Masarykova univerzita

Filozofická fakulta - Ústav hudební vědy

Sdruţená uměnovědná studia

Tomáš Pokorný

Současná hudební scéna na Třebíčsku

Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc.

Brno 2015

Prohlašuji, ţe jsem svou bakalářskou práci vypracoval

samostatně, pouze s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

Třebíč dne 3. května 2015

Rád bych v první řade poděkoval vedoucímu práce

PhDr. Aleši Opekarovi, Csc. za výborné vedení, cenné rady a odkazy na literaturu. Další

velké poděkování si zaslouţí Bc. Martin Dvořák za inspiraci a akademické rady.

V neposlední řadě velký dík patří všem konzultantům a umělcům, o kterých je psáno:

Pavel Hlaváč, Jiří Novotný, Luboš Kressa, Vlastimil Pastucha a Kamil Foit.

1

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 3

1 Zrod třebíčského big beatu ................................................................................................... 5

1.1 Šedesátá léta ................................................................................................................. 5

1.1.1 Rádio Luxembourg................................................................................................. 5

1.1.2 Kidd & Rovers ........................................................................................................ 5

1.1.3 Orion...................................................................................................................... 6

1.1.4 Babrani a P.LEA.S. .................................................................................................. 6

1.2 Sedmdesátá léta ............................................................................................................ 7

1.2.1 Articulus ................................................................................................................ 8

1.2.2 Merkur ................................................................................................................... 9

1.2.3 Puls ...................................................................................................................... 10

1.2.4 Matador ............................................................................................................... 11

1.3 Osmdesátá léta ............................................................................................................ 12

1.3.1 Watt 80 ................................................................................................................ 12

1.3.2 Smaragd ............................................................................................................... 13

1.3.3 Bagr ..................................................................................................................... 13

1.3.4 Carmen ................................................................................................................ 14

1.3.5 Morava ................................................................................................................ 16

1.4 Devadesátá léta ........................................................................................................... 17

1.4.1 Mongolovy městské sady .................................................................................... 19

1.4.2 Temný Krtek ......................................................................................................... 19

1.4.3 Crime and … ........................................................................................................ 19

2 Současná hudební tělesa ..................................................................................................... 21

2.1 Fru Fru ......................................................................................................................... 21

2.2 Cirkus Mrodry Ublues .................................................................................................. 22

2.3 Permon Balet Superstar .............................................................................................. 23

2.4 Zouváci boží ................................................................................................................. 24

2.5 Sulin ............................................................................................................................. 25

3 Elektronická taneční scéna v Třebíči .................................................................................... 28

4 Hudební festivaly, koncerty ................................................................................................. 31

4.1 Zámostí ........................................................................................................................ 31

4.2 Třebíčský Zvonek ......................................................................................................... 32

4.3 Šamajim ....................................................................................................................... 32

2

4.4 Třebíčský operní festival .............................................................................................. 32

4.5 Folkové prázdniny ........................................................................................................ 33

5 Z rozhovoru s Lubošem Kressou: ......................................................................................... 34

6 Závěr .................................................................................................................................... 36

7 Resumé ................................................................................................................................ 38

8 Bibliografie .......................................................................................................................... 39

3

Úvod

Třebíčská kulturní scéna je velice zajímavou regionální anomálií, která bohuţel

stojí mimo širší zájem hudebních badatelů. Inspirací k sepsání textu této bakalářské

diplomové práce mi byla nejen posluchačská zkušenost s kulturním děním v Třebíči, ale

také setkání se s diplomovou prací Martina Paška, rodáka z Třebíče, která se hudební

scéně na Třebíčsku věnovala velice rozsáhlým a širokým způsobem, avšak opomíjela

hudební skupiny a dění let devadesátých, stejně tak současný stav hudební produkce

uskupení, která se dají nazvat alternativními. Paškova práce byla zaměřena především

na kapely, které se řadí k proudu big beatu a jejich „zlatá léta“ jsou jiţ nenávratně pryč,

stejně tak jako tvůrčí invence (kapely těţí zejména z popularity mezi staršími

posluchači). Z toho důvodu je úvodní část této práce věnována bigbeatovému období

60. aţ 80. let, především deskripcí historického vývoje a bliţší charakteristika

hudebních těles v ní popisovaných je lapidární, u některých skupin chybí úplně, neboť

nijak nevybočují z charakteru soudobého big beatu.

Oproti tomu od devadesátých let aţ dodnes existuje v Třebíči aktivní skupina

hudebních kapel, které, byť byly ovlivněny bigbeatovou tradicí, záměrně začaly tvořit

hudbu, jeţ se intencionálně vymykala „tradiční“ konzervativní metodě skládání písní a

ostře se vymezovala dobové populární produkci. I z toho důvodu je moţné tato

uskupení nazývat jako „klubová“.

Část práce věnovaná současným třebíčským kapelám představuje pouze výběr,

jakýsi průřez tím nezajímavějším, co dnes v Třebíči vzniká. Selekce proběhla na bázi co

největší rozdílnosti mezi jmenovanými kapelami, ty tvoří jakési osamocené „tábory“ na

poli alternativní hudby, jsou naprosto výjimečné a nemají „svého dvojníka“ ani v rámci

celorepublikové scény. Pojem scéna je zde klíčový, jelikoţ kapely, jimţ se práce v této

kapitole věnuje, sestávají mnohdy z členů, kteří účinkují paralelně v dalších kapelách

(například bubeník Luděk Konečný je patrně nejvytíţenějším třebíčským bubeníkem,

dokonce účinkuje v tělesech jak klubových, tak i tradičně bigbeatových). Tito hudebníci

dokáţí tvořit v jednotlivých skupinách zcela heterogenním způsobem a dají se nazvat

špičkovými hráči na své nástroje. Scénou samozřejmě rozumíme i moţný termín

„Třebíčská hudební scéna 90. let aţ současných“, kdy tento pojem můţe časem nabýt

významu důleţitého hudebního proudu v historickém horizontu doby (stejně tak

regionálně demografického).

4

Ve své práci čerpám především z článků lokálních periodik, rozhovorů

z hudebníky a pamětníky, a v neposlední řadě z bakalářské práce Bc. Martina Paška

„Historie rockové hudby na Třebíčsku“. V první části práce vyuţívám především jiţ

zmíněnou bakalářskou práci a publikaci „Pravěk třebíčského big beatů“ od Pavla

Hlaváče. Hlaváčova publikace mi byla dobrým zdrojem pro zpracování vývoje od

začátku šedesátých let do konce let osmdesátých. Dění v devadesátých letech se opírá

pouze o rozhovory se samotnými aktéry. Bohuţel nedostatek zdrojů mi nedovolil toto

období zmapovat více. Největším přínosem mi byl rozhovor s promotérem Lubošem

Kressou.

Omezený rozsah práce nedovoluje zmapovat tuto scénu kompletně v plné šíři

(důleţitou otázkou také je, zda je to vůbec moţné). Soudobý trend kulturního dění

v Třebíči naznačuje tendenci v neustálém vznikání dalších a dalších těles, jeţ je mnohdy

obtíţné zaregistrovat a sledovat. To nejzajímavější z hudební scény Třebíče je

reprezentováno jistou generací, vůči níţ se generace mladší jen velmi obtíţně vymezuje

a často se uchyluje ke strategii skládání a hraní písní v duchu stále silné a převládající

big beatové tradici a tradici tanečních zábav, jeţ se zdá být nadále hudebně

neproduktivní (intenčně).

Tato práce rozhodně není vyčerpávající analýzou historického a regionálního

stavu třebíčské hudební scény, je spíše nástinem a nárysem určitých souvislostí a

vztahů, které mohou (a snad by i měly) být v budoucnu rozpracovány dále a hlouběji.

5

1 Zrod třebíčského big beatu

1.1 Šedesátá léta

Kořeny hudby, která se vţila pod označením big beat sahají na Třebíčsku aţ do

roku 1965. (Pašek, 2013, str. 15) Před tímto rokem vévodily tanečním sálům především

taneční orchestry a hudební směr zvaný rock and roll. V této době se začíná v Praze

formovat skupina Olympic a kapela The Beatles vydává v Londýně svoji první

dlouhohrající desku nazvanou Please Please Me (1963), která však ještě plně

nepředznamenává jejich budoucí popularitu a hudebně moderní postupy, jeţ se později

vnesou do populární hudby.

1.1.1 Rádio Luxembourg

Rok 1965 v české hudební historii získal důleţitost zásluhou vysílání radia

Luxembourg. Ostatní rádiové stanice, pod bičem svých rozhlasových cenzorů, si mohly

dovolit pustit nanejvýše Karla Vlacha a jeho orchestr. Na radiu Luxembourg se hrál

nejen západní rock and roll od Elvise Presleyho, ale i první bigbeatové skladby. Největší

kolotoč okolo sebe uměli roztočit především The Beatles s jejich skladbou Please

Please Me. Tato skupina dokázala neuvěřitelně ovlivnit mladou generaci, hlavně jí

dokázala poskytnout inspiraci začít tvořit a hrát big beat. (Hlaváč, 2011, str. 2)

1.1.2 Kidd & Rovers

Kidd & Rovers byla jedna z prvních třebíčských bigbeatových skupin. Obsazení

skupiny vzešlo z dixielandové skupiny Shooters. Skupina ze začátku svého působení

hrála pouze instrumentální skladby od The Shadows, nebo skladbu Monika od Oty

Jahna z Mefista. Brzy zjistili, ţe pouze instrumentální skladby nestačí. Kytarista Josef

Dufek přizval svého spoluţáka Josefa Špidlu, který obsadil post zpěváka. Tato změna

dodávala skupině zcela nové moţnosti a mohli tak posluchačům nabídnout skladby

třeba od Bee Gees či Beach Boys. Na koci šedesátých let se Kidd & Roves nechali

inspirovat takzvanou vlnou „Hippies“. Vystupování probíhalo v květovaných košilích a

do svého repertoáru zařadili i známou píseň San Francisco od Scotta McKenzieho.

(Hlaváč, 2011, str. 3)

6

1.1.3 Orion

Skupina Orion byla zaloţena v polovině šedesátých let na třebíčském předměstí

zvaném Borovina. První zmínka o seskupení Orion pochází z roku 1966. (Tep Boroviny,

1966, str. 21) Stylově byl Orion přesným opakem skupiny Kidd & Rovers. V této době

byl hudební svět rozdělen na 2 tábory. Na příznivce The Beatles a na příznivce tvrdší

skupiny The Rolling Stones. Orion hrával skladby od jiţ zmíněných The Rolling Stones,

The Kinks, The Animals nebo Jimiho Hendrixe. Kapela hrávala především ve svém

domovském prostředí v Borovině. Zde se konaly takzvané Odpolední čaje, na které

chodívali mladí lidé a příznivci big beatu z celého města. Roku 1968 musela bohuţel

polovina skupiny Orion nastoupit na základní vojenskou sluţbu. Rozpad kapely se

datuje s odjezdem muzikantů do kasáren dne 1. srpna 1968. (Hlaváč, 2011, str. 4)

1.1.4 Babrani a P.LEA.S.

Babrani byla vůbec první skupina legendárního třebíčského bluesmana Pavla

Hlaváče. Hlaváč jí zaloţil společně Miroslavem Brátkou (foukací harmonika), Radkem

Lisým (baskytara), Karlem Sobotkou (bicí) a Michalem Drobílkem (doprovodná

kytara). Kapela si říkala Babrani kvůli tomu, ţe prý všechno zbabrali. (Hlaváč, 2011, str.

5) Dle slov Pavla Hlaváče šlo všechno celkem dobře, aţ na bicí. Kdyby prý Babrani

hledali horšího bubeníka, neţ byl Karel Sobotka, jen stěţí by prý takového našli. Na

postu bubeníka Karla Sobotku tedy vystřídal Radek Lisý.

První vystoupení probíhalo na večírku ţáků devátých tříd jedenáctiletky. Svoje

další vystoupení uspořádali v klubu Na Střelnici. Na plakáty si tehdy nekorektně

dovolili napsat: „Kdo je lepší – Kidd & Rovers, Orion nebo Babrani?“. (Hlaváč, 2011,

str. 5) To byla v té době velká drzost, neboť kluci z Babranů byli rádi, kdyţ jim pánové

z Orionu vůbec odpověděli na pozdrav, jelikoţ hudebníci z kapely Orion jiţ byli starší a

zkušenější muzikanti, mladými Babrany velmi respektováni.

Později se z Babranů vytvořila skupina This Free, která hrála pouze ve třech

lidech, po vzoru britské kapely Cream. Na absolvování tzv. „přehrávek“ se Pavel

Hlaváč seznámil s „Itou“ Strnadem (tehdejší důleţitá osobnost a velký pojem mezi

muzikanty). Hlaváč Strnadovi nabídl místo ve své kapele a on souhlasil. Podmínkou byl

Luboš „Myšák“ na postu zpěváka. Ten s touto nabídkou souhlasil a tak vznikla skupina

s názvem P.LEA.S.

7

Kapela P.LEA.S. působila od dubna 1968 aţ do března roku 1971. Jejich název

byl odvozen se sousloví Paní Lea Sedlářová, která byla ředitelkou Závodního Klubu

ROH BOPO Třebíč. Kapela doufala, ţe tímto krokem jim ROH finančně vypomůţe při

nákupu aparatury a nástrojů. Je dobré dodat, ţe tento plán skupině skutečně vyšel a

dočkali se tak finanční podpory. P.LEA.S. byla první třebíčskou skupinou hrající vlastní

skladby. Zbytek jejich repertoáru tvořily především skladby od The Rolling Stones,

Jimmiho Hendrixe a samozřejmě písně od skupiny Cream.

Vystoupení probíhala především v rámci tzv. Odpoledních čajů v budově ZK

ZGK. V rámci politického uvolnění konce šedesátých let se konaly různé bigbeatové

festivaly na kterých skupina P.LEA.S. vystupovala. Za zmínku stojí 1. Beat Fest

Vysočiny v Pelhřimově v roce 1969. Na této kulturní akci vystupovaly skupiny nejen

z Vysočiny, ale i z celé Československé republiky. Tehdejší hudební periodikum Pop

Music Expres se ke skupině P.LEA.S. vyjádřilo takto:

Třebíčská skupina Pleas, opírající se o dobrého sólového kytaristu Pavla Hlaváče,

působila vcelku vyrovnaným dojmem, který však v některých skladbách kazila

jakoby ‚opilá‘ rytmika. V možnostech skupiny Pleas, hrající převážně skladby od

Cream, je rozhodně víc, než v Pelhřimově předvedla.

(Hlaváč, 2011, str. 6)

1.2 Sedmdesátá léta

Po roce 1970 se výčet skupin hrajících big beat na Třebíčsku značně rozrostl.

Velké mnoţství z nich mělo bohuţel jen krátkého trvání (Blues in Clasic, Meteor,

Prezence). Pověstného bigbeatového kormidla se uchopila skupina Artikulus, která

vznikla z členů skupin P.LEA.S. a Orion. Za zmínku určitě stojí i formace Merkur, Puls,

nebo Matador. Poslední zmíněná skupina Matador dokonce vystupuje dodnes.

Přestoţe hudební tělesa vzniklá a hrající převáţně v 60. letech postupně

zanikala, jejich odkaz byl mezi posluchači a hudebníky stále ţivý a v jejich paměti

přetrvával. Veškerá hudební produkce, která v následujícím období normalizace tvořila

a koncertovala, byla ovlivněna a do převáţné míry i tvořena především generací let

šedesátých. Hlavní postavou této generace byl Pavel Hlaváč. Ten představuje

dominantního umělce, hudebního nadšence, organizátora, kapelníka a hlavního hybatele

hudebního dění v Třebíči od 60. let a částečně i dnes. Jeho zásluhou se dá vysledovat

8

tvůrčí návaznost mezi téměř všemi bigbeatovými skupinami Třebíčska před rokem 1989

a samozřejmě i po tomto roce.

Je však nutno dodat, ţe od sedmdesátých let byl vývoj třebíčské hudební scény

částečně vyčpělý a invenčně neproduktivní, generace předchozí dekády zestárla a nic

nového uţ nepřinášela. To se změnilo aţ s nástupem nové generace hudebníků 90. let.

1.2.1 Articulus

Po zániku uskupení P.LEA.S z důvodů odchodu většiny muzikantů na vojenskou

sluţbu se na třebíčské scéně zrodila nová skupina. Psal se rok 1970 a bývalí členové

skupiny Orion zaloţili nové uskupení, které neslo název Blues In Classic (ve sloţení: Ita

Srnad, Polda Sedlář, Standa Koukal, Luboš Myšák a Jarda Nejedlý). Kapela hrála

převáţně bluesové standardy a další bluesové klasiky například od Johna Mayalla. To

vše na velmi vysoké technické instrumentální úrovni. Naneštěstí kvůli nastupující

normalizaci skupina nebyla schopná udělat tzv. „přehrávky“. V porotě u „přehrávek“

seděli mimo zaslouţilých hudebníků i hlídači socialistické kultury. Lidově se jim říkalo

„mrchotrubci.“ (Chloupková, 2009)

Učitel a kapelník valečské dechovky Pleva napsal do Tepu Boroviny: „Zvuk

Blues In Classic se podobal zvuku lokotraktoru… a to přece naši mládeţ nemůţe

zajímat!“ (Tep Boroviny, 1966, str. 12)

Naštěstí v neštěstí napadla Miloše Mikunda z Kidd & Rovers velice zvláštní

myšlenka: „My uţ taky ztrácíme nějak glanc, pojďte ty kapely spojit.“ (Pašek, 2013, str.

29) Hudebníkům z obou uskupení se nápad velice líbil. Tímto spojením vznikla skupina

s latinským názvem (anglický název by přehrávkové komisi vadil) Artikulus. Sestavu

třebíčské kapely tvořila rytmická sekce (Koukal – bicí, Sedlář – kytara, Chrámecký –

baskytara, Myšák – klávesy), dechová sekce (Strnad – altsaxofon, Janík – tenorsaxofon,

Charvát – pozoun) a dva zpěváci Mikunda a Nejedlý. Uměleckým šéfem kapely byl Ita

Strnad, který rozepisoval noty a měl vysoké nároky především na dechaře. (Hlaváč,

2011, str. 10)

Skupina hrála převáţně soulový repertoár, coţ bylo v době největší slávy kapel

jako Cream, nebo Jimiho Hendrixe přinejmenším odváţné. Jejich repertoár sestával

převáţně z mistrů svého ţánru např. – Otise Reddinga, Wilsona Picketta, Raye

Charlese, ale i Ikea & Tiny Turnerových.

9

I kdyţ Articulus nehrál big beat jako takový, ale náročnější soulový repertoár,

návštěvnost rockového publika na tanečních zábavách byla veliká, koncerty

navštěvovalo publikum z Brna, Ţďáru, Prahy, Ostravy a jiných měst. Na festivalu v

Lounech roku 1972 kapela Articulus překvapila redaktora časopisu Melodie Jaroslava

Tůmu. Tůma byl velký fanoušek soulové hudby a dle jeho slov mu skupina vyrazila

dech.

V roce 1975 byla skupina na svém vrcholu, a hrávala na většině hudebních a

kulturních akcí po třebíčském okolí. To ovšem bylo trnem v oku tehdejší kulturní

komisi, která se rozhodla Articulus postupně zlikvidovat. Do největších problémů se

dostal zpěvák skupiny Jaroslav Nejedlý, na kterého začaly chodit anonymy vyjadřující

nelibost k jeho projevu. Zdál se jim moc americký, moc dlouhovlasatý a poškozující

mravní výchovu mládeţe. Tento spor vyvrcholil během vystoupení na Mírové slavnosti,

kde skupina v rámci své produkce zahrála dvě anglicky zpívané písně. Poté následoval

dopis od kulturní komise o zákazu činnosti a vystupování skupiny.

Po zákazu měli členové na výběr mezi přechodem do undergroundu, nebo

kavárenskými produkcemi. Podle Pavla Hlaváče si kapela vybrala naneštěstí druhou

variantu a upsala se hotelu Zlatý kříţ, kde hrávali v místní kavárně kaţdou středu, pátek

a sobotu. To se neobešlo bez úpravy stávající sestavy: Strnad, Koukal, Sedlář, Bartl,

Hlaváč. Zpěváci Nejedlý a Mikunda přestali v kapele účinkovat. (Pašek, 2013, str. 36)

Zpěvák Jaroslav Nejedlý dostal úplný zákaz veřejného vystupování a Mikundu nahradil

na postu zpěváka Ivoš Caha. Kaţdé vystoupení v hotelu Zlatý Kříţ bylo plně obsazeno,

v této kavárně kapela vystupovala nepřetrţitě aţ do jejího uzavření v roce 1981, dále

střídala ostatní třebíčské kavárny jako například: Don, Slavie, Znojemská vinárna a

Alfa. Takto skupina pokračovala aţ do roku 1989, stále pod názvem Articulus, ale

bohuţel s popovým repertoárem.

1.2.2 Merkur

Skupina Merkur působila na třebíčské hudební scéně převáţně v 70. letech

minulého století. Ústřední postavou nejen kapely Merkur, ale i celého třebíčského big

beatu této doby je Miroslav Zboţínek. V roce 1968 vypsala kapela P.LEA.S konkurs na

doprovodného kytaristu. Mezi spoustou adeptů se významně krčil sotva patnáctiletý

hošík. Pavel Hlaváč vzpomíná, jak si tehdy mladý Miroslav Zboţínek vzal do ruky

10

kytaru a on ho vyhodil. Ani ve snu ho nenapadlo, ţe se z něho za dva roky stane

výrazná postava třebíčské hudební scény.

Miroslav Zboţínek (zpěv, kytara) big beat začal objevovat na svých studiích ve

Zlíně (tehdejším Gottwaldově), po návratu domů v roce 1970 zaloţil skupinu pod

názvem Trilobit70, společně s Dolfou Dolínkem (basová kytara). Nově vzniklá kapela

neměla kde zkoušet. Ve stejnou dobu zkouší ve strojní průmyslové škole kapela Five

(Vlastimil Houdek, Ivan Suchý, Vladimír Nováček, Milan Vejmělek). Všichni, kromě

Houdka (bicí), odešli na vojnu. Bubeník se přidal ke dvěma předchozím, ale kapela

potřebovala ještě sólového kytaristu. Tím se stal Petr Malý ze skupiny The Polanx, která

zkoušela na Polance.

Skupina Merkur získala své první angaţmá v třebíčském Dělnickém domě, kde

hráli oproti ostatním zde vystupujícím kapelám (například Kidd & Rovers) tvrdší

repertoár (Creedence Clearwater Revival, Deep Purple, The Rolling Stones, Cream).

Merkur měl i několik písní ze své vlastní tvorby, bohuţel to nebylo hlavní lákadlo pro

jejich publikum. Skupina byla ve své době velice vytíţená. Ve středu a v neděli hrávali

na takzvaných Odpoledních čajích, dále pak v pátek a v sobotu na tanečních zábavách.

Jejich vystoupení měla velice hojnou návštěvnost, jak ze strany obecenstva, tak i ze

strany policejních kontrol. (Pašek, 2013, str. 55) Policejní příslušníci na koncerty

přijíţděli v plných antonech a kontrolovali všem návštěvníkům jejich občanské průkazy.

Nejednou museli návštěvníci vystoupení utíkat ze sálu okny. Vrcholem kariéry Merkuru

bylo vystoupení na zimním stadionu v Jihlavě v roce 1972.

Zlatý čas kapely skončil v roce 1973, kdy bohuţel většina hudebníků musela

odejít na vojnu. Zbytek skupiny pokračoval s novým zpěvákem Nejedlým, tato formace

neměla kvůli zákazům dlouhého trvání. Ke znovuobnovení skupiny došlo aţ v roce

1999, kdyţ začala tradice setkávání rockových kapel z minulého století ve Starči u

Třebíče.

1.2.3 Puls

V roce 1971 vznikla nová skupina na popud bratří Blaţkových (Milan Blaţek –

kytara, zpěv, Jan Blaţek – bicí). Dále k sobě přizvali zvukaře Kučírka a baskytaristu

Vladimíra Obršlíka. Po sérii uspěných zábav a vystoupení, kde hudebníci hráli

především převzaté písně od skupiny Olympic, přišel od OV SSM první zákaz

11

vystoupení. Na tento podnět si kapela v roce 1972 změnila název na Nautilus.

Naneštěstí i tento název evokoval v očích okresního kulturního tajemníka kapitalistické

smýšlení (zaměnil si ponorku kapitána Nema s americkou jadernou ponorkou).

Výsledkem toho všeho byl pochopitelně další zákaz činnosti skupiny. V této době

přichází do kapely mladá krev v podobě klávesisty Vladimíra Mijoviče a kytaristy

Miroslava Uhlíře. To uţ uskupení nese další název, tentokrát Privilegium. (Urban,

1977?)

Dále následovaly další změny v sestavě a další zákazy činnosti. Po nástupu Petra

Malého na post kytaristy a Miroslava Zboţínka na post zpěváka proběhla další (uţ

konečná) změna názvu. Kapela nesla a dodnes nese název Puls, který Miroslav

Zboţínek v rychlosti vymyslel před schvalovací komisí. (Chloupková, 2009)

Repertoár Pulsu se nesl spíše v komerčnějším hávu. V polovině osmdesátých let

byla snaha kapely hrát o něco více propracovanější skladby, neţ měli ve zvyku

(například od skupiny Rainbow). Kvůli slabší instrumentální úrovni hráčů vše zůstalo

při starém a změna se nekonala. To pomohlo návštěvnosti jejich zábav, vystoupení a

Odpoledních čajů, kde se návštěvnost pohybovala pravidelně okolo 600 platících.

1.2.4 Matador

Třebíčská rocková skupina Matador byla zaloţena v roce 1973, Miroslav „Bob“

Caha (kytara, zpěv), Jiří Ţák (baskytara) a Milan „Walda“ Navrkal (bicí). Název byl

odvozen podle jejich zkušebny v kravínu. Během let sedmdesátých se skupina

vyprofilovala především na tanečních zábavách. V roce 1976 přišel nový kytarista

Hynek Matušek, který vystřídal Miroslava Cahu. Caha ovšem z kapely neodchází, mění

se akorát jeho post na post zpěváka. V této sestavě hraje Matador aţ do roku 1983. Ze

spřátelené skupiny Watt 80 přichází do Matadoru nový baskytarista Leoš Outrata.

V letech 1984 – 1986 zaznamenal Matador svoji zlatou éru. (Vávra, 1992) V kapele

tehdy účinkovali dva vynikající zpěváci a zároveň bubeníci (Pavel Machát a Václav

Bartoš). V tomto období kapela hrála především skladby od Deep Purple, Uriah Heep a

Led Zeppelin. Václav Bartoš skládal muziku a psal texty, skupina tak začala hrát vlastní

tvorbu. V roce 1988 se ke skupině připojil kytarista Petr Ošmera, díky němu Matador

přitvrdil na svém stylu. Dvojce Petr Ošmera a Pavel Machát jsou dodnes dvě neměnné

ikony skupiny Matador. (Chňoupek, 1995)

12

1.3 Osmdesátá léta

Pro Třebíčský region v osmdesátých letech byla klíčová výstavba jaderné

elektrárny Dukovany. Díky této stavbě enormně vzrostl počet obyvatel města. Masivně

vznikala nová sídliště a i prostory pro kulturu (hotely Atom a Alfa). Roku 1980 byl

zaloţen Klub mládeţe, který pořádal řadu kulturních akcí a hudebních produkcí. V této

době do Třebíče jezdily hrát kapely jako Elán a Citron.

1.3.1 Watt 80

Skupina Watt 80 volně navázala na kapelu Prezence, která svoje působení

ukončila v prosinci roku 1979. Konec Prezence nastal kvůli odchodu Jaromíra

Heraleckého a Miroslava Dočekala z důvodů přípravy na maturitu. Zpěvák a kytarista

zaniklé Prezence Jiří Hnízdil ovšem v hudbě chtěl pokračovat i nadále. Nelenil a

domluvil se s Miroslavem Dočkalem (bicí), Jiřím Tomanem (kytara), Leošem Outratou

(baskytara) a Vladimírem Mijovičem (klávesy) a na jaře roku 1980 zaloţili novou

kapelu s náročnějším repertoárem. Post zpěváka obsadil Pavel Machát (Matador).

Svoji první zkušebnu měla skupina Watt 80 v areálu bytového druţstva na

Náměstí Osvobození. Naneštěstí v té době Dočkal onemocněl zápalem plic a čekání

„Wattu“ na první vystoupení se muselo prodlouţit. To uţ skupina obývala další

zkušebnu, tentokrát v kulturním domě v Ptáčově, kde zcela spontánně vzniknul jiţ

zmíněný název skupiny Watt 80. (Pašek, 2013, str. 62)

17. září 1980 kapela absolvovala svoje první „přehrávky“ před zkušební komisí

v budově JKP na Gottwaldově náměstí. Komise tehdy zasedala ve sloţení: Vladimír

Mijovič starší, Helena Nosková, Bohumil Janík a někteří členové skupiny Articulus.

Zkoušky dopadly nečekaně dobře a po přehrání skladeb „Víme“, „Moudrý muţ“ a

„Silný Vítr“ dostala kapela hodnocení 50%. To se odráţelo v jejich finančním

ohodnocení za odehranou produkci. Výsledek 50% představoval 100 Kčs na osobu za

jednu odehranou zábavu. Historicky první vystoupení se odehrálo v Trnavě (u Třebíče),

která v této době byla ideálním místem pro začínající skupinu. Po úspěšném uvedení na

scénu následovaly čtyři roky zábav, Odpoledních čajů a dalších vystoupení například po

13

kavárnách a plesech. Od roku 1980 do roku 1984 odehrála kapela přesně 170

vystoupení. Poté následuje „malá pauza“, která končí aţ v roce 2002, kdy se skupina

znovu obnovila koncertem v třebíčském klubu „Béčko“.

1.3.2 Smaragd

Smaragd bylo uskupení studentů třebíčského gymnázia, které mělo poměrně

krátkou dobu působnosti (1981 – 1983). Zakladateli byli: Karel Ošmera (bicí), Karel

Sedlák (kytara) a Jaroslav Sláma (basová kytara). Později se přidal Aleš Sušický

(klávesy) a zvukař Pavel Nahodil.

3. října 1981 skupina úspěšně absolvovala „přehrávky“. První vystoupení

proběhlo v Kamenné při vstupném 10 Kčs. Na zábavy chodilo kolem 160 platících a

muzikanti si dohromady vydělali 600 Kčs (včetně dopravy).

Sestavu později doplnila nová zpěvačka Dana Nováčková. Začátkem roku 1983

kapela sice dostává nabídky na hraní v kavárně hotelu Zlatý Kříţ, ale začínají se

objevovat neshody mezi muzikanty. Zvukař Pavel Nahodil odchází na vojnu a jako

náhradu za sebe přivedl Václava Holečka. (Chňoupek, 1993) Bohuţel neshody

pokračují a ubývá i nabídek na vystoupení. Završením tohoto období bylo nesplnění

„přehrávek“ na podzim roku 1983.

Kapela se tímto rozpadá a její členové odchází studovat vysoké školy. Na studiu

potkává Karel Ošmera Petra Kapinuse. Dana Nováčková a Aleš Sušický kvůli

neshodám skupinu opustili. Zbytek kapely chtěl začít znovu od začátku a lépe.

Hudebníci měli našetřených 60 000 Kčs na aparaturu. S novým začátkem skupina

dostala i nové jméno Bagr.

1.3.3 Bagr

Bagr je třebíčská hudební skupina zaloţená v roce 1983, která působí dodnes.

Kapela vzniká z torza zaniklé skupiny Smaragd, kde původní trio doplnil

kamarád a spoluţák Karla Ošmery z vysoké školy Petr Kapinus. Od samého začátku

měla skupina problémy ze strany zkušební komise. Nejprve bylo nutné najít si

zřizovatele, který by Bagr vzal pod svá křídla. Tím se nakonec staly Jihomoravské

vodovody a kanalizace. Při přehrávkách se komisi nelíbil název kapely. Název Bagr,

14

který skupina obhajovala jako synonymum pro „rámus a rachot“, chtěla komise změnit

na líbeznější a příjemnější Čtyřlístek (kvůli počtu muzikantů ve skupině). (Vávra, 1992)

Nakonec se podařilo jméno Bagr si zanechat s odůvodněním, ţe bagr je stroj na práci a

práce přeci šlechtí.

Socialistický reţim Bagru nepřál, coţ se promítalo i na samotném chodu kapely.

Od začátku fungování uskupení se vyskytovaly problémy v podobě rozbitých čekáren a

častých rvaček a výtrţností během i po vystoupení skupiny. Před koncertem dokonce

jedna fanynka přelepila plakáty americkou vlajkou, coţ mělo za následek zrušení celé

akce. Roku 1985 musela skupina na půl roku přerušit svoji činnost kvůli povinnému

zájezdu Pavla Ošmery a Petra Kapinuse do SSSR. Po navrátu ze zájezdu se vrátil jak

úspěch Bagru, tak i sledování skupiny Veřejnou bezpečností a dalších státních orgánů.

Policejní kontroly provázely kaţdou zábavu, na které skupina vystupovala. Stáním

orgánům nevadily pouze výtrţnosti a prodej alkoholu na zábavách, ale i repertoár

skupiny. Do hledáčku se státním zástupcům dostala především píseň „Olovo na lidi“,

která v nich evokovala výzvu k revoluci a rebelii, ve skutečnosti šlo pouze o zpracování

námětu Victora Huga. (Vávra, 1992)

Veškeré napětí kolem skupiny se vystupňovalo na soutěţi kapel v Mikulovicích

roku 1986. Mezi ostatními vystupovali například Matador, Puls, nebo Bambus.

Hlasování probíhalo jak mezi obecenstvem, tak mezi odbornou porotou. U posluchačů

vyhrál Bagr na celé čáře, ovšem u poroty dostal nejniţší hodnocení. Na konci akce Bagr

zahrál svoji reţimem nenáviděnou píseň „Olovo na lidi“ a osud skupiny byl tím pádem

zpečetěn. Od 1. 1. 1897 měla skupina zakázanou činnost. Zákaz skončil aţ se

Sametovou revolucí.

1.3.4 Carmen

Činnost skupiny Carmen lze rozdělit do několika časových úseků. Ten první je

od roku 1986, kdy skupinu zaloţil Luboš Dener, Pavel „Kissi“ Veselý a Dušan Němec.

Jméno skupiny vzniklo podle opery George Bizeta ještě před prvním vystoupením 15.

srpna v Pyšelu, kam přišlo 150 platících. Ve skupině se v té době vystřídalo několik

muzikantů. Po několika týdnech hraní přichází na post zpěváka Vlastimil Zahrádka.

Kromě jeho dvou vlastních písní „Kdyţ ti ostříhaj tvý vlásky“ a „Slavím jen tak“,

přináší do skupiny směr převzatých skladeb skupin jako Deep Purple, nebo Whittesnake

15

a do té doby pro Třebíčsko neznámých U2. Skupina se velmi brzy dostává do

podvědomí třebíčských posluchačů a také pořadatelů. (Chňoupek, 1996)

Tři následující roky jsou ve znamení uţ pravidelného vystupovaní, ale také

dlouhých měsíčních přestávek z důvodu častých změn obsazení ve skupině. Carmen v té

době má uţ hodně svých fanoušků, ale také hodně problémů s morálkou uvnitř skupiny,

které vyústily na podzim roku 1989 odchodem zpěváka Vlastimila Zahrádky a

následným rozpadem skupiny. Poslední dvě zábavy v Rokytnici nad Rokytnou a ve

Výčapech se staly pro fanoušky nezapomenutelným záţitkem. Carmen se po půl roce

v lednu 1990 schází pouze k polistopadovému koncertu třebíčských skupin.

V roce 1990 Carmen vystupuje s novým zpěvákem Vlastimilem Mackem, téţ

přichází nynější baskytarista Vašek Čudka a klávesista Jan Zdarsa. Vlastimil Zahrádka

si skládá svoji skupinu z vybraných třebíčských muzikantů a pojmenovává ji Pátek 13.

Obě skupiny na Třebíčsku úspěšně vystupují. Carmen v tomto roce hraje se skupinami

Vitacit, Nová Růţe, Merlin, stejně je tomu tak i u Pátku 13. Dochází ke společnému

vystoupení obou skupin na konci roku 1990. (-MM-, 1992) V té době, po oznámení

Vlastimila Macka o odchodu z Carmen, se začíná schylovat k návratu původního

zpěváka.

Silvestrem 1991 začíná druhý časový úsek činnosti Carmen. Po rozhodnutí hrát

opět společně začíná ještě před první zkouškou mnoho „sbliţovacích“ a těţkých

mejdanů, při kterých se vytrácejí staré spory ve skupině. Zkouší se denně, opět ale

převzaté skladby U2, Alice Coopera, Toma Pettyho a podobně. Velkou motivací je i

zájem publika o staronovou skupinu. Vlastimil Zahrádka jako první odchází ze

zaměstnání, aby veškerou energii věnoval muzice a ţivotu kolem. Po dvou měsících

zkoušení přichází první vystoupení, které se jako i všechna další vyznačuje skvělou

atmosférou. 3. srpna roku 1991 slaví skupina ve Výčapech pět let existence. Na tuto

akci přišlo téměř 3000 lidí. Ač celá akce začínala v 19:00 hodin, bylo hodinu předem

téměř plno a slibovaných prvních 1000 piv zdarma uţ dávno vypito. Ve stejném roce

také skupina postoupila v soutěţi O zlatého Ambroţe vyhlášené časopisem Filip pro

náctileté z 504 přihlášených účastníků do semifinále v Praze. Vše dopadlo na výbornou

a Carmen postoupila do finále. Z praţského finále vychází pro skupinu i první televizní

premiéra. Vlastimil Zahrádka a Luboš Dener začínají skládat vlastní písně, které se na

zkouškách dotvářejí do finálních podob. Začátkem roku 1992 skupina natáčí tři písně ve

16

studiu Propast Petra Jandy, z kterých dvě vycházejí koncem února 1992 na SP desce

vydané za sponzorství časopisu Filip pro náctileté. Jsou to písně „Smrt krásných srnců“

a „Kdyţ ti ostříhaj tvý vlásky“. První jmenovaná skladba vychází v květnu v televizní

divácké soutěţi Studio B – live, stejně jako v zářijovém kole skladba „Ukaţ se mi“.

Koncem září natočila Carmen studiové demo s Pavlem Váňou, brněnskou rockovou

legendou, který se s nimi setkal při natáčení v Brněnském televizním studiu. V dubnu

1993 pak skupina nahrává v praţském studiu Happy první LP desku, jejímţ

producentem je Pavel Váně. (-MM-, 1992) Po vydání Maxi singlu se třemi skladbami

vyšlo v říjnu 1993 na nosičích MC i CD album s názvem Doţít se rána. Mezi dvanácti

skladbami byly i „Cesty“ uváděné v hudebních televizních pořadech. Klip byl natočen

v barrandovských ateliérech.

V letech 1993 – 1995 skupina nechyběla na ţádném velkém rockovém festivalu

v České republice. O její oblibě hovoří i průměrná návštěvnost v roce 1994, která činila

560 lidí a více neţ deset tisícových návštěv v roce! Na konci léta 1995 pak došlo

k překvapivému rozpadu kapely. K této události se Luboš Denner vyjadřuje takto:

Na jaře a v létě 1995 jsme za dva měsíce stihli 30 – 40 vystoupení, například:

odpoledne festival a večer zábava. Pro všechny to bylo namáhavé. Místo abychom

se bavili, tak se z toho stala povinnost. Začali jsme cítit, že už to není ono, proto

jsme se domluvili, že bude lepší dát si na neurčitý čas pauzu.

(Chňoupek, Carmen - ţivoucí legenda, 1996)

Poslední zábava se konala koncem srpna roku 1995 ve Výčapech. Od té doby se

skupina sešla jen k několika vystoupením, naposledy to bylo koncem prosince 1995 na

Klubu v Borovině. 27. července roku 1996 se ovšem koná další velmi úspěšné

vystoupení ve Výčapech. K dnešní době Carmen vystupuje pouze jednou do roka na

velké tradiční zábavě ve Výčapech. (Urban, 1977?)

1.3.5 Morava

Morava je třebíčská skupina zaloţena v roce 1987. I kdyţ se jedná o třebíčskou

skupinu, tak původní sestavu tvořili hudebníci převáţně z Karviné. (Jiří „Api“ Novotný

– kytara, František „Fany“ Petričko – zpěv, kytara a Milan „Fugas“ Pintér – baskytara).

Zmínění spolu hráli jiţ v Karviné v kapelách Vermona a Laser. Roku 1987 se trojce

muzikantů přestěhovala do Třebíče, jim uhranula krásná příroda oproti okolí Karviné.

17

Jako poctu novému působišti skupiny si kapela dala název Morava. Na postu bubeníka

se objevil první rodilý Třebíčan Vladimír Sovák. (Chňoupek, 1996)

Od samého počátku se kapela vyznačovala především vlastní hudební tvorbou a

heavymetalovým image. Roku 1989 skupina vystupovala s velkým úspěchem téměř po

celé republice, tento trend nadále pokračoval i po Sametové revoluci.

Roku 1989 se skupina rozhodla natočit singl písně s názvem „Morava“.

Zajímavostí je to, ţe kapela neměla ve své sestavě klávesistu. Klávesový part nahrával

Michal David, který celou nahrávku produkoval. Termín nahrávání byl stanoven na 17.

listopad 1989. Kvůli jiţ výše zmíněné Sametové revoluci bylo natáčení odloţeno a

skladba byla vydána aţ na prvním LP skupiny v roce 1992. (Janoušek, 1991)

Se svým prvním albem skupina slavila úspěch i v celostátních hitparádách.

(Janoušek, 1991) V tehdejší prestiţní hitparádě Formule Pop na českém rozhlasu se

píseň „Morava“ dostala na třetí příčku mezi celostátně známé interprety jako Ladislav

Kříţek a Pavol Habera. Mezi své interprety kapelu poté vzala i firma Monitor EMI, u

které vyšlo první album Moravy. Další úspěchy poté následovaly v podobě druhého

místa v písničkové soutěţi Telerezonance a zařazení písně „Miluj se se mnou“ do

tehdejší velmi populární hitparády Eso.

1.4 Devadesátá léta

Po Sametové revoluci celou republiku zasáhla obrovská vlna euforie a jistý chtíč

a hlad po nových věcech, které byly v socialistickém reţimu zakázané. Celá atmosféra

počátku roku 1990 byla velmi uvolňující. Tato doba dávala prostor ke vzniku novým

projektům a uskupením, které by pod socialistickým dohledem nikdy vzniknout

nemohly. Třebíč zaţívá svoji renesanci a vznikají například legendární „Kluby“.

Ovšem i ve svobodné době není z pořadatelského hlediska úplně vyhráno.

Jedním z prvních rockových klubů byl klub Zemětřesení. Ten se od začátku svého

působení potýkal s velkou mírou netolerance lidí, stěţující si na hluk v okolí klubu.

Důleţitou postavou co se týče pořádání hudebních a uměleckých akci je Luboš Kressa.

K této situaci se Kressa vyjadřuje takto:

V západním světě patři rockové kluby ke každodennímu kulturnímu životu mladých

lidí. Přesun hudebních, ale nejen hudebních produkcí do klubů se začíná konečně

praktikovat i u nás. Rockový klub to není jenom hudba, ale utváření si určitého

18

životního postoje dospívajícího člověka, který si sám chce vybrat, co je jeho krevní

skupina a kam se zařadit. Nejdůležitější těžiště rockových klubů je v pravidelném

provozování kulturní činnosti, a to se stává kamenem úrazu. Jenže rockový klub na

polní cestě mezi Kožichovicemi a Stříteží (tam by jistě hluk nikomu nevadil)

provozovat prostě nejde. Pouštět hudbu potichu jak mi bylo několikrát řečeno, to

nelze. Moje odpověď po tříletých zkušenostech s provozováním rockového klubu je

následující: doporučuji majiteli rockového klubu Zemětřesení, ať zruší původní

záměr a přeorientuje se třeba na cukrárnu, ušetří si spoustu nervů. Podívejme se

do ciziny. Například Antverpy… Jsou tři hodiny ráno a na ulicích panuje čilý ruch.

Stolky před kavárničkami jsou obsazeny mládeží, v přilehlém parku se hraje

košíková, co chvíli se okolo vás mihne kdosi na kolečkových bruslích či

skateboardu s batohem na zádech a walkmanem v uších. Z rockového klubu se

otevřenými dveřmi line rocková muzika, lidé tančí a baví se.

Uveďme další příklad z domova: Tábor… Cestou z nádraží na starobylé náměstí

míjíme dvě vývěsky rockového klubu Vrtulník. Program rozepsaný na celý měsíc je

skutečně pestrý. Hunger – kapela z USA, bude zcela jistě největší „peckou“ měsíce.

Vrtulník funguje jako stabilní místo, kde je možno si po celý rok kromě některých

čtvrtků a nedělí zajít na dobrou živou i reprodukovanou muziku.

A nakonec: Třebíč… V našem městě je podnik, blížící se představám rockového

klubu pouze jeden. Klub Zemětřesení otevřel majitel i provozovatel pan Šmíd letos

před prázdninami nad třebíčským zimním stadionem v Kostnické ulici. Dříve

zapadlé a tiché zákoutí nejednou ožilo. Přijíždějí a odjíždějí auta, bouchají dveře

taxíků, mladí se baví a smějí se na chodníku před klubem. Z bloku protějšího domu

došla na Městský úřad města Třebíče stížnost na rušení nočního klidu. Po necelém

čtvrtroku provozu se ukazuje sál jako malý a v plánu je jeho rozšíření, aby bylo

možno provozovat i živé hudební vystoupení. I když město vychází majiteli

rockového klubu vstříc, bere v úvahu i stížnost rodiny z protější strany ulice. Budou

následovat hluková měření a opatření.

V situaci, kdy může přijít další stížnost na město v podstatě kdykoliv, se velmi těžce

plánuje rozšíření klubu. Klub Zemětřesení má svoje stálé návštěvníky, kteří se

výškou svých příjmů v žádném případě neřadí mezi nadprůměrné. Proto je

uzpůsoben i ceník občerstvení. Závěrem snad jen poznámka: byla by opravdu

škoda ztratit v Třebíči jediný rockový klub.

(Šťastný, 1993)

19

1.4.1 Mongolovy městské sady

Třebíčská skupina Mongolovy městské sady vzniká roku 1993. Hlavní postavou

je zde textař a zpěvák Martin Jelínek zvaný téţ „Mongol“. Kapela aktivně funguje

pouze do roku 1996. Během této doby vydávají roku 1995 svůj první demosnímek

s názvem „Samochvála přináší rozhodně víc potěšení neţ samohana“. Poté si dává

přestávku, která končí aţ v únoru roku 2012. Téhoţ roku Mongolovy městské sady

vystupují na undergroundovém festivalu Krákor a objíţdějí kluby po republice. Roku

2013 skupina vydává své první řadové album s názvem „Rouno pelichá/lazy wave93“ u

vydavatelství EARS&WIND.

1.4.2 Temný Krtek

Temný krtek bylo legendární třebíčské uskupení, které vzniklo na konci

devadesátých let. Těleso bylo velmi zajímavé jak svým sloţením, tak i svým

repertoárem. Sestava skupiny se měnila kaţdým koncertem.

Mezi stálé členy můţeme počítat Adama Jindru (baskytara), Robina Zerhaua

(kytara, zpěv) Luďka Konečného (bicí), Pavla „Nelida“ Vostála (bicí), Vlastimila

Pastuchu (kytara), Kamila Foita (zpěv, dechové nástroje), Vítězslava Kopečného

(perkuse) a Alexandra Fialu (basová kytara).

Temný Krtek vystupoval velmi sporadicky a kaţdé jejich vystoupení bylo vţdy

velmi originální. Kapela nehrála předem nazkoušený repertoár, ale vţdy odráţela svoje

nálady a „barvu dávala rovnou na plátno“, bez předchozí domluvy mezi muzikanty.

Nejaktivnější období bylo mezi lety 2002 – 2005, v této době kapela vystupovala na své

poměry poměrně často. V tomto období hráli několikrát v třebíčském klubu Béčko, na

festivalu v Jaroměřicích nad Rokytnou, nebo v brněnské Staré Pekárně.

1.4.3 Crime and …

Skupina Crime … and se řadí mezi nejúspěšnější třebíčské skupiny.

(Čermáková, 1995) Vznik kapely se udál v sestavě: Tomáš Hronovský (zpěv), Pavel

Kolařík (kytara), Pavel Ferda (baskytara) a Lukáš Zboţínek (bicí). Vznik se datuje od

roku 1990. Název je odvozen zkratkou českého: „Co se stane, kam aţ to dojde, kdyţ

budeme lhostejní a neteční k hrubosti a nepochopení kolem nás“. (Čermáková, 1995)

Produkce kapely byla čistě klubovou záleţitostí. V době své největší působnosti kapely

20

nebylo v republice mnoho klubů, kde by si nezahráli. Textově Crime and… reagovali na

kaţdodenní události a především upozorňovali na lidskou hloupost, které je dle textů

skupiny nekonečná.

Za největší úspěch skupiny se dá povaţovat vítezství v prestiţních celostátních

soutěţích „Marlboro rock in 95“ a „New Generation Rock 95“. Zde se utkali mezi

stovkou ostatních kapel, mezi nimi byly i vycházející hvězdné skupiny jako například

formace Support Lesbians, nad kterou Crime And … dokázali zvítězit.

Roku 1995 vychází první album, které nese název Greatest Hits. O rok později

ze skupiny odchází bubeník Lukáš Zboţínek a nahrazuje ho Pavel „Nelid“ Vostál.

Kapela oficiální končí roku 2001.

21

2 Současná hudební tělesa

Tato kapitola se věnuje nejdůleţitějším hudebním tělesům současné třebíčské

hudební scény. Po Sametové revoluci se v Třebíči zrodila mladá a nová vlna hudebních

nadšenců, kteří z mdlého kumulu populární hudby dokázali nasávat a čerpat inspiraci

především od interpretů, kteří se do povědomí posluchačů dostávali skrze média a

všeobecný hlad po „něčem novém“ a zahraničním. Toto ovlivnění cizími vlivy a vjemy

úspěšně přebíjelo bigbeatovou tradici let 60. aţ 80., která mladým lidem jiţ mnoho

nového neříkala. Důleţité je ještě pro úvod poznamenat, ţe rodící alternativní a klubová

scéna Třebíče dokázala od prostého kopírování jiných uskupení distancovat a přicházela

s nápady a postupy zcela novými, do té doby „revolučními.“

2.1 Fru Fru

Třebíčské hudební uskupení Fru Fru je formace zcela nezaměnitelná. Od roku

2000 jsou Fru Fru stálým pojmem na celorepublikové hudební scéně, svědčí o tom

pevná posluchačská základna, která daleko přesahuje hranice Třebíčského okresu.

Původní záměr kapely byl vystupovat pouze jako umělecké těleso určené primárně k

improvizacím na vernisáţích či soukromých akcích. Jelikoţ se publiku tvorba Fru Fru

velice zalíbila, rozhodla se skupina pracovat a vystupovat jako plnohodnotná kapela.

Hudební těleso za dobu svého působení vystřídalo velkou řadu bubeníků a hráčů

na různé klávesové a syntezátorové nástroje. Ke dnešnímu dni se skupina redukovala do

čtyřčlenného uskupení. Václav Bartoš (zpěv, steel drum), Adam Kotrba (basová kytara,

zpěv), Vladimír Dudek (elektrická kytara, zpěv) a Pavel „Nelid“ Vostál (bicí nastroje).

(Fru Fru - O nás)

Fru Fru se prezentují ojedinělým hudebním projevem, který v sobě kombinuje

prvky popu, rocku, funku. Tyto kombinace mnohdy míchají do nevšedních tvarů, které

dokáţí hudebníci velmi zdatně zkomponovat do rytmických a tónově bohatých

konstrukcí. Jejich písně se vyznačují skladatelskou hravostí a hráčskou pečlivostí. Jejich

velmi neobvyklý zvuk je determinován především pouţitím steel drumů, které v hudbě

kapely netvoří funkci podpůrnou, ale výjimečně dominantní, díky melodickým

vyhrávkám, které v jednotlivých písních vytvářejí moment překvapení. Fru Fru nabízí

velmi výrazné nevšední texty frontmana Václava Bartoše. Texty mají schopnost člověka

rozesmát, ale zároveň i zamyslet se nad jejich obsahem.

22

Na podkladě pozitivních reakcí vydali Fru Fru v roce 2003 své debutové album s

názvem Hmotný svět. Album se setkalo s velmi pozitivní reakcí českých médií a díky

tomu se Fru Fru objevili v pořadech České televize, Óčka, Musicbox TV či na

soukromých i státních rozhlasových stanicích. V prosinci 2005 Fru Fru vydali své druhé

album s názvem Nevěř tichu, za které byli nominováni na ţánrovou cenu Akademie

populární hudby Anděl 2005. V lednu 2009 vyšlo třetí album s názvem Až přiletí

tučňák... Nahrávání alba se zúčastnili hostující muzikanté, například Gabriela Vermelho

(Maraca - zpěv, housle, kvinton), Dorota Barová (Tarafuki - zpěv, violoncelo),

František Kučera (ex-Čikori - trumpeta, křídlovka) a Jakub Vejnar (Baterky - Baterky,

Aneta Lengerová a další). Čtvrtá deska s názvem Freak Show vyšla v lednu roku 2013.

Lídr Fru Fru Václav Bartoš o novém albu prohlašuje: „Naše čtvrté album bude velmi

přístupné široké posluchačské základně. Bude hodně melodické se silnými texty.“

(Indies Scope / Umělci / Fru Fru)

2.2 Cirkus Mrodry Ublues

Hudební formace Cirkus Mrodry Ublues vznikla v roce 1997 spojením

autorského dua Kamil Foit (zpěv) a Jan Coufal (zpěv, klávesové nástroje). Do skupiny

později přichází Vlastimil Pastucha (kytara), Vladimír Dudek (basová kytara) a Luděk

Konečný (bicí nástroje).

Roku 1998 skupina natáčí demo Ohambí. Natáčení probíhá ve studiu vzmáhající

se firmy Music Data ve Velkém Meziříčí. Hudebníci dávají dohromady peníze a pilně

pracují. Demo Ohambí nakonec přináší šest zdařilých opusů a na disku samém se

objevuje obrázek klauna s červeným nosem, nadlouho nedílnou součástí image zpěváka

Kamila Foita.

Kapela v té době zkouší dvakrát týdně po garáţích a soustavně koncertuje. Jezdí

po celé republice, hraje na vedlejších scénách třebíčského festivalu Zámostí, aţ se

dostává i na hlavní pódium. V jihočeské Blatné hraje Cirkus Mrodry Ublues nonstop pět

hodin a repertoár čítá na 70 skladeb.

Poetika skupiny vychází z metody hudebního i textového překvapení, nonsensu

a konstrukční koláţe. Častá je práce s estetikou trapnosti, autoři nezřídka s chutí

mystifikují a uvádějí publikum přímo v omyl. Jejich tvůrčí postupy se dají nejlépe

vystihnout v příměru k dadaistické metodě mechanického automatismu, kdy koláţovitě

23

spojují hudebně zdánlivé nesmysly spolu s melodiemi vlastními i populárními, tím se

vedle sebe objevují motivy notoricky známé (například refrén skladby Lásko má já

stůňu od Karla Svobody, nebo Země vzdálená od Michala Pavlíčka, ale i jiné) i zcela

nové, hudebně invenční, přesto snadno čitelné a chytlavé. Jako důleţitý znak jejich

tvůrčího rukopisu uveďme i jasné inspirace z různých hudebních ţánrů jako hip hop,

heavy metal, folk a jiţ zmíněné populární melodie. Stejně „dadistický“ postup, který se

projevuje hudebně je i znakem textů, které píše výhradně frontman kapely Kamil Foit.

Tyto texty oplývají hravostí, chaosem, cizojazyčnými vlivy a harmonickým rytmem,

jejich výraz je těţko uchopitelný a dokonale korespondují s muzikální dovádivostí

kapely.

Roku 1999 jsou muzikanti vyzváni, aby se podíleli na tradiční kompilaci zvané

Třebíčský výběr. Do studia Skála však k překvapenému Petru Ošmerovi přicházejí bez

nástrojů a svůj příspěvek - Písničku, kterou mám rád, pouze nazpívají.

Se vznikem skupiny Fru Fru nečekaně odchází z Cirkusu Mrodry Ublues

baskytarista Vladimír Dudek (dnes hraje ve Fru Fru na elektrickou kytaru), aby byl

okamţitě nahrazen Václavem Čudkou (ex Carmen). Ten přináší do kapely jiný úchop

basové linky a neotřelé nápady. V průběhu roku 2006 se porůznu v bytech, garáţích a

zkušebnách tvoří první řadové CD s názvem Ksindl. Stěţejní roli sehrává na scéně

Vladimír Dudek. Vladimír vlastní mobilní nahrávací zařízení, se kterým nahrává celé

album, to je opatřeno papírovým obalem, inlay obsahuje všechny texty, fotogalerii i

bohatý poznámkový aparát. Dodnes patří k tomu nejlepšímu, co kdy třebíčská rocková

scéna vytvořila.

V současné době skupina koncertuje pouze párkrát do roka a na nové desce

nepracuje.

2.3 Permon Balet Superstar

Vznik skupiny Permon Balet Superstar se datuje rokem 1996. Kapela se skládá

z této trojce – Vlastimil Pastucha (kytara, zpěv), Alexandr Fiala (baskytara, zpěv) a

Luděk Konečný (bicí nástroje). Roku 1998 kapela vydává svoje první řadové CD

s názvem Peřina. Tímto albem se skupina nesmazatelně zapsala na pomyslný vrchol

třebíčské alternativní rockové scény. Od roku 2001 se ke skupině připojuje flétnistka

24

Hedvika Pěnčíková, která působila v Permon Balet Superstar sedm let. Skupina

společně s Hedvikou nahrála v roce 2002 demo snímek Demo.

Změna přichází s rokem 2008. Hedvika Pěnčíková opouští uskupení před

přípravami na nové album. Druhé řadové album vychází roku 2009 a nese název Demo

Plié. Po vydání alba pozvali skupinu organizátoři na multiţánrový festival do

francouzského Belfortu (kapela zde vystupovala dva roky za sebou). (Holeček)

Začátkem roku 2014 vychází v pořadí třetí řadové album s názvem Nic.

Charakterizovat hudbu skupiny je těţkým oříškem. Jasný vliv progresivního

rocku a metalu se přímo nedoplňuje s výrazem, který kapela má. Zřejmé alternativní

postupy Permon Balet Superstar rozbíjejí všechny zavedené „tradice“ výše zmíněných

ţánrů. Důleţité hudební motivy jednotlivých (někdy aţ desetiminutových) skladeb jsou

strukturně rozčleněny do jakýchsi ploch, majících své melodické základy, které jsou

však v následujících ploše zcela opuštěny a performativní aspekt skladby tak začíná

nanovo. Instrumentálně bravurně zvládnuté pasáţe jsou texty doplněny jen jaksi

mimochodem, přesto skvěle doplňují masivní a „hororový“ zvuk kapely, jehoţ

jednotícím výrazem je znepokojivost a neustálé mísení a střídání ponurých kytarových,

ale i basových riffů, podpořených synkopickými rytmy, atonalitou a komplikovaným

bubenickým doprovodem.

2.4 Zouváci boží

Sdruţení muzikantů nesoucí název Zouváci boţí vzniklo v neděli 11. 5. 2008,

kdyţ Pavel Hlaváč (třebíčský bluesman) oslovil Kamila Foita, aby udělal vystoupení

v rámci letního festivalu Zámostí. Poprosil ho „aby tam byly ty tvoje básničky a tak

něco“. (web Zouváci boţí) Kamil Foit zatelefonoval svým kamarádům a Zouváci boţí

byli na světě. Skupina hrála ve sloţení: Kamil Foit (zpěv, baskřídlovka), Vladimír

Dudek (kontrabas), Adam Jindra (mandolína), Milan Noha (harmonika, zpěv) a Luděk

Konečný (bicí nástroje). První vystoupení sklidilo obrovský úspěch a rozhodlo o dalším

pokračování skupiny. První demo snímek skupina nahrála dokonce před svým prvním

vystoupením. Na koci roku 2009 vyšlo první řadové CD s názvem To, co si na světě

můžeme nejmíň přát, je láska.

V polovině roku 2012 odchází z pracovních důvodů ze skupiny Adam Jindra.

Posléze odchází i Vladimír Dudek a Luděk Konečný. Kapela poté víc jak rok

25

neexistuje. Po roční přestávce Kamil Foit znovu oslovuje svoje kamarády. Skupina poté

hraje v sestavě: Kamil Foit (zpěv, baskřídlovka), Karel Pokorný (basová kytara), Milan

Noha (zpěv, harmonika), Tomáš Pokorný (mandolína), Václav Bartoš (bicí nástroje,

zpěv) a Martin Dvořák (vibrafon).

Hudba Zouváků boţích se vyznačuje neofolklórním přístupem a lehkostí.

Struktura jednotlivých písní vyznívá velmi lidově a jednoduše, nicméně v sobě nezapře

touhu posunout „hospodskou“ hudbu někam dál. Jednotlivé pasáţe jsou tak třeba od

sebe oddělené instrumentálními a zcela mimotóninovými předěly, snoubícími v sobě

originalitu, ale i výpůjčky ze skladeb cizích (od písně „Coţ takhle dát si špenát“ aţ k

motivům z písní Michaela Jacksona nebo Franka Zappy). Kapela v sobě nezapře

inspirace valčíkové, ale ani moderně novodobější, okořeněné právě vlastní invencí a

metodou muzikálně asociační, coţ podporuje především instrumentální rozmělněnost

akordeonu Milana Nohy, rytmická bohatost bubnů Václava Bartoše, hlasová a

melodická překvapení Kamila Foita (jehoţ baskřídlovka tvoří hlavní důraz na melodii

instrumentálních pasáţí) a mandolínové experimenty Tomáše Pokorného, který do

svého nástroje úspěšně transmutuje tvůrčí postupy new wave britských kytarových

kapel posledních dvaceti let.

V současnosti se skupina snaţí najít nového bubeníka jako náhradu za Václava

Bartoše, který skupinu opustil v únoru 2015. Jako náhradní bubeník zatím se Zouváky

boţími hraje bývalý člen Luděk Konečný, jehoţ angaţmá ve skupině je proměnlivé,

kvůli jeho vytíţenosti v jiných hudebních projektech, v nichţ účinkuje. Tyto bubenické

problémy oddalují nahrávání nového alba, které má kapela v plánu.

2.5 Sulin

Kapela Sulin vznikla v Třebíči začátkem roku 2006. Skupina vzniká spojením

dvou zcela odlišných uskupení – punková kapela Invalidní Důchod a pop-rockové

uskupení Light Party. Vzniká tak těleso ve sloţení Ondřej Chládek (zpěv), Adam Kotrba

(kytara), Luboš Denner (bicí) a Adam Hrbáček (basová kytara). Vzájemná inspirace

dala za vznik nové osobité kytarové hudbě. Na jaře roku 2006 kapela natáčí ve

spolupráci s legendárním Vladimírem Dudkem (Fru Fru) první demosnímek s názvem

"I Love Bitch". S tímto demosnímkem Sulin sklízí řadu úspěchů. Během roku 1997

skupina koncertuje po klubech napříč celou Českou republikou. Koncem roku 2007

26

skupina proţívá krizi. Mezi členy se objevují neshody a skupina si tak dává přestávku.

Hráči však hrát nepřestávají, schází se ve zkušebně a vzniká dokonce i pár nových písní.

Začátkem roku se spory mezi muzikanty uklidnily a těleso funguje bez rozporů

mezi hudebníky. Ve studiu CH-Records vzniká druhý demosnímek. V průběhu natáčení

bohuţel přichází velice nepříjemná zpráva - baskytarista Adam Hrbáček odjíţdí na dva

měsíce do Francie se skupinou Lez Asimuts. V létě 2008 přichází na místo Adama

Hrbáčka Pavel Plaček ze skupiny Texas (DE), se kterým skupina odehrává další

koncerty. Koncem roku 2008 se Adam předčasně vrací z koncertního turné z Francie.

Sulin hraje v původní sestavě vánoční turné, které vrcholí koncertem v třebíčském

klubu Béčko.

Začátkem roku 2009 skupina dokončuje demosnímek "Jsem rád ţe máš?".

Během roku 2009 Sulin odehrává pouze dlouhodobě domluvené koncerty. Mezi členy

se opět vyváří silné napětí, které vygraduje v zimě roku 2009. Baskytarista Adam

Hrbáček se s kytaristou Adamem Kotrbou nesnesou v jedné místnosti natoţ na jednom

podiu, načeţ Adam Kotrba odchází do kapel Fru Fru, Emboly a Jupiters DC.

V roce 2010 skupina vyhlašuje dvouletou přestávku. Ondřej Chládek se ujímá

kytary a spolu s Lubošem Dennerem tvoří thrash metalový projekt se jménem Death

Stress, do kterého angaţují punkmetalové legendy, například Jiřího Novotného angaţují

do role zpěváka. Bývalý baskytarista Adam Hrbáček mezitím tvoří svůj projekt Joke

Jogurt, který se i přes obrovský úspěch u publika, rozpadá. Death Stress stále koncertují

a jsou vřele přijímáni věrnými fanoušky. I toto nadšení ze strany posluchačů ovšem

nevede k úplné spokojenosti Ondřeje Chládka a Luboše Dennera. Na polském festivalu

v létě 2010 potkávají Death Stress londýnského producenta Jeffa G, který s nimi přijíţdí

spolupracovat do ČR. Při poslechu autorské tvorby kapel Sulin a Death Stress má

jasnou vizi - Sulin bude mít zvuk a nápaditost kytary Death Stress s prvky původní

tvorby Sulin.

Skupina má ultimátum do poloviny roku 2011, aby přišla s novými nápady na

písně. Ondřej Chládek a Luboš Denner společně tvoří první nové písně a oslovují znovu

baskytaristu Adama Hrbáčka, se kterým nahrávají jiţ třetí demo snímek s názvem „Rise

Up“. V České republice Sulin odehrává v zimě 2011 jedinou akci s novým repertoárem

pod názvem "White industrial show" v klubu Béčko v Třebíči. Producent Jeff G

domlouvá na druhou polovinu roku 2011 vystoupení na festivalech po Evropě.

27

Evropské publikum přijímá Sulin hudbu výborně. V prosinci 2011 Sulin natáčí

videoklip k singlu „Rise Up“.

28

3 Elektronická taneční scéna v Třebíči

V rozhovorech s hudebníky, DJji, nebo producenty, kteří se na našem "tanečním

poli" pohybují uţ od jeho "zorání", se občas můţeme dočíst, jak se od jejího vzniku aţ

dodnes vyvíjela česká taneční scéna. Většinou se ale píše a hovoří pouze o Praze nebo o

pár větších centrech tanečního dění, zatímco menším městům se příliš publicity

nedostává (coţ je ovšem na druhou stranu naprosto pochopitelné). Pokusíme se tento

stav alespoň trochu napravit zevrubným popisem historie taneční scény v Třebíči.

Třebíčská taneční scéna se začala formovat v letech 1992-1993 kolem osoby

Lubomíra Kressy ml., který tehdy byl (a dalo by se říci, ţe dodnes je) ústřední postavou

třebíčského alternativního hudebního dění. Do r. 1993 se asi od konce 80. let přibliţně

jednou za dva týdny konaly tzv. noční kluby. Hudební zaměření nočních klubů se

pohybovalo od klasického undergroundu přes punk rock, hard core a industrial aţ po

Electronic Body Music. A právě z komunity sdruţené kolem nočních klubů se později

rekrutovali návštěvníci prvních parties v Třebíči. Zmiňujeme se zde o tom, protoţe v

tomto ohledu byla situace v Třebíči značně odlišná od jiných regionů, kde první

clubbeři většinou pocházeli z návštěvníků diskoték (coţ je ovšem pouze hypotetická

domněnka).

První parties se konaly v rockovém klubu Zemětřesení, vinárně Pálavan nebo v

kavárně Fórum a pořádal je jiţ zmiňovaný Luboš Kressa. Zpočátku se hrálo hlavně z

kompaktů a kazet, z vinylů jen výjimečně. Většina nahrávek pocházela od labelu KK

records a do Třebíče je z Vídně vozil převáţně zase L. Kressa. Jednalo se o nahrávky

skupin a projektů jako Psychic Variors of Gaia, Psychic TV, KLF, Sheep on Drugs, L. A.

Style, U96 a dalších. L. Kressa samozřejmě fungoval i jako DJ, sekundovali mu DJ

TBM a Smích, o něco později téţ začínající DJ Vik. Dvakrát zde hráli také David Urban

a Liquid A - v té době ještě pouštěli hlavně ostrovní „kytarovky“.

Zásadním zlomem ve vývoji třebíčské taneční scény však byla přibliţně 36

hodinová free-techno mise v podání legendární skupiny věrozvěstů jménem Spiral

Tribe. Konala se v létě roku 1994 v budově bývalého OV KSČ (!). Tato party na dlouho

výrazně ovlivnila většinu jejích návštěvníků, a to nejen po hudební stránce.

V souvislosti s touto party si vzpomínám na jednu menší příhodu, která je v různých

obměnách dodnes k vidění skoro na každém free technu. Jednalo se o typické

"blízké setkání třetího druhu“ aneb spořádaná rodinka na sobotní odpolední

29

vycházce versus parta travellerů s vozovou hradbou repetitivních beatů za zády.

Stojím v předsálí Fóra, ze sálu se valí vlny nekompromisního techna a kolem

postávají hloučky travellerů, jejichž image daleko předčí i ty nejnonkonformněji

vyhlížející jedince, jací se tou dobou v Třebíči vyskytují. A do této idylky náhle z

prvního patra sestupuje několik vyšňořených svatebčanů s dětmi. Dospěláci vrhají

přinejmenším nedůvěřivé pohledy z uctivé vzdálenosti směrem k sálu, avšak jejich

dítka, jež jsou očividně víc v pohodě, se - zaujata zajímavou hudbou - ihned hrnou

směrem k sálu. V tom okamžiku se pohledy jejich rodičů mění z nedůvěřivých na

zděšené, a hystericky křičí na své potomky, aby se okamžitě vrátili zpět. V tu chvíli

jsou zřejmě přesvědčeni, že se jejich ratolesti chystá pohltit samo peklo. Načež

dítka dostávají strach, ovšem ne z travellerů, nýbrž - tak jako skoro vždy - pouze ze

svých vlastních vystresovaných rodičů, a vracejí se neochotně zpět.

(Rozhovor s Lubošem Kressou, 2015)

Po invazi Spiral Tribe - tj. od podzimu 1994 - se parties začaly konat přibliţně

kaţdých 14 dní, ale uţ v jiných prostorech, v Charlie baru, Znojemské vinárně a později

také v sokolovně v Náměšti nad Oslavou nebo i na cvičišti v Poušově a ve Starči.

Sehnat prostory na konání parties byl v Třebíči vţdycky velký problém a je tomu tak

dodnes. Ostatně Luboš Kressa by o tom mohl dlouhé hodiny vyprávět. Třeba jiţ

zmíněný Charlie bar by byl vskutku ideálním klubem - dvě stage, důmyslně členitý

interiér, strategická poloha na náměstí. Bohuţel ale asi po dvou letech neodolal

"vietnamské invazi" a stala se z něj městská trţnice. Nikdo z tehdy přítomných, včetně

početné enklávy brněnských houseových matadorů, kteří společně s DJ Vikem třebíčské

parties pravidelně navštěvovali, určitě nezapomene na závěrečnou dvoudenní party na

"Charliem", na které se tančilo aţ do 11 hodin v neděli dopoledne.

V roce 1995 začal L. Kressa pořádat první parties také v Brně v klubu Fan

Favorit, kde do té doby zněl výhradně rock a od r. 1996 také v klubu AMC v Jihlavě. Na

jeho akcích - jak jiţ bylo uvedeno - začínal a poté často hrával DJ Vik, se kterým se

Kressa seznámil při přípravě pořadu o alternativní elektronické hudbě, který se vysílal

na rádiu Hády od r. 1995. Na Kressovy akce do Áčka a na Favál jezdily z Třebíče

početné výpravy a hlavně v Jihlavě bývali Třebíčané občas v přesile. Jednou zase jeden

z brněnských praclubberů líčil, jak po několika uskutečněných akcích začínala být na

Favále nuda, protoţe "tam člověk potkával furt ty samý ksichty", kdyţ se tam pak

30

jednou, k překvapení všech přítomných, objevila horda „neznámejch vysmátejch

pošuků“, coţ byli, jak se později ukázalo, vesměs třebíčští Kressovi nohsledi. Tam také

vznikla pár let trvající "druţba" brněnských a třebíčských clubberů.

V létě r. 1997 se partě třebíčských nadšenců, mezi nimiţ opět nechyběl L.

Kressa, podařilo uspořádat 1. ročník v současné době jednoho z největších českých

open air festivalů - Zámostí. První ročník se na rozdíl od těch následujících konal

opravdu v městské části Zámostí a jednalo se nejspíš o historicky první prezentaci téměř

kompletní české taneční scény. Hrály zde skupiny Liquid Harmony, Significant Other,

Ohm Square a Načeva (tudíţ skoro všechny, které tehdy v oblasti taneční hudby v

Čechách existovaly) a také skoro celá domácí DJ-ská špička. (Nezapomenutelný byl

hlavně vinylový ping-pong v podání dvojice Bidlo - Loutka.) Festival Zámostí, se svou

u nás zřejmě jedinečnou koncepcí, se od r. 1997 v Třebíči koná pravidelně kaţdý rok a

jeho kompletní historie je podrobně zdokumentována na serveru www.zamosti.cz.

Jak jiţ bylo uvedeno výše, od roku 1995 se parties v Třebíči a okolí konají

víceméně pravidelně. Přestoţe se jedná o dost dlouhou dobu, stačili se zde dodnes

"urodit" pouze dva DJ-ové - Mnich (nebo Mnichowski) a George. Tato DJ-ská neúroda

je s největší pravděpodobností důsledkem absence stálého tanečního klubu v Třebíči.

Oba DJ-ové hrávají převáţně na místních akcích. Mnich, který hraje velmi zajímavý

house, bývá také poslední dobou často zván na menší akce do Brna, zatímco spíše

tranceový George občas hrává v Jihlavě (na kontě má mj. účast na party s Oscarem

Mulerem nebo Davidem Bowlesem).

Nesmíme se také zapomenout zmínit o další významné postavě třebíčského

clubbingu, jímţ je zapálený pan fotograf Romanow. Je to nadšený lovec záběrů - lovec

bez bázně a hany, jehoţ úlovky z různých tanečních honů si můţou zájemci prohlédnout

na jeho graficky velmi zdařilém serveru www.romanow.kgb.cz.

V současné době se třebíčská taneční scéna vyvíjí v podstatě stejně, jako v

jiných regionech, tj. stále přibývá mladých clubberů, kteří se chtějí bavit na trochu vyšší

úrovni, neţ jejich vrstevníci, kteří chodí za "kulturou" na diskotéky nebo na zábavy.

31

4 Hudební festivaly, koncerty

4.1 Zámostí

Třebíčský letní kulturní open air festival Zámostí se koná pravidelně od roku

1997 na podzámecké říční nivě v Třebíči. První ročník festivalu proběhl v areálu bývalé

Subakovy továrny v Třebíči, v městské části Zámostí. Tento prostor dodal celému

projektu velmi zajímavou atmosféru a uvedl festival dobře do ţivota. Jako jeden z

prvních tuzemských festivalů byla součástí festivalu taneční scéna (v bývalé dozrávárně

banánů), kde byla představena špička české taneční hudby. Druhý ročník (1998)

festivalu byl jiţ přemístěn do areálu podzámecké nivy. Taneční scéna byla přesunuta do

stanu. Součástí festivalu se stal filmový klub v kině Pasáţ. Nejúspěšnější ročník

festivalu se konal v roce 2005, dalo by se říct, ţe to byla sázka do loterie, po

internetových reakcích na Zámostí 2004, které celé propršelo, situace vypadala tak, ţe

mnoho příznivců bylo rozhořčeno zrušením některých koncertů, a ţe pořadatelé odradili

hodně stálých návštěvníků, coţ byl důvod k radikálním změnám. Roku 2005 na

festivalu Zámostí vystoupila Švýcarská legendární skupina Young Gods.

Zámostí se koná vţdy první červnový víkend, kde se sjíţdějí do malebné oblasti

levého břehu řeky Jihlavy jeho návštěvníci. (Chloupková, 2009, str. 29)

Klasický formát festivalu představují dvě scény, které představují známé kapely

a alternativní či začínající uskupení. Produkci taneční hudby pak nalezneme v

cirkusovém stanu, který se nachází uvnitř výše uvedeného areálu. Pro vyznavače

klubového art kina pak upozorňujeme na filmový klub Zámostí v kině Pasáţ. Od roku

1999 je zájemcům zpřístupněna i výstava lokálních umělců Open Per4mance (po celý

červen).

V době konání festivalu se ve čtvrti Zámostí setkáme i s akcemi typu Zámostí V

Modrém, kdy své umění dávají všanc skupiny a performeři pod otevřeným nebem.

Hlavním znakem festivalu Zámostí je představení převáţně klubových a

populárních skupin z celé České republiky, včetně pár zahraničních uskupení, to vše

doplněné o kapely třebíčské. Obecně vzato se dá říci, ţe právě Zámostí je svátkem

třebíčské hudby, neboť kumulace třebíčských kapel v jedné kulturní události je právě na

tomto festivalu sváteční. Důleţité je zmínit i to, ţe v rámci celkového programu

festivalu tvoří třebíčská produkce místních kapel kvalitativně důleţitý a vyrovnaný

32

protipól skupin v celorepublikovém hudebně percepčním povědomí mnohem

známějších a populárnějších.

4.2 Třebíčský Zvonek

Třebíčský Zvonek byl letní festival převáţně folkové a etnické hudby. Festival

se konal vţdy v krásném prostředí nádvoří třebíčského zámku na přelomu června a

července. Bohuţel se konalo pouze šest ročníků a to v letech 2001 – 2006. Mezi

nejznámější účinkující patřily například: Guločar, Čankišou, Jan Nedvěd. (Chloupková,

2009, str. 29)

4.3 Šamajim

Třebíč obývala ţidovská komunita, kterou dnes připomíná největší ţidovská

čtvrť v České republice, dvě synagogy a rozlehlý ţidovský hřbitov. Díky této historii

vzniknul festival ţidovské kultury a hudby Šamajim. Cílem tohoto festivalu je

připomenout ţidovskou kulturu: zpěvy, tance, gastronomii. Celý festival se skládá z

mnohačetných koncertů, výstav, divadel, přednášek a ochutnávek. Šamajim probíhá po

tři dny v Třebíčské ţidovské čtvrti včetně synagogy.

4.4 Třebíčský operní festival

Třebíčský operní festival, který vznikl roku 2007, navazuje na tradici

z devatenáctého století, kdy byla v budově Třebíčské besedy uvedena vţdy známá

opera. Festival hostil během svých osmi ročníků špičkové umělce z celé Evropy

například – Adama Plachetku, Barbaru Marii Willi, Romana Janála, Aleše Briscaina,

Annu Mikolajczyk, Evu Forejtovou, Moniku Knoblochovou a mnohé další operní,

baletní a hudební soubory. Tento počin byl kladně přijímán nejen místní laickou a

odbornou veřejností, ale proslavil Třebíč jako město opery i za hranicemi kraje.

Festivalová představení, koncerty a matiné shlédlo více neţ 10 000 spokojených diváků

z Třebíče a okolí, ale i z Brna, Prahy a Rakouska, kde zazněly satelitní koncerty TOFu.

33

4.5 Folkové prázdniny

Folkové prázdniny jsou velmi neobyčejným hudebním festivalem konajícím se

Náměšti nad Oslavou. Folkové prázdniny trvají 8 dní, které mnozí návštěvníci stráví

jako své skutečné hudební, výtvarné, taneční prázdniny, ve kterých mohou být aktivními

i pasivními účastníky. Jsou obklopeni nádherným prostředím náměšťského

renesančního zámku, zámeckého parku, přilehlým okolím řeky Oslavy ve městě i mimo

něj.

Kaţdý večerní hudební program festivalu má své téma, svou dramaturgii, která je

ţánrově neohraničena - etnická a lidová hudba, jazz, rock, folk, váţná hudba. Pro

přijíţdějící hudebníky je festival často inspirací k netradičnímu speciálnímu koncertu -

není neobvyklé, ţe zůstanou i několik dní, i kdyţ pak jen v roli posluchačů či účastníků

dílen.

Festival nejsou jen večerní koncerty na zámeckém nádvoří. Během dnů festivalu

probíhá řada dílen - můţete se např. naučit základům hry na nějaký zajímavý hudební

nástroj, zahrát si a popovídat s muzikanty, kteří večer předtím nadchli zámecké nádvoří,

vytvořit si své kresby, malby, sítotisky, objekty, psát své texty a poesii. Několik hodin

odpoledne patří pravidelně tzv. Open scéně: zajímavá, méně známá, hudební seskupení

vystupují v kapli sv. Anny ve Špitálku. A v noci hudebně oţívá nejen festivalový kemp,

ale často i další místa v Náměšti.

34

5 Z rozhovoru s Lubošem Kressou:

Jak bylo těžké pro tebe pořádat hudební a kulturní akce za dob těžkého

socializmu?

Kulturní akce jsem začal pořádat už od roku 1979, nejednalo se tehdy jen o

koncerty, ale i o výstavy a další kulturní aktivity. Vše tehdy fungovalo na bázi známosti,

že jsi chodil nějaké hospody, kde bylo pár lidí, které to zajímalo, to že jsi zavolal

kamarádům do Prahy, že v Třebíči bude akce. Akce se pořádaly na různých místech,

když měl někdo barák, tak v baráku, když stodolu, tak ve stodole a tak dál. Nejednalo se

o masové akce, vždy se jednalo o ilegální setkání pro pár známých. Byl to okruh pár lidí

celá tahle kultura, spoustu dalších lidí se prostě bálo přijít na podobné setkání. Na

domácích výstavách a koncertech byly samozřejmě problémy s veřejnou bezpečností a

STB. Občas se stalo že VB koncert dopředu zrušila a nebylo nic. Na druhou stanu je

potřeba říct, že ono těch akcí nebylo moc. To bylo maximálně čtyřikrát do roka.

Proběhla nějaká změna k lepšímu ze strany režimu během let osmdesátých?

Změna proběhla až na konci let osmdesátých. Do té doby bylo vše při starém.

Například jsme s kamarádem pořádali koncerty v Bystřici pod Pernštejnem na chalupě.

V podstatě stihla odehrát jen první skupina. Poté tam nastoupili policisté a zlikvidovali

nám to. Ono v té tobě dát dohromady třeba takovou zvukovou aparaturu, to bylo nad

lidské možnosti. To že by člověk přišel za místní zábavovou skupinou s prosbou půjčení

aparatury, to vůbec neexistovalo.

Na tento popud jsme s kamarády vytvořili divadelní soubor, kde nebylo potřeba

tolik té techniky. Nechávali jsme tenkrát inspirovat Living Theatre, performancemi a tak

dále. Pamatuji si, že jsme udělali čtyři, nebo pět představení celkem. Poslední

představení bylo „Industriální divadlo Ládi Pažourka“, které mělo premiéru v Kabinetu

Múz v Brně.

Jaká byla situace po Sametové revoluci?

Je třeba říct, že první větší akcí byl undergroundový festival v Okarci v létě roku

1989. Je třeba říct, že kdybych si to vzal pod záštitu já, tak by se festival vůbec nekonal.

Tehdy jsem měl hodně problémů s policií, která už moje jméno dobře znala ve spojitosti

s undergroundem. Naštěstí akci oficiálně uspořádala instituce SSM Okarec, která

35

režimu nevadila. Na festivalu hrálo tuším pět třebíčských kapel společně například se

skupinou Už jsme doma. Po revoluci jsem začal dělat koncerty na třebíčském Fóru,

s názvem „rockem proti komunismu“.

Poté jsem pořádal s Tomášem Bednářem a s dalšími kamarády takzvané

„Kluby“, což bylo pásmo koncertů na různých místech po Třebíči. Na Klubech hrávali

v té době skupiny i ze zahraničí. Koncerty probíhaly pravidelně skoro každý víkend po

tři roky.

Ono tenkrát situace byla jiná, co se týče peněz a finančního ohodnocení

vystupujících. Účinkující ze zahraničí byli zvyklí hrát za občerstvení a nocleh a peníze

na cestovní náklady.

36

6 Závěr

Zdá se, ţe současná hudební produkce a tvorba v Třebíči je z velké míry

determinována historickým vývojem. V návaznosti na tradici 60. aţ 80. let, na tradici

takzvaného big beatu, dodnes hrají a tvoří příslušníci této generace. Zatímco skupiny

jako Matador, či Puls a další, jsou populární především na tanečních zábavách a jejich

koncerty navštěvuje publikum věkově blízké aktérům těchto kapel, audience těchto

koncertů je z vysoké míry zastoupena i generací mnohem mladší, coţ je určováno

především líbivým, chytlavým a nikterak příliš rozmanitým repertoárem těchto kapel.

Do své práce jsem záměrně nezahrnul interprety hrající ţánry jako je jazz, folk a

country, z důvodu chybějících zdrojů a především absencí skupin hrající tyto ţánry. Za

zmínku stojí bluesová kapela „Hlaváč a Co“, o které se mi bohuţel nepodařilo získat

ţádné zdroje.

Můţeme však hovořit ještě o existenci další dominanty hudebního dění v Třebíči.

Tato dominanta se dá nazvat „alternativní“, „klubovou“ nebo i jednoduše „třebíčskou

scénou“. Tuto scénu představují kapely Fru Fru, Cirkus Mrodry Ublues, Zouváci boţí,

Permon Balet Superstar aj. Tvorba těchto těles je naprosto vymykající se čemukoliv

populárnímu, či dokonce jakékoliv tvůrčí strategii v mezích dnes rozšířených hudebních

ţánrů. Jednotlivé skupiny, stejně tak alba a písně jsou vysoce rozmanité, umělecky

produktivní a velice často i obtíţně popsatelné. Tyto kapely těţí především ze záměru se

neustále posouvat někam dál, za hranice své předešlé tvorby a samozřejmě i tvorby

jiných. Je velice důleţité mít na zřeteli, ţe tento zvláštní demograficko-hudební úkaz je

reprezentován především určitou skupinou umělců, generací, která se mezi sebou velmi

dobře zná a dokázala úspěšně přetransformovat vlivy jiných kapel (i zahraničních) ve

svůj vlastní rukopis, v jakousi idio-kompozici. Bez zajímavosti není ani další rys

důleţitý pro písně těchto uskupení, texty. Klubová scéna Třebíče se vůči třebíčskému

bigbeatovému proudu vymezuje i prací se zpívaným slovem, který se dá povaţovat za

stejně alternativní a inovativní, jako v případě samotné hudební kompozice těchto kapel.

Tato práce nastínila současný stav hudební produkce třebíčských kapel. Jistou

nevýhodou při jejím zpracování byla těţká dostupnost k textovým pramenům věnujícím

se hudbě třebíčských skupin. Z toho důvodu byla velice cenným zdrojem informací

především moţnost rozhovorů s několika aktéry těchto skupin. I proto se tato bakalářská

diplomová práce nedá povaţovat za kompilační sběr údajů z odborné literatury, neboť

37

jedinou odbornou prací věnující se tomuto fenoménu je dosud pouze diplomová práce

Martina Paška, uvedená v bibliografii této práce.

7 Resumé

Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zmapovat vývoj nonartificiální hudební scény

od šedesátých let aţ po současnost. V této práci jsem se věnoval jak autorům a

skupinám hrajícím písně jiných autorů, tak i uskupením hrajícím vlastní tvorbu. Dále

jsem zahrnul hudební festivaly v okolí Třebíče a elektronickou taneční hudbu, která

hrála důleţitou roli v devadesátých letech.

Do své práci jsem zahrnul výše zmíněné interprety nejen podle své popularity, ale i dle

uměleckého přínosu.

Klíčová slova:

Hudba, Třebíč, Big Beat, Underground,

Resume

The main target of this bachelor thesis was to map development of nonartificial

music scene from sixties to present. I was analyzing bands playing music from other

asrist, also bands playing own creations. Next main of my work was analyzing music

festivals and electronic dance music. Electronic dance music was very importatnt in

nineties.

I included music band by popularity and by artistic Contribution.

Key Words:

Music, Big Beat, Underground

38

8 Bibliografie

(1966). Tep Boroviny(č. 32).

Rozhovor s Kamilem Foitem. (14. Březen 2014). Stařeč.

Rozhovor s Pavlem Hlaváčem. (25. Duben 2014). Třebíč.

Rozhovor s Vlastimilem Pastuchou. (12. Duben 2014). Třebíč.

Rozhovor s Lubošem Kressou. (29. Leden 2015). Třebíč.

Čermáková, M. (10. Květen 1995). Crime and... Objev roku 1995 a vítěz soutěže Pragokoncertu

New Generation Rock 95 je z Třebíče. Horácké noviny, str. 9.

Fru Fru - O nás. (nedatováno). Získáno 15. Březen 2014, z Fru Fru:

http://www.frufru.cz/cs/about.php

Hlaváč, P. (2011). Pravěk Třebíčského bigbítu. Třebíčský zpravodaj.

Holeček, M. (nedatováno). Balet skřetů. Získáno 15. Duben 2014, z polí5:

http://www.polipet.cz/aktualita.php?id=376

Chloupková, L. (2009). Současná hudební Třebíč. Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy.

Brno: Masarykova univerzita.

Chňoupek, P. (24. Listopad 1993). BAGR v dětském domově. Horácké noviny, str. 6.

Chňoupek, P. (31. Říjen 1995). Matador končí! Písničky zůstávají. Horácké noviny, str. 6.

Chňoupek, P. (23. Červenec 1996). Carmen - živoucí legenda. Horácké noviny, str. 7.

Chňoupek, P. (22. Říjen 1996). Morava - The Story. Horácké noviny, str. 6.

Indies Scope / Umělci / Fru Fru. (nedatováno). Získáno 29. Březen 2014, z Indies Scope:

http://indies.eu/umelci/22/fru-fru/

Janoušek, L. (17. Červenec 1991). Sny a plány Moravy. Horácké noviny, str. 6.

-MM-. (22. Leden 1992). Devětadevadesátka Carmen. Horácké noviny, str. 7.

Pašek, M. (2013). Historie rockové hudby na Třebíčsku. Filozofická fakulta , Ústav hudební vědy.

Brno: Masarykova univerzita.

Šťastný, M. (15. Září 1993). Rockový klub R. C. zemětřesení. Horácké noviny, str. 7.

Urban, O. (1977?). Kapitoly z dějin hudby v Třebíči. Třebíč.

Vávra, R. (16. Září 1992). Bagr pro princeznu. Horácké noviny, str. 7.

Vávra, R. (3. Červen 1992). Cenzuře k nahlédnutí. Bagr - kapela pod policejní clonou. Horácké

noviny, str. 6.

Vávra, R. (6. Květen 1992). Zlomené srdce Matadoru. Horácké noviny, str. 6.

39

web Zouváci boží. (nedatováno). Získáno 29. Leden 2015, z last.fm:

http://www.last.fm/music/Zouv%C3%A1ci+Bo%C5%BE%C3%AD