Upload
centrum-dopravniho-vyzkumu
View
220
Download
2
Embed Size (px)
DESCRIPTION
Studijní opory k modulu M7 - Sociologické metody používané v oblast dopravy - autor Stanislav Biler
Citation preview
SOCIOLOGICKÉ METODY POUŽÍVANÉ V
OBLASTI DOPRAVY
Mgr. Stanislav Biler
Brno 2013
Tyto studijní materiály vznikly za finanční podpory Evropského sociálního fondu
a rozpočtu České republiky v rámci řešení projektu OP VK CZ.1.07/2.2.00/15.0462
„Virtuální vzdělávání v dopravě“.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Název: Sociologické metody používané v oblasti dopravy
Autor Mgr. Stanislav Biler
Vydání: první, 2013
Počet stran: 30
Náklad: 50
Studijní materiály pro studijní obor <Název oboru> Fakulta
Jazyková korektura: nebyla provedena.
Tyto studijní materiály vznikly za finanční podpory Evropského sociálního fondu
a rozpočtu České republiky v rámci řešení projektu Operačního programu Vzdělávání
pro konkurenceschopnost.
Název: Virtuální vzdělávání v dopravě
Číslo: CZ.1.07/2.2.00/15.0462
Realizace: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava/Univerzita Pardubice
© Mgr. Stanislav Biler
© Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum
dopravního výzkumu, v.v.i.
ISBN <(bude zajištěno hromadně)>
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
POKYNY KE STUDIU
Sociologické metody používané v oblasti dopravy
Prerekvizity
Pro studium tohoto předmětu se předpokládá absolvování předmětu ..
Pro studium této opory se předpokládá znalost na úrovni absolventa …
Cílem učební opory
Cílem je seznámení se základními pojmy týkajících se problematicky používání
sociologických metod v oblasti dopravy
Pro koho je předmět určen
Modul je zařazen do <uveďte druh studia např. bakalářského / magisterského> studia
oboru <uveďte obor> studijního programu <uveďte studijní program>, ale může jej studovat
i zájemce z kteréhokoliv jiného oboru, pokud splňuje požadované prerekvizity.
Skriptum se dělí na části, kapitoly, které odpovídají logickému dělení studované látky,
ale nejsou stejně obsáhlé. Předpokládaná doba ke studiu kapitoly se může výrazně lišit, proto
jsou velké kapitoly děleny dále na číslované podkapitoly a těm odpovídá níže popsaná
struktura.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Při studiu každé kapitoly doporučujeme následující postup:
Čas ke studiu: xx hodin
Na úvod kapitoly je uveden čas potřebný k prostudování látky. Čas je orientační
a může vám sloužit jako hrubé vodítko pro rozvržení studia celého předmětu či kapitoly.
Někomu se čas může zdát příliš dlouhý, někomu naopak. Jsou studenti, kteří se s touto
problematikou ještě nikdy nesetkali a naopak takoví, kteří již v tomto oboru mají bohaté
zkušenosti.
Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umět
Popsat …
Definovat …
Vyřešit …
Ihned potom jsou uvedeny cíle, kterých máte dosáhnout po prostudování této kapitoly
– konkrétní dovednosti, znalosti.
Výklad
Následuje vlastní výklad studované látky, zavedení nových pojmů, jejich vysvětlení,
vše doprovázeno obrázky, tabulkami, řešenými příklady, odkazy na animace.
Shrnutí pojmů
Na závěr kapitoly jsou zopakovány hlavní pojmy, které si v ní máte osvojit. Pokud
některému z nich ještě nerozumíte, vraťte se k nim ještě jednou.
Otázky
Pro ověření, že jste dobře a úplně látku kapitoly zvládli, máte k dispozici několik
teoretických otázek.
Úlohy k řešení
Protože většina teoretických pojmů tohoto předmětu má bezprostřední význam
a využití v praxi, jsou Vám nakonec předkládány i praktické úlohy k řešení. V nich je hlavním
významem předmětu schopnost aplikovat čerstvě nabyté znalosti pro řešení reálných situací.
Klíč k řešení
Výsledky zadaných příkladů i teoretických otázek jsou uvedeny v závěru učebnice
v Klíči k řešení. Používejte je až po vlastním vyřešení úloh, jen tak si samokontrolou ověříte,
že jste obsah kapitoly skutečně úplně zvládli.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Úspěšné a příjemné studium s tímto učebním textem Vám přeje
Stanislav Biler
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
OBSAH
1 METODOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU .................. 7
1.1 Redukce zkoumaného sociálního světa .................................................................. 7
1.2 Operacionalizace ...................................................................................................... 8
1.3 Validita a reliabilita ............................................................................................... 10
1.4 Kvalitativní a kvantitativní proměnné ................................................................. 11
1.5 Výběrový soubor .................................................................................................... 12
1.6 Problémy analýzy dat ............................................................................................. 14
1.7 Použitá literatura .................................................................................................... 16
2 KONSTRUKCE DOTAZNÍKU V SOCIOLOGICKÉM VÝZKUMU .................. 17
2.1 Obvyklé formáty otázek a odpovědí ..................................................................... 17
2.2 Problematika formulace otázek ............................................................................ 20
2.3 Použitá literatura .................................................................................................... 24
3 PŘÍKLAD METODICKÉHO POSTUPU PŘI NÁVRHU KONCEPTU
PRŮZKUMU DOPRAVNÍHO CHOVÁNÍ NA ÚZEMÍ ČR ............................................. 25
3.1 Význam dopravního chování ................................................................................. 25
3.2 Časová strukturace sběru dat ............................................................................... 26
3.3 Výběr územních jednotek ...................................................................................... 26
3.4 Vytvoření dotazníku ............................................................................................... 27
3.5 Koncepce postupu pro vytvoření výběrového souboru ...................................... 27
3.6 Postup plánovaného sběru dat .............................................................................. 28
3.7 Použitá literatura .................................................................................................... 29
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
1 METODOLOGICKÝ ÚVOD DO SOCIOLOGICKÉHO VÝZKUMU
Kapitola představí základní metodologický rámec popisující specifické postupy pro
sociologický výzkum, které jsou identické pro jednotlivé podobory v rámci kvantitativních
šetření. Tento základ poslouží pro pochopení dalších částí, které demonstrují praktické
příklady postupů při realizaci sociologických šetření.
Čas ke studiu: 3 hodiny
Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umět
Základní orientace v metodických postupech sociologického kvantitativního
výzkumu.
Porozumění základním pojmům, které se používají při proce vytváření
výběrového šetření.
Výklad
1.1 Redukce zkoumaného sociálního světa
V sociálních vědách obvykle nemáme možnost pracovat s úplně popsaným systémem
(Disman 2009: 25 – 28; 61 – 70), ale jsme nuceni pracovat s určitým redukovaným popisem
reality. Redukce přitom probíhá na několika úrovních:
1) Redukce počtu pozorovaných proměnných.
2) Redukce počtu analyzovaných vztahů mezi nimi, kdy úplná analýza všech
možných vztahů mezi proměnnými není možná, stejně tak je obtížně
uskutečnitelná vyčerpávající interpretace všech vztahů. Tento předpoklad práce s
redukovaným počtem možných vztahů není dán jenom současným stavem vědy
nebo technologie, ale lze oprávněně tvrdit, že má objektivní základ.
3) Redukce celkové populace na vzorek – což je nutné z důvodů technických a
ekonomických problémům.
4) Redukce celkového časového kontinua na popis jednoho nebo několika málo
omezených časových bodů.
Studovaný problém je pro účely výzkumu reprezentován nějakým konkrétním
indikátorem. S rostoucí vzdáleností mezi zkoumaným jevem a jeho indikátorem, který
dokážeme reálně pozorovat, roste úměrně také riziko možného zkreslení. V sociologii je tato
vzdálenost značná a zahrnuje dlouho řadu transformací. Je proto třeba mít na paměti, že
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
závěry empirických výzkumů se nevztahují přímo na konkrétní jevy, které se snažíme
analyzovat, ale pouze na jejich indikátory, které jsme schopni měřit nebo zachytit.
K užití dat v sociologii se podobně vyjadřuje Možný (1980) na příkladu procesu
deskripce sociálního objektu v datech. Můžeme říci, že každý objekt lze charakterizovat
určitou sadou vlastností, z nichž některé daný objekt definují a některé jej popisují.
Vlastnosti definující daný objekt jej současně i popisují, což neplatí obráceně.
Indikátor je pak určitá vlastnost či chování studovaného fenoménu, kterou jsme
schopni empiricky pozorovat a usuzujeme z něj na charakteristiky, jež nejsme schopni
empiricky pozorovat nebo měřit. Jeden indikátor přitom může charakterizovat více vlastností,
stejně jako může být jedna vlastnost charakterizovatelná více indikátory.
1. Znak je technickým vyjádření vlastnosti a jejího indikátoru.
2. Hodnota znaku je pak symbolem pro jeden z možných stavů daného znaku.
3. Údaj je vyjádřením pozorované a konkrétní hodnoty znaku u jednoho daného případu
zkoumaného objektu.
Vztah pracovních hypotéz a proměnných pak například Disman charakterizuje
následovně:
1. Pracovní hypotéza je kauzální tvrzení, které předpokládá souvislosti mezi dvěma
nebo více proměnnými.
2. Proměnné, které jsou zmíněny v hypotéze, musí mít validní operační definici
3. Pracovní hypotézy by měly zahrnovat nejen proměnné, které reprezentují analyzované
koncepty, ale také ty proměnné, které by mohly výrazně zkreslit interpretaci námi
zkoumaných vztahů.
1.2 Operacionalizace
Operační definice je vyjádřením konceptu, popisem jednotlivých kroků, pomocí
kterých bude měřen a analyzován. Jednotlivé indikátory by měly být konceptualizovány v
konkrétní pracovní hypotéze. U souboru pracovních hypotéz je pak nutné, aby zahrnul
hypotézy o jednotlivých proměnných, které by mohly mít potenciálně významný vliv na
proměnnou závislou a jsou současně asociovány také s proměnnou nezávislou. Je přitom třeba
mít na paměti, že koncepty „závislé“ a „nezávislé“ proměnné neimplikují automaticky
existenci kauzální závislosti.
Petrusek (1993: 85 – 88) definuje operacionalizaci jako proces překladu pojmů z
teoretického do observačního jazyka. Je však třeba reflektovat, že proces pro tento překlad
nebyl jednoznačně standardizován a je do velké míry závislý na zkušenostech a schopnostech
daného výzkumníka.
Podle Lazarsfelda lze proces operacionalizace diferencovat do čtyř etap.
1. V první etapě vychází výzkumník z určité intuitivní představy o zkoumaném objektu.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
2. Ve druhé fázi podrobí tuto představu analytické dekonstrukci na její jednotlivé
elementy.
3. Ve třetí fázi pak pro dokonstruovaný objekt hledá jeho možné empirické indikátory,
které jsou měřitelné.
4. V průběhu čtvrté fáze dochází ke shrnutí jednotlivých empirických indikátorů
v koherentní celek, který Lazarsfeld nazývá indexem.
U operacionalizačních definic hovoříme o jejich pluralitě, lze rozlišit tři aspekty jejich
efektivního překladu:
1. Aspekt správnosti.
2. Aspekt přesnosti.
3. Aspekt reality.
4.
Z pohledu vzájemných vztahů jednotlivých definic lze u těchto operacionálních
definic identifikovat čtyři možné varianty:
1. Substitutivní - dvě nebo více možných definic, které se mohou vzájemně zastupovat,
protože rozdíly mezi nimi nejsou příliš podstatné;
2. Alternativní - definice se sice mohou vzájemně zastupovat, nicméně lisí se mezi
sebou jejich inherentní ekonomickou efektivitou nebo validitou
3. Komplementární definice se nemohou vzájemně zastupovat, protože pokrývají
odlišné aspekty, ale vzájemně se doplňují, kdy operacionalizují odlišné aspekty téhož
sledovaného jevu
4. Kontradiktorní - jednotlivé definice se vzájemně popírají, kdy nedefinují stejný
teoretický koncept.
Podle Lazarsfelda (Petrusek 1993: 100 – 110) by měla analýza sociologických termínů
probíhat ve dvou vzájemně odlišných úrovních.
V prvním se jedná o genetickou analýzu jazyka této vědy, kdy jsou analyzovány
klasické sociologické texty. Tento proces pak lze rozlišit na jednotlivé čtyři úrovně, v rámci
nichž daná analýza probíhá.
1) Zjištění empirického obsahu pojmů, které jsou užívány v klasických sociologických
teoriích;
2) Nalezení dosud neznámých souvislostí v těchto textech, jichž si sami autoři nebyli
sami vědomi.
3) Nalezení skrytých dimenzí teorií, tedy toho, co je v dané teorii sice obsaženo, ale není
explicitně popsáno.
4) Nalezení formální podobnosti v jednotlivých teoriích, kdy je provedena
komplementární identifikace v rovině strukturní a obsahové.
V druhé úrovni se jedná o strukturní analýzu pojmů, která je postavena na aplikaci
pojmů. Explikace je zde v zásadě shodná s procesem operacionalizace. Jde zde především o
vypořádání se z hlavním problémem operacionalizace, která jako proces není svázána
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
s přesnými procedurálními pravidly. Jedná se o nezbytný redukcionalistický problém, kdy
jsme konfrontováni s potenciálně nevyčerpatelným obsahem zkoumané sociální reality při
reflexi našich omezených poznávacích kapacit. Druhá úroveň analýzy tak musí nutně
reflektovat tři klíčové předpoklady:
1)na výzkumném záměru
2)na úhrnu použitelných technik
3)na teorii, je-li k dispozici
Podle Možného (1988: 90 – 100) je operacionalizace především rozpracováním
obecných termínů do podoby empiricky měřitelných znaků. Samotný proces pak má několik
úrovní postupu:
1) Operativní vymezení vlastnosti objektu.
2) Dezagregace složitých vlastností na jednotlivé komponenty.
3) Formulace jednotlivých znaků.
Při procesu operacionalizace nám jde o transformaci specifické vlastnosti
pozorovaného objektu do jeho měřitelného znaku. Znak má v tomto kontextu schopnost
symbolizovat jiný fenomén nebo jev, než pouze sebe samotného. V sociologickém výzkumu
představuje znak konkrétní formu sloužící j k zachycení a symbolickému vyjádření námi
empiricky sledovatelné vlastnosti.
1.3 Validita a reliabilita
Podle Dismana lze za validní měření označit měření, kdy měříme reálně to, co jsme
chtěli měřit. Reliabilním měřením pak označujeme formu měření, kdy se nám při opakování
daného postupu dostává stejných výsledků, samozřejmě za předpokladu, že se nezměnil stav
námi sledovaného objektu. Velkým problémem je potenciální narušení reliability. Je třeba si
uvědomit, že i měření, které není validní, může být současně reliabilní. Výsledky se opakují,
ale stále se stejnou chybou. Při realizaci výzkumu je proto třeba klást velký důraz na aspekt
validity.
Pro kontrolu validity existuje několik technik, které lze aplikovat se zohledněním
konkrétních případů:
První soubor technik pro kontrolu validity je postaven na srovnání s existujícím
vnějším kritériem, ke kterému se vztahuje:
1) Validita založená na členství ve známé skupině: pokud známe konkrétní skupinu, která
je nositelem vlastností, jež chceme měřit, můžeme využít testování na základě využití této
kontrolní skupiny. Častým problémem je však neexistence, případně nedostupnost
takovéto skupiny.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
2) Prediktivní validita: je postavena na srovnání našeho měření s existujícími reálnými
výsledky. Pokud je nalezena dostatečná shoda, můžeme daný test prohlásit za validní.
Příkladem může být hledání shody námi měřeného znaku s existujícími údaji ČSÚ. Tento
postup je však problematický u unikátních či jednorázových výzkumů, kdy neexistuje
možnost přímé konfrontace.
3) Souběžná validita: měření dané vlastnosti je prováděno současně více způsoby, kdy
tento postup stojí na předpokladu rostoucí shody, tedy s růstem shody mezi odlišnými
postupy předpokládáme i růst validity. Očekávatelným problémem je, že se výsledky této
metody dozvíme až po ukončení šetření během následné analýzy.
4) Konstruovaná validita: jedná se o konstrukci testu hypotéz, které logicky propojují
sledovanou vlastnost s technikou použitého měření.
Druhou variantou měření validity je testování postavené na obsahu zkoumaného jevu:
5) Validita postavená na mínění skupiny soudců: předpoklad využití expertních znalostí
kvalifikovaných osob, kteří pracují samostatně, a validita je určována na shodě jejich
hodnocení daného měřeného jevu.
6) Validita testovaná výčtem obsahu: testování je postaveno pokrytí celé škály
jednotlivých variant zkoumaného fenoménu, tedy zda jednotlivé varianty pokrývají
možné spektrum námi studovaného jevu.
7) Zjevná validita: u některých jevů lze předpokládat jejich implicitní a neproblematickou
platnost, klasickým příkladem je například otázka zjišťující respondentovo pohlaví nebo
věk, kdy automaticky předpokládáme existující spojitost mezi studovaným jevem a
konkrétní technikou našeho měření.
1.4 Kvalitativní a kvantitativní proměnné
V rámci specifického rozsahu jednotlivé proměnné u zkoumaných vlastností musíme
podle Nowaka (1975) odlišit konečný nebo nekonečný počet jednotlivých tříd, které se liší
buď stupněm dané intenzity dané proměnné či jejím kvalitativně distinktivním charakterem.
Z hlediska charakteru škál využívaných v sociologickém výzkumu můžeme rozlišit tři
rozdílné typy proměnných.
1) Nominální proměnné: je u nich obtížné určit jednoduché rozlišení možného rozsahu.
Nelze u nich určit, která proměnná je vyšší nebo nižší. Jednotlivými kategoriemi jsou
zde nominální znaky, příklad je například barva vlasů nebo pohlaví respondentů.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
2) ordinální proměnné: jsme u nich schopni posoudit vzájemné pořadí jednotlivých
kategorií, ale nedokážeme určit jejich vzájemný poměr, tedy například o kolik je
jednotlivá kategorie vyšší nebo silnější než kategorie druhá. Příkladem můžou být
například medaile (zlatá, bronzová,…) nebo kategorie vzdělání (maturita, Bc.,
Mgr.,…). Víme jaké jejich pořadí, ale nedokážeme říci, o kolik magistr víc než třeba
bakalář.
3) intervalové proměnné - dovolují určit, o kolik má jeden ze dvou předmětů danou
vlastnost ve vyšší míře než druhý. Hodnoty proměnné můžeme seřadit a dokážeme
určit i jejich vzájemný poměr. Příkladem může být například věk nebo finanční příjem
respondentů.
Povaha jednotlivých proměnných nám současně do velké míry předurčuje i možnosti
následné statistické analýzy. Kdy největší možnosti nám poskytují intervalové proměnné,
následně ordinální a nejméně operací můžeme provádět s nominálními proměnnými.
Současně platí, že proměnné vyššího řádu můžeme redukovat na proměnné řádu nižšího, což
obvykle neplatí obráceně, byť je možné u některých proměnných předstírat, že se jedná o
proměnné vyššího řádu.
1.5 Výběrový soubor
Při realizaci sociologických šetření obvykle nelze pracovat s celou populací, ale
studujeme jen určitý podsoubor, u nějž předpokládáme, že jeho závěry budou za určitých
předpokladů zobecnitelné na celý základní soubor. Pracujeme zde tedy s konceptem
výběrového souboru (Disman 2009: 92 – 115).
Vzorek: je skupinou jednotek, které reálně pozorujeme. Struktura vzorku musí ideálně
imitovat složení zkoumané populace tak přesně, jak je to jen možné. S rostoucí velikostí
vzorku se obvykle rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje.
Populace: nebo také základní soubor, je souborem jednotek, o kterém předpokládáme,
že jsou pro něj naše závěry platné. Jedná se tedy o základní soubor, ze kterého je vybrán náš
soubor výběrový.
Kvótní výběr
Snaží se imitovat strukturou vzorku nám známé vlastnosti populace. Může být
aplikován pouze na populaci, o které máme dostatek informací minimálně v jejích klíčových
parametrech.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Náhodný – pravděpodobnostní – výběr.
Jedná so obecně o takový výběr, ve kterém má každá jednotka populace, tedy každá
osoba, stejnou šanci, že bude do našeho výběrového souboru zahrnuta.
Náhodný vzorek má tu základní výhodu, že reprezentuje nejen všechny známé, ale i
potenciálně neznámé vlastnosti zkoumané populace. U tohoto typu výběru implicitně
předpokládáme, že námi zkoumané proměnné budou mít v našem vzorku podobné rozložení,
které existuje v celém základním souboru. Z toho usuzujeme, že závěry učiněné na
výběrovém souboru bude možné zobecnit na celou populaci. U náhodného výběru jsme
rovněž schopni odhadnout, jak se námi zjištěné skutečnosti budou lišit od celkové populace.
Velikost směrodatné chyby, a tedy i interval spolehlivosti, nezávisí na velikosti
základního souboru. Míra směrodatné chyby se dotýká zkreslení, které je způsobeno
jednotlivými rozdíly mezi naším vzorkem a celkovou populací. Na druhou stranu se nedotýká
zkreslení, které je způsobeno jinými typy redukce nebo transformace informací, stejně jako
problémy, ke kterým dochází v průběhu sběru dat.
Systematický náhodný výběr
U tohoto typu výběru výběru je do vzorku vybrána každá N-tá jednotka z našeho
seznamu respondentů, kdy celkový počet respondentů vydělíme požadovanou velikostí
výběrového souboru, čímž dostaneme potřebný rozestup mezi respondenty. První jednotka
výběru však musí být z daného seznamu vybrána náhodný způsobem.
Náhodný stratifikovaný výběr
Celková populace je rozdělena do jednotlivých skupin dle zvolených stratifikačních
kritérií – například dle pohlaví, vzdělání nebo velikosti místa bydliště. Z těchto jednotlivých
skupin jdou následně vybíráni náhodně jedinci vždy do naplnění stratifikačních kritérií.
Vícestupňový náhodný výběr
Představuje náhodný výběr v několika krocích, kdy jsou nejdříve vybrány například
určité územní celky, z nichž je následně učiněn náhodný výběr v populaci. Na území České
republiky to může představovat například náhodný výběr okresů v jednotlivých krajích,
následně náhodný výběr měst z vybraných okresů a v těchto městech je pak učiněn konečný
náhodný výběr respondentů pro průzkum.
Účelový výběr
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Jedná se o záměrný výběr na základě specifických požadavků daného výzkumu a
odpovědného řešitele, kdy je ze specifických důvodů nutné zahrnout konkrétní segment
populace.
Anketa
Anketa představuje nenáhodný způsob výběru respondentů, například jejich oslovením
na ulici, v konkrétním obchodě a podobně. Neplatí zde tedy, že má každý respondent stejnou
pravděpodobnost být zahrnut do daného vzorku. Závěry z takového šetření tedy nelze
zobecnit na základní výběrový soubor, ale jedná se spíše o vytvoření určité obecné představy
o rozložení názorů na konkrétní problém nebo otázku.
Technika sněhové koule
Je postavená na výběru respondentů, kdy nás jeden respondent odkáže na dalšího
respondenta a tímto způsobem se nabalují další členové nějaké specifické sub-populace. Jedná
se o techniku, která je obvykle využívána při studiu specifických minorit nebo subkultur,
které nejsou snadno dosažitelné a tradičními metodami bychom se k nim nedostali. Jedná se
tedy o způsob identifikace jejich členů.
Z hlediska analýzy dat mají pro následnou interpretaci význam tři typy souborů
(Řehák, Řeháková: 1986):
1)Cílový soubor – jedná se o soubor jednotek, pro který chceme vyvozovat naše
závěry závěry ze statistické analýzy dat;
2) Základní výzkumný soubor - soubor jednotek, který naší cílovou populaci
zastupuje v konkrétním šetření;
3) Výběrový soubor - soubor jednotek, pro který jsou data k dispozici a má tedy
reprezentovat základní soubor. Výsledky vycházející z analýzy tohoto souboru pak obvykle
zobecňujeme pro celý základní soubor.
1.6 Problémy analýzy dat
Dle Dismana musíme mít na paměti, že závěry exaktních věd jsou přesnější i
spolehlivější a obvykle mají také univerzálnější platnost. Oproti sociálním vědám mají
obvykle širší možnosti pro využití experimentu, který pro sociální vědy často není dostupný
z technického nebo ryze etického důvodu. Neúplnost možných popsaných vztahů v sociálních
vědách je také zdrojem značných interpretačních problémů, kdy může docházet k značným
zkreslením.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Při samotné interpretaci musíme podle Dismana (2009: 20 – 25) sledovat několik
základních problematických oblastí, které nám mohou zpochybnit výsledky naší analýzy.
Nepravá korelace
Dochází zde ke zkreslení, když pro nás neznámá nebo nepozorovaná proměnná
ovlivňuje obě dvě proměnné, které jsou předmětem našeho zájmu. Jinými slovy neexistuje
vztah mezi námi sledovanými dvěma proměnnými, ale mezi nimi a proměnnou třetí, kterou
aktuálně nepozorujeme nebo nezahrnujeme do analýzy.
Vývojová sekvence
K tomuto zkreslení dochází za situace, kdy proměnná X, která ovlivňuje Y, je
určována předcházející, ale nepozorovanou proměnnou Z. Náš kauzální řetězec je tedy delší,
než si aktuálně uvědomujeme.
Chybějící střední člen
Mezi nezávisle proměnnou X a závislou Y, je další proměnná Z, kterou jsme však
nezahrnuli do naší analýzy. Někdy sice tyto intervenující proměnné můžeme ignorovat,
neplatí to však vždy a záleží na konkrétním kontextu daného výzkumu.
Dvojí příčina
Námi sledovaná závislá proměnná Y má dvě příčiny, ale my jsme do našeho výzkumu
nebo analýzy zahrnuli pouze jednu. Vztah mezi nimi proto dokážeme popsat a interpretovat
pouze částečně. Často však existuje více nezávislých proměnných, které mají vliv na naši
nezávislou proměnnou.
Pokud chceme tvrdit, že vztah mezi dvěma proměnnými má kauzální charakter, musí
být podle Dismana (2009: 28) splněny následující podmínky:
1) Musí existovat souběžné změny v obou proměnných.
2) Musíme vyloučit existenci nějaké další, vnější příčiny.
3) Změny v obou proměnných se musí objevit v logickém časovém pořadí.
Otázky 1.1.
1. Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou?
2. Jaké jsou základní kroky procesu operacionalizace?
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
1.7 Použitá literatura
Babbie, E.R. 1990. Survey Research Methods. Second Edition, Belmont, Wadsworth.
Disman, M. 2009. Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum UK, Praha.
Možný, I. 1980. Zásady zpracování dat pro sociology, Brno 1980.
Nowak, S 1975. Metodologie sociologických výzkumů: obecné problémy, Praha, Svoboda.
Řehák, J., Řeháková B. 1986. Analýza kategorizovaných dat v sociologii, Praha, Academia.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
2 KONSTRUKCE DOTAZNÍKU V SOCIOLOGICKÉM VÝZKUMU
V této kapitole si ukážeme základní principy, ale také problém, které vznikají při
konstrukci sociologického dotazníku. Kapitola je postavena především na praktických
příkladech z praxe. Při konstrukci dotazníku pro sociologický průzkum je třeba hlídat logiku
dotazníku stejně jako formulaci jednotlivých otázek, což je jedna z elementárních věcí, jak
zajistit validitu měřených indikátorů, stejně jako zvýšit návratnost dotazníků. V této části si
ukážeme základní příklady, na kterých budeme demonstrovat, na jaké věci je třeba dávat
pozor a jakým způsobem eliminovat elementární problémy při konstrukci otázek.
Čas ke studiu: 2 hodiny
Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umět
Vyhnout se základních chybám při konstrukci otázek v dotazníku.
Vytvořit otázky a odpovědi dle nejobvyklejších vzorů.
Výklad
2.1 Obvyklé formáty otázek a odpovědí
V průběhu času se ustálily varianty nejpoužívanějších formátů otázek i odpovědí používaných
u sociologického dotazníku. V této kapitole si na praktických ukázkách budeme demonstrovat
jejich podobu. Už při konstrukci dotazníku je vhodné myslet na pozdější kódování dat do
statistického softwaru. Tedy jakým způsobem budeme odpovědi převádět, pokud se nad tímto
problémem zamyslíme už při návrhu dotazníku, ušetříme si pozdější práci
Lickertův formát
Když zhodnotíte své zkušenosti, jak jste nyní spokojen se svým autem?
1. velmi nespokojen
2. spíše nespokojen
3. ani spokojen, ani nespokojen
4. spíše spokojen
5. velmi spokojen
6. Neví / nechce odpovědět.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Alternativní varianta odpovědí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
velmi
nespokojen
velmi
spokojen
Baterie otázek - lickertova varainta
Zeptám se vás postupně na některé vlastnosti vašeho současného auta.
Řekněte mi, prosím, jak jste s nimi spokojen nebo nespokojen
velmi
spokojen
spíše
spokojen
spíše
nespokojen
velmi
nespokojen
neví
Spotřeba vašeho auta. 1 2 3 4 9
Spolehlivost vašeho vozu. 1 2 3 4 9
Dostupnost technického
servisu.
1 2 3 4 9
Množství odkládacích
ploch.
1 2 3 4 9
Varianta sémantického diferenciálu
Jak byste charakterizoval vaše auto?
Umístěte křížek do jednotlivého řádku podle toho, ke které ze dvou protikladných vlastnosti
má váš vůz nejblíže.
1 2 3 4 5 6 7
rychlý pomalý
spolehlivý nespolehlivý
Levný provoz Drahý provoz
nepohodlný pohodlný
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Seřazení jednotlivých položek
Co je podle vás nejdůležitější pro bezpečnou jízdu autem
Vyberte postupně čtyři odpovědi (zakroužkováním čísla v levém sloupci) a pak označte jejich
pořadí podle důležitosti do pravého sloupce.
pořadí:
1. Odpružení
2. Pozice za volantem
3. Silný motor
4. Ticho v autě
5. Automatická převodovka
6. Velké auto
7. Kvalita silnice
8. Množství odpočívadel
9. Autorádio
10. Tempomat
11. Schopnosti řidiče
Výčet jednotlivých položek
O jakých tématech obvykle mluvíte se svým automechanikem/automechaničkou?
Označte, prosím, libovolný počet možností.
(1) převodovka (6) žárovky (11) ostřikovače
(2) olej (7) spotřeba (12) stěrače
(3) klimatizace (8) pneumatiky (13) skla
(4) odpružení (9) turbodmychadlo (14) výfuk
(5) koroze (10) ventily (15) jiné, prosím
uvěďte…………………………
Volba možného řešení
Někteří řidiči si myslí, že by každý měl jezdit takovou rychlostí, jakou uzná za vhodné, jiní
řidiči si myslí, že by se naopak limity měly ještě snížit a podle dalších, by měl zůstat
zachován současný stav. Ke kterému názoru se kloníte vy?
1. Každý by měl jezdit, jak uzná za vhodné.
2. Rychlostní limity by se měly snížit
3. Současný stav by měl zůstat zachován
4. Nevím / nechci odpovědět
Filtrační otázka
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Slouží k tomu, abych se neptali na některé otázky těch respondentů, pro které nejsou
relevantní. Například chceme znát detaily o jejich dojíždění do práce autem (jak často jezdí;
zda jezdí sami; na jakou vzdálenost; kolik je to stojí), ale potřebuje vyřadit ty, kterých se toto
téma netýká.
Dojíždíte do svého zaměstnání autem?
1. Ano
2. Spíše ano
3. Spíše ne
5. Ne -> Přejděte prosím na otázku č. 11
6. Neví / nechce odpovědět
Polouzavřená otázka
Byl jste v posledním měsíci účastníkem dopravní nehody?
1. Ne
2. Ano – Jel jste sám nebo ještě měl i spolujezdce?:
………………………………………………
99. Neví / nechce odpovědět.
Otevřené otázky
Nejsou připraveny varianty – obvykle volíme u těch otázek, u nichž neznáme škálu možných
odpovědí.
Jaké jsou vaše hlavní důvody, proč máte strach jezdit veřejnou dopravou?
............................................................................................
2.2 Problematika formulace otázek
Otázky musí být formulovány tak, aby jim bez dalšího vysvětlování byl schopen porozumět
ideálně jakýkoli respondent, bez ohledu na vzdělání nebo kognitivní schopnosti – samozřejmě
s určitými limity. To, že je něco jasné výzkumníkovi neznamená, že to stejně bude chápat i
respondent. V této části si proto projdeme nejčastější úskalí, kterým můžete při konstrukci
dotazníku potenciálně čelit.
Je otázka položena srozumitelným jazykem?
Špatná otázka: Má vaše auto vznětový nebo zážehový motor?
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Lepší verze: Jezdí vaše auto na benzín nebo diesel?
Neobsahuje otázka nesrozumitelné zkratky?
Jaký typ motoru byste při nákupu nového auta upřednostnil/a?
Špatná varianta: TDCi; TDI; TSI; …
Lepší varianta: Turbodiesel; Benzín; Turbobenzín; …
Není otázky zbytečně dlouhá?
Špatná varianta: Zažil jste někdy při jízdě na okresní silnici první nebo druhé třídy, případně
také po dálnici, že jste při delší jízdě, která trvala déle než čtyři hodiny bez jakékoli zastávky
a jež se uskutečnila v nočních hodinách mezi desátou večerní a čtvrtou ranní, že jste pocítil/a
příznaky únavy z dlouhé jízdy za volantem způsobené spánkovým deficitem?
Lepší verze: pokud bychom trvali na zjištění veškerých informací, obsažených v této otázce,
bylo by mnohem vhodnější otázku rozdělit na několik kratších otázek, které budou zjišťovat
konkrétní aspekt takovéto jízdy. Druhou možností je, že si vybereme jenom jednu konkrétní
informaci, na kterou se budeme dotazovat.
Příklad: Zažil/a jste někdy během jízdy v noci únavu za volantem?
Neptá se otázka na více věcí současně?
Špatná otázka: Myslíte si, že muži a lidé v důchodu řídí hůře než ženy?
Lepší verze: lidé mohou mít různý názor na řízení mužů a seniorů, otázka jim však nedává
prostor tyto dvě věci rozlišit. Lepší proto bude otázku rozdělit.
Není otázka zavádějící nebo vyloženě sugestivní?
Špatná otázka: proč si myslíte, že jsou auta značky Ford nejkrásnější?
Lepší verze: Jaký máte názor na design aut značky Ford?
Nejsou v otázce obsaženy nejisté předpoklady?
Špatná otázka: Vzhledem k současným cenám nafty, přijde vám jako dobrý nápad investovat
do auta s dieselovým motorem.
Lepší verze: lidé mohou cenu nafty vnímat individuálně, v otázce je však obsažen předpoklad,
že jsou ceny vysoké.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Neopírá se otázka o názor autority?
Špatná otázka: podle našeho prezidenta je nejlepším autem Škoda Superb, jaké je nejlepší
auto podle vás?
V čem je problém: lidé se u takto položených otázek mají tendenci přiklánět k názoru autority,
čímž dochází ke zkreslení jejich názorů.
Neobsahuje otázka nějaký stereotyp?
Špatná verze: Nejporuchovější auta vyrábějí Francouzi a Italové, proč si myslíte, že tomu tak
je?
Lepší varianta: Jaké značky aut považujete za nejporuchovější?
Neobsahuje otázka zápor?
Špatná varianta: Povinnost používat bezpečnostní pásy by se neměla rušit. Souhlasíte nebo
nesouhlasíte?
Lepší varianta: Povinnost používat bezpečnostní pásy by měla zůstat zachována. Souhlasíte
nebo nesouhlasíte?
Není otázka příliš obecná?
Špatná varianta: Jak se vám jezdí?
Lepší varianta: Jste spíše spokojen nebo nespokojen s úrovní provozu ve vašem městě za
poslední měsíc?
U otázek používejte celé věty
Špatná varianta: Řidičák?
Lepší varianta: Máte řidičský průkaz pro osobní vozidla?
Lze předpokládat, že má respondent adekvátní informace o zkoumaném problému?
Špatná varianta: Jaký je váš názor na variabilní časování ventilů?
Nevytváří otázka názor uměle?
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Zde se jedná především o problém, kdy respondent nemá možnost odpovědět variantou
„nevím“ apod. Je tedy tazatelem nucen odpovědět, tedy mít nějaký názor i na věci, o kterých
si nic nemyslí, nebo na ně žádný názor nemá. Je proto vždy vhodné nechat prostor pro
možnost ústupu.
Neptáte se nevhodně na citlivé záležitosti?
Špatná varianta: Jezdíte autem opilý?
Možná řešení:
Stalo se vám někdy, že jste řídil pod vlivem alkoholu?
Je známo, že někteří lidé jezdí pod vlivem alkoholu. Stalo se to někdy i vám?
Přečetl byste mi prosím číslo karty, která odpovídá stavu, ve kterém řídíte
auto? (Respondent dostane sadu karet, kde jsou zobrazeny jednotlivé možnosti)
Znáte někoho, kdo občas jezdí pod vlivem alkoholu? A co vy, nestává se vám to
občas?
Nejsou varianty odpovědí nejasné?
Špatná varianta: Jezdíte pod vlivem alkoholu často, občas, zřídka kdy nebo vůbec?
(Jednotlivé varianty si každý vyloží individuálně)
Lepší varianta: Kolikrát jste za poslední dva měsíce řídil auto pod vlivem alkoholu?
Mají formulace stejný význam pro všechny?
Špatná varianta: Myslíte si, že autem jezdíte bezpečně?
Lepší varianta: Byl jste za poslední rok účastníkem dopravní nehody, kterou jste sám/a
zavinil/a?
Budou dotazovaní ochotní k přesně odpovědi?
Špatná varianta: Jakou nejvyšší rychlostí jste jel po dálnici v České republice?
Možné řešení: Nabídnout respondentům karty s možnostmi nebo škály možných odpovědí.
Např.: a) 110 – 130; b) 131 – 150; c) 151 – 170; …
Neptá se otázka na nejisté předpoklady v budoucnosti?
Špatná varianta: Koupíte si za dva roky druhý automobil?
Není otázka založená na hypotetických předpokladech?
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Špatná varianta: Kdybyste jel na cestu kolem světa, jaký typ auta byste si pro tuto cestu
zvolil?
Neobsahuje otázka nějaké skryté předpoklady?
Špatná varianta: Stalo se vám minulý týden, že jste raději zaparkoval jinde než obvykle,
protože jste na daném místě viděl nedůvěryhodné postavy?
Jak do otázky začlenit alternativy pro odpověď?
Špatná varianta: Myslíte si, že lidé se sportovními auty by měli platit pojištění vyšší, stejné,
nebo menší, než lidé s obyčejnými auty?
Lepší varianta: Myslíte si, že lidé se se sportovními auty by, ve srovnání s těmi, kdo mají
obyčejná auta, měli platit pojištění vyšší, stejné nebo menší?
Takto tedy vypadají základní postupy při konstrukci otázek. Při samotném sestavení
dotazníku je vhodné se řídit několika základními pravidly. Socio-demografické (věk,
vzdělání, práce, …) otázky klást až na závěr dotazníku – pro respondenty jsou nejméně
zajímavé a v úvodu dotazníku byste jimi dotazovaného velmi rychle znudili. Neptat se na
zjevné skutečnosti typu pohlaví, to si může tazatel – pokud je dotazník vyplňován s tazatelem
– vyplnit sám. Neklást příliš stejných otázek za sebe, ale občas je něčím zpestřit, abyste
udrželi pozornost respondenta a nezačal vám odpovídat automaticky. Pokud budete používat
škály, občas u některých otázek obraťte pořadí, donutíte tím respondenta se na chvíli
zamyslet. V opačném případě hrozí, že bude odpovědi vyplňovat automaticky.
Otázky 2.1.
1. Proč je vhodné používat filtrační otázky?
2. Jaký je rozdíl mezi škálou a výčtem položek?
2.3 Použitá literatura
Babbie, E. 2012. 13th Edition. The Practice of Social Research, Wadsworth
Disman, M. 2009. Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum UK, Praha.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
3 PŘÍKLAD METODICKÉHO POSTUPU PŘI NÁVRHU KONCEPTU
PRŮZKUMU DOPRAVNÍHO CHOVÁNÍ NA ÚZEMÍ ČR
V této kapitole si ukážeme základní postup při návrhu průzkumu pro Českou republiku
na příkladu adaptace průzkumu dopravního chování. Smyslem je zde demonstrovat jednotlivé
oblasti, které při návrhu výběrového šetření musí vzít výzkumník v potaz, a které při
takovémto návrhu musí dále řešit. Text využívá reálně využívané metodiky z evropských
zemí, nicméně omezuje se ve zkrácené formě na některé klíčové body takového návrhu.
Čas ke studiu: 2 hodiny
Cíl: Po prostudování tohoto odstavce budete umět
Postavit základní rámec pro realizaci výběrového šetření.
Nezapomenout na problematické kroky.
Chápat základní problémy průzkumu dopravního chování.
Výklad
3.1 Význam dopravního chování
Návrh postupu realizace výběrového šetření cestovního chování populace české
republiky vychází z analýzy a reflexe existujících evropských metodik, které se snaží
transformovat pro podmínky a potřeby České republiky. V Česku aktuálně existují průzkumy
týkající se kvantitativního objemu dopravy, nicméně neexistuje představa o konkrétním
chování konkrétních sociálních skupin a jejich využívání jednotlivých dopravních segmentů.
Na základě zahraničních rešerší lze přitom oprávněně předpokládat, že dopravní
chování se u jednotlivých skupin významně liší, a to nejen s ohledem na věk a možnosti
osobní fyzické mobility, ale i s ohledem na rodinnou a sociální situaci, která z velké míry
determinuje volbu dopravních prostředků, ale i okruh možných cílů daných cest a jejich
plánování. Bez znalosti dopravního chování jednotlivých sociálních skupin je obtížné
efektivně plánovat dopravní infrastrukturu, protože není jasné, jaké jsou potenciální potřeby a
možnosti individuálních aktérů dopravních sítí. Díky analýze dopravního chování obyvatel
tak je možné synergicky koncipovat jednotlivé dopravní trasy a efektivně alokovat veřejné
zdroje.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
3.2 Časová strukturace sběru dat
Cílem metodiky je přehledně navrhnout postup při realizaci průzkumu dopravního
chování na území České republiky spolu s návrhem standardizovaného dotazníku určeného
pro tyto účely. Realizace průzkumu má několik fází a jedná so relativně dlouhodobý projekt,
kdy je třeba postihnout chování populace žijící na území země v průběhu celého roku, protože
se dopravní chování v jednotlivých ročních obdobích liší, stejný důraz je nutno klást i na
očekávatelnou diferenci chování s ohledem na pracovní dny a dny pracovního klidu. Tyto
úseky lze považovat za klíčově z hlediska stanovené časových úseků pro sběr dat a zajištění
komplexního obrazu změn ve způsobech chování během jednotlivých distinktivních časových
řadách. Průzkum v rámci jednotlivých domácností by měl ideálně probíhat ve dvou po sobě
následujících dnech, aby byly eliminovány případné rozdíly v chování, které mohou během
kratších časových úseků nastat.
Je tedy nutné zajistit sběr dat v průběhu čtyř ročních období a v rámci těchto úseků je
potřeba postihnout pracovní i nepracovní dny. Za základní jednotku výběru lze doporučit
domácnost a všechny její členy. Na základě zahraničních zkušeností lze oprávněně
předpokládat, že dopravní strategie a volba dopravních prostředků, je v rámci společné
domácnosti do velké míry provázána, minimálně i s ohledem na společné vlastnictví a
využívání dopravních prostředků a efektivní alokaci společných zdrojů. Zkoumanými
subjekty by měly být i děti, které již zahájily školní docházku a započaly tak individuální
dopravní mobilitu spojenou minimálně s návštěvou školních zařízení a případných
doprovodných kroužků a jiných dobrovolných aktivit. Tímto vynuceným dopravním
chováním současně ovlivňují i dopravní chování svých rodičů nebo za ně zodpovědných osob,
které musí své chování do značné míry přizpůsobit právě dětem. Zahrnutím celé domácnosti
lze efektivně dosáhnout pokrytí dopravního chování celé populace.
Pro zajištění reprezentativnosti šetření je nutné dodržet standardy pro náhodný výběr,
kdy každá jednotka základní populace má stejnou pravděpodobnost být zahrnuta do výběru.
Pro stanovení výběru je třeba pracovat s celkovým rejstříkem osob, na jejichž základě bude do
výběru zahrnuta celá jimi obývaná domácnost.
3.3 Výběr územních jednotek
Pro efektivní vytvoření výběru s ohledem na technické a finanční náležitosti, lze
v prvním mezikroku doporučit náhodný výběr jednotlivých územních celků, z kterých bude
poté vybírán samotný vzorek. Vzhledem k administrativnímu členění České republiky se jeví
jako vhodné členění nejprve rozdělit dané území dle hranic jednotlivých krajů. V jednotlivých
krajích pak je nutné zohlednit daná územní a populační specifika, tedy existenci velkých měst,
která tvoří jakási přirozená centra daného území a ovlivňují tak i dopravní chování obyvatel
daných územních celků. Vzhledem k asymetrické alokaci obyvatel, kdy se většina obvykle
soustřeďuje na území centrálních měst a okolní zástavby, je nutné asymetricky stanovit i
samotný výběrový soubor, jinak hrozí nedostatečné pokrytí vzdálenějších obydlených celků,
což by zkreslilo analýzu dopravního chování u obyvatel z řídce osídlených územní, tedy
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
zvláště u malých měst a obcí. Obecně lze doporučit na území jednotlivých krajů vybrat velké
města a jejich spádové oblasti a z nich učinit samostatný územní celek pro následující
náhodný výběr a v dalším kroku pak vybrat vzdálenější oblasti – ideálně na úrovni okresů – a
z nich náhodně vybrat města a obce, z nichž bude učiněn náhodný výběr osob reprezentujících
danou domácnost.
Obecně lze hovořit o poměru 50:50 při podílu zahrnutých domácností u velkých
centrálních měst a vzdálenějších či periferních oblastí. U periferních oblastí je také nutné
určit, zda již nespadají do centrálního rámce dopravní mobility velkého města případného
sousedícího kraje. Podobně je účelné rozdělit velká města na městské části, z nichž se
náhodným výběrem vyberou ty, z kterých se následně učiní náhodný výběr osob pro průzkum
cestovního chování obyvatel.
3.4 Vytvoření dotazníku
Součástí standardizované metodiky musí být i standardizovaný dotazník, který při
kontinuitě dalších průzkumů zajistí snadnou komparabilitu dat a výsledných a analýz a to
nejen v rámci České republiky, ale pokud možno i při komparaci mezi jednotlivými státy,
zvláště uvnitř Evropské unie. Dotazník musí obsahovat socio-demografické údaje
respondentů a musí reflektovat základní vztahy mezi členy domácnosti. Záměrně je
operováno s konceptem domácnosti, protože koncept rodiny již plně nereflektuje společenské
změny posledních let, kdy významná část populace žije a vychovává děti v nesezdaných
soužitích.
V rámci dané domácnosti je potřebné zjistit možnosti volby jednotlivých dopravních
prostředků, tedy zda má domácnost k dispozici vlastní auto nebo si ho půjčuje či vůbec
nevyužívá, zda členové pro dopravní mobilitu využívají kolo či další možnosti individuální
přepravy. Klíčová část se pak věnuje jednotlivým cestám během dne. Za cestu se označuje
úsek, který má určitý cíl a jeho dosažením končí daná jedna cesta a začíná cesta nová. Během
jedné cesty je přitom možné vystřídat několik dopravních prostředků. Smyslem je zjistit jaké
dopravní prostředky a v jakém úseku cesty lidé pro jednotlivé cesty volí a jak se tedy
rozhodují při plánování své individuální dopravní mobility.
3.5 Koncepce postupu pro vytvoření výběrového souboru
Pro zajištění reprezentativního průzkumu je nutné dodržet sérii jednotlivých kroků,
které přispějí ke kvalitnímu sběru dat a umožní do budoucna zopakovat použité procesy, které
zajistí kontinuální analýzu jednotlivých výběrových souborů v dlouhodobé časové řadě.
Detailní plánování má za cíl udržet základní standardy kvality u šetření, které se uskutečňuje
v časových řadách v průběhu celého roku.
Pro dosažení náhodného výběru je účelné využít databázi nemovitostí z databáze
Českého statistického úřadu. Před započetím průzkumu, je nutné ověřit aktuálnost dané
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
databáze a otestovat na vybrané územní jednotce její technickou použitelnost, případně
aktualizovat danou databázi z dalších veřejně dostupných zdrojů.
Při stanovení výběrového souboru je potřeba zajistit rovnoměrnou distribuci. Pro
podmínky České republiky se dané území stratifikuje dle kategorie místa bydliště podle
jednotlivých krajů. Hranice kraje tak představují i hranice pro strukturu jednotlivých
výběrových podsouborů. Při strukturování vzorku je potřeba zohlednit specifické postavení
Prahy, která je městem a současně i krajem.
V rámci území kraje je nutné respektovat specifické postavení krajských měst, které
tvoří určité přirozené dopravní centrum daného území a spádové oblasti. Pro potřeby
strukturování výběrového souboru lze adekvátně použít členění krajů na jednotlivé okresy,
kdy toto uspořádání respektuje i postavení významných měst v daném kraji. Výběr
respondentů pak má být symetricky proporčně rozdělen mezi jednotlivé okresy na území
daného kraje.
Z jednotlivých okresů je následně proveden náhodný výběr obcí, kategorizovaných dle
jejich velikosti s ohledem na metodiku Českého statistického úřadu. Cílem je, aby byly
zastoupeny i malé obce do 1000 obyvatel. Výběr je proveden s ohledem na skutečnost, zda
daný okres není současně tvořen pouze daným městem. V takovémto případě probíhá
náhodný výběr dle jednotlivých městských částí. Smyslem takovéto postupu je zajištění
reprezentativního pokrytí i území, která nejsou obydlena tak hustě, jako centrální města
jednotlivých krajů.
Území jednotlivých obcí, měst respektive městských částí, pak poslouží pro náhodný
výběr domácností z tohoto území, tedy bytových jednotek, v nichž bude učiněn průzkum
dopravního chování jednotlivých členů této domácnosti. Pro jednotlivé kraje lze požadovat
minimální počet 800 úspěšně dotázaných domácností. Za předpokladu, že v průměrné české
domácnosti žije 2,3 obyvatel se jedná o 1840 respondentů. Stanovený výběrový vzorek je
třeba nadhodnotit, kdy je nutné počítat s respondenty, kteří odmítnou participovat na daném
průzkumu. Pro každý kraj je tak potřeba stanovit výběr 2000 domácností, které budou
následně osloveny pro účast v průzkumu dopravního chování. Vzorek je následně rozdělen na
4 části, které budou přiřazeny k jednotlivým čtyř ročním obdobím, během kterých bude daný
průzkum realizován – ideální je volba jednoho týdne zhruba v polovině daného ročního
období.
3.6 Postup plánovaného sběru dat
Samotný průzkum v daném období bude uskutečněn v průběhu jednoho týdne, kdy se
každá domácnost účastní šetření v průběhu dvou po sobě následujících dnů. Rozdělení vzorku
do jednotlivých dnů tak umožní pokrýt rozdílné dopravní chování v průběhu daného týdne.
Při plánování je však třeba vzít v potaz státní svátky, které by mohly narušit standardní
dopravní chování v daném týdnu.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Po výběru jednotlivých bytových jednotek a jejich rozvrstvení v průběhu časových
jednotek daného roku je nutné s velkým předstihem oslovit tyto domácnosti o plánovaném
průzkumu s vysvětlením jeho účelu a důvodů. První písemnou informaci o výběru dané
domácnosti pro průzkum musí daná domácnost obdržet jeden měsíc před rozhodujícím datem
sběru dat. Další dopisy pak následují dva týdny před průzkumem a čtyři dny před plánovanou
návštěvou tazatele v dané domácnosti.
Dva dny před plánovaným datem sběru dat pak danou domácnost navštíví tazatel, aby
se domluvil se členy domácnosti na jejich zapojení do tohoto průzkumu, v případě, že se mu
nepodaří nikoho z domácnosti zastihnout, zkusí totéž následující den, tedy den před sběrem
dat. V případě zastižení a následného souhlasu členů domácnosti se zapojením do výběrového
šetření, předá tazatel potřebný počet dotazníků a to všem členům domácnosti, kteří již zahájili
školní docházku a jsou tedy aktivní součástí dopravy v daném regionu. Tazatel vysvětlí
způsob anonymizace dat a zodpoví všechny klíčové otázky nebo případné pochybnosti.
Současně se domluví na datu a hodině pro vyzvednutí dotazníků po skončení daného
dvoudenního šetření. Pro tento účel si vezme i kontaktní telefon na některého z dospělých
členů domácnosti. Základním předpokladem je samozřejmě důsledné proškolení tazatelů pro
potřeby tohoto šetření.
Před samotným zahájením tohoto ročního šetření je nutné provést před-výzkum, kde
se otestují jednotlivé metody výběru vzorku, sběru dat i jejich následná analýza, aby se tak
zabránilo případným chybám, které by mohly daný projekt ve výsledku diskvalifikovat.
Dalším klíčovým prvkem je důsledné zajištění anonymizace dat, aby nebylo možné přiřadit
konkrétní dotazník, ke konkrétnímu respondentovi.
Otázky 3.1.
1. Proč je vhodné u průzkumu dopravního chování zaměřit se disproporčně na
malé obce a odlehlé oblasti?
2. Proč je potřebné realizovat průzkum v různé dny v týdnu?
3. A v rozdílných ročních obdobích?
3.7 Použitá literatura
Babbie, E. 2012. 13th Edition. The Practice of Social Research, Wadsworth
De Leeuw E.D., Hox J.J., Dillman D.A. 2008. International Handbook of Survey
Methodology. Routledge Academic.
VŠB-TU Ostrava, Univerzita Pardubice, Centrum dopravního výzkumu, v.v.i.
Fellendorf M., Herry M., Karmasin H., Klementschitz R., Kohla B., Meschik M., Rehrl K.,
Reiter T., Sammer G., Schneider C., Sedlacek N., Tomschy R., Wolf E. (2011): KOMOD –
Konzeptstudie Mobilitätsdaten Österreichs: Handbuch für Mobilitätserhebungen.
Bundesministeriums für Verkehr, Innovation und Technologie.
Follmer R., Gruschwitz D., Jesske B., Quandt S. (2011) Methodenbericht: Mobilität in
Deutschland 2008. Infas Institut für angewandte Sozialwissenschaft GmbH.