Modlitby za nejmenší BŘEZEN 2014Za dary Ducha svatého pro organizátory aktivit na ochranu života a rodiny.

Liturgický kalendář na BŘEZEN 2014neděle 2. března 8. neděle v mezidobístředa 5. března Popeleční středapátek 7. března sv. Perpetua a Felicitaneděle 9. března 1. neděle postníneděle 16. března 2. neděle v mezidobípondělí 17. března sv. Patrikastředa 19. března slavnost sv. Josefaneděle 23. března 3. neděle v mezidobíúterý 25. března Slavnost Zvěstování Páněneděle 30. března 4. neděle postní (Letáre)

Narozeniny ve farnosti BŘEZEN 2014

5. března paní Lucia Štefanová 21. března paní Barbora Částková 5. března paní Jiřina Gregorová 23. března Antonín Sterzik 8. března Veronika Krejčí 24. března paní Helena Došková16. března pan Benedikt Jelínek 29. března paní Michaela Zettlová

Blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání

Svaté Perpetua a Felicitas, mají svátek 7. března. Žily v Kartágu a zahynuly spolus dalšími mučedníky při pronásledování prvních křesťanů. Vibia Perpetua byla mladávdaná žena. Žila v pokoji a vychovávala malé dítě, avšak přijala zakázané křesťanství.Felicitas byla naproti tomu otrokyní a rodinu teprve čekala. Když byly spolu se čtyřmimuži na základě ediktu Septimia Severa v Kartágu uvězněny, byly pouhýmikatechumeny, tedy kandidáty křtu. Nejprve bylo jejich věznění mírné, dokonce se jimzde podařilo nechat se pokřtít. Tím se ale vše zásadně změnilo. Vojáci je okamžitěodvlekli do těžkého žaláře. Perpetua měla ve vězení sen, ve kterém spatřila žebříkvedoucí do nebe a sebe, jak přemáhá satana. Druhý den všichni vyslechli rozsudek.Byl neuvěřitelně krutý. Všichni byli odsouzeni k smrti v aréně, včetně obou matek.Felicitas, která porodila ve vězení, dovolila adopci jednomu z křesťanů. Osudného dnebyla aréna plná. Lidé však tentokrát nepřišli za zábavou, ale ze soucitu k oběmamladým ženám. Když žoldnéři obě ženy před mukami svlékli, lidé bouřilia vyžadovali, aby jim byly navráceny šaty i život. Velitel však vydal rozkaz a do cirkuvběhla divoká kráva. Obě ženy se zoufale bránily rozzuřenému zvířeti a pomáhalyjedna druhé. Dav šílel nespokojeností a požadoval stále hlasitěji, aby ženy dostalymilost. Císařský správce dostal strach a skutečně obě ženy z arény odvolal. Život jimvšak nedal, nechal jim v ústraní rychle probodnout hrdla mečem. Druhové obou ženpak zahynuli v nerovném boji s dravou zvěří.

Na Bílou sobotu 19. dubna 2014 zapadá slunce ve 20.07 letního času.Svatomartinské Listy – vydává římskokatolická farnost v Nejdku jen pro vnitřní potřebu. Neprodejné!

březen 2014

"Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá,po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid." (Jer 6,16)

Moji milí, tuto středu zahajujeme postní období. Připomínám, že ten den je přísnýhladový půst. Umožňuje pouze jedno střídmé nasycení za den. Nevztahuje se namalé děti a osoby nemocné. I tam ale platí minimálně půst od masa. O pití nenířeč, a to, pokud nejde o alkohol nebo „něco pro chuť“. Postními dny v jehoprůběhu nejsou neděle a zasvěcené svátky (dodávám: pokud se v nich účastnímemše svaté!!) Čtyřicet dní se máme připravovat na Velikonoce. Je to příležitost pro dobréskutky, neboť jak říká vtipně svatý Ignác: pouhé nehřešení je ctností pařezů (jáříkám: kdybychom měli v plné míře alespoň tu, čímž se světcem nepolemizuji,jen si stýskám nad naší slabostí). Tradičně můžeme pamatovat příspěvky dosbírky na děti v jižní Americe - striktně katolickém regionu. To dává dárcůmnaději že tyto jejich dobré skutky bodou odměněny modlitbami za dobrodinceživé i zemřelé, což u nás ve většině případů místní i rodinné dobročinnosti, želBohu, nepřipadá v úvahu.Tak došlo i na poslední „věci člověka“, což mi připomělo, že Pater Antonínbude jednu sobotu dávat rekolekci a zpovídat tehdy místo neděle. Termín včasoznámím. Do nastávajícího postního období přeji sílu k dobrým skutkům, trpělivostv sebezapírání a

žehnám. P. Jan Pražan

Pochod pro život 2014XIV. celostátní pochod pro život proběhne v sobotu 29. března v Praze.Začne ve 12.30 Pontifikální mší svatou u sv. Jiljí – kardinál Dominik Duka,pokračuje průvodem ve 14.15 z Mariánském náměstí v Praze před budovupražského Magistrátu a odtud po nábřeží na Václavské náměstí, kde budeukončen v cca 16.15.

Milí čtenáři SML, již ve středu nám začíná postní období a s ním i páteční pobožnosti Křížové cesty.V souvislosti s nimi vždy v postním čísle přináším vyprávění o Křížových cestách, kteréjsem viděl během svého letního putování po Čechách, nejinak tomu bude i v tomtočísle SML. V loňském létě jsem viděl Křížové cesty dvě a dokonce v průběhu jednohojediného dne a to v okolí Litomyšle. Ani jedna z nich nebyla svým rozsahem velká.První jsem našel na malém návrší v těsném sousedství kaple Panny Marie Lurdskév místě zvaném Končiny a druhou pak v sousedství kostela sv. Martina v DolnímÚjezdě, o kterém jsem vám už psal v listopadu minulého roku.

Končiny u Litomyšle jsou v současnosti poměrně neznámým a spíše zapomenutýmpoutním místem. Končiny leží v okolí silnice, která spojuje Litomyšl, Kornice,Sloupnici a Ústí nad Orlicí a nejedná se o žádnou velkou, hlavní silnici, chybí zdeukazatele a navíc ze silnice samotné, je téměř nemožné vidět v létě jakoukoli stavbu,protože silnice je z obou stran lemována stromy. Ale nakonec jsem Končiny našel.Místo samotné patří k obci Kornice a v historických záznamech o ní jsem se dovědělpo dlouhém pátrání něco i o kapli a křížové cestě v Končinách.

Z historie obce Kornice, kapitola Počátek nové dobyPřestože od března 1849 byla zavedena úplná svoboda víry, v běžném životě hrály

rozdíly ve vyznání stále významnou roli. Jedním ze dvou nekatolíků v Kornicích bylMatěj Pečenka, čp. 28, a žil kvůli svému přesvědčení v určité izolaci. Byl ale hrdýa měl často srážky se starostou. V opilosti cestou z hospody domů prý křičíval: „Jájsem helvét“. V letech 1883 až 1903 dostal celkem sedm trestů vězení obvykle naněkolik dní, bohužel nebylo zaznamenáno za co. Obec ho odmítla v roce 1901přijmout a udělit mu domovské právo.

Kornická katolická většina se mohla účastnit řady svátečních událostí. Např. v roce1860 se v Litomyšli konala velká slavnost u příležitosti uplynutí pětiset let od založeníděkanského kostela – během dvou týdnů bylo tehdy uspořádáno mnoho procesí.Kornice, součást litomyšlské farnosti, přispívaly na její chod i na opravy.

V samotných Kornicích se mše konaly jen při zvláštních příležitostech, což asizdejším obyvatelům nestačilo a snažili se o povznesení náboženského života. Rozhodlise vystavět na návsi vedle železného kříže z roku 1861 na místě staré kapličky novývětší svatostánek. Pseudogotická kaple sv. Václava tu vyrostla (obecním nákladem)roku 1873. Ve věži kaple byly zavěšeny dva zvony; obraz „Zavraždění sv. Václava“ naoltář namaloval litomyšlský malíř Jarolím Štantejský (1832–1899). Stejný autor

vymaloval pro kapli obrazy křížové cesty. Obec pořídilakočár využívaný především k dovozu kněze z Litomyšlena mši. Nejpozději od roku 1900 vyplácela odměnutomu, kdo kněze na mši přivezl. Platila také kostelnímzpěvákům (tři zlaté ročně ).

Jedna kaple ale lidem nestačila. V osmdesátých letechv souvislosti s pověstmi o léčivých účincích pramene vKončinách byla v lese, patřícímu k čp. 10, postavenapseudogotická poutní kaple Panny Marie Lurdské.Iniciátory byli věřící z Kornic a Sloupnice a sloupenskýfarář Jan Jelínek, který chtěl nad pramenem vztyčitsochu. Sbírka ale vynesla podstatně více. Lidé z Kornica Sloupnice tak mohli pomáhat se stavbou kaple. Včervenci 1886 proběhlo její slavnostní svěcení litomyšlským děkanem AntonínemŠantou. V předvečer ohlásila začínající slavnost střelba. Ráno se vydal od kaple sv.Václava na návsi do Končin průvod se sochou Panny Marie, kde se odehrálo svěceníkaple, sochy a studánky a byla sloužena mše. V roce 1890 bylo díky darům poutníků zakaplí vztyčeno čtrnáct zastavení křížové cesty (slavnostní svěcení proběhlo 24. srpna).V červnu 1903 byla vysvěcena o rok dříve přestavěná studánka (byla vybudovánakamenná stěna se sochou sv. Václava od Josefa Kroupy). Údržba dvou kaplí byla promalou vesnici velkou zátěží. Obec proto odmítla patronaci a hrazení přestavby kaplev Končinách v letech 1904–1905 (došlo ke zvětšení a přístavbě věže podle plánů JosefaKremla z Litomyšle); vše bylo nakonec opět financováno sbírkou. Obec se v dalšíchletech se o kapli opět starala. Pro místní lidi hrála kaple nadále významnou roli. Navelikonoční pondělí 1905 se svěcení následujícího přestavbu zúčastnilo mnoho lidívčetně dětí ze sedlišťské školy, které byly cestou pohoštěny kornickými hospodyněmiŽofií Cejpovou a Kateřinou Pečenkovou, čp. 10. Vedle kaple byl vztyčen dřevěný kříž,který byl odstraněn po třiceti letech pro sešlost.

Končinské poutě si rychle získaly velkou oblibu. Hlavní pouť byla stanovena nadruhou neděli v červenci a v ten den sem mířila procesí z širokého okolí. Zástupy lidínakupovaly u nejrůznějších krámků, z kterých obec vybírala poplatky. Už v roce 1886žádal Jan Strnad, čp. 27, o povolení ke stavbě hostince v Končinách, protože si ho lidépřáli.

Při kapli v Končinách se měl dokonce usadit kněz. Josef Jandík z Kornic podle svézávěti z roku 1897 odkázal mj. tisíc zlatých (2000 korun) na fond, z kterého měl býttento kněz placen. Pokud by se nenašel do tří let, měl kapitál připadnout Kornicím nastavbu školy.V Končinách se naoko usadil kněz na odpočinku Jan Severa, čímž bylyformálně splněny podmínky. Korničtí v tom neviděli budoucnost a protestovali, protožeSevera se tam zdržoval jen přes léto ve svém vlastním domku a na zimu se vracel doSloupnice. Případný další kněz by neměl ani kde bydlet. Ale úřady daly za pravduSeverovi a peníze zůstaly církvi. Severa byl iniciátorem přestavby kaple v letech 1904–1905. Jeho domek snad nakonec připadl kornické obci – v pozdější době totiž vlastnila

v Končinách na katastru Sloupnice domek čp. 7 (lidově zvaný „na faře“), ve kterémbývaly ubytovány chudé rodiny, které se staraly o údržbu kaple a zvonění.

http://www.kornice.cz/index.php?stranka=obec_download

Přiznám se, že já jsem odvahu napít se ze studánky neměl, křížovou cestu jsem siale prohlédl, kaple byla samozřejmě zamčená. Křížová cesta na mě působila chmurněpředevším kvůli svému stavu. Všechna zastavení sice stojí, některá jsou lehcepoškozena, vyobrazení jednotlivých zastavení však je ve velmi špatném stavu a topředevším vlivem počasí.

Kaple Panny Marie Lurdské však je ve velmi dobrém stavu, září novým nátěrema konají se v ní pravidelné Bohoslužby. Stránky biskupství královéhradeckého uvádějí,že každé první úterý za nová povolání, v létě od 18 hodin a v zimě od 17 hodin.

***

V listopadu jsem vám vyprávěl o svém pobytu v Dolním Újezdě nedaleko Litomyšle,mimo kostel sv. Martina a ubytování jsem zde našel velmi zajímavou křížovou cestu. Jevybudována v prostoru zrušené části hřbitova vedle kostela a jen těžko se o ní něco dánajít na internetu, ale něco jsem přece jen našel. Zastavení jsou ve tvaru smírčíchkřížů, na každém z nich je pak reliéf z nerez oceli.

Křížová cesta v Dolním Újezdě byla založena v roce 1995 nákladem kanovníka P.Josefa Čiháka, faráře v Dolním Újezdě, dle návrhu Václava Hurycha. Kříže navrhlaLudmila Jandová. Na realizaci se podíleli věřící a firma ARS Jan Vavřín Litomyšl.

Kanovník Josef Čihák se narodil 1. dubna 1912 ve Slavětíně nad Metují. V roce1929 byl přijat do semináře v Hradci Králové a o sedm let později byl vysvěcen nakněze biskupem Mořicem Píchou v Katedrále svatého Ducha v Hradci Králové.

Působil v Chocni, Petrově u Nového Bydžova, Stračově a Lochenici. Svůj kněžskýživot spojil s Dolním Újezdem. Dne 16. září 1946 přišel do farnosti na výzvu jednohoz farníků spojenou s prosbou o pomoc při opravě kostela. Jeho opravu skutečně zařídil,také sehnal materiál na nový zvon.

V padesátých letech se ale stal obětí vykonstruovaných politických procesů,v dubnu roku 1956 ho zadržela Státní bezpečnost a byl odsouzen pro trestný činsdružování proti republice k tří a půlletému trestu odnětí svobody, později byl ještě 26.února 1957 odsouzen za údajné odrazování zemědělců od společného hospodařenív JZD. Pracoval v dolech a také u brusu ve Valdicích. Po šesti letech dostal 9. května1962 amnestii prezidenta Antonína Novotného.

Než mu byl v roce 1968 navrácen státní souhlask výkonu duchovenské činnosti, pracovalv Litomyšli nejprve jako dělník v panelárněa později jako přidavač. V srpnu roku 1968 se vrátildo Dolního Újezdu, kde žil až do své smrti. Plněrehabilitován byl v roce 1991 a peníze, kterédostal jako odškodnění, věnoval na vybudováníkřížové cesty v sousedství újezdského kostela.Zemřel na újezdské faře 25. srpna 2003.

Akademická malířka Ludmila Jandová pocházela z Osíku u Litomyšle.Odmalička ráda kreslila. Jejími největšími přáteli se staly tužky, barvy a štětce, jejímináměty příroda a lidé kolem ní. Po studiu na jedenáctiletce v Litomyšli se díky svémutalentu dostala na sklářskou školu v Železném Brodě (1956-58), poté na Státní grafickouškolu k prof. Karlu Müllerovi (1958-59). Studovala na Akademii výtvarných uměnív Praze u prof. Vladimíra Silovského a prof. Vojtěcha Tittelbacha (1959-65). Od roku1969 žila se svým manželem a pak i dětmi dcerou a synem trvale v Osíku. Úzcespolupracovala s arcibiskupem Karlem Otčenáškem v době totality i v probouzející sesvobodě. Její díla zdobí katedrálu Svatého Ducha – Křížovou cestou, též kapli sv. Josefav kostele Panny Marie v Hradci Králové, biskupskou rezidenci i Nové Adalbertinum. Zaceloživotní dílo a přínos pro církev jí papež Jan Pavel II. udělil vyznamenání „proecclesia et pontifice“. Pro Eucharistický kongres v Hradci Králové v roce 2002 vytvořilalogo cesty vítězného kříže se symbolem Ducha Svatého.

Posílenou svátostmi ji Pán povolal 20. října 2008.

chrámový sbor – dostali jsme pochvaluemail ze dne 10. 2. 2014, věc: Zpěv sboru při mši sv. 2. 2. 2014

Vážený Pater,v neděli 2. 2. jsme byli s částí naší Týnské farnosti účastni mši sv. v Nejdku.

Bohoslužbu doprovázel zpěvem Váš chrámový sbor. Ráda bych, kdybyste mohlsbormistrovi (sbormistryni) a zpěvákům vzkázat, že se mi jejich zpěv skutečněvelice líbil. Vedu místní chrámový sbor a jsem odbornou asistentkou na katedřehudební výchovy Pedagog. fakulty UK, kde se specializuji právě na sbormistrovství.Váš sbor jsem neslyšela poprvé a ráda konstatuji, že udělali velký skok vpřed,zpívají čistě a se zjevným zaujetím. Zvláště se mi líbila skladba, která zazněla přisv. přijímání.

Obdivuji všechny, kteří se v regionech věnují sborovému zpěvu, sama vím, kolikpřekážek je nutné zdolat. Je skutečně skvělé, že v Nejdku máte takový sbor!

V úctě Leona Saláková

– naučili jsme se novou píseň vhodnou pro postní zpívání, jestli se nic nezmění, tak jiuslyšíte poprvé 30. března, neděle 4. postní letáre.Hudbu napsal Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525? – 1594)

O Domine Jesu Christe, adoro te in cruce vulneratum,felle et aceto potatum : deprecor te,

ut tua vulnera, sint remedium animae meae.Ó Pane Ježíši Kriste, klaním se Ti, na kříži zraněnému,

a žlučí a octem napojenému: snažně Tě prosím,aby tvé rány byly lékem mé duše.

Textem je druhá modlitba ze sedmi o umučení Páně sv. Řehoře Velikého. B.J.

R a d o s t n ý r ů ž e n e c 1 p. Sedláková p. Pavel Netáhlo p. Pavel Vincůrek2 p. Páleníková p. Petr Zettl Šimon Sterzik3 p. Tararik p. Petr Frývaldský Matouš Sterzik4 p. Dagmar Matysová p. Petr Netáhlo B. Sterziková5 p. Gederová p. Hiklová p. Růžičková

R ů ž e n e c s v ě t l a1 p. Rychtářová p. Vincůrková p. Zettlová2 p. Jaroslav Bíba Jakub Páleník3 Martin Pánek Šárka Gregorová4 Mirka Gederová p. Hrachovcová5 p. Bedlivá p. Jelínek

B o l e s t n ý r ů ž e n e c1 p. Frývaldská p. Wünscherová2 p. Vlková Antonín Sterzik3 p. Koubová p. Pidrmanová 4 p. Riššová Lucie Daňková p. Krafčíková5 p. Nevečeřal p. Matějková p. Částková

S l a v n ý r ů ž e n e c1 p. Kočová p. V. Gejgušová p.Tyrmerová2 p. Křížová p. Graseová Mudr. Fibich3 p. Jakubesová p. Čihák Josef Sterzik4 Helenka Křížová p. Sterzik p. Sterziková5 p. Pečenková MUDr. Pavel Kříž manž. Kolenovi

společná zajímavost z historie Nejdku a LibercePřed dvěmi týdny jsem se toulal po Liberci s knihou o zajímavostech

rodného města a když jsem si prohlížel původní vstupní portál libereckéhozámku, musel jsem se začít smát, když jsem zjistil následující skutečnost.

Portál zdobí dva erby, levý patří Redernům, což je původně severoněmeckýrytířský rod, v tomto případě panu Melchioru z Redernu (1555-1600), kterýnechal liberecký zámek postavit, ale pravý erb patří Šlikům a těm dost dlouhoudobu patřilo nejdecké panství. Co je o erbu v knize psáno:

Pravý znak patřil rodu Šliků, to proto, že z něj pocházela Melchiorovamanželka Kateřina (1564? – 1617), která se za Melchiora vdala rok předzahájením stavby zámku. Její dělený štít nese trojúhelníky s třemi prsteny,české lvy s kostelem a na prostředním štítku pak sloup nesený dvěma lvy.

Písmena nad znakem C.R.G.S.G znamenají Catharina Redern Geborene SchlickGrafin – Kateřina z Redernu rozená Šliková hraběnka.

Kdo zná nejdecký městský znak, ví, že je tvořen právě červeno bílýmitrojúhelníky s kroužky opačné barvy. Nikdy bych se nenadál, že na libereckémzámku objevím erb pánů z Nejdku.

Pátral jsem trochu a zjistil jsem několik málo dalších zajímavostí.Kateřina byla dcerou Barbory Mašťovské z Kolowrat (1556-97) a pána

Nejdku Kryštofa Šlika (*1525, +21.7.1578) (nejdecké panství spravoval jen1575 – 1578). To je ten, jehož náhrobní kámen je na zdi v našem kostele.Josef Pilz Kateřinu sice v dějinách města Nejdku neuvádí, má uvedené pouze syny, alezjistil jsem, že Kryštof Šlik měl vedle pěti synů také čtyři dcery. Vztah mezi Šlikya Rederny nebyl založen jen na jednom sňatku. Kromě Kateřiny, provdané zaMelchiora, byla Melchiorova sestra, Judita z Redernu, první manželkou nejstaršího zesynů Kryštofa Šlika, Štěpána Šlika (15?? – 1614), a do své smrti v roce 1601 paníNejdku. Zda se Kateřina z Redernu narodila v Nejdku se mi zjistit nepodařilo, ale určitěnějakou část svého života v Nejdku žila. Josef Pilz uvádí, že v Nejdku se narodil druhý(Jan Ludvík *1566) a pátý (Kryštof ml. *3.12.1578) syn Kryštofa Šlika, který zemřeltéhož roku 24. července.

Po smrti svého manžela 20. září 1600 se stala Kateřina správkyní rodového majetkuRedernů jménem svého syna Kryštofa. Jako regentka panství Frýdlant, Libereca Zawidów si nevedla špatně. Mimo jiné se zasloužila o rozvoj libereckého zámku,založila obec Kateřinky, pojmenovala také obec Bílý Potok (německy Weißbach), dalazbudovat dva mlýny, tři hamry, poplužní dvůr, dále podporovala důlní, železářskéa sklářské podnikání, financovala městské špitály ve Frýdlantu a v Liberci, zaplatila na70 000 zlatých dluhů za zesnulého chotě Melchiora, pro něhož za 36 960 říšských tolarůnechala vystavět rodinné mauzoleum.

Tolik o propojení Nejdku a Liberce dvěmi šlechtickými rody. Oba o několik letpozději o svá panství přišly, patřily do řad protestantů a účastnily se stavovskéhopovstání v roce 1618 a nevyhnuly se trestu s ním spojeným, propadnutí majetku,v případě Jáchyma Ondřeje Šlika i hlavy.

b.j.