nepřítomnosti starosty Karla Stöhra 145 Teplitzer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 23. 2. 1895, s. 5 (autor

neznámý)


57

Pauly, v úvodu pronesl řeč o úmrtí arcivévody Albrechta a poté následovalo hlasování o

pověření městské rady provedením všech náležitostí týkajících se připojení Šanova

k Teplicím.146

O výsledku referenda a dalším postupu byly informovány vyšší orgány. Dne 5. 4. 1895

obdržel Magistrát výnos místního c. k. okresního hejtmanství podepsaný c. k. obecním

hejtmanem princem Hohenlohe: „C. k. místodržitelství došlo na základě § 2 zákona ze dne 16.

4. 1864 k závěru, že proti spojení místních obcí Teplic a Šanova nebudou s ohledem na

veřejnost vzneseny žádné námitky. C. k. Místodržitelství udělilo c. k. Ministerstvu vnitra plnou

moc ke sjednocení Teplic a Šanova v jednu obec. Tímto dávám Úřadu starosty (Magistrátu,

pozn. autora) na vědomí výnos c. k. Místodržitelství ze dne 13. 3. 1895 č. 37 447.“.147

Spojení obou měst (doposud však zatím neoficiální) např. oslavili dne. 21. 4. 1895

střelci pod vedením nadporučíka Heinze tím, že se při tradičním slavnostním pochodu o

Velikonoční neděli k Děkanskému kostelu (něm. Decanalkirche) na Zámeckém náměstí

(něm. Schloßplatz) vydali na zpáteční cestě Mlýnskou ulicí (něm. Mühlstraße) i do Šanova.148

C. k. Místodržitelství postoupilo výnos ze dne 13. 3. 1895, v němž souhlasí se

spojením Teplic a Šanova, c. k. Ministerstvu vnitra. Po souhlasném stanovisku občanů obou

měst, zastupitelů obou měst, c. k. Okrensího hejtmanství a c. k. Místodržitelství chyběl

k oficiálnímu spojení jen souhlas c. k. Ministerstva vnitra. C. k. Ministerstvo vnitra nemělo ke

spojení obou měst výhrad a svůj souhlas vydalo dne 27. 4. 1895.149

Po obdržení souhlasu c. k. Ministerstva vnitra bylo na zasedání Okresního

zastupitelstva (něm. Bezirksvetretung), za předsednictví teplického starosty Karla Stöhra, dne

7. 5. 1895 o celé záležitosti spojení Teplic a Šanova diskutováno. Okresní zastupitelstvo bylo

obeznámeno s úspěšným dokončením zákonem vyžadovaného procesu formalit nezbytných

ke spojení Teplic a Šanova a vydalo úřední rozhodnutí, v němž souhlasilo se spojením obou

měst. C. k. komerční rada Czermack položil otázku v záležitosti názvu spojené obce.

Czermack se dotazuje, přišli již zastupitelé Teplic a Šanova s návrhem názvu, případně

nařizuje-li ministerský výnos konkrétní pojmenování obce. Předseda Okresního

146 Schönauer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 27. 2. 1895, s. 4 (autor

neznámý) 147 Zur Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 6. 4. 1895, s. 4 (autor

neznámý) 148 Die erfolgte Vereinigung von Teplitz und Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 20. 4. 1895, s.

8 (autor neznámý) 149 Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 1. 5. 1895, s. 4 (autor

neznámý)


58

zastupitelstva, teplický starosta Karl Stöhr, odpovídá, že výnos c. k. Ministerstva vnitra

ukládá novému městu, z vlastní iniciativy Ministerstva, název Teplice-Šanov (něm. Teplitz-

Schönau). Teplický městský rada dr. Stradal zmiňuje, že c. k. Ministerstvo vnitra klade důraz

na zachování názvu města Šanova v názvu nového města. Dle dr. Stradala by protinávrh

představitelů Teplic a Šanova určený c. k. Ministerstvu vnitra celý proces spojení Teplic a

Šanova spojil, nicméně by nezměnil rozhodnutí c. k. Ministerstva vnitra o spojení v jednu

městskou obec. Pokud by si budoucí jednotné městské zastupitelstvo nepřálo změnu názvu

města, doporučuje dr. Stradal zachování ministerského návrhu na jméno nového města. Název

Teplice-Šanov je dle dr. Stradala výhodný pro všechny a není nutné proti němu vznášet

námitky. Po souhlasném stanovisku Okresního zastupitelstva je vydáno úřední rozhodnutí

schvalující jako název nového dvojměstí „Teplice-Šanov“.150

V nově vzniklé městské obci, dvojměstí Teplice-Šanov, musely být uspořádány nové

obecní volby, neboť Šanov nezůstal zachován jako městský obvod, nýbrž byly pravomoce

předány nově vzniklému společnému Magistrátu. Seznam voličů oprávněných k hlasování

v obecních volbách byl umístěn dne 10. 5. 1895 na Městském finančním úřadě (něm. Städt.

Rentamt) a obsahoval voliče jak z Teplic, tak i ze Šanova. Od dne 10. 5. 1895 do dne 18. 5.

1895 mohli voliči podávat námitky k vystavenému seznamu.151

K oficiálnímu vydání seznamu voličů došlo dne 10. 6. 1895. Obvykle nebylo

zveřejnění seznamu voličů věnována velká pozornost, avšak v tomto případě byl tento seznam

prvním formálním dokumentem, který nesl označení nového města, Teplice-Šanov.152

153

V tisku byly přesné termíny voleb do Kolegia obecních starších uveřejněny dne 15. 6.

1895: 154

Voliči 1. kurie byli rozděleni do dvou skupin od čísla 1 do čísla 1057 a od čísla 1058

dále. Voliči s číslem 1 až 1057 mohli volit dne 1. 7. 1895 od 8.30 do 12 hodin a voliči

s číslem 1058 a vyšším od 14.30 do 18 hodin.

Voliči 2. kurie nebyli vzhledem k nižšímu počti voličů rozřazeni do skupin a mohli

volit dne 5. 7. 1895 od 9 do 11 hodin dopoledne.

150 Teplitzer Bezirksvertretung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 8. 5. 1895, s. 5 (autor neznámý) 151 Die Wählerliste für die Stadtverordneten-Wahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 11. 5. 1895, s.

7 (autor neznámý) 152Wählerliste der Stadtgemeinde Teplitz-Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 12. 6. 1895, s. 4

(autor neznámý) 153

WEIGEND, C.: Teplitz-Schönauer Kalender 1896 und Adreß-Buch. vyd. Teplitz : C. Weigend, 1895, s. 80 154 Für die Teplitz-Schönauer Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 15. 6. 1895, s. 5

(autor neznámý)


59

Voliči 3. kurie mohli hlasovat dne 8. 7. 1895 od 10.30 do 11 hodin dopoledne.

Voličům, kteří nestihli odvolit nebyl v těchto volbách poskytnut náhradní termín, jako

tomu bylo v případě referenda o spojení Teplic a Šanova. Každá kurie v těchto volbách volila

12 členů Kolegia obecních starších a 6 náhradníků, dohromady tedy 3 členů Kolegia obecních

starších a 18 náhradníků.

V 1. kurii volili rovněž čestní občané Teplic a Šanova. Čestnými občany, již se

účastnili těchto voleb do Kolegia obecních starších byli: „Karl Ludwig, c. k. místodržitelský

rada v Praze ; Karl Stöhr, rytíř Řádu Františka Josefa, okresní vedoucí, vlastník nemovitostí,

čestný občan Teplic a Šanova ; Julius von Payer, sekretář Rakouské geografické společnosti,

rytíř vyššího Řádu, čestný občan Teplic a Šanova ; Dr. Eduard Sueß, říšský rada a poslanec

Zemského sněmu, c. k. profesor geologie na vídeňské univerzitě, čestný občan Teplic ; Dr.

Gustav C. Laube, rytíř Řádu Františka Josefa, c. k. rakouský univerzitní profesor geologie a

paleontologie, čestný občan Teplic ; Adolf Siegmund, říšský rada a poslanec Zemského

sněmu, veřejný inženýr, čestný občan Teplic ; Dr. Hermann Hallwich, c. k. dvorní rada, rytíř

Řádu Františka Josefa, říšský rada a poslanec Zemského sněmu, čestný občan Teplic ; Jeho

Excelence Ernst Dr. Edler von Plener, c. k. ministr financí, rytíř Řádu železné Koruny, čestný

občan Teplic. Josef hrabě Thun-Hohenstein, c. k. komoří, c. k. místodržitelský rada, čestný

občan Teplic a Šanova ; Jeho Excelence markýz Bacquehem Olivier, c. k. ministr vnitra, rytíř

vyššího Řádu, čestný občan Teplic ; Jeho Excelence hrabě Eduard von Taaffe, bývalý

ministerský předseda, čestný občan Šanova ; Med. Dr. Karl Heller, sanitátní rada, čestný

občan Šanova ; Adolf Pauly, jubilejní c. k. ředitel pomocných úřadů, vlastník domů, čestný

občan Šanova“. Vzhledem ke krátké době, jež uběhla od oficiálního potvrzení spojení obou

měst ve dvojmostí, nebyla ještě projednána záležitost čestného občanství. Ve volbách tak

vystupovali jednotliví čestní občané buď jako čestní občané Teplic, či Šanova, nikoliv však

spojených Teplic-Šanova. 155

V pondělí dne 17. 6. 1895 se konalo veřejné sezení v záležitosti přípravy voleb, které

vedle Dr. Schiepeck. Prvním programovým bodem shromáždění byla volba Výkonného

výboru (něm. Vollzugauschuss), jenž by zajistil vypracování výzvy k volbám a kandidátních

listin. Dr. Schmelzer navrhuje jako členy Výkonného výboru Dr. Stradala, Dr. Schiepcka,

sanitátního radu Dr. Müllera, sanitátního radu Dr. Hellera, pana Gellinka, Dornause a

Modreye. Po delší debatě v níž vystoupili pánové A. Pick, Peruz, sanitátní rada Dr. M§uller,

155 Ehrenbürger von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 15. 6. 1895, s. 5 (autor

neznámý)


60

pan Astonas a pan Gellinek následovalo hlasování, v němž byl návrh Dr- Schmelzera většinou

podpořen. Toto shromáždění lze považovat za první oficiální shromáždění voličstva i

představitelů obou dříve samostatných městských obcí. Právě přítomnost nezvykle velkého

množství lidí a důležitost voleb vedly k větší neústupnosti jednotlivých kandidátu, která

znamenala obtížnější cestu k nalezení kompromisu. Jednání tak trvalo déle a volba Agitační

komise musela být odložena do příštího shromáždění.156

Dne 20. 6. 1895 byla vydána následující volební výzva:

„Spoluobčané!,

jsme povoláni znovu zvolit zastupitelstvo našeho mateřského města. Tyto volby jsou

pro Teplice-Šanov zcela mimořádného významu. Jste první, kteří ustanoví zastupitelstvo

v němž se spojili dvě dříve samostatné obce.

Jednomyslnost, s jakou bylo toto rozhodnutí přijato je důkazem toho, že nezbytnost a

prospěšnost jednoho zastupitelstva jsou každému známy.

Neboť se jedná o první společné volby této spojené obce, zapíšete se zcela mimořádně

do historie našeho mateřského města.

Ačkoliv nám nedávná doma přinesla mnohé důležité události, ukážou se jejich

důsledky až v nadcházejících letech.

Už při minulých volbách byli voliči jednotní, bez rozštěpení ve strany, a nechavše tuto

jednotnost převládnout, zvolili muže, od nichž mohou očekávat zaručení dalšího rozvoje naší

obce dobře prověřenou cestou a usilování o pokrok ve všech směrech za moudrého použití

poskytnutých prostředků. Jsouce rozvážní, snaží se o udržení německého charakteru našeho

města, stejně tak jako o udržení církevního míru.

Sjednoťte všechny hlasy na mužích ve které máte důvěru, které považujete za důstojné,

a kteří budou naprosto odpovídat požadavkům.

Se souhlasem volební komise složené z členů ze všech skupin obyvatel uveřejňujeme

následující seznam kandidátů pro volby ve 3. kurii a jsme přesvědčeni, že všem těmto vám

doporučeným mužům dáte svůj hlas.

Teplice, 20. 6. 1895“ (následuje seznam kandidátů pro volby ve 3. kurii) 157

156 Wahlbesprechung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 19. 6. 1895, s. 4, 5 (autor neznámý) 157 (bez názvu), Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 1 (autor neznámý)


61

Ve stejný den, 20. 6. 1895 proběhlo v podvečer další veřejné sezení, jemuž opět

předsedal Dr. Schiepeck. Důležitým bodem programu bylo prodiskutovat otázku zastoupení

šanovských zastupitelů v Kolegiu obecních starších nové spojené městské obce. Výkonný

výbor (něm. něm. Vollzugauschuss) vycházel při tvorbě návrhu počtu zastupitelů ve

společném Kolegiu z poměru šanovského obyvatelstva na celkovém počtu obyvatel Teplic-

Šanova na základě sčítání lidu z roku 1890. Dle propočtů měly být šanovským kandidátům

uvolněny tři až čtyři mandáty. Výkonný výbor se shodl na poskytnutí čtyř mandátů pro

zástupce Šanova, z toho tři jsou určeny pro obecní starší a jeden pro náhradníka. V zájmu

teplický zastupitelů bylo umožnit šanovským zastupitelům rozhodovat o dění ve společné

městské obci. Právě jistá míra autonomie po bezprostředně po spojení obou měst byla

důležitá, neboť ačkoliv spolu obyvatelstvo obou městských obcí udržovalo těsné kontakty,

stále nedošlo k úplnému propojení Teplic a Šanova. Náhlá ztráta možnosti rozhodovat o svém

dalším vývoji by byla obyvateli Šanova nesena těžce a jistě by v reakci vznikly protesty proti

spojení ve dvojměstí. V Kolegiu obecních starších byla tedy pro kandidáty ze Šanova

vyhrazena místa, nicméně jejich počet byl vzhledem k počtu obyvatel Šanova v poměru

s počtem obyvatel Teplic nízký.158

Na tomto volebním sezení oznámil starosta Šanova, Adolf Pauly, svoji neúčast ve

volbách. Doposud s ním bylo počítáno jako se silným šanovským kandidátem, jenž by ve

společném Kolegiu obecních starších tvořil názorovou protiváhu teplickým zastupitelům. Dle

vyjádření tisku bylo odstoupení Adolfa Paulyho z voleb překvapující a bylo pro Šanov velkou

ztránou, neboť Pauly byl mužem, jemuž vždy šlo především o rozvoj Šanova ve všech

sférách. Přijetím úřadu starosty Šanova v roce 1891 podstoupil velkou oběť, neboť v tu dobu

se již začal silně projevovat špatný finanční stav šanovské obce a Paulyho cílem tedy již od

svého zvolení bylo řízené připojení k Teplicím, k němuž dal v roce 1894 podnět. Adolf Pauly

byl jedním z posledních činných představitelů Šanova tzv. „ze staré školy“, neboť se

veřejného života začal účastnit již v 60. letech 19. století, v období největšího rozkvětu

Šanova. Odchod Paulyho z vedení města je v mnohém podobné skonu dlouholetého starosty,

předchůdce Paulyho, Franze Waageho v roce 1891. V obou případech ztratili šanovští

obyvatelé důležité a temperamentní představitele, které vystřídali zastupitelé, již byli již méně

ambiciózní a již neprosazovali naplno zájmy šanovské obce. Ztrátu způsobenou stažením

158 Wahlbesprechung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 6 (autor neznámý)


62

kandidatury starosty Šanova, Adolfa Paulyho, nemohly čtyři získané mandáty v nově

vzniklém Kolegiu obecních starších vynahradit.159

Dne 4. 7. 1895 se konalo poslední zasedání Kolegia obecních starších samostatné

šanovské městské obce. Po schválení posledních formalit následovala závěrečná řeč starosty

Adolfa Paulyho, jenž poděkoval šanovským radním a zastupitelům za podporu během výkonu

jeho úřadu. Za potlesku ve stoje všech přítomných tak po 11 letech končí epizoda Šanova jako

samostatného města.160

Následující den, 5. 7. 1895 se konaly volby ve 2. kurii, v nichž uspěl jako náhradník

šanovský kandidát Karl Christ. Ve stejný den, nedlouho po ohlášení výsledků, obdržel

Výkonný výbor písemnou zprávu Karla Christa, jenž se vzdává získaného místa. V dopise

zároveň děkuje všem šanovským občanům za podporu ve volbách a úspěšné dokončení

procesu připojení Šanova k Teplicím. Je otázkou, vzdali-li se Adolf Pauly a Karl Christ

kandidatury z důvodu např. věku. Osobně se však domnívám, že k odstoupení došlo z důvodu

pocitu jisté zbytečnosti účasti v Kolegiu spojené obce. Paul a Christ pravděpodobně také cítili

odpovědnost za neblahý vývoj Šanova a „jako kapitáni šli dolů společně s lodí“. Jedinými

významnými reprezentanty Šanova ve vedení Teplic-Šanov tak jsou pouze Josef Kerl a Adolf

Modrey, oba zvoleni ve volbách v 3. kurii.161

162

Po řádně zvoleném Kolegiu obecních starších následovala ve středu, 17. 7. 1895, v 11 hodin

dopoledne, volba starosty Teplic-Šanova, konající se v zasedacím sále dnešního Magistrátu.

Z hlasů přítomných 35 členů Kolegia obecních starších připadlo 34 dosavadního starostovi,

Karlu Stöhrovi, a 1 hlas dr. Schipckovi. Po volbě starosty následovala volba radních. 1.

radním se stal Ing. Adolf Siegmund s 33 hlasy z 35 možných. Ve volbě 2. radního vyhrál

Adolf Mitscherlich s 29 hlasy. 3. radním se stal řídící rada Schweigert s 34 hlasy, 4. radním

Dr. Schiepeck rovněž s 34 hlasy, 5. radním sanitátní rada Dr. Heller s 30 hlasy, 6. radním

sanitátní rada Hirsch s 21 hlasy, 7. radním Dr. Stradal s 29 hlasy a 8. radním Karl Müller s 29

hlasy z 35 možných. Členové nově zvoleného nejvyššího představenstva Teplic-Šanov byli

všichni Tepličané a vzhledem k nízkému poměru mandátů určených Šanovu v Kolegiu

obecních starších vzhledem k počtu teplických mandátů tomu nemohlo být jinak. Zvolením

ryze teplického Kolegia obecních starších a Rady města Teplic-Šanova a starosty byl

159 Zu den Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 7 (autor neznámý) 160 Schönauer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 6. 7. 1895, s. 6 (autor

neznámý) 161 Zu den Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 3. 7. 1895, s. 4 (autor neznámý) 162 Zu den Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 6. 7. 1895, s. 5 (autor neznámý)


63

dokončen cíl představitelů dřívější teplické obce, tedy spojení se Šanovem a vznikem jednoho

společného města, v němž by Šanov představoval pouze čtvrť, nikoliv městský obvod

s vlastním zastupitelstvem.163

Dne 1. 8. 1895 je celý proces spojení Teplic a Šanova po více než deseti měsících dokončen.

Právě v ten den ukončuje činnost Úřad starosty (něm. Bürgermeisteramt) v Šanově. Tamní

sekretář Hagelmüller a pokladní Spitzka byli přiděleni k teplickému Magistrátu. Zaniká tak

úřad šanovského starosty, činný v letech 1849 až 1895, a začíná tak nová etapa v dějinách

Teplic a Šanova.164

165

163 Wahl des Gemeindevorstandes. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 20. 7. 1895, s. 6 (autor neznámý) 164 WEIGEND, C.: Teplitz-Schönauer Kalender 1896 und Adreß-Buch. vyd. Teplitz : C. Weigend, 1895, s. 82 165 Das Bürgermeisteramt in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 3. 8. 1895, s. 5 (autor

neznámý)


64

6 Číslování domů

6.1 Teplice

6.1.1 Počátky číslování domů

Číslování domů a vytvoření systému domovních čísel bylo nařízeno výnosem v roce 1770 a

v následujícím jednom až dvou letech bylo realizováno v celé Rakouské říši. V Teplicích

proběhlo první číslování domů roku 1771.166

Již od středověku bylo ve městech i na vesnicích tradicí dávat jednotlivým domům

jména např. podle vlastníků či výrazného prvku na domu. Nejinak tomu bylo v Teplicích a

zde znamenalo zavedení domovních čísel vytvoření paralelního systému k domovním názvům

(něm. Häuserverzeichnis) .

Pravděpodobně nejstarší zachovaný adresář se soupisem domů určený pro veřejnost

pochází z roku 1834. Z období 1771 až 1834 existuje velmi málo informací týkajících se

stavu systému domovních čísel. V tomto období došlo nejméně k jednomu přečíslování domů

a to po velkém požáru v roce 1793, kdy došlo k velkým stavebním změnám v prakticky celém

historickém centru Teplic. Je velmi pravděpodobně, že stejně tak jako v jiných městech, došlo

v tomto období ještě k několika přečíslováním (např. pravděpodobně po zboření původní

radnice roku 1805). Na mapě z roku 1810 jsou již však domovní čísla v podobě, která zůstává

zachována až do 1842.

6.1.2 Do roku 1842 (okružní systém domovního číslování)

Na základě informací z adresáře z roku 1834 lze vyvodit mnoho informací o tehdejším i

dřívějším systému domovního číslování.167

Nejvýznamnějším systémem číslováním domů, který byl užívaný v Teplicích až

přibližně do poloviny 19. století je tzv. okružní systém domovního číslování. K jeho zavedení,

soudě dle stáří v systému zařazených domů, mohlo dojít někdy v letech 1793 až 1810. Byl

užívaný pro většinu měšťanských domů v centru města. Katastr Teplic byl v rámci číslování

domů rozdělen do tří lokalit a každá z nich měla vlastní číslování.

Největší lokalitou bylo původní historické centrum města – Tržní náměstí (dnešní

nám. Svobody ; něm. Marktplatz), Krupská ulice (něm. Graupnergasse), Papírová ulice (něm.

166 Historický kaleidoskop. Revue Teplice., 1970, roč. 2, č. 2, s. 28 (autor neznámý) 167 GERZABEK, Johann Nepomuk: Teplitzer Addreß-Buch. vyd. Teplitz: Johann Nepomuk Gerzabek, 1834, 57

s.


65

Papiergasse), Dlouhá ulice (něm. Langegasse), Lázeňská ulice (něm. Badegasse), Zámecké

náměstí (něm. Schloßplatz), Lázeňské náměstí (něm. Badeplatz), část Kostelní ulice (něm.

Kirchengasse) a Zelená ulice (něm. Grüne Ringgasse). K těmto ulicím v číslování náležely

tehdy ještě izolované domy v Lípové ulici (něm. Lindenstraße), Mlýnské ulici (něm.

Mühlstraße), U Kamenných lázní (něm. Steinbadgasse) a v dalších periferních lokalitách.

Prvním domem v okružním systému domovního číslování byla radnice. V číslování se

pokračovalo systematicky po směru hodinových ručiček a domy dostaly své číslo podle toho,

v jakém byly pořadí od radnice. Číslovala se tedy nejdříve část Tržního náměstí, severní

strana Krupské ulice, západní strana Tržního náměstí, východní strana Dlouhé ulice, severní

strana Zámeckého náměstí, jedna strana Lázeňské ulice, Papírová ulice, druhá strana

Lázeňské ulice, Lázeňské náměstí, část Kostelní ulice, západní strana Zámeckého náměstí,

západní strana Dlouhé ulice, jižní strana Tržního náměstí, východní strana Zelené ulice,

západní strana Zelené ulice, západní strana Tržního náměstí, náměstí U Lesní brány (něm.

Waldthorplatz) a dále se pokračovalo do periferních ulic. Roku 1834 bylo v této lokalitě 336

domovních čísel.

Druhou lokalitou byla Židovská ulice (něm. Judengasse). Dnes se jedná o Mírové

náměstí, jež má parkovou úpravu, neboť Židovská ulice i s okolím byla po 2. sv. válce

zbořena. Toto židovské ghetto, ve středověku izolované, později již více otevřené, mělo svůj

vlastní systém číslování. Roku 1834 čítala Židovská ulice 48 domovních čísel.

Nejmenším systémem domovních čísel v Teplicích byl tzv. zámecký obvod (něm.

Schloßbezirk). Systém v této lokalitě zahrnoval převážně budovy patřící vrchnosti (zámek,

správní domy atd.) kolem zámku, i izolované budovy mimo území bezprostředně kolem

zámku. V roce 1834 zahrnovala tato lokalita 27 domovních čísel.

Okružní systém domovního číslování byl logický, nejvíce funkční však byl v době

svého vytvoření (tj. pravděpodobně mezi lety 1793 až 1810). Při pozdějším přidávání domů

do systému docházelo, vzhledem k současné výstavbě v různých částech městského katastru,

k různému rozložení domovních čísel po katastru města a narušení původní celistvé a logické

řady domovních čísel (např. dům č. 314 byl v Zelené ulici, zatímco dům č. 315 byl na druhé

straně katastru, v ulici U Kamenných lázní).

6.1.3 Císařské povinné otisky

Roku 1842 došlo na základě celostátního výnosu k vytvoření do té doby nepřesnějších map,

zachycujících detailně domy i parcely. V případě Teplic je patrná snaha úředníků


66

zodpovědných za mapování území Teplic o aktualizaci a systematizaci dosavadního způsobu

řazení domovních čísel. Teplice již nebyly nadále rozděleny na tři lokality s vlastním

číslováním a všechny teplické stavby byly seřazeny v jednu ucelenou řadu. Prvním domem

v systému domovních čísel v císařských povinných otiscích již nebyla radnice, nýbrž první

dům na jižní straně Tržního náměstí. Dále se pokračovalo západní částí Dlouhé ulice, severní

částí ulice U Masných krámů (něm. Fleischbankgasse), Zelenou ulicí, západní stranou

Tržního náměstí. Své domovní číslo dostaly i doposud nečíslované stodoly stojící za Lesní

bránou (něm. Waldtor), čímž došlo ke značnému navýšení domovních čísel. Poté se

pokračovalo nahodile dalšími městskými ulicemi. Radnice měla např. domovní číslo 223.

Celkový počet domovních čísel na katastru Teplic byl 567.

Oproti původnímu okružnímu systému byl systém číslování domů užitý v císařských

otiscích nelogický. Číslovaly se stavby (např. stodoly, chlévy), jejichž číslování nebylo

nezbytně nutné. Právě snaha zachytit detailně všechny stavby a zařadit je do systému

způsobila nesmyslnost celého tohoto způsobu číslování domů. Nefunkčnost tohoto způsobu

číslování způsobila návrat k původnímu okružnímu číslování domů.

6.1.4 Po roce 1853

Na rozdíl od předchozího způsobu číslování v císařských otiscích jsou v novém způsobu

číslování přidělena čísla pouze domům. V dokumentech začíná pro tato čísla převládat termín

„čísla popisná“ (čp.), něm. Conscriptions-Nummer. K návratu ze systému číslování použitého

v císařských otiscích zpět k systému okružního číslování došlo v období mezi lety 1853 až

1858. Období v němž proběhlo přečíslování vyvozuji na základě pořadí v obnoveném

systému číslování domů. Teplické nádraží nese čp. 599. Železnice z Ústí byla do Teplic

zprovozněna roku 1858 a v tomto období bylo otevřeno i původní nádraží a ačkoliv byla roku

1871 otevřena nová budova nádraží, zůstalo jí původní číslo popisné. Stejně jako v systému

použitém v císařských otiscích, nebyly již Teplice děleny na jednotlivé lokality s vlastním

číslováním. Při přečíslování tak byl použit původní systém číslování městských domů (bez

Židovské ulice a zámeckého obvodu) z období před vytvořením císařských otisků v roce

1842, doplněný o domy postavené po roce 1842. K této číselné řadě byly připojeny domy

zámeckého obvodu a Židovské ulice. Toto systematické připojení dvou původně

samostatných lokalit je v pozdějších adresářích zjevné, neboť od čp. 517 do čp. 530 jsou

vedeny objekty ve vlastnictví rodu Clary-Aldringenů, dříve spadající do zámeckého obvodu, a

od čp. 539 do čp. 591 jsou vedeny objekty v původní Židovské ulici, nyní spadající do


67

Lázeňské ulice (něm. Badegasse), Široké ulice (něm. Breitegasse), Karlovy ulice (něm.

Karlsgasse) a U Divadla (něm. Edmundstraße). Nese-li budova nádraží vybudovaná někdy

kolem roku 1858 čp. 599 a končí-li reformou číslování domů přiřazený celek dřívější

Židovské ulice čp. 591 je zřejmé, že ke spojení všech tří původních lokalit a změně

z číslování užitého v císařských otiscích muselo dojít v letech 1853 až 1858. Uvážíme-li

pravděpodobnou rychlost růstu Teplic, jeví se jako nejpravděpodobnější rok návratu

k upravenému původnímu číslování roku přibližně 1856.

Právě v tomto období začínaly Teplice růst a rozšiřování zástavby v kombinaci

s připojením původně oddělených lokalit s vlastním číslováním, vedlo k nárůstu počtu čísel

popisných. Došlo tak k zavedení čísel orientačních (něm. Orientierungsnummer), která

značila pořadí domů v ulici. V komunikaci, inzerci apod. se tak nyní mohlo užívat dvou

variant označení umístění domu pomocí čísel. Buď uvedením názvu ulice a orientačního čísla,

nebo uvedením čísla popisného. Vzhledem ke zvyšujícímu se počtu čísel popisných a

praktičnosti čísel orientačních, začala převládat čísla orientační. Jako nejpravděpodobnější rok

zavedení orientačních čísel (jež byla neformálně užívána již dříve) se jeví roky 1875 či 1876,

neboť na úvodní straně adresáře z roku 1877 je uvedeno, že se jedná o soupis „dle nového

číslování“. Otázkou však zůstává, bylo-li jako „nové číslování“ míněno číslování čísly

orientačními, či již byla čísla orientační oficiálně uváděna a kolem roku 1875 tak došlo jen

k jejich úpravě. 168

Zatímco v systému čísel popisných k velkým změnám nedocházelo (nanejvýš

přiřazování čísel zbořených domů domům nově postaveným, avšak jednalo se spíš o

jednotlivé případy, nikoliv hromadné přečíslování), u čísel orientačních ano. Důkazem tomuto

tvrzení může mít to, že v adresáři z roku 1885 je orientační číslo každého domu nazýváno

jako „nové číslo“ něm. Neue Nummer.169

Návrat k původnímu systému číslování domů vedl k zachování původních popisných

čísel, které měly domy před 200 lety. To umožňuje lepší orientaci při studiu starých

dokumentů a usnadňuje porovnávání vývoje zástavby Teplic.

6.1.5 Odhad přibližného stáří teplických domů

Díky relativně stabilnímu nárůstu počtu domů je možné učinit relativně přesný odhad stáří

teplických domů, byly-li postavené před rokem 1904. Možnost určovat takto stáří teplických

168 SCHORS, J: Neuestes Häuser-Verzeichniß von Teplitz und Schönau nach der neuen Numerierung. vyd.

Teplice: J. Schors. 1877, 47 s. 169 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s. 5


68

domů jsem objevil při dlouhodobém studiu teplických adresářů a velmi často ji při potřebě

hrubého odhadu využívám. Tento způsob odhadu je vhodný k praktickému využití při pohybu

ve městě apod., k přesnému určení stáří domu (tj. např. do vědeckých prací, detailních popisů

atd.) se kvůli nepřesnosti nehodí. V tomto případě je nutné využít nejlépe stavební

dokumentace a pokud není dostupná, dobových adresářů.

Tempo stavby nových domů a tedy i přibývání nových čísel popisných bylo přibližně

10 až 15 domů, nových čísel popisných ročně. Z toho lze vyjít při hrubém určování stáří

domu.

Dům čp. 817, tzv. Muzikantský dvůr (lidově též Lověna, něm. Musikantenhof) byl

postaven teplickým inženýrem, radním a členem Sněmu Království českého, Adolfem

Siegmundem, dle údaje v adresáři, v roce 1877. Postup při odhadování stáří domu s čp. do

1000 je přiřazení první dvou číslic čísla popisného za číslice „18“. U domu čp. 817 to

znamená přiřazení číslic „81“ za číslice „18“. Odhad roku postavení tohoto domu je tedy

1881. Odchylka od skutečného roku postavení, tj. roku 1877, jsou 4 roky.170

Dům čp. 918 by dle údajů v adresáři postaven roku 1891. Pokud dle předchozího

příkladu umístíme první dvě číslice z čísla popisného, „91“, za číslice „18“, vyjde

odhadovaný rok 1891. Odchylka je nulová.171

Obecný vzorec je tedy: čp. = xyz ; odhad roku postavení domu = 18xy. Odchylka se

pohybuje v rozmezí -5 až + 2 roky (tj. skutečný rok postavení domu je o 5 let nižší než odhad,

či o 2 roky vyšší než je odhad). Je dána rozdílným tempem přibývání nových domů. Na

základě zkoumání touto metodou a ověřování skrz oficiální podklady jsem zjistil, že tempo

růstu domů se v období od roku 1860 do roku 1900 zrychlovalo a tak se zmenšovala

odchylka. Zatímco v letech před rokem 1885 vychází za použití výše uvedené metody ve

většině případů odhadovaný letopočet postavení domu vyšší, než ve skutečnosti je, později se

díky vyššímu přírůstku domů v Teplicích odchylka eliminuje (viz příklad domu čp. 918 výše,

u nějž vyšel odhad totožný se skutečností) a v 2. polovině 90. let 19. století se vlivem stále se

zrychlující výstavby odchylka pohybuje v hodnotě 2 až 3 let. Tedy čím více se číslo popisné

blíží číslu popisnému 1000, tím větší je odchylka (postupně se stává ze záporné nulovou a

poté kladnou).

170 SCHORS, J: Neuestes Häuser-Verzeichniß von Teplitz und Schönau nach der neuen Numerierung. vyd.

Teplice: J. Schors. 1877, s. 36 171 WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1885, s.

31


69

Důkazem tohoto tvrzení může být dům čp. 992, postavený dle nápisu na fasádě roku

1897. Použijeme-li vzorec čp. = xyz ; odhad roku postavení domu = 18xy, tj čp. = 992 ;

odhad roku postavení domu = 1899, bude odchylka od skutečného roku postavení 2 roky.

K dosažení čp. 1000 došlo roku 1898, ne roku 1900, proto činí odchylka dva roky.

Tuto metodu hrubého odhadu stáří domu lze použít na všechny domy s čp. 592 až

1000. Použití tohoto způsobu na domy s nižším čp. by nebylo u většiny domů přesné, neboť

kvůli přechodu ze systému číslování použitého v císařských otiscích na upravený dříve

používaný systém číslování bylo mnoho domů přečíslováno (viz 6.1.3 Po roce 1853). Ačkoliv

se jedná o způsob v němž se pracuje s výraznými odchylkami a výjimkami, je to způsob

rychlý dávající přibližný přehled o stáří daného domu. Při větší znalosti rozvoje teplické

zástavby lze tento způsob zpřesnit a odchylku eliminovat a výjimky v podobě domů se zpětně

přirazeným číslem popisným odhalit a správně určit jejich stáří.

6.2 Šanov

6.2.1 Počátky číslování domů

Stejně jako v jiných obcích, proběhlo i v Šanově po roce 1770 očíslování jednotlivých domů.

Na rozdíl od Teplic neměl Šanov městský charakter. Nebylo tak provedeno číslování po

směru hodinových ručiček, ale proběhlo číslování víceméně náhodné a čísla po sobě

následující tak mají mnohdy domy na různých částech Šanova. Prvním budovou s číslem byly

vzhledem ke své důležitosti Nové lázně (něm. Neubad) a pokračovalo se dále domy v ulici U

Nových lázní (něm. Neubadallee), U Hadích lázní a Pražské (něm. Pragerstraße). Kvůli

absenci spolehlivého a komplexního zdroje zachycujícího vývoj číslování domů v Šanově

mezi lety 1770 až 1810 nemůžeme s jistotou určit, že v těchto 40 letech nedošlo

k přečíslování. Od roku 1810 do roku 1842 již k výraznému přečíslování nedošlo, neboť se

mapa z roku 1810 přesně shoduje s údaji z adresáře z roku 1834.

6.2.2 Císařské povinné otisky

Se stejnou přesností jako v Teplicích, i v Šanově došlo roku 1842 vlivem tvorby katastrálních

map, tzv. císařských otisků, k přečíslování. Oproti původnímu systému číslování bylo nové

číslování více systematické. První budovou v systému číslování použitém při tvorbě

císařských otisků byly Vojenské lázně (něm. Militär-Badehaus) a číslování pokračovalo po

směru hodinových ručiček přes Sládkovu ulici (tehdejší Mlýnské náměstí, něm. Mühlplatz),

ulici U Nových lázní, U Hadích lázní a Pražskou.


70

6.2.3 Po roce 1849

Pravděpodobným impulsem k návratu zpět k zavedenému číslování domů před vytvořením

číslování dle císařských povinných otisků, bylo vytvoření samostatné šanovské obce v březnu

roku 1849, na základě správních reforem. Díky návratu k původnímu číslování domů je

usnadněn výzkum vývoje šanovské zástavby a domy si až do současnosti, ve většině případů,

zachovaly své původní číslo popisné.

Oproti Teplicím nebyla v podstatně menším Šanově nikdy plošně zavedena čísla

orientační. Šanov měl např. v roce 1892 pouze 187 čísel popisných a zavedení čísel

orientačních nebylo nutné. Až teprve někdy kolem roku 1900 byla zavedena čísla orientační.

Jejich užívání však bylo omezeno jen pro ulici U Hadích lázní a Pražskou, neboť obě ulice

byly dopravní tepny a vzhledem k jejich velké délce byla orientace v nich jen za použití čísel

popisných obtížná.172

6.3 Spojení katastrů Teplic a Šanova

6.3.1 Okolnosti spojení katastrů Teplic a Šanova

I když k spojení Teplic a Šanova v dvojměstí Teplice-Šanov došlo již v roce 1895, až do roku

1904 si zachovával Šanov formální odlišnost od Teplic. Stávající zástavba ani zástavba nově

vznikající nebyly včleněny do katastru Teplic, nýbrž byly stále vedeny jako součást

původního šanovského katastru v hranicích daných katastrální mapou z roku 1842.

Katastr Teplic a katastr Šanova měly oba svůj vlastní systém čísel popisných.

Souběžné používání dvou systémů čísel popisných znamenalo nepříjemnost v podobě

duplikace některých čísel popisných v Teplicích a Šanově. Ačkoli bylo šanovských čísel

popisných podstatně méně (v roce 1904 277, oproti více než 1000 teplických čísel

popisných), problémy způsobené simultánním používáním obou systémů číslování donutily

představitele městské obce k učinění kroků, které povedou ke sjednocení čísel popisných a

spojení katastrů.

6.3.2 Proces spojení katastrů Teplic a Šanova

Žádost o spojení systémů čísel popisný a tedy i katastrů, předala teplická městská obec c. k.

Okresnímu hejtmanství dne 13. 8. 1903. V žádosti byl obsažen i návrh provedení spojení

katastrů. Šanovská čísla popisná měla být zařazena do seznamu teplických čísel popisných od

172 WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-Turn .vyd. Teplitz:

W. A. Westmann, 1892, s. 37


71

čp. 1101 dále. Důvod k tomuto řešení je nižší finanční náročnost, neboť komplexní

přečíslování Teplic a Šanova by znamenalo vysoký finanční náklad. C. k. Okresní hejtmanství

svým rozhodnutím ze dne 15. 5. 1904 žádost teplické městské obce schvaluje. Dne 11. 11.

1904 o celé záležitosti hlasuje Kolegium obecních starších návrh na spojení katastrů obou

obcí. Dle původního návrhu mělo být změněno 282 čísel popisných. Přečíslování jednoho

domu je jednorázovým výdajem ve výši 3 rakouských korun a 60 haléřů. Stavební odbor

(něm. Bausection) schvaluje výdaj na přečíslování, zahrnuje ho do návrhu rozpočtu na příští

rok, a dává tak souhlas s přečíslováním šanovských čísel popisných. Návrh přečíslování je

dále postoupen c. k. Okresnímu soudu v Teplicích. Dne 15. 3. 1905 vydává rozhodnutí

v němž schvaluje spojení a připojuje rovněž i seznam všech čísel popisných, jichž se

přečíslování týká a také seznam vlastníků nemovitostí, kteří budou o celé záležitosti

informováni. Rozhodnutím c. k. Okresního soudu je přečíslováno dohromady 275 šanovských

čísel popisných. 173

Všechna šanovská čísla popisná byla připojena k teplickým číslům popisným od čp.

1101 tak, jak to navrhla v roce 1903 teplická městská obec. Čp. 1 měly v Šanově do roku

1904 Nové lázně. Po spojení obou katastrů dostaly nové číslo popisné, 1101. Čísla popisná

vzniklá spojením katastrů v roce 1905 se zachovala dodnes. Roku 1904 bylo na původním

katastru Teplic 1085 čísel popisných. V následujícím roce se tedy všechny nové domy

postavené v celých Teplicích-Šanově očíslovalaydo čp. 1100 a poté se pokračovalo

s číslováním po připojených šanovských číslech popisných, tj. po čp. 1385.

Zrušení šanovských čísel popisných znamenalo zahlazení poslední odlišnosti Šanova

v dvojměstí Teplice-Šanov. Zrušením šanovského katastru také došlo k odstranění pevné

hranice mezi Teplicemi a Šanovem a od té doby se chápání lokality Šanova velmi změnilo.

173 Stadtverordneten-Kollegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 44, 12. 11. 1904, s. 16 (autor neznámý)


72

7 Odkaz spojení Teplic a Šanova

7.1. C. k. Státní reálná škola

C. k. Státní reálná škola (K. k. Staats-Realschule) byla postavena v letech 1902 až 1904 pro

potřeby německé mládeže. Dnes v této budově v ulici Čs. dobrovolců (něm. Forstgasse) sídlí

Gymnázium Teplice. Tato neorenesanční budova byla postavena dle vítězného soutěžního

návrhu Wenzela Bürger, jenž ji navrhl s heslem „Der deutschen Jugend, in der deutscher

Stadt, ein deutsches Haus“, tedy „Německé mládeži, v německém městě, německý dům“.

Fasáda budovy je nesmírně zdobná. Vedle skulptur a děl vytvořených precizní kamenickou

prací, obsahuje také nenápadný symbol, který odkazuje k dřívějšímu uspořádání města

jakožto dvojměstí Teplice-Šanov.

Nad hlavním vchodem do budovy je umístěna skulptura medvěda, držícího teplický

znak a lva držícího šanovský znak. Původní šanovský znak udělený Šanovu roku 1884

obsahoval habsburskou orlici. Habsburská orlice byla po roce 1918 ze znaku odstraněna a

dodnes jsou po ní na znaku viditelné stopy.

Obrázek 6: Teplický znak (vlevo) a šanovský znak (vpravo) nad hlavním vchodem do Gymnázia Teplice

Zdroj: Vlastní fotografie


73

Stejné skulptury jsou umístěny i nad vjezdem do školního dvora. I zde byla

habsburská orlice na šanovském znaku po roce 1918 odstraněna.

Obrázek 7: Teplický znak (vlevo) a šanovský znak (vpravo) nad vjezdem do školního dvora Gymnázia Teplice


Stejná dvojice skulptur měla být dle projektové dokumentace původně umístěna i nad

druhým vjezdem do dvora, jenž měl být situován do plánované ulice souběžné s bokem

budovy Státní reálné školy. K realizaci spojovací ulice mezi ulicí U Zámku (něm. Jägerzeile)

a Čs. dobrovolců (něm. Forstgasse) kvůli výstavbě české bytové zástavby ve 30. letech v ulici

U Zámku nikdy nedošlo a tudíž nebyl vybudován ani vjezd do dvora s dvojicí skulptur.

Vyobrazení šanovského znaku nad hlavním vchodem a nad vjezdem do dvora

Gymnázia Teplice je pravděpodobně jediné dochované vyobrazení šanovského znaku (ačkoli

bez habsburské orlice) v celých Teplicích. I samotné šanovské znaku na budovu školy je

zajímavé, neboť po spojení Teplic a Šanova v roce 1895 byl přijat teplický znak pro celé

město a použití šanovského znaku na budově tehdejší Státní reálné školy je unikátním

připomenutím šanovské městské obce, kterého si dnes všimne pouze málokdo.


74

7.2 Číslování domů v Šanově

Sloučením katastru Teplic a Šanova v roce 1905 zaniklo šanovské číslování čísly popisnými.

Na mnohých domech připomínky původního samostatného Šanova a šanovského katastru

zanikly, díky minimu stavebních úprav a asanací se však na některých domech připomínky

šanovských čísel popisných zachovaly.

Příkladem zachovaného dědictví šanovské městské obce je např. dům čp. 1236 v ulici

U Hadích lázní (něm. Schlangenbadstraße), na jehož vchodem je stále umístěné jeho původní

šanovské číslo popisné. Spojení katastrů v roce 1905 udělalo z domu čp. 136 dům čp. 1236 ve

spojeném katastru města Teplic-Šanova.

Obrázek 8: Dům čp. 1236 v ulici U Hadích lázní se zachovaným šanovským čp. 136


Podobně zachovaných čísel popisných u domů postavených před rokem 1904 je

v Šanově více. Každý šanovský dům postavený před spojením katastrů má ovšem ve své

pozemkové knize uložené na Katastrálním úřadě ve Sládkově ulici uvedeno i staré šanovské

číslo popisné, nad nímž je uvedeno i číslo nové, současné.

Díky znalosti o spojení čísel popisných Šanova a Teplic v roce 1905 lze snadno najít

při pohybu ve městě přesnou hranici Teplic a Šanova a určit, zda byl dům postaven před či po

roce 1905. Má-li dům číslo popisné od 1101 do 1385, náleží do původního šanovského


75

katastru a byl postaven před spojením obou měst. Právě zachovaná šanovská čísla popisná na

fasádách a číslo popisné v rozmezí 1101 až 1385 jsou pravděpodobně posledními

připomínkami samostatného šanovského katastru a šanovské městské obce.


76

8 Závěr

Práce splnila svoje cíle. Jiná obdobně velká a větší města mají svou historii celistvě

zpracovanou a strukturovanou tak, aby mohly být poznatky o dějinách daného města dobře

dostupné veřejnosti. Teplice takovým městem bohužel nejsou a tím způsobený pocit

nedostatku mne motivoval k sepsání této práce.

Úkolem bylo představit doposud nezmapovanou část historie Teplic a Šanova. Kvůli

chybějící osvětě v tématu historie našeho domovského města je část práce věnována i

obecnému popisu přispívajícímu k lepšímu pochopení ze strany čtenáře. Pouze

s propracovaným úvodem do konkrétního historického tématu lze dojít pochopení všech

souvislostí a vytvořením přesahu do dnešní doby.

Studium dobových zdrojů v podobě tisku a oficiálních zápisů vyžaduje nejen

schopnost texty číst a přeložit, ale i interpretovat a spojovat v jeden celek. Jedná se o velmi

náročný proces, po jehož úspěšném završení však můžeme prohlásit, že byla znovuobjevena

část historie města, kde žijeme.

Tato práce nejen splnila svůj cíl popisu doposud nezpracovaného historického

materiálu, vytvořila však i podklady pro další zkoumání a v budoucnu jistě poslouží jako

studijní a motivační materiál pro jiné studenty a badatele. Z mého pohledu má práce

„Sesterská města Teplice a Šanov“ velkou hodnotu i proto, že je v ní popsán odkaz minulosti.

I naše dnešní každodenní činění tvoří historii Teplic a v budoucnu se bude rovněž na naše

doma zkoumána a hodnocena. Je naší povinností činit vše, co je v našich silách, aby byla naše

strana v dějinné knize města záznamem nezištné práce k prospěchu našeho města, aby Teplice

odkázané dalším generacím byly městem, kde jeho občany baví žít.

Rozsáhlost této práce je dána rozsáhlostí dějin našeho města.

Německá historie sesterských měst Teplic a Šanova může být opomínána či i

tabuizována, nikdy však nemůže a nesmí být zapomenuta.

V Teplicích dne 12. 10. 2013

Dominik Feri


77

Seznam použité literatury a zdrojů

Publikace

GEBERT, Franz: Adress-Buch für den politischen Bezirk Teplitz.vyd. Rochlitz im

Riesengebirge: Franz Gebert, 1912, s. 9 (neznámý celkový počet stran)

GERZABEK, Johann Nepomuk: Teplitzer Addreß-Buch. vyd. Teplitz: Johann Nepomuk

Gerzabek, 1834, 57 s. (neznámý celkový počet stran)

KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel: Zmizelé Čechy Teplice. vyd. Praha: Paseka,

2009, ISBN 978-80-7185-966-6, 80 s.

MENDE, Eduard: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz. vyd. Teplitz: Eduard Mende,

1890, s. 59 (neznámý celkový počet stran)

ORTH, Jan; SLÁDEK, František: Topograficko-statistický slovník Čech:

čili, podrobný popis všech měst, méstysů, vesnic, pak zámků, dvorů, továren, mlýnů, hutí a

podobných o samotě ležnicích stavení, jakož i všech zpustlých hradů a zaníklých osad

království českeho. vyd. Praha. I. L. Kober, 1870, 1048 s.

PALACKÝ, F: Popis království Českého čili podrobné poznamenání wšech dosawadních

krajůw, panstwí, statkůw, měst, městeček a wesnic, někdejších hradůw a twrzí, též samot a

zpustlých osad mnohých w zemi České, s udáním jejich obywatelstwa dle popisu r.

MDCCCXLIII wykonaného. vyd. Praha: J. G. Kalve, 1848, 608 s.

PEER, Přemysl: Dějiny Teplicka do roku 1848. vyd. Teplice: Oblastní vlastivědné muzeum

Teplice, 1969, 84 s.

PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Svazek IV. Praha :

Nakladatelství Československé akademie věd, 1957, 864 s.

SEDLÁČEK, August: Místopisný slovník historický království českého. vyd. Praha: Argo,

1998, ISBN 807203099X, 1043 s.

SCHORS, J: Neuestes Häuser-Verzeichniß von Teplitz und Schönau nach der neuen

Numerierung. vyd. Teplice: J. Schors. 1877, 47 s. (neznámý celkový počet stran)


78

WACHSMANN, V: Severní Polabí od Litoměřic až k Hřensku. vyd. Praha : Česká Beseda

v Ústí nad Labem, 1888, 119 s.

WEIGEND, C.: Teplitz-Schönauer Kalender 1896 und Adreß-Buch. vyd. Teplitz: C.

Weigend, 1895, s. 80 (neznámý celkový počet stran)

WESTMANN, W. A: Adress-Buch des politischen Bezirkes Teplitz.vyd. Teplitz: W. A.

Westmann, 1885, s. 56 (neznámý celkový počet stran)

WESTMANN, W. A: Taschen-Adressbuch und Häuser-Verzeichnis von Teplitz-Schönau-

Turn .vyd. Teplitz: W. A. Westmann, 1892, s. 133 (neznámý celkový počet stran)

WWW

File:Erb_Teplic_2.png [online]. 2010, ©2011 [cit. 2013-08-25]. Dostupné z:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Erb_Teplic_2.png

Periodika

Revue Teplice

PEER, Přemysl. Znaky měst: Teplice. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 2, s. 5

PEER, Přemysl. Znaky měst: Šanov. Revue Teplice., 1969, roč. 1, č. 5, s. 18

Historický kaleidoskop. Revue Teplice., 1970, roč. 2, č. 2, s. 28 (autor neznámý)

Vzkaz z minulého století ve věži teplické radnice Revue Teplice., 1971, roč. 3, č. 6, s. 11

(autor neznámý)

Teplitz-Schönauer Anzeiger

1861

Verzeichniß. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, 16. 7. 1861, s. 4 (autor neznámý)

(bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1861, roč. 1, 29. 7. 1861, s. 3, 4 (autor neznámý)


79

1874

(bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 10. 1. 1874, s. 2 (autor neznámý)

Unser neues Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 31. 1.

1874, s. 1 (autor neznámý)

Lesekabinet in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 2. 5. 1874, s. 3 (autor

neznámý)

(bez nadpisu). Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1874, roč. 14, 17. 10. 1874, s. 1 (autor neznámý)

1884

Der Curort Schönau wird Stadt. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 8. 3. 1884, s. 3

(autor neznámý)

Curstadt Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 31. 5. 1884, s. 3 (autor

neznámý)

Gemeindeauschußsitzung in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 7. 6. 1884,

s. 3 (autor neznámý)

1890

Das Curfondspräliminare der Stadtgemeinde Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1890,

roč. 30, 8. 1. 1890, s. 3 (autor neznámý)

Curliste. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1890, roč. 30, 27. 8. 1890, s. 3 (autor neznámý)

1891

Bürgermeister Franz Waage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 3. 6. 1891, s. 5

(autor neznámý)

Bürgermeisterwahl. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1891, roč. 31, 13. 6. 1891, s. 4 (autor

neznámý)

1894

Der Voranschlag für den Curfond der Stadtgemeinde Schönau für das Jahr 1894. Teplitz-

Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 27. 1. 1894, s. 4 (autor neznámý)


80

Teplitz-Schönauer Curliste. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 1. 9. 1894, s. 4 (autor

neznámý)

Schönauer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 29. 9.


Allerei vom Tage. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 6. 10. 1894, s. 4 (autor

neznámý)

In Angelegenheit der angestrebten Vereinigung der beiden Städte Teplitz und Schönau.

Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 13. 10. 1894, s. 4 (autor neznámý)

Zur Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34,

31. 10. 1894, s. 8 (autor neznámý)

In Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer


Zur Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12.


Zur Stadtvereinigung Teplitz-Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 8. 12.


Zur geplanten Vereinigung der beiden Städte Teplitz und Schönau zu einer Gemeinde.

Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1894, roč. 34, 12. 12. 1894, s. 10 (autor neznámý)

Stadtfest in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1884, roč. 24, 30. 12. 1884, s. 3 (autor

neznámý)

1895

Allseits ein glückliches neues Jahr! Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 1. 1. 1895, s.

4 (autor neznámý)

Die Abstimmung über die beabsichtigte Vereinigung der Gemeinden Teplitz und Schönau.

1895, roč. 35, 12. 1. 1895, s. 5 (autor neznámý)


81

In Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer




STÖHR, Karl. Liebe Mitbürger!. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 26. 1. 1895, s. 1

STÖHR, Karl. Einladung zur Wähler-Versammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč.

35, 30. 1. 1895, s. 1

Zur Städtevereinigung Teplitz-Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 30. 1.


STÖHR, Karl. Liebe Mitbürger!. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 1

Wählerversammlung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 2. 2. 1895, s. 2 (autor

neznámý)

Die Abstimmung in Angelegenheit der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-




Die Abstimmung bezüglich der Vereinigung der Städte Teplitz und Schönau. Teplitz-


Das Teplitzer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 20. 2.


Teplitzer Stadtverordneten-Collegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 23. 2.







82

Die erfolgte Vereinigung von Teplitz und Schönau Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč.

35, 20. 4. 1895, s. 8 (autor neznámý)

Vereinigung von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 1. 5.


Teplitzer Bezirksvertretung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 8. 5. 1895, s. 5

(autor neznámý)

Die Wählerliste für die Stadtverordneten-Wahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35,

11. 5. 1895, s. 7 (autor neznámý)

Wählerliste der Stadtgemeinde Teplitz-Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35,

12. 6. 1895, s. 4 (autor neznámý)

Für die Teplitz-Schönauer Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 15.

6. 1895, s. 5 (autor neznámý)

Ehrenbürger von Teplitz und Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 15. 6.


Wahlbesprechung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 19. 6. 1895, s. 4, 5 (autor

neznámý)

(bez názvu), Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 1 (autor neznámý)

Wahlbesprechung. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 6 (autor

neznámý)

Zu den Gemeindewahlen. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 22. 6. 1895, s. 7 (autor

neznámý)


neznámý)


neznámý)


83



Wahl des Gemeindevorstandes. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 20. 7. 1895, s. 6

(autor neznámý)

Das Bürgermeisteramt in Schönau. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 35, 3. 8. 1895, s.

5 (autor neznámý)

1904

Stadtverordneten-Kollegium. Teplitz-Schönauer Anzeriger, 1895, roč. 44, 12. 11. 1904, s. 16

(autor neznámý)

Documents

Sesterská města Teplice a Šanov