STRUČNÉ DĚJINY

HUSITSKÉ CYKLISTIKY

KOLEKTIV AUTORŮ

Nové vydání! Nyní

včetně stran 5, 8 a 158,

které omylem chyběly

v prvním vydání!

2

Obsah ÚVODEM ............................................................................... 3

ROZTOČTE KOSOČTVERCE POKROKU! ....................... 5

DUŠE HUSITSKÁ .................................................................. 9

SPORT MATKOU VÁLKY ................................................. 13

HOUSKOVÝ KNEDLÍK NAD NAŠIMI HLAVAMI ...... 17

ZTRACENO V PŘEKLADU .............................................. 20

PRUNUS DI PACE, TŘEŠEŇ MÍRU ................................. 23

SRDEČNÉ POZDRAVY Z UHER ..................................... 26

NÁDECH, VÝDECH ........................................................... 27

EPILOG ................................................................................. 29

3

ÚVODEM

Když Lance Armstrong v roce 2005 přebíral posedmé

pohár za vítězství ve slavném závodě Tour de France a

vzpomenul přitom ve své děkovné řeči zásluh Krůta Rukolama

o světovou cyklistiku, věděli jen skuteční znalci sportu, o čem

triumfující americký silničkář hovoří. Stejný údiv jako Lancova

slova přitom vyvolává mužská socha stojící ve městě

Jaamparipul na kambodžsko-laosské hranici, zobrazující dle

popisu „slavného kolového válečníka Hrůzu Lyzonoha“.

A přestože dělí Paříž a Jaamparipul 5.487 km (cestuje-li se

mezi Jihlavou a Velkou Bíteší po silnici 102, nikoliv 104, je

vzdálenost o 3 kilometry delší), mají tato dvě města jedno

společné – projevy úcty k husitské cyklistice.

Letos je tomu kulatých 592 let od chvíle, kdy Jan Žižka

svým Dekretem pražským prohlásil cyklistiku za oficiální sport

husitské víry. I přesto je toto významné datum v moderních

učebnicích dějepisu až na třetím místě co do historického

významu za pádem říše římské (r. 395) a patentováním

houskového knedlíku Sádlem z Dubé (r. 1578). Tato příručka si

proto klade za cíl vnést více světla do temných dějin kolového

sportu a upoutat pozornost k jeho zakladatelům.

Autor věří, že laskavý čtenář odpustí některé drobné

historické nepřesnosti, kterým se takto rozsáhlé a

komprehenzivní dílo zkrátka nemůže vyhnout a přijme

myšlénky zde uvedené jako inspiraci k posílení vlastního

zájmu o kolový sport.

4

„…a na smuteční žranici na mou počest připravit

nechte sto nadívaných kanců a knedlíky ať vaří se v těch

největších hrncích, ať všem se sliny sbíhají a mají chuť si

přidat… A vymačkejte mi už, hergot, ty nechutné boláky na

zádech. Zase mokvají.“

Jan Žižka, na smrtelném loži

11. října 1424

5

KAPITOLA PRVNÍ

ROZTOČTE KOSOČTVERCE POKROKU!

Statisíce let snažil se člověk o vytvoření takového

nástroje, který by svým tvarem při běžném použití usnadnil

práci, urychlil stavbu domů a sídel, poskytl radost a lechtivé

potěšení, nabídl ochranu před nepřáteli, a který by se mohl

stát jasnou obchodní značkou a konkurovat tehdejší jedničce

na trhu se sycenými nápoji, Mezopotan Cole.

Kolo přitom nebylo první volbou starověkých tesařů a

stavitelů. Jak doslova píše sumerský král Gilgameš ve svém

pojednání a geometrických tvarech (Gilgameš, s. 1056): „Kolo

nebylo první volbou našich tesařů a stavitelů.“ Z dobových

kreseb a rytin se tak dozvídáme, že palác sumerského krále

stavěl se za pomoci kladek osazených kosočtvercem. Jasnou

nevýhodou takovéhoto stroje bylo rychlé opotřebení lana ve

vrcholech kosočtverce a nebylo proto výjimkou, že za jednu

pracovní směnu dělníci měnili přetržené lano až pětkrát.

Jejich nespokojenost s tímto zařízením se přenesla i do lidové

tvořivosti a označení „kladka“ patřilo od starověku mezi

stavebními dělníky k těm nejvulgárnějším, kterými se

častovali.

6

Výjev datovaný 3 tis. let před Kristem, nalezený na stěně sumerského

paláce, vyobrazuje postavu označující postavu druhou vulgárním označením

„kladka“. (zdroj: Sumer Bicycle Institute)

Stejný vývoj jako stavební stroje zaznamenalo v době

sumerské i válečné náčiní, ze kterého se později přímo

vyvinulo náčiní sportovní. Nevýhody kosočtverce jako

oficiálního státního tvaru se naplno projevily při sumerské

invazi do Egypta l.p. 2.856 př.n.l. Král Egu III Pantofel nechal

tehdy osadit válečné vozy všech 5 divizí (tj. cca 10.000 vozů)

kosočtverci.

Zastaralost konceptu kosočtverce se projevila

okamžitě po vydání rozkazu k přesunu vojska. Díky kronikáři

Hušepsovi se dozvídáme, že (Hušeps, s. 56): „…kosočtverce

způsobily svým tvarem kostrbatý pohyb vozu, vedoucí k

vystřelování posádky do vzduchu a jejímu následnému pádu

z výšky na zem. Během prvních 500 ujetých stop vyklepáno

takto z vozů na dvě třetiny vojska.“

7

Kresba z Hušepsovy kroniky znázorňuje sumerského vojáka vystřeleného

z vozu v důsledku použití kosočtvercového pojezdu. (zdroj: Sumer Horse

Museum)

Po egyptském debaklu rozhodl svým výnosem z

23. března asi kolem roku 2.855 př.n.l. král Egu III o dalším

zákazu používání kosočtverce ve válečném průmyslu,

stavebnictví a hračkářství a nařídil zároveň vývoj nového

tvaru, který lépe vyhoví požadavkům moderní doby.

A přestože filozofové a matematici té doby pracovali

na svěřeném úkolu svědomitě, skutečný průlom, totiž objev

kola, uskutečnil se, stejně jako mnohé jiné objevy v dějinách

lidstva, náhodně, a stála za nimi žena (jak se dozvídáme ze

zápisu Fillopéla z Atikké, který doslova píše (Fillopéla, s. 87):

„…při objevu kola stála mi za zády žena.“).

Mladičký konstruktér Fillopéla z Atikké byl roku 2.854

př.n.l. zaměstnán na stavbě nové sumerské kanalizace a jeho

úkolem bylo vymyslet nový tvar čtverce, když tu náhle

napadlo ho zkombinovat dosud nikdy nepoužitou technologii,

se kterou se seznámil během nepodařeného tažení do Egypta.

8

Fillopéla v podstatě věci použil čtverec, obrousil jeho hrany a

prohlásil ho za kolo.

A tak darovala sumerská říše světu navěky kolo!

V této kapitole seznámil se čtenář se vznikem kola

jako tvaru a tím, co mu předcházelo. Na konkrétních

příkladech bylo prokázáno, že se kolo vyvinulo z kosočtverce a

tedy oba tvary patří do stejné geometrické rodiny.

Kapitola následující přenese nás bez dalších

historických exkurzů o několik tisíc let dále, do patnáctého

století, do doby husitské. Zkoumán bude zejména všeobecný

vztah husitství ke kolu a jeho vývoj do podoby sportovního

náčiní.

9

KAPITOLA DRUHÁ

DUŠE HUSITSKÁ

Odborníci se všeobecně shodují, že rozmařilá

kratochvíle, jakými byly husitské války, byla jedině důsledkem

nesmírného pohodlí a emancipace, jakých se středověké

společnosti v patnáctém století dostávalo.

Pryč byly doby, kdy všichni členové domácnosti

vykonávali velkou potřebu přímo ve spací místnosti domu.

Počátek patnáctého století byl obdobím nebývalého

rozmachu domácích záchodků – výklenek z patra s dírou ústící

nad ulicí měl každý slušný měšťanský dům, bez něj se

nemovitost stávala prakticky neprodejnou. V dobových

poutačích se tak můžeme snadno dočíst například toto:

„Prodám echt měšťanský doum, stavěný s německou poctivostí. Stojan na svíci v každé ze dvou místností, prostor pro služebnictvo před domem v hromadě sena, hromadný hrob pro případ morových epidemií vzdálen 5 min. chůze. KADÍCÍ DÍRA VYSTAVĚNA!“ (zdroj: Jan Hus Museé, Kostenau, Švýcarsko)

A tak, v této přešťastné společnosti, měli lidé spoustu

volného času věnovat se svým zálibám, jako například

rozšiřování sbírky katovských mečů, znásilňování hospodyň,

nebo vymýšlení nových náboženských směrů. Tak, jak to činil

Jan Hus.

10

Řekne-li se Jan Hus, každého jako první napadne

spojení se silniční cyklistikou. Málokdo však ví, že Jan Hus byl

také významným církevním reformátorem, který celý svůj

život zasvětil boji za výměnu chlebových hostií při církevním

obřadu za houskový knedlík. Je to tak jeho spis Hostia

Knedlikulara Religiosis (1401), ze kterého se dozvídáme o

Husových marných snahách:

„Zdá se mně, že celý svět proti mně stojí v jednum

šiku. Vždyť tolik ústupků jsem již udělal ve jménu Boha;

ustoupil jsem od toho, aby společně s houskovým knedlíkem

při svatém přijímání podáváno bylo i zelí. Přijal jsem argument

vatikánských, že během jediného přijímání kněz od hlavy

k patě zelím zpatlán by byl…a ten puch ve svatostánku…Ale

copak ten knedlík alespoň přijmout za svůj nemohou?!“

(Jan Hus, 1401)

Český reformátor zašel dokonce tak daleko, že se

l.p. 1405 vypravil na slavnou kajícnou cestu do Říma, kde

chtěl papeže o svých myšlenkách osobně přesvědčit. Bosky

přešel Alpy, přičemž s každým krokem, který učinil, ukousl

z houskového knedlíku. Před Milánem však nacházel se Hus

v tak zuboženém stavu, že si doslova zapsal: „Nacházím se

v zuboženém stavu!“ (Jan Hus, Zápisky z cesty římské, 1405).

Husinský rodák se však nevzdal, v cestě pokračoval a

dobře udělal. U městečka Dolce Mare totiž zastihly ho tak

silné bolesti břicha, že upadl do mdlob. Když se z nich probral,

11

spatřil místní chlapce, jak si hrají s něčím, co Hus, ani svět, do

té doby nikdy nespatřil – každé z dětí drželo hračku, jejíž

podstatou byla konstrukce z klacíků, držící dva kruhové

předměty. A v těch šokovaný Hus poznal kola svých, tou

dobou již jako kámen tvrdých, knedlíků! Děti s hračkami

pojížděly po zemi, protáčejíce knedlíková kola. Jan Hus věděl,

že jeho kariéra církevního reformátora je u konce; v daný

okamžik se rozhodl, že svůj další život zasvětí kolovému

sportu.

V městečku Dolce Mare (kde se dnes nachází třetí

největší socha houskového kvedlíku na světě) se Hus zdržuje

na následujících šest měsíců a s pomocí místního kováře,

kuchaře a chytače rejsků v jedné osobě, Paula di Fiolli,

zdokonaluje pohybostroj, který nazývá „jízdním kolem“.

Houskové knedlíky, které v páru používá jako

pojízdnou část jízdního kola, mají průměr jeden metr a před

použitím tvrdnou měsíc na jižanském slunci. Hus je ale s dílem

spokojen a 14.9.1405 usedá do sedla svého kola a vydává se

směrem k české domovině. Netuší, jaký převrat jeho cesta

způsobí.

Když Hus na jaře roku 1406 vjíždí do Čech, zná již

houskové knedlíky celá Evropa. Vídeň pořádá slavné „Knödel

Sonntag“, při kterých se smetánka tehdejší společnosti schází,

aby jedla houskové knedlíky, pila kávu ochucenou drtí

z houskových knedlíků (tzv. Knödelpresso) a tleskala nadšeně

módním kreacím, např. kloboukům z houskových knedlíků.

12

Dobová kresba zobrazuje milence předávající si za tónů hudby láskyplně

houskový knedlík (Vienna Knödelmuseum, 1406)

V Čechách ale Husa davy nevítají. Země se svíjí pod

nešťastnou vládou Václava IV., cesty jsou plné lapků, ve

městech není bezpečno a Hus je tedy rád, že živ a zdráv na

svém houskovými knedlíky osazeném kolostroji dojíždí do

města Tábora v jižních Čechách.

Na březích Lužnice se tu setkává se Šnekem z Ulity a

Krůtem Rukolamem. Pojí se tak životní osudy tří mužů, kteří

v následujících letech změní podobu cyklistiky na celá

následující staletí.

13

KAPITOLA TŘETÍ

SPORT MATKOU VÁLKY

Má se všeobecně za to, že husitské války byly

způsobeny snahou o církevní a společenskou reformu,

nejnovější výzkumy a studie zasazené do období vrcholného

středověku nicméně jasně dokládají, že několik let krutostí ve

jménu kalicha rozpoutal pouhý spor o úřední razítko.

A o tom již více ve třetí kapitole této publikace.

Tábor první poloviny patnáctého století je městem

sportu a ne nadarmo mu Václav IV. roku 1417 propůjčuje

„statut města tělocvičného“. Mezi desítkami sportovních

celků působí ve městě i nenápadná Jednota Bradlácká, kterou

následující staletí přejmenují chybně na Jednotu Bratrskou.

Jednota Bradlácká soustředí veškerou svou

tělocvičnou činnost na prostocviky prováděné na bradlech a

v patnáctém století se v úrovni bradlového sportu řadí na třetí

místo hned za celky ze Svaté říše římské a Francie. Není

náhodou, že jedním z cvičenců Jednoty Bradlácké je do té

doby zemi neznámý muž s knírem, Jan Žižka, muž zcela

oddaný bradlovému sportu a pečení medových dortů v

matčině peci.

14

Předsedou Jednotky Bradlácké je roku 1406, tedy

v době Husova návratu z Itálie, Péro z Pružiny, potulný

bradlenec (tj. cvičenec na bradlech), mnich a hudební kritik.

Péro z Pružiny nicméně nemá v Jednotě snadnou pozici a čelí

neustálé kritice ze strany ostatních bradlenců, zejména Jana

Žižky.

Na iluminaci z patnáctého století přednáší Péro z Pružiny členům Jednoty

Bradlácké o bradlovém sportu. Za pozornost stojí zejména vkusný houskový

knedlík na Pérově hlavě. Druhý muž zleva, sedící zády, je Jan Žižka.

Jak se dozvídáme z Žižkových zápisků z té doby, Jan je

sžírán a hnán pouze dvěma ambicemi – upéct ten nejsladší

medový dort na západ od Jihlavy (která v patnáctém století

platí s celkem 467 cukrárnami a dvěma obchody

15

s deratizačním náčiním za velmoc v pečení medových dortů –

pozn. editora) a vyhrát v kategorii bradlového sportu

Olympijské hry, které se mají dle výnosu Václava IV. v roce

1420 konat v Praze. Péro z Pružiny ale není příznivcem účasti

Jednoty Bradlácké na Olympijských hrách a to je trnem

v Žižkových (tou dobou ještě obou) očích. Nechme nyní

promluvit Péra samotného:

Na Hry naše Jednota jeti nesmí! Sport bradlový jest sportem čistých myšlének, nikoliv davové hystérie. Vztah muže a bradla jest citem nejintimnějším, který neradno kazit zbytečným soupeřením!

(Péro z Pružiny, 1408)

Žižka ale nesouhlasí a hlásí se k radikální větvi

táboritů, kteří naopak na účasti na Hrách trvají. Napjaté

vztahy vydrží až do samotného roku 1420. Mezidobí přitom

využívají obě názorové skupiny odlišně. Zatímco péristé

radikalizují svůj odpor k veřejné nečisté prezentaci

bradlového sportu a začínají pod názvem Jednota adamitská

cvičit na bradlech nazí, Žižka přebírá postupně vedení Jednoty

Bradlácké a chystá se se svými stoupenci plně na vrcholný

sportovní podnik na pražském Vítkově.

Žižkovi však k řešení zůstává poslední problém –

úřední razítko Jednoty Bradlácké, jehož otisk je třeba na

přihlášce na Olympijské hry, stále drží adamita Péro z Pružiny.

Kde ho na svém nahém těle Péro ukrývá, trápí Žižku méně,

než obava, aby Péro s razítkem nedorazil do Prahy dříve než

16

on a Václavem IV. propůjčený štempl nepředal zpět královské

koruně, čímž by oficiálně Jednotu rozpustil a zabránil jí

definitivně v účasti na Hrách.

Skupina adamitů se rozcvičuje před prezentací bradlové sestavy v Táboře.

V popředí kočka. (Muzeum bradlového sportu, Plzeň).

Prvního května 1420 dostává Žižka u matčiny pece,

kde právě zdokonaluje vlastní recepturu na medový dort,

šokující zprávu: Péro z Pružiny vyrazil ku Praze. Razítko

Jednotky Bradlácké má u sebe / v sobě / na sobě.

Husitské války právě začaly. A s nimi se začínají psát oficiální

dějiny sportovní cyklistiky.

17

KAPITOLA ČTVRTÁ

HOUSKOVÝ KNEDLÍK NAD NAŠIMI HLAVAMI

Čtvrtého května je k cestě na Prahu připraveno i cca

4 tisíce táboritů vedených předsedou spolku Janem Žižkou.

Péro z Pružiny má tou dobou se svými adamity třídenní

náskok a na cestě k Vítkovu ho zpomaluje pouze skutečnost,

že počátkem května jsou trnkové keře podél cest v plném

rozpuku a zcela nazí adamité musejí tedy vážit každý svůj

krok. Složitost postupu k hlavnímu městu dokládá nápis na

kapličce připomínající postup adamitů u jihočeských

Chotovin:

„K čertu s proklatými trnkovými keři!“

Žižka si přesto uvědomuje, že ani postup jeho čtyř

tisíc cvičenců nebude snadný a rychlý. Vždyť každý muž i

každá žena si s sebou nesou kompletní bradlovou výbavu –

příruční bradla (20 kg), žíněnku (15 kg), cvičební úbor a

zásoby.

A tu si u bran Tábora Žižka všímá reklamního poutače

následujícího znění:

„Odvšivení koňů, dobytka, dětí. Zakázková výroba ovocných zákusků. Žumpach, ulice Královská 4“.

18

A není to nikdo jiný, než Prokop Holý, kdo Žižku

upozorňuje, že pod tímto strhujícím poutačem je ještě další

reklamní deska:

„Jízdní kola a pohybostroje pro všechny! Každý pohybostroj dodáván s náhradním houskovým knedlíkem v ceně! Pro pohyb rychlý a snadný! Firma Hus, Rukolam, Šnek, Táborské nám. 3, u veřejné latríny zahněte vpravo“

Žižka neváhá a vydává se na Táborské náměstí, kde se

setkává s Janem Husem. Během prvních chvil vzniká pouto

přátelství, které nepřehoří ani v ohních nadcházející války.

Na momentce z roku 1420 ukazuje Žižkovi Jan Hus, jednatel firmy Hus,

Rukolam, Šnek, kam až Žižka na pohybostroji od jeho společnosti,

vybaveném houskovými knedlíky místo kol, dojede. (soukromý archiv)

19

Žižka je prezentací pohybostroje (neboli jízdního kola)

zcela unesen. Sám si kolo zkouší a několikrát na něm krouží

kolem táborských hradeb. Nadšení je tak veliké, že Žižka velí

vojsku cvičenců zastavit a objednává u firmy Hus, Rukolam,

Šnek 4.000 jízdních pohybostrojů. Jedná se přitom o největší

průmyslovou zakázku na výrobu jízdních kol až do roku 1868,

kdy bavorský král Ludvík II. Šílený zadává u českých Škodových

závodů výrobu 6.453 jízdních kol v mylné domněnce, že se dá

Ameriky dosáhnout suchou nohou, čehož chce král využít

k jízdnímu přesunu celého svého dvora do mexického

Chuáronu, kde plánuje dožít jako chudý rybář a pletař sítí.

Žižkova objednávka je kromě toho pro Husovu firmu

ohromnou organizační výzvou. Z dobových análů se

dozvídáme, že (Kronika města Tábora, s. 432):

„…na výrobu osmi tisíc houkovo-knedlíkových kol třeba 5 tun těsta, 42 kuchařů, padesáti koček na odchytání očekávaného nárůstu 2 tisíc krys ve skladech a dvaceti hlídačů na odhánění hladových od skladů a várnic.“

Zakázka je vyhotovena v rekordním čase a už

12. května vyráží 4.000 husitů na bicyklech za Pérem

z Pružiny, který se tou dobou blíží opatrným krokem mezi

trnkovými keři k Sedlčanům. Součástí husitského voje jsou na

svých strojích i zástupci výrobce, Jan Hus, Krůt Rukolam a

Šnek z Ulity. Osobně. Do dějin se tak tato cesta zapisuje jako

historicky první masový „cyklo maraton“.

20

KAPITOLA PÁTÁ

ZTRACENO V PŘEKLADU

Přenesme se nyní v čase zpět do let kolem roku 1406

a místopisně do Uher, kde tou dobou sídlí předseda

mezinárodního sportovního svazu, Zikmund Lucemburský,

řečený „liška ryšavá“. Zikmundovým nelehkým úkolem je

připravit Evropu na Olympijské hry v Praze v roce 1420, jejichž

pořádání vyhlásil málo schopný český král Václav IV.

Pro tak veliký mezinárodní podnik (na kterém přislíbili

účast i mongolští gymnasté, kteří na Moravě zůstali po

odchodu mongolského vojska ve třináctém století) ale

potřebuje Zikmund všesportovní podporu a jednotu, nikoliv

vnitřní půtky a rozbroje. O to více proto Zikmunda rozčiluje,

když se dozvídá o rozštěpení Jednoty Bradlácké v Táboře,

která je považována za favorita v disciplíně cviků na bradlech.

Do Tábora ihned vysílá svého vyjednavače Vilhelma

Psí hlavu, aby spory uvnitř Jednoty urovnal. Psí hlava přijíždí

do Čech roku 1410 a do svého deníku si zapisuje (Vilhelmova

dobrodružství, s. 65): „Tolik pochoutek, co ti Češi na stůl

podávají! Husí játra, pečeni od kosti a té zeleniny!“ Kromě

místní kuchyně je ale uherský diplomat unesen ještě další

věcí, se kterou se v Táboře setkává poprvé v životě – jízdními

koly, na kterých místní obyvatelé zcela běžně jezdí.

21

Psí hlava neváhá a v prodejně firmy Hus, Rukolam,

Šnek kupuje kolo vlastní a reklamní prospekt firmy posílá zpět

na dvůr Zikmunda Lucemburského v přesvědčení, že jízdní

pohybostroje by se mohly stát skvělým módním doplňkem

členů uherského dvora.

A zde se začíná psát tragédie jednoho obchodního

zástupce. Na dvoře Zikmundově totiž roku 1410 chybí akutně

dvě věci – slané tresky v konzervě a tlumočník z českého do

německého jazyka. Zikmund je však muž netrpělivý, a aniž by

vyčkal na příjezd překladatele, mylně usuzuje, že mu Psí hlava

posílá písemné doznání viníka vnitřních rozporů Jednoty a bez

váhání vysílá proto do Tábora dalšího posla, který má Jana

Husa (jehož podpis na plakátku Zikmund rozeznal) dopravit do

Kostnice na břehu Bodamského jezera. Tam se totiž Zikmund

vydává na svou letní chatu a rozhoduje se tedy spojit

příjemné s užitečným, totiž odpočinek s rázným urovnáním

sporů v Jednotě.

Ani druhý Zikmundův posel ale není jazykově příliš

dobře vybaven a Hus se proto po jeho návštěvě s kolegy

domnívá, že je v Kostnici čeká obchodní jednání týkající se

objednávky jízdních kol přesně tak, jak jim to jejich spokojený

zákazník Vilhelm Psí hlava sliboval. Na břeh bodamského

jezera se tři společníci rozhodnou vyslat svého nejlepšího

obchodního zástupce – Pudlíka z Uhrů. Bohužel pro Pudlíka,

kostnický proces je krátký a rázný, Zikmund nic netušícího

Čecha posílá do žaláře, ze kterého mladík poputuje až v roce

1415 přímo na hranici. Zikmund je spokojen, protože je

přesvědčen, že se mu podařilo zlikvidovat samotného Jana

22

Husa, domnělého hlavního strůjce rozpadu Jednoty

Bradlácké. O tisíce kilometrů dále, v jihočeském Táboře, se

Hus, Rukolam a Šnek po čase shodnou, že se Pudlíkovi cestou

na jednání muselo přihodit něco zlého a najímají na jeho

místo nového obchodního zástupce. Na uherskou epizodu

rychle zapomínají, věnují se dále obchodu s jízdními koly a až

bude v roce 1415 jejich bývalý kolega plápolat na hranici

kostnické, ani se to nedozvědí.

Pudlík z Uhrů, obchodní zástupce firmy Hus, Rukolam, Šnek, končí kvůli

chybnému překladu reklamního letáku v plamenech kostnických ohňů.

Na hlavě má Pudlík firemní čepici s českým nápisem Hus, Rukolam, Šnek –

zakázková výroba jízdních pohybostrojů. Českému nápisu, bohužel, jeho

soudci nerozuměli a obchodní cesta se tak pro Čecha stala tou poslední.

23

KAPITOLA ŠESTÁ

PRUNUS DI PACE, TŘEŠEŇ MÍRU

Osmnáctého května 1420 dorazil peloton čtyř

tisícovek Žižkových bradlistů na kolech do města Benešova,

kde, jak prozrazují kroniky, došlo k nešťastné události. Žižka,

ujištěn o rychlosti vlastního postupu a sebejistý ve

skutečnosti, že Péra z Pružiny dostihne nejpozději

následujícího dne, rozhodl strávit v Benešově noc a uspořádat

pro mnichy v benešovském klášteře speciální ukázku cvičení

na bradlech. Představení však mnichy nadchlo až přespříliš a

když se tehdy sedmdesátiletý převor Kloub z Kosti pokusil

v euforii cvik na bradlech po svých hostech zopakovat, skopl

svíci ze stolu tak nešťastně, že klášter do základu vypálil.

Na ráno následujícího dne, 19. května 1420, vyráží

pole táborských cyklistů znovu na cestu. Osm kilometrů

severně od Benešova se před nimi rozevírá pohled na

sázavské údolí a do té doby neznámou vesničku Poříčí. Nikdo

z nich netuší, že ještě toho dne zapíšou její jméno do

světových dějin.

Vzhledem k tomu, že večeře předchozího večera

v benešovském klášteře musela být tak nešťastně narychlo

ukončena, je Žižka poměrně hladový a rozhoduje se proto

v Poříčí poobědvat.

24

V sousedství románského kostela sv. Petra

čtyřtisícová družina táboří a očesává třešňové stromy. Protože

ale třešně v patnáctém století v jižních Čechách běžně

nerostou, považují je táborští za exotickou rozmařilost

„Středočeských“. Navíc jejich trpkou chuť z neznalosti zapíjejí

hlty pramenité vody. Účinky tohoto nešťastného rozhodnutí

se dostavují záhy.

Třešeň, jejíž plody Žižka 19.5.1420 poobědval. Třešeň byla v roce 2007 u

příležitosti prvního ročníku závodu BIKE TRANS POŘÍČÍ vyhlášena za národní

kulturní památku. V roce 2008 musela být skácena, když do ní traktorem

nacouval opilý místní zemědělec Zoulský.

25

Čtyři tisíce husitů jsou v Poříčí stiženy silnými

žaludečními obtížemi, které je odrazují i od jejich původního

záměru vypálit kostel sv. Petra. Žižka v naději, že proti křečím

a průjmu pomůže pohyb a těla očistí vody řeky Sázavy, velí

husitům vysvléci se do naha a brodit s jízdními koly nad

hlavou. A v tu chvíli dochází ke dvěma historickým událostem.

Tou první je skutečnost, že Žižka takto nevědomky ve

vlnách Sázavy, s jízdním kolem nad hlavou, vynalézá

cyklistickou kategorii „cross-country“. Ta druhá má

pravděpodobně ještě větší historický dopad. Když je totiž

Žižka se svými v polovině brodu, vystupuje na druhém břehu

z křoví nahá postava adamity Péra z Pružiny. V tu chvíli

bezbranný Žižka se ale bojí náhleného přepadu zbytečně.

Péro z Pružiny si táborských nahotu mylně vysvětluje jako

Žižkovo gesto smíření s odštěpenou Jednotou adamitskou.

Domnívá se, že Žižka nahotu přijal a se zdviženýma rukama

žádá Péra o přátelství.

Péro neváhá, vrhá se do proudu řeky vstříc Žižkovi,

kterého objímá a než se překvapený táborita stihne

vzpamatovat, předává mu Péro vytoužené razítko Jednoty

Bradlácké. Cesta na Olympijské hry je, zdá se, volná. Bohužel,

historie nezná šťastných konců a ani tato obsáhlá vzdělávací

publikace (kterou zatím Ministerstvo školství a tělovýchovy ČR

z nepochopitelných důvodů odmítá uznat jako oficiální

učebnici) tedy, naneštěstí, nemůže skončit projevy přátelství a

smíření. Dopovědět je třeba i krvavý zbytek příběhu.

26

KAPITOLA SEDMÁ

SRDEČNÉ POZDRAVY Z UHER

V létě roku 1420 přijíždí předseda olympijského

výboru Zikmund do Čech, kde se šokován seznamuje se

stavem příprav na blížící se vrcholný sportovní podnik.

Nejenom, že na pražském Vítkově roste chybným územně-

plánovacím rozhodnutím pražských radních místo

olympijského stadionu jakási obří jezdecká reklamní socha

firmy na kovářské a jezdecké potřeby Kobliha a Koníksicht, vše

pro koně a švadleny, zobrazující majitele firmy, Sedla

z Předkožky, třímajícího kornout zmrzliny, Zikmund se navíc

dozvídá, že Jednota Bradlácká je stále rozštěpena a její nový

předseda a pokladník, Jan Žižka, žene adamitu Péra z Pružiny

ku Praze, to vše ve společnosti Jana Husa, který měl podle

všeho skončit v ohních kostnických již před pěti léty.

Rozčilený Zikmund proto žádá Petra ze Šternberka,

jediného českého pána, který překonal svůj odpor k němčině

a naučil se, údajně „z lásky ke králi a bez jakékoliv jiné

pohnutky“, zpaměti celou jazykovou příručku Deutche –

Fákladní němefké fláze plo Ein Prostituten Turist, aby Žižku

přivedl před přestupkovou komisi. Petr vyráží se svými z Prahy

směrem k Benešovu 17. května 1420. O dva dny později se

před ním u Poříčí rozevírá pohled na ležení muže, kterého

hledá…Jana Žižky. Navečer 19. května 1420 velí Šternberk

svým rozjet se proti táborským a Žižky se zmocnit…

27

KAPITOLA OSMÁ

NÁDECH, VÝDECH

„Zmocnil se mně průjem,“ zapisuje si Žižka v pozdním

odpoledni 19. května 1420. „Pocit radosti je ale silnější“.

Jediným taktickým přesunem z Tábora uchvátil kýžené razítko

Jednoty Bradlácké, smířil se s Pérem z Pružiny a jeho adamity

a navíc objevil kouzlo jízdního kola (a nudismu). A je to právě

jízdní kolo, se kterým se Žižka rozhoduje vyhrát blížící se

Olympijské hry. Odpoledne 19. května 1420 svolává všech

čtyři tisíce cvičenců i se svými biknedlíky (označení „bicykl“ se

vžije až o několik století později – v patnáctém století se kvůli

dvěma houskovým knedlíkům místo kol používá označení

„biknedlík“) a předvádí novou, na svou dobu revoluční,

sestavu.

Nejprve jen on, Hus, Rukolam a Šnek krouží na kolech

dokola a za jízdy neohroženě cvičí bradlovou sestavu.

Čtyřtisícový husitský dav je hypnotizován, svět jakoby se ve

stínu svatopetrského románského kostela zastavil jen pro ten

okamžik. Postupně se zapojují další a další a brzy již na

poříčském poli v neprostupné kolové hradbě krouží celá

Žižkova armáda. Sestava je nicméně nesmírně náročná – cvičit

na bradlech za současné jízdy na kole se dosud nikdo

nepokusil a smělost tohoto záměru si brzy vybírá svou daň –

Pečínku z Roštěné zasahuje v rychlosti bradlo vymrštěné

z rukou Jíry z Kšíry. Pečínka na místě zraněním podléhá a Žižka

28

proto ihned nařizuje všem svým svěřencům nasadit přilbice.

Kromě zvýšení bezpečnosti sportovců tak trocnovský rodák

zároveň vynalézá cyklistickou přilbu.

Nácvik formace ale i přes nešťastnou událost

pokračuje. Tempo se zvyšuje, táborským se hlavy točí, ale

adrenalin vylitý jakoby symbolicky z kalicha přímo do jejich žil

nedovoluje zastavit, nedovoluje vnímat okolní svět. A tak

dochází i k tomu, že si nikdo ze čtyř tisíc nevšímá, že se od

severu, od chladné, nevlídné a již tou dobou až dodnes

nevýznamné vesničky Nespeky, řítí několik stovek královských

v čele s Eine Kleine Prostituten Turist Šternberkem (na jehož

památku je ve dvacátém století v Nespekách obecním

nákladem vybudován „penzion pro nezadané pány“, Hotel

Doly, u jehož vstupních dveří hosty vítá pamětní deska

s textem „Alespoň Žižkovi se postavil“).

Šternberk žene jízdu vpřed, se zkušeností polního

velitele rozkazuje roztáhnout formaci, a když je jen několik

stovek metrů od vířících husitů, troubí konečně k závěrečné

zteči. V tu chvíli mu ale plán kazí něco zcela obyčejného -

fyzikální zákony. Táborští cvičenci v ten okamžik již mají

takovou rychlost, že začíná působit síla odstředivosti. A ta jim

trhá bradla z rukou a katapultuje je do všech směrů. Nejprve

jedna bradla, druhá, postupně další a další, až tu náhle ocitají

se královští v dešti bradel. Formace se rozpadá, koně se plaší,

jezdci naříkají a padají k zemi. Dvacet jich v poříčské oranici

umírá, ostatní stáčí v poslední vteřině své oře a prchají zpět

ku Praze. Následující den Zikmund oznamuje, že Žižka koruně

vyhlásil válku. Olympijské hry se ruší.

29

KAPITOLA DEVÁTÁ

EPILOG

Jan Žižka tuší, že Zikmund jen tak neuvěří v pouhou

nešťastnou náhodu. Táborita ví, že je třeba se koruně ihned

omluvit.

Ráno 20. května 1420 vyráží kvapem čtyři tisíce husitů

na kolech a s velkým pugétem a bonboniérou k pražskému

Vítkovu…

HODNOCENÍ KRITIKY

…aneb co nejlepšího o knize napsali.

„O pravdivosti několika málo tvrzení by se dalo polemizovat!“

„Plná drobných historických přešlapů.“

„Místy dokonce bez gramatických chyb.“

„...“

BIKE TRANS POŘÍČÍ

…závod horských kol od roku 2007

www.biketransporici.cz

TIŠTĚNO NA MONOGRAFICKÉ TISKÁRNĚ HP 1421 „HUSOVO PERO“

NÁKLADEM 3.234.542 KUSU. DISTRIBUCI VE VŠECH ZEMÍCH SVĚTA,

S VÝJIMKOU VENEZUELY A POBŘEŽÍ SLONOVINY, ZAJIŠŤUJE TISKOVÁ

KANCELÁŘ „ŽÁR OHŇŮ KOSTNICKÝCH, s.r.o.“