SKLIZEŇ PŘEDSTAVUJE BÁSNÍKY EXILU.

ROBERT V L A C H : M I L E N K A P R A H A .

( Z dosud neotištěných prací autora, který ž i j e nyní ve Švédsku a k jehož osobnosti a d í lu se j e š t ě vrátíme, přinášíme báseň "Milenka Praha",

1. napsanou na přelomu l e t 1950/51. Red.)

Ach,Praho malebná, co ž i j i ? Co mi zdá se? Vidina šalebná vyvstane, rozplývá s e .

Hle,střechy planou t i , Hrad ve sny zabraný, měď věží slunce t a v í , a z n i t r a katedrály růžová zákoutí zborcené varhany

2. a rybář u Vltavy, jako by j e š t ě h r á l y .

Ach,Praho v t u š e n í , zas mi , jak v č e r a , s n í se to naše vzrušení, když my dva s e t k a l i s e .

Ty oči j i t ř í c í , Tak láska počíná. jakoby lehce zmžené, Š t ě s t í dnes potkalo nás. j ak znaly v y ř í c i Žal psíma očima toužené nevyřčené ! se však už d íval po nás.

Ach, Praho Mnichova, slunce tě dále z l a t i . Sen muže vychová

a t i mu takhle s p l a t í ! Co j a r u vyčítáš, P lá t hvězdy ustanou, ach,Praho,teskná v březnu? msty vichr nocí duje . Dál jde č a s , t y j s i táž A t y , c o zůstanou, a j i ž tě nenaleznu. jen kámen p o l i t u j e .

Ach,Praho v loučení, jde úzkost tvými d ě j i . zklamáni,zkroušeni jsou t i , c o o d j í ž d ě j í .

V u l i c í c h , c o jsem znal , duní krok okovaný. Sníh j e š t e n e r o z t á l a j a r o už má rány.

5. Sen divný se mne zdál : žes byla jako řeka. bez konce teče v d á l , bez konce přece čeká.

Tak věrná jaks ty Vltava se mi zdála . Šla l é t a samoty

6. a já jsem s n i l , ž e s t á l a .

Šest l e t sen bojoval o b y t í , o nebytí . Jediný domov znal tmu času p r o s v ě t l i t i .

Šest roku měřil jsem domov snem lásky n a š í . Doufal j sem,věřil jsem -

7. a nyní sám sny zháší .

Plamen,co v tobě p l á l , když tenkrát vzňal se v máji, nehrozi l ,nešlehal , jak j iné hořet z n a j í .

Spíš lampě podoben, co nad domovem z a ř i , nezažeh t ě l o jen,

8. nenechal s t iny v t v á ř i .

Ach,Praho zasněná, co zbylo z lásky v máji ?

Vrací se,zjasněná, a pak žal z a s t í r á j i .

Srdcem mým žena šla a čas j i změnil v hvězdu. Po druhé nenašla

9. než slzy p ř i odjezdu.

Ach,Praho,smutek nás jen snem tě může s t ř í c i . Podobna se mi zdáš znavené holubici .

Schoulena pod křídly , hruď sotva dechem dme s e . Hvězdy j i ž prořídly a dnění zpožďuje se .

Trpce a v d o j e t í zřím na tvé panorama. Poslední objet í -a l é t a budeš sama.

Čím řeka měří čas ? Ta věky čekat může. Sny moje zřely v j a s a zatím hasly růže .

Zlíbal jsem ústa t i a přece s lzy kanou. Odejet ? Zůstat i ? Což pak je na vybranou ?

A lampa s v í t i l a , pokud snů olej zbyl j í . Léta se z ř í t i l a a osud nedoli l j i .

Do snů mých kývá mi z l e t , c o se v šero kloní . Ach,Praho,splývá mi stesk po tobě a po n í .

A j e j í mládí ,víš , p ř i světle loučí mí j í , a zvolna hasne již v bezedné n o s t a l g i i .

1 0 , Ach,Praho v zeleni, když máj se v očích lomí ! Zbloudilo sdělení a nikdy nedošlo mi.

Vzpomínko tázavá v naději,v beznaději ! Píše čas, smazavá

slova,co steskem znějí.

Ach,Praho ztemnělá, když máj už dohořívá ! Miluje ? Zemřela ? 0 čem jí slavík zpívá ?

1 1 . Ach,Praho,jak by plál třpyt hvězd tvých nad sny mými ! Tu,již jsem miloval, vzpomínka zrcadlí mi.

Lokty noc modravá O tebe opřela si. Vínek si pohrává milenčinými vlasy.

A taje s hvězdami tvar do smrti mi drahá; jde osud neznámý a do strun tiši sahá.

1 2 . Ach,Praho daleká, ty v stínu neshledané ! Slabost sen zavléká v dávno,kde světlo plane.

Prach roků zvířený Byly kdy časy ty ? klade se na tvé rysy Vrát í se z c e l i t ránu ? N esmířen,smířený Stoupá pláč hlasitý

sním, co jsem žil tu kdysi. k obloze bez skřivanů. 1 3 . Ach,Praho v stmívání,

které jsme tušili jen ! Už hrana vyzvání za mrtvý měsíc říjen.

Jak zvednout rameny Nic už sen nevrací nebe,co zřícené je ? z pokladu ztraceného. Pochopí kameny Jdou,prosí žebráci

zoufalost toho děje ? o minci jména tvého. 1 4 . Ach,Praho století,

zrozených na hranici ! Jak umí boleti čas náš, v tmě tápající !

Ach,Praho století, Ach,Praho s t o l e t í , kdy jas tvůj děje zřely jež uhlem hvězd tě kres l í ! Jak umí boleti Jak umí b o l e t i

tvůj obraz zešeřelý! sen,co jsme neunesli ! 1 5 . Ach,říjne,měsíci

marného vzpomínání ! Bezmocná,děsicí úzkost se nad sny sklání.

Ach,Praho pod kroky Doutnají o l táře barbarů vítězících ! a jenom déšť j e h a s í . Znovu jsme otroky P l i j í t i do tváře s úžasem v zřítelnicích. t i , k t e r á zrodila j s i .

Ach,Praho bez meče, ach,země bez obrany ! Netekla, neteče krev z žádné naší rány.

P lá l západ nachový za t y , c o nezemřeli . Hle,kostky katovy

18. zase tvé roucho d ě l í .

Noc vydá d e n i c i , t a zajde v hvězdném t řpytě . Jsou mrtvi zedníc i , co ,Praho ,s tavě l i tě.

Ty však čníš k nebi d á l , věk po věku chrání . Ach,Praho katedrál ,

19. vkotvená do t rvání !

Ach,Praha v shledání, vysněném za horeček ! Než dojde k setkáni , co nám čas chystá léček !

2 0 .

Ach,Praho přeludů, n e j k r á s n ě j š í c h , c o znal jsem! Už nikdy nebudu v ě ř i t , j a k věř íva l jsem.

Kde kol ik zemře nás ! Kdo koho nedočká se !

Co rysů se t ře čas , Po kterých srdce ptá se !

2 1 .

Ach,Praho n a d ě j í , doufaných odepřených ! Snad děje zavě j í nás do míst nikdy zřených.

Však z mlh

M i l e n k o , P r a h o má , i vzpomínka už tmí s e . Tvůj máj j ak drahokam v střep snů r o z b i l mi se .

a s y c h r a v a n e m a r n ě k č a s u h l e d í š : křížová v ý p r a v a z a s v ě t l e m c h y s t á s e j i ž .

Jdou bludy,běsníce, a l idská srdce s téná . Jsouc jedna věznice , sama j s i uvězněná.

Ach,sen se srdce p t a l , a nezapřelo mu j i .

as mysl i l na chorál , leč muži n e b o j u j í .

Co vydal život n á š ? Co vystavěl ? Co t v o ř í ? Deseti l e t se t a ž , j i c h ž západ studem h o ř í .

Marně sen b o j u j e . S tesk křídlem o zdi b i j e . Trhá s e , s p o j u j e š í l e n á h i s t o r i e .

Jednou snad při jdu k vám, a snad už bude zima. Snad už vás nepoznám očima vidoucíma.

Zítřky j a s v r á t í t i a š ťas tné lásky ženám. Odčinit , s p l a t i t i , vinu Bůh pomůže nám.

Stockholm,1951. R.V.

1 6 .

Ach,Praho,za hrůzy, zdrcená ,oněmělá ! Krev teče s haluzí , z nichž poupata kvést chtě la .

Za s jde čas b o ř í c í a požár hučí v dáli; d š t í smůla h o ř í c í

17. na němé katedrály .

P Ř E K L A D Y S K L I Z N Ě .

Amélie P O S S E : MASARYK NA CAPRI. (Hraběnka Amelie Posse,švédská spisovatelka, přítelkyně a spolupracovnice TGM a Dr. Beneše od první svetové války,doži la se v únoru 69 l e t .

V j e j í memoárové tvorbě s překrásným jazykem i charakterist ikami j e ČSR věnováno hodně místa . Paní Posse proži la u nás mnoho l e t a byla pro-vdána za malíře O. Brázdu. Uvedenou pasáž z ka-p i to ly o Masarykově pobytu na Capri z knihy ''Vidare" (Dále) , vyšlé v r . 1936, vybrala pro Skl izeň sama a také překlad j e zhruba j e j í . )

Toho večera, se Masaryk rozhovořil o svém vlastním náboženském pře-svědčení, prostém dogmat,ale plném s í l y a zážitků. A tu se s t a l o , ž e vyřkl i několik s lov ,k terá jsem od té doby navždy uchovala v srdc i .Udeř i la mne okamžitě, jako by byla nějakým způsobem d e f i n i t i v n í , a č k o l i ve chví l i ,kdy jsem s i j e zaznamenávala,nerozuměla jsem j e š t ě čím a proč.V d ě t s t v í jsem temně c í t i l a něco v tom smyslu,ba i ž i l a jsem tím.Ale později jsem to vše úplně z t r a t i l a - zapomněla jsem.Bylo to teprve za mé nemoci v zimě,která nasledovala po l é tu na Capri,kdy se mi měla v r á t i t schopnost chápat j e -j i c h obsah v celém dosahu a hloubi.

To,co Masaryk řekl ,nebylo snad tak naprosto nové nebo or ig iná ln í .Ale právě v tom okamžiku rozechvělo to několik s t run,které polovina mého ži-vota l e ž e l y skoro nepoužity pokryty r z í .

Pamatuj i , jak to náhle znělo kdesi hluboko v mých prsou,když svým t i -chým trochu nosovým hlasem vysvět loval , že na věcnost vůbec není co po-h l í ž e t jako na s t a v , k t e r ý začíná až po smrti,nýbrž že stejnoměrně vypl-ňuje každý sebekratší všední okamžik v našem životě. Že j e spíše kval i tou svéha druhu než nekonečnou časovou kvantitou.

Když s i to človek prvně uvědomí - soudil - vyplyne z toho samozřejmě, že jeho pocity k j i n ý m lidem se změní,že jeho postoj k nim bude zce la j i n ý a zvláště so l idárně j š í .Podle jeho optimistického a posit ivního obra-zu o světě j e každý jednot l ivec jaksi Božím spolupracovníkem,jemuž byl svěřen malý podíl na s tá le pokračujícím d í le stvoření. Jde o to, " rozš í ř i t řád a lásku k bližnímu a odporovati zlu - j e - l i nutno,se zbraní v ruce" . A b y l - l i člověk v j a k k o l i skromném měřítku účasten tohoto b o j e , j e h o život dostal smysl a dostatečnou odměnu - na viditelném výsledku pramálo z á l e ž í .

Někdo z nás se t á z a l Masaryka, j e s t l i tudíž popírá případné pokračo-vaní osobního života j ednot l ivce po té,kdy nas ta la f y s i o l o g i c k á smrt, avšak on odpověděl,že ta to možnost se mu n i j a k nezdá vyloučena.Představa, j i ž měl o takové formě b y t í , b y l a v každém případě osvěžujícně odlišná od t r a d i č n í jednotvárnost i r á j e s jeho nekonečnou durovou harmonií.Před-l o ž i l dokonce několik obměnných návrhů,jak by bylo možné představit s i to v uskutečnění. A jak tam seděl a vykládal nám o věčnosti prostě a ne-p a t h e t i c k y , s t r h l nás všechny ssebou.

Není vlastně nic platno pokoušet se o zhuštěný náznak jeho myšlenek, protože už nemohu opakovat jeho hluboká a živá s lova . Hlavně však proto,

že bohužel není možno oddat vz le t a vznešenost, již právě v onu c h v í l i vyzařoval. Když jsme té hvězdné noci sedě l i naslouchaj íce mu u jeho nohou, ani ti n e j z a t v r z e l e j š í m a t e r i a l i s t é a pohani mezi námi nemohli se opros-t i t od toho dojmu . . . .

Pouhá jeho přítomnost působila podivuhodně povzbudivě a e l e k t r i s u j í c -ně; to byl oheň,který odpaluje strusku. Před tím absolutním v jeho povaze člověk se náhle styděl za vše náhodné a povrchní v sobě samém a c í t i l se vzpruzen k novému ú s i l í o pokus vyškrabat se na t rochu vyšší nivó.

Ačkoli Masarykova znalost l i d í se zdála resignovanou a bez i l l u s í , měl člověk p o c i t , že aniž by to v y s l o v i l , očekával od svého okolí vždy

n e j l e p š í výkon - pravděpodobně proto měl t a k j e d i n e č n o u schopnost s k u t e č -ně j e j v y v o l a t . Jeho_ duševní k l imat p ů s o b i l , ž e až dotud netušené možnosti z a č í n a l y k l í č i t a r ů s t - takové malé divy s t á v a l y se denně kolem něho prostým a samozřejmým způsobem. K tomu nebylo t ř e b a velkých s l o v nebo skutků. On j e n b y l - t o s t a č i l o , aby j i n í b y l i uchváceni touhou j í t výš a n a š l i k tomu i schopnost. Neúplatná č i s t o t a úmyslu prostupovala atmosféru kolem Masaryka z e t i c k é h o s t e j n ě j a k o i n t e l e k t u e l n í h o s tanoviska .

— * —

Robert V L A C H : H J A L M A R A GULLBERGA CESTA K NEVÍŘE.

Jeden z předních švédských l i t e r á r n í c h k r i t i k ů Gunnar T i d e s t r ö n p í š e právě v komentáři k b á s n i "Nešpory", j i ž uvádíme: V době, kdy k ř e s ť a n s t v í pro větší č á s t našeho národa z t r a t i l o schopnost být životním názorem, s nímž 63 dá p o č í t a t , k d y v š t á i n a mladších a p i s o v a t g l n p r o h l á s i l a otevřena své ž i v o t u p ř i t a k á v a j í c í pohans tv í , kdy potřeba náboženství se s t a l a něčím, co v š i r š í c h k r u z í c h se s p í š e s ostychem t a j í , vzbudi lo s i l n ý dojem, že

člověk, zřejmě t a k moderní j a k o Gul lberg , odevzdal svůj h l a s vrouc í touze po náboženské obnově a zároveň p ř i z n a l nepokrytě svou s k e p c i . " Od roku 1932 , kdy by ly "Nešpory" uveře jněny, z t r a t i l o k ř e s ť a n s t v í ve Švédsku j e š t ě v í c e půdy. Gullbergova c e s t a od v í r y k n e v í ř e je jakýmsi zhuštěným - a do j i s t é míry opožděným - obrazem vývoje c e l é země.

Gullberg ( n a r . r. 1898) j e od dvou d e s e t i l e t í n e j v ě t š í m švédským a vůbec severským básníkem, a kdyby š v é d š t i n a b y l a světovou řečí, j e h o místo by by lo na rovni a Edl io tem a Mis t ra lovou, již v l a s t n ě právě Gul lberg o b j e v i l pro Nobellovu cenu svým překladem a vahou svého h l a s u ve švédské Akademii. Ten "neromantický romant ik" , r o z l e p t á v a j í c í i r o n i í své v l a s t n í i l l u s e , t a k hluboce vědomý n e s l u č i t e l n o s t i l i d s k ý c h snů a s k u t e č n o s t i , započal své d í l o , t í h n o u c í ke k l a s i c e , a le s t a v ě j í c í především na k o n t r a s t e c h denních a s p i r a c í a možnost í , sb í rkou "V c i z í m městě" ( 1 9 2 7 ) , plnou v í r y v B o h a , ne právě dogmatické, a le h luboce p r o c í t ě n é . Z té j e i báseń " I n k o g n i t o ' ' . I když do j e h o veršů , plných prudkých změn ná lad a p r o s t ř e d í , proniká časem b o l e s t -ná s k e p s e , - j a k o v "Nešporách", ze s b í r k y " S o n a t a " , 1932 - j e h o v í r a j e ž i v á ještě ve s b í r c e "Pět ch lebů a dvě r y b y " , vydaná v r . l 9 4 2 . Zde se Gul lberg na 10 l e t odmlčel a teprve l o n i na podzim v y š l a j e h o nová kniha , "Posmrtná maska a r á j " . To už j e j i n ý Gul lberg , změněn téměr k nepoznání . Těžko p ř í -stupný mystik v duchu Kierkegaardu, úžasně č i s t ý c h , k l a s i c k ý c h l i n i í , a l e j e h o Bůh j e mrtev. Otdud nás t ř e t í p ř e k l a d .

K nesmírně závažnému d í l u Hjalmara Gul lberga se časen šíře vrátíme v chystaných S e š i t e c h S k l i z n ě .

NEŠPORY. ( A f t o n s ů n g . )

Odpočívá zem c e l á . S p í c , dítě hračku chová. S ú s t muže odumřela v e l i k á s lova . Jádro se do s t ě n v z p í r á .

Již z t i c h n e každý vzdech. Klep odumírá na ženských r t e c h . Ten, j enž j e tvůrcem všeho souše i mořských p l á n í , s t í n na t l e nebe svého, váží zem v d l a n i .

A hvězdy v t ř p y t n é š k á l e teď věnčí j e h o z j e v . Na p r s t e c h a le má š t ě r k a k r e v .

I N K O G N I T O .

Na zlomek v chumlu s e t k a l se nás zrak a věděl jsem: j e n p ř í t e l pozří t a k . Ten pohled p r a v i l : "Chápu „Tvař se zas jakoby n i c . Teď na v í c není č a s . "

Dík z.a útěchu b y l bych c h t ě l mu říc, srdce mi b i l o , leč n e ř e k l jsem n i c . Odváděli ho . Kdo j e , znal jsem již. Po zemi za ním necha l stopu kříž.

VĚŘIL JSEM V BOHA ( Jag trodde på en gud. )

V ě ř i l jsem v boha,ale on nevěděl o tom, nezvěděl nikdy,že jsem v ě ř i l v něho ještě mnoho l e t potom,kdy zemřel. Př i křížovém výslechu se mnou o případu byl mi objasněn skutečný stav v ě c i . Ó,světlo zhaslých hvězd,jež st ihne opožděně za noci k očím já zře l svého boha t a k , j a k byl ve svém lesku před katastrofou. Nezvěděl n i k d y , j s e m v ě ř i l v něho netuše a n i , že již j e mrtev.

K N I H Y E X I L U .

TRNKŮV PORTRÉT VÁCLAVA BROŽÍKA. ( Jaros lav Trnka: Václav Brožík 1851-1901. ommage á sa vie e t á son oeuvre. Revue Roncontres, Dr. J . Trnka, 7,rue St .Marc,Paris 2e ; cena 500 f r s )

Jedním z nejradostnějších přínosů chudého kulturního života našeho ex i lu j e existence a činnost vskutku representa t ivní edice "Rencontres" , kterou v P a ř í ž i vydává a ř ídí dr . J a ros lav Trnka.V t é t o ed ic i vyšla f r a n -couzsky pozoruhodná studie d r . Trnky, věnovaná českému mal í ř i druhé polo-viny XIX. s t o l e t í , V á c l a v u Brožíkovi . Kniha se velmi intimně zabývá j a k Brožíkovou osobností a životem,tak jeho bohatou prací výtvarnou, j i ž ana-lyzuje a j e doplněna t ř i n á c t i krásnými a dokonalými reprodukcemi,kterými vedle Brožíkova autoportrétu jsou většinou málo známá rodinná Brožíkova plátna ,s tudie a kresby jednak z Pospíši lovy sbírky v Benátkách,jednak ze soukromé rodinné kolekce paní Olgy, Brožíkovy dcery, ž i j í c í v P a ř í ž i .

Životopisná čás t knihy podává p l a s t i c k ý obraz Brožíkovy umělecké o-sobnost i ,k terá dozrála pod sladkým nebem Paříže a v soutěžení s n e j v ě t -šími mistry tehdejš ího světového výtvarného ú s i l í ne jen ve velkého ma-l í ř e národního,ale také rovným dílem v umělce evropského a světového. Mladý Brožík,narozený 6. března 1851 v Hamru na Plzeňsku,přiše l do Paříže přes Akademie v Praze, Drážďanech a Mnichově,kde byl žákem velkého němec-kého malíře Karla Pi lotyho.První h i s t o r i c k é plátno dokončil j i ž roku 1871 a Jan Neruda o něm již psal v Národních L i s t e c h . Bylo mu tehdy 20 l e t .

Od roku 1878 byl již pravidelně v katalogu pařížského Salonu. Do Paží -že p ř i s e l pomoci Krasoumné jednoty a s doporučujícím listem dr . F . L. Riegra. Je pří telem významného malíře Munkacze,pracuje v P a ř í ž i , studuje s taré mistry v Holandsku, prodává už do Spojených, s t á t ů a své úspěchy společen-ské korunuje sňatkem s jednou z pě t i dcer výtvarného e s t e t i k a vídeňského původu - Minou Sedlmeyerovou.

Trnkova kniha je krásným dokladom vytrvalost i ,nadšení a genia chudého českého chlapce,syna malého řemeslníka,který j e jmenován důstojníkem Legion d Honneur,zvolen do francouzského I n s t i t u t u a vyznamenáván na pa-řížském Saloně.Ze všech poct ho však ne jv íce t ě š i l o jmenování profesorem na pražské Akademii. Jeho rodina zůstává v P a ř í ž i a Brožík ž i j e mezi Prahou a F r a n c i í , oběma svými láskami. Při návštěvě Paříže r . 1 9 0 1 nečekaně umírá a j e pochován na slavném hřbitově Montmartre.

V Trnkově knize j e mnoho nového,Trnka na příklad v rozporu s dosavad-ním pojetím Brožíkova díla t v r d í , s e , m i s t r zemřel na prahu svého nového uměleckeho období,které znamenalo zájem o plenér a dokumentuje to skuteč-ností nedokončeného plátna "Zahradní slavnost na dvoře Ferdinanda I . " . Není tedy důvodu nedomnívat se ,že f i g u r á l n í monumentalita byla u Brožíka j e n první d í l jeho d í l a a že prvé věty nového ú s i l í byly přervány náhlou smrt í . Tak se Brožík s t a l pro naši kulturu výtvarným Jiráskem a jeho obrazy "Hus před Koncilem", "Volba J i ř í h o Poděbradského králem","Pražská defene-s trace"a "Komenský u š l echt i cké rady v Amsterodamu" s t a l y se majetkem národa. Národnímu divadlu dal Brožík cyklus "Přemyslovci", "Lucemburkové" a " H a b s b u r c i " , jeho obraz "Pose l s tv í českého krále" dal pres . Masaryk od-

vézt z Ber l ína na pražský hrad a v soukromé sbírce měl Brožíkovo plátno "Návrat z práce" . Jeho obrazy zdobí dnes g a l e r i e v Paříži, Velké Británii, I t á l i i , Rakousku, B e l g i i , Německu, ve Spojených S tá tech , Aust rá l i i a Číně.

Jednou z pozoruhodností krásné Trnkovy knihy j e pečl ivě sestavená brožíkovská b i b l i o g r a f i e ze světového českého a jmenovitě francouzského t i s k u . N e j v ě t š í význam Trnkovy publikace má však první úplná katalogisace všech Brožíkových p r a c í . Tím dal dr . Trnka naší i světové l i t e r a t u ř e o výtvarnictví d í l o t r v a l é hodnoty a dokumentární ceny, j a k m . j . oceni l pařížský l i s t "Le Monde".

Neváhám Trnkovu knihu označit za jeden z nejvýznamnějších činů na-šeho dosavadního e x i l u s hlediska kulturního i kulturně po l i t i ckého .

Dr. Jaromír M Ě Š Ť A N . PADNI KOMU PADNI.

( S tan is lav Brzobohatý: "Padni komu padni" - 3 . s v . Edice S a t i r y , c /o Marie Zárubová, 180 Westbourne Grove, London, W.11.. ENGLAND : str. 44, cena 4 sh.)

Kdykoli č tu Brzobohatého,vtírá se mi srovnání s Járou Kohoutem. I Br -zobohatého vt ip o s c i l u j e mezi l i d o v o s t í v dobrém a špatném smyslu.Ani u něho nemůže být řeči o vážení námětu - poslouží vše, od levné s lovní h ř í č -ky po v š e l i j a k předělanou anekdotu. Výrazové prostředky jsou vždy t y , k t e -ré j sou první po ruce. Rozhodne j i m i ne t rp í bezprostřednost . Publikum,kte-ré ocení Kohouta, j i s t ě ocení i Brzobohatého, pokud j e neodradí p o l i t i c k é zabarvení.Ale Brzobohatý j e rozumný,až na malé vyjimky rozděluje své šlehy celkem rovnoměrně na všechny strany a někdy tak dobrosrdečně,že p o s t i ž e n ý , j e - l i i n t e l i g e n t n í , pokrčí rameny a n e n i - l i , j e , s p í š e polichocen. J e s t l i j e ambicí Brzobohatého t o , čemu se eufemisticky ř í k á u nás lidová komika, j e na dobré cestě.

Vlastně j e těžko mluvit o c e s t ě , když od prvního svazku autor mnoho nepokročil.Mám dojem, že uveřejňuje všechno, co napíše , tu a tam i dvakrát, a tu pak j e celkem přirozené. že v jeho sbírkách j sou dobré a slabé věc i v poměru a s i jedna ku pěti, při notné dávce shovívavosti . Nejlepší j s o u

čísla n e j k r a t š í a pak písňová, v nichž se ne j sp íše z t r a t í jeho technická a výrazová neumělost a nejméně poruší v t i p , místy pohotový.

Pokud se Brzobohatý obrací k méně náročné č á s t i e x i l u , plní své poslá-n í celkem úspěšně. Omylem j sou však polemiky s tak zručnými profesionály zla, jakým j e Pujmanová. J e j í "Emigranti" budí rozhodně hlubší dojem než Brzobohatého odpověď. Zde neumělá pravda n e s t a č í , zde j e třeba mnohem jem-nějš í a tvrdš í výzbroje.

I s v o j í č tvr tou sbírkou se Brzobohatý pohybuje na l i t e r á r n í p e r i f e r i i . Brána do skutečné l i t e r a t u r y j e velmi úzká v tom stadiu, k němuž česká l i -t e ra tura došla, a projít j i vyžaduje bezpodmínečně pro s a t i r i k a n e - l i už básnického nadání, př i nejmenším perlivého broušení a pilovaní každého s lova. Chce- l i Brzobohatý výše, nesmí to to pouštět s mysli .

Ema B A R T O Ň O V Á . SKLÍZEŇ SATIRY EXILU.

MOTTO POPĚVEK ( ž e l , t a k mnohých) Básníku,svou nepodlamuj vervu, Červený šátečku, nepte j se na stanovisko červů, kolem se t o č , neboť oni u r č i t ě t i poví, p ř i š l i jsme na Západ, že bys š l e h a t i měl po d a t l o v i ! nevíme proč.

VESNICKÁ BALADA ZÁTOPKOVI Družstevníci s kosou? Emil - běžec víc než skvělý ! Kulak s t raktory? Komentář č teš v t i s k u sterém. Traktor předán družstvu, K tomu bychom dodat c h t ě l i : kulak na Bory. běží f a j n , l e č špatným směrem !

S tan is lav BRZOBOHATÝ (Padni komu padni)

K U L T U R N Í P O Z N Á M K Y . Tisk v dnešní ČSR - stručný přehled. Získání přehledu o listech nyní v ČSR vydávaných je úkolem velmi ob-tížným; některé lze dostat v cizině snadno,jiné s obtížemi, většinu vůbec ne. Chybí také údaje o počtu výtisků a stran.Celkem se stav vydávaných časopisů, především denníků, podstatně snížil. Zatím co dříve vycházely denní listy i v menších městech,je dnes v Praze 6 deníků,v Bratislavě 4 (z toho jeden - Uj zö /Nové Slovo/-maďarsky),v Ostravě 1. V Brně vy-chází pouze Rovnost dvakrát týdně ... to je vše. Podle dosažitelných zpráv je nyní v celé ČSR celkem 377 časopisů a periodických publikací. Data z dřívějška nejsou po ruce, ale pokles je jistě značný.Z toho vychází 11 listů denně,l dvakrát a 48 jednou týdně, 44 dvakrát a 167 jednou měsíčně a 86 v ještě delších lhůtách.V Čechách a na Moravě vychází 313 listů,na Slovensku 64. Jeden týdeník vychází ně-mecky, 1 denník a 4 další listy maďarsky, dále 4 časopisy polsky,6 rusky, 6 anglicky, 5 francouzsky atd., vesměs propagační publikace. Na 7 českých denniků připadají 3 slovenské, na 32 českých týdeniků 13 slovenských. Ceny novin pro cizinu udávany jsou v korunách i rublech, v poměru 1:12,50. Rudé Právo a slovenské denníky stoji 840 Kč, ostatní deníky 780 Kč ročně.Ceny ostatních určují jiné důvody než výrobní náklad; zatim co měsíčník "Poznávame SSSR" stojí 17,50 Kč ročně, je "Historický Sborník" (4krát ročně) za 337,50 Kč, Archiv Orientální (2 krát ročně) za 1175.- Kč a "Bulletin de Documentation et d' Information OIR (4 krát ročně) za 3o62,50 Kč. To jsou ovšem ceny celkem výjimečné, většina přizpůsobena je ceně denníků. Mezi názvy listů najdeme mnohé staré známé, "Za starou Prahu",dokonce i "Věstník Královské České Společnosti Nauk" (6 až 8krát ročně,cena neu-dána). Jiné byly by jistě zajímavým čtením i pro nás ("Súdce z ludu", "Lidové soudnictví" a j.), kdyby ovšem byla povolena jejich doprava do ciziny.Jako vzor vychází v 16 vydáních pro různé obory list "Sovětská Věda". -To je stručně asi to nejdůležitější, co prozrazují seznamy a názvy - změny v obsahu listů budou ovšem mnohem hlubší. - * - A.V. List Binghamton Press, Binghamton (USA přináší zprávu s fotografiemi o skladbě, věnované pres. Eisenhowerovi naším uprchlíkem Š. Hejdou. Letos v březnu vzpomínáme 50.výročí smrti Palackého zetě F. L. Riegera. Na kulturní kalendář na březen: výročí narození Bedřicha Smetany (2.3. 1824), Václava Brožíka (6.3.1851),F.L.Čelakovského (7.3.1799), T.G.Masa-ryka (7.3.1850), J.A. Komenskěho (28.3.1592). V březnu zemřeli: Vilém Mrštík (2.3.1912), Josef Holeček (6.3.1929), Alois Jirásek (12.3.1930), J.S.Machar (17.3.1942), V.H.Kramerius(22.3.18o8) J.V. Mánes (23.3,1858), Otokar Březina (25.3.1929). 9.března 1863 založena v Praze Umělecká Beseda a 13. března 1862 založen spolek pro podporu českých spisovatelů "Svatobor" z popudu Fr. Palackého. - * -

Redakci došlo: "Křesťanství a obnova společenského řádu", stran 80, vydala Křesťanská Akademie v Římě jako druhý svazek edice "Studium".

Č E T L I J S M E :

. . . předváděl v kouzelném prostředí Valdšte jnské zahrady rumunský orchestr lidových nás t ro jů svou krásnou lidovou hudbu. Jaký ú l e k , když uprostřed zpěvného houslového sola laureáta rumunské statní ceny Nicu Stanesca zahřměla hřmotná dechovka z pivovaru u Sv. Tomáše: "až ráno, až

ráno ..." Toto neustálé rušení t rva lo po celou dobu koncertu. Rozptylovalo po-

zornost poslucháčů i hudebníků , i když to ku podivu n e d a l i v i d i t e l n ě na-j e v o . Vrchol všeho by l v okamžiku, kdy se l i d o v á zpěvačka Maria L a t a r e t u c h y s t a l a zp íva t krásnou Doinu, smutnou p í s e ň , v níž rumunský l i d vyzpíva l svou b ídu za k a p i t a l i s t i c k ý c h v y k o ř i s t o v a t e l ů . Najednou t o t i ž zaznělo mohutné" Némelem, n e m e l e m . . . " a t entokrá t to zřejmě nebyla dechovka, a l e r o z j a ř e n í n á v š t ě v n í c i h o s t i n c e . . . " ( "Květy" , Praha)

Tradiční pouť v D e j v i c í c h se bude l e t o s konat v době od 28.února do 22 .března pod názvem "Čtvr t á národní pouť u Matěje". Organizací matě j ské pout i j e povářen ONV v Praze 6 , k terý už z a h á j i l p ř í p r a v y . O zábavu návš těv-níků se p o s t a r a j í Čs. c i r k u s y , v a r i e t é a lunaparky.

Na pout i budou 104 s t ánky , z toho přes 50 pot rav inář ských , 6 oděvního obchodu, dá le stánky s knihami, s gramofonovými deskami, drobným,spotřebním zbožím a t d . P r o s t r a n s t v í bude vyzdobeno hes ly a obrazy z br igádnické vy-stavby Prahy. ( " P r á c e " , P r a h a , 1 4 . 2 . 1 9 5 3 )

Také ve z d r a v o t n i c t v í t ř í d n ě ! (Název článku J . K o v á ř e , " S v ě t P r á c e " , Praha, 22 .1 .1953)

A NAKONEC já: V předešlém č í s l e zmínil jsem se o redakčním s t o l e . Nemějte i l u s í , t o by la - řekněme - bá sn ická nadsázka . Kdybyste z n a l i sku-tečné poměry,třeba bys te s p r á s k l i r u c e . Ale i Diogenes rozmlouval s mudrci a mocnáři - a jakými ! Sk l i zeň není podporována odnikud. Žije z našich

mezd a podpor v nezaměstnanosti. Doma nám řeč hrubne, rusifikuje se a od-c i z u j e se, v c i z i n ě zakrní ,budeme-l i ž í t j en minulost i ,nebudeme-l i j i dá le pěs tovat , p s á t a číst současné autory.To j e právě tak d ů l e ž i t é j ako chleba nebo emigrace. Po t ř e c h č í s l e c h máte už možnost posoudit naše ú s i l í . Předplatné v y p o č e t l i jsme z ceny papíru a poštovného - a kdyby a le spoň každý t ř e t í č tenář také z a p l a t i l - a l e mluvme o něčem j i n é m .

V březnovém č í s l e vzpomínáme paní Posse T.G. Masaryka, přinášíme ocenění práce d r . J . Trnky o V. Brožíkovi k výročí jeho narozeni a p ř e d s t a -vujeme n e j v ě t š í h o švédského básn íka Hjalmara Gul lberga .

Ant. V l a c h . SEŠITY SKLIZNĚ. Docházej í nám pozoruhodné práce ex i lových autorů a

p ř e k l a d a t e l ů pro něž však při dosavadním rozsahu Sk l i zně nemáme v l i s t u d o s t a t e k m í s t a . Pokusíme se proto vydávat a l e spoň ty n e j d ů l e ž i t ě j í z n ich samostatně . E d i c i bude ř í d i t J. K. C I B U L K A , ( c / o C.D.U.O.E. , 339 B a s t 52nd S t r e e t , New York 22, USA) s redakčním kruhem S k l i z n ě .

První svazek ohlásíme příště. O Z N Á M E N Í :

O Z N Á M E N Í : S lovníky , učebnice, gramatiky, INTERPRESS L t d . , (české a s l o -

s l a b i k á ř e , odborné knihy a L i t e - venské knihkupectví) vydalo ratura pro vědecká bádání. právě nový seznam knih, k te rý EUROPEAN OVERSEAS EXCHANGE CO, zasílá na požádání zdarma. Foreign Language Books, Nová a d r e s a : 1580 Amsterdam Ave, New York 31, 132,George S t ree t ,London, W. 1.

N.Y.,USA. (ENGLAND)

S K L I Z E Ň - N e z á v i s l á kulturní revue. Ročník I , č í s . 3. březen 1953. Vydává: Antonín V L A C H, Hamburg 13, P o s t l a g o r k a r t e 209.

Vychází každý měsíc ; uzávěrka 10. předcháze j í c ího měsíce. Předplatné 5 DM ročně , 1 $ t ř i č t v r t i roku. J e d n o t l i v á č í s l a 50 p f .