Text cast LHP NPP · Odborem regionálního rozvoje a zemědělství Plzeňského kraje v Plzni dne 20.2.2001 pod č.j. ŽPZ/313/01-les. ... 1.1.6 AdministrativnÏ spr·vnÌ p¯Ìsluönost

LesnÌ hospod·¯sk˝ pl·n s platnostÌ od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2012

pro lesnÌ hospod·¯sk˝ celek

N·rodnÌ park PodyjÌ - lesy ve vlastnictvÌ st·tu

TEXTOV¡ »¡ST

⁄stav pro v˝zkum lesnÌch ekosystÈm˘, s.r.o. ⁄nor 2003

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012 - Textová část

2

OBSAH

1. Charakteristika lesního hospodářského celku................................................................................4 1.1 Všeobecné údaje..........................................................................................................................4

1.1.1 Identifikace vlastníka ..........................................................................................................4 1.1.2 Základní údaje o zadavateli .................................................................................................4 1.1.3 Základní údaje o zpracovateli..............................................................................................4 1.1.4 Návaznost nového LHC na předchozí LHC........................................................................4 1.1.5 Platnost a návaznost nového LHP na předchozí LHP .........................................................4 1.1.6 Administrativně správní příslušnost LHC a jeho vnitřní členění ........................................4 1.1.7 Stručný popis hranic LHC...................................................................................................5 1.1.8 Katastrální vymezení LHC ..................................................................................................6 1.1.9 Národní park Podyjí ............................................................................................................7

2. Nové pojetí LHP ..............................................................................................................................10 2.1 Slovo úvodem............................................................................................................................10 2.2 Nové metodické postupy tvorby LHP na bázi provozní inventarizace .....................................12

3. Přehled přírodních poměrů ............................................................................................................15 3.1 Přírodní podmínky.....................................................................................................................15 3.2 Přírodní lesní oblast...................................................................................................................16 3.3 Poměry orografické a hydrografické .........................................................................................16 3.4 Poměry klimatické.....................................................................................................................17 3.5 Poměry geologické ....................................................................................................................18 3.6 Poměry geomorfologické ..........................................................................................................19 3.7 Poměry pedologické ..................................................................................................................20 3.8 Flora ..........................................................................................................................................21 3.9 Fauna .........................................................................................................................................24 3.10 Jiné přírodní faktory ovlivňující podmínky péče o les..............................................................29 3.11 Sídla...........................................................................................................................................30

4. Růstové podmínky...........................................................................................................................33 4.1 Poměry fytocenologické............................................................................................................33 4.2 Přehled a charakteristiky typologických jednotek.....................................................................33 4.3 Původní lesní společenstva LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu...................................40

5. Přehled hospodářských poměrů.....................................................................................................42 5.1 Poměry pracovní........................................................................................................................42 5.2 Dopravní síť ..............................................................................................................................43 5.3 Zvláště chráněná území .............................................................................................................44 5.4 Územní systém ekologické stability ..........................................................................................44 5.5 Myslivecké hospodaření............................................................................................................45 5.6 Výzkumné a pokusné plochy ....................................................................................................46 5.7 Jiné aktivity ovlivňující péči o les .............................................................................................47

6. Rozbor péče o les za dobu platnosti minulého LHP.....................................................................48 6.1 Zastoupení dřevin ......................................................................................................................48 6.2 Péče o les v uplynulém decenniu...............................................................................................50

7. Východiska a zásady budoucí péče o les........................................................................................53 7.1 Rozdělení lesa............................................................................................................................53

7.1.1 Prostorová úprava lesa.......................................................................................................53 7.2 Kategorizace lesa.......................................................................................................................59

7.2.1 Podmínky pro zařazení porostů do kategorií lesa..............................................................59 7.2.2 Lesy ochranné dle § 7, odst. 1, písm. a) lesního zákona ...................................................60 7.2.3 Lesy zvláštního určení dle § 8, odst.1, 2 lesního zákona ..................................................60

7.3 Typy vývoje lesa .......................................................................................................................60


3

7.3.1 Přehled a charakteristiky typů vývoje lesa ........................................................................62 7.4 Genetická klasifikace porostů....................................................................................................64 7.5 Cíle péče o les............................................................................................................................68

7.5.1 Dlouhodobé cíle - koncepce péče o les .............................................................................68 7.6 Obecné zásady péče o les ..........................................................................................................70

7.6.1 Zásady lesnické činnosti v typech porostů ........................................................................70 7.7 Introdukované dřeviny ..............................................................................................................71 7.8 Opatření ochrany lesa................................................................................................................71

7.8.1 Opatření proti abiotickým škodlivým činitelům................................................................71 7.8.2 Opatření proti biotickým škodlivým činitelům .................................................................71

7.9 Opatření na podporu ostatních účelových funkcí lesa...............................................................71 7.9.1 Ochrana biotopů ................................................................................................................71 7.9.2 Turistika.............................................................................................................................72 7.9.3 Styk s veřejností ................................................................................................................72

7.10 Směrnice péče o les ...................................................................................................................73 8. Zhodnocení porostních poměrů .....................................................................................................83

8.1 Zastoupení typů vývoje lesa ......................................................................................................83 8.1.1 Typy porostů ....................................................................................................................87

8.2 Údaje o stavu lesa......................................................................................................................90 8.2.1 Výsledky provozní inventarizace ......................................................................................90

8.2.1.1 Zastoupení dřevin ..........................................................................................................90 8.2.1.2 Zásoba hroubí................................................................................................................96

8.2.2 Údaje o stavu lesa šetřené mimo rámec provozní inventarizace (TVL 013)...................107 9. Plán provozních úkolů ..................................................................................................................108

9.1 Závazná ustanovení plánu .......................................................................................................108 9.1.1 Maximální celková výše těžeb ........................................................................................108 9.1.2 Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku .....................108 9.1.3 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin......................................................108 9.1.4 Odvození výše těžby .......................................................................................................109

9.2 Opatření odchylná od ustanovení zákona 289/1995 Sb. (§36 odst.1) .....................................115 9.2.1 Holiny vzniklé v porostech ponechaných samovolnému vývoji .....................................115 9.2.2 Prostor pro sekundární sukcesi........................................................................................115 9.2.3 Nezalesňování ředin nad vybranými společenstvy xerotermofytů ..................................115 9.2.4 Ponechání, respektive vytvoření a udržení sníženého zakmenění nad vybranými společenstvy xerotermofytů ............................................................................................................116 9.2.5 Rozšíření seznamu melioračních a zpevňujících dřevin..................................................116

9.3 Výjimky ze zákona o lesích č. 289/95 Sb................................................................................117 9.3.1 Výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 80 let ..............117

9.3.1.1 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let ..................................................................117 9.3.1.2 Mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let – společenstva xerotermofytů ..................117

9.3.2 Výjimka dle § 31, odst. 6 – obnova a výchova lesních porostů ......................................117 9.3.2.1 Lhůty zajištění kultur ...................................................................................................117 9.3.2.2 Lhůty pro zalesnění .....................................................................................................118

10. Odchylky od základního protokolu .........................................................................................119

11. Technická zpráva ......................................................................................................................122

12. Přílohy ........................................................................................................................................124

13. Samostatné přílohy....................................................................................................................124


4

1. Charakteristika lesnÌho hospod·¯skÈho celku

1.1 VöeobecnÈ ˙daje

1.1.1 Identifikace vlastnÌka

Lesní hospodářský plán (LHP) pro lesní hospodářský celek (LHC) Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je vyhotoven na pozemcích určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu, které jsou zapsány na listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo k 31.7.2002.

1.1.2 Z·kladnÌ ˙daje o zadavateli

Správa Národního parku Podyjí Na Vyhlídce 5, Znojmo, PSČ 669 01 IČO: 00837971

1.1.3 Z·kladnÌ ˙daje o zpracovateli

Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. Strašice 299, 338 45, okres Rokycany Provozovna: Jílové u Prahy 1544, 254 01 Jílové u Prahy IČO: 00883921 Statutární zástupce: Ing. Martin Černý, CSc. Licence ke zpracování LHP a lesních hospodářských osnov byla udělena Odborem regionálního rozvoje a zemědělství Plzeňského kraje v Plzni dne 20.2.2001 pod č.j. ŽPZ/313/01-les. Řízením a koordinací prací na vyhotovení LHP je pověřen Ing. Jaroslav Ponikelský.

1.1.4 N·vaznost novÈho LHC na p¯edchozÌ LHC

Předchozí lesní hospodářský celek Národní park Podyjí byl vyhlášen rozhodnutím MZe ČR č. 256/SSLH z 25.6.1991. Tímto rozhodnutím byly zároveň lesy v tomto LHC převedeny do kategorie "lesy zvláštního určení". Vlastní Národní park byl vyhlášen ke dni 20.3.1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991. Výměra pozemků určených k plnění funkcí lesa ve vlastnictví státu na území Národního parku Podyjí se v průběhu platnosti minulého plánu podstatně změnila. Důvodem změny výměry je vydání některých lesních pozemků na základě restitučních nároků fyzickým osobám, obcím a městu Znojmu. Soubor pozemků, pro který se vyhotovuje nový LHP se nazývá LESNÍ HOSPODÁŘSKÝ CELEK NÁRODNÍ PARK PODYJÍ - LESY VE VLASTNICTVÍ STÁTU (číslo 617000).

1.1.5 Platnost a n·vaznost novÈho LHP na p¯edchozÌ LHP LHP pro LHC NP Podyjí s platností od 1.1.1992 do 31.12.2001 byl schválen Správou NP Podyjí dne 30.11.1992 č.j. 1436/1992. Platnost LHP byla rozhodnutím MŽP ČR č.j. OOL/353/01 ze dne 2.3.2001 prodloužena do 31.12.2002. Navazující nový lesní hospodářský plán je vyhotoven s platností od 1.1.2003 do 31.12.2012.

1.1.6 AdministrativnÏ spr·vnÌ p¯Ìsluönost LHC a jeho vnit¯nÌ ËlenÏnÌ

V záležitostech lesního hospodářství na území Národního parku Podyjí je orgánem státní správy lesů prvního stupně Městský úřad Znojmo, Odbor životního prostředí, Náměstí armády 1213/8. Orgánem


5

státní správy lesů druhého stupně, resp. ústředním orgánem státní správy lesů je Ministerstvo životního prostřední ČR, Vršovická 65, 110 10 Praha, kterému také přísluší schvalovat lesní hospodářské plány na území národních parků a v jejich ochranných pásmech. Území Národního parku Podyjí se nachází v Jihomoravském kraji. Sídlo Krajského úřadu: Brno, Žerotínovo náměstí 3/5. Vedoucím Sekce péče o les Správy NP Podyjí je Ing. Petr Vančura. Organizační složkou lesního provozu Správy Národního parku Podyjí je lesní správa se sídlem v Čížově, která je členěna na osm lesnických úseků. Vedoucím lesní správy je Ing. Milan Pořízka. Tab. 1-1 Organizační členění LS Čížov

Číslo lesnického

úseku

Název lesnického

úseku

Oddělení Lesní

Plocha (ha)

01

Braitava 01-11 Petr Bartoš 641

02 Lesná 12 – 16, č. 17, 18, 31-33, 91 +1 (Obec H. Břečkov)

Josef Solař 526 46

03 Větrník č.17, 19 - 26, 29 – 30 +3 A, B, C, D, E, G, H (Obec H.Břečkov)

Miro Ryšánek 574 41

04 Lukov 27, 28, 35 – 41 + 2, 3F (Obec H. Břečkov)

Vladimír Auer 540 31

05 Nový Hrádek

42-53 Karel Traxler st. 753

06 Šobes 54 - 62 + 1 – 4 (Obec Mašovice)

Karel Traxler ml. 525 +74

07 Vinohrady 70 – 72, 76 - 81 + č.63, č.64, 65 - 68, č.69 – úsporný režim (Řád Křížovníků)

Jiří Kučera 360

+ 426 08 Devět

Mlýnů 82-90 Lubomír Horák 571

Poznámka: Kurzívou psané údaje se týkají odborné správy

1.1.7 StruËn˝ popis hranic LHC

Pro přesné vymezení hranic lesního hospodářského celku je určující to, že lesní pozemky leží na území národního parku a současně jsou zapsány na listu vlastnictví Správy Národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo. Pozemky jiných vlastníků ležící na území Národního parku Podyjí nejsou zařazeny do LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a nejsou předmětem tohoto lesního hospodářského plánu. Uplatněním oprávněných restitučních nároků a vydáním pozemků původním majitelům došlo ke zmenšení výměry LHC oproti původnímu LHC Národní park Podyjí, pro který byl zpracován minulý LHP. Současně hranice LHC není v řadě míst spojitá jak tomu bylo u předchozího LHC, poněvadž je striktně vázána na vlastnickou hranici. Orientačně lze rámec LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu popsat takto: Západní okraj LHC je vymezen spojnicí státní hranice s Rakouskem po cestě Felling – Podmyče s křižovatkou silnic Podmyče – Šafov – Vranov nad Dyjí, následně je hranice vedena po silnici Vranov nad Dyjí – Lesná – Horní Břečkov – Lukov – Podmolí – Mašovice – Znojmo Hradiště do údolí Gránického potoka. Odtud po okraji městské zástavby Znojma k železničnímu mostu a pokračuje po železnici Znojmo – Šatov po přejezd silnice Nový Šaldorf – Havraníky. Hranice pokračuje po silnici Havraníky – Hnanice – hraniční přechod, odkud se již vrací po státní hranici s Rakouskem do údolí Dyje, jejímž středem se vrací k Vranovu nad Dyjí, kde v oblasti Braitavy státní hranice opouští údolí řeky a vrací se k výchozímu bodu v k.ú. Podmyče.


6

1.1.8 Katastr·lnÌ vymezenÌ LHC

Pozemky určené k plnění funkcí lesa, zapsané na listu vlastnictví Správy národního parku Podyjí, Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo, které tvoří lesní hospodářský celek Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu se nacházejí v 16 katastrálních územích a jsou zapsány na listech vlastnictví, jejichž výčet udává následující tabulka. Podrobné parcelní vymezení LHC včetně jeho vztahu k jednotkám rozdělení lesa je v tabulce plochové, která je přílohou této textové části LHP. Tab. 1-2 Katastrální území v nichž leží LHC

Kód kat. území Název kat. území

List vlastnictví

NP

List vl.: 10002 - Pozemk. fondu 3456 - Povodí Moravy 10001 - Okresní úřad

Plocha určená k zařízení dle

katastrů 371303702 Čížov 130 10002 1116,5 371303201 Havraniky 154 274,5 371303501 Hnanice 108 10002 307,6 371303701 Horní Břečkov 170 10002 2,0 371300112 Konice u Znojma 40 10002 7,4 371306401 Lesná u Znojma 181 5,6 371306901 Lukov nad Dyjí 203 10002 694,2 371307101 Mašovice u Znojma 325 108,4 371308801 Onšov na Moravě 205 22,1 371309401 Podmolí 173 10001, 10002 1015,3 371309501 Podmyče 121 2,8 371300114 Popice u Znojma 203 10001 303,8 371307101 Sedlešovice 740 10002 46,1 371313901 Vranov nad Dyjí 700 710,2 371300101 Znojmo Město 5456 1,50 371300103 Znojmo_Hradiště 3442 3456 403,2


7

1.1.9 N·rodnÌ park PodyjÌ

Zdroj: www.nppodyji.cz Rozloha NP: 63 km² Ochranné pásmo: 29 km² Délka toku Dyje v NP: 40 km Nejvyšší bod: 536 m.n.m. Nejnižší bod: 207 m.n.m. Lesnatost: 84 % Zemědělská plocha: 9 % Ostatní plochy: 7 % Počátek velkoplošné územní ochrany středního toku Dyje se datuje rokem 1978, kdy byla na ploše 103 km² vyhlášena Chráněná krajinná oblast Podyjí. Její větší část byla součástí hraničního pásma a byla tedy turistické veřejnosti nepřístupná. Vzhledem k mimořádným přírodovědným kvalitám území bylo po změně politického klimatu v roce 1989 započato s přípravami k přehlášení Podyjí do kategorie národní park. V roce 1991 byly vyhlášeny dva nové národní parky - Šumava a Podyjí. NP Podyjí je rozlohou nejmenším národním parkem v ČR - 63 km², plocha jeho ochranného pásma činí 29 km². NP Podyjí je situován mezi Znojmem a Vranovem nad Dyjí při státní hranici se sousedním Rakouskem. K 1.1.2000 byl vyhlášen Národní park Thayatal i na pravém rakouském břehu Dyje, čímž vzniklo jedinečné bilaterární území evropského významu. Národní park Podyjí reprezentuje výjimečně zachovalou ukázku krajiny říčního údolí v pahorkatinném stupni střední Evropy. Kaňon Dyje vytváří unikátní říční fenomén s četnými meandry, hluboce zaříznutými údolími bočních přítoků, nejrůznějšími skalními tvary, kamennými moři a skalními stěnami. Většina obdobných říčních údolí byla u nás pozměněna výstavbou přehrad, komunikací a rekreačních objektů. Území vyniká vysokou pestrostí rostlinných a živočišných společenstev danou střídavou expozicí svahů v údolí Dyje. Přirozenou osou území je řeka Dyje, která na své 40 km dlouhé cestě z Vranova do Znojma vytvořila v horninách českého masivu kaňonovité údolí, jehož hloubka dosahuje až 220 m. Celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části se najdou zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se lze setkat i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. V celém území se výrazně projevuje tzv. údolní fenomén, v jehož důsledku pronikají západním směrem do údolí teplomilné živočišné a rostlinné druhy z jihovýchodní teplé panonské oblasti. Naproti tomu ze západu migrují údolím druhy podhorské, s kterými se pak lze setkat na chladnějších a stinných severních svazích údolí. Unikátní plochy vřesoviť a stepních lad v jihovýchodní části parku vznikly ve středověku vykácením původních doubrav a následnou pastvou dobytka. Vřesoviště jsou významná zejména výskytem vzácných teplomilných druhů rostlin a hmyzu. V řece přežívá několik druhů ryb parmového pásma, které zde přirozeně žily před vystavěním Vranovské přehrady - ostroretka stěhovavá či parma obecná.


8

Obr. 1-1 Situační mapka území NP Podyjí

Území NP je rozděleno do 3 zón se zvláštním ochranným režimem: I. zóna (přísná přírodní) - zahrnuje zejména jádrové území NP tvořené údolním zářezem řeky Dyje a přítoky. Příroda je zde ve stavu nenarušeném nebo jen málo ovlivněném. Jedná se především o přirozené lesní porosty na svazích údolí, zahrnující skalní stepi, reliktní bory, suťové lesy a fragmenty podhorských pralesů. Příroda v této zóně je ponechána samovolnému vývoji, v jehož zájmu jsou veškeré lidské činnosti vyloučeny. Vstup a pohyb v této zóně je možný jen po vyznačených turistických cestách. V rámci arondace hranic byly do I. zóny zařazeny některé lesní porosty, nesplňující potřebná kritéria – zejména v přístupnějších částech údolí, kde bylo v minulosti možno provádět těžby s větší lesnickou mechanizací. Plocha pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL) LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v I. zóně je 1988 ha. II. zóna (řízená přírodní) - zahrnuje velkou část lesního komplexu a nejhodnotnější plochy bezlesí (vřesoviště a louky). Cílem péče v této zóně je dosažení přírodě blízkého stavu lesních společenstev. Přírodovědně unikátní bezlesá stanoviště je nezbytné udržovat v žádoucím stavu odborně podloženým managementem (pastva, kosení a jiné biotechnické zásahy). Pravidla pro pohyb návštěvníků v této zóně jsou totožná jako v zóně I. Lesní společenstva jsou člověkem ovlivněna, ovšem převládá stanovištně příznivější dřevinná skladba s účastí cílových dřevin. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu ve II. zóně je 1911 ha. III. zóna (okrajová) - lemuje většinou druhou zónu ve vnější části národního parku. Je nejvíce poznamenána lidskou činností člověka. Zahrnuje zemědělsky využívané plochy především v okolí Čížova a Lukova a okrajové partie lesního komplexu. Je zde umožněno přiměřené využívání pro zemědělství, lesnictví a turistiku, které je podmíněno cíli a zájmy ochrany přírody. Lesní porosty jsou často člověkem velmi pozměněné. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu ve III. zóně je 964 ha. Ochranné pásmo - obklopuje celé území národního parku. Jeho hlavní funkcí je chránit území parku před civilizačními vlivy z okolí. Plocha PUPFL LHC NP Podyjí – lesy je vlastnictví státu v ochranném pásmu je 52 ha. Tab. 1-3 Plocha PUPFL a porostní půdy v jednotlivých zónách NP v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu

Zóny I. zóna (ha) II. zóna (ha) III. zóna (ha) OP (ha) Celkem (ha) PUPFL (ha) : 1987,53 1910,57 964,39 52,12 4914,61Por. půda (ha): 1970,95 1846,42 936,42 42,56 4796,35


9

Dlouhodobé trvalé neobhospodařování lučních porostů přivodilo současný stav, kdy několik desítek hektarů bylo sukcesními pochody změněno na mladý les. Další plochy z přírodovědeckého hlediska velmi cenné jsou sukcesí ohroženy. Jsou to vřesovištní a stepní plochy, které jsou ohroženy expanzí šípku, borovice, akátu atd. Jde například o Havranické vřesoviště a Kraví horu. Sukcesí velmi ohrožené jsou rovněž plochy vlhkých a slatinných luk, které zarůstají olší (údolí Klaperova potoka). Nesmírné škody byly způsobeny likvidací velkých rozloh těchto luk v nedávné minulosti v ochranném pásmu, ale i na ploše samotného národního parku (Čížovsko). Negativní změny v hydropedologickém režimu těchto lokalit se projevují např. letním vysycháním přítoků Dyje (Mašovický potok, Gránický potok). Ničení posledních zbytků slatinných stanovišť vedlo k vymizení a silnému ohrožení mnohých unikátních druhů rostlin. Na mnohých plochách v ochranném pásmu v západní části národního parku byly v minulosti zřízeny drenážní sítě. Z větší části jsou dnes již nefunkční. Celý komplex negativních vlivů na přírodu v národním parku představuje intenzívní rostlinná i živočišná výroba v ochranném pásmu a částečně i v národním parku (Čížovsko). Tento způsob využití půdy s sebou přinesl likvidaci krajinných struktur (cestní síť, protierozní zábrany, mozaikovitost kultur, rozptýlená zeleň, trvalé travní porosty atd.). Následkem užívání agrochemikálií a používání těžké mechanizace je útlum edafonu, utužování půdy, zhoršování fyzikálně - chemických vlastností půdy a následně i její malá retenční a sorpční schopnost. Důsledkem zvýšeného povrchového odtoku a horších vlastností půd jsou potom erozní jevy a splavování agrochemikálií do Dyje. V Národním parku Podyjí tak na rozdíl od horských chráněných území jsou chemikálie transportovány směrem do centra území, do jeho nejcennějších částí. Silniční síť je v území zastoupena minimálně. Ve správě OSS jsou pouze dvě silnice III. třídy. Silnice Horní Břečkov - Čížov - státní hranice (Hardegg) byla zbudována kolem roku 1873 přes jednu z přírodně nejcennějších částí národního parku. Její trasování je výrazně odlišné od staré hardeggské cesty, která vedla menší údolnicí přibližně 1 kilometr proti proudu Dyje od dnešní trasy. Další silnicí v národním parku je komunikace III. třídy Hnanice - státní hranice (Niederfladnitz). Jde o starou, historickou cestu, pravděpodobně v původní trase. Obě tyto komunikace jsou dnes k provozu motorových vozidel využívány jen účelově, veřejný provoz je zakázán. Obecně lze konstatovat, že ovzduší v pohraničním regionu západně od Znojma je jedno z nejčistších v ČR. Tato situace vyplývá z faktu, že západním a severozápadním směrem od znojemského regionu neexistují žádné významnější zdroje znečištění. Převládající severozápadní a západní proudění tedy nepřináší (ve všech sledovaných hlavních škodlivinách) výraznější znečištění (životní prostředí ČR - Ročenka 1990). Tento stav je lokálně porušován zejména v zimních měsících v sídlech, která jsou situována v inverzní poloze. Nejhorší situace bývá ve Vranově nad Dyjí a v Hardeggu, někdy i na starém městě ve Znojmě.


10

2. NovÈ pojetÌ LHP

2.1 Slovo ˙vodem Za účelem zdůraznění účelového poslání lesů v národních parcích, ale i všeobecné podpory přechodu k přírodě blízkým formám hospodaření, byla pod odbornou garancí odboru ochrany lesa Ministerstva životního prostředí ČR vyvinuta nová metodika hospodářské úpravy lesa určená zejména pro lesy národních parků, kde současný systém hospodářské úpravy lesa, založený na principu lesa věkových tříd, přestává vzhledem k naplňování přijatých plánů péče plně vyhovovat. K prvnímu provoznímu uplatnění nové metody hospodářské úpravy lesů dochází právě nyní při obnově lesního hospodářského plánu pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu. Vypracování lesního hospodářského plánu pro tento lesní hospodářský celek novým netradičním přístupem je plně v souladu se strategií plánu péče o lesní ekosystém Národního parku Podyjí; umožňuje ho i současná lesnická legislativa (§ 36 zák. č.289/1995 Sb.). Konečným cílem Ministerstva životního prostředí v oblasti hospodářské úpravy lesa, resp. v oblasti péče o lesní ekosystémy jako základní složky životního prostředí, je prosadit vyvinutou metodiku jako alternativu k současnému systému hospodářské úpravy lesů včetně jejího zakotvení do nové lesnické legislativy.

Ing. Tomáš Staněk, CSc. ředitel odboru ochrany lesa MŽP ČR

Přírodě blízká lesní společenstva na území NP Podyjí, charakteristická velikou druhovou pestrostí dřevin a prostorovou i věkovou diferenciací, jsou v relativním měřítku v NP Podyjí na největší ploše ve srovnání s ostatními českými národními parky. Realizace konkrétních zásahů (tzv. obnovní management) a také zjišťování změn ve stavu lesních porostů přinášely v průběhu minulého decennia řadu komplikací, spojených se standardním způsobem zařízení lesů metodou věkových tříd. Dvou- a víceetážové porosty s větším počtem druhů dřevin, ve kterých nižší etáže nejsou dosud nositeli hmotové produkce, jsou hůře uchopitelné při použití metody věkových tříd – ať z hlediska výpočtu tzv. středního kmene, středního věku či z hlediska zaznamenání všech (i hospodářsky nevýznamných) druhů dřevin. V průběhu decennia a s postupně se zvyšující plochou přírodě blízkých lesních společenstev docházelo k diskusím jak provést příští zařízení lesů. Bylo třeba vyřešit otázku přesnějšího zjištění stavu lesa v plošně rozsáhlejších, zpravidla bezzásahových porostech na svazích údolí Dyje (v I. zóně NP), ale také zařízení postupně prostorově členitějších porostů ve II. a III. zóně. Současně však nemohly být opomenuty dosud existující, původně hospodářské, téměř monokulturní a stejnověké porosty borovice, smrku a modřínu, které se nacházejí zejména na dobře přístupných částech plošiny nad kaňonem řeky. Díky aktivitě odboru ochrany lesa MŽP mohl být vývoj nové metodiky zařízení strukturálně bohatých lesů prakticky ověřen na relativně malém LHC, disponujícím ovšem řadou kombinací (velká stanovištní proměnlivost, desítky druhů dřevin, velká škála typů porostů, dvě odlišné cílové koncepce péče o les v cílových zónách I a II), na kterých bylo možno nejen ověřit, ale i „odladit“ praktickou aplikaci nové metody. Je téměř jisté, že pokud bude metoda využita i mimo národní parky, bude vždy v dohledné době muset řešit tzv. „přechodné období“ přeměny lesů ke strukturálně a druhově bohatším, tzn. bude se muset vypořádat s postupně mizejícím údajem o věku, který nelze vypustit najednou. Podstatné ovšem je, že při zjišťování údajů pro výpočet závazných ustanovení již není věk používán a tento základní princip časové úpravy lesů je vyloučen. Věk figuruje pouze jako pomocná veličina u dosud nediferencovaných porostů pro jejich postupnou přeměnu. Podobně porostní mapa v novém pojetí vypouští informaci o věku a naopak lesníkovi sděluje na jakém stanovišti pracuje a jak daleko je od svého (vlastníkem stanoveného) cíle. Do budoucna bude nutno řešit standardizaci typů vývoje lesa, standardizaci mapových výstupů a řadu dalších koncepčních materiálů, souvisejících s celým složitým systémem hospodářské úpravy lesů.


11

Stejně jako se NP Podyjí stal prvním pokusným objektem při vývoji zpracování digitálních map v roce 1991 (a tudíž před dokončením plánu disponoval skutečně pouze „pravěkou“ a překonanou verzí tohoto výstupu), stal se nyní prvním pokusným objektem, který již nemá zpracovanou alternativu v podobě standardního LHP. Doufejme, že za deset let bude NP Podyjí disponovat opět překonanou verzí. Přehršel problémů, které se kupily při tvorbě LHP, vyžadovala jak od zařizovatelů, tak od pracovní skupiny, zabývající se obecně vývojem nové metody, často hektické nasazení. Touto cestou bych chtěl za Správu NP Podyjí poděkovat za odvedenou práci jak pracovníkům dodavatelské firmy Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o.(IFER), tak ostatním členům pracovní skupiny. Byli to: Martin Černý, Vladislav Ferkl, Jaromír Macků, Jan Pařez, Jaroslav Ponikelský, Ladislav Řežab, Tomáš Staněk, Jiří Zahradníček, Vladimír Zatloukal. I přes řadu legislativních problémů (které při vývoji nové metody logicky vznikají) a přes další výtky, které lze na předloženém díle uplatnit, bychom se v našem konzervativním lesnickém prostředí měli pokusit o pozitivní kritiku, která povede k dalšímu zlepšování předloženého díla a neměli bychom upadnout do strnulého odmítání čehokoliv nového. Tomáš Vrška

Správa NP Podyjí


12

2.2 NovÈ metodickÈ postupy tvorby LHP na b·zi provoznÌ inventarizace

Lesní hospodářský plán pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je prvním lesním hospodářským plánem zpracovaným podle nové „Metodiky hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace“, která byla vyvinuta Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER) pro zařízení přírodě blízkých lesů s bohatou strukturou. Netradiční pojetí plánování, postavené na zjišťování stavu lesa pomocí statistické provozní inventarizace, staví lesní hospodářský plán spíše do polohy kontroly trvalosti lesa jako takového a s tím spojené trvalosti jeho produkce než do polohy direktivního regulátora lesního provozu. Domníváme se, že tuto funkci musí plnit legislativa a kontrolní mechanismy státní správy lesů. Těžiště tohoto vcelku liberálního přístupu k plánování spočívá ve spolehlivém stanovení maximální nepřekročitelné výše těžeb. V blízké budoucnosti lze očekávat větší příklon lesních hospodářů k přírodě blízkému lesnímu hospodaření využívajícímu v maximální míře biologické automatizace, který je vyvolán změnou chápání lesa v širším společenském kontextu a v neposlední řadě pak i silnými ekonomickými tlaky na efektivitu provozu. Toto povede ke změnám způsobů hospodaření, ba dokonce v některých případech i k opuštění ekonomického využívání částí lesa a v konečném důsledku k lesům s bohatou či alespoň bohatší strukturou, u nichž je jedinou efektivní cestou ke spolehlivému stanovení etátu statistická provozní inventarizace. Nová metodika hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace určená pro zařízení lesů s bohatou strukturou, zvláště pak lesů národních parků v České republice, vychází jednak ze dvou základních prací, tj. z “Anweisung zur Betriebsinventur” (Böckmann, 1999) a z “ Forsteinrichtung in strukturreichen Wäldern” (kolektiv autorů, 1997), jednak z celé řady dalších odborných prací, které se touto problematikou v posledních letech zabývaly. Metodický postup hospodářské úpravy lesů na bázi provozní inventarizace zjišťuje stav lesa pomocí statistické provozní inventarizace a opouští klasifikaci nejnižších jednotek rozdělení lesa podle věku. Zjednodušeně řečeno, statistická metoda zjišťování stavu lesa a odklon od časové úpravy lesa jsou hlavní odlišnosti oproti stávajícímu postupu zařízení lesů. Je samozřejmé, že zejména v přirozených a přírodě blízkých lesích národních parků, není věk porostů rozhodujícím kriteriem pro klasifikaci lesa, na které by měla stát jak prostorová úprava lesa, tak plánování péče či těžební úprava. V přírodě blízkých lesích nelze věk porostů ani spolehlivě stanovit. Veličiny jako průměrný věk porostů, střední porostní výška a střední výčetní tloušťka dřeviny i dřevinná skladba sama nabývají už v rámci nejnižších jednotek rozdělení lesa tak značného rozptylu, že jejich určení je obtížné a zjištěné hodnoty obtížně uchopitelné pro další úvahy. Zvoleným východiskem z této situace je použití statistické provozní inventarizace, která na síti trvalých inventarizačních ploch zjišťuje dendrometrické veličiny jednotlivých stromů a statistickým výpočtem je vztahuje na širší územní jednotky, t.j. na LHC, lesnické úseky, soubory porostů o stejných stanovištních podmínkách (typy vývoje lesa) a pokud je to možné i na soubory porostních skupin se stejným současným typem porostu. S postupujícím procesem přeměn porostů na porosty přírodě blízké dochází k paradoxní situaci, že s narůstající rozrůzněností struktury uvnitř jednotlivých porostů dochází k strukturální integraci celku. Tento proces vede k postupnému zániku hranic jednotlivých porostních skupin a jedinými zřetelnými hranicemi zůstanou oddělení a dílce. Pro diferenciaci růstových podmínek v rámci těchto administrativních hranic je zavedena nižší jednotka rozdělení lesa – porost, který je úzce vázaný na stanovištní podmínky (typ vývoje lesa). Porosty budou směřovat k tomu, aby se staly trvalými jednotkami rozdělení lesa se stejnými, nebo alespoň podobnými růstovými podmínkami. Pro přechodnou fázi přeměn


13

současných lesních porostů na lesní porosty s bohatou strukturou je zavedena dočasná, proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa – porostní skupina, která slouží ke klasifikaci současných porostů podle typů porostů (s přihlédnutím ke stupni přirozenosti). Porostní skupina se využívá také k diferenciaci pěstebních opatření v rámci jednotlivých porostů. Plánování pěstebních opatření se odehrává v zásadě na třech úrovních. V porostních skupinách se podle jejich stavu plánuje péče o kultury (v ploše), výchovná těžba do 40 let věku porostů, (tzn. v porostech, které dosud nejsou strukturálně diferencované a svým charakterem se blíží spíše stejnověkým porostům) - závazné ustanovení plánu, doporučená výchova (nenaléhavá), zalesnění, umístěné těžby (v ploše a v objemu) a minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů (závazné ustanovení plánu). Na střední plánovací úrovni, t.j. na úrovni typů vývoje lesa a na úrovni typů porostů se agregují hospodářská opatření plánovaná v jednotlivých porostních skupinách a plánuje se na základě numerických údajů získaných z provozní inventarizace za tyto jednotky. Pomocí údajů o zásobách se provádí výpočet přírůstu a následně i etátu. Na úrovni LHC je vedle sumarizace plánovacích ukazatelů z nižších jednotek nejdůležitějším ukazatelem stanovení nepřekročitelné výše těžeb. V podmínkách NP je toto závazné ustanovení plánu sestaveno jako suma jednotlivých časově diferencovaných etátů za jednotlivé typy vývoje lesa při zohlednění kategorizace a zonace s respektováním režimu péče o porosty v souladu s Koncepcí péče o les NPP. Základní pojmy: Typem vývoje lesa se rozumí soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a s velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa závěrečného typu. Jednotka trvalá. Konstrukce pomocí agregace příbuzných typologických jednotek (obdobně jako u cílových hospodářských souborů). Současné typy porostů jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. Cílový typ porostů – dlouhodobý cíl pěstování lesa charakterizovaný cílovou dřevinnou skladbou, strukturou a pod. V podmínkách NP je cílem péče o les dosažení přirozeného typu porostu (modelový – potenciální přirozená vegetace). V lesích mimo NP metodika rozlišuje další cílové typy porostů (přírodě blízký, kulturní, degradační ). Segment typu porostu – společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. konkrétní růstové stádium typu porostu). Jednotky rozdělení lesa: Oddělení - základní jednotka rozdělení lesa s funkcí orientační 55 Dílec - provozně a technicky samostatná jednotka v rámci oddělení 55 B Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci a určující velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa 55 B c Porostní skupina - nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Porostní skupiny se zvláště vylišují i v případě diferenciace plánovaného pěstebního opatření, v tom případě se porostní skupina označí indexem vyjadřujícím druh plánovaného zásahu.

55 B c1 nebo 55 B c1v


14

Obr. 2-1 Pojetí typu vývoje lesa


15

3. P¯ehled p¯ÌrodnÌch pomÏr˘

3.1 P¯ÌrodnÌ podmÌnky Národní park Podyjí má lesnatost 83%, včetně ochranného pásma pak 58%. Celkový ráz je dán morfologií oblasti s klesající nadmořskou výškou k úvalu, klimatickým rozhraním i převahou kyselých hornin. V detailu je charakter lesních porostů dále ovlivňován členitostí území, expozicí a existencí inverzních poloh. Poloha území NP Podyjí na rozhraní dvou významných fytogeografických oblastí spolu s reliéfem terénu vytváří podmínky pro existenci pestrých lesních společenstev. Na údolní nivu jsou podle staršího oborového dokumentu CHKO Podyjí vázány lesní geobiocenózy a geobiocenoidy těchto skupin: vrbiny vrby bílé a křehké, jasanové olšiny, habrovo-jilmové jaseniny. Na bezodtoké úpady a půdy charakteru slatinného gleje jsou vázány březové doubravy a březové olšiny. Na bazálních částech svahů se většinou vyskytují lipovo-habrové javořiny, dubovo-babykové javořiny a lipové javořiny. V široké škále ekologických podmínek, se nejhojněji vyskytují doubravy osmi skupin - doubravy s dubem zimním, bukodoubravy, habrodoubravy, borodoubravy, mahalebkové doubravy, doubravy s ptačím zobem, babykové doubravy, šípákové doubravy. Na střední a horní části stinných svahů s chudším substrátem jsou vázány dubobučiny, na živnějších substrátech svahů a plošin pak bukové doubravy, dále dubové bučiny. Ve fragmentech se vyskytují typické bučiny. Lidskou činností došlo ke změně původní dřevinné skladby. Se středověkým osídlením je spojeno odlesnění v blízkosti hradů a vsí a tvoření polí a vinohradů. Široký pás světlých acidofilních doubrav, táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma, byl v té době přeměněn na pastviny. V éře pálení dřevěného uhlí došlo ke snížení zastoupení buků. Drobní vlastníci lesa převedli dubové lesy na lesy výmladkové, časem byl vnesen akát. Po opuštění vinohradů asi před 200 lety započalo opětovné šíření lesa. Ve 30. - 60. letech devatenáctého století byly zalesněny některé enklávy, po 2. světové válce se les náletem a cílenou výsadbou šířil na další rozsáhlé plochy, zejména v jihovýchodní části území. Podíl lesa nízkého, který dosáhl největšího rozsahu v polovině 19. století, se do poloviny 20. století vyrovnal se zastoupením lesa vysokého. V důsledku různých druhů převodů v 60. letech 20. století dochází k jeho dalšímu poklesu. Podle LHP pro LHC NP Podyjí platného k 1. 1. 1992 byly hlavními dřevinami dub (34%), borovice (27%), habr (12%) a smrk (8%). Významné zastoupení měl modřín (6%), lípa (3,5%) a akát (přes 3%). Nižší, ale podstatné zastoupení měl buk a bříza (téměř 2%) a olše (přes 1%). Smrk se vyskytuje převážně v západní, výše položené části NP spolu s modřínem a se zbytky původních bukových porostů. Dub s borovicí jsou zastoupeny po celé ploše. Habr tvoří podúroveň borových porostů, je zastoupen na celém území, často převládá v porostech charakteru pařezin. Akát je soustředěn převážně na pravém břehu Dyje na Konicku, Popicku a Havranicku. Ze škodlivých činitelů je rozhodující sucho, které se značně podílí na nezdaru umělé obnovy. V minulosti byly při výchovných zásazích ve smíšených porostech preferovány jehličnany, nevěnovala se pozornost buku. Vysoké stavy zvěře znemožňovaly přirozenou obnovu. Několik desetiletí byly vysazovány dřeviny ekologicky problematické - dub červený, borovice černá, dále pak akát, který našel na lesostepních lokalitách vhodné podmínky pro šíření a v současné době snižuje přírodovědnou hodnotu rozsáhlých ploch zejména ve východní části národního parku. Hospodaření Lesního závodu Znojmo vedlo bohužel i k likvidaci přírodovědecky cenných lokalit (např. bučiny na Braitavě). Řada cenných lokalit zůstala zachována díky odložení a nesplnění plánovaných úkolů minulého LHP vlivem zpracování kalamity v jiných částech LZ Znojmo, kam lesy národního parku organizačně patřily (jednalo se především o tzv. přestárlé porosty).


16

3.2 P¯ÌrodnÌ lesnÌ oblast Celé území národního parku leží v lesní oblasti 33 - Předhůří Českomoravské vrchoviny. Úpatnicová hranice, která ho na spojnici Hnanice - Znojmo dělí od lesní oblasti Dyjskosvrateckého úvalu, tvoří i východní hranici jeho lesů.

3.3 PomÏry orografickÈ a hydrografickÈ Členité území Podyjí je součástí pahorkatiny jihovýchodního okraje Českomoravské vrchoviny, pouze východní okraj zasahuje do Dyjsko-svrateckého úvalu. Pro širší území je charakteristický v podstatě mírně zvlněný reliéf, do kterého jsou ostře zařezány vodní toky s častým výskytem skalnatých svahů. Hlavní výškové body: Býčí hora 536 m.n.m., Větrník 510 m.n.m., Mufloní kopec 427 m.n.m., Gáliš 404 m.n.m., Lipina 439 m.n.m. a Kraví hora 344 m.n.m. Hlavním vodním tokem je řeka Dyje, do jejíhož povodí celé území patří. Levé přítoky jsou vesměs krátké a převážně pramení na území národního parku. Nejvýznamnější jsou Klaperův potok, potok od Lukova, Žlébský potok, Hajský potok, Mašovický potok a příhraniční Gránický potok. Zprava přitékají do Dyje dva lesní potoky na Braitavě. Potok Daníž odvodňuje jihovýchodní cíp území, ale vlévá se do Dyje mimo území národního parku. Ve východní části je na řece Dyji postavena Znojemská vodní nádrž, která slouží jako zdroj pitné vody pro Znojmo. Průtok Dyje výrazně ovlivňuje Vranovská přehrada. Podle ČSN 830602 odpovídá kvalita vody v Dyji stupni IA až IB. Chemické, fyzikální i biologické vlastnosti vody jsou v rozhodující míře určovány existencí Vranovské údolní nádrže. Protékající voda je chladnější, s menším množstvím rozpuštěných chemických látek a živin. Rovněž unášených nerozpustných látek je méně než před výstavbou přehrady. Špičková výroba elektrické energie ve vranovské vodní elektrárně způsobuje denní periodické výkyvy průtoku v Dyji v podstatě z nulových průtočných hodnot až na průtok 52 m3. s-1. K tomuto nárazovému zvýšení průtoku dochází přibližně během deseti minut, to působí působí velmi negativně na vodní ekosystém a na vytváření abrazních reliéfů a nátrží břehů. Pro potřebu závlah byla postavena kolem 70. let čerpací stanice u Devíti mlýnů. Jde o nežádoucí provoz v první zóně národního parku, který navíc nevyhovuje pro svou hlučnost a možnost úniku ropných produktů do Dyje. Potenciální zdroje bodového znečištění vod Dyje představují především provozy živočišné výroby, odtok splaškových vod z obcí a provoz lomu v Mašovicích. Cesta takto kontaminované vody do Dyje není většinou delší než 3 kilometry a malé vodní nádrže schopné částečně eliminovat vliv znečištění pod jeho zdroji jsou vybudovány pouze na Klaperově a Mašovickém potoce. Není možné vyloučit ani havarijní situaci. Například v roce 1989 došlo při údržbě rybníka v Mašovicích k poškození vypouštěcího zařízení a splachu kontaminovaných sedimentů do Mašovického potoka. Značná zranitelnost území havarijním bodovým znečištěním i znečištěním plošným z rostlinné výroby je dána směrem odtoku vody do centra území a jeho protáhlým tvarem. Dalším výrazným zásahem do přírodního prostředí národního parku je údolní nádrž Znojmo, která byla dokončena v roce 1966. Bylo tak zatopeno údolí v délce 5,2 km. Nádrž vyrovnává energetické průtoky z vranovské elektrárny a slouží i jako zdroj odběru pitné vody pro Znojmo. Touto stavbou byla likvidována údolní niva, přirozený úsek řeky a části svahů s lesostepní vegetací.


17

3.4 PomÏry klimatickÈ Základní klimatické charakteristiky se na území národního parku mění od západu k východu, a to především v závislosti na klesající nadmořské výšce. Dochází tak ke zvyšování teplot a snižování srážek. Podle klimatické regionalizace (Quitt 1971) zasahují na území NP Podyjí čtyři klimatické oblasti: Západní část území (až k údolí Klaperova potoka)tvoří mírně teplá oblast MT 9. Střední část leží v mírně teplé oblasti MT 11. Na ni navazuje teplá oblast T 2 (k okrajům údolí Dyje mezi Znojmem a státní hranicí)a do nejvýchodnějšího okraje národního parku zasahuje teplá oblast T 4. Oblast MT 9 charakterizuje dlouhé, teplé, suché až mírně suché léto, přechodné období je krátké s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem, krátká mírná a suchá zima s krátkým trváním sněhové pokrývky. Oblast MT 11 má léto dlouhé teplé a suché, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Teplá oblast T 2 má dlouhé teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem i podzimem, zima je zde krátká, mírně teplá, suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Oblast T 4 je charakteristická velmi dlouhým, velmi teplým, velmi suchým létem, přechodné období je velmi krátké s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky (Quitt 1971). Charakteristika teplotních poměrů Průměrná roční teplota v západní části NP se pohybuje podle nadmořské výšky kolem 7 oC. Ve východní části, (v okolí Znojma), je již průměrná roční teplota 8,8 oC. Nejchladnějším měsícem je zde obvykle leden, naopak nejteplejším je červenec. V lednu bývá průměrná teplota západní části NP -3,4 oC, v okolí Znojma - 1,9 oC. V červenci stoupá teplota v západní části v průměru na 16,9 oC, východní část má pak průměrnou teplotu 19,0 oC. Nejvyšší teplota naměřená na území NP byla 37,2 oC, a to ve Znojmě. Letní období (charakteristické průměrnou denní teplotou 15 oC a více)začíná v západní části 14. června a trvá v průměru 72 dnů. Ve Znojmě začíná 25. května a trvá 109 dnů (Quitt 1984). Charakteristika srážkových poměrů Celý okres Znojmo, a tedy i území NP, patří mezi extrémně suché oblasti naší republiky. V chladném půlroce zde spadne 219 - 268 mm srážek, což je 33,9 - 35,5 % ročního úhrnu, v létě je pak srážkový úhrn 329 - 397 mm (66,1 - 64,5 %). Nejvíce srážek obvykle spadne v letním období (v červnu), minimum připadá na březen. Průměrný roční úhrn srážek se v okolí Vranova nad Dyjí pohybuje kolem 620 mm, v okolí Znojma pak 564 mm. Průměrný nástup sněhové pokrývky připadá na počátek prosince a její ukončení na první dekádu března. Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou se na západě pohybuje kolem 46, na východě 40. Charakteristika trvání slunečního svitu Počet jasných dnů se zvyšuje s rostoucí nadmořskou výškou. Jejich průměrný počet je v okolí Znojma 39,5 ročně, v západní části NP už 54,2. Rozdíl vzniká především v létě a na počátku podzimu. Zamračených dnů je na západě v průměru 123,8, ve východní části 137,5 ročně. Průměrné trvání slunečního svitu je v červenci kolem 270 hodin a v prosinci 36 hodin (Quitt 1984).


18

Mezoklimatická charakteristika Mezoklimatické podmínky jsou ovlivněny tvarem, členitostí terénu a složením aktivního povrchu. Nejvýrazněji se uplatňuje hluboko zaříznuté údolí Dyje (tzv. říční fenomén)a jejích přítoků, kde dochází ke vzniku inverzních jevů, projevují se rozdíly mezi svahy s jižní resp. severní expozicí, rozdíly mezi klimatem lesních porostů a orných půd bez zastoupení vegetace apod. Tyto místní rozdíly spolu s dalšími ekologickými faktory mají vliv na velikou pestrost biotopů a druhovou diverzitu bioty. Znalost rozsahu inverzních poloh má značný význam. Jezera studeného vzduchu (inverzní polohy)se vyznačují slabou výměnou vzduchu jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru. V území NP se slabší inverze objevují v oblasti Vranova nad Dyjí a táhnou se údolím Dyje až pod Býčí horu a Větrník. NP jako celek je charakterizován převládajícím směrem proudění ze ZSZ kvadrantu (38 %). Druhý význačný směr větru je JV (11 %). V okolí Vranova bylo zjištěno nedostatečné až velmi slabé provětrávání.

3.5 PomÏry geologickÈ Území NP Podyjí je z regionálně geologického hlediska situováno na jihovýchodních svazích Českého masívu, na něž ve východní části transgreduje neogen karpatské čelní hlubiny. Nejstarším a svým rozsahem i nejdůležitějším souborem hornin jsou metamorfity moravika dyjské klenby, s kterými jsou metamorfně spjaty magmatity dyjského masívu. Metamorfované horniny dyjské klenby jsou zastoupeny třemi jednotkami: od západu k východu je to vranovská jednotka (na území parku vystupuje velmi omezeně), dále bítešská ortorula a jednotka lukovská. Jsou od sebe odděleny tektonickými liniemi SV-JZ směru, ukloněnými k SZ. Vranovskou jednotku tvoří především masívní či břidličnatá biotitická pararula. Pararula obsahuje také vložky dvojslídného svoru s granáty a četné polohy granátického amfibolitu (horniny se střídají v centimetrových až metrových polohách), krystalického vápence, erlanu a kvarcitu (Jenček 1984). Na JV se vranovská jednotka stýká s bítešskou ortorulou. Ta vznikla metamorfozou porfyrických vyvřelin nebo, podle novějších údajů, metamorfozou vulkanosedimentárních komplexů. Bítešská ortorula vystupuje především jako masivní okatá dvojslídná leukokratní ortorula světlešedé barvy. Na styku s vranovskou jednotkou se ortorula střídá po několika milimetrech až decimetrech s biotitickým amfibolitem nebo muskovit-biotitickou pararulou (okrajový typ)(Jenček 1984). Lukovská jednotka je tvořena dvojslídnými pararulami, které se střídají s biotit-chloritickými fylity. Uprostřed jednotky vystupuje těleso weitersfeldské (pleissingské) ortoruly, která má granodioritové až tonalitové složení. Pararula obsahuje též polohy krystalických vápenců, kvarcitických fylitů a kvarcitů. Na styku s bítešskou ortorulou je vyvinut erlánový horizont (Mísař 1983). Vyvřelé horniny jsou v moraviku dyjské klenby zastoupeny ojediněle drobnými žilami křemene, lamprofyru, aplitu a aplopegmatitu. Pravděpodobně se jedná o paleozoické horniny spjaté se závěrečnými fázemi variské orogeneze. Do lukovské jednotky intrudoval (a vyvolal v ní kontaktní metamorfozu)dyjský masiv, který tvoří přibližně 1/3 podloží území NP. Z velké části je překryt sedimenty terciéru a kvartéru. Nejvíce zastoupený bitotitický granit v jeho západní části (na styku s lukovskou jednotkou je silněji usměrněn)postupně přechází do biotitického granodioritu. Ve střední části masivu vystupuje těleso biotit-amfibolického dioritu až tonalitu. Východní část masívu tvoří jemnozrnný granodiorit s růžovými živci (tasovický typ)(Batík et al., 1982). Stáří jednotek moravika nebylo dosud jednoznačně prokázáno, ale většina autorů je považuje za prekambrické, nejspíše proterozoické (svědčí o tom i stáří bítešské ortoruly zjištěné Scharbertovou v r.


19

1977 metodou Rb/Sr - 795 mil. let). Také stáří dyjského masivu je pravděpodobně proterozoické (K/Ar metoda - 630 mil. let). Metamorfoza moravika je nižšího stupně než je tomu u sousedního moldanubika. Od jihu a severu ke středu klenby můžeme pozorovat metamorfní zóny těchto minerálů: chlorit, biotit, granát, staurolit, někdy dokonce kyanit až sillimanit (Mísař 1983). Od mladšího paleozoika bylo území denudováno a postupně zarovnáváno na parovinu. Současně působilo až do hloubky 25m kaolinitické zvětrávání. Z období mezozoika nemáme pro geologický vývoj žádné konkrétní doklady. V mladším terciéru byla oblast zaplavena mořem, které transgredovalo z alpsko-karpatské oblasti. Probíhala zde sedimentace klastického, převážně křemenného materiálu, který přecházel do písků, písčitých jílů a prachů. Koncem eggenburgu došlo ke spadu vulkanického popela, který dal vznik ryolitovým tufitům a montmorilonitovým jílům.Sedimentační prostor se v této době redukoval a vznikly samostatné pánvičky oddělené od moře. V průběhu ottnangu došlo zřejmě k postupnému zdvihu pánve, bazální sedimenty se tvořily přímo na krystaliniku. Nové poklesy v karpatu a na začátku spodního badenu způsobily další, i když méně rozsáhlé, mořské záplavy, jejich sedimenty však byly později vesměs denudovány (nepatrné relikty těchto sedimentů vystupují v okolí Šatova)(Čtyroký et al., 1983). Pro geologický vývoj mladšího miocénu a pliocénu neexistují žádné přímé doklady. Během kvartéru dochází k vyzvednutí a následné denudaci oblasti, takže byl obnažován starý předterciérní reliéf. Během pleistocénu a holocénu převažovala denudační činnost nad akumulací sedimentů, takže kvartérní pokryv je málo mocný a nesouvislý. Pouze v JV části NP, na okraji Dyjsko-svrateckého úvalu, se nahromadily větší mocnosti pleistocenních fluviálních, lakustrinních a eolických sedimentů. Zvláštní pozornost si zasluhují polohy spraší würmského stáří, které lemují horniny moravika a dyjského masívu při severní a východní hranici NP a nepravidelně se vyskytují prakticky po celém území NP. Společně s pruhy krystalických vápenců a erlánů (především lukovské jednotky) pozitivně ovlivňují diverzitu bioty.

3.6 PomÏry geomorfologickÈ Národní park Podyjí leží na JV okraji provincie České vysočiny, tvořené Česko-moravskou soustavou a podsoustavou Českomoravské vrchoviny, která se v této oblasti dělí na Znojemskou pahorkatinu (střední část území)a Bítovskou pahorkatinu (západní část území). Nejvýchodnější část patří k provincii Západních Karpat, soustavě Vněkarpatských sníženin a podsoustavě Západní vněkarpatské sníženiny, která je zde tvořena Dyjsko-svrateckým úvalem, a to jeho zvýšenou částí - Jaroslavickou pahorkatinou. Území národního parku má charakter členité pahorkatiny vráso-zlomových struktur a hlubinných vyvřelin České vysočiny s kernou a hrásťovou stavbou a s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf svojí výškovou členitostí odpovídá plochým až členitým vrchovinám. Tvary reliéfu jsou dány různou odolností hornin a stupněm jejich narušení. Rozdíly jsou mezi ostřejšími tvary vytvořenými v rulách proti zaobleným tvarům v žulách a plochým tvarům na neogenních sedimentech při východním okraji národního parku. Nejvýznamnějším tvarem reliéfu je údolí Dyje a její přítoky, které vytvářejí zaklesnuté meandry vzniklé jako důsledek snižování erozní báze především v neogénu. V údolí Dyje můžeme vidět významné periglaciální tvary reliéfu, jako jsou skalní mrazové sruby, balvanité sutě, balvanité proudy, kamenná moře (kol. 1985). Poslední období vývoje povrchu území je charakterizováno stupňujícími se vlivy a zásahy člověka. Jde zejména o různé druhy těžby surovin, skládek odpadů, opuštěné mlýny, jezy, náhony, v odlesněných oblastech velkoplošné zemědělství, v lesních porostech provádění holosečí, doprava dřeva a nadměrné stavy spárkaté zvěře. Růst devastace povrchu a zejména zvýšená eroze předpokládají urychlená ochranná opatření.


20

3.7 PomÏry pedologickÈ Z celkové výměry národního parku 6 283 ha zaujímá lesní půda 5 270 ha. V lesních typech v 1. - 3. vegetačního stupně je zastoupeno 11 půdních typů a subtypů. Největší zastoupení zde mají oligotrofní a mezotrofní hnědé půdy (35,3, resp. 38,3 %). Jedná se o půdy vzniklé převážně na kyselých vyvřelých a metamorfovaných horninách (granity, granodiority, ruly, svory, fylity), převážně mělké - středně hluboké, zrnitostně písčité - hlinitopísčité, kamenité, se střední až malou zásobou živin (zvláště u oligotrofních hnědých půd na nezpevněných sedimentech - písky, štěrkopísky, slepence, droby). Dále následují s 6,4 % illimerizované půdy (sem patří i hnědozemě a parahnědozemě). Jsou to kvalitní hluboké půdy, hlinité až jílovitohlinité, s dobrými živinnými poměry. Vyvinuly se na spraších a sprašových hlínách. Ze skupiny hydromorfních půd se zde přibližně ve stejném plošném rozsahu (1,0 resp. 0,9 %)vyskytují pseudogleje a gleje na hlínách a aluviálních naplaveninách. Podzolové půdy (+ hnědé půdy podzolované) jsou vázány na štěrkopísky, slepence, ruly, a diority. Jde tedy o minerálně chudší, lehké a skeletovité, středně hluboké půdy (podíl z celkové výměry 5,9 %). K vývojově nejmladší skupině zde patří nevyvinuté půdy a rankery (12,2 %). Jsou vázány na ruly, granodiority, písky a jiné horniny. Mají převážně mělký profil, značnou skeletovitost a vysýchavost. V tabulce č. 3 jsou uvedeny charakteristiky nejvíce rozšířených lesních typů v NP Podyjí vzhledem k platnému „Morfogenetickému klasifikačnímu systému zemědělských půd“. Tab. 3-1 Celková výměra zemědělské a lesní půdy NPP a jednotlivých půdních skupin (zdroj Plán péče o NPP)

Skupina půd výměra (ha) % z celk. výměry NP

Hnědých (kambizemě) Ochrických (nevyvinutá půda, litozem) Melanických (ranker, rendzina, pararendzina) Illimerických (hnědozem, illimerizovaná půda) Podzolových (podzol) Hydromorfních (pseudoglej, glej, drnoglej) Nivních (nivní půda, tj. fluvizem)

4610,0 626,9 22,3 529,1 313,1 168,6 13,0

73,37 9,98 0,36 8,42 4,98 2,68 0,21

Zemědělská půda Lesní půda (včetně ostatních vlastníků)

1013,0 5270,0

16,12 83,88

Půda v NP celkem 6283,0 100,00


21

3.8 Flora Jak z hlediska flóry, tak i vegetace, se Národní park Podyjí řadí k nejpozoruhodnějším územím ve střední Evropě. Důvodů je několik. Nejdůležitější z nich jsou fytogeografická poloha území, mikro a mezoklimatické poměry, geomorfologie území a geologické podmínky. Flóra Podyjí je určována především polohou území na hranici termofytika (oblasti teplomilné květeny) okrajových partií panonika a jeho přechodů do mezofytika (oblasti květeny vyšších pahorkatin a vrchovin), které již náleží k hercynské, tj. středoevropské lesní floře. Geomorfologie průlomového údolí umožňuje prolínání dvou základních vlivů; tzn. ostrožny a exponovaná výslunná místa hostí teplomilnou květenu, která izolovanými ostrůvky proniká hluboko do nitra mezofytika, naopak inverze v údolí dovoluje sestoupit podhorským druhům do velmi nízkých nadmořských výšek (Grulich 1985). Díky gradientu nadmořské výšky a anemoorografickým poměrům existuje výraznější západovýchodní gradient klimatických faktorů. V nejvýše položené západní části se setkáváme s vegetací podhorskou. Východní okraj národního parku se stepní a lesostepní teplomilnou vegetací leží ve srážkovém stínu (Grulich 1986). Území národního parku můžeme rozdělit, na dvě části s odlišným vegetačním vývojem (Vicherek et al. 1991): - plošinu s reliéfem mírně zvlněné pahorkatiny - kaňonovité údolí Dyje. Vegetace plošiny a) Přirozená vegetace Potenciální vegetací podstatné části plošiny jsou dubohabřiny. Ty jsou na značné části své původní rozlohy zachovány, místy jsou nahrazeny kulturními porosty s převahou borovice a modřínu, ve východní části pak zejména akátu. Významnou asociací plošiny je dubojedlina se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium), z ní jsou ale zachovány pouze roztroušené fragmenty a jedle samotná tvoří v současnosti méně než 1 % dřevin parku. Pahorkatina v JV části území nemá zachovány zbytky původní lesní vegetace, ale vedle dubohabřin lze předpokládat na jižních svazích pahorků dřívější výskyt teplomilné doubravy. Uvedené komplexy mezofilních a xerofilních lesů jsou místy přerušeny v mělkých údolích potoků údolními luhy; nejlépe jsou zachovány v úseku mezi Lesnou a Čížovem. V nich lze nalézt ostřici řídkoklasou (Carex remota), kakost bahenní (Geranium palustre), starček potoční (Senecio rivularis), škardu bahenní (Crepis paludosa) či bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Vzácně jsou na lokalitách se stagnující vodou vyvinuty slatinné olšiny s ostřicí prodlouženou (Carex elongata). b) Náhradní vegetace Na části plošin v NP jsou dnes lesy odstraněny a přeměněny na ornou půdu, louky a extenzivní pastviny. V jihovýchodní části území mají pastviny přirozený charakter. Vlivem vypalování a extenzivní pastvy získaly tyto plochy podobu zapojeného vřesoviště. V keříčkových společenstvech je dominantním druhem vřes obecný (Calluna vulgaris) a kručinka chlupatá (Genista pilosa). Méně časté jsou pak čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis) a kručinkovec (Corothamnus procumbens). Z dalších vzácnějších keřů zde rostou růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a višeň křovinná (Cerasus fruticosa). Z velkého počtu bylinných druhů jmenujme ostřici nízkou (Carex humilis), kavyl Ivanův (Stipa joannis), lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera) atd. V jarním aspektu rozkvétá koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), křivatec český (Gagea bohemica), rozrazil ladní (Veronica dilenii) a orchideje - vstavač kukačka (Orchis morio) a prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina). Dalšími nápadně kvetoucími druhy jsou například smil písečný (Helichrysum arenarium), trávnička prodloužená (Armeria vulgaris) a na sprašových překryvech hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris) a hvězdnice chlumní (Aster amellus).


22

I jinde na erozí vypreparovaných skalních výchozech, na spraších a na mělkých půdách v okolí skalních výchozů lze nalézt xerotermní rostlinná společenstva. Luční vegetace je zachována především v odlesněných údolích potoků v SZ části území. K nejvýznamnějším druhům zde patří ostřice trsnatá (Carex caespitosa), vrba rozmarýnolistá (Salix rozmarinifolia), upolín evropský (Trollius altissimus) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Několik malých rybníčků má většinou fragmentálně vyvinutou vodní a pobřežní vegetaci. Z vodních makrofyt jmenujme alespoň výskyt bublinatky (Utricularia australis) a haluchy vodní (Oenanthe aquatica) v rybníku „U Jejkala". Vegetace údolí Dyje a) Přirozená vegetace Kaňonovité údolí Dyje má velmi dobře zachovanou přirozenou vegetaci. Na hranách a horních konvexních částech svahů jižních expozic jsou doubravy, které proti proudu Dyje ustupují podél gradientů k chladnějšímu klimatu xerofilním borům. Stromové patro je tvořeno dubem letním (Quercus robur), na skalnatých místech je často střídán dubem žlutavým (Quercus daleschampii). Zde se vtroušeně objevuje i jeřáb muk a břek (Sorbus aria, Sorbus torminalis) a dřín (Cornus mas). Keřové patro je chudé a je místy tvořeno krušinou olšovou (Frangula alnus) a jalovcem (Juniperus communis). Z bylin se setkáme s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a bikou hajní (Luzula luzuloides). Dosti častá jsou na otevřených místech keříčková společenstva tvořená především vřesem (Calluna vulgaris), kručinkou chlupatou a německou (Genista pilosa, Genista germanica), například na Liščí skále. Na několika místech se v těchto společenstvech vyskytuje i vzácný lýkovec vonný (Daphne cneorum), například v okolí Havraníků. Po celé délce údolí se na nejexponovanějších místech objevují reliktní bory (např. šíje Ostrohu, Hamerské vrásy atd.). Na extrémních skalních svazích se setkáváme se společenstvy skalních stepí s poměrně bohatou florou. Roste zde např.: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrima), kavyl vláskovitý (Stipa capillata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sesel sivý (Seseli osseum), česnek žlutý (Allium flavum), mochna písečná (Potentilla arenaria) a reliktní tařice skalní (Alyssum saxatile). Tato společenstva lemují údolí Dyje v celém národním parku, například na těchto lokalitách: Pašerácká stezka, Hamerské vrásy, šíje Ostrohu, skály pod Novým Hrádkem atd. Na obdobných stanovištích na krystalických vápencích u Čížova jsou zastoupeny teplomilné doubravy s bohatým keřovým podrostem. Nápadnými druhy skalních svahů na bazických horninách jsou třemdava bílá (Dictamnus albus) a oměj jedhoj (Aconitum anthora). Na analogických stanovištích severních svahů, která jsou chladnější a vlhčí, jsou zastoupeny chudé acidofilní doubravy. Ve spodních konkávních částech svahů, které jsou chladnější vlivem teplotní inverze a mají hlubší půdu vzhledem k akumulaci svahovin, bývají zastoupeny dubohabřiny, s častými hájovými bylinami, jako je např. dymnivka plná (Corydalis solida), jaterník podléška (Hepatica nobilis), prvosenka jarní (Primula veris). Na stinných místech roste brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Na severních expozicích v SZ části území (Braitava) jsou submontánní bučiny a na prudkých svazích pod skalami s akumulací balvanitého materiálu suťové lesy. Vyskytuje se zde kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva). Protější břeh Ledovýchh slují je pozoruhodný reliktním výskytem ploštičníku evropského (Cimicifuga europaea) a četnou populací dealpinní růže převislé (Rosa pendulina). Na svahu Ledových slují je rovněž jeden z posledních zbytků životaschopných porostů jedle bělokoré (Abies alba) v národním parku. Ve svahové bučině na Braitavě roste přibližně dvacet autochtonních jedinců tisu (Taxus baccata). V suťových polohách je ještě poměrně častý jilm drsný (Ulmus glabra). Pro skalnaté svahy údolí Dyje je typický výskyt ostrůvků primárního bezlesí. Objevují se zde i některé orchideje, jako vstavač osmahlý (Orchis ustulata), vstavač vojenský (Orchis militaris) a kruštík širolistý (Epipactis heleborine). Vedle skalních výchozů jsou druhým typem stanovišť primárního bezlesí v kaňonovitém údolí Dyje periglaciální balvanité žulové a rulové suti. Zatímco na jižních svazích jsou porostlé pouze společenstvy epilitických lišejníků, na vlhčích severních svazích se na nich zvláště na kontaktu s lesem vyskytují druhově chudé kapradinové porosty.


23

Aluvium Dyje je porostlé olšinami a samotný tok je lemován říčními rákosinami, lokálně i fragmenty vrbových křovin. V korytě Dyje jsou časté porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). b) Náhradní vegetace Lužní porosty byly v minulosti ve značné části přeměněny na kosené aluviální louky, které jsou druhově velmi bohaté. Dnes na mnoha těchto místech les regeneruje. Vyvinutý lužní porost je zachován například při ústí Klaperova potoka. Rostou zde mohutní jedinci jilmu (Ulmus laevis) a vrby bílé (Salix alba). Bylinné patro je tvořeno prvosenkou vyšší (Primula elatior), sněženkou (Galanthus nivalis), řeřišnicí luční (Cardamine pratensis) atd. Na několika místech v nivě Dyje (Ledové sluje) i v údolích přítoků (Klaperův potok) dnes regenerují podmáčené olšiny. Význam flóry a vegetace NP Podyjí z hlediska ochrany přírody Značná přírodní rozmanitost tohoto území podmiňuje velkou koncentraci rostlinných druhů na malé ploše. Z území národního parku a jeho ochranného pásma je dosud známo téměř 1.300 druhů vyšších rostlin (Vicherek et al. 1991) a další jsou každoročně objevovány. To dokládá značný význam oblasti z hlediska ochrany fytogenofondu. Kromě prvků hercynské a ponticko - panonské květeny, pro něž území NP Podyjí představuje migrační hranici, se zde setkáváme i s několika druhy perialpinními, které sem pronikly od jihu a Podyjí je jejich jedinou recentní lokalitou v ČR. Jde například o volovec vrbolistý (Buphthalmum salicifolium), prorostlík prutnatý (Bupleurum affine), bělolist žlutavý (Filago lutescens) a diviznu nádhernou (Verbascum speciosum). Tyto druhy patří v Červeném seznamu mezi kriticky ohrožené. Do této kategorie patří rovněž svízelka piemontská (Cruciata pedemontana), křivatec český (Gagea bohemica), zápalička největší (Tordylium maximum) a kýchavice černá (Veratrum nigrum). V území i dnes dochází k významným floristickým objevům. V roce 1990 byl například nalezen řebříček (Achillea tanacetifolia), jenž je novým druhem pro Moravu. Zcela zvláštní problematikou je pronikání invazních druhů rostlin do NP. Celoplošně proniká do Podyjí netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), podél vodních toků se začíná šířit netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), americké hvězdnice (Aster sp.) a další druhy. Byl také již nalezen bolševník velký (Heracleum mantegazzianum) a opletka čínská (Fallopia aubertii); tyto rostliny byly okamžitě zničeny. Všem invazním druhům musí být věnována mimořádná pozornost.


24

3.9 Fauna Díky přírodní unikátnosti území, jež je dána zejména jeho polohou, klimatem a geomorfologií, je i živočišná složka biocenóz v Národním parku Podyjí nesmírně zajímavá a rozmanitá. „Faunistická jedinečnost Podyjí, zejména úzkého pruhu údolí horní Dyje, je dána nejen jeho lokalizací na zlomu výběžků Českého masivu do úvalů při severozápadním okraji Panonské nížiny, ale i tím, že hluboký kaňon Dyje tu vytváří rozsáhlý soubor výhodně exponovaných stanovišť potřebných pro rozvoj a přežití ekologicky různorodých faunistických prvků. Teplomilné druhy mediteránního a pontického původu tu mohou pronikat hluboko do oblasti původního středoevropského lesa, a naopak lesní prvky zase daleko do klimaticky příznivější oblasti lesostepí jižní Moravy. Taková situace se projevuje u několika moravských řek, údolí Dyje však zůstává posledním z charakteristických moravských říčních průlomů, kde je tento fenomén dosud zachován prakticky v celém horním a středním toku. Malá narušenost dyjského údolí antropickými vlivy je pochopitelně dána i tím, že Dyje tu tvoří linii státní hranice prakticky již od přemyslovských dob, a tak toto území bylo ušetřeno nadměrných zásahů, jež provázejí intenzivní hospodaření a větší pohyb obyvatelstva, zejména v průběhu středověké kolonizace. To vše jsou výhodné aspekty, jež vedly i k zachování poměrné pestrosti a rozmanitosti současné podyjské fauny." (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Savci Z území je potvrzen výskyt 56 druhů savců, což představuje 67 % všech druhů savců v ČR. Toto číslo však zdaleka není konečné. Byl zde zaznamenán výskyt devíti druhů hmyzožravců (90% fauny ČR). Z významných představitelů jmenujme: bělozubku šedou (Crocidura suaveolens) a bělozubku bělobřichou (Crocidura leucodon), jež je zde na hranici svého areálu. Územím rovněž probíhá hranice rozšíření ježka východního (Erinaceus concolor) a ježka západního (Erinaceus europaeus) (kol. 1985). Výčet teplomilných druhů doplňuje nález letounů: netopýra brvitého (Miotis emarginatus)a vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Z většího počtu zjištěných druhů letounů převládá původní lesní fauna, například netopýr černý (Barbastella barbastellus). Z druhů se širokou ekologickou valencí je pozoruhodný například výskyt netopýra Brandtova (Miotis brandti), jež byl zjištěn v Ledových slujích (kol. 1985). Z bohatě zastoupené skupiny hlodavců jmenujme ochranářsky významného sysla obecného (Citellus citellus), který je i zde na ústupu. Dříve se pravidelně vyskytoval například na Havranickém vřesovišti a Kraví hoře. Zalesněné stráně v údolí Dyje jsou domovem plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) a plcha velkého (Glis glis), který zde dosahuje neobvyklé populační hustoty. Z dalších lesních hlodavců jmenujme myšici lesní (Apodemus flavicollis) a norníka rudého (Clethrionomys glareolus). Stále vzácnějším druhem je i křeček polní (Cricetus cricetus), jenž byl v poslední době potvrzen z vývržků výra velkého (Bubo bubo) na Kozí stezce (Obuch 1991). Východním okrajem národního parku prochází i hranice rozšíření stepního druhu myšice malooké (Apodemus microps). V poslední době byl prokázán výskyt hraboše mokřadního (Microtus agrestis) a myšky drobné (Micromys minutus) (Obuch 1991). Jen občas je hlášena vydra říční (Lutra lutra). Je pravděpodobné, že přirozený a dobře zarybněný tok Dyje jí plně nevyhovuje pro každodenní nárazové průtoky způsobené provozem vranovské elektrárny. Představitelem stepní fauny je tchoř světlý (Putorius eversmanni), nebyl však již určitou dobu v území zjištěn (kol.1985). Za zmínku ještě stojí hojný výskyt běžně myslivecky vedených druhů, například zajíce polního (Lepus europaeus), prasete divokého (Sus scrofa), srnce (Capreolus capreolus), jelena evropského (Cervus elaphus)atd. Problematický je výskyt nepůvodního muflona (Ovis musimon), jenž má velmi nepříznivý vliv na xerotermní společenstva v údolí Dyje (např. Šobes, Ostroh). Nevhodný je rovněž výskyt nepůvodního daňka (Dama dama). Je nutno též upozornit na naprostou absenci velkých šelem.


25

Ptáci Pro okres Znojmo uvádí Klejdus (1980)na 132 hnízdících druhů. Po kombinaci údajů z Oborového dokumentu CHKO Podyjí a pozorování Škorpíkové (ústní sdělení)je prokázaný počet hnízdících druhů na území národního parku a jeho ochranného pásma 99. Další zvýšení zjištěného počtu hnízdících druhů je ale velmi pravděpodobné, protože v území zatím nebyl prováděn systematický ornitologický výzkum. V minulosti se v jihovýchodní stepní části národního parku a jeho blízkém okolí vyskytovaly dnes již ustoupivší druhy: dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), mandelík hajní (Coracias garrulus) a vlha pestrá (Merops apiaster) (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Z pravidelně se vyskytujících srostloprstých v Podyjí hnízdí ledňáček říční (Alcedo atthis) a dudek chocholatý (Upupa epops). Poměrně hojně se v Podyjí setkáme s ťuhýkem obecným (Lanius collurio) a v posledních letech přibývá i ťuhýka šedého (Lanius excubitor). Početněji jsou zastoupeni šplhavci. Hojnější výskyt byl zjištěn u strakapouda velkého a malého (Dendrocopos major a Dendrocopos minor) a krutihlava (Jynx torquila). Vzácnější druhy zastupuje strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus). Velmi málo údajů je zatím známo o výskytu sov. Mimo běžné druhy jako například kalous ušatý (Asio otus) a puštík obecný (Strix aluco), hnízdí pravidelně ve skalních stěnách (Hardeggské skály, Papírna atd.) výr velký (Bubo bubo). V lesostepních enklávách a zanedbaných sadech (Popicko, Havranicko) byl několikrát v hnízdní době potvrzen výskyt výrečka malého (Otus scops) (Fiala, ústní sdělení). Na netypickém místě, v teplomilné doubravě u Havraníků, vyhnízdil v nedávné době sýc rousný (Aegolius funereus) (Tunka 1988). Oblast vřesovištních lad je pozoruhodná rovněž výskytem strnada lučního (Emberiza calandra), vázaného na nízkostébelné bylinné porosty. Na podobných stanovištích zde žil donedávna i strnad zahradní (Emberiza hortulana), jež byl v roce 1992 znovu pozorován (Hanák, ústní sdělení). Ve světlých acidofilních doubravách (Popice, Havraníky) poměrně často hnízdí i lelek lesní (Caprimulgus europaeus). Z měkkozobých jsou v celém území běžné oba druhy hrdliček (Streptopelia turdus a Streptopelia decaocto) a holub hřivnáč (Columba palumbus). Holub doupňák (Columba oenas) se vyskytuje v pralesovitých partiích na Braitavě. Naši běžnější dravci, káně lesní (Buteo buteo), poštolka obecná (Falco tinunnculus), krahujec (Accipiter nisus) a jestřáb (Accipiter gentilis), jsou častí i v Podyjí. Pravidelný výskyt včelojeda (Pernis apivorus) je znám z východní části údolí od Znojma po Nový Hrádek a z Braitavy, kde hnízdí (Solař, ústní sdělení). Do 60. let v Podyjí tradičně hnízdil na několika místech i sokol stěhovavý (Falco peregrinus) (vranovský hradní vrch, Vraní skála, Nový Hrádek, v Rakousku u Hardeggu). Poslední hnízdění je hlášeno z roku 1970 (Fiala in kol. 1985). Dnes jsou tato hnízdiště vesměs obsazena výrem. V posledních letech bylo také několikrát potvrzeno hnízdění raroha velkého (Falco cherrug) (například Kratochvíl ústní sdělení). Předpokládá se i hnízdění ostříže lesního (Falco subbuteo). Významné bylo pozorování orla nejmenšího (Hieraaethus pennatus) (Hudec, Škorpík 1988), rok předtím podle zpráv amatérských ornitologů (Kratochvíl ústní sdělení) i neúspěšně zahnízdil. V zimě se občas v národním parku zdržuje orel mořský (Haliaeethus albicilla). Pozorovala jej např. Škorpíková 1990 a Staněk 1991. V roce 1992 byl u Lukova pozorován orlík krátkoprstý (Circetus gallicus) (Škorpík ústní sdělení). Vzhledem k nedostatku a malé rozloze vodních ploch nejsou v Podyjí příliš zastoupeny druhy, jež jsou na toto prostředí vázány. Celý rok se v Podyjí zdržují nehnízdící jedinci volavky popelavé (Ardea cinerea). Pozoruhodný je nález dvou mláďat v prachovém šatu v údolí pod Vranovem. Hnízdo však nebylo nalezeno (Solař ústní sdělení). V rybníku u Popic byl zaznamenán výskyt volavky červené (Ardea purpurea) (Pelz 1991). V Podyjí hnízdí na naší i rakouské straně čáp černý (Ciconia nigra). Nedaleko za hranicí NP bylo zaznamenáno skalní hnízdo tohoto druhu (Hanák ústní sdělení). V letním období se na Dyji zdržuje pravidelně několik čápů bílých. Vrubozobí jsou zastoupeni běžnými druhy kachen, jako je polák chocholačka (Aythya fuligula), čírka obecná (Anas crecca) a kachna divoká (Anas platyrhynchos). Běžná je rovněž labuť velká (Cygnus olor), jež hnízdí například ve Vranově a na Dyji u Devíti mlýnů. Díky přirozenému charakteru toku se na několika místech vyskytuje skorec vodní (Cinclus cinclus); např. úseky řeky Pod Lipinou, pod Novým Hrádkem, pod Braitavou. Běžní jsou i konipas bílý (Motacilla alba) a konipas horský (Motacilla cinerea). Hojně je zastoupen řád pěvců. Kromě již zmíněných a zcela běžných druhů žijí na území národního parku i druhy méně obvyklé. V lesostepních partiích (Konice až Hnanice) hnízdí bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). V blízkosti sídel (Znojmo, Havraníky) je častý chocholouš (Galerida cristata), v listnatých lesích východní části národního parku pak příbuzný skřivan lesní (Lullula arborea). Z Podyjí jsou známy


26

všechny naše druhy pěnic, včetně pěnice vlašské (Sylvia nisoria). Na vhodných místech se vyskytuje linduška lesní (Anthus trivialis) a oba druhy šoupálků (Certhya familiaris a Certhya brachydactyla). Z cvrčilek byly prokázány cvrčilka zelená (Locustella naevia) a říční (Locustella fluviatilis). Z rákosníků zpěvný (Acrocephalus palustris) a obecný (Acrocephalus scirpaceus). Okraje lesů (Popice, Havraníky) jsou sta-novištěm bramborníčka černohlavého (Saxicola torquata). Na většině území NP je hojná žluva hajní (Oriolus oriolus). Občas je hlášen i bramborníček hnědý (Saxicola rubetra). K typickým lesním druhům patří lejsci šedý, bělokrký a černohlavý (Muscicapa striata, Ficedula albicollos, Ficedula hypoleuca). Význačným horským prvkem je na Braitavě zjištěný lejsek malý (Ficedula parva) (Hanák, ústní sdělení). Podle nepotvrzených zpráv bylo Podyjí hnízdištěm skalníka zpěvného (Monticola saxatilis). K ornitologickým zvláštnostem patřila do nedávné doby skalní hnízda rorýsů obecných (Apus apus). Plazi S výjimkou ještěrky živorodé (Lacerta vivipara) a želvy bahenní (Emys orbicularis) byl zaznamenán historický či současný výskyt všech druhů plazů žijících v České republice. Pravděpodobně reliktní je výskyt užovky stromové (Elaphe longissima), jež byl spolehlivě prokázán v posledních deseti letech, přes četné starší neurčité údaje. Na vhodných stanovištích byl zjištěn tento plaz od Znojma až po Vranov nad Dyjí (Znojmo - hrad, Hradiště, Papírna, Nový Hrádek, Vraní skála, Kozí stezka atd.). Je známá rovněž z rakouské strany (např. Karlslust, Umlaufberg). V celém úseku řeky od Vranova nad Dyjí po Znojmo je častá užovka podplamatá (Natrix tesselata) díky přirozenému charakteru toku a dostatečnému zarybnění. Za zmínku stojí rovněž nález rekordního exempláře užovky obojkové (Natrix natrix). Nalezl jej Vlašín (in verb) v roce 1990 u Baštova mlýna a had měřil 116 cm. Na lesostepních a vřesovištních lokalitách je dominujícím plazem užovka hladká (Coronella austriaca). Můžeme ji nalézt například na Hradišťských terasách, Kraví hoře, Havranickém vřesovišti, nad Papírnou atd. Zmije obecná (Vipera berus) byla opakovaně (1949,1985) zjištěna u Mašovic v lokalitě Vlčí jáma. Tento zřejmě reliktní výskyt je pravděpodobně dokladem šíření údolím Dyje od západu z Česko-moravské vysočiny a druh zde přežil díky klimatické inverzi v zalesněném údolí (Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Zmije se snad vyskytuje i v údolí Klaperova potoka u Čížova, odkud byla několikrát hlášena laiky. Ještěrka zelená (Lacerta viridis) je nejnápadnějším zástupcem plazů na lesostepních lokalitách, vřesovištích a skalních ostrožnách v údolí Dyje. Na těchto stanovištích se vyskytuje v celém území národního parku od Hnanic až po Vranov nad Dyjí. Určitě nejhojnějším druhem je ještěrka obecná (Lacerta agilis). V celé ploše národního parku je rovněž zastoupen slepýš křehký (Anguis fragilis). Bezesporu velmi zajímavý je údaj o historickém výskytu ještěrky zední (Lacerta muralis) v okolí Znojma (Adolph 1922). Zatím se jej nepodařilo potvrdit, přestože stanoviště (Znojmo - hrad, Hradiště u Znojma) jsou vhodná a nejbližší lokality druhu v Rakousku jsou nepříliš vzdáleny. Obojživelníci O výskytu obojživelníků existují jen velmi kusé údaje. Téměř všude se v zalesněné části v dosahu údolí Dyje vyskytuje celkem hojně mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mlok zde má vhodné životní podmínky díky bohaté potravní nabídce a příhodnému mikroklimatu. V některých místech se vyskytuje opravdu velmi hojně, zejména v hluboce zaříznutých bočních údolích (Mločí údolí) a fragmentech pralesových porostů (Ledové sluje). Z čolků byl zatím prokázán pouze čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek velký (Triturus cristatus). Druhové spektrum obojživelníků je limitováno nedostatkem stojatých vod v NP. Z toho vyplývá i následující přehled bezocasých obojživelníků. Ropucha obecná (Bufo bufo) i ropucha zelená (Bufo viridis) jsou poměrně hojné, zejména v okolí sídel. Druhý druh pak především v sušší východní části NP (okolí Znojma, Popice, Hnánice). Kuňka obecná (Bombina bombina) se vyskytuje velmi lokálně a nehojně (např. Hradiště, Havraníky, Popice). Několikrát byla rovněž hlášena blatnice skvrnitá (Palabates fuscus) od Havraníků a Hnánic. Skokany zastupuje zejména skokan štíhlý (Rana dalmatina), který je hojný na celé ploše národního parku na všech


27

typech stanovišť. Mnohem vzácnější je pak skokan hnědý (Rana temporaria). Byl zjištěn dosud jen v několika lesních tůních (např. Podmolí). Z jediné lokality u Čížova je zatím hlášen skokan ostronosý (Rana arvalis). Ze zelených skokanů byl zjištěn druh Rana esculenta u Havraníků a kriticky ohrožený skokan menší (Rana lessonae) v rybnících u Jejkala (Hanák 1991). Ryby Úsek Dyje v národním parku je výrazně poznamenán vodními díly Vranov nad Dyjí a Znojmo. Vybudování vodní nádrže ve Vranově nad Dyjí v 30. letech zapříčinilo změnu vodního ekosystému a významně poznamenalo druhovou skladbu a populační dynamiku ichtyofauny. Určitou představu o původní rybí obsádce nám může poskytnout srovnání s výsledky průzkumu úseku Dyje nad Vranovskou nádrží a Želetavky (Lusk 1991). Dnes je v celém úseku Dyje v Národním parku Podyjí početnost i druhové složení ryb víceméně určováno umělým zarybňováním a sportovním rybolovem. Vysazován je především pstruh obecný (Salmo trutta), pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss), siven americký (Salvelinus fontinalis) a lipan podhorní (Thymallus thymallus). V některých úsecích se dosud rozmnožují i druhy parmového pásma, např. parma obecná (Barbus barbus) a ostroretka stěhovavá (Chondrostoma nasus). V přirozeném toku řeky je všude hojná vranka obecná (Cottus gobio), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), místně pak i jelec tloušť (Leuciscus cephalus) (Lusk 1991). Zoologicky významnější jsou nálezy hrouzka obecného (Gobio gobio), sekavce písečného (Cobitis taenia), ježdíka obecného (Gymnocephalus cernua) a mřenky mramorované (Noemacheilus barbatus) (Lusk 1991). Bezobratlí Vzhledem k obrovskému druhovému bohatství této skupiny a vzhledem k tomu, že v území zatím byl prováděn systematický výzkum jen u některých čeledí brouků a motýlů, následující faunistický přehled je jen orientační. V první řadě si všímá jen druhů zvláště chráněných, ochranářsky významných a některých zoogeograficky a faunisticky pozoruhodných, především z třídy hmyzu. Nápadným zástupcem řádu Mantodea na vřesovištních a lesostepních lokalitách je kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Dospělci se koncem léta dají nalézt na Kraví hoře, Popických kopečcích, Havranickém vřesovišti, lesostepi nad Papírnou. Ootéku nalezl Škorpík v roce 1988 rovněž na Hradišti. K reliktním zástupcům rovnokřídlého hmyzu patřila sága (Saga pedo), která žila na stepích jižně od Znojma (Zacher 1917). V posledních desetiletích však nebyla potvrzena. Vzhledem ke skrytému způsobu života není její současný výskyt vyloučen, což potvrzuje i nový nález tohoto druhu u rakouského Retzu (Horný 1992, ústní sdělení). Z řádu síťokřídlých jmenujme ploskoroha pestrého (Ascalaphus macaronius), který je rovněž vázán v Podyjí na stepní, lesostepní a vřesovištní lokality. V roce 1992 nalezli Vítek a Buchar (ústní sdělení) další nesmírně významný druh - pakudlanku jižní (Mantispa styriaca), pro nějž je NP Podyjí jednou z mála recentních lokalit v České republice. Dosud nebyl studován na území národního parku ani tak bohatý řád, jakým jsou blanokřídlí, včetně zvláště chráněných druhů mravenců (Formica) a čmeláků (Bombus). Dosud nejlépe prostudovanými řády hmyzu jsou motýli (Lepidoptera) a brouci (Coleoptera). Prvně jmenovaný řád je v Národním parku Podyjí zastoupen dvanácti zvláště chráněnými druhy. K nejvýznamnějším patří např. pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), potvrzený téměř po čtyřiceti letech od Popic a ze Šobesu (Škorpík 1987, Švestka 1987, Vítek 1985). Naproti tomu jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) má dosud v Podyjí silné populace a nehrozí mu zatím bezprostřední nebezpečí. Vyskytuje se v zalesněné části území (např. u Podmolí a Lukova) a dospělci létají na pasekách (Podmolí, Čížov) a loukách u Dyje (od Široké louky až po Ledové sluje). Rovněž další dva zvláště chráněné druhy motýlů - otakárek ovocný (Iphiclides podalirius) a otakárek fenyklový (Papilio machaon) - nejsou bezprostředně ohroženy a vyskytují se hojně zejména ve stepních a lesostepních lokalitách ve východní části národního parku. Nesmírně závažný je nález hnědáska podunajského (Melitaea britomartis) na Havranickém vřesovišti (Švestka 1986). Jde o


28

jediné současné naleziště v celé ČR. V údolí Dyje žil rovněž endemický poddruh jasoně červenookého (Parnassius apollo ssp. marcomanus). Tato reliktní populace začala mizet na počátku minulého století a poslední motýl byl zjištěn u Uherčic v roce 1935. Na území národního parku se vyskytoval na několika lokalitách (Znojmo, Vraní skála, Hardeggské skály, Vranov nad Dyjí) (Švestka 1977). Rovněž řád brouků je v počátečním stadiu výzkumu. Přesto se podařilo zjistit výskyt některých, zejména zoogeograficky, pozoruhodných druhů. V první řadě je nutné se zmínit o některých zvláště chráněných druzích. Celkem hojně se ve světlých doubravách vyskytuje krajník hnědý (Calosoma inquisitor). Občas je hlášen ze stejných stanovišť i krajník pižmový (Calosoma sycophanta) (např. Popice). Ve znojemském muzeu je rovněž deponován dokladový materiál krajníka (Calosoma auropunctatum). Tento druh je indikátorem zachovalých teplých stepních stanovišť. Další zvláště chráněný druh - nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis) je znám především z druhotných lokalit ve Znojmě. Jeho výskyt v národním parku byl zjišťěn v roce 1989 u Podmolí (Škorpík). Častým druhem v teplých doubravách je roháč obecný (Lucanus cervus), jež se vyvíjí v dubových pařezech a při mýtní těžbě většího rozsahu je potom lokálně hojným (Mráček 1989) (např. Podmolí 1987). Tesařík obrovský (Cerambyx cedro) žije velmi skrytě v malé populační hustotě zejména v přirozených porostech dubu zimního a žlutavého na skalních lesostepích v údolí Dyje. Existuje starší dokladový materiál o výskytu tesaříka alpského (Rosalia alpina) na Vranovsku, novější údaje však chybí. Není ovšem vyloučeno, že přežívá ve zbytcích bučin na Braitavě. Z dalších význačných druhů jmenujme nálezy dvou pralesních střevlíků: Carabus irregularis (Škorpík 1987) a Carabus variolosus (vyskytuje se na rakouské straně údolí). Například čeleď krascovitých je zastoupena 77 druhy, což představuje přibližně 74% všech druhů ČR. Z této skupiny je zoogeograficky pozoruhodný výskyt druhu Paracylindromorphus sabuliformis (Hradiště), jehož nejbližší lokality jsou až na jižním Slovensku. Kovaříky reprezentuje např. velmi vzácný dutinový druh Limoniscus violaceus, jenž zde byl zjištěn teprve koncem 80. let jako jeden z prvních nálezů na Moravě. Příležitostný průzkum ploštic (Heteroptera) potvrdil na Havranickém vřesovišti výskyt nového druhu pro Moravu - panonského prvku Piesma silens (Štys ex Hanák, Škorpík, Vlašín 1990). Buchar zjistil na stejné lokalitě nový druh pavouka pro ČSFR - Thanatus pictus (Buchar ústní sdělení). Z této skupiny jmenujme ještě stepníka rudého (Eresus niger). Tento pavouk se vyskytuje například na Havranickém vřesovišti a je významným indikátorem primárního bezlesí. Výzkum půdních členovců prováděla Folkmanová et al. a mimo jiné bylo zjištěno dvanáct nových druhů pro Moravu. Význam NP Podyjí z hlediska ochrany živočichů Pokračující inventarizační výzkumy prokazují nesmírné druhové bohatství fauny NP. Toto území je významné i svou polohou na styku středoevropské lesní zóny se zónou stepní (Pecina 1979). Vzhledem k tomu, že jde o nejlépe vyvinutý a zachovalý říční fenomén západomoravských řek má toto území velký význam jako refugium výskytu velkého množství citlivých a ohrožených druhů.


29

3.10 JinÈ p¯ÌrodnÌ faktory ovlivÚujÌcÌ podmÌnky pÈËe o les

Vývoj osídlení a kultivace krajiny Hodnocení vývoje území nedotčených člověkem stejně tak jako hodnocení vývoje kultivace krajiny bude na území Národního parku Podyjí dlouhodobým a náročných úkolem. Bude nezbytné uplatnit týmovou spolupráci archeologů, paleobotaniků, malakologů atd. Počátky ovlivnění území NP spadají až do staršího paleolitu. V bezprostředním kontaktu s dnešní hranicí národního parku a jeho ochranného pásma byla zjištěna paleolitická sídliště (např. Šatov, Hnanice, Lukov atd.) s bohatým nálezovým materiálem (kol.1985). Velmi pravděpodobné osídlení vhodných lokalit v přilehlém údolí Dyje (již území národního parku) potvrdil orientační archeologický průzkum prováděný Jihomoravským muzeem ve Znojmě. Paleolitické nálezy jsou známy zejména z ústí menších přítoků Dyje (kol.1985). Ovlivnění přírody však bylo zřejmě úměrné životnímu stylu paleolitického člověka. Sídliště většího rozsahu eneolitického stáří bylo prokázáno na lokalitě Šobes (Klíma, ústní sdělení). V tomto místě rovněž křížila údolí Dyje solná stezka. Charakter území umožňoval vznik výšinných hradišť např. ve Znojmě. Potenciální lokality bude nutno teprve prozkoumat (např. Ostroh). Ani období neolitu není zatím možno z hlediska vývoje kultivace krajiny objektivně zhodnotit, stejně tak jako další období až do raného středověku. V době velkomoravské existovalo na Hradišti u Znojma jedno z nejvýznamnějších státních center. To je již dnes dokladováno bohatým archeologickým materiálem. V raném středověku již prokazatelně existovala některá sídla nad údolím Dyje v sousedství dnešního území národního parku. Hranice lesního komplexu v oblasti dyjského údolí již měla pravděpodobně zhruba dnešní průběh. Znojemská vřesoviště Široký pás světlých acidofilních doubrav táhnoucí se jihozápadním směrem od Znojma byl zřejmě v časném středověku vyklučen a přeměněn na pastviny, jež byly využívány až do 50. let minulého století. Tyto plochy byly spontánně osídleny unikátními keříčkovými společenstvy s dominujícím vřesem obecným (Calluna vulgaris) a kručinkou chlupatou (Genista pillosa), jež jsou střídány stepními enklávami (kol.1985), a poskytly nové možnosti již jen v refugiích zde přežívajícím teplomilným submediteránním druhům. Území tzv. Znojemských vřesovišť má nesmírnou přírodovědeckou hodnotu a je pozoruhodné velkým množstvím druhů hmyzu a rostlin. Je příkladem druhotně stabilizovaného společenstva podmíněného pastvou. Hrady Vlastní údolí Dyje bylo osídleno ve středověku jen částečně. Na území dnešního národního parku byly postaveny pravděpodobně ve 12. století dva hrady - Vranov nad Dyjí a Nový Hrádek, které plnily funkci hraničních obranných pevností. V době využívání těchto hradů jako vojenských objektů (přibližně do konce 16. století)byly svahy pod pevností udržovány uměle, bez vzrostlých dřevin. To pravděpodobně přispělo k zachování některých pozoruhodných druhů rostlin na těchto lokalitách, jako např. divizny nádherné na Novém Hrádku. Vranovský hrad byl posléze přestavěn na barokní šlechtické sídlo, v jehož širším okolí byl v průběhu minulého století částečně realizován romantický přírodně-krajinářský park. To mělo určitý vliv na vývoj přírodního prostředí této části národního parku. Byly zde postaveny některé romantické stavby a propojeny sítí cest i v přírodně nejzachovalejších lokalitách. Byly rovněž prokáceny některé průhledy. Konfrontace dobových rytin a současného stavu těchto lokalit však ukazuje, že minimálně od začátku minulého století některé části přírodně-krajinářského parku pustly a postupně získaly přírodě blízký charakter.


30

Mlýny Dalším zásahem do přírody dnešního národního parku ve středověku byla výstavba vodních mlýnů. Tyto stavby vznikly na několika příhodných místech v celém úseku řeky mezi Vranovem a Znojmem. Ke mlýnům byly zřízeny vozové cesty, říční ekosystém byl výrazně ovlivněn náhony a jezovými stavbami. V nivě Dyje kolem mlýnů vznikly pak po vyklučení lesa pozemky orné půdy a blíže k toku Dyje louky. V těchto místech jsou mnohde patrny úpravy svahů údolí terasováním. Osídlení těchto lokalit mělo za následek pravděpodobně i ovlivnění druhové a prostorové skladby lesa v blízkém okolí těchto míst, neboť provoz mlýnů vyžadoval přísun palivového a konstrukčního dřeva. Některé mlýny zanikly ještě ve středověku, např. v úseku Devíti mlýnů. Několik těchto objektů existovalo až do r. 1951, kdy byly násilně demolovány při zřízení hraničního pásma. Louky Brzy po vzniku středověké sídelní struktury byly na příhodných místech, kde to šířka údolní nivy Dyje dovolovala, zřízeny louky. Jejich přibližná rozloha v úseku mezi Vranovem a Znojmem byla ještě po 2. světové válce 80 ha. Dnes je určitá část plochy luk porostlá mladým náletovým lesem. Floristické složení podyjských luk je závislé na úrovni hladiny podzemní vody a osciluje od mezofilních společenstev až téměř ke xerofilním. Z nejvýznamnějších rostlin jsou zde zastoupeny vstavač kukačka, vstavač osmahlý, trávnička obecná či černohlávek velkokvětý (Vicherek et al. 1991). Společenstva luk jsou druhotně stabilizovaná a jejich existence je podmíněna sečením. Báňská činnost Ve skalní stěně Kozích stezek pod Čížovem jsou patrné dvě pokusné štoly středověkého stáří (Šmerda ústní sdělení) cca 20 m hluboké. Rozsáhlejší těžba zde nikdy neproběhla. V okolí sídel (např. Podmolí, Lukov, Čížov) byly v lesích otevřeny jámy pro těžbu lomového kamene. Tyto útvary jsou však již částečně zazemněné a dobře zapojené do terénu.

3.11 SÌdla†† Na území Národního parku Podyjí je pouze jediné sídlo - Čížov (první zmínka o obci je z roku 1323, ještě v roce 1880 zde žilo 217 obyvatel - kol.1985). Dnes jde o stagnující sídlo s 62 obyvateli (1990). Zastavěná část obce má statut ochranného pásma NP. Většinu plochy katastru Čížova tvoří orná půda. V minulosti připadalo asi 60% odlesněných ploch katastru na louky a pastviny. V ochranném pásmu Národního parku Podyjí jsou tato sídla: Vranov nad Dyjí - první zmínka o obci je v Kosmově kronice z roku 1100. Osídlení je zde doloženo ze starší i mladší doby kamenné. Ve středověku se obec rozvíjela vedle obranného zeměpanského hradu. Ke šlechtickému sídlu patřil i velkostatek a posléze porcelánka (od 18. století). Dnes je ve stejném objektu elektrotechnická výroba. Přírodní prostředí v okolí obce bylo ovlivněno i přeměnou části lesního komplexu v okolí zámku na přírodně-krajinářský park. Dnes má obec 973 obyvatel (Anonymus 1990) a její perspektiva je především v rozvoji turistického ruchu. Jde o největší obec ochranného pásma NP, centrum turistiky a přirozené nástupiště do západní části NP. Onšov - je zmíněn v roce 1323, ale obec je pravděpodobně starší. Roku 1535 Onšov úplně zpustnul, ale byl během 20 let opět osídlen. Nejvíce obyvatel zde žilo v r. 1930 a to 234. Dnes má obec 93 obyvatel (Anonymus 1990). Určitá část domovního fondu je využívána k rekreačním účelům, což umožňuje poloha obce poblíž Vranovské vodní nádrže. Lesná - starším jménem Liliendorf. Obec byla založena roku 1794 na místě lesního komplexu, který propojoval lesy v Podyjí s dalším velkým lesním celkem u Vranovské vsi a Olbramkostela. Lesní plochy byly přeměněny na pozemky orné půdy. Na okraji zastavěné části obce je prameniště Klaperova potoka.


31

Poblíž obce jsou dva velké provozy zemědělské výroby - hospodářský dvůr státního statku a drůbežárna. Dnes žije v obci 336 obyvatel (Anonymus 1990). Horní Břečkov - poblíž obce prokázáno pravěké osídlení. První zmínka o obci je z roku 1323 (kol.1985). Dnes jde o zemědělskou obec s provozovnami zemědělského družstva. Obcí prochází komunikace k hraničnímu přechodu Čížov - Hardegg. V Horním Břečkově žije 481 obyvatelů (Anonymus 1990). Lukov - osídlení je prokázáno z mladší doby kamenné a doby bronzové. První zmínka o obci je z r. 1190 (kol.1985). V okolí Lukova byl lesní porost vyklučen až na samou hranu údolí Dyje. Obec s 251 obyvateli (Anonymus 1990) je východištěm turistické trasy na Nový Hrádek a prochází jí hlavní turistická trasa v NP Podyjí a cykloturistická stezka. Pracovní příležitosti jsou v provozovně zemědělského družstva. Podmolí - prokázané osídlení je z mladší doby kamenné, doby bronzové a slovanské. Prokazatelně obec existovala v roce 1358. Ještě před sto lety zde bylo kromě běžné zemědělské výroby značně rozšířeno dnes zaniklé vinohradnictví (Oborový dokument CHKO Podyjí). Dnes jde o malou zemědělskou obec (213 obyvatel v roce 1987). Přibližně 1 km východně od obce existovala pravděpodobně až do třicetileté války osada Piesky. Mašovice - na území obce zjištěno mnoho dokladů o osídlení ze starší i mladší doby kamenné a z doby bronzové, stejně jako z mladší doby hradištní (Oborový dokument CHKO Podyjí). První zmínka o obci pochází z roku 1046. Dnes převážně zemědělská obec (hospodářský dvůr a sídlo zemědělského družstva). Na okraji zastavěné části obce kamenolom, poblíž obce vojenská střelnice. Počet obyvatel se pohybuje kolem 450, v roce 1987 byl 443 (Anonymus 1990). Znojmo - Hradiště - kontinuální osídlení od paleolitu dodnes. V období velkomoravském zde existovalo výšinné hradiště, které představovalo jedno z center Velkomoravské říše. Svůj význam ztrácí po získání Moravy Přemyslovci, kdy byl založen nový hrad na protější ostrožně (mezi 1017 a 1037). Dnes je Hradiště součástí města Znojma. Konice - osídlení je doloženo z neolitu a doby bronzové. Prokazatelná zmínka o obci je z roku 1577 (Anonymus 1990). Dnes vinařská obec, v okraji zastavěné části středisko živočišné výroby. Při sčítání v r. 1980 zde žilo 339 obyvatel. Popice - pravěké osídlení předběžně datováno do mladší doby kamenné. První zmínka o obci je z roku 1252. Dnes zemědělsko - - vinařská obec s cennými ukázkami lidové a sakrální architektury.V roce 1980 zde žilo 211 obyvatel. Havraníky - na území obce nálezy z mladší doby kamenné, bronzové, halštadské a železné. Rovněž byly objeveny nálezy římské a slovanské. První písemná zpráva o obci je z roku 1229. Dnes jde převážně o zemědělsko-vinařskou obec, prochází zde rovněž silniční tah na hraniční přechod do Hnanic. V roce 1987 zde žilo 378 obyvatel. Hnanice - jsou zde doklady o osídlení v mladší době kamenné, v éře popelnicových polí, v římské době a je zde prokázáno i osídlení starými Slovany. První zmínka o obci je z r. 1210. Obec je však situována na trase prastaré solné stezky, což způsobilo, že Hnanice měly ve středověku značný význam. Byly první zastávkou obchodních karavan na našem území. Poutní kostel sv. Wolfganga byl vybudován na pohanském kultovním místě (Anonymus 1990). Později po přeložení trasy obchodní cesty Hnanice svůj význam ztratily. Dnes má převážně zemědělská obce 243 obyvatel (Anonymus 1990). Její význam opět vzrostl po otevření hraničního přechodu v r. 1990.


32

3.12 V˝voj kultivace krajiny v poslednÌm obdobÌ

Podle předběžného paleomalakologického hodnocení několika lokalit v národním parku (ústní sdělení Ložek)je patrné, že k ustávání intenzivnější lidské činnosti v údolí Dyje došlo již přibližně před 200 lety. Souvisí to pravděpodobně s opuštěním některých mlýnů a chorobami vinohradů v minulém století. Od této doby postupně docházelo k návratu některých částí údolí Dyje k přírodním poměrům, např. svahy pod Královým stolcem. Vinohrady byly opuštěny a zarostly listnatým lesem. Lokalizace některých mlýnů je v terénu již jen těžko patrná a dříve využívané pozemky jsou rovněž spontánně zalesněny. Po roce 1918 byla stará moravská zemská hranice jdoucí po řece Dyji znovu změněna v hranici dvou nezávislých států. I to mělo vliv na postupné utichání ruchu v údolí Dyje. Poslední velká změna nastala v roce 1951. Po spuštění „ železné opony „ a zřízení hraničního pásma došlo k úplnému nucenému vysídlení tohoto prostoru. Byly vysídleny všechny mlýny i objekt Nového Hrádku. Bylo znemožněno využívání půdy v soukromém vlastnictví, a to umožnilo nástup sukcese na některých místech v nivě Dyje a v okraji lesního komplexu hlavního údolí. Tím došlo na mnoha místech k posunu hranice lesa směrem od údolí. Pro združstevněné podniky bylo nevýhodné udržovat drobné nescelitelné pozemky a extenzivní sady. Podle předběžného odhadu téměř třetina výměry luk v údolní nivě Dyje podlehla sukcesním pochodům a dnes je pokryta mladým lesem. Dobře přístupné louky byly nadále udržovány zemědělskými družstvy a pohraniční stráží v přijatelném stavu. Vlhké a mezofilní louky v nivách přítoků (Lukovský potok, Klaperův potok), jež byly většinou v soukromém vlastnictví, byly opuštěny a z velké části nahrazeny olšinami. Téměř tak zmizelo jedno z neunikátnějších společenstev v Podyjí - vlhké a slatinné louky s charakteristickou florou a faunou. Jedna z posledních lokalit tohoto typu pod Čížovem byla v polovině 70. let zničena drenážním odvodněním. V té době byla také celá nelesní část katastru Čížova vystavena drastickému rekultivačně-melioračnímu zásahu. Byly odstraněny meze s přirozenými porosty křovin, louky a pastviny byly převedeny na ornou půdu. Jedním z nejnápadnějších důsledků tohoto zásahu je zrychlená eroze na pozemcích orné půdy. Pásmo stepních pastvin a vřesovišť jihozápadně od Znojma bylo podle dobových fotografií na některých místech ohraničeno až horní hranou údolního zářezu Dyje. Nevyužitelná skalnatá místa byla porostlá světlými dubovými remízky. Tento stav se výrazně změnil po 2. světové válce, kdy téměř přestal účinkovat udržovací faktor pastvy. Celé území je vystaveno sukcesi, zejména přes borovici lesní. Rozsáhlé plochy byly rovněž uměle zalesněny do značné míry velmi nevhodnou druhovou skladbou (smrk, modřín, dub červený, borovice černá a zejména akát).

Obr. 3-1 Nový Hrádek kolem roku 1910, pod Novým Hrádkem je osada Milešice (zanikla po válce)


33

4. R˘stovÈ podmÌnky Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (LT). Lesní typ je definován (ZLATNÍK 1956) jako soubor přirozených a změněných biocenóz a jejich vývojových stadií včetně prostředí, t.j. geobiocenóz vývojově k sobě patřících. Je to jednotka s úzkým ekologickým rozpětím pro růst dřevin. Lesní typ je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Jako jednotka jediného systému je lesní typ charakterizován svou typickou variantou. V jednotlivých lesních oblastech je lesní typ reprezentován příslušnou geografickou variantou. Mapovací jednotkou je tato geografická varianta lesního typu, popřípadě jeho degradační stadium. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště.

4.1 PomÏry fytocenologickÈ V zájmovém území se vyskytují následujícím lesní vegetační stupně: - (0) azonální bory - lvs 1 dubový - lvs 2 bukodubový - lvs 3 dubobukový

4.2 P¯ehled a charakteristiky typologick˝ch jednotek Tab. 4-1 Přehled a charakteristiky typologických jednotek vyskytujících se v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu

SLT Lesní typ

Název lesního typu ( souboru lesních typů)

AVB (bonita) Přirozená druhová skladba

CHS

-- lesní vegetační stupeň - azonální – BORY

0Z1 RELIKTNÍ BOR skalnatý

BO 12-14 BO 9 BŘ 1 DB 0Z

0Z2 hadcový BO 12-14 BO 10 DB keře

Mimořádně nepříznivá stanoviště

1. lesní vegetační stupeň DUBOVÝ

1X1 DŘÍNOVÁ DOUBRAVA na spraši s válečkou prápořitou

BO 18-22 DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP 1X

1X3 na rankeru-skalní stepi a tepl. sp. DB 12-14 DB 7 DBP 2 HB 1 BRK LP

1Z1 ZAKRSLÁ DOUBRAVA tolitová

DB 12-14 BO 12

DB 9 BŘ 1 HB BO LP

1Z2 s ostřicí nízkou DB 12-14

BO 12 DB 9 BŘ 1 BO 1Z

1Z3 kostřavová na chudých půdách slunných extrémních svahů

DB 12-16 BO 12-14

DB 9 BŘ 1 HB BO


1M 1M2 Borová DOUBRAVA metlicová na neog. štěrkopísku

DB 14-16 BO 14-16

DB 6 BO 3 BR 1 JŘ HB Přirozená borová stanoviště


34

1K1 KYSELÁ DOUBRAVA kostřavová

DB 12-20 BO 12-20

DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO

1K4 metrlicová DB 18 BO 18

DB 9 BŘ 1 JŘ HB BO LP 1K

1K9 svahová BO 16-18 DB 16-18

DB 9 BŘ 1 BO LP HB

Kyselá stanovistě nižších poloh

1N 1N4 Kamenitá DOUBRAVA kostřavová

DB 16-18 BO 18-20 DB 8 HB 1 BŘ(LP) 1

Exponovaná stanoviště nižších poloh

1S1 HABROVÁ DOUBRAVA na píscích s lipnicí úzkolistou

DB 16-18 BO 18-20

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP

1S6 na píscích-druhotná kostřavová DB 18 BO 20-24

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP 1S

1S9 svahová na píscích DB 16-20 BO 20-24

DB 8 HB 1 BO 1 BŘ LP

Kyselá stanovistě nižších poloh

1C1 SUCHÁ HABROVÁ DOUBRAVA

DB 16-18 BO 18-20

DB 8 HB 1 LP 1 BRK BO

1C2 lipnicová DB 18-22 BO 18-22


1C3 s válečkou prapořitou DB 16-18 BO 18-20


1C4 vápencová s válečkou DB 18 BO 16-18

DB 8 LP 1 HB 1 BRK BO

1C

1C6 s lipnicí úzkolistou DB 20-22 BO 20-22



1B1 BOHATÁ HABROVÁ DOUBRAVA lipnicová s ostřicí

DB 20-22

DB 8 HB 1 BK 1 LP 1B

1B4 srhová DB 20-22 DB 8 HB 1 LP 1 BK

1H1 SPRAŠOVÁ HABROVÁ DOUBRAVA s válečkou prap.

DB 20-24 DB 8 HB 2 LP

1H2 s lipnicí úzkolistou DB 20-22 DB 8 HB 2 LP 1H3 s ostřicí horskou DB 22 DB 8 HB 1 LP 1

1H

1H4 válečková ve žlebech DB 20-24 DB 8 HB 1 LP 1

1D 1D1 OBOHACENÁ HABROVÁ DOUBRAVA s válečkou prap.

DB 24 DB 7 HB 1 LP 1 JV 1 JS

Živná stanoviště nižších poloh

1A2 JAVOROHABROVÁ DOUBRAVA strdivková

DB 16-20 BO 18-20

DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 BRK

1A 1A3 ptačincová

DB 20-22 BO 18-22

DB 7 LP 1 HB 1 JV 1 BRK


1J1 HABROVÁ JAVOŘINA lipnicová

DB 12-16 HB 10-12

DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK 1

1J3 kakostová DB 12-16 HB 10-12

DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK 1

1J4 hluchavková DB 20-24 LP 22-26

DB 3 LP 2 JV2 HB 2 BRK 1 JS

1J

1J6 stržová DB 16-18 HB 10-16

DB 4 LP 2 JV2 HB 2


1O 1O5 LIPOVÁ DOUBRAVA s metlicí trsnatou

DB 20-24 DB 8 HB 1 LP 1 OS BŘ

Oglejená chudá stanoviště nižších a středních poloh

1T 1T2 BŘEZOVÁ OLŠINA OSTŘICOVÁ

OL 18-20 BR 12-20 OL 8 BR 1 SM 1

OL stanoviště na podmáčených půdách


35

2.lesní vegatační stupeň – BUKODUBOVÝ

2Z3 ZAKRSLÁ BUKOVÁ DOUBRAVA se třtinou rákosovitou

BO 12-16 DB 12-14 DB 7 BK 2 BŘ 1 BO

2Z

2Z4 s válečkou prapořitou BO 16-18 DB 16

DB 7 BK 1 BŘ 1 (LP HB)1 BO


2M 2M1 CHUDÁ BUKOVÁ DOUBRAVA mechová

BO 12-18 DB 16-18

DB 7 BK 2 BŘ 1 BO

2K1 KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA metlicová

BO 20-22 DB 20

DB 7 BK 3 JŘ

2K3 biková DB 18-22 BO 18-22

DB 7 BK 3 JŘ

2K4 kostřavová DB 18-20 BO 18-20

DB 7 BK 3 JŘ

2K6 metlicová na štěrkopíscích DB 18-20 BO 18-20

DB 7 BK 3 JŘ

Kyselá stanoviště nižších poloh

2K

2K9 svahová DB 18-20 BO 18-20

DB 7 BK 3 JŘ

2N 2N1 KAMENITÁ KYSELÁ BUKOVÁ DOUBRAVA se třtinou rákos.

BO 18-22 DB 16-18 DB 7 BK 3 LP


2S2 SVĚŽÍ BUKOVÁ DOUBRAVA biková s ostřicí

DB 20-22 BO 20-24 DB 6 BK 3 HB 1

2S4 biková s lipnicí BO 20-22 DB 20-22

DB 6 BK 3 HB 1 2S

2S6 černýšová DB 18-20 BO 18-20

DB 6 BK 3 HB 1

Kyselá stanoviště nižších poloh

2C 2C2 VYSÝCHAVÁ BUKOVÁ DOUBRAVA lipnicová

BO 20-22 DB 20-22 DB 7 BK 2 HB 1


2B1 BOHATÁ BUKOVÁ DOUBRAVA lipnicová s mařinkou

DB 20-24 BK 24-28 DB 6 BK 3 HB 1 LP

2B2 strdivková DB 20-24 BK 24-28

DB 6 BK 3 HB 1 LP

2B5 s ostřicí chlupatou DB 22-24 BK 24-28

DB 6 BK 3 HB 1 LP

2B6 javorová s bažankou DB 20-24 BK 24-28

DB 6 BK 3 HB 1 LP JV

2B

2B9 svahová DB 18-20 BK 24-28

DB 6 BK 3 HB 1 LP

2H2 HLINITÁ BUKOVÁ DOUBRAVA s ostřicí chlupatou

DB 22-26 BK 24-26

DB 6 BK 3 HB 1 LP

2H5 biková s ostřicí horskou DB 20-24 BK 24-26

DB 6 BK 3 HB 1 LP 2H

2H7 oglejená DB 24-26 BK 24-26

DB 6 BK 3 HB 1 LP

2D1 OBOHACENÁ BUKOVÁ DOUBRAVA hluchavková

DB 24-26

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL 2D

2D2 v hlinitých žlebech DB 22 AK 16

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL

Živná stanoviště nižších poloh


36

2D4 s ostřicí chlupatou

DB 24-26 BK 24-26

DB 6 BK 1 HB 1 LP 1 JV 1 JL

2A 2A2 JAVOROBUKOVÁ DOUBRAVA strdivková

DB 18-22 BO 18-22

DB 5 BK 1 HB 1 LP 2 JV 1


2L1 POTOČNÍ LUH PAHORKATINNÝ na údolních dnech

DB 24-26 JS 26-28 DB 5 JS 3 JL 1 JV 1 OL LP

2L

2L2 s kopřivou a válečkou DB 26 JS 26-28

DB 5 JS 2 JL 1 JV 1 LP

Lužní stanoviště

2O 2O6 JEDLOBUKOVÁ DOUBRAVA s metlicí trsnatou

DB 22 BK 20-22 DB 6 BK 2 JD 2 LP HB

Oglejená chudá stanoviště nižších a středních poloh

3. lesní vegetační stupeň - DUBOBUKOVÝ

3Z 3Z4

ZAKRSLÁ DUBOVÁ BUČINA skeletovitá se třtinou rákosovitou

BK 16-18 BO 16 BK 5 DB 4 BŘ 1 BO

3Y 3Y1 SKELETOVITÁ DUBOVÁ BUČINA na sutích

BK 20 BO 12-16

BK 5 DB 4 BŘ 1 BO


3M 3M1 CHUDÁ DUBOVÁ BUČINA mechová

BK 16-20 BO 16-18

BK 5 DB 4 BŘ 1 BO Kyselá stanoviště nižších poloh

3K3 KYSELÁ DUBOVÁ BUČINA biková

BK 22 BO 20-24

BK 6 DB 3 JD 1 BO Kyselá stanoviště středních poloh

3K 3K9 na příkrých svazích

BO 20 BK 22

BK 6 DB 3 JD 1 BO BŘ

3N 3N2 KAMENITÁ KYSELÁ DUBOVÁ BUČINA se třtinou rákosovitou

BO 22 JD 22 BK 6 DB 3 JD 1 LP KL BO

Exponovaná stanoviště středních poloh

3S1 SVĚŽÍ DUBOVÁ BUČINA šťavelová

BK 24-26 DB 24-26

BK 7 DB 3 HB

3S2 se svízelem drsným BK 24-26 DB 24-26

BK 7 DB 3 HB

3S3 s ostřicí prstnatou BK 24 DB 22

BK 7 DB 3 HB

3S6 biková s mařinkou BK 24 DB 22

BK 7 DB 3 HB

Živná stanoviště středních poloh

3S

3S9 svahová BK 24 DB 22-22 BK 7 DB 3 HB


3C 3C2 VYSÝCHAVÁ DUBOVÁ BUČINA lipnicová

DB 22-24 BK 20-24

BK 6 DB 3 LP 1

Vysýchavá a sušší acerózní a bazické stanoviště středních poloh

3B1 BOHATÁ DUBOVÁ BUČINA strdivková

BK 24-26 SM 24-30

BK 6 DB 3 HB 1 JD

3B2 mařinková BK 24-26 DB 24-26

BK 6 DB 3 HB 1 JD

3B5 s ostřicí chlupatou BK 24-26 SM 24-30

BK 6 DB 3 HB 1 JD

3B

3B6 javorová SM 24-30 BK 24-26

BK 6 DB 2 HB 1 JV 1 JD

Živná stanoviště středních poloh

3H 3H1 HLINITÁ DUBOVÁ BUČINA šťavelová s ostřicí chlupatou

BK 24 SM 26-28

BK 6 DB 3 HB 1 JD Živná stanoviště středních poloh


37

3H2 s ostřicí prstnatou BK 24 SM 26-28

BK 6 DB 3 HB 1 JD

3H5 oglejená BK 24 SM 26-28

BK 6 DB 3 HB 1 JD

3D7 kapradinová BK 26 SM 26-28 BK 6 LP 2 DB 2 JV JD

Exponovaná stanoviště středních poloh 3D

3D8 netýkavková BK 26 SM 26-28

BK 6 LP 2 DB 2 JV JD Živná stanoviště středních poloh

3A 3A1 LIPODUBOVÁ BUČINA bažanková

BK 24 LP 26 BK 5 LP 2 DB 1 JV 1 JD 1


3J2 LIPOVÁ JAVOŘINA lkapradinová

BK KL LP 24

BK 4 LP 3 JV 2 JD 1 JL JS

3J

3J9 ROKLINOVÁ (LIPOVÁ) JAVOŘINA

BK 18-20 LP 18-22 KL 20

BK 4 LP 3 JV(KL) 2 JS 1 HB JD


3L0 JASANOVÁ OLŠINA potoční na mokřadech a prameništích

OL 22-24 JS 26-28

OL 7 JS 3 SM

3L 3L1 potoční a prameništní

SM 26-30 JS 26-34 OL 30

OL 7 JS 3 SM

OL stanoviště na podmáčených půdách

3U 3U1 JAVOROVÁ JASENINA bršlicová

JS 18-28 SM 30-38

JS 4 BK 3 JD 2 JV1 SM DB KL JL lužní stanovišě

3V 3V1 VLHKÁ DUBOVÁ BUČINA netýkavková

SM 30-38 BK 26

BK 3 DB 3 JD 3 JV 1 KL (SM)

3O 3O4 JEDLODUBOVÁ BUČINA s ostřicí prstnatou

JD 22-26 DB 24

BK 3 DB 3 JD 4 LP

Oglejená stanoviště středních poloh

4. lesní vegetační stupeň - BUKOVÝ

4D 4D4 OBOHACENÁ BUČINA kapradinová

BK 26-30 SM 26-30

BK 6 JV 1 LP 2 JD 1 KL Exponovaná stanoviště středních poloh

ostatni40%

3S34%

1K45%

2K39%

2S212%

2C26%

2N13%

1N43%

2B27%

3B27%

1Z14%

Graf 4-1 Zastoupení hlavních lesních typů (s výskytem nad 3%)


38

Tab. 4-2 Zastoupení typologických jednotek v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu (porostní půda).

LT TVL Plocha

(ha) LT TVL Plocha

(ha) LT TVL Plocha

(ha) 0Y1 013 0,3 1K1 22 5,87 2O6 24 0,060Z1 013 76,04 1K2 22 2,21 3I1 24 1,561X1 015 3,78 1K3 22 0,74 1T2 28 5,281X3 015 35,34 1K4 22 251,1 2L1 28 15,021Y3 015 0,39 1M2 22 2,81 2L2 28 0,811Z1 015 208,5 1S1 22 15,91 3L0 28 63,131Z2 015 97,29 1S6 22 3,34 3L1 28 0,471Z3 015 1,36 2K1 22 14,26 3U1 28 5,172Z3 015 14,77 2K2 22 4,63 3A1 40 55,822Z4 015 8,2 2K3 22 430,54 3C2 40 5,673Y1 015 21,28 2K4 22 0,79 3K9 40 9,553Z4 015 1,93 2K6 22 0,73 3N1 40 0,413Z0 015 0,43 2M1 22 0,53 3N2 40 10,751J1 016 15,48 2S2 22 565,21 3S9 40 0,431J3 016 1,91 2S4 22 30,51 3B1 44 118,851J4 016 6,22 2S6 22 28 3B2 44 329,243J1 016 0,2 3K3 22 31,63 3B5 44 28,683J2 016 83,22 3M5 22 1,16 3B6 44 73,83J9 016 4,38 1O5 24 1,23 3H1 44 11,491A1 20 2,78 1B1 24 3,47 3H2 44 47,791A2 20 12,51 1B4 24 7,6 3S1 44 41,261A3 20 9,1 1D4 24 1,98 3S2 44 4,921C1 20 0,77 1H1 24 2,45 3S3 44 173,131C2 20 74,04 1H2 24 0,38 3S6 44 9,961C3 20 19,23 1H3 24 13,89 3D3 46 1,531C4 20 1,18 1H4 24 2,11 3D4 46 0,491C6 20 42,41 1O5 24 13,5 3D7 46 125,41H9 20 0,88 1O6 24 0,4 3D8 46 25,641K9 20 28,13 2B1 24 51,5 3H5 46 34,411N1 20 1,43 2B2 24 326,3 3O4 46 25,761N4 20 147,41 2B4 24 0,62 3V1 46 4,621S9 20 1,31 2B5 24 1,81 4D4 46 3,062A1 20 3,83 2B6 24 25,48 2A2 20 69,19 2D1 24 2,38 2B9 20 13,17 2D2 24 23,27 2C2 20 279,68 2D4 24 61,16 2K9 20 66,91 2H2 24 9,64 2N1 20 157,6 2H5 24 28,76 2S9 20 71,7 2H7 24 9,54 3N1 20 0,3 2O1 24 0,17 Celkem: 4796,35


39

Graf 4-2 Potenciální zastoupení TVL

132% 16

2%

2021%

2228%

4418%

465%

402%

282%

158%

2412%


40

4.3 P˘vodnÌ lesnÌ spoleËenstva LHC NP PodyjÌ ñ lesy ve vlastnictvÌ st·tu

Bory: Mají zvláštní postavení ve vývoji a stupňovitosti vegetace. V otázce kompetičního soužití borovice s jinými dřevinami byla důležitým momentem její priorita osídlení většiny krajiny v poledových dobách. Později byla borovice zatlačována na půdy, které ostatním dřevinám nevyhovovaly. Tak lze objasnit i její autochtonní výskyt na minerálně chudých a suchých píscích. Na suchých píscích vznikaly častěji požáry, což je dalším faktorem osidlování krajiny borovicí. V LHC se nacházejí přirozené bory jako reliktní zbytky na skalních výchozech a příkrých svazích (SLT: 0X, 0Z). Platí, že čím sušší a chudší stanoviště, tím lepší přirozená obnova borovice (a více požárů v minulosti) a tím je i větší její dřívější původní přirozené zastoupení. Původní zastoupení borovice v určitých procentech bylo možno dále také předpokládat obecně na edafických kategoriích: M a Z, kde pravidelně vystupovala v různých ekotypech a dále se místy přirozeně objevovala na SLT 1K. Doubravy: Jedná se o společenstva, kde v původní přirozené dřevinné skladbě převládal především dub zimní, který se převážně vyskytuje v nížinách a pahorkatinách na půdách propustných, čerstvě vlhkých až suchých, často i mělkých a kamenitých. Vystupuje do 3. dubobukového lvs. Dub letní se vyskytuje ve směsi s dubem zimním na chudších, sušších a výslunných půdách, souvisleji osidluje úrodné, hluboké hlinité až jílovité čerstvé vlhké a mokré půdy a zaplavované nivních půdy. Na oglejených a podmáčených půdách vystupuje výše než dub zimní. Do území zasahuje svým přirozeným rozšířením i dub cer. Vyskytuje se jednotlivě, především v nejteplejších polohách. Největší zastoupení mají duby v 1. a 2. lvs, ale jejich produkční optimum se nachází v 3. lvs (příznivější vlhkostní poměry + dostatečná vegetační doba) i na zamokřovaných a oglejených stanovištích . V LHC jsou zastoupeny především dřínové doubravy (1X), zakrslé doubravy (1Z), kyselé a borové doubravy (1K, M), habrové doubravy (1S, C, B, H), bukové doubravy (2Z, M, K, N, I, S, C, B, H, D, A). Bučiny: Na styku s doubravami se vyskytují zakrslé a skeletové dubové bučiny (3Z, Y). Dubové bučiny - především svěží (3S), kyselé (3K), bohaté (3B) a hlinité (3H) se vyskytují především v západní části LHC. Olšiny: Především se jedná o azonální společenstva v okolí vodotečí (L). Současná druhová skladba se zpravidla blíží přirozené. Luhy: Jsou specifickými společenstvy v údolních dnech (1-2L) na alluviích nejnižších poloh. Současná druhová skladba se zpravidla blíží přirozené. Javořiny: Jsou to azonální společenstva humusem a půdním ronem obohacených stanovišť sutí či zahliněných sutí s nitrofilní vegetací (kategorie J, zčásti A a U). Zpravidla se u nich stávající druhová skladba blíží přirozené. V podstatě celé údolí je takřka souvisle porostlé přirozenými a přírodě blízkými lesy. V západní části najdeme zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem, které východním směrem střídají dubohabrové porosty. Mimo běžné lesní druhy dřevin se setkáme i se vzácnějšími a pro Podyjí charakteristickými druhy. Například višní mahalebkou, dřínem obecným, skalníkem celokrajným a jalovcem obecným. V inverzních polohách roste klokoč zpeřený, růže alpská a javor klen. V teplejší


41

jihovýchodní části parku se vyskytuje kalina tušalaj, lýkovec vonný, dub žlutavý, růže bedrníkolistá a galská. Pouze v Podyjí se vyskytuje endemický jeřáb muk hardeggský. Za přirozený výskyt smrku je považován jeho výskyt v několika exemplářích v prostoru Ledových slují.


42

5. P¯ehled hospod·¯sk˝ch pomÏr˘

5.1 PomÏry pracovnÌ Odbornou správu a lesnický provoz na lesních pozemcích ve vlastnictví státu zajišťuje Sekce péče o les. Vlastní provoz zabezpečuje Lesní správa Čížov, která je organizačně členěna na 8 lesnických úseků (viz tab. 5-1). V pracovním poměru v rámci sekce je 15 THP (2 na ústředí S NP + 5 na LS + 8 lesních) a 3 dělníci obsluhující přibližovací techniku. Veškeré ostatní činnosti jsou zajišťovány dodavatelsky prostřednictvím fyzických osob, vykonávajících práce v lese na základě živnostenského oprávnění - jejich počet se pohybuje mezi 40 až 45. Oblast semenářství zahrnuje odhad úrody, určení kvality osiva před případným sběrem, sběr osiva dle potřeby a dle možnosti pěstování sadebního materiálu, jednoduché skladování, předosevní přípravu a evidenci. Tyto činnosti zajišťují lesní na jednotlivých lesnických úsecích (LÚ), sumární evidenci vede na LS referent pro provoz. Oblast školkařství – provoz školek a semenišť je zajišťován extenzivními postupy. Doposud byly vybudovány 3 lesní školky menšího rozsahu – lesní školka Braitava (0,54 ha), lesní školka Lesná (0,16 ha) a lesní školka Podmolí (0,44 ha). Na jednotlivých lesnických úsecích jsou současně vybudována dočasná semeniště ve vhodných půdních podmínkách a na provozně přístupných lokalitách. Předmětem pěstebního zájmu jsou jednak dřeviny hlavní a jednak tzv. „dřeviny lesnicky méně významné“ – třešeň ptačí, jeřáb břek, jeřáb muk, dub cer, dub jadranský a další. Práce ve školkách a na semeništích řídí lesní na příslušných LÚ, sumárně vede a řídí referent pro provoz. Zalesňování je plánováno a prováděno v souladu s dlouhodobými cíli při respektování právních předpisů a plánu péče. Uplatňují se zde obnova na holinu, zalesnění nelesních ploch, vylepšování a to sadbou, síjí i podsíjí. Neopomenutelnou součástí obnovy je podpora přirozené obnovy cílových dřevin v maximálním možném rozsahu. Péče o mladé lesní porosty za účelem zajištění kultur a nárostů ve lhůtách stanovených zákonem je řešena prostřednictvím ožínacích a výsekových prací, zimních nátěrů proti okusu zvěří a instalací oplocenek. Pokud umožní finanční situace, je do pečovacích prací zařazen i letní nástřik proti okusu zvěří. Při veškerých výchovných zásazích je respektován princip preference původních a stanovištně příslušných druhů. Mimo prořezávek jsou zásahy předem vyznačeny. Obnovní těžby jsou prováděny za účelem jednak úpravy druhové diverzity a jednak za účelem prostorové a věkové úpravy porostů. Při těžbě dříví se významně uplatňuje sortimentová metoda. Roční výše celkové těžby se pohybovala okolo 11 tis. m3. Výše nahodilé těžby se v posledních letech výrazně snížila a v r. 1999 činila 12 % z celkové výše těžeb. Odbyt dříví si zajišťuje Správa NP sama na odvozním místě se snahou o maximální zpeněžení (v r. 1998 to bylo 1078 Kč/ m3). Je vyloučen prodej dříví na stojato. Při všech činnostech je použito zavedených provozních technologií, za zmínku stojí dnes neobvyklé vyzvedávání a přesazení semenáčků v porostech, letní nástřik proti okusu a přibližování prostřednictvím malých, pásových vyvážecích souprav při uplatnění metody standardních výřezů, popř. metody sortimentové. LS disponuje čtyřmi přibližovacími prostředky, z toho 2 UKT s lesnickou nástavbou a 2 vyvážecí soupravy TERRI. Navíc bývá využita kapacita jednoho soukromého UKT s lesnickou nástavbou a tří koňských potahů. Při ostatních mechanizovaných činnostech jsou využívány dva UKT agro vlastní s adaptéry a jeden malotraktor s adaptéry. Ostatní činnosti lesnického provozu, které zajišťuje LS jsou LHE, evidence mezd, odměn a výroby, evidence skladového hospodářství, prodej dříví, prodej zvěřiny, prodej ostatní, myslivost, ochrana lesa, oprava a údržba lesní dopravní sítě (LDS) a lesních staveb, investiční činnost v oblasti LDS a lesních staveb, podklady pro čerpání dotací na lesnické zásahy.


43

Kromě lesnického provozu zajišťuje LS i péči o nelesní plochy, údržbu a investiční činnost na budovách a zařízeních, podklady pro čerpání dotací na ostatní tituly. Tab 5-1 Plochy PUPFL a porostní půdy dle LÚ

Lesnický úsek PUPFL (ha) Por. půda (ha) Braitava 640,91 628,71Lesná 525,51 512,63Větrník 573,77 566,43Lukov 539,75 532,47Nový Hrádek 752,67 740,95Šobes 525,48 517,29Vinohrady 785,54 745,09Devět Mlýnů 570,98 552,78 Celkem (ha) 4914,61 4796,35

5.2 DopravnÌ sÌù Současná lesní dopravní síť využívá nejen historickou dopravní síť, ale i v minulosti vybudované obslužné komunikace ženijně technických zátaras a upravené staré cesty, které jsou dnes v převážné míře zatříděné do kategorie 1- 2L. Z hlediska klasifikace terénu se vyskytují v LHC na 54% plochy rovinatý únosný terén se sklonem do 25%, na 13% plochy LHC se vyskytují terény se sklonem 26 – 40% a na 33% plochy se vyskytuje trén se sklonem nad 40%. Klasifikace cest kategorie 1L, 2L1 a 2L2 byla částečně provedena dle mapy klasifikace cestní sítě převzaté z OPRL, při venkovním šetření byla upravena dle skutečného stavu. Ostatní kategorie cest (3L, 4L) byly šetřeny při terénním šetření a klasifikovány dle následující tabulky. Tab 5-2 Klasifikace lesních cest

Klasifikace Šířka v terénu Skutečný stav Druh PUPFL Značka v mapě 1L > 4m asfalt jiný pozemek (500) dvoučará cesta

2L1 > 4m štěrk jiný pozemek (500) dvoučará cesta 2L2 > 4m uježděná bezlesí (100) dvoučará cesta 3L < 4m porostní půda jednočará cesta 4L < 4m porostní půda jednočará cesta

Tab 5-3 Soupis současných odvozních cest (dle OPRL 33)

Lesní cesty (km) Veřejné cesty (km) Cesty celkem (km) LHC

L1L L2L1 L2L2 Suma V1L V2L1 Suma L1L+V1L

L2L1+V2L1 L2L2 Suma

NP Podyjí 43.1 24.4 15.1 82.6 5.9 0.6 6.5 49.1 24.9 15.1 89.1


44

5.3 Zvl·ötÏ chr·nÏn· ˙zemÌ

Maloplošná zvláště chráněná území v NP Podyjí nejsou zřízena, protože intenzivní ochrana území je zajištěna jiným způsobem (zonace). Níže uvedená MZCHÚ leží v těsné blízkosti Národního parku Podyjí.

• Cínová hora - (přírodní památka) - lokalita bývalého lomu s výskytem chráněných druhů suchomilných rostlin a živočichů.

• Červený rybníček - (přírodní památka) - mělká deprese umělého původu. Výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnutatus na severní hranici svého rozšíření (0,14 ha).

• Pustý kopec (Suchý vrch) - (přírodní památka) - stepní žulový kopec s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,57 ha).

• Skalky - (přírodní památka) - stepní lokalita s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů (1,52 ha).

• Šafářka - (přírodní památka) - louka s přirozenou vegetací včetně zvláště chráněných druhů rostlin.

5.4 ⁄zemnÌ systÈm ekologickÈ stability Podle podkladů dodaných Správou Národního parku Podyjí a mapy dlouhodobých opatření ochrany lesa v měřítku 1 : 20 000, která je dílčím výstupem OPRL, tvoří většina plochy LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu nadregionální biocentrum „Národní park Podyjí“. Prvky ÚSES lokální úrovně v rámci tohoto nadregionálního biocentra jsou částečně obsaženy pouze v mapě dlouhodobých opatření ochrany (OPRL). Většina biocenter však leží mimo porostní půdu a je znázorněna jako plošně vymezená, ale nefunkční. Jediné plošně vymezené a funkční biocentrum na pozemcích určených k plnění funkcí lesa je biocentrum „Hamerské vrásy“. Pro ekologickou stabilitu krajiny jsou v tomto území významnější biokoridory vlhké hydrické řady v podobě společenstev podmáčených olšin až lužních společenstev podél potoků směřujících do kaňonu Dyje. Tyto biokoridory zajišťují interakci jádrového území parku s okolní převážně zemědělskou krajinou. V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření oproti zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich přítomnost zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin.

Obr. 5-1 Vymezení nadregionálního biocentra NP Podyjí


45

5.5 MysliveckÈ hospoda¯enÌ Území NP Podyjí bylo již ve středověku využíváno jako lovecký revír, což dokládá např. historie Nového Hrádku. Poměrně překvapivá je však informace, že na Čížovsku a u Podmolí existovaly až do padesátých let minulého století dvě intenzivní obory pro chov zejména jelení zvěře (Čírtek ústní sdělení). Chov jelena zde byl zaveden již v 18. století. Od roku 1932 byl v oboře u Podmolí chován i muflon (Čírtek ústní sdělení). Dodnes dokládají existenci obor i názvy některých místních tratí, např. “U Vranovské brány". Vliv na vývoj přírodního prostředí (skladbu lesních porostů atd.) bude nutno teprve vyhodnotit. Myslivost (péče o zvěř) na území NP je prováděna v souladu s posláním NP spočívajícím v uchování a zlepšení přírodního prostředí, v ochraně a obnově samořídících funkcí přírodních ekosystémů, v přímé ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a v zachování typického vzhledu krajiny. Posláním péče o zvěř (výkonu práva myslivosti) na území NP je dosažení vyváženého stavu mezi přírodním prostředím a životními potřebami zvěře. Výkon práva myslivosti se mimo obecně platných právních předpisů řídí Instrukcí MŽP o mysliveckém hospodaření na území národních parků. Převážná většina pozemků ve vlastnictví státu tvoří režijní honitbu Správy Národního parku Podyjí s celkovou rozlohu 5790 ha. Pouze v okrajových částech byly z důvodu vyrovnání hranic za účelem vytvoření myslivecké hranice některé pozemky výměnou přičleněny k sousedním honitbám. Na území parku se nachází zvěř srnčí, jelení, černá, mufloní a ojediněle i zvěř daňčí. Zvěř mufloní a daňčí je považována za geograficky nepůvodní druhy a jako cílový stav je stanoveno úplné vyloučení obou druhů z území. Výkon práva myslivosti zajišťují téměř výhradně pracovníci Správy NP Podyjí. Odstřel je prováděn především formou individuálního lovu a je zaměřen na průběrný a sanitární odlov. Současně za použití medikamentů je kladen důraz na potlačení chorob zvěře a zlepšení jejího zdravotního stavu. V posledních letech jsou již patrné výsledky tohoto snažení - zvěř je kvalitnější po zdravotní i trofejové stránce (např. u zvěře srnčí došlo za poslední tři ke zvýšení průměrné hmotnosti z 9 kg na 11,5 kg - ulovený kus po vyvržení). Během uplynulých let v honitbě proběhla revize mysliveckých zařízení. Byla odstraněna nevhodně umístěná a stará myslivecká zařízení a postupně jsou nahrazována novými s ohledem na potřeby zajištění péče o zvěř i jejího lovu. Veškeré stavby musí splňovat především podmínky bezpečnosti a estetické kritérium. Myslivecká zařízení nejsou umísťována v bezprostřední blízkosti turistických cest. Velmi citlivou otázkou péče o zvěř na území NP je přikrmování zvěře. Na území I. zóny, kde se nacházejí nejcennější společenstva je přikrmování zvěře zcela vyloučeno, protože je nutné, aby se na těchto lokalitách zvěř nezdržovala a nepůsobila škody. Ve druhé zóně se přikrmuje jen lokálně. Veškeré přikrmování je proto soustředěno do okrajových částí parku, kde je pak možné zvěř lépe kontrolovat, lovit a zjišťovat její početní stavy. Škody na lesních porostech způsobuje především zvěř srnčí. Tlak zvěře mufloní již není tak markantní jako v době vyhlášení NP, neboť stavy této zvěře byly výrazně sníženy. Škody na zemědělských plodinách má na svědomí zvěř černá, jejíž stavy se v posledních letech několikanásobně zvýšily. Vzhledem ke své poloze, bohaté rozmanitosti lesních dřevin, keřového patra i bylinného podrostu působí NP Podyjí jako magnet pro spárkatou zvěř, která se stahuje z okolí neboť zde nachází úkryt a dostatek pestré potravy. V NP Podyjí chybí velký predátor. Je to dáno malou rozlohou lesních komplexů na české i rakouské straně. Mimoto jsou v sousedství obou parků jsou velké chatové oblasti nebo se v okolí intenzivně zemědělsky hospodaří. Občas se zde objeví rys, pravděpodobně mladý jedinec ze šumavské populace, který hledá své teritorium. O programovém vypouštění rysů se zatím neuvažuje.


46

Tab. 5-4 Vývoj odstřelu jednotlivých druhů zvěře v letech 1993 - 2002

Jelen evropský Srnec obecný Daněk skvrnitý Muflon Prase divoké 1993 52 182 8 107 103 1994 52 182 8 107 103 1995 30 87 3 87 68 1996 40 48 1 83 64 1997 31 56 0 89 120 1998 25 63 0 101 299 1999 33 99 3 93 360 2000 26 195 0 67 282 2001 30 188 0 94 282 2002 19 187 1 61 351

Z hlediska potřeby obnovit, resp. udržet přirozený vývoj lesních porostů, rostlinných a živočišných společenstev, je nepochybné, že území národního parku musí být trvale myslivecky obhospodařováno a stavy zvěře, zejména srnčí, černé a mufloní musí být udržovány na jasně stanovených únosných stavech.

5.6 V˝zkumnÈ a pokusnÈ plochy Plochy TZP a PVP V LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu nebyly založeny žádné poloprovozní výzkumné plochy (PVP) a žádné trvalé zkusné plochy (TZP). Monitorační plochy pro sledování zdravotního stavu lesa Posláním monitoringu lesních porostů je pravidelné získávání informací o (zdravotním) stavu lesních porostů, pro analýzu zdravotního stavu lesních ekosystémů. Program regionálního monitoringu stavu lesních porostů je založen na sledování parametrů zdravotního stavu lesních porostů na monitoračních plochách kruhového tvaru o poloměru 16 m (800 m2) rozmístěných v síti 1x1 km. V LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je založeno 36 monitoračních ploch. Sledování na monitoračních plochách provádí Ústav pro výzkum lesních ekosystémů s.r.o. (IFER), šetření probíhá jednou ročně, ve druhé polovině vegetačního období. Základní sledovanou charakteristikou je defoliace - parametr, který byl již mnohokrát diskutován i kritizován, stále je však považován za nejsnáze zjistitelný ukazatel stavu stromu i celého porostu (viz například Lorenz, 1995; Matějka, 1993, 1994, 1995; Oszlanyi, 1997; Szepesi, 1997). Monitoring zdravotního stavu v NP Podyjí metodicky váže na řešení projektu GA/518/93, PPŽP/620/6/96, PPŽP/620/2/97 a PPŽP/620/2/98 "Monitoring a modelování reakce lesa na znečištění ovzduší a acidifikaci půd" řešeného Ústavem pro výzkum lesních ekosystémů v letech 1993-1999. Obdobný přístup se používá v současnosti i při hodnocení zdravotního stavu porostů na trvalých zkusných plochách (projekt „Vytváření a provoz informačního systému na bázi trvalých zkusných a poloprovozních ploch“, zadavatel Ministerstvo zemědělství, 1994-2004).


47

##

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

#

Obr. 5-2 Rozmístění monitoračních ploch zdravotního stavu lesa

Geologické, geomorfologické, speleologické zoologické, botanické a ostatní výzkumy Na území NP Podyjí byla zpracována řada výzkumných prací a další výzkumy v současnosti probíhají. Blíže Plán péče o NPP, www.nppodyji.cz a další odborné publikace.

5.7 JinÈ aktivity ovlivÚujÌcÌ pÈËi o les Ženijně – technické zátarasy Budování ženijně - technických zátarasů bylo zahájeno v roce 1951 a zrušeny byly v roce 1990. Linie této stavby byla několikrát přesunována směrem do vnitrozemí. V poslední verzi šlo o přibližně 20 m širokou linii s drátěným zátarasem, oraným pásem ošetřovaným totálními herbicidy a obslužnou asfaltovou komunikací. Rovněž k této linii patřila různá přídavná ženijní zařízení (ježkové a jehlancové zátarasy, dělobuchy, osvětlovací rampy, strážní věže atd.). Tento komplex zařízení znamenal značný zásah do přírody a krajiny území. V lesních úsecích byly odstraněny stromy, půda byla soustavně promořována totálními herbicidy, takže i po mnoha letech jsou dosud některá místa bez vegetace. Ve svažitých úsecích došlo po skončení kultivace oraného pásu k silné vodní erozi tak, že v některých partiích (Ledové sluje)je půdní profil odnesen a erozní rýhy jsou vyhloubeny až na skalní podklad. Půda byla splavena do Dyje a v pomaleji tekoucích úsecích řeky se usadila. Při vyšších průtocích bylo ještě po roce možno pozorovat žlutavé zbarvení vody způsobené opětovně transportovanou zeminou. Konečné místo sedimentace těchto zemin je Znojemská nádrž. Existence ženijně - technických zátarasů včetně doprovodných objektů byla v novodobé historii území nepochybně nejvážnějším zásahem, který v mnoha směrech negativně ovlivnil krajinu a přírodu Podyjí. V současnosti, tedy po třinácti letech od zrušení těchto ženijně-technických zátaras, lze konstatovat, že následky těchto násilných zásahů do krajiny z období totality již postupně mizí, jak spontánním náletem dřevin, tak umělou obnovou. Jejich pozůstatky budou však ještě patrné řadu let.


48

Bývalá vojenská střelnice Mašovice Střelnice byla situována na hranici národního parku v ochranném pásmu. Od roku 1996 byl omezen provoz vojenské střelnice a v roce 1997 (v souvislosti s vymístěním vojenské posádky) ze Znojma byl ukončen provoz celé střelnice. V současnosti je toto zařízení armádou opuštěno a celý areál postupně zarůstá náletem dřevin a má podobu travinnobylinných lad. Provoz střelnice způsoboval značné hlukové zatížení na velké vzdálenosti. Oficiálně vymezený prostor ohrožený střelbou zasahoval až k zastavěné části obcí Konice a Popice, ležících na pravém břehu Dyje. V době střeleb byl znemožněn pohyb návštěvníků v tomto prostoru. Dopadová plocha i širší okolí jsou kontaminovány střelami, jejichž plášť byl při dopadu poškozen. Vojenské obranné stavby Na sklonku třicátých let minulého století byly na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma vybudovány (podobně jako i jinde v českém pohraničí) vojenské obranné stavby. Díky značné členitosti terénu se jejich počet jenom na území národního parku blíží stovce. Tyto objekty jsou v současné době předmětem studia (Koláček, ústní sdělení). Vliv na přírodní prostředí existoval v průběhu jejich výstavby, dnes jsou většinou dobře zapojeny do prostředí. Vodorovné konstrukce jsou překryty zeminou a porostlé vegetací. Potenciální nebezpečí vyplývá z toho, že některé z těchto pevnůstek posloužily v poválečných letech jako sklady agrochemikálií.

6. Rozbor pÈËe o les za dobu platnosti minulÈho LHP V období od 1.7.1991 do 1.1.1994 probíhala lesnická činnost v rámci tehdejší organizační struktury státních lesů. Se vznikem Správy NP Podyjí (1.7.1991) byly lesy na území NP Podyjí organizačně zařazeny pod jednu lesní správu – Čížov. Ta byla do poloviny roku 1992 součástí podniku Jihomoravské státní lesy – Lesní závod Znojmo. Poté, v rámci transformace státních lesů, byla Lesní správa Čížov přičleněna jako detašované pracoviště Lesního závodu Židlochovice podniku Lesy České republiky. Od 1.1.1994 byla Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí. Souběžně proběhla delimitace pracovníků i hmotného a nehmotného majetku.

6.1 ZastoupenÌ d¯evin Celé období před delimitací bylo charakteristické zejména hledáním nového modelu péče o les s ohledem na poslání národního parku. Zásadním způsobem musely být změněny zejména obnovní postupy, které se do té doby omezovaly pouze na holosečné prvky větších rozměrů s následnou obnovou borovice, smrku a modřínu. Počáteční období lesního hospodaření Správy NP Podyjí bylo spojeno s nedostatkem sadebního materiálu místního původu a s metodickými nejasnostmi způsobenými teprve se tvořící koncepcí managementu NP. Obecná koncepce byla zakomponována do Plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo, který byl schválen MŽP č.j. OOP/2849/94 dne 1.7.1994. Změnu v uplatnění dřevin při obnově lesních porostů v prvních pěti letech po vzniku NP dokumentuje Graf 6-2.


49

Umělá obnova - období 1986 - 1991Podíl dřevin při zalesnění (%)

5 2

70

3

20

01020304050607080

Borovice Modřín Smrk Duby BukDřevina

%

Graf 6-1 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin)

Umělá obnova - období 1992 - 1997Podíl dřevin při zalesnění (%)

34

92

53

20

10

20

30

40

50

60

Lípa Javory Jilmy Duby BukDřevina

%

Graf 6-2 Druhová skladba dřevin při umělé obnově lesa v NP Podyjí (není uvedena přirozená obnova lesa, při které se uplatňují pouze stanovištně odpovídající druhy dřevin)


50

6.2 PÈËe o les v†uplynulÈm decenniu Se zjednodušením organizace lesního managementu od 1.1.1994, kdy byla Lesní správa Čížov organizačně přičleněna ke Správě NP Podyjí, nastal poněkud dynamičtější obrat v oblasti ochrany lesa. V roce 1994 se projevily vlivy dlouhodobých srážkových deficitů z období 1988-1993. Snížení vitality lesních porostů se projevilo zejména u borovice lesní v porostech na zvlněné plošině nad kaňonem řeky Dyje v oblasti Mašovic, Konic a Hnanic, částečně i ve vyšších polohách NP. Jedná se o porosty, které byly na přelomu 19. a 20. století a v prvních dvou desetiletích 20. stol. velkoplošně přeměňovány ze starých habro-dubových pařezin na borové monokultury. Zmíněné borové porosty, primárně oslabené suchem, byly sekundárně napadeny lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus). Vzhledem k jejich plošnému rozsahu a celkovému snížení vitality došlo ke kalamitnímu přemnožení lýkožrouta vrcholkového. Menší množství poznatků o bionomii tohoto druhu podkorního hmyzu a především dosavadní neexistence komplexního systému ochrany lesa proti lýkožroutu vrcholkovému vyvolaly potřebu silnějších zásahů jako prevenci proti absolutní gradaci uvedeného druhu. To, že 65 % celkové výše doposud realizovaných těžeb bylo buď kalamitních nebo nahodilých jasně dokumentuje situaci, která nastala zejména v období 1994-1996, kdy nahodilé a kalamitní těžby dosahovaly téměř 100% (Tab. 6-1). Většina napadených a těžených porostů však měla vytvořenu druhou, případně i třetí etáž (což nebylo v LHP již při jeho tvorbě zohledněno), tvořenou výmladkovými habry a duby smíšenými s generativně vzniklými nárosty dubu, lípy, habru, příp. dalších stanovištně odpovídajících dřevin. To bylo umožněno nižším zakmeněním hlavní borové etáže (trvale nepříznivé stanovištní podmínky a nevhodná provenience osiva). Tuto situaci Správa NP využila ve prospěch budoucích porostů a spodní listnaté etáže byly maximálně zašetřovány, takže nedošlo ke vzniku velkých holin. Těžby úmyslné (z nich v převážné většině těžby obnovní) proto musely být odsunuty na pozdější roky decennia. Navíc 18.12.1995 došlo k rozvrácení plošně kompaktních porostů borovice ve věku 20-30 let zejména v oblasti Braitavy, Lesné a Čížova. Tento rozpad byl způsoben silným přívalem mokrého, tajícího sněhu, který napadl do již zasněžených porostů. Tyto nevydržely silný tlak a rozlámaly se v nahodilých skupinách (velikostí i distribucí ploch velmi nahodilý rozvrat). V následujících pěti letech došlo postupně k rekonstrukci těchto ploch, přičemž okraje nebyly zarovnávány do pravidelných geometrických tvarů a pro obnovu bylo využito výhradně stanovištně odpovídajících dřevin. Rozsah této nahodilé události předčil svým rozsahem i nejsmělejší plány na rekonstrukce nepůvodních borových tyčkovin a tyčovin a jasně ukázal na velmi nízkou porostní stabilitu přeštíhlených borových monokultur. Z toho důvodu se výrazně zvýšila i celková plocha obnov (Tab. 6-2). V současné době, po příznivě srážkových letech 1996 a 1997 a po silných semenných letech (1995 - buk, 1996,1997 - dub, 2001 - buk), došlo na rozsáhlých plochách zejména starších, věkově nerozčleněných porostů s dominancí borovice lesní v hlavní úrovni k silnému přirozenému zmlazení cílových dřevin (zejména dub, dále lípa, javor atd.). Stejná situace nastala též ve starých předržených pařezinách (habro-dubových), kde fyzický věk jedinců (kořenových systémů) dosahuje mnohde 300 let. Proto po překonání kalamitní situace začala Správa NP realizovat systém postupného rozpracování a obnov starších velkoplošných kompaktních porostů aby využila jednak při kalamitě vzniklé obnovní plochy s nárosty cílových dřevin a také novou generaci zmlazení cílových dřevin z posledních semenných roků. Tento systém rozpracování porostů je plně v souladu s platným Plánem péče o Národní park Podyjí a jeho ochranné pásmo, kde jedním z prioritních úkolů je věkově, prostorově a druhově diferencovat původně hospodářské porosty a přiblížit jejich stav modelovým, přírodě blízkým porostům. V roce 1996 byla zpracována podrobná Strategie péče o les v NP Podyjí, která rozpracovává základní rozhodnutí do podrobnosti porostní skupiny. Tím byl dán přesný rámec péče o lesy pro další období. V novém LHP bude tato strategie začleněna již v rámcových směrnicích péče o les.


51

Období po odeznění kůrovcové kalamity je charakterizováno těžební vyrovnaností a systematickou péčí v lesních porostech, které dosud nedosáhly cílových parametrů (přírodě blízká dřevinná skladba, prostorová a věková rozrůzněnost), viz Tab.6-1. V prořezávkách původně borových či modřínových monokultur se prioritně uvolňují vtroušené listnaté dřeviny bez ohledu na jejich potenciální hospodářské využití, prioritou je změna druhové skladby při zachování stability lesních porostů. V probírkových porostech se zlepšenou dřevinnou skladbou probíhají strukturální zásahy, směrující porosty k větší prostorové diferenciaci (Tab. 6-3). Výrazný nárůst výše probírek ke konci decennia byl ovlivněn potřebou opakovaných zásahů ve výchovně zanedbaných porostech z minulých období (způsobeno také již komentovanou gradací Ips acuminatus). Veškeré naléhavé výchovné zásahy byly provedeny. Při obnovních těžbách je zašetřována hlavní úroveň i podúroveň cílových listnatých dřevin, jsou voleny menší prvky a vnášeny chybějící dřeviny. Zvláštní pozornost je věnována zvyšování zastoupení buku, který zejména v SZ polovině NP citelně chybí. Ve vyšších polohách NP je v obnově uplatňována též jedle bělokorá. Vzhledem k silné migraci zvěře z okolí směrem do NP (dostatek přirozené potravy a klid) dochází stále k silnému poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem. I přes velmi intenzivní odlov zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa (Tab. 6-4). Zvýšení plochy chráněné proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů repelenty tak stavbou oplocenek je dáno rozsáhlou a velmi členitou soustavou malých obnovních prvků vytvořených v lesních porostech s cílem přiblížení lesních porostů přirozenému stavu. Obnova porostů byla během decennia prováděna výhradně stanovištně odpovídajícími dřevinami dle modelů potenciální přirozené vegetace pro jednotlivé soubory lesních typů. Od roku 1999 provozuje Správa NP systém semenišť na pěstování vzácnějších druhů dřevin v jejich přirozeném prostředí (jedle bělokorá, jeřáb břek, muk, jilm vaz apod.). Souběžně byly postupně založeny tři lesní školky – 1999 Lesná, 2000 Podmolí, 2001 Braitava – jejichž cílem je produkovat většinu potřebného sadebního materiálu pro obnovu porostů výhradně z vlastní produkce a z ověřených zdrojů na území NP. Tab. 6-1 Vývoj těžby dříví v období 1992-2002

Období LHP - roční podíl

provedená těžba

z toho kalamitní a nahodilá

jehličnatá listnatá celkem m3 m3 m3 m3 m3 % 1992 11 359 8 894 2 123 11 017 7 064 64,1 1993 11 359 8 076 1 555 9 631 7 792 80,9 1994 11 359 15 436 955 16 391 16 226 99,0 1995 11 359 22 239 1 812 24 051 24 009 99,8 1996 11 359 20 288 1 191 21 479 19 976 93,0 1997 11 359 9 136 2 737 11 873 5 645 47,5 1998 11 359 9 024 1 369 10 393 3 569 34,3 1999 14 105 8 746 1 538 10 284 1 386 13,5 2000 14 105 8 715 2 393 11 108 800 7,2 2001 14 105 6 534 1 242 7 776 472 6,1 2002 14 105 6 929 1 078 8 007 552 6,9 1992-2002 139 993 124 017 17 993 142 010 87 491 61,9


52

Tab. 6-2 Přehled obnovy lesních porostů v období 1992-2002

Období 1. zalesnění Umělá obnova Přirozená obnova Celkem

Vylepšení Zalesnění celkem

(z toho síje) ha ha % ha ha ha 1992 18,77 - 18,77 20,12 38,89 1993 2,32 - 2,32 1,00 3,32 1994 8,41 - 8,41 24,15 32,56 1995 11,70 (0,20) 0,30 2,5 12,00 26,91 38,91 1996 18,60 0,47 2,5 19,07 10,19 29,26 1997 27,98 (0,80) 2,18 7,2 30,16 9,17 39,33 1998 27,98 2,72 8,9 30,70 7,97 38,67 1999 23,35 7,42 24,1 30,77 8,73 39,50 2000 24,28 13,76 36,2 38,04 11,06 49,10 2001 17,03 6,66 28,1 23,69 9,95 33,64 2002 24,64 (0,85) 14,04 36,3 38,68 9,25 47,93 1992-2002 205,06 (1,85) 47,55 52,0 252,61 138,5 391,11

Tab. 6-3 Přehled výchovných zásahů v období 1992-2002

Období Prořezávky Probírky do 40 let Probírky nad 40 let Probírky celkem Ha ha ha ha 1992 147,97 12,52 208,98 221,50 1993 53,32 20,84 99,52 120,36 1994 105,68 4,80 3,31 8,11 1995 83,41 - - - 1996 153,45 204,13 4,36 208,49 1997 74,81 127,73 368,71 496,44 1998 70,33 112,57 319,34 431,91 1999 73,42 107,68 276,92 384,60 2000 70,30 193,91 200,85 394,76 2001 70,30 213,97 137,74 351,71 2002 96,53 107,85 68,76 176,61 1992-2002 999,52 1106 1688,49 2794,49

Tab. 6-4 Přehled vybraných činností v ochraně nárostů a kultur v období 1992-2002

Období Nátěry Ožínání Oplocenky (z toho letní) ha ha ha 1992* 56 194 - 1993* 109 140 - 1994 170 113 7,87 1995 126 138 10,24 1996 121 138 15,14 1997 163 169 4,90 1998 179 137 0,58 1999 196 (20) 163 3,52 2000 327 (162) 143 8,20 2001 313 (141) 173 9,35 2002 248,94 (74,22) 170,53 9,73 1992-2002 2 008,94 (397,22) 1 678,53 69,53

* n e p o t v r z e n é ú d a j e


53

7. V˝chodiska a z·sady budoucÌ pÈËe o les

7.1 RozdÏlenÌ lesa

7.1.1 Prostorov· ˙prava lesa

Při práci na obnově LHP byla v zásadě přejata stávající rozdělovací síť, která svým pojetím vyhovuje požadavkům lesního provozu. Ve většině případů je rozdělovací síť v terénu zřetelná. Vzhledem ke složitým terénním a porostním podmínkám první zóny národního parku dochází pomístně k zániku umělých rozdělovacích linií. Pro následující decennium postačí udržovat systém značení rozdělovacích linií. V budoucnu je však nutno počítat s revizí rozdělení lesa ve smyslu přechodu na větší územní celky s výraznými přirozenými hranicemi. Tyto změny se budou zpočátku týkat první zóny a poté se rozšíří i na první cílovou zónu (dlouhodobý cíl péče o les). Prostorové rozdělení v LHP pro LHC Podyjí - lesy ve vlastnictví státu tvoří oddělení, dílce, porosty a porostní skupiny. Oddělení Oddělení jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující orientační funkcí. Tam, kde nedošlo k výrazným majetkovým změnám, jsou hranice nových oddělení totožné s hranicemi minulých oddělení. Oddělení jsou označeny dvojmístnými arabskými číslicemi vzestupně od 1. Graficky jsou oddělení v mapách označeny značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb.

Příklad označení oddělení ..........................................................55 Dílce Dílce jsou trvalé jednotky prostorového rozdělení lesa s převažující orientační funkcí. Dílce převážně respektují vymezené zóny cílové (rámcem pro stávající zonaci je porost). Dílce jsou označeny velkými písmeny, počínaje písmenem A, při vynechání písmen I, CH a Q. Graficky jsou dílce v mapách označeny značkou dle přílohy č.2 vyhlášky č. 84/1996 Sb.

Příklad označení dílce ................................................................55 D Porosty Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetaci, které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa. Porost je jednotka trvalá. Trvalost této jednotky je podmíněna mírou generalizace typologických jednotek do typů vývoje lesa (porostů) při venkovním šetření. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa (jsou použita písmena v abecedním pořadí počínaje písmenem a).

Příklad označení porostu ........................................................... ..55 D c


54

Tab. 7-1 Význam označení jednotlivých porostů podle TVL

Označení porostu Název typu vývoje lesa a 013 - reliktní bory b 015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu c 016 - habro-lipové javořiny d 20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem e 22 - kyselé habrové doubravy s bukem f 24 - bohaté bukové doubravy s habrem g 28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva h 40 - lipo-dubové bučiny s habrem j 44 - bohaté dubové bučiny s habrem k 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny

Porostní skupiny Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů, a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Pro označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ porostu. V případě, že je nutno vymezit v rámci porostu další porostní skupinu, která přísluší stejnému typu porostu (např. z důvodů rozdílné genetické klasifikace lesních porostů nebo průběhu katastrální hranice), použije se zdvojeného označení (místo 1 se požije 11, 12, 13...). Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla klesnout pod 0,04 ha.

Příklad označení porostní skupiny..................................................55 D c1 (55 D c11) Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je zavedeno označení druhu plánovaného zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. Index a je skrytý index uváděný pouze uvnitř databáze, v knize a ani v mapě uveden není.

Příklad označení porostní skupiny s plánovaným zásahem.............55 D c1x (55 D c11x) Tab. 7-2 Význam číselného označení porostní skupiny

Označení porostní skupiny

Typ porostu:

1 Porosty cílové 2 Porosty přechodné 3 Porosty jehličnaté 4 Porosty akátové

Kritéria pro vylišování porostních skupin podle jejich příslušnosti k typu porostu:

1. TP (typ porostu) "cílový" - lesní porosty s potenciální přirozenou dřevinnou skladbou nebo skladbou blízkou s ojedinělým výskytem (např. při okrajích cest apod.) stanovištně nebo geograficky nepůvodních dřevin (jehličnany do 5% vtroušeně nebo v malých hloučcích, v cílové zóně II. se připouští příměs jehličnanů do 10%).

2. TP "přechodný" - lesní porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin dle modelů potenciální přirozené vegetace, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, případně se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny na stanovištích vysýchavých bukových doubrav). Zastoupení jehličnanů nejvýše do 60 %. Porostní struktura i textura jsou vyvinuty pomístně nebo v náznacích, věková diferenciace není výrazná, ale je patrná.


55

3. TP "jehličnatý" – porosty, jejichž dřevinná skladba, struktura, textura i věková diferenciace nesplňují kritéria pro zařazení do skupin „cílové“ a „přechodné“. Zastoupení jehličnanů přesahuje 60 %. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty.

4. TP "akátový" – Porosty, jejichž dřevinná skladba je výrazně ovlivněna účastí akátu – nebo zastoupení je vyšší než 25 %. Vyšší zastoupení akátu podmiňuje dlouhodobou přeměnu těchto porostů. Strukturálně i věkově převážně uniformní nebo málo diferencované porosty.

Tab. 7-3 Význam jednotlivých indexů pro specifikaci plánovaného pěstebního zásahu v porostní skupině

Druh indexu Druh plánovaného zásahu

v Výchovné zásahy doporučené, plánované v ploše (v I. zóně NP a lesích ochranných i v m3) k přípravě porostů pro přirozenou obnovu, zlepšující zdravotní stav a kvalitu porostu.

x porostní skupiny, které splňují podmínku pro uplatnění závazného ustanovení lesního hospodářského plánu – minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku dle § 9 vyhl. 84/1996 Sb.

y porostní skupiny, ve kterých se uskuteční péče o kultury. z potřeba zalesnění v ploše pro holiny zjištěné a holiny z nesouladů evidence.

Porostní vrstvy Porostní vrstvy slouží k vyjádření vertikálního členění porostních skupin. V rámci popisu porostů se v každé porostní skupině šetří přítomnost porostních vrstev. Tab. 7-4 Porostní vrstvy šetřené v jednotlivých porostních skupinách

Označení a název porostní vrstvy Popis porostní vrstvy: 1 -Vrstva hlavního porostu Hlavní porost tvoří střednědobé až dlouhodobé těžiště pěstební,

ekologické a výchovné lesnické činnosti. Vrstva hlavního porostu plní většinu funkcí lesa; zpravidla se rozprostírá po celé ploše porostu a definuje tak celou plochu krytou lesem.

2 - Střední porostní vrstva Je tvořena stromy, které již dosáhly výčetní tloušťky hroubí (7,0 cm s kůrou) a nejméně jedné poloviny průměrné výšky hlavního porostu.

3 - Spodní porostní vrstva Je tvořena obnovou (umělou či přirozenou) pod starším hlavním porostem, popř. ještě pod střední porostní vrstvou. Tvoří ji jedinci, kteří netvoří hroubí (d 1,3 do 6,9 cm s kůrou). Podle potřeby je možno spodní vrstvu ještě dělit, a to na jedince pod 1,3 m výšky a nad 1,3 m výšky.

4 - Výstavky Jsou ponechané jednotlivé stromy nebo skupiny stromů bývalého hlavního porostu s cílem věkově a prostorově diferencovat obnovované porosty nebo z důvodů ochrany přírody či zachování genofondu. Zápoj výstavků je roven nebo menší než 30%.

Jednotlivé stromy (včetně stojících souší), které se podílejí na výstavbě porostu, se podle svého postavení v porostu klasifikují při provozní inventarizaci (Dle Zlatníka a Konšela) následovně:

1 Nadúrovňové stromy (stromy charakteru výstavků s nesouvislým zápojem) 2 Stromy hlavní etáže 3 Stromy vrůstavé (od ½ výšky stromů hlavní etáže) 4 Stromy zastíněné (od 1,3 m do ½ výšky stromů hlavní etáže) 5 Obnova (stromy do 1,3 m výšky)


56

Obr. 7-1 TP 1 Obr. 7-2 TP 1

Obr. 7-3 TP 1 Obr. 7-4 TP 1


57

Obr. 7-5 TP 2 Obr. 7-6 TP 2

Obr. 7-7 TP 2 Obr. 7-8 TP 2


58

Obr. 7-9 TP 3 Obr. 7-10 TP 3

Obr. 7-11 TP 4


59

7.2 Kategorizace lesa

7.2.1 PodmÌnky pro za¯azenÌ porost˘ do kategoriÌ lesa

Při kategorizaci lesa byl zohledněn vlastní statut národního parku, kategorizace dle Oblastního plánu rozvoje lesů (OPRL) zpracovaného ÚHÚL Brandýs nad Labem, pobočka Brno a dále návrhy Správy Národního parku Podyjí. Nová kategorizace vznikla na podkladě venkovního šetření zařizovatelů, při kterém byly v terénu vzaty v úvahu výše uvedené zdroje. Kategorizace lesů se týká pozemků určených k plnění funkcí lesů (PUPFL), tj. pro pozemků zařazených do porostní půdy, bezlesí a jiných pozemků. Do kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích jsou zařazeny porosty, nacházející se na mimořádně nepříznivých stanovištích s převažujícími soubory lesních typů vyjmenovanými v příloze č. 4, vyhlášky č. 83/1996 Sb. Při venkovním šetření byl návrh lesů ochranných uvedený v Základním protokolu revidován. Rámcem pro kategorii lesů ochranných je porost. Lesy ochranné jsou vyhlášeny převážně na odpovídajících stanovištích a nedochází k tak velké generalizaci jako při předchozí kategorizaci. Kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně byla vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, poněvadž nedošlo k očekávaným změnám ve vylišení pásem hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí Moravy s.p., Dřevařská 11, Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti na nový zákon o vodách proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do tohoto LHP. Předpokládá se, že nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše maximálního vzdutí vodní hladiny, což znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. Na PUPFL tvořící území Národního parku Podyjí je mimo kategorii lesů ochranných v souladu s § 8, odst.1, písm. c) lesního zákona vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení – lesy na území národních parků. Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí.


60

7.2.2 Lesy ochrannÈ dle ß 7, odst. 1, pÌsm. a) lesnÌho z·kona

PUPFL o výměře 628,70 ha jsou rozhodnutím Ministerstva životního prostředí č.j. 620/2656/03 ze dne 23.4.2003 zařazeny pro období platnosti lesního hospodářského plánu (od 1.1.2003 do 31.12.2012) do kategorie lesů ochranných dle § 7, odst.1, písm. a) lesního zákona - lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích. Současně je část těchto porostů (617,06 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona - lesy na území národních parků. Část porostů (31,00 ha) je současně zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Jedná se tedy o překryv subkategorií 21a, 31a a 31c.

7.2.3 Lesy zvl·ötnÌho urËenÌ dle ß 8, odst.1, 2 lesnÌho z·kona

Subkategorie 31a - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně PUPFL o výměře 64,86 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně. Současně je část těchto porostů (33,86 ha) zařazena do kategorie lesů zvláštního určení dle§ 8, odst.1, písm. c) lesního zákona - lesy na území národních parků. Jedná se tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. Subkategorie 31c - lesy na území národních parků PUPFL o výměře 4245,43 ha jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst.1, písm c) - lesy na území národních parků. Část těchto porostů o výměře 33,86 ha je současně zařazena do subkategorie dle § 8, odst.1, písm a) lesního zákona - lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I.stupně, u nichž se jedná tedy o překryv subkategorií 31a a 31c. Subkategorie 32f – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti Na PUPFL rozkládajícich v ochranném pásmu NP Podyjí je vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f) lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Plocha této subkategorie se je 40,48 ha. Seznamy jednotek rozdělení lesa v členění dle kategorií lesa jsou uvedeny v příloze jako součást rozhodnutí orgánu SSL o kategorizaci.

7.3 Typy v˝voje lesa Přehled typů vývoje lesa vychází z Rámcového katalogu typů vývoje lesa ČR (Macků, 2002) a zohledňuje místní podmínky LHC při agregaci typologických jednotek do konkrétních typů vývoje lesa. TVL je soubor stanovišť s podobnou potenciální přirozenou vegetací a velmi podobným vývojovým cyklem přírodního lesa (podrobněji v kapitole 2.2). Typy vývoje lesa jsou konstruovány pomocí agregace typologických jednotek podobně jako cílové hospodářské soubory (vyhl. č. 83/96 Sb.).

Tab. 7-5 Přehled typů vývoje lesa

Poloha typů vývoje lesa v ekologické síti extrémní exponovaná kyselá žvná obohacená podmáčená 0Z1 1X1 1J1 1A1 1A2 3N1 3A1 1M2 1K1 1S1 1B1 1D1 3S1 3D3 3V1 2L1 3L0 0Z2 1X3 1J3 1N1 1A3 3N2 3C2 2M1 1K2 1S6 1B4 2D1 3S2 3D4 3O4 3L2 3L1 1Z1 1J4 1N4 1C1 3K9 3M5 1K3 2S2 2B1 2D2 3S3 3D7 3U1 1T2

lesní typ 1Z2 3J1 2N1 1C2 3S9 1K4 2S4 2B2 2D4 3S6 3D8 2Z3 3J2 1K9 1C3 2K1 2S6 2B4 2H2 3B1 3H5 2Z4 3J9 2K9 1C4 2K2 2B5 2H5 3B2 4D4 3Z4 1S9 1C6 2K3 2B6 2H7 3B5 3Y1 2S9 2A1 2K4 1H1 1O5 3B6 1H9 2A2 2K6 1H2 1O6 3H1 2C2 3K3 1H3 2O1 3H2 2B9 1H4 2O6 TVL 013 015 016 20 40 22 24 44 46 28 označení porostu a b c d h e f j k g plocha (ha): 4796 47 498 81 981 56 1458 572 877 151 75 Zastoupení typů porostů v jednotlivých TVL jehličnatý 0153 203 403 223 (221) 243 443 přechodný (smíšený) 0154 0164 204 404 224 244 444 464 284 cílový 0135 0155(7) 0165(7) 205(7) 405(7) 225(6) 245(6) 445(6) 467 287 akátový 0138 0158 208 228 248 448 468 288 Typy vývoje lesa 013 - reliktní bory 24 - bohaté bukové doubravy s habrem 015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu 28 - podmáčené olšiny a lužní společenstva 016 - habro-lipové javořiny 40 - lipo-dubové bučiny s habrem 20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem 44 - bohaté dubové bučiny s habrem 22 - kyselé habrové doubravy s bukem 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny

7.3.1 P¯ehled a charakteristiky typ˘ v˝voje lesa

Tab. 7-6 Přehled a charkteristiky TVL typ vývoje lesa: 013 – RELIKTNÍ BORY výměra: 47 ha lesní typy: 0Z1, 0Z2 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+ cílový stav-cílová zóna I: Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná,

porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů. - cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí. typ vývoje lesa: 015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH

STANOVIŠŤ S PŘEVAHOU DUBU výměra: 498 ha

lesní typy: 1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+ cílový stav-cílová zóna I: Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X

s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO a BR.

- cílová zóna II: Dtto cílová zóna I typ vývoje lesa: 016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY výměra: 81 ha lesní typy: 1J1, 1J3, 1J4, 3J1, 3J2, 3J9 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+,

BRK+, JL+, JS+, TS+

cílový stav-cílová zóna I: Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura zpravidla vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen TS, JD, JL.

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí typ vývoje lesa: 20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ

DOUBRAVY S BUKEM výměra: 981 ha

lesní typy: 1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, 1C4, 1C2, 1C3, 1C6, 2C2, 2B9, 1A2, 1A3, 2A2, 1A1, 2A1,

kategorie lesa: les zvláštního určení

cíl. dřevinná skladba: DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, JV+, BRK+

cílový stav-cílová zóna I: Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně BO a BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 2C, 2B, 1A a 2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB.

- cílová zóna II: Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích s účastí BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší.

typ vývoje lesa: 22 – KYSELÉ HABROVÉ DOUBRAVY S BUKEM

výměra: 1458 ha

lesní typy: 1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, 2K3, 2K4, 2K6, 3K3,1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6


cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, BRK +

cílový stav-cílová zóna I: Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích (1M, 2M) po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty.

- cílová zóna II: Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB.


63

typ vývoje lesa: 24 – BOHATÉ BUKOVÉ DOUBRAVY

S HABREM výměra: 572 ha

lesní typy: 1B1, 1B4, 2B1, 2B2, 2B4, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, 1H4, 2H2, 2H5, 2H7, 2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 1O5, 1O6, 2O1, 2O6


cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, BRK+

cílový stav-cílová zóna I: Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené dřeviny. Na stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, JV, LP.

- cílová zóna II: Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící dobré mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová.

typ vývoje lesa: 28 – PODMÁČENÉ OLŠINY A LUŽNÍ SPOLEČENSTVA

výměra: 75 ha

lesní typy: 2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1,

LP+, JD+, OS+,

cílový stav-cílová zóna I: Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a náročnost hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině malé bezodtoké deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska biodiverzity území.

- cílová zóna II: Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití. typ vývoje lesa: 40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 56 ha lesní typy: 3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1, cílový stav-cílová zóna I: Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB

podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců. - cílová zóna II: Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená

obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější. typ vývoje lesa: 44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 877 ha lesní typy: 3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+ cílový stav-cílová zóna I: Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se

zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až plně rozvinutá.

- cílová zóna II: Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový.

typ vývoje lesa: 46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ DUBOVÉ BUČINY

výměra: 151 ha

lesní typy: 3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS

0-1, JL+

cílový stav-cílová zóna I: Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách.

- cílová zóna II: Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně menší porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich účasti v nižších etážích.


64

7.4 Genetick· klasifikace porost˘ Potřebu zcela nové genetické klasifikace vyvolala razantní změna v hospodaření v lesích Národního parku Podyjí. Součástí předešlého LHP pro LHC NP Podyjí byl seznam uznaných, převážně jehličnatých porostů, který zcela nevyhovuje potřebám současného přírodě blízkého lesního hospodaření, při kterém je k obnově porostů využíváno výhradně dřevin přirozené skladby. Seznam lesních porostů fenotypové kategorie A a B navržených k uznání ke sběru osiva byl zpracován Správou Národního parku Podyjí ve spolupráci s VÚLHM – VS Uherské Hradiště. Tento seznam byl zpracovatelem částečně revidován při venkovním šetření a doplněn o nové označení porostních skupin. V září 2002 byl předložen ke zpracování závěrečného posudku na VÚLHM VS Uherské Hradiště a postoupen ke schválení referátu životního prostředí Okresního úřadu Znojmo jako v té době příslušnému orgánu státní správy lesů. Porosty fenotypové kategorie A a B byly vytypovány v souladu se zněním vyhlášky č. 82/1996 Sb. Nebyly vytypovány tzv. výběrové stromy, které jsou ke sběru osiva využívány jen výjimečně, neboť je nutné zajistit sběr z většího počtu jedinců, aby nedocházelo k snižování genetické variability. Zajištění osiva ostatních dřevin (javory, jilmy, jeřáby, třešeň ptačí, tis, jedle bělokorá, olše, bříza,) je potřeba řešit individuálně s ohledem na semenné roky jednotlivých dřevin. Zvláštní kapitolou je problematika rodu Quercus. V případě rodu Quercus se na území NP Podyjí vyskytuje jeden zásadní problém, a to smíšené porosty dubu zimního a dubu letního, kdy dub letní je vtroušen v porostech tvořených agregátem dubu zimního téměř na celém území NP (jediným místem, kde nebyl dub letní zjištěn, je lokalita Šobes). Přesto lze navržené porosty považovat za porosty dubu zimního, respektive agregátu dubu zimního, bez toho, že by bylo možno jednoznačně vylišit porosty určené pro sběr semen jednotlivých druhů tohoto agregátu, tj. dubu zimního, dubu mnohoplodého a dubu žlutavého. Dub letní se vyskytuje převážně jako vtroušená dřevina a ke sběru se nyní v provozní praxi využívají jednotlivé vytypované stromy označené v terénu. Okresní úřad Znojmo rozhodl podle § 29 odst. 2 lesního zákona dne 11.12.2002 pod. č.j. Les 1441 NP/221-1k/2002 – Ing.TK o uznání zdrojů reprodukčního materiálu. Uznány jsou lesní porosty fenotypové kategorie A ke sběru semen dubu zimního, dubu ceru, buku lesního, lípy malolisté a lípy velkolisté a lesní porosty fenotypové kategorie B ke sběru semen dubu zimního, buku lesního, lípy malolisté, javoru klenu, olše lepkavé a třešně ptačí. Seznam těchto porostů je uveden v následujících tabulkách. Kopie rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo a kopie Uznávacího listu č. 1/2002 jsou uvedeny v příloze textové části LHP.


65

Tab. 7-7 Seznam uznaných zdrojů reprodukčního materiálu

Čís

lo u

znan

é je

dnot

ky,

poro

stu

Odděl

ení

Díle

c

Poro

st

PS

Feno

typo

vá k

ateg

orie

Dře

vina

Věk

Vým

ěra

celé

sk

upin

y [h

a]

Vým

ěra

zast

oupe

né

dřev

iny

[ha]

Les

ní v

eget

ační

stup

eň

Typ

výv

oje

lesa

Zás

oba

dřev

iny[

m3 ]

Náv

rh v

ýše

obno

vní

těžb

y [m

3 ]

B-BK-001-33-3-ZN 01 C f 1 A BK 104 1,27 1,18 3 24 762 - B-DBZ-015-33-3-ZN 03 A j 1 B DBZ 117 5,10 2,81 3 44 1251 15 B-DBZ-011-33-3-ZN 03 B j 1 A DBZ 134 13,45 6,73 3 44 3465 - B-LP-004-33-3-ZN 03 B j 1 A LP 134 13,45 4,71 3 44 1882 - B-DBZ-015-33-3-ZN 03 F j 1 B DBZ 117 4,72 3,30 3 44 1366 - B-DBZ-015-33-3-ZN 05 C k 1 B DBZ 143 1,54 1,23 3 46 418 - B-DBZ-015-33-3-ZN 06 B j 1 B DBZ 102 3,16 0,95 3 44 411 5 B-LP-006-33-3-ZN 06 B j 1 B LP 102 3,16 0,95 3 44 483 - B-BK-008-33-3-ZN 06 C j 22 B BK 89 2,84 0,63 3 44 368 - B-DBZ-015-33-3-ZN 06 C j 22 B DBZ 89 2,84 0,70 3 44 325 - B-LP-006-33-3-ZN 06 C j 22 B LP 89 2,84 0,70 3 44 353 - B-BK-002-33-3-ZN 07 A j 1 A BK 135 6,51 1,91 3 44 898 - B-DBZ-012-33-3-ZN 07 A j 1 A DBZ 135 6,51 4,22 3 44 1925 - B-LP-005-33-3-ZN 07 A j 1 A LP 135 6,51 0,33 3 44 151 - B-BK-004-33-3-ZN 07 C j 1 A BK 95 2,17 1,52 3 44 950 - B-DBZ-015-33-3-ZN 07 C j 1 B DBZ 95 2,17 0,44 3 44 179 - B-BK-008-33-3-ZN 07 D j 2 B BK 103 3,98 1,19 3 44 515 - B-DBZ-015-33-3-ZN 07 D j 2 B DBZ 103 3,98 1,00 3 44 407 5 B-BK-003-33-3-ZN 07 Z j 1 A BK 107 6,66 0,33 3 44 177 - B-DBZ-013-33-3-ZN 07 Z j 1 A DBZ 107 6,66 3,53 3 44 1834 - B-LPV-007-33-3-ZN 07 Z j 1 A LP 107 6,66 2,00 3 44 992 - B-DBZ-015-33-3-ZN 08 A h 1 B DBZ 118 3,03 1,67 3 40 590 - B-LP-006-33-3-ZN 08 A h 1 B LP 118 3,03 0,76 3 40 220 - B-DBZ-015-33-3-ZN 08 A j 11 B DBZ 118 3,02 1,66 3 44 585 - B-LP-006-33-3-ZN 08 A j 11 B LP 118 3,02 0,76 3 44 210 - B-DBZ-010-33-2-ZN 08 B e 1 B DBZ 138 2,77 2,11 2 44 686 - B-BK-005-33-3-ZN 09 Z j 1 A BK 138 1,79 1,61 3 44 1083 - B-BK-006-33-3-ZN 09 D j 1 A BK 100 6,45 2,58 3 44 1249 15 B-DBZ-014-33-3-ZN 09 D j 1 A DBZ 100 6,45 1,87 3 44 710 - B-LP-006-33-3-ZN 09 D j 1 B LP 100 6,45 1,29 3 44 520 - B-DBZ-015-33-3-ZN 10 B j 11 B DBZ 114 7,13 5,63 3 44 1983 30 B-LP-006-33-3-ZN 10 B j 11 B LP 114 7,13 1,03 3 44 345 - B-DBZ-015-33-3-ZN 10 D j 1 B DBZ 118 3,81 2,29 3 44 772 12 B-LP-006-33-3-ZN 10 D j 1 B LP 118 3,81 0,50 3 44 157 - B-BK-008-33-3-ZN 10 E j 11 B BK 127 11,78 1,77 3 44 652 - B-DBZ-015-33-3-ZN 10 E j 11 B DBZ 127 11,78 7,66 3 44 2579 40


66

B-LP-006-33-3-ZN 10 E j 11 B LP 127 11,78 1,18 3 44 395 - B-BK-007-33-3-ZN 13 C j 2 A BK 120 3,19 0,64 3 44 499 - B-DBZ-010-33-2-ZN 14 B e 1 B DBZ 120 6,22 5,29 2 24 1991 15 B-LP-003-33-2-ZN 14 B e 1 B LP 120 6,22 0,32 2 24 119 - B-DBZ-015-33-3-ZN 15 A j 1 B DBZ 115 3,55 2,13 3 24 880 10 B-DBZ-010-33-2-ZN 15 B e 2 B DBZ 94 7,34 4,77 2 22 1808 15 B-DBZ-010-33-2-ZN 16 D f 11 B DBZ 93 2,68 1,07 2 24 500 - B-LP-003-33-2-ZN 16 D f 11 B LP 93 2,68 1,07 2 24 535 - B-KL-001-33-3-ZN 20 A j 1 B KL 127 1,89 0,60 3 44 105 - B-TR-001-33-3-ZN 20 A j 1 B TR 127 1,89 0,30 3 44 49 - B-DBZ-010-33-2-ZN 24 A d 1 B DBZ 136 2,45 2,20 2 20 754 8 B-DBZ-010-33-2-ZN 24 B f 1 B DBZ 121 1,90 1,23 2 24 380 6 B-DBZ-010-33-2-ZN 25 A e 1 B DBZ 107 11,54 9,81 2 22 3139 - B-DBZ-010-33-2-ZN 25 E d 1 B DBZ 107 4,30 1,51 2 20 547 - B-LP-003-33-2-ZN 25 F f 1 B LP 106 4,20 2,94 2 22 1176 - B-OL-001-33-3-ZN 31 F g 1 B OL 53 1,93 1,70 3 28 489 - B-BK-008-33-3-ZN 32 G j 1 B BK 116 3,31 1,49 3 44 844 - B-DBZ-015-33-3-ZN 32 G j 1 B DBZ 116 3,31 1,49 3 44 704 - B-DBZ-010-33-2-ZN 37 E e 2 B DBZ 117 2,23 0,56 2 22 151 3 B-DBZ-010-33-2-ZN 37 E e 1y B DBZ 117 1,41 1,13 2 22 122 - B-DBZ-010-33-2-ZN 37 F e 2 B DBZ 95 13,20 5,28 2 22 1758 - B-DBZ-010-33-2-ZN 37 F k 2 B DBZ 95 2,30 1,04 2 46 410 5 B-DBZ-010-33-2-ZN 38 B f 1 B DBZ 103 3,43 2,92 2 22 933 - B-DBZ-010-33-2-ZN 38 C f 1 B DBZ 103 2,74 1,91 2 24 574 - B-DBZ-010-33-2-ZN 38 F j 1 B DBZ 109 6,54 2,81 2 44 926 - B-DBZ-010-33-2-ZN 39 D e 1 B DBZ 131 4,10 4,10 2 22 1174 - B-DBZ-010-33-2-ZN 39 K d 1 B DBZ 107 1,24 1,18 2 20 301 - B-DBZ-010-33-2-ZN 39 K f 1 B DBZ 107 7,70 2,68 2 24 850 - B-DBZ-015-33-3-ZN 40 E k 1 B DBZ 110 1,83 0,40 3 46 146 3 B-DBZ-010-33-2-ZN 41 F f 2 B DBZ 113 2,99 1,95 2 24 849 10 B-DBZ-010-33-2-ZN 41 H e 1 B DBZ 92 4,17 2,92 2 22 879 - B-DBZ-010-33-2-ZN 41 J f 1 B DBZ 92 4,31 4,01 2 24 1084 - B-DBZ-010-33-2-ZN 41 K f 1 B DBZ 95 3,55 2,13 2 24 598 - B-DBZ-010-33-2-ZN 42 Z f 1 B DBZ 94 4,57 3,43 2 24 1296 - B-DBZ-009-33-1-ZN 42 C f 1 B DBZ 94 3,25 1,95 1 24 734 10 B-DBZ-009-33-1-ZN 42 C f 2 B DBZ 93 2,52 1,76 1 24 578 8 B-DBZ-010-33-2-ZN 43 B f 1 B DBZ 108 4,56 2,28 2 24 689 12 B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D d 1 B DBZ 100 0,53 0,34 2 20 121 2 B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D f 1 B DBZ 100 1,10 0,88 2 24 308 8 B-DBZ-010-33-2-ZN 43 D f 2 B DBZ 100 1,99 1,19 2 24 376 10 B-DBZ-010-33-2-ZN 45 B f 1 B DBZ 123 3,44 1,58 2 24 475 - B-DBZ-010-33-2-ZN 46 D f 1 B DBZ 92 4,23 3,17 2 24 1031 - B-DBZ-010-33-2-ZN 46 F d 1 B DBZ 129 4,22 2,32 2 20 706 - B-DBZ-010-33-2-ZN 50 D d 1 B DBZ 109 6,01 4,21 2 20 920 - B-LP-003-33-2-ZN 51 A d 1 B LP 102 3,85 0,39 2 20 77 -


67

B-LP-003-33-2-ZN 51 A e 1 B LP 102 3,28 0,98 2 22 229 - B-DBZ-010-33-2-ZN 51 D d 1 B DBZ 102 9,22 6,45 2 20 1481 - B-LP-003-33-2-ZN 51 D d 1 B LP 102 9,22 0,92 2 20 206 - B-DBZ-010-33-2-ZN 51 F e 1 B DBZ 96 5,23 1,57 2 22 326 8 B-LP-003-33-2-ZN 51 F e 1 B LP 96 5,23 2,56 2 22 664 - B-DBZ-010-33-2-ZN 51 F f 1 B DBZ 96 3,12 0,59 2 24 152 3 B-LP-003-33-2-ZN 51 F f 1 B LP 96 3,12 2,18 2 24 564 - B-DBZ-010-33-2-ZN 52 A d 1 B DBZ 95 9,24 5,54 2 20 1241 - B-LP-003-33-2-ZN 52 A d 1 B LP 95 9,24 1,85 2 20 411 - B-DBZ-010-33-2-ZN 52 C d 1 B DBZ 92 4,20 2,52 2 20 564 - B-DBZ-010-33-2-ZN 52 D d 1 B DBZ 92 7,63 5,34 2 20 1034 - B-DBZ-010-33-2-ZN 52 F f 1 B DBZ 116 6,22 3,30 2 24 600 - B-LP-003-33-2-ZN 52 F f 1 B LP 116 6,22 1,80 2 24 341 - B-DBZ-010-33-2-ZN 52 G f 1 B DBZ 116 4,36 2,62 2 24 502 12 B-LP-003-33-2-ZN 52 G f 1 B LP 116 4,36 0,86 2 24 180 - B-DBZ-010-33-2-ZN 53 C d 1 B DBZ 116 1,89 1,23 2 20 274 - B-DBZ-010-33-2-ZN 54 A d 1 B DBZ 95 3,36 1,21 2 20 256 - B-DBZ-010-33-2-ZN 54 C e 1 B DBZ 112 1,46 1,32 2 22 214 - B-DBZ-010-33-2-ZN 55 J e 1 B DBZ 95 5,95 5,65 2 22 1627 - A-CER-001-33-2-ZN 56 C e 1 A CER 97 11,60 4,64 2 22 1392 - B-DBZ-010-33-2-ZN 59 E e 1 B DBZ 104 8,67 6,94 2 22 1403 - B-DBZ-010-33-2-ZN 64 C e 1 B DBZ 122 6,36 5,41 2 22 954 - B-DBZ-010-33-2-ZN 69 D d 1 B DBZ 122 7,03 6,96 2 20 1773 30


68

7.5 CÌle pÈËe o les

7.5.1 DlouhodobÈ cÌle - koncepce pÈËe o les

Koncepce péče o les vychází z mezinárodních kritérií IUCN pro národní parky a jejich management a v širším rámci je dána posláním národních parků, definovaným zákonem č. 114/1992, o ochraně přírody a krajiny. Konkrétní strategie péče (management) v jednotlivých lesních porostech vychází ze současného, ale především cílového zařazení v zóně ochrany přírody, z hodnocení současného stavu porostu a následně jeho zařazení do stupně přirozenosti, resp. provozní jednotky (viz níže). Současně platná třístupňová zonace není trvalou a s postupným přibližováním porostů přírodě blízkému stavu se bude vyvíjet a výsledkem bude vytvoření zón dvou a to cílové zóny I a cílové zóny II. Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma zónami spočívá v dlouhodobém strategickém cíli – v cílové zóně I je dlouhodobým strategickým cílem umožnění samovolných přírodních vývojových procesů lesních společenstev, v cílové zóně II tímto cílem je trvalý management lesních porostů s uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření. Tab. 7-8 Členění plochy LHC NPP – lesy ve vlastnictví státu na cílové zóny

Cíl. zóny I. cíl. zóna (ha) II. cíl.zóna (ha) Celkem (ha) PUPFL (ha) : 3538,06 1376,55 4914,61Por. půda (ha): 3502,81 1293,54 4796,35

I. zóna41%

II. zóna38%

III. zóna20%

OP1%

I.cíl. zóna73%

ost.zóny27%

Graf. 7-1 Členění porostní půdy podle stávající

zonace NPP Graf. 7-2 Dlouhodobý cíl péče o les – členění porostní

půdy podle cílové zonace NPP

Pro klasifikaci současného stavu byl zpracován podrobný historický průzkum lesů na celém území NP a provedeno podrobné terénní šetření aktuálního stavu porostů, byla vytvořena pětistupňová klasifikační řada tzv. stupňů přirozenosti a každé porostní skupině (bylo jich přes 2000) byl přiřazen


69

určitý stupeň přirozenosti. Pro jednodušší provozní aplikaci, která by umožňovala každodenní práci lesníka byl zpracován třístupňový model pro přiblížení porostů přírodnímu stavu, pomocí něhož byla klasifikována každá porostní skupina. Tento model zahrnuje požadavky na dřevinnou skladbu, prostorovou a věkovou strukturu porostu, včetně postupu při ponechávání odumřelého dřeva. Pro každou porostní skupinu je kromě současné dřevinné skladby zpracována cílová dřevinná skladba. Pro hodnocení struktury a textury porostů slouží jako srovnávací báze výsledky výzkumu přirozených a přírodních lesů na srovnatelných stanovištích. Podle stupně přirozenosti, pak v rámci cílové zóny I. rozlišujeme: - Porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké, tzv. „na věčnost“ Jde o porosty s dřevinnou skladbou blízkou cílové dřevinné skladbě, se zcela nebo částečně (pomístně) vyvinutou prostorovou strukturou a texturou a s výraznou věkovou diferenciací. Ve výjimečných případech lze zařadit do této skupiny i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, např. z důvodů výzkumných, arondace souvislých celků apod. Tyto porosty jsou ponechány samovolnému vývoji a ponechává se v nich veškeré ležící i stojící dřevo (živé i odumřelé). V ojedinělých a odůvodněných případech je možno v těchto porostech provádět lesnické zásahy za účelem podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení slabě zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících ohrožených či vzácných druhů dřevin formou síje či podsadby, eliminace sekundárních entropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. Vždy se jedná o výjimečná opatření. V LHP jsou tyto porosty zařazeny do typu porostu cílového. - Porosty kulturní až přirozené, tzv. „v přechodu“ Jde o porosty s podstatným zastoupením cílových dřevin, avšak s příměsí stanovištně nepůvodních dřevin, příp. se zcela nevhodným poměrem cílových dřevin (např. habrové pařeziny) a pouze s pomístně vyvinutou prostorovou strukturou. Cílenými lesnickými zásahy jsou tyto porosty směrovány k modelu přírodního lesa, diferencovaného podle stanovištních poměrů (přechod do cílových prostů). Ponechává se v nich odumřelá dřevní hmota, vyjma odumřelé hmoty stanovištně nepůvodních druhů dřevin. do této skupiny lze výjimečně zařadit i porosty, které zcela nesplňují uvedená kritéria, zejména z důvodů arondace souvislých celků. Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin (např. prosvětlením), doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, eliminace sekundárních entropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. V LHP jsou tyto porosty zpravidla zařazeny do typu porostu přechodného. - Porosty nepůvodní Porosty, nesplňující svým charakterem podmínky pro zařazení do jedné ze dvou uvedených skupin, budou postupnými lesnickými zásahy směrovány tak, aby posléze mohly být zařazeny do porostů skupiny 2. a následně 1. Prioritou je úprava dřevinné skladby. V LHP jsou tyto porosty zpravidla zažazeny do typu porostu jehličnatého nebo akátového. Obdobně jsou podle stupně přirozenosti diferencovány lesní porosty i v rámci cílové zóny II, kde s ohledem na dlohodobý strategický cíl rozlišujeme: - Porosty přírodě blízké s trvalým uplatněním principů přírodě blízkého hospodaření V porostech jsou prováděny lesnické zásahy umožňující určitou produkci dřevní hmoty, zachovávající současně přírodě blízký charakter porostů. Obnova se provádí maloplošnými prvky, v nejvíce diferencovaných porostech probíhá trvalý výběr jednotlivých mýtně zralých stromů. Přednostně jsou


70

odstraňováni jedinci nepůvodních druhů dřevin, je podporováno zmlazení cílových druhů apod. V porostech je ponecháváno určité množství odumřelé dřevní hmoty (do 10% z celkového množství). - Porosty přeměněné s kombinovaným hospodařením Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem dosažení, resp. přiblížení se potenciální přirozené dřevinné skladbě, podpory prostorové diferenciace porostů, podpory přirozeného zmlazení nedostatečně zastoupených cílových dřevin, doplnění chybějících, ohrožených či vzácných druhů formou síje či podsadby, eliminace sekundárních antropických vlivů, např. šíření neofytů, škody nadměrnými stavy zvěře (ochrana nárostů) apod. tak, aby mohly být následně přeřazeny do vyšší kategorie. V porostech jsou ponechávány jenotlivé odumřelé stromy, které nebrání provádění dalších zásahů. - Porosty nepůvodní s intenzivním hospodařením Lesnické zásahy jsou prováděny za účelem postupného splnění kritérií pro zařazení do vyšší kategorie. Prioritně se jedná o úpravu dřevinné skladby, následuje věková a prostorová diferenciece.

7.6 ObecnÈ z·sady pÈËe o les Péče o les v porostech v zásadě řídí směrnicemi péče o les, které jsou zpracovány pro jednotlivé typy vývoje lesa a jejich typy porostů.

7.6.1 Z·sady lesnickÈ Ëinnosti v†typech porost˘

- Typ porostu cílový – TP1 (dle Koncepce péče o les porosty přírodní nebo tomuto stavu blízké) - jedná se o porosty přirozené až přírodě blízké dřevinné skladby, různověké nebo alespoň s vyvinutými etážemi, často přirozená společenstva odpovídající danému stanovišti. Část porostů, je možno ponechat přirozenému vývoji. U zbylé části porostů je třeba vytvořit a podporovat prostorovou a věkovou diferencovanost a jejich stabilitu. Do porostů je nutno vnést chybějící dřeviny přirozené skladby. V druhé cílové zóně směřovat porosty k výběrnému způsobu hospodaření, v první cílové zóně porosty výhledově ponechat přirozenému vývoji. Již nyní v nich simulovat přírodě blízké podmínky (ponechat souše, vývraty). - Typ porostu přechodný – TP2 (dle Koncepce péče o les porosty kulturní až přirozené) - porosty s přijatelnou dřevinnou skladbou, avšak se zastoupením nepůvodních dřevin, nebo nedostatečné věkové a prostorové rozrůzněnosti. U porostů vyžadujících výchovné nebo obnovní zásahy postupně měnit dřevinnou skladbu vnášením chybějících dřevin přirozené skladby. Zakládáním menšíchi obnovních prvků porosty věkově diferencovat a připravovat pro přechod do TP1. - Typ porostu jehličnatý – TP3 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) - porosty s nevyhovující dřevinnou skladbou (převážně jehličnatou). Porosty budou v zásadě dopěstovány běžným způsobem, v průběhu obmýtí bude připravována pro obnovu na les přírodě blízký (vhodná dřevinná skladba, prostorová a věková diferencovanost). Při obnovách bude využíváno předsunutých skupinových sečí a maloplošných holých sečí pro dřeviny cílové skladby. - Typ porostu akátový – TP4 (dle Koncepce péče o les porosty nepůvodní) V těchto porostech budou prováděny přeměny s využitím maloplošných holosečných prvků. V první zóně je nutno využívat šetrnějších postupů likvidace, např. kroužkování. Pořadí bude závislé na míře expanzívního zmlazování akátu a lokalizaci porostu. Do provedení přeměn budou případné cenné části porostů (TP1, TP2, popř. i TP3) chráněny před šířením agresivního akátu. Při přeměnách akátu lze v případě nezbytnosti mimo první zóny použít Roundup. V zájmu urychlené přeměny těchto porostů je schválena výjimka dle § 33 odst.4 lesního zákona, která umožňuje předčasnou obnovu akátových porostů dle směrnice péče o les.


71

7.7 IntrodukovanÈ d¯eviny V souladu s posláním národního parku a se zásadami plánu péče o Národní park Podyjí není přípustné zalesňování geograficky nepůvodními dřevinami. Zejména v lesnickém úseku Vinohrady a Devět Mlýnů se vyskytuje poměrně velký podíl akátových porostů, což je jedno z největších rizik lesního hospodaření v LHC. Přeměny akátových porostů je nutno řešit razantně skupinovou až holou sečí a mimo I. zónu případně i za použití schválených chemických arboricidů. V první zóně je nutno využívat šetrnějších postupů likvidace jako je například kroužkování. Razantním přeměnám akátových porostů by měla napomoci schválená výjimka dle § 33, odst. 4 – mýtní úmyslné těžby v porostech mladších 80 let, která umožňuje předčasnou obnovu akátových porostů podle směrnic péče o les bez nutnosti žádat o výjimky orgán SSLH. Směrnice péče o les stanovují pro všechny typy vývoje lesa posun obmýtí akátových typů porostů na 50 let při obnovní době 30 let a s počátkem obnovy ve 31 letech.

7.8 Opat¯enÌ ochrany lesa

7.8.1 Opat¯enÌ proti abiotick˝m ökodliv˝m Ëinitel˘m

Intenzívní přeměny jehličnatých, zejména borových porostů na smíšené listnaté porosty, snižují rozsah případných škod při kalamitním výskytu škodlivých činitelů jako je sucho a námraza či mokrý sníh. Zbylé starší borové porosty jsou natolik proředěny díky trvale nepříznivým stanovištním podmínkám, že pod nimi probíhá spontánní obnova listnatých dřevin. Škody větrem se projevují ve zbytcích převážně smrkových porostů v lesnických úsecích Braitava a Lesná. Riziko ohrožení větrem se také snižuje postupnou přeměnou dřevinné skladby porostů.

7.8.2 Opat¯enÌ proti biotick˝m ökodliv˝m Ëinitel˘m

Riziko podobné hmyzí kalamity, která proběhla v roce 1994 napadením suchem oslabených borových porostů lýkožroutem vrcholkovým (Ips acuminatus), je již nižší a postupně s přeměnou dřevinné skladby se dále snižuje. Nebezpečí silného poškození mladých výsadeb zejména zimním a letním okusem je stále velké. Vedle velmi intenzivního odlovu zvěře musejí být prováděna poměrně nákladná opatření v ochraně lesa. Nadále je nutno počítat s velkými náklady na ochranu proti okusu zvěří jak formou postřiků či nátěrů repelenty tak stavbou oplocenek.

7.9 Opat¯enÌ na podporu ostatnÌch ˙Ëelov˝ch funkcÌ lesa

7.9.1 Ochrana biotop˘

V souladu s posláním národního parku, s plánem péče o národní park a s dlouhodobou strategií péče o les je cílem péče o les obnova stabilních lesních společenstev blížících se dřevinnou skladbou skladbě potenciální přirozené vegetace. Na přirozené či přírodě blízké lesní porosty různých stanovišť je vázán výskyt specifických společenstev rostlin a živočichů, které společně s těmito porosty vytvářejí přirozená či přírodě blízká ekologicky stabilní lesní společenstva.


72

Nové pojetí zařízení lesů, podle něhož je zpracován tento plán, pracuje s typy vývoje lesa (potenciálními přirozenými lesními biotopy) jako s hlavním kritériem podle něhož jsou vymezovány porosty jako jednotky rozdělení lesa. Dalším znakem ke klasifikaci porostů je současný typ porostu, který odráží míru přiblížení se současného porostu k přirozenému stavu. Nový LHP tedy zviditelňuje lesnímu hospodáři potenciální přirozené lesní biotopy a současné typy porostů a současně podřizuje veškeré plánování v rámci výše popsaných jednotek co nejefektivnější přeměně současných porostů na přírodě blízké lesní porosty. Vedle obecných zásad péče o les včetně zásad nasazení techniky ve specifických podmínkách jednotlivých lesních společenstev bylo za účelem ochrany cenných společenstev přijato několik odchylných opatření a výjimek z ustanovení lesního zákona (viz kapitola 9.3). Odchylná ustanovení se týkají ochrany především cenných xerotermních společenstev rostlin tím, že v porostech v bezzásahovém režimu prvních zón NP nebudou zalesňovány holiny nad 0,04 ha a řediny nad těmito společenstvy. Jako opatření na podporu původních společenstev lze chápat i snížení obmýtí akátových porostů, tak aby byla urychlena jejich přeměna. Pro podporu pestrosti dřevinné skladby lesních společenstev byl rozšířen seznam melioračních a zpevňujících dřevin o druhy vyskytující se v podmínkách NP vtroušeně až ojediněle.

7.9.2 Turistika

Posláním národního parku je kromě uchování a zlepšení přírodního prostředí daného území, rovněž využití tohoto území k ekologicky únosné turistice. Národní park Podyjí se nachází v turisticky velmi zajímavé oblasti středního Podyjí. Kromě období 1950 - 1990, kdy byla velká část území dnešního národního parku v tzv. hraničním pásmu, a tudíž nepřístupná, bylo toto území intenzivně turisticky využíváno již od poloviny 19. stol. Zřízením Národního parku Podyjí vznikla potřeba regulace pohybu a chování návštěvníků na tomto území tak, aby nedocházelo k poškozování přírodního prostředí, a zároveň aby toto území bylo přístupné nejširší veřejnosti za účelem rekreace a poznávání přírodních hodnot. Pohyb návštěvníků na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma se řídí návštěvním řádem. Na celém území NP je zakázáno: - tábořit, bivakovat a rozdělávat ohně, - vjíždět a setrvávat motorovými vozidly, - pořádat a organizovat hromadné sportovní a turistické akce, - provozovat vodní sporty a vodní turistiku na řece Dyji, - jezdit na kolech mimo silnice a vyznačené turistické trasy. V I. a II. zóně je dále zakázáno: - vstupovat a pohybovat se mimo turistické cesty, - koupat se v řece Dyji a rybnících, - provozovat zimní lyžařskou turistiku mimo vyznačené stezky.

7.9.3 Styk s†ve¯ejnostÌ

Správa NP Podyjí pro návštěvníky Národního parku zřídila a udržuje tato turistická a informační zařízení: - Návštěvnické středisko Čížov, - 14 panelů terénního informačního systému s informacemi o jednotlivých významných lokalitách, - Informační panely s turistickou mapou umístěné v obcích ochranného pásma, - 6 dřevěných přístřešků k úkrytu před nepohodou, - Označené studánky s pitnou vodou, jejíž kvalita je pravidelně sledována.


73

7.10 SmÏrnice pÈËe o les typ vývoje lesa: 013 – RELIKTNÍ BORY výměra: 47 ha lesní typy: 0Z1, 0Z2 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: BO 8-9, DB 0-2, BR 0-1, BRK+, MK+ cílový stav - cílová zóna I:

Rozvolněná společenstva na skalních výchozech a jejich okrajích, člověkem téměř neovlivňovaná, porostní struktura jednovrstevná, u dubu častá výmladnost a tvorba polykormonů.

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí. typ porostu: a1 – cílový a4 - akátový standard. označení 0135 0138 tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední obmýtí / obnovní doba: ----- 50/30 počátek obnovy: ----- 31 obnovní způsob: ----- V, n systém obnovy: ----- individuální likvidace

jedinců, využít kroužkování,

minim. podíl MZD: 10% 10% min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. ks/ha:

----- -----

zalesnění: ----- individuální vnášení cílových dřevin – síje BR do štěrbin, příp. DB a BO.

kultury: ----- mlaziny: ----- dospívající porosty: ----- postupný jednotlivý

výběr, preference vtroušených cílových dřevin na úkor AK

diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I:

ponechat samovolnému vývoji

odumřelé dřevo: kompletně ponechávat v porostu

ponechávat v porostu, pouze na přístupných místech možnost likvidace AK

ohrožení: mufloní zvěř mufloní zvěř technologie: ----- ruční manipulace, bez

mechanizace


74

typ vývoje lesa: 015 – SMÍŠENÉ LESY EXTRÉMNÍCH STANOVIŠŤ

S PŘEVAHOU DUBU výměra: 498 ha

lesní typy: 1X1, 1X3, 1Z1, 1Z2, 2Z3, 2Z4, 3Z4, 3Y1 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BO 0-2, HB 0-1, BR 0-1, LP+, BK+, JD+ cílový stav - cílová zóna I:

Teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou a většinou neúplným zápojem. Na SLT 1X s příměsí LP, BRK, MK, na stinnějších místech příměs BK, na SLT 3Y naopak výraznější účast BO a BR.

- cílová zóna II: Dtto cílová zóna I typ porostu: b3 - jehličnatý b2 – přechodný

(smíšený) b1 - cílový b4 – akátový

standard. označení 0153 0154 0155(7) 0158 tvar lesa: vysoký vysoký, střední střední, vysoký vysoký obmýtí / obnovní doba: 120/40 ----- ----- 50/30 počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 obnovní způsob: n p, V ----- n, P, H systém obnovy: odstranění nevhodných

dřevin (BOC, MD) formou předsunutých kotlíků, vnášení chybějících cílových dřevin do souvislejších skupin BO

jednotlivý výběr nevhodných dřevin (AK, BOC, MD), uvolnění hloučků přirozeného zmlazení cílových dřevin formou malých kotlíků (do 0,05 ha)

----- formou maloplošných prvků (do 0,10 ha), po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince vtroušených cílových dřevin

minim. podíl MZD: 80% min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. ks/ha:

DB - 8, BO - 8, LP - 6,

BK - 8

zalesnění: převážně DB, BO, vylepšení vtroušenými cílovými dřevinami (LP, na stinných sutích možno i obalované BK, JD)

doplnění malých skupin po těžbě o chybějící či málo zastoupené cílové dřeviny

----- převážně DB, příp. LP, vylepšení vtroušenými cílovými dřevinami (zejména LP)

kultury: intenzivní ochrana proti okusu

intenzivní ochrana proti okusu

----- -----

mlaziny:

preference (i netvárných jedinců) vtroušených cílových dřevin

intenzivní výběr nevhodných dřevin ve směsi s cílovými dřevinami

----- -----

dospívající porosty: uvolňování přimíšených jedinců cílových dřevin v úrovni (podúroveň –zejm. HB – nevyřezávat) a při jejich dostatečném zastoupení

po dosažení alespoň částečné diferenciace ponechat samovolnému vývoji

----- uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin i BO a MD (i když není cílový)



diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně II:


odumřelé dřevo: ponechávat odumřelé dřevo cílových dřevin

kompletně ponechávat v porostu

ohrožení: sucho, zvěř sucho, zvěř zvěř technologie: ruční manipulace, kůň, přístupné polohy TERRI


75

typ vývoje lesa: 016 – HABRO-LIPOVÉ JAVOŘINY výměra: 81 ha lesní typy: 1J1, 1J3, 1J4, 3J2, 3J9 kategorie lesa: les ochranný cíl. dřevinná skladba: DB 2-3, BK 0-2, LP 2-3, JV 2-3, HB 1-2, JD+, BRK+,

JL+, JS+, TS+

cílový stav - cílová zóna I:

Typické suťové lesy s neúplným zápojem a nevyvinutým půdním profilem. Porostní struktura zpravidla vícevrstevná. Pestrá směs dřevin bez výrazné dominanty. Na stinných svazích přimíšen TS, JD, JL.

- cílová zóna II: Společenstva se v c.z. II nenacházejí typ porostu: c2 – přechodný

(smíšený) c1 – cílový

standard. označení 0164 0165(7) tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední obmýtí / obnovní doba: ----- ----- počátek obnovy: ----- ----- obnovní způsob: V ----- systém obnovy: výběr jednotlivých

stromů nevhodných druhů dřevin

-----


DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6,

zalesnění: ----- ----- kultury: ----- ----- mlaziny: ----- ----- dospívající porosty: ----- ----- diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I:

ponechat samovolnému vývoji, výjimečně těžba nebo kroužkování jednotlivých stromů pro uvolnění tisu

odumřelé dřevo: kompletně ponechávat v porostu


ohrožení: zvěř zvěř technologie: ponechání hmoty na

místě, příp. přibližování lanem z okraje porostu

-----


76

Typ vývoje lesa: 20 – KAMENITÉ A VYSÝCHAVÉ HABROVÉ DOUBRAVY S BUKEM

výměra: 981 ha

lesní typy: 1N1, 1N4, 2N1, 1K9, 2K9, 1S9, 2S9, 1H9, 1C1, 1C2, 1C3, 1C4, 1C6, 2C2, 2B9, 1A1, 1A2, 1A3, 2A1, 2A2,


cíl. dřevinná skladba: DB 7-9, HB 0-1, LP 0-1, BK+, BO+, BR+, JL+, JV+, BRK+


Převážně teplomilné doubravy s jednodušší porostní strukturou. Na kamenitých výchozech přirozeně BO a BR, s postupným obohacováním půdního profilu přibývá postupně HB, LP, BRK, BK (SLT 2C, 2B, 1A a 2A). HB většinou podúrovňový. Přirozené střídaní generací HB a DB.

- cílová zóna II: Doubravy s vtroušenou LP a podúrovní HB, mírně věkově diferencované, na kamenitých svazích s účastí BK, JL, JV. Textura mírně členitá, zmlazení pomístné, řidší.

typ porostu: d3 - jehličnatý d2 – přechodný

(smíšený) d1 - cílový d4 – akátový

standard. označení 203 204 225(7) 208 tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký, střední vysoký obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- 50/30 počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 obnovní způsob: n, N, H n, P, (V) P, (V) n, P, H systém obnovy: větší plochy

rozpracovat formou náseků příp. holin do 0,20 ha, předsunuté kotlíky pro DB, LP, stinné polohy přimíšeně BK, JL, JV, na kamenitých výcho-zech zachovat BO !!! na obnovovaných plo-chách ponechávat maxi-mum jedinců cílových druhů dřevin

předsunuté kotlíky ve skupinách nevhodných dřevin (MD,BO), využití přirozené obnovy cílo-vých dřevin pro diferen-ciaci struktury, jedno-tlivý výběr nevhodných dřevin (AK, BOC,) na kamenitých výcho-zech zachovat BO!!!

c.z.II – maloplošný podrostní způsob, ve strukturálně bohatších partiích výběr jednotlivých stromů

formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince vtroušených cílových dřevin

minim. podíl MZD: 80% min. počty prostokoř. sa-debního mat. v tis. ks/ha:

DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6,

zalesnění: převážně DB, menší plošky LP, vylepšení LP, BK, JV, JL, v okolí výstupů matečné horniny BO

zalesnění kotlíků DB, LP, stinné polohy přimíšeně BK, JL, JV

c.z.II – přirozená obnova, doplnění málo zastoupených cílových dřevin formou podsadeb

DB – 10 tis. ks/ha vylepšení LP

kultury: ochrana proti okusu ochrana proti okusu mlaziny: uvolňování jednotlivě

vtroušených cílových dřevin, odstraňování předrostlíků BO

preference cílových dřevin

c.z.II - preference méně zastoupených cílových dřevin

dospívající porosty: dlouhodobá preference vtroušených cílových dřevin i v podúrovni, preference jehličnanů s vyvinutou korunou. Při vyšším zastoupení cílových dřevin

výběr vtroušených nevhodných dřevin a výběr stromů za účelem strukturální diferenciace porostů

c.z.II - jednotlivý výběr za účelem strukturální diferenciace

uvolňování jednotlivě vtroušených cílových dřevin i BO a MD




uplatnit uvedený model péče

odumřelé dřevo: c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% aktuální zásoby porostu

ohrožení: sucho, zvěř sucho technologie: kůň, převážně TERRI, na svazích UKT - přibližování lanem z okraje porostu


77

typ vývoje lesa: 22 – KYSELÉ HABROVÉ DOUBRAVY S BUKEM výměra: 1458 ha lesní typy: 1M2, 2M1, 3M5, 1K1, 1K2, 1K3, 1K4, 2K1, 2K2, 2K3, 2K4,

2K6, 3K3, 1S1, 1S6, 2S2, 2S4, 2S6 kategorie lesa: les zvláštního určení

cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, HB 1-2, LP 0-1, BK 0-1, BR 0-1, BO 0-1, BRK + cílový stav - cílová zóna I:

Společenstva s dominantním dubem a příměsí dalších dřevin v gradientu od chudších na štěrcích (1M, 2M) po bohatší (2S) v pořadí BO, BR, HB, BRK, BK, LP. Často dvouetážové porosty.

- cílová zóna II: Doubravy s podúrovní HB a vtroušenou LP, BR, BO a příp. BK. Na chudších stanovištích místy rozvolněný zápoj s dobrými světelnými podmínkami pro přirozenou obnovu DB.

typ porostu: e3 – jehličnatý e2 – přechodný

(smíšený) e1 - cílový e4 – akátový

standard. označení 223 (221) 224 225(6) 228 tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký, střední vysoký obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- 50/30 počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 obnovní způsob: n, H n, P P, V N, H systém obnovy: formou maloplošných

holosečných prvků s po-necháním vtroušených cílových dřevin i netvár-ného vzrůstu. Případnou habrovou podúroveň po-nechávat v životaschop-ných skupinách či hlou-čcích

u skupin MD, BO apod. použít maloplošné holosečné prvky do 0,20 ha, jednotlivý výběr nev-hodných dřevin

c.z.II – jednotlivý výběr nebo maloplošná seč clonná

formou maloplošných prvků s ponecháním veškerých vtroušených cílových dřevin, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem

minim. podíl MZD: 80% min. počty prostokoř. sadeb. mat. v tis. ks/ha:

DB - 8, BK - 8, LP - 6, JV - 6, JL - 6,

zalesnění: převážně DB, na SLT 2S a 2K také BK, doplnění LP, BRK apod. dle stanoviště

na SLT 2S a 2K vnášet BK, DB, – 10 tis. ks/ha doplnění LP, BO, BK, BRK dle stanoviště


převážně DB a LP, vylepšení LP, BK, BRK

kultury: důsledná ochrana proti zvěři, vylepšování málo zastoupenými cílovými dřevinami

c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“

mlaziny: uvolňování veškerých přimíšených cílových dřevin, redukce jehlič-nanů v pořadí SM-MD-BO

ponechávat přimíšený HB z výmladků, uvol-ňování cílových dřevin podle jejich zastoupení

c.z.II – podporovat tvor-bu více etáží, využít i vý-mladkový HB, prefero-vat doplňkové dřeviny, odstraňovat předrůstající DB

dospívající porosty: podpora veškerých přimíšených cílových dřevin

postupná strukturní diferenciace, těžba posledních jedinců nepůvodních dřevin





zásahy omezit na pod-poru vtroušených dřevin a přípravu k obnově při semenných letech a dále uplatnit uvedený model

odumřelé dřevo: c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II- ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

c.z.I–kompletně pone-chávat v porostu c.z.II –ponechávat cca 8-10% aktuální zasoby porostu

ohrožení: sucho sucho, zvěř technologie: kůň, převážně TERRI, případně UKT


78

typ vývoje lesa: 24 – BOHATÉ BUKOVÉ DOUBRAVY S HABREM výměra: 572 ha lesní typy: 1B1,1B4, 2B1, 2B2, 2B5, 1H1, 1H2, 1H3, 1H4, 2H2, 2H5, 2H7,

2B6, 1D1, 2D1, 2D2, 2D4, 1O5, 1O6, 2O1, 2O6, kategorie lesa: les zvláštního určení

cíl. dřevinná skladba: DB 6-8, BK 0-2, HB 0-2, LP 0-1, JV 0-1, JS+, JL+, BRK+ cílový stav - cílová zóna I:

Doubravy ve směsi s BK, LP, a HB, často dvouetážové s dobrými podmínkami pro přimíšené dřeviny. Na stinnějších místech s dobrým prohumózněním je DB konkurenčně slabší a ustupuje BK, JV, LP.

- cílová zóna II: Doubravy s příměsí zejména BK na stinnějších místech a hlubších půdách, HB podúrovňový, tvořící dobré mikroklima pod porostem. Přirozená obnova bezproblémová.

typ porostu: f3 - jehličnatý f2 – přechodný

(smíšený) f1 – cílový e4 – akátový

standard. označení 243 244 245(6) 248 tvar lesa: vysoký vysoký, střední, nízký vysoký vysoký obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- 50/30 počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 obnovní způsob: n, H h, P, V P, V N, H systém obnovy: formou maloplošných

holosečných prvků s ponecháním vtroušených cílových dřevin i netvárného vzrůstu. Případnou habrovou podúroveň ponechávat v životaschopných skupinách či hloučcích

formou kotlíků obnova zbývajících skupin BO, MD atd. jednotlivý výběr vtroušených nevhodných dřevin (BO, SM, MD, AK)

c.z.II - výběr jednotlivých stromů cílových dimenzí, příp. maloplošná clonná seč

formou maloplošných prvků s ponecháním veškerých vtroušených cílových dřevin, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem


DB - 10, BK - 9, LP-6, JV - 6, JL - 6,

zalesnění: preference DB, vylepšení LP, BO, BK, BRK dle stanoviště

preference DB, vylepšení LP, BO, BK, BRK dle stanoviště


převážně DB s příměsí BK, vylepšení LP, BK, BRK

kultury: ochrana proti okusu c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“, příp. skupin zmlazení cílových dřevin – nátěr, oplocení

mlaziny: uvolňovat vtroušené cílové dřeviny – i netvárné jedince

výběr nevhodných dřevin (SM, MD, BO)

c.z.II – podpora vtroušených cílových dřevin

dospívající porosty: postupující uvolňování cílových dřevin

poslední úpravy druhové skladby i prostorové výstavby

c.z.II - postupná strukturální diferenciace, podpora vznikající podúrovně


Diferencované porosty (věkově i prostorově) v cílové zóně I:



postupovat dle uvedeného modelu

odumřelé dřevo: ponechávat jednotlivé stromy cílových druhů

c.z.I - ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II - ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

ohrožení: buřeň, zvěř, v deluviích eroze

buřeň, zvěř, v deluviích eroze

technologie: kůň, převážně TERRI, případně UKT


79

typ vývoje lesa: 28 – PODMÁČENÉ OLŠINY A LUŽNÍ

SPOLEČENSTVA výměra: 75 ha

lesní typy: 2L1, 2L2, 3U1, 3L0, 3L1, 1T2 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: OL 5-7, JS 2-3, DB 0-1, JL 0-1, JV 0-1, BR 0-1, LP+,

JD+, OS+,


Refugia lužních společenstev v nivách potoků (2L,3L) (zejména Klaperův potok), charakteristická dominancí olše, s příměsí dalších dřevin. Strukturálně jednoduché porosty, spíše náhlý rozpad a náročnost hlavních dřevin na světlo neumožňují existenci složitějších porostních útvarů. Na plošině malé bezodtoké deprese (1T), zpravidla využívané jako kaliště – velmi cenné lokality z hlediska biodiverzity území.

- cílová zóna II: Dtto c.z.I – žádné hospodářské využití.

typ porostu: g2 – přechodný (smíšený) g1 – cílový g4 - akátový standard. označení 284 287 288 tvar lesa: vysoký, střední vysoký, střední vysoký obmýtí / obnovní doba: ----- ----- 50/30 počátek obnovy: ----- ----- 31 obnovní způsob: N,V ----- H systém obnovy: těžba malých skupin

nevhodných dřevin (do 0,10 ha), jednotlivý výběr nevhodných dřevin

----- menší skupiny (do 0,15 ha) obnovovat jednorázově, větší členit na části, po zajištění kultury


OL - 4, JS - 6, DB - 10 JL - 6, JV – 6, JD - 5

zalesnění: doplnit lokálně chybějící nebo málo zastoupené cílové dřeviny

----- převážně OL, doplněná JS, na peridocky zamokřených plochách výsadba DBL, JL, JV, JD

kultury: po zajištění kultury

-----

mlaziny: ----- ----- dospívající porosty: dokončit úpravu dřevinné

skladby výběrem nevhodných dřevin

----- uvolňovat přimíšené cílové dřeviny





odumřelé dřevo: ponechávat veškeré odumřelé dřevo cílových dřevin


ohrožení: technologie: UKT – lanem z okraje porostu, nebo TERRI na zamrzlé půdě!


80

typ vývoje lesa: 40 – LIPO-DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 56 ha lesní typy: 3N1, 3N2, 3K9, 3A1, 3C2, 3S9 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 1-3, JD 0-2, LP 0-2, HB 0-1, JV 0-1, cílový stav - cílová zóna I:

Bučiny s příměsí DB, JD, LP, prostorově diferencované. Pomístně rozvolněný zápoj (3N, 3A). HB podúrovňový. Ostrůvkovitý výskyt na svazích či temenech kopců.

- cílová zóna II: Bučiny s příměsí, která přechází od HB (3N, 3C) přes DB (3N, 3C, 3A) po JD (3A, 3S). Přirozená obnova bezproblémová, terén pro zásahy složitější.

typ porostu: h3 - jehličnatý h2 - přechodný h1 – cílový standard. označení 403 404 405(7) tvar lesa: vysoký vysoký, střední vysoký, střední obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- počátek obnovy: 91 ----- ----- obnovní způsob: N, h h, P V systém obnovy: formou úzkých náseků

či kotlíků (do 0,20 ha) s ponecháním vtroušených listnáčů

těžba skupin nevhodných dřevin formou kotlíků (BO, MD, SM) – plošky do 0, 20 ha jednotlivý výběr nevhodných dřevin, podpora strukturální diferenciace

c.z.II – preference jednotlivého výběru, popřípadě podrostní způsob v malých skupinách (do 0,15 ha)


DB - 8, BK - 8, LP-6, JV - 6, JL - 6, JD - 5

zalesnění: preferovat BK, vylepšovat chybějícími cílovými dřevinami, podsadba JD

preference BK i DB, vylepšení LP, JV, podsadba JD


kultury: ochrana proti okusu c.z.II - ochrana vtroušených „doplňkových dřevin“, příp. skupin zmlazení cílových dřevin – nátěr, oplocení

mlaziny: uvolňování vtroušených cílových dřevin – i netvárných

výběr stanovištně nepůvodních dřevin (SM, MD, BO)

c.z.II – preference méně zastoupených cílových dřevin

dospívající porosty: -postupující uvolňování cílových dřevin a při jejich dostatečném zastoupení -u souvislých skupin SM preference jedinců s delší korunou

strukturální diferenciace, péče o podúroveň, těžba zbytků nepův. dřevin

c.z.II - podpora strukturální diferenciace, péče o podúroveň





odumřelé dřevo: ponechávat jednotlivé odumřelé stromy cílových dřevin


c.z.I – kompletně ponechávat v porostu c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu

ohrožení: sucho, zvěř, eroze sucho, zvěř sucho, zvěř, eroze technologie: TERRI - na svazích UKT – lanem z okrajů linek či porostů


81

typ vývoje lesa: 44 – BOHATÉ DUBOVÉ BUČINY S HABREM výměra: 877 ha lesní typy: 3S1, 3S2, 3S3, 3S6, 3B1, 3B2, 3B5, 3B6, 3H1, 3H2 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 5-6, DB 2-3, LP 0-2, HB 0-1, JD 0-1, JV+, TS+ cílový stav - cílová zóna I:

Bučiny s příměsí DB,LP a dalších dřevin, prostorově mírně diferencované. Ve stadiu optima se zjednodušenou strukturou. HB vždy podúrovni, JD vtroušeně. Plný zápoj, textura porostu mírně až plně rozvinutá.

- cílová zóna II: Porosty s dominancí BK a s nejvyšší hektarovou zásobou na území NP. Přirozená obnova plně uplatnitelná, podrostní způsob hospodaření bezproblémový.

typ porostu: j3 - jehličnatý j2 – přechodný

(smíšený) j1 – cílový j4 – akátový

standard. označení 443 444 445(6) 448 tvar lesa: vysoký vysoký, střední vysoký vysoký obmýtí / obnovní doba: 110/30 ----- ----- 50/30 počátek obnovy: 91 ----- ----- 31 obnovní způsob: N N,P P,V H systém obnovy: formou menších

obnovních prvků (do 0,25 ha) s ponecháním vtroušených listnáčů v úrovni

těžba skupin nevhodných dřevin (SM, BO, MD), plochy do 0,20 ha jednotlivý výběr nevhodných dřevin a následná strukturální diferenciace porostu

c.z.II – podrostním způsobem v méně diferencovaných porostech, jednotlivým či skupinovým výběrem ve strukturálně dif. porostech

formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince cílových dřevin


DB - 10, BK - 9, LP-6, JV - 6, JD - 5, KL - 6,

zalesnění: preferovat BK, vylepšovat přimíšenými cílovými dřevinami, podsadby JD

preferovat BK, vylepšovat cílovými dřevinami, podsadby JD


preference BK, vylepšení JV, JD, KL, LP

kultury: ochrana proti okusu a buřeni

c.z.II - ochrana proti zvěři

mlaziny: uvolňování přimíšených cílových dřevin, ve SM částech preference jedinců s delšími korunami

výběr nevhodných dřevin (SM, MD, BO),

c.z.II – v nárostech preference málo zastoupených cílových dřevin

dospívající porosty: postupné uvolňování cílových dřevin a při jejich dostatečném zastoupení

strukturální diferenciace, péče o podúroveň

c.z.II – pouze jemná strukturální diferenciace



Ponechat samovolnému vývoji



odumřelé dřevo: Ponechávat jednotlivé odumřelé stromy cílových druhů



ohrožení: buřeň, zvěř buřeň, zvěř buřeň, zvěř technologie: UKT, kůň


82

typ vývoje lesa: 46 – HUMUSEM OBOHACENÉ A OGLEJENÉ

DUBOVÉ BUČINY výměra: 151 ha

lesní typy: 3D3, 3D4, 3D7, 3D8, 3H5, 4D4, 3V1, 3O4 kategorie lesa: les zvláštního určení cíl. dřevinná skladba: BK 4-6, DB 1-3, LP 0-2, JD 0-3, HB 1-2, JV 0-1, JS 0-1,

JL+


Strukturálně silně diferencované porosty s dominancí buku a významnou příměsí DB, LP, JD. JD se pomístně přirozeně zmlazuje, často využívá obnažený povrch na pomístných erozních plochách v deluviích potoků. HB je výrazně podúrovňový. Samovolný vývoj je ovlivněn pomístným náhlým rozpadem na vodou ovlivňovaných plochách.

- cílová zóna II: Převážně bučiny s příměsí DB, LP, JD, jejíž zastoupení stoupá na oglejených stanovištích. Plošně menší porosty. Prostorově výrazně diferencované s možností využít plastičnosti BK a JD při jejich účasti v nižších etážích.

typ porostu: k2 – přechodný

(smíšený) k1 – cílový k4 – akátový

standard. označení 464 467 468 tvar lesa: vysoký, střední vysoký vysoký obmýtí / obnovní doba: ----- ----- 50/30 počátek obnovy: ----- ----- 31 obnovní způsob: P,n P, V H systém obnovy: výběr skupin BO,SM a

dalších nevhodných dřevin texturní diferenciace formou uvolnění skupin přirozeného zmlazení cílových dřevin

c.z.II – uvolňování malých skupin přirozeného zmlazení, pomístně výběr jednotlivých stromů za účelem větší prostorové diferenciace

formou maloplošných prvků, po těžbě nechat obrazit kořenové výmladky a provést jejich likvidaci Roundupem, ponechávat veškeré jedince cílových dřevin

minim. podíl MZD: 80% min. počty prostokoř. sadebního mat. v tis. Ks/ha:

BK – 9, DB –10, LP –6, JD – 5, KL – 6

zalesnění: využít k úpravě zastoupení cílových dřevin, zejména vnášení BK a JD

c.z.II – přirozená obnova, doplnění málo zastoupených cílových dřevin formou podsadeb (JD, BK)

preference BK, vylepšení LP, JD, KL

kultury: ochrana proti buření, preference JD na oglejených stanovištích

ochrana podsadeb proti okusu

mlaziny: preference cílových dřevin formou pozitivního výběru

c.z.II – preference málo zastoupených cílových dřevin

dospívající porosty: jednotlivý výběr nevhodných dřevin, snaha o strukturální diferenciaci

c.z.II – zjemňování struktury, péče o podúroveň a preference vtroušených druhů (JD,JL apod.)





uplatnit uvedený model

odumřelé dřevo: c.z.I – ponechávat veškeré odumřelé stromy cílových dřevin c.z.II – ponechávat cca 8-10% zásoby porostu


ohrožení: buřeň, eroze, zvěř buřeň, zvěř buřeň, zvěř, eroze technologie: UKT – lanem z okrajů porostů, kůň


83

8. ZhodnocenÌ porostnÌch pomÏr˘

8.1 ZastoupenÌ typ˘ v˝voje lesa Tab. 8-1 Plochy (ha) TVL dle lesnických úseků

Lesnický úsek TVL 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkem (ha) 013 0 1,99 0 0 19,93 15,09 10,1 0 47,11015 22,27 18,83 82,37 18,44 110,26 103,41 68,66 73,93 498,17016 44,26 3,88 3,36 8,99 20,22 0 0 0 80,7120 19,21 69,14 75,72 32,7 274,97 106,87 231,65 170,73 980,9922 18,34 95,39 137 186,2 103,06 271,98 368,42 287,25 1458,6424 34,45 27,35 122,92 122,68 188,6 6,9 52,29 17,04 572,2328 9,27 8,98 24,07 14,13 3,23 5,89 3,43 5,64 74,6440 28,22 0,36 1,7 9,2 0 0 10,54 5,78 55,844 407,36 254,89 106,63 107,6 0,77 0 0 0 877,2546 45,33 31,82 12,66 32,53 19,91 7,15 0 1,41 150,81

Celkem 628,71 512,63 566,43 532,47 740,95 517,29 745,09 552,78 4796,35

47

498

81

981

1459

572

75 56

877

151

0

200

400

600

800

1000

1200

1400

1600

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-1 Plošné zastoupení TVL v LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu


84

Zastoupení TVL dle LHP

2020%

2231%

4418%

463%

01510%

401%

282%

0131%

0162%

2412%

Graf 8-2 Zastoupení TVL potenciální a dle LHP

45,33

407,36

28,229,2734,4518,3419,21

44,2622,2700

50100150200250300350400450

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-3 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Braitava

1,99 18,83 3,88

69,1495,39

27,358,98 0,36

254,89

31,82

0

50

100

150

200

250

300

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-4 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lesná

Potenciální zastoupení TVL

2021%

2228%

4418%

0162%

0132%

282%

402%

465%

2412%

0158%


85

12,66

106,63

1,724,07

122,92137

75,72

3,36

82,37

00

20406080

100120140160

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-5 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Větrník

018,44

8,99

32,7

186,2

122,68

14,13 9,2

107,6

32,53

020406080

100120140160180200

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-6 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Lukov

19,93

110,26

20,22

274,97

103,06

188,6

3,23 0 0,7719,91

0

50

100

150

200

250

300

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-7 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Nový Hrádek


86

7,15005,896,9

271,98

106,87

0

103,41

15,09

0

50

100

150

200

250

300

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-8 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Šobes

10,1

68,66

0

231,65

368,42

52,293,43 10,54 0 0

0

50

100

150

200

250

300

350

400

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-9 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Vinohrady

1,4105,785,6417,04

278,25

170,73

0

73,93

00

50

100

150

200

250

300

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

ha

Graf 8-10 Plošné zastoupení TVL – lesnický úsek Devět Mlýnů


87

8.1.1 Typy porost˘

V následující tabulce je uvedeno plošné zastoupení jednotlivých typů porostů v členění dle lesnických úseků a typů vývoje lesa. Grafy znázorňují poměr jednotlivých typů porostů v lesnických úsecích. Tab. 8-2 Zastoupení TP dle TVL a lesnických úseků (ha)

l.ú. TP 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 Celkem (ha)

1 1 22,27 44,26 12,58 3,22 6,3 9,27 22,48 117,9 11,17 249,42 2 5,35 9,25 22,73 4,79 170,6 15,47 228,14 3 0,22 5,61 4,42 0,95 118,9 18,69 148,83 4 1,06 0,26 1 2,32

2 1 1,99 16,97 40,84 29,03 4,01 8,5 0,36 17,6 5,03 124,33 2 0,38 3,88 17,78 34,46 18,35 0,48 109,3 11,88 196,54 3 0,78 10,36 31,9 4,99 128 14,91 190,90 4 0,7 0,16 0,86

3 1 82,37 3,36 62,49 43,85 38,26 14,72 17,5 7,59 270,14 2 6,54 44,17 53,79 9,35 0,35 43,51 4,61 162,32 3 6,69 48,98 30,87 1,35 45,62 0,46 133,97 4 0

4 1 17,63 8,99 23,93 56,42 47,47 13,56 2,23 25,69 19,16 215,08 2 0,81 6,59 78,66 56,91 0,52 6,97 64,9 8,58 223,94 3 2,18 51,12 18,3 0,05 16,79 4,79 93,23 4 0,22 0,22

5 1 19,93 110,3 20,22 162,5 40,58 113,1 3,23 0,23 18,49 488,44 2 63,91 41,93 56,83 0,05 1,42 164,14 3 48,2 20,55 18,72 0,49 87,96 4 0,41 0,41

6 1 15,09 100,1 45,62 57,1 1,66 3,13 3,46 226,19 2 3,28 45,07 158,1 5,24 2,76 1,56 216,05 3 16,18 56,74 2,13 75,05 4 0

7 1 8,8 59,88 161,6 169,2 16,14 3,43 10,47 429,52 2 5,29 41,71 124,9 28,86 200,75 3 19,58 63,04 3,27 85,89 4 1,3 3,49 8,73 11,32 4,02 0,07 28,93

8 1 68,19 62,53 75,63 6,15 4,56 5,1 222,16 2 36,31 97,76 5,01 0,26 139,34 3 18,99 68,64 3,45 91,08 4 5,74 52,9 36,22 2,43 0,82 0,68 1,41 100,20 47,11 498,20 80,71 981 1459 572,2 74,64 55,80 877,3 150,80 4796,4


88

249,42228,14

148,83

2,320

50

100

150

200

250

300

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-11 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Braitava

0,86

190,9196,54

124,33

0

50

100

150

200

250

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-12 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lesná

270,14

162,32133,97

00

50

100

150

200

250

300

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-13 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Větrník

0,22

93,23

223,94215,08

0

50

100

150

200

250

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-14 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Lukov


89

488,44

164,14

87,96

0,410

100

200

300

400

500

600

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-15 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Nový Hrádek

0

75,05

216,05226,19

0

50

100

150

200

250

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-16 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Šobes

429,52

200,75

85,89

28,93

0

100

200

300

400

500

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-17 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Vinohrady

100,291,08

139,34

222,16

0

50

100

150

200

250

1 2 3 4

TP

ha

Graf 8-18 Plošné zastoupení TP v lesnickém úseku Devět Mlýnů


90

8.2 ⁄daje o stavu lesa

8.2.1 V˝sledky provoznÌ inventarizace

Podrobné výsledky provozní inventarizace včetně metodiky zjišťování veličin jsou uvedeny v samostatné příloze textové části LHP. Hodnoty uvedené v následujících tabulkách a grafech kapitoly 8.2 jsou uvedeny be z intervalu spolehlivosti počítaném pro hladinu ∝ = 0,1. Interval spolehlivosti v našem případě udává, že sledovaná veličina leží s 90% pravděpodobností v uvedeném intervalu. Všechny uvedené hodnoty je tedy nutno chápat jako středy různě velkých intervalů a ne jako absolutní hodnoty.

8.2.1.1 ZastoupenÌ skupin d¯evin v typech v˝voje lesa

Následující tabulka uvádí souhrnné údaje o zastoupení skupin dřevin v jednotlivých typech vývoje lesa. Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení skupin dřevin v jednotlivých TVL. Tab. 8-3 Rozloha skupin dřevin (ha) dle typů vývoje lesa

Skup. dřevin/TVL 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 Celkem

(ha) Smrk ztepilý (JD, DG) 0 0,6 0 13,4 68,8 21,7 0 0,7 137,1 23,6 265,9Borovice (všechny dr.) 2 16,7 3,2 128 266,5 48,7 1 2,3 117,9 21,4 607,7Modřín evropský 0 0 0 25,9 64,5 34,6 0 0 100,3 5,6 230,9Dub (všechny druhy) 32,6 282,3 5,6 448,4 657,3 167,9 5,7 10,2 110,3 25,6 1745,9Buk lesní 0 10,7 15,8 5,6 12,6 8,8 2,7 3,3 73,4 7,3 140,2Habr obecný 7,7 84,5 28,9 231,7 263,9 205,9 14 13,7 198,1 41,1 1089,5Trnovník akát 0,8 9,1 0,1 23,2 36 3 0 0,2 0 0,7 73,1Lípa (všechny druhy) 3,7 32,2 23,7 56,7 28,4 42,3 4,2 13,2 66,9 8,2 279,5Ostatní listnaté 0 62,2 3,4 48,1 60,8 39,4 47 12,3 73,2 17,3 363,7Celkem (ha) 46,8 498,3 80,7 981 1459 572,3 74,6 55,9 877,2 150,8 4796,4

265,9607,7

230,9

1745,9

140,2

1089,5

73,1 279,5 363,7

0200400600800

100012001400160018002000

Smrk

zte

pilý

(JD

, DG

)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

8%6%

2%

22%

3% 35%

5%

13%6%

Graf 8-19 Rozloha skupin dřevin – LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu


91

03,7

0,8

7,7

0

32,6

020

05

101520253035

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

8%2%

16%

0%

70%

4%

Graf 8-20 Rozloha skupin dřevin – TVL 013

0,616,7

0

282,3

10,7

84,5

9,1 32,262,2

0

50

100

150

200

250

300

Smrk

ztep

ilý

Bor

ovic

e

Modřín

evro

pský

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

rob

ecný

Trno

vník

akát Lí

py

Ost

atní

listn

até

Dřevina

ha

12%

6%2%

17%

2%

58%

3%

Graf 8-21Rozloha skupin dřevin – TVL 015

3,4

23,7

0,1

28,9

15,8

5,603,20

05

101520253035

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

4% 4% 7%

20%

36%

29%



92

13,4

128

25,9

448,4

5,6

231,7

23,2 56,7 48,1

050

100150200250300350400450500

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

5%6%2%

24%

1% 45%

3%

13%1%

Graf 8-23 Rozloha skupin dřevin –TVL 20

60,828,436

263,9

12,6

657,3

64,5

266,5

68,80

100200300400500600700

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

4% 5%

18%

4%

46%

1%

18%

2%2%


21,748,7

34,6

167,9

8,8

205,9

342,3 39,4

0

50

100

150

200

250

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

7%7%

1%

35%

2%

29%

6%

9%4%



93

47

4,20

142,75,7

01005

101520253035404550

Smrk

zte

pilý

(JD

, DG

)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

62%

1% 8%4%

19%

6%


0,7 2,3 0

10,2

3,3

13,7

0,2

13,2 12,3

02468

10121416

Smrk

zte

pilý

(JD

, DG

)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

22%

24%25%

6%

18%

4%1%


73,266,9

0

198,1

73,4110,3100,3

117,9137,1

050

100150200250

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

8% 16%

13%

11%13%8%

23%

8%



94

17,38,2

0,7

41,1

7,3

25,6

5,6

21,423,6

05

1015202530354045

Smrk

zte

pilý

(JD

,D

G)

Bor

ovic

e

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Trno

vník

aká

t

Lípy

Ost

atní

list

naté

Dřevina

ha

11% 16%

14

4%

17%5%

28%

5%


8.2.1.2 ZastoupenÌ d¯evin v jednotliv˝ch lesnick˝ch ˙secÌch

Následující tabulka uvádí procentické údaje o zastoupení dřevin v podle zón a lesnických úseků. Grafy znázorňují měnící se poměr zastoupení dřevin v jednotlivých lesnických úsecích.

Tab. 8-4 Procentické zastoupení dřevin dle zón a lesnických úseků Lesnický úsek Braitava Lesná Větrník Lukov Nový Hrádek Šobes Vinohrady Devět Mlýnů LHC Zóna 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. 1 ost.. celk. dřevina % % % % % % % % % Smrk ztepilý 5,8 14,8 11 6 19,6 15,5 1,7 7,9 4,6 5,2 7,1 6,5 0,3 3,5 1,3 0 4,9 2,2 3,4 1,5 2,4 0 0,3 0,3 2,5 7,8 5,5 Jedle bělokorá 0,2 0,4 0,3 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,02 0,06 0,04 Douglaska tisolistá 0 0 0 0 0,7 0,5 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,09 0,05 Borovice lesní 2,8 12,8 8,6 10,6 11,4 11,1 4,6 20,7 12,2 8,3 19,1 15,7 5,2 12,1 7,2 1,8 21,8 11 9,2 25,1 17,2 13,5 18,4 17,3 6,1 17,7 12,5 Borovice černá 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0,4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,3 0,4 0,3 0 0,6 0,5 0,04 0,2 0,1 Modřín evropský 3,6 9,9 7,2 1 11,4 8,3 2,6 9,3 5,7 0,4 8,6 6 1,3 4 2,1 1,1 4,9 2,8 1,1 4 2,6 1,6 4,1 3,5 1,6 7,4 4,8 Duby (všechny druhy) 14,7 15,7 15,3 39,3 14,6 21,9 28 19,9 24,2 26,3 28 27,5 45 37,1 42,7 83,6 37,8 62,7 66,2 51,8 59 35,4 54 49,5 42,6 31,6 36,5 Buk lesní 14,4 13 13,6 7 3,5 4,6 5,6 2,8 4,3 1,2 0,7 0,8 0,8 0,2 0,6 0 0 0 0 0 0 0 0 0 3,4 2,6 2,9 Habr obecný 25,4 15,7 19,7 26,4 23,8 24,8 34 28,6 31,7 46,2 27,3 33,3 29,9 30,4 30,1 8,8 26,1 16,8 10,4 3,7 7 2,5 5 4,4 25,7 20,3 22,7 Javor mléč 2,2 1,5 1,8 0 0,08 0,06 1,1 0,09 0,6 0 0 0 1 0 0,7 0 0 0 0,06 0,3 0,2 0 0 0 0,7 0,2 0,4 Klen 0,7 2,2 1,6 0,5 0 0,1 0,8 0,2 0,5 2 0,3 0,8 1 0,9 0,9 0,08 0,8 0,4 0,5 2 1,2 0 0,3 0,2 0,8 0,7 0,8 Babyka 1 0 0,4 1,6 0,8 1 2,4 0,4 1,4 1,4 1 1,1 3,1 0,2 2,3 0,3 0,5 0,4 0,4 2,6 1,5 5,1 0,6 1,6 1,9 0,8 1,3 Javor jasanolistý 0 0,1 0,09 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,02 0,01 Jasan ztepilý 2,8 0,5 1,5 0 0,2 0,1 1,3 1,4 1,3 0,7 0,6 0,6 0 1,1 0,3 0,07 0 0,04 0 1,6 0,8 5,2 0,9 1,9 0,9 0,7 0,8 Jilmy (všechny druhy) 1,6 0,6 1 0 0 0 0 1,2 0,5 0,5 0,03 0,22 0,1 0 0,07 0 0 0 0 0,4 0,2 2,7 0 0,6 0,4 0,27 0,3 Akát trnovník 0 0 0 0 0,02 0,01 0 0 0 0 0,03 0,02 0,3 0,4 0,3 0 0 0 0,7 4,7 2,8 15,1 11,2 12,1 0,9 2 1,5 Bříza bradavičnatá 0,7 2,8 1,9 0,2 3,8 2,7 1 1,6 1,3 2,7 3,2 3,1 1,2 2,4 1,6 0,3 0,7 0,5 0,4 0,2 0,3 8,4 1,3 3 1,4 2,2 1,9 Jeřáb ptačí 0 0,07 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,1 0 0,3 0,3 0 0,08 0,04 Břek 0,2 0,09 0,2 0 0 0 0,1 0 0,05 0,2 0,07 0,1 0,3 0 0,2 0,2 0 0,1 0 0 0 0 0 0 1 0,03 0,08 Muk 0 0 0 0 0 0 0 0,8 0,04 0 0,01 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,09 0 0 0 0 0,03 0,02 Ořešák černý 0,09 0 0,04 0,2 0 0,05 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,2 0,2 0,02 0,03 0,02 Třešeň ptačí 0,07 0 0,03 0,1 0,3 0,2 0 1,5 0,7 0 0,4 0,3 0,1 0 0,09 0 0 0 0,1 0,2 0,2 0,8 0,8 0,8 0,1 0,4 0,3 Hrušeň 0 0 0 0 0,04 0,02 0,06 0 0,03 0 0,06 0,04 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,01 0,02 0,01 Jabloň 0 0 0 0 0 0 0,03 0 0,01 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Střemcha pozdní 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1,2 0 0,3 0,06 0 0,03 Lípa srdčitá 21,4 8,4 13,9 7,1 5,4 5,9 13,5 2,7 8,4 1,1 2,8 2,2 9 7,7 8,6 3,7 0,9 2,4 5,3 0,2 2,7 5,1 0,5 1,6 8,7 3,4 5,8 Lípa velkolistá 0,4 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,9 0 0,2 0,09 0 0,04 Olše lepkavá 0,9 0,6 0,7 0 3,8 2,7 2,6 0 1,4 3,6 0,2 1,3 0,2 0 0,1 0,06 1,3 0,6 1,9 0,7 1,3 0 0,9 0,7 1,3 0,9 1,1 Osika 0 0 0 0 0,05 0,04 0,3 0,4 0,3 0 0,2 0,1 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0,2 0,08 0 0,09 0,07 0,1 0,1 0,01 Topoly ostatní 0 0 0 0 0,3 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,04 0,02 Jíva 0,4 0,08 0,2 0 0,2 0,2 0 0 0 0,03 0,3 0,2 0,1 0 0,08 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0,1 0,09 Vrby ostatní 0,1 0,8 0,5 0 0 0 0 0 0 0,2 0 0,06 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,04 0,1 0,07 Jírovec maďal 0,5 0 0,2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,06 0 0,03 Dřín obecný 0 0 0 0 0 0 0,3 0,3 0,3 0 0 0 0,1 0 0,1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0,07 0,03 0,05 Hloh (všechny druhy) 0 0 0 0 0 0 0 0,06 0,03 0 0 0 0,3 0 0,2 0 0 0 0 0 0 2,5 0,5 0,9 0,2 0,07 0,1

Graf 8-30 Zastoupení dřevin dle zón v LHC

0

5

10

15

20

25

30

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)

celkem

I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Braitava

celkem ostatní zóny I. zóna

Graf 8-31 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Braitava

0

5

10

15

20

25

30

35

40

45

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní

Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)

celkemostatní zóny

I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v LHC



97

0

5

10

15

20

25

30

35

40

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní

Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)


I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Lesná


Graf 8-32 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lesná

0

5

10

15

20

25

30

35

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)


I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Vě trník


Graf 8-33 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Větrník


98

05

101520253035404550

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)

celkem

I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Lukov


Graf 8-34 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Lukov

05

1015202530354045

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)


I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Nový Hrádek


Graf 8-35 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Nový Hrádek


99

05

10152025303540455055606570758085

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)

celkem

I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Šobes


Graf 8-36 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Šobes

05

10152025303540455055606570

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)

celkem

I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku Vinohrady


Graf 8-37 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Vinohrady


100

05

10152025303540455055

%

Smrk

zte

pilý

Jedl

e bě

loko

rá

Dou

glas

ka ti

solis

tá

Bor

ovic

e le

sní

Bor

ovic

e če

rná

Modřín

evr

opsk

ý

Dub

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Buk

lesn

í

Hab

r obe

cný

Javo

r mléč

Kle

n

Bab

yka

Javo

r jas

anol

istý

Jasa

n zt

epilý

Jilm

y (v

šech

ny d

ruhy

)

Aká

t trn

ovní

k

Bříz

a br

adav

ična

tá

Jeřá

b pt

ačí

Bře

k

Muk

Oře

šák če

rný

Třeš

eň p

tačí

Hru

šeň

Jabl

oň

Stře

mch

a po

zdní

Lípa

srdč

itá

Lípa

vel

kolis

tá

Olš

e le

pkav

á

Osi

ka

Topo

ly o

stat

ní

Jíva

Vrb

y os

tatn

í

Jíro

vec

maď

al

Dřín

obe

cný

Hlo

h (v

šech

ny d

ruhy

)


I. zóna

dřevina

Zastoupení dřevin v lesnickém úseku devět Mlýnů


Graf 8-38 Zastoupení dřevin dle zón v lesnickém úseku Devět Mlýnů

8.2.1.3 Z·soba hroubÌ

Následující tabulka udává přehled o členění výše zásoby v m3 b.k. dle skupin dřevin. Grafy znázorňují poměry zásob skupin dřevin v jednotlivých lesnických úsecích. Tab. 8-5 Zásoba skupin dřevin dle lesnických úseků

Dřevina/lesnický úsek 1 2 3 4 5 6 7 8 Celkem

(m3 b.k.)

Smrk ztepilý (JD, DG) 25791 34329 8655 12656 3783 7523 3676 587 97000Borovice (všechny dr.) 24921 19352 20838 34690 12908 12243 27526 19798 172276Modřín evropský 18482 14821 9271 10509 3922 3414 4716 2689 67824Dub (všechny druhy) 22185 31890 31234 43089 72797 54425 67103 40510 363233Buk lesní 26253 6084 6178 2823 1068 0 0 0 42406Habr obecný 21789 16814 21237 23923 30038 11543 6571 1717 133632Trnovník akát 0 0 0 74 138 0 2820 7352 10384Lípa (všechny druhy) 15773 4347 5528 1442 5767 1356 3881 1388 39482Ostat. Listnaté 7949 3903 5692 7020 7302 3827 6617 4855 47165Celkem (m3 b.k.) 163143 131540 108633 136226 137723 94331 122910 78896 973402m3 b.k./ha 259,5 256,6 191,8 255,8 185,9 182,4 165 142,7 203,9


101

471653948210384

133632

42406

363233

67824

17227697000

050000

100000150000200000250000300000350000400000

Smrkztepilý

(JD, DG)

Borovice Modřínevropský

Duby Buk lesní Habrobecný

Trnovníkakát

Lípy Ostatnílistnaté

Dřevina

m3

Graf 8-39 Zásoba skupin dřevin za LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu

25791 24921

1848222185

2625321789

0

15773

7949

05000

1000015000200002500030000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-40 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Braitava

390343470

16814

6084

31890

1482119352

34329

05000

10000150002000025000300003500040000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-41 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lesná


102

8655

20838

9271

31234

6178

21237

05528 5692

05000

100001500020000250003000035000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-42 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Větrník

7020144274

23923

2823

43089

10509

34690

12656

01000020000300004000050000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-43 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Lukov

378312908

3922

72797

1068

30038

138 5767 7302

01000020000300004000050000600007000080000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-44 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Nový Hrádek


103

38271356011543

0

54425

341412243

7523

0100002000030000400005000060000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-45 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Šobes

3676

27526

4716

67103

0 6571 2820 3881 6617

01000020000300004000050000600007000080000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-46 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Vinohrady

48551388

735217170

40510

2689

19798

5870

1000020000300004000050000

Smrkztepilý

(JD, DG)



Trnovníkakát


Dřevina

m3

Graf 8-47 Zásoba skupin dřevin za lesnický úsek Devět Mlýnů


104

8.2.1.4 Objem odum¯elÈho d¯eva a souöÌ

Následující tabulky udávají přehled o objemu odumřelého dřeva a stojících souší v porostech první a ostatních zón členěný podle jednotlivých typů vývoje lesa. Tab. 8-6 Objem odumřelého dřeva

TVL/zóna I. zóna (m3) Objem / ha

m3/ha Ostatní zóny

(m3) Objem / ha

m3/ha Celkem (m3) Objem / ha

m3/ha 013 830 17,6 0 0,0 830 17,6015 4618 9,3 30 0,1 4648 9,3016 1338 16,6 0 0,0 1338 16,620 4317 4,4 1451 1,5 5768 5,922 1852 1,3 3093 2,1 4946 3,424 855 1,5 981 1,7 1836 3,228 147 2,0 408 5,5 555 7,440 710 12,7 142 2,5 853 15,344 1991 2,3 2257 2,6 4249 4,846 484 3,2 867 5,7 1351 9,0

Celkem 17142 8,7 9229 3,3 26374 5,5

830

4618

1338

4317

1852

855

147

710

1991

484

0

1000

2000

3000

4000

5000

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 TVL

m3

Graf 8-48 Objem odumřelého dřeva v porostech první zóny dle TVL

867

2257

142408

981

3093

1451

03000

500

1000

1500

2000

2500

3000

3500

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 TVL

m3

Graf 8-49 Objem odumřelého dřeva v porostech ostatních zón (mimo první) dle TVL


105

Tab. 8-7 Objem stojících souší dle TVL

TVL celkem (m3) Objem / ha

m3/ha 013 0 0,0015 4830 9,7016 1193 14,820 7569 7,722 3461 2,424 2059 3,628 165 2,240 576 10,344 2796 3,246 1081 7,2

Celkem 23730 4,9

0

4830

1193

7569

3461

2059

165 576

2796

1081

0

1000

2000

3000

4000

5000

6000

7000

8000

013 015 016 20 22 24 28 40 44 46

TVL

m3

Graf 8-50 Objem stojících souší dle TVL

Tab. 8-8 Objem stojících souší dle zón

zóna celkem (m3) Objem / ha

m3/ha I. zóna 16396 8,3ostatní zóny 6407 2,3celkem 22803 4,8

16396

6407

I. zóna

ostatnízóny


106

8.2.1.5 AbsolutnÌ v˝ökov· bonita

Následující tabulka uvádí absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa zjištěné na setříděném souboru stromů, který byl měřen při provozní inventarizaci. Tabulka není úplná, protože některé dřeviny nebyly v rámci některých typů vývoje lesa dostatečně zastoupeny. Tabulka je zpracována na vyžádání objednatele LHP a má sloužit potřebám lesního provozu v Národním parku Podyjí. Tab. 8-9 Absolutní výškové bonity hlavních dřevin dle typů vývoje lesa

TVL 013 015 016 20 22 24 28 40 44 46 SM - - - 22 28 30 - - 30 32 BO - 16 26 20 22 24 24 24 26 26 MD - - - 24 28 28 - - 30 32 DB 12 12 20 18 18 22 22 18 24 22 BK - 16 26 20 22 26 26 22 28 28 HB 14 14 16 16 16 18 22 22 18 18 AK - 14 - 14 14 18 - - - - BR - 10 20 18 20 22 24 24 26 24 LP 14 18 24 18 24 26 30 26 28 22 OL - - - - - - 26 32 26 - JD - - - - - - - 20 26 28


107

8.2.2 ⁄daje o stavu lesa öet¯enÈ mimo r·mec provoznÌ inventarizace (TVL 013)

V souladu se základním protokolem byly údaje nutné pro výpočet zásob porostů náležejících k TVL 013 zjištěny standardním hospodářskoúpravnickým postupem. Přehled těchto údajů poskytuje následující tabulka. Tab. 8-10 Údaje pro odvození zásoby TVL 013 zjištěné pomocí klasického hospodářskoúpravnického postupu.

TV

L

Plo

cha

por.

sk.(h

a)

Odděl

ení

Díle

c

Por

ost

Por

. sku

pina

Zón

a N

P

Les

ní ty

p

Kat

egor

ie

Zvl

áštn

í sta

tut

Kat

astr

ální

úze

mí

Věk

Zak

meněn

í

Dře

vina

Zas

toup

ení (

%)

Výč

. tlo

ušťk

a (c

m)

Výš

ka (m

)

AV

B

Gen

. kla

sifik

ace

Zás

oba

(m3 b

.k.)

013 4,49 43 E a 1a 1 0Z1 21a 4 Lukov na Moravě 102 6 DBZ 45 22 7 12 C 117

BO 10 24 7 12 C 17

BRK 1 18 6 12 C 1

LP 3 18 7 16 C 5

DB 1 20 12 12 C 3

HB 40 18 9 10 C 70

013 14,82 51 E a 1a 1 0Z1 21a 4 Podmolí 94 8 DBZ 50 24 18 18 C 1236

HB 30 12 12 12 C 329

LP 20 22 18 18 C 515

013 0,62 51 E a 1y 1 0Z1 21a 4 Podmolí 36 9 DBZ 60 1 1 12 0

HB 30 1 1 10 0

LP 10 1 1 16 0

013 15,09 56 B a 1a 1 0Z1 21a 4 Podmolí 105 6 DB 93 18 10 16 C 870

LP 3 22 16 16 C 51

HB 2 22 16 16 C 30

BO 1 22 15 14 C 17

OL 1 26 16 24 C 12

013 1,30 65 J a 4a 1 0Z1 21a 4 Znojmo-Hradiště 115 7 AK 60 18 12 12 C 43

BO 20 22 14 14 C 32

DBZ 20 22 15 14 C 30

013 8,80 66 B a 1a 1 0Z1 21a 4 Znojmo-Hradiště 92 7 DBZ 80 18 14 14 C 807

BO 10 24 15 16 C 130

HB 9 16 15 16 C 90

LP 1 22 17 18 C 14

013 1,99 91 A a 1a OP 0Z1 21a 4 Onšov na Moravě 112 6 DBZ 70 14 12 12 C 91

BO 15 16 12 12 C 24

HB 10 12 10 10 C 8

AK 3 12 10 10 C 2

LP 2 16 13 16 C 3


108

9. Pl·n provoznÌch ˙kol˘

9.1 Z·vazn· ustanovenÌ pl·nu

9.1.1 Maxim·lnÌ celkov· v˝öe tÏûeb

Maximální celková výše těžeb je stanovena na .............................................................. 93 686 m3 b.k.

9.1.2 Minim·lnÌ ploön˝ rozsah v˝chovn˝ch z·sah˘ v†porostech do 40 let vÏku

Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let..........................................................................508,56 ha V I. zóně...................................................................................................................65,34 ha V ostatních zónách.................................................................................................433,22 ha

9.1.3 Minim·lnÌ podÌl melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostů je stanoven takto: a) pro jednotlivé TVL:

TVL min. podíl MZD 013 10 % 015 80 % 016 80 % 20 80 % 22 80 % 24 80 % 28 80 % 40 80 % 44 80 % 46 80 %

b) U všech porostních skupin starších 80 let a porostních skupin mladších, pokud do nich plán

umisťuje obnovu nebo tam obnovu připouští a pro holiny zjištěné při obnově plánu je stanoven minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin, který je uveden v hospodářské knize.


109

9.1.4 OdvozenÌ v˝öe tÏûby

Maximální celková výše těžeb pro I. zónu Národního parku Podyjí o ploše 1970,95 ha porostní půdy (včetně lesů ochranných subkategorie 21a o ploše 609,32 ha) a pro část lesů ochranných subkategorie 21a ležících mimo I. zónu o ploše 16,67 ha porostní půdy (6,17 ha II. a III.zóna a 10,5 ha OP) ha je odvozena induktivně ve výši 13996 m3 b.k. (0,7 m3 b.k./ha/rok). Účelové těžby v těchto lesních porostech jsou umístěny v každé porostní skupině v objemu zásahu (m3) a v ploše (ha) v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli. Výsledná maximální celková výše těžeb pro celkovou plochu 1987,62 ha porostní půdy je součtem jednotlivých účelových těžeb za jednotlivé porostní skupiny. V hospodářské knize je charakter účelové těžby (charakter těžby výchovné a těžby obnovní) indikován označením porostní skupiny indexem. Účelové těžby v porostních skupinách označených indexem x (naléhavá výchova do 40 let věku porostu) a v porostních skupinách označených indexem v (doporučená výchova) mají charakter výchovných těžeb. Účelové těžby v porostních skupinách bez indexu (skrytý index a) mají charakter obnovních těžeb. Výslednou maximální celkovou výši těžeb stanovenou induktivně lze při vědomí nepřesnosti při jejím členění rozdělit na 1241,0 m3 b.k. charakteru těžby výchovné a na 12755,0 m3 b.k. charakteru těžby obnovní. Maximální celková výše těžeb pro zbývající území Národního parku Podyjí o ploše 2808,73 ha, kde není povinnost umisťovat těžbu induktivně, je odvozena deduktivně od zásoby hroubí b.k. pro jednotlivé typy vývoje lesa zjištěné pomocí provozní inventarizace a od výše periodického celkového běžného přírůstu zjištěného pomocí růstového modelu. Pro výpočet celkové maximální výše těžeb je použit vzorec z přílohy č.5 vyhlášky MZe ČR č. 84/1996 Sb. - pro výpočet celkové výše těžeb pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným (při vědomí často nevyhovující struktury zásob porostů). Zásoba pro výpočet etátu a přírůst jsou na rozdíl od ostatních charakteristik počítány pouze z inventarizačních ploch ležících na tomto území s tím, že jsou z výpočtu etátu navíc vypuštěny porostní skupiny a inventarizační plochy v nich ležící, které jsou zařazeny do typu porostu cílového (TP 1), a které současně leží v první cílové zóně (dle Strategie péče o les) a u nichž se předpokládá již nyní bezzásahový režim (plocha těchto porostů je 420,54 ha). Specifikem péče o les v podmínkách národního parku je to, že hlavním cílem je postupný převod porostů první cílové zóny do bezzásahového režimu. To se odrazí v postupném snižování objemu účelových těžeb (bude se snižovat „produkční plocha“) až se v cílovém stavu bude trvale účelově hospodařit pouze na území dnešní druhé cílové zóny. Podle zkušeností a evidence pracovníků Správy Národního parku Podyjí bylo za poslední decennium převáděno ročně 80 ha porostů do bezzásahového režimu. Předpokládá se, že toto tempo převodů bude v následujícím decenniu zachováno a proto je nutno tento fakt zohlednit při konstrukci etátu. Přistoupili jsme proto ke stanovení časově regresívně strukturovaného etátu. Etát pro území mimo první zónu (s vyloučením ochranných lesů na území dalších zón a OP a porostů v bezzásahovém režimu na území první cílové zóny) je počítán pro každý rok platnosti LHP zvlášť s pravidelným snižováním plochy podléhající péči. Úměrně zmenšující se ploše podléhající péči jsou snižovány zásoby skutečné, cílové, celkový běžný přírůst a s postupem let i doba vyrovnávací. Pro první rok decennia je etát spočten pro plochu 2388,19 ha ve výši 12470 m3 b.k./rok a pro poslední rok decennia pro plochu 1668,19 ha ve výši 7474 m3 b.k./rok. Spočtená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je 99612 m3 b.k.. Vzhledem k tomu, že se jedná o první statistickou provozní inventarizaci území a pCBP je spočten pomocí růstového modelu a ne pomocí rozdílu dvou inventarizací, doporučuje odborná literatura i metodika IFERu použít koeficient 0,8 pro redukci vypočteného disponibilního


110

etátu. Upravená výše decennálního etátu pro území ležící mimo první zónu NP Podyjí je tedy 79690 m3 b.k.. Maximální celková výše těžeb pro LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu je součtem induktivního etátu pro první zónu (a část ochranných lesů v dalších zónách a OP) a deduktivního etátu pro zbytek území ležící mimo první zónu. Jeho výše je 93686 m3 b.k./decennium, což za předpokladu vyrovnanosti těžeb odpovídá 9369 m3 b.k./rok. Tab. 9-1 Etát pro první zónu a ochranné lesy mimo první zónu (1987,62 ha) – stanoven induktivně

TO Účelová těžba TVL

plocha (ha) celkem

TV plocha (ha) plocha por.

skupin (ha) plocha

zásahu (ha) TV

(m3 b.k.) TO

(m3 b.k.)

TC I. zóna (m3 b.k.)

013 1,3 1,3 20 20

015 42,38 42,38 535 535

016 3,88 3,88 60 6020 135,21 33,21 102 207 1675 188222 110,98 27,12 83,86 257 2940 319724 83,14 46,02 37,12 371 2300 267128 4,7 1,77 2,93 2 80 8240 6,96 0,44 6,52 3 220 22344 114,41 37,74 76,67 335 4150 448546 10,27 6,17 4,10 66 775 841 513,23 152,47 360,76 1241 12755 13996

Tab. 9-2 Časově strukturovaný výpočet etátu pro druhou zónu (2808,73 ha) - výpočet podle zásob a přírůstu jen z ploch v II. zóně bez TP 1 v I. cílové zóně a ochranných lesů.

TVL plocha (ha) pCBP

(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.)

TC 1 rok (m3 b.k.)

20 368,51 2173 51424 87750 30 1 238,1 96222 952,06 6294 180324 207619 30 1 218,1 538424 279,44 1811 51623 69174 30 1 247,5 122628 32,34 331 8765 8907 30 1 275,4 32640 5,99 36 138 1889 30 1 315,3 044 655,09 5348 171990 220093 30 1 336,0 374546 94,76 774 30633 29072 30 1 306,8 826

2388,19 16768 494897 624504 12470


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 2 rok (m3 b.k.) 20 355,91 2099 49666 84749 29 1 238,1 88922 920,06 6083 174263 200641 29 1 218,1 517324 270,14 1751 49905 66872 29 1 247,5 116628 31,34 321 8494 8632 29 1 275,4 31640 5,79 35 133 1826 29 1 315,3 044 633,39 5171 166292 212802 29 1 336,0 356846 91,56 748 29599 28090 29 1 306,8 800

2308,19 16207 478352 603612 11912


111


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 3 rok (m3 b.k.) 20 343,31 2025 47908 81749 28 1 238,1 81622 888,06 5871 168202 193662 28 1 218,1 496224 260,84 1691 48187 64570 28 1 247,5 110628 30,34 310 8223 8356 28 1 275,4 30640 5,59 34 129 1763 28 1 315,3 044 611,69 4994 160595 205512 28 1 336,0 339046 88,36 722 28564 27109 28 1 306,8 774

2228,19 15646 461808 582721 11353


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 4 rok (m3 b.k.) 20 330,71 1950 46150 78749 27 1 238,1 74322 856,06 5660 162141 186684 27 1 218,1 475124 251,54 1631 46469 62268 27 1 247,5 104528 29,34 300 7952 8081 27 1 275,4 29540 5,39 32 124 1699 27 1 315,3 044 589,99 4817 154898 198221 27 1 336,0 321246 85,16 696 27530 26127 27 1 306,8 748

2148,19 15085 445263 561829 10794


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 5 rok (m3 b.k.)

20 318,11 1876 44391 75748 26 1 238,1 67022 824,06 5448 156080 179706 26 1 218,1 453924 242,24 1570 44751 59966 26 1 247,5 98528 28,34 290 7681 7806 26 1 275,4 28540 5,19 31 119 1636 26 1 315,3 044 568,29 4640 149201 190930 26 1 336,0 303546 81,96 669 26495 25145 26 1 306,8 721

2068,19 14525 428719 540937 10236


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 6 rok (m3 b.k.)

20 305,51 1802 42633 72748 25 1 238,1 59722 792,06 5236 150019 172727 25 1 218,1 432824 232,94 1510 43033 57663 25 1 247,5 92528 27,34 280 7410 7530 25 1 275,4 27540 4,99 30 115 1573 25 1 315,3 044 546,59 4463 143504 183640 25 1 336,0 285746 78,76 643 25461 24163 25 1 306,8 695

1988,19 13964 412175 520044


112


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 7 rok (m3 b.k.)

20 292,91 1727 40875 69748 24 1 238,1 52422 760,06 5025 143958 165749 24 1 218,1 411724 223,64 1450 41315 55361 24 1 247,5 86428 26,34 269 7138 7255 24 1 275,4 26540 4,79 29 110 1510 24 1 315,3 044 524,89 4285 137806 176349 24 1 336,0 268046 75,56 617 24426 23182 24 1 306,8 669

1908,19 13403 395630 499154 9119


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 8 rok (m3 b.k.)

20 280,31 1653 39116 66748 23 1 238,1 45222 728,06 4813 137898 158770 23 1 218,1 390624 214,34 1389 39597 53059 23 1 247,5 80428 25,34 259 6867 6979 23 1 275,4 25440 4,59 28 106 1447 23 1 315,3 044 503,19 4108 132109 169059 23 1 336,0 250246 72,36 591 23392 22200 23 1 306,8 643

1828,19 12842 379085 478262 8561


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC 9 rok (m3 b.k.)

20 267,21 1576 37288 63628 22 1 238,1 37922 694,76 4593 131590 151509 22 1 218,1 368824 204,64 1327 37805 50658 22 1 247,5 74228 24,24 248 6569 6676 22 1 275,4 24340 4,39 26 101 1384 22 1 315,3 044 480,59 3924 126176 161466 22 1 336,0 232046 72,36 591 23392 22200 22 1 306,8 645

1748,19 12285 362922 457521 8017


(m3b.k.) Zs

(m3 b.k.) Zc

(m3 b.k.) a t

zásoba TP 1/ha

(m3 b.k.) TC10 rok (m3 b.k.)

20 254,11 1499 35460 60509 21 1 238,1 30622 661,46 4373 125283 144247 21 1 218,1 347024 194,94 1264 36013 48257 21 1 247,5 68128 23,14 237 6271 6373 21 1 275,4 23240 4,19 25 96 1321 21 1 315,3 044 457,99 3739 120242 153873 21 1 336,0 213846 72,36 591 23392 22200 21 1 306,8 648

1668,19 11727 346758 436779 7474


113

Etát: I.zóna-induktivně.................................................................................................13996 m3 b.k. II.zóna (mínus TP1 v CZ I. a ochr.) časově strukturovaný etát: 99612 m3 b.k. II.zóna (mínus TP1 v CZ I.a ochr.) snížen o 20% .............................................. 79690 m3 b.k. TC (na decennium) .......................................................................................... 93686 m3 b.k.

Etát/rok ............................................................................................................... 9369 m3 b.k. Odvození účelové těžby výchovného charakteru: Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku je stanoven pro každou porostní skupinu v ploše (ha) v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les a pěstebními cíli a je uveden v hospodářské knize. V souladu s právními předpisy jsou v porostních skupinách na území I. zóny a v lesích ochranných mimo první zónu umístěny účelové těžby výchovného charakteru mimo jejich plochu i v objemu hroubí v m3 b.k. a to podle stavu porostu a v souladu s rámcovými směrnicemi péče o les. Vzhledem ke způsobu zjišťování stavu lesa jsou účelové těžby výchovného charakteru mimo první zónu plánovány pouze v ploše a etát je počítán celkově bez rozlišení těžeb na předmýtní a mýtní. Minimální plošný rozsah výchovy do 40 let.........................................................................508,56 ha V I. zóně a v kat. 21a mimo I. zónu .............................................................................65,34 ha

Z toho prořezávky (plánovány jen v ploše) ...........................................................14,93 ha Z toho probírky (plánovány v ploše a objemu) 536 m3 b.k....................................50,41 ha

V ostatních zónách mimo první .................................................................................443,22 ha Doporučená výchova .............................................................................................................625,86 ha V I. zóně a v kat. 21a mimo I. z. (plánována v ploše a objemu) 705 m3 b.k................87,13 ha

Z toho prořezávky v I. zóně (plánovány jen v ploše) .............................. .............. 2,29 ha Probírky v I. zóně (plánovány v ploše a objemu) ................................................. 83,51 ha

V ostatních zónách mimo první a kat. 21a (plánována jen v ploše)....................... ..538,73 ha


114

9.1.5 Bilance provoznÌch ˙kol˘

Tab. 9-3 Bilancovaný etát

TVL decenální etát

(m3 b.k.) roční etát (m3 b.k.)

roční etát/ha (m3 b.k/ha/rok.)

013 20 0,2 015 535 54 016 60 6 20 6953 69622 38651 386524 10307 103128 2319 23240 223 2244 28042 280446 6576 658

Celkem: 93686 9369 1,95 Tab. 9-4 Bilance minimálního plošného rozsahu výchovných těžeb do 40 let věku

Lesnický úsek Výchova do 40 let (ha) Braitava 70,23Lesná 99,65Větrník 79,11Lukov 57,33Nový Hrádek 81,49Šobes 47,33Vinohrady 37,7Devět mlýnů 35,72 Celkem 508,56

Tab. 9-5 Bilance umístěných účelových těžeb

Lesnický úsek Umístěné účelové těžby

(charakter TV) m3 Umístěné účelové těžby

(charakter TO) m3 Braitava 301 3350 Lesná 72 1610 Větrník 268 970 Lukov 168 2640 Nový Hrádek 170 940 Šobes 110 950 Vinohrady 117 1095 Devět mlýnů 35 1200 Celkem 1241 12755


115

9.2 Opat¯enÌ odchyln· od ustanovenÌ z·kona 289/1995 Sb. (§ 36 odst.1)

Ve prospěch hospodaření v LHC Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu se zavádějí tato odchylná opatření od ustanovení lesního zákona:

9.2.1 Holiny vzniklÈ v†porostech ponechan˝ch samovolnÈmu v˝voji

V porostech lesů ochranných subkategorie 21a a porostech lesů zvláštního určení subkategorie 31c, náležejících k typům porostů cílovým (TP 1), které se nacházejí v cílové zóně I, neplatí povinnost zalesnění holin o velikosti nad 0,04 ha. Tyto porosty jsou již ponechány samovolnému vývoji a nepočítá se zde s žádnými lesnickými zásahy ani v případě vzniku holin v důsledku rozpadu částí těchto porostů.

9.2.2 Prostor pro sekund·rnÌ sukcesi

Pro podporu uplatnění kompletní sukcesní série, včetně zastoupení vývojových stádií přípravného lesa, je možno ponechat část obnovované plochy (nejen v případě umělé, ale i přirozené obnovy cílových dřevin) jako prostor pro zastoupení tzv. pionýrských dřevin (BR, OS, VR, atd.). Tento podíl nesmí přesáhnout 20% obnovované plochy, nejvýše však může dosahovat 0,1 ha z obnovované plochy.

9.2.3 NezalesÚov·nÌ ¯edin nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘

V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního určení subkategorie 31c nebudou zalesňovány řediny (porosty se zakmeněním nižším než 7) s výskytem společenstev xerotermních rostlin, které jsou zde předmětem ochrany (viz Tab.9-6). Tab. 9-6 Seznam dotčených porostních skupin, kde nebudou zalesňovány řediny

Parcela č. - původ k.ú. JPRL

plocha PSK / plocha se zakm.

pod 7 [ha] Důvod udržování ředin

345/1č., 335/10č. Vranov n.D. 12Ab1 3,48 / 2,54 stepní společenstva v okolí ptygmatických vrás

1469č.-PK Čížov 24Fb1 4,58 / 4,58 vzácné lesostepní společenstvo

136/1, 136/2, 147/3, Znojmo - Hradiště 70Cb41 1,34/ 1,34 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad

161/1, 161/2, 161/3,

155/23, 136-PK, 140-PK

157/2 Znojmo - Hradiště 70Cb42 0,11 / 0,11 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad

204/1, 206-PK Znojmo - Hradiště 70Cb43 0,65 / 0,65 vzácná společenstva lesostepí a starých zahrad

968-GP Popice 77Fe1 2,44 / 2,44 výskyt chráněných rostlin

968-GP Popice 82Fe21 1,44 / 1,44 biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo

531č., 534č. Havraníky 82Ed4 12,76 / 0,70 biotop vzácných živočichů, stepní společenstvo

529č. Havraníky 82Cd2 2,63 / 2,63 vzácné vřesovištní společenstvo

529č. Havraníky 82Cd2v 0,14 / 0,14 vzácné vřesovištní společenstvo

529č. Havraníky 82Cd2y 1,22 / 0,25 vzácné vřesovištní společenstvo

529č. Havraníky 82Cd3 4,59 / 3,20 vzácné vřesovištní společenstvo


116

529č. Havraníky 83Bd1, 2, 3, 4 4,66 / 2,60 vzácné vřesovištní společenstvo

81382č.-PK, 81383-PK Hnanice 85Ae2 0,46 / 0,46 vzácné stepní společenstvo

81380-PK, 81381-PK

81379-PK, 81377č.-PK

81377č.-PK

509/1 Hnanice 86Bd11 8,25 / 3,01 výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů

499/1č., 509/1č. 5273-PK Hnanice 86E 3,08 / 3,08 výskyt vzácných a chráněných rostlin a živočichů

9.2.4 Ponech·nÌ, respektive vytvo¯enÌ a udrûenÌ snÌûenÈho zakmenÏnÌ nad vybran˝mi spoleËenstvy xerotermofyt˘

V porostních skupinách lesů ochranných subkategorie 21a a porostních skupinách lesů zvláštního určení subkategorie 31c bude ponecháno, resp. vytvořeno a udržováno snížené zakmenění nad vybranými společenstvy xerotermních rostlin. Doposud bylo toto opatření řešeno Rozhodnutím OkÚ Znojmo o ponechání, resp. vytvoření a udržení sníženého zakmenění ve vybraných porostech č.j. Les 1481/221-1p/1997 Ing.TK ze dne 2.9.1998. Seznam dotčených porostních skupin je uveden v Tab.9-5 a je totožný se seznamem v kapitole 9.2.3.

9.2.5 RozöÌ¯enÌ seznamu melioraËnÌch a zpevÚujÌcÌch d¯evin

Vzhledem ke specifickému poslání lesů Národního parku Podyjí (subkategorie 21a, 31c a 32f) se nad rámec vyhlášky č. 83/1996 Sb. považují za meliorační a zpevňující dřeviny následují druhy: Tab. 9-7 Seznam dřevin rostoucích v LHC NP Podyjí - lesy ve vlastnictví státu o které se rozšiřuje seznam MZD nad rámec vyhlášky 83/1996 Sb. Vědecký název Český název Cerasus avium (L.) Moench třešeň ptačí Cerasus mahaleb (L.) Miller mahalebka obecná Malus sylvestris Mill. jabloň lesní Padus avium Mill. střemcha hroznovitá Pyrus communis L. emend. Gearten. hrušeň obecná Pyrus pyraster (L.) Burgsd. hrušeň polnička Quercus cerris L. dub cer Quercus dalechampii Tenore dub žlutavý Quercus frainetto Tenore dub uherský Quercus polycarpa Schur dub mnohoplodý Quercus pubescens Willd. dub pýřitý Quercus virgiliana (Tenore) Tenore dub jadranský Rhamnus catharticus L. řešetlák počistivý Sorbus aria (L.) Crantz muk obecný Sorbus aucuparia L. emend. Hedl. jeřáb ptačí Sorbus austriaca (G. Beck) Hedl. muk rakouský Sorbus carpatica Borb in C.K. Schneid. muk karpatský Sorbus danubialis (Jávorka) Kárpáti muk dunajský Sorbus domestica L. oskeruše domácí Sorbus gracea (Spach) Kotschy in Unger et Kotschy muk krétský Sorbus hardeggensis Kovanda muk hardeggský Sorbus torminalis (L.) Crantz břek obecný Taxus baccata L. tis obecný


117

9.3 V˝jimky ze z·kona o lesÌch Ë. 289/95 Sb.

9.3.1 V˝jimka dle § 33, odst. 4 ñ m˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech mladöÌch 80 let

9.3.1.1 M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let

Důvodem pro mýtní úmyslné těžby v porostech do 80 let jsou přeměny nevhodných druhových skladeb porostů. Tyto přeměny se týkají akátových typů porostů u všech typů vývoje lesa s výjimkou TVL 016 a 40. Směrnice péče o les předpokládají posun obmýtí akátových typů porostů na 50 let při době obnovní 30 let, s počátkem obnovy ve 31 letech. Směrnice péče o les dočené tímto návrhem jsou součástí textové části. Dále je navržena účelová těžba v porostech přechodných a jehličnatých typů porostů v I. zóně NP. Seznam těchto porostů je uveden v následující tabulce. Tab. 9-8 Seznam porostů na výjimku pro provádění těžby v porostech mladších 80 let (dle § 33, odst. 4 lesního zákona)

Odděl

ení

Díle

c

Poro

st

Psk

Věk

Ploc

ha P

sk [h

a]

Ploc

ha tě

žby

[ha]

Způ

sob

těžb

y

Zón

a N

P

Kat

egor

ie le

sa

3 A j 3 71 0,27 0,27 clonná seč 1 31c

12 A d 2 71 2,80 1,00 clonná seč 1 31c

16 C f 3 75 0,35 0,15 násek 1 31c

24 E e 2 61 0,30 - jednotlivý výběr 1 31c

25 B f 3 72 0,35 0,35 holá seč 1 31c

27 F f 3 69 0,09 0,09 násek 1 31c

38 E f 2 62 2,84 - jednotlivý výběr 1 31c

38 E f 3 62 0,50 0,30 holá seč 1 31c

43 C f 3 46 0,14 0,14 holá seč 1 31c

62 A e 3 69 0,99 0,70 holá seč 1 31c

63 G e 2 62 1,71 0,30 skupinová seč 1 31c

63 J e 2 62 0,95 - jednotlivý výběr 1 31c

83 B d 2 77 0,90 - jednotlivý výběr 1 31c

83 B d 3 65 1,96 0,50 násek 1 31c

9.3.1.2 M˝tnÌ ˙myslnÈ tÏûby v†porostech do 80 let ñ spoleËenstva xerotermofyt˘

Uvolňování společenstev xerotermofytů (viz tabulka č.9-6 v kapitole 9.2.3) výřezem náletových dřevin není považováno za těžbu mýtní úmyslnou v porostech mladších 80 let.

9.3.2 V˝jimka dle § 31, odst. 6 ñ obnova a v˝chova lesnÌch porost˘

9.3.2.1 Lh˘ty zajiötÏnÌ kultur

Pro všechny typy vývoje lesa v subkategorii 31c a 32f je navrženo prodloužení doby od vzniku holiny do zajištění kultur diferencovaně dle typů vývoje lesa z důvodu zalesňování výhradně listnatými


118

dřevinami a jedlí, odpovídajícími skladbě potenciální přirozené vegetace, jež pomalu odrůstají buřeni a jsou vysazovány často na exponovaných či extrémních stanovištích. Návrh prodloužení doby od vzniku holiny do zajištění kultur je uveden v následující tabulce. Tab. 9-9 Prodloužení lhůty pro zajištění kultur dle typů vývoje lesa.

Typ vývoje lesa Prodloužení (let) 013 - reliktní bory +5 015 - smíšené lesy extrémních stanovišť s převahou dubu +5 016 - habro-lipové javořiny +5 20 - kamenité a vysýchavé habrové doubravy s bukem +5 22 - kyselé habrové doubravy s bukem +5 24 - bohaté bukové doubravy s habrem +3 28 – podmáčené olšiny a lužní společenstva +3 40 - lipo-dubové bučiny s habrem +2 44 - bohaté dubové bučiny s habrem +2 46 - humusem obohacené a oglejené dubové bučiny +2

9.3.2.2 Lh˘ty pro zalesnÏnÌ

Při provádění mýtní úmyslné těžby formou clonné seče se při očekávání přirozené obnovy prodlužuje lhůta pro zalesnění o dva roky nad lhůtu stanovenou zákonem.


119

10. Odchylky od z·kladnÌho protokolu V průběhu zpracování LHP došlo k následujícím odchylkám od základního protokolu (ZP) schváleného dne 25.4.2003: Kategorizace lesů – subkategorie 32f Nad rámec návrhu kategorizace lesů dle ZP byla navržena a vyhlášena subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 2, písm. f), lesního zákona – lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti. Lesy této subkategorie se rozkládají výhradně v ochranném pásmu NP Podyjí na ploše 40,48 ha. Kategorizace lesů – subkategorie 31a Subkategorie lesů zvláštního určení dle § 8, odst. 1, písm. a), lesního zákona – lesy v pásmech hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně byla vyhlášena v podstatě v původním rozsahu, tzn. dle schváleného zákresu linie PHO 1 z OPRL. Důvodem je skutečnost, že nedošlo k očekávaným změnám ve vylišení pásem hygienické ochrany I. stupně vodní nádrže Znojmo, které avizovalo Povodí Moravy, Dřevařská 11, Brno. Změny vylišení pásem hygienické ochrany vodních zdrojů v návaznosti na nový zákon o vodách proběhnou zřejmě až v roce 2003 a proto nemohou být zapracovány do tohoto LHP. Předpokládá se, že nové PHO 1 Vodní nádrže Znojmo bude vylišeno pouze do výše maximálního vzdutí vodní hladiny, což znamená, že nezasáhne do přilehlých lesních porostů LHC Národní park Podyjí – lesy ve vlastnictví státu. Pozemková evidence Nad rámec návrhu ZP a v souvislosti s projednáváním ZP pro LHP zpracovávané pro majetky obcí zasahující do NP a jeho ochranného pásma ze dne 10. 9. 2002 byly při identifikaci majetku respektovány následující změny:

• do parcelní mapy vyhotovované jako podklad pro obnovu LHP byly doplněny parcely na LV Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo rozkládající se na území NP a jeho ochranného pásma.

• odsouhlasení styků hraničních parcel a odstranění překryvů s lesními majetky, pro které zpracovával LHP, popř. LHO jiný zařizovatelský subjekt (Lesprojekt Brno, a.s.)

Další podrobnosti jsou uvedeny v technické zprávě. Prostorové rozdělení lesa – definice porostu a porostní skupiny V souvislosti s vývojem „Směrnic pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace“ bylo v průběhu zpracování LHP použito následujících definic porostu a porostní skupiny, které více korespondují s cílem nové metody zařízení lesů: - Porost má shodné či alespoň příbuzné stanovištní podmínky směřující k podobné potenciální přirozené vegetací a které určují velmi podobný vývojový cyklus přírodního lesa závěrečného typu. Porost je tedy plošně vymezená část lesa v rámci dílce, která přísluší k jednomu konkrétnímu typu vývoje lesa. Porost je jednotka trvalá. Porosty tvoří rámec pro kategorie lesa. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty jsou označeny malým písmenem, které vyjadřuje příslušný typ vývoje lesa. - Porostní skupina je dočasná proměnlivá nejnižší jednotka rozdělení lesa. Za porostní skupinu se považuje společenství jednoho nebo více druhů dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů a které je možno přiřadit k jednomu v rámci zařizovaného lesního hospodářského celku vymezenému typu porostu. Pro označení jsou použita jednomístná čísla počínaje 1, která vyjadřují příslušný typ porostu. Každý porost obsahuje nejméně jednu porostní skupinu. Výměra porostní skupiny by neměla


120

klesnout pod 0,04 ha. Pro potřeby diferenciace pěstebních opatření v rámci porostu je u porostních skupin zavedeno označení druhu plánovaného zásahu pomocí indexů. Jsou použity indexy v podobě malých písmen latinské abecedy a, v, x, y, z. Prostorové rozdělení lesa – stanovení rámce zonace V návaznosti na změnu chápání porostu jako jednotky rozdělení lesa v nové metodě tvorby LHP (viz. směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace), kdy porost jednoznačně plošně vyjadřuje TVL (tudíž v rámci dílce nemusí být vždy plošně souvislý) byl porost využit jako rámec pro stávající zonaci NP. V základním rozdělení lesa jsou v několika případech nově zavedeny dílce označené písmeny X, Y, Z. Jedná se o dílce dočasného charakteru, které vznikly v reakci na skutečnost, že při konstrukci stávající zonace NP (především pak 1. zóny) nebylo vždy využito základních jednotek rozdělení lesa nebo dalších jiných hranic trvalého charakteru. Jelikož cílová zonace vždy respektuje stávající základní jednotky rozdělení lesa, při přechodu na cílovou zonaci NP ztratí dočasné dílce X, Y, Z opodstatnění a bude možné opět používat označení dílců původních.

Tab. 10-1 Dočasné dílce X, Y, Z zavedené z důvodu průběhu stávající I. zóny

Dočas. dílec Původ. dílec Dočas. dílec Původ. dílec 7Z 7B 27X 27D 8Z 8A 27Y 27C 9Z 9B,E 27Z 27A 18Y 18C 42Z 42A 18Z 18B 46Y 46E 22Y 22E 46Z 46J 22Z 22C 86Z - 26Z 26C

Zjišťování stavu lesa – provozní inventarizace Oproti ZP byl upraven seznam hodnocených indikátorů šetřených při provozní inventarizaci (Tab. 11, ZP 2002). Přehled o rozsahu vyhodnocovaných úloh provozní inventarizace udává obsah vyhodnocení provozní inventarizace v příloze LHP. Zjišťování stavu lesa – zvláštní případy Pro popis porostů TVL 013 - reliktní bory (plocha 47,11 ha) bylo použito standardního hospodářsko-úpravnického postupu (dle §§ 4, 7 vyhlášky č. 84/1996 Sb.). Důvodem byla nedostatečná přesnost vyhodnocených veličin statistické provozní inventarizace, jejíž příčinou byl nízký počet změřených inventarizačních ploch oproti plochám původně vygenerovaným v tomto TVL. Vlivem konfigurace terénu byla téměř polovina ploch navržených k měření prohlášena za plochy “neschůdné” (dle metodiky provozní statistické inventarizace, IFER, 2003) a případné doměření potřebného počtu inv. ploch bylo značně problematické a nezaručovalo reprezentativní výsledky neboť by se měřilo opět na přístupných částech TVL, které reprezentují značně odlišné růstové podmínky oproti částem nepřístupným. Podrobné plánování V rámci podrobného plánování nebylo oproti návrhu ZP využito označení porostních skupin indexy t a u. Plocha, popř. výše umístěné těžby (bez rozlišení na předmýtní a mýtní) jsou uvedeny u dotčených porostních skupin (pouze v 1. zóně NP a v lesích ochranných) v hospodářské knize. Označení porostních skupin indexem v bylo použito pouze pro plánování doporučených výchovných zásahů v ploše (v 1. zóně NP a v lesích ochranných i v m3).


121

Odvození závazných ustanovení LHP – max. celková výše těžeb Při odvození etátu bylo nad rámec základního protokolu použito při výpočtu časové strukturace. Podrobněji v kap. 9.1.4. Územní systém ekologické stability (ÚSES) V prvcích ÚSES nejsou vzhledem k poslání národního parku uplatňována odlišná pěstební opatření oproti zbývající části LHC NP Podyjí – lesy ve vlastnictví státu a z tohoto důvodu není ani jejich přítomnost zvláštně indikována v popisu jednotlivých porostních skupin. Tvorba typů vývoje lesa V souvislosti s vývojem Směrnice pro tvorbu LHP na podkladu provozní inventarizace došlo v průběhu zpracování LHP k metodickému konsensu v otázce definování TVL a konstrukci jeho subjednotek (i v návaznosti na katalogizaci TVL). Z důvodu zachování metodické kompatibility byly tyto změny zpětně promítnuty do výstupů předkládaného LHP, viz následující definice: - Současné typy porostů (TP) jsou tvořeny aktuálními porosty s podobným typem hospodaření. TP charakterizuje podobná druhová skladba a prostorová struktura vedoucí v podobná pěstebně technická opatření (typ hospodaření, opatření, péče). - Segment typu porostu je společenství dřevin, které se podle porostní výstavby, struktury, skladby dřevin, stupně přirozenosti, případně podle věku a pod. odlišuje od sousedních lesních porostů. (Např. konkrétní růstové stádium typu porostu). Jedná se o dočasnou jednotku pro diferenciaci plánovaných pěstebních opatření. Porostní skupiny jsou konstruovány podle segmentů typů porostů. Oproti návrhu ZP nebyl vylišován typ porostu 5 – pařeziny, jelikož Správa NP v průběhu zpracování LHP nezískala právo hospodaření k cca. 20 ha panonských pařezin. Rámcové směrnice péče o les V reakci na terénní šetření byly do Rámcových směrnic péče o les doplněny pěstební zásady pro akátové typy porostů (týká se všech TVL mimo 016 a 40).


122

11. Technick· zpr·va Předložený LHP pro lesní hospodářský celek Národní park Podyjí - lesy ve vlastnictví státu byl vypracován podle ustanovení základního protokolu ze dne 24.5.2002 a v souladu s něm citovanými právními předpisy. Odchylky od základního protokolu jsou uvedeny v kap. 10. Pozemková evidence Jako podklad pro identifikaci parcel zahrnutých do LHP byla použita aktualizovaná katastrální mapa digitalizovaná, včetně zavedených parcel zjednodušené evidence. Při identifikaci parcel bylo dodržen požadavek na soulad v hraničních liniích sousedících lesních majetků, pro které byly vypracovány LHP, popř. LHO. V průběhu identifikace majetku byly zohledněny změny v použitých podkladech, které vznikly z důvodu, zpětného vykupování pozemků od restituentů, dodatečným dělením parcel geometrickými plány, dohledání a dosnímání parcel chybějících v KMD, oprav chybných parcelních čísel v KMD a zavedením parcel na LV Pozemkového fondu ČR, Povodí Moravy, s.p. a Okresního úřadu Znojmo. Závěrečná zpráva k identifikaci majetku NP Podyjí včetně tabelárních příloh je zařazena v přílohách textové části LHP. Tvorba skupin parcel Při tvorbě podkladové vrstvy skupin parcel byla respektována ustanovení ZP. Po dohodě se zadavatelem LHP byly vytvořeny plošně nesouvislé skupiny parcel uvedené v přiloženém seznamu. Pro výpočty LHP byla na celém LHC použita plocha, a to z důvodů překročení odchylky dle § 7, písm.b, vyhl. č. 84/1996 Sb. nebo zařazení parcel zjednodušené evidence do skupin parcel. Využití leteckých snímků Pořízení a zpracování obrazového materiálu pro území Národního parku Podyjí zajistila firma Geodis Brno, s.r.o. Digitální plán náletu byl vytvořen v prostředí Microstation. Z tohoto plánu byly odečteny souřadnice lomových bodů lokalit na digitálních TM 1: 50 000 mapách a tyto souřadnice byly přetransformovány do systému WGS 84 a nahrány do palubního počítače letadla, který pomocí příjmu signálů z družic GPS zabezpečil provedení přibližovacího manévru v lokalitě a přesné exponování jednotlivých snímků v předem určeném místě. Mise byla vedena pro úsporu počtu přímo signalizovaných bodů jako mise DGPS s bázovou stanicí v lokalitě. Nadmořské výšky terénu byly odečteny z topografických map a byly vypočteny výšky letu na jednotlivých náletových osách. Snímkování bylo provedeno kamerou RMK TOP 15 od firmy Carl Zeiss závod Oberkochen dne 13.8.2001. Filmový materiál byl vyvolán na speciálním vyvolávacím stroji COLENTA 30 9tank procesem C-41. Po vyvolání byl pás negativů leteckých snímků nařezán na jednotlivé letecké měřické snímky a těmto snímkům byla přiřazena archivační čísla a vyhotovena digitální přehledka lokality. Snímky byly skenovány na skeneru PhotoScan TD1 na hustotu 21 mikrometrů tj. cca 1200 dpi, tj. při měřítku snímkování 1 : 10 000 je g.e. 21cm. Po naskenovaní snímků byla provedena IO a RO a spočtena AAT se známými středy projekcí. Ortogonalizované snímky byly barevnostně korigovány a byly stanoveny meze pro použití jednotlivých snímků do výsledné mozaiky (seamlines). Poloautomaticky pak bylo provedeno mozaikování do celkové ortofotomapy. Z obdržených leteckých snímků byl pomocí programu Erdas Imagine – OrthoBase Block Tool vytvořen stereoblok leteckých snímků pro vyhodnocení lesnického detailu. Ortofotomapy se využilo jako podkladu pro některé malé úpravy po vyexportování vektorů ze Stereo Analystu. Po zkomprimování se ortofotomapy využilo při venkovních šetřeních zařizovatele. Metoda hodnocení z leteckých snímků ve Stereo Analystu využívá tzv. stereovidění; k tomuto vjemu dochází v průniku dvou snímků, které se překrývají.


123

Vyhodnocení hranic trvalého rozdělení lesa a lesnického detailu Výchozími podklady pro vyhodnocení lesnického detailu byla digitální vrstva skupin parcel, která vznikla na podkladu katastrální mapy digitalizované a vrstva hranic trvalých jednotek rozdělení lesa a lesnického detailu dle minulého LHP. V programu ArcView byly mapové vrstvy vyexportovány do liniových vrstev stávajících hranic oddělení, dílců a porostního detailu. Tyto liniové vrstvy byly následně použity jako podklad pro vyhodnocení skutečného stavu. Ve Stereo Analystu 1.1. byl vytvořen projekt se stereoblokem leteckých snímků a s novými vektorovými vrstvami: vrstva hranice majetku NP Podyjí, vrstva cest, vrstva typů porostů, oddělení, dílce a vrstva detailu. Tyto vektorové vrstvy byly zařazeny do podkladových map v FM projektu “Taxace” a s využitím ortofotomapy byly v terénu konfrontovány se skutečným stavem v terénu. Po případné editaci se tak staly výchozím podkladem pro tvorbu lesnické mapy. Technologie využité při venkovních šetřeních Taxační data byla při venkovním šetření zařizovatele shromažďována pomocí softwaru Field-Map v projektu “Taxace“. Veškeré podkladové informační vrstvy (typologická mapa, porostní mapa minulého LHP, letecký snímek, vrstvy vyhodnocení leteckého snímku a k nim připojené databáze, zonace NP) byly součástí projektu “Taxace” a sloužily jako podklad v rozhodovacím procesu zařizovatele v konkrétním porostu. Rovněž pro venkovní šetření provozní inventarizace byl využit software Field-Map (více v části Vyhodnocení provozní inventarizace). Personální zajištění prací na LHP Venkovní šetření provozní inventarizace provedli pracovníci inventarizačních skupin pod vedením Ing. Miroslava Michalce a Ing. Ladislava Řežaba v termínu od 1.11. 2001 do 20.5.2002. Popis lesních porostů provedli v termínu od 1.6.2002 do 20.11.2002 níže uvedení projektanti HÚL: Ing. Jaroslav Ponikelský – l.ú. Lesná – část (odd. 13, 14, 31 – 33, 91), l.ú. Šobes (odd. 54 – 60, 61), l.ú. Devět Mlýnů – část (odd. 82 – 84, 85č.), Ing. Ladislav Řežab – l.ú. Lesná - část (odd. 12, 15 – 18), l.ú. Větrník - část (odd. 22č, 25 – 26), l.ú. Lukov – část (odd. 27 – 41), Ing. Jiří Zahradníček - l.ú. Braitava (odd. 1 – 11), l.ú. Větrník - část (odd. 22č., 23, 24), l.ú. Nový Hrádek (odd. 42 – 53), l.ú. Šobes – část (odd. 61), l.ú. Vinohrady (odd. 63 – 81), l.ú. Devět Mlýnů – část (odd. 85č., 86 – 90). Na přípravě podkladů a kancelářském zpracování LHP se podíleli: Ing. Martin Černý CSc. - příprava a vyhodnocení provozní inventarizace, Ing. Viktor Nimrichtr – programování, Ing. Jan Pařez CSc. - vyhodnocení provozní inventarizace, Ing. Jaroslav Ponikelský – koordinace prací, sestavení náležitostí a výpočty LHP, Ing. Miloš Sedláček – GIS, identifikace majetku, kartografické výstupy, Ing. Ladislav Řežab – sestavení náležitostí a výpočty LHP, Ing. Jiří Zahradníček - sestavení náležitostí a výpočty LHP, Pracovní kolektiv Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o. – dílčí spolupráce. Poděkování: Poděkování zpracovatelů LHP za spolupráci a pomoc zasluhují: Dr. Ing. Tomáš Vrška, Ing. Petr Vančura, Ing. Milan Pořízka, pracovníci Lesní správy Čížov, Martina Lazárková, Ing. Martin Kouřil, Jaroslav Svoboda, bratranci Jelínkovi, Ing. Vladimír Zatloukal, Dr.Ing. Jaromír Macků.


124

12. P¯Ìlohy Tabulka plochová Základní protokol Závěrečná zpráva k identifikaci majetku Národního parku Podyjí Rozhodnutí o kategorizaci Rozhodnutí o uznání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin Průvodní list LHP Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody Závěrečný protokol Rozhodnutí o schválení LHP

13. SamostatnÈ p¯Ìlohy Příloha č. 1 Vyhodnocení provozní inventarizace Příloha č. 2 Metodika terénního šetření provozní inventarizace

Documents

Text cast LHP NPP · Odborem regionálního rozvoje a zemědělství Plzeňského kraje v Plzni dne 20.2.2001 pod č.j. ŽPZ/313/01-les. ... 1.1.6 AdministrativnÏ spr·vnÌ p¯Ìsluönost