STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST

Obor SOČ: 15 – teorie kultury, umění a umělecké tvorby

Opery inspirované Shakespearovými dramaty

(Operas inspired by Shakespeare’s plays)

Autor: Marie Koutná

Škola:

Gymnázium, Brno-Řečkovice, Terezy Novákové 2, 621 00 Brno

Konzultant: Mgr. Jarmila Kazdová

Brno 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně pod vedením

Mgr. Jarmily Kazdové, použila jsem pouze podklady uvedené v přiloženém

seznamu a postup při zpracování a dalším nakládání s prací je v souladu se

zákonem č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících

s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon)

v platném znění.

V Brně dne ……………… …………………..

Marie Koutná

Poděkování

Na tomto místě chci poděkovat Mgr. Jarmile Kazdové za cenné rady

a připomínky k mé práci.

Děkuji také Bc. Daně Šimkové za zveřejnění mé práce na stránkách Opera

dream.

Anotace

Ve své práci se zabývám operami inspirovanými Shakespearovými dramaty.

V teoretické části zpracovávám šest oper, konkrétně Rossiniho a Verdiho Otella,

Gounodova Romea a Julii, Belliniho Kapulety a Monteky, Verdiho Macbetha

a Šostakovičovu Lady Macbeth mcenského újezdu. U každé z uvedených oper poskytuji

souhrn děje, který srovnávám se Shakespearovou předlohou stejně jako charaktery

jednotlivých postav. Dále stručně popisuji hudbu v opeře. Následně z hudebního

hlediska srovnávám vybrané scény vždy z dvou oper inspirovaných stejným dramatem.

V praktické části vyhodnocuji výsledky dotazníkového šetření týkajícího se jak tvorby

Williama Shakespeara, tak i oper inspirovaných jeho dílem. V příloze pak poskytuji co

možná nejkompletnější seznam těchto oper.

Klíčová slova: William Shakespeare, opera, drama, Othello, Romeo a Julie, Macbeth,

Verdi, Bellini, Rossini, Gounod, Šostakovič

Annotation

My thesis is aimed at operas inspired by Shakespeare’s plays. In its theoretical part

I elaborate six operas, concretely Rossini’s and Verdi’s Otello, Gounod’s Romeo

and Juliet, Bellini’s The Capulets and the Montagues, Verdi’s Macbeth

and Shostakovitch’s Lady Macbeth of the Mtsensk District. With each of the mentioned

operas I provide its synopsis compared to Shakespeare’s play as well as a comparision

of the characters. Then I briefly describe musical aspects of the opera. Afterwards

I make a musical comparision of chosen scenes of two operas inspired by the same

drama. In the practical part I evaluate the results of a survey focused on Shakespeare’s

plays as well as operas inspired by them. In the supplement I enclose a list of these

operas which is as complete as possible.

Keywords: William Shakespeare, opera, drama, Othello, Romeo and Juliet, Macbeth,

Verdi, Bellini, Rossini, Gounod, Shostakovitch

5

Obsah

1. Úvod.......................................................................................................................................... 6 2. Othello....................................................................................................................................... 8

2.1 Gioacchino Rossini – Otello, ossia Il moro di Venezia ...................................................... 8 2.1.1 Děj opery ..................................................................................................................... 8 2.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ................................................................................. 9 2.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 10 2.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 11

2.2 Giuseppe Verdi – Otello ................................................................................................... 12 2.2.1 Děj opery ................................................................................................................... 12 2.2.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 13 2.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 13 2.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 14

2.3 Hudební stránka Verdiho a Rossiniho Otella .................................................................... 15 2.3.1 Příjezd Otella ............................................................................................................. 16 2.3.2 Píseň o jívě ................................................................................................................ 17 2.3.3 Vražda Desdemony ................................................................................................... 19

3. Romeo a Julie.......................................................................................................................... 21 3.1 Charles Gounod – Roméo et Juliette ................................................................................ 21

3.1.1 Děj opery ................................................................................................................... 21 3.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 22 3.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 23 3.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 23

3.2 Vincenzo Bellini – I Capuleti e i Montecchi..................................................................... 25 3.2.1 Děj opery ................................................................................................................... 25 3.2.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 26 3.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 26 3.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 27

3.3 Hudební stránka Gounodova a Belliniho Romea a Julie .................................................. 29 3.3.1 Smrt Romea a Julie.................................................................................................... 29

4. Macbeth................................................................................................................................... 32 4.1 Giuseppe Verdi – Macbeth ............................................................................................... 32

4.1.1 Děj ............................................................................................................................. 32 4.1.2 Srovnání děje opery s dramatem ............................................................................... 34 4.1.3 Postavy ...................................................................................................................... 34 4.1.4 Hudba ........................................................................................................................ 35

4.2 Dmitrij Šostakovič – Lady Macbeth mcenského újezdu .................................................. 36 4.2.1 Děj ............................................................................................................................. 36 4.2.2 Srovnání s dramatem ................................................................................................. 37 4.2.3 Postavy ...................................................................................................................... 37 4.2.4 Hudba ........................................................................................................................ 38

4.3 Hudební stránka Verdiho Macbetha a Šostakovičovy Lady Macbeth mcenského újezdu 39 4.3.1 Truchlení nad Duncanovou smrtí a nad Zinovijovým odjezdem .............................. 39

5. Praktická část .......................................................................................................................... 42 6. Závěr ....................................................................................................................................... 44 Seznam citací .............................................................................................................................. 45 Použitá literatura ......................................................................................................................... 46 Seznam vyobrazení ..................................................................................................................... 48 Seznam grafů............................................................................................................................... 49 Seznam tabulek ........................................................................................................................... 49 Přílohy......................................................................................................................................... 50

Seznam příloh ......................................................................................................................... 50

6

1. Úvod

Téma své práce – opery inspirované Shakespearovými dramaty, jsem si vybrala

především z důvodu svého zájmu o operu.

Touto prací chci poukázat na to, jak William Shakespeare svou tvorbou ovlivňoval,

ovlivňuje a bude ovlivňovat jak hudbu, tak i jiné umělecké formy. Domnívám se, že by

bylo velmi obtížné najít autora, který měl větší vliv na rozličné oblasti umění.

Za cíl jsem si vytyčila srozumitelné zpracování několika oper inspirovaných dramaty

Williama Shakespeara, přičemž za stěžejní považuji jejich srovnání s dramatickou

předlohou a také porovnání hudby použité ve vybraných scénách dvou oper

inspirovaných stejným dramatem. Není mi známa žádná publikace v češtině, která by

takto dané opery srovnávala.

Dle mnou vytvořené tabulky poskytnuté v příloze existuje přinejmenším 164 oper

inspirovaných Shakespearovým dílem, u mnohých je však velmi obtížné zjistit

i základní údaje (např. autora libreta), běžně inscenovaných je jen okolo deseti oper,

proto se jich k podrobnějšímu zpracování nabízí pouze několik.

V práci rozpracovávám Rossiniho a Verdiho Otella, Gounodova Romea a Julii,

Belliniho Kapulety a Monteky, Verdiho Macbetha a Šostakovičovu Lady Macbeth

mcenského újezdu. Verdiho Otella jsem zvolila pro svoji práci z toho důvodu, že je

často uváděným kusem1, navíc patří mezi mé nejoblíbenější opery, Rossiniho Otello je

inscenován zřídkakdy2, ale je zřejmé, že byl v mnohém inspiračním zdrojem Verdimu.

Romeo a Julie je jednou z nejznámějších Shakespearových tragédií a obě opery,

především Gounodova3, patří mezi velmi populární. Macbeth sice není Verdiho

nejpopulárnější operou, přesto je inscenován často4. Lady Macbeth mcenského újezdu5

má za předlohu Leskovovu povídku, která má však mnoho podobností se

1 Dle serveru www.operabase.com je v letošní sezóně (2011/2012) uváděna po celém světě na 15 scénách. 2 Letos dvakrát, z toho jednou koncertně. 3 Gounodova opera se letos hraje na 15 scénách, Belliniho na osmi, z toho čtyřikrát koncertně. 4 Letos dvacetkrát. 5 Uvedena sedmkrát.

7

Shakespearovým dramatem a reprezentuje naprosto odlišnou tradici než předchozích pět

oper.

8

2. Othello

2.1 Gioacchino Rossini – Otello, ossia Il moro di Venezia

Rossiniho tříaktová opera byla poprvé uvedena 4.prosince 1816 v neapolském Teatro

del Fondo. Autorem libreta je Francesco Berio di Salsa a předlohou pro libreto nebyla

přímo Shakespearova hra, ale její francouzská adaptace Jean-François Ducise, která

byla tehdy v Evropě velmi známá. Libreto se od původního dramatu výrazně liší,

v Beriově podání se jedná o téměř typický operní souboj dvou tenorů o ruku primadony.

Právě kvůli tomu nebylo přijetí v anglicky mluvícím světě nejpříznivější, G. G. Byron

dokonce napsal: „Pronásledovali Otella až do opery a ukřižovali ho. Partitura je

skutečnou sázkou do loterie: sežeňte šest tenorů, soprán, mezzosoprán a bas.“[1]

2.1.1 Děj opery

V prvním dějství se vrací slavný vojevůdce Otello z bojů proti Turkům. Ač se mu

dostává mnohých poct, touží jen po lásce, čímž znepokojuje Rodriga, syna dóžete, který

je zamilovaný do Desdemony, dcery Elmira. Desdemona, která miluje Otella, má

obavy, Elmiro ho totiž nenávidí. Navíc se jí chce pomstít Jago, kterého kdysi odmítla.

Elmiro nabídne Rodrigovi Desdemoninu ruku, Rodrigo musí na oplátku přesvědčit

dóžete, že Otello je zrádce.

V sále se slaví nadcházející svatba. Nečekaně ale dovnitř vtrhne rozčílený Otello, tvrdí,

že mu Desdemona přísahala věrnost. Elmiro ji ke zděšení přihlížejících proklíná

a odvádí ji pryč.

Druhé jednání začíná v zahradě. Desdemona se přiznává Rodrigovi, že se provdala za

Otella.

9

Otello je zmatený a nešťastný. Připojuje se k němu Jago, který mu předává zamilovaný

dopis od Desdemony. Tvrdí, že byl adresován Rodrigovi, i když ve skutečnosti byl pro

Otella. Aby ještě zvětšil Otellovu pomstychtivost, dává mu i Desdemonin pramen vlasů,

údajně také poslaný Rodrigovi.

Rodrigo navštíví Otella s nabídkou přátelství, Otello odmítne a začnou se bít.

Desdemona jejich bitku přeruší, ale Otello ji pošle pryč. Je tak zděšená, že omdlí. Když

ji Emilie konečně vzkřísí, přijde Elmiro, který opakuje svoji kletbu.

Třetí dějství se odehrává v ložnici Elmirova domu. Desdemona vzpomíná na Isauru,

přítelkyni z Afriky, která je mrtvá a zpívá její píseň o jívě. Otello přichází tajným

vchodem do Desdemoniny ložnice, je rozhodnutý ji zabít. Nejdříve jí řekne, že její

„milenec“ Rodrigo je mrtvý, poté ji probodne svojí dýkou. Do místnosti vejde úředník

Lucio, který oznamuje, že Rodrigo je v pořádku, ale Jago je mrtev. Vstoupí dóže,

Elmiro, Rodrigo a sbor, nabízejí svoji omluvu, nic netušíce o vraždě Desdemony.

Elmiro souhlasí s tím, že Otellovi dá ruku své dcery. Otello se ze zoufalství probodne.

2.1.2 Srovnání děje opery s dramatem

Celá opera se odehrává v Benátkách, ne na Kypru. V prvním jednání se předloze

podobá scéna příjezdu Otella z boje proti Turkům. Tajný sňatek Desdemony a Otella je

dalším společným rysem. Tímto všechny podobnosti končí.

Jedinou scénou v druhém jednání, která by měla něco společného se Shakespearovým

dílem, je setkání Jaga s Otellem. Předmětem doličným ovšem není šátek, ale dopis

a pramen vlasů.

Třetí dějství je dramatu rozhodně nejpodobnější. Podstatnými rozdíly jsou pouze způsob

zabití Desdemony (probodnutím místo uškrcení), smrt Jaga a především ironická situace

na konci, kdy se všichni usmíří s Otellem, přičemž Desdemona leží mrtvá ve vedlejší

místnosti.

10

2.1.3 Postavy

Otello v této opeře je žárlivý, vznětlivý, neuvážlivý. Hodně jej ovlivňují pocity, na

rozdíl od Othella z dramatu, jehož žárlivost, ač nepřiměřená, je více podnícená důkazy.

Rychlost, se kterou se rozhodne pro pomstu vraždou, mu ubírá na uvěřitelnosti,

obzvlášť jako vojevůdce by měl mít schopnost věci lépe zvážit.

Desdemona není prezentována tak kladně jako ve hře především kvůli odlišné situaci,

ve které se ocitla. Její tajný sňatek jí není odpuštěn, ale zazlíván. Elmiro navíc Otella

nenávidí, nemá se sňatkem problém jen proto, že Otello je černoch. Oporu nemůže najít

ani ve vlastním manželovi, který ji od začátku podezírá. Desdemona má pocit, jako by ji

nenáviděl celý svět, v dramatu je naopak všemi milována.

Postava Cassia je z opery úplně vynechaná, je spojena s osobou Rodriga, který je stejně

jako v dramatu do Desdemony zamilovaný a stejně jako Cassia ho Otello viní z toho, že

je Desdemoniným milencem. Rodriga můžeme považovat za kladnou postavu, vždyť je

ochoten se před Otellem pokořit natolik, že mu nabídne přátelství. U Shakespeara byl

naopak schopen jakéhokoli intrikánství, jen aby Desdemonu získal.

Jago má středně rozsáhlou roli, překvapivě malou pro postavu tak velkého významu. Je

to on, kdo v Otellovi probudí touhu vraždit. Je zajímavé, že ani jednou nepromluví

s Emilií, která pravděpodobně není jeho manželka, tomu nasvědčuje i fakt, že se chce

mstít Desdemoně za kdysi neopětovanou lásku.

Postava Elmira (v dramatu Brabanzio) má v opeře významnější roli. Zatímco v dramatu

se jedná o milujícího otce, který sňatek Desdemony s maurem považuje za nepřípustný

hlavně kvůli předsudkům, zde se jedná o člověka plného nenávisti k Otellovi, kterou

přenese i na Desdemonu poté, co se dozví, že jej miluje. Brabanzio je schopen

Desdemoně odpustit, Elmiro ji dvojnásobně prokleje.

11

2.1.4 Hudba

Pro Rossiniho je typické vypůjčování melodií z vlastních kompozic. Již předehra nebyla

původně určená pro Otella, ale pro operu Sigismondo. Dříve ji použil i v opeře Turek

v Itálii. Naopak mnoho melodií z Otella použil Rossini později ve svých dalších

operách.

Známá je část árie Rodriga „Ah! come mai non senti pietà de' miei tormenti?“6. Rodrigo

je nešťastný kvůli tomu, že jej Desdemona nemiluje a chce potrestat Otella. Zajímavostí

je, že v této árii je část melodie duetu „Duetto buffo di due gatti“7, který je velmi

populární jako přídavek na operních koncertech.

Poměrně často koncertně hraná je i árie Desdemony „Assisa a' piè d'un salice“8.

6 Ach! Jak je možné, že necítí soucit s mým trápením? 7 Komický duet dvou koček 8 Píseň o jívě

12

2.2 Giuseppe Verdi – Otello

Verdiho čtyřaktová opera byla poprvé uvedena 5. února 1887 v milánské La Scale,

autorem libreta je Arrigo Boito. Opera patří do Verdiho posledního skladatelského

období, psal ji téměř deset let. Verdi, dříve opravdový tyran svých libretistů, tentokrát

Boitovi nechal hlavní slovo. I proto se opera velmi liší od Verdiho ostatních kusů, děj

neustále plyne, nikdy se nezastavuje. Libretista z předlohy spíše vyjímal části textu,

které nechával v téměř stejné podobě, netvořil souhrny celých scén.

2.2.1 Děj opery

V prvním dějství přistává vojevůdce Otello na Kypru během bouře, lid ho radostně vítá.

Nadšený není pouze praporečník Jago, který se chce pomstít za to, že nebyl Otellovým

náměstkem zvolen on sám, ale jistý Cassio. Jago proto opije Cassia, který vyprovokuje

bitku s Otellovým kyperským předchůdcem Montanem. Otello za to Cassia připraví

o hodnost. Jago také podporuje zamilovanost benátského šlechtice Roderiga

k Desdemoně. Dějství končí milostným duetem Otella a Desdemony.

Na začátku druhého dějství Jago radí Cassiovi, aby se domluvil s Desdemonou, ta se za

něj má přimluvit u Otella. Otellovi tvrdí, že Desdemona miluje Cassia. Aby získal

důkaz, násilím své ženě Emilii, která je zároveň komorná Desdemony, sebere

Desdemonin šátek. O něm pak tvrdí, že jej Desdemona dala Cassiovi.

Třetí dějství začíná na hradě. Jago nastrojí rozhovor s Cassiem tak, aby to vypadalo, že

miluje Desdemonu. Zároveň zajistí, aby ho Otello slyšel. Desdemona se za Cassia opět

přimlouvá a Otello ji obviní z nevěry. Na Kypr přichází dóžecí poselství, které posílá

Otella zpět do Benátek a Cassia určuje jeho nástupcem na Kypru. To Otella rozzuří,

srazí Desdemonu k zemi a proklíná ji.

Čtvrté dějství začíná v ložnici Desdemony, kde vzpomíná na služebnou Barbařičku

a zpívá její píseň o jívě. Poté se loučí s Emilií. Přichází Otello, který je rozhodnutý svou

13

ženu zabít. Desdemona se brání, říká, že jediným jejím hříchem je láska. Otello jí

oznamuje, že její „milenec“ Cassio je mrtvý a uškrtí ji. Hned poté se Emilie dožaduje

vstupu do pokoje a když odhalí Otellův hrůzný čin, zburcuje celé město. Otello se

probodne.

2.2.2 Srovnání děje opery s dramatem

Z opery je vynechané první dějství dramatu kromě scény, ve které se Roderigo svěřuje

Jagovi, že se chce utopit z nešťastné lásky k Desdemoně. Na konec dějství je přidaný

zamilovaný duet Otella a Desdemony „Già nella notte densa s'estingue ogni clamor“9.

Z druhého jednání jsou vynechané všechny scény, ve kterých se nevyskytuje Otello či

Jago, opera díky tomu má rychlejší spád.

Ve třetím dějství je výrazně změněné pořadí scén, ovšem děj zůstává stejný. Navíc zde

je árie Otella „ Dio! Mi potevi scagliar tutti i mali“10.

Čtvrté jednání je s dramatem téměř identické, vynechává pouze souboj Cassia

s Roderigem, naopak přidává Desdemoninu motlitbu „Ave Maria“.

2.2.3 Postavy

V opeře se nevyskytují vedlejší role jako Šašek, Muzikant či Herold, dokonce ani

Cassiova dívka Bianca (přestože se o ní několikrát zmíňuje), sleduje pouze hlavní

dějovou linii a vyloučením těchto rolí neodvádí od stěžejních postav, tedy Jaga a Otella.

Kontrasty mezi dobrem a zlem jsou ještě výraznější než v Shakespearově dramatu.

9 Všechno se utišilo v temné noci 10 Bože! Mohl jsi na mě uvrhnout všechno zlo

14

Desdemona symbolizuje dobro, je postavou ryze pozitivní. Tím, že je z opery téměř

vynechaná její interakce s kýmkoli jiným než Otellem a velmi brzo začnou křivá

obvinění z nevěry, působí její postava ještě více trpitelsky.

Otello je perfektní vojevůdce, ovšem chorobně žárlivý muž. První zlom nastává po

duetu „Sì, pel ciel marmoreo giuro!“11, kdy ho Jago zmanipuluje tak, že to vypadá, jako

by iniciátorem pomsty Cassiovi za údajnou nevěru byl on sám, v dramatu se Otello

nechává pohltit žárlivostí o něco pomaleji.

Jago je nejpodstatnější podstavou, bez něj by se v opeře nic nestalo. Představuje zlo,

jediná jeho dobrá vlastnost je chytrost, které ale jen zneužívá ke svému prospěchu.

Cassio i Rodrigo jsou jen loutkami, které Jago zneužívá ke svému prospěchu, zůstávají

věrní svým dramatickým předlohám.

2.2.4 Hudba

Velmi důležitá je árie Jaga „Credo in un Dio crudel“12, která kompletně charakterizuje

Jaga. „Věřím v krutého Boha, jenž mě stvořil ke své podobě a já jej v hněvu volám.

Z ubohého zárodku, mrzkého drobtu jsem se narodil. Jsem ničemný, protože jsem

člověk…“ [2] Melodie árie není zpěvná, Jago celou svoji roli deklamuje a lstivě se směje,

což i odpovídá jeho charakteru, když zpívá krásně, je zřejmé, že podvádí.

Rozlišení postav můžeme dobře slyšet i v duetu Otella a Desdemony „Dio ti giocondi,

o sposo“13, kdy Otello Desdemonu křivě obviní z nevěry. Zatímco Desdemona neustále

jen zpívá, Otello zpívá i křičí. Desdemona zpívá melodicky, vyrovnaně, zatímco Otello

útočí.

11 Ano, přísahám na necitelné nebe! 12 Věřím v krutého Boha 13 Ať Ti Bůh dává radost, ó manželi

15

Velkou roli hrají i poslední dvě árie Desdemony, „Salce, salce“14 a „Ave Maria“.

V první árii zpívá píseň o Barbaře, která trpěla neopětovanou láskou. Následuje

modlitba Ave Maria, jejíž text se liší od textu běžně používaného. Zajímavé je, že

teprve v tento moment Desdemona poprvé zpívá sama, předtím se vyskytovala téměř

výhradně v duetech s Otellem.

14 Píseň o jívě

16

2.3 Hudební stránka Verdiho a Rossiniho Otella

V případě Verdiho a Rossiniho Otella jsou srovnatelné pouze scéna vítězného příjezdu

Otella, Desdemonina píseň o jívě a její usmrcení, ostatní části mají natolik odlišný děj,

že je velmi obtížné v nich hledat jakékoli podobnosti.

2.3.1 Příjezd Otella

Rossiniho opera začíná oslavnými zpěvy ihned po předehře, sbor je doprovázený

fanfárovou hrou žesťů, motiv dále prolíná i do pochodu, za kterého přijíždí Otello. Ten

své vítězství oznamuje recitativním zpěvem, stejným způsobem pronáší i svou žádost

o to, aby byl přijat mezi Benátčany. Sbor je výhradně mužský.

Verdi začíná operu bouří, při které málem ztroskotá Otellova loď. Lid se modlí za jeho

záchranu. Naštěstí se mu podaří přistát a oznamuje, že nepřátelské vojsko ztroskotalo,

Kypr je tedy zachráněn. Lid oslavuje Otella i vítězství. Sbor o bouři je mužský,

jednotlivé hlasy se střídají v popisu ve vlnách se zmítající lodi, postupně se přidávají

ženy, které se modlí, aby se Otellovi podařilo úspěšně zakotvit.

Podobností mezi scénami není mnoho, což je způsobeno především odlišnostmi v ději.

Rossiniho Otello přijíždí do Benátek v klidu a se slávou, Verdiho Otello se ocitá

v dramatické situaci, musí přistát na Kypru za bouře. K vyjádření rozruchu při nejistém

příjezdu Verdiho Otella a oslav v Rossiniho verzi jsou pochopitelně použity odlišné

hudební prostředky. Verdiho Otella lid radostně přivítá čtyřmi gradujícími zvoláními

„ať žije“, zatímco Rossiniho Otellovi na přivítanou hrají žestě a oslavují ho celým

sborem. V Rossiniho případě má hudba pevnou strukturu, jednotlivé pasáže jsou od

sebe oddělené, zatímco u Verdiho se jedná o nepřetržitý tok hudby.

17

2.3.2 Píseň o jívě

Rossiniho píseň o jívě „Assisa a piè d'un salice“ 15 je v tónině g moll a v dvoučtvrťovém

taktu. Tempo árie je andante.16 Desdemona v ní vzpomíná na svou přítelkyni Isauru,

která plakávala u jívy kvůli nešťastné lásce. Je doprovázená především harfou, orchestr

má vedlejší roli. Píseň se skládá ze tří slok s podobnou melodií, s každou slokou a spolu

s Desdemoniným rostoucím strachem však přichází složitější ornamentace. Poslední

sloka již není Isauřinou písní, protože si její text vymyslela Desdemona sama, jak si

následně se zděšením uvědomuje. Hudba výrazně koresponduje s textem, Rossini hojně

využíval zvukomalebných prvků. Slovo jíva je vždy zpívané s poklesem melodie

o kvintu stejně jako klesají větve vrby. Když Desdemona zpívá o zákrutách potůčků,

melodie je velmi zdobná. Po prvních dvou slokách vypráví o vánku, který mezi

zemdlenými větvemi opakoval Isauřinu píseň, stejnou melodii po ní opakuje orchestr

znázorňující vánek. V poslední sloce prosí vánek, aby již píseň neopakoval, tentokrát

orchestr nehraje. Desdemonu ve zpěvu přeruší závan větru, ve kterém tuší zlou

předzvěst, dále pokračuje zpěvem o Isauřině smrti. K harfě se tentokrát přidává i flétna,

jako by truchlila i za Desdemonu. Na píseň navazuje Desdemonina modlitba „Deh

calma, o ciel, nel sonno“17.

Verdiho árie „Salce, salce“18 je vlastně píseň vnořená v písni, Desdemona mezi zpěvem

uděluje pokyny Emilii. Je ve fis moll, v dvoučtvrťovém taktu, tempo je opět andante.

Zpívá o nešťastně zamilované služce Barbařičce. Píseň by bylo možné přibližně

rozčlenit na sloky. Opakuje se část písně, ve které Barbařička říká: „Ach jívo! Jívo!

Jívo! Zpívejme! Zpívejme! Smuteční jíva bude mou ozdobou.“[3] Verdi k vytvoření

zvukomalby používal především orchestr, ač Desdemona zpívá pořád stejnou melodii,

orchestr ji doprovází různorodě, podle toho, zda zrovna zpívá o potocích, slétajících se

ptácích, či skalách, které ustrnuly. Desdemoniny pokyny pro Emilii jsou recitativního

typu, tím se snadno odliší od samotné písně. Ač jí poroučí jakoby mimochodem, když

zavrže vítr s dveřmi, vyděšeně se táže, kdo klepe. Na jejím konci, když se Desdemona

loučí s Emilií, orchestr čtyřikrát po sobě zahraje stejný tón, jako by Desdemoně odbíjela

15 Seděla u kořenů vrby 16 krokem, volně 17 Ach nebesa, zklidněte mě ve spánku 18 Jívo, jívo

18

hodina, kdy se naposledy vidí s Emilií, anebo jí tak prudce bilo srdce. Těsně předtím,

než Emilie odejde, plna zoufalství „vykřikne“ tak, jak jen toho je zpěvem schopna:

„Ach, Emilie, Emilie, sbohem, Emilie, sbohem!“ V těchto slovech lze slyšet její

zoufalství i vědomí, že se s Emilií loučí naposledy. Po árii následuje modlitba Ave

Maria.

U Rossiniho a Verdiho verze si můžeme povšimnout několika podobností. Obě

sopránové19 árie je možné rozčlenit přibližně do slok, v obou se opakuje stejná pasáž po

každé sloce. Verdi používal pro vyjádření emocí výrazněji dynamiku, Rossini navíc

i ornamentaci. Rossiniho píseň je přerušena Desdemoniným úlekem z větru. Po ní

následuje modlitba. Verdi podle podobného modelu píseň také asi ve dvou třetinách

délky přerušil závanem větru, který Desdemonu velmi vyděsí. Rossiniho Desdemona

nekomunikuje s Emilií tolik jako Verdiho, která se s ní velmi rozrušeně rozloučí.

Obr. 1: Opakující se pasáž v Rossiniho písni o jívě

Obr. 2: Opakující se pasáž ve Verdiho písni o jívě

19 V dnešní době je Desdemona označována jako mezzosopránová role, v době Rossiniho ale pojem mezzosoprán vůbec neexistoval.

19

2.3.3 Vražda Desdemony

Verdiho duet „Chi è là? Otello?“20 začíná v tónině f moll předehrou navazující na

modlitbu Desdemony, na 17 taktů přechází do a moll a dále pokračuje opět v f moll

a následně ve fis moll. Je ve čtyřčtvrťovém taktu. Předehra začíná nezvykle velmi

hlubokou hrou kontrabasů, které pravděpodobně symbolizují temnotu v Otellově duši

i temnou noc, za které se jeho hrůzný čin stane. Objevuje se zde již podruhé motiv

polibku21, kterým se Desdemona probudí. Zpočátku Otello i Desdemona zpívají celé

fráze pouze na jednom tónu či v malém rozsahu intervalů, napodobují melodii řeči.

Tento zdánlivý klid však narušuje orchestrální doprovod opakující staccatový motiv

z předehry duetu. Jakmile Otello Desdemonu obviní z nevěry, její zpěv nabývá většího

rozsahu, je to jediný způsob, kterým se může bránit. Otello pokračuje v původním

odměřeném způsobu zpěvu, což svědčí o jeho rozhodnutí Desdemonu zavraždit

i o přesvědčení o její vině. Před vraždou však už nezpívá, ale křičí, schází mu síla se

dále bránit jejímu naléhání. O Otellově snaze si udržet odstup svědčí i fakt, že zpočátku

Desdemoně vyká. Po usmrcení Desdemony Otellova první slova náhle zazní

v pianissimu, začíná si pomalu uvědomovat dopad svého činu.

Obr. 3: Motiv polibku ve Verdiho Otellovi

V Rossiniho verzi scéna sestává z recitativu Otella, později se k němu přidává

probuzená Desdemona. Je doprovázený orchestrem. Následuje duet „Non arrestare il

colpo“, který lze rozčlenit do několika částí. Otello do Desdemoniny ložnice přichází

tajně a není si úplně jist její vinou, pomstychtivost jej neovládá natolik, aby mu

pomyšlení na její vraždu nezpůsobovalo bolest. Před probuzením Desdemony se však

již rozhodne. Rossini opět používal zvukomalebné prvky, tentokrát pro vyjádření bouře,

20 Kdo je tu? Otello? 21 Poprvé se tento motiv vyskytuje v duetu z prvního dějství opery „Gia Nella Notte Densa“, naposledy v Otellově árii „Niun Mi Tema“.

20

Desdemona se probudí právě po prvním zahřmění. Následuje dlouhý duet, zpočátku

Desdemona Otellovi odporuje a přesvědčuje ho o své nevině, Otello ji poté opětovně

obviňuje z nevěry, paradoxem je, že oba zpívají stejnou melodii s mnoha koloraturami.

Před vraždou oba společně zpívají o bouři v pro ně osudové noci. Desdemona ještě

naposledy prosí Otella o smilování, on její prosbu zavrhuje, zpívá přitom opět stejnou

melodii jako ona. Se slovy „zemři, ty nevěrná“ Desdemonu probodne dýkou.

Rossiniho verze je podstatně delší než Verdiho. Je to způsobeno Otellovým recitativem,

ve kterém není pevně rozhodnutý Desdemonu zabít, jakmile ale ze spánku volá svého

milovaného, jehož jméno nevysloví, Otellův hněv a neopodstatněná touha po pomstě

naroste. Ve Verdiho verzi se nic nezopakuje dvakrát, má velmi rychlý spád díky tomu,

že Otello do ložnice již přichází pevně rozhodnutý Desdemonu zabít. Přesto je možné

také nalézt zlomový bod, od kterého jeho zuřivost i odpor narůstá, je jím Desdemonin

projev lítosti nad údajnou Cassiovou smrtí. Scéna se odehraje v celkem reálném čase,

tím se velmi liší od Rossiniho stylizace. To je samozřejmě způsobeno i tím, že

Rossiniho opera je o více než padesát let starší, a proto více svázaná způsobem

tehdejšího skládání. Rossini v doprovodu využívá vícekrát stejné motivy, než Verdi.

Verdiho postavy nejen v této scéně, ale i v celé opeře zpívají pouze to, co říkají,

výjimkou je jen několik árií, ve kterých je třeba objasnit záměry postav. Naopak

postavy Rossiniho mnohdy zpívají své myšlenky, čímž je způsoben zdánlivě pomalejší

tok děje. Verdi postavy charakterizoval i způsobem jejich zpěvu, což neplatí

o Rossinim. Postavy často musí zpívat na stejnou melodii naprosto odlišný text, a proto

celkové vyznění závisí především na interpretaci.

21

3. Romeo a Julie

3.1 Charles Gounod – Roméo et Juliette

Opera měla premiéru 27. dubna 1867 v pařížském Théâtre-Lyrique. Gounod se díky

tomuto dílu bleskově proslavil. Autory libreta jsou Julies Barbier a Michel Carré, libreto

se drží předlohy, v mnoha místech přímo kopíruje text Shakespeara. Již v červenci téhož

roku měla premiéru Déjazetova parodie „Rhum et eau en juillet“22.

3.1.1 Děj opery

Prolog vypráví o rodinách Kapuletů a Monteků, jejichž potyčky ukončila až smrt

vlastních dětí.

První dějství se odehrává na karnevalu u Kapuletů. Tybalt, bratranec jediné dcery

Kapuletů Julie, ujišťuje hraběte Parise, že Juliina krása ho ohromí ještě více, než

všechny nádhery karnevalu. Přichází Julie s Kapuletem a zábava pokračuje. Na

karnevalu se objeví i Montek Romeo se svými přáteli Mercutiem a Benvoliem. Jakmile

Romeo spatří Julii, zamiluje se do ní. Julie se ještě nechce vdávat, ale jakmile zůstane

o samotě s Romeem, radikálně svůj názor změní. Když je Romeo na odchodu, přichází

Tybalt, po hlase pozná zamaskovaného Romea a chystá se ho zabít. Vypjatou situaci ale

přeruší Kapulet, který opět pobízí všechny lidi na karnevalu, aby se dobře bavili.

Druhé dějství se odehrává v noci v zahradě Kapuletů, kam přichází Romeo a vyznává

Julii stojící na balkóně lásku. Plánují svůj sňatek.

Ve třetím jednání jde Romeo požádat otce Laurence, aby spojil jej a Julii ve svazku

manželském. Zanedlouho přichází i Julie se svojí chůvou Gertrudou a přísahají si

věrnost.

22 Rum a voda v červenci

22

Romeův páže Stéphano si před domem Kapuletů provokativně prozpěvuje, strhne se

bitka mezi ním a Tybaltem. To spatří Mercutio a je rozhořčený Tybaltovým chováním

k pážeti, který je stále ještě dítě, a proto se s Tybaltem začne bít. Romeo se jejich souboj

snaží ukončit, ale nešťastnou náhodou se jim postaví do cesty tak, že zavdá Tybaltovi

příležitost zabít Mercutia. Aby Romeo pomstil svého přítele, zabíjí Tybalta, za což je

vévodou vykázán z Verony.

Ve čtvrtém dějství spolu Romeo a Julie tráví svatební noc. Za rozbřesku Romeo opouští

Veronu. Hned poté za Julií přichází otec a oznamuje jí, že si ještě toho dne musí vzít

Parise. Zoufalá Julie žádá o radu otce Laurence, který jí dá lektvar způsobující dočasnou

„smrt“. Julie jej vypije a před svatbou se v kostele zhroutí.

Páté jednání se odehrává v hrobce Kapuletů. Otec Laurenc se dozvídá, že zpráva

o Juliině falešné smrti nebyla Romeovi doručená, protože poslíčka s dopisem napadli

Kapuleti. Za hluboké noci do hrobky přichází Romeo, který netuší, že Julie nezemřela

doopravdy, a proto vypije usmrcující jed. Jakmile jej dopije, probere se Julie a oba

společně sní o jejich budoucím životě. Romeo však umírá a přizná Julii svůj čin, ta

nevidí jiné řešení, než si také vzít dýkou život. Oba prosí Boha za odpuštění a společně

zemřou.

3.1.2 Srovnání děje opery s dramatem

Ze začátku opery je vynechaný souboj mezi Kapulety a Monteky, začíná veselím na

karnevalu (v dramatu ples). Ve hře se Julie setkává s matkou, která jí oznamuje, že se

má vdát, v opeře má Julie naopak árii, která ukazuje, že se vdávat neplánuje a že

o žádné svatbě ani neví, s matkou se nesetká. Romeo nevyvolá pohoršení jako na plese,

protože na karnevale jsou mnozí v maskách.

Zatímco v dramatu zapříčiní potyčku Mercutia a Tybalta hádka Tybalta s Romeem,

v opeře ji započne popichování Romeova pážete, tím se motiv bitky stává o něco méně

malicherným.

23

Nejpodstatnější rozdíl je v závěru opery, Romeo a Julie umírají společně, oba ví

o sebevraždě druhého. Jejich čin má menší dopad na okolí, protože nedojde ani

k souboji Parise s Romeem, ani k odhalení podílu otce Laurence na většině událostí.

3.1.3 Postavy

Romeo se velmi podobá postavě z dramatu, je také schopný se do Julie zamilovat na

první pohled, zapomenout na svou předchozí lásku a riskovat svůj život jen proto, aby

s ní byl jen o chvíli déle.

Julie z opery se oproti postavě z dramatu chová racionálněji, přemýšlivěji, méně

emocionálně. Všechny její činy jsou logicky zdůvodněné, netruchlí například tolik nad

smrtí Tybalta, protože ví, že jinak by zemřel Romeo. Neodporuje otci, když jí oznámí,

že si má vzít Tybalta, ale jde rovnou požádat otce Laurence o pomoc.

Hrabě Paris má výrazně menší roli než v dramatu, v celé opeře pronese jen několik vět

a pravděpodobně Julii nemiluje tolik, jako Paris z dramatu. Tomu nasvědčuje i fakt, že

v posledním dějství netruchlí u Juliina hrobu a neutká se s Romeem.

Role chůvy je méně významná, nepomáhá Julii s Romeem plnit jejich plány, ale ani jim

je nekazí.

Další postavy jsou téměř identické s postavami Shakespearovými.

3.1.4 Hudba

Gounod využíval především v prvním dějství, kde kontrastuje ruch karnevalu s áriemi

a duety Julie a Romea, častého opakování hudebních motivů, čímž udržoval kontinuitu

opery. Původní mluvené dialogy byly kvůli dobovým tendencím Gounodem přepsány

do podoby zpívaných recitativů.

24

Z této opery je pravděpodobně nejznámější árie Julie „ Ah! Je veux vivre dans ce

rêve“23, ve které Julie prohlašuje, že si chce užívat mládí a nechce se vdávat. Jako

většina prvního jednání je i tato árie ve valčíkovém rytmu.

Opakování motivu se vyskytuje i ve zpívaných částech, například stejný zpěv

o skřivanovi a o slavíkovi se objeví dvakrát, poprvé když skřivan ohlašuje den, kdy

musí Romeo opustit Julii a Veronu, podruhé v noci, po sebevraždě obou hlavních

hrdinů, kdy jim zpívá slavík, důvěrník zamilovaných, zatímco oni se chystají opustit

svět živých.

23 Ach! Chci žít ve snu

25

3.2 Vincenzo Bellini – I Capuleti e i Montecchi

Opera byla poprvé uvedena 11. března 1830 v benátském divadle La Fenice. Autorem

libreta je Felice Romani. Libreto se opírá o přepracovanou verzi Shakespearova díla,

jejímž autorem je Luigi Scevola.

3.2.1 Děj opery

Opera se odehrává ve Veroně, kde žijí dva znepřátelené rody Kapuletů a Monteků.

Kapuleti se chtějí pomstít Montekovi Romeovi za vraždu Capelliova syna, bratra Julie.

Přichází Romeo s nabídkou míru, který chce zpečetit svým sňatkem s Julií. Kapuleti

však touží po odplatě a Julie je již proti své vůli zaslíbená Tybaltovi.

Julie v zoufalství čeká na svoji svatbu, nechce se provdat za Tybalta, ale za Romea,

kterého poznala již dříve. Přichází Capelliův rádce Lorenzo a tajně k ní přivádí Romea.

Ten se snaží Julii přesvědčit, aby spolu uprchli, ale ona odmítá, nechce pošpinit čest své

rodiny.

Kapuleti oslavují nadcházející svatbu. Romeovi se podaří setkat s Julií a znovu se ji

snaží přemluvit k útěku, ale je přistižen Capelliem a Tybaltem, kteří ho nepoznávají.

Když prozradí své jméno, přichází mu na pomoc jeho vojáci a začnou se bít.

Na začátku druhého dějství se Julie obává o Romeův život, má strach, že padl v bitce.

Navštíví ji Lorenzo a oznamuje jí, že Romeo žije, ale Julie se bude muset brzy provdat

za Tybalta. Proto jí sám nabízí řešení, je jím lektvar, po kterém se bude nějakou dobu

zdát, že je mrtvá. Jakmile lektvar dopije, přijde její otec Capellio. Julie ho prosí za

odpuštění před tím, než zemře, on je však jejími slovy jen rozzuřen a nebere je vážně.

Když Julie „zemře“, Capellio začne podezírat a nechá sledovat Lorenza, který tím

pádem nemůže podat Romeovi zprávu o tom, že Juliina smrt je falešná.

26

Romeo čeká na Lorenza, místo toho se ale setká s Tybaltem a začnou proti sobě

bojovat. Dolehnou k nim smuteční zpěvy z Juliina pohřbu, oba v zoufalství prosí

druhého, aby ho zabil, že pro něj život již nemá žádný smysl.

Nešťastný Romeo vchází do Juliiny hrobky, kde vypije usmrcující jed. Julie se probere

a šokuje Romea oznámením, že není mrtvá. Romeo se jí přizná ke svému činu. Julie

chce vypít jed, toho ale nezůstala ani kapka, chce se probodnout dýkou, ale žádnou

nemá. Poté co Romeo naposledy vydechne, Julie zemře žalem. Usmíření Kapuleti

a Montekové svalují veškerou vinu na Capellia.

3.2.2 Srovnání děje opery s dramatem

V prvním dějstvím je se Shakespearovým dramatem podobný hlavní rys,

tzn. nepřátelství rodů Kapuletů a Monteků. Zatímco u Shakespeara není důvod této

rozepře znám, v Belliniho opeře je zjevný – je jím vražda Cappeliova syna.

V místě, kde by v dramatu byl ples, se v opeře nachází Juliina svatba. Romeo ji překazí,

na plese podobně „překazí“ Parisovo namlouvání si Julie.

Z opery je úplně vynechaná tajná svatba Romea a Julie. Romeo také nezabije Tybalta,

ale naopak se s ním usmíří.

U Juliiny hrobky se Romeo nemusí utkat s Parisem a přichází tam doprovázen svými

společníky. Narozdíl od dramatu neumírá ihned po vypití jedu a může se tak naposledy

rozloučit s Julií, která zemře žalem – z opery je tak vynechána jakákoliv viditelná krev.

3.2.3 Postavy

Počet sólových rolí je omezený pouze na pět, vynechané jsou všechny postavy, které

nemají zásadní vliv na děj, například chůva či Juliina matka.

27

Romeo z opery charakterově odpovídá Romeovi z dramatu, také jedná velmi

impulzivně a je schopný zahubit svoji nenávist ke Kapuletům láskou k Julii. Protože

smrt Juliina bratra není v opeře ztvárněna a k jinému viditelnému krveprolití v ní

nedojde, zdá se být kladnější postavou.

Na začátku opery Julie Romea nemiluje tak bezhlavě jako ve hře, odmítá s ním utéct od

rodiny, neumí si vybrat, k vypití falešného jedu ji Lorenzo musí přimět. Přesto v závěru

opery zemře žalem, což je značně nelogické vzhledem k tomu, že nebyla Romeovi tak

bezmezně oddaná jako v dramatu.

Lorenzo se liší výrazně od své předlohy, nejpodstatnějším rozdílem je, že není kněz, ale

doktor a rádce Capellia. I přesto, že je ve službě Kapuletů, nezištně a dobrovolně

pomáhá Romeovi a je ještě nápaditější, než Lorenzo z dramatu.

Tybalt není Juliin příbuzný a nahrazuje zároveň i postavu Parise. Je silně zamilovaný do

Julie a nenávidí Romea jen kvůli tomu, že je jeho sok, s předstíranou smrtí Julie umírá

i jeho nenávist.

Juliin otec je člověk bez soucitu, který lidi používá pouze jako své figurky ve hře. Julii

chce využít jen jako prostředek, který má donutit Tybalta pomstít se Romeovi.

3.2.4 Hudba

Bellini pro operu použil zhruba třetinu, konkrétně osm čísel své předchozí opery, Zairy.

Znovu zahrnul i několik skladeb ze svých jiných oper. Nikdy však nepoužíval melodie

ze svých úspěšných děl, protože hrozilo, že by si je obecenstvo pamatovalo. Opera byla

kritizována za to, že se jedná o pouhou přehlídku hlasových schopností s mechanickým

opakováním árií a za neúspěšné pokusy o zachování linie mezi jednotlivými čísly.

Árie Julie „Oh quante volte“24 nápadně připomíná píseň o jívě z Rossiniho Otella. Je

také doprovázená harfou, obě árie jsou navíc ve stejné tónině (g moll), píseň z Otella je

24 Ach, kolikrát již

28

v dvoučtvrťovém taktu, árie Julie je v taktu čtyřčtvrťovém. Melodii této árie Bellini

použil již ve své první opeře „Adelson e Salvini“.

Je třeba upozornit na to, že role Romea je mezzosopránová, tedy tzv. „kalhotková“ role

zpívaná ženou. Vysoký hlas zdůrazňuje mládí hlavního hrdiny a kontrastuje s tenorem

jeho soka Tybalta.

29

3.3 Hudební stránka Gounodova a Belliniho Romea a Julie

Gounodova opera se Shakespearova děje drží poměrně volně, Belliniho s ním má

společné pouze základní znaky, k hudebnímu srovnání se tedy nabízí jedině scéna smrti

Romea a Julie.

3.3.1 Smrt Romea a Julie

V Gounodově opeře je pro tuto scénu vyhrazené téměř celé páté dějství. Začíná

předehrou, která je nejdříve v pomalém tempu, po zvednutí opony, tedy současně se

vstupem Romea do hrobky, začíná být neklidná a přechází do rychlého tempa.

Pokračuje recitativem Romea. Jakmile objeví Julii, zpívá árii „O ma femme!“25, na

jejímž konci Julii naposledy obejme a připíjí na ni smrtelným jedem. V tu chvíli se Julie

probudí a ptá se, kde je. Romeo se nejdříve domnívá, že blouzní, ale brzy zjistí, že

doopravdy žije. Několikrát zvolá, že žije, učiní tak spíše vyděšeně. Oba zpívají duet

„Viens! fuyons au bout du monde!“26, Romeo předstírá, že je stejně šťastný jako Julie

a zpívá spolu s ní identickou melodii. Po duetu na něj již začne působit jed a oznamuje

zmatené Julii, že se nachází u brány do nebes. Ta po něm žádá vysvětlení a on jí

nakonec prozradí, že vypil smrtelný jed. Romeo se ji snaží uklidnit a opakuje zpěv

z jejich svatební noci, kdy jej Julie přesvědčovala, aby ještě neodcházel, protože zpívá

slavík, důvěrník lásky a ne skřivan, posel rána. Julie se probodne dýkou a v pianissimu

zpívá, jaké je pro ni štěstí zemřít spolu s Romeem. Oba unisono prosí Boha o odpuštění

a umírají. K vyjádření napětí Gounod používal především časté změny temp i tónin

a dynamiky. Zpěv často napodobuje melodii řeči, což je způsobeno tím, že opera

původně obsahovala mluvenou prózu, která byla přepracována do formy recitativů.

Orchestr má až na občasné opakování již dříve použitých motivů doprovodnou funkci,

výrazně se projevuje jen v nejdramatičtějších momentech, větší prostor dostává

netypicky pouze harfa.

25 Ó má ženo 26 Pojď! Utečme na konec světa!

30

Obr. 4: Smrt Romea a Julie v Gounodově opeře

V Belliniho verzi se jedná o tři scény čtvrté části druhého dějství. Do hrobky přichází

Romeo společně s několika Monteky. První scéna začíná v d moll dvojhlasým sborem

Monteků, kteří projevují lítost Romeovi. Ten truchlí nad hrobkou do té doby, než ho

Montekové začnou přesvědčovat, aby odešel, protože dále nesnesou jeho utrpení.

Romeo ale poručí otevřít rakev. Jakmile spatří Julii, zpívá, že Julie není mrtvá, jen spí a

čeká, až ji probudí Romeo. Netuší přitom, jak blízko je pravdě. Sbor znovu Romea

prosí, aby odešel, on však odmítá a všechny Monteky posílá pryč. Ke konci se tónina

mění v a moll.

Druhá scéna začíná velmi krátkým Romeovým recitativem opět v d moll. Následuje árie

„Deh! tu, bell'anima“27, která je v a moll, Romeo se rozhodne, že chce žít věčnou

společnou láskou s Julií a vypije jed, aby je spojila smrt.

Probuzením Julie začíná třetí scéna. Romeo je šokovaný tím, že Julie žije a přiznává se

jí ke svému činu. Zpívají svůj poslední duet „Ah! crudel! che mai facesti?“28, Julie mu

vyčte jeho krutost, tato slova zazní jako jedna z mála ve fortissimu. Poté si chce také

vzít život, ale nemá jak, Romeo vypil všechen jed a již přestává vidět. Zpívají nejdříve

odděleně, potom se jejich zpěv začne propojovat, u konce již zpívají současně slova, že

ještě nechtějí opustit jeden druhého. Romeo se naposledy loučí s Julií, avšak nestihne už

ani vyslovit celé její jméno. Julie naposledy vyděšeně vzkřikne a zemře žalem. Tento

výkřik je nejvyšší zpívaný tón z celé scény, dodává na váze jejímu zármutku.

Pro všechny tři scény je společný čtyřčtvrťový takt. Nezvykle málo se mění i tempo

a dynamika, která zůstává v pianu. Až v poslední scéně dochází ke crescendu spolu 27 Ach! Ty duše krásná 28 Ach ty krutý! Jak jsi to mohl udělat?

31

s blížícím se momentem smrti. I orchestrální doprovod zůstává neměnný, většinu času

pouze akordický.

Obr. 5: Smrt Romea a Julie v Belliniho opeře

Belliniho i Gounodova verze mají mnoho podobností. Nejpodstatnější je fakt, že ihned

po otravě Romea se probudí Julie. Oba Romeové projevují úlek nad Juliinou smrtí

podobně. Rozdíl je v tom, že Belliniho Romeo se ani na chvíli neopájí štěstím a brzy

Julii prozrazuje, že vypil jed. V obou operách nejsou jasně oddělené jednotlivé árie

a duety, hudba se prolíná. Odlišný je však styl zpěvu, který je v případě Belliniho více

ornamentovaný. V Belliniho opeře nenalezneme význačné motivy jako v Gounodově,

orchestr má však v obou spíše doprovodnou funkci. Gounod měnil často tóninu, Bellini

střídal pouze dvě. Bellini použil výhradně tříčtvrťový takt, Gounod s jedinou výjimkou

také, ale více střídal tempa a dynamiku. Liší se způsob, jakým zemře Julie, Gounodova

se probodne dýkou, zatímco Belliniho zemře žalem, což znamená, že jako jediná

nespáchá sebevraždu. Zatímco u Gounoda nastane ke konci zklidnění a oba milenci

zemřou společně, Belliniho verze graduje k výrazně tragičtějšímu závěru.

32

4. Macbeth

4.1 Giuseppe Verdi – Macbeth

Opera byla poprvé uvedena ve florentském divadle Teatro della Pergola 14. března

1847. Autory libreta jsou Francesco Maria Piave a Andrea Maffei. Piave psal libreto od

počátku, Maffei upravoval scény, které dle Verdiho názoru Piave odbyl. Verdi usiloval

o provedení opery v Paříži, což se mu nakonec podařilo až 21. dubna 1865, pro tento

účel ji musel upravit. Výrazné změny se týkaly především třetího a čtvrtého dějství.

V současnosti je obvykle uváděná právě tato francouzská verze, a proto se budu zabývat

jí, a ne verzí italskou.

4.1.1 Děj

První dějství začíná setkáním čarodějnic s Macbethem a Bancem, královými vojevůdci,

kteří právě zvítězili v bitvě. Macbetha vítají jako théna29 z Glamisu, budoucího théna

z Cawdoru a i dalšího skotského krále. Bancovi tvrdí, že bude otcem králů. Jakmile

čarodějnice zmizí, k Macbethovi doopravdy přichází poselství, že byl ustanoven thénem

z Cawdoru.

Macbethova žena, lady Macbeth, čte dopis o jeho podivném setkání s čarodějnicemi a je

rozhodnuta mu dodat kuráž k vraždě krále Duncana, který je tím jediným, kdo mu stojí

v cestě ke koruně. Večer přijíždí Macbeth i s králem na hrad a v hluboké noci krále

zavraždí. Aby Macbetha nikdo nepodezříval, lady Macbeth pomaže krví královy

strážce.

Macduff, Duncanův důvěrník mrtvého krále objeví. Všichni se modlí za potrestání

vraha.

29 Thén je skotský šlechtický titul, který je podobný titulu hraběte.

33

V druhém jednání se lady Macbeth s Macbethem domluví na vraždě Banca, vrahům

poručí zabít i jeho syna Fleance, aby se nemohla naplnit věštba čarodějnic. Banco je

zavražděn, Fleance však uprchne.

Během banketu na hradě Macbeth předstírá údiv nad tím, že se Banco nedostavil. Brzy

začne Macbeth vidět ducha mrtvého Banca a je zděšený, situaci zachraňuje lady

pobízející hosty k veselí. Macduff se rozhodne utéci, již se v zemi necítí bezpečně.

Hosté, kteří věří, že se Macbeth zbláznil, urychleně opouští hrad.

Ve třetím dějství se Macbeth opět setkává s čarodějnicemi, ptá se jich na svůj osud.

Čarodějky přivolávají tři zjevení, první ho varuje před Macduffem. Druhé zjevení mu

sděluje, že nikdo zrozený ze ženy mu neublíží, třetí říká, že jeho život je v bezpečí,

dokud k jeho hradu nezamíří Birnamský les. Ptá se, zda na jeho trůn mají usednout

Bancovi potomci. Zjeví se mu přízraky těch, kteří budou vládnout a ze zděšení omdlí.

Jakmile přijde k sobě, probírá s lady Macbeth všechna zjevení. Oba začínají mít neblahé

předtuchy a plánují prolít krev všech svých nepřátel.

Čtvrté jednání začíná sborem naříkajícím nad utlačovanou vlastí. Macduff se rozhodne

pomstít vraždu své ženy a dítěte, kterou inicioval Macbeth. Vojevůdce Malcolm vydá

rozkaz, aby si každý voják uřízl větev z Birnamského lesa, budou tak dobře maskování

na cestě k Macbethovu hradu.

Mezitím pozoruje lékař s dvorní dámou na hradě náměsíčnou Lady Macbeth. K jejich

zděšení se snaží umýt ruce od imaginární krve a mluví o všech vraždách, na nichž se

podílela.

Macbeth poté spílá Macduffovu vojsku, které se spojilo s Angličany. Zprávu, že lady

zemřela, prakticky ignoruje. Brzy se dozví, že Birnamský les se dal do pohybu

a uvědomí si, že věštby mu nezajistily takovou bezúhonnost, jak se domníval. Na hrad

se dostane Macduff, který Macbetha zabije, předtím mu ale prozradí, že byl vyříznut

z těla matky. Duncanův syn Malcolm se stává králem a prosí Skotsko o důvěru

a vyslovuje přání, aby v něm přetrvala pouze radost.

34

4.1.2 Srovnání děje opery s dramatem

Shakespearovo drama má pět dějství, Verdiho opera pouze čtyři. Na začátku dramatu je

mezi výstup čarodějnic vložen popis hrdinných činů Macbetha, opera scény čarodějnic

spojuje, aby ihned došlo na setkání s Macbethem. V opeře přijíždí král s Macbethem na

hrad zároveň, v dramatu je Macbeth rychlejší, touto drobnou změnou se opět zrychluje

spád. V opeře dále chybí scéna, kde Macbeth Bancovi slibuje velkou slávu, pokud se ho

bude držet.

V opeře chybí i scény, ve kterých se šlechtici a lidé strachují o osud země, ty by opět

zpomalovaly tok děje. Nedojde v ní na zavraždění lady Macduff a jejího syna, ale

v Macduffově jediné árii je řečeno, že se tak stalo. Totéž platí pro útěk Malcolma ze

strachu před Macbethovou vládou.

4.1.3 Postavy

Macbeth je věrný své dramatické předloze, ale o něco méně prahne po moci a je spíše

loutkou v rukou lady Macbeth, než samostatně jednající postavou jako v dramatu.

Lady Macbeth je postava, která Macbethovi dodává kuráž ke všem vraždám, on sám by

jich bez její promyšlené manipulace nebyl schopen. V dramatu jeho řadu vražd pouze

spustí, v opeře ho musí ke každé přimět.

Čarodějnice jsou ztvárněny sborem, který je rozdělený na tři části o stejném počtu lidí.

Každá skupina vždy zpívá současně, stejným způsobem, jako by se jednalo o jedinou

osobu. Větší počet jim dodává na mystičnosti.

V opeře chybí s výjimkou Macduffa postavy skotských šlechticů i vedlejší role jako

vrátný či stařec. Vynechán je i Malcolmův bratr Donalbain, který v dramatu neudělá nic

významného kromě toho, že uprchne ze Skotska.

35

4.1.4 Hudba

Velmi důležitá je kavatina lady Macbeth „Nel di della vittoria io le incontrai … Vieni!

T'affretta!“30, která ji přesně charakterizuje. Je netypické, že začíná mluveným čtením

dopisu. Z jejího umístění vyplývá, že lady Macbeth je v opeře hlavní postavou. Povahy

ostatních postav jsou odkrývány postupně, nestane se tak v jediné árii.

Významné jsou i sbory čarodějnic, jsou pro ně typické výrazné změny dynamiky, temp

i melodií, kontrastují tak s pevněji strukturovaným uhlazeným šlechtickým prostředím

plným přetvářky. Čarodějnice vždy zpívají v tóninách kvintového kruhu, Macbeth

s lady Macbeth v tóninách kruhu kvartového.

30 V den vítězství jsem se s nimi setkal … Pojď! Pospěš si!

36

4.2 Dmitrij Šostakovič – Lady Macbeth mcenského újezdu

Šostakovičova opera měla premiéru 22. ledna 1934 v Malém (Michailovském) divadle

v Petrohradě. Je napsaná podle povídky N. S. Leskova Lady Macbeth mcenského

újezdu. Autorem libreta je Alexander Preis a také sám skladatel. Šostakovič později

operu upravil, nová verze z roku 1963 je uváděná pod jménem Katěrina Izmajlova.

Opera si v době svého uvedení vysloužila velkou kritiku.

4.2.1 Děj

Příběh se odehrává v druhé polovině 19. století v Mcensku. Za jednotvárným životem

znuděnou Katěrinou Lvovnou Izmajlovou, manželkou kupce Zinovije Borisoviče,

přichází její tchán Boris Timofejevič, který jí neurvale vyčítá, že po pěti letech

manželství stále nemá dítě. Katěrinin manžel musí na nějakou dobu odjet a tchán ji

donutí přísahat Zinovijovi věrnost.

Na dvoře obtěžují muži v čele s novým dělníkem Sergejem kuchařku Aksiňu. Katěrina

přichází pozdvižení uklidnit, je pohoršena jejich chováním, nakonec začne zápasit se

Sergejem, aby prokázala, že i ženy mají sílu a podlehne jeho kouzlu.

V noci do Katěrininy ložnice přichází Sergej pod záminkou půjčení knížky. K ránu

tchán nemůže spát, vidí, že i v Katěrinině ložnici se svítí a brzy spatří odcházejícího

Sergeje. Boris Timofejevič si v hrůze si uvědomuje, že je nevěrná jeho synovi, Sergeje

chytí, zbije a zamkne do skladu. Dostane hlad a přikáže Katěrině připravit večeři, ona

připraví houby s jedem na krysy. Před tím než Boris zemře, oznamuje knězi, že umírá

stejně jako krysa.

Katěrina si opět užívá nezřízeného života se Sergejem, ovšem zjeví se jí duch Borise,

který se dle svých slov přišel podívat na to, jak jeho synovi zahřívají postel. Sergej

Katěrinu přesvědčuje, že se jí vše jen zdálo, ale zrovna v tu chvíli se vrátí ze své cesty

Katěrinin manžel Zinovij. Spolu se Sergejem ho uškrtí a jeho tělo schovají ve skladu.

37

O rok později slaví Sergej a Katěrina svou svatbu. Stane se ale, že opilý muž hledající

další kořalku vleze do skladu a objeví mrtvolu Borise Timofejeviče. To ihned oznámí

na policii, které to přijde vhod, již dlouho se snažili na Katěrině Izmailové najít nějaký

prohřešek, její majetek jim byl trnem v oku. Sergej i Katěrina jsou odsouzeni

k nuceným pracím na Sibiři. Sergej je svou ženou již znuděn a začne se namlouvat

mladé Sonetce. Dokonce na Katěrině lstí vymámí její jediné punčochy, které Sonetce

daruje, aby si získal její přízeň. Když to Katěrina zjistí, skočí do Volhy a strhne s sebou

i Sonetku.

4.2.2 Srovnání s dramatem

V opeře je mnoho podobností se Shakespearovým Macbethem. Chorobná touha po

moci je nahrazena snahou najít alespoň trochu štěstí a vybřednout z nekonečné nudy.

Také dojde k sérii několika nelítostných vražd a opera končí stejně jako drama tragicky.

Katěrině se zjevuje duch mrtvého Borise Timofejeviče podobně jako se Macbethovi

zjevuje duch Banqua. Krom něj se v opeře ale žádné nadpřirozeno nevyskytuje.

Opera končí tragicky smrtí hlavní hrdinky, pro kterou je smrt již jen vybřednutím

z nesmyslného života, Sergej ovšem neumírá, čímž se konec stává ještě

bezvýchodnějším, nedočká se „vysvobození“ od tíhy svých činů jako Macbeth zabitím.

4.2.3 Postavy

Katěrina Lvovna Izmajlova má, jak již vyplývá z názvu opery, hodně společného se

Shakespearovou lady Macbeth. Katěrina Izmajlova touží po štěstí, po smyslu života,

lady Macbeth po moci a zisku. U obou je tato touha natolik silná, že se všech překážek

bez rozmyslu zbavují. Obě téměř neznají výčitky svědomí, které jsou přehlušeny jejich

chtěním dosáhnout své mety. Na konci obě zaznamenají prudký pád, pomatení smyslů

a následnou smrt.

38

Sergej je Macbethovi podobný v mnohém, spíše však svým postavením nežli

vlastnostmi. Macbeth by bez lady Macbeth neměl dost síly se překážek zbavit, ale

přesto po tom touží. Sergej nemá zájem na zabíjení lidí, ale jen na poměru s Katěrinou,

pro který je ochotný hodně obětovat.

Borise Timofejeviče, tchána Katěriny je možno přirovnat ke skotskému králi

Duncanovi. Ač se povahově liší, Duncan je vnímán pozitivně (zatímco Boris

negativně), je také hlavní překážkou, která stojí Katěrině a Sergejovi v cestě. Boris je

zabit pro své kruté chování, Duncan pro svoji moc.

Zinovij Borisovič je postavou nevýraznou, přesto však významnou překážkou v cestě ke

„štěstí“ ústředního páru. Připodobnit ho lze k Macduffovi, který se vrátil do Skotska,

aby připravil Macbetha o moc, ukončil jeho vládu, Katěrinin manžel přichází ukončit

její poměr. Macduff však vítězí, Zinovij je zabit.

V Leskovově knize se navíc vyskytuje postava Fedi Ljamina odpovídající Banquovi

synovi Fleancovi z dramatu. Má dědit polovinu Zinovijova statku, a proto je překážkou,

kterou je třeba odstranit. Fleance uprchne, Feďovi se to nepodaří.

4.2.4 Hudba

Šostakovič pro Lady Macbeth mcenského újezdu čerpal téměř ze všech svých

předchozích děl. Některé melodie použil v identické podobě, jiné poněkud upravil.

Hudba místy připomíná i doprovod ke starým filmům, Šostakovič se totiž na počátku

kariéry živil komponováním hudby k němým filmům. Jednotlivá čísla nemají pevnou

strukturu, zpěv napodobuje melodii řeči, opakují se pouze některé orchestrální motivy

znázorňující různé nálady. Opakování zpívaných pasáží je znemožněno i neveršovaným

libretem. Nezřídka zpěv v opeře přechází až do křiku, hudba do nelibozvučnosti,

hlavním účelem není její krása, ale pravdivé promítnutí emocí.

39

4.3 Hudební stránka Verdiho Macbetha a Šostakovičovy

Lady Macbeth mcenského újezdu

Ke srovnání se nabízí scéna v Macbethovi, kde šlechtici truchlí nad Duncanovou smrtí

s momentem v Lady Macbeth mcenského újezdu, ve kterém služebnictvo předstírá

zármutek nad odjezdem jejich pána.

4.3.1 Truchlení nad Duncanovou smrtí a nad Zinovijovým odjezdem

Poté co Macduff objeví tělo mrtvého Duncana, všechny naplní hrůza. Modlí se k Bohu,

aby brzy potrestal krutého vraha („Schiudi, inferno, la bocca ed inghiotti...“). Scéně je

přítomen i Macbeth a lady Macbeth, kteří také předstírají šok, je ve čtyřčtvrťovém taktu

a v tónině b moll.

Zpočátku finále zpívají společně jak sbor, tak i všichni sólisté ve fortissimu, což

odpovídá charakteru textu: „Otevři, peklo, svůj chřtán a pozři do svého bachoru vše

stvořené a na mrzkého vraha nechť dopadnou tvé plameny.“[4] Výškami se výrazně

projevuje pouze Lady Macbeth (a její dvorní dáma), která opět hraje svoji hru na

nevinnost tím, že důkladně předstírá zoufalství. Macbeth se drží zpátky a zpívá společně

s ostatními.

Následuje zklidnění, v této pasáži se všichni modlí o pomoc. Zpívají vždy nejdříve

sólisté v piano pianissimu, poté na ně navazuje sbor v pianissimu, který však neopakuje

stejnou melodii, kterou zazpívali sólisté. Takto jsou rozlišeny rozdílné myšlenky sólistů

a nic netušících sboristů.

V poslední části zpívají všichni současně, opětovně prosí o ztrestání vraha, pianissimo

opět přechází ve fortissimo. To je samozřejmě ve společném zájmu jak sboru, tak

i sólistů vyjma Macbetha a Lady Macbeth. Ale ani ti nemohou ze zpěvu příliš vyčnívat,

prozradili by se.

40

Obr. 6: Lady Macbeth předstírá zármutek

V Šostakovičova opeře se Zinovij Borisi dozvídá, že se protrhla hráz u mlýna, a proto

musí urychleně odjet. Služebnictvo se posmívá, proto se na ně Boris Timofejevič

s křikem oboří. Oni ihned začnou předstírat smutek nad tím, že jejich pán musí odjet.

Zpívají: „Domov bez Vás není domovem, práce bez Vás není prací, radost bez Vás není

radostí, vraťte se, jak rychle jen můžete!“[5] Takový projev smutku je naprosto absurdní,

hlavní slovo v domě měl evidentně Boris Timofejevič, který zůstává na místě,

služebnictvo odjezd Zinovije nijak neovlivní, navíc není čeho litovat, když ví, že se opět

vrátí. Sbor je ve tříčtvrťovém taktu a ve fortissimu. Hudba postupně graduje, každou

větu zpívá sbor výše, rytmicky se zpěv drží mluveného slova. V doprovodu má

významnou roli xylofon. Nesmyslnost této situace připomíná tehdejší nucenou

poslušnost režimu, není divu, že tato opera způsobila Šostakovičovi velké problémy.

Obě scény mají společnou faleš, předstíraný zármutek, který u Verdiho musí být co

možná nejreálnější, u Šostakoviče je až karikující. Ve Verdiho verzi smutek předstírají

jen dvě postavy, musí se tedy spíše přizpůsobit hudbě, u Šostakoviče naopak všichni do

jednoho zpívají s ironií. Společný jim je důvod, ze kterého zármutek předstírají, je jím

strach z prozrazení pravdy, to by pro jedny znamenalo smrt, pro druhé například

41

vyhazov či trest. Vysoké tóny mají zdůraznit větší smutek, lady Macbeth činí svou hru

opravdu mistrnou tím, že jimi vyčnívá ze sboru. V Šostakovičově opeře takto

nevybočuje nikdo, protože je v každého zájmu na sebe nijak neupozornit ani

výraznějším projevem, ani ignorací.

42

5. Praktická část

Praktická část mé práce sestávala z dotazníkového šetření týkajícího se jak Williama

Shakespeara, tak oper inspirovaných jeho dílem. Dotazník vyplnilo 200 respondentů,

z toho 160 osob byli studenti Gymnázia, Brno-Řečkovice, 29 lidí zodpovědělo

internetovou verzi dotazníku, na který jsem odkazovala především na fórech o vážné

hudbě. Zbylých 11 respondentů byli žáci ZUŠ Veveří.

Na první otázku „Ve kterém století žil William Shakespeare?“ odpověděla správně

většina dotázaných, celkem 78 %.

S operou inspirovanou Shakespearovým dramatem se setkalo jen 28 % respondentů,

z toho nejčastěji s Gounodovým Romeem a Julií (29 osob), poté s Verdiho Macbethem

(16) a Otellem (15).

Ve třetí otázce měli dotázaní odhadnout, kolik oper inspirovaných Shakespearovými

dramaty existuje. Většina (43 %) se domnívala, že takových oper existuje 30-50,

pouhých 14 % zvolilo správnou odpověď, tedy 100 a více oper.

Na otázku „Ve kterém dramatu se vyskytuje Jago?“ odpovědělo správně (Othello)

překvapivě jen 31 %.

Následovaly dvě otázky zaměřené na konkrétní opery: „Kterou z následujících oper

složil Giuseppe Verdi?“ a „Kterou z následujících oper složil Charles Gounod?“.

Respondenti měli na výběr ze čtyř možností. V případě Verdiho byla nejčastější

odpověď Otello, zvolilo ji 49,5 % respondentů. Tato odpověď je zároveň správná.

U Gounoda byl nejčastější odpovědí Macbeth (38,5 %), správná odpověď však byla

Romeo a Julie (19 % odpovědí).

Pro zajímavost jsem do dotazníku vložila i otázku „Do koho byl Romeo zamilovaný

před Julií?“. Výsledek předčil mé očekávání, jméno Rosalina znalo 17 respondentů.

Následující otázka opět dávala na výběr ze čtyř možností, správnou odpovědí byl název

dramatu, které nenapsal Shakespeare. Správně odpovědělo 81 % dotázaných, kteří

vybrali možnost „a) Jak je důležité míti Filipa“.

43

Poslední otázka se týkala jiných hudebních zpracování Shakespearových námětů.

Nejčastěji se dotázaní zmiňovali o Prokofjevově baletu Romeo a Julie (40 respondentů).

Překvapilo mě, že pouze dva lidé si vzpomněli na Bernsteinův muzikál West Side Story.

Z dotazníkového šetření vyplývá, že znalosti většiny odpovídajících o Shakespearově

díle jsou lepší než jejich znalosti o operách jím inspirovaných. Nejsprávněji odpovídali

respondenti internetové verze dotazníku, u kterých byla zjevná i orientace v oblasti

klasické hudby.

Výsledky šetření mě nepřekvapily, studentům se ve škole rozhodně dostane více

informací o osobnosti Williama Shakespeara než o operách, které mají za předlohu jeho

dílo, z toho plyne, že na tyto otázky odpovídali správně pouze respondenti, kteří se

osobně o operu zajímají.

Přesné znění otázek spolu s grafy jsem umístila do příloh.

44

6. Závěr

Podařilo se mi splnit cíl své práce – srozumitelně představit několik oper inspirovaných

Shakespearovými dramaty. Z mých poznatků vyplývá, že Shakespearových předloh se

nejvěrněji drží opery Giuseppe Verdiho, které se liší v pouhých drobnostech, anebo děj

zkracují, snaží se s pomocí hudby ještě umocnit dopad děje. Belliniho i Rossiniho opera

mají výrazně odlišný děj od Shakespeara, proto nemohou podtrhnout jeho záměry, ale

naopak nabízí jiný pohled na tragédie, pro někoho možná zajímavější. Charles Gounod

se držel poměrně pevně předlohy, opera je však poplatná spíše publiku jeho doby než

Shakespearovi. Šostakovič se až na zkrácení drží Leskovovy povídky, přesto s pomocí

hudby je možné s postavami alespoň částečně sympatizovat, v knize se zdají být daleko

méně lidské.

Proto se domnívám, že hudba může dát dramatické předloze nový rozměr, zdůraznit jiné

aspekty, oslovit jiné publikum a že s její pomocí si každý může najít cestu k některému

Shakespearovu dramatu. Práce pomohla i mně osobně k hlubšímu pochopení opery

obecně a k lepšímu zážitku z každého podařeného představení.

Možnost dalšího rozšíření své práce vidím v zpracování několika dalších oper,

například Snu noci svatojánské od Benjamina Brittena, Verdiho Falstaffa, Veselých

paniček windsorských Otto Nicolaie či Thomasova Hamleta.

Svoji SOČ chci poskytnout veřejnosti se zájmem o operu. Práce proto bude zveřejněna

na portálu o opeře a baletu Opera dream31 (www.operadream.com), který má rozsáhlou

čtenářskou základnu.

31 ISSN 1804-994X

45

Seznam citací [1] Gioacchino Rossini: Otello. ČRo 3 - Vltava (Český rozhlas) [online]. 2010-05-22 [cit. 2012-10-02]. Dostupné z: <http://www.rozhlas.cz/vltava/vazhudba/_zprava/gioacchino-rossini-otello--735508>. [2] SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Státní opera Praha, premiéra 2009-05-28. Praha: Státní opera Praha, 2009, s. 36. [3] SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Státní opera Praha, premiéra 2009-05-28. Praha: Státní opera Praha, 2009, s. 76.

[4] ČÁSTKOVÁ, Patricie. Macbeth: Giuseppe Verdi [Divadelní program]. Národní divadlo Brno, premiéra 2009-05-01. Brno: Národní divadlo Brno, 2009, s. 76.

[5] PREISS, Alexander a Dmitry SHOSTAKOVICH. Lady Macbeth of the Mtsensk District / Katerina Ismailova: Opera in four acts [Překlad libreta opery]. Dostupné z: <http://www.impresario.ch/libretto/libschlad_e.htm>.

46

Použitá literatura

BARBIER, Jules a Michel CARRÉ. Charles François Gounod - Roméo et Juliette: Opéra en cinq actes [Libreto opery]. 2006. Dostupné z: <http://www.operatoday.com/documents/Romeo_Juliette.pdf>.

BERIO DI SALSA, Francesco Maria. Otello: ossia Il moro di Venezia [Libreto opery]. 2008. Dostupné z: <http://www.librettidopera.it/otelros/otelros.html>. CLÉMENT, Félix a Pierre LAROUSSE. Dictionnaire lyrique ou histoire des opéras. Réimpr. de l'éd. de Paris, 1876–1881. Genève: Slatkine Reprints, 1999. ISBN 20-510-1696-8.

ČÁSTKOVÁ, Patricie. Macbeth: Giuseppe Verdi [Divadelní program]. Národní divadlo Brno, premiéra 1. 5. 2009. Brno: Národní divadlo Brno, 2009.

LESKOV, Nikolaj Semjonovič. Lady Macbeth mcenského újezdu. Naděžda Slabihoudová. Praha: Československý spisovatel, 1962, 97 s. ISBN 22-009-62.

ROMANI, Felice. I Capuleti e i Montecchi [Libreto opery]. 2007. Dostupné z: <http://www.librettidopera.it/capumon/capumon.html>. PREISS, Alexander a Dmitry SHOSTAKOVICH. Lady Macbeth of the Mtsensk District / Katerina Ismailova: Opera in four acts [Překlad libreta opery]. Dostupné z: <http://www.impresario.ch/libretto/libschlad_e.htm>.

SHAKESPEARE, William. Macbeth. Jiří Josek. Praha: Romeo, 2005, 171 s. ISBN 80-86573-09-5.

SHAKESPEARE, William. Othello. E. A. Saudek. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964, 139 s. ISBN 01-038-64.

SHAKESPEARE, William. Romeo a Julie. Martin Hilský. 2. vyd. Brno: Atlantis, 2006, 151 s. ISBN 80-7108-278-3.

SCHNIERER, Miloš. Hudba 20. století. Vydání čtvrté, na JAMU druhé, aktualizované a revidované. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 2011, 268 s. ISBN 978-80-7460-001-2. SLAVÍKOVÁ, Jitka. Giuseppe Verdi: Otello [Divadelní program]. Praha: Státní opera Praha, premiéra 28. 5. 2009. Praha: Státní opera Praha, 2009.

WARRACK, John a Ewan WEST. Oxfordský slovník opery. Jaroslav Holba. Praha: IRIS, 1998, 611 s. ISBN 80-7176-871-5.

47

Použité nahrávky

GOUNOD, Charles. Roméo et Juliette: Rollando Villazón · Nino Machaidze [dvd]. Deutsche Grammophon, 2009-01-12.

VERDI, Giuseppe. Macbeth: Welser-Most · Hampson · Marrocu · Zurich Opera [dvd]. Image Entertainment, 2002-11-26.

BELLINI, Vincenzo. I Capuleti e i Montecchi [dvd]. Kicco Classics, 2006-04-18.

VERDI, Giuseppe. Otello: Jon Vickers · Mirella Freni · Herbert von Karajan [dvd]. Deutsche Grammophon, 2005-06-14.

ROSSINI, Gioacchino. Otello: Merritt · Anderson · Blake · Surjan · Pritchard [dvd]. Dischi Ricordi S.p.A, 1988.

SHOSTAKOVICH, Dmitri. Lady Macbeth of Mtsensk: Secunde, Ventris, Kotcherga, Vas, Clark, Nesterenko, Capelle, Anissimov, Barcelona Opera [dvd]. EMI Classics, 2004.

Internetové zdroje

Grove Music Online [databáze online]. Oxford: Oxford University Press, 2007–2012 [citováno 2011-09-10]. Dostupné z URL <http://www.oxfordmusiconline.com/public/book/omo_gmo>.

KOUTNÁ, Marie – Opery inspirované Shakespearovými dramaty (výsledky průzkumu), 2012. Dostupné online na <http://oisd.vyplnto.cz>.

Vyhledávání představení. Operabase [online]. [2012-01-20]. Dostupné z: <http://operabase.com/oplist.cgi?lang=cs&ask=t>.

Software GNU LilyPond [počítačový program]. Ver. 2.14.2. Notová sazba pro každého. Dostupné z <http://lilypond.org/windows.cs.html>.

48

Seznam vyobrazení

Obr. 1: Opakující se pasáž v Rossiniho písni o jívě ..............................................................18

SIEBER, Ferdinand. Il bel Canto - 30 Arien und Canzonen italienischer Meister [notový zápis]. Vídeň: Haslinger, 1887. Kapitola: G. Rossini - Assisa al piè d’un salice. ASIN B0000D38PF. Dostupné z: <http://www.rowy.net/coll/pdf/Rossini/voc/Assisa%20al%20pie%20d%20un%2 0salice.pdf >.

Obr. 2: Opakující se pasáž ve Verdiho písni o jívě ...............................................................18

VERDI, Giuseppe. Othello; a lyrical drama in four acts, founded on Shakespeare's tragedy by Arrigo Boito. English version by Francis Hueffer [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1887, s. 329-330. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr3363/large/index.html>.

Obr. 3: Motiv polibku ve Verdiho Otellovi...........................................................................19

VERDI, Giuseppe. Othello; a lyrical drama in four acts, founded on Shakespeare's tragedy by Arrigo Boito. English version by Francis Hueffer [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1887, s. 343. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr3363/large/index.html>.

Obr. 4: Smrt Romea a Julie v Gounodově opeře...................................................................30

GOUNOD, Charles. Romeo and Juliet: Opera in five acts. [notový zápis]. New York: G. Schirmer, 1897, s. 265. Dostupné z: <http://imslp.org/wiki/Rom%C3%A9o_et_Juliette_%28Gounod,_Charles%29>.

Obr. 5: Smrt Romea a Julie v Belliniho opeře.......................................................................31

BELLINI, Vincenzo. I Capuleti e i Montecchi: Tragedia lirica in due atti di Felice Romani [notový zápis]. Milan: G. Ricordi, s. 133. Dostupné z: <http://imslp.org/wiki/I_Capuleti_e_i_Montecchi_%28Bellini,_Vincenzo%29>.

Obr. 6: Lady Macbeth předstírá zármutek.............................................................................40 VERDI, Giuseppe. Macbeth: melodramma in quattro atti di Francesco Maria Piave [notový zápis]. Milano: Ricordi, 1960, s. 81. Dostupné z: <http://www.dlib.indiana.edu/variations/scores/bhr5405/large/sco10076.html#78 >. Obr. 7: Ukázkový dotazník....................................................................................................51

49

Seznam grafů

Graf č. 1: Správná odpověď je 16. – 17. (1564 – 1616)........................................................52 Graf č. 2.................................................................................................................................52 Graf č. 3.................................................................................................................................53 Graf č. 4: Správná odpověď je d) 100 a více.........................................................................53 Graf č. 5.................................................................................................................................54 Graf č. 6: Správná odpověď je b) Otello ...............................................................................54 Graf č. 7: Správná odpověď je d) Romeo a Julie ..................................................................54 Graf č. 8.................................................................................................................................55 Graf č. 9: Správná odpověď je a) Jak je důležité míti Filipa.................................................55 Graf č. 10...............................................................................................................................56

Seznam tabulek

Tabulka č. 1: Seznam oper inspirovaných Shakespearovými dramaty….............................57

Přílohy

Seznam příloh

Příloha č. 1: Ukázkový dotazník ...........................................................................................51 Příloha č. 2: Grafy k dotazníkovému šetření .........................................................................52 Příloha č. 3: Seznam oper inspirovaných Shakespearovými dramaty...................................57

Příloha č. 1: Ukázkový dotazník

Obr. 7: Ukázkový dotazník

Příloha č. 2: Grafy k dotazníkovému šetření

Ve kterém století žil Shakespeare?

77%

1%1%3%

5%

1%5%

1%5%

1%12.

13.

14.

14.-15.

15.

15-16.

16.-17.

18.

19.

neví

Graf č. 1: Správná odpověď je 16. – 17. (1564 – 1616)

Setkal/a jste se s operou inspirovanou některým Shakespearovým dramatem?

28%

72%

ano

ne

Graf č. 2

Se kterou operou inspirovanou některým Shakespearovým dramatem jste se setkal/a?

0 5 10 15 20 25 30 35

Gounod - Romeo a Julie Verdi - Macbeth

Verdi - Otello Verdi - Fallsaff

Fibich - Bouře Thomas - Hamlet

Zkrocení zlé ženy Britten - Sen noci svatojánské

Bellini - I Capuleti e i Motecchi Veselé paničky windsorské

Händel - Julius Caesar Purcell - Antonius a Kleopatra

Salieri - Fallstaff Zneuctění Lucrécie

Graf č. 3

Odhadně te, kolik oper inspirovaných dramaty Williama Shakespeara existuje.

21%

43%

22%

14%

a) 5-15

b) 30-50

c) 75-90

d) 100 a více

Graf č. 4: Správná odpověď je d) 100 a více

Ve kterém dramatu se vyskytuje Jago?

31%

69%

Othello

neví

Graf č. 5

Kterou z následujících oper složil Giuseppe Verdi?

9%

50%

28%

13%

a) Romeo a Julie

b) Otello

c) Bouře

d) Král Lear

Graf č. 6: Správná odpověď je b) Otello

Kterou z následujících oper složil Charles Gounod?

29%

12%40%

19%

a) Zkrocení zléženy

b) Hamlet

c) Macbeth

d) Romeo a Julie

Graf č. 7: Správná odpověď je d) Romeo a Julie

Do koho byl Romeo zamilovaný před Julií?

9%

91%

do Rosaliny

neví

Graf č. 8

Které z následujících dramat nenapsal Shakespeare?

81%

1%

6%

12%

a) Jak je důležité míti Filipa

b) Richard III.

c) Večer tříkrálový

d) Zimní pohádka

Graf č. 9: Správná odpověď je a) Jak je důležité míti Filipa

Které jiné hudební zpracování (např. symfonii, balet, muzikál...) Shakespearových her znáte?

0 10 20 30 40 50

muzikál Zkrocení zlé ženymuzikál Veselé paničky windsorskémuzikál Romeo a Juliemuzikál Otellomuzikál West Side Story (Bernstein)muzikál Sen noci svatojánskémuzikál Večer tříkrálovýmuzikál Hamlet (Ledecký)muzikál na ledě Romeo a Julie (Nohavica)dramatická symfonie Romeo a Julie (Berlioz)symfonická báseň Richard III. (Smetana)symfonická báseň Pohádka zimního večera (Suk) symfonická báseň Othello (Fibich)předehra Sen noci svatojánské (Mendelssohn-Bartholdy)předehra Othello (Dvořák)předehra Bouře (Čajkovskij)předehra Hamlet (Čajkovskij)předehra Romeo a Julie (Čajkovskij)balet Otello (Vamos na hudbu Janáčka)balet Romeo a Julie (Prokofjev)

Graf č. 10

Přílo

ha č

. 3: S

ezna

m o

per

insp

irova

ných

Sha

kesp

earo

vým

i dra

maty

Zde

přik

ládá

m s

ezna

m o

per

insp

irova

nýc

h S

hake

spea

rový

mi d

ram

aty.

Sez

nam

zce

la ji

stě ne

ní ú

plně

kom

plet

ní, p

roto

že js

em d

o něj

zah

rnov

ala

jen

díla

, u k

terý

ch js

em m

ohla

ověř

it, ž

e je

jich

předl

ohou

byl

o do

opra

vdy

někte

ré S

hake

spea

rovo

dra

ma.

Au

tor

hud

by

Če

ský

náze

v o

per

y

N

áze

v o

pery

v o

rigi

ná

le

A

uto

r lib

reta

R

ok

uve

de

ní

Ant

oniu

s a

Kle

opat

ra (

Ant

oniu

s an

d C

leop

atra

) B

arbe

r, S

amue

l

Ant

oniu

s a

Kle

opat

ra

Ant

ony

and

Cle

opat

ra

Fra

nco

Zef

firel

li

19

66

Gru

enbe

rg, L

ouis

Ant

oniu

s a

Kle

opat

ra

Ant

ony

and

Cle

opat

ra

Loui

s G

ruen

berg

- K

affk

a, J

ohan

n C

hris

toph

A

nton

ius

a K

leop

atra

A

nton

ius

und

Cle

opat

ra

B

ernh

ard

Chr

isto

ph d

'Ari

en

1799

V

an D

urm

e, J

ef

A

nton

ius

a K

leop

atra

A

ntho

ny a

nd C

leop

atra

-

ne

uved

ena

Bouře

(The

Tem

pest

)

Adè

s, T

hom

as

Bouř

e

T

he T

empe

st

M

ered

ith O

akes

20

04

Alja

bjev

, Ale

ksan

dr

B

ouře

Буря

-

18

35

Ber

io, L

ucia

no

K

rál p

oslo

uchá

U

n re

in a

scol

to

Italo

Cal

vino

, Wys

tan

Hug

h

1984

Aud

en, F

riedr

ich

Ein

sied

el,

Fri

edric

h W

ilhel

m G

otte

r

Car

uso,

Lui

gi

Bouř

e

La

tem

pest

a

-

17

98

Eat

on, J

ohn

Cra

ig

B

ouře

The

Tem

pest

And

rew

Por

ter

19

85

Em

mer

t, A

dam

Jos

eph

B

ouře

Der

Stu

rm

C

arl L

eber

echt

Imm

erm

ann

18

06

Fab

rizi

, Vin

cenz

o

Bouř

e, a

neb

Z n

epořá

dku

La

tem

pest

a os

sia

Da

un d

isor

dine

M

iche

le M

allio

17

88

nevz

nikn

e pořá

dek

ne n

asce

un

ordi

ne

Fib

ich,

Zde

něk

Bouře

B

ouře

Ja

rosl

av V

rchl

ický

18

95

Fle

isch

man

n, J

ohan

n

Ost

rov

duchů

D

ie G

eist

erin

sel

Fri

edric

h W

ilhel

m G

otte

r

1798

Fri

edric

h A

nton

Haa

ck, F

ried

rich

Wilh

elm

O

stro

v du

chů

Die

Gei

ster

inse

l

F

ried

rich

Wilh

elm

Got

ter

1798

Hän

del,

Viv

aldi

, Ram

eau

Kou

zeln

ý os

trov

T

he E

ncha

nted

Isla

nd

Jere

my

Sa

ms

20

12

a da

lší1

Hal

évy,

Jac

ques

Fro

men

tal

Bouře

La

tem

pest

à

Eug

ene

Scr

ibe,

Pie

tro

Gia

nnon

e

1850

Hof

fmei

ster

, Fra

nz A

nton

B

ouře

Der

Stu

rm

-

1798

Hoi

by, L

ee

Bouře

T

he T

empe

st

M

ark

Shu

lgas

ser

1986

1 Ca

mp

ra,

Pur

cell,

Fe

rran

din

i, R

ebel

Lattu

ada,

Fel

ice

B

ouře

La t

empe

sta

A

rtur

o R

ossa

to

1922

Lock

e, M

atth

ew a

dal

ší

Bouře

T

he T

empe

st

T

hom

as S

hadw

ell

1674

Mar

tin, F

rank

B

ouře

D

er S

turm

Aug

ust

Wilh

elm

von S

chle

gel

19

56

Mül

ler,

Wen

zel

B

ouře

, ane

b K

ouze

lný

ostr

ov

D

er S

turm

, ode

r D

ie b

ezau

ber

te

Kar

l Frie

dric

h H

ensl

er

17

98

In

sel

Nym

an, M

icha

el

H

luky

, zv

uky

& s

ladk

é po

pěv

ky

Noi

ses,

Sou

nds

& S

wee

t Airs

Will

iam

Sha

kesp

ear

e, M

icha

el

19

91

Nym

an

Wel

don,

Joh

n2

B

ouře

T

he T

empe

st

T

hom

as S

hadw

ell

1695

Rei

char

dt, J

ohan

n F

riedr

ich

Ost

rov

duchů

D

ie G

eist

erin

sel

Fri

edric

h W

ilhel

m G

otte

r

1798

Rio

tte, P

hilip

p Ja

kob

B

ouře,

ane

b P

rosp

erův o

stov

Der

Stu

rm o

der

Pro

sper

os

Jo

hann

Gab

riel S

eidl

18

33

duchů

Gei

ster

inse

l

Ritt

er, P

eter3

Bouře

, ane

b K

ouze

lný

ostr

ov

D

er S

turm

ode

r D

ie b

ezau

bert

e

Joha

nn W

ilhel

m D

örin

g

1799

In

sel

Rol

le, J

ohan

n H

einr

ich

B

ouře, a

neb

Kou

zeln

ý os

trov

Der

Stu

rm o

der

Die

bez

aube

rte

Inse

l Jo

hann

Sam

uel P

atzk

e

17

82

Sch

äffe

r, K

arl F

riedr

ich

O

rkán

D

er O

rkan

-

1805

2 Jed

nu p

íseň

slo

žil H

. P

urce

ll.

3 Nen

í jis

té,

že R

itter

je a

uto

rem

.

Ludw

ig

Sm

ith, J

ohn

Chr

isto

pher

B

ouře, a

neb

Kou

zeln

ý os

trov

The

Tem

pest

or

The

Enc

hant

ed Is

le

Dav

id G

arric

k

1756

Sut

erm

eist

er, H

einr

ich

K

ouze

lný

ostr

ov

Die

Zau

berin

sel

Hei

nric

h S

uter

mei

ster

19

42

Win

ter,

Pet

er v

on

B

ouře

Der

Stu

rm

F

.X. K

aspa

r

1798

Zu

mst

eeg,

Joh

ann

Rud

olf

Ost

rov

duchů

D

ie G

eist

erin

sel

Fri

edric

h W

ilhel

m G

otte

r

1798

Cor

iola

nus

Cym

belín

(C

ymbe

line)

Dva

kav

alíř

i z V

eron

y (T

he T

wo

Gen

tlem

en o

f Ver

ona)

Bis

hop

, Sir

Hen

ry

D

va k

ava

líři z

Ver

ony

The

Tw

o G

entle

men

of V

eron

a

Fre

deric

R

eyno

lds

1821

Dva

vzn

ešen

í příb

uzní

(T

he T

wo

Nob

le K

insm

en)

Edw

ard

III.

Ham

let

And

reoz

zi, G

aeta

no

H

amle

t

A

mle

to

G

iuse

ppe

Mar

ia F

oppa

, Jea

n-Fra

nçoi

s 17

92

Duc

is

Car

uso,

Lui

gi

Ham

let

Am

leto

Fab

io D

orse

ne A

borig

eno,

1789

Jean-

Fra

nçoi

s D

ucis

Kel

terb

orn,

Rud

olf

O

félie

O

phel

ia

H

erbe

rt

Mei

er

19

84

Kie

vman

, Car

son

H

amle

t

H

amle

t

C

arso

n K

ievm

an

nedo

konče

ná

Tho

mas

, Cha

rles

Lou

is H

amle

t

H

amle

t

Ju

les

Bar

bier

, Mic

hel C

arré

1868

Am

broi

se

Zaf

red,

Mar

io

Ham

let

Am

leto

Lily

an Z

afre

d,

Mar

io Z

afre

d

1961

Jak

se v

ám lí

bí (

As

You

Lik

e it)

Ver

acin

i, F

ranc

esco

Mar

ia

Ros

alin

da

R

osal

inda

Pao

lo R

olli

17

44

Jindřic

h IV

. (H

enry

IV)

4

Hol

st,G

usta

v

N

a hl

avě d

ivoč

áka

At

the

Boa

r's H

ead

Gus

tav

Hol

st

19

25

Jindřic

h V

. (H

enry

V)

Mer

cada

nte,

Sav

erio

Mlá

dí J

indřic

ha V

.

La

gio

vent

ù di

Enr

ico

V

F

elic

e R

oman

i

1834

Pac

ini,

Gio

vann

i

Mlá

dí J

indřic

ha V

.

La

gio

vent

ù di

Enr

ico

V

G

iosu

è C

ardu

cci/

Jac

opo

Fer

retti

18

20

4 Hra

se

sklá

dá

ze

dvo

u část

i.

Jindřic

h V

I. (H

enry

VI)

5

Bal

fe, M

icha

el W

illia

m

Joha

nka

z A

rku

Jo

an o

f A

rc

E

dwar

d F

itzba

ll

18

37

Ji

ndřic

h V

III. (

Hen

ry V

III)

Sai

nt-S

aëns

, Cam

ille

Ji

ndřich

VIII

.

Hen

ry V

III

P

ierr

e Lé

once

Dét

roya

t,

Pau

l

1883

A

rman

d S

ilves

tre

Juliu

s C

aesa

r

Mal

ipie

ro, G

ian

Fra

nces

co

Juliu

s C

aesa

r

Giu

lio C

esar

e

Gia

n F

ranc

esco

Mal

ipie

ro

19

36

Kle

be, G

isel

her

U

smrc

ení

Cae

sara

D

ie E

rmor

dung

C

äsar

s

G

isel

her

Kle

be, A

ugus

t W

ilhel

m

1959

von

Sch

lege

l

Kom

edie

om

ylů (

The

Com

edy

of E

rror

s)

Bis

hop,

Hen

ry R

owle

y

Kom

edie

om

ylů

T

he C

omed

y of

Err

ors

Fre

deric

Rey

nold

s

18

19

Kre

jčí,

Iša

Poz

dviž

ení

v E

fesu

P

ozdv

ižen

í v

Efe

su

Jose

f B

acht

ík

19

46

Lore

nz, K

arl A

dolf

K

omed

ie o

mylů

Die

Kom

ödie

der

Irru

ngen

-

18

90

Sto

race

, Ste

phen

Kom

edie

om

ylů

Gli

equi

voci

Lore

nzo

da P

onte

17

86

5 H

ra s

e sk

lád

á z

e tří

čás

ti.

Kon

ec d

obrý

, vše

chno

dob

ré (

All'

s W

ell T

hat E

nds

Well)

Cas

teln

uovo

-Ted

esco

, Mar

io

Kon

ec d

obrý

, vše

chno

dob

ré

A

ll's

Wel

l Tha

t E

nds

Wel

l

Mar

io C

aste

lnuo

vo T

ede

sco

19

59

Krá

l Jan

(K

ing

John

)

Krá

l Lea

r (K

ing

Lear

)

Cag

noni

, Ant

onio

Krá

l Lea

r

Re

Lear

Ant

onio

G

hisl

anzo

ni

-

Gob

atti,

Ste

fano

Kor

delie

Cor

delia

Car

lo D

'Orm

evi

lle

1881

Hos

okav

a, T

oshi

o

Lear

ova

vize

Vis

ion

of L

ear

T

. Suz

uki

19

98

Rei

man

n, A

ribe

rt

Lear

Le

ar

Cla

us H

. Hen

nebe

rg

1978

Sal

linen

, Aul

is

K

rál L

ear

K

ing

Lear

Mat

ti Ros

si

20

00

Van

Dur

me,

Jef

Krá

l Lea

r

Kin

g Le

ar

-

neu

vede

n

Kup

ec b

enát

ský

(The

Mer

chan

t of V

enic

e)

Cas

teln

uovo

-Ted

esco

, Mar

io

Kup

ec b

enát

ský

Il m

erca

nte

di V

enez

ia

Mar

io C

aste

lnuo

vo T

edes

co

19

61

Def

fès,

Pie

rre-

Loui

s Je

ssic

a

Je

ssic

a

Ju

les-

Édo

uard

Ade

nis,

Hen

ry

18

98

Boi

ssea

ux

Hah

n, R

eyna

ldo

K

upec

ben

átsk

ý

Le

mar

chan

d de

Ve

nise

Mig

uel Z

amac

oïs

1935

Mac

beth

Bib

alo,

Ant

onio

Mac

beth

Mac

beth

Ant

onio

Bib

alo

, Cla

us H

enne

berg

19

94

Blo

ch, E

rnes

t

M

acbe

th

M

acbe

th

E

dmon

d F

leg

19

10

Ché

lard

, Hyp

polit

e

Mac

beth

Mac

beth

Cla

ude

Jose

ph R

ouge

t de

Lis

le

1827

Koš

ut, M

.

M

acbe

th

M

acbe

th

-

2008

R

ossi

, Lau

ro

Bio

rn

Bio

rn

F. M

arsh

all

1

877

Šos

tako

vič, D

mitr

ij

Lady

Mac

beth

mce

nské

ho ú

jezd

u6

Лeди М

aкбет Мцeнского

уeзда

A

lexa

nder

Pre

is, D

mitr

ij Š

osta

kovič

1934

T

aube

rt, W

ilhel

m

M

acbe

th

M

acbe

th

F

ried

rich

Egg

ers

1857

V

erdi

, Giu

sepp

e

M

acbe

th

M

acbe

th

F

ranc

esco

M

aria

Pia

ve, A

ndre

a

1847

Maf

fei

Mar

ná lá

sky

snah

a (L

ove'

s La

bor's

Los

t)

Mno

ho p

ovyk

u pr

o ni

c (M

uch

Ado

abo

ut N

othi

ng)

Ber

lioz,

Hec

tor

Bla

žena

a B

eneš

B

éatr

ice

et B

énéd

ict

Hec

tor

Ber

lioz

18

62

Sta

nfor

d, C

harle

s V

illie

rs

Mno

ho p

ovyk

u pr

o ni

c

M

uch

Ado

abo

ut N

othi

ng

Ju

lian

R. S

turg

is

1901

6 Pří

mo

u př

edlo

hou

je s

tejn

ojm

enn

á p

oví

dka

N.

Lesk

ova

.

Něc

o za

něco

(M

easu

re fo

r M

easu

re)

Wag

ner,

Ric

hard

Za

káza

ná lá

ska

D

as L

iebe

sver

bot

Ric

hard

Wag

ner

1836

Oth

ello

, mouřen

ín b

enát

ský

(Oth

ello

, The

Moo

r of

Ven

ice)

R

osin

i, G

ioac

chin

o

O

tello

O

tello

, oss

ia Il

mo

ro d

i Ven

ezia

F

ranc

esco

Ber

io d

i Sal

sa

18

16

Ver

di, G

iuse

ppe

Ote

llo

Ote

llo

Arr

igo

Boi

to

18

87

Per

iklé

s (P

eric

les)

Z

uko

fsky

, Cel

ia

P

erik

lés

P

eric

les

Loui

s Z

ukof

sky

19

63

Ric

hard

II. (

Ric

hard

II)

Ric

hard

III.

(Ric

hard

III)

Can

epa,

Lui

gi

Ric

hard

III.

Ric

card

o III

Fulvio

Ful

goni

o

18

79

Mei

ners

, Gio

vann

i Bat

tista

R

icha

rd II

I.

R

icca

rdo

III

A

ndre

a C

odeb

ò

18

59

Sal

vayr

e, G

asto

n

Ric

hard

III.

Ric

card

o III

Ém

ile B

lave

t

1883

Van

Dur

me,

Jef

Krá

l Ric

hard

III.

Kön

ig R

icha

rd

der

Drit

te

-

neu

vede

n

Rom

eo a

Jul

ie (

Rom

eo a

nd J

ulie

t)

Bar

kwor

th, J

ohn

Edm

und

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

and

Jul

iet

Joh

n E

dmun

d B

arkw

orth

1916

B

ellin

i, V

ince

nzo

K

apul

eti a

Mon

teko

vé

I Cap

ule

ti e

i Mon

tecc

hi

F

elic

e R

oman

i

1830

B

enda

, Jiří A

nton

ín

R

omeo

a J

ulie

R

omeo

und

Jul

ie

Fri

edric

h W

ilhel

m G

otte

r

1776

B

lach

er, B

oris

R

omeo

a J

ulie

Rom

eo u

nd J

ulia

B

oris

Bla

cher

1947

C

ampo

y Z

abal

eta,

Za

milo

vaní

z V

eron

y

Lo

s am

ant

es d

e V

eron

a

Fra

ncis

co d

e Ir

ache

ta

1916

C

onra

do d

el

Dal

ayra

c, N

icol

as-M

arie

V

še p

ro lá

sku,

ane

b R

omeo

a J

ulie

T

out

pour

l'a

mou

r ou

Rom

éo

Ja

cque

s-M

arie

Bo

utet

de

Mon

vel

1792

et

Jul

iette

D

amro

sch,

Leo

pold

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

und

Jul

ia

Leop

old

Dam

rosc

h

18

62

Del

ius,

Fre

deri

ck

R

omeo

a J

ulie

na

vsi

7

A

Vill

age

Rom

eo a

nd J

ulie

t

Fre

deric

k D

eliu

s

19

07

Dus

apin

, Pas

cal

R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Jul

iett

e

O

livie

r C

adio

t

1989

F

isch

er, J

an F

rank

Rom

eo, J

ulie

a t

ma

Rom

eo, J

ulie

a t

ma

Jan

Fra

nk F

isch

er

1962

F

ribe

c, K

reši

mir

R

omeo

a J

ulie

Rom

eo i

Julia

-

19

55

Gau

jac,

Edm

ond

R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Jul

iett

e

-

19

55

Ger

ber,

Ren

é

R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Jul

iett

e

-

1961

7 Pří

mo

u př

edlo

hou

je s

tejn

ojm

enn

á n

ove

la G

. K

elle

ra.

Gou

nod,

Cha

rles

-Fra

nçoi

s R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Ju

liett

e

Ju

les

Bar

bier

, Mic

hel C

arré

1867

G

uglie

lmi,

Pie

tro

Car

lo

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

e G

iulie

tta

Ser

afin

o B

uona

iuti

1810

Iv

ry, P

aul X

avie

r D

ésiré

, Z

am

ilova

ní z

Ver

ony

Les

aman

ts

de V

éron

e

P

aul X

avie

r D

ésiré

d’Iv

ry

18

78

mar

quis

d'

Kel

terb

orn,

Rud

olf

Ju

lie

Julia

D

avid

Fre

eman,

Rud

olf K

elte

rbor

n 19

91 K

urzb

ach,

Pau

l

Mla

dá lá

ska

Ju

nge

Lieb

e

H. K

urzb

ach,

Pau

l Kur

zbac

h

-

Mal

ipie

ro, G

ian

Fra

nces

co

Neb

eské

a p

ekel

né s

vět

y

Mon

di c

eles

ti e

infe

rnal

i

Gia

n F

ranc

esco

Mal

ipie

ro

1961

M

ares

calc

hi, L

uigi

Rom

eo a

Jul

ie

G

iulie

tta e

Ro

meo

B

eret

ti

17

85

Mar

shal

l-Hal

l, G

eorg

e

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

and

Jul

iet

Geo

rge

Will

iam

Lou

is M

arsh

all-H

all

1912

W

illia

m L

ouis

Mat

uszc

zak,

Ber

nade

tta

Rom

eo a

Jul

ie

Ju

lia i

Ro

meo

Ber

nade

tta M

atus

zcza

k,

19

70

Jaro

sław

Iwas

zkie

wic

z

Mar

chet

ti, F

ilipp

o

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

e G

iulie

tta

Mar

cilli

ano

Mar

cello

18

65

Mer

cada

l y P

ons,

Ant

onio

R

omeo

a J

ulie

Rom

eo e

Giu

lietta

-

1873

M

oral

es, M

eles

io

R

omeo

a J

ulie

Rom

eo e

Giu

liett

a

F

elic

e R

oman

i

1863

P

orta

, Ber

nard

o

R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Jul

iett

e

-

1809

Rum

ling,

Sig

ism

und

von

R

omeo

a J

ulie

Rom

éo e

t Jul

iett

e

-

1784

S

helle

y, H

arry

Row

e

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

and

Jul

iet

Har

ry R

owe

She

lley

1901

S

chw

anen

berg

er, J

ohan

n

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

e G

iul

ia

J. R

. San

seve

rino

17

76

Got

tfrie

d S

teib

elt,

Dan

iel G

ottli

eb

Rom

eo a

Jul

ie

R

oméo

et

Jul

iett

e

V

icom

te A

lexa

ndre

de

Ség

ur

17

93

Sto

rch,

Ant

on

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

und

Jul

ie

J. F

orst

1863

S

uter

mei

ster

, Hei

nric

h

Rom

eo a

Jul

ie

R

omeo

und

Ju

lia

Hei

nric

h S

uter

mei

ster

19

40

Tor

riani

, Eug

enio

Rom

eo a

Jul

ie

G

iulie

tta e

Romeo

F

elic

e R

oman

i

1828

V

acca

i, N

icol

a

R

omeo

a J

ulie

Giu

lietta

e R

omeo

F

elic

e R

oman

i

1825

Z

ando

nai,

Ric

card

o

Rom

eo a

Jul

ie

G

iulie

tta e

Ro

meo

A

rtur

o R

ossa

to, M

atte

o B

ande

llo

1922

Z

inga

relli

, Nic

colò

Ant

onio

R

omeo

a J

ulie

Giu

lietta e

Rom

eo

Giu

sepp

e M

aria

Fop

pa

19

76

Sen

noc

i sva

tojá

nské

(A

Mid

sum

mer

Nig

ht's

Dre

am)

Alja

bjev

, Ale

ksan

dr

Č

arov

ná n

oc

Волшебная ночь

-

18

39

Aru

ndel

l, D

enni

s

Sen

noc

i sva

tojá

nské

M

idsu

mm

er

Nig

ht's

Dre

am

D

enni

s A

rund

ell

1930

B

ritte

n, B

enja

min

Sen

noc

i sva

tojá

nské

A

Mid

sum

mer

Nig

ht's

Dre

am

B

enja

min

Brit

ten,

Pet

er P

ears

1960

Del

anno

y, M

arce

l

-

P

uck

And

ré B

oll

19

49

Hän

del,

Viv

aldi

, Ram

eau

Kou

zeln

ý os

trov

T

he E

ncha

nted

Isla

nd

Jere

my

Sa

ms

20

12

a da

lší

Leve

ridg

e, R

icha

rd8

Pyr

amus

a T

hisb

e

P

yram

us a

nd T

hisb

e

R

icha

rd L

ever

idge

17

16

Pur

cell,

Hen

ry

Krá

lovn

a ví

l

The

Fai

ry-Q

ueen

ne

znám

ý

1692

Sm

ith, J

ohn

Chr

isto

pher

V

íly

The

Fai

ries

D

avid

Gar

rick/

Joh

n C

hris

toph

er S

mith

175

5

Tho

mas

, Cha

rles

Lou

is

Sen

noc

i sva

tojá

nské

Le

Son

ge d

'un

e nu

it d'

été

Jo

seph

Ber

nard

Ros

ier,

Ado

lphe

18

50

Am

broi

se

de L

euve

n

Wol

f, E

rnst

Wilh

elm

Kou

zeln

é om

yly

Die

Zau

berir

run

gen

Fri

edric

h H

ildeb

rand

Fre

iher

r

1785

vo

n E

insi

edel

T

imon

Ath

énsk

ý (T

imon

of A

then

s)

Oliv

er, S

teph

en

T

imon

Ath

énsk

ý

T

imon

of

Ath

ens

19

91

Titu

s A

ndro

nicu

s

Tro

ilus

a C

ress

ida

(Tro

ilus

and

Cre

ssid

a)

Wal

ton,

Will

iam

Tro

ilus

a C

ress

ida

Tro

ilus

and

Cre

ssid

a

C

hris

toph

er H

assa

ll

19

54

Zill

ig, W

infr

ied

Tro

ilus

a C

ress

ida

Tro

ilus

und

Cre

ssid

a

W

infr

ied

Zill

ig

1949

8 Hud

ba

se z

trat

ila.

Več

er třík

rálo

vý (

Tw

elfth

Nig

ht)

Bis

hop,

Hen

ry R

owle

y

Veče

r tří

král

ový

Tw

elfth

Nig

ht

F

rede

ric R

eyno

lds

182

0

Sm

etan

a, B

edřic

h

Vio

la9

Vio

la

Eliš

ka K

rásn

ohor

ská

1900

Ves

elé

panič

ky w

inds

dors

ké (

The

Mer

ry W

ives

of W

inds

or)

A

dam

, Ado

lphe

-Cha

rles

F

alst

aff

F

alst

aff

A

dolphe

de

Leuv

en, J

ules

-Hen

ri 18

56

Ver

noy

de S

aint

-Geo

rges

D

itter

s vo

n D

itter

sdor

f,

Ves

elé

paničky

win

dsor

ské

D

ie lu

stig

en W

eibe

r vo

n W

inds

or

Aug

ust

Car

l Ditt

ers

von

Ditt

ersd

orf,

1796

A

ugus

t C

arl

Geo

rg C

hris

tian

Röm

er

Bal

fe, M

icha

el W

illia

m

Fal

staf

f

Fal

staf

f

Manfr

edo

Mag

gion

i

18

38 N

icol

ai, O

tto

Ves

elé

paničk

y w

inds

orsk

é

Die

lust

igen

Wei

ber

von

Win

dsor

S

alo

mon

Her

man

n vo

n M

osen

thal

18

49

Pap

avoi

ne10

Sta

rý k

oket

a, a

neb

Dvě

příte

lkyně

Le v

ieux

coq

uet o

u Le

s de

ux a

mie

s

A. B

ret

176

1

Rea

, Ala

n

Za

milo

vaný

a n

eza

milo

vaný

Fal

staf

f in

and

out

of

Love

Will

iam

Mon

son

1982

Fal

staf

f

Ritt

er, P

eter

V

esel

é pa

ničky

win

dsor

ské

D

ie lu

stig

en W

eibe

r vo

n W

inds

or

Geo

rg

Chr

istia

n R

ömer

1794

9 O

per

a ne

byl

a d

oko

nčená

. 10

Jeh

o kř

est

ní jm

éno

ne

ní z

nám

o, j

e m

ožn

é, ž

e b

ylo

Lo

uis-

Au

gu

ste

.

Sal

ieri,

Ant

onio

Fal

staf

f, a

neb

Tři v

tipy

Fal

staf

f, o

ssia

Le

tre

burle

Car

lo P

rosp

ero

Def

ranc

esch

i

1799

V

augh

an W

illia

ms,

Ral

ph

Za

milo

vaný

Sir

Joh

n

S

ir J

ohn

in L

ove

Ral

ph V

augh

an W

illia

ms

19

29

Ver

di, G

iuse

ppe

F

alst

aff

11

F

alst

aff

A

rrig

o B

oito

1893

Z

imní

poh

ádka

(T

he W

inte

r's T

ale)

Bar

bier

i, C

arlo

Em

anue

le

Per

dita

, zim

ní p

ohád

ka

P

erdi

ta, e

in W

inte

rmär

chen

Kar

l Gro

ss

18

65

Boe

sman

s, P

hilip

pe

Zim

ní p

ohád

ka

Win

term

ärch

en

Luc

Bon

dy, M

arie

-Lou

ise

19

99

B

isch

ofbe

rger

Bru

ch, M

ax

Her

mio

na

H

erm

ione

Em

il H

opff

er

18

72

Gol

dmar

k, K

árol

y

Zim

ní p

ohád

ka

Ein

Win

term

ärch

en

A

lfred

Mar

ia W

illne

r

19

08

Har

biso

n, J

ohn

Z

imní

poh

ádka

W

inte

r's T

ale

J

ohn

Har

biso

n

1979

Neš

vera

, Jos

ef

P

erdi

ta

P

erdi

ta

Ja

rosl

av K

vap

il

1897

Zkr

ocen

í zlé

žen

y (T

he T

amin

g of

the

Shr

ew)

Cha

pí, R

uper

to

V

ýtrž

nice

La r

evol

tosa

José

Lo

pez

Silv

a, C

arlo

s

1897

F

erna

ndez

Sha

w

11 Děj

je č

ásteč

ně pře

vzat

i z

Jindři

cha

IV

.

Arg

ento

, Dom

inic

k

Chr

isto

pher

Sly

C

hris

toph

er S

ly

John

Man

love

1963

Bra

ham

, Joh

n

Z

kroc

ení

zlé

ženy

T

he T

amin

g of

th

e S

hrew

-

18

28

Gia

nnin

i, V

ittor

io

Z

kroc

ení

zlé

ženy

T

he T

amin

g of

the

Shr

ew

V

ittor

io G

iann

ini,

Dor

othy

Fee

19

50

Goe

tz, H

erm

ann

Gus

tav

Zkr

ocen

í zl

é že

ny

Der

Wid

ersp

änst

igen

Zäh

mun

g

Jose

ph V

ikto

r W

idm

ann

18

47

Le R

ey, F

rede

ric

Z

kroc

ení

zlé

ženy

T

he T

amin

g of

the

Shr

ew

-

1828

Mac

lean

, Alic

k

P

etru

ccio

Pet

rucc

io

S

herid

an

Ros

s

1895

Sam

aras

, Spy

rido

n

Zkr

ocen

í dr

ači

ce

La F

uria

Dom

ata

Enr

ico

Ann

ibal

e B

utti,

G

. Macch

i 18

95

Mar

tín

y S

oler

, Vic

ente

Š

kola

man

žels

tví

La s

cuo

la d

ei m

arita

ti

Lo

renz

o D

a P

onte

17

95

Wol

f-F

erra

ri, E

rman

no

Sly

S

ly, o

vver

o La

legg

end

a

G

iova

cchi

no F

orza

no

1927

del d

orm

ient

e ris

vegl

iato

Wor

sdal

e, J

ames

Lék

pro

výtž

nici

A

Cur

e fo

r a

Sc

old

Jam

es W

orsd

ale

1735

Ta

bu

lka

č. 1

: S

ezn

am

op

er in

spir

ova

nýc

h S

hak

esp

ea

rový

mi d

ram

aty

Zdroje použité při tvorb ě seznamu oper A Biographical Essay on Louis Zukofsky by Mark Scroggins. Department of English: University of Illinois at Urbana-Champaign [online]. 1998 [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.english.illinois.edu/maps/poets/s_z/zukofsky/bio.htm>. Benvenuti, Tommaso. Treccani, il portale del sapere [online]. 1996 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.treccani.it/enciclopedia/tommaso-benvenuti_%28Dizionario-Biografico%29/>. Bibalo, Antonio: MACBETH . Oper in drei Akten nach William Shakespeare. Internationale Musikverlage Hans [online]. [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.sikorski.de/575/de/0/a/0/g_ope/seite_2/1009958_macbeth_opera_in_three_acts.html>. CARSON KIEVMAN OFFICIAL WEBSITE [online]. [cit. 2011-9-30]. Dostupné z: <http://silvertone.princeton.edu/~carson/comp98.html>. Compositori famosi e sconsciuti. Shakespeare e l'opera lirica [online]. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://utenti.multimania.it/sicla99/id24.htm>. DAVIS, John. Suiseki FAQ [online]. 1997, poslední úpravy 1998-01-20 [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://www.btinet.com/˜bonsai.suiseki/suiseki/Faq.html>. Der Sturm. Die Oper in Italien und Deutschland zwischen 1770 und 1830: Das Opernprojekt [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.opernprojekt.uni-koeln.de/druck_einzeldarstellung_werk.php?id_werke=1164&herkunft>.

Deutsche Biografie Onlinefassung [databáze online]. Bayern: Bayerische Akademie der Wissenschaften, [cit. 2011-10-02]. Dostupné z: <http://www.deutsche-biographie.de/xsfz77918.html>.

Fleischmann, (Johann) Friedrich (Anton). Operas.com.ar: Amplia información sobre ópera, noticias, videos y shop de ventas en 5 países [online]. [cit. 2011-09-05]. Dostupné z: <http://www.operas.com.ar/Music-Encyclopedia/28179/Fleischmann,-%28Johann%29-Friedrich-%28Anton%29.htm>. Grove Music Online [databáze online]. Oxford: Oxford University Press, 2007–2012 [cit. 2011-09-10]. Dostupné z: <http://www.oxfordmusiconline.com/public/book/omo_gmo>. Henry VI. Pts. 1-3. Register of copyrights [online]. [cit. 2011-09-11]. Dostupné z: <http://www.faqs.org/copyright/henry-vi-pts-1-3-by-william-shakespeare-text-edited-by-2/>. Libretti d'opera: Scheda per 'La *gioventù di Enrico V'. Museo del disco d'epoca.: dischi e la musica raccontano 130 anni di storia contemporanea. [online]. [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.museodeldiscodepoca.com/archivio/visualizza_scheda.php?id=DMBM18263>. Macbeth. Project Gutenberg [online]. 2011-03-30 [cit. 2011-09-30]. Dostupné z: <http://www.gutenberg.org/files/35721/35721-h/35721-h.htm#chap11>.

Read the ebook Cyclopedia of music and musicians (Volume 3) by John Denison Champlin. Online Library [online]. 1888 [cit. 2011-09-05]. Dostupné z: <http://www.ebooksread.com/authors-eng/john-denison-champlin/cyclopedia-of-music-and-musicians-volume-3-mah/page-35-cyclopedia-of-music-and-musicians-volume-3-mah.shtml>. Riccardo III. Open Library [online]. [cit. 2011-09-29]. Dostupné z: <http://openlibrary.org/books/OL19114074M/Riccardo_III>. SANTANGELO, Riccardo. AmadeusOnline.net [online]. 2005 [cit. 2011-10-10]. Dostupné z: <http://www.amadeusonline.net/almanacco.php?Giornata=Venerd%EC&Giorno=20&Mese=09>. Sh:in:E: Shakespeare in Europe [online]. Poslední úpravy 2009-03 [cit. 2011-06-28]. Dostupné z: <http://pages.unibas.ch/shine/>.