SURSUM 9

O000000 000000000000000000000000000000OOOOOOOOOOO0000000000000 0 vír a v  souč asné m  svě t ě  ­   vír a v  souč asné m  svě t ě  

OOO000O000000000000000000000000000000000000000000000000000000 o 

VÍR A V  SOUČ ASNÉM  SVETE 

/Úvodník / 

Ja k vě ř it  v  souč asné m  svě tě ? A   ja k v  souč asné m  svě t ě vír u oř edávat ? Abycho m  s i  v   to m udě lal i   jasno ,  potř ebujem e  s.e .  .podí ­va t  nejprv e n a vír u  samu . 

Omyl   typick ý pr o  souč asno u hrubos t  pojm ů  j e zámě na vír y a náboženskéh o  př esvě dč ení.   Vě ř it,  ž e 31 h  je ,   j e dobré,al e  j e t o málo .   Svat ý Jaku b má n a  tot o  tém a v e  sv é epištol e  tent o  dů le ­žit ý postř eh ;  ff Vě ř ís,  ž e  j e  jede n Bů h? Zcel a správně .  Jenomž e  t o vě ří   i  zl í  duchové ,  s  př est o  s e  tř eso u hrů zou. "   /2 ,  19 /   Víra > kter á př ekonáv á hrů z u vě č ného  zavržení ,  dáv á živo t   a  projevuj e se  láskou ,  vynad á  jinak «  J e  t o ně co  jiného­ne ž  je n př esvě dč ení 0  tom ^  ž e Bů h  je . 

Živo u vír u motivuj e  uož í  pravdivos t   a  Bož í  dobrota .  Nava ­zuj e  ted y n a myšlenkov é  Doznán í  Boh a a  oa k n a dů vě ru  k   Bohu . Je plode m osobníh o vztah u Bů h  ­  č lově k*   Víra ,  kter á b y nevz e  ­ě la z e setkán í   s  Bohe m osobním ,  b y byl a mrtvá ,  neplodn á proflD ­  . ží  královstv í   a  pr o  spásu «  Úvah y n a  tot o  tém a ná m v e  své m  te x t u  O s o b n í   B ů . h  nabíz í   W a l t e r   K a s p e  r,mlad ­sí   spolupracovní k Karl a Rahnera ,  kladouc í  vě tš í  dů raz n a  bib ­lick é  a  eklesiáln í   zakotven í   víry . 

Nebudeme  s i  č ini t   iluze ,  ž e  jsm e v  stav u  proniknou t  mys ­téri a vír y  svě tle m rozumu .  Vě ř íme př edevší m proto ,  ž e  Bů h  j e hodnově rný .  A  vě ř íme  tak é proto ,  ž e Bů h ná m umožň uj e vě ř it ,  b a k  víř e ná s pobízí .  Kdy ž .jsm e ted y např e d uvě ř il i  Boh u /CREDERE . DEO/,   jsm e n a  tomt o základ ě ochotn i   be z záml k a  zámě n  vě ř it vše ,  c o Bů h sdě luj e  /CREDERE DEUM/.  Drže t   s e  toho ,  c o Bů h zje ­vuj e  o  sob ě prostř ednictví m  jednán í  a  slova ,  b y mohl o  bý t   leh ­ké ,  al e konfrontac e  vír y  s  nepř íznivým i   situacem i   t o č in í   ne ­snadným .  Jedn o ř ešen í   zd e  je ,  lép e  s e vyzna t  v  tě cht o  situ a ­cích ,   al e o  to m a ž dále .  Druh á možnos t   j e obnovi t  víru ,  č i  lé ­pe nechat   s i  obnovi t  vír u nový m dare m milosti .  A  o  to m  hovoř í v úryvk u  z  delší   studie ,  kter ý  jsm e nazval i   O b n o v a  v  í ­r  y ,  francouzsk ý  auto r  A l b e r t   ­­ M a r i e  d e  M o n 1  e  o  n   0 . 

Když první  kro k vír y  otevř e milost i  př ístu p d o nitra ,   j e č lověk pozdviže n k  novém u způ sobu existence ,  na d  pouho u př iro ­zeno u danost .  Bů h  jist ě  zů stáv á Bohe m a  č lově k  tvorem,al e  tvo ­rem,  kter ý má  s  Bohe m  společ enstv í   a  jakous i  úč ast  n a  jeh o ži ­votě .  Tat o nov á kvalit a usnadň uj e uvě ř iváím u  a  pokř tě nému  č lo ­vě ku vě ř it  dál ,  a  a ž d o konce .  Uvě ř it   znamen á  změ nit   smýšlení , orientaci .  Jd e  t u o  obrácen í  a  zač áte k celoživotníh o  proces u  .ż . velk é vnitř n í  promě ny mysl i   i  srdce .  ­Spoji t  intelektuáln í   úko n  v   

s  tíhnutí m val e  a  svě ř it  živo t   takt o ­d o Božíc h rukou ,   t o  j e ji ž jakás i   syntéz a víry .  A  t o  teprv e  je :  vě ř it  v  Boti a /CREDERE  I N DEUM/.  Vír u  jak o proce s konverz e  ná m odhaluje­vyznán í  fcr*ř 'á  t ­   c * r   a   E  f  r  a  i  m­ a /  po ď názve m _ O  d*  h a l   o  v á n í   C  í r ­   ­j t k   v  e . 

1

Vír a  s e  nedě j e mim o  svě t   a  nesmě ř uje  proti   svě tu *   J e v e svě tě  a  tak á pr o svě t ,   i  kdy ž má vů či   svě t u  prorocko­kriticko u distanci .  Svě t  dotč en ý vírou ,  neb o  spíš e milost í   skrz e víru,j e Církev .  Vě ř it   lz e  je n  v   Církv i  a  vír a  Církv e nen í   souhrne m "vě r"   jednotlivýc h kř estanů ,  an i   jejic h prů mě rem.   Naopak,kř es ­tan ,  kdy ž uvě ř il  a vobráti l  se ,  př ija l  vír u Církve .  0  n í  ř íkám e ve mši :   11 .. .  nehle d  n a naš e hř íchy ,  al e n a vír u sv é Církve ,  „o 11 

Jak vě ř it  v  dnešn í  Církv i   a  f is k má vě ř it  Círke v v  dnešní m  svě ­tě ,  o  to m s e zamýšl í  v e štúdi i   D ' v e  f r a n c o u z s k é ú v a h y  o   s o u č a s n é  C í r k v i ,   př edevší m  n a zá ­klad ě knih y  i  u  ná s  známéh o Jean a Guitton a  H .   R y b á ř . 

Vír a v e  svě t ě a  pr o  svě t  nemů že  zů sta t   z a hradbam i   svaté ­ho mě sta.  J e ochotn a  s i  zada t  a  př istoupi t   ­  poku d  t o  je n  tro ­chu  jd e ­  n a mluv u  svě ta .  Prot o  svě t ,  v e které m  j e vír a  př í ­tomn a dnes ,  mus í  vír a nahlíže t   jak o  svě t  souč asný« ,  Ně kdy  býv á hesl o  tohot o druhéh o  rok u Desítilet í   duchovn í   obnov y  formulo ­ván o  slov y Vír a v  moderní m  svě tě *   Je­l i   souč asn ý  svě t   ješt ě  poř ád moderní ,   j e otázka .  Ně kteř í  ř íkaji ,  ž e  ji ž   j e postmoder ­ní .  Charakterizuje­l i   modern u filozofick y  bezstarostn á  př írod ­ní  vě da,  poskytuj e  poku s o  vyrovnán í   s  n í  auto r   J a n  M a ­r i a  v e  studi i   E v o l u č n í   t e ' o r i e .   S  postmode r   J U se naprot i   tom u stř etáv á  N o r   b^ e ř   t   B  r  o  x   no .  príklad u z dob y  ran é Církv e v  č lánk u  G  n  ó  z  e   o s v o b o z u j e 3 postmodern a  s e  toti ž vrac í  k e gnostický m motivů m » 

Vír a v  souč asné m  svě t ě žij e v e  stabilit ě  svýc h  základníc h obsah ů  i  v  rozhovor u  s e souč asníky ,   ^atř í  k  n í  kontemplac e  i oř edávání .  Př edáván í   jist ě nen í   je n konfrontac e  s  to u  č i  ono u dobovo u  tendencí .   J e  t o př edevší m  služb a  a  svě dectví .  J e  t u odpově dnost   př ed  Bohe m  i  ochot a odpovída t   lidem .   Portréty,roz ­jímav é  a  literárn í   text y  a  ostatn í  př íspě vk y  prezentuj í   vír u možná práv ě v  .tét o  jej í  dů stojn é  al e př ec e  služebn é  funkci . 

­red ­

KLEMENT MARI A HOFBAUER  JA N NEPOMUK  NEUMANN 

.  Narodi l   s e v  roc e  175 1 v  Ta ­   .  Narodi l   s e r .   181 1  v   Pre ­   c 

.   sovicíc h u  Znojma ,   vstoupi l   .  chaticích .  Kdy ž  jak o absol ­   0 

.   k  redemptoristů m .   V e vě ku 3 4  .  ven t   seminář e nenacháze l  u ­  r 

.   le t   s e sta l  kně zem.   Devate ­   .  platně n í  doma,vyhleda l   bis ­  © 

.  nác t   le t  pů sobi l  v e  Varšav ě  .  kup a v e Spojenýc h  státec h a  0 

.   a   j e označ ová n z a jejíh o  a ­   .  po "  vysvě cen í  pů sobi l   *  jak o  0 

.   poštola .  Zaži l   likvidac i  ř e­   .  misionář . *   By l   tak é  č lene m  0 

.  holníc h  společ enstv í  p o  Na ­   .  Kongregac e nejsvě tě jšíhoVý ­  * 

.   poleonov ě vpádu .   Př esídli l   .  kupitele .   Sta l  s e biskupe m * •  d o Vídně .  Stř etáva l   .s e ta m  .  Filadelfie .  S e vžitý m mode ­   & 

.   s  absolutistický m  režime m  a   .  le m americkéh o  *  krestanstv í  * 

.   jeh o  ideologií ,   osvícenský m  .  bojova l   zbran í   slova ,  ně kdy „ 

.   racionalismem .   Nesouhlasi l   .  i  proti  násilí .   ,   Zakláda l  * 

.   s  tím ,  ž e Círke v b y mě la bý t   .  kostel y  i  školy .  By l   chud ý * 

.  nástroje m  svě tsk é moci .   By l   .  a ž d o krajnosti .  By l  krajn ě « 

.   sledová n policií .   By l   tak é  .  obě tavý m  svě dke m víry .   Ze ­  . 

.   apoštole m  intelektuálů .   .  mř el  os i  vyč erpání m  r.1860 *   . 

- 2 -

Walte r  Kaspe r 

OSOBNÍ  BŮ H 

O d p o v e d i   n a  t a j e m s t v í   č l o v ě k a 

Co  j e  č lově k? 

My  lid é  jsm e podivn é  bytosti .  Stál e o  sob ě uvažujeme .   Ne ­jsm e prost ě  jeno m př ítomni ,   tak ,  ž e bycho m  konal i   svo u práci , zabýval i   s e svým i  vě cmi ,   byl i   jedno u zdraví ,  podruh é  nemocní . My naví c  o  to m vše m oř emýšlíme .   Ptám e  s e  ja k pů sobíme n a dru ­hé,  pro č  a  k  č emu  jsm e n a svě tě ,  pro č pracujem e neb o pro č  jsm e nemocní .   Takov é myšlenk y  moho u č lově ka  uč ini t   štastným ,   al e tak é nespokojeným ,   dokonc e nemocným .   Č asto  s e sam i   sob ě  stává ­me problémem .  Vnitř n í   svě t  č lově ka  j e pr o ná s  stejný m  způ sobem realito u  jak o  svě t  vně jJí .   . no ,  j o dokonc e dů ležitě jš í   reali ­tou .   Nebo t  my  lid é pozorujem e  svě t   z e svéh o hlediska ,   č iním e se  stř edem ,  z  kteréh o  s e stav í   svě t .  Kdy ž  tat o  pozorování,kte ­r á mů že každ ý vyzkouše t  n a sobě ,  shrneme ,  poto m mů žeme  ř íci : Č lověk nen í  vě c,   kter á  j e prost ě  zde ,   žádn é  "to "  /Es/ ,   ný ­br ž  "já "  /leh/ ,  kter é  s e vztahuj e n a  seb e sam a  a   kter é  j e s i samo  seb e vě domo.   Č lově k mn  sa m v  sob e svů j  stř ed ,   stoj í   sá m v  sobě .  Proto   č love k nikd y nen í  pouhý m č íslem ,  př ípadem ,  vymě ­ni t  elný m koleč ke m v e vesmírno m dě ní «  Každ ý  č lově k  j e  jedineč ­ný ,  nezamě niteln ý  a  neopakovatelný «  Nemů že  s e nikd y  stá t  pou ­hý m prostř edkem ,  kter ý  slouž í  k  dosažen í  ně jakéh o úč elu ;   j e ú ­č elem  sá m v  sobě .  V   to m  jsm e objevil i   prvn í  bytostn ý  ry s oso ­by :  osob a nen í  ně co,   al e Já ,   kter é  stoj í   sam o v  sob ě a  j e s i seb e  sam o vě domo. 

K  tét o výpově d i  př idám e hne d další .  My  lid é  jsm e  odkázán i na  jiné .  Vě tšin a  lid í   t o obvykl e hů ř   snáší ,   kdy ž  jso u  delš í dob u sami .  ^otř ebuj í   jin é  lidi, vkterý m  b y s e mohl i   sdílet,kte ­ř í  b y  ji m dodával i   odvahu ,  doplň oval i   j e a  obohacovali .   Č lově k hled á př ijetí ,  souhla s  a  lásku .   Já ,   kter é  s e vša k  egoistick y uzavír á v  sobě ,  chudn e  a  zakrní .  J á  j e  ted y odkázán o n a Ty .  J á a ľ ľy opě t  vša k  stoj í  v  širším'svě tě ,  vyjádř ené m My .   T o  My  j e bud t o rodina ,  neb o př átelé ,  školn í   tř ída ,   kolegov é  n a praco ­višti ,  obec ,   stát ,  cel é  lidstvo .  Vždy t   j e J á odkázán o n a  to,ž e mu druzí  př idě l í  prosto r   svobody ,  ž e h o uznaj í   jak o  osobu.Svo ­boda  jednotlivc e  j e  ted y konkrétn ě možn á pouz e v  ř ádu  svobody , spraved lnost imí r u  pr o všechny .   Č lově k  j e př i  vš í   jedineč ­nost i   zárove ň sociáln í   a  politicko u  bytostí .  Jeh o byt í   s e na ­plň uj e v  byt í  s  druhým i   u  pr o  druhé . 

Tak  s e lidsk ý  živo t  pohybuj e v  napě t í  mez i   J á a  Ty ,  mez i Já a  My .   Tot o n^^ě t í   j e neocHstranitelné 0  Odkazuj e n a  skuteč ­nost ,   ž e k  lidsk é  osob ě patř í   je j  t ě tř et í  dimense ,   kter á  j e dokonc e nejdů ležitě jš í   a  nejzákladnejší ,   protož e  spojuj e  ob ě  př edcházející .   J e  tí m míně na on a podivn á nenaplně nost ,  nespo ­kojenost ,   on o hledán í   a  hladově n í  D O ně č em víc *   Vyjadř uj e  s e tím ,  ž e  lid é  chtě j í   stál o víc e  vlastnit ,  vytvář et ,  neb o  chtě j í ješt ě víc e užíva t   požitků ,  moc i   č i  uznán í   a  př i   to m s e stávaj í č ím dá l   tí m nespokojeně jší ,  neklidně jš í   a  vnitř n ě  prázdní.Tíh ­nut í  k  ně č emu ví c  s e  mů že  vyjádř i t   tak é  touho u p o  vě dě ní, 

- J -

v neúnavné m hledán í   pravd y  neb o v  nesobecké m  nasazen í  or o  leo ­ší   a  spravedlivě jš í   svě t .   Tíhnut í   p o ně č em víc e  s e  al e  tak é mů že  vyjádř i t   v  hrů zypln é  zkušenost i   vnitř n í   prázdnot y  neb o povrchnost i   všedníh o  shonu .  U   tě cht o  rů znýc h  jev ů  jd e  vžd y o to ,  ž e č lově k hled á  stál e ně co'  víc ,   ž e př ekrač uj e  seb e  a  svě t a př ito m nikd y  nedojd e  konce .   Jak o  lid é  nejsm e nikd y  hotoví , al e  jsm e  stál e n a cestě ,  n a cest ě  d o ně č eho  otevř enéh o  a  nedo ­hlédnutelného ,   kter é  j e dobrodružství m  a   tajemství m  zárover u Tut o  nekoneč no u  otevř enos t   a   tot o  sebepř ekroč en í   nazývám e transcendencí .   Jak o  tř et í  dimenz e  patř í  nutn ě  k   lidsk é  osobě ,­ . 

Takt o  č lově k nen í   je n napě tí m  mez i  J á  a  Ty ,  J á  a  My ,   al e tak é naoě tí m mez i  nekoneč ne m  a   koneč ností «  J e  t o  tent o  kon ­v  , 

krétrií ,   jedineč n ý  č lově k,   kter ý  j e  zárove ň nekoneč n ě  otevř en o Obojí ,   jedineč nos t   a  otevř enos t   vů či   celém u  svě t u  č lově ka  od ­lisuj e  o d ostatníc h  živoč ichů c  Oboj í   souč asn ě  vytvář í   dů stoj ­nos t   lidsk é  osoby .  Tat o  otevř enos t   plod í   al e  tak é  strach ,   kte ­r ý ná m  sed í  v  kostech «  otrac h nen í   je n bázliv é  rozrušení 3  tř e ­ba př ed  zkouškou ,  neb o v   jin é kritick é  situaci .   V   takovýc h př ípadec h mů žeme  oř edmét   strach u př esn ě urč it .   Vlastn í   strac h se vsa k  týk á  zásadn í  nezajiště nost i   a  nejistot y  naŠ í  existe n ­ce .   Vyostruj e  s e  tvář í  v   tvá ř   smrti .   Zd e př ed nám i   s  posledn í dů raznost í   a  nevyhnutnost í   vyvstáv á  otázka:C o  j e č lově k?  Kd o jse m  já ? Kd e najd u  smys l  a  oporu ? 

Existuj e  Bů h? 

Č lověk  j e  zjevn ě  otázkou ,   n a ktero u  sá m  nenacház í   odpo ­vě á.   Vě ř ící   č lově k nacház í   odpově ď  n a otázk u  lidsk é  existenc e ­   a   to u  j e  B ů h.   Podl e př esvě dč ení  vír y  j e  č lově k  osobo u  je n proto ,  ž e Bů h  j e  jeh o Ty ,   ž e Bů h  j e osobou .   Bů h  sá m  j e podl e náboženskéh o  př esvě dč ení   odpově dí  n a  Odku d  a   Ka m  č lově ka0 

V následujícíc h  úvahác h  oboj í  krátc e  zdů vodním e  a  vysvě tlíme . Když  s e ntá m  sá m  sebe :   Odku d  jsem ? ­  moh u n a  tut o  otázk u 

dát  víc e  odpově dí .  Dnes ,   zásluho u moderníc h vě d  znám e podrobně ­j i  ne ž dř ív e  okolnost i   souvisejíc í   s e  vznike m  jednotlivc e  i celéh o  lidstva ,  ^ř est o  vsa k mů žeme  znov u a  znov u klás t   otázku : Odkud pocház í   č lově k,   odku d  pocház í   život ,   svě t ?  Nejd e  ted y pouz e  o   to ,   zjistit ,  ja k  svě t  vznikl ,   al e  jd e  i  o  to ,  ž e  vů bec ně co  je .  Svě t   odkazuj e n a hlubš í  dů vod,   kter ý  žij e  sá m  z e seb e a  sá m z e  seb e existuje .  Tot o dokonalé ,   z e  seb e  sam a  existujíc í byt í  nazývám e  v  mluv ě náboženstv í   Bohem .  D ouz e  v  Boh u  samotné m má  ted y  svě t   svů j  základ ,   be z ně ho  b y vš e  byl o  be z  dů vodu a tí m  i  bez e  smyslu .  Be z neh o  b y nakone c nebyl o  ni.c 0 ^odl e  bibl e všud e v e  svě t ě poznávám e  stop y  a  znamen í  Boži .  Obsahuj e  př e­svě dč ení,   ž e neviditelnéh o  Boh a mů žeme  pozna t   v e  T. "  D  I  tejném. svě tě,  ano ,  ž e cel ý  svě t   j e odleskem '  sláv y  Boží « 

Bůh al e nen í  pouz e  odpově dí  n a otázk u  Odku d  č lově ka,   al e té ž n a otázk u Kam,   n a otázk u  smysl u  č lově ka.  Vidě l i   jsm e totiž v kolikeré m napě t í   s e odehráv á  lidsk ý  život .  N a  jedn é  stran ě j e č lověk veskrz e  koneč no u  bytostí ,   závislo u  a  ohroženo u  okolito u př írodou ,   propadlo u  smrti «  N a druh é  stran ě  s e v  č lově ku hlás í o  slov o ně co nepodmíně néh o  a  absolutního «  Tř eba v  hlas u  svě do­mí ,  kter é  s e vžd y  znov u  a  znov u hlás í   o  slov o  napomínáním,ká ­rání m neb o uznáním .  Mnoh é mravn í   norm y  jso u  sic e  historick y 

podmíně né,  nepodmíně n ý  j e vsa k  zásadn í  náro k  č ini t  dobr o a  va ­rova t   s e zla .  Musel i   bycho m  s e vzdá t   sam i  sebe ,   kdybycho m ne ­protestoval i   orot i  d o neb e volajícím u bezpráví ,   tř eb a  prot i svévolném u usmrcen í  nevinnéh o  dítě te .   Nemů žeme  s e vzdá t  nadě ­je ,  ž e nakone c  takov ý vra h nebud e  na d  svým i  nevinným i   obě tmi triumfovat .   Ikdy ž nikd e v e svě t ě nenacházím e  dokonalo u  spra ­vedlnost ,   dokonc e  an i  nemů žeme  poč íta t   s  tím ,   ž e  bycho m  j i mohl i  nekd j   uskuteč nit ,   př est o  s e požadavk u p o  takov é  dokonal é spravedlnost i  nemů žeme vzdát .  Nepodmíně né  a  absolutn í   s e s  ná ­mi  krom ě hlas u svě domí   tak é  setkáv á v  mezilidsk é  lásce .   V  mi ­lované m  č lově ku s e vi e najedno u mů že  stá t  novým .  V  blázene m o ­kamžik u pomíj í  všeche n č as,  uprostř e d  č asu s e dotýkám e  vě č nos­ti «  Ž e b y  tot o nakone c nebyl o nič ím ?  Jso u vešker é naš e nadě j e a  touh y nesmyslné ? Musím e  s e uskrovni t   a  zapomenou t  n a ně ? 

Opět   docházím e  k  výsledku ;   nemá­l i   v  koneč né  instanc i li d sir a existenc e  bý t  nes^­^lno u  a  absurdní ,   pa k  j e t o  možn é je n  tehdy ,   jestliž e naš i  nadě j i  n a absolutn o  odpovíd á  skuteč ­nos t   absolutna ,   jestliž e naš e hledán í   jso u ozvě nou a  reflexe m na zavolán í  Boží ,  kter é  s e hlás í   o  slov o př edevší m  v   lidské m svě domí.  Je n proto ,  ž e Bů h  j e a  ná s  nepodmíně n ě př ijímá ,   je n prot o  i  my mů žeme druh é nepodmíně n ě  př ijmout .   Je n  proto ,   ž e Bůh existuje ,   j e podl e kř estanskéh o  pojet í  možn á koneč ná dů vě­r a v e  smys l  život a  i  svě ta .  Be z  takovét o dů vě ry  a  nadě j e  nako ­nec nikd o nemů že  žít ,  milova t   a  pracovat .  Rozhodnut í   pr o  Boh a j e prot o  i  rozhodnutí m  pr o  č lově ka.   Kdyb y  3ů h by l  mrtev ,   pa k by  i  č lově k by l  nakone c mrtev .  N e  to ,  ž e Bů h  j e mrtev ,   al e  to , že žije ,   j e pr o č lově ka nadě jí . 

K d o  j e  B ů h ? 

Sotv a ně jak é  slov o byl o kd y v  dě jinác h  ta k zneužíván o  ja ­ko v sJ.ov o Bů h.  Č asto v e  jmén u Boží m byl y veden y války ,   osprave ­dlň ovány  nespravedliv é  pomě ry,  veden y  boj e prot i  poznatků m vě ­dy ,  byl a omezován a a  pošlapáván a  lidsk á  svoboda .  S e slove m Bů h j e prot o  spojen o neje n mnoh o nadě je ,  al e  tak é mnoh o viny ,  pro ­tož e  lid é Boh a  stál e  znov u a  znov u  používal i  k  prosazen í  neb o obhájen í   svýc h vlastníc h  zájmů .   Ta k byl a  tvá ř  3ož í   č ast o  zne ­tvoř ena .  Č asto v  pohled u  č lově ka př ijal a démonicko u  škrabošku . Musíme  s i  orot o položi t   otázku :  Kd o  j e vlastn ě  Bů h? 

Základn í   odpově d  n a  tut o otázk u nemů že  bý t  vyjádř en a  j i  ­nými   slov y než :  Bů h  j e hlubok é  tajemství .   Žádn ý  č lově k H o nik ­dy nevidě l .   Nen í  př edmě tem,  kter ý  bycho m s i   mohl i   př edstavi t jak o ostatn í  př edmě ty.  Bů h s e nevyskytuje ,   ta k  jak o  s e v e  svě ­13 vyskytuj e  č lově k neb o vě ci ,  ^rot o u ž vů bec nen í  oní m  starý m mužem  s  bílý m vousem ,   ja k  j e č ast o  zobrazován .  Nen í  nikd e  "na ­hoř e  Nen í  an i  bohe m  ­  vyolň ovač em mezer ,   kteréh o  dosadím e tam,  kd e  lidsk y u ž nevíme ,   ja k dál .  Bů h podl e  bibl e  sídlí   v e svě tl e  nepř ístupném . 

"Př ed  tajemství m  Boží m musím e  prot o  znov u a  znov u  rozlomi t sv é  lidsk é př edstavy .  Ocitám e  s e  toti ž  stál e v  nebezpeč í ,   ž e na míst o Bož í  postavím e  bů žky  vlastn í  výrob y  plníc í  naš e  př án í a  tužby .   Bož í   tajemstv í   j e vša k hlubš í   a  vě tš í  ne ž  tajemstv í č lově ka.   Bů h  j e prot o  tak é nekoneč n ě vě tš í  ne ž naš e obraz y  a 

5

pojmy ,  kter é  s i  o  Ně m uč iníme.Nemů žeme  sic e o  Boh u mluvi t   ji ­nak ne ž  lidsko u ř eč í,   obrazy ,   podobenstvím i   a   pojmy,kter é př ijímám e  z   naš í   lidsk é  zkušenosti .   Kdyb y naš e mluv a o  Bo ­hu nemel a ni c  společ néh o  s  našim i  ostatním i   zkušenostm i   a  poj ­my,poto m  bycho m vů bec nebyl i   schopn i   jic h použí t   by l  b y top^i­hý př íva l   slov ,  kter é  b y pr o ná s nemě ly  žádn y  srozumiteln ý lidsk ý  smysl.Jestliž e  vša k naš e  lidsk é  obraz y  a  pojm y  vztahu ­jem e n a Boha,pa k  j e musím e  oč isti t   o d všec h koneč nýc h omezerí L Musíme  s i  bý t  vě domi,  ž e o  Boh u plat í  v  nekoneč n ě  dokonalé m smyslu ,  kter ý př ekrač uj e všechn y naš e př edstav y  a  pojmy.Každ é podobnost i  našic h pojm ů vů či  Boh u odpovíd á  ješt ě vě tš í  nepodob ­nost.Bů h  j e nakone c  ten ,  na d ně hož nemů že  bý t  myšlen o ni c vě t ­šíh o ,  an o o n  j e vě tš í  ne ž všechno,c o mů že bý t  myšlen o .  Bů h j e ta k velk é Svě tlo ,  ž e naš e  slab é  oč i   jso u Jí m oslně ny .  Ta k  s e mů že  stát ,  ž e s e ná m  č ast o  sdá ,  ž e  jsm e obklopen i   temno u noc í a  zatí m mů žeme  bý t  v   tě cht o hodinác h  temnot y  Boh u nejblíže . 

Všechn y naš e pojm y  a  obrazy ,  kterýc h užívám e v e  snaz e  o vyjádř en í  Boha ,   jso u ně co  jak o šipk a uakzujíc í  urč itý m smě ren. V žádné m  z  nic h Boh a  "nemáme" .  On y ná s posílaj í  n a cest ě kBo ­hu.  Jso u uvedení m d o  tajemstv í   a  maj í  ná s př ipravit ,   abycho m se stal e  znov u zaposlouchával i   d o  toho ,  c o ná m Bů h v  dě jinác h ř íká  svý m slove m a  č inem. . 

Star ý  a  Nov ý  záko n n a každ é  stránc e dosvě dč ují,ž e  č lově k ve své m hledán í  Boh a nebě ží  d o prázdnoty .  Bů h mu dokonc e  jd e vstř íc.Bů h nesídl í  v  nedostižiteln é  dálce ,   j e spíš e Bohe m  li ­dí  a  dáv á  s e v  dě jinác h pozna t   slove m  i  č inem,  ^ovoláv á  Abra ­háma,  Mojžíš e  a  proroky ,  oslovuj e ná s  jak o sv é př átele ,   stýk á se s  námi,ab y  ná s pozva l  d o  svéh o  společ enstv í   a  ab y ná s př i ­jal .  Kdy ž  s e H o Mojží š př i   zjeven í  v  hoř ící m keř i  pt á p o  jeh o jménu ,  dostáv á odpově d:"Jsem ,  kter ý  jse m zde" .  Bů h bibl e  j e ted y Bohem ,  kter ý  j e zd e s  nám i   a  pr o nás,kteréh o mů žeme vzý ­vat  v  každ é nouzi * 

V Ježíš i  Krist u  s e Bů h koneč ný m  způ sobe m  zjevi l   jak o  Bů h lidí .  V  Ně m Bů h zcel a  lidský m  způ sobem  zjevi l   svo u  dobrotu . Ježí š Kristu s  sá m j e podl e Novéh o  zákona ,   v  osob ě  viditeln ě  zjeven á  tvá ř  Boží .  J e  jedineč ný m  způ sobem Sy n Boží ,  kter ý ná m zjevi l  Boh a  jak o Otc e všec h lidí .  Ježí š ná m  zjevuj e Boh a  jak o Otce ,  kter ý dáv á slunc i  vycháze t  na d  zlým i   i   dobrým i   dáv á déš t   spravedlivý m  i  nespravedlivým .   Jd e  z a ztracený m  a  raduj e se z  každéh o hř íšníka ,  kter ý  č in í  pokání ,  Star á  s e dokonc e i  o poln í   trávu ,  o  pták y v e vzduchu ,  a  ješt ě víc e  o  lidi .   Prot o nám Ježí š vklád á d o ús t  modlitbu :   " O t č e  n á š " . 

Koneč ným  způ sobem  s e Bož í   láska ,  a  vě rnos t  vů či   lide m zje ­vuj e  tím ,  ž e Bů h svéh o Syn a Ježíš e neponecháv á v e  smrti ,   al e probouz í  H o k  novému ,  koneč nému  životu .  Vzkř íšen í  Ježíšov o  j e základe m  a  poč átke m vzkř íšen í  všec h  lidí .  V  Ježíš i  Krist u  s e Bůh zjevi l   jak o živ ý  Bů h,  kter ý nechc e  smr t   č lově ka,  al e  jeh o život .  Nov ý  záko n  tot o všechn o  shrnuj e vě to u  "Bů h  j e  láska", . 

Mluv a o  Bož í   lásc e vša k nesm í  vés t   k e  zlehč en í   Boha , k  tomu ,  abycho m  s i  z  ne j  udě lal i   "^ánbíč ka" .  Podl e  bibl e  j e Bůh  tak é Bohe m  svatým ,   spravedlivým ,   Bohem ,  kter ý  soudí .  Př i ­to m zvě st  o  Bož í  lásc e  a   zvě st  o  Bož í   spravedlnost i   nejso u 

- 6 -

spol u v  rozporu .  Teprv e  poselství m  o  Boží m  soud u dostáv á  zvě st o Bož í   lásc e  svo u plno u váhu .   Bů h b y ná s lid i   v e  skuteč nost i nemiloval ,   kdyb y  souč asn ě  také .  neuznáva l   naš i   svobodu .  Proto Bů h,   jakožt o Bů h lid í   s e  nemů že  jednoduš e  př enés t   př es zl ý skute k č lově ka a  dě lat ,   jak o b y h o nikd y nebylo .  Protož e  ber e č lově ka vážně ,  mů že mu odpusti t   je n tehdy ,   kdy ž  s e č lově k ob ­rát í  a  př ijm e Bož í  nabídk u  smíř ení .   Protož e  Bů h č lově ka milu ­je ,   j e  tak é bezpodmíneč n ě nesmlouvav ý vů či  bezpráví ,   nenávist i a lži. •  Vě dě ní  o  Bož í   spravedlnost i   a  svatost i   prot o  č lově k nemá naháně t   strach ,   al e má v  ně m probouze t  nadě ji .   Nakone c • nás uč in í   svobodným i   a   nezávislým i   tak ,  ž e ná m d á poznat  , ­  ž e na konc i   s i  budem e všichn i   rovni ,  protož e  s e všichn i   "budem e muset   zodpovída t   a  budem e  souzen i   be z př ihlížen í  k  osobě .  Bib ­lick é poselstv í   o  Boh u  j e proto  nakone c  poselství m  o  svobod ě a povolání m k e  svobodě ,  k  osvobo­zenímo d  bů žků  tohot o  svě ta . 

J  e   B  ů  h   o  ­ s o  b  o  u  ? 

Vylíč en í   biblickéh o  pojet í  Boh a mů že  znamena t   osvobozen í od­  jednostranných ,   falešných ,   b a dokonc e  i  démonickýc h  př ed ­sta v o  Bohu .   Jako'modern í   lid é máme vša k  ješt ě mnoh o potíž í  i vzhlede m k  biblickém u pojet í  Boha .  Copa k  tot o pojet í   nepocház í z doby >  kd y  byl o možn o  o  Boh u mluvi t  mnohe m  samozř ejmě ji   a  ne ­nuceně ji ,  ne ž  j e  tom u dnes ,  n a základ ě dnešníh o  4  moderníh o  vě ­deckéh o  a   technickéh o vývoje ?  Nen í   tot o pojet í  Boh a  ­   dne s obvykl e •  poznač ovui é  jak o mýtick é  ­   souč ást í  urč itéh o  ­.pojet í svě ta,  kd y  lid é  ješt ě neznal i  prav é  př íč in y  vě cí  a  proto  vidě ­l i  Boh a všud e  tam ,  kd e my  dne s u ž poznávám e  č innos t   př iroze ­nýc h si l  a  zákonitostí ? J e pr o ná s vů bec  ješt ě př ijateln á myš ­lenka ,  ž e Bů h mluv í   a  jedn á  v e  svě tě ,   ta k  ja k  t o  Mósvě dě uje bible ? Dokážem e  dne s  ješt ě o  Boh u uvažova t   personálně ? 

..  V  posledníc h desítiletíc h existova l   teologick ý  smě r,  kte ­r ý pravil :   i  jak o kř estan é  s i  dne s musím e vážn ě uvě domit ,   ž e Bůh  j e v  naše m  společ ensk y  a  kulturn ě  změ ně ném  svě t ě mrtev.Hy ­potéz u Boh a  ji ž  nepotř ebujem e  k  vysvě tlen í 

sv e t a a  Č lově ka.Pr o nás  ji ž  nen í  dá n př edpokla d  existenc e Boha ,  kter ý ně jaký m  ZDŮ­sobe m stoj í  př ed  č lově kem a  svě tem,  př edpoklad ,  kter ý by l   jak o samozř ejmý  zakotve n v  biblické m pojet í   svě ta .   Bů h  ji ž   nen í v  sqb ě existujíc í   bytost ,   kter á  stoj í   na d  svě te m neb o vedl e svě ta.   Bů h  j e pr o ná s šifro u pr o hloubk u  skuteč nosti ,  pr o  to , co  s e ná s v e vše m podmíně ném nepodmíně n ě  týk á  j e souhrne m  to ­ho,   ž e osob a má posledn í  platn ý význa m v e  struktuř e  svě tsí ,  ž e v personálníc h vztazíc h nacházím e  posledn í   smysl ,   j e  ted y ur ­č itý m  způ sobe m mezilidskosti. '   Bů h nem á žádn é  jin é  uši ,   ab y slyše l  naš e nář ky ,  nem á žádn é  jin é ruce ,  ab y  lide m pomohl ,  ne ž naš e  lidsk é uš i   a  ruce . 

vTat o  takzvan á  "teologi e mrtvéh o  Boha "   správn ě  rozpoznal a oč ištujíc í  význa m  ateism u pr o vír u v  Boha .   T o neplat í   je n  d o t é míry ,  ž e ná s upozornil a  n a  naivn í  př edstav y  o  Boh u a  jeh o pů sobení,   al e  tak é d o  t é míry ,  ž e Bů h nikd y nemů že  bý t   alib i za odmítnuto u  lásku .  V  rozhodujícíc h vě cech  j e vša k  tř eb a  ten ­t o  teologick ý  smě r  odmítnout .  Vyč leň uj e  z  bibl e neje n  ně kter é prostř edí m  podmíně né  pohledy ,   al e vzdáv á  s e  i  toho ,   c o  j e v bibl i  podstatn é  a  centrální .   Pouz e Bů h ­   tak'prav í  bibl e ­

kter ý  j e živý ,  kter ý  j e sá m v  sob ě a  skrz e  sebe ,  #  .mů že bý t  pů ­vode m  skuteč nosti ,   odpově dí  n a Odkud ;   O n  jedin ý mů že  bý t   zá ­chrano u a  útoč iště m ,   ta m kde ,   jak o riapř .  v e  smrti,jso u .všechn y vnitr o svě tské ­  možnost i  u  konce ,   on.jedin ý mů že  bý t  odpově dí  n a otázk u Kam.  Musím e  ted y o  Boh u uvažova t   jak o  o   'skuteč nosti , kter á  j e v  sob ě ­ a z e sebe ,   kter á nen í   je n hloubko u  a  souhrne m všeho   bytí ,  al e  ­ j a k  praví  velc í   stř edově c í   teolov é  ­  j e Byt í s amo .   v 

Když  budeme'vycháze t   z   biblickéh o  svě dectví ,   vyjádř ím e tyt o abstraktn í   výpově d i  konkrétně jš í   formou .  Nebo t   bibl e  do ­svě dč uje:  Bů h­nen í  vě c,  př edmě t,  který m bycho m mohl i   dispono ­vat ,  nen í  vě cným  svě tový m  zákonem ,   neb o  slepý m  prazáklade m svě ta.  Bů h bibl e má  jmén o a  t o znamená :  Bů h nen í  ně co,   al e Já , On,  Ty .  O n ná s oslovuj e  a  jedná ,  necháv á s e nám i  oslovova t   a vzývat .   Bů h  j e  ted y osobn í  bytost .   Nebo t   je n osob a mů že ř íc i "já 11,  mů že  s e dá t  oslovi t   "ty" .  Osob a stoj í  pevn ě  sam a v   sobě , j e nezamě niteln á  a  jedineč n á  a  práv ě  tí m  j e svobodn á k   tomu,a ­by  s e obrátil a k   jiný m a  navázal a  s  nim i  vztah .  Samozř ejmě Bů h nen í  os.obo u tí m omezený m  způ sobem,   jaký m  jsm e osobam i  my .   0 pojm u osob y plat í   to ,  có '  żsm e  ji ž  ř ekl i  o  všec h ostatníc h poj ­mech.  Kdy ž  tent o poje m vztahujem e n a Boha ,   musím e h o  r Oč isti t od každ é  omezenost i   a  musím e  je j  brá t  v  úvah u v   jeh o nejvyšš í dokonalosti .   I .  u  pojm u osob y  j e nepodobnos t   mnohe m vě tší. ,  ne ž podobnost .  T o vša k neznamená. ,  ž e b y Bů h by l  mén ě osobo u ne ž my lidé ,  al e naopak ,  ž e  j e osobo u v  nekoneč n ě vyšš í  míř e .  J e  oso ­bou božský m  způ sobem.  T o znamená :  J e  zcel a a  úpln ě  jedineč ný , j e v­sob ě  a  z e seb e ä  j e souč asn ě nekoneč ný m  způ sobe m  otevř en ý a vš e objímající­ ,  ' ojerr r  osob y  takt o chápan ý  nezatemň uj e  neko ­neč nost  Boží .  Neruš í  nepojateln é  tajemstv í  Boží ,   al e  př ivád í j e k  platnosti . 

^rotože*osob a  j e  t o nejvyšší ,  nem á smys l  ř íci ,  ž e Bů h  j e neosobní .  .Popř en í  neb o  zatemně n í  personalit y  Bož í  ­   "ved e  v   n a zcestí .  Vytvář í   jin é evangelium ,  ne ž  j e evangeliu m Písma .  Č iní z Boh a Ně co,  poselstv í   spás ý redukuj e n a pouh ý  svě tov ý  názor , kter ý nikom u neprospívá ;  nebo t   osob a hled á  osobu ,  ^rot o  nemů ­žeme  an i  ř íci ,  ž e Bů h v­jádr u  j e pouz e výraze m dobréh o  :  mezi ­lidskéh o  jednání ?  urč itý m druhe m  lidskosti .  Lásk a '  k   B>h u j e sic e nerozluč n ě  spjat a  s  lásko u k  bližnímu ,  al e  ja k mů žeme ne ­podmíně ně milova t   jin é  lidi ,  poku d  jsm e př edtí m  sam i  nezakusi ­l i  nepodmíně no u  lásk u a  nebyl i   tí m povzbuzen i   a  uschopně n i   mi ­lovat ? Bů h nás *  prot o mus í  milova t  první. .   Je n kdy ž nás­Bů h ne ­podmíně ně  př i  jímá .  •  mů žeme,  s e i  my  navzáje m nepodmíně ně '   př i ­jmout »  Proto   se ,  kř esť ansk á vir a nerozplýv á  v   '  horizontální m smě ru,  patř í  k  n í   svo u podstato u  i  vertikáln í   smě r.  Personáln í bytost  Bož í   j e dokonc e nejhlubší m  zdů vodně ním  personáln í   dů ­stojnost i  každéh o  č lově ka. 

K d  e  , .  p  o  t  k  á  v, á m e   . B o h a ? 

Výpově di   o  Bož í  personalit ě maj í  pr o ná s význa m  je n te h ­dy ,  mají­l i  ně jak ý konkr é tní'význa m v'naše m  svě t ě  a  naše m  ži ­votě .  Zd e  s e setkávám e  s  novo u potíž í   v   naše m vztah u k  Bohu ® Náš denní  živo t   j e ponejvíc e profánní .  Musím e  svě tsk y  uvažova t 

a  jednat ,   jakob y 3oh a nebylo .  V  naše m  sekularizované m  svě t ě  Boha zahaluj e hrů zypln á  temnota .  T a j e pr o ná s pohnutkou ,   aby ­cho m  s e  ješt ě  jedno u hloubě j i   zabýval i  Boží m  tajemstvím . 

K  tajemstv í  Bož í  personality ,   ř ekl i   jsm e  již ,  patř í,ž e  j ě  př ísn ě vzat o  jedineč n ý  a  s  niký m a  nič í m neporovnatelný .   Nemá žádn é  jin é bjh y vedl e  seb e neb o po d  sebou .  Tut o Bož í  neporov ­natelnos t   vyjadř ujem e  vě tou :  Bů h  j e nadsvě tový .  Tut o vě t u  ne ­míním e orostorove .  Bů h nen í  ně kde nahoř e v  nebi ,  kter é  bycho m si  mohl i  př edstavi t  na d  oblaky .  J e  tí m spíš e vyjádř eno :  Bů h j e zcel a  jin ý ne ž  skuteč nos t   tohot o  svě ta ,  vě tší ,  mocně jší,tajem ­ně jší .   Př evyšuj e  skuteč nos t   tohot o  svě ta.Nen í  mož ­no Boh a zamě nit   s  č ímkol i  v   tomt o  svě tě ,  Bů h vš e  př evyšu­je.Bů h se prot o  tak é nikd y nemů že  stá t  bezprostř edn í   odpově dí  n a  o ­tázk y  tohot o  svě t a /otázk y vě dy,  politik y  a  pod./.Nikd y  nesmí ­me 3ohe .  postavi t  n a míst o vnitrosvě tskýc h př íč in ,  ^ů soben í  Bo ­ží  v e  svít ě patř í  d o  jih é rovin y ne ž pů sobení  př írodníc h  záko ­nů neb o pů sobení   č lově ka.  Tot o nazývám e  Bož í   transcendencí.Kd o tut o Bož í   transeendenc i   ber e vážn ě  a  odlišuj e Boh a o d  svě ta , mů že  a  sm í  chápa t   svě t   zcel a svě tsky ?  ber e vážn ě  i   imanentn í zákonitost i   skuteč nosti .  Kd o vsa k Boh a dosazuj e n a místo t   kd e by byl y n a míst ě  lidsk é  znalost i   a  lidsk é nasazení ,   zamě ň uje vír u a  pově ru ,  kter á nen í  an i   toli k  zkreslení m víry ,   jak o  spí ­še  její m  opakem . 

K  Bož í  personalit ě nepatř í   je n Jeh o  jedineč nost ,   al e  tak é jeh o nekoneč nost o  Nen í  nič í m omezen ,  pronik á vším ,  vš e  objímá , j e neomezený ,  nekoneč ný, '  všudypř ítomný .  Bů h  j e ná m prot o blíz ­ký v e všec h vě cech .  V  ně m žijeme ,  pohybujem e  s e a  jsme .   Tot o nazývám e Bož í   imanenci a  Tomu ,  kd o  j i  ber e vážně ,   s e nový m  způ ­sobe m otevír á  skuteč nos t  práv ě v   jej í  svě tskosti .   Získáv á hloubku ,   šíř k u  i  výšku ,  dáv á  smys l  a  bezpeč í   a  uprostř e d  všec h potíž í   č lově ka naplnuj e hluboký m vnitř ní m mírem ,  kter ý  př eko ­náv á  strac h bytí . 

^ř i  uvažován í   o  tajemství vBoží   personalit y  s e mů žeme  dvo ­jí m způ sobem mýlit .  Bu ď  ztotožň ujem e  Boh a s e svě te m  /paň teis ­mus/ ,  neb o odsunem e  Boh a d o nekoneč n é  dálky ,   jakob y  Bů h a  svě t nemě li  ni c  společ néh o  /deismus/ .  Tajemstv í  Bož í   personalit y pojmeme  správn ě  je n tehdy ,  kdy ž vidím e  jední m  pohlede m  Bož í blízkos t   i  vzdálenost ;   tajemstv í  Boha ,  kter ý  př evyšuj e  t o nej ­vě tší  v e  svě t ě a  j e zárove ň př ítome n  i  v   to m nejmenším .  ^ř est o i '  p o  tě cht o úvahác h  s e znov u vrac í  otázk a kd e  j e Bů h.  Znov u s e vyostř uj e  tvář í  v   tvá ř  utrpen í  nevinných ,  nespravedlnost i   v e svě tě^   nenávist i   a  lži a  Kd e by l  Bů h v  Hirošimě ,  v   Osvě timi... ? Ja k mů žeme vě ř it  v  Boha ,  kt er ý  j e vševě doucí ,  kter ý  ted y o  vše m ví ,  a  kter ý  j e souč asn ě všemohoucí ,  kter ý  b y  ted y mě l  moc ,  ab y t o všechn o  změ nil ? Copa k nen í  nejlepš í   omluvo u pr o  takovéh o Boha,  ž e vů bec neexistuje ? Tyt o otázk y  jso u staré .  Ji ž Jó b  v e Staré m  zákon ě  s e kvů l i   svém u osud u př e  s  Bohem ,  a  dokonc e i  Je ­ží š vol á n a kř íži :   "Bož e mů j,  pro č  js i  mne opustil? "  N a  tyt o otázk y nelz e  zjednodušen ě  odpově dě t.  Tí m bycho m s i  neposlouži ­li .  Zl o  j e  temný m  tajemstvím .  Kdyb y  vša k Bů h chtě l  vylouč it ' zlo r   muse l  b y vylouč i t   i  lidsko u  svobodu .  Jestliž e  Bů h  chq e č lově ka v   jeh o svoboda ,   pa k mus í  př istoupi t   i  n a rizik o  lidsk é 

- 9 -

svobody .  Tí m vsa k  zl o nen í  ospravedlně n o  an i   oddiskutováno.Na ­ooak ,   tvář í  v   tvá ž zl u v e svě t ě  j e Bů h  jedino u nadě jí,ž e  dcbr c nakone c nen í  nadarmo ,  a  ž e vra h nebud e  triumfova t   na d  _svým i nevinným i   obě tmi . 

"°osledn í  a  koneč ná  odpově á ná m  j e poskytnut a v  Ježíš i Kristu .  V  ně m  s e zhuštuj e Bož í  blízkos t   i  vzdálenost .  V  ně m s e Bů h,  ani ž b y oř esta l  bý t  Bohem ,   sta l  zcel a  jední m  z  nás ,  krom ě  hř íchu ,   sta l  s e ná m podobn ý v e všem ,  a ž d o nejhlubš í   bíd y  lid ­sk é existence ,   a ž d o propast i  utrpen í   a  umírání ,  v  Ně m byl o a ­l e  tak é utrpen í  a  umírán í  promě ně no  ­  v e vzkř íšen í   k   novém u životu .  Tí m s e stal o  zjevným ,  ž e zásadn ě neexistuj e  situac e ú ­pln ě be z Boh a a  Boh u vzdálená .  Ni c ná s nemů že  odlouč i t   o d Bož í lásky .  V  Ježíš i  Krist u nen í   ted y hádank a bolest i   a  smrt i   roz ­luště na ,   al e osvě tlen a nadě j í  v  Boha .  V  ně m  s e definitivn ě zje ­vuj e  tajemstv í  Boh a  i  tajemstv í   č lově ka,  v  Ně m s e mů žeme  se ­tka t   s  Bohem . 

J a k ý  j e  B ů h ? 

Lidé ,  kteř í   chtě j í   zakusi t   Boha ,  stál e  znov u  a  znov u zkou ­šej í  proniknou t  d o  jeh o  tajemství .  Nejjasně j i   skryt ý Bů h vyje ­vi l   sv é vnitř n í   tajemstv í   skrz e Ježíš e Krista .  Ukázal o  se ,   ž e j e láskou ,   lásko u Otce ,  kter ý ná m posíl á  svéh o  Syn a  "Jéžíš e Krista ,  ab y ná s uč ini l  Božím i   syny .  Tí m s e zř eteln ě  ukázalo : Bůh nen í  osamoceno u bytostí .  Bů h  j e v e  tř ec h osobác h  jediný.Tb ­t o  tajemstv í   zd e mů žeme  jenó m naznač it ,  k   jeh o dů kladném u v y ­svě tlen í   j e zapotř eb í   jinéh o místa .  Zd e chcem e pouz e ukáza t  n a to ,  ž e Bož í  osobn í  byt í   ­  podobn ě  a  zárove ň  zcel a  jina k ne ž na ­še osobn í   bytí ,   toti ž nekoneč n ě  ­  sooč ív á v e vztah u Jý ,  Ty,My . Protož e  Bů h  j e ­Lásko u mez i  Já ,  T y a  My ,  mů že  s e i  k  ná m skloni t v  lásce ,  mů že ná s oslovi t   jak o T y a  mů že  z  ná s uč ini t  My .  Tím , že  t o kon á Bů h,  ­smiř uj e lid i  s e sebo u samými   a  mez i   sebo u  na ­vzájem .  Vyznán í   trojjedinéh o  Boh a  j e prot o  základe m  a  shrnutí m naš í   spásy . 

C o'   z n a m e n á  v ě ř i t   v   B o h a ? 

Co  j e víra ,  ná m bibl e vyjevuj e postavo u Abraháma .   Abrahá m žij e v  Ur u v  Chaldeji ,   a ž s e h o  jednoh o dn e dotkn e Bož í   volá ­ní :   "Odejd i   z e sv é  země ,  z e svého ,  rodišt ě  a  z  dom u  svéh o otc e do  země ,  ktero u  t i  ukážu. "  Abrahá m  s e ihne d vydáv á  n a  cestu . Vše sáz í  n a ­  jedn u kartu :   svů j  dvů r ,  dokonc e  i  svéh o  jedinéh o syna .  Stáv á  s e bezdomovce m  a  t o kvů l i  Bohu ,  poušt í   s e d o  ne ­jist é .budoucnosti .  Vš e stav í  n a Boh u a  Jeh o  slově ,  douf á prot i vš í  nadě j i   a  stáv á s e  ta k otce m všecJ i  vě ř ících . 

Vír a  t o  j e  ted y ně co více '  ne ž distancovan é  př ijet í   Bož í existence .  V e víř e  jd e o  ná s samotné ,  o  smys l  našeh o  lidství ' smysl   celéh o  svata .  Otázk a vír y ná m dál e klad e  otázky ,  n a  č em stavím e  svů j  život ,  kd e hledám e  smys l  a  zákla d  svéh o  bytí .  Vě ­ř ící   j e č lově k,  kter ý  stav í  n a Boh u a  Jeh o  slově .  Rozume m  po ­klád á  z a pravdu ,  ž e Bů h  j e a  ž e  j e Bohe m  lidí ,  a  celo u vů l í  se ' Bohu odevzdává ,  miluj e H o  z e všec h sil .  Vír a  j e  ted y  úkone m ce ­léh o č lově ka,  zahrnuj e  rozu m  i  vů li ,   j e př ijetí m  Boh a celo u e ­xistencí .  Vě ř it  v  Boh a znamen á dá t   s e n a cest u  jak o Abrahá m  a 

-10 -

a př ito m nevkláda t  dů vě ru v  to ,  c o  j e viditelné ,   c o  j e k  di s ­pozici .  Kd o vě ř í  v  Boha ,  uskuteč ň uj e  v e  své m život ě  obra t  vů či obvyklém u  způ sobu myslen í   a  jednání .  Dů vě ř uje,   ž e Bů h  j e  jedi ­ný m  základem ,  v  ně mž najdem e  jistot u a  oporu .  Vír a  j e ř íc i   Bo ­hu Amen s e všem i  dů sledky .  Živo t   toho ,  kd o vě ř í  v  Boha ,   s e změ ní.  Bů h  j e pr o ně j   jedn o a  všechno ,  protož e ví :  Bů h sá m sta ­č í. 

Vír a v  Boh a s e projevuj e  rů znými   způ soby .  Základní m  pro ? jeve m vír y  je ,  ž e č lově k  jak o Mojží š př ed  hoř ící m keř em,   př ed Bohem padn e k  zem i  a  klan í   s e mu .  Klaně ní ,   chvála ,  veleben í   a dí k  jso u základn í  postoj e víry .  K  oslavn é modlitb ě  př ištupuj e modlitb a prosebná .  Nebral i  bycho m Boh a zcel a vážně ,   kdybycho m si  nebyl i   jist i   tím ,  ž e ná m mů že pomoc i  v  rů znýc h  konkrétría h potř ebác h život a a  ž e H o o  tut o pomo c mů žeme  prosit .   Modlitb a ted y nen í  ni c  jinéh o ne ž mluvíc í  víra .  Poně vadž víro u víme ,  ž e nás a  všechn y  ostatn í  Bů h bezpodmíneč n ě  př ijímá ,  mus í   s e  vír a stá t   i  č inem.  Lásk a k  Boh u a  lásk a k  bližním u  jso u .  nerozluč n ě  spojeny .  Vír a a  modlitb a s e nikd y nesmě j í   stá t  ně jaký m  alib i  n a nedostate k  lásk y  k  bližnímu .  Bož í  lásk u k  lide m mus í   vě ř ící dosvě dč ovat   konkrétním i   skutky . 

Když vír a zač ne pů sobi t   láskou ,  př estáv á  bý t  mez i   jipým i úkon y  č lově ka ně č ím  izolovaným .  Objím á živo t   jak o celek .   Dáv á život u  smě r  a  cíl ,  opor u a  bezpeč í .  Tajemstv í   Bož í   j e odpově dí na  tajemstv í   č lově ka* 

/př eloži l  A .  Šeneb / 

Albert­Mari e  d e Monleon }  0.^ . 

OBNOVA VÍR Y 

o  Jd e o  vybrano u kapitol u Rados t  v e víř e  s  fragment y  úvod u  c o  a  závě r u č lánk u  "Obnov a v  Duch u  svatém .  Obnov a  teologál ­   c o  níh o života" .  Př evzat o  z  polsk é  verz e  revu e COMMUNIO  o o  /Pallotinum ,  Poznaň ­Varšava/ ,   č .   1/4J/ ,   1988 ,  s.118 .   c 

V koř enec h hnut í  Obnov y  j e obnoven í  víry ,  nadě j e  a  božsk é lásky .  Odehráv á  s e  tak ,  ž e s e stál e víc e vě domě podř izujem e o ­něm  inspiracím ,  který m  ř íkám e dar y Duch a svatého .  Vylit í  Duch a j e zkušenost í   srdce ,   f, kter é Bů h znov u zranil" ,   j e t o oč ištují ­cí  rados t   z  toho ,  ž e  jsm e s e poddal i  Duch u  svatému . 

X X X 

°rvní m plode m oživujícíh o  dech u Duch a  j e  to ,  ž e v  ná s  o ­žív á rados t   a  jistot a víry .   "...jeno m po d vlive m Duch a  svatéh o mů že ně kdo ř íci:'ježí š  j e Pán' "   / 1 Ko r   12,j/ .  Jeh o plode m  j e tak é nalezen í  neb o  znovunalezen í  Krista ,  ná š  souhla s  s  tím ,  ž e se ná s ujme ,  ž e s e k  ně mu př iblížím e  jak o k  živ é  skále ,   "ab y  ­cho m  jí m rostl i  k e  spáse ;  vždy t   jsm e okusil i   ja k dobr ý  j e ^án " /srov .  1  P  2,2n/ .  Nevracím e  s e k  minulý m vě cem  abycho m  s  ra ­dostí  odhalovali ,   c o ná m  círke v př edáv á  z  generac e n a gener a ci .  Zmrtvýchvstal ý Kristu s ná m  jd e vstř í c  a  př ináš í  všechn o ro­vé .  Tak é nov ě  odhalujeme ,  ž e s e k  ně mu nemů žeme  př iblíži t 

- 1 1 -

ledajak ý  nýbr ž  s e srdce m pokorný m  a  zkroušeným ,   s  respekte m  a dů vě rou,.  Skuteč nos t  Krist a  zmrtvýchvstalého ,   jeh o  př ítomnos t v Eucharistii ,   lásk a k  církv i   a  bratrsk á  služba ,   t o vš e v  so ­b e  ma n e v y c  e  r  p  a  telno u novost ,  kter á  s e neboj í  nič ivéh o  pů so­ben í  č asu a  sdě lovacíc h prostř edků .  Skuteč no u Kristov u  př í ­tomnost ,   jí ž  zakoušíme ,  ná m nebud e moc i  vzí t  nikdo ,  poku d  sa ­mi  nebudem e  chtít ,  poku d  nebudem e nestál í   a  nepozorní 0  Mů žeme se  t u dovola t   slo v papež e Jan a Pavl a  II. ,  kter á ř ek l   v   L e Bourge t  v  roc e  1980 :   "Problé m Kristov y nepř ítomnost i  neexistu ­je .  Neexistuj e  problé m v   tom ,  ž e b y opusti l  dě jin y  č lově ka.* c 

Je  jen.jede n problém ,  kter ý existuj e vžd y  a   všude: .   problé m .naší ,  ­př ítomnost i  u  Krista .  Naš í   stálost i  v  Kristu .  Našeh o  ob ­cován í   s  autenticko u  pravdo u  jeh o  slo v a  s  moc í   jeh o  lásky 0Je je n problém .  naš í  vě rnost i   smlouv ě  s  vě č nou Moudrostí. " 

Naše vě rnos t   tét o  smlouv ě  znamen á vě ř it   aktuálnost i   ano ­vost i  Evangelia s  je ž máme př ed  oč ima.  Velk ý  poč et   tě ch ,  kter é zaujal o  on o  tajemn é  pozvání ,  vnitř n í   i  tě lesn á  uzdravení,hlá ­sán í  radostn é  zvě st i   chudý m a  zvlášt ě  t a č ast á obrácení ,   on y vnitř n í  př evraty ,   t o  jso u znamení ,   ž e Bož í  královstv í   s e př i = blížilo *   Mů žeme  okusit ,   ž e Ježíšov a slov a  jso u pravdivá ,  vžd y aktuáln í   č i  porozumě t   smysl u onoho :   "blahoslavený>koG/ u nejse m kamenem  úrazu "  /vi z Ma t   10,5­­ 1156/  Svě tl o vír y  býv á  př í.íi š prost é  ­jr o komplikovan é  duše .   al e nen í   iluz í  j  skuteč nos t   kte ­r á  t u př icház í  k e  slovu >  nen í  klamno u dekorací 3  Vír a  ji ž  nen í pr o ná s  touho u p o štastň ýc h  č asech ,  p o chvílíc h  m i l o s t i k d y ­żżv ­  mez i   "zvuč ný m plesání m  a  vzdávání m  chvály "  /srov o  Ž  42,5 / nacházel i  dě tstv í   svéh o  srdce .  J e spí š  touho u p o samotné m Bo ­hu a  p o  tom ,  c o ná m o n sá m ř ík á o  své m  tajemstv í  a  o  své m ži ­votě , ;  Dík y víř e  s e stáv á  jeh o př ítomnos t   témě ř   hmatatelnou,u ­kazuj e  s e v  Kristu ,  ž  lve m a  nevyč erpatelné m  Slově ,  kter é  zje ­vuj e  tajemstv í  Otce .   I  kdy ž ná s nejedno u pokouš í  vnitř n í  neb o vně jší  našeptávání ,   ž e  t o vš e  j e  je n chvilkov á  iluz e  a   poci t euforie ^   nevě ř íme  tomu 0  Naš e vír a s e neztrác í  protož e  j e  po ­staven a n a nehybn é  skál e vě č ného  Slova ,  kter é  j e neklamné *   I kdyb y  pominul y neb e  a  země ",  jeh o  slov a nepominou .   "Nebo t  kaž ­dý č lově k  j e  jak o  tráv a a  všechn a  jeh o nádher a  jak o poln í  kvě t . • Tráva uschn e  a  kvě t  opadá ,  al e  slov o Pán ě  trv á n a vě ky  ­   to ­.  ti ž  slev o  evangelia ,  kter é vá m byl o  zvě stováno. "   / 1 P   1,2 4 d/ ' ^omíjej í   civilizace ,  mody ,   lid é  a  jejic h  tužby ,  naš e  pocity. a sentimenty c  N a nic h al e vír a nestojí j  nepomíj í  nebo t  nen í   e ­mocí  nýbr ž př ilnutí m  celéh o našeh o duch a k  Syn u živéh o Boh a 5 víme ,  kom u  jsm e uvě ř ili ;   o n ná s neopustí >  nemů že popř í t   sá m sebe «  v  v 

Ano,   jsm e  štastni ,   ž e vidím e  to ,  c o vidíme :   "Ř íká m  vám : Mnoho prorok ů  a  král ů  toužil o vidě t ,   c o v y vidíte ,   al e  nevi ­dě li ,  a  slyšet ,  c o v y  slyšíte ,  al e neslyšeli 0"   /L k  10,24/ * 

Co vidím e  a  slyšíme ,   j e  je n odrazem ,   je n  zobrazením,př í ­slibe m neviditelnýc h  skuteč ností .  Dík y  víř e  al e u ž máme  úč ast na  tě c h dobrýc h vě cech ,  kter é př islibuj e Evangelium ,   radostn á zvě st  o  spáse ;   j e  t o př ísli b  ště stí ,  kter é všichn i   'vdechuj í celo u  svo u bytost í   a  kter é nelz e  opravdov ě nají t  v  žádn é  po ­zemské  skuteč nosti o  Vír a ná m  ji ž ohlašuj e  stálos t   a   jistot u neviditelnýc h dobe r  /srov .  Jo b  11*1 /  a  hlavn ě Toho ,   v   ně mž 

-12 -

spoč ívá všechn o dobro :  pravda ,  život ,   svoboda ,   moudrost,spása , zmrtvýchvstání .   V  ně m  j e plnos t  všeh o  toho ,  p o č em mů že  touži t srdc e  č lově ka př i  své m úsil í  o  ště stí .   "Zač neme­l i   o d nesč et   ­nýc h  textů ,  kter é  s e  toh o  týkají ,  budem e moc i  ukáza t   ja k Ježí š j e souhrne m dobe r  a  uvě domíme  s i  bohatství ,  kter é  nelz e nija k zapsat ,  bohatstv í   toho ,  n a ně hož  byl a vylit a plnos t   Božství,a ­by v  ně m př ebýval a  tě lesně . "   /Origenes / 

^ř ito m  s e k   t é radosti ,   je ž zář í  v  srdcíc h všec h  touží ­cích ,  docház í   č ast o  je n př es kř íž .  Č asto  s i  neuvě domujeme ,   ž e Duch  svatý ,  kteréh o př ijímám e u  pat y kř íže. ,  ná s ved e  tam ,   ka m bycho m nechtě l i   jít .  Ty >  kteř í  odhalil i   skryt é poklad y  živ é ví ­ry ,  prav ý  zdro j  radosti ,  kdy ž v   temnot ě procházel i   utrpeními , mů žeme  pozna t  podl e  jemn é dobrot y  a  pokory .  Kdy ž  s e  podívám e na  "charismatiky "   zvenč í ,  nepostř ehnem e  zkoušky ,  kterým i   byl a oč iště na  ta"radost ,  kter á  s e č ast o považuj e  z a př ebujelou .  Ne ­dávn o  s e mne velic e dotklo ,  kdy ž  jse m znov u odhali l  dík y  svě ­dectvím ,  vyznání m  a  př íprav ě nemocnýc h n a  jejic h svátos t   smys l ukrytýc h utrpení .   I  naš e rados t  plyn e  z  toho ,  ž e  jsm e  spatř i ­li ,   ja k Ježí š opravd u př iše l   sli b jit ,  uzdravi t   a  vykoupi t   vš e a všem u dá t   smysl .  Kladl i   jsm e s i  č ast o otázku ,  není­l i   tat o rados t  vír y  iluzorn í   a  prchavá ;   te ď vím e pro č  j e  trvalá ,   pro č  neje n bud e  trvat ,  al e  iiů st :  kř í ž ná s nikd y neopust í   a  zákone m lásk y  j e rů st ,  rů s t  v   tom ,   jen ž ná m dáv á  i  př emíru .  Naš i   ra ­dos t  ná m nemů že nikd o vzít ,  protož e  j e t o rados t   *  oslavenéh o Krista ,  rados t   jeh o  srdc e v  Boží m  srdci . 

Musíme  stál e  rů s t  uprostř e d  zkušenost í   a  protivenství,jež •  nás nikd y neopustí ,  k   tomu ,   "o d ně hož naš e vír a pocház í   a   o n j i  ved e k  dokonalosti "   /Ži d  12,2/ ,  k   tomu ,   jen ž  je vpodl e  pě k ­ného vyjádř en í  v  list u Židů m naši m  "př edchů dcem"   /Ži d  6,20/,a ­bycho m neochabli ,  nýbr ž  s i  bral i   z a vzo r   ty ,  kteř í  pr o  .   svo u vír u  v   .  v trpě livos t   dostávaj í  dě dictví m  to ,  c o mai í   slíbe ­no  /srov c 'Ži d 6,12 /   " n prot o  budet e poto m  jásat ,  i  kdy ž  te á ješt ě n a krátk ý  č as ­  mus í   t o  ta k bý t  ­  vá s  tísn í   všelijak é zkoušky. "  / 1 Pet r   1,6 / 

X X X 

Zkušenos t   obnov y  znamen á př edevší m  zač í t   s e cvič i t  v  bož ­skýc h ctnostech ,  v  božské m 'život ě v  nás; ­  znamen á  stáva t   s e  ú ­č astník y Bož í  př irozenosti .  Obnov a ná s vitáln ě propojuje   s  ži ­vote m  samotnéh o  Boha ,  a  t o znamená :  př etvář ím e  s e v  ně ho  moc í milost i   ­  al e nerozplývám e  s e v  ně m,  zů stávám e dál  sam i   sebou . Tent o živo t  božskýc h  ctnost í   j e vstupe m d o  trojič níhoqysteria . V í r u  jse m spoji l   s  tajemství m Syna ,  Slova ,  kter é  s e  stal o tě lem,   s e zjevení m Boha ,  kter ý k  ná m mluvi l   skrz e Syna ,  a   ta k nám odhali l  láskypln é  tajemstv í   svéh o milosrdnéh o  plánu .   N  a ­d  ě  j  i   mů žeme  spojova t   s  Duche m  svatým .  Vždy t  v  Písm u svaté m kráč ejí vnadě je  a  Duc h  svat ý vedl e  sebe ,  např . :   "Bů h dárc e  na ­dě je,  a  t  vá s napln í   samo u radost í   i  pokoje m v e víř e, v  abyst e prospíval i  v  nadě j i   s  mocno u pomoc í  Duch a svatého."/Ř í m  15,13 / Duch svat ý ná s v  každé m  okamžik u godepírá ,  dáv á ná m  trpě livos t v  tě žkostec h a  zvlášt ě ná s uschopň uj e  oč ekáva t  Boh a kvů l i   Bo ­hu,  oč ekáva t   "nadě ji ,  kter á ná m př ines e  blaženost "   /Ti t  2, 1 J/ , a  té ž oč ekáva t  Ducha ,  kter ý  by l  př islíbe n a  kter ý ná m  ­umožn í 

vidě t   "slavn ý př ícho d  našeh o velikéh o  Boh a a  Spasitel e  Krist a Ježíše "   /tamtéž/ . 

A nakonec :   tat o úč ast  v   trojič ň í m životě ,  př ebýván í   Bo ­ha,  dárc e  lásk y  s  nám i   /srov .  2  Ko r   13,11 /  zač ín á v   "tajemstv í Otce ,  kter ý  j e nevyč erpatelný m  pramenem ,  bepoč áteč ným  princi ­pem,  plnost í  be z mír y  a  be z konce ,   totáln í   láskou .  V  ně m  máme základ ,  v  ně m  jsm e zakoř eně ni .  Jsm e  štastni ,   ž e vidíme ,   c o vi ­díme .  Setrvávám e v e všední m život ě  a  v e  své m prostř edí ,  mů žeme se obáva t   rozč arování .  Avša k  to ,  ž e  jsm e  troch u hloubě j i   pono­ř eni  d o Božíh o život a nen í   iluzorní ,   je n musím e  zů sta t   vě rni . Nezklameme  s e v e sv é  touze ,  protož e  on a sam a  tkv í  v   trojič ň í m tajemství .  Ja k ř ík á Ježíš :   "Blahoslaven é  oč i ,  kter é vidí ,   )c o vy vidíte "   /L k  10,2j/ .  T o platí ,  a  c o z  toh o vyplýv á  j e v  Pís ­mu svaté m podstatné:"nikd o  nezná ,  kd o  j e Syn ,  ne ž  jeno m  Otec , ani ,  kd o  j e Otec ,  ne ž  jeno m Sy n a  ten ,  kom u  t o chc e Sy n  zje ­vit. "   /L k  10,22 /  Oč ima vír y kontemplujem e  pů sobení m Duch a  sva ­téh o Otc e  i  Syna ,  a  t o ná m dáv á  ště stí ,  poku d  jsm e natolikdě t ­mi ,  abycho m  j e př ijali .  Jim i  vidíme ,   c o vidíme ,  neb o  lépe :  vě ­ř íme v   to ,  c o  ješt ě nevidíme .  Kř te m  jsm e byl i  ponoř eni ,   poto ­pen i  v   trojič ň í m Jmén u  trojsvatéh o Boh a a  Boží v0sob y  vstoupil y do ná s a  udě lal y  s i  v  ná s př íbytek .   ".. .  u ž  te d  jsm e Bož í   dě ­ti .  Al e  č ím budeme ,  nen í   ješt ě  zř ejmé .  Vím e však ,  ž e a ž s e  o n ukáže ,  budem e mu podobni ,  protož e h o ­budem e vidě t i   tak ,   ja k je . Každý ,  kd o  sklád á n a ně j  tut o  svo u nadě ji ,  uchováv á  s e  č istým , jak o o n j e č istý"  / 1 Ja n  3,2­3 / 

Z  č asopis u COMMUNIO /pol .  verze / č .1/43/198 8  *   př el. :  ­bord ­

brat r  Efrai m 

ODHALOVÁNÍ  CÍRKV E  . ^ Q návrat u  z e Spojenýc h  států ,  kd e  jsm e  s e  zúč astnil i 

sň atku Jean a Claude a a  Martin y  /ob a  jso u dne s  "pastýř i "   spole ­č enstv í  v  Nay/ ,   jsm e s e my ,  všichn i   jejic h př átel é  z   dě tskýc h let ,  protestanté ,   dal i  dohromady ,   a  jel i   jsm e  s  nim i  n a  sva ­tebn í   cestu .  Chtě l i   jsm e př í  jemn ě ztrávi t  prázdnin y  v  mal é př í ­moř ské  farnosti .  Hr a v  karty ,  stř eleck á  soutě ž a  procházk y  s e mě ly  č asem  stř ída t   s  pobožně jším i   zamě stnáními ,   jak o  úč ast  n a pobožnostec h neb o úklid '  v  kostele . 

Duch svat ý  ta m u ž n a ná s  č ekal .  Např íkla d  modlitb a  př ed jídle m  s e sam a nabízela ,   ale '  hne d  tak é vyvolával a konflik t  me ­zi  tě mi ,  kteř í   ji ž  prožil i   setkán í   s  živý m Bohe m a  ogtatním i  , v  to m  i   nevě ř ícími ,  kteř í  al e byl i  sociologick y  vzat o nesmi ­ř itelným i   protestanty .  Tent o konflik t   s e ukáza l   jak o  spásonos ­ný .  Všichn i   s e obrátil i   a  a ž n a neč etn é výjimk y  jso u dne s  č le ­ny  společ enství . 

Modlitb a př evládl a na d  zábavou .  Prováze l  '.i i  kli d  a   uvol ­ně ní.  Hledě l   jse m obč as n a  tot o  ideáln í   ­   a ž  př íli š   ideáln í společ enství .  S  politování m  jse m s i  uvě domoval ,  ž e  ta k  velk á rados t  mů že  trva t  nejvýš e  jedn o léto .  Kdy ž  jsm e  s e  jedno u  př i jídl e  cítil i   jednomyslní ,   jak o  bycho m byl i   "jedn a  duše",vzpo ­měl   jse m  s i  n a  titu l  Bachov y kantát y "Ježíši ,  a  t  moj e  rados t trvá" . 

14

T o  j e  t v á  M a t k a 

Slavi l   jse m č ast o památk u Več eře Pán ě  a  v   '   to m '  sdílen í jsem 1 zakouše l  hlubok ý  prožite k  jednoty :   "Jak é dobro ,   jak é  bla ­ho  tam ,  kd e bratř í   bydlí  svorně "  / Ž  1JJ/1J2/,1 /  Praktick y  jse m se nikd y  necíti l  víc e  protestante m ne ž práv ě př i   tom .  Musí m s e př iznat ,  ž e poby t  v e Spojenýc h  státec h ná m umožni l   setka t   s e s protestantisme m  silný m  a  autentickým ,   takovým ,  kter ý  žij e ce ­lo u plnost í   evangelijníc h  hodnot . 

A práv ě v   tét o době ,  kd y mě katolictv í  nepř itahoval o  an i dos t  málo ,   s e mi  dostal o  svě tl a nezruáiteln é  jistoty . 

Vzbudi l   jse m  s e z a svítán í   a  pocíti l   jse m poko j  naplň ují ­cí  cel ý dů m.  Všichn i   jsm e spal i  v   jedn é velk é místnost i   rozdě ­len é  paravany . 

Najednou ,   a t  t o byl o vidě n í  neb o  sen ,  neví m  t o a  nen í   t o dů ležité ,   jse m př ed  sebo u vidě l  Pán a a  p o  jeh o  levic i   stálaME. ­ria .  Nedíva l   jse m s e n a ni ;  ně co mi  v   to m bránilo .  "°án ,   jeho ž 

• jsem vidě l  naprost o př esně ,  mlč el .  "°a k udě la l  pohyb :   pozdvih l "ruk u /sledova l   jsem^oč im a  jeh o gesto /  a  pa k ukáza l   ruko u  n a 'Nejsvě tě js i  Pannu .   Ř ekl :   "T o  j e má Matka" .  Sledova l   jse m pohy b " a zadíva l   jse m s e n a Marii: '  pocíti l   jse m náhl ý př íli v   citli ­vosti .   " a k jse m hne d upad l  d o hlubokéh o  spánku . 

Lahodnost ,  ktero u  jse m zakusil ,  mne provázel a rán o  kdy ž jse m  s e probudil .  Byl a  t o vnímavos t   slouč en á  s  ně č ím'  silný m a mateř ským.  Ně čí  př ítomnos t  mě neopouště l a  a  uvádě l a mne d o roz ­paků .  " odl e  "zdrav é  teologie" ,  ktero u  jse m vyznával ,  moh l   bý t takov ý  prožite k  jeno m díle m  zléh o ducha .  By l   jse m  pravdě podob ­ně v e  své m myslen í   ovládnu t  ně jakým i   asociacemi ,  protož e  obsa h "Viden í  sá m o  sob ě by l  v  naprost é  shod ě  s  Písme m  svatým .  Nepř i ­pomína l   sna d  Janov a  slova :   "T o  j e  tv á Matka" ?  /Ja n  19,27 / 

Můj  orožite k vzdálen ě  souvise l   s e skuteč nost í   Vtě len í   a •s neslýchaný m  a  ­sílený m ­pláne m 3oha ,  kter ý  s i  pr o  seb e  vybír á Matku .  Je­l i  Ježí š Bohem ,   je­l i   t o opravd u Bů h,   j e Maria ,  Mat ­ka Ježíáov a Matko u Boží .  Sá m  s e vyda l  d o ruko u  svéh o  stvoř ení o Když  t o hlásáme ,  nevyvyšujem e  tí m stvoř eno u bytos t  na d Boh a a ­ni   j i  nevzdávám e  č est ,  kter á nálež í  Bohu ,  nýbr ž  stvrzujeme ,  ž e Bůh darova l   jednom u z e stvoř ení ,  Marii ,  vybran é míst o p o  své m bok u a  ž e  j í  da l   t o míst o navždy . 

Téhož dn e  jse m o  své m prožitk u pově děl  Etiennovi ,   "pastý ­ř i"  Pont­Saint­Esori t   a  diákonov i   diecéz e Nimes .  Souhlasi l  '  s e mnou,  ž e vidě n í  urč it ě pocházel o  o d  zléh o ducha .  . 

Zbyteč ně  jse m probíral>sv é  podvě domí ,  mariánsk ý  kul t   .   ta m neměl  žádn ý  základ ,  o  t o nemohl o u  mne  jít .  Kdy ž  jse m  odmít l psychologick ý  výklad ,  nezbyl o mi  ne ž uvě ř it ,  ž e  jd e  o  nadpř i ­rozen ý  zása h negativn í   povahy . 

Nicméně ,  př ítomnost ,  ktero u  jse m vníma l  v   jej í   ženskosti , mě u ž neopouště la ;  nebyl a obtížn á neb o nápadná ,  prost ě  t u  by ­la ,  a  to v j e vse .  Míjel i  mě síce.  Chtě l   jse m uklidni t   sv é  svě do­mí ,  nebo t   argumentace ,  kter é  jse m  s e dopracoval ,   stál e víc e u ­nikala .  Mari a vyplnovalajii ů j  duchovn í   živo t   jak o kvě tina ,   kte ­r á svo u  jemno u vů ní  naplň uj e místnost ,  v e kter é  je '   umístě n a Př istihova l   jse m  s e př i   stál e nových ,   jemnýc h  změ nách,  k e  kte ­rý m docházel o v  mýc h názorec h  a  př i  popisován í   on é  události . 

-15 -

Rozhod l   jse m s e vroucn ě prosi t   o  odpově ď  př ímo ^án a Boha .   Do ­sta l   jse m  j i  prostř ednictví m  Písma ,   co ž byl o  nejmén ě  obtížné . Př eč etl   jse m  si :   "O n př ec e nen í  Bů h mrtvých ,   al e  živých"/Mt22 , J2/ .  Abrahá m žije ,  Mojží š  žije.. .  Jasn ě  jse m pochopil ,  ž e  ji ž nemů že  zemř í t   ten ,  kd o  jedno u dosta l  život .  Pá n s e mi   zjevi l jak o živ ý Bů h.  Umožnil o mi   t o pochopi t  mnoh o  jinýc h vě cí .  Ště ­pán ukamenová n pronásledovatel i   nezemř el ,  nýbr ž  zesnul .  .  Mari a nezemř ela ,   al e vyšl a n a setkán í   s e svý m Synem .  Podobn é  t o byl o v de n smrt i   s  dobrý m  lotre m  /"Dne s bude š  s e mno u v  ráji "   ­   L k 23,43/ ­

Boží   "dnes "   j e vlastn ě nekoneč ný m  "nyní" ,   j e  t o  dimenze , ktero u neznáme .  "°ochopi l   jse m  ja k  j e riskantn í   podř izova t   č asu teologii ,  kter á  s e zabýv á vě č ným.  Tisí c  le t   j e  jak o  jede n den , naš e duchovn í  př ítomnos t   j e trvalý m  stávání m  se ,   j e  t o př edjí ­mání   budoucnost i   a  př ito m  i  památk a n a č as událostí ,  kter é  s e zapsal y d o dě jin :   "T o konejt e n a moj i   památku "   /L k  22,19/ . 

Mari a  ted y žij e  a  j á  jse m  s i  stanovi l   obráti t   s e  na.ni . Modli t   s e k  n í  b y pr o mne  tehd y byl o ně č ím nepř edstavitelný m  a musel o uplynou t   ješt ě mnoh o mě síců,  ne ž  jse m  s e rozhod l  d o  u ­dě lat .  Muse l   jse m př edtí m proží t   skuteč n é  "obrácení "   mysli , z výši n  intelekt u  sestoupi t   a ž n a úrove ň  srdce .  Nesmím e  dů vě­ř ovat   reformátorů m ,  kteř í   s e odvolávaj í   je n n a rozumovo u  ana ­lýzu ,  kritick é hodnocení ,   je ž s e mů že  č asem př erodi t   v   nábo ­žensk ý  systém .  Velc í   reformátoř i ,   jak o  sv .  Bernard ,   sv .  Fran ­tišek ,  sv .  Terezi e  z  Avily ,  promlouval i   souč asn ě  jazyke m srdc e i   rozumu .  Protestantsk á  tradic e nedů vě ř uje  srdci ,   jakob y  Duc h svat ý  osvě cova l   jedin ě mys l  a  cit y  ponecháva l  v   izolaci . 

Obč as  jse m s e obával ,  ž e s e dopustí m bludu .   Mysle l   jse m na plod y  tét o  tradice ,  n a obyvatel e Ardéch e neb o Drome ,   tvrd é jak o kámen ,  ztravovan é  plamenem ,  kter ý  j e skryt ý  a  neprojevuj e se navenek «  Ztě lesň oval i   č est   a  doživotn í  vě rnos t   Nevyšš í   By ­tosti ,  byl i  pravým i   askety ,   jak é  ř ídc e potkám e v  ř ádech .  Vzdá ­vá m  ji m č est ,   jim ,  kteř í  dosvě dč ují  pozitivn í  vli v   reformace . Náš  svě t  al e hyn e n a nedostate k  lásky ;  epocha,v e kter é  žijeme , bude epocho u milosrdenství .  Lidsk é utrpen í   j e u ž př íli š   tě žké , než  ab y ná m Bů h neukáza l   svo u milujíc í   tvář . 

Reformac e  byl a v e  sv é dob ě nezbytná ,   al e  skonč il a  trage ­dií .  Dne s potř ebuj e uzdravení .  Potř ebuje ,   ab y  j i  vyléč il o  Tě lo Kristovo . 

Modli l   jse m  s e k  Mari i   jak o  s e pros í  př íte l  o  zastání .  0 ­bava ,  abyc h neurazi l  Boha ,   byl a vepsán a d o méh o vě domí  ta k sil ­ně,  ž e  jse m  ješt ě neby l  v  stav u  j i  velebit .  Písm o  svat é k   tom u nicmén ě vybízí :   "O d  tét o chvíl e mě budo u blahoslavi t   všechn a « pokolení "   /L k  1,48/ .  Mě l   jse m posloucha t   Luthera ,  kter ý  v  ko ­mentář i  k  Magnifica t   píš e krásn é  vě ci :   "mari a netouží ,   ab y  s e z n í  dě la l  bů žek.  Nikol i  ona ,  al e Bů h  j e pů vodce m všeho .   Vzý ­váme  j i  proto ,  ab y Bů h s  ohlede m n a n i  uč ini l   a  da l  ná m  to ,  o č  prosíme .  K   jiný m svatý m s e modlím e více­mén ě v   tomté ž nebo t   vš e  s e dě j e pů sobení m  jedinéh o Boha© "  Luthe r   konč í   tut o úvah u slovy ;   "Zastavm e  s e př ec e n a  tomt o míst ě  a  prosme ,  .  ab y nám Bů h dovoli l  dobř e pochopi t   slov a Magnificat .  Nech t   s e sta ­nou svě tle m pr o naš e mysli ,  nech t   zahř ívaj í   srdc e  a  ř íd í   cel ý náš život .  Ké ž b y ná m Kristu s  chtě l  dá t   tut o milos t   prostř ed ­

i   * 

-16 -

nictví m  sv é Nejsvě tě js í  Matky .  Amen. " Ja k  tvrd í  Marti n Luther ,  Matk a a  Sy n jso u sjednocen i   n a 

vek y  a  každý ,  koh o Matk a Pán ě př itáhn e k  úč ast i  n a  tét o  jedno ­tě ,  "dostan e zvláštn í  privilegium :   zvlášt ě v   nejtě žšíc h  život ­níc h okamžicích ,  např íkla d  v e chvíl i   smrtí ,   dostává'mimoř ádn é milosti .  Mari a  j e Matka ,  kter á  s e sklán í  k  umírajícím u  dítě ti . 

Obra z Piet y  umožň uj e  pocítit ,   ja k nezmě rná  j e  jej í   láska * • °ŕi  pohled u n a n i  slyší m v  srdc i   slov a Písn ě písní :   .  Jej í levic e  j e po d mo u hlavou ,   jej í  pravic e mě objímá. "  /srov .   Pi s 2,6 /  Bů h,  kter ý  sá m o  sob ě  j e skrytý ,   j e v  Mari i   př ítomn ý  a ona  j e  jak o  svě tl o mě síce vycházejícího ,  kdy ž  sluneč n í   svetlo , hasne .  Musím e  j i  nazva t  Matko u  ticha ,  Matko u noci .  Objevuje ,  s e vždy ,  kdy ž  j e dus e podroben a  zkušenosti ,  kter á  j í   př ekáž í  VÍT ­dět  Boha .  Nezapír á Boh a skrytého ,   ja k  t o dě la l  ha d  v  ráji .   J e jemn á  a  utišení ,  kter é  př ináší ,  př ipomín á dote k ruk y unaven é u ­trpením .  Touží m  t i  vzdá t   č est ,  Maria ,  a  nikd y  s e z a  teb e  ne­ ­budu stydě t   ­  a  nedopouští m  s e  tí m nevě rnost i   vů či  Králi . 

Když vznikal o  společ enství ,   pobýva l   jse m v  Ř ímě.   Jemn ě  č eno,  muse l   jse m př i  práci  napnou t   celo u svo u vír u  a  byl o  mi odebrán o  jakékol i   svě tlo .  Nevysloviteln ě  jse m  trpě l .  By l  práv e sváte k Narozen í  Nejsvě tě js í  "°ann y Marie ,  a  j á  jse m s i  ř ekl ,  ž e j i  způ sobem,  kter ý  j i  mus í  dojmout ,  poprosí m  o  potě šení .   Po ­modli l   jse m s e o  dárek ,   sošku ,  ktero u byc h s i  moh l  vzí t   s   se­bou  n a výlet ,  Orosi l   jse m s  víro u a  př esvě dč en,  ž e bud u vysly ­še n ne ž nadejd e noc .  A  př ec e  slunc e  zašl o a  svě tl a Vě č ného Mě s­t a viditeln á  z  oke n klášter a s e rozzář ila .   Hluboc e  jse m usnu l pln ý  smutku ,   b a témě ř   dě tsk é žalosti .  Mari a mi  nedal a  ddpově d poprv é  o d  t é chvíle ,  kd y vstoupil a d o méh o  života.Kdy ž  jse m s e probudil ,   zjisti l   jsem ,  ž e má vír a dozrála,ž e  s e u ž obejd e  be z znamení   a  ž e dokáž e bý t   stř ízlivá . 

0 ně koli k  týdn ů pozdě j i   jse m naše l   v   Pont­Saint­Espri t dř evě nou  sošku ,  africk é  zobrazen í  Madonn y  s  ušlechtilým i   "rys y obyvatele k  Hwandy .  Darova l  mi   j i   jede n z  prvníc h  afrických. , biskupů ,  kteréh o  jse m potka l  v  Lourdes ,  a  č ekal a  tad y n a od onoh o  zář ijovéh o  dne ,  kd y  jse m o  n i  prosil .   ­  { 

Maria"ná s vžd y vyslyš í  diskrétně ,  ně kdy  témě ř   nepozorova l ně,  nebo t   zů stáv á pokorno u  služebnic í  Božíc h  služebníků . 

S o l a S c r i p t u r a  '  { 

Vě tšin a námitek ,  kter é  s e v e mn ě  probouzely,když.jsem.obr . jevova l  Matk u novéh o  lidství ,  vyplýval a  z  mé  znalost i   .Písma ­svatého ,  dokláda l   jse m  j i  z a dů kladno u  a  vyč erpávající ;   o  ně co pozdě ji'jse m  revidova l   tot o míně ní ,  kter é  s i  o  sob ě udě lal o  i ta k mnoh o  jinýc h protestantů .  Jejic h vír a s e opír á  . o rigoris ­tick ý výkla d  bible .  Nepocituj í  možnost ,  ž e b y  s e mohl i  i  'žiýli t nebo t  dogm a vyplýv á  z  "°ísm a neb o nen í   dogmatem . 

Invaz e Neb e d o méh o duchovníh o  život a udě lal a otazní k na d př edpoklady ,  kter é  s e považuj í   z a nesporn ě  zř ejm é  Pozastavi l jse m s e př edevší m n a kánone m  "°ísm a svatého .   Kd o  jin ý o   ně m rozhod l  ne ž Církev ,   toti ž hierarchie ,  kter á  s e modl í  k   Nej ­svě tě jsí  ^ann ě  a  ved e  liturgi i  na d hrob y prvníc h muč edníků ,je ­jich ž obraz y  zdob í  první  kř estansk é nekropole ? Objevova l   jse m Otc e Církve ,   společ enstv í   tehd y  pln ě evangelijního ,   založenéh o 

- 17 -

na nauc e ^án a Ježíše ,   tehd y  ješt ě  ta k blízkéh o  a  n a  tradic i  a ­poštolů .  Církev  př ec e nevznikl a v  .16 .  století .  Kdy ž  jse m  po ­krač oval  v   tě cht o úvahách ,  dově děl   jse m s e dále ,  ž e  ně &ť eří protestantšt í   teologov é  tat o fakt a popř el i   a  došl i   a ž k   tuinu , že př ipsal i  ně který m  listů m Novéh o  zákon a  "prvotn í   katoliciz ­mus"  /Frť ihkatholizismus/ .  Neř íka l   sna d  Luthe r   list u  sv .  Jakub a "slamě ná epištola" ? Máme­l i   bý t  poctiv í  k  dě jinám ,  byl o b y tř e ­ba uznat ,  ž e  j e nutn ý  jiný ,   stejn ě  svě domitý ,   al e zárove ň  du ­chovně jš í  výkla d  Písma . 

Př i   č etb ě Staréh o  zákon a mi  byl a obzvláště  nápadn á  rol e lidm i  vytvoř enýc h vyobrazen í  v e Zjevení e  Bibl i   jak o prvn í  kni ­hu v  život ě  jse m dostal ,  kdy ž mi  byl o  sed m  let .  Cti l   jse m  j i  a vů ni   jejíc h list ů  jse m s i  dodne s  zachova l  v  pamě ti .  Denn ě  j i ber u d o ruko u a  potě šen í  mi  pů sobí  obzvláště  Knih y  "královfe&é 0 Př ipomíná m  s i   tak é verše ,  kter é  s e stal y  jakob y vů dč ími   hesl y protestantsk é  tradice .  Jede n  z  nic h s e č ast o uvád í   jak o popř e ­ní  pohanskéh o  zvyk u historick y  spojovanéh o  s  ř ímsko­katolický m vyhnáním :   "Nezobrazi š  s i  Boh a zpodobení m nič eh o  .. .  Nebude š s e nič emu  takovém u klaně t "  /E x 20,4­5 /  A   j e  t u té ž ř eč eno,  ž e  s e tô'­týk á zpodoben í  ně č eho,  c o  j e nahoř e n a nebi ,  dol e n a  zem i neb o v e vodác h po d  zemí .  Tent o  záka z  tkvě l  v  naše m  vě domí.Jed ­noho dn e  jse m s i  al e př eč etl  fragment ,  kter ý  j e o  'ku s  dále : ft .. .  Poto m zhotoví š dv a cherub y  z e zlata ;  dá š  j e v y tepa t  n a o ­ba konc e př íkrovu .  Jednoh o  cherub a udě lá š n a  jedno m konc i   a druhéh o  cherub a n a druhé m konci .  Udě lát e  cherub y n a př íkro v n a oba  jeh o konce .  Cherubov é  budo u mí t  kř ídl a rozpjat á  vzhů ru ; svými  kř ídl y  budo u zastíra t   př íkrov .  Př íkro v  dá š nahor u  n a schrán u a  d o schrán y uloží š  svě dectví ,  kter é  t i  dám .  Ta m  sebu ­du s  tebo u setkáva t   a  z  míst a na d  př íkrove m mez i  obě ma  ­cheru ­by ,  kteř í  budo u n a schrán ě  svě dectví ,   bud u s  tebo u mluvi t   o všem,  c o  t i  pr o  Izraelc e  př ikážu .   /E x  25,18­22 / 

Toho u ž byl o moc !  Pán ,  kter ý da l   jasn ý  záka z  żobrazova t hmotn é  i  duchovn í  vě ci ,  př ikazuj e  vytepa t  dv ě postav y  andě l ů a žádá ,  ab y  jejic h oblič ej e  byl y vidě t .  B a c o více ,   z  míst a mez i tě mi  dvě ma postavam i  udě laným i   lidsko u ruko u bud e  sá m promlou ­vat .  ^ o  stranác h nejposvátně jšíh o místa ,  velesvatyně ,maj í   stá t dv ě sochy !  K   tom u  ješt ě  j e arch a skuteč ný m  relikviář em.J e  v  n í Mojžíšov a hů l ,  desk y př ikázán í   a  sna d  př edevší m mana *   J e reli ­kviář e m  a  tak é prvn í  monstranc í  v  dě jinách c  Mari a byl a nazván a Arch a úmluv y práv ě proto ,  ž e v e  své m lů n ě nosil a  toho ,   jen ž j e Chlebe m života .  V  dalš í  kapitol e Exod u př ikazuj e  Bů h ­   vetka t cherub y d o opony ,  kter á oddě luj e velesvatyn i   o d  svatyně .  Oddě ­luje ? Spíš e  spojuje ;  podl e východn í  ­tradice ?  vě rn é  inspirac i uspoř 4dání   svatyně ,  pln í   tut o rol i   ikonostas 0 

Ze b y Bů h by l  v  rozpor u sá m s e sebou ? Objasně n í   j e  tř eb a hleda t  ně kde  jinde .  Ja k uč í  kardiná l  Newiaan ,  zjeven í   dostávám e postupn ě  a  j e  tř eb a abycho m  byl i  vžd y n a  ;jeh o př ijet í   př ipra ­veni .  Mohl i   bycho m  te n vývo j  shrnou t  v  ně kolik a slovech:Bů h u ­káza l   svo u  tvář .  Bož í  pedagogik a př ipravuj e  li d n a neuvě ř itel ­nou a  nepochopitelno u událos t  Vtě len í   svě dč ící  o  Šílen é  otcov ­sk é  lásce .  Pedagogik a  t u př edstavuj e postupn ý  př echo d  o d  sly ­šen í  k  vidě ní «  Klíč ov é  slov o š emá /slyš ,   Izraeli /  stoj í  n a za ­č átku zákon a prvn í  smlouvy .  N a poč átk u Vtě len í  Novéh o  zákonas e 

-18 -

na neb i   zjevil a hvě zda,   j í  veden i  došli  mágov é  d o Betléma .  Vi ­dě ní  má nahradi t   slyšen í  a  má př ekroč i t   jeh o meze :   "Budo u  po ­hliže t  n a  toho ,  kteréh o probodli "   /Ja n  19,37 ,  Z a  12,10/ .  K   to ­mu mů žeme  př ipoji t  .pě kn é .svě dectv í   sv .  Jan a z  jeh o  prvníholis ­tu :   "To ,  c o byl o o d poč átku ,  c o  jsm e  slyšeli ,  vlastním a  oč ima vidě li ,   bě dliv ě pozoroval i   a  č eho  jsm e s e vlastním a rukam a do ­týkali­ ,  o  Slov u život a  ­  Živo t   s e zjevi l   a  my  jsm e h o vidě l i   ­svě dč íme... "   / 1 Ja n  1,1­2a/ . 

Vtě len í   j e pravda ,  kter á  s e nesnadn o př ijím á  a  lid é o d n í č asto odvracel i   oč .i v Narození « Stvoř itel e  celéh o  svě ta ,   kter ý př ija l  podob u  tvora ,   t o  j e šílenstv í   srovnateln é  jedin ě  s e ší ­lenstvíií l  Kř íže .  Ten ,   jeho ž nemohó u  obsáhnou t  viditeln á  nebesa , 

JPán všeh o  tvorstva ,   s e sá m stáv á vě zněm  lidskéh o  tě la.Tě žk o  s e snáší­'pravd a  tě cht o Božíc h  slov :   "Kd o  j í  mé  tě lo... "   /Jan6,56 / Duch a  Živo t   jso u uvě zně ny  v  hostii ,  v  chlebě ,  kter ý  j e plode m lidsk é  práce .  Bů h s e ná m vydáv á d o rukou « 

Bůh  j e  trval e viditeln ý  v e  svýc h svátostech .  Dů sledk y  té ­t o skuteč n é  revoluce ,  k e kter é doii o v  dě jinác h Zjevení ,  pocí ­ti l  dokonc e  i  ­judaismus .  Od poč átk u kř estansk é  ér y  jso u  syna ­gog y  bojat ě j i  ­­zdoben y a  záka z zpodobován í   j e zmírně n .   Nen í  u ž vlastn ě pr o ně j  dů vod,  protož e  rabínsk ý  judaismu s nen í   vysta ­ve n nebezpeč í   asimilac e neb o modlář stvíTyt o  groblém y  .Jiólež í do historick é minulosti .  Povolaní m  judaism u  te d bud e  kritizo ­va t  modlář stv í   a ž d o posledníc h  zbytk ů  ­  a  nešetř i t   př ito m  an i kř estany .  Úpln á  pozornos t  bud e poř ád  úkole m Žid ů  i  kř estanů ,a ­l e př est o  to ,  ž e  s e objevil a zpodobení vei  jin é viditeln é  znaky , jak o s­vátost i  a  liturgick é  úkony ,  doplň uj í  ně ja k r   nábožfensk é chován í   č lově ka.  Kristu s př ijím á  a  uchováv á všechn y  . v  rozmě r y lidstv í   a "  odevzdáv á  j e Otci :  o   t o prav ě  jd e v   liturgii . 

V  tonut o Sftadi u méh o uvažován í   /č i   spíš e vnitř níh o  boje/m i velice ­  pomohl a č etb a pravoslavnýc h  teologů .  Dík y " aul u Eudoki ­movovi   jsem ,  pochopil ,   ž e č lově k  j e povolá n  stá t   s e  liturgicko u bytostí :   ".. .  cokoli v dě láte ,  všeck o  t o dě lejt e  tak ,   Łb y  t o sloužil o  Bož í  oslavě "   / 1 Ko r   10,31/ . 

S nevýslovný m nadšení m  jse m pochopil ,   ž e v  neb i   s e nepř e ­tržit ě  slav í   liturgie .  Po d vlive m pastor ů  z  modlitebníh o  spo ­leč enstv í  v  Charme s  zař adil a protestantsk á  liturgi e d o  poř ad u svaté.Več eř e  upomínk u o a  to .  Slavím e  liturgi i   spol u  ­s e  sbor y andě lů,   serafů ,  cherub ů  a  spasenýc h duší .  Nen í  pravda ,  ž e  b y Bůh sede l  n a  trů n ě uprostř e d  prázdnéh o nebe .   "Nedoved u  sLpř ed ­stavit ,  ž e b y neb e mě lo  bý t   jedno u obrovsko u  ložnicí" ,   ř íkáva l pasto r  Thoma s Roberts .  Podtexte m  j e t u př edstav a místa,kd e  ze ­m'rel í   "spí "  a  oč ekávaj í   zmrtvýchvstání . 

Uvě domil­  jse m s i  s  př ekvapením ,   ja k velic e  ciz í  mi   d o  t é doby  byl a denn ě  slaven á liturgie .  Myšlenk a n a n i  mi   nádá^al a spá t  a­každodenn í  úč ast   s e mi  pa k  stal a ně č ím  nezbytným.Nezna ­mená  sna d  př ijmou t  prtvd u o  vtě len í   tak é návra t  k e  skuteč nosti ? Jse m př esvě dč en,   ž e v e vyrovnané m  duchovní m  život ě  j e potř ebn é vidě t ,   slyšet ,  dotýka t   s e i  cítit ,   jina k naš e  slov a •  '.zíráqej í smysl ,  modlitb a  zanik á ně kde v  prázdn u  aneb o př estáv á  bý t  mod ­litbou .  Obč as  s e al e dtř í  usebra t  myšlenk y  a  vstoupi t   d o roz ­hovor u  s  Bohem .  TL. k s e  t o aspo ň dodne s dě j e v  ně kterýc h  kř es ­tanskýc h  centrech . 

-19 -

^ro č da l  př edvě ený Bů h n a poušt i  vyhotovi t  mě dě ného hada ? Že b y u ž  zlat é  tel e a  modloslužebn é  kult y  zmizel y  z  pamě ti   li ­dí ? Bů h našic h otc ů ví ,  ž e potř ebujem e  v i d ě t ,   ž e  jednoh o dne bud e vztyč en o viditeln é  znamení ,  kř íž ,  n a které m  bud e vi ­se t   jeh o vlastn í  Sy n a  ž e bud e  stač i t  n a ně j  pohledě t   a  budem e uzdraven i   z  ra n hř íchu .  Ta m n a poušt i   s e vlastn ě  improvizoval a jakás i   liturgi e  a  př ito m došl o vlastn ě k  vyvýšen í   viditelnéh o znamení . 

Koli k  je n fakt ů  založenýc h n a Písm u svaté m  odmítl a  pro ­testantsk á  teologi e kvů l i  domně lému rozpor u  z  Písme m  . .  svatým ! Mari a  j e v  bibl i  př ítomn a o d prvníc h  stra n Genese ,   kd e  Bů h slibuj e  lidstv u dá t  ženu ?  kter á  rozdrt í  hlav u hada .  Nemě lo  b y se  jí t  v e ŕ undamentalism u  ta k daleko ,  ž e s e  tvrdí ,  ž e ha s  ne ­ní  Sata n a  ž e př ísli b vykoupen í  neby l  dá n hne d  p o pád u prvníc h lidí .  U  žen y by l  poč áte k hř íchu ,   jin á žen a př ines e \ysvobozen i  , protož e mez i  n í   i  zle m nen í  an i   t o nejmenš í   spojení . 

Mari a  j e v  bibli *  př ítomn a o d prvníc h stran ,  zvě st   o   n í pronik á všem i  č asy  o d Genes e p o Zjeven í   svatéh o Jana;žen a odě ­ná sluncem ,  velebená ,   s  koruno u  z  dvanáct i  hvě zd  kole m  "  hlpvy / i   t o u ž mnoh o ř ík á  o  její m míst ě v  nebi /  porod í  dítě ,   je ž po ­raz í  staréh o hada .  A  práv ě  ta k př edstavoval i  modlíc í   s e  Mari i v katakombác h  II .  stolet í  p.Kr . 

T u  e s  P e t r u s 

Také posledn í  etap u cest y vedouc í  k  plnost i  katolické   ví ­r y mi  daroval a Bož í  Prozř etelnost . 

Jedin á vě c,  ktero u  jse m neby l   schope n celo u duš í  př ijmout , byl a apoštolsk á posloupnost .  Zdál o  s e mi ,  ž e  j e v  rozpor u s  hi ­storicko u pravdou .  Mě l   jse m z a  to ,  ž e o  lidsk é volb ě má  roz ­hodova ť  volnos t  ducha «  Moj e  zásob a vě domost í   byl a obohacen a  o takov é histork y  jak o  j e legend a o  papežc e Janě .  Tyhl e histork y bývaj í   zcel a smyšlené ,   al e č ast o  s e ookládaj í   z a nepopirateln é fakta. .  Nechtě l   jse m s e díva t  pravd ě  z  oč í  d o oč í  a  ^př ipomína l jse m s i   jist é nepř íjemn é  záležitost i   /neb o  záležitosti ,   kter é jse m  z a takov é pokládal/ ,  »jak o pomoc ,   ji ž  pape ž Piu s XII .   po ­skytova l  nacistický m  zloč inců m.  Nesnažm e  s e  tad y al e  zahajova t soudn í  proces ,  k   jeho ž soisů m bycho m pa k musel i   př ida t   svě dec ­tv í  Židů ,  kter é  tý ž Piu s XII .   zachránil . 

V roc e  197 5 o  svátk u Seslán í  Duch a svatéh o př ijel i   z   ce ­léh o  svě t a d o Ř íma př edstavitel é  charismatick é  obnovy .  .Bojova l jse m s  pokušení m  /cest y mě  toti ž př íli š   č ast o vzdalov y  o d far ­nosti/ ,  kdy ž mi  nabídl i  práv ě míst o v   tutokar u Společ enstv í  sv . Kř íže d o Ř íma.  Nepodař il o  s e mi   odolat . 

Setkán í  n a katakombam i   sv .  Kališt a pr o mn e byl y  hluboký m zážitkem .  Byl o možn é  ta m cíti t   síl u vliv u prvotn í   církve;evan ­geliu m  s e n i  d y neprožíval o  ta k pravdiv ě  jak o v  dobác h  proná ­sledování . 

Atmosfér a katakomb ,  kd e  jsm e  s e modlil i  v   jazycích ,   ná s př enesl a d o dob y př ímo př ed  dvě ma  tisíc i   let .  Cíti l   jsem,ž e poštolsk ý  charakte r   církv e nepodleh l   o d  t é dob y  žádný m  změ nám. Nejví c mno u otř áslo ,  kdy ž  jse m spatř i l  nevelko u kapli ,  v e kte ­r é kdys i  našl i  nedotknut é  tě l o  sv .  Cecilie .  Ušetř en o  rozkladu , svě dč ilo  svý m  zoů sobe m o  tom ,  ž e Bož í  plán y  jso u nezmař itelné : 

- 20 -

"T y  js i  pjt r  ­  Skál a ­  a  n a  t é skál e  zbuduj i   svo u církev. "   /M t 16,18/ .  Pekeln é mocnost i   j i  nepř emohou.   Trvalos t   a  vě č nost.   U reformač níc h  církv í  mne vžd y bi l  d o oč í  nedostate k  stability . Zámě rně  snt d v  sob e nesl y prve k kontestac e  a  neustálýc h  změ n. To má pochopiteln ě  dobr é  i  spatn é  stránky .  Docház í  k e ště pení , tvoř í  s e sekt y  a  chyb í  zcel a  jednota . 

Vidí m př ed  sebo u církev ,   ja k slav í  eucharisti i  n a  tomt o oltář i ,  v e které m  j e vlastn ě mystick é  tě l o Kristov o  a  př ed  ob ­raze m Nejsvě tě já í   D ann y n a fresc e  z  II .   století . 

Tut o  círke v založi l  Kristus .   "Instituce "   ­  t o byl a charak ­teristik a  církve ,  kter é  jse m s e obával j   chtě l   jse m mí t   *  géSt ě  jin ý dů kaz ne ž  te n z  Písma ,  ž e Ježí š opravd u chtě l ,  ab y vznik ­la .  Uvě ř il  bych ,  ž e Kristov a círke v  skuteč n ě  existuj e  a   círk ­ve z  n í  vycházejíc í   jso u povolán y vytvoř i t  pů vodní   jednotu . 

Paradoxn ě  jse m  "posledn í  milost "  dosta l  v  bazilic e  svaté ­ho Petr a v  Ř ímě* 

Obklopova l  mne da v poutník ů a  jejic h zpě v př ehlušova l   i scholu .  Od prvníc h  stalet í  našeh o  letopoč t u  as i  nikd o  te k  ne ­zpíva l  na d hrobe m  sv .  Petra .  Nevidě l   jse m ni c ne ž kupol i   a  ko ­le m nápisy :   "T u e s Petru s  A   t y potom ,  a ž s e obrátíš ,  utvr ­zu j  sv é bratry "   /M t   16,18 ;  L k 22,32/ . 

Když  jse m stá l  u  mramovéh o  sloupu ,   slyše l   jsem ^  ž e  mne ně kdo  oslovuje 0  By l   t o č lově k,   z e kteréh o  jse m s e driv e modli l a kterém u  te d  záležel o n a  tom ,  abyc h s e dosta l  n a  jedn o  mís t nejblíž e k  oltář i .  Mez i  mramorovým i   sloup y Berninih o  baldachý ­nu  jse m spatř i l   s e d i a  g e s t a t o r i a .   Mal ý  a  štíhl ý č lovíč ek pů sobi l  dojmem ,  ž e s e drž í  vzpř ímen ě  je n dík y  obleč e ­ní ,  kter é má n a sobě .  Kole m ně j  s e vznášel a aur a  jemn é  dobrot y a př epyc h kole m ná s  s e zdá l  bý t  nič í m vedl e evangelijn í   chudo ­by postav y  vyzař ujíc í   ta k velko u  lásku .  Cíti l   jse m  s e poražen . 

Posledn í   rán a milost i  dopadl a n a mn e  jemně .  Byl a t o vize , prvn í   a  možn á posledn í  v  mém životě .  Spatř i l   jse m s   př ekvape ­ní m ně čí  ok o a  z a ní m  s e prostíral o údol í  štavnat ě  zelené.Váé , co zachycova l  pohle d  oka ,  byl o prozář en o  jakýms i   svě tlem ,   'Za ­tímc o  cel ý  zbyte k neby l   sic e v e  tmě ,  al e zdá l   s e bý t   zastíně n . Do stř ed u údol í  najedno u  sebě hl o  stád o  ovec ,  kter é  zač al y  tan ­č it ,  kdy ž  s e dostal y d o sfér y  svě tla .  Cíti l   jse m ohromno u  ra ­dost ,  al e nác o mi  př ekážel o v  pochopen í   tét o  vize.Pochopiljse m ve  zlomk u sekund y  o  ně koli k  okamžik ů pozdě ji :  vše ,  c o s e  dě l o př ed  zrake m pastýř e  ­  Svatéh o  otc e  ­  byl o ponoř en o v e  svě tle . Př ísliby ,  kter é  dosta l   svat ý Petr ,   byl y pravdivé ,  byl y  splně ­ny . 

Takt o d o méh o  srdc e vstoupil a ohromn á  lásk a k  církv i   Bo ­V / zi . 

Církev ,   tě l o Kristovo ,   j e bytos t  duchovn í  povahy .  Ni c ne ­ní  v  stav u  j i  poskvrni t   an i  zohavit «  Musím e  zavrhnou t   zdání ,  a podíva t   s e n a pravdu ,  př esto ,  ž e  te d vidím e  "je n  jak o v  zre&Č t V le f   nejasně "   / 1 Ko r   13,12/ . 

Ne  jedno u potř ebujem e  velk ý  sebezápor ,  máme­l i   př es ně k ­ter é vně jš í   znak y  církv e  zů sta t  vě rní ,  Nedbal e  sloužen é  mše , skupin y duchovních ,  kteř í   slouž í   jakýms i   ideologiím ,   a ž př íli š č astý  záni k duchovníh o  života ,   t o vš e b y mohl o  bý t   pohoršení m or o mlad é  lid i   jak o my ,  kteř í  práv ě prožil i   obrácení .   Lásk a 

k eucharistickém u Tě l u Kristovu ,  kter á  s e v  ná s rodila >  s e  u ­kázal a  jak o *  silně jš í  ne ž všechn y  př ekážk y  a   takovo u  zů stala * 

Když 'jsme .  př ijel i  d o Cordes ,  cítil i   jsm e  s e  jak o ovc e be z pastýř e *   Napsal i   jsm e prot o biskupovi,^ž e  h o budem e  o d  te d po ­kládat x"z a  toho ,  kd o má*  na d .nám i  péč i .  Ó ,   trpě livost i   církv^ : Odpově cí  v  podob ě dvo u zpř ízně nýc h kně zi ,  P .  d e Monleo n a  Pepa ­na Michel a Garrigue s došl a p o roce .  Dlouh o  jsm e rozmlouval i   a odpovídal i   jsm e n a biskupov y  otázk y ohledn ě našic h  zámě rů  s církví *   Cel ý ro k č ekání  oč isti l   a  umocni l  v  ná s  touh u  ofi ­ciáln ě .s e stá t   jejím i   č leny . 

Ně kteří   z  ná s složil i  vyznán í  vír y v  kapl i  kongregac e Ma­lýc h bretř í  Ježišovýc h v  Toulous ,  n a místě ,  kd e  s e  ta k rádmod ­lil  Jacque s Maritain .  Krátc e př ed  smrtí ,  kdy ž  s i  všim l   jednoh o dominikánskéh o  novic e  zabranéh o  d o č etb y prác e  z  oblast i   sou ­č asné  exegése :   vyruši l  h o Maritai n  slovy :   "Tohle ,   prosím^dejt e pry č  a  vě nujt e  s o radě j i   charismatick é  obnově ." « 

Hlta l   jse m knih y Newmana,  Maritainovýc h  a  jejic h  velkýc h duchovníc h př átel .  Cíti l   jsem ,  ž e s e zař azujem e  d o  tého ž ruch u velkýc h obrácení 5  kter ý  zdob í  dnešn í   církev . 

Kapl e  svatéh o Jan a s e krč í  v  údol í  ně koli k kilometr ů  o d Cordes .  Konč i l  de n sv .  Františka ,   a  j á  jse m kleč e l   s  ruko u  n a kniz e  evangeli í   a  ,  vyznáva l   jse m víru .  Vzpomínk a n a  tut o  chví ­l i  nepatř í  k  nejpř íjemně jsím c  J e bolestn é  trha t   s e o d  svéminu ­losti ,   ab y č lově k moh l   jí t   jino u cestou «  Biř mování ,  kter é udě ­lova l  arcibisku p  Coffy ,  mi  př ec e  je n př inesl o velko u úlev u  a vedomí ,   ž e o d  tét o chvíl e  jse m doopravd y úč astníke m  apoštolsk é tradic e o  Tot o vě domí   s e  ješt ě posílilo ,  kdy ž  jse m by l  vysvě ce n na  jáhna . 

Existuj í  milosti ,  kter é nelz e pochopit ,  doku d  s e  č lově ku nezachc e  př ijmou t   je « Patř í  k  ni m  tak é biř mování .  Mnoh a  lide m se zdá ,  ž e  j e možn é  bý t  katolíkem ,   ani ž b y udě lal i  ně jak ý < ciáln í  krok *  Kdy ž  s e al e  stanem e úd y Tě la ,  v e které m kolujeBo ­ží  milost ,  dostáv á ná s živo t  hlavn ě pů sobení m  svátost í   rozmě r nové ,  dotu d  neznám é  skuteč nosti . 

z  č asopis u W drodz e  č .   1/198 9 str .  J 7 př eložil :   ­brod ­

H.  Rybá ř    

DVĚ FRANCOUZSKÉ ÚVAHY  0  DNEŠNÍ  CÍRKV Í 

Dostal y  s e mi  d o ruko u dv ě nedávn o vyšl é  knih y dvo u fran ­couzskýc h autorů ,   je ž s e ob ě zamýšlej í  na d  stave m  a   problém y pokoncilov é  Církve :  Jea n Guitton ,  SILENC E SUR L  ESSENTIEL ,   A ­lenyon ,  Descl é ­d e Brouwe r   198 7 a  Pierr e  d e  Boisdeffre,Ľ EGLI3 E AU MILIE U D U GUÉ,  Paris ,  Gallimar d  1987 . 

Vedl e  základníh o  témat u  j e spojuj í   ješt ě mnoh é dalš í   ry ­sy :  obdobn é  stanovisk o  autor ů k  vývoji ,  kter ý nasta l  v  katolic ­ké  církv i  p o H o  vatikánské m koncilu ,   starost ,  ně kdy  i  obav a o osu d  Církv e v  myšlenkové m kvasu ,   jej ž  tat o velk á událos t   vyvo ­lala ,  al e  tak é vír a a  nadě j e v  budoucnos t   a  koneč ně  i  siln á o ­sobn í  not a /ř ek l  byc h angažovanost ,  kdyb y  tot o  slov o nebyl o ta k 

- 22 -

zprofanováno .  Al e v  mnoh a ohledec h  s e  tyt o spis y naopa k lisí , nec o  z  toh o  j e dan o u ž rů zno u povaho u  jejic h autorů ,prot i   vý ­bušnému Boisdeffrov i   stoj í  klidn ý  a  vyrovnan ý  Guitton,kdy ž  s i oba stě žuj í  n a  tý ž negativn í   jev ,  prvn í   t o č in í  č ast o hně vivě , druh ý  spí š s  tichý m smutkem .  Dů ležitě jš í   j e  vša k  ilrozdí l v  celkov é koncepc i   obo u knih .  Boisdeffr e  s e viditeln ě  snaž í č tenář e upoutat ,  ned á  s e př ímo ř íci ,  ž e b y s e z a každo u  cen u honi l   z a senzacemi ,   al e nepohrd á  jimi ,   jeh o díl o  j e pln é anek ­dotickýc h historek ,  kter é  obč as nemaj í  dalek o k e  skandálnos ­ti ,   takž e  situac i   zachraň uj e  pouz e Boisdeffrů v  lidsk ý  zájem , ř ekně me  jeh o velk é  srdc e a  tak é ostr ý  zrak ,  kter é dokáž í   z a slabostm i   jeh o souč asník ů nají t   a  rozezna t   t o dobré ,   c o vydá ­vá svě dectv í   pravd ě a  lásc e Kristov y  Církve .  Zkrátk a zpo d pub ~ licistickéh o  povrch u proráž í  u  Boisdeffr a nejedn a hlubok é  a významn á myšlenk a a  živos t  stylu ,  pitoresknos t  detail ů mu ne ­ní  úč elem,  nýbr ž prostř edkem ,   ab y  č tenář i  př iblížil ,   c o  chc e ř íci .  A  má mnoh o  c o ř íci .   I  nám .  Guitto n s e k  podobný m  pro ­stř edků m uchylova t  nepotř ebuje ,   an i  o n s e sic e úpln ě nevyhýb á líč en í  osobníc h  zkušeností ,  vyprávě n í   o  rů znýc h  zajímavýc h e ­pizodách ,  o  setkáníc h  s  ně kterým i   svým i  význač nými   souč asník y a př áteli ,   al e píš e o   to m vžd y  je n n a okraj i  neb o  toh o  užív á k  objasně n í  ně kter é  sv é  téze ;  vžd y  s e vša k  soustř eď uj e  n a on o "podstatné" ,   o  ně mž chc e  svý m spise m vyda t   svě dectv í   práv ě  proto ,  ž e s e o  ne m dne s  ta k č ast o mlč í . 

Sám o  tét o  sv é útl é knížc e  ř íká ,  ž e  j e  t o  jakás i  jeh o du ­chovn í   závě t .  Guitto n  stoj í  n a konc i   sv é  lidsk é pouti ,   a  tř e ­baž e  sklád á vš e d o ruko u Božích ,  nemů že  s e vyhnou t   naléhavý m otázkám ,  c o bud e dále ,   zd a  j e oesta ,  ktero u nastoupil a  Círke v na konc i  druhéh o  tisícilet í   sv é existenc e v   každé m  ohled u správná ,  a  c o má kř esta n dě lat ,   ab y  tat o cest a vedl a  k   cíl i jej ž  sic e  stanovil a sam a Moudros t  Boží ,  al e  z a jeho ž dosažen í či  oddálen í  nes e odpově dnos t   i  č lově k.  Vzpomeň me  s   Guittone m Kristov a povzdechu :   "Nalezn e  Sy n č lově ka,   a ž s e vrátí ,  n a ze ­mi  víru? " 

Vysok é hor y vrhaj í  velk é  stín y  a  auto r  MLČ ENÍ  0  PODSTAT­NÉM s e utě šuje ,  ž e  tak é p o  I .  ekumenické m  sně mu v  Nic e j i   na ­stal o obdob í  pln é kriz í  a  zmatků ,   z  nich ž vša k nakone c  Círke v vyšl a obrozen á a  vítě zná... . 

Je  sna d  zbyteč n é velkéh o  francouzskéh o  filozof a  Jean a Guitton a č eskému č tenář i  př edstavovat ,   al e možn á  př edejd u př ípadný m nedorozumě ním ,  kdy ž př ipomen u urč it á  fakta .  Guitto n by l   jediný m katolický m  laický m pozorovatelem ,   jen ž  s e  úč ast ­nilvšec h  č ty ř   zasedán í   II .  vatikánskéh o  koncilu ,  protož e  jeh o jak o  jedinéh o  "svéh o druhu "  pozva l  Ja n XXIII .   ji ž  n a prvn í  za ­sedán í   /n a dalšíc h  sezeníc h pa k př ihlížel o koncilový m  prací m ji ž  víc e  laiků / .  Koncilov í   otcov é vycházel i   př i   sv é  snaz e  ^ o př iblížen í  uč ení  Církv e  dnešním u  svě t u  tak é Guittonovýc h myš ­lene k  /mnoz í   z  nic h byl i  př ímo  žák y  tohot o  filozofa/ a o n sám , ja k v e  sv é kniz e prohlašuje ,   pokláda l  konci l   z a naplně n í  toho, o č em vžd y  snil *  J e  ted y  zvláštní m paradoxem ,  kdy ž nyn í  mnoz í 

- 2 j -

označ uj í   tohot o myslitel e  za"konzervativce "   /zatímc o  př ed koncile m např íklad  pouz e osobn í  zása h  jeh o př ítele,msgr .  Mor ­tiniho ,  př íštíh o Pavl a VI .  zachráni l  Guittonov y  knih y  o  Ježí ­ši  a  o  Pann ě Mari i  př ed  indexem/ .  Ja k sá m Guitto n ř íká 5  sdíl í tent o osu d  s  ně kterým i  dalším i  katolickým i   filozof y  č i   teolo ­gy ,  kteř í  odvážn ě  razil i  nov é  cest y a  dnes ,  ani ž změ nil i   svů j postoj ,   stanovisk a a  ideje ,   jso u prohlašován i   z a  "integristy " jimi ž v e skuteč nost i  nejsou ,  Guitto n  t u jmenuj e  Ratzingera,d e Lubac a neb o Urs e vo n Balthasar .  Ně co  ted y nen í  v  poř ádku . 

Na t o s i  stě žuj e  s  mnohe m vě tší m  temperamente m  tak é " ierr e d e Boisdeffr e  a  doklád á  t o nejrů zně jším i   př íklady<>Uvá ­dí  v e  sv é kniz e vě ci ,  kter é  b y nenochybn ě velm i   zaujal y  i  na ­šeh o  č tenář e,   tř ebaž e naš e  situac e  j e  jin á a  máme vě tšino u o d lišn é problém y ne ž Círke v v e Francii .  Srovnán í   j e t u pouč né a pozdě ji   s e o  n ě pokusím .  Domnívá m  s e však .   ž e n a první m míst ě  si  zaslouž í  pozornost i   spi s Guittonů v .   I  jeh o auto r  sic e  vy ­cház í   z e skuteč ností ,   je ž ná m obč as moho u př ipada t  vzdálen é  , al e rozhodn ě  s i  nesmím e myslet ,  ž e  jsm e n a  to m lép e ne ž Fran ­couzi ,  kdy ž ně kter é nebezpeč n é  tendence ,  o  nich ž hovoř í  Guit ­ton ,  s e u  ná s zatí m neprojevují ,   aspo ň n e  ta k zř etelně .  Plst í t u evangeln í  pokyn :   ív Kdo stojíš ,  hled ,  aby s nepadl" ,   a  ostat ­ně nen í  vů bec  jisté ,  zd a stojíme .  A  př edevším :   problém y  r nich ž Guittonov a knih a pojednává ,   jso u opravd u nanejvý š  pod ­statné ,  a  u ž prot o  s é  týkaj í   i  nás . 

0  č em s e  ted y dne s podl e autor a spis u mlč í ? V  př edmluv ě  jmenuj e Jea n Guitto n  tř i  př íklad y  zarážejíc í   mlč enlivost i  o tématech ,  kter á pa k dál e nerozvádí ,   al e u  nich ž fak t   sá m  po ­klád á z a velm i  př íznač ný .  Př ekvapuj e  ja k mál o  lid é  a   práv ě  kř estan é mluv í  o  samé m Bohu j   "cudné "  mlč ení  hal í   tém a  Božíh o soudu :   "Jsm e v  právu ,  kdy ž z e  strachu,abychomnenahánšlistrac h ml'č íme o  tét o podstatn é  vě ci? "  pt á s e Guitton .  A  vzápě t í   p o 

­tét o ř eč nick é  otázc e  s i  mů žeme v  kniz e př eč íst :   "Ja k  podivn é •  j e rovně ž mlč ení  Církv e  o  Církv i  mlč ící "   /Výraz u  "l'Eglis e d e 

silence "   s e užív á k  označ en í   situac e v   tě c h zemích ,   kdepastý ­­ř i   Církv e nemoho u svobodn ě mluvit. / 

Guitto n uznává ,  ž e mlč ení  mů že mí t  velm i  pádn é  dů vody hned  v  první m odstavc i   svéh o spis u sá m  jmenuj e ně koli k námě tů ., o nich ž  s e nehovoř í   an i  mez i  nejbližšími ,  vi ,  ž e existuj e ne ­vyslovitelné .  A   tak é s i  neosohuj e  sebemenš í  práv o  kohokol i 

.soudi t   z a to ,  ž e mlč í .  S  jedino u výjimkou .  Protož e u ž  star á 'lidov á moudros t   ř íká :   "Kd o mlč í ,   souhlasí" ,   respektuj e  filo ­­zo f  sic e mlč ení  u  druhých ,   al e sá m poklád á  z a svo u  povinnos t promluvit . 

A uvád í   též ,  ž e s e mu k   tom u dostal o povzbuzení ,   kter á nebyl o možn o  zanedbat .  Vypráv í  např íkla d  o  rozhovor u  s e dvě ma svými  př áteli ,  francouzským i   biskupy ,   jim ž vytýkal ,  ž e oniml ­čí  o  mnoh a podstatnýc h otázkách .  Jede n z  nic h n a  t o  reagova l ."prozíravo u úvaho u o  rozdě len í  úkol ů mez i  kně ze  a  laiky".Sto ­.j í  z a  t o jeh o  sou d  aspo ň zč ást i   ocitovat : 

"J e n a ná s biskupec h a  pastýř ích ,   abycho m  stanovili,oč e n 

-24 -

se má hovoř i t   a  o  Č em mlč et  v  urč ité m historické m  stádiu,vda ­né  chvíli .  J e n a vá s /filozofech ,   spisovatelích ,   romanopis ­cích/ ,  abyst e hlásal i  Pravd u be z oně ch zábran ,   je ž nutn ě máme my vzhlede m k  péč i  o  pastorač ní^př izpů sobivost .   Našem u  úř adu nálež í   staros t  o  úč innost ,  opatrnos t   a  trpě livost ,  kter á  do ­voluj e  rozlišovat ,  c o  j e tř eb a umírň ovat ,   ab y  s e nepohoršova ­

'~ l o lidsk é  svě domí ,  ab y s e bra l  ohle d n a možn ý  odklad.Tat o  po ­vinnos t  vyplýv á z  lásky .  Al e p o koncil u př ipadl a  víc e  ne ž kdykol i   jind y péč e o  pravd u práv ě  laiků m ,   ta k  jak o  tom u  byl o 

" v prvotn í  Církvi., " Guitto n k  tom u poznamenává ,  ž e  tent o  sta v nepoklád á  z a 

t rvalývě ř í ,   ž e s e u ž v  př íští m  stolet í  najdo u biskupov é  po ­dobn í  církevní m otců m,  al e ber e vě c n a vě domí  a  vyvozuj e  z  n í dů sledky .  Opír á s e př ito m  té ž o  jede n výro k "°avl a VI» ,   kter ý 

*  mu ř ekl :   "Lai k nem á z a úko l  hlása t   zjeveno u pravd u n a  způ sob kně ze,  má vycháze t   z  osobníh o  svě dectv í   založenéh o  výhradn ě  na  jeh o vlastní m osudu ,  vlastn í   zkušenosti ,  vlastní m  svě domíV 

— . j 

Prvn í  kapitol a knih y nes e náze v ^RAVDA*  Najdem e  ta m myš ­lienk y  ta k pronikav é  a  ta k zajímav é  odboč ky k  osobní m  vzpomín ­

kám,  ž e to vopě t   svád í  k  rozsáhlý m  citacím .  Dovolí m  s i   úvode m uvés t  aspo ň dvě ,  p o  jedn é  z  každ é  jmenovan é  oblasti . 

"Jedno u  jse m probíral, "  píš e Guitton ,   "spol u s  nejví c ne ­•  vě ř ící m z e svýc h př átel ,  Jeane m Rostande m problém ,  zd a Bů h j e 

mýtu s neb o skuteč nost ,  A  o n mi  ř ekl :   V y mát e opravd u Ště stí , vy vě ř ít e v  Boha .  " rot o s i  mů žete dovoli t  n a 3oh a nemyslet.J á v ně ho nevě ř ím,  a  ta k  jse m nuce n n a ně ho mysle t   stále . 

To píš e Guitto n n a okraj ,  poto m vša k př ecház í  k  vymezen í jádr a problému : 

"Všechn y myslíc í  bytost i  uznávají ,  ž e maj í   jedn u svrcho ­van ě významno u povinnost ,   toti ž hledat^mim o vešker é  zdán í   to , 

'  c o j e pravda .  A  poku d  s e dne s dě l í  n a  'vě ř íc í   a   'nevě ř íc í   , ­j e t o proto ,  ž e klado u pravd u výš e ne ž veškero u soliď arit u s e 

"svým i  bratr y  a  svým i  př áteli .  A  poku d  jedn y o d druhýc h  dě l í ide a spravedlnosti ,   j e t o způ soben o  tím ,  ž e  jedn i  o   druhýc h soudí ,  ž e spravedlnost ,  k  ní ž smě ř ují  všichni 5  nen í   tě mi '  dru ­hými   respektována . 

Z  toh o vyplývá ,  ž e povinnosti ,  kter é  lid é maj í  vů či  prav ­dě,  s e dostávaj í  d o rozpor u s  povinnost í  respektova t   svě domí druhých ,  A  V  naš í  vyspě l é době ,  kter á db á víc e ne ž  kdykol i jind y n a uchován í   svobody ,  docház í  v  naš í   tolerantn í   společ ­nost i  k   trvalém u konflikt u  ideál u pravd y  s   ideále m  lásk y k  bližnímu. " 

Jea n Guitto n s e s  velko u úcto u vyslovuj e  o  snaz e  nezra ­nit ,  neodradi t  v  diskus i  protivníka ,   toho ,  kd o má  jin é názoiy ; Př ipomín á pozoruhodn é  př íklad y  takovéh o postoj e  z  dě ji n  Cír ­kve ,  chvál í  a  obdivuj e  to ,  c o ř eč tí  Otcov é nazýval i   OIKONOMB* / S př eklade m  tohot o  termín u  jso u velk é potíž e  a  Guitto n klad e výra z v  ř eck é  form ě a  pouz e pa k uvád í  př íklad y  toho ,  c o 

- 25 -

slov o vyjadř uje «  Napadl o mi  vsak ,  ž e b y s e dal o dobř e  vystih ­nou t  č eský m výraze m  "šetrnost "   ­  v  obo u významec h  tohot o poj ­mu:  Kd o postuouj e v e  shod ě  s  OIKONOMlf ,   šetř í  protivník a  a setř i   s i   té ž argument y  pr o závažn é vě ci ,  neplýtv á  jim i  napod ­ružn é  body*/ .  Guitto n dál e  tak é př ipomín á Sokratov u metodu,je ž spoč ívá v e  snaz e naléz t  př i  diskus i   to ,  c o maj í  ob ě stran y v e svýc h myšlenkác h  společ ného .  Nakone c váa k francouzsk ý  filozo f uzavírá ,  ž e s e respektující m postojem^vů č i   protivník u v   dia ­log u *problé m  sá m nikd y nevyř eší ,   aspo ň poku d nem á debat a  vy ­ústi t  v  pochybován í   o  všem o 

"Od  chvíle ,  kd y n a Západ ě povstal o myšlení ,   s e  myslíc í duchov é  rozdě lil i  n a dv ě rodiny :   jedn i  vě ř í,  ž e maj í  v   drže ­ní  pravdu ,  druz í  vě dí ,  ž e nen í   jin é pravd y ne ž č lově k  a   ž e č lově k,   ja k ř íka l  Protagoras ,   j e mě ř ítkem všec h vě cí. " 

Toli k Guitton .  Každ ý  ted y má  svo u pravdu .  Po d  jeno u pod ­mínkou :  ž e  j e upř ímn ý  a  ž e  toleruj e pravd u  druhého.Objektivn í pravd u nahrazuj e upř ímnos t  o  J e  t o ř ešení ? Stě ž í  pr o kř estana , jen ž ct í   jak o  svě tc e  ty ,  kd o radě j i   trpě l i  muč ednictví,ne ž  a ­by zapř el i  pravd u /je n  t u svou?/ ,  odpovíd á  Guitton . 

A c o t i  druzí ?  "Je n málokd y  vidíme ,  ž e b y ně kdo  kriti ­zova l  vlastn í  kriticismus, "   ř ík á opě t  auto r  MLČ ENÍ  0  PODSTAT­NÉM,  skepse ,   je ž má zahrnova t  vše ,  miz í   jak o b y zázrakem ,  po ­kud  b y mě la pochybova t   sam a o  sobě .  Ně kdy  t o vypad á  i  tak ,  ž e nevě ř ící   j e s i   jis t   svo u negací ,   zatímc o vě ř ící  pros í  Pána,a ­by pomoh l   jeh o  /ne/víř e 0 

Jsou­l i  všechn y  pravd y  stejn ě dobré ,   jso u stejn ě  špatné . Za takovéh o  stav u vě cí  b y sam o obrácen í  k e kř estanstv í   zname ­nal o  sotv a ně co víc e ne ž změ nu nálady ,  podotýk á Guitton ,  kdy ž se zamýšlí ,  pro č  s e v  druh é polovin ě  20 .  stolet í   zmenši l   po ­č et  konverzí . 

Sám  jse m konvertit a a  př ilnut í  k  oravd ě katolick é  církv e pr o mn e  byl o vší m  jiný m ne ž změ nou nálady .  Al e  znepokojiv é  o ­tázk y  o  pomě ru mez i  pravdo u a  myšlenkovo u  tolerancí ,   je ž  jse m nyn í  nalez l   ta k podivuhodn ě  formulován y v  Guitton'v ě  knize , jse m s i  klad l   o d poč átku ,  klad u  s i   j e podne s a  domnívá m se,ž e si   j e mus í  klás t  každ ý katolík ,   jakmil e  zač ne př emýšle t   o  vý ­luč nost i   sv é víry .  A  nemus í  př ito m vů bec  bý t  konvertita. 0  to m velm i  pě kně píš e  tak é ná š filozo f  o  ně co dál e v e sv é  knize : 11 Jak o dít ě  jse m vě dě l,  ž e  jin é dě t i  maj í   jino u vír u / a dozvě ­děl   jse m s e i  o  existenc i   budhistu ,  moslimů y/ ,  a  t u jse m siř í ­kal ,  ž e  j e znač ně nepravdě podobné ,   ž e  jse m  př istá l   _   práv ě  v  to m pravé m náboženství .  Táza l   jse m se ,  zd a náboženstv í  nen í ně co  jak o vlast. "  N a  tut o otázk u Guitto n odpovídá ,  ž e naroze ­ní  b y zd e nemě lo mí t  posledn í   slov o  / i  kdy ž  j e zpravidl a  mí ­vá/ .   "Narozen í  neosvobozuj e neb o b y hemě lo^osvobozova t   o d po ­vinnost i   uvě domě lé volby :  bu d  'konvertova t   k  náboženstv í  své ­ho dě tství ,  narození ,   aneb o  j e opusti t  kvů l i   cestě ,   je ž  j e správně jší. "  T o  j e ostatn ě v  katolick é  církv i  vyjádř en o  oddě ­lení m  svátost i  kř t u dě t í  o d svátost i   biř mován í   dospě lých . 

- 26 -

Zkrátk a uvě domě lé  př ijet í  vír y  j e př ijetí m  odpově dnosti . A ví m  z  vlastn í   zkušenosti ,   ž e  tíž e  odpově dnost i   z a  to >  ž e č lověk má pravdu ,  býv á opravd u č ast o  a ž drtivá .  Nemám n a m^s ­l i  moráln í   aspek t  vě ci   ­  závaze k  apoštolát u př íklad u  kř es ta ­nov a života ?  jen ž  z  "držen í  p r a v d y v  podstat ě vyplývá .   Tent o závaze k  j e dů ležit ý  a  z  urč itéh o hledisk a  i  podstatně jš í   ne ž správnos t   smýšloní ,  vždy t  Kristu s ná m neř ekl ,   ž e ná s  budescu ­di t  poesi e toho5 .  c o s i  myslime ^   c o vyznáváme ,   ovc e  o d  kozl ů  bude  oddě lova t   podl e  zcel a  jirlýc h kritérií« ,  Al e  ja k b y  s e  li ­dé  o   tě cht o kritériích ,   o  povinnost i   lásk y k  bližním u  vů bec dozvě dě li,  kdyb y nebyl o kř estanstv í  hlásáno ? A  Kristu s  př ec e ř ekl   též :   "Jdě t e d o celéh o  svě t a a  uč te«*. "  Al e  tíž e  otázky , pro č práv ě mn i   byl o dopř áno ,  abyc h nalez l  pravd u /nehled ě  n a nutnos t   stáléh o  ově ř ování ;  nalez l   jse m  j i  skuteč ně ?/ ,   dotír á znov u a  znov u práv ě v  oblast i  myšlení« ,  k  soudce m  t u nemů že tý t nikd o  jin ý ne ž  svě domí c  Ta k uč í   II «  vatikánsk ý  konci l   /pr o hlášen í   o  nábožensk é  svobodě / ,   t o ř ík á  i  Guitton .   /Opě t   s i nemohu odpusti t   citac i   jedn é  jeh o poznámk y n a okraj ,   je ž vša k zasahuj e  jádr o vě ci :   t?1D ave l  Ví c  schvalova l   př ípite k  kardinál a Newmana,  kter ý n a konc i   jedn é hostin y  ř ekl :   Př ipíjí m  nejprv e na  sv é  svě domí   a  n a papež e potom .   " / 

Leč  svrchovanos t   svôdgm í  ná s opě t  př ivád í  k   tézi:pravda = upř ímnost ,  A   jedin ý posto j  v  oblast i  myšlen í  hodn ý  lidsk é  dů ­stojnost i   j e  ted y  tolerance «  Ano ,   j e  t o  tak ,  al e opě t   s i   t o žád á urč itéh o  vymezen í   č i  doplně ní .  J e  t o  ta k pr o  "mou "  osob u /brán o  absolutně / ,  pro  osob u každéh o myslícíh o  č lově ka  č i kř estana ,   al e nevyplýv á  z   toho ,  ž e neexistuj e  objektivn í  prav ­da,   ž e všechn y  "pravdy "   jso u stejn ě dobr é  /=špatné/.Každ ý  od ­povíd á  sá m z a sebe .   "Vlastnictví "   pravd y nen í  pr o nikoh o  pri ­vilegie m v   to m smě ru,  ž e b y h o  č inil o  lepší m ne ž  jso u  ti ,  kd o ­  podl e ně ho  ­  pravd u nemají .  Al e  objektivn í   pravd a př est o e ­xistuje .  Objektivn ě vzat o  j e  tot o posledn í   tvrzen í   ovše m  pou ­ze př edpoklad ,   al e vždyck y  jse m mě l   z a  jisté ,  ž e s   tímt o př ed­poklade m  stoj í  neb o pad á  sá m smys l  vešker é  existence 0  Svě t,v e které m  b y  tom u byl o  jinak ,  by^nemoh l   bý t   svě tem,   jej ž  stvoř i l Bů h,   te n Bů h,  o  ně mž uč í  kř estansk á  víra .  T o  j e opě t  dů kaz je n PRO Ľ OMO SUA,  al e vymezuj e  t o aspo ň problé m  sám e 

Jina k ř eč eno,   a  t  s e snaží m  sebeví c  eliminova t   napě tí,je ž existuj e mez i   pokladem ,   jej ž vlastním ,  pravdou ,   a  tím ,   jakné ­l o  jse m  toh o poklad u hode n  /tat o nehodnos t   s e patrn ě  projevu ­j e  tím ,   ja k mál o  jse m  schope n  tut o  jasno u pravd u  sdě li t   č i př edat   tě m,  kd o  j i  neuznávají/ ,  n a  jedn o rezignova t   nemohu:n & to ,  ž e pravd a existuj e  a  ž e  j e  tak é poznateln á  / v opač ném př í ­pad ě  b y nemě la cenu/ .  Lomnivá m  se ,  ž e  takt o  uvažuj e  .  i   Jea n Guitton ,   tř ebaž e  jse m v   jeh o c\íl e podobn é  formulac e  př ímo  ne ­nalezl . 

Al e  lz e problé m napě t í   č i  rozpor u mez i  PRAVDOU 0  SOBĚ  a PRAVDOU "R O MNE vů bec ně ja k ř ešit ? Opě t  buč u citova t   Guitton a a  tentokrá t   t o bud e  citá t   citátu,^svě dectví ,   kter é  j e o  1Dcen ­ně jší ,   ž e nepocház í   o d kř estana .  Židovsk á filozofk a  a  spis o ­

- 27

vatelk a Simon e Weilov á mín í   / a Guitto n př itakává/ :   "Krist u s e líbí ,  kdy ž ně kdo dáv á př ednos t  pravd ě pre d ním ,  neb o t  Kristu s j e v e  skuteč nost i  " ravda .  Odvrací­l i   s e ně kdo  o d ně ho,  ab y  se l za pravdou ,  nedojd e  daleko ,  ani ž mu padn e d o náruč e. "  J e  t o je n krásn ý  básnick ý  obraz ,   al e neř eší­l i   problé m  sám,ukazuj e  aspo ň  cestu ,   smě r,   jím ž s e má ubíra t   př emýšlen í   o  tét o nesnadn é  o ­tázce .  A   t o  j e velmi   významné . 

Druh á kapitol a  Guittonov a spis u nazvan á MODLITBA  jak o b y odboč oval a o d základníh o  témat u knihy .  U ž proto ,  ž e o  otázkác h změn v  liturgii ,   je ž nastal y  v  dů sledk u  II ­  vatikánskéh o  kon ­cilu ,  s e niktera k nemlč í ,   jso u naopa k v  katolick é  církv i   i  mi ­mo n i   stál e hojn ě př etř ásány ,  mim o  jin é  té ž  v  Boisdeffrovýc h úvahách ,   ja k uvidím e dále .  A   jd e  t u rovně ž  spí š o  problé m prak ­tick ý ne ž o  otázku ,   je ž b y patř il a d o obor u filozofie ?  kter á hled á pravdu .  Vě tš í   č ást  kapitol y  j e vě nován a  líč en í   konkrétn í situac e  Církv e v e Franci i   tvář í  v   tvá ř  nov é  liturgi i   a   teprv e posledn í   odstavc e vyvozuj í   závě ry 5  kter é  tyt o  skuteč nost i   uve ­dou d o souvislost i   s  témate m  celéh o  spisu :   jak o vžd y  i  zd e vsa k Guitto n udeř í  hř ebí k n a hlavič ku . 

Vě ren metodě ,  ktero u pě stova l  v e  svýc h úvahác h  p o  cel ý život ,   snaž í   s e auto r  MLČ ENÍ  0  "°ODST^TNÉ M  i  zd e peč liv ě t  spra­

.vedliv ě váži t  klad y  a  zápor y nastalýc h  změ n.  A   j e  viditeln ě  nesvů j  na d  tím ,  ž e n a obraze ,  kter ý maluje ,  mu vycházej í   stín y dalek o výrazně j i  ne ž  svě tl á místa .  Guitto n  s e s  velký m  respek ­te m vyslovuj e  o  liturgick é konstituc i   vypracovan é  koncilovým i otci ,  pln ě oceň uj e význa m uveden í  národníh o  jazyk a d o  liturgi e pr o katechezi ,  pr o př iblížen í  Slov a Božíh o vě ř ícím,  uznává ,  ž e souč asná  struktur a mš e  s e zvýšený m dů raze m n a bohoslužb u  slov a j é n a prospě c h  snahá m o  sblížen í   sblížen í   s  odlouč eným i   bratr y protestanty .  Má vša k  z a to ,  ž e  změ ny  byl y provádě n y  č ast o  př e­kotně ,  obáv á  se ,  ž e ně kter é moho u bý t  pojímán y  jak o  implicitn í odsouzen í   stalet é praxe ,   je ž vyjadř oval a mnoh é  pravdy ,  n a  ně ž se'  dne s  zapomín á neb o  je ž s e dokonc e  znevažují ,   č ast o  podl e ně ho docház í  k  porušen í   rovnováh y mez i  dvojí m  aspekte m  eucha ­ristick é  obě ti ,  kter á  s e ovše m obrac í  k  lidu ,  al e  j e a  má  bý t tak é BOHUslužbou ,   stě žuj e  s i  n a neuváženos t  ně kterýc h  experi ­ment ů  a  vytýká ,  ž e s e ber e mal ý ohle d  n a lásk u a  úct u vě ř ícíc h k  tradici ,  A  as i  práve m ř íká ,  ž e o  mnoh a  tě cht o negativníc h je ­vec h s e prost ě mlč í . 

Z Guittonovýc h př ipomíne k k  pokoncilový m  změ nám v   litur ­gi i   j e hodn é povšimnut í   zejmén a  to ,  c o s e v  nic h ř ík á o  potř e ­bě rovnováh y mez i  dvě ma aspekt y  slaven í   eucharistie c  Francouz ­sk ý filozo f  zd e raz í  origináln í   a  velm i  př ípadn é  termíny :   cha ­rakterizuj e  toti ž on y  aspekt y pomoc í  dvojic e  adjekti v  ­   "numi ­neux "  a  "lumineux "   ­  odvozenýc h o d  latinskýc h pojm ů NU^F N aLU ­MEN.  Prvn í   znamen á  "Bož í  moc" ,   "Bož í  vů li "  neb o vů bec  "božst ­ví" ,  druh ý pa k  "svě tlo" .  C o  j e f huminosum" ,  patř í   ted y d o  ř ádu vě cí  božských ,  nepř ístupných ,   tajemných ,   zatímc o  témě ř   horno ­nymní ,  al e protikladn é  adjektivu m  "luminosum "   označ uj e  naopa k vě ci,  kter é  s e úč inke m  svě tl a stávaj í   jasnými ,  a  t o neje n  v e 

- 28 -

fyzickém ,   al e  i  v  př enesené m  č i  duchovní m  smyslu ,   ted y  vě ci srozumitelné .  D o č eštin y  bohuže l  nelz e  tut o nanejvý š  instruk ­tivní  a  smysluplno u hr u s e slov y  a  s  jejic h bohatým i  konot a ­cemi  nija k př evést Ł  a  ohci­l i  př est o  č tenář i   tlumoč i t  myšlen ­ky ,  kter é  auto r  MLČ ENÍ  0..PODSTATNÉ M vyjadř uj e  soužití m uvede ­né dvojic e  termínů ,  musí m  s e spokoji t   tím ,  ž e užij i  př ibli ž  ­nýc h ekvivalent ů  "Bož í  dimenze "  a   "lidsk á dimenze" ,   a  doufat ^ že rů zn é konotac e pochop í  č tená ř   z e smysl u  textu .  S  tímt o  o ­mezení m př edkládá m  z  ř ady Guittonovýc h úva h o  dané m  témat u a ­spo ň  tuto : 

"Katolick á  eucharisti e má dv a charakteristick é  rysy ,   je ž jso u zdánliv ě protikladné ,   je ž s e vša k navzáje m doplň uj í   a společ n ě vytvář ej í   opravdovo u  strukturu .  Eucharisti e  j e  nej ­prv e OBETÍ ^  kter á  zpř ítomň uj e  obě t  Ježíš e Krista .   Eucharisti e j e  tak é SVATOSTÍ ,  v  ní ž  j e shromáždě ný m vě ř ící m  v   iLyotick é hostin ě nabízen o  ovoc e  tét o obě ti *  Kdybyc h  t o mě l  př evés t   d o svéh o pojmosloví ,   ř ekl^bych ,  ž e eucharisti e  j e z  hledisk a Bo ­ží  dimenz e  /NUMEN/  obě t   a  z  hledisk a  lidsk é  dimenz e  /LUMEN / svátost .  A  koncilov á  liturgi e v  žádné m př ípad ě nechtě l a  ome ­zova t  podí l  obě t i  o  Zvýraznil a pouz e  rol i   svátosti .  Al e  poku d jd e o  strukturu ,   stal e platí ,  ž e svátos t   j e dů sledke m  obě t i  a že zdroje m SVETL A  j e TAJEMSTVÍ .  Tomut o  svě tl u popř ál a  konci ­lov á  liturgi e víc e místa j  Bož í   slov o  j e vykládán o  srozumitel ­ně jším,  biblič tě jší m  způ sobem. " 

Mů žeme uzavř ít ,  ž e podl e Guitton a  j e pr o Círke v  z   hle ­disk a nauk y v  ohled u liturgi e vš e v  naprosté m  poř ádku .   Znepo ­kojuj e h o pouz e  to ,   ja k  jso u v e Franci i  pokyn y  koncilovýchot ­ců uvádě ny  d o praxe .  A  zd e  j e  jeh o zneklidně n í   bohuže l  as i  a ž př íli š   gprávně né . 

V Č eskoslovensk u  jsm e n a  to m v  ně kterýc h ohledec h patrn ě  skuteč n ě  lép e ne ž v e Francii ,  př echo d  o d  star é k  nov é  litur ­gi i  u  ná s probě h l  povlovně j i   a  organič tě j i  ne ž v   Guittonov ě  vlasti ;   stě ž í   lz e docenit ,   ja k velko u rol i  př i  vylouč en í  vě t ­šíc h otř es ů  t u sehrál a  tradic e  č eskéh o  lidovéh o  zpě vu,ježmoh ­l a bý t  be z podstatně jšíc h úpra v př evzat a  z e star é mš e d o  no ­vé .  Vyhnul i   jsm e s e  ta k aspo ň z  vě tš í   č ást i  on é  zkáz e  krás y liturgie ,  o  ní ž Guitto n  sá m sic e píš e  je n v  poznámce ,  ž e  ne ­byl o př ání m koncil u omezova t  v   liturgi i   roli ,  ktero u v  n í  tra ­dič ně hrál a estetick á  stránka ,  al e na d ní ž  /ono u zkázou /   na ­ř íkaj í   ta k mnoz í   jin í  katolíc i   a  neje n v e Francii .  Nebyl o mez ­ně  z a pá r   le t  najít '  rovnocenno u náhrad u  z a  to ,  c o  budovala vo­bor u latinskéh o  liturgickéh o  zpě vu staletí .  Círke v v   č eskýc h zemíc h ved l   té ž př irozen ý  instink t   toho ,  kd o  j e v   nebezpeč í , k  opatrně jším u postup u v  oblast i   experimentů ,  k  vě tším u  př i ­mknut í   s e k  bezpeč í ,  kter é  skýt á  tradic e neb o  i  pouh ý  zvyk .  A tř ebaž e  i  u  ná s existuj í   spor y mez i  milovník y  staréh o  ż a  za ­stánc i  nového ,  vyhnul i   jsm e s e alespo ň viditelném u  rozkolu , kter ý vrh l   ta k velk ý  ftí n n a francouzsko u Círke v /msgr .   Le ­febvr e  a  seminá ř  v  Econ e  ­  ponechává m  to ,  c o o  to m ř ík á Guit ­to n d o č ást i  vě novan é  Boisdeffrovi ,   jen ž o  tét o vě ci  pojedná ­vá velm i  obšírně /  a  kter ý dodne s nen í  uspokojiv ě  odstraně n.A ­

- 29 -

l e ř ada problém ů existuj e  i  u  nás ,   tak é n a ná s ně kdy  negativ ­ně dopad l   spě ch př i  zavádě n í  reforem ,   j e možn é mí t   např íkla d výhrad y  k  úrovn i  př eklad u  liturgickýc h  text ů / i  k  podob ě sjed ­nocenéh o kancionálu/ ,   lecco s krásnéh o  odešl o  spol u s e  staro u liturgi í   i  z  našic h kostelů . 

A muse l   jse m dá t  Guittonov i   z a pravd u  i  v   jeh o postř ehu , že nov á  struktur a mš e  svý m dů raze m n a liturgi i   slova ,   zač le ­ně ním homilie ,   zatlač uj e d e fact o  poně kud  d o pozad í   vlastn í jádr o mešn í  obě t i   ­  u ž  je n prost ě  č asově v /nevím ,   ja k  j e t o v e Francii ,   al e  d ak málokd y u  ná s slýchám e Ř ímský káno n  ' neb o č tvrto u eucharisticko u modlitbu /  a  tak é v e vnímán í  vě ř ícíh o  , jen ž č ast o nedokáž e udrže t  pozornos t   tehdy ,  kd y  b y  mě la  vr ­cholit ,  v e vrcholn é  č ást i  mš e  svaté .  Uvě domil   jse m  si ,  ž e  t o j e zř ejm ě př íč ino u  jevu ,  kter ý mě dos t   znepokojova l   a   který , ja k  jse m zjistil ,  pr o  seb e konstatoval i   i  ně kteř í  mí   blízc í př átelé ,   toti ž pocitu ,  ž e mi   /jim /  mnohd y  př ináš í   /aspo ň  ja k se mi  vě ci   jeví /  vě tší  duchovn í  užite k mš e v e všedn í  de n  ne ž mše nedě lní .   /N e n a FVOU obhajobu ,   al e pr o  správn é  vymezeníu ­vedenéh o  pocit u poznamenávám ,  ž e ni c mi  nen í  vzdáleně jš í   ne ž spě ch,  ab y  liturgi e u ž byl a u  konce ;  nadevš e miluj i   liturgi i Svatéh o  ­týdne ,  zejmén a Bíl é  soboty ,  nejdelš í   z e všech ,   a  bol í mě,  kdy ž  jso u ně kter é  č ást i  obř ad ů neb o mš í   zkracován y  č i  vy ­nechávány .  Jd e  t u je n a  je n o  on u nesná z soustř edi t   se. / 

Lidsk á nedokonalos t  neb o  omezen é možnost i   tě lesn é  bytos ­t i  zd e ovše m nejso u rozhodující ,   ja k ř ík á Guitton ,   jd e mu  o jino u otázku :  neskrýv á  s e po d urč itý m  omezení m míst a  liturgi e obě ti  v  celkov é  struktuř e  bohoslužb y  podceně n í  význam u  obě t ­níh o  charakter u mš e  svaté ? J e  t o  jede n z  citlivýc h bod ů v   e ­kumenické m  dialog u a  Guitto n k   tom u poznamenává :   "Má m radost , kdy ž vidím ,  ž e s e umenšuj e  rozdí l  v^našic h hlediscích,má m vša k obavu ,  ž e v  praxi   jsme ,   ja k s e aspo ň zdá ,  ustoupil i  o d  tohc c D j e pr o katolík a podstatné. "   Zd e u ž filozo f  př edjím á  tém a č tvr ­t é kapitoly ,   al e ne ž  s e k  ně mu dostanu ,  musí m ř íc i   ně koli k slo v o  závě r u úva h na d  liturgií ,   jen ž stav í  d o správnéh o svě t r l a všechn y  obavy ,  kter é  zazně l y př edtím .  Opě t  pokládá m  z a lep ­ší  nesnaži t   s e o  parafráz i   tam ,  kd e  ta k mál o  slov y  ř ík á  toli k podstatnéh o  auto r  MLČ ENÍ  0  PODSTATNÉM: 

"^odívejm e  s e znov u n a budoucnos t  Koncilu / a objasně m e to , co s e č ast o př ecház í  mlč ení m  a  c o  j e vžd y  je n  nápově dí   ,  to ­tiž ,  ž e Konci l   zavazuj e k   'obrácení' .  Mnoz í   s e sna d domnívali , že  tent o konci l  ná m dovoluj e uspoř i t   s i  námahu .  By l  vša k vel ­ký m koncile m pouz e proto ,  ž e ná s nut í  vrhnou t   sít ě n a  vě tš í hlubinu .  Dř ív e  by l  č as post ů vymezen ;  nyn í   s i  form u  odř íkán í musíme  zvoli t   sami .  Dř ív e dít ě odř íkával o  odpově di   katechis ­mu.  Dne s mus í  dít ě porozumě t   tomu ,  c o ř íká .  Dř ív e  s e  poslou ­chal a autorita ,   ani ž s e žádal o vysvě tlení .  Dne s  j e  tř eb a  in ­formovat ,  pouč ova t   lidsk é  svě domí. .  Dř ív e byl o náboženstv í  Č ES­t o zvykem .  Č ím dá l  víc e  s e mus í   stáva t   svě tlem . 

A neexistuj e metoda ,   ja k snadn o dě la t  vě ci  nesnadné .   Vě ­ř ící  nemoho u př ejít   z  dě tstv í  d o dospě lost i   be z práce ,  be z ú ­sil í  a  be z slz. " 

­   J O  ­

Kdyby ni c  jiného ,   ted y  je n  tyt o ř ádk y ukazují ,  ž e Guit ­to n nen í  naprost o  zaslepen ý  staromilec ,   "laudato r   temporis" * A mů žeme uzavř ít ,   ž e  jeh o varovn é  poznámk y  k e  stínů m  pokon ­cilovéh o  obdob í  vyplývaj í  pouz e  z e starost i   o   to ,  ab y námah a 

"spojen á  s  př echode m vě ř ícíc h k  dospě lost i  nebyl a  vynaložen a "na d arm o n 

v  V   tř et í  kapitol e nazvan é  SVĚ DECTVÍ  chc e Guitto n poruši t ­.mlč en í  o  pomě ru mez i  vě dou a  vírou ,  konkrétn ě  o  otázce ,   zd a 

to. ,  c o ná m evangeli a vyprávě j í   o  Kristu ,   j e histori í  neb o ný ­tem.  Opě t   zd e nejd e o   to ,  ž e b y s e sdodtate k nehovoř il o  o  té ­

.mat u samém,  al e  zamlč uj e  s e ­  neb o  zamlžuj e  ­  nejpodstatně j i ­švbo d  problému :  n a č em stoj í  naš e víra ,  není­l i   to ,   coevan ­geli a ř íkají ,   pravda ? 

vJd e  ovše m např e d  o  vymezen í   tét o pravdy .  Mnoz í   souč asn í kř estan é  i  sympatizujíc í  nevě ř ící ,  mnoz í  Guittonov i   př átel é se domnívají ,   ž e pravdivos t   evangelníh o  poselstv í  nen í   nik ­tera k ohrožena ,   jestliž e př ipustím e  neb o př ímo  tvrdíme ,   ž e jednotliv é  př íbě hy neb o podán í   celk u byl v prost ě vymyšlen y  , c.b y ilustroval y  urč it é významn é  nravdy .   Takov ý  postu p  j e zn­.m ,  literatur a  je j  užív á o d nepamě ti ,  uchyluj e  s e k  ně mu i bible ,  kd e  s e  tent o žán r  nazýv á midraš .  Př íklade m midraš e  j e knih a Jonášova .   Tak é Kristu s  č ast o užíva l  podobenství .  Nen í sic e vylouč eno ,  ž e ně kter á  z  nic h mohl a mí t   opor u v e  skuteč ­nýc h událostech ,  al e opravd u nezálež í  n a  tom ,  zd a marn '  trat ­ný  sy n neb o milosrdn ý  Samaritá n opravd u žil i  neb e  ne,respek ­tiv e byl o b y sic e velm i   zajímavé ,  kdyb y  s e dal o  zjistit ,   ja k t o s  nim i  bylo ,   le č vů bec ni c  b y  t o nezmě nil o n a morální m po ­uč ení  vyplývající m  z  podobenstv í   č i  př íbě hů,  v  nich ž  tyt o postav y  vystupují . 

Al e Guitto n upozorň uje ,  ž e podobn á kritéri a nelz e  dos t dobř e  aplikova t  n a  to ,  c o př íbě hy  evangeli í  vyprávě j í   oKris ­t u samém.  Ja k b y s e srovnával o  s  Janový m výrokem :   c o  jsm e n a vlastn í  oč i  vidě li ,   č eho  jsm e  s e dotýkali ,   t o vá m zvě stujene , aneb o  s  Lukášový m ujiště ní m  o  peč livosti ,   s  ní ž  shromažď ova l od poč átk u vešker á  svě dectví ,  kdyb y  tat o  jasn á a   slavnostn í prohlášen í  mě la krý t  pouh á fiktivn í  vyprávě ní .   "Jestliž e  s e ve  jmén u °ravd y podáv á  fikce ,  pa k nevidím ,   ja k  b y  rozumn ý č lověk našeh o dvccp^éh o  stolet í  moh l  bý t  př esvě dč en o  oprav ­dovosti ,  upř ímnost i   a  loajálnost i   prvníc h př estanů ^   uzavír á 

: Jea n Guitton . Ramenem  úraz u pr o mnoh é modern í   lidi ,  v   to m i 

jso ú ovše m Kristov y  zázraky .  Auto r  MLČ ENÍ  0  PODSTATNÉM uvád í rozhovor ,  kter ý mě l   s  jední m katolický m  exegeto u o   Lazarov ě  vzkř íšení *   Jeh o partne r  v  dialog u pokláda l  př íbě h  en ý v ;  tét o perikop ě Janov a evangeli a z a  typick ý midraš ,   uznáva l jeh o moráln í   č i  výchovn ý dosah ,  nepriznáva l  mu vša k charakte r skuteč n é události .  Od kř estansk é  vír y  j e podl e ně ho  tř eb a od ­dě lit'j e j í  mrtv é  č ásti ,  ab y oč iště n ý  cele k moh l  bý t   nadál e př esvě dč ivýc

  ,f 3udete­l i   chtí t  vš e  zachránit ,  vš e  ztratíte ,  " varova l  Guittona .  Al e filozo f  namítá : 

"Vír a  s e ned á prožíva t  n a dvo u úrovních :   /pa k  b y  t o  vy ­padal o  tak ,  že /   jedn a b y  byl a vyhrazen a  exegetů m ,   informov a  ­nýr n teologů m ,   šl o  b y o  víru ,  kd e  lz e  př ipusti t   nepř ítomnos t zázraků ,   kd e moho u  jist í  vě ř ící   /ja k  jse m  slyšel /  ř íkat :   Př i ­jímá m v  evangeli u vše ,   a ž n a  zázraky ,   zatímc o  druh á  tvá ř   ná ­boženstv í   b y  byl a vyhrazen a  lidu ,   jen ž  obraz y  a  zázrak y  po ­tř ebuje .  Poto m  b y  ted y  byl o dvoj í  náboženství ,   uč ené  a   lido ­vé ,  jedn o prav é ,  druh é  pově rč ivé. 11 

Ide a dvoj í   pravd y  nepovstal a  ostatn ě  teprv e v  modern í  do ­bě.  Muse l   s e  s  n i  potýka t   a  potíra t   j i  u ž  svat ý Tomá š  Akvin ­sk ý  a   jeh o protivníc i   typ u Siger a Brabantskéh o  sam i   př ijal i tut o  ide u o d  svýc h  arabskýc h uč itelů .   Tout o  př ipomínko u  n a chvíl i   opouští m  Guitton a  a  žádá m  č tenář e,   ab y mi  dovoli l   vy ­slovi t   ně koli k  vlastníc h  úva h n a okra j   tét o  otázky: i   o  n í  př e­mýšlí m  ji ž  dlouh á  léta .  Dospě l   jse m k  názoru ,   ž e ř íká­l i   ně k­do : Lnevě ř ím,  ž e b y  s e moh. 1 stá t   zázra k  jak o  takový ,  pa k  ř ík á vlastně :   vě ř ím,   ž e  zázra k  jak o  takov ý  s e nemů že  stát .  T o nen í hr a  s e  slovy :   záporn ý  tva r   sloves a  vě ř it   zd e naznač uj e  hypo ­tézu ,   ted y  posto j  vě decký ,  kladn ý  tva r  vsa k  implikuj e  tvrze ­ní ,   ted y posto j   filozofický * 

Z  toh o vyplývá ,   ž e  i  v  otázc e Kristovýc h  zázrak ů  prot i sob ě nestoj í   /aspo ň n e vždy ,  n e v  práv e uvedené m  př ípadě /   vě ­da a  víra ,  nýbr ž dvoj í   odlišn á  víra ,  nebol i   dvoj í   v   odlišn ý př edpoklad .  Vě da,  v  dané m  př ípad ě  exegeze ,  ná m umožň uj e  lép e a bezpeč ně ji   poznat ,   jak ý mě l   svatopise c  úmysl ,   c o  sledo ­va l   tím ,  kdy ž vyprávě l   o  ně jaké m  zázraku ,   al e  o  fakt u  zázrak u samotnéh o  ná s v  kladné m  an i   záporné m  smysl u pouč i t   nemů že.   0 tom.dost i   obšírn ě hovoř í   tak é Guitton ,   jen ž píše :   "Vě da  ná m toti ž umožň uj e  poznat ,   ja k byl a  č tyř i   evangeli a v   lů n ě  prv ­níc h  spole^Qnstv í  nejprv e  hlásána ,  pa k  zredigována .   /... /  Ji ­nak  ř eč eno,  poznávám e  GENEZI  našic h evangelií .  Novém u  vě dě ní j e vlastn í   práv ě  to ,  ž e ná m  odhaluj e  postup y  vzniku .   Al e  zna ­los t   o   tom.,..JAKÍM I  cestam i   k  ná m urč it ý  poznate k  dospě l ,   ne ­ř eSí^zákládn í   problém ,   zd a  toti ž  j e  tent o  poznate k  pravdivý. " 

MOhu  ted y  opakovat ,   ž e  tvrzení :   zázra k  s e nestal ,   proto ­že : ;$ e stá t  nemohl ,  nen í   výroke m vě dy nýbr ž  výroke m  víry. A  zd e platí,,ž e  jedn a vír a vyluč uj e  druhou .  Jak o nebyl o možn é  kla ­nět   sé"zárove ň Jahvov i   i  Baalovi ,   jak o Šalomou n nemoh l   zů sta t krále m milý m Bohu ,  kdy ž h o  an i   jeh o moudros t   neuchránila ,   ab y se poté ,   co'­zbudova l  Chrá m Jahvovi ,   neda l   svým i   ženam i   svés t k  tomu ,   ž e postavi l   /ats i  menší /  svatyn ě  tak é  Milkomovi,Kemo ­šoviatd. ,   ta k nelz e  bý t   souč asn ě vě ř ící m  kř estane m  a   "  vě ř í­cí m pozitivistou" .   Nejd e  t u vů bec  o  vylouč en í   zkoumáni,ZD A  s e te n č i  one n  zázra k neb o  tř eb a  i  vešker é v evc.ngeln í   zázrak y sku ­teon ě  stal y  č i  nestaly ,  n a  t o dáv á kř estanov i   nezadateln é prá ­vo ve t  láska.' k pravdě ,   je ž  j e nedílno u  souč ást í   jeh o  celkovéh o postoj e  bytostn ě  spjatéh o  s  kř estanství m  /jin á  vě c  j e  obtíž ­nost '  takovéh ó  zkoumání ,   př i  ně mž nelz e uží t   jinýc h dů kazů ne ž nepř ímých/ ,   jd e o  vylouč en í   př ede m  danéh o  př edpokladu ,   jej ž obdivuhodn ě  vystihuj e  jede n  sylogismu s  filozofa ,  kter ý  by l 

- 32 -

MAGNUS PARENS moderníh o  způ sobu myšlení .  Cituj i  V^ltair a  p o pamě ti,  al e smys l   jeh o výrok u  jse m urč it ě  zachoval:"Zázra k  j e ně co  ta k vznešeného ,   ž e s e  t o nemů že  stát .  Bu d  s e  t o  ted y sta ­lo ,  a  pa k  t o nen í   zázrak .  Aneb o  j e  t o skuteč n ý  zázrak y  a   pa k se  t o nestalo. "  Ni c nelz e namítnou t  prot i  železn é  logic e  obo u vývodů ,  máme vša k práv o pochybova t   o  správnost i   jejic h premi ­sy * 

A  zd e  jsm e u   jádr a problému .   °ro č b y kř e g  tax i  nemě l   .mí t práv o pochybovat ,  pro č  s e dne s  ta k mnoz í  kř estan é  tohot o prá­ g va vzdávaj í   tvář í  v   tvá ř   tomu ,  c o s e  tvář í   jak o vě da,  ­gl $ :(c o j e v e  skuteč nost i  víro u v  urč it ý  př edpoklad .  Př ipomen u  opě t Guittonov u poznámk u o   tom ,   ja k ráze m miz í  pochybnos t   skeptik a má­l i   s e  týka t   skeps e  samé .  Modern í  vě da neř ekl a  zdalek a  po* ­sledn í   slovo ,  c o s e vč er a pokládal o  z a nemožné ,   j e dne s uzná ­ván o  z a možn é  a  zítr a bud e  tř eb a bě žné'°ro č  b y  ted a  kř esta n měl  mí t   strach ,  ž e bud e považová n  z a  tmář e ,  kdy ž př ipouští ,  ž e normáln ě  /dnes /  nevysvě tliteln é  události ,   zázrak y  v   evangeli ­ích ,   s e mohl y  stá t  př esn ě  tak ,   ja k  j e vylíč il i   ti ,  kd o vystu ­puj í  v  rol i  oč itýc h  svě dků . 

"^rosím, "   odpov í  Voltairů v  žák ,   "pa k t o ovše m nebyl y  zá ­zraky. "  A  zd e byc h rá d  vyslovi l  názor ,   ž e mnoh é  spor y v   tét o otázc e vznikl y pouz e  tím ,  ž e neby l  př esn ě vymeze n obsa h  poj ­mu zázrak .  J e  t o zajist é neobvykl ý  jev ?  ně co,   c o  s e  nestáv á č asto,  n a  to m s e všichn i  př ibližn á shodují *   kontroverz e  j e pouz e v  otázc e př íč in y  tét o neobvyklosti .  J e  toúx o  př íč ino u vně jší   zása h d o  jina k neporušitelnýc h  zákon ů př írody >  aneb o naš e nedostateč n á  znalos t   tě cht o  zákonů ,  kter é v e  skuteč nost i výjimk u pokládano u  z a zázra k př ipouště jí ? A  t  odpovím e  jakkoli , nemů že  sna d bý t   spor u o  tom ,  ž e otázk a  sam a j e položen a  práv ­ně. 

v 

Sám byc h n a n i  poctiv ě  odpově dě l:  nevím .  Tat o odpově ď  s e ovše m  týk á obecn ě veškerýc h  jev ů označ ovanýc h  z a zázraky ,  pr o př ípad ,  o  ně mž pojednávám ,   byc h  tot o neví m rozved l   nejspí š takto :  pr o každ ý  jednotliv ý  zázra k  z  evangeli í   př ipouští m dru ­hou možnos t   /nedostateč n á  znalos t   atd .  a  ted y možnos t   př iro ­zenéh o vysvě tlení/ ,   pr o  cele k stojí m pevn ě  z a možnost í   první , /Bož í   zásah/ ,  upř ímn ě př iznávám ,  ž e  tot o  stanovisk o  s e  opír á o př edpokla d  /j e  ted y vírou/ ,  a  zárove ň  tvrdím ,  ž e ob ě  mo ž  ­nost i   s e navzáje m nevyluč ují ,  moho u bý t   je n dvojí m  aspekte m též e  skuteč nosti ,  respektive ,   ž e druh á muž e  bý t  zvláštní m př í ­pade m první ,  kter á plat í   obecně . 

Tot o  j e  ted y má  skepse *  tvář í  v   tvá ř  moderním u  způ sobu myšlen í   /neř íká m vě dě/  a  sna d nebud e pokládán o  z a  ješitnost , dodám­li ,  ž e  tent o posto j  pokladá m  z a kř estan a hodný . 

Jina k vša k upř esň uji ,  ž e novažuj i   z a zcel a správné ,  kla ­de­l i   s e u  Kristovýc h  zázrak ů vě tš í  dů raz n a  jejic h výz'amiB Ž na problé m  toho ,  c o s e v e skuteč nost i   odehrálo ,   i   kdyb y  s e všechn y  "př irozeně "  neb o  "vě decky "  vysvě tlily ,  ni c  b y  s e  tí m nezmě nil o n a faktu ,  ž e  t o vžd y  byl a pomo c v  nesnázích ,   kter á př išl a v  prav ý  č as,  práv ě kdy ž  j i  lid é nejví c potř ebovali .  T o 

- J3 -

j e dalek o dů ležitě jš í   aspek t   zázrak u ne ž neobvyklost .   Co ž  i v každodenní m  život ě nenazývám e  bezdě č ně  zázrake m ně co,  c o j e pouho u štas­tno u shodou '  okolností ,   je ž ná m pomohl a  mimoř ádně  dobř e,  vyř eši t  nejako u nesnáz ,   ani ž  s e d o vě ci  vmísil o  cokol i nadpř irozeného t   respektiv ě  tí m  "nadpř irozeným "   byl o práv ě  je n ono neč ekan ě  štastn é  rozuzlení ? A   j e ­př íznač né ,  ž e Ježí š  od ­míta l   jakékol i   zázraky ,   je ž nespadal y  d o  kategori e  pomoc i v bídě ,  utrpení ,  nesnázích *   Odmršti l   Satanov y  návrhy ,   prohlá ­sil ,  ž e nevě ř ícím u pokolen í   s e nedostan e  znamení ,   nesestoupi l s Kř íž e  atd c 

Co  ted y  zbýv á p o  tomt o uveden í  vě cí  n a správno u mír u  z e spor u skeps e  a  víry ,  neb o  spí š skeps í   a  vě r ? Možn á  je n mál o  , fc ­lé  toXo  zdánliv é mál o  j e velpii .  podstatné ^  •  možn á  j e  t o  cel ý W S m ír   lidskéh o  ducha *  Ja k mál o  stač í  k  prbä­téíii u pohyb u  pad ­nou t  n a kolena ,  a  ja k mnoh o  lid í  s e zoě č uje  tent o pohy b vyko ­nat .  Tot o mál o vyjádř i l  Kristu s  svo u maximou :   "Neobrátít e ­  l i se a  nebudet e  jak o dě ti ,  nevejdet e  d o královstv í   Božího."Jak o každ ý kř esť an  i  j á s i  č ast o klad u otázku :   "Obráti l   '  jse m  s e "skuteč n ě  takto? "  Jedn a vě c mě ubezpeč uje ,   ž e  j e  t o aspo ň mož ­né.  J e  t o zvláštn í   radost ,  ktero u pocituj i   /já ,   intelektuáld o mork u kost í   s e vší m dobrým ,  al e  i  špatným ,  c o  tent o poje m za ­hrnuje/ ,  kdykol i   s i  vybaví m  jin ý Kristů v výrok :   "Velebí m  tě , Otč e,   z a  to ,  ž e  js i   tyt o vě ci   skry l  př ed mocným i   a  moudrým i  a zjevi l  s i   j e malič kým« " 

A  tí m ­  s  opě tovno u omluvo u č tenář i ,   zvlášt ě  z a to ,   ž e jse m  toli k mluvi l  o  sob ě /al e  svě dectv í   j e vžd y  osobn í   zále­žitost /  ­  konč í m odboč ku a  vrací m  s e k e Guittonovi .  Pot é  c o rozebra l   ide u možnost i   dvoj í  víry ,  náboženstv í   uč ených ,   je ž 

•  b y př evyšoval o vír u lidu ,  uzavír á  francouzsk ý  filozo f  svo u u ­vah u a  zárove ň kapitol u SVĚ DECTVÍ   slovy : 

"Takovét o  rozdě len í  víry ,  př i  ně mž  jedn a vír a pohrd á dru ­hou ,   j e opě t   jedn a  podstatn á vě c,  o  ní ž s e mlč í' .  Vír a  ,  s e nemů že  liši t  podl e úrovn ě vzdě lání .  Vír a otrokyn e  Blandi n by ­l a stejn á  jak o vír a  lyonskéh o  biskup a "^othina .  pasca l   s e mod ­li l  s  lide m  a  hovoř i l   o   'zdravýc h názorec h  lidu' .  A   dal o  b y se dokonc e  ř íci ,  ž e  j e Bož í  metodo u př iznáva t   privilegovan é postaven í  víř e malič kých ,   jak o b y  tat o vír a obsahoval a  po d chudo u formo u on u podstatu ,  ktero u vě dě ní  zatemň uj e  a   č ast o 

­vnitř n ě  rozkládá. " 

JEDNOTA  j e náze v  č tvrt é kapitoly ,   její ž vývod y velm i  úz ­ce navazuj í  n a kapitol u první .  Kd o  je n  troch u  zn á Jean a Guit ­tona ,  nemů že v  nejmenší m  pochybovat v  ž e b y  tent o filozo f   ne ­měl  ekumenick é  smýšlení ,   j e otevř en ý  a  tolerantn í   k   lide m všec h názorů ,   tí m spí š k  odlouč ený m  bratrů m kř esť anů m.  A   ka ­pitol a  s e otevír á radostný m výč te m  rů znýc h  skuteč ností,je ž  u ­kazují ,  k   jakém u sblížen í  dne s došlo  mez i  kř esť any  rů znýc h vyznáni .  Př est o Guitto n hne d vzápě t í   podotýká : 

"Chc i   zdů razni t   jeden^aspek t  vě ci ,   jen ž  s e č ast o  př echá ­zí  mlč ením :  rozdě len í  kř esť anů,  .  kter é  j e  pohoršením ,   s i 

- J4 -

uchováv a  svo u č est ,   je­l i  př edn í  povinnost í  našeh o  svedom í hleda t   p ravdu «  A   jedn i   i  druz í   jsm e dal i  př ednos t   krut é  orav ­dě př ed  falešno u  láskou 5  tomu ,  abycho m byl i   ..spí š  viditeln ě  rozdě leni ,  ne s abycho m  s e sjednotil i  v  dvojakosti. " 

Za svě dka oprávně nost i   takovéh o  stanovisk a povoláv á Guit ­to n významnéh o protestantskéh o myslitel e posledn í  doby ,   pas ­tor a 3onhoeffera ,   j  en z napsa l  z 

"^oje m herez e vyplýv á  z  bratrskost i  Církve ,  nikol i   z  ne ­dostatk u  lásky .  Č lově k  jedn á bratrsk y  s e svý m  bližním,neskrý t vá­l i  mu pravdu .  Neř íkám­l i   pravd u  svém u  s o u s e d o v i j e d n á m s ní m  jak o s  rohanem *   A  ř íkám~l i  pravd u ně komu,  kd o má  jin ý názor ,  projevuj i  mu  lásku ,   jí ž  jse m mu  povinován« " 

Dialo g mus í  bý t   založe n n a  lásc e k  ^ravdě r   nelz e  z   ně ho vylouč i t  př án í  př esvě dč it   partnera ,   ř ík á Guit.to n a  pokrač uje : " práv ě  t o dodáv á  skrytéh o  lesk u dialog u mez i  kř estany ,   kteř í jso u rozdě leni ,   al e  jso u  sjednocen i   tou ž láskou ,   lásko u  k e Kristu* "  Opě t   s e  t u ocitám e u  pomě ru mez i   toleranc í   a   povin ­nost í  nesmíce t  pravdu ?  u   toho ,  ž e nelz e  ­  a  t o an i  v e  jmén u bratrsk é  lásk y  ­  omezi t  pravd u n a subjektivn í  upř ímnost o *  Opa ­trnost .   stud ,  zdvoř ilos t   vel í   si.c e č ast o  zachova t  mlč ení m sou ­

/ 

č ástí  ekumenickéh o  dialog u  j e zajist é  i  OlKOi.OMl A  /blízkos t j e  t u dán a i  etymologií/ ,   al e  j e urč it á mez ,   z a ktero u  s e ten ­t o posto j  stáv á  zrado u n a ekumenism u saméir u 

V našic h domácíc h pomě rech  j e vš e  jakob y př itlumen o $  ja k jse m o   to m hovoř i l  v  poznámkác h n a okra j  kapitol y  o   liturgii , ved e ná s noci t   ohrožen í  k   tomu ,  ž e s e př imykám e všud e k   tra ­dič ní m hodnotám ,   tl e byl o b y myln é  s e domnívat ,  ž e ná s  nemo ­hou ohrozi t   obdobn á nebezpeč í ,   jak o  jso u nesprávn é  tendence , je ž rozebír á  francouzsk ý  filozof .  Neř íká­l i  u  ná s žádn ý kato ­lí k nahla s  č i  veř ejně ,  ž e b y s e mě lo pochybova t   o   Kristovýc h zázracích ,   znamen á  t o spíš ,  ž e nikd o  z  ná s s i  nepř ej e  "hná t vod u n a mlý n ateistů m "   / v  jejich ž  ta k hojn ě vydávanýc h soisec h j e  tat o námitk a prot i  pravdivost i   evangeli í   ješt ě  tí m nejmen ­Ším/ ,  ne ž  to ,  ž e b y u  ná s každ ý katolí k mě l  v   tét o vě ci   jas ­no.  Tak é  ekumenick ý dialo g u  ná s probíh á  zatí m vě tšino u n a ú ­rovn i   soukromýc h  rozhovor ů  č i  setkání ,   tě žk o  lz e  z a  takovéh o stav u vě cí  vynáše t   sou d  o  jeh o povaz e  a  úrovni .  Al e  slyše l jsem ,   ja k byl i   z  kazateln y velic e  př íkř e okř iknut i   lidé ,   jim ž patrn ě  záležel o n a zdů razně ní  pravost i  katolick é  doktrín y  ví c než n a ohled u vů či  odlouč ený m  bratrů n u  Nedozvě děl   jse m se ,  o č  př esně  šlo ,  napomenut í  možn á  byl o oprávně né ,   rigidn í   č ijnteg ­ristick ý posto j  zajist é nen í  vě ci   sblížen í  kř estan ů n a  pro ­spě ch.  i­il e kdy ž  s i  vzpomínám ,   c o  jse m kolikrá t   slyše l   z   ús t katolík ů n a ekumenickýc h  setkáníc h n t  pů dě pražsk é  evangelic ­ké  teologick é  fakult y  ji ž  v  šedesátýc h  letech ,  nemoh u  vylou ­č it ,  ž e  i  u  ná s s e projevuj í   tendenc e  rozdíl y  spí š zastíra t  , př echázet  mlč ením ,  ne ž poctiv ě př ekonáva t  o 

Synkretismu s  zd e nen í  ř ešením ,  prohlašuj e Jea n Guitto n a dodává ,  ž e kdyb y  tendenc e k  nem u  s e mel y  prosadit ,   znamenal o by  t o kone c  "katolicismu". . 

- 35

Znač ná  č ást  č tvrt é kapitol y MLČ ENÍ  O  PODSTATNÉM  j e vě no­ván a histori i   staršíc h  i  nově jšíc h pokus ů  o  náprav u  rozkolu . Když Guitton ­  uvažuj e  o "  tom ,  pro č  ztroskotal y  snah y o  sblížen í v minulosti 5  ř íká ,  ž e př íč ino u neby l  v  žádné m př ípad ě  nedo ­state k  lásky ,  byl a  j í  rozdílnos t   způ sobu myšlení *  Poto m  uvá ­dí  dlouh ý  rozhovor ,   jej ž mě l   s e svý m př ítelem ,  pastore m  Boeg ­nereiG o  Ob a byl i  pozorovatel i  n a  II .  vatikánské m  koncilu, k dia ­log u došl o př i   jedn é př estávc e  v   jednáních «  Kasto r  ~   Bcegne r sdě li l  Guittonov i   svů j  dojem ,  ž e konci l   i  ob a papežov é  s e fak ­tick y j  tř ebaž e n e výslovně ,   př iklonil i   k  protestantském u  hle ­disku :   "Upustil i   jst e o d myšlenky ,   ž e  jsm e kacíř i   a  ž e  j e tř e ­ba ná s obrátit e  Z a  tě cht o dvo u velkýc h papež ů  jsm e  s e koneč ně  stal i   bratry. 11 

Guitto n vša k n a  tot o stanovisk o  zcel a  nepř istoupil*Shod i se s e svý m př ítele m n a  tom ,  ž e konci l  udě la l   vř e  2 0  byl o v  jeh o silác h a  možnostech ,   ab y  př iblíži l  hodin u  jednoty «  Al e sám  s e domníval ,  ž e mus í   jí t  o  skuteč no u  jednotu ,  n e o   pouh é sjednocení .  Jina k b y podl e  jeh o názor u mohl y  bý t  konc e ho r  š  í poč átků,  protestant é  b y s e mohl i   cíti t  podvedeni ,   a ž b y  zjis ­tili ,  ž e  jejic h př edstav a o  promě ně katolicism u  byl a pouho u i ­luz í  c 

Francouzsk ý  filozo f  uvádí ,  v  č em  s e podl e  jeh o  názor u rozcházej í   katolíc i   s  protestant y  v  podstatnýc h  bodech:"vzta h mezi   č asem a  vě č ností ;  povah a historick é  dob y p o Kr.istu;o o je m 

posloupnost i   j  vzta h mez i  př irozenost í   a  milostí ;   definic e akt u vír y  a  hř íchu ;   a  / v dů sledk u  toho/  interpretac e  več eř e • °ánšj  kně ž­ství ,  uč itelskéh o  úř adu ;   a  bezpochyb y  pojet í  Byt í  a jeh o vztah u k  poznání. "  . . 

A kdy ž dál e uvažuje ,   ja k  s e d á  smíř i t   př esvě dč ení   o vlastn í  pravd ě  s  respekte m vů či  druhým ,  uzavírá : 

"J e nanejvý š žádoucí ,   ab y byl a nalezen a harmoni e mez i  tě ­mit o protiklady :   bud e  t o úkole m náboženskýc h myslitel ů  obo u konfes í  v  př íští m  století .  A  t  j e mi  prominuto ,  kdy ž  s e domní ­vám,  ž e vrcholno u  syntéz u bud e př edstavova t   katolicismus ,   o ­vše m  správn ě vyložen ý  a  oč iště ný .  K  SYNTÉZE  s e nedojd e  smíše ­ním ,   tím ,  ž e  s e bud e mlč et   o  podstatném ,   o  TĚ ZI  a  ANTITÉZJ,a ­l e naopa k  tím ,  ž e s e protiklad y  vylož í  v e vš í   sv é  síle.Zd á s e mi ,  ž e b y mi  v   tomt o bod ě da l  Hege l   z a pravdu. " 

jr x nakone c  s e Guitto n pokouš í  vystihnout ,   c o ma n a mysli , formo u př ekrásnéh o  podobenství ,  kter é patř í  k  vrcholný m  mís ­tů m cel é  jeh o knih y  a  kter é vyjadř uje ,   ja k auto r  ř íká ,   to ,  c o j e v  pojmov é  ř eč i   nevyjadř itelné : 

Dř edstavuj i   s i  horolezce ,  kteř í  vystupuj í  n a rů zn é  vr ­choly ,   je ž dě l í  prázdn ý  prostor .  Vzájemn ě  s e povzbuzují ,   ab y šplhal i   stál e výše .  Obč as s e vša k dostávaj í  d o pokušení ,   Łb y sklouzl i  nazpě t  d o údolí ,  kd e  b y  s e koneč ně mohl i  př átelsk y o ­bejmout .  Al e  t o  j e práv ě gokušení ,  nebo t   j e  tř eba ,  ab y  každ ý z nic h vystupova l  JISTI ;  VY3E ,  ab y haleka l  v   ledové m •  vzduch u na svéh o bratra ,  ab y  s e ob a spojil i  v  modlitb ě  z a Jednotu ,   a ~ ni ž b y  chtě l i  neb o mohl i  vě dě t,  kd y k  n í  dojd e  ­  ab y  s e  ted y 

- 36 -

vrhli ,   ja k ř íka l  Bossuet ,  d o hlubin y  Božíh o  tajemství ,  v   n^ ž nevidím e ni e ne ž  to ,  ž e my nevidím e vec i   takové ,   jak é  jsou .  " 

Stě ží   lz e ně co doda t  k   ta k hlubokém u vyjádř en í  pravd y  o ekumenismu ,  odvažuji­l i   s e vsa k př ec e opě t  př ijí t   s e  svo u trosko u d o mlýna ,   j e t o proto ,  ž e  jse m v  Guittonovýc h  úvahác h nenase l  ni c  o  jednom; ,  aspekt u vě ci ,   jen ž  s e mi   zd á bý t   velm i dů ležitý ;  nepř edpokládám ,  ž e b y h o neznal ,   sna d mu  _př ipadá t že se m nepatř í ,  a  tř eb a s e mýlím ,  domnívám­l i   se ,  ž e ano .   A t rozsoud í   č tenář .  Má m  z a to ,  ž e uvážuje­l i   č lově k o  Boh u a   o náboženstv í   vů bec,  nemů .e  bý t  nikd y  pln ě prá v  tomu ,  c o  vše ­strann ě př esahuj e  jeh o samého .  Menší ,   t o j e lidsk á mysl ,   ne ­mů že  obsáhnou t  vě tší ,   t o  j e Bož í  pravd y  jak o celek.Prot o kaž ­dý  lidsk ý výro k o  vě cech náboženstv í   j e nutně '  je n  č ásteč ný,j e pouz e  č ást í  pravdy ,  nikol i   pravdo u  celou .  Boh a mů žeme  sna d do ­stihnou t   láskou ,  nemů žeme h o vystihnou t  myšlenkou ,  A   proto , ja k soudím ,  mů že existova t   jedin á víra ,  n e vša k  jedin á  teolo ­gie .  V  katolick é  církv i   tom u ta k ostatn ě  byl o odevž.dy ,  jednot a vír y nevyluč oval a  rů znos t   teologickýc h škol ,  kter á byl a ns­ o ­pak vžd y pokládán a  z a velm i  prospě šnou .   Sna d  b y s e  ted y  d'al o ř íci ,  ž e cíl e ekumenism u bud e dosaženo ,   a z bud e  rů znost,.wzná ­ní   transformován a v  pouho u rů znos t   teologickýc h  Škol ,  př ič emž samozř ejmě potrvaj í   i  rozdíl y  v   tradicích ,   liturgiích ,   týpec h zbožnost i   atd. ,  vždy t  krásno u rozmanitos t  Božíh o díl a  chvál í ji ž  prvn í   stránk y Písm a svatého .  Jina k  s e ovše m  s  autore m ML ­Č ENÍ  0  POI)STA r NEM zcel a shoduj i  v  tom ,  ž e s i  nedoved u př edsta ­vi t   jino u syntéz u ne ž katolickou .  Ja k mi   jedno u krásn ě  ř ek l jede n kně z:   "Protestantismu s  s e d o katolicism u vejde ,   naopa k nikoli. " 

Krátk á př edposledn í  kapitol a DVOJÍ^TY ^  HLEDAIÍ Í  s e  vrac í k  tématů m prv é a  č tvrt é kapitol y  a  probír á  j e z  novéh o  aspek ­tu .  Znov u evokuj e problé m pomě ru mez i   jistoto u o  vlastn i  prav ­dě a  tolerancí .  Guitto n opě t  chvál í  respek t  k  názor u druhého , al e opě t  s e zárove ň ptá ,   jak é  jso u mez e  takovéh o postoj e u  ka ­tolíka .  A  n a vlastn í   adres u př ito m ř íká : 

"Táza l   jse m se ,  zd a já ,  jen ž s e sá m pokládá m  z a liberál ­ního ,  otevř enéh o  a  tolerantního ,  nejse m v e skuteč nost i   nesná ­senlivcem ,   jen ž nezn á  sá m sebe ,  práv ě protož e  j e katolík? " 

A velm i  pouč né  j e srovnán í  dvo u  typ ů reakc e n a katolicko u výluč nost ,  kter é pot é  auto r  MLČ ENÍ  0  PODSTATNÉM uvádíc^rvn í  j e odmítav á  a  dal a b y s e rezumova t   slovy :  s  katolíke m nelz e dis ­kutovat ,  protož e  s i   j e a ž př íli š   jis t  svo u fiŁŁ.vdou.  °ostojsá m i  reakc e n a ně j  t u sahaj í  do .  n e jdávň ě jš í  minulosti :  kdyb y prv ­ní  kř estan é  byl i  souhlasil i   s  tím ,  ab y by l  Kristu s  zač lenend o panteon u ř ímskýc h božstev ,  byl i  b y s i  zajist é ušetř il i   mnoh á pronásledování .  Nesnášenlivos t   vyvolal a nesnášenlivost.J e mož ­né n a tomt o  stav u vě cí  ně co  změ nit ,   změ nil i  n a ně m ně co  pro ­hlášen í   II .  vatikánskéh o koncil u a  pokoncilov á  praxe ? 

Guitto n odpovíd á  takto :   "Každ ý  č lově k hodn ý  toh o  jmén a j e jak o  j á netolerantní ,   t o znamen á nesmlouvavý ,   "  jd e  o 

- 37 -

podstatné «  T o plfct í  i  pr o skeptika ,  protož e  te n nikd y  neak ­ceptuje ,  ž e b y s e mohl o pochybov& t  Q   jeh o  skepticismu .   Tent o charakte r  nesmlouvavost i   př iznává m  sá m sob ě a  ctí m h o u   svýc h protivníků .  A   t o mn e př ibližuj e k   tě m,  kd o  jso u  mi   ^nejví c vzdáleni ,  po d  podmínkou ,  ž e cítí m opravdovos t   jejic h př esvě d­č ení.  Cítí m  s e např íkla d  bližš í  ©ystickém u komunistov i   ne ž o ­portunistickém u  socialistovi ,  bližš í   svém u kat u ne ž  falešný m bratř ím. "  T o podl e Guitton a plat í   i  pr o  skuteč né ,   "fyzické " boj e  /".. .  bitv a býval a  jakous i  ordálií ,  př i  ní ž  s e žádal o o d fcjpžského  Absolutna ,  ab y rozhodl o mez i  práv ě  s e  stř etajícím i absolutn y  lidskými"/ ,   tí m spí š pr o duchovn í   zápasy .  A   oblou ­ke m jsm e ,opě t  u  pravidla ,  ž e z  objektivníh o hledisk a  j e  jedi ­ný m kritérie m pravd y každéh o  jednotlivc e  jeh o osobn í   pocti ­vost ,  shod a  jeh o pravd y  s  jeh o  svě domím. 

Al e  tot o pravdiv é  pravidl o  j e  tř eb a komplementárn ě  dopl ­ni t  druhý m  aspekte m vě ci ,   ja k  jse m o  to m psa l   ji ž   nahoř e , z  rovnic e pravd a =  upř ímnos t  nelz e vyvodi t  neexistenc i   objek ­tivn í  pravdy .  N a  t o poukazuj e  druh é možn é  stanovisk o vů či  'ka ­tolick é výluč nosti" ,   jeho ž př íkla d  Guitto n uvád í  dále,kdy ž o ­pět  líč í   jede n svů j  rozhovor : 

"Nejse m katolík ,   ř ek l  mi   jede n kolega ,   al e př íkla d  vaš í církv e mi   skýta l  opor u v  mé nejistotě .  Byl a majákem ,   jen ž vr ­ha l  svě tl o n a mé  temnoty .  Tot o  svě tl o pr o mn e  byl o nesnesitel ­né ,  al e byl o  t o svě tlo .  Mě lo charakte r  každéh o  svě tla ,   byl o jisté... "  Dál e hovoř i l  Guittonů v  společ ní k o   tom ,  ž e  posto j mnoha reprezentant ů  katolick é  církv e v  posledn í  dob ě  ototř ás l jeh o  jistoto u o  jistot ě  tét o Církve .  A   t o podl e  autor a MLČ ENÍ 0 PODSTATNÍM nen í   správné ,   j e t o opě t  ně co,  o  č em b y byl o ne ­bezpeč né  mlč et . 

A  zd e Guitto n definuje ,  c o mín í  dvojí m  type m  hledán í   : "Prvn í   j e zajist é hledán í  probíhajíc í  v e  tmě ,   j e  analogick é výzkum u vě dce,  kter ý dosu d neodhali l  hledano u skuteč nos t   a př edklád á hypotézy .  Druh ý  ty p hledán í   j e podobn ý hledán í   to ­ho ,  kd o  ji ž  nalezl ,  kd o v   jistot ě  sv é  lásk y postupuj e  uvnit ř  tét o lásk y dále ,  ab y  ješt ě víc e miloval . 

Je hlubok ý  rozdí l  mez i   lásko u držen í   a  lásko u nejistoty . Když pochybuji ,  podobá m  s e slepci ,  kter ý  s e ocit l  mim o  svů j pokoj .  Kdy ž  tápu ,  hledá m v e svém,ztemně lém,pokoj i   př edmet,kte ­r ý  jse m ztratil ,  al e  jse m doma .   "Temn á noc '  nen í   pochybností : j e  t o oč ištován í  vyplývajíc í   z  oslně n í   svě tlem. " 

Chce­l i  katolí k  zů sta t  vě rn ý  tomu ,  c o  tot o  jmén o  zname ­ná,  mus í  podl e Guitton a voli t   tent o druh ý  ty p hledání .   "Oč iš ­tě ní  uč ení  Církv e  o d neužiteč nýc h vě cí   j e dobré ,  poku d  umož ­ň uje dobra t   s e PODSTATY.  Al e výsledke m mus í  bý t  práv ě  to ,   ž e se  tat o podstat a znov u objeví. "   I  tot o mů že  bý t  velký m  pouč e­ní m pr o nás ,  č eské  katolíky . 

Ja k b y s e  t o mohl o  a  mě lo  stát ,  naznač uj e  závě reč ná k a ­pitol a knih y nazvan á KATOLICISMU S V  NUKLEÁRNÍ  ÉŘ E.  Guitto m s e patrn ě práve m domnívá ,  ž e žijem e v  rozhodujíc í   epoš e  lidskýc h dě jin .  lf Jak o Newman konce m  19 .  století ,  al e  ješt ě  s   vě tš í 

- 38 -

naléhavost í   př edvídám ,  ž e dojd e k e koneč né  konfrontac i   kraj ­níc h postoj ů klad u a  negace .  Uvidíme ,   ja k budo u ustupova t   d o pozad í   zprostř edkující ,   opatrné ,   buržoázni '  postoj e  a   ja k prot i   sob e  tvář í  v   tvá ř   ­  dialektik a prot i  dialektic e  ­   sta ­nou ateismu s  a  kř estanství ,   ateistick ý humanismu s  a   auten ­tick ý  katolicismus. " 

Jiný m  aspekte m  tét o skuteč nost i   j e sta v  trvaléh o  ohrože ­ní ,  v  ně mž  lidstv é  žij e v  atomov é  epose ;  poprv é  o d poč átk u  j e v  sázc e  sam a existenc e  lidstva .  Nejso u  ji ž  ohrožován y  jednot ­livost i   č i   jednotlivci ,  al e  sam a podstata . 

"Př ed  Hirošimou, "  píš e Guitton ,   "jsm e mohl i  vě ř it   v   u ­stavič n ý pokrok .  Lucretius ,  Pascal ,  Rena n byl i  v   tomt o  bod u zajedno :   č lově k by l  nositele m  pochodně .  Padl ,  al e  jin ý  č lově k pochode ň př evza l  a  nes l  svě tl o dále ,  E T QUASI  CUR30V­E S  VIT^ E LMPADA  TRÍIĽ UNT.  Od nyně jšk a s i  lidstv o uvě domilo ,  ž e  j e smr ­telné ;  a  podob á  s e  ted y  jednotlivém u  č lově ku. " 

Paradoxn ě  s  tímt o  stave m vě ci   souvis í   té ž fakt ,  ž e otco ­vé Druhéh o vatikánskéh o  koncil u nepokládal i   z a nutn é  výslovn ě  odsoudi t   jakékol i  kacíř ství .  Zajist é  t o vyplýval o  z  toho ,   ž e konci l  mě l  mí t  př edevší m  pastorač n í   ráz ,  mě l  klás t  vě tš í   dů ­ra z n a kla d ne ž n a zápor ,  n a  t o ab y  jasn ě  řc př imě ř eně  dnešní ­mu chápán í  vyloži l  nauk u Církve ?  spí š ne ž n a  to ,  ab y  vytýkal , co  j e v  moderní m myšlen í  pochybené c  .al e by l   t u  ješt ě  jede n skrytě jší ,   al e  tak é hlubš í  dů vod  tohot o postoje s 

"Jestliž e  II .  vatikánsk ý  konci l  neshledal ,  ž e mu  stoj í v  cest ě ně jak á hereze, "  ř ík á francouzsk ý  filozof ,   "nebyl o  t o tím ,  ž e b y vír a udě lal a  takov é pokroky ,   způ sobi l   t o  naopa k fakt ,  ž e víc e ne ž kdykol i   jind y  jso u uvádě ny v   pochybnost,sa ­my  základ y víry ,  neje n  ty ,  kter é  s e víž í  k  dě jiná m /jak o  ži ­vot  Ježíšů v  / ,  al e  základ y  ješt ě podstatně jší ,   je ž s e  př ímo týkaj í  Boha .  Humanistick ý  ateismus ,   'atsistick ý humanismu s  j e dnes zř ejm ě náboženství m  tř etin y myslícíc h  bytostí .  T o  j e no ­vá  skuteč nost .  Vešker é  typ y  animismu ,  pohanství ,   panteismu,b a i   laicism u př edpokládal y  existenc i  mystéri a Posvátnéh o  jak o společ n é  vlastnictv í  planetárníh o  lidstva .  T o dne s  ji ž  nepla ­tí. " 

Vě ci  neb o  spí š pozic e  jso u dne s  ted y  jasně jší ,   aspo ň z  ob ­jektivníh o hlediska ,   zř etelnejší ,  ne ž byl y  ješt ě v  nedávn é mi ­nulosti ,   zmizel y  č i  miz í  mnoh é  dvojakosti ,  kter é n a pol i  myš ­len í   ztě žoval y  orientaci .  N a druh é  stran ě vša k  zmate k  vzrů s ­tá t   kdy ž  s e kácej í   ta k mnoh é  opory ,   je ž dř ív e umožň oval y  as ­poň subjektivn í   poci t   bezpeč í . 

"J e banáln í  ř íkat, "  pokrač uj e  Guitto n v e  sv é práv ě cito ­van é úvaze ,   "ž e kriz e Církv e  j e odraze m kriz a svě ta .   Al e v  tomt o vesmíru ,  kd e př íč in y  a  dů sledk y  jso u obapolné ,   s i  mů ­žeme klás t  otázku ,   zd a souč asn ý  zmate k  nepocház í   zč ást i   i z  kriz e víry ,   jak o kdyb y  lidstv o vidě lo ,  ž e pohasín á  svě tl o majáku. " 

Jední m  z  nejmarkantně jšíc h  rys ů naš í  dob y  j e  skuteč nos t urychlen í  vývoje :  vě ci ,  vynálezy ,   objev y rychl e  zastarávají . 

- 39 -

Odváž i   s e  tent o fak t   i  n a vývoj i   idejí ? Práv ě  zd e Guitto n  u ­pozornuj e n a paradoxnos t   toho ,  ž e mnoz í  myslitelé ,  kteř í  př ed koncile m  býval i  pr o netradič nos t   svýc h př ístuo ů  církevn í   au ­torito u podezírán i   z  hereze ,   jso u dne s z  nepochopen í   označ o ­ván i  ně kterým i   svým i   souč asníky ,   ani ž n a svýc h př ístupec h  co ­

­kol i   změ nili ,   z a integristy .  0  to m  jse m  ji ž hovoř i l   nahoř e,a ­l e  j e nač ase  ř íc i  ně koli k  slo v o  jiném ,  neskonal e  významně jší m 

­aspekt u  tohot o  jevu * Guitto n vě nuj e v   závě reč né  č ást i   sv é  knih y  dos t   míst a 

­.problém u rozvoj e uč ení  Církve ,  uvád í   ř adu př íklad ů  z  histori e a pochopiteln ě  s e č ast o  odvoláv á n a otc e  tét o  idey,svéh o ?nis ­tra M  Newmana«  ^r o John e  H ,  Newmana  tent o problé m vyvsta l  v  SDU­

1vislost i   s  tím ,  ž e s i  klad l  otázku ,  kter á  z e soudobýc h .církv í j e z  hledisk a coktrin v pravoplatno u dě dič kou prvotn í   Církve 0 

Rozř eši l   j i  n a základ ě histori e  a  teologi e  ­   je j  t ě př ed  svo u ­konverz í   k e katolicism u  ­   /  to m smyslu ,  ž e  j e  j í  v  plné m  roz ­

sah u pouz e katolick á  církev ,   al e  t o nyn í   s  naší m  témate m př í ­­<mo nesouvisí ,  prot o  s e u  toh o nebudem e  zdržovat c  Pr o ná s  j e ż»­dů ležité ,  ž e  jední m  z  Newmanovýc h kritérií ,  podl e nich ž  tent o ­myslite l   rozlisova l  mez i   právoplatný m v/voje m  a  aberací ,  byl o ­  '.'zachován í  /myšlenkového /   typu' 1 „  Tent o požadave k  /pr o  správ ­­  "nos t  vývoje /  má  trvalo u platnos t   a  vycház í   z  ně ho  i  Guitto n , .  kdy ž píše : 

"Sek l  byc h  toto :  Jeno m  3ů h sá m mů že uskuteč ni t   syntéz u PRAVDY A  ŽIVOTA, ,  Al e pravd a vyžaduj e nemě nnost   a  živo t   poža ­duj e variabilitu ,  promě nlivost ,   změ nu,  př izpů sobení .   Tajem ­ství m vě č ného  Život a  je ,  ž e v  ně m nemě nná  identit a  spad á v  jedn o  s  tryskáním ,   t o  j e svrchovan é mystérium ,   je ž bud e na ­š í  kontempláci a 

­  •  <•  '   Newman razi l   ideu ,  ž e poku d  s e Církev ,   ja k s e zdá ,  mě ní, j e  t o  je n n a povrch u a  n e v e struktuř e  a   ž e  op a F O Tla­.­tn ě  transformuj e  práv ě proto ,  ab y  zů stal a  stál e  touž .  Takž e dů ka­

­  ze m nábožensk é  pravd y  j e  to ,  ž e  s e  tat o pravd a mů že mě nit ,   a př ,ito m zů stáva t   identickou ,   tak ,  ab y  s e nabízel a vse m  dobá m Je  t o nepravdě podobn á  skuteč nost ,  ktero u nikd e  jind e  nenachá ­

•  zíme .  Charakterizuj e  dě jin y  spásy ,   je ž zač al y  s  Abraháme m  a pokrač uj í  v  našic h dnec h s  Jane m ^avle m  II ,  Uč ení   j e  prévé , 

­kdy ž  spojuj e promě nlivost ,   rů st ,  kter é  jso u znemieni m EXISTEN ­CE s e stálost í   a  identitou ,  kter é  jso u rys y ^ODGTATY*" 

Tat o  slov a  jso u podl e méh o názor u nejvlastně jší m  jádre m poselství ,  kter é př ináš í   "závě t 11 velkéh o francouzskéh o  filo ­zofe *  Ukazuj í   smě r«,  A   t o b y mohl o  a­mě l c bý t  majáke m  i   pr o nás ,  kteř í  žijeme ,   tápem e a  prodírám e  s e splet í   nejrů zně jsíc h problém ů v  podmínkác h naš í  ohrožen é  Církv e  zde .  v  naá í  vla s ­ti .  Al e Guittonov i   knih a  s e  jim i   ješt ě neuzavírá * 

Je  zt jisté  prvoř ado u podmínko u  jakékol i   č innosti,víme­li , CO máme  d ě l á t e  Neř eší   s e  tí m vsa k  ješt ě problém ,  JA K  t o  máme 

­dě lát e  "°rvn í  nastoluj e možnost ,   al e  teprv e druh é dovoluj e  u ~ skuteč ně nío  ż± zd e s e opě t  uchýlí m k  citátu ,   tentokrá t   svý m způ sobem  trojnásobnému «  protož e Guitto n v   tom ,  c o bud u citovat , 

- 40 -

cituj e  svo u vlastn í   starš í  úvahu ,  ktero u napsa l  v  orů bě hu kon ­cilu .  /Je n miiiiochodem :  j e charakteristické ,   ž e n a n í   nemuse l ni c mě nit./ : 

"Č ím víc e volnéh o  č asu bud e mí t   č lově k osvobozen ý  o d  so ­ciálníc h  zábran ,   tí m víc e bud e př emýšle t  o  základníc h  otáz ­kách .  A  J E možné ,  ž e s e n a planet ě  zbaven é  Boha ,  kter á  s i   u ­vě domí   absurdnos t   existence ,   jestliž e O n není ,  náhl e  probud í nesmírn á nábožensk á  potř eba .  Zoufalstv í  mů že  bý t  ř ešení m  pr o ně koli k vzdě lanců ,  nikd y  s e nestan e náboženství m  zástupů :   t y nikd y nezů stano u po d nadvládo u  ateismu .  Al e  ab y  s e  dospě l o k  tomut o  spásonosném u  probuzení ,   j e nejprv e  tř eba ,  ab y  nábo ­ženstv í  př edloži t   intelektu ,   ab y  s e  toti ž nezdálo ,   ž e s e pro ­tiv í  vě dě a  její m pokroků m ,  kter é  ta k bij í  d o oč í . 

A  t u nepů jde ,   ja k  t o vidě l  u ž Newman,  o   t o  zvě stovat,ný ­br ž  znov u zvě stova t   evangeliu m  tě m,  kteř í   j e znal i  a  pa k opus ­tili ,  protož e  s e domnívali ,  ž e  j e znají ,  a  usoudil i   o  ně m,  ž e j e bezpř edmě tné.  Tot o poslání ,   je ž má vyvola t   opě tovn é  obrá ­cení ,  probuzen í   a  návrat ,   j e nesnadně jš í  ne ž poslán í  prvotní . Chybí  v  ně m moment  př ekvapení «  Kérygmatick é  zvě stován í   vír y o ­nomu lidu ,   jen ž  j i  ztratil ,  bud e možn o uskuteč ň ovat   /jak o kaž ­dé znovu d o  bývání /   je n molekul u  ,) 0 molekule ,  vesnic i   p o vesni ­ci . 

Dál e Guitto n v  uveden é  úvaz e  rozebír á  laick ý  apoštolá t  a uzavír á  j i   takto : 

"/ V Církvi /   jso u mas a a  elit a dvě ma oblastmi ,  kter é  na ­vzdor y veškerém u zdán í   trval e  stoj í  nejblíž e  katolické   plnos ­ti :  MASA proto ,  ž e katolicismu s  j e vě cí  množství ,   j e nábožen ­ství m schopný m nejvě tšíh o  zevšeobecně ní ,   způ sobilý m  spoji t mudrc e  i  dítě ,   j e formo y náboženskéh o  života ,  kter á  nejví c dbá ,  ani ž  př ináš í  obě t i   slabosti ,  n a reáln é podmínk y  nábo ­ženstv í   zástupů .  ELIT A proto ,  ž e s i  katolicismu s k   tomu ,   ab y byl  pln ě pochope n  intelektem ,  vyžaduj e úsil í  o  syntézu ,  kter é rozně cuj e nejvzácně jš í   schopnost i   ducha .  LID ,   jen ž  j e n a ces ­t ě o d MÄSY k  ELIT Ě  s e syt í  energií ,   ji ž  dáv á masa ,  a  svě tlem , je ž poskytuj e  elita. " 

Od  tě cht o postř eh ů př ecház í  Guitto n k  otázce ,  c o př ines e budoucnost ,   zd a  j e souč asn á kriz e  je n konce m  jedn é epoch y  ne ­bo závě reč nou fáz í   lidskýc h dě ji n vů bec.  Nestav í   s e d o  rol e proroka ,   al e opě t  naznač uj e  smě r,   jím ž s e naš e  úvah y o   tomt o velké m neznámé m moho u brát ,  hluboký m  obrazem : 

"Ježí š ži l  v  perspektiv ě  blízkéh o konce ,  prvn í   vě ř ící nosil i   odě v poutníků ,   jak o b y opouště l i  Egyp t  pr o  jakés i   ne ­př etržité   velikonoce .  Musel i  konstatovat ,   ž e kone c  č as« nebe ­r e konce. " 

Francouzsk ý  filozo f  poctiv ě př iznává ,  ž e neví ,  c o bud e , al e nadhazuj e možnost ,  ž e souč asn á kriz e nen í  projeve m  konce , al e porodním i   bolestm i   zrození :   "Táž i  se ,  zd a Církev  nen í  spo ­leč nost í  v e  stav u zrodu ,  nejsme­l i   stál e prvním i   kř estany. " 

A pak :   "C o  j e  t o MI T VIRU ,  ne­l i  uchováva t   s i  neporuš i   ­telno u nadě ji ,  ž e dne s neb o  zítra ,  v   tomt o  svě t ě neb o v  jinán , 

- 41

po dlouhýc h zvratec h neb o v   jediné m okamžik u  zvítě z í   Bobr e ? Tut o nadě j i   sdílej í  všichn i  myslící ,  tvorové ,  a  t  jso u vě ř ící   , at   jso u ateist é *  Anebo ,  poku d  j i  odmítají ,  vyluč uj í   s e z  ř ady živoucích .  A t  dál e  žij í  neb o  s e uchyluj í  k   sebevraždě ,   v?;d y maj í  poci t  vajdř ujíc í   svrchovano u nadě j i   aneb o  zoufalství,po ­cit ,  ž e nejvě tš í  úspě chy život a soused í   s  nejvě tším i   riziky. 11 

Posledn í   slov o  ted y má u  Guitton a nadě je c  V  samé m  závě r u sv é knih y  cituj e  slov a  jednoh o  z  mnoh a  svýc h př áte l   z  opač né­ho  tábora ,  Andr é h o Malrauvxa ,   jen ž prohlásil :   "XXI o  stolet í .bud e nábožensk é neb o nebud e vů bec, "   a  n a  t o u ž navazuj í   po ­sledn í  odstavc e  filozofov y  "závě ti" : 

"Sá m  jse m  >& k př esvě dč en n e n a  základ ě víry .  nýbr ž p o ro ­zumovém  zvážen í  konvergencí ,   ž e budoucnos t   j e '   katolicism u př íznivá o  Nevidí m n a  tét o planet ě  jin é náboženství ,   je ž  b y byl o univerzálně jší ,   způ sobilejš í  nabíze t   s e elitá m  stejn ě  jak o masám,  rekapitulova t  minulost :   př ipravova t   budoucnos t vés t   svobodn é  bytost i   z  č asu d o  več nosti 0 

Ve  zmatené m  pocitu ,   jej ž nazývám e  'souč asno u dobo u  ,  ne ­maže nikd o vedet ,   c o  j e popele m  a  c o podstatou ,   c o  j e prache m a c o  j e zárodke m  nového . 

Správn ě pochopen ý  katolicismu s  /omlazen ý  díle m  poslední ­ho koncilu /  nabíz í  nukleárn í  éř e  jedino u reálno u možnost ,   ja k spoji t   osamocen í   a  mnohost ,   shromáždi t   /ja k doufalaMLrth e  Ro ­binová /  cel é  lidstv o v e vě č né  lásc e  a  v   jednotě . " 

Byl o b y  jist ě  zbyteč n é  dodáva t  k   tomut o  závě r u  ješt ě ně ­jak ý  závě r  vlastní ,  nen í  sna d  tř eb a šíř i t   s e o  tom ,  n a c o kla ­de Guittonov a knih a vetš í  dů raz ,   zd a n a obav y neb o n a nadě ji , na kritik u do vvlastníc h  ř ad neb o n a vír u v  životnos t  Kristov y Církve .  T o bu d vyplynul o  z  př edchozíh o  výklad u a  mnoh a  cita ­cí ,  neb o  jse m psa l  nadarmo .  A   tak é všechno ,   c o mi  na d  Guitto ­nový m  spise m napadlo ,  c o  jse m z  jeh o myšlene k vyvodil ,   aspo ň  vše ,   c o mi  př ipadal o  podstatné ,   jse m u ž ř ekl c  Má m  t u spí š  o ­bavu ,   zd a  jse m sá m nemluvi l  př íli š  mnoh o  /zd a Guittonů v  ape l na př erušen í  mlč ení  u  mn e nepad l  n a pů du a ž př íli š  úrodnou /  , č asto  jse m  s i   tak é ř íkal ,   zd a b y nebyl o  býval o  lép e  knih u francouzskéh o  filozof a prost ě př eloži t   a  be z komentář ů př edLo ­ži t  naši m  č tenář ů m* 

Snad  č asem dojd e  i  k   tom u a  mé  "oznámení "   tét o knih y  bu ­de pa k možn o pokláda t   z a ja k s i  závdavek *   Nyn í   je n doufám ,  ž e se mi  podař il o nezradi t   vů dč í  lini i  Guittonov a  spisu ,  nevyne ­cha t   z  jeh o myšlene k ni c podstatného ,   tř ebaž e  jse m ovše m  mu ­se l  pominoutvypusti t   neb o  je n krátc e  shrnou t  mnoh é  z  toh o , co  j e sam o o  sob ě navýsos t   zajímav é * 

Z  toho ,  c o  jse m n a zač átk u sliboval ,  dluží m  č tenář i   je n jedn u vě c,  ovše m podstatnou .  Ohlási l   jse m pojednán í   c   DVOU" francouzskýc h úvahác h o  dnešn í  Církvi ,   zač al  povšechný m  srov­nání m Guittonov a  a  Boisdeffrcv a  spis u  i  obc u autorů ,  al e  pa k se a ž n a  jedn u č i  dv ě  letm é  zmínk y  Bcisdeffr e  z  méh o refer o  ­ván í   zcel a  vytratil . 

42

Z mnoh a dů vodů,  z  nich ž n a první m míst ě  stoj í  vskutk u ne ­býval ý  rozsa h  toho ,  c o  jse m  ji ž napsal ,  nemoh u zač í t  napravo ­va t   tent o nedostate k  č i  porušen í   slib u hne d nyní .  Al e  bude­l i mi   chtí t  redakc e SURSUM poskytnou t   stránk y  svéh o č asopis u  i or o pokrač ování ,  pokusí m  s e gozdě j i  poda t  referá t   tak é o  CÍR ­KVI  UPROSTŘ ED BRODU a  zárove ň srovna t  ob ě knih y  spř ízně né  a ­nalogický m  postoje m  svýc h autor ů k  dě ní  v  souč asn é Církvi .   A t o mi   sna d d á  zárove ň př íležitost ,   abyc h s e vráti l  k  ně který m zajímavý m pasáží m  z  Guittonov y  knihy ,  o  kterýc h  jse m zd e  mu ­se l  pomlč et . 

Ja n Mari a 

EVOLUČ NÍ  TEORI E 

Knih a E.A .  Wildera­Smith e  Př írodn í  vě dy neznaj í   žádno u evoluc i  vyvolal a u  ná s veliko u kritiku .  Byl y  j i  vytknut y  zce ­l a zř ejm é  chyby .  Výbě r  nráv ě  tét o knih y k e zveř ejně n í   neby l zrovn a  to u nejštastně jš í   volbou .  "°ř est o s e mi   zdá ,  ž e  j i  nik ­do nevyvráti l  v   jej í  myslí m  zásadn í  námitce ,  ž e  s e sam o sebo u ni c  neorganizuje . 

Pamatuj i   si ,  ž e mn ě p o absolvován í   základn í   a   stř edn í škol y  evoluč n í   teori e př ipadal a  ta k samozř ejmá ,   ž e  jse m nedo ­káza l  an i   je n pomyslet ,   ž e b y cel á záležitos t  mohl a bý t  jinek . 

Tut o  teori i   jse m pozna l  dvakrát .  Jedno u n a základn í   ško ­l e a  podruh é nedávn o př i  diskusích ,  kter é  byl y vyvolán y n a zá ­klad ě knihy ,  kter á byl a zmiň ován a v  úvodu . 

Pokud  s e dívám e n a evoluč n í   teori i   jak o n a  jakous i   ana ­logi i   lidskýc h dě jin ,   t o  j e as i   ta k  jak o n a popis ,   ja k  lid ­stv o  zažíval o  rů zn é promě ny,  nacházel o neb o  zapomínal o  rů zn é ideje ,  pa k myslím ,  ž e nem á  žádno u cen u stavě t   jakékoli v  argu ­ment y  prot i  evidentní m  faktů m .  Živo t  má prokázan é  dě jiny . 

hle  evoluč n í   teori e  stejn ě  ta k  jak o historick á  bádáníne ­jso u  je n popisným i  vě dami.  Docház í  v  nic h k  výkladu ,   hledaj í se zákonitosti .  Zd e  s e myslí m nacház í  nejpalč ivě jš í   problé m evoluč n í   teorie .  Tent o problé m  j e nezávisl ý n a  tom ,  zdal i   j e 3ů h,  č i  ne ,   zdal i  byl o  stvoř ení ,   č i  ne .  Problé m  stoj í  v   tom , jestl i   jsm e vě c vysvě tlili ,  neb o  jeno m  "okecali" . 

Evoluč ní   teori e použív á  jak o metod u  tř ídě n í  oaleontol o  ­gickéh o materiál u a  konstruuj e  př echod y  a  hled á  analogi e  s e souč asnou floro u a  faunou . 

Klasick é  schém a  j e zkonstruován o n a základ ě  tř í   pojm ů : druh ,  změ na a  kriterium ,  kter é  ponech á  je n  jist é  druhy.Poprv é jse m  tot o  schém a pozna l   tak ,  ž e dru h byl a  '  skupin a  jedinců , kteř í   spol u mohl i  mí t  potomstv o  a  ta k s e udrže t  př i  existenci . Změ ny  byl y dán y v  rámc i   jejic h rozmnožován í  pů sobení m  okolí , kriterie m by l  př irozen ý  výbě r . 

- 4 j ~

V posledn í  dob é  jse m  tot o schém a slyše l  v  dalek o dokona ­lejš í  podobě .  Dru h  j e poje m neurč itý ,   závis í  hlavn ě n a  gene ­tick é  informaci .  J e  t o  ted y množstv í   jedinc ů  s e stejno u gene ­ticko u  informací .  Změ ny  probíhají .  '  krom ě vlastníh o  rozmnožo ­ván í  v  celŕ m ekosystému ,  mě ní   s e rů zn é klimatick é  podmínk y atd .  Kriterie m  selekc e druh u  j e poje m  "nika "  ­  prostor ,  kter ý j e v  ekosystém u volný ,  kter ý mus í  dru h zaujmou t  ,  jina k  j e kon ­kurenc í   znič en * 

Cel á evoluc e pa k  orobíh á  takto :  Druh y  s e  setkávaj í   s e změ nami  a  sam y s e mě ní.   selektivní m kriterie m  jso u  ponechán y jeno m  'dobré "  druhy .  V  druhé m př ípad ě  s e selektivn í   kriteriu m mě ní,  protož e  změ ny v  ekosystém u otvíraj í  neb o uzavíraj í   rů z ­né nik y o 

Nejprv e prozkoumejm e  jednotliv é pojmy *  Poj^ m  biologické ­ho druh u nejprv e př edpoklád á poje m života .  J e zajímav é  s e zd e zmíni t  o  klasické m pojet í  života .  r . n odlišuj e  živo t  o d než i  ­vého ? Klasick á  ř eck á a  stredovek á  filozofi e  vidě l a rozdí l  me ­zi  živý m  a  neživý m  takto :  Živ é  j e to ,  c o má možnos t  mě nit   s e z  nitra ,  oprot i   tom u neživ é  j e to ,  c o tut o možnos t  nem á a   j e ted y  je n pasivní m  subjekte m vně jšíc h změ nc  Tent o závě r  udě la ­l i  n a základ ě pozorování ,  kter é  bral o nejdř ív e  celek ,  ani ž s e př edem pokoušeloanalyzova t   jeh o detaily c  N a popi s  ­   *  chován í rostlin ,  zvíř a t   i  č lově ka  tent o poje m  sedí c  Ani ž bycho m muae ­l i   analyzova t   rostlinu ,  vidíme ,  ž e sam a o d  seb e  roste,živo ­č ich s e sá m z e seb e pohybuj e atd .  Z  tohot o prvníh o urč en í  vy ­plýval y  zákonit ě  tř i  základn í   funkc e živého :   rů s t   ­  .   nabyt í potř ebn é  velikosti ,  výživ a ­  získáván í   láte k pr o rů s t  a   udr ­žen í  s e a  nakone c  rozmnožován í   ­  udržen í  existence ,   a  t o pro ­to ,  ž e  jedinc i   toh o nebyl i   schopní .  Zd e  j e tř et í  funkc e  živé ­ho postaven a vysloven ě  úč elově .  Cí l   j e existovat .  Jedine c  e ­xistuj e  omezeně *  Mus í   ted y pr o dalš í  existenc i  druh u exist o ­va t  rozmnožován í  o  Ž e  tot o rozmnožován í   j e spojen o  s  živote m , j e ná m evidentní o  Jsm e v  situaci ,  kd y  t o pů sobí .  Al e  pokusm e se k   tom u postavi t  nestranně .  V  č ase nul a n a evoluč níc h hodi ­nác h  tat o funkc e prost ě není .  Vysvě tlen í  vznik u život a  bud e as i  pr o  tut o situac i  nutn é  spoji t   s  vysvě tlení m  systém u  re ­produkce .  V  buň ce v  souč asnost i   j e t o mechanismu s  dě lení,kte ­r ý obsahuj e v  sob ě dě len í  prvn í   informac e v  genec h a   dě len í ostatníc h ústrojí ,  kter á  tut o  informac i   zpracovávaj í   aneb o s e j í  ř ídí .  Nyn í   j e možn é v e vše m živé m naléz t   skupin y  individuí , kter é  tyt o  znak y živéh o maj í  realizovan é  shodně .  Takovo u sku ­pin u nazvem e druhe m a  popíšem e  j i  shodný m způ sobem život a  je ­dinců ,  kteř í   j i  tvoř í o Modern í  biologi e nalezl a zatí m  nej ­hlubš í  dů vod  shodnost i  mez i  živoč ichy ,   j e  t o shod a v  DNri o  T a poto m pů sobí   i  dalš í   shody ,  v e velikost i   atd . 

Pokud mluvím e  o  informac i   obsažen é v  DNA,   jd e o  aplikac i matematickýc h pojmů .  Zd e s e pa k použív á pojm u gra f  pr o  struk ­tur u organism u a  lineárn í  popi s pr o DNA.  Prvn í   tez e pa k  zní , že existuj e  isomorfismu s  z  DNA n a struktur u  rganismu o  /T o j e zvláštn í  př iř azen í  element ů DNA k  elementů m bunk y  tak s  ta k ž e 

- 44 -

se př i   to m mez i  nim i   zachováv á vzájemn á vazba. /   T o  żiným i slov y  znamená ,  ž e DNA má  toli k  informac e  jak o cel á živ a  bun ­ka ,  kter á  j e  její m nositelem .  J e zd e zajímav é  dodat ,  ž e zhle ­disk a matematick é  informatik y  j e  jednodušš í   zpracova t   lineár ­ní  popi s graf u ne ž př ímo gra f  sám .  T o znamená ,  ž e  j e jednoduš ­ší  brá t   informac i   z  gen u ne ž z  cel é  struktur y  bunky .  V  př íro ­dě  s e  t o realizuj e  tak ,  ž e v  buň ce  s e vš e  tvoř í  př edevší m pro ­stř ednictví m  složitéh o  automatismu ,  kter ý má  z a vstu p  spirál u DNA a  z a výstu p  jednotliv é  organick é  látky .  Zd e vidíme ,   ž e hlavn í  př íč in a budouc í   struktur y  s e nacház í  v   tom ,  c o nazývá ­me genetick á  informace .  Trval á změ na druh u s e  ted y mů že  ode ­hrá t  v  zásad ě n a úrovn i   tét o  informace ,  kter á  j e  vlastn ě  vzhlede m k  život u danéh o  jedinc e  vstupem . 

^oku s o  vysvě tlen í  vznik u život a akad *   Oparine m  j e  spo ­je n s  aplikac í  př irozenéh o výbě r u n a koacervátov é  kapénk y jednoduch é  útvar y  as i  n e moc podobn é  živému «  Tyt o kapénk y  ob ­sahuj í   jednoduch é  látk y uhlíkatéh o  charakteru ,  kter é  s e v  ži ­výc h  jedincíc h vyskytují .  Dodejme ,  ž e  tyt o kapénk y  jso u hypo ­tézou ,  n a základ ě kter é  probíh á  laboratorn í  výzkum .  0   tě cht o kapénkác h  s e ř íká ,  ž e  jso u neživ é o  Al e  jso u subjekt y  př iroze ­ného výbě r u ­  vzájemnéh o  spojování «  Př edpokládan é  požírán í   a spojován í  kapéne k  b y nebyl o ne ž  je n sluč ování m kvantit .  Poku d by  s e kapénká m mě l  př ipsa t  život ,  musel o b y  zd e bý t   rozmnožo ­vání .  p oku d  ne ^  muse l  b y s e proces  př echod u  tohot o  shluk u lá ­te k v  živo u bunk u schopno u rozmnožování ,   odehrá t  n a  jedin é kapénce ,  kter á b y př etrval a nesmírn ě  dlouh é  potř ebn é  období . 

Druhý m pojme m evoluč n í   teori e  j e poje m  změ ny.  Zd e s e po ­pisuj í   rů zn é vně jš í   změ ny.  Nesmí   s e vša k zapomenou t  n a  to ,  ž e hlavn í  rol i  př ito m hraj e  rozmnožován í   jedinc ů druhu .  K  výmě ně  faun y  a  flor y docház í   tím ,  ž e ně kteř í   jedinc i   zanikaj í  a   ob ­jevuj í  s e noví .  Tí m s e al e cel ý  systé m evoluc e  stav í  n a dyna ­mick ý  základ .  Cel é živ é  společ enstv í  vlastn ě neustál e  zápas í o existenci .  Mů že  s e dál e vyvíjet ,  mů že upada t   a  mů že  i   z a ­niknout .  V   jedno m okamžiku ,   z  evoluč níh o hlediska ,  mů že  bý t znič eno vše ,  c o a ž dosu d  bylo . 

Pokud  s e mě ní  cel ý ekosystém ,   jso u  t o katastrof y  nebopo ­zvoln é klimatick é  změ ny.  Dne s  s e soudí ,  ž e změ na v   prostř ed í víc e mén ě dal a jakémus i  druhu ,  kter ý  ži l  v  pozadí ,   jisto u šan ­ci   tím ,  ž e př edě lal a př edevší m niky .  Výkla d  vznik u  "savc ů  vlastn ě  zní :  Vrásně ní m  skalistýc h ho r  s e změ nil y  klimŁticč é podmķnk y v  Severn ķ  Americe ,  atd. ,  konč ķ   t o vyhynutķ m  dinosaur ů  a uvolně ní m prostor u pr o  savce .  Podotýkám ,  ž e  j e t o hypotéza . Al e v   takovémt o pohled u změ ny  funguj í   jak o  na '   objednávk u Z  č ist ě popisnéh o hledisk a  t o bud e as i  správné ,  al e v e  sku ­teč nost i   j e všechn o dalek o zamotanéjší .  Poku d  t o  j e cel á prav ­da,  pa k vlastn ě př íč in y  rozvinutéh o  život a musím e hleda t  sna d v konstelac i  hvě zd  aneb o v  ně jaké m podobné m  vysvě tlení . 

Pr o  změ nu živéh o  j e vša k dů ležit á  změ na genů o  Nemů žeme ř íci ,  ž e  tat o změ na s e stan e práv ě  tehdy ,  kdy ž okoln í  prostfe ­dí  uč in í  ně jako u nabídku .  Musím e postulova t   jakous i  rezávislost. 

- 45 -

Vedc i   zabývajíc í   s e evoluč n í   teori í  hledaj í  možnost i   vysvě t ­li t   změ ny  tak ,  ab y  t o nebyl o v  rozpor u s  genetickým i   sákony 0 Poukazuj í  n a mutace ,   zdvojen í  gen u ap .  T o  jso u vša k pojmy,kte ­r é vyjadř uj í  možnos t   takov é  změ ny.  Tat o  situac e  j e  tí m horší , č ím  j e dru h komplikovaně jší .  Projevuj í   s e zd e vzájemn é  vazb y organickýc h  láte k v   tě le «  ^roblé m  je ,  ž e z  fosili í   s e  př ímo genetick é  vazb y  nedaj í   zkoumat . 

Tř etí   poje m evoluč n í   teori e  j e kriterium ,  kter é  zajist í př ežit í   jistýc h druhů .  Tot o kriteriu m  j e popsán o  jak o  jakás i možnost  pr o živo t   ­  urč it á nika .  N a  tut o nik u  s e pa k dru h spe ­cializuje *  Prot o  jso u evoluč n ě perspektivně jš í   druh y  s   malo u specializací ,  kter é moho u zaujmou t   širš í  niku ,   co ž s e proj e ­vuj e široký m  spektre m potravy ,  velký m poč te m mláda t   s  krátko u dobo u péč e o  ně .  Niko u s e tak é vysvě tluj e podobnos t   vně jš í morfologi e  jednotlivýc h  zcel a rů znýc h druhů ,   jak o  j e tom u "tre ­ba u  žraloka ,   ichtiosaur a a  delfína .  Nik a  j e souč ás t   širšíh o pojm u  ­  ekosystém, ,  Ekosysté m  j e v  podstat ě  jakýs i  cele k vzta ­hů mez i   živým i   tvor y a  prostř edím .  Př edevší m  b y s e mě ly mě nit vztah y mez i  organism y  a  prostř edí m  a  tí m dál e pů sobi t  n a \zni k jednotlivýc h druhů «  Z   tohot o hledisk b  b y s i  evoluč n í   teori e mě la stál e víc e uvě domovat ,  ž e s e vyvíjel o vš e živ é v   jakés i celistvosti ®  Tí m ovše m  jeno m problémy   př ibývají .   Ekosysté m jsm e schopn i  deštruova ť   i  pomoc í  nevhodn ě umístě néh o  druhu * Z  tohot o hledisk a  j e evoluc e  jednotlivýc h druh ů  potenciální m ohrožením ,  ekosystému *   Ekosysté m  s e nemus í  mě nit  k  vyšší m  ži ­votní m formám ,  vývo j  b y moh l  oscilova t   atd .  Rovnováh a  tak é ne ­ní  dů vodem  zdokonalen í  druhů .  Tot o pojet í  b y mě lo vša k  sv é o ­dů vodnení ,  kdybycho m mohl i  postulova t   jakous i  úč elnos t   druh u v rámc i  ekosystému .  Klasicky   s e  tohot o postulát u užíva ,   k  dů ­kazů m 3ož í  exi s tenc e o  Zd e práv ě užívám e  analogi e  s e  souč asný m životem .  Způ sob,   jaký m  j e v  souč asnost i   organizován a faun a  a flora ,  př enáším e  i  n a dř ívě jš í  období .  Al e ekosystém ,   ja k  h o dnes  známe ,   j e dů sledke m vývoje .  Mě li  bycho m  s e ptát ,   o  jak é mír y  j e  t o oprávně n ý postup ;  pa k  j e ráze m problé m  ješt ě  slo ­žitě jš í  o  otázku ,   ja k s e vyvinul y  všechn y možné.yzí&h y  mez i druhy . 

Pokud  s  evoluč n í   teori í  v   tomt o bod ě skonč íme ,   jet o  zce ­l a správné .  Protož e  biologi e  j e stál e hodn ě vě dou popisnou,bu ­de s e  t o nazýva t   teorie *   3e z nárok ů n a konzistenc i  " a  úplnos t /t.j .  vnitř n í  bezespornos t   a  schopnos t   zcel a vysvě tli t   všech ­ny partikulárn í  př ínady /   j i   ta k mů žeme př ijmout ,   iie ^   poku d skuteč n ě  chcem e mí t   zř ejm é dů vody vznik u života ? ­Zd e s e bě žně  dě lá velk ý  sko k v  myšlení .  Tét o  teori i   s e př ipisuj e  dalek o víc ,  ne ž byl o dosu d  v   její m rámc i  udě láno .  Zas e  j e zd e napics ­t o vedlejší ,   jestl i   jd e o  vě ř ící  v  Boh a neb o ne .  Skor o  s e zd e jeví ,  ž e vě ř ící   jdo u dá l  ne ž ateisté . 

Je  tř eb b  s i  položi t  víc e  otázek 0  Nejprv e  j e as i   dobr é prozkoumat ,  c o vlastn ě víme .  V  celé m  zkoumán í  nikd e  nenachá ­zím e  jin á  "proto "  ne ž možná .  Možnos t   'př epis u  genetick é 

-46 -

informac e j  možnos t   život a v  nice .  C o  j e vysvě tlení m  toho *   ž e se skuteč n ě dru h změ nil   a  umísti l   s e v  nice ? Ja k s e k  sob ě má možnost   a  realita ? Tat o  otázk a  j e práv ě v  oblast i   př írodníc h věd dos t  nejasná *   Zř ejmě jší  pojm y užív á matematika .   Vysvě tlí ­me  s i  sta v možnost i  n a př íklad u áestistrann é  hraci .  k­os­tk y a  n a její m hodu .  Možnos t   j e  jakýs i   sta v kostk y  př ed  jistý m urč enm. Vyjadř ujem e  j i  v e vztah u k  urč ení .  Míro u  tohot o vstah u "j e prav ­dě podobnost ,  T a zhrub a vyjadř uje ,   ja k dalek o  j e dan ý  sta v  o d stav u  jistoty *  Konvenc e vyvinul a pr o  jistot u  pravdě podobnos t "t" .  Z   tohot o hledisk a  j e kostk a  systé m šest i  ploch ,  symbolic ­ky  označ enýc h poč te m  teč ek .  Je­l i  kostk a př ed  dopadem ,   ^  př í ­sluší  každ é  č ást i   systém u pravdě podobnos t   1/6 ,  ž e bud e výsled ­ný m urč ení m  systému *   Př ito m  j e  jisté ,  ž e kostk a zů stan e  jed ­nou plocho u navrc h  ­  j e  ted y  souč et  všec h pravdě podobnost í   1  * Po dopad u  s e situac e  změ ní.  Kostk a  lež í   jedno u plocho u vzhů ru * Ta  j e navrch u s  pravdě podobnost í   1  a  ostatn í  ploch y  jso u  na ­vrch u  s  pravdě podobnost í   0 .  Tento   systé m  ted y prodě la l   jakou ­si  změ nu o  Ja k popsa t   tent o př echod ? K  tom u byl a vyvinut a fUnk ­ce nazývan á  entropi e  /j e  t o  je n nomináln ě  stejn ý poje m  s  poj ­mem  z e statistick é  fyziky „   /«• « /  Kostk a př ed  dopade m má  en ­tropi i   6 >  p o dopad u má entropi i   0 ,  Ř íkáme7  ž e systé m  snížil svo u entropii «  Plat í  pa k  jedn a z e základníc h  tezi :  Systé m  má maximáln í  možno u entropii .  T o znamená ?  ž e není­l i  ně ja k urč e n jiný m  způ sobem,  zaujm e vzta h k  urč en í   rovnomě rn ě  náhodn ě  /všechn y  výsledk y  jso u stejn ě možné/ .  Tat c  tez e s e pa k  mů že u :í' t  v e vysvě tlován í  př echod ů všec h systém ů o d  •   neurč itost i k  jistém u výsledku .  Z  tohot o hledisk a  j e možn á  existenc e  ne ­urč itýc h  systémů ,  rozhodnutýc h  je n z  č ásti .  Ta k  j e např ík.la d neurč it ý  systé m moleku l   c o d o  jejic h rychlosti ,   i  kdy ž  jak o cele k má  jeno m  jedn u stř edn í  rychlost ,  kter á př esn ě  odpovíd á teplot ě  tě lesa » 

Dál e pa k  j e vžd y nutn é  postulova t   jakýs i  princi p urč ení » V př ípad ě kostk y  j e  t o zemsk á  tíže .  Te n systém u sníž í  př ísluš ­nou  entropii . 

Podívejm e  s e nyn í  n a evoluč n í   teorii o  Nejprv e  prozkoumej ­me otázk u možnost i   evoluč níc h  změ n.  Tat o možnos t   s e bud e *  ř í ­di t   jistý m rozdě lení m pravdě podobnosti c  Ned á  s e /př írod a býv á zlomyslná /  př edpokládat ,   ž e pravdě podobnos t   jednotliv é  změ ny j e vů bec uvažovatelná .   V  př ípad ě  změ ny genov é  informac e  zd e hraj e  rol i  pravdě podobnost '   pozitivn í   změ ny genu ,  prav d ě potfc** » nos t  pů sobení  mutagenníc h faktorů ,  pravdě podobnos t   existenc e niky .  J e otázka ,   ja k s e maj í   tyt o pravdě podobnost i   k  sob ě na ­vzájem .  Nejspíš e  s e mus í  př edpokláda t   jejic h vzájemn á nezávis ­los t   Poku d  b y  toti ž  tř eb a pravdě podobnos t   pů sobení  mutage n ­níh o faktor u a  pozitivnos t   změ ny byl y vnitř n ě ně ja k  závisl é  , j e  tent o mutagenn í   fakto r  vlastn ě  evoluč n í   silou .  Zatí m  vša k jse m o  žádné m  takové m faktor u neslyšel y  mim o umě lého  klonová ­ní .  T­í m s e vša k pravdě podobnost i   jednotlivýc h  změ n násob í   a celkov á pravdě podobnos t   výsledk u  s e snižuje «  Nanř 0  pravdě p o  ­dobnost ,  ž e  tř ikrá t  hodít e koruno u ore l  /žádn ý ho d  nezávisí m jiném /   j e  1/ 2 x   1/ 2 x   1/ 2 =  1/8 . 

-47 -

To  j e pr o př ípa d  jedn é evoluč n í   změ ny.  Je­l i   tě cht o  změ n víc e /poku d  jso u nezávislé/ ,  konverguj e  pravdě podobnos t  j e jic h posloupnost i   /kter á  j e evoluč n ě nutná /  k  nule .  N a př íkla d  je ­l i  pravdě podobnos t   evoluč n í   změ ny  z a ro k  1/2 ,  pa k  tat o  ř ada postupuje '  takto :   1/2 ,   1/4 ,   1/8 ,   1/16 ,   1/J2 ,   1/64 ,   1/256,^512 , 1/1028  . . . 

Pokud  jso u  tyt o změ ny navzáje m  závislé ,  mus í   existova t znov u  jakýs i  evoluč n í   fakto r  /základn í   ide a faktorov é  anal ý ­zy/ .  "°odl e souč asnéh o výklad u váa k  tom u zatí m ni c nenasvě dč u­je . 

Z  tohot o hlediska ,   je­l i   zem ě systém ,  kter ý mů že  získa t život ,  as i  s i  vů bec nedokážem e  př edstavi t   jej í  entropii. K  to ­mu př istoup í   i  to ,  ž e vžd y p o každ é  změ ně bud e  tendenc e  celé ­ho  systém u vráti t   s e d o výchozíh o  stav u /zaujmou t   nejvě tá í možnou entropii/ .  Z  tohot o hledisk a  j e zázrak ,   ž e  nedošl o že nedošl o k  žádném u  "kiksu" ,  k  žádném u návrat u  smě rem dol ů ­t o  j e minimáln ě  stejn ě pravdě podobn ý  př echod .  Nedošl o k   tomu , že b y  s e tř eb a naopa k  z e savc ů vyvinul i  plaz i   /pro č  j e t o za ­kázan ý př echod?/ .  Nakone c k   tom u př istupuj e  to ,  ž e cel ý  sys ­té m muse l  neustál e mí t   tendenc i  urč ova t   s e /pů sobení m  ně č eho mimo ně j/ . 

Klasick ý  pohle d  n a změ nu v  ř eck é filozofi i  nalez l  dv a in ­tuitivn í  pojm y pr o  jej í  vysvě tlení :  možnos t   .  a  "uskuteč ně ní , ^rvn í   z  nic h vypovíd á  jskous i   schopnos t   subjekt u mě nit   se.Mů ­žeme  j i  analogick y  př irovna t  k  pojm u kapacity .  Vypovíd á  s e vša k vzhlede m k  výsledk u změ ny  ­  k  uskuteč ně ní.Uskuteč ně n í  sa ­mo  j e pa k ně co existujícího .  Z  tohot o hledisk a možnos t   sicee ­xistuj e  /j e v   jakéms i   subjektu/ ,   al e nen í  sam a sebo u existen ­cí  výsledk u  ­  uskuteč ně ním.  N a základ ě  tě cht o dvo u princ i   p ů  pak  teprv e Aristotele s vyvodi l  nutnos t   jakés i  pů sobíc í  př íč i ­ny v  každ é  změ ně,  a  tudí ž  i  př íč in y každ é  existence . 

Z  tohot o pohled u nen í  možn é  považova t   z a dostateč n ě  zdů ­vodně nou existenci ,  u  kter é  jsm e nalezl i   jeno m  jej í   možnost . Možnost   sam a j e dokonc e pochopiteln á  jedin ě n a základ ě usk u ­teč ně ní.  To ,  ž e č lově k má možnos t  myslet ,   s e pozn á  teprv e teh ­dy ,  kdy ž skuteč n ě myslí .  A ž n a základ ě existenc e pojm ů  jsm e schopn i  pochopit ,  ž e existuj e  intelek t   ­  možnos t  myšlení .  Ta k každ é  změ ně př edcház í   jakás i  existence ,  kter á  j e dů vodem  změ ­ny . 

"°oku d bycho m u  každ é evoluč n í   změ ny chtě l i  vidě t   jakous i kombinac i  náhodnýc h př íč i n /zář ení ,   tepl o  .. .  ? /  /pozor ,   tat o kombinac e mus í  mí t  vžd y maximáln í  entropii/ ,   j e as i   tolikevo ­luč níc h zákonů ,  koli k  j e evoluč níc h  změ n.  Př est o vša k  as i  tě ž­ko vysvě tlím e  celo u biosféru .  A  hlavn ě as i  nikd y  nevysvě tlím e celo u evoluci .  "°r o n i   toti ž bud e vžd y  základn í   jakýs i   r   záko n vě t^í   a  vě tš í  komplexit y  /Teilhar d  d e Chardin/ .  P i  ku d  považu ­jem e  tent o  záko n z a konstatování ,   lz e  s  ní m  souhlasit .  "°ř est o ponecháv á  stál e otevř en é pro č  tak ,  a  n e  jinak ? 

- 48

Evoluč ní   teori e  j e /projekc í  Hegelov y  teori e dě ji n dobio ­­  •  logie .  Pr o  tut o filozdfi i   j e základn í   jakýs i   bytostn ý optimis ­

mus.  V  Hegelov ě koncepci'/äochóz í   k  vývoj i   ideje ,   kter á  s e chc e poznat ,   a  ta k nejprv e  zkouš í   tvoř it ,  ab y  s e  ta k  zdokona ­lila .  Jej í  postu p  j e postu p myšlení .  V  okamžiku ,  kd y  naráž í na protiklad ,  vytvář í  novo u syntézu .  Probléme m  toh o pojet í  dě ­ji n  je ,  ž e reáln ě protiklad y  souč asn ě neexistují ,  Poku d  ně k­do  tvrdí ,  ž e  existují ,  pa k vě tšino u nereflektuj e  'abstraktnos t svéh o myšlení ,  kter é  j e schopn é mysle t  protiklad y  nezávisen a subjekt u  a  ob a  j e subjekt u  jak o  jejic h nositel i   př isoudi t   na ­ráz .  Např .   tě les o mů že bý t   studen é  a  tepl é  /popisujem e  jeh o možnosti/,.nikd y  vša k nemů že bý t   studen é  a   tepl é  souč asn ě  /e ­xistova t   s  obě ma vlastnostmi/ ,  A   ta k v  evoluč n í   teori i   j e vš e zdů vodně no.  A   ta k v  evoluč n í   teori i   j e vš e  zdů vodně no  fakti o ký m bě hem události ,   al e nikol i  n a základ ě nejakéh o  jsoucna , kter é  b y byl o př íč ino u evoluce .  Tí m vznik á mýtus ,  a  n e  vě dó. 

Lidstv o u ž vícekrá t  doplatil o n a  to ,  kdy ž př íli š  vě ř i  1  o svý m domně nkám be z dů kladn é  reflex e na d  jejic h pů vodem  a   na d jejic h  jistotou .  J e vžd y dů ležit é  vě dě t,  c o  j e  skuteč nost,jí ž mů žeme  př ímo  poznat ,  a  c o  j e naš e  interpretace .  V e  skuteč nos ­t i  má naš e poznán í   zdro j  jistoty ,   a  naš e  interpretac e má v   té ­t o skuteč nost i   č íst ,  a  n e  s i   j i  domýšle t   způ sobe m  jakéhos i  do ­tvář ení .  Mů žeme  s e podíva t  n a nejotř epaně jš í   př íga d  z   dě ji n vě dy,  n a výkla d  kosmu .  V  podstat ě  u ž o d staréh o Ř ecka existo ­val y  dv ě alternativn í   teori e vykládajíc í  vzta h Země a  Slunce , Ptolemaiov a  a  Aristidova .   °rvn í  byl a geocentrick á  a  druh á he ­liocentrická* '  Aristide s dokonc e  zkusi l   spoč íta t  polomě r   Země . Bě žně  as i  vítě zil a Ptolemaiov a  teorie ,  dík y  dobrém u matemati o kému podložení .  V  podstat ě  a ž d o objeven í  Keplerovýc h  ,zákon ů  se  j í  heliocentrick á  soustavě ­nemohl a  rovnat .   Ptolemaiov a sou ­stav a užíval a k  aproximac i  • poľ iyb u planě t  p o obloz e mode l  Fou ­rierov y  transformac e  s  ř adou a ž d o 60­č lenů .  Naprot i   tom u Ko ­

­  perníků v mode l  aproximova l  eliptick é  dráh y planet   kružnicemi , v  jejich ž  stř ed u byl o Slunce .  Tí m dával a heliocentrick á  sou ­stav a dalek o horš í  výsledk y  př i  vypoč t u  souř adni c  planet   n a obloze .  J e vša k  zajímav é  projít   s i   traktá t   o  stvoř en í   u   sv . Tomáše Akvinského ,  kter ý ob a model y  zmiň uje .  Myslím ,  ž e mu n a vě ky bud e k e  ct i  výrok 9  ž e nemáme  dostateč n ý  dů vud  ;  př ijmou t jedn u z  nic h a  druho u zavrhnout .  By l   t o  jeh o hlubok ý aiiys l  pr o to ,  c o  j e  t o vě dět   a  c o  j e  t o domníva t   se c 

Pokud  zů stávám e  s  evoluč n í   teori í   jak o  s  hypotézo u n a ú ­zemí  biologie ,  kd e ná m  slouž í  pr o práci   s  fakty ,  kter á dop o  ­sud  znám e ,  pa k mů žeme  s  diskus í   skonč i t  *  Poku d vša k  s e  jak o lid é ptám e p o své m pů vodu a  urč ení ,  pa k  jd e o  vážno u zálež i  ­tost .  V   tě cht o dvo u otázkác h s e  toti ž  č lově k vyjevuj e  jak o transcendentn í   bytost .  A  an i  zd e nen í  rozhodující ,   jsme­l i  vě ­ř ící  neb o nevě ř ící * 

Zde s e každ ý  z  ná s pohybuj e mez i  dvě ma stavy .  Bu d  zakot ­v í   sv é urč ení ,   svo u radost  d o př ítomnosti ,   a  pa k v  n í   hled á vysvě tlen í  'svéh o pů vodu,   aneb o nacház í  v  př ítomnost i   znamen í bytí ,  o d kteréh o  odvozuj e  svů j  pů vod  a  s  který m b y s e  rá d 

- 49

jedno u setkal   tvář í  v   tvář . Jso u  tř i  možn é  tez e pr o  celkov é  vysvetlen í  existenc e  ži ­

vota ,  vč etn ě  č lově ka.  Nejprv e  j e  t o  tez e o   tr^naósndadtní m tvů rci ,  kter á vyústuj e  a ž d o  idej e postupnéh o  tvoř en í   jednoh o druh u z a druhý m  s  celkový m  zámě rem  celéh o  postupu . 

Dál e  j e  t o  tez e o  pů vodci ,  kter ý da l   jakýs i   zárodek,ate n se dál e  sá m zcel a nezávisl e vyvíje l  /Teilhar d  d e Chardin/ . 

Nakonec.j e  t o  tez e o  celkov é náhodnost i   vývoj e  be z ně ja ­ké př edcházejíc í   př íč iny .  Druh é  a  tř et í   tvrzen í   'př edpoklád á samovolnos t   vývoje .  Jiným i   slov y popír á princip ,  ž e .  možnos t nen í  dů vodem  sv é realizac e  aneb o popír á  tez i  modern í   informa ­tiky ,  ž e systé m má nejvě tš í  možno u  entropii . 

Z  fyzikálníh o hledisk a lz e  ř íci ,  ž e systé m nezísk á  samo­voln ě žádno u energii .  "Př est o s e našlo  hodn ě  lidí ,  a  nebyl i   t o zcel a hloup í   lidé ,  kteř í   s e n a  jednotlivé m  př ípad ě  /perpetuu m mobile /   snažil i   tent o  záko n popř ít .  Samozř ejmě  t o nešlo,stej ­ně  jak o nenajdet e  př irozen é  č íslo ,  kter é  zvě tšen é  o   jednič k u ned á následujíc í  př irozen é  č íslo .  /... / 

Je  ted y  z  hledisk a matematick é  informatik y  jedin é  smys­lupln é vysvě tlen í  dě ji n života :  ně co  existujícíh o  "mimo 11  Ze ­mi ,   schopnéh o  sníži t   jej í  entropii .  Tí m  j e živo t  polože n  n a rovin u zázraku ,  ně č eho  obdivuhodnéh o  a  tak y  .'JnŽč eh o kř ehkéh o /lokáln ě  snížen á entropie/ .  Souč asná ekologick á kriz e  t o tak é názorn ě  ukazuje . 

Modern í   tren d v e fyzic e  j e návra t  k  př irozen é  teologiU e t o nejvíc e patrn é v  kosmologii ,  kd e u   jednotlivýc h vě dců  t   j e zř ejmý  rozcho d  s  materialistický m  scientisme m  zač átk u stol e ­tí .  Biologi i   t o  ješt ě nepostihlo ,   a  j e t o spí š proto ,  ž e  toh o stál e  ješt ě v   tét o oblast i  nevím e dost .  Teprv e  zač ínám e  obje ­vova t  hlubš í   zákonitosti .  To ,  c o žije ,   j e víc e  '  komplikovan ý zoů sob existence ,  ne ž  jso u neživ á  tě lesa . 

V př ípad ě kosm u a  všeho  neživéh o  j e u ž bě žné  konstatovat , že neznám e  a  nepoznám e  jejic h pů vod.  Al e  tak é víme ,  ž e  to ,  ž e existují ,  nen í   samozř ejm é  a  evidentní .  Záko n o  zachován í  hmo ­t y s e nepovažuj e  z a triviální ,  bezproblematick ý  a  zř ejmý . 

Logick y  dů sledn ý  postu o ved e k  postulován í  prvníh o  prin ­cip u s  př esn ě neurč eno u povahou ,  protož e  s e ná m  skrýv á  povah a jeh o kauzálníh o vztah u k e svě tu .  Tot o  j e dů slede k poznán í  sku ­teč nosti ,  n e  jejíh o  zjednodušení . 

Stejn ě  ta k lz e prvním u princip u postulova t  "   kreativitu , kter é  j e př íč ino u  ta k organizovanýc h  celků ,   jak o  jso u živoč i ­chové ,  a  nen í   t o nutn ě  zjednodušen í   a  zprimitivně n í   výklad u pů vodu vě cí .  Hlavn í  kategori í  k  pochopen í   jednotlivýc h  fak t j e pa k úč elnost ,  kter á  j e základe m celéh o ř ádu života .  Fyzic i už bě žně mluv í  o  úč elnost i   fyzikálníc h principů .  Př esně  s e \y ­jadř ují ,  ž e fyzikáln í  konstanty ,  kter é plat í  v  naše m  kosmu , jso u  jediné ,  kter é umožň uj í   takovýt o vesmí r  vč etn ě  lidí .  Př i ­to m nenacházím e  žádn ý  jin ý dů vod,  pro č b y  ta k musel y  bý t  sta ­noven y  /antropismus/ . 

~ 50

"°oku d s e podívám e  zpě t  n a evoluc i   be z př edsudk ů vů či   ú ~ č elnost i   a  prvním u principu ,   ta k s e stáv á postupe m  cílený*. k  byt í   č lovek a a  analogick y  pokrač uj e  v  lidskýc h dě jinác h  a ž k  jejic h dovršení «  Pů vodce  tohot o postup u  j e prvn í  kreativ i   ­ta ,  kter á  tímt o postupe m  zamýšl í   realizova t   jist ý  cí l  a  stáv á se  ta k garante m postupnéh o  zdokonalení ,  protož e  celkový m  kon ­cepte m díl e  j e  jakás i  dokonalost ,  kter é nen í  možn o  dosáhnou t naráz ,  a  ta k s e  jd e k  n í  postupn ě o 

V klasick é  teologi i   s e u ž brz y objevuj e  shodn é  pojet í stvoř ení .  Bud u zd e sledova t  myšlenk u  sv .  Tomáš e  .  idrvíhákelao ^ kter ý nejprv e vymezuje ,   c o  j e  t o stvoř enos t   v e vě ci 5Poto m pro ­bír á možnosti ,   ff zdal i   s e mohl o  stvoř en í  udá t   skrz e  jino u vě c" a nakone c  rozebír á  otázk u smysl u  stvoř ení « 

Stvoř en í   j e u   sv «  Tomáš e nadč asov ý pojem ,   č as  j e  vlast ­nos t   stvoř enýc h vě cí ,  kter á následuj e  jejic h existenci a  Stvo ­ř ení  samo v j e  kauzáln í  vzta h vě cí   jak o úč ink u k  Boh u  jak o  sv é př íč ině.  Č as  j e vnitř n í   záležitos t   v e stvoř ení ,  udáv á vzájem ­ný vzta h  jednotlivýc h  změ n /č a s bez e  změ n  j e  np^ S áliiaX­ ý/ « Z  tohot o pohled u  j e stvoř en í   z  pohled u Božíh o  definitivní,Bů h dáv á existenci ;   z e stran y vě cí   /stvoř eného /   ješt ě probíháýne ­ní  úpln é  a  hotové .  Stvoř en í   s e liš í  o d č innost i   tim 5  ž e  ne ­př edpoklád á ně jak ý  autonomn ě  existujíc í  materiá l   /kter ý  má svo u existenci/ .  Prot o nen í  žádn á  stvoř en á vě c  schopn a  ně co stvoř it :  nen í   schopn a dá t  samostatno u existenci e  Korun a  cel é teori e  j e hledán í  dů vodu,  pro č došl o k e stvoř ení «  Zd e použív á sv .  Tomá š  analogi i   s  č innost í   č lově ka  ­  tvů rce .  Každ ý  tvů rc e tvoř í  n a základ ě  sv é  idey ,  kter á  j e prvn í  v   jeh o úmysl u a  po ­sledn í  v e vykonání .   /Socha ř  má v  úmysl u nejprv e koneč no u  po ­dobu sochy ,  al e  t a bud e skuteč n ě př ítomn a a ž p o dovršen í la« /  Kdy ž  sv .  Tomá š hled á  cí l   tvoř en í  u  Boha ,  nacház í  h o v  ně m samém.  Bož í   zámě r   j e dá n láskou ,   tím ,  ž e Bů h chtě l  dá t   i   ji ­ný m  jsoucnů m podí l  n a sv é radosti .  Dů slede k  toh o  je ,  ž e koru ­nou stvoř en í   j e č lově k /schopn ý  dosáhnou t  Boha/, *   stvoř en í   bu ­de naplně n o  spáso u lidí .  Ta k má  stvoř en í  dv ě etapy :  prvn í   j e vzni k všeho ,  druh á  j e autonomn í   č innos t   stvoř enýc h vě cí ,   ur ­č ená hledání m vlastníh o dobr a / u č lově ka blaženosti/ p  Č lově k j e Bož í  obraz ,  protož e  svo u osobo u  j e podobn ý  Boh u ' a svo u č in ­nost í   j e podobn ý  tvů rč í  č innost i  Boha « 

Tent o krátk ý násti n  teori e  stvoř en í  naznač uj e  jej í  dů le ­žitos t  pr o  správn ý vzta h č lově ka k  Boh u a  následn ě  i  pr o ná ­boženství . 

Ide a vývoje ,   ja k s e objevil a v  minulé m  století ,   j e seku ­larizac í  pojm u stvoř ení .  Sekularizac e  Škrtl a pů vodce  a   jeh o cíl ,  ponechal a vša k  stř e d  ­  globáln í   změ ny  smě ř ujíc í  k   vyšš í dokonalosti .   Ta k s e vývo j  stáv á  ideo u stvoř en í  ochuzeno u  o transcendenci ,   s  jakýms i  bezdů vodný m  optimisme m /"budoucno ,  s  t j e vžd y  lepší"/ .  V  praktick é  oblast i   z  toh o vznik l  zhoubn ý vli v rů zných utopi í   /ted y popř en í  př ítomnost i   a  návr h  jakés i   bu ­doucnosti ,  kter á mus í  bý t   lepší/ * 

- 51

^oku d  s e vsa k vrátím e k  histori i   života ,  vidíme ,  ž e  po ­jetí ,  kter é  poč ít á  s e stvoř ení m  s e o d bě žného  pojet í   evoluc e neliš í   tím ,  ž e b y  sna d nerespektoval o  č asový prů bě h vyvstává ­ní   jednotlivýc h životníc h forem «  Nejd e  t u ted y o  tt> ,  ja k  s e postavi t  k  modern í  vě dě a  k  pokrok u v  poznání .  V  to m  j e shod ­né  stanovisko *   Otázk a  "evoluc e  č i  stvoř ení "  patř í  k   tě mt o  o ­tázkám :  Mysle t   a  ží t  v e svě tl e  transcendence f   aneb o  s e  zabyd ­le t   zde ? 3&movoln é n a Boh u nezávisl é  změ ny k  lepším u neb o kre ­ativn í  postup ? Č lově k  produk t   be z smyslu ,  výslede k náhod y  , nebo  č lově k urč en ý pr o  společ enstv í   s  Bohem ? 

Knih a E ŕ ii 0Wildera­Smith e  j e  jedno u  z  mnoha *  Poku d  chcem e prot i  n í  háji t   evoluč n í   teorii ,   j e  tř eb a vzí t   jej í  generáln í lini i   a  ponecha t   stranou ,  rů zn é  detaily «  Ta k  j e  tř eb a v  pol e — mic e  s e Smithe m  porazi t   2. ,  vě t u  termodynamik y  a  nen í   .  tř eb a .hájit ­  da t  ovac í  metod y  atc U  Smithov i   s e mus í  vytknout ,  ž e  s i neudě lal  dokonal e  jasno ,  prot i   č emu ved e polemiku ,   a  postupo ­va l   style m novinov é  kampan ě /č í m ví c  a  horšíh o  ř ekneme  o   od ­pů rci ,   tí m  lépe / o  Jedn a knih a vsa k nereprezentuj e  názor y  ce ­léh o  tábor a odpů rc ů  evoluce « 

Ji t  proti  evoluč n í   teori i   j e dne s  toté ž  jal o  jí t   rprot i proud u  a  konvenci .  Al e  t o s e  tak é neudal o  v  dě jinác h poprv é 0 

Č lověk jnus í  ží t  podl e pravd y  a  n e podl e názor u  vě tšiny.Vše,c o odstraň uj e pravdu ,  h o  likviduj e  jak o osobnost ,  protož e  zná ­silň uj e  jeh o  svobod u «  to ?  Č ím  j e podobe n Bohu e  Otázk a evolu ­ce  j e otázk a pravd y  a  skryt ě  j e podloží m  celéh o ř ešen í  živ o ­ta . 

Co  s e  týk á vztah u vír y  a  evoluč n í   teorie ,   lz e  uží t   slo v sv .  Pavl a o  dvoj í  moudrosti .  Transcendentn í   /"moudros t   Boží" / a ryz e pobytov é  zd e /"moudros t   svě ta"/ .  Vidíme ,  ž e  př írodn í vě dy  zachvátil a máni e moudrost i   svě ta .  Náhodn á  samoorganizac e j e vě deč tě jší   /t 0 j .   rozumně jší /  vysvě tlen í  ne ž vysvě tlen í  kau ­zální ,   toti ž  stvoř ení m  svě ta . 

Kť ihn použív á práv ě  evoluč n í   teori e  ^ak o př íklad u pr o pa ­radigm a / v  jeh o smysl u  j e  t o cos i   iracionálního/ :   vytvář í  svo u myšlenkovo u  konvenc i   a  tí m s e stáv á vě dou«  U  Kť ihn a j e vě deck é spojen o  s  iracionálnem« ,  Bý t  vě deck ý  znamen á pr ý vyhově t   kon ­venc i  v   jisté m obor u neb o  j i  zd e vytvoř i t  n a základ ě paradig ­matu «  Poku d  bycho m př edpokládali ,   ž e má pravdu ,   ta k b y  tét o konvenc i  jäofal c dastaír :  i  Tí$džikn§tví ,  ~ a tí m s e stá t  vě dou.Zce ­l a souhlasím e  s  tout o  implikací :  Je­l i  vě deck é mluvi t  o   evo ­luci ,  pa k  je ,  př i  vhodné m vytvoř en í   pojmů ,  možn ý vě deck ý  vý ­kla d vz&ilc a život a  jak o  séri e  zázrak ů  a  z  kapitol y  Genez e  b y se sna d musel o vyškrtnou t   je n denní   č asové  schéma . 

Samozř ejmě nepovažuj i  Kť ihnů v názo r   z a správný .  Vě da  j e jistý m  způ sobem,  prostř ednictví m metody ,   zdokonalen é  poznámi í zamě ř ené*  n a  jede n způ sob bytí «  "°a k al e nen í  vě dou vše ,  c o  s e ve vě decké m  svě t ě vyskytuje, .   ^   l/LBroť ôä a  v ě d o u " ! ­ p a k nen í  kdejak ý výplo d  fantazie ,   al e  to *   c o s e dokáž e  postupe m o d výchozíc h  jistot o 

- 5 2 -

Tradič n í  myslení ,   ta k  ja k  j e nacházím e u  velkýc h  církev ­níc h uč itelů ,  dával o vír u d o vztah u k  rozum u as i  následující m způ sobem /sv.Tomá š Akvinský :  Summa contr a gentiles/ :   "J e  ted y vidě t ,  ž e smysl y poznateln é  vě ci ,   z  kterýc h př ijím á naš e  po ­znán í   sv é poč átky 7,  maj í  v  sob ě  jakous i  Bož í   stopu ,  al e př est o ta k nedokonalou *   ž e nestač í  k  objasně n í  Bož í  podstaty« ,  A  ted y i  lidsk ý  rozu m  j e schooe n v  nic h naléz t   jakés i  podob y  Bož í pravdy ,  kter é  jso u al e nedostateč n é  k   tomu ,  abycho m Bož í  prav ­du uchopil i  vyč erpávající m  a  prů kazný m  /pomoc í  dů kazu/   způ so­bem. "  N a  jiné m míst ě  též e knih y  sv .  Tomá š píše ;  ž e kdy ž s e ne ­mě ní   skuteč nost ,  nemě ní   s e an i  naš e poznatk y  o  ní Q  Nemů žeme toti ž mí t   souč asn ě protikladn é  poznatk y  o  tomtéž 0  ^Prot o  an i Bůh nedáv á  lide m ně jak ý názo r  neb o vír u prot i   jejic h  rozumu . Al e protož e vír a př evyšuj e  rozum ,  ně kteř í   t o bero u  ta k /jako ­by byl a prot i   rozumu /   «,. .  Z  toh o pa k vznikaj í  ně jak ý  argumen ­t y prot i   svě dectv í  víry ,  al e  t y nevyplývaj í   z  prvníc h  princi ­pů vloženýc h d o př irozenosti ,   a  ted y  jso u neprů kazné ;   w   gao u "t o pravdě podobn é  neb o  sofistick é  závě ry ,  a  ta k  j e nezbýv á ne ž vyvracet. " 

Pokud  př ijmem e  realismus ,   a  nemáme dů vod  h o zamítat ,   j e i   cel á histori e život a Bož í  stopou .  Snah a postavi t   j i   prot i víř e konč í   je n v e zraně n í  rozumu .  "°oku d nechcem e vidě t   Boha , musíme  tvrdit. ,  ž e  "nic "   j e př íč ino u všeho « 

Norber t  Bro x 

^GNOSEUOSVOBOZUoE" 

/Ran á  círke v odpovíd á esoterním u  náboženství / 

" S v ě t o v é  n á b o ž e n s t v í "   p o z d n í   a n t i ­k y 

Star é  i  nov é  spásn é nauk y nabízej í   č lově ku ř ešen í   otáze k a apori í  ponejvíc e v  oodob ě velkýc h  souvislost í  neb o procesů , do kterýc h h o stavě jí ;  spás a s e  ta m vid í   jak o  souč ás t   jejic h celkov é  pozitivn í  bilance .  V  dě jinác h náboženstv í   s e  systém y opakují o  a  _   prolínaj í   i  be z  toho ,  ž e b y šl o o   vzájemno u závislost .  Opakuj e  s e tak é  to ,  ž e nov é  spásn é Qauk y  provokuj í nauk y  ji ž  existující .  Výzva ,   jí ž  jso u pr o kř estansk é  církv e dnes nov é  /staré? /  esotern X námě ty,  př ipomín á ně kdejš í   situa ­ci  a  ran é kř estansk é  reakce .  Mysle t  u  souč asnýc h  jev ů n a gno ­si  /č i  gnosticismus /   j e prot o nasnad ě  a  j e  t o sna d  tak é  ..in ­formativní .  C o al e byl a gnos e  a  č ím př ipomínal a souč asn é  na ­bídk y  spásy ? Ohledn ě  jej í  podstat y koluj e mnoh o falešnýc h mí ­ně ní.  Gnos e  byl a jedineč ný m vykupitelský m náboženství m  ­   do ­konc e  "svě tový m náboženstvím "   ­  pozdn í  antik y  / a nikol i  kř es ­tansko u herezí/ .  Vznik á  souč asně 's kř estanstvím ,   al e nezávis ­l e n a ně m0  Stejn ě  ta k b y šl o odvozova t   j i  z  židovství ,   z  ori ­entálníc h náboženstv í   a  z  tehdejš í  filozofi e *  J e vša k  pů vodní 

53

a odlišná «  Ovšem ,  ž e s e pář azitúě ,  pomoc í   alegorizac e  př imkl a k  biblický m  židovský m  a  kř esť anským,   i  k  pohanský m  a   filozo ­fický m  tradicí m  s  tím ,  ž e pa k formuloval a  rů zn é  č etn é  systém y znakovo u ř eč í  podl e konvenč níh o  repertoáru . 

H n u t í   l i d í   v   n o u z i 

Gnose najédno u byl a  tady ,  ani ž bycho m  t o umě li   vysvě tli t z  hledisk a dě ji n náboženstv í  neb o ně ja k  jinak .  T o vyhovuj e je ­j í  povaze «  Neznám e  "zakladatele" ,  nevím e  o  č ase vzniku ,  vidí ­me  al e  "hnutí" ,   ja k s e  tom u obvvkl e  ř íká .  Odku d  ale^vycház í  o ­no  zvláštn í  hnutí ,  kter é  ta k ostř e kritizoval i   kř esť anšt í  I DO«­logov é  i  pohanšt í   filozofov é  pr o  jeh o  základn í  postoje ? Výcho ­zí m  témate m  j e ­or o n e č lově k v  nouzi ;  pa k s e propaguj e  spás a č lově ka,  o  ní ž dosu d  nikd e ni c nevě dě l,  ^opi s nevykoupen é  si ­tuac e  i .  záchran y vygad á  al e u  gnostik ů  zcel a nebiblický ,  a  té ž nežidovsk ý  a  nekř esť ansky .  V  gnostické m mýt u  zabír á mnoh o mís ­t a výkla d  svě ta ,  protož e  zárove ň vysvě tluj í   postaven í   č lově ­ka ,  kter é  j e šnatné o  Výkla d  skuteč nost i   podle '  .   gnos ­tick é  základn í   zkušenost i  užív á dualismu .  Svě t   jakožt o kosmee , plný ^   ja k každ ý vidí ,  poruc h  a  katastro f   j e v  protiklad u  k e svě teln é  ř íši ,  kter á  s e jmenuj e  °lnos t   /pleroma/ .   Nejvyšším u /dotu d  neznámému /  Bohu ,  kter ý  j i  obývá,odpovíd á  ak o protikla d slabý ,   svý m stvoř ení m  zmař ený Stvoř ite l  /Demiurg/ ,   o d kteréh o nemů že  č lově k ni c  č ekat ®  V   tě l e  a  hmot ě  poznáv á  č lově k  ne ­šť astno u  "polovinu "   seb e  samého ;  kvantu m  Svě tla ,  kter é  ječ ás ^ t í  vyšš í   svě teln é  ř íš e  j e jeh o  skuteč no u vlastn í   podstatou . 

" Ž i v o t n í   p o c i   t "   g n o s t i k a 

Míst o  toho ,  c o bycho m dál e  reprodukoval i  gnostick é  spe ­kulace ,  pokusm e  s e zd e objasnit ,   ja k  s e cít í   č lově k,kter ý mlu ­v í  a^myál í  a ;  v jáifeu­acšlav u svě t a  tak^ c ja k  t o slýchám e v  gno ­si .  Podl e  tohot o mýt u  s e nacház í  n a místě ,  které^vznikl o  je ­din ě  jak o dů slede k ně kdejšíh o  pád u a  j e  ted y nešť astný m  pro ­duktem «  To ,  ž e  tad y č lově k  / v každé m  př ípad ě gnostick ý  č lově k jak o pneumatik /  mus í  žít ,   j e omy l  a  neště stí ,  nen í   t o  tak,ja k by bý t  mě lo  a  mohlo ,   č lově k  sem ,   ja k  j e ř eč eno,   nepatř í.Prot o ř íká  tomut o  svě t u  temnota ,   smrt ,  mámení ,   špatnos t   a  té ž  ilu ­ze .  Cít í   s e v  ně m náležit ě  ciz e  a  nepohodlně ,   př ič emž v  gnos i zakouš í  pro^dů vo d  i  cest u z  toh o ven .  r   ta k s e probouz í   z e spánku ,   z e sn u č i  opilost i   a  rozpomín á  s e n a  svo u př íslušnos t k  vyšším u  "nadsvě tu" ,  k  ně muž  s e chc e  vrátit . 

N a p r o s t ý  p e s i m i s m u s '   o h l e d n ě  s v ě t a 

Je  t o  ted y naprost ý  životn í  pesimismu s  a  pesimismu s  o ­hledn ě  svě ta ,  vysloven ý mýticky .  Dualismus ,  kter ý  s e agresiv ­ní m  tone m prosazuj e v  celé m gnostické m  systému ,  dáv á gnostic ­kému č lově ku zámink u  ignorova t   č ást   skuteč nosti ,   odpoji t  SB o d ní ,  metafyzick y  j i  anulovat ,   a  týk á  s e  t o nráv ě obtážň án i   r\  a skandáln í   skuteč nost i   kosm u a  dě jin ,  v   jejic h hmotn é  a   ab ­surdn í   kvalitě . 

54

Gnosti k vlastn í  živo t   zanedbáv á  a  žij e  z  projekcexlepš í   "polo ­viny 11 neb o  odvrácen é  stran y  skuteč nosti .  Musím e  t u př edpoklá ­dat  zažito u zkušenos t  zkl&ŕ aán í  ně kolik a generac í   lid í  on é epo ~ cl i  y    kteř í   s e nábožensk y vyjadř oval i   a  nacházel i   odezv u  pro­ * ti '   hrubém u odmítání ,   ja k  t o ukazuj e  i  rozšíř enos t   tohot o  svě ­tovéh o náboženství *   Gnostick é  pojet í   svě t a a  k  ně mu  patř íc í nabídk a  spás y mohl y  povsta t   z  kolektivn í   základn í   zkušenost i a  sebezakoušen í  negativníh o  rázu *  Př i  zkoumán í   t u č lově k mus í podniknou t   pátrán í  ohledn ě pozad í  a  dotazova t   s e n a žkušenos ­t i  z  nich ž  jso u nač rtnut y  takov é systém y a  n a  jejich ž  '.základ ě  byl y  napsán y gnostick é  knihy ,   z  nich ž  s e ná m ně kter é  zachova ­ly .  Lz e př edpokláda t   rozpa d  tehdejšíc h nadě j í  v  podob ě  poli ­tických ,  nacionálníc h  a  hospodář skýc h katastrof ,   al e  i  duchov ­ní  kriz i  doby .  T o mů že bý t  pravda ,  al e dál e nesmím e  s  př edpo ­klad y pokrač ovat ,  protož e navzdor y mnoh a pramenů m nevím e  ni c o  sociální m postaven í   a  náboženské m pů vodu gnostiků ,  Svě d en c ­tví ,  v e kterýc h  s e gnostic i   sam i  př edstavuj i  obsahují.vá e  o d subtilních *   intéligentneorozvržer^vh ^   p o č ernou magii .  Svo u rol i  v   to m mus í  hrá t   zkušenos t  nesvobu d y , ne bo t  gnostick é  text y ni>nv í  dů razn ě  a  oduševně l e  o  osvobozují ­cí m úč ink u gnos e  jakožt o poznání .  V  rozšíř en í   jejic h  idejílz e pozna t   cos i  z  duch a doby ,   toti ž odmítán í   svě ta . 

" ' G n o s e "   j a k o  o s v o b o d i v é  a   d á l e  n e  ­d o t a z o v a n é  v  ě  d  ě  n  í 

v Gnose  jak o prame n vhled u a  zachraň ujíc í   informac e . .  . : nQní 

racionální m poznáním ,  nýbr ž  j e  t o jak o  sdílen é  božsk é  zjeven í vě domost,  kter á  sam a o  sob ě dáv á spás u a  pomoc .   Jednotlive c prohlédn e  sv é fatáln í  položení :   j e v e vyhnanstv í  v   tomt o  svě ­tě ,  k e kterém u nepatř í .  A   tent c  vhle d  ji ž   j e poč átke m  spásy . Ně koli k  pů vodníc h gnostickýc h vě t  k   tomu :   ".. .   osvobozuje.© r ppéíjrÔ­igôose :  ký m  jsm e byli. ,  ký m máme být ,  kd e  jsm e byli ,   :  Jm m jsm e byl i  vrženi ,  ka m spě géme,  o d č eho  jsm e  zachráně ni. " "Zná m sá m seb e a  ví m odku d  jsem. "   ­   "Kd o  takt o má gnosi ,  v í odku d  př iše l  a  ka m  jde .  V í   jak o ně kdo,  kd o by l  opil ý a  z e sv é opilost i   s e probral ,  kd o př iše l  k  sob ě  a  uved l  on o sob ě vlast ­ní  d o soulad u s  ř ádem. "   ­   " A on i  poznal i   sam i  sebe,ký m  jso u nebo kd e  jso u a  n a  jaké m  t o míst ě maj í   spoč inout ,  kdy ž  z e sv é nevě domosti  dojdo u k e gnosi. " 

" E x  i s  t  e  n   c  i  á  1  n  í "   v ý p o v ě d i   g n o s t i k ů " 

Ponejvíc e  toté ž  s e dramatický m  způ sobem vypráv í  v  mýtech . ale v'tyt o  "existenciálně "   pojat é vě ty ,   ja k  jsm e  j e citovali,u ~ možnuj í  dnešním u č lově ku snažš í  pochopení :  Gnosti k vyjím á  sá m seb e  z  podmíhe k  zdejšíh o  lidskéh o byt í  a  usazuj e  s e v  nosnýc h souvislostec h onoh o  svě ta .  Ř íká:   "Gnos e  j e vykoupen í   vnitř ni r ho č lově ka. "   ­   "Zanec h hledán í  Boh a a  stvoř en í   a  podobn ý c.h ­rácloHlede j  sá m seb e u  seb e a  nau č  se ,  kd o  t o  je ,  kd o  v   tob ě  prost ě  č iní ,  ž e vš e vlastní š  a  ř íká :  mů j  Bů h,  mů j  Nous ,   mé myšlení ,  má duše ,  mé  tě lo ,  a  nau č  se ,  odku d  př icház í   zármute k 

- 55

a potě šení ,   lásk a a  nenávist ,  nechtě n é  bdě ní  a  nechtě n ý  spá ­nek a  nechtě n á  záliba, ,  A  kdy ž  t o všechn o  .  e .  peč liv ě  rozvážíš , najde š  sá m seb e v  sobe ,   a  najde š výc h disk o  sá m z e sebe. " 

V ý p o v ě d i   m a t o u c í   a   d o j í m a v é 

f ­   toTa k  téd y mluvil i   souč asníc i   ranýc h kř estan ů v e 2 .   a  ,j * stolet í  p o Kristu »  Jejic h výpově d i   jso u zč ást i   zmatené ,   ^al e nepochybn ě  tak é dojímavé ;   svě dectv í  prů lom u z e života ,   kter ý neby l   zakouše n  jak o p  dstatn ý  a  skuteč ný ,   z e situac e  odcizení . K nomenklatuř e gnostick é  zkušenost i   svě t a a  dě ji n nálež í   tyt o pojm y  a  obrazy :  ně mota,  opilost ,   zajetí ,   odř ezanost ,   strach , př elud ,  omyl ,  spánek ,   zapomě ní ,  roztř íště nost ,   touh a p o domo ­vě ,  nátlak ,  utrpeni e  A   tat o  zkušenos t   j e velm i   agresivn ě gnos ­tick y propracována :  P o  té ,  c o č lově k obdrže l  povolán í   z e svě ­telnéh o  svě t a a  zač al  s  gnosí ,  bouř í   s e prot i  Tvů rc i   a   prot i nutnoste m  a  silá m  tohot o  svě ta .  Podrobe n  st ,  trpě livos t  a trpen í  nepatř í  k e gnostický m  ctnostem .  Bý t  v   tomt o  svě t ě  s  je ­ho  tlak y  j e ztráta ,  prot i  ní ž gnosti k  protestuje . 

V y k o u p e n í   v n i t ř n í h o  č l o v ě k a 

Co vša k  j e nalezen o  jak o  spása ,   ta k ž e gnostic i  moho u ř í ­kat ,  ž e  jejic h zmrtvýchvstán í  u ž nastalo ? Z  ji ž  citovanýc h vě t lz e vidě t ,  ž e  jd e o  vnitř n í  nalezen í   a  vykoupen í   č lově ka,př i ­č emž kosmick é dimenze %  o  nichžjtot o nábož.enaivnímImví ­   ­mys ­lí ,   jso u pouhým i  obrazy :  vykoupe n  j e vnitř n í   č lově k.Má v  sob ě  Já a  T o vlastní ,  al e nev í  o  tom ,  nebo t  n a  t o zapomně l.Nov ě  t o nacház í  prostř ednictví m gnos e  a  tí m  j e nyn í   a  zd e spasen.Gbos ­ti k má vš e v  sobě :   "Zanec h hledán í  3oh a a  stvoř en í   apodobnýo h vě cí/té ž  tě ch ,  kter é  jso u mim o  tebe/ .  Hlede j  sá m seb e u  sebe , .. .  najde š  sá m seb e v  sob ě  .. .  a  najde š východisk o  sá m z e se ­be. "  T o  j e  jak c  "probuzen í  v  noci" . 

Vlastn í  J á uznával i   jak ô  zdrav é  a  prohlašovali ,   ž e  byl o nalezeno .  Gnosti k mů že  ř íci :   "Zkoume j  sá m seb e  a  poznávej,kd o jsi ,   ja k  js i  by l  neb o  ja k bude š  .. .  U ž  js i  pozna l  a  lz ě  t ě m­zva t  Poznávající m  sebe ,  nebo t   ten ,  kd o  s e výslovně ,  nezná ,  ne ­pozna l  ni c c  Kd o  al e  sá m seb e poznal ,  dosáh l   ji ž  poznan í   hlu ­bin y  všeho , 

U j i š t o v á n í   m í s t o  z d ů v o d ň o v á n í 

0  to m vše m ujištovali ,   al e neobjasnovali ,   nezdů vodň oval i to ,  nedokazovali .   Tat o gnos e  jakožt o vě dě ni  nem á  s  racionali ­to u vů bec ni c  společ ného .   ­  Náboženstv í  gnos e  ta k žij e  z   ne ­vraživost i  vů či   skuteč nost i   takové jak á  je< .  Odmítl i   souhla ­si t  s e situac í  a  uzna t  nedostatk y  a  utrpení 0  Klado u  pneuma ­tického ,   t.j .  gnostickéh o  vykoupen í   schopnéh o  č lově ka d o  ob ­last í  a  sfé r   transcendentn í  geografie .  Distancuj í   s e  tak é  o d svě ta a  polemizoval i   ostatn ě  tak é prot i  kř estansk é  a   filozo ­fick é  teologii ,  kter á př itakáv á  svě tu .  Velk á  lhostejnos t   vů či svě tu  jak o kosmu ,  dě jiná m  a  limot ě byl a  tí m nejmenší m n a gnos ­tické m odmítání .  Dostal i   s e a ž k   naprostém u  opovrhování . 

56

Dů sledný gnosti k  s e nepodíl í   plození m  dě t í  n a dalš í   existenc i svě ta. 

Z d á n l i v á  b l í z k o s t   k ř e s t a n s t v í 

Ji ž  jsm e ř ekli :  Byl i   to^souč asníc i   ran é  církve.Velic e  s e př iblížil i   k e kř estanstv í  v  Ř ímě,  v  Sýrii ,  v  Africe ,  v   jižn í Franci i   a  jinde .  Ně kteř í   shledal i  př ímo  obrazy ,  pojm y  a  př ed­stav y  z  bibl e  a  z  kř estansk é  tradic e vhodným i   pr o svo u  gnos ­ticko u nauku .  Ně kter é  tyt o skupiny ,  tí m  jak^získával i   lidib a i pouho u svo u existencí ,  byly.pro.prost é  kř e^xan y nebezpeč n ě  zat ­mě ni  teln é  s  církví ,   její ž kázán í  nebyl '   schope n  jenita k každ ý definovat ,  vymezit .  Velicí.t o popuzoval o  církve ,  co ž  mů žeme nají t  v  kř estanskýc h  spisec h z  tét o doby e  Círke v  trpě l a úbyt ­ke m č len ů  "konverzemi "  k e gnostickém u  společ enství . 

P a r a l e l y  m e z i   g n o s í   a   d n e š n í   e s o t  e  r  i  k  o  u 

Ja k  ted y maj í  reagova t  n a  t o vů dčí  osobnosti ,  biskupov é a teologové ,  kteř í  mě li  neb o  s i  alespo ň mohl i   zjedna t  př ehle d  ? " tám e s e dne s víc e  zaujatě ,  protož e  to ,  s  č ím s e  c  setkáváme , nen í  nové ,  nýbr ž  to ,  ja k  s e d á ukáza t  n a př íkladech ,   př ipomí ­ná nikol i  náhodo u gnostick ý  vzor ;  Jedine c  odhaluje ,  ž e  j e  to ­tožn ý  s  transcendentn í   duchovo u substancí ,   jak o  jej í   i''č ástk a /č i   jiskra/ . 

/Totožň aot :  skrz e  znovuzrození / 

Objevuj e  také ,  ž e novým ,  v  sob ě probuzený m vě dě ním  a  vě ­* domí m  j e v  stav u  "nový m zrozením "  v  sob ě znov u nají t   roztř íš ­tě nou  identit u v e v­s e jednot ě  a  uniknou t   svě t u  jak o  slzavém u dolí .  Tak é o  tom ,   ja k vlastni t   a  ja k př ijíma t   tot o nov é  vě dě­ní  existuj í   ideje ,  kter é  jso u s i  ohromn ě blízko .  Je­l i   ně kdo gnostikem ,  esoterike m neb o  osvíceným ,   s e rozhoduj e  prost ě po ­dl e  toho ,  zd a má neb o nem á  tot o vě dě ní.  Kd o  s e d o  toh o nepus ­tí ,   j e principieln ě nekompetentn í   a  necháp e vů bec nic .  Kd o  t o vním á a  chápe ,  neklad e kritick é  otázky . 

/Duchovn í  obra z  svě ta / 

Tak  jak o d o hmotnéh o  svě t a nestastn ě  ponoř en ý gnosti k  2 . stolet í  uskuteč ň uj e  vzestu p duš e d o cUchovníh o  svě ta ,  d o  jeho ž substance   s e necháv á v   jakés i  mystic e  /znovu /  rozpustit ,   ta k dnes ,  má­l i   s e vyjádř i t   znov u získan ý  soula d  s e sebo u samým,s e mluv í   o  př echod u o d mechanickéh o k  duchovním u obraz u  svě ta , 

/Nepolitick ý  charakter / 

Jak o dalš í  paralel u  j e  tř eb a ujasni t  nepolitick ý  charak ­te r   takovýc h pojetí :  Tyt o  způ soby  slibovanéh o  sebeuskuteč ně n í orientuj í   č lově ka n a kosmick é  vě domí,  n a ně mž  s e má  podílet, a a  tí m poskytuj í  v  podmínkác h reálnéh o  sociálníh o  a  politické ­ho  svě t a  je n jedn u orientaci :   svě t   ignorovat .  Př enechávaj í  o ­nen nepolepšen ý  a  neteč n ý  svě t   sob ě samému.  Stavě j í  vě domí  n a 

57 -

hlav u a  ř íkaj í   /jd e  zas e o  gnosticko u  formulac i  z letí/ :   "Je n s i  nemysli ,  ž e zmrtvýchvstán í   j e iluze .  Nen í   t o iluze ,  nýbr ž  j e  t o pravda .  Naprot i   tom u  j e př imě ř ené  ř íci ,  ž e svě t   j e iluze. "  Svě t  nen í   skuteč nost ,   jí ž  b y byl o možn o  vní ­mat   a  brá t  vážně . 

R e a k c e  r a n é  c í r k v e 

Chtě li   jsm e s e al e ptá t  na vreakce,sjimížcštará,cxrke v č ee lil a  tě mt o  idejím .  Kdekol i  kř estan é  reagoval i  n a gnostick é ná ­boženství ,   č inil i   t o n a prvn í  pohle d  zcel a dogmaticky ,   tak,ž e srovnával i  naukov é  obsah y n a obo u stranách ,   jakob y gnostikjm a jim ,  církevní m vů dců m,   Šl o o  doktrin y  /co ž  al e nebyl a pravda / Gnostic i  poskytl i   tím ,   ja k kř esť anstv o  vyprovokovali ,   jede n z hlavníc h  základ ů  toho ,  ž e s e kř esť anstv í  u ž  ta k brz y ...nato ­li k   soustř edil o n a dokť rin u  /v e srovnán í   s  prax í  a  svě dectví m z poč áteč níh o  období/ . 

S o u s t ř e d ě n í   n a  o b l a s t   n a u k y 

Církevn í  polemic i   a  apologet i  udě lal i   př irozen ě  svý m  té ­mate m  biblicko u osnovu :   j e d e n  Bů h,  Stvoř ite l   j e té ž Vy ­kupitel ;   svě t   jak o stvoř en í  má kladno u hodnotu ;  dě jin y  tohot o svě ta  jso u místem ,  kd e  j e blízk o č lbv^klíläobr ý Bů h;   pravd y kázan é  v  církv i  a  majíc í  vzta h k  lidském u život u  jso u  veř ej ­né,  obecn ě př ístupné   a  racionáln ě  ově ř itelné .  T o vš e  j e v  kon ­trast u  s  gnostický m  svě te m a  jeh o  spiritualitou ,   a  c o  j e  dů ­ležité ,  neje n v  oblast i  nauky .  Z a dogmatick y  stylizovanýmivý ­pově dmi   stoj í  u  nic h toti ž rozhodnut í   založen á n a :i/:~zkuáonos ­tech .  Kř esť anské  obc e vycházej í   z  biblicko­židovsk é  tradic e vír y v   jednoh o Boha ,   jemu ž  tent o  svě t  /jak o  jeh o  stvoř ení/ne ­ní   ciz í  an i  lhostejný ,   o d ně j ž  sá m nen í  daleko ,  nýbr ž  č in í svě t  a  dě jin y  č lově ka míste m  svéh o  sebezjevení . 

R o z d í l n é  " z k u š e n o s t i   v í r y " 

Kř estan é  s e mus í   z e smrt i  Žid a Ježíš e n a kř íž i   n^ň amč it snáše t   a  př ijíma t  hř ích ,  absurdit u  a  nesnesitelnos t   tohot o svě ta,   z  ně hož nelz e  odvodi t  nadě ji ,  a  sic e v  on é nadě ji ,   je ž se vyznáv á v e víř e v e zmrtvýchvstání .  Tyt o pů vodní   zkušenost i prvníc h generac í   byl y v e 2.­J .   stolet í  dávn o  obsahe m  tradice , ted y př icházel y  př es  č etn o zprostř edkujíc í   č lánky .  Avša k př i ­zna t   s e k  ni m znamen á sá m zná t  odpovídajíc í   zkušenost i   a  'mí t sám úč ast  n a př íslušnýc h  rozhodnutích :  nehleda t   t o vlastn í  a spás u v  alib i   jiného ,  onoh o svě t a neb o v  individuáln í   niter ­nosti ,  neb o  hleda t   smys l  a  spás u lidskéh o  život a v  ôdm^tá n í svě ta,  nýbr ž dalek o  spí š svě t  oceni t   jak o protě jše k  milující ­ho Boha .  Př itaka t  k e stvoř en é  existenci ,   s  jej í   tě lesnost í   a rozpornost í  nen í   jednoduch é  a  snadné . 

_ 58

Ľ  t  i  k  a   ž i v o t a  v e  s v ě t ě  p r o t i   i n d i v  i  d  u  a  1  i  s  t  i  c  k  é   :  s  o  á  s  e 

To s e v  ran é  cirkvi ,  spojiije ,  g  nároč no u etiko u život a  v e svě tě,  a  př ito m  s e bere'dostateč n ě  vážn ě  to ,  c o gnostic i   stá ­l e vznášej í   jak o námitk u prot i  Stvoř itel i   svě t a a  c o nelz e po ­př ít :   skuteč nos t   zl a v e  svě t ě v  dvojí m  smyslu ,  zl a fyzickéh o a zl a morálního .  Ran ě kř estansk ý  kul t  kř íž e k   tom u ř ík á  všech ­no:  neexistuj e  odpově d ,  kter á b y nechal a  zmize t   c  riäk&ndáln í stav .  Kázán í   o  ukř ižované m Ježíš i   al e nekonč í   smrtí.Snád­ .  mů ­žeme ř íci ,  ž e gnostick á  spásná'nauka v j e  snadně j i  př ijateln á  a ma ř ešení ,  kter é s e nabízejí .  0  kř estanské m kázán í   o  spás e s e musí  pa k v  rámc i   tohot o  srovnán í  ř íc i  ý  ž e hovoř í  k  č lově ku  o smysl u a  spás e v  podmínkách ,  který m  s e nelz e vyhnou t   a   kter é nemů že necha t   rozplynou t   s e v e vzduchu «  Živo t   př edpoklád á mlránžf .   zmrtvýchvstán í   př edpoklád á  smrt .  T o nebij e d o  oč í , al e č lově k  t o tak é nepomíjí .  Rozhodn ě  al e nov é náboženstv í  omé nebezpeč ně velko u př itažlivo u  a  svů dnou síl u pr o č len y kkř ee ­tansk é  církve./Ran é  kř éstanstv í   s e skuteč n ě n a ně kolik a mí s ­tec h nechal o nakazit. /  ­  Kdy ž  tehd y  církevn í   osobnost i   proni ­kavý m hlase m varoval i   svá'společ enstv í   př ed  tout o  "herez í   ta k ř eč ené gnose "   a  kladl i  dů raz n a pravovern é  církevn í   uč éní,šl o př inejmenší m  o  to, ­  ř íc i   jim ,  ž e v  gnostik y  pohrdan é  a   zloř e ­č ené  "lávbfce "  tohot o  svě t a la e nají t   skuteč nos t  3oha .  Jinémís ­t o pr o  t o č lově k nemá . 

2  č asopis u Diakonie ,  seši t   č . 4 '   z  č ervenc e  198 7 /s.2J5 /  př elo ­

žil :   ­brod ­

00OOOOOOOOOOOOO0000000 000 0 0000000000.000000000000000000000000 o 

"o. .  Od  saméh o poč átk u  svýc h dě ji n s e /církev /  nauč il a vyjad ­

ř ovat  Kristov o poselstv í  pomocí"pojm ů  a  jazyk ů rů znýc h národ ů  

a nadt o  s e snažil a osvě tli t  h o moudrost í   filosofů ,   a  t o z a tí m 

úč elem,  ab y př izpů sobil a .evangelium ,  poku d  t o byl o n a míst ě  , 

chápavost i   širokýc h vrste v  i  požadavků m vzdě lanců .  Tot o uzpů ­

soben é kázán í   zjevenéh o  slov a mus í   zů sta t   zákone m vešker é  e ­

vangelizace .  Ta k  s e  toti ž v  každé m národ ě vzbuzuj e  možnostyy ­

jádř i t   svý m způ sobe m Kristov o  poselstv í 

a zárove ň s e rozvi^ j  i 

živ ý  sty k mez i   církv í  a  rů znými  národním i  kulturami .   .. .   J e 

vě cí  celéh o Božíh o  lid u a  zvláš t  duchovníc h pastýř ů  a   teolog ů  

poslouchat ,   chápa t  a ­  vykláda t   s  pomoc í  Duch a svatéh o  rozmani ­

to u mluv u naš í  dob y  a  v e  svě tl e Božíh o  slov a  j i  posoudit ,  ab y 

se zjeven á pravd a mohl a  stál e dů kladně j i   chápat ,  lép e pozn á  ­

vat  a  vhodně j i   podávat .   ^   L G ­/1 4 

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o - 59

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o k  rozjímán í   ­  k  rozjímán í   ­  k  rozjímán í   ­  k   rozjímán í 

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo'ooo o o 

Ja n Pave l   I I 

ÚVOD K E KŘ ESŤ ANSKÉ MODLITBE Z A MÍ R 

/De n moilitb y  z a mí r  v  Assis i  27 .  ř íjn a  1986 / 

Naše kř esť ansk á vír a ná m ř íká ,  ž e mí r   j e da r  Bož í  v   Je ~ žíš i  Kristu ,  dar ,  kter ý  s e mus í  projevi t  v  modlitb e V.k.,'NSmu . 

Protož e O n má v  ruko u osud y všec h národů ,  A  práv ě prot o j e modl ­itb a základn í   č ást í  mírovéh o  úsilí .  To ,  c o dne s konáme ,   j e 

nový^č láne k  v  ř etě zu modlite b  z a mír ,  vytvář ené m  jednotlivým.: , kř estany ,   jako ž  i  kř estanským i   církvem i   a  společ enstvími ?  za ­pojuj e  s e d o hnutí ,  kter é posledn í   lét a stál e •  .jsíceí—Mdlil o v mnoh a č ástec h  svě ta .  Naš e  společ n á modlitb a vyjadř uj e  a  do ­svě dč uje mír ,  kter ý vládn e v  našic h srdcích ;   jak o Kristov i  u ~ č edníci   jsm e př ec e poslán i  d o svě t a hlása t   a  nés t  mír ,  da r  t q kter ý  "pocház í  o d Boha ,   jen ž ná s smíř i l   s e sebo u prostř ednic ­tví m Krist a a  ná m svě ř il  úko l  usmiř ovat "   / 2 Ko r  5,18/ . 

I  círke v  j e povolán a bý t  úč inný m  znamení m  a  nástroje m u ­smíř ení  a  mír u pr o  lidsko u rodinu.^Tř eba s ná s  ješt ě  rozdě luj í významn é  otázky ,  ná š nyně jš í   stupe ň  jednot y v  Krist u  j e př ec e je n pr o svě t  znamením ,  ž e Ježí š Kristu s  j e opravd u .. Knížete m míru .  V  rů znýc h ekumenickýc h  iniciativác h otevír á Bů h př ed ná ­mi  nov é př íležitost i   k  vzájemném u porozumě ní   a  k  smíř ení ,   ta k abycho m mohl i   bý t  lepším i  nástroj i   jeh o míru .  To ,  c o  t u  "dne s konáme,  b y nebyl o úplné ,  kdybycho m  s i  odtu d neodnesl i   nov é hlubš í  odhodlán í   jí t  dá l  a  i  nadál e hleda t  plno u  jednotu,př e ­kona t  on y velk é  rozdíly ,  kter é mez i  nám i  dosu d  trvají .   Tot o odhodlán í   zavazuj e  ja k  jednotlivc e  ta k  i  naš e  společ enství « 

Naše modlitb a  zd e v  Assis i  mus í  bý t  provázen a  tak é  lí ­tost í  na d našim i  nedostatk y  jak o kř estanů ,  ž e  jsm e ; k;:nžplMlľ . dostateč n ě  sv é poslán í   šíř i t  mí r  a  usmíř ení ,   ja k  jsm e  j e  do ­stal i  o d Krista .  Modlem e  s e z a obrácen í   svéh o srdc e a  z a  ob ­nov u našeh o ducha ,  abycho m mohl i   bý t  pravým i   šiř itel i  míru,a ­bycho m poskytoval i   společ n é  svě dectv í  Tomu ,   jeho ž  královstv í j e  "královstv í  pravd y  a  života ,   svatost i   amilosti ,  spraved l   ­nosti ,   lásk y  a  míru. " 

V dnešní m  svě tě ,   tragick y poznamenané m  ranam i  válk y  L   a rozdě lení ,  a  ted y  jistý m  způ sobem ukř ižovaném ,   aktivn í   př í ­tomnos t  Krista ,  rovně ž ukř ižovaného ,   al e  té ž  zmrtvýchvstaléh o j e ná m  silo u a  nadě jí .  Nen í  ná m možn é uniknou t   tvrd é  skuteč ­nosti ,   je ž charakterizuj e ná š život ,  poznamenan ý hř íchem ,   A ­vša k př ítomnos t   vzkř íšenéh o Krist a mez i  nám i   s e známkam i   u ­kř ižován í  n a  jeh o oslavené m Tě le ná s ujištuje ,  ž e skrz e  Ně ho a v  Ně m  tent o  svě t  pokryt ý  ranam i  válk y mů že  bý t   změ ně n.Musí­me následova t  Kristov a Ducha ,  kter ý ná s posiluj e  a  vede ,  aby ­cho m rán y  svě t a zahojil i   lásko u Krista ,  kter ý dl í  v   našic h srdcích . 

60

,  JUJ S  O' ­   , A práv ě  tohot o Kristove *  Ducha ,  Duch a pravdy ,   prosíme,ab y 

nás uschoioni l  rozpozna t   cest y vzájemnéh o  porozumě ní   a  odpu š  ­tení .  Modlitb a  z a mí r  mus í   toti ž mí t   z u následe k  potpáížiiúno u práci   z a mír .  Mus í  vés t  naš i  mysl ,   ab y  s i  lép e uv^o^ila ,   na ­príkla d  01 $  požadavk y  spravedlnosti ,   které ,  jso u neodluč itsln é od dosažen í  mír u a  kter é ná s vyzývají ,   aby­oho m s e z a n ě  zasa ­zovali .  Modlitb a  z a mír^ná s mus í  uzpů sobi t   k   tomu ,   c   abycho m smýšlel i   s  pokoro u a  láskou ,   t y mí r   je n podporují .  Mus í   ná m napomáhat ,   abycho m rostl i  v  úct ě  jednoh o k  druhém u  jak o  lidí , jak o církv e a  církevníh o  společ enství ,   abycho m  byl i   s^hohopn i ži t  v   tomt o  s  vyznavač i   jinýc h náboženství ,   spol u se všemi ,  kd o  jso u dobr é vů le « 

Cest a k  mír u ved e kone c konc ů  skrz e  lásku «  Prosm e  puch a svatého ,  kter ý  j e lásk a Otc e s  Syna ,  ab y  s e ná s zmocnil y  vš í svo u mocí ,   ab y  osvíti l  naš i  mys l  a  zapáli l  n a  T­­ ,  svo u lásko u o   v  4  a  or, ŕ  ;  V« 

j  ;   Z  Novéh o život a  12/198 6 ­  •  ­  •*  •  n <13 •  

%í  r  r :  • *:   .  ''x  o  si\;  i  puoiz   ­mni ,  ri• .• . :  >  o 6 & a v   ^ IŠ& e MODLITBA  VOJEVŮ DCE 

/J e  t o oblíben á  s  ouk^bniá ľ  &o 8 Ł  i  t  B'á\ ;  J 2  j  ského ,  knížete , generála ,  c  í  s  a r  sk é h o v o j  e  v ů d  c  é, '  mim o v  j   1 V' '  b  ó  j  í  c h s   Turky ; ži l  v   letec h  166J­ 1 736. /   ­  ., : jý  tfoo^  J  t q  •  n S c w r , : ;   )  3  l 

'•  r  i  v  o .  i  o  í   i :  t  ~  : ..  m a  x  v­  '  i Vě ř ím v  Tebe ,  Pang$.^^l^^r^sím^­.upevn i   mo u Doufá m v  Tebe ,  Pane 5 j  aÍQ vppQš4m,  : ;po§iln i   nadě ji . Miluj i  Tě ,  Pane ,  al e orosím ,   rozně t  mo u  lásku ,  abycl )  T ě rqllo ­

'  va l   r" .   if ' f :  i*­' " Lituj i   svýc h provině ní ^   al e pť osím^Mej ,   abyż h  jic h  litova l 

horoiitně i .   '   . ^   ' 

Ty  js i  mů j  Stvoř itel ,  modlí m  s e k  Tobě ,. Ty  js i  mů j  cíl ,   touží m p o Tobě ,   ' Ty  js i  mů j  dobrodinec ?  dě kuj i  Tobě ,  v Ty  js i  mů j  mocný '  ochránce ,  volá m k  Tobě * 

Ř iď mn e  svoj í  moudrostí , ukaznu j  mne  svoj í   spravedlností ^ utě šuj  mne  svoj í   laskavo u dobroto u  e ochraň uj  mne  svoj í  moč í© 

Tobě  zasvě cuj i   sv é my klenk y f  abyc h  je n n a Teb e myslil , své  ­'Slova ,  abyc h o  Tob ě mluvil ? 

své "  č iny ,  abyc h s e v  nic h podl e Teb e  ř ídil , sv é bolesti ,   abyc h  j e z'lásk y  k  Tob ě  snášel . 

•  •  r :m :

Chci   to ,  c o chce š T y poně vadž  t o chce š T y  , ; ; ta k  ja k  t o chce š T y toli k  toho .  koli k  chce š T y 

Prosí m Tě ,   osvě t  mů j  rozum , zapa l  moj i  vů li , oč ist i  mé  tě l o a posvě t  moj i   duši . 

Dobrotiv ý Bože ,  de j  mi lásk u k  Tobě , tvrdos t  k  sobě , horlivos t  vů či   bližním , pohrdán í  vů či   svě tu . 

Dej ,  a í  usiluji , abyc h posloucha l   sv é  př edstavené , podpíra l   sv é podř ízexié , dobř e  radi l   svý m  př átelů m, odpouště l   svý m nepř átelů m. 

Dej  a t  př emáhám smyslnos t   př ísnost í   a   stř ídmostí , lakot u  ště drostí , hněv mírností , vlažnos t   zbožností , 

Uč iň mne  moudrý m př i  udílen í   rad , smě lým v  nebezpeč ích , trpě livý m v   protivenstvích , pokorný m v e  ště stí . 

Dej  a t   jse m 

Kéž byc h by l 

Kéž byc h 

^ou č mn e 

Dej  abyc h 

zbožn ý př i  modlitbác h rozumn ý př i   stolován í horliv ý  v e svýc h povinnostec h z  úkolec h siln ý v e  svýc h  př edsevzetích . 

jasn ý v e  své m nitru , slušn ý v e své m  zevně jšku , př íkladn ý v e  své m  chování , spoř ádaný v  celé m  své m  živetě . 

svoj i  př irozenos t  be z ustán í  ukaznoval , Tvů j  záko n  rozjímal , s Tvoj í  milost í   spolupů sobi l   a svoj i   spás u s i   zasloužil . 

ja k nicotn é  j e vš e  pozemské , ja k vznešen é  j e vš e nebeské , ^a k krátk ý  j e č as,   " ja k dlouh á  j e vě č nost. 

měl  stál e př ed  oč ima svo u smrt # mysli l   s  vážnost í  n a Tvů j  sou d uše l   záhub ě  a doše l  d o ráje . 

Amen. 

- 62 -

000000000000000ooooooooooooooooooooooooopooooooooooooooooooo o č .żv/r ­  literatur a  ­  literatur a  ­  literatur a  ­   literatur a ti  (>>ooo o o  o  o. o o  o o o p 00000000000 0 o. o o o  o  O  O00 0 00 0 OOOÓOÔOO 00 0 O O  0000000 0 

• • POSLEDNÍ  SVI^É­fŘ I  JÍMÁNÍ   '.ˇ'  •  

'   :r,v: lě ď  je '  vhodn á doba /  otč e Františku ,   odjel i  n a venko v n a &cn!Ů zi  i 11  ­  '  '  ­  ­ '   '  ' :' 7 v> !   ż>:r>.­ ,  •   t  .. . 

Dě vče  s e %a«tavilo' ! u  éíív^stě ž í   popadají c  dech ,   .{ •  ^ramen y  j e j : íc h sVě ­1lých ­  Vlas ů vykukoval y  pod ,  vlnákem .   N a 

č erném pla s t^­sé r   ř pytil ^  Wč fč ky..  Hof e 1  a  netrpě livostí . _ fPäspě šte­  si, Můž  dlp'tihb''  nevydržel' "   .   Í 

;  n j&(ě z i  položi l   's'tSl r­'­modlilbnŁ ;­  'knih u a  usmá l   se . :»tílilidiiet e sě '. ; Už  jdu .  Posfcď t e  ne ž  s e vypravím. 11 «: "Ne ,  radě ji '  postojím. ­  Mám­srokré •  boty .  A   . 1 1 : 

" A v y  radě j i   budet e  stát*'had e mno u  j^k o kat ? nad .   hř íšno u č hlš'ŕ ?' "  t)pbíral '  s i  ­jí ,  al é  sá m 'dobř e ­  vě dě l,   ž e s i  mus í   pospí ­šit .  DQ'"star é  aktovk y naskláda l   štolu ,   obř adn í  knih u a  všech ­

t  n  o *  pohř ebn é  k   zaopatř ování."'­­ "   % 

?5'" v   VAl e te ď  jdu ,  M u t o ,   d ô kostel a pr o Nejsvě tě ja í   svátost , ^ojď t e  s e  tónou."   ­\ír. 1  .  v /   v *   :  r 

Na'  ulic i   padal y velk é  vloč k y  sně hu;  mě sto  vypadal o  jjak o zabalen é  d o  siln ě  vrstv y  vaty .  Dopravn í   ruc h  s e  sníži l  n a mi ­nimum.  .Liď é  i  př íroda '  byl i   pohroužen i   v  mlč ení t   ta k  charakte ­

ristick é  pr o  sně žení .  Ote c  s i  oblék l   šed ý plás t   a  podkasa l   s i kleriku ;   Sál a  skryl a  jeh o kolárek .  Č epic e mu dodával a  vzhled u dě lníka . 

"Pojedem e  tramvají? "   zepta l   s e Anuty . " V tut o dob u  jezd í   tramvaj e  v e velkýc h  intervalech .   T o 

dojdeme'dř ív e v pě šky. " "ía k pojď me  rychleji :   Te ď mi  mů žete  povykládat ,   c o  s e 

stalo .  Bude ? s e ná m  li p mluvit. " Ve Varšavě .j e  kně z,  kter ý nes e Nejsvě tě jš í   svátos t   ne ­

mocným  d o  zakázan é  zóny ,   rád ,  kdy ž  s  ní m ně kdo  jd e a ž k  domu , kam  pronik á Pá n  jakob y  zázrake m  a  hovoř í   s  ním . 

"Vč era več er   s e  j í  udě lal o  špatně .  Aríut o ­  ř e"kl a mi   ­  u ~ :ě iejte ,   c o mů žete,   je n ab y  s i  rodin a nevšiml a méh o  stavu.Ne ž 

•  aisli ,   dal a  jse m  j í   injekci .  Andre j  s e mě ptal :   "Myslít e  si , ^e vydrž í  ne ž  s e vrátíme? "   . .   .   « 

HUrč it ě  ano, "  odpově dě la  jse .   "Dobř e, "   ř ekl,."al e  pama ­tujt e  si :  'Kutn a s e  tad y nesm í  v  naš í  nepř ítomnosti :  objevi t   ! Jina k  ... "  Ukáza l  pě st .   • ><  , 

Ihne d  p o  jejic h odjezd u nemocn á  ztratul a vě domí.  V   noc i se  j í   t o stal o  ješt ě  č tyř ikrá t  ."'Neodvážil a  jse m &ee:2,av(j3äYd>la t doktora ,  protož e  jse m s e bála ,  ž e by• uvě domil   syna .  Al e  te ď  se  zas e bojím ,  ž e u ž  j i  nezastihnem e  živou. " 

Vyšl i  d o postrann í   ulič ky ,  kd e  ješt ě nikd o nepř eše l   p o sně hu,  nanadené m  nedávno .  Protož e  s e ote c  František• cítilbez ­

'peč ně jší ,  • zmlkl­ .   ' <  •   :  .   : :a i   .   • .  . v *   'U ž dávn o  zač al o drama ,   jeho ž rozuzlen í   s e  te ď  blížil o  k e 

konci ,  ^an í  N .  byl a  jeh o farnicí m  Jej í   sy n zaujíma l   ,  význač n é M r  C  ­ K  •   • •;  •  . •   .   .   ­   .  V "   ? .   W~  .   .   •  •   .  ­   ­ ů  .  W  ­  k   »•   i   •   •  .  ­   »i » ,   .  •  X   ­rtr u  .   :   ­  '  v   6 3 

míst o v e straně ;  by l  ženatý ,   jeh o žen a byl a bojovn á komunist­ . ka .  Ob a byl i   zapř isáhl í   ateisté .  Ote c Františe k  sá m  ­  .poradi l pan í  N. ,  ab y žil a u  svéh o  syna .   "Sna d h o zachráníte, 11  ř ek l  jí . 

Od  t é dob y zač al a  jej í  kř ížov á cesta .  Uboh á žen a s i  kaž ­dým dne m ví c a  ví c uvě domoval a  svo u naprosto u  bezmocnost.Srd ­ce  j i  bolelo ,  kdy ž systematick y vzdaloval i  dě t i  o d  jejíh o "z h 'abnéh o vlivu 11.  V e č tvrt i  obydlen é  č len y  stran y  s e n a  n i díval i   jak o n a př ežite k nenavr a tn é minulosti . 

Dokud  s e cítil a dobř e ,  chodil a d o kostela .  Al e o d  doby , co onemocně la ,  byl a zbaven a  jakékoli v duchovn í  útě chy .   Př ed mě sícem  s e jej í  zdravotn í   sta v neoč ekávan ě  zhorši l  natolik,ž e • zač ala svéh o syn a prosit ,  ab y zavola l  kně ze.  Odpově děl  nevlíd ­ný m  a  kategorickým :   "Ne" .  Sna d  b y by l  i  souhlasil ,  kdyb y  s e nebá l  soudruh ů a  .. .  sv é ženy .   / > 

Ubohá žen a mě la rakovin u a  potř eboval a  stálo u péč i.Naja ­l i   j í  ošetř ovatelk u  iinut u a  t a s i  brz y  získal a dů vě ru  nemoc ­né.  Znal a otc e Františka .  Prozř etelnos t   všechn o  zař ídila . 

A  ta k 25 •  ledna ,  dík y př ízniv é  souhř e okolností ,   proni ­ka l  ote c d o  zakázan é  zony .  Ote c Františe k v  č epic i   s   cigare ­to u v  ústec h a  Aríut a vypadal i   jak o opravdov í   "soudruzi". V pod ­jezd u s e n a n ě vrátn ý podíva l  a  mlč ky  j e vpustil . 

Nemocná n a n ě č ekala ,  oč i  neodvracel a od e dveř í  a  snaži ­l a s e zaslechnou t   sebemenš í  hluk .  V  oč íc h ­s e j í  u ž  tmě lo ,  uš i stě ží   zachycoval y  tikán í  hodin .  Chla d  s e šíř i l  o d nohou ,   je ž byl y pomal u  jak o cizí .  Kdy ž byl a Varšav a obsazena ,   pracoval a ja,k o milosrdn á  sestr a  .. .  Kolik a nemocný m pomohl a př i   cest ě  na vě č nosti   A   te d  cítila ,  ž e sam a umírá . 

"Bože ,   je n ab y př išl i  vč as!  ^an e Ježíši ,  smilu j  s e  nad e mnou! "   ­  T u s e otevř el y  dveř e a  znám ý hla s ř ekl :   M1Doko j   dom u t o m u t o ­   "Otč e Františku ,   to'jst e vy !  Boh u díky! " 

Anut a dlouh o hlídal a v  sousední m pokoj i  a  vnímal a  každ é šustnutí .  Koneč ně p o pů ldruh é hodin ě ^te c Františe k  zavř e l dveř e pokoje ,  ka m př ines l   svat é př ijímání .   "Pojdt e  sem ,   dít ě  moje !  Pomodlem e  s e u   jejíh o  smrtelnéh o  lože .  Všechn o  j e skon ­č eno.  Zemř el a v  pokoj i   ... "   * 

Rysy oblič ej e  zemř el é vyzař oval y  zvláštn í  klid ,  n a rtgc h utkvě l  úsmě v.   "J e č as,  abyc h odešel .  Zatelefonujt e  lékař i. " 

"Ale ,  otč e Františku ,  vždy t   j i  pochovaj í   jak o psa,d o ne ­posvě ceného hrobu .  Copa k  j e  t o možné? "   ­  "Uvidíme .  Te á  musí m jít .  Moj e př ítomnos t   b y vá s mohl a zkompromitovat .  Vzmužt e se , Anutoí " 

Tě žce dýchal ,  by l  unavený ,  al e zdál o se ,  ž e  j e stastný . Všichn i   straníci ,  kteř í  byl i  v e mě stě,  považoval i  z a svo u 

povinnos t   zúč astni t   s e pohř bu .  Ne ,  ž e b y o  t o stáli ,  al e c o t y neudě lal i  pr o  soudruha ! 

Sl i  pomal u a  tvář il i   s e zamrač eně a  slavnostně .  Naště st í nebyl a  tahl e nepř íjemn á oovinnqs t  č asově nároč ná .  Jede n z  An ­drejovýc h  soudruh ů s e uvolil ,  ž e prones e na d hrobe m %ř eč.   Z a hodin u  sria d bud e všechn o  hotovo . 

Ho hř bitov e  s e noh y  boř il y   hlubok o  d o mokréh o  sně hu.   0 ­tepien í  u ž byl o  cíti t  v e vzduch u  a  starš í   soudruzi ,   trpíc í 

'' ymať ismě ni ;  mě li   spatno u náladu ®  Mlad í   s e  tak é n a všechn o dí ­val i   jak o př es č ern é  brýle .  Smr t  netě š í  nikoho ,   zvláš ť  kdy s p o ní  č lově k ni c neoč ekáv á  . 

"Pohř ební  vů z s e zastavi l  u  hř bitovn í   brány.Soudruz i   nes ­.  .li,­rake v n a ruko u d o hrob u č erstv ě vykopaného .  N a program u zů ­

Sjť úval  u ž  je n proslo v na d  rakví .  Jede n  z e soudruh ů  poklepa l .  .ř eč níkov i  n a rameno :   "Ta k u ž hone m  zač ni! "   ­   "Nemě jt e  strach , 

budeme  s  tí m rychl e  hotovi! " A práv ě v   tét o chvíl i   se .  s  t  al b 'ně c o nepř edvídatelného.K e 

^rob ú  s e blížil a  dlouhým i  krok y vyspk š postava .  Andre j   sebo u >/ .  hrů zo u  trhnul .  C o o d ná s  chc e  t a vrána ? 

"Poč kejte! "   ř ek l  kně z hromový m hlasem ,  kter ý  soudruhy , chystajíc í   se.spusti t   raké v d o hrotíu ,  .př ím o př ikova l  n a mí s ­to ;   ­'Nemát e práv o pochova t   j i   jak o  psal " 

V okamžiku ,  ne ž  s e mohl i   př ekvapení..soudruz i   vzpamatova t ,  z e sv é  ztrnulosti ,   s e vyšvih l  n a hlína ,  č erstv ě navršeno u  u 

^h,r©.b u a  zač al. :   '  v   '   ' : 'żTat o žen a nezemř ei a  jak o nevě rec .  Zaopatř i l   jse m ji.Jek ? 

..   .vdy ? .T o j e moj e vě c  a  Vě c Boží .  J e  ted y  správné ,  abyc h  j i  vy ­provodi l  n a  jej í  posledn í   cest ě a  využi l   tét o  př íležitosti,a ­byc h  i  vá m př ipomeni l  ně koli k  spasitelnýc h  pravd . 

_  ~>ř ed Bohe m nelz e utéci .  V y  .. .  obráti l   s e k  .  Andrejovi , . v kte r ý n a ně ho  s e vzteke m  shlíže l  ­  jst e udě la l  všechn o možné , \  ao j  vá š dů m by l  nedobytn ě  zavř ený .  Al e O n d o ně ho př ec e  ve ­1 šel .  V y  všichn i   zd e př ítomn í   zavírát e  sv é duše ,  al e Bů h s e .  3  i  x .  barikádá m  smě je!  Bů h  j e silně jš í  ne ž vaš e úklady .   Konec ­

'"konc ů Mu  sloužíte . Vidíte v tut o  rakev ? Kdyb y nebyl o vás ,  žena ,  kter á  v   n í 

leží ,  b y  te ď nebyl a  ta k blízk o Bohu .  Kdy ž  jst e  j í   znemožň ova­l i  př ijmou t   svátos t  nemocnýc h  a  svat é př ijímání ,   je n jst e vn í posiloval i   j e 3 Í  touh u a  jej í  hlad .  Bů h chce ,  ab y p o ně m cl o ­vě k  toužil ,  př átelé !  V  naš í  dob ě  j e v  "°olsk u ví c duš í   touží ­cíc h p o Boh u a  hledajícíc h Ho ,  ne ž  tom u byl o kdykoli v  jind y ! /ľ áv *   proto ,  ž e  jst e zd e vy .  Dř ív e  jsm e byl i   zvykovým i   kř es ­ť any,   témě ř   automaty ,  kř esť anskými   konzervami .   Podř imujícím i pastýř i .  Př išl i   jst e vy ,  a  probudil i   jst e ná s ranam i   svýc h gu ­mových obušků !  Př išl i   jst e ná m př ipomenou t   smys l  naš í  víry!O d t é doby ,  c o  jst e  s e zmocnil i  vlády ,   stál e  "vyrábíte "   svě tce . "°ráv ě prot o  jse m vá m př iše l  ř íci ,  ž e sloužít e  Bohu ! 

A v y  sami ? Copa k  s i  myslíte,*ž e  jst e v  kryt u  nepř ístup ­ném Jeh o  lásc e  a  Jeh o milosrdenství ? Dř í v neb o pozdě j i  n a vá s cek á  tá ž  jáma .  Nebud e  zrovn a  lehk é  setka t   s e s  n í   sám .  A  umí ­rajíc í   j e velm i  osamě lý .  An i  stran a mu nepomů že.  Stran a  s e v  takov é  chvíl i  radě j i  drž í  dál .  Umírajíc í   j i  uvádě j í  d o r  z ­pakô ,  dokonc e  j i  dráždí .  Protož e  smrt ,  př átelé ,   t o nen í   ko ­lektivn í  podnik .  D o hrob u nespouště j í   kolektiv .  A   v   takov é chvíl i   s e stáv á  technick ý  pokrokm i   zemsk ý rá j  zcel a lhoste j  ­nýnuo *   pr o pozů stalé .  Každ ý  pociť uj e  př ed  smrt í  a  př ed nebytí m 

- 65 -

hrázu ,  každ ý  s e zouf&l e drž í  života .  An i  č le n stran y  nen í př ed  tvář í  smrt i  silně jš í  ne ž druz í   lidé .  Vidě l   jsem ,   ja k  u ­míraj í   straníci .  A  vít e  co? " 

Vít r  povíva l   jeh o klerikou ,  č echra l  mu vlasy .  Vypada l  ja ­ko prorok .  Nikd o nepř eruši l   chvíl i  mlč ení ,  v  ní ž nabíra l  dech . 

"Bů h č ast o využív á posledn í  hodiny ,  ab y zaklepa l  n a dve ­ř e duš e  a  zlomi l   jej í  odpor .  Nechov á  s e ovše m  jak o lupič !  Al e umírání ,  moj i  drazí ,  hoř k ý  smrteln ý  zápas ,  otevír á oč i .  Tehd y se ukáže ,  za č stoj í  př átelé .  Kd e  jso u vě rn í  př átelé ? An i  mez i nejbližším i   př íbuzným i   .. .  A  v y ­  obráti l  s e n a Andrej e  ­  te n sebóti "  trhnul ,   jak o b y h o ně kdo udeř il ,   ­  c o  jst e udě lal ,  aby ­st e ulehč i l  umírán í   tét o žene ,  sv é matce ? Je­l i   cel é  muč ení církv e pouz e výmyslem ,  pro č  jst e s e  ta k bá l  zavola t  kně ze  d o svéh o domu ? Al e kdy ž vá m př ipadám e  ta k nebezpeč ní ,   j e t o mož ­ná proto ,  ž e vítě zím e v   tom ,  c o př edstavuj e vaš e omezen í   ­  v e s m r t i . . 

Č lověk  s e nerod í  proto ,  ab y zemř el ,  al e ab y žil !  Č lově k, každ ý  č lově k,   i  straník ,  zakouší ­  hrů z u př ed  smrtí .  Al e Bů hnán př ináš í  život ,   svů j  vlastn í  živo t   .. .  Vidě l i   jst e radostno u a usmíř enou  tvá ř   tét o ženy ? Nen í  v  č ern é  jámě ,  al e v  Boží m  ná ­ruci í 

A  te ď u ž mě necht e dokonč i t   svo u práci... " Nik d  s e h o neodváži l  př erušit .  Jak o automat y  př ešlapo ­

val i   z  noh y n a noh u v   tající m sně hu a  ote c Františe k  klidn ě  dokonč oval  pohř ebn í  obř ady .  Hrobníc i   s e dokonc e př i   výkrop u svě cenou vodo u pokř ižovali.  Ruk a  jednoh o  z e soudruh ů  s e  u ž zvedala ,  ab y udě lal a znamen í  kř íže ,  al e rychl e klesl a  zpě t . 

Když hodi l  n a rake v prvn í  hrs t  hlíny ,  obráti l   s e  ote c Františe k k e vše m př ítomným :   " A te d nashledano u u  naš í  sestr y ­   smrti .  Nen í  hrozná ,  kdy ž  s e  j í  č lově k dív á př ímo d o  tvář e . Je pouz e vykonavatelko u Božíc h př íkaz ů a  Božíh o  milosrden ­ství. " 

Rychl e  s e vzdáli l   smě rem k  oddě len í  varšavskýc h povstal ­ců . 

Ně co  takovéh o nebyl o možn o necha t  be z trestu .   Zač al i s dotaz y  podl e všec h pravidel .  Pa k objevil i  ně jak é  nežádouc í spoluúč astník y  a  rozhodl i   s e s  celo u záležitost í   skoncovat . 

Al e ote c Františe k  získa l  noč ní  klientel u  ­  ně kteř í  z  je ­ho hř bitovníc h posluchač ů  s e rozhodl i  pohovoř i t   s i  s  ní m  me ­zi  č tyř ma oč ima.  Bohuže l  nikd o neb^ l   svě dke m  tě cht o  rozhovor ů  a kně ží  ma^ í  úst a n a zámek .  Kdy ž .anut u př itiskl i  k e  zdi ,  př i ­znal a s e k e všemu ;  ř ekla ,  ž e s e ř íd í  nepsaný m kodexe m  milo ­srdnýc h sester ,   jejich ž povinnost í   j e ulehč ova t  umírán í   ne ­mocných .   , 

"Poku d  jso u  t o všechn o výmysly ,  copa k vá m nen í   "  '  všechn o jedno? "  odvážil a s e ř íci .   "Splnil a  jse m svo u povinnost .   Ze ­mř ela v  pokoji.;. "   o  . . 

Poslal i   j i  n a mě síc d o  trestníh o  oddílu ,  al e ote c tiše k s e z a n i  př imluvi l  a  on a s e brz y  vrátila . 

Ví  víc ,  ne ž ř íká . A  j e t o ta k lepší .   Z e sborník u Mara n Ath a 

- 66 -

.*úJ S MAĎ ARSKO' 

S  radost í   jse m psa l  o vmysliveck é výstav e  a  vozatajskýc h závodec h  tí m více ,  ž e k  Madsrsk u má m  svů j  zvláštní ,   osobn í vztah c 

Když  jse m s e díva l  n a Prah u o d Hradu ,  Strahova ,   Letné,z e 'strech y  Intercontinentalu ,   z  Vyšehradu ,  by l   jse m omráč en  ú ­žasnou,i»oc í  svat é  církv e  ř ímské ,  Kdy ž  jse m  s e podíva l  n a Mos ­kvu ,  v ř ekl   jse m si :   "Ejhle ,   svat á matk a  svat é Rusie "   Kyje v  j e terestanství,  Sofi e  j e rů že ,  Bukureš t   j e sestárl á  kurtizána , '^ršav á  j e víra ,  Berlí n hrů z a modernosti­ .  Dráždě n y  smra d  umě ­

.. .  ­  lýc h rhmot ,  Bratislav a  př edehr a Uher ,  v 

•  " A C O  j e  ted y podl e vá s Budanešt? "  Kdy ž  jsem .   s e  díva l z Rybář sk é  bašty ,   ted y Dunaj ,   al e ně co mn e př i   to m  skř ípalo , ľ unaj  ­ v Budapešt i   j e drahocenn ý  skvos t  n a pů vabné  ženě ,al e n e t a žen a sama .  JKdy ž  jse m s e díva l   z  hor y  sv .  Gellérta ,   méh o patrona ,  nebo t  Jaromí r   j e  jeh o př eklad ,  napadl o mn ě  tot o : 

/'­ '  habsbursk á monarchi e  t o  j e  t a tvá ř   on é krásn é  žen y  s  náhrdel ­níkeiHj .  t o  j e moj e Budapeš t   be z ohled u n a  to, .  ž e  t o byl i  Mada ­ř ij  kteř í   rozbil i  mocnář ství ,   láteř í  s e zuby,neht y  bránil i habsburský m  dě diců m,  že vml vádež má př ímo  averz i  k  Vídni . 

'  As i   takto :  Budapeš t  nebyl a nikd y Uhry ,   al e př edmě stí  Víd ­ně «.  A .  kdy ž habsbursk á Víde ň př estal a  existovat ,  prost ě  s e př e­

­  '  lil a ď o Budapešti ,   i  kdy ž be z Habsburků .  Duc h mocnář ství,val ­cík ,  elegance ,   t o vš e opanoval o  Budapešt . 

.   ' '  .  :   "N o  jo. ,  al e  t o  j e Vá š osobn í   dojem. "   "Poslouche j  te ,  t o j e iiiožné, *  ale ^  dojem   j e ně co,  c o s e zarýv á hluboko­d o  duch a  Slo ­vák a aľ skuteč nos t   zů stáv á  je n n a okraji .  A  nejse m  sám .  Dlouh á leta.v e vě zení   jse m  trávi l   s e vzácný m  č lově kem,  kter ý  celýži ­

.y.o ť  trávi l  v  Angli i   jak o profeso r  n a kolej i  Exete r  a   hodn ě  "  \  .č astoval .  Vzpoioně l   jse m  s i  n a  jeh o  slova :   "Kdy ž chcet e  pozna t 

duch a Vxdne ,  musít e  je t  d o Budapešti. "   "N o  jo ,  al e V y miluje ­t e Budapeš t  pr o  zdán í  habsbursk é monarchie."Odpoví m  vámtro ­

'.'„żch u jinak .  Obdivuj i  v  n í   svů dnou žen u  starého ,  velkéh o  svě ta , .  vychování ,  které ,  kter á mn ě  imponuj e  a  j e mi  ct í   j í  políbi t 

ŕ ,   ruku. " 

> * "   Duna j   j e ř ek a mnoh a  tvář í .  Jedn a  t a tvá ř   j e Budapšt,ale * drah ý  př íteli ,   j ^o r ,   n e Maď arsko.   Z a Komárom .  tvoř í   tř i  r&me ­na.  V   lukách ,   t .  molech ,  rákosu ,  hejnec h divokýc h hus ,   mrač ­nec h divokýc h ptáků ,   stádec h kon í   a  býk ů  j e fialov á noc ;  dus ­náj   tě žká ,  pln á  sn ů a  svod ů  tanc e př edsta v  a  hudb y  ticha.Fia ­

;/jalov ý  same t  bledne ,  rudne ,  hoř í  v  ohniv é koul i   vycháze j  ícíh o "jfi.t ;  slunce ,  ^omal u  spaluj e  samet ,  pomal u pluj e  obzore m  a   stoup á ~í" k  obloze .  Hudb a  tich a zn í  v  nejhlubší m  pianissim u  modlitby . 

Č lověk pad á n a kolen a  sv é duš e pln é  pokor y  a  pokán í   z a  noc . Al e  ji ž  bouř í  uraga n ště betání ,   létání ,  ř ehtání ,  buč ení ,  ště ­kání ,  meč ení,   chrochtání, T mň oukání ,  kvákání ,   cvrlikání ,  hýká ­ní ,  zpě vu ptáků ,  bzukot u komárů ,  volán í   lidskýc h hlasů .   By l 

.x  stvoř e n nov ý de n v e  své m  jitru . 

67

,   .e: :  n a ostrov e  sv *  Margaret y  př ecház í  v  noc .  Zamyšle n  s e o c  t  o1 í  m  ) o kamenn é hrázi .  Nepozoruji ,  ž e ob e ramen a Dunaj e  s e dclvn o spojil a a  j á  trč í m n a úzk é špič c e hlubok o v  č erném,  š i  ­p o ; e m i  u n sr n c  Posledn í  kro k  a  jse m v  kaln é vod ě a  č ern é  tmě . Zachve l   jse m s e hrů zou .  Bojí m  s e udě la t  dalš í  krok .  Stál e  č er ­ni .  vora .  ­.oh y s e ran ě chvě jí ,  podlamují .  V  dálc e  jed e bíl ý par ­ní k  jak o zjevení «  Samé  svě tlo ,  šlágr ,   tanec .  Volám,kř ič ím ,   ř vu ­  Duna j  mlč í .  C o s e mno u udě lá ? Al e vlnk y  s e poč ínaj í   lesk ­nou i  e  tm a s e jak o  stř íbř í ,  obloh a s e  jasn í  a  daleko ,  vysok o s e matn ě bě l á velik á kulat á hvě zda.  Moj e hvě zda z  Východu?Ne ,  mě­sí c v  úplnku .  Netrv á dlouh o  a  cel ý Duna j  j e stř íbrn á  stuh a ř á­du svatéh o Ště pána ,  nejvyšš í  poct y Uher .  Bled é  svě tl u mne ved e po hráz i   zpě t .  Opě t   s e loudám ,  protož e Duna j  mně šept á o   val ­č íku.   lásce ,  o  zašl é  sláv ě svýc h bř ehůo  A  velk á hvě zda  pluj e nade mno u  jak o vládc e noc i  a  strážce .  N o dobř e ,  al e c o  v   po ­ledne ,   cel ý Bož í  den ? Nuže ,  drah ý př íteli ,  budet e  as i   zklamán , te n nepatř i l  Dunaji ,   al e Tise .  Celke m mal á ř íč ka,  v  lét ě  spí š potok ,  n a  jař e drav ý veletok ,  a  te n jaks i  proték á pustou .  Nyn í j e  troch u spoutaný ,  naště st í  dos t  romantický .  Pust a  j e  žlut á zem,   jak o písek .  Ta k s e vykopal y hlubok é hráze ,  a  míst o kamen e se použil o rákosovýc h houžví .  A  ně jakýc h prutů .  J e znám ý  mos t u Debrecínu ,   i  kdy ž nen í   jediný .  Jso u znám y obrovsk é  zátopy,p o nich ž následuj í   jarn í  luk a s  tisíc i  kvě t y  a  motýli ,   i   letn í puklin y v  železn ě vysušené m  blátě ,  al e mén ě  j e u ž znám á nálada , kdy poledn í  žá r  vař í  nízký m  slunce m vod u v  hluboké m potok u Ti ­se .  Stvoř en í  vod y  s e objevuj e n a poušti .  Stád a dychtiv ě pij í  a marně hledaj í   stín .  Znaven ě  stoj í  v e vod ě a  u  bř ehu .  Cíko š pa ­dá s  koně m n a horko u zem ,  k  tom u  j e ků ň u ž vycvič en .  Č íkoš  s i polož í  hlav u n a hebk ý krk ,  vztáhn e  široký vklobou k  př es  oblič e j a s  bič e m v  ruc e  sn í  o  vše m  a  o  nič em.  Ků n tiš e  oddychuje,von í parnem ,  an i  s e nehne ,  ab y  jezdc e nevzbudil .  V  pust ě  s e  dlouh o bdí ,  č asně vstáv á a  př es poledn e  s e spí ,  A  mal ý poto k  opatruj e pusto u zemi ,   jej í  poklad y  a  život .  V  dálc e n a obloz e  fat a mor ­gán a  tlumoč í  sn y vášnivéh o  slunce ,  př ání   i  pohádek .  Stá l   jse m v žár u poledn e  a  opíra l   s e o  statnéh o  býka .  Slunc e  al e neusmr ­cuje ,  spí š osvě žuj e  stálý m vánkem .  A  najedno u  jse m s e ocit l   u ně jakého Nilu ,  pyrami d  a  zlatýc h mešit .  Vš e byl o  jak o  pozdra v dalekýc h kraj ů  zemi ,   jej í  sláv ě a  stádu .  J á by l   je n pouh ý hos * vznešenéh o  býk a a  malič k é  ř íč ky Tisy . 

Je Madarsk o vě ř ící ? Byl a dán a otázk a  jednomu^prelátovija ­ký  j e rozdí l  mez i  Wysziň ský m  a  Midszentym .  Odpově d  zně la,ž e s e jedn é o  úpln ě  jin é povahy .  T o sna d  j e  troch u zkrácen ý  pohled , protož e v   to m rozdíl u  j e sna d  tlumo„č e n i  pohle d n a náboženstv í v Madarsku .  Polsk o  byl o  typick ý  feudáln í   stá t   >  be z  vlastníh o jaks i  centrálníh o  ř ízení .  Jede n z  př edníc h velmož ů by l   arci ­bisku p hně zdensk ý  a  varšavský ,   jeho ž pů sobení  byl o v  rámc i  cír ­kve .  Jestliž e  i  dnešn í  dob a mluv í  o  velmož i  církevní m  Wyszin ­ském,  pa k  j e t o historick á .pravda ,  kter á s e stal a jeh o vzneše ­nost i  a vvíro u reáln á  i  pr o př ítomnost . 

Madarsk o  by l   tak é polofeudáln í   stát ,  al e n e  .  .  volný m . ;  jak o ^olsko ,  nýbr ž královský .  V   to m  j e obrovsk ý  rozdíl .   .  Z a  král e 

- 68

spravova l   zem i  ř íšsk ý  rprávce ,   al e král e  zastupova l   nejvyšípa ­lati n země ,  arcibisku p  ostř ihomský ,   .jemu ž náležel a a ž n a  mal é tř i  výjimky «  všeck a královsk o  práva *   A   ta k pů sobnos t   Mindszen ­tyh o byl a rozdě len a n a duchovn í   a  svě tskou e  V  dnešn í  dob ě s e t o bude  zdá t  nepochopiteln é  a  nesprávné ,  ovše m Mindszent y  tě žk o mohl   svoj i  rol i   změ nit ,  asoo ň v   t é době .  A   ta k  jse m mě l  dojem , že náboženstv í   v  Maď arsku  j e ně co  jaks i  oficielního ,   i  kdy ž n e formálního .  Nadt o  cel ý debrecínsk ý  kra j  by l  kalvínský ,  v  Buda ­pešt i  byl a velk á koloni e  žid ů a  sna d  jak o  jedin ý  stá t  v   Evro ­pě mě l   jisto u mohamedánsko u  i  budhisticko u  skupinku* .   .  jak c dě dictv í   star é historie *   Rozhodn ě Maď ař i,  poku d  jse m moh l   v po­znat ,   jso u vě ř ící   lidé. ;  vžd y t  i  v  př edkonciln í   dob ě byl a nBdar ­5tin a liturgický m  jazykem .  Návště v a kostel ů  byl a velko u  udá ­lostí ,  n e náboženskou ,   al e celkov ě životní .  Kostel y  jso u v  Ma ­darsk u o d  seb e dos t  vzdáleny .  Li d  s e  teš í  n a  jejic h návště v u . Netroufá m  s i  ně co psá t  o  mystic e  a  hluboké m náboženské m životě ; ač  t o nebud e plati t  všeobecně ,   al e má m dojem ,  ž e prost ě  be z náboženstv í  vir y  a  modlitb y  b y maď arský náro d  nemoh l  žít.J e za ­jímav é  pozorova t   ješt ě dne s krásn é kroje ,   spř ežení ,   al e  t o  d o náboženstv í   u ž  nepatř íc .  v 

Na pomě rně mal é Maď arsko  reziduj e dos t  velik ý  poč et   ^bis ­kupstv í  >  kd e  s e pě stova l  nábožensk ý  živo t   a  odtu d  s e  př eleva l do venkova .  Musí m př iznat ,  drah ý př íteli ,  ž e  t o by l  pozů state k vrcholnéh o  feudalismu .  Ovše m klášter ů  jse m  ta m moc nevidě l ,  r ­patstv í  dokonc e  je n dvě ,  al e moh u  s e mýlit .  A  tut o  kapitoluza ­konč íme  závě reč nou  otázko u reportér a ř ímskému prelátovi :   "Ne ­QŠI  vlastn ě Vatiká n s  Minszenty m nepríjemnosti? "   Samozř ejmě  každ .   vě rnos t   př ináš í  obtíž e  a  nepř íjemnosti .  Nástupc e  Wyszin ­skéh o  s i  klekn e n a mě kké klekátko ,  nástupc e Mindszentyh o  n a tvrd é klekátko j   t o  j e pravda ,   al e  stejn ě  ta ]  • j e pravda ,  ž e cb ě  tat o klekátk a nemohl a bý t  hebká .  Kdybycho m mě li  hleda t  vinníka , nenašl i   bycho m osobu ,  al e historicko u  tvorbu .  A   toh o  viriník a niV^ y nenájdem ,   protož e ná s historick ý  vývoj ,   samozř ejm ě  i  ná ­boženský ,   o   to m pouč il . 

j i e opravdu ,  kdy ž př ijedem e  d o Maď arska,  máme dojem ,   ž e jsm e obklopen i  všobecný m veselím ,  vínem ,  hudbou ,   tancem ,  gulá ­áem,  cymbále m  a  a ž divadeln í   pestrost í  maď arského  venkova ,  kd e nen í   je n pusta ,  al e  i  pralesy ,  dokonc e hor y  a  Balaton .  Má m  n a mysl i  ovše m  jede n kou t  Balatonu ,  kter ý uše l  moderním u  nevkusu . Statky ,  chalupy ,   paprika ,  rajč ata ,  cibule ,   tabák ,  vín o  hýř í barvam i   a  pestrostí f t   Drah ý př íteli ,   t o  j e vš e  je n kulisa .   Ma ­carsk o nen í  veselé ^   al e  smutné ;  nen í   t o smute k  z  úmrtí,neště s ­tí ,  spíš e  takov á př íjemn á nostalgie ,   a  t o  j e  to ,  c o me v   Ma­darsk u uDoutalo .  J á bych^t o  ř ek l   takto :  č lově k potk á  krásno u ženu ,  zajímav ě  smutnou .  Č lově k  s e zamiluj e  ;  a   .pt á  seypro č  j e smutná ;  pt á s e nalevo ,  napravo ,  pt á  s e cel ý živo t  á   tajemstÝ í mu  j e stál e vzdáleně jší ,  Sna d  j e  t o další : ááslede k  toho ,  žeMa ­dař i  př itáhl i   z  dalekýc h  zem í   tajemn é Asie. "  Aspo ň  jind e v   Ev ­rop ě  jse m s e s  tí m nesetkal .   A  prot o  jsŁ m napsa l  ně koli k  kapi ­to l  o  Madarsku .  Uhersk ý  salám. ,  Špek ,  paprika ,   t o  j e _  př íjemn á 

59

fasádě ,  al e due h j e dalek o oč i  tét o podívané .  A  zd e byc h  zas e 3as» x cpokovs t  histori i  o  krásn é neznám é  smutné .  V  to m j e  pů ­vab Maď arska«, 

Z  literárn í  pozů stalost i  Jaromí ­r a Victorin a  /fragment / 

ooocooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o portrét y  ­  portrét y  ­  portrét y  ­  portrét y ­  portrét y 

oO00ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o 

,>HORCX SVOBODY 5roro k svý m slove m i  živote m sdě luj e Bož í  slovo ,  Bož í  vů ­

l i  pr o sv é souč asník y  i  pr o budouc í  generace .  Jede n kně z s i  po ­steskl :   "Ja k potř ebn é b y byl o proroctv í  pr o dnešn í  situac i  pl ­nou nejasností ,  zmatků ,  polopravd ,  kř iven í  charakter ů a  svě do­mí. ,  Kd o ná m ř ekne ,  c o máme dě lat ,   ja k s i  poč ína t  v  konkrétníc h tě žkostec h dneska? " 

iv al e máme  takovéh o proroka ,  kter ý vypi l  hoř k ý  'kalic h prorockéh o  údě l u a ž d o dna ,  protož e nemoh l  odola t  síl e  Božíh o slova ,  necha l  s e svés t  Jahvem .  Ten ,  kter ý s e o d svéh o  mlád í necha l  př etvář e t  Boží m slovem ,  cílevě dom ě usilova l  o  to ,   ab y v celé m  jeh o život ě by l  patrn y Kristus ,   ten ,  o  jeho ž píli,hou ­ževnatosti ,  vytrvalost i   i  obdivuhodn é  lásce ,  radostnost i   a  ne ­všedn í  vlídnost i  všichn i  vydávaj í   svě dectví ,   zů stává vneoblrmn ý a neústupn ý  jak o bera n př ipraven ý prorazi t  hlavo u ze ď lž í  ara ~ silností r   Kardiná l  Bera n ji ž  dávn o hlása l  a  svým.živote m  uka ­zoval ,   ja k s e postavi t  k e zl u nepravdy ,  atheismu ,   zastrašován í & násilí« .  Jak o dobr ý pastý ř   se l  př ed  svým i  ovcemi ,  př ed  námi , 'rteř l :  s i  pomalouč k u zvykáme ,  ž e  tvář í  v  tvá ř  lž i  existuj e  je ­čí  i  n v ľ DOŽný posto j  ­  svě dč it  o   ravd ě  slovem ,  postojem ,   celý m životem « 

arcibisku p Bera n pís e v  novinác h 25 .  4 n o r a  1948 :   ".. .  je ­den /anonym /  v e své m dopis e dů razn ě žádá :   Neml č arcibiskup e ! Nesmi s mlč et! '  Zamysle l   jse m se :  Nesmi s mlč et !  A  má  t o  vů bec ně jaký smys l  nemlč et ,  mluvit ? Lavin y  ř ítíc í   s e nezadrží š Prav ­da,  lavin a j e hmota ,  kdežt o hnut í   j e závisl é o d lid í  myslícíc h a uvažujících .  Bude š mluvi t  nadarm o  ­  a  pa k Kristu s  ř ekl:'Kdy ­byc h nepř ise l  a  nemluvi l   jinj ,  hř ích u b y nemě li ,  al e nyn í   vý ­mluv y nemaj í  z  hř ích u svéh o /Ja n  1 5 ,.22/ .  Sna d  b y byl o  lepšími ­č et  a  necha t   j e v  nevě domosti .  Al e ^ave l  napsal :   'Zapř ísahá m t ě  nř ed  Bohe m a  Kristem :  Hláse j  slovo ,  trve j  n a ně m,  a t  j e  vho d nebo nevhod ,  př esvě dč uj>  zapř ísahe j  a  káre j  s e vš í   trpě livost í a uč itelsko u moudrostí !  / 2 Ti m 4,1­2/. " 

Osud "jednoh o z  nejvě tšíc h nástupc ů  svatéh o Vojtě cha" ,   ja k jeh o živo t  hodnot í  n a úmrtní m oznámen í  nyně jš í  pražsk ý arcibis ­kup ,  kardiná l  Tomášek ,  s e nápadn ě shoduj e  s e strastiplno u  ži ­votn í  pout í  druhéh o pražskéh o  biskup a ­  svě tc e a  tak é  dalšíh o 

­   7 0 

slavnéh o  arcibiskupa ,  Jan a z  Jenštejna . 

29.  prosinc e  198 8 uplynul o  st o le t  o d narozen í  Josef a Be ­rana .  Konal y  s e slavnostn í  bohoslužb y v  plzeň ské m  dominikánská n kostel e  "°ann y Mari e Rů žencové ,  nebo t  př ilehl ý klášte r   skýta l pohostinstv í   bratr u IcmáŠov i   III .  ř ádu svatéh o Dominik a  ­   ar ­cibiskupov i   pražskému ,  kdykol i   zavíta l  d o  svéh o rodnéh o mě sta. Dominikánský m hesle m  j e PRAVDA;   jejím u poznáván í  podř ídi l   svů j vynikajíc í   intelek t   svat ý Tomá š ^kvinský ,  ř ádov ý patro n našeh o jubilant a  ji ž  o d do b  jeh o ř ímskýc h  studi í  v  letec h  190 7 ­  1912 . Jose f  Bera n by l   té ž nadšený m  stoupence m  a  obhájce m  svobod y  po ­znávání ,  uskuteč ň ován í   a  př edáván í  ^ravcy ^   ja k vysvít á  z   jeh o vlastníc h  slov :   "Násiln é  zasahován í  d o  svě domí  č lově ka má  o ­statn ě neblah é následk y  pr o  celo u společ nost .  Upř ení m  je n  je ­dinéh o  z  lidskýc h př irozených^prá v  s e upíraj í   i  ostatní .  Snah a po znásilně n í   svě domí  ved e  bu ď k  muč ednictv í  neb o k  společ e n ­sk é  schizofrenii .  Je v t o  chorobn ý  zjev ,  kter ý  s e projevi l  u  ně ­kterýc h  slabýc h kř estan ů n a konc i   tř etíh o  stolet í   z a pronásle ­dován í   císař e Decia ,  opakova l   s e  i  př i  velikýc h  vyhlazováníc h stř edově kých  sek t  a  j e prů vodní m  zjeve m náboženskýc h  pronásle ­dován í  modern í  doby .  Násiln ý  tlak ,  a  t  fyzick ý neb o  morální,ne ­změ ní  př esvě dč ení   č loveka ,  k  ně muž  j e vede n hlase m  svě domí.Rů ­sob í   jen ,  ž e s e s  ní m  tají .  Nepravd a  s e nestáv á  vě rohodně jší , uplatnuje­l i   s e násilím .  Míst o  př esvě dč ení   s e dosáhn e  pouz e př etvář ky,  poně vadž  je vsnadně jš í   bý t  neupř ímn ý  k  č lově ku,   ne ž k  poznan é  pravdě .  Nebot.p o  č em  touž í   lidsk á duš e mocně ji ,   ne ž po pravclě ? 11 

Ve své m poslední m veř ejné m  projev u u  nás ,  v e  tř etí m  roc e sv é  arcipastýř sk é  služby ,  pronáš í  dn e  18.6.194 9 v e  strahovské m kostel e  tat o slova :   "Prohlašuj i   zd e slavnostn ě  př ed  ^Bohe m  a př ed  národem ,  ž e nikd y  neuzavř u  dohodu ,  kter á b y  porušoval a práv a církv e a  jejíc h biskupů .  Nikd o a  ni c mě k   tom u nedonutí . .. .  Př ísahá m  jak o biskup :  nikd y nezradí m prá v Božíc h a   církv e svaté .  Velic e mě bolí ,  ž e kvů l i  mn ě pronásledová n bud e mů j  dob ­r ý  č eský  lid .  Al e nemoh u  jedna t   jinak . 

Odkud  jse m č erpa l   síl u v e všec h pracíc h  a   námahác h  já , v Kristu^nejmilejší ?  Z  Eucharistie .  O n  j e zd e skuteč ně .  O n ne ­zklame .  Ř ekl :   Neb e  a  zem ě pominou ,  al e  slov a má nepominou .  J á jse m s  vám i  p o všechn y  dn y a ž d o  skonán í   svě ta .   .. . 

Je  tř eb a bojova t  prot i   lživosti ,  úskoč nost i   a  prolhanosti . Je  tř eb a modli t   se .  z a duše ,  l ter é zakolísal y  v e víř e ,   byvš e sveden y nepravdivým i   a  falešným i  ř eč mi:   zd e  j e Kristus,tad y  j e pravda . 

Vytýka l  apoštolů m :  pro č neprosíte .  Prost e  a  bud e vá m  dá ­no.  Prosm e naš i  dobro u Matku .  Mil á byl a Pann a Mari a  Cechů m,mi­l í  byl i  Č echové "°ann ě Marii .  Ké ž  t o plat í  o  ná s  i  nyní .  "°rosm e naš e  svat é patrony ,   zvláš t  patron a Eucharisti e  sv.'Václava,sv . Vojtě cha ,   sv .  Jan a Nepomuckého ,   sv .  Ludmilu ,  blah .   Anežk u  a Zdislavu . 

Odvrat ,  Pane ,  o d našeh o národ a hrozn é  tresty ,  kter é  za ­sloužím e  z a svo u nevě rnos t  k   tobě !   .. . 

71

Katolicismu s  be z biskup ů  j e nemožný !  Budt e vě rni   svém u biskupovi .  Chcem e  trpě t  pr o víru ,  nebo t   tí m mů žeme prospě t  své ­mu národu .  A ž s e ná s náro d  vzpamatuje ,  př ikloní "  s e úpln ě k  Eu ­charisti i   ­  k e Kristu ,  pa k bud e mír ,  kli d  a  pokoj.! " 

v arcibisku p  Bera n  19 .  únor a  196 5 opoušt í  vlast ,  ab y v  Ř ímě  

př evzal  kardinálsko u hodnost ,   s  vě domím,  ž e  s e  ji ž  nesm í   vrá ­tit .  V e Vě č ném mě stě neodpoč íval .  Bisku p 0  Donnel l   je j  př edsta ­vi l   svý m diecézanů m v  Chicag u př i  kardinálov ě návště v ě US A  n a jař e  196 6  tě mit o  slovy :   "N a zač átk u zář í   196 5 povsta l   u   ,sv # 

Petr a n a zasedán í  koncil u muž ,  kterém u  z  náboženskýc h  dů vodů  odepř el i   svobod u nacist é  p o  tř i  rok y vazb y v  Dacha u a  poto m ko ­munist é  p o dalšíc h č trnác t   le t  domácíh o  vě zení   a  nucenéh o  po ­byt u mim o diecézi .  V  zasedán í  nastal o  tich o a  tent o mu ž uč ini l jede n  z  nejdojemně jšíc h  projev ů  z a př ijet í  př edloženéh o  doku ­ment u o  nábqžensk é  svobodě .  Vyzýva l   sně movní   otce ,  ab y s  př ed­loho u nehýbali ,   ab y  s e  j i  nesnažil i   rozř edit ,  al e ab y byl i  mu ­ži  souč asn é  doby ,  kteř í  př edlož í   svě t u prohlášen í  hodn é  Druhé ­ho vatikánskéh o  sně mu a  n e ně jak ý kompromisn í  dekret .   *  Obra t v boj i  o  dekre t  o  nábožensk é  svobod ě by l   způ sobe n zákroke m  to ­hot o velkéh o muže. " 

Tak ná š č eský kardiná l  Beran ,  osobnost ,   její ž význa m  da ­lek o př ekroč i l  hranic e naš í  vlasti ,  osobn í  blízký ,  př íte l   pape ­žů v,  kteréh o  s i  vážil i  neje n spolubratř i   v  biskupsk é  službě ,a ­l e  i  svě tov í  politici ,  katolič t í  vě ř ící   i  bratř i   z  jinýc h cír ­kví ,  všichn i  dobř í   lidé ,  oslovuj e  svý m koncilní m projeve m i  ná s po dvacet i  pě t i   letech :   "Prohlášen í   o  nábožensk é  svobodě ,  kte ­r é v  širší m smysl u platí  o  každ é  prav é  svobod ě  svě domí ,  má mi ­moř ádně  velk ý význa m  teologick ý  i  praktický . 

V D ísm u svaté m  s e jasn ě praví :   'C o nevycház í   z  př esvě dč e­ní, '  t o  j e z  upř ímnéh o  svě domí ,   'j e hř íšn é  /Ř í m  14,2j/ .  Kd o te ­dy hmotný m neb o duševní m nátlake m ně koho nutí ,  ab y  jedna l  pro ­t i  svém u svě domí ,  uvád í  h o d o hř ích u prot i  Bohu . 

Tyt o  zásad y  potvrzuj e  i  zkušenost .  A  zd e s e pokorn ě  odva­žuj i  vyda t   sv é vlastn í   svě dectví . 

Od  chvíle ,  kd y  byl a v  mé vlast i   radikáln ě omezen a svobod a svě domí,  by l   jse m  svě dke m  tě žkýc h pokušení ,  kter á  tent o  sta v pr o mnoh é  př inášel .  U   celéh o  svéh o  stádce ,  dokonc e  i  mez i   kně ­žími ,   jse m pozorova l  neje n vážn é  ohrožen í  víry ,  al e  tak é velm i tě žká pokušen í  k e  lž i  a  př etvář c e  a  k   jiný m mravní m neř este m  , kter é  snadn o kaz í   lid ,  nemá­l i   pravo u svobod u svě domí .   .. . 

Všechn y vlád y  tohot o  svě t a katolick á  círke v naléhav ě  pro ­sí ,  ab y zásad u svobod y  svě domí  úč inn ě  rozšíř il y  n a všechn y  ob ­č any.   .. .  Kd e  j e círke v nespravedlivým i   zákon y vydán a n a  mi ­los t   zvů li  úř adů  sob ě nepř átelských ,   ta m budi ž obnoven a  jej í vnitř n í   samospráva .   .. .  A  t  př estano u př ekážk y dosáhnou t  kně ž ­stv í  neb o ř eholníh o  života .  Duchovní m  žádů m a  kongregací m bŕ efr ­ř í   a  seste r  budi ž dovole n společ n ý  živs": .  A  koneč ně vše m vě ř í­cí m nech t   j e ­"zajiště n a úč inn á  svobod a vyznáva t  víru ,   zjeven é pravd y  šíř i t   a  vykláda t   a  v e víř e vychováva t   dě ti .   Takvykbnám e 

72

prav é díl o míru ,  v  naš í  dob ě nanejvý š  potř ebné. " 

Výzvj r  kardinál a Beran a k  uplatň ován í   svobod y  jso u nadč a ­sové .  Netýkaj í   s e  je n vně jšíh o násil í  páchanéh o n a  církvi,spo ­leč enstvíc h  i  jednotlivcíc h v  naš í  zemi .  Vztahuj í   s e  i   n a všechn y  způ soby moderníh o nenápadnéh o  zatemň ován í  pravdy ,   o ­mlouvanéh o  iluzorní m prospě chem ,  zahalenéh o pláštíke m  zdán i  i  ­výc h ctnost í  a  zdů vodně ného  vytrženým i  výrok y  z  "°ísm a svatého . Kardinálov a  slov a zasahuj í   i  problé m umlč ován í   zdravéh o  svě do­mí  a  bráně n í   jeh o správném u vývoji . 

Č lově k,  kter ý neusiluj e pozna t  pravd u a  zař ídi t  podl e  n í svů j  život ,  č lově k vnitř n ě nesvobodn ý pa k nen í  schope n dokona ­l é  lásky .  Jeh o živo t  nedocház í   svéh o naplně ní ,  nen í   štastný . 

"^ražsk ý  arcibiskup ,  kardiná l  Beran ,  žijíc í  o d rok u  196 5 v Ř ímě,  zemř el  p o delš í  nemoc i   rán o  17 .  kvě tn a  1969 •  Jeh o  po ­sledn í  dn y  s e lišil y   o d ostatníc h  sna d  je n tím ,  ž e  ješt ě  dél e a  ješt ě č astě j i  prodléva l  v  modlitb ě př ed  svatostánkem .  A ž  d o posledn í   chvíl e nezmě ni l   svů j  denn í  ř ád.  Rán o onoh o dn e  svéh o navštíven í   jak o vždyck y  s e odebra l  p o pát é hodin ě d o sv é kapl e k modlitbám .  V  6.4 5 hod .   zač al  slouži t   společ n ě  s  ně kolikakně ­žím i  mš i   svatou ,  ktero u dokonč i l   znač ně vyč erpán .  An i   odpoč in ­ke m s e mu  ji ž  neulevilo .  Jeh o  sta v s e postupn ě  zhoršoval .  V  1 0 hodi n mu udě li l   rekto r  koleje ,  msgr e ~>lanne r  pomazán í   nemoc ­ných .  P o př ijet í   tét o svátost i   pa n kardiná l  požehna l  vše m shro ­máždě ným kně žím,  seminaristů m  a  sestrám ,  kteř í   s e pa k  s  ní m je ­den p o druhé m  louč ili .  "°ř išl a té ž zpráva ,  ž e Svat ý ote c  s e roz ­hod l  navštívi t  nemocného .  Dec h pan a kardinál a  s e vša k  stáva l • stál e obtížně jším .  An i  kyslíkov á  bomb a nepomáhala .  Kole m  pů l jedenáct é namáhav é dýchán í  ustalo ,  ^a n kardiná l   Ně kolikrá t klidn ě vydechl ,  pa k následova l   jede n a  druh ý hlubok ý  výdech . Zvebk u  zaleh l  d o pokoj e  racho t  motoru .  Vjíždě l  Svat ý otec .  Ar ­cibisku p Bera n  ji ž  vša k vydech l  naposledy .  Svat ý ote c  z a malo u chvíl i  vstoupi l  d o pokoj e  zesnulého ,  poklekl ,  viditeln ě pohnut , u  jeh o lů žk a v   tich é modlitbě .  Pa k  stisk l   jeh o chladnouc í   ruc e a políbi l  h o n a č elo .  N a odchod u promluvi l  Svat ý ote c  ně koli k slo v k  seminaristů m ,   shromáždě ný m u  východu .  Vyjádř i l  svů j  smu ­te k na d  úmrtí m  tohot o vyznavač e ,   smutek ,  kter ý  j e vša k  proza ­zař ovón kř estansko u nadě j í  v e  zmrtvýchvstání .   Svat ý ote c  pa k dal  seminaristů m ,  o d nich ž  ­  ja k ř ek l  ­  žád á dnešn í   ^dob a  t y nejvyšš í   ctnosti ,  kardinál a Beran a z a zář n ý př íklad .   "By l   t o velik ý kně z Kristů v ,  '  ř ekl ,   'kter ý  j e pr o vá s př íkladem.Ta k  j e tř eba žít .   "   /Zpráv a o  posledníc h  chvílíc h pražskéh o  arcibis ­kup a o d  jeh o ř ímskéh o  sekretář e. /   ­flp ­

o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o  o 

"Kristu s da l  toti ž apoštolů m  a  jejic h nástupců m př íka z a   zpl ­nomocně ní,  ab y uč il i  všechn y národy ,  posvě coval i   lid i  v  pravd ě  a byl i   ji m pastýř i  a  ta k s e stal i  biskupov é  skrz e Duch a  svaté ­ho,  kter ý  ji m by l  dán ,  pravým i  a  autentickým i  uč itel i   víry,ve ­lekně žím i   a  pastýř i. "   D e k r e t   Q   p a s t y ř s k é  s l u ž b ě  b i s k u p ů >  2 

73

00000000 0 00000 0 000000000000 0 0000000 0 0000000000000000000000000 0 recenz e  ­  recenz e  ­  recenz e  ­  recenz e  ­  recenz e  ­  recenz e 

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o 

BIBLICK Y SLOVNÍK ,  př ipravi l  J.J .  vo n Allme n a  kol. ,  př el .   Ja n Miř ejovsk ý  a  kol. ,  Kalic h  198 7 

V př edmluv ě píš e J.J .  vo n Allmen ,  ž e  s e autorů m  podař il o napsa t  uceleno u př íruč k u biblick é  teologie ,   její ž hlavn í  pojm y jso u ř azen y  abecedně .  Slovní k  j e koncipová n pr o áirá í   č tenář ­sko u obe c  a  č erp á př edevší m  z  Theologische s Wörterbuc h  zumNeu ­en Testamen t   a  dalšíc h odbornýc h  studií . 

Jméno hlavníh o  autor a J.­J .  vo n Allmen a zaruč uj e  ekumeni o ký př ístup ,  al e p o př eč tení  ně kterýc h hese l   /č lově k ,   vír a etc./ ,  kter á  jso u doposu d  rů zn ě chápán a v  dogmatic e protestait ­skýc h církv í  a  v  katolick é  církvi ,  nalézá m vě rnos t   tradic i  re ­formovan é  dogmatik y n a úko r  vě rnost i  biblick é  teologii.Srovna l jse m  tat o hesl a s  Begriffs­Lexiko n  zu m N T o d Lothar a Coenen a a musí m konstatovat ,  ž e Kaliche m vydan ý  Biblick ý  slovní k nepř e  ­kroč i l  vymezen ý  konfesn í  rozmě r .  Nemů že  ted y bý t  výchoz í   př í ­ruč kou pr o neevangelick é  student y  teologie .  O  t o potř ebně js i  j e publikován í  Slovník u biblick é  teologie ,   jeho ž autore m  j e X.Le * on­Dufou r  a  kter ý vyse l  v  nakladatelstv í   Cerf ,  Pař íž .  6 .  vydá ­ní   z  r .   198 8 avizuj e  č eský  př eklad . 

APOCALYPSE D E JEAN ,   traductio n e t  n^te s Claud e Tresmontant ,  O . E.I.L. ,  ^ari s 

Žádný z e spis ů Novéh o  zákon a neprozrazuj e  víc e svů j   heb ­rejsk ý pů vod ne ž Zjeven í  Janovo .  Z j  j e kniho u sym t  olickou.Sym ­boly ,  s e kterým i  pracuje ,   jso u star é ně koli k  stalet í  a   pochá ­zej í   z  hebrejskýc h prorockýc h sko l  č i  př ímo  z e spis ů  proroků . Druho u skupin u  tvoř í   symboly ,  kter é pocházej í   z  Exod u a   Levi ­tiku .  iiuto r  Z j  vycház í   stejn ě  jak o proro k Ezechie l   č i   auto r list u Židů m z  hebrejsk é  liturgick é  teologie . 

Tresmontan t  vymezuj e datac i   sepsán í  knih y  a  dob u pobytun a ostrov ě Patrnu .  Epifane s  z e Salamin y  píše ,  ž e t o byl o z a císař e Claudia ,  kter ý vlád l  v  letec h 41­54 .  Prvn í  misijn í   cest a  apo ­štol a Pavl a s e uskuteč nil a n a  jař e r .  44 *  Ja n rozesíl á 7  list ů  asijský m obcí m  ješt ě př ed  založení m  církevníc h obc í  v  Mal é  A ­si i  °avlem .  Musím e  ted y př edpokládat ,   ž e kř estanstv í   s e v  Mal é Asi i  šíř il o v  synagogálníc h  obcíc h  ji ž  p o vzkř íšen í  "°án ě /J O ­

3/ .  Hlásán í  evangeli a pohanů m př icház í  v  úvah u p o umuč ení   sv . tě pána r.36 .  Zárodk y kř estanskýc h obc í  byl y v  židovskýc h  ob ­

cích ,  kter é  s e zač al y  ště pi t   ji ž  př ed  př íchode m hlasatel ů  e ­vangeli a  z  Jeruzaléma .  Dů vodem  ště pen í   j e pronásledován í   kř es ­tan ů v  Jeruzalém ě  r.36 #  Zd e dojd e k  rozdě len í   ješt ě př ed  Nero ­nový m pronásledováním .   Centru m  církv e  s e př enes e  z  Jeruzalém a do Antiochie . 

-74 -

Kdo  q e autore m  Z3 ? Ja n Makkab i   /Marcus /  neb o Ja n Zebed e  ­ů v? 0  Z j   jak o  o  Janov ě  evangeli u platí ,  ž e byl o napsán o  heb ­rejsk y  a  př eložen o  d o ř eč tin y  ješt ě př ed  Neronový m  prcnásledo ­vání m  a  př ed  židovsko u válkou ,   ted y n e n a konc i   1 .   století . 

R.N.Whybray :   TH E MAKIN G O F TH E ^ENTATEUCH,  Sheffiel d  Academi e Press ,  England ,   198 7 

V  1 .  č ást i   studi e  podrobuj e  auto r  metodick é  kritic e  hypo ­téz u pramenů .  V e 2 .  č ást i   probír á hypotéz u  literárníc h  fore m  a tradic .  V e  J .  č ást i   sumarizuj e  dan y  sta v kritik y Pentateuch u a docház í  k  závě ru ,   ž e Pentateuc h má  jednoh o  autrr a  č i   redaktcra . Nepř ehlíž í   problé m kně žskéh o  pramen e  /P /  a   deuteronomisty,al e nakone c  postuluj e  jedinéh o  autora . 

P.D . 

Salvado r  Muň oz  Iglesias :   LO S EVANGELIOS D E L A  INF ANCIA,I.­IIL , La Editoria l  Catolica ,  Madrid ,   198 7 

Auto r   jednoznač n ě  tvrdí ,   ž e L k  1 .  a  2 .  kapitol a  byl y  pů ­vodn ě napsán y  v  hebrejštin ě  palestinský m  židokř estane m  "prvn í hodiny" ,  kter ý mě l   pevn é vztah y  s  kně žskými   /levitskymi /   kruh y v Jeruzalémě .   Ji ž př edsynoptick é  kř estanstv í   znal o  tradic i   na ­rozen í  Jan a Kř titel e  a  Ježíš e  z  Nazareta .   ^  p . 

Barbar a Andrade :  ENCUENTRO  GON DIO S E N L A HISTÓRI A  /ESTUDI O  D E LA CONCEPCIÓN D E DIO S E N L A PENTATEUCO/,  Salamanc a  198 7 

autork a  j e ně mecká  teoložk a  studujíc í  v  Mexiku ,   kd e  s e př ipravuj e  n a docenturu .  Specieln ě  s e  zajím á  o  biblicko u  teo ­logicko u  antropologi i   a  o   eschatologii . 

V úvod u zmíně né  prác e  př ipomíná ,   ž e mluvi t   > o oBoh u .  nen í možné  jina k ne ž v e  spojitost i   s  jeh o historickým i   zjeveními . 3ůh  zjeven í  v  Pentateuch u  j e  imanentní ,   al e  ješt ě ví c  trans ­cendentn í  Bů h,  kter ý  s e  soustavn ě  zjevuj e  v   lidskýc h  dě jinách . Č tyři  velk á  témat a biblick é  teologi e Pentateuch u  o  Bohu :   Bů h osobn í   /1/ ,  Bož í   jmén a /2/ ,  Bož í   slov o  /J/ ,  Bů h  svat ý  / 4 A 

P.D . 

PROBLÉMY EKLEKTICKÉHO  ÚVODU' 

1/   T r o j ú h e l n í k  A .   A n z e n b a c h e r a 

Anzenbacherů v  "Úvo d  d o filozofie "   /be z uveden í  míst a v y  ­dání ,   1987 /   j e formáln ě  zdař ilý m dílem ;   skuteč n ě uvád í   d o slo* ­žité ,  pr o  zač áteč ník a vě tšino u nepř ehledn é  problematik y  jed ­notlivýc h disciplin .  Autorov i   s e podař il o  skloubi t   srozumitel ­nos t  výraz u  a  jasnos t  výklad u  s  pomě rnou nároč ností ,   jí ž   s e nelz e  rozumn ě  vyhnou t   an i  v   zač átcíc h  filozofickéh o  studia » 

75

Kromě př ehlednéh o rozč leně n í   látk y  j e velko u př ednost í   i  preg ­nantn í  př edložen í  mnohýc h problémů j   tak é Síř e zábě r u prozrazu ­j e rozsáhlo u erudici ,  ^rot o mů že  "Uvod "  slouži t   i   sbě hlejší m č tenář ům  jak o v  dobré m smysl u modern í  př íruč ka .  V  našic h kata ­strofálníc h vzdě lávacíc h pomě rech  j e pa k ně č ím víc ,  ne ž př íjem ­ným osvě žením ,  ^ř esto ,  č i  spis e prot o  jso u namíst ě  i   kritick é výhrady ,   je ž s e nabízej í  p o vě cné  stránce . 

Auto r  exoonuj e filozoficko u problematik u n a pozad í   dě ji n filozofie ,  nebo t  chc e zř ejm ě uniknou t  dne s obávan é uzavř enost i v  jedno m systcmu ;  n e druh é  stran ě s e nespokojuj e  s  pasivnímre ­gistrování m  smě rů a  problémů .  Tí m s e vystavuj e  rizik u  eklek ­ticismu ,  kter ý ovše m nen í  nevyhnutelný ;  /vi z např .  autorů v kri ­tick ý odstu p o d cel é  tradic e  empirismu/ . 

K potř ebn é  schematizac i  použív á Anzenbache r   .  platónsk ý trojúhelník ,  podl e ně hož rozvrhuj e hlavn í   smě ry  .  filozofován í /str .  44­46/ .  V  jedno m vrchol u umistuj e ontologicko u  reflexi , v druhé m  transcendentáln i   reflex i   subjektivit y  a  tvrdí ,  ž e jd e o rů zn á východisk a a  problémov á  rozvíjen í  filozofi e perenni s , kter á  s i  principiáln ě neodporují .  S  tí m mů žeme  souhlasit,poku d obecn ě uvažujem e  spojitos t  filozofickýc h discipli n /noetik a  ­ontologie /  a  transcendentáln i  reflex í  rozumím e  zkoumán í  způ so­bu poznán í  /Kant /  č i  zdroj ů platnost i  /Husserl/ .  Jestliž e váa k s Anzenbachere m dosadím e  z a reprezentant y  obo u zmíně nýc h smě rů  filozofick é  reflex e Aristotel a a  Kant a /n a  tř etí m vrchol u síd ­l í  dokonc e Hegel/ ,  pa k u ž nemů žeme  je n ta k mluvi t  o   sluč itel ­nýc h aspektec h celkov é  filozofick é  souvislosti .  Kdyb y  s e  jed ­nal o  je n o  výbě r  myslitelů ,  kteř í  podtrhl i  význa m urč itéh o smě ­r u filozofování ,  byl a b y Kantov a nominac e v  noetic e př ijatelné . Al e zd á se ,  ž e  t o Anzenbache r  mysl í   s  Kantovo u reprezentac í  te ­ori e poznán í  vážně ji .  Tomu nasvě dč uje mnohé :  Ta k např .  výkl a ­dov ý prosto r  ­  paraleln ě s  Tomáše m /str .   142­146/ ;  dál e př íle ­žitostn á př ízniv á hodnocen í   /např .  údajn é Kantov o př ekonán í  o ­scícenectv í   ­  str .  1J8­1J 9  formulac e  typu :   "Kan t  ukáza l vyvrátil "  v  př ípadech ,  kd e s e př edpoklád á př ijet í   Kantovýc h specifickýc h princip ů ­  str .   14 4 ­  č i  zdů razň ování  komplementa ­rit y  transcendentáln i   a  ontologick é  reflex e v  rámc i   jediné !  fi ­lozofie ,  zrovn a př i  výklad u kantovskýc h apriorníc h forem ­  str . 14J ­/ ;  koneč ně  j e t u nápadn é omezen í  negativn í  úč innost i  Kan ­tov y kritik y n a racionalisticko u metafyzik u /str .   146 /  a  s  tí m souvisejíc í  pokus y o  vyrovnáván í  protichů dnýc h pozi c  Kantov a kriticism u a  aristotelskéh o  ret­lismu . 

V souvislost i   s  texte m ukážem e n a  tř ec h problémech ,  ž e j e tent o eklekticismu s filozofick y  neudržitelný .  Pů jde o   Kantov o domě lé př ekonán í   jednostrannost í   empirism u a  racionalismu, o a ­ristotelsko u recepc i  č i  zajiště n í   syntetickýc h soud ů aprior i  a o Kantů v pomě r  k  dů kazům Bož í  existenc e 

2/   S y n t é z a  o m y l ů  

Kant  podl e Anzenbacher a /str .   1J8­1J9 /  př ekona l  empiri s ­mus a  racionalismu s  tím ,  ž e pochopi l  poznán í   jak o  rezultá t 

76

smyslovost i   a  rozumu ,  ž e v  protě jšk u k e  svý m př edchů dcům výkla ­dov ě  zapoji l  ob a  tyt o  zdroj e a  ukáza l   jejic h nutn ý podí l  a  vzá ­jemnos t  v  celk u  lidskéh o  poznání .  N a prvn í  pohle d  s e  Kantov a explikac e mů že  skuteč n ě  jevi t   jak o př ekonán í   obo u  protichů d ­nýc h smě rů.  Kan t   chtě l  uniknou t   jednostrannoste m  absolutizova ­né  zkušenost i   a  racionalit y  a  př ito m s e  snaži l  o  syntéz u pozi ­tivníc h moment ů  tě cht o  absolutizací ;  mě ř ítkem mu byl y  požadav ­ky filozofickéh o  výklad u fakt u př írodově dy .   Racionalismu s  ted y doda l  obecn é  a  nutn é  /"apriori"/ ,  empirismu s  zas e  bezprostř ed ­ní  kontak t   s  realito u  /"syntetmč nost V  ­  a  výsledek ? Neje n vi ­diteln á  likvidac e  stávajíc í  metafyziky ,   al e  i  utajen é  výklado ­vé  znemožně ní  veškeréh o poznán í   ­   transcendentáln i   reflex i  ne ­vyjímaje . 

Kantov i   chybě l  potř ebn ý  odstu p o d moderníh o  dilematu.Pro ­t o v e  sv é  syntéz e nekritick y  př eja l  urč it é  př edpoklad y  o  pomě ­r u rozum u a  skuteč nosti ,   z  nich ž práv ě vzešl y  komplikace ,  kte ­r é  s e pa k marn ě  snažil  ř ešit .  Kantů v  systé m  ted y  v   podstat ě  spojuj e Descartů v  apriorismu s vrozenýc h  idejí  /obecnýc h a  nut ­ných /  a  Locků v  smyslov ý  filtr ,   jím ž  s e z  realit y d o rozum u do ­stáv á  je n nahodilé .  Tat o východisk a novově k é  filozofi e Kan t  ne ­př ekonal ;  fixova l  naopa k  jejic h společ n ý  dů sledek ,   jím ž s e ro ­zum radikáln ě  odcizi l   skuteč nosti . 

Ja k  zn í   tent o  společ n ý  jmenovate l  racionalism u  a  empiris ­mu,   jen ž by l  smě rodatn ý  i  pr o Kanta ? dojmov é  obsahy ,  kter é  dí ­ky  sv é  identit ě vykazuj í  vnitř n í  nutnost ,  nepocházej í   z  extra ­mentáln í   reality .  Kantov i   z  toh o vyplynul a neúpln á disjunkc e  : pojmov ě nutn é  j e bu ď  z  rozumu ,  neb o  j e  je n fiktivn í   /humeovsk á varianta/ ;   tř et í   č le n ­  pů vod  z  realit y  ­  be z potř ebnéh o  zkou ­mání  vylouč il .  A  poně vadž Kan t  nemoh l  p o Humeovýc h  impulsechu ­zna t  korespondenc i  vrozenýc h  idej í   s  realito u  ­   garantovano u je n Bož í  pravdivost í   ­  vyvodi l   z  apriorit y  osudno u  subjektivi ­zac i  nutnýc h vztah ů pojmovýc h  obsahů ;  nepoznatelnos t   vě ci  o  so ­bě  j e další m dů sledke m  takt o ř azenýc h  premis . 

Každá  filozofick á  teori e vša k př edpoklád á  pravdivostn í  ná ­ro k  svýc h obecnýc h  soudů ,  ^rot o  tak é př edpokládá ,   ž e  identick é obecnin y  jak o  jejic h materiá l  vyjadř uj í   esenciáln ě nutné ,   ne ­mě nné  struktur y  reálnýc h  jsouce n ­   ja k  jso u sam a o  sobě ,n e  ja k se  je n myslitel i   jeví .  Takový m  reálným ,   t.j .  lidský m  rozume m nevytvoř ený m  jsoucne m  j e i  obecn ě poznávan á  lidsk á  subjektivi ­t a vč etn ě  rozum u saméh o ­   jina k máme  absurdu m  sebekonstituová ­ní .  Žádn ý filozo f   ted y nemů že  be z rozpor u popíra t   takt o  chápa ­nou objektivit u  pojmovýc h obsahů .  Kan t   j i  popírá ,  erg o  jeh o výkla d  j e autodestruktivní ;   v  noetick y  zaostř ené m  pohled u  s e ukazuj e  jak o origináln í  konstrukc e vystavě n á n a nominalizov a ­ném  základě ,  kter á  s e hrout í  v  okamžik u  svéh o  ustavení . 

Kantov a  transcendentáln i   reflex e nemaž e  bý t   ted y  smyslu ­pln ě hodnocen a  jak o př ekonán í   jinýc h koncepcí .  A   jeliko ž  nen í ani   sam a v  sob ě  logick y konzistentní ,  nemů že  bý t   sluč iteln á s  aristotelský m  realismem ,  v  ně mž  j e nadt o  objektivit a  pojmo ­výc h obsah ů  stanoven a  jak o významn ý  princip . 

77

To  j e ted y prvn í  bo d vě cného nesoulad u vrchol ů Anzenbacbe ­rov a  trojúhelníku ;   te n s e prot o ned á chápa t   jak o vhodn é  schem a rozmanitost i   obsahov ě  jednotn é  filozofi e  perennis . 

3/   S y n t e t i c k é  a p r i o r i 

V dalšíc h bodec h Anzenbache r  navozuj e  iluz i   jednot y  svéh o trojúhelníku .  Př i  výklad u hlavn í  otázk y Kantov a  systém u  tvrd í /str .   145/ ,  ž e  tzv .  syntetick é  soud y  a  prior i   s e vlastn ě ro v ­naj í   soudů m,  kter é  jso u v  aristotelsko­scholastick é  tradic i  o ­znač ovány  jak o propriální .  T o  j e ovse m omyl ,  kter ý  zř ejm ě  taj í hlubš í  motiv ;   ta l  ový m usamozř ejmě ním  syntetickýc h aprior i   s e toti ž Kantů v  systé m kryj e Aristotelovo u  autoritou ,  nebo t   tyt o soud y v  ně m maj í  klíč ovo u  roli . 

Oč  ted y  jde ? ^ropriáln í   soud y  s e označ uj í  podl e  svéh o pre ­dikátu .  Takov ý prediká t   ­  propriu m  /př esně j i  b y s e mě lo mluvi t o  atributu /  vyjadř uj e  to ,  c o nutn ě vyplýv á  z e specifick é  byt ­nost i  př irozenéh o  subjektu ,   t.j .   takového ,  v  ně mž  j e obsa h pre ­dikátu *  vposledk u realizován .  Anzenbache r   uvádíc&oTtolašticko u formuli :   "výpově c f  v e druhé m  zoů sobu výpově d í  pe r  se "  a  ukazuj e v n í  prve k apriorit y  /"pe r  se" /  i  prve k  syntetič nost i   /"v e dru ­hém"/ .  Výpově ď  pe r  s e  j e ta ,   její ž prediká t   j e dá n  samo u byt ­nost í   subjekt u a  sice :  bu< ^  bytnos t  ně ja k  '. sáhuje ,  co ž  j e prv ­ní  způ sob /Pet r   j e živoč ich/ ,  neb o vyjadř uje ,  c o z  n í  plyne ,  a t o  j e druh ý  způ sob,  č il i  sou d propriáln í   /Pet r  má vů li/ .  V   o ­bou př ípadec h prediká t  nutn ě patř í   subjektu ,   j e jí m  impliková n "°rot o mů že .anzenbache r  mluvi t  př i  propriální m  soud u o  apriori ­tě ,  nebo t  nutn ý vzta h vžd y vykazuj e ně jako u nezávislos t  n a zku ­šenosti .  A  ooně vadž propriu m vyjadř uj e  i  jin é  jsoucno ,  ne ž  j e subjekt ,   z  jeho ž  bytnost i  vyplýv á  /Petr­vů le/ ,   chápeme ,   pro č  pojím á nropriáln í   soud y  jak o  syntetické .  Podl e Kant a  j e  toti ž syntetick ý  sou d  ten ,   jeho ž prediká t  nen í  myšle n v  pojm u subjek ­tu ,  takž e rozšiř uj e poznán í   ­  vyjadř uj e ně co  jiného . 

Rro č  ted y odmítám e uzna t   aristotelsk é  propriáln í   soud y z a syntetick é  aprior i  v  kantovské m  smyslu ? Vezmě me  aprioritu :  po ­všechn ě  znamen á  jakous i  př edchů dnost  vzhlede m k e  zkušenosti.J e ­l i  vzta h subjekt u a  predikát u nutný ,  pa k odoláv á př íval u  em­pirickýc h změ n,  plat í   stál e be z ohled u n a  jevovo u variabilitu . V tomt o  smysl u relativn í  nezávislost i  n a zkušenost i   urč uj e pozdn í   scholastik a  i  propriáln í   soud y  jak o  apriorní . 

Kant  vša k pojím á apriorit u radikálně j i   ­  jak o č ist ě  sub ­jektivn í  podmínk u možn é  zkušenosti ;  nezávislos t  n a  zkušenost i t u obsahuj e  i  genetick ý  aspekt .  Kdy ž Kan t   ř ekne ,  ž e nutn ý vzta h j e agriori ,   znamen á  to ,  ž e nepocház í   z  extramentáln í   reality . Nebot   tut o realit u podl e ně ho  zprostř edkováv á  je n  smyslovázku ­šenost ,  kter á dodáv á  je n nahodilé . 

*  Tat o striktn í  vazb a rozum u n a smyslovos t   /myšlenk y  be z názor u  jso u prázdné /  j e ovše m hlavní m principe m  empirismu,kte ­r ý  t u Kan t  př ebír á  jak o podmínk u a  č ásteč ný dů vod  svéh o pojet í apriority .  Scholastick á  apriorit a vša k neimplikuj e  tent o empi ­rick ý postulát .  Př ipoušt í   širš í  pojet í   zkušenost i   /racionální ^ 

- 78

a proto   tak é neobsahuj e genetick ý moment   nezávislost i na  zkušenosti .  Nutn ý vzta h propriálníh o  soud u podl e  realism u naopa k pocház í   z  reality . 

Kantov a apriorit a  ted y  obsahuj e geneticko u  nezávislos t t.j .  vylouč en í  pů vodu  z  realit y  v  dů sledk u př ijatéh o  empiri e  ­kéh o principu ;   scholastick á  apriorit a  tyt o  implikac e  nemá.Pro ­t o scholastick é  označ en í  nropriálníc h  soud ů  jak o  apriorníc h ješt ě neohlašuj e  žádno u př íbuznos t   s  Kantovým i   syntetickým i  a ­priori .  Naopa k aristotelsk é  pojet í  propriálníh o  soud u  j e  rea ­listick é  a  jak o  takov é př ímo vyluč uj e  ztotožň ován í   s e  íitétic ­kými   aprior i  Kanta .  Nutn ý vzta h podl e realism u vyjadř uj e  po ­znano u realit u  ­  vě c o  sob ě ­  zatímc o Kant a ved e  aprioritanut ­néh o k  protismysln é  nepoznatelnost i   vě ci  o  sobě . 

Z hledisk a apriorit y  j e  ted y  zř ejmé ,  ž e s e  Anzenbacherný ­lí ,  kdy ž v  souvislost i   s  výklade m Kant a  tvrdí ,  ž e pr o  Aristo ­tel a a  scholastik y  by l  propriáln í   sou d vžd y  syntetický m  apri­or i   /str .   145/ . 

Anzenbacherů v  poku s o  symbióz u  j e vša k problematick ý  i z hledisk a  syntetič nosti .  Scholastikov é  chápo u propriáln í   sou ­dy  jak o analytické ,  al e  tak é v   jiné m  terminologické m  kontextu , takž e opě t  vznik á otázka ,   zd a Anzenbache r   oprávně n ě  př istupuj e na Kantov o vymezen í   analytickýc h  resp f   syntetickýc h  soudů .Kan t defin u  e  analytick ý  sou d  obsaženost í  predikát u v   subjektu.Pre ­diká t  pa k v  ně m mus í  bý t  alespo ň nejasn ě myšle n  a  jak o  takov ý se z  ně j  mus í  dá t  analytick y  získat .  Tyt o  implikac e Kan t  upLat ­nuj e např .  v  dokazován í   syntetič nost i  matematickýc h  soudů . 

Al e  cel á koncepc e  analytickéh o  soud u  j e zas e  poznamenán a př edchů dným  pojetí m vztah u rozum u k e  skuteč nosti ,  v  ně mž  s e scházej í   zmíně né  omyl y novově k é  filozofie ,  nebo t   ,s e  t u škrt á realistick é  pojet í  pojmů .  Kdyb y  toti ž byl a obsazenos t   prediká ­t u chápán a v  závislost i  n a postupn ě poznávané m objektu ,  nemoh ­l y b y bý t   "myšlenos t  P  v  S "  a   Mvyanalyzovatelnos t   P  z  S "   v sta ­noven y  jak o podmínk y  č i  kritéri a analytickéh o  soudu .  Nebo t  mno ­hé vě deck é predikát y  nejso u v  př edvě deckém  stav u myšleny ,   an i nebyl y  získán y pouho u analýzo u S .  Př est o  b y vša k mě ly  býtvrea ­listické ,   t.j .   jedin ě bezrozporn é  koncepc i   pojm ů chápán y  jak o virtuáln ě př ítomn é  ­  obsažen é  v  př edvě deckém  stav u  subjektu ; nebo t   obje m pojmovéh o  obsah u  j e dá n poznatelnost í   objektu . 

V realistické m kontext u  ted y vyanalyzovatelnos t   jak o kri ­tériu m ruš í  Kantov u definic i   analytických .  Nebo t  mnoh é  predi ­kát y virtuáln ě  obsažen é v  subjekt u nelz e  získat  pouho u  jeh o a ­nalýzou . 

Jiný m  způ sobe m  selháv á definic e  aôglytickýc h  vzhlede m k  pozdní m predikátů m ,  kter é  jso u v e vě deckýc h pojmec h  obsaže ­ny ,  al e v e východisk u  ješt ě nebyl y nija k myšleny ;  podl e  toh o by  ted y nemě ly  bý t  př idě lován y  analytický m  soudem ,  ač kol i   jso u obsažené . 

Samo urč ován í  mez í  obsah u objektivníc h  pojm ů  př edpoklád á ontologicko u orientac i   v  realitě ,  kter á  svo u strukturac í   pro ­pů jč uje pojmů m  jednotu .  Proto   s e mě lo např e d  projí t  distinkcem i 

79

predikát ů esenciálníc h a  atributivních ,  druh ů ontologickýc h  a logických ,  pojm ů konfuzníc h a  precizovaných ,  ne ž s e  stanovil a obsazenos t   jak o definien s analytických .  T o samozř ejm ě  odporuj e Kantov u rozvrh u cel é problematiky ,  al e zárove ň h o  i  zpochybň u ­je .  Nebo t   takt o by l  Kan t  odkázá n n a zjednodušujíc í   racionalis ­ticko u př edstav u pojmu ,  kter ý má  "apriori "  stál ý poč et   analy ­tick y  dostupnýc h znaků .  Tent o poč et  mu pa k by l  mě ř ítkem  urč o ­ván í  obsazenost i  predikát u  s  platnost í  pr o všechn y myslíc í  be z ohled u n a individuáln í  diferenc e  a  vývo j   jejic h pojmů .  Dů sled ­né dotazován í  p o dů vodech Kantov y klasifikac e  soud ů  patř í lc  nejúč inně jší m prostř edků m kritickéh o  zhodnocen í   jeh o  systé ­mu. 

^ř íklady ,  kter é Kan t  uvád í  pr o analytick é  soud y  tak é pro ­zrazuj í  zásadn í  neujasnenos t   jejic h vymezení .  Je­l i   "bý t   žlu ­tý "  obsažený m predikáte m pojm u zlata ,  pa k mus í  bý t  obsažen y  i vě decké predikáty ,  kter é vyjadř uj í   fyzikáln ě  chemick é  složen í zlat a ­  v  analytickýc h soudech ,  Nebo t   zlat u  tak é nutn ě patř í  a př ito m  tak é nevyjadř ují ,  c o zkat o  je .  Tyt o vě deck é  predikát y vša k nejso u myšlen y v  bě žném pojm u zlata ,   jaký m disponovalKsnt , ani  nejso u vyanalyzovatelné ;  podl e  toh o b y mě ly formova t   sy n ­tetick é  soudy .  V  rámc i  Kantov a pojet í   t o jso u ted y  predikátya ­nalytickýc h a  zárove ň syntetickýc h soudů .   . 

Aň zenbacherov i   zd e vyvstáv á specifick á obtíž .  Kan t  urč uj e sou d  "všechn a  tě les a  jso u rozlehlá "   jak o analytický .   Anzenbe ­che r  b y h o vša k mě l  urč i t   jak o syntetický .  Nebo t  akceptuj e ar ­gument   typ u  "labyrin t  kontinua "   /str .  79/ ,   a   prot o  nemů že s Descarte m chápa t  rozlehlos t   jak o esenciáln í   zna k  tě lesa,Uve ­dený sou d  ted y mus í  pojíma t   jak o propriální ,  a  takov é  soud y jso u podl e ně ho syntetické .  Snah a p o usouladě n í  kantovsk é  a scholastick é klasifikac e  soud ů  j e opravd u  sysifovská . 

4/   N a  h r a n i c í c h  s o f i s m a t u 

Kantů v pomě r  k  dů kazům 3ož í  existenc e  líč í  Anzenbache r  ša ­lomounsk y /str .  281­282/ .  Př ipoušt í  protichů dnos t   ontologick é a  transcendentáln i   reflexe ,  al e nen í   t o zř ejm ě .žádn ý rozko l  u ­vnit ř   filozofi e perennis .  Obs a smě ry  jso u pr ý dů kazné  a  jedno ­stranné ;  ontologi e prost ě ved e k  substanci ,   transcendentali s  ­ínu s nacház í  apriorn í  urč en í  subjektu ,  ^ř ito m Anzenbache r  neza ­mlč uje ,  c o nelz e př ehlédnout :  Kan t  váž e kauzalit u  jak o aprior ­ní  kategori i  n a názor ,  zatímc o  inkriminovan é dů kazy  užívaj í kauzalit u  transcendentn ě  ­  z a mezemi  názornéh o  ­  takž e  j e Kan t poklád á  z a nelegitimní . 

Anzenbache r  vša k zmírň uj e  tot o napě t í  a  př ekvapiv ě  podo ­týká ,  ž e Kantov a kritik a postihuj e př edevší m dů kazy  raciona ­listů ,  kteř í  predikuj í  pojm y  o  Boh u a  tvorstv u univokáln ě  ­   tým ž způ sobem.  Klasick á  teori e analogi e  t o or ý odmítá ,  a  ta k se nakone c  scholastik a štastn ě shoduj e  s  Kantem :  Bů h nen í  př ed­mě tem našic h kategorií . 

Anzenbacherů v  trojúhelní k  ted y vydrže l   i   tut o zkoušku , pravd a vša k dopadl a hů ř.  "Podl e logiky, ,  ktero u ct í  i  Anzenbacher , 

- 80, -

nemohou by t  soud y  "tent o dů l:a ž j e legitimní "   a  "tent o  dů kazne ­ní   legitimní "   zárove ň pravdivé .  Toté ž plat í   i  v  hlubš í   problé ­mové  poloze :   "princi p kauzalit y  má/nem á nademoiricko u  plat ­nost" .  Jakýkol i   poku s o  smiř ován í  Kant a  s  aristotelisme m  j e v  tomt o bod ě potř ebnéh o  zaostř en í  marný .  Př ito m  t o  neznamen á nutn ý  rozpo r  ontologi e  a  noetiky ,  neb o t  tzv .   transcendentáln i zkoumán í  nemus í  konč i t  v  apriorism u  ­  j e možn á  i   bezrozporn á noetika . 

Anzenbadherov o  lpě n í  n a schémat u  vša k  nejen­ .  .izatlaČ uj e pravdivostn í   zř etel ,  al e nut í   i  k  scfistice .  Nebo t  míst o  př i ­znání ,  ž e protichů dnos t   obo u smě rů nen í   je n metodická ,   t u máme obra t  k  racionalistů m ,  kter ý u ž problé m nepatř ič n ě  posouvá.Mo ­ti v  j e zř ejmý :  vytě ži t  podobnost i   a  oslabi t  diference  Kant a s e scholastiky .  Posu n  j e dvojí :  prvn í  k  racionalistů m ,   druh ý  k e způ sobu př idě lován í  pojmů .  Kantov a  speciáln í  kritik a s e oprav ­du víc e  týká'racionalistickýc h  dů kazů,   al e  jeh o  zásadn í  kriti ­ka zasahuj e  svý m pojetí m kauzalit y  všechn y  kauzáln í  dů kazy i   scholastické .  S  tí m s e mě l  Anzenbache r  vyrovnat ,   al e  t o  b y se mu  trojúhelní k  rozpadl .  Prvn í  posu n  j e  ted y únikový .  Jedna k se  jí m opoušt í  problé m dů kazů,  nebo t  otázk a způ sobu př idě lová ­ní   s e u ž  týk á Bož í  bytnost i   a  jedna k  zd e maj í  obě tovan í   racio ­nalist é  k e scholastiků m mnohe m blí ž ne ž Kant .  Shoduj í   s e s  ni ­mi  v   tom ,  ž e lz e naš e pojm y v  pojímán í  Bož í  skuteč nost i   vů bee použít ,   co ž Kan t  popírá ;   jeh o  shod a  j e vzhlede m k   tom u okrajo ­vá :  pojm y nelz e užíva t   tým ž  způ sobem  ­  univóce . 

Po  takové m výkon u nepř ekvapuje ,   ž e Anzenbache r  př i  výkla ­du aristotelsk é  dvojic e potenc e  ­  ak t  využív á př íležitos t   k e spojován í   tét o "jednot y  protikladů "   s   Hegeiovou\.diáléktiko u /str *  86­87/ .  Mů žeme  zd e  je n podotknout ,   ž e Hege l  svý m pojetí m t.zv .  konkrétn í   identit y  zavád í  d o nitr a  jsouce n domě le poh y ­botvorn ý  rozpor ,   co ž  j e v  aristotelské m  pohled u nemožn á  zále ­žitost .  Rozdí l  obo u  "dialektik "  vynikn e vzhlede m k   esenci,kte^ ­r á  jak o vnitř n í  princi p  identit y  jsouce n reprezentuj e  v   aris ­totelism u nemě nný  rá z bezrozpornéň o  byt í   jsoucen ;  Hege l  př ito m mluv í   o  mystifikac i   abstraktníh o  rozumu . 

Je př íznač né ,  ž e práv ě żnzenbacherů v  výkla d  esenc e  /str . 93/  patř í  k  nejslabší m místů m  jeh o ontologi e  /vi z  jednostrann ý dů raz n a potencialit u  a  záporností !   esenc e v  protě jšk u k  bytí / Tent o výkla d  j e k e všem u zakonč e n velic e  sporný m  př íspě vke m z konfuzn í  ontologi e M.  Heidegger a  ­  i  jina k bohat ě  zastoupené . Nakone c vznik á podezř ení ,   zda ­  Anzenbacherov i   př i  rýsován í   jet o trojúhelník u nevedl a ruk u slabos t  pr o ně mecké  "systematiky" . 

Anzenbacherů v  úvo d  j e nese n snaho u neuzavíra t   filozofick é studiu m  o d zač átk u v   jedno m  systému .  Zř ejm ě v   to m hraj í  rol i  i špatn é  zkušenost i   s  oficiální m  preferování m urč itéh o  systém u či  z  pouho u výchovo u znalc ů uč ebnic .  Tak é nepopirateln á  zásad a ř íká ,  ž e b y mě la bý t   integrován a každ á pravda ,  a í  pocház í   od ­kudkoliv .  Jenž e  tét o velkolep é  syntéz e pravd y mus í   př edcháze t kritick é  rozlišování :   c o vlastn ě  te n kter ý  filozo f   pravdivéh o 

­   8 1 

nabízí .  Kd e vě ak vzí t  kritéri a k  identifikac i   roztroušenýc h pravd ? A  problé m  zač átk u s e vrací .  Anzenbacherů v  vo d  ukazuje , že eklekticismu s nen í   jeh o  ř ešením . 

A.F . 

0 000000000000000000000000 0 0  00000000000000000000000000 0 00 0 0000 0 ekumenismu s  ­  ekumenismu s  ­  ekumenismu s  ­  ekumenismu s 

OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO00000000000000000 

Dr .  Vojtě c h Tkadlč í k 

FILIOQU E 

• V­.týdn u modlite b z a sjednocen í  kř estan ů  s e zamýšlím e  na d tím ,  c o byl o dosu d vykonán o  a  c o zbýv á  ješt ě vykona t  n a  cest ě  k  jednotě .  Z a nám i  u ž  ;j e definitivn ě  a  neodvolateln ě dob a  ná ­boženskýc h vále k a  sna d  i  d r  b a zjevnéh o  nepř átelství.Nastoupi ­l i   jsm e cest u spoluprác e v  oblast i   společ ensk é  i   náboženské , společ n ě s e modlíme ,   č ehož dů kazem  j e  i  tat o oktáv a  modlite b za sjednocení ,  konám e  společ n ě ekumenick é  bohoslužby ,   poskytu ­jem e dokonc e  i  kostel y k e konán í   bohosluže b  jinýc h církví .  Al e hlavní m  a  nejdů ležitě jší m  úspě che m  j e  v z á j e m n ý  d i a ­l o g ,   oficiální ,  veden ý pově ř enými   zástupc i   rů znýc h  církv í  o spornýc h otázkác h a  o   jejic h společ né m  ř ešení .  T o  j e ovse m  je ­nom slibn ý  z a č á t e k ,   kter ý mů že,   al e  tak é nemus í   vés t k  žádoucím u konci .  Zd e  j e nutn o  s e vyvarova t   ně kterýc h chyb , kter é  b y mohl y  znemožni t  kladn ý  výsledek . 

Př edně musím e poč íta t   s  tím ,  ž e s e skuteč n ě  stal y  chyby , jina k b y  toti ž nemohl o dojí t  k e sporů m.  Musím e  s e chtí t   p o ­u č i t   a  t o pouč ení  ná m mů že dá t   i  t a druh á strana .  Nesmím e ovše m odstoupi t  o d zjeven é pravd y  z a žádno u cenu ,   t o b y  byl a zrada .  Al e musím e  s e snaži t   tut o  p r a v d u  l é p e  p o ­z n a t   a   podl e potř eb y  tak é  l é p e  v y j á d ř i t ,   ab y byl a srozumiteln á  i  druhým .  Nejvě tší m nebezpeč í m  j e p  ý  c  h  a , kter á ved e č lově ka,  ab y neusilova l  o  vítě zstv í  pravdy ,  al e  o v í t ě z s t v í   s  v  é  h  ~   m í n ě n í .   Pyšn é  j á b y chtě l o zvítě zi t  prot i  pravdě .  Zd e musím e mí t  n a mysl i  př íkla d  P a n ­n y  M a r i e ,   Matk y Církv e  a  Matk y  jednoty ,  kter á slov o Bož í p o k o r n ě  p ř i j í m a l a ,   i   k d y ž  j e  n e c h á ­p a l a ,   ukládal a  j e d o srdoe ,  uvažoval a o  ně m a  č ekal a pokor ­ně,  a ž  j í  Duc h svat ý da l   t o slov o pochopit .  Podl e  jejíh o  př í ­klad u musím e  b ý t   s l u ž e b n í k y  p r a v d y  a  nedě ­la t   s e pán y pravdy . 

Př i   ř ešen í   spornýc h otáze k př i  dialog u musím e  př edevší m vycháze t   z e s l o v a  B  o  ž *  í  h  o ,  snaži t   s e pochopit ,   ktero u pravd u obsahuj e  a  hledat ,   zd a s e neodchylujem e v  ně č em o d  tét o pravd y  a  v  č em  t y odchylk y  spoč ívají .  A  pa k musím e  t y  o d ­c h y l k y  o d s t r a n i t   p ř i j e t í m ^   č i s t é p r a v d y  B o ž í .   Nepravd u nutn o odmítnout ,  a  t  j e n a  kte ­rékoli v  stran ě a  pravd u př ijmout ,   i  kdy ž b y  t o byl o  je n  erok o 

•  8 2 

pravdy ?  skrývajíc í   s e  tř eb a v  bludno m  uč ení . 

Uvedu př íkla d  n a pově stn é  sporn é  otázce ,   kter é u ž  př es 1000 le t   j e př edmě tem  spor ů méz i  Východe m  a  Západem .  J e  t o  o ­tazk a o  dů vodu Duch a  svatého .  /Katolick ý Zápa d  s e drž í   formul e ex  ^atr e  F i l i o q u e ,   pravoslavn ý  Výcho d  e x  ' atr e  solo . "cdfítatfc ­  spor u nezálež í  v   tom ,  ž e katolick á  stran a  v   č e l e s e  s v a t ý m  A u g u s t i n e m  př i  výklad u nejsvetě jš í Trojic e vycház í   z  jedn é  společ n é  podstat y  Bož í  a  odtu d  pa k po ­stupuj e k e tř e m božský m osobám ,  kdežt o Výcho d  zas e vycház í  z  0 ­wsob  itcov y  a  postupuj e  k  další m Osobá m  a  společ n é  podstatě .0 ­boj í  metod a  j e dobr á a  ved e k e správný m  závě rů m.  Myslí m  však , ze východn í  metod a  j e v  urč ité m  ohled u lepší   a  mů žeme  z  n í  vy ­chážet .  Ostatn ě  i  t a  z á p a d n í   m e t o d a  j e  ^  vlastn ě  ta..: é pů vodem  z  Východu ,  protož e  j e  t o vlastn ě metod a škol y  a ­lexandrijské. ,   jí ž   s e př idrže l   tak é  svat ý Augustin .   T a  v  ý   ­c hjo. d  n í   m e t o d a  j e metod a škol y antiochijské ,   kter á nakone c vlive m Otc ů kapadockýc h n a Východ ě  zvítě zila . 

i   Podstat a spor u nespoč ív á v   tét o metodě ,  al e v   tom,ž e  jed ­na .stran a uznáv á úč ast  Syn a př i  pů vodu Duch a svatého ,  a t  u ž  t o vyjadř uj e  tí m známý m F  i  1  i* o q  u  e ,  kter é  zdomácně l o n e  Zá ­oade ,  i  kdy ž  s e vyskytoval o  i  n a Východ ě v e škol e  alexandri j  ­skŁ ,  aneb o  p e r   F  i  1  i  u  m,  kter é př ijal a škol a  antiochij ­ské .  Truh á stran a vša k  p o p í r á  ú č a s t   S y n a  n a p ů v o d u  D u c h a  s v a t é h o .   Tot o míně ní   zastávaliv e stfc­'M Í  dob ě Theodo r   ž  Mopsuestie ,  Nestorio s  a  Theodore t   z   Ky ­rtf ,  nebyl i   t o ovše m  svat í  Otcové ,  nýbr ž  teologové ,  kteř í   byl i odsouzen i  všeobecným i   sně my  jak o bludař i  pr o blud y  kristolcgio ­k4 a  p o nic h patriarch a Fotios ,  kter ý  razi l  formul i  e x  Patř e sOio * 

Zde vša k musím e  rozlišovat :   formul i  e x Patř e  sol o uznává ­me z a snrávnou ,  poku d  tvrdí ,  ž e Ote c  j e  jedin ý  a  dokonal ý  pra ­men v3 y\ o  božství ,  ž e v  božstv í  nen í  nic ,  c o b y nemě lo  svů j 

»od v  Otci .  0  t o hlavn ě Fotiov i   šlo ,   t o j e  t.zv .  m o  n  a  r  ­q h   i  a   P  a  t  r   i  s .  Nesprávnos t   tét o formul e  vša k  'vidím e v tom ,  ž e popír á  jakoukoli v  úč ast  Syn a n a pů vodu Duch a  svaté ­ho o 

Fotio s odů vodň uje  sv é míně ní   tím ,  ž e Ote c  sá m stač í  nato , eby da l  pů vod Duch u svatému ,  ž e nepotř ebuj e  k   tom u Syna ,  a   ž e j s zbyteč né ,  ab y Duc h svat ý př ijíma l  byt í  o d Syna ,  kdy ž u ž  ; ;e 4á o d Otce .  Tot o  jso u vša k  j e n o m  d ů v o d y  r o z u ­m o v é ,   kter é plat í   je n tehdy ,  kdy ž neodporuj í   zjeven é  prav ­dě*  Jestliž e vša k  odporuj í   zjeven í  Božímu ,  pa k  nemaj í  ?  žádn é platnosti .  Fotio s  s e ovše m odvoláv á  tak é n a Zjevení ,  hlavn ě n a yer š J   15,26 :   " a ž   p ř i j d e  P ř í m l u v c e ,   k t e r é ­h o  v á m  p o š l u  o d  O t c e ,   D u c h  P r a v d y j e n ž  o d  O t c e  v y c h á z í ,   t e n  o   m n ě  v y d á s v ě d e c t v í . 1 1  Zd e s e vša k mluv í  o   p o s l á n í   Duch a svatého .  K e každém u poslán í  patř í   tř i  složky :   1 .  úko n poslání , t.j .  rozka z posílajícího ,   2 .  vycházen í  poslanéh o  o d posílaj í  ­cih c k   tomu ,  k  ně muž  j e poslán ,   j .  př ícho d  poslanéh o  k   trnu , 

-83 -

k ně muž  j e poslán ,  J .  př ícho d  poslanéh o k   tomu ,  k  ně muž  j e po ­slán .  Tyt o  tř i  složk y  jso u vyjádř en y  tak é  zde .  Posílajíc í   j e zde Syn ,  kter ý dáv á rozka z /"pošlu"/ ,  poslaný ,  kter ý yycház í  o d posílajícíh o Syn a  j e Duc h svatý .  T o j e samozř ejm é  a  nutn ě  t o patř í  k  samému poslání .  Vycházen í  o d Syn a nen í  výslovn ě  zmíně ­no.  Cíle m poslán í   jso u apoštolově ,  k  nim ž Sy n Duch a  svatéh o Dosílá .  Komplikovan é  j e t o vša k  tím ,  ž e posílajíc í   j e  neje n j e neje n Syn ,  nýbr ž  i  Otec ,  co ž  j e nepř ím o naznač en o  slovy : "pošl u o d Otce "  a  výslovn ě  j e t o ř eč eno v  J   14,26 :   r4, P ř  í   ­m l u v c e  D u c h  s v a t ý ,   k t e r é h o  p o á l e  0 ­t e c  v e  j m é n u  m é m . "   Vycházen í  o d Otc e  j e  výslovn ě  zmíně no,  ab y nebyl o oochybnosti ,  ž e Duc h svat ý př icház í  k  apo ­štolů m neje n o d Syna ,  al e  tak é  o d Otce .  Tím ,   j e zajiště no ,   ž e p ř í c h o d  j e  s i c e  o d  S y n a ,   a l e  t a k é o d O t c e .   Všechn y  tř i  složk y  poslán í   jso u  t u vyjádř en y  a   nen í žádn ý dů vod,  kter ý b y ná s nuti l  rozumě t   tomut o míst u  jina k ne ž o p o s l á n í   D u c h a  s v a t é h o  o d  O t c e  i  Sy ­n  a .  T o  j e vlastní ,  př ímý ,  literárn í   smys l   tohot o místa .  J e o ­vše m možn o chápa t  vycházen í   tak é v  nevlastním ,  př enesené m  t.j . př izpů sobeném  smysl u jak o o  vě č ném pů vodu Duch a svatého ,  al e t o už  j e smysl ,  kter ý  ta m vkládám e my ,  logick y  sice^správně ,   al e pů vodní   smys l  biblickýc h  slo v  t o není ,  neb o asno ň ned á s e  do ­kázat ,  ž e b y  t o by l  literárn í   smys l   tě cht o biblickýc h  slov . 

Z  toh o plyne ,  ž e  n e s m í m e  v y c h á z e t z  t ě c h t o  s l o v  p ř i   d ů k a z u  v ě č n é ho p ů v o d u  D u c h a  s v a t é h o ,   n e b o  a s p o  ň ,ž e to o  n e n í   r a d n o  a   v h o d n o ,   protož e nen í   jisto,ž e tat o  slov a skuteč n ě byl a ř eč ena o  vě č ném pů vodu Duch a  svatého . Tí m mén ě mů žeme vycháze t   z e slo v symbol u  nicejsko­cař ihradské ­ho  "kter ý  z  Otc e vychází" ,  orotož e  ta m jso u t a slov a  vytržen a ze souvislost i   evangelníh o  text u a  k   tom u  ješt ě  jso u  změ ně na: v evangelní m  text u  j e par a  t u patros ,   t.j .   a   Tútrc ^  o d Otce , kdežt o v  symbol u  j e e k  t u patros ,   t.j .  e x ^atre ,   z  Otce ,   č il i př edložk a nar a  j e nahražen a ek ,  a  tí m j e zdů razně n one n nikol i biblick ý  smys l   tohot o míst a o  vě č ném pů vodu Duch a svatéhc .  Ne ­dorozumě ní   j e v   tom ,  ž e biblické ,  par a  t u patro s ekporeueta i   o poslán í  byl o nahrazen o nebiblický m  t o e k  t u patro s  ekporeuome ­non o  vě č ném pů vodu,  a  př i   to m  tot o nebiblick é  zně ní  byl o  po ­kládán o  z a př esn ý biblick ý  tex t  a  zárove ň mu byl a  př ipisován a hodnota ,   jak o b y  t o by l  př esn ý  biblick ý  text . 

"°ř i  výklad u vě č ného pů vodu Duch a svatéh o  nechám e  prot o strano u J   15,2 6 a  všimnem e  s i   jinýc h svě dectv í  Písma .   Nejprv e si  př ipomeň me,  c o ř ík á Zjeven í  o  pů vodu Syna .  Sy n j e o d  vě č­nost i   roze n z  Otce ,   t o netř eb a dokazovat .   A   Sy n  dál e praví : " v š e c h n o ,   c o  m á  O t e c ,   j e  m é . "   A   c o  pttř í k  tomut o všechno ? Př edevší m Otcov o božství ,   jeh o božsk é  bytí , jeh o božsk á př irozenost .  Toté ž nlat í  obdobn ě  o   Duch u svatém . Syn dostáv á Otcov o božstv í   zrození m  z  Otc e  a  Duc h svat ý dostá ­vá Otcov o božstv í  vydechování m  z  Otce ,  protož e Duc h svat ý  j e Duch Otců v  /M t   10,20/ ,  t.j .  dec h Otců v,  vydechovan ý  z   Otce . 

84

A tak é Duc h svat ý mů že ř íci :   "všechno ,  c o má  Otec ,   ż e  mé. 11   

K  tom u př edevší m patř í  božsk é  byt í  Otcovo ,  božstv í  Otcovo ,  al e tot o božstv í   j e u ž tak é božstv í  Synovo ,  kter é dosta l  Sy n c d Ot ­ce ontologick ý  dř ív e /nikoli v  č asem/  o a Otce .  Ted y  jedn o a  to ­té ž božství ,  pů vodně Otcov o  a  sdě len é  Synu ,  stáv á  s e  vydecho ­vání m majetke m Duch a sv. ,  č il i  Duc h svat ý dostáv á  vydechování m jedn o a  toté ž božstv í  Otcov o  a  Synovo ,  č il i   jedn u a  tuté ž bož ­sko u př irozenos t  Otcov u a  Synovu *  J e nemožné ,  ab y Duc h  svat ý dostáva l   jeno m božstv í  Otcov o  a  nikoli v Synovo .   J e  př ec e jedn o  a  toté ž božství ,  kter é u ž  j e majetke m Otc e  i  Syna . 

Duch svat ý  j e Duc h Otců v Al t   10,20/ ,   t f j .  vlastn ě  dec h Otců v,  vydechovan ý Otcem .  Nyn í   j e dalš í  otázka :   j e Duc h  svat ý vydechová n  tak é Synem ? Č ili :  dostáv á božstv í   tak é  vydechování m od Syna .  N a t o odpovíd á  sá m Sy n Boží :   " S y  n   n  e  m ů  ž  e   sá m o d  s e b e  č i n i t   n i c ,   l e č  c o  v i d í ,   ž e č i ­n  í   O t e c "   / J 5,19/ ;   " m u s í m  k o n a t   s k u t k y t o h o ,   k t e r ý  m ě  p o s l a  1« "  / J 9,4 /  Z  toh o glyn e : Syn nemů že  č ini t  ni c  jiného ,  nežli ,  c o Č iní   jeh o Otec .  Č innos t Otcov a a  Synov a  j e  jedn a a  táž .  Prot o nen í  možné ,  ab y Ote c vy ­dechování m dáva l  božstv í  Duch u svatém u a  Sy n ab y  t o neč inil,a ­by nevydechova l   spol u s  Otce m Duch a svatého .  T o b y  odporoval o jednot ě božsk é  př irozenost i  Otc e  i  Syna ,  vždyí ­  Sy n Bož í  praví : " J á  a   O t e c  j v e d  n  *   j  s m e . "   / J  10,JO /  Odporoval o b y t o  tak é  lásce .  Vždy t   " B ů h  j e  l á s k a , "   ja k prav í   svat ý Ja n / 1  J  4,8.16/ .   O t e c  m i l u j e  S y n a / J  3,35 ;  5,20 ; 10,17 ;   15,9­10 ;   17,23.24.26 /   a   S y n  m i l u j e  O t c e / J  14,31 /  b  Duc h svat ý  j e vzájemný m vydechování m  lásk y Otc e  a Syna ,   j e vzájemný m dare m  lásk y Otc e a  Syna .  Kdyb y Ote c vydecto ­va l  Duch a  svatéh o  a  Sy n  je j  nevydechoval ,  pa k b y  t o znamenalo , že Ote c a  Sy n nejso u  jedno ,  Znamenalo'b y  t o  p o n ř e n í j .  e  d  n " 6  t  y   a   l á s k y  v   n e j s v ě t e j š í   T r o ­j i c i .   Ostatn ě  i   ísm o  svaté_výslovn ě  tvrdí ,  ž e Duc h svat ý j e neje n  D u c h  O t c ů v  /Mt   10,20/ ,  al e  tak é  D u c h  S y ­n ů v  /Ga l  4,6/ ,   D u c h  J  e  ž í  š  u  v  /S k  16,7 ;  Fi l   1,19/ , D u c h  K r i s t ů  v  / R 8,9 ;   1   1,11/ ,   t o znamená ,  ž e  j e t o Duch /č il i  dech /  vydechovan ý  o d Syna ,  o d Ježíše ,  o d Krista . 

Jestliž e  ted y neje n Otec ,  al e  i  Sy n spol u s  Otce m  vyde ­chuj e Duch a svatého ,  pa k  t o není vproto ,  ž e b y Ote c  sá m n a  t o nestač il ,   ja k soud í  Fotios ,  vždy t  všechn o  j e z  Otce ,  Sy n ilXjic h svatý ,   i  to ,  ž e Sy n má síl u vydechova t  Duch a svatého .  Ni c nen í v božství ,  c o b y nemě lo pů vod  v  Otci .  An i  nen í  zbyteč né ,  ab y i Syn vydechova l  Duch a svatého ,  al e naopa k  j e  t o absolutn ě  nut né,  protož e  t o  n a p r o s t o  n u t n ě  v y ž a d u j   e j e d n o t a  B o ž í   p ř i r o z e n o s t í   a   j e d n o ­t a  B o ž í   l á s k y .   Sy n nemů že  bý t  vylouč e n z  úč asti '   n a pů vodu Duch a svatého ,  nebo t   tí m b y byl a  popř en a  nejsvě tě jš í Trojice .   ' 

Nyní   s e mů žeme vráti t  k e slovů m evangelia :   "kter ý o d Otc e vychází "   / J  15,26/ .  V e vlastním ,   literární m  smysl u  jd e o   vy ­cházen í  poslanéh o Duch a svatéh o  o d posílajícíh o  Otc e  i   Syna , 

- 85

ja k  jsm e vyložili ,  Z  toh o mů žeme v e smysl u uvedenýc h  úva h vy ­vozova t  pů vod Duch a svatého ,  č il i  vycházen í  v  př enesené m  smys ­slu ,  al e v   to m smyslu ,  ž e  jd e o  pů vod Duch a svatéh o o d  Otc e i Syna ,  anebo ,   j a k  ř í k a j í   v ý c h o d n í   O t c o v é , o d  O t c e  s k r z e  S y n a .   Protož e vša k  termí n vycháze ­ní ,  kter ý  j e sic e biblick ý v  souvislost i   s  pcsláním ,  al e niko ­l i  v  souvislost i   s  več ným pů vodem Duch a svatého ,   j e lép e opns ­ti t  vtermí n vycházení ,  kter ý v  dě jinác h způ sobi l   tcli k   nedoro ­zumě ní  a  nahradi t   je j  skuteč n ě biblický m  termínem ,  odvoaarý m o d biblickéh o  jmén a  tř et í  Osoby ,  Duc h č i  vlastn ě Dech ,   toti ž  vy ­dechování .  Pa k bycho m  t o star é nebiblick é Spiritu s qu i  e x Pat ­ř e Filioqu e procedi t  nahradil i  novým ,   jasně jším ,  biblický m qu i a Patř e Filioqu e  soiratur ,  kter ý  j e vydechová n o d Otc e  i  Syna . Odpovíd á  t o biblickém u Spiritu s ^acris ,  Spiritu s Filii . 

Pravd a o  pů vodu Duch a svatéh o byl a dosu d  je n  v   knihác h teolog ů  a '   .byla v  př edmě tem vášnivých vspor ů  odborníků . V prak ­tické m život ě kř estan ů  s e vů bec neuplatň ovala .  Sotv a kd o o   n í kdy kázal ,  vě ř ící  o  n í  nevě dí   témě ř  ni c a  mnoz í  kně ží   s e v   n í ani  nevyznají .  A  př ec e patř í  k  základní m pravdá m víry ,  be z  n í j e prav á vír a v  Bož í  Trojic i  nemožná .  Al e  teprv e nyní ,  kdy ž  j i ř ádně  a  př ístupn ě vysvě tlíme ,  mů že  s e stá t  majetke m všeh o  vě ­ř ícíh o  lidu ,  oslavo u a  chválo u Bož í   jednot y  a  lásky ,  a  zárove ň  i  výraze m př ekonán í   církevníh o  rozdě len í   a  obnoven í   církevn í jednoty . 

/Př ednesen o n a ekumenické m  setkán í  v  Opav ě 23 .   1986 / 

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o tkxť na­'pokrač ován í   ­   tex t  na'pokrač ován í 

oooooooooooOOOO00000000000000000000000000000000000ooooooooooo o 

VÝVOJ Ř EHOLNÍHO ŽIVOT A  /VI. / 

Jedno u z  nejdů ležitě jšíc h  refore m benediktinsk é  ř ehol e  j e reform a cisterciáků .  Jej í  poč áte k  sah á d o  11 .  století .  Ja k by ­l o popsán o v  př edchozíc h č ástech ,  byl o  t o obdob í  velkéh o úsil í o obnoven í   ideál u mnišství .  Vznikl y  rů zn é  typ y klášter ů s   ř e­hol í   sv .  Benedikt a  jak o základn í  ústavou .  Cisterciác i   vdě čí  z a svů j  vzni k opat u benediktinskéh o klášter a v  Molesme s v e  Fran ­cii ,  sv .  Rcbertovi .  Jeh o  ideále m byl o  vráti t   benediktinském u mnišstv í   jeh o pů vodní  př ísnost .  S  dovolení m církevníc h  př ed­stavenýc h odeše l   z  mateř skéh o klášter a Molesme s  s e  skupino u jednadvacet i  mnich ů založi t  nov ý klášter .  K   jeh o vybudován í  ty ­l o vybrán o míst o nedalek o Dijon u ­  bahnit á dolin a obklopen á le ­sy ,  dalek o o d lidskýc h obydlí .  Náze v  tohot o údol í   pravdě podob ­ně pocház í  o d č etnýc h pramenů ,  kter é  zd e vytékal y  ­  Cistercian , francouzsk y  Citeaux .  Tot o  míst o  .dal o  náze v  novém u  ř ádu ­

86

­   cisterciáci .  Položen :   Citeau x v  dolině ,  obklopen é vodo u a  le ­sy ,  s e stal o  typick é pr o pozdě jš í   zakládán í  cisterciáckýc h klá ­šterů .  Zatímc o benediktin i   p o vzor u Mont e  Cassin a hledal i  mís ­t a pr o  sv é klášter y vě tšino u n a horách ,  cisterciác i   s e  usazo ­val i  v  dolinách .  Prvn í  obyvatel é Citeau x s e ookusil i   spoji t  i ­deál y poustevnickéh o  život a  s e společ ný m  životem "   klášterním . Jejic h základn í  ústavo u byl a Ř ehole  sv .  Benedikta .   •  Klášte r v Citeau x  s e zač al  slibn ě rozvíje t   a  brz y  s e sta l  dů ležitý m ná ­stroje m v  díl e vnitř n í   obnov y  církve .  21 .  bř ezn a  109 8  byl a klášter u potvrzen a  jeh o nezávislost .  První m opate m  s e sta l  sv . Robert .  U ž p o roc e n a oř íka z paoež e Urban a  II .  a  n a  prosb y mnich ů  z  Molesmes ,   s e vša k vráti l  d o syéh o mateř skéh o  opatstv ^ kd e  zemř el  v  roc e  1110 . 

Jeh o nástupce m v  Citeau x by l  zvole n  svatý. .   ,  Alberik , velk ý horlite l  o  obnoven í  prvotn í  př ísnost i  ř ehol e  sv.Benedik ­ta .  Pokrač ova l  v  díl e  sv ,  Roberta .  Napsa l  prvn í  ústav u klášte ­ra ,  kter á  s e stal a základe m prvníc h konstituc í  novéh o  ř ádu . ^aoe ž ^ascha l   II .  vza l  opatstv í  po d  ochran u Svatéh o  stolce,po ­tvrdi l   jeh o autonomii ,  al e  souč asn ě  j e podř ídi l  místním u  bis ­kupovi .  Alberi k  změ nil   č ern ý habi t  benediktin ů  n a  bíl ý neb o šedivý ,  s  č erný m škapulíř e m  a  č erný m pásem ,  n rot o byl i   cister ­ciác i   tak é ně kdy nazýván i  bíl í  mniš i  n a rozdí l  o d  č ernýc h mni ­ch ů benediktinských .  Alberi k  zemř el  v  Citeau x v  roc e  1109.Tř e ­tí m opate m bílýc h mnich ů  s e sta l  sv .  Ště pán Harding .  Dík y  jeh o úsil í  potvrdi l  oape ž Klaix t   II .  v  roc e  111 9  ř ád  cisteř ciáků * Ště pánovým díle m byl a  tzv .  CARTA CARITATIS ,  kter á  j e  základn í konstituc í   ř ádu ,  regulujíc í  vzájemn é vztah y mez i   jednotlivým i opatstvím i   a  uvádě jíc í  d o všec h opatstv í   jednotno u  observanc i a  liturgii .  Mniš i   cisterciác i   s e mě li   živi t  prac í  vlastníc h ru ­ko u n a poli . 

Prvn í  obyvatel é Citeau x žil i  vzorný m  ř eholní m  životem .  A ­vša k malárie ,  kter á  byl a v   to m kraj i  obvyklá ,   způ sobila ,  ž e s e poč et  mnich ů  stál e  snižoval .  Situac e  s e změ nil a  v   roc e  1112 , kd y vstoupi l  d o klášter a mlad ý  rytí ř   Bernar d  s e skupino u  tř i ­cet i  mladýc h  lidí .  V  tét o skupin ě byl i   č tyř i   jeh # rodn í   brat ­ř i,  př íbuzn í   a  př átelé .  Vymírájíc í  klášte r   s e znov u obnovi l   a zaznamena l  ohromn ý  rozvoj .  V  letec h  111 3 a ž  111 5 vznikl a  č tyř i nov á op a t s  tv í  ­  L a Ferté ,  Pontigny ,  Claivau x a  Morimon d  ­   od ­kud vznikal y  dalš í  č etn é klášter y  p o cel é Evropě .  N a konc i   1J * stolet í  mě l  ř ád  cisterciák ů v  Evrop ě n a 70 0 opatství . 

Cisterciác i  vykonal i   obrovsk é díl o v  oblast i   společ ensko ­kulturní .  Jejic h opatstv í   s e velm i  brz y  stal a ohnisk y  kultur y duchovn í   i  materiální .  V  architektuř e  vytvoř il i   svů j   vlastn í osobit ý  styl ,   jeho ž znake m  j e př ekvapiv á  př ísnost ,  prostot a  i krása .  Rovně ž v  život ě církv e  zač al i  hrá t   cisterciác i   velm i brz y dů ležito u roli .  Z  jejic h ř ad vyšl i  dv a papežov é  ­   Evže n III .  / +  1153 /  a  Benedik t  XII .  / +  1342/ ,  č etn í   kardinálov é  a biskupové .  Mniš i   č ast o plnil i   funkc i  papežskýc h  legátů .  N a po ­tř eby církv e odpově dě l  ř ád  i  tím ,  ž e o d polovin y  13#stolet í  s e mniš i   zač al i  vě novat   i  duchovn í   správ ě v  osadác h kole m  jejic h klášterů . 

87

Bě hem  stalet í  prožil i   cisterciác i  obdob í  rozkvet u  i  obdo ­bí  krize .  Vlive m vně jšíc h událost í   /č ern ý mo r  v  polovin ě  14 . století ,  stolet á válk a mez i  Angli í  a  Francií ,  husitsk é  války , tureck é nájezdy ,  reformace /  došl o k e znač nému uvolně n í   kázn ě  v klášterech .  Mnoh á opatstv í  byl a znič ena ,   takž e generáln í  ka ­pitul a v  Citeaux ,  nejvyšš í  moc v  ř ádu,  nemohl a plni t  sv é závaz ­ky .  Př est o  s e vša k ř ád stál e znov u pokouše l  obnovi t   pů vodní př ísnost .  Úsil í  o  reform u s e projevil o v e dvo u smě rech:  př ísn é observanc e  a  bě žné observance .  Prvn í  z  nic h usiloval a  obnovi t pů vodní,  př ísn ě kontemplativn í   sty l  života .   Druh ý  smě r  vidě l 

.spíš e potř eb u vě novat   s e prác i  v  duchovn í  správě .  V e 2 .   polo ­vin ě  17 .  stolet í  opa t  francouzskéh o klášter a L a Trappe '   Arman d de Ranc é  zreformova l  podl e Drvníh o  smě ru vlastn í  klášter ,  kte ­r ý s e sta l  kolébko u  tranistů ,  reformovanýc h cisterciáků . ,   za ­chovávajícíc h př edpis y pů vodníc h konstitucí .  Trapist é  vedo u př ísn ě kontemplativn í  život ,  vě nuj í   s e manuáln í  prác i   a   roz ­hodn ě odmítaj í   jakoukol i  duchovn í   správu .  Ř ád  trapist ů  j e u  ná s 

.znám ý dík y vynikajíc í  osobnost i  americkéh o  spisovatele ,  fil o ­sofa ,  mystik a a  opat a  trapistickéh o klášter a Tomáš e Mertona . 

Kapitol u o  mnišstv í  nelz e dokonč it ,  ani ž bycho m vzpomně l i na žensk é mnišsk é hnutí .   Od  prvníc h  do b  ­kř e s taň s­tví "  hrál y ­/  církv i  významno u rol i  skupin y osob ,  kter é  s e veř ejn ě  zavazo ­val y  a  sliboval y d o ruko u biskupa ,  ž e budo u pln ě ží t   evange ­lijn í  rady .  Byl i   t o asketi ,  vdov y a  panny .  P o milánské m  edik ­tu ,  kd y byl o kř estanstv í   zrovnoprávně n o  a  stal o s e státní m ná ­

.boženstvím ,  zač al o oř ibýva t  kř estanů .  Kř estanství vse  stal o ma­sovo u záležitostí .  Tí m ovše m poklesl a úrove ň kř estanskéh o  ži ­vota .  V  tomt o kontext u pochopím e velik é úsil í  n a konc i  J .  sto ­let í  o  zvě tšen í  význam u  i  poč t u zasvě cenýc h pane n v  církevníc h obcích .  Tam,  kd e s e kř estanstv í  nejdř ív e  stal o masovo u  záleži ­tost í   ­  Egypt ,  Sýrie ,  Mal á Asie ,  Výcho d  ­  ta m s e tot o  ýsil í objevuj e nejdř íve .  Vedl e asket ů a  penen ,  žijícíc h  v  kř esta n ­skýc h obcích ,  s e vša k stál e vío e objevuj í  muž i   i  ženy ,   kteř í odcházej í  n a pust á místa ,  n a poušt ,  ab y  ta m žil i  pln ě sv é kř es ­tanství .  Tit o osamě lí  poustevníc i   a  poustevnic e  č asem vytvář e ­j í  poustevnicäc é koloni e a  kláštery .  Prame n z  1 .  poloviny5.sto ­let í  mluv í  o  č etnýc h klášterec h mniše k n a Východ ě  i  n a Západě ^ z nich ž ně kter é č ítaj í  25 0 a  víc e žen .  "Ř ada ženskýc h  klášter u vznikl a v  souvislost i   s  mužským i  klášter y  a  sestr y  se "  ř ídil y ř ehol í  z  klášter ů mužských .  Ta k s e dovídáme ,  ž e v   souč innost i se sv .  Pachomie m  založil a  jeh o sestr a Mari e v  Tabene ,   blízk o mužskéh o klášter a  i  žensk ý dů m.  Žensk ý klášte r  založi l  sv .  Je ­roný m v  Betlémě ,  sv .  Meláni e v  Jeruzalémě .  Sestr a  sv .  Basila , sv .  Mekrina ,  svý m vstupe m d o klášter a dal a podně t  obě ma  ­svý m bratř ím ,  ž e s e zač al i  zajíma t  o  ř eholn í  život .  Žensk ý  klášte r založi l  vedl e mužskéh o  i  sv .  Ja n Kassiá n v  Marseille .   Ohromn ý význa m mě l  žensk ý klášte r  v  Poitiers ,  založen ý  sv .   Radegondo u / + 587/ .  Sta l  s e ohromný m vzdě lávací m  a  kulturní m  centrem.Vě t ­šin a tě cht o klášter ů vša k ztnikl a p o smrt i  svýc h  zakladatelů . Velk ý význa m mě l  ř ád benediktinek ,  založen ý  sestro u ­  svetéh o 

_ 88

Benedikta ,   svato u Scholastikou. ­   Benediktink y  s e velm i   rychl e šíř ily ,   takž e u ž v  7 .  stolet í  nacházím e  jejic h klášter y  neje n v  Itálii ,  al e  i  v e Francii ,  Španě lsk u  a  Anglii .  Prostř ediictví m misi e  anglosaskýc h benediktin ů  s e dostal y  benediktink y  i  d o Ně ­mecka.  Jejic h nejzákladně jší m  úkole m byl o  a  j e osobn í   posvě ce ­ní .  0  rozsah u ženskéh o mnišskéh o hnut í  v   Itáli i  ná s  d o  jist é mír y  informuj e  zpráv a z  dob y Ř ehoře  Velikéh o  /+604/ ,  kd y pape ž poskyt l  v  Ř ímě útule k  tř e m  tisíců m  italskýc h mnišek ,  kter é  s e sem uchýlil y  př ed nájezd y  Langobardů . 

Obrovsk ý  rozkvě t  ženskýc h klášter ů nasta l  v   11 .   století . Všechn y nov ě vznikl é  ř ády ,  poč ínaj e kamaldul y  a  valambroziány , mě ly  vlastn í  žensko u odnož .  Dokonc e  i  č lunyjsk é  hnutí ,   kter é z poč átk u nevě noval o  ženský m klášterů m pozornost ,  mě lo  o d  11 . stolet í  žensko u odnož .  Klášte r  v  Marigny ,   založen ý v  roc e 1061 , se sta l  první m  a  vzorový m  stř ediske m  benediktiktine k  clunyjsk é observance .   Ideá l  život a mniše k v e stř edově k u  by l  n$kd y  dos t problematický .   N a rozdí l  o d mnich ů nemohl y vykonáva t   žádno u vně jší   č innost .  Mě ly  ží t  v  naprost é  odlouč enosti ,   v   př ísn é klauzuř e  a  mě ly  s e vě novat   pouz e  liturgii ,   osobn í   modlitb ě  a práci .  N a př ísno u klauzur u  by l  klade n velik ý dů raz  v e  všec h statutec h a  konstitucích .   Jedino u možno u vně jš í   č innost í   byl o vyuč ování   a  výchov a dívek ,   avša k pouz e v  areál u kláštera .  °od ­stato u život a mniše k  byl y  slib y  individuáln í   chudoby ,   č istot y a poslušnosti ,   společ n ý  živo t   še l   jeě t ě mnohe m dá l  ne ž v  kláš ­terec h mužsl.ýc h ­  společ n á kaple ,   jídelna ,  pracovna ,   ložnice . To všechn o mě lo vytvář e t  podmínk y pr o realizac i   ř eholníh o  ide ­ál u dokonalost i  mnišek .  Vše m ženský m klášterů m ,   žijící m  podl e ř ehole "   svatéh o  Benedikta ,   stál y v  č el e  abatyše .   Jejic h  moc vš a k byl a podstatn ě menš í  ne ž moc opata ,  protož e  žensk é kláš ­ter y  byl y podř ízen y  biskupů m neb o opatů m,  kteř í  na d nim i   mě li dohled . 

V  11 .  stolet í  dosáhl y  velkéh o  význam u podvojn é  kláštery . Tat o  instituc e  s e skládal a  z  mužskéh o  a  ženskéh o  společ enství , př ísn ě  o d  seb e oddě leného ,  po d vedení m  jednoh o př edstavenéh o  . Tyt o klášter y  j e vša k nutn o odliši t  o d klášter ů  smíšených,kte ­r é  s e objevuj í  v  rané m  stř edově k u zvlášt ě v  Španě lsku .   Smíšen ý klášte r  by l  společ enství m  rodin ,  žijícíc h  i  s  dě tmi   v   jedn é budov ě podl e speciáln í  ř ehol e  po d vedení m  jednoh o  př edstavené ­ho.  Podvojn é klášter y mě ly v  prax i  rů zn ý  charakter .   Existuj í dv a základn í   tyo y podvojnýc h klášterů .  První ,  klasický,sah á  a ž k  poč átků m  ř eholníh o  život a v  Egyptě .  V  blízkost i   mužskýchklá ­šter ů vznikal y  žensk é domy ,  kter é mě ly v  mužskýc h  spóleč en ­stvích voporu .   Správ a obo u dom ů  byl a v  ruko u opata ,  ně kdy však , alespo ň z  poč átku ,   tak é v  ruko u abatyše .  Tento   ty p by l   rozší ­ř en v  rané m  stř edově k u  zvlášt ě v  Angli i   a  Ně mecku.  Jin ý  typ,ob ­vykl ý v e Francii ,   spoč íva l  v   tom ,  ž e abatyš e mě la  po d  svo u vládo u  i  poč etno u  skupin u kně ží   ­  mnichů ,  kterým i   disponoval a podl e  potř eby . 

Ve  12 .  stolet í  př ijal y  stovk y klášter ů ř ehol i   cisterciác ­kou .  Neznamenal o  t o ovšem ,  ž e byl y  př ivtě len y  k   cisterciáckém u 

- 89

ř ádu.  Naopa k s e cisterciác i  dlouh o bránil i   př ijmou t   žensk é klášter y d o ř ádovéh o společ enství .  Mnišk y  s e ted y snažil y  p o vzor u mužsk é vě tv e  samostatn ě  s e organizovat .  Vytvář el y  spole ­č enství  opatstv í   s  kapitulam i   a  vizitacemi .  Teprv e n a  poč átk u 1j .  stolet í  př ijal a oficieln ě geheráln í  kapitul a  cisterciák ů  žensk é klášter y d o ř ádovéh o  společ enstv í   a  př evzal a na d  ň imi dohled .  Znamenal o  t o n a  jedn é stran ě vyrovnán í  mužskýc h a  žen ­skýc h klášter ů v  exempc i   i  jinýc h právech ,  n a druh é stran ě vša k byl y žensk é klášter y poddán y generáln í  kapitul e  celéh o  ř ádu. Každý  žensk ý klášte r  by l  po d dohlede m a  ochrano u urč enéh o opa ­ta .  ^ř ivtě len í   ženskýc h klášter ů k  ř ádu způ sobil o  ohromn ý vzrů st  poč t u zájemky n o  vstu p k  cisterciač kám .  Situac i   musel a ř eši t  generáln í  kapitul a v  letec h  121 8 a  1228 ,  která^urč ilamEr ­ximáln í  poč et  seste r  v  každé m klášteř e  a  zakázal a  př ivtě lova t k  ř ádu dalš í  žensk é kláštery .  Duchovn í   správ u v  ženskýc h kláš ­terec h svéh o ř ádu vykonával i  kně ží  cisterciáci .  Opat ,  po d  je ­hož dohlede m by l  žensk ý klášter ,  př ijíma l  d o noviciát ů  kandi ­dát y kně žstv í  neb o u ž kně ze a  t i  pa k skládal i  ř eholn í  slib y d o ruko u abatyš e a  sliboval i   j í  poslušnost .  Skupin a  tě cht o  kně ží pak sloužil a sestrám ,  nosil a cisterciáck ý hábit ,  al e nebyl i   t o mniš i   cisterciác i  v  Dravé m slov a smyslu . 

Možná ná s poně kud  zaráž í  neochot a mnich ů př ijíma t  po d svo u ochran u žensk é kláštery .  Jenž e s  tímt o př ijetí m po d ochran u by l SDÓjen závaze k stara t  s e o  duchovn í   správ u sester .   Vzhlede m k  obrovském u poč t u ženskýc h klášter ů  t o by l  závaze k mnohd y sku ­teč ně neúnosný ,  kter ý b y moh l  bý t  splně n pouz e n a úko r   ř ehol ­níh o život a mnich ů  samotných .  V  mnoh a př ípadec h ř eholníc i  př i ­jímal i  žensk é klášter y d o sv é správ y  je n po d nátlake m Apoštol ­skéh o Stolce . 

V  10 .  a  11 .  stolet í  s e stal a velm i  populárn í   jin á  form a zasvě ceného  života .  Byl o  t o poustevnictví .  N a rozdí l  o d  muž ů  vša k žen y neodcházel y n a osamě lá místa .  Usazoval y  s e  v   'osa ­dách ,  nejč astě j i  v e mě stech a  nejradě j i  př i  ně jaké m kostele.Hfe ­lič k á komů rka,  d o kter é  s e nechal y uzavř ít ,  s  malý m okne m  pr o nejnutně jš í  kontak t   s e svě tem,  s e stal a a ž d o konc e život a  o ­bydlí m poustevnice .  Tyt o poustevnic e  ­  rekluz y  ­  s e ř ídilypra ­vidl y rů znýc h ř eholníc h společ enství ,  ponejvíc e  benediktinský ­mi ,  cisterciáckým i  neb o kartuziánskými .  Rekluz a  s e  vě noval a modlitbě ,  č etbě ,  umrtvován í   i  rů zn é manuáln í  práci .  Ně kter é p o sob ě zanechal y nádhern ě  ilustrovan é  opis y knih .  0  šíř i ^   tohot o hnut í   svě dčí  zoráv á z  rok u  1J20 ,  kd y v  samotné m mě stě Ř ímě ži ­l o 26 0 rekluz . 

^ř i  zakládán í  ženskéh o klášter a byl o n e práv ě  zanedbatel ­ný m momente m  zajisti t  výživ u sester .  Stál e č astě j i   s e stávalo , že žensk é klášter y př ijímal y dívk y  z  bohatýc h vrste v  ­  rytí ř  ­ských ,  pozdě j i   i  mě štanskýc h  ­  kter é  s  sebo u př inesl y  d o kláš ­ter a urč it é vě no.   I  rekluz y pocházel y  z  tě cht o vrstev .   ^oku d ne  l a rekluz a zajiště n ě hmotn é  zabezpeč ení ,  neda l  bisku p  do ­volen í  k  tomut o způ sobu života .  Z  toh o dů vodu velk é  množstv í díve k z  chudobně jšíc h vrste v nemohl o  bý t  d o klášter a př i  jímáno . 

90 -

Hledal y  ted y  gin e form y  zasvě cenéh o  života .  Ta k vznikl o  hnut í žen ,  pr o kter é  s e ustáli l  náze v  bekyně .  D o  tét o  instituc e  moh ­l y vstoupi t  dívk y neb o vdov y n a  cel ý život ,  al e  tak é  jenn a ur ­č ito u dobu .  Neskládal y  vě č né  slib y a  vě noval y se  vně jš í   č in ­nosti .  Od konc e  12 .  stolet í  nacházím e  o  bekyníc h  stál e  č astě j ­ší  zmínky .  Náze v bekyn ě odvozuj í  ně kteř í   o d legendárn í   postav y sv .  Beggy ,  kter á mě la u ž v  7.  stolet í   založi t  prvn í   takovo u in ­stituci .  Pravdě podobně jš í   vša k  je ,  ž e náze v bekyn ě  s e  vyvinu l od  slov a beige ,  co ž označ uj e v e flanderštin ě  barv u surov é  vl ­ny ,  z e kter é nosil y  bekyn ě  sv é roucho .  Z  flanderskýc h mě st,kd e tat o form a  zasvě cenéh o  život a vykrystalizovala ,   s e bekyn ě  roz ­šíř il y  d o všec h kř estanskýc h  zemí .  Tisíc e  chudobnýc h  díve k  a vdo v s e zavszoval o  ží t  společ ný m živote m v  č istotě ,   chudob ě a poslušnost i  vů či  př edstaveným .  Jednotliv é  skupink y  beky n  byl y na  sobě ^nezávisl é  a  př ijímal y nejrů zně jš í   způ soby  život a ač in ­nosti .  Živil y   s e prací  vlastníc h rukou ,   ně j xastě j i   tkalcov ­stvím ,  al e vě noval y  s e  i  rů zný m  službám ,  ponejvíc e  .ošetř ován í nemocnýc h v  domech .  V  protiklad u k  mnišká m žil y v e  svě t ě  a  ta m realizoval y  ideá l  blízk ý pozdě jší m žebravý m  ř ádů m. 

Chceme­l i   objektivn ě  zhodnoti t   ř eholn í  živo t   že n v e stř e ­dově ku,  nesmím e př ehlédnou t   společ ensk é  podmínk y  tehdejš í   do ­by .  V e  stř edově k u byl a obrovsk á poč etn í  př evah a že n oprot i  mu ­žů m.  Lid é  tut o  situac i   ř ešil i   tím ,  ž e  sv é dcer y urč oval i   pr o kláštern í   život .  Majete k  rod u zdě di l  nejstarš í   sy n neb o  dcera , ostatn í  dě t i  vstoupil y  d o kláštera .  Mim o  t o  témě ř   všechn y  žen ­sk é klášter y př ijímal y  n a vychován í  dívky ,  kter é  o d  "malič k a vedl y k  ř eholním u  životu .  Ta k  s e stávalo ,  ž e vedl e  skuteč nýc h ř eholníc h povolán í   s e objevoval y  v  klášteř e  i  ženy ,  kter é  byl y ke klášterním u  život u př inuceny .  Výsledk y  byl y  ně kdy  dobré , ně kdy mén ě dobré .  Ř ada historik ů  tvrdí ,  ž e ř eholn í   observanc e býval a v e  stř edově k u mnohe m  lepší  v  klášterec h mužskýc h  ne ž ženských .  V  ženskýc h klášterech ,  dostupnýc h pouz e dívká m z  pri ­vilegovanýc h vrstev ,  č ast o př inucený m k e vstup u d o kláštera,s e ně kdy  stávalo ,  ž e nebyl a  zachováván a klauzura ,   chudoba ,  v  ně k­kterýc h př ípadec h  i  č istota ,  ^ř e s  t o všechn o vša k mnišsk é  hnu ­tí ,  a t  u ž mužsk é neb o ženské ,  př inesl o  ohromn ý  užite k n a  pol i duchovní m  a  v  neposledn í   ř adě  i  n a pol i  kulturní m  a  sociálním » 

­jap ­

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0  0 0 

.. .  č lenov é všec h  institut ů maj í  hleda t  př edevší m  a  jedin ě Bo ­ha,  a  rozjímání ,  v e které m  s e př imkno u k  Boh u mysl í   i  srdce m , maj í   spojova t   s  apoštolsko u  láskou ;   tout o  lásko u a t  s e  snaž í př idruži t   s e k  díl u vykoupen í   a  šíř i t  Bož í   království . 

Dekre t  o  př izpů soben é  obnov ě ř eholníh o  života ,  5 

o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o o  o o 

_ 91

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo o aktualit y  ­  aktualit y  ­  aktualit y  aktualit y  ­ '  aktualit y 

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooonoooooooooooooo o 

iachi m Wank e 

PASTÍŘ SKÍ  LIS T O  SOUČ ASNÉ ZBOŽNOSTI 

Mil í  bratř i  a  sestr y v  Pánu ! 

Ně kdy slýchá m o d kř estanů ,  kteř í   t o s  víro u mysl í   vážně , stesk :   "M á zbožnos t  má př íli š  mál e  společ néh o  s e životem. V mém všední m dnu ,  jb k  je j  musí m de n a  z a dne m zvládat ,  s e Pá n  Bů h nevyskytuje .  J e práv ě  ta k ateistick ý  jak o de n mýc h  nevě ř ícíc h souč asníků ." 

V  tomt o nesoulad u všedníh o dn e a  vír y č íh á smrteln é nebez ­peč í  pr o naš i  kř estansko u existenci .  Vír a be z vztah u k e  všed ­ním u dn i  s e pomal u stáv á bezmocnou ,   témě ř  bezbarvou .   J e  jak o šaty ,  kter é mál o nosíme ,  u ž ná m nesed í  a  necítím e  s e  v   nic h dobř e. 

vTi.k é p o  jin é  stránc e  s e stáv á zbožnos t  všedníh o dn e  pr o kř esť ana aktuální .  Př i  svat é  zpově di  s e č ast o vyskytuj e stesk : "Jse m rozptýlen ý př i  modlitbě . "  Nebo :   "Př i  modlitb ě s e  nemoh u soustř edit. "  Vě tšino u  t u nejd e o  hř íšn é  provině ní .  Spí š  s e t u vyjadř uj e  špatn é pojet í  modlitb y  a  našeh o obrácen í  k  Bohu.Mno ­zí  máme př edstavu ,  ž e č ím víc e  s e obracím e k  Bohu ,   tí m ví c mu ­sím e opouště t   svě t .  Bu ď Bů h ­  neb o svě t .  Oboj í  nefjd e  dohrom&7 ­dy c  V  urč ité m  smysl u  j e t o tak é správné ,   jestliž e  toti ž  jd e o svě t  nepř átelsk ý  Bohu ,  a  te n nepochybn ě existuje :   svet ,  kd e s e Č lověk zabydluj e  v  hř íchu .  J e al e svě t ,   ja k  je j  denn ě poznává ­me,  skuteč no u př ekážko u setkán í   s  Bohem ? Jso u každodenn í  vě ci , kcer é hýbo u naší m srdce m a  naš í  myslí ,   je n zdroje m  nebezpeč í pr o ná š živo t   s  Bohem ? Myslím ,  ž e ne ! 

"°rav ě tom u s e musím e nauč i t   ­  neustál e  spojova t  svů j  všed ­n*  de n s  naš í  víro u v  Hospodina . 

K  tom u byc h chtě l  dá t  ně koli k  podně tů : 

i ,  Objevova t  v e všední m dn u Bož í  př ítomnos t 

U  jednoh o  souč asnéh o  spisovatel e  jse m č et l  vě tu :   "Nedoká ­žeme uctíva t  Boh a př i  nejvznešeně jšíc h př íležitostech ,   jestli ­že  jsm e s i  nezvykl i  uctíva t  H o př i  př íležitostec h nejskromně j ­ších. "  S e zbožnost í   j e t o pozoruhodné :  Bu á  j e č lově k v e  všec h oblastec h život a zbožný ,  t o znamen á zamě ř ený k  Bohu ,  neb o nen í zbožn ý vů bec.  Neexistuj e  zbožnost ,  kter á b y  s e  omezoval a  n a 

chován í  v  kostel e neb o př i  modlení . Nejso u  t o al e pr o ná s př íli š  velk é požadavky ?  Nevyžaduj e 

naš e povolán í  a  denn í  povinnost i  naš i  plno u pozornos t   a   sou ­stř edě ní? Odpoví m  takto :  Zbožnos t  nen í  ně co,  c o  b y  byl o př í ­davke m k  našem u životu ,  nýbr ž  zbožnos t   j e postoj ,   jím ž ná š ži ­vo t  žijeme .  Cuk r  nedávám e vedl e káv y neb o č aje ,  al e dávám e  je j do šálku .  Teprv e pa k máme oslazeno .  Podobn ě  j e  tom u  s   naš í 

92

vírou .  Mus í  proniknou t  d o všedníh o dne ,  n e  je j  pouz e  zarámo ­vat .  Kdy ž vezm u vážn e pravd u víry ,  ž e Bož í  př ítomnos t   s e  neo ­mezuj e n a svatostáne k a  svat á místa ,  pa k pr o mne cel ý  všedn í den získ á novo u kvalit u v  mé m manželství ,  v  mém život e  osob ­ním ,  v  mém povolán í  a  př átelství ,  v  životníc h obtížíc h a  rados ­tech .  Všud e  j e Bů h př ipraven ,  ab y  s e s e mno u potkal .  Vímeovše m jedno :  pr o ná s kř estan y neexistuj e náhoda .  Vším ,  c o mne potká ­vá .  c o urč uj e mů j  život ,  c o orožívá m neb o  č ím  trpím ,   j e mi  Bů h blízko .  Všechn o Docház í   jakob y  z  jeh o ruky . 

Nejsná z s e ná m urč it ě dař í   spojova t   s  Bohe m mal é  životn í radosti .  Kd o s e procház í  v  husté m lese ,  objev í  ně kdy  n a  zem i je n drobn é  ostrů vk y  sluneč níh o  svitu .  Al e  i  v  malé m  sluneč ní m paprsk u mažeme vytusši t   cel é  slunc e a  bý t  vdě č ni. 

Jde mi  vša k o  ví c ne ž  jeno m o  takov á cvič en í  vdě č né pozor ­nost i  vů či  Boh u v  dobrýc h a  štastnýc h hodinách .  C o my kř estan é v budoucnost i  potř ebujem e  ješt ě víc ,   j e schopnos t   zbožnosti , kter á odkrýv á Boh a i  v  prostř edí ,  kter é  j e  témě ř  bez e sto p ná ­boženství .  My  jsm e círke v v  ateistické m  státě .  T o  pocitujem e skor o každodenně ,  nejví c naše^školn í  mláde ž a  studenti .  Al e t o nás nemus í  znepokojovat .  Nebo t  an i  v  nař ízené m ateism u s e  Pá n 3ůh nenech á vyhna t   z e škol ,  úř adů a  továren .  Musím e  je n  bý t př ipraven i  vidě t  3ož í  př ítomnos t   i  tam ,  kd e  jsm e doposu d neby ­l i  zvykl í  Boh a hledat :  v e  tvář íc h lid í  z a př epážkam i  úř adů  a pod  č epicem i  unifore m a  př i   sousedské m povídán í  o  pě kné dov o ­len é neb o o  starostec h  s  výchovou ,  v  odstavcíc h  nóvi n  neb o v č ekárnác h poliklinik .  Kd e  j e psáno ,  ž e s e Bož í  moc  a   lásk a zastavuj e př ed dveř mi  paneláků ? Tř eba u  kolegy ,  kter ý  jakob y nař ík á n a nemoc ,  al e v e skuteč nost i  bojuj e  s  Bohe m  . o  to ,  zd a jeh o živo t  má cen u neb o ne ? Neb o  v   konfliktníc h  situacích r v nich ž s i  př ipadám e  bezmocn í   a  be z nadě j e n a dobr ý konec ? 

Tady  s e mi  všud e  stav í  př ed  oč i  Ježí š opuště n ý  a   př ibit ý na kř íž i  a  j á chápu ,  c o následován í  Ježíš e konkrétn ě  znamená . Potř ebuj e  t o cvi k a  fantazii ,  abycho m  i  v  banálníc h a  zdánliv ě  nenáboženskýc h  situacíc h poznával i  vanut í  Božíh o ducha .  Potř e ­bujem e  jakob y mystik u všedníh o dne ,  kter á mů že udě la t   zkuše ­nos t   s  Bohe m v  ateistické m prostř edí ,  " ráv ě v  naše m svě tě ,   ú ­dajn e opuště né m o d Boha ,  bud e  záleže t  n a  tom ,  abycho m  s i   mno ­hýc h znamen í  Bož í  př ítomnost i  všímal i   s  vírou ,  ž e Bů h  j e  př í ­tome n víc ,  ne ž  j e ateistů m mil é  a  ná m vě ř ící m mnohd y  známo . 

Druh á myšlenk a s e zamě ř uje n a prakticko u denn í   zbožnost : 

2.  Poslušn ě nabídnou t  vlastn í  živo t  Boh u 

Pouč eni  Ježíše m Kriste m víme :  Bů h nechc e  jeno m ně co z  nás , chce'ná s celé .  A  kd e  jsm e ví c  sam i  sebo u ne ž uprostř e d  všední ­ho dne ? Naš e poslušnos t   zač ín á př i  krátk é modlitb ě  ráno ,   kdy ž zazvon í  budík ,  a  konč í  poslušný m př ijetí m  stář í ,  nemoc i  a  smr ­ti * 

Jse m př esvě dč en,  ž e každ ý  z  vá s b y moh l  vypoč íta t   celo u palet u zlýc h situac í  neb o životníc h bř emen,  kter é mus í   př eko ­náva t  neb o snášet .  Chtě l  byc h vá s povzbudit ,  abyst e  s e n e tyt o 

93

zkoušk y  tak ,   j§ k  j e označ uj e  svat ý Pave l   ­  př ináše t   sam y  seb e jak o živo u obě ť  Bohu .  A  ješt ě dodává: v  T o a t  j e pr o  kř estan y oráv á a  př imě ř ená bohoslužba ,  /srov .  Ř ím  12,1 / 

Tí m nen í  ni c ř eč eno prot i  bohoslužbám,  kter é  slavím e v  na ­šic h kostelích .  Společ n é  slaven í  Kristov y  ooslušnost i   k  život u a  smrt i  v  mešn í   slavnost i  př edpoklád á vlastn í  poslušno u život ­ní  obě t  všedníh o dne .  k  t o maž e mí t   skuteč n ě rozmanito u  podo ­bu;  např .  snášen í   slabost í  manželskéh o  partnera ,  př ijet í   tě ­lesnéh o omezen í  neb o osamě losti ,   snášen í  nemil é  situac e v  povo ­lání ,   tvrdost i  povinn é vojensk é  služb y neb o výuč ní  doby ,  kter á mě oddě luj e o d rodiny ,  kona t  dobr o a  zů sta t  dobrý ,  ani ž mě  z a t o ně kdo pochválí ,   staros t  s  obtížnými'neb o nervózním i   dě tmi , bř emeno domácnost i  vedle^prác e v  zamě stnání ,  problém y n a  pra ­covišt i  kvů l i   svém u kř estanském u postoj i   a  mnoh o  jiného .  Copa k t o všeck o nem á ně co společ néh o  s  Bohe m a  naší m duchovní m živo ­tem? Nen í   t o naopa k  surovin a or o naš i  odevzdanost ,  naš i  posluš ­nos t   a  naš e pokání ,  kter é Boh u dlužíme ? 

Doufám,  ž e porozumít e  tét o vě tě :  Jst e možn á zbožně jš í  ne ž si  myslíte .  ­  Tent o výro k nem á v e vá s vzbudi t  domýšlivost .  Al e urč it ě  jso u mez i  vám i  lidé ,  kteř í   s e nemus í   stydě t   z a srovnán í s prvotn ě kř estanským i  vyznavač i  víry .  A  tak é muč ednictv í  nen í vžd y okamžit é  obě tován í  života ,  mů že  t o tak é bý t  obě tován í  ži ­vot a p o č ástech :  obě tován í  životn í  úrovně ,  možností ,  kter é  b y se ná m otevř el y př i  popř en í  našeh o  svě domí .  Vytrván í  v   obtíž ­ném manželství ,   trpě livos t  v e styk u s  nemocným i  a  starými ,  na ­sazen í  Č asu a  nerv ů v  život ě farnosti ,  odvah a prosadi t   s e jak o kř esta n prot i  kamarádů m,  možn á  i  prot i  rodič ů m,  př inejmenším& ­l e prot i  všeobecném u duch u dob y  ­  t o všechn o má ně co  společ né ­ho s  bohoslužbou .  Al e  tak é  zážite k ryz í   lásky ,  rados t  na d  po ­dař eným dílem ,  zážite k solidarit y neb o nezištnéh o př átelstv í  ­tak é  t o všechn o s e mů že stá t  bohoslužbo u všedníh o dne ;   bezno ­ho b y naš e úč ast  n a nedě ln í  bohoslužb ě  byl a je n formalitou.Ř ek ­ně te  si ,  c o byst e dne s př i  mš i   svat é mohl i   z  všedníh o dn e vlo ­ži t  Pán u d o obě tn í  misky .  Tad y mnoh é váž í  př ed Hospodine m víc , než s e domníváme .  Al e mnoh é  tak é Bů h odmítn e  jak o prázdno u slá ­mu.  Př i  bohoslužb ě neplat í  naš e zbožn é pocity ,  al e ná š život . 

Dovolt e mi   ješt ě  jede n dů kaz,   ja k spol u souvis í   zbožnos t a život . 

j .  Společ n ě  stá t  oř ed  Bohe m 

Hodně dne s slyším e o  mladýc h církvíc h v   tzv .   tř etí m  svě ­tě .  To ,  c o způ sobuj e životnos t   tě cht o církví ,   j e podl e méh o ná ­zoru^nov ě objeven ý prvotn ě kř estansk ý  pohled :  Qikd y nelz e  bý t kř esíane m sám .  Círke v  j e živ á  tam ,  kd e  s e kř estan é  rozhodl i  : chceme společ n ě vě ř it ,  společ n ě doufa t  a  milovat .  Nechcem e dur ­ch a Ježíš e Krist a uzavíra t  v e vlastní m  srdci ,  al e  tím ,   ž e  s e na ně j  odvoláváme ,  chcem e s  ní m v  naše m stř ed u  uč iai t   zkuše ­nosti :  viditelné ,   slyšitelné ,  hmatatelné .  °odl e  méh o  názor u stů ně živo t  v  našic h farnostec h n a př ecitlivě l ý  ostych.Nedoká ­žeme mluvi t  voln ě o  sv é osobn í  víř e .  J e  t u nebezpeč í ,   ž e  to u 

94

nábožensko u  zdrženlivost í   duchovn ě vyhladovíme .  Ja k  osvobodiv ě  pů sobí,  kdy ž  s e s  druhý m neb o  s  ně jako u  skupino u společ n ě mod ­líme ,  mluvím e  o  svýc h zkušenostec h  s  Bohem .  Dá l  ná s  nepř ived e pouz e nábožensk é  vzdě lávání ,   trpě liv é  naslouchán í   stovká m  ká ­zání ,  nýbr ž  společ n é  sdílen í  duchovníh o  života :  nábožensk ý  ži ­vo t  v e společ enstv í   bratř í .  Musíme.vzí t   vážně ,  ž e neje n kně ží , al e my všichn i   jsm e  "duchovní" :  ž e ote c  i  matk a moho u práv ě ta k žehna t   jak o farář ;  ž e Božím u  slovu ,  rozumě ní  neje n  teologové^ž e společ n ý duchovn í   živo t  noho u mí t  práv ě  ta k manžel é  jak o  re ­holníci .  Pr o  izolovanos t   lid í  v  dnešn í  dob ě q e př íznač né ,   ja k se musím e  chova t  př ed  televizí :   cel á rodin a  j e pohromadě ,   al e každ ý  s e dív á mim o  toh o druhého ,   spojen i   jsm e s   televizorem,n e navzáje m  s e sebou .  Ni c  prot i  dobr é  kriminálc e  neb o  veselém u filmu ,  ­al e nemě li   bycho m  s e díva t  ví c n a seb e navzájem ?  Nikol i v Ř ímě,  nikol i  n a biskupskýc h konferencíc h  ­  al e u  vás ,  v e va ­šic h obývacíc h pokojích ,  u  vašic h kuchynskýc h  stol ů a  u  postý ­le k vašic h dě t í   s e rozhoduje   o  budoucnost i   církve .  Mů že­i i   s i duc h Kristů v vytvoř i t   prosto r   tam ,  pa k nezhasn e vě č né  svě tl o ani  v  našic h kostelích . 

Postcvm e  s e prot o př ed Boh a  společ ně .  V  rodinách ,  v e far ­nostech ,  př íte l   spol u s  př ítelkyní ,   mu ž  s e  ženou ,   katolick ý kř esta n  s  katolickým i   a  evangelickým i   př átel i   a   v  neposledn í ř adě my všichn i   s  našim i  knažími ,  kteř í   tak é potř ebuj í   naš e svě dectv í  víry ,  stejn ě  jak o my  jejich .  C o  j e možn é v   jihoame ­rickýc h náboženskýc h  skupinách ,   c o moho u katolič t í  Filipinc i   , neb o  afrič t í  kř estané ,  mů žeme  tak é my ,  katolíc i   zde :  mů žeme  s e navzáje m k  sob ě př iklonit ,   a  to ,  c o každ ý př ed  Bohe m kon á  sám , kona t   společ ně .  Marxist é  ř íkají :  Kdy ž mas y  uchvát í   idea ,   sta ­ne  s e z  n í  revoluč n í   síla .  ^r o ná s kř estan y  plat í  Ježíšov o slo ­vo :   "Shodnou­l i   s e dv a z  vá s n a zem i  v  prosb ě  o  jakoukol i  vě c, můj  nebesk ý Ote c  ji m  t o uč iní 11  /Ma t   18,19/ .   N a ^  společ enstv í v Duch u svaté m  zálež í   ­  pa k  s e svě t   změ ní. 

Pokusi l   jse m s e nastíni t   podob u  souč asné ,   svě t u  otevř en é zbožnosti .  Ješt ě  jedno u budi ž ř eč eno:  Bu d  j e  ná š  cel ý  živo t zbožný ,   t o znamen á vnímav ý  vů či  Bohu ,  neb o nejsm e  zbožn í  vů bec. "°ostoj ,  kd y  s e kř esta n domnívá ,  ž e  j e zbožn ý  je n tehdy ,   kdy ž potlač í   svě t  a  všedn í   starosti ,  pů sobí  natrval o  zhoubně .   Vít e ze zkušenosti :  Žádn ý hlu k nen í  naléhavě jš í  ne ž  ten ,   kter ý  s e pokouším e  př eslechnout .  Abycho m náležel i  Bohu ,  nemusím e  a   ne ­máme  utíka t  n a ostrov  blažen é  odlouč enosti .  Takov ý  ostrov   vů ­bec neexistuje .  Máme Boh a hleda t   tam ,  kd e  skuteč n ě  je :  v  naše m všední m dni .  Prot o nemusím e př i  modlitb ě  zavíra t  oč i  neb o  za ­cpáva t   s i  uš i  neb o vyprazdň ova t   srdce .  Musím e Boh u  př ednáše t to ,  c o ná s o d Ně ho  zdánliv ě odvádí :   trápení ,  bř emena,   nevidi ­teln é  radosti ,  krátc e  ­  ná š život .   "Pan e Bože ,  př ijm i   ... " t o  j e moj e nejkratš í  modlitba .  A  vždyck y má m  c o př edkládat . 

Mluvil i   jsm e dne s o  dů ležité m  tématu .  C o mů že bý t  dů leži ­tě jšíh o než : 

­   odkrýva t  Bož í  př ítomnos t  v e všední m  dni , 

95

nabíze t  Boh u poslušn ě vlastn í   život , společ ně stá t  př ed Bohe m a  dáva t   jeh o Duch u prosto r  v   naše m stř edu . 

K  takovém u konán í  vá m žehne j  všemohouc í  Bů h:  Ote c  i  Sy n i uch svatý . 

Váš bisku p 'Jcachi m Wank e 

O  3 

Vír a \ 

í   r  a   v   s o u č a s n é m  s v ě t e 

souč asném  svě t ě  /Úvodník ,   ­brod­ /   * Valte r  K^s­per ?  Osobn í  Bů h  , . ř ;Ibert­?Iari e de .  Monleon ,  O.p. :  Obnov a vír y  /fragment / brat r  Efraim :  Odhalován í  Církv e H.  Rybář :  Dv ě francouzsk é  úvah y  o  dnešn í   církv i Ja n Maria :  Evoluč n í   teori e  »   «   * Norber t  Brox :   "Gnos e  obvobozuje " 

K  r o z j í m á n í 

Ja n "°ave l  II* :  Úvo d  k e kř estansk é modlitb ě  z a mí r   *  . . Evže n Savojský :  Modlitb a vojevů dc e  . 

L i t e r a t u r a 

•  «  t a o  t ­  Ł J 

1 1 14 22 á 

^osledn í   svat é  př ijímán í   ... . 

Jar «  Victorin :  Moj e Maď arsko  * 

p o  r   t  r  é   t y 

Proro k  svobod y  /flp / 

R e c e n z e J.­J .  Almen :  Biblick ý  slovní k  /P.D. / C.  Tresmontant :  Apocalyps e  d e Jea n /P.B. / R.N.Whybray :  Th e Makin g  o f   th e Pentateuc h  /P.D« / 3 # M.   Iglesias :  Lo s evangelio s  d e  l a  infanci a /p.D e /   . B.  Andrade :  Encuentr o  co n Dio s e n l a histori a / P. D. / Problém y  eklektickéh o  úvod u /A*F. / 

E k u m e n i s m u s 

I sr .  Vojtě c h Tkadlč ík :  Filioqu e 

T e x t   n a  p o k r a č o v á n í 

Vývo j  ř eholníh o  život a VI .  /jap/*#. . 

A  k   t  u  a  1 i  t  y 

Joachi m Wanke :  Pastýř sk ý  lis t   c  souč asn é  zbožnost i 

•  O  «  .  » 

60 61 

63 67 

70 

74 74 75 75 75 75 

82 

86 

M i l í   p ř   á   t  &  1  é , 

tot o  č ísl o č asopis u SURSUM  byl o  př ipravován o  v  lét ě  r.1989 . 

V  dů sledk u  srpnovýc h a  ř íjnovýc h  domovníc h  prohlíde k  nemohl o 

bý t  vytiště n o a  ta k zč ást i   ztratil o n a aktuálnosti .  Vě tšin a 

č lánků má  al e nadč asovo u  platnos t  a   ta k doufáme ,  ž e  j e př ijme ­

t e  i  nyní ,  p o  listopad u 19 8 9 .  Dalš í   č ísl o b y  ji ž  mě lo  vyjí t 

'legáln ě v   tiskárn ě a  prot o  prosím e  př ípadn é  zájemc e  o  př ihlášk u 

k  odbě ru ,  ktero u  j e možn é  posle t  n a adresu:M .   Badal , 

Rous/.novsk í   3 0 

627 0 0 Brn o 

Dalš í   pccrcbi.osti .  a  plán y zveř ejním e  v  př íští m  č ísle . 

Vaši   redaktoř i