Skupa‘s DailyMezinárodní festival profesionálního loutkového a alternativního divadla Skupova Plzen / Skupa‘s Pilsen International Festival of Professional Puppet and Alternative Theatre

pondělí 7. září 2015

Společnost pana Serrana: Katastrofa

Záludnosti internacionalityIzrael, Japonsko, Argentina. Vietnam, Finsko

a Česká republika. Na Skupově Plzni se vystřídalo množství inscenací z různých zemí, dokonce konti-nentů, a tedy i z různých kultur. Vietnamské vodní divadlo představuje bezpochyby velkou diváckou atrakci, podívanou zaplavující všechny smysly – ale má publikum vůbec šanci představení ve viet-namštině porozumět?

Jak vyřešit tento problém s jazykovou barié-rou? Někteří si sehnali tlumočníka, který překládal přímo na jevišti, další nahráli s pomocí českých herců vyprávění a pouštěli je ze záznamu, nebo divákům nabídli program s textem inscenace pře-loženým do češtiny. Jiní se spolehli na angličtinu nebo do hry přibrali i francouzštinu s němčinou. Faktem však je, že z inscenace převodem do jiné řeči vždy něco mizí, informace se ztrácejí v překla-du. Velkou výhodu na mezinárodních festivalech mají proto inscenace využívající výlučně nonver-bálních prostředků. Lidská mimika a gestika jsou nejuniverzálnějším dorozumívacím prostředkem, jak ví každý, kdo se musel v cizině domluvit ru-kama nohama.

Největším oříškem byla samozřejmě představe-ní určená dětem. Malí diváci ještě neovládají cizí jazyky, a když hercům nerozumí déle než několik sekund, své nespokojení vyjádří patřičně hlasitě. Na představení Na viděnou, pane Muffine dánské-ho loutkoherce Bjarne Sandborga, který však hrál v angličtině, tvůrci zvolili ještě jinou metodu. Část textu, především vyprávění, byla na jevišti překlá-dána živě do češtiny. Dramatičtější části, hlavně dialogy, však zůstaly nepřeložené, a děti tak mu-sely význam pochopit z tělesné interakce loutkáře s loutkou morčete. Sandborgova výrazná mimika i jeho nápaditá a výmluvná animace loutky jim v tom pomohly natolik, že se ozvalo jen minimum nespokojených hlásků.

Publiku mezinárodních divadelních festivalů tak nezbývá nic jiného než doufat, že kvůli jazykové bariéře nepřijdou o příliš mnoho. Kritici se zase musí pokoušet co nejlépe odhadnout, zda kvalitu inscenace snížily právě úpravy určené ke smazání jazykové a kulturní bariéry, nebo zda představení nezapůsobilo zkrátka samo o sobě, z čistě umělec-kého hlediska.

Je však jisté, že Skupova Plzeň nám poskytla no-vou motivaci k dalšímu studiu jazyků. Kdo si zkusí osvojit vietnamštinu?

Petra Zachatá

Zánik civilizace gumových medvídků v přímém přenosu

Katalánské uskupení divadelních experimentátorů Společnost pana Serrana zřejmě nemá gumové medvídky zrovna v lásce. Několik stovek těchto barevných sladkých bonbónků totiž na jevišti vystaví snad všem myslitelným katastrofám. Jednu osadu medvídků zničí výbuch sopky, jiná je zasypána sně-hem až nad střechy domů, další sežehne požár, a když následující generace postaví moderní město, při-jde zemětřesení. Tvůrci za využití videozáznamu a série chemických pokusů během jedné hodiny zplení celé jedno pokolení.

Na jevišti je rozmístěno několik stolů, na kterých stojí miniaturní modely, které většinou představují jednotlivé medvědí osady. Vidíme například klidnou miniaturní vesničku v lese, nad kterou se hrozivě tyčí zkumavka neboli jícen sopky. Na dalším stole zase leží velkoměsto vybudované pomocí obalů od různé-ho konzumního zboží (to je později chladnokrevně zasypáno horou popcornu). Čtveřice aktérů se pře-sunuje od jednoho modelu k druhému a zanechává za sebou scenérie plné zkázy. Do připravené vysoké zkumavky tyčící se nad maličkými roubenými chaloupkami a jejich sladkými obyvateli například nalijí kapalnou směs, ta nabobtná, začne přetékat ven a zavalí vesnici jako bělavá láva. Jeden z performerů to vše snímá videokamerou, a diváci tak mohou veškeré dění do nejmenšího detailu sledovat na velkém promítacím plátně.

Aktéři se zaujatým výrazem vědeckých maniaků ve tváři tyhle roztomilé médi vystavují novým katastro-fám, občas si však v ničení dají pauzu, aby si mohli zatancovat do rytmu tepající psychedelické hudby. Anebo se také jen tak postřílí pistolí. Neustálá vlna katastrof a násilí začne postupně přece jen působit lehce monotónně.

Jedním z nejvíce šokujících momentů inscenace je chvíle, kdy performeři popadnou kameru a zmizí z jeviště. Na plátně však mohou diváci jejich počínání (které je ovšem předtočené), sledovat i nadále. Muži vyběhnou po schodech na střechu, kde jakousi kyselinou zalijí medvídky umístěné ve čtyřech skle-nicích. Bonbónky se začnou rozpouštět, jejich lepkavé ostatky našedlé barvy zázračně bobtnají a neustá-le rostou do výšky. Záběr na přetékající sklenice střídá fotka newyorských „Dvojčat“, ze kterých se valí kouř. Vzápětí na plátně vidíme, jak ze zakouřených schodů sbíhá trojice vyděšených dětí, a všude kolem

2

Skupa‘s Daily 2015 pondělí 7. září 2015

zní sirény. V tu chvíli si divák připadá, jako by sledoval zvrácenou reality show o lidském zániku. Násle-dují úryvky z projevů různých politických vůdců (Putin, Bush, Hitler…), divákům však titulky podsouvají falešný překlad, podle kterého všichni do jednoho burcují svůj lid do boje. Následuje válka mezi dvěma skupinami medvídků: dva z performerů, kteří nyní představují vojevůdce, nepřátelské vojsko decimují malými petardami.

Na mučení medvídků všemi možnými efektními chemickými pokusy se dobře dívá od začátku do kon-ce. Tvůrci se vyhýbají moralizování a politikaření, což dodává inscenaci příjemný nadhled a humor. Nadšení z originality zpracování však postupně vymizí a náhle je patrná absence konzistentního názoru na zobrazovanou problematiku. Ano, v inscenaci zazní, že si za vše medvídci (a tedy i lidé) mohou vlastně sami – ale není vše ještě mnohem komplikovanější?

Petra Zachatá

Na javisku stoja vedľa seba tri podlhovasté stoly a na nich miniatúrne statické scény. Detailnejší po-hľad na ne a na to, čo sa bude odohrávať, získame cez živý video prenos obrazu premietaný na veľké plátno umiestnené na zadnom horizonte. Vzniká nám tak akoby scéna na scéne. Po rozsvietení sve-tiel rozohrávajú autori hereckú akciu, po ich zhas-nutí sa akcia presúva na stoly a herci preberajú funkciu technikov (kamera, osvetlenie, projekcia, chemické pokusy, hudba...). Otvoria si balíček Ha-ribo gumených medvedíkov, z ktorého vyjedajú, a príbeh civilizácie oranžových mackov sa začína. Táto parafráza na ľudskú civilizáciu je brilantná. Herci odetí do civilného oblečenia si v priebehu predstavenia niekoľkokrát nasadia na hlavy mas-ky medveďov. Ich zložením z hlavy (zväčša po vý-strele zo zbrane, ako symbol návratu do reality) sa opäť dostávajú do úlohy herca-animátora. Živý

Mackovia, zamyslite sa!prenos z až laboratórne pripomínajúceho mikro-sveta je výstižným odkazom na pôsobenie mas-médií v súčasnosti. Autentické zábery prírodných katastrof, ktorým gumené zvieratká musia čeliť do-pĺňa zobrazenie krátkych textov (v češtine) popi-sujúcich priebeh udalostí. Sila prírody je niekedy neovplyvniteľná a nezastaviteľná. Čo je ale horšie, je nezastaviteľnosť moci ľudí, ktorú by sme na-opak mali vedieť dokázať ovplyvniť. Pokojný ži-vot oranžových domorodcov nabúra príchod tých “farebných“. Problémom už nie je príroda, ktorú treba prirodzene rešpektovať, ale túžba po penia-zoch a sile skrytá v slovných prejavoch často na-nútených politických autorít. Nastupuje iná etapa katastrof, tých, ktoré si spôsobuje ľudstvo samo.

Výborný je princíp, akým tvorcovia spracúvajú tému. Tragiku problémov súčasného sveta zobra-zujú s nádychom komiky a paródie. Ťažbu ropy

tak strieda premena kukuričných zrniečok na pop-corn, veľkomestá sú vystavané zo škatuliek od lie-kov, kozmetických výrobkov, či plechoviek od piva. Možnosti využitia gumených cukríkov uchopujú naplno. Dokážu z nich zostaviť vojsko, prepicho-vať ich, zliepať ale i roztápať. Zapojením presných chemických pokusov priamo na scéne dosahujú ešte výraznejšieho efektu katastrof. Roztopením farebných medvedíkov je jedna rasa vyhladená. Záverečný záber na nápis THE END vyskladaný z kukuričných zrniečok na horúcej podložke sa mení na vystreľujúci popcorn. Dokonale vtipné upozornenie na zamyslenie sa.

Rita Hanzelyová

Společnost pana Serrana (ES): Katastrofa

Společnost pana Serrana (ES): Katastrofa

Skupa‘s Daily 2015

3

pondělí 7. září 2015

Vašu divadelnú tvorbu je možné popísať ako kombináciu techník bábkového divadla, video umenia a iných médií. Študovali ste divadelnú školu?

Áno, študoval som réžiu na Divadelnom inštitúte v Barcelone. Nikdy som však neštudoval bábkové divadlo. Preto bolo pre nás potešením a zároveň prekvapením pozvanie na tento festival. Zvyčajne hosťujeme na festivaloch vizuálneho umenia.

Má divadelná spoločnosť, ktorú ste založili stály tím? Od začiatku pracujete s rovnakými ľuďmi?

Povedzme, že áno. Mám stálych spolupracovní-kov v oblasti marketingu a produkcie. Ostatných členov si vyberám v závislosti od projektu. Ide pri-bližne o dvanásť ľudí a ak potrebujeme experta na konkrétnu techniku, prizveme ho k spolupráci.

Teraz trošku o predstavení, ktoré sme pred chvíľkou videli. Myslíte si, že koniec sveta sa blíži?

(smiech) Povedzme, že celé ľudstvo sa zahráva s problematikou konca sveta. Ľudia potrebujú mať nad sebou výhražný prst katastrofy, uvedomiť si, že sa môže čokoľvek stať. Áno, určite sme bližšie koncu sveta ako pred dvesto rokmi. Každá gene-rácia má svoju víziu konca sveta (epidémie, rok 1000, biblické príbehy,...), aby ľudia cítili, že žijú.

Čo je podľa vás momentálne najväčšou hrozbou pre ľudstvo?

(pauza) Ženy. (smiech) Krásne ženy.

Máte poprípade nejaký nápad na riešenie?Áno. Chce to viac piva a párty. Jednoducho viac

zábavy a užívať si život. (smiech). Neviem, je to náročná otázka, pretože nie som expert. Ale podľa môjho názoru riešeniami sú láska a chuť užívať si život. A to sú zároveň paradoxne najkomplikova-nejšie veci na svete.

Vo vašej inscenácii sa tiež zaoberáte problema-tikou masmédií. Aký veľký je podľa vás ich dopad na naše životy?

Na túto otázku vám odpoviem inou otázkou. Máte pocit, že aplikácie ako whatsapp alebo face-book zmenili váš život? Pravdepodobne málo áno. Ale ide len o niečo, čo musíme absorbovať. Rovna-ko ako generácia našich rodičov prijala televíziu, generácia našich starých rodičov film... O dvadsať rokov whatsapp či facebook nebude nič. Stále po-

Vízia konca sveta nám dáva pocit, že žijeme a život si treba vychutnať naplno

Společnost pana Serrana je skupina loutkářských experimentátorů z Katalánska. Soustředí se na výzkum nových technologií v oblasti divadla. Soubor založil jeho současný umělecký ředitel Álex Serrano v roce 2006 v Barceloně. Ve svých inscenacích se věnují se především současným tématům, vyjad-řují se k problematickým aspektům existence moderního člověka. Spojují staré i nové divadelní techniky v jeden celek, a snaží se tak posouvat hranice divadla. Jejich multidisciplinární inscenace propojují divadlo, tanec a vizuální umění, především pak využívají videoprojekce. Za inscenaci Katastrofa získali v roce 2015 na Benátském bienále umění Stříbrného lva.

trebujeme živú komunikáciu, kontakt. To ostane rovnaké.

Má rovnakú schopnosť vplyvu na ľudí aj divadlo?Skúste si to porovnať. Kto má väčšiu silu, divadlo

alebo Shakira? Divadlo alebo Beyoncé? My pracu-jeme pre malý okruh ľudí. Verím, že dnešné pred-stavenie malo taký účinok. Ale ide o odlišné porov-návacie stupne.

Aké máte plány do budúcnosti? Máte už pred-stavu o nejakej téme, ktorú by ste chceli spraco-vať?

Priblížim vám trošku nový projekt s názvom Bir-dy, ktorý pripravujeme. Birdy je malý vtáčik. Insce-nácia je o osude malého vtáčika, ktorý sa narodil v Afrike, ale každý rok migruje do Európy. Cez leto letí na sever a na zimu sa zas vracia do Afriky. Bu-deme stvárňovať tento príbeh, ale zároveň aj prí-beh súčasného sveta. Chceme porovnať jeho život s tým, čo dnes tak silno hýbe svetom. Nechceme hovoriť o imigrácii. Myslím si, že ak máme potrebu na niečo vážne umelecky, divadelne reagovať, mu-síme sa snažiť vyhnúť hlavnej téme. Snažiť sa nájsť

podobný, paralelný príbeh, ktorý by bol s danou témou spojený. Realita je príliš zložitá pre divadlo. Alebo divadlo je príliš zložité pre realitu.

Hráte dnes pre české publikum prvýkrát? Chys-táte sa s inscenáciou po odchode z Plzne niekde ďalej?

Áno, v Česku sme dnes hrali prvýkrát. Na festival do Plzne sme prišli z Holandska. Pred pár dňami sme navštívili Mexiko, Brazíliu a ďalej v hosťovaní pokračujeme do Ríma, Argentíny a Číny.

Máte pocit, že pozvania na hosťovanie z krajín po celom svete prichádzajú potom, čo ste získali cenu v Benátkach intenzívnejšie?

S touto inscenáciou cestujeme po celom sve-te v podstate hneď od jej premiéry, čo bolo pred približne štyrmi rokmi. Dá sa ale povedať, že cena Strieborného leva, ktorú sme prednedávnom zís-kali, nás posúva ďalej. Núti nás na sebe viac praco-vať a zároveň nám otvorila cestu k novým možnos-tiam. A samotná soška je super ťažká. (smiech)

Petra Zachatá a Rita Henzelyová

Společnost pana Serrana

4

Skupa‘s Daily 2015 pondělí 7. září 2015

Spejbl a Hurvínek je klasika, která i po deseti-letích baví diváky všech věkových kategorií. Tyto postavičky si stále zachovávají svůj osobitý cha-rakter a právem patří k cennému dědictví české-ho loutkářství. Vedle klasických výstupů vznikají i nové celovečerní inscenace, jako je i Jak s Mánič-kou šili všichni čerti. Je skoro až povinností, aby Spejbl a Hurvínek dostali prostor na Skupově Plz-ni. Bohužel představení naplnilo ty nejhorší obavy, že se toto divadlo začíná vyčerpávat.

Dětské divadlo by samozřejmě mělo dětem ved-le zábavy přinášet i jistá morální poučení. Že není důležité, co má člověk na sobě, ale co nosí v hlavě a jaké lidi má kolem sebe, je bezesporu sdělení, které by mělo být řečeno. Ale v kombinaci s kýčo-

Ani těm dětem se to nelíbívitým zpracováním nedostane sebemenší možnost se projevit. Nadto příběh je tak banální a očekáva-telný, že ani dítě nemůže být překvapeno. Po prv-ních deseti minutách a přečtení programu, může člověk s klidem odejít, protože nic nečekaného se nestane. Mánička jde po prázdninách s Hurvín-kem do školy a už se těší na své nové šatičky. Je naprosto jasné, že se jí všechny spolužačky vy-smějí a nejvíc fintivá Anděla. Samozřejmě Mánička chce nové drahé šaty, samozřejmě je nedostane, samozřejmě vymění svoji duši za nové šaty a sa-mozřejmě ji na konci Hurvínek zachrání.

Vzhledem ke konzervativismu Divadla Spejbla a Hurvínka nemůžeme čekat nějaké nové postupy, tak kdyby alespoň nabídli dětem „koukatelnou“

podívanou. Ale vlezlé písničky, pitomě popisné ku-lisy a navíc ani ne příliš dobrá práce s loutkou způ-sobuje, že taková tato inscenace skutečně není. Vždyť v některých okamžicích pohyby loutky ani neodpovídají tomu, co právě říká! Zklamané tvá-ře dětí a skromný potlesk nakonec stejně svědčily v neprospěch Divadla Spejbla a Hurvínka.

Abych nebyl nespravedlivý, Divadlo S+H má ve svém repertoáru určitě nesrovnatelně lepší kusy. Jaký úspěch má tato inscenace na domácí scéně, nevím, ale pokud má představení na Sku-pově Plzni svědčit o úrovni loutkového divadla v dané zemi, jsme na tom velmi špatně.

Jakub Štrom

Kolikrát jsme to již slyšeli, že nezáleží na tom, co máme na sobě? Že důležité je to uvnitř. Námětem inscenace Jak s Máničkou šili všichni čerti v režii Miki Kirschnera je právě toto téma. U loutkové in-scenace pro děti by snad toto klišé nebylo tím nej-větším problémem, kdyby nebylo zpracování tak zoufalé. Kulisy, ať už se jedná o malované, pohyb-livé prostory nebo o architektonické objekty, jsou popisné a zbanalizované na základní představu, tak v pekle objevíme kotel, děti odváží tramvaj, která bliká apod. Někdy i celé scény působí až zne-chucujícím dojmem kýče, to zejména když se ob-jevuje peklo s ďáblíky, kteří šijí šatičky. Do toho bohužel zaznívá nesnesitelně vlezlá hudba, plná pištivých hlasů panenek a čertíků a texty písní, ve kterých se nejčastěji rýmuje duše – slušet nebo Berlína – Londýna.

Snaha vkládat do textu moderní výrazy a situace celé inscenaci skutečně nepomůže. Působí to jako berlička, když se v příběhu objevuje, že každý touží

Šaty dělaj člověka

po značkových šatech. Co více říct, než že dohro-mady je to plytké až k nesnesení? Jediný, na koho se dalo dívat, byl pejsek Žeryk, snad proto, že ne-mluvil, tak neměl prostor na rádoby vtipné fórky.

Kultovní postavy Hurvínka, Spejbla a Máničky v inscenaci ztrácí svou roztomilost a humor, zůstá-vá pouze banální povrch. Pokusy o vtipy jsou ne-vkusné a nevhodné, například Hurvínek je označen

za „hovňáska“ apod. Z takové slovní komiky je ne-jednomu diváku v sále trapně a možná, že zatouží po tom, aby peníze za své lístky byl investoval jinak, třeba do nových šatů? Snad by pro tvůrce mělo být varovné i to, že z představení odcházely i děti a že jejich smích se nenesl zvonivě celým sálem.

Karolína Krajčová

Divadlo Spejbla a Hurvínka (CZ): Jak s Máničkou šili všichni čerti (foto www.skupovaplzen.cz)

Skupa‘s Daily 2015

5

pondělí 7. září 2015

Dva roky před prvenstvím Plzně coby Evropské-ho hlavního města kultury 2015 vznikla v rámci tohoto projektu loutková inscenace Divadla bratří Formanů a francouzského divadla v Aix-en-Proven-ce. Vybrána byla klasická arabská pohádka o Aladi-novi, kterou tvůrci propojili s rámcovým příběhem moudré Šeherezády, jež vyprávěním pohádek zlo-mí zlobu krále Šahriára.

Již od prvního okamžiku představení bylo jas-né, že hlavním záměrem režiséra Matěje Forma-na bylo diváky uchvátit scénografií inspirovanou cizokrajnými dálkami Východu. Vše je pompézní, naddimenzované a již v samotném úvodu přináší loutkoherci mezi diváky obrovské orientální lam-piony, které se ve tmě vznáší nad hlavami divá-ků. Bohatost scénografie dokonce v jednu chvíli

Když Šeherezáda neumí vyprávět budí dojem, že se obří loutky Carros de Foc v Plzni zapomněly. Kromě samotného jeviště Divadla Alfa se totiž některé epizody pohádky odehrávají také na malém kukátkovém jevišti uvnitř břicha tříme-trového slona nebo velblouda. I loutka Černokněž-níka, ovládána hercem zevnitř, je v porovnání s půlmetrovými vyřezávanými manekýny Aladina a princezny Badrulbadur, až nepřirozeně obrov-ská a působí hrůzným dojmem. Finanční podpo-ra projektu dovolila tvůrcům volnou fantazii, a tak je scénografické řešení Matěje Formana a Josefa a Andrey Sodomkových zkrátka velkolepé.

Vizuálně přitažlivá inscenace však selhává na tex-tu a na nevyváženém herectví Vypravěčky Anny Duchaňové. Smyslem dramaturgické koncepce bylo nejspíše koncentrovat text do co nejmenšího

počtu postav, aby bylo možné inscenaci uvádět jak v češtině, tak ve francouzštině. Celý příběh tedy vypráví postava orientální Vypravěčky, která také promlouvá různými hlasy za všechny postavy. Vý-jimkou je pouze předtočený hlas ducha kouzelné lampy. Duchaňové však chybí schopnost pohádko-vě podmanivého vyprávění (jakoby hledala správ-ná slova, nepřirozeně intonuje hlasem), jenž by di-váka vtáhlo do děje, jak se to daří scénografické stránce. Její herecká interpretace navíc neustále kolísá mezi žoviálností, která si v jeden moment utahuje z Aladinovy špatné školní docházky, a sou-časně snahou být seriózní. Paradoxně se tak stává pomyslnou Šeherezádou, která však svým vyprávě-ním nedokáže dostatečně zaujmout.

Tereza Kosáková

Aladin spojuje klasické loutkářské postupy s akcí herců, především v podobě Vypravěčky – glosá-torky, provázející diváka celým příběhem. Režisér Matěj Forman velice schopně pracuje s velkým množstvím loutek, od gigantických až po papírové miniatury. I přes četné přestavby scény nevznikala v představení hluchá místa, vše bylo řešeno systé-mem opon, případně kostýmy, čímž manipulátoři dokonale zapadli do celkového vizuálu pohádky.

Divadlo Bratří Formanů dovezlo do Skupovy Plz-ně snad nejzdobnější inscenaci ročníku. Vizuální stránka odkazuje na bohatou ornamentálnost Ori-

Aladine, ty kluku ušatáentu, ať už využitím typických motivů či originálně zpracovaných východních lamp. Scéna je rozděle-na na několik zadních plánů šátky či jemnou lát-kou tvořící oponu, mezi níž se rozehrává stínové divadlo s plošnými loutkami a herci. Vedle toho stojí dvě boční věže, rozšiřující scénu.

Nejbombastičtějším prvkem představení jsou však kostýmy a originálně pojaté kulisy. Hraje se tak například ve velbloudím či sloním břiše, kte-ré přestavuje originálně pojaté pohyblivé scény. Nejvýraznějším prvkem je však zevnitř ovládaná loutka afrického čaroděje. Pro Aladina a princez-

nu Badrulbadur byly zvoleny marionety, pro pří-běh Šeherezády a krále Šahrijána naopak plošné papírové loutky.

Viděli jsme určitě vizuálně nejbombastičtější in-scenaci festivalu. Klasickou loutkářskou práci, ve spojení s výbornou režií a do detailů dotaženou technickou stránkou, což dohromady tvoří po všech stránkách ucelenou inscenaci. Nezbývá tedy než se zaposlouchat do prastarého vyprávění…

Iveta Dudová

Divadlo bratří Formanů (CZ): Aladin (foto www.skupovaplzen.cz)

6

Skupa‘s Daily 2015 pondělí 7. září 2015

Vliv Jiřího TrnkyVe Velké Británii šedesátých let byla loutková

animace velice oblíbená, ale využívala se pouze ve dvou typech produkcí. První cílila na nejmlad-ší diváky (asi nejznámějším příkladem je v českém kontextu francouzsko-anglický seriál Kouzelný ko-lotoč, v originále The Magic Roundabout), ta dru-há využívala loutky především pro speciální efekty ve fantasy filmech s živými herci. Když pak Peter Saunders v polovině sedmdesátých let nastupoval na uměleckou vysokou školu ke studiu animace, poprvé si uvědomil, že loutky mají mnohem širší využití. Především to pak byl Jiří Trnka, jehož Sen noci svatojánské ho uchvátil svou sofistikovaností a elegancí. Nezvyklé bylo také to, že byl určen pře-devším dospělým.

Nebylo však možné zjistit si v té době více in-formací o Trnkově práci, ale Peter si z jedné kni-hy o Trnkově tvorbě zapamatoval jednu zásadní věc: „Tvář loutky nemusí mít pohyblivý obličej, protože její pocity, smutek i radost, lze vyjádřit pohyby těla. Postačí změna světla nebo odlišné naklonění hlavy a tvář ihned působí naprosto od-lišným dojmem.“ Z díla Jiřího Trnky se pak nau-čil mnoha poznatkům, které dále rozvíjel ve své profesi, při které se kromě animace zabýval také výrobou loutek.

Workshop: Charakter a technologie filmové loutkyDvakrát až třikrát do roka prezentují ve světě práci světoznámého loutkářského studia Mackinnon and

Saunders. Ian Mackinnon se v České republice představil před čtyřmi lety na 11. ročníku Anifestu, Pe-ter Saunders přijel představit tvorbu kultovní společnosti tento rok na mezinárodní 31. ročník Skupovy Plzně. Zde v rámci workshopu Charakter a technologie filmové loutky přiblížil nejenom vývoj a postup-ný vzestup manchesterského studia, ale také práci na výrobě loutek pro různé tuzemské i zahraniční filmové projekty. Pozvání na Skupovu Plzeň bylo pro Petera také velikou příležitostí seznámit se s mís-tem, kde se narodil výtvarník a režisér animovaných filmů Jiří Trnka, který ho velice zásadně ovlivnil již v době studií. A pokud by nebylo jeho vlivu, nejspíš by asi ani nikdy nezaujal amerického režiséra Tima Burtona, který pro společnost představoval zlomový okamžik. Do Plzně s sebou Peter Saunders přivezl také originální loutky pro animované filmy Mrtvá nevěsta, Frankeweenie: Domácí mazlíček nebo Fan-tastický pan Lišák.

Práce pro Cosgrove Hall Production

Po studiích nastoupil do asi rok staré manches-terské společnosti Cosgrove Hall Production, kde byl zaměstnán společně s dalšími dvanácti animá-tory. Na pozici asistenta připravoval dětské pořa-dy, a přestože to nebyla práce na filmech, jaké v té době vytvářel Jiří Trnka, velice ho bavila. Po něko-lika letech spolupráce v roce 1979 nabídl ateliér Saundersovi možnost vytvořit svůj vlastní krátko-metrážní film na motivy klasické pohádky o Popel-ce. Film byl britským publikem dobře přijat, za-nedlouho proto následoval třicetiminutový snímek Krysař (1981). V obou případech Peter navázal na svou zásadní inspiraci Trnkovými filmy a tvá-řím postav ponechal pouze jediný výraz. V Ang-lii byl i Krysař poměrně ceněný, neprorazil však v Americe, kde se obávali diváckého nezájmu, kvůli nepohybujícím se rtům.

Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství

Při dalším připravovaném loutkovém filmu Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství se roz-hodlo, že loutky by měly mít rozpohybovaná ústa a více obličejových výrazů. Pro Petera se jednalo

o výzvu, ale zároveň také o zklamání, protože roz-hodnutí představovalo zásadní odklon od trnkov-ské poetiky. Animovaná tvář na sebe navíc strhává obrovskou pozornost a postava tak již dále nevy-stupuje v celém svém charakteru. Film si však zís-kal mezinárodní věhlas a společnosti bylo nabíd-nuto, aby připravila seriál na motivy původního filmu. Vzniklo tak pět sérií během následujících šesti let. Mechanické hlavy, které loutky pro ani-maci měly, navíc umožnovaly studiu ušetřit čas i peníze.

V té době do společnosti Cosgrove Hall pro-duction nastoupil i nadaný výrobce loutek Ian Mackinnon. Velice záhy se stal důležitým členem týmu, jenž pracoval na seriále Vítr ve vrbách. Ale více než šest let na přípravě seriálu ho motivo-valo k vlastnímu nezávislému projektu s Paulem Berrym, který společně vytvářeli po práci a o ví-kendech. Pro svůj krátký snímek si vybrali hororo-vou povídku Der Sandmann od E. T. A. Hoffmanna. Hororový film si získal množství diváků a poprvé dokázal, že loutková stop-motion animace nemusí být určena pouze dětem. Bez jakéhokoliv dialogu a s fixním výrazem ve tváři, byl film nominován také na Oscara. Sandman pak měl i obrovský vliv na rozvoji budoucí společnosti Mackinnon & Saun-ders.

Založení Mackinnon & Saunders

V roce 1993 Cosgrove Hall Production zkracho-vala kvůli finančním problémům a všichni zaměst-nanci přišli o práci. Společnost však do té doby byla jedinou firmou tohoto druhu v Manchest-ru a tak se Ian a Peter rozhodli začít své vlastní podnikání. Zprvu se jednalo o malou dílnu, která v roce 1995 zaměstnávala zhruba deset lidí, s při-bývajícím časem se ale počet zaměstnanců zvy-šoval.

Společnost pracovala na různých zakázkách a re-klamách, když je kontaktoval zástupce amerického režiséra Tima Burtona. Zaujal ho snímek Sandman a rozhodl se studio přizvat ke spolupráci na při-pravovaném filmu Mars útočí, jenž byl inspirován

Skupa‘s Daily 2015

7

pondělí 7. září 2015

sci-fi filmy padesátých let se stejnojmennými sbě-ratelskými kartičkami pro děti. Pro manchester-skou loutkovou dílnu to byla neskutečná výzva, když dostali zakázku na vyhotovení loutek mar-ťanů. Ihned zřídili provizorní dílny v Los Angeles a schválené návrhy z modelářské hlíny pak byly letadly zasílány zpět do Anglie. Pro převoz měla zpravidla i každá loutka v letadle své vlastní se-dadlo.

Později však došlo k velkému časovému sklu-zu a nebylo možné sekvence s loutkami natočit. Ze spolupráce tedy sešlo a nahradila jej počítačo-vá grafika využitá například ve filmech George Lu-case. Na konci spolupráce však Tim Burton zmínil, že má námět ze staroruské legendy o mrtvé ne-věstě a tento film by rád loutkově zpracoval. Bylo to však ještě šest let před opravdovým zahájením výroby loutek a Mackinnon & Saunders nabyli do-jmu, že se spolupráce již nikdy neuskuteční.

Mrtvá nevěsta Tima Burtona

V roce 2002 je nakonec opět kontaktoval Tim Burton, který se rozhodl pracovat na svém celo-večerním filmu Mrtvá nevěsta. Burton již předtím zběžně naskicoval sérii hlavních postav, nejednalo se však o detailní návrhy, které bylo teprve nut-né dokončit. Ke spolupráci tedy přizvali nadané-ho loutkáře Carlose Grangela, se kterým spolupra-covali na německém projektu The Periwig-Maker. Carlos nejprve analyzoval siluety a velikosti všech

postav, později začínal pracovat na jednotlivých detailech. Vše pak bylo konzultováno a muselo být schváleno Burtonem, který v té době již pracoval na filmu Velká ryba.

Až když byly přijaty finální návrhy, vytvářely se nejprve makety z modelíny. Po opětovné doho-dě se pak vytvářely formy na jednotlivé části těla, podobně jako tenká kovová kostra, která byla za-litá do tvárného materiálu představující kůži lout-ky. Tim se také rozhodl pro loutky s mimikou, a tak měly hlavní postavy – Viktor, Viktorie a Mrt-vá nevěsta – mechanické hlavy, které bylo možné ovládat klíčkem na temeni hlavy a na spáncích. Specifické požadavky pak vyžadovaly také práci na nejmenších detailech, jakými byly tenké drátky zapletené do vlasových pramínků Mrtvé nevěsty nebo její řasy. Finálně se pak vytvořilo více než 150 hlavních či vedlejších postav a celý projekt zabral více než dva roky.

Na závěr nabídl Peter Saunders asi třiceti účast-níkům masterclass workshopu možnost vyzkoušet si animaci kostry loutky nebo si zblízka prohléd-nout některé z originálních loutek využitých v růz-ných filmových projektech. Možnost dotknout se jich tak v mnohém předčila i nedávnou výstavu Tima Burtona v Praze. Osobní setkání s Peterem Saundersem bylo velice příjemným zakončením letošní Skupovy Plzně, které nabídlo velice detail-ní a zajímavý vhled do práce jedné z eminentních loutkových společností.

Tereza Kosáková

P. Saunders: Charakter a technologie filmové loutky

8

Skupa‘s Daily 2015 pondělí 7. září 2015

Skupa‘s Daily 2015 – Zpravodaj 31. festivalu Skupova Plzeň 2015 vydává Divadlo Alfa – příspěvková organizace, Rokycanská 7, 312 00 Plzeň.

Redakce: Kateřina Lešková Dolenská (šéfredaktorka), Eva Kyselová (editorka), Tereza Kosáková, Jakub Štrom, Petra Zachatá, Karolína Krajčová,

Adéla Vondráková, Iveta Dudová, Rita Hanzelyová, Lucie Dvořáková (foto), Michal Drtina (sazba, foto).

Fotoohlédnutí

La Soup Cie (FR): Macao a Cosmage Miniatures

Národní loutkové divadlo Hanoi (VN): Vietnamské vodní loutkové divadloMiroslav Trejtnar (CZ): Výroba loutky smrtky

Carros de Foc, V.O.S.A Theatre a další: La Nińa

Blind Summit Theatre (GB): StůlCompaigne La Pendue (FR): Tria Fata