TŘICETILETÁ VÁLKA (1618 – 1648)

příčiny: vyvrcholení náboženských sporů mezi katolickou

církví a stoupenci reformace: kalvinisty a luterány

boj o politickou nadvládu v Evropě:

největší boje se odehrály v rozdrobené Svaté říši římské

(SŘŘ), kde proti sobě stanuly dvě hlavní síly:

Katolická liga (př. Bavorsko) a Protestantská unie (sever

SŘŘ, kde své zájmy měly také sousední země Dánsko-

Norsko a Švédsko)

Dále probíhal boj o moc mezi nizozemskými provinciemi a

Španělskem (nizozemská revoluce).

Francie se z obavy z přílišné rozpínavosti Habsburků

připojila k protestantům.

1. fáze: válka česko - falcká (1618-1623)

České stavovské povstání 1618 – 1620

země Koruny české patřily do

mnohonárodnostního soustátí po vládou

rakouských Habsburků ve Vídni: císař Matyáš (1611 - 1619)

– čeští stavové pod nátlakem museli v r. 1617 zvolit jeho

nástupce, kt. byl: Ferdinand II. Štýrský bezohledný katolík

(protireformační opatření v Korutanech a Štýrsku) a zastánce

absolutismu čeští stavové ho přijali za příslib

respektování Rudolfova majestátu, který zaručoval

náboženské svobody šlechty a měšťanů – nedodržováno:

zavřen protestantský kostel v Broumově a kostel v Hrobě

dokonce zbourán

březen 1618 - sjezd nekatolických stavů v Praze – stížnost

císaři na porušování zemských svobod a majestátu – zavřen

protestantský kostel v Broumově a kostel v Hrobě dokonce

zbourán: stížnost odmítnuta + zákaz pokračovat ve sjezdu…

shromáždění nekatolické šlechty v Karolinu – situaci

ovládli radikálové:

Albrecht Jan Smiřický

Jindřich Matyáš Thurn

Václav Budovec z Budova

oba tehdejší královští

místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a

Jaroslav Bořita z Martinic byli považováni za původce

zákazu sněmu vůči nim obrátil hněv nekatolických stavů…

22. 5. 1618 – TŘETÍ PRAŽSKÁ DEFENESTRACE (Víte,

kdy a za jakých okolností se odehrály první dvě?)

= otevřené vystoupení stavů proti císařovi / Habsburkům

= počátek třicetileté války

Deputace stavů pod vedením radikálů vydala na Pražský

hrad do Starého královského paláce do tehdejších

místodržitelských kanceláří v Ludvíkově křídle.

Zde proběhla krátké inscenované soudní řízení: po vzrušené

debatě byli oba místodržící shledáni vinnými z rušení

majestátu, nepřáteli stavů i obecného dobrého a odbojníky

království Českého (velezrádci) a byli odsouzeni k smrti

vyhozením z oken v druhém patře, která byla kolem 16–20

metrů nad zemí. Z okna se proletěl také písař Fabricius.

Všichni tři defenestrovaní pád přežili

ustavena zemská vláda – 30 direktorů (dirigere = vést, řídit)

- složená ze zástupců všech tří stavů / v čele Václav Vilém z

Roupova

armáda – žoldnéři = v čele: Jindřich Matyáš Thurn

spojenci: Slezsko, obojí Lužice + Horní a Dolní Rakousy +

sedmihradský vévoda G. Bethlen (cíl – Uhersko osvobodit od

nadvlády císaře i sultána) + Morava (květen 1619 / Karel

starší ze Žerotína)

8. 7. 1619 – na generálním sněmu v Praze uzavřena

konfederace stavů zemí Koruny české a Rakouska

Byl detronizován Ferdinanda II. (císař 1619-1637) a zvolen

vůdce Protestantské unie Fridrich Falcký (korunován

4.11.1619) / „zimní král“

Porýní-Falc na mapě dnešního

SRN

Fridrich Falcký (českým

králem 1619 – 1620) /

3 roky bojů se střídavými úspěchy:

Stavovská armáda zprvu slavila úspěchy.

Mansfeld dobyl Plzeň

Thurn přitáhl až k Vídni, kterou s pomocí rakouských stavů

málem oblehl – musel se stáhnout poté, co bylo

10. 6. 1619 – poraženo protestantské vojsko pod vedením

hraběte Mansfelda maršálem Buquoyem u Záblatí (obrázek)

Ferdinand II. úspěchy:

spojenectví s vůdcem

Katolické ligy Maxmiliánem

Bavorským / příměří s

Bethlenem / v létě 1620 se

císaři podařilo zlomit odpor

Dolních a Horních Rakous

1620 – obléhání a dobytí Budyšína – metropole Horní Lužice /

Jan Jiří I. Saský bojoval zprvu na straně protestantů, ale r.

1620 přislíbil pomoc při potírání revolty v Čechách za příslib

obou Lužic – ty získal 1635 (Pražský mír).

8. 11. 1620 – bitva na Bílé hoře – stavovské žoldnéřské

vojsko poraženo císařskou armádou (Buquoy) a bavorským

vojskem (Tilly).

Stavovské vojsko - 50 000 mužů; 2000-2500 mužů / ztráty

pod 5%; 9/10 obětí padlo na poražené straně…Praha vydána

bez boje…

příčiny debaklu:

demoralizace žoldnéřského vojska (jen 1/4 Čechů) – chyběly

peníze na žold - ačkoli jednotliví šlechtici disponovali

značnými osobními majetky – ovšem převládla lakota,

neschopnost podstoupit osobní oběti…

špatná koordinace a nejednotné velení – král na počátku bitvy

obědval na hradě a vůbec nebyl s vojskem / v Kostelci nad

8.11.1620 – bitva na Bílé hoře

(1,5 hodinová bitva – důsledky na 300 let)

Černými Lesy 8000 mužů uherské jízdy (v době bitvy

obědvali).

Neschopnost koordinovaného ústupu a využití opevněné

Prahy – vojsko včetně velitelů se rozprchlo - bezhlavý útěk.

F. Falcký utekl i s kolonou vozů naložených cennostmi +

vůdci povstání s ním.

Potrestání „ohavné rebelie“: rozsduky smrti / propadnutí

majetku:

21. 6. 1621 – staroměstská exekuce (podium před

staroměstskou radnicí) = poprava 27 vůdců povstání (3 páni,

7 rytířů, 17 měšťanů) / kat Mydlář – u některých zostřené

tresty – vytržení jazyka, lámání v kole (J. Jesenius) –

v nepřítomnosti odsouzeni k smrti uprchlí vůdci povstání

21. 6. 1621 – staroměstská exekuce

konfiskace majetku – 75% feudální držby změnilo majitele

generální pardon – kdo se přizná k účasti na ohavné rebelii,

bude omilostněn, ale za peníze

hospodářská likvidace Čech (1622 – 1623):

císař souhlasil s vytvořením mincovního konsorcia, která za

půjčku 6 000 000 zlatých získala právo na rok převzít příjmy

z českého mincovniství (členové Karel z Lichtenštejna –

královský místodržící, František z Dietrichštejna, Abrecht

z Valdštejna atd.):

právo uskutečnit peněžní reformu – stáhnou z oběhu starou

minci a vydat novou – tzv. dlouhou – měla nižší obsah stříbra

(představovala hodnotu 1/8 mince přechozí). K výměně

oběživa došlo v době, kdy probíhaly konfiskační transakce…

OBNOVENÉ ZŘÍZENÍ ZEMSKÉ (Čechy 1627 / 28 Morava)

= právní kodifikace porážky českých stavů

místo dosavadního stavovství byl uzákoněn absolutismus

česká koruna vyhlášena za dědičnou (tedy nepřestala

existovat) v habsburském rodě

zemské úředníky směl jmenovat pouze panovník (jemu byli

také zodpovědní – byrokratická centralizace (posílena moc

české královské – dvorské – kanceláře ve Vídni)

katolické duchovenstvo zaujalo první místo v zemském

sněmu (za ním teprve stav panský, rytířský a královská

města – ta měla na sněmu jen jeden hlas)

katolické náboženství bylo prohlášeno za jediné povolené

vyznání v českých zemích (ti, kteří se nechtěli „srovnat“ s

panovníkem ve víře, museli se vystěhovat ze země (s

výjimkou poddaného lidu, který musel přestoupit ke

katolictví buď po dobrém, nebo po zlém) =

velká emigrační vlna – ztráta elity

národa

němčina zrovnoprávněna s češtinou

(ve skutečnosti mu však byl nadřazen

– na úřadech, ve školách…)

stavům bylo ponecháno povolování,

rozvrhování a vybírání daní

------------------

na obrázku Úvodní list tištěného

Obnoveného zřízení zemského (pro Čechy)