227

T I H A M É R T Ó T H / Č I S T É D O S P Í V Á N Í

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

D V Ě J E Z E R A

Za studijnÌch let jsem ËastÏji podnikal v˝let k horskÈmu jezeru. Na jeho n·dhernÈk¯iöù·lovÈ hladinÏ tanËily vesele sluneËnÌ paprsky. Z jeho ËistÈ vody mile problesko-val ûivot tvor˘, ob˝vajÌcÌch obl·zkovÈ dno. »ilÈ rybky se mÌhaly sem a tam, ztÏûkaovl·dajÌce svoji radost. Na b¯ehu byly na str·ûi v·ûnÈ kosatce. Nad z·¯nÈ vodnÌ zr-cadlo se skl·nÏly vrby a s radostÌ vnÌmaly obraz modrÈho bezmraËnÈho nebe, odr·ûe-jÌcÌho se v jeze¯e. SvÏûÌ v·nek pohr·val skotaËivÏ jejich haluzemi, jeû jako by muodpovÌdaly na pozdrav.

HorskÈ jezero bylo jako usmÏvav·, blaûen· dÏtsk· duöe, slibujÌcÌ bohat˝ ûivot,bylo jako öiroce otev¯enÈ dÏtskÈ oko. ñ

Po letech jsem opÏt zabloudil v tato mÌsta.S hr˘zou jsem vidÏl, co se stalo z mÈho milÈho jezeraÖ ûabincem pokryt· ûluto-

zelen· baûina! Jeho voda je kaln· a öpinav·. Tr·va a mechy sice zakr˝vajÌ, co je v nÏm,ale otr·ven˝ vzduch, jejû vydechuje, prozrazuje, ûe v jeho hlubinÏ postupuje rozklad,hniloba. OspalÈ kuÚk·nÌ okat˝ch ûab pronik· z jeho bahnitÈho dna, a jde-li nÏkdokolem, sk·ËÌ öerednÌ obojûivelnÌci do zkaûenÈ vody a mizejÌ s temn˝m zask¯ehot·-nÌm ve ûlutozelenÈ louûi.

Kde jsou kosatce, jeû tu st·ly tak pyönÏ na str·ûi? Kde je svÏûe zelen·, vÏtremprovÌvan·, skl·nÏjÌcÌ se koruna vrb? Kam zmizelo usmÏvavÈ modrÈ nebe, kterÈ sezrcadlilo ve vodnÌ hladinÏ?

Vöe je to tam. NeuûiteËnÈ r·kosÌ bujÌ na b¯ehu, matnÏ se vlnÌ i nejslaböÌm v·nkemvÏtÈrku bezcenn· ost¯ice. Vöude hniloba, spouöù, hnus!

Zabolelo mÏ srdce! To bylo kdys p¯ekr·snÈ jezero mÈho ml·dÌ!

+

Duöe kaûdÈho jinocha je takov˝m n·dhern˝m k¯iöù·lov˝m horsk˝m jezerem.BÏda vöak ñ kdyû se mnoh· pozdÏji stane moË·lovitou baûinou.Pr·vÏ proto jsem napsal tuto knihu, aby tvoje duöe, mil˝ hochu, aû uzrajeö v muûe,

z˘stala vûdy k¯iöù·lovÏ Ëist·.

229228

M A T K A A S Y N

Ve vhodnÈ chvÌli se seöli ñ matka a jejÌ dor˘stajÌcÌ hoch. Chodil jiû do vyööÌ ökolya zÌsk·val novÈ soudruhy. Jiû dlouho touûila po tom, aby ho uchr·nila od nepovola-n˝ch vysvÏtlov·nÌ nezasvÏcenc˘. A teÔ se to tak dob¯e hodilo.

ÑMamiËko,ì ptal se totiû jednou ûertovnÏ, Ñjak asi jsem byl mal ,̋ kdyû jsem byljeötÏ docela maliËk˝?ì ñ Matka pochopila, ûe p¯iöla nejvhodnÏjöÌ chvilka.

ÑKdyû jsi byl zcela maliËk˝? Nu, mil·Ëku, mal ,̋ maloulink˝; menöÌ neû öpendlÌ-kov· hlaviËka. Bylo tÏ moûno vidÏt jen zvÏtöovacÌm sklem.ì

ÑTo je pravda,ì mÌnil hoch, Ñale jak jste mÏ mohli snadno ztratiti nebo rozöl·p-nouti!ì

ÑOvöem,ì pokraËovala matka, ÑzpoË·tku je kaûd˝ tvor mal˝ jako drobounkÈ zr-nÌËko, kterÈ je t¯eba dob¯e ukr˝ti ñ jako ukr˝v·me sÈmÏ do zemÏ, aby tu mÏlo ochra-nu p¯i svÈm klÌËenÌ a vyr·ûenÌ. A tak se postaral dobrotiv˝ B˘h i o tebe. Zde, podm˝m srdcem, ti p¯ipravil malÈ, teplÈ, mÏkkÈ mÌsteËko, v tÏle matËinÏ, kdes byl chr·-nÏn a mohl bezpeËnÏ dor˘stati.ì

ÑA jak jsem tam, maminko, d˝chal a jedl?ìÑTo vöe jsem dÏlala j· mÌsto tebe. V onÈ dobÏ jsi mÏl podÌl na mÈ v˝ûivÏ. Pokrmy

se ve mnÏ mÏnily v krev ñ a tato krev proudila do tebe a vyûivovala tÏ.ìÑA vÏdÏla jsi, mamiËko, ûe jsem v tobÏ skryt?ìÑJak bych nevÏdÏla, drahÈ dÌtÏ! NÏkdy jsi se i pohyboval a tu jsem hovo¯ila k tobÏ,

zdravila tÏ a vypt·vala se, zdali jsi jiû procitl, jak se ti da¯Ì; takÈ jsem tÏ povzbuzovala:Vyr˘stej jen, sil, abys mohl brzy vyjÌti ze svÈho ˙krytu a j· abych tÏ mohla sev¯Ìtiv n·ruË v nezmÏrnÈ radosti.

HledÌö na mne tak vyjeven˝ma oËima, divÌö se, jako bys byl o tom vöem neslyöelzcela nic. Slyöel jsi vöak vöecko, jen jsi tomu dob¯e nerozumÏl. VÌö p¯ece dob¯e, ûe sespolu dennÏ modlÌme ve ,Zdr·vas, Mariaë ñ ,a poûehnan˝ plod ûivota tvÈho, JeûÌöí.VidÌö? Jako je jablko plodem jablonÏ, tak je dÌtko plodem matËin˝m. MalÈ dÌtÏ jevöak mnohem cennÏjöÌ a vz·cnÏjöÌ neû jablko ñ a proto se o nÏ chce B˘h postaratilÈpe. Proto z˘st·v· tak dlouho ukryto na teplounkÈm, mÏkkÈm a chr·nÏnÈm mÌsteËkupod matËin˝m srdcem.ì

ÑA jak jsem tam dlouho bydlel, mamiËko drah·?ìÑI to vlastnÏ jiû vÌö. Kdy je den ZvÏstov·nÌ Panny Marie, onen den, kdy andÏl

zvÏstoval PannÏ Marii, ûe bude mÌti syna? 25. b¯ezna, ûe? A kdypak slavÌmenarozenÌ BoûskÈho DÌtÏte? 25. prosince. Jak dlouh· je doba mezi tÏmito dvÏma dny?DevÏt mÏsÌc˘. VÌö takÈ, kdy slavÌme sv·tek NeposkvrnÏnÈho PoËetÌ P. Marie, totiû8. prosince ñ a jejÌ narozenÌ p¯ipad· na 8. z·¯Ì. A doba mezi tÏmito dny je opÏtdevÏt mÏsÌc˘. Tak je to u vöech dÏtÌ. Dosud jsi tohle slyöel vöecko, ale nemohl jsitomu rozumÏti ñ a j· ti to nechtÏla vysvÏtliti d¯Ìve, neû dorosteö v dospÏlÈho jino-cha. TeÔ to tedy vÌö, ale ñ prosÌm ñ nemluv o tom s jin˝mi mladÌky, vûdyù ani

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

231230

dospÏlÌ nemluvÌ o tÏch vÏcech bez p¯ÌËiny. ProË? Jen proto, ûe to je vÏc p¯Ìliö po-sv·tn·.

JeötÏ nÏco ti prozradÌm: po tÏch devÏt mÏsÌc˘, co jsem tÏ nosila pod srdcem, mod-lila jsem se Ëasto a mnoho, aby ses stal zboûn˝m dÌtÏtem. TakÈ jsem se snaûila b˝tist·le veselou, abys i ty byl takov˝m.

A pak uplynula ona doba ñ a kdyû jsi byl jiû dosti silen, otev¯ela se jednoho dnedv̯ka tvÈho ̇ krytu, vystoupil jsi, spat¯il jsi svÏtlo svÏta, narodil jsi se. Ach, dÌtÏ mojedrahÈ, p˘sobilo mi to velikÈ bolesti, ale sn·öela jsem je pro tebe r·da. Pak mi tÏ vloûilido n·ruËe, tiskla jsem tÏ na svÈ srdce a plakala radostÌ. TeÔ vÌö takÈ, mil˝ hochu, proËtÏ m·m tak r·da.ì

ÑAno, mamiËko, teÔ tedy takÈ vÌm, proË miluji svoji matinku vÌce neû vöeckyostatnÌ lidi,ì ñ ̄ ekl hoch a objal nÏûnÏ drahou matku, aby se k nÌ mohl pevnÏ p¯ituliti.

O D D Í T Ě T E K M U Ž I

Zvl·ötnÌ jakÈsi zmÏny se v tobÏ dÏjÌ, kdyû jsi dos·hl vÏku Ëtrn·cti nebo patn·cti let.VyvÌjÌ se duöe i tÏlo. KvasÌ to v tobÏ; probouzejÌ se v tobÏ novÈ n·zory, novÈ myölen-ky, novÈ pl·ny i jak·s ñ dosud nezn·m· ñ touha. DÏje se s tebou totÈû, co se sladkouvinnou öù·vou, kter· kvasÌ ñ aby se zmÏnila v uölechtilÈ vÌno. ñ P¯iöla doba tvÈhop¯echodu ñ m·ö se vyvinouti z prostiËkÈho dÌtÏte, napolo ve sn·ch ûijÌcÌho, v sebevÏ-domÈho mladÈho muûe.

Tento d˘leûit˝ p¯echod je spojen s dalekos·hl˝mi zmÏnami, kterÈ se dotknou tvÈ-ho tÏla a ot¯esou jÌm aû do nejmenöÌch Ë·stiËek. ÿekl bych skoro, ûe v tobÏ bojuje dÌtÏs muûem; ono m· b˝ti p¯emoûeno a zaniknouti ñ ten chce zvÌtÏziti a zesÌliti. JakoprobouzÌ na ja¯e rozpÌnajÌcÌ se sÌla prociùujÌcÌho ûivota öù·vy ve stromech i ke¯Ìchk novÈmu obÏhu a vykouzluje kvÏtn· poupata ve vÏtvÌch a haluzÌch, tak v tobÏ v¯ea kypÌ hork· krev jara ûivota; napÌn· tvoje ûÌly, vyvol·v· vÌr tv˝ch cit˘ i myölenek.

A ty?StojÌö tu zmaten, zardÌvaje se s·m p¯ed sebou i nov˝mi pocity, p¯ipad·ö si s·m

jakoby cizÌm; nepozn·v·ö jiû svÈho starÈho J·. Je ti jako stÏhovavÈmu pt·ku, kter˝upad· p¯i prvnÌm podzimnÌm paprsku v horeËn˝ neklid.

P¯iznej se, mil˝ synu, nenÌ to tak?

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

233232

B U Ď N A S T R Á Ž I !

B˘h, stojÌcÌ nad bou¯enÌm a zmÌt·nÌm lidsk˝ch myölenek a schopnostÌ nepohnutÏjako sk·la, chce, aby pudy, jeû se poprvÈ hl·sÌ ñ a st·le sÌlÌ v dobÏ dospÏlosti ñ, bylyukojeny jen v manûelstvÌ, jedinÈ to formÏ Stvo¯itelem p¯esnÏ stanovenÈ k udrûenÌlidskÈho pokolenÌ.

Je tedy tv˝m nejsvÏtÏjöÌm ̇ kolem uchovati tuto touhu v ËistotÏ a mladickÈ svÏûes-ti, aû p¯ijde onen den, kdy budeö smÏti svoji ñ jako lilii Ëistou ñ nevÏstu vÈsti k olt·¯i.P¯ed sÚatkem nesmÌö uk·jeti tyto pudy nikdy ñ za û·dn˝ch okolnostÌ ani s·m, aninÏjak jinak. Vöe, co se tu dÏje dobrovolnÏ a ze zlÈho chtÌËe, je tÏûk˝m h¯Ìchem. NenÌ-li vöak vlastnÌ v˘le a zlÈ û·dosti, m˘ûeö b˝ti kliden, i kdyby se u tebe takovÈ myölen-ky, city rojily jako vËely. Ovöem musÌö p¯ÌsnÏ bdÌti nade vöemi sv˝mi smysly. A p¯e-ce ti vyvÌjejÌcÌ se tvoje p¯irozenost nedop¯eje klidu; bude poskytovati pohyblivÈ,tvo¯ivÈ fantasii hojnÏ l·tky, z nÌû vytvo¯Ì pestrÈ obrazy a postavÌ je p¯ed tv˘j duöevnÌzrak. Zaplaö je! St·le aù se ti vzn·öÌ p¯ed oËima: Dokud neuzavru p¯ed olt·¯em sesvou nevÏstou onen svat˝ svazek, nesmÌm ukojiti tyto pudy!

Zachov·ö-li se tak, jdeö spr·vnou cestou. éelezn˝m pis·tkem si vryj tuto povin-nost do duöe! Dbej svÈ cti, svÈho charakteru! (Ö)

Tato nov· hnutÌ a snÏnÌ vznikajÌ v mladÈm ËlovÏku pravidelnÏ a procitnutÌ z nichnesmÌ zklamati. M·ö tu jen svatou povinnost, nevznÏcovati, nedr·ûditi a nestupÚovatitÏchto probouzejÌcÌch se a jiû samo sebou v·önivÏ siln˝ch pud˘ ËtenÌm dr·ûdÌcÌchknih, poslouch·nÌm nesluön˝ch ¯eËÌ, û·dostiv˝mi pohledy, neËist˝mi myölenkamii skutky. P¯i boji pak, kter˝ musÌö vÈsti proti nim, abys je udrûel v n·leûit˝ch mezÌch,Ëerpej sÌly z vÏdomÌ: Podle z·mÏr˘ Stvo¯itelov˝ch musÌm v budoucnu splniti posv·t-n˝ a odpovÏdn˝ ˙kol. PohlavnÌ sÌla, kter· se ve mnÏ probouzÌ, je posv·tn·, vûdyù jevlastnÏ tajemn˝m ˙ËastenstvÌm p¯i tv˘rËÌ Ëinnosti P·nÏ.

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

235234

rozvr·cen˝m ûivotem, smÏje se jeho oko jako n·dhern ,̋ z nadzemÌ poch·zejÌcÌ kvÏta jeho zadrûovan· sÌla ñ jiû jiû letÌ vst¯Ìc vzneöen˝m cÌl˘m a ̇ kol˘m, jeû sÌdlily dosudv jeho uölechtilÈ mysli. S divok˝m hukotem se ¯ÌtÌ skalami horsk˝ potok. Kdyby semohl uvolniti, zp˘sobil by hroznou spouöù. Lidsk˝ rozum mu vöak dal z·vory, jehovoda je vedena rourami o siln˝ch stÏn·ch do kabin a ñ vidÌö ñ ona niËiv· ûiveln· mocse mÏnÌ v p¯ÌjemnÈ elektrickÈ svÏtlo a uûiteËnou sÌlu huËÌcÌch motor˘. StejnÏ divo-kou, p¯irozenou silou ËlovÏka je pohlavnÌ pud ËlovÏka. Kdybys mu povolil, jak hroz-nÏ by zpustoöil tv˘j ûivot, ide·ly, radost z tvo¯ivÈ pr·ce ñ zpustoöil tvoji duöi i tvojetÏlo. KrotÌö-li jej vöak mohutnou zdÌ sebeovl·d·nÌ ñ stane se poûehn·nÌm ve tvÈmtÏle. A v urËitÈ dobÏ se sv·tostÌ manûelstvÌ stane pramenem slunnÈho oböùastÚujÌcÌhoûivota rodinnÈho.

” n·dhern˝ kvÏte nadÏjnÈho jinoöstvÌ! K nebes˘m letÌcÌ touho lidskÈ duöe, zroze-nÈ k vÏËnÈmu ûivotu! ñ ” jak kr·snÈ je cudnÈ pokolenÌ!

Z knihy dr. Tihamera TÛtha »istÈ dospÌv·nÌ, kterou p¯eloûily a v roce 1936 ve svÈ edici vydaly äkolskÈsestry OSF.

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

N E J S L A V N Ě Š Í V Í T Ě Z S T V Í

Nejkr·snÏjöÌm vÌtÏzstvÌm je triumf nad sebou sam˝m. (Ö)TakÈ dnes pociùuje mravnÏ klesnuvöÌ z jakÈhosi p¯irozenÈho instinktu ˙ctu p¯ed

tÏmi, kdoû vÌtÏznÏ dos·hli ide·lu ËistÈho ûivota. Vlivu mravnÌ p¯evahy, proudÌcÌmuz ËistÈho jinocha, se neubr·nÌ ani cynick˝ popÌraË mravnÌch hodnot. Nikde na svÏtÏtakÈ nenajdeme nic vyööÌho nad muûnÏ siln˝ a k¯esùansky uölechtil˝ charakter. Nej-kr·snÏjöÌm drahokamem v korunÏ lidstvÌ je mladÌk ËistÈho srdce, jenû zvÌtÏzil nadsebou sam˝m. On bude nejsilnÏjöÌ i nejbezpeËnÏjöÌ oporou a z·chranou spoleËnosti,neboù s mravnÏ zkaûenou ml·deûÌ zajde i lidsk· spoleËnost. On je z·rukou lepöÌ, öùast-nÏjöÌ budoucnosti, je hvÏzdou nadÏje.

J A K K R Á S N É J E N E V I N N É P O K O L E N Í !

Dnes se mnoho mluvÌ i pÌöe o kr·s·ch lidskÈho tÏla. Snad opr·vnÏnÏ, neboù je ËlovÏkkorunou tvorstva ñ ale ne tak pro kr·su tÏlesnou, jako spÌöe pro duöevnÌ pov˝öenosta mravnÌ vzneöenost. Vûdyù ñ ËÌm je zlatovlas· hezounk· hlava dÌtÏte, ËÌm mil˝ lesköiroce otev¯en˝ch dÏtsk˝ch oËÌ, ËÌm st·le ötÏbetajÌcÌ, rudÈ, nÏûnÈ dÏtskÈ rtÌky, uv·ûÌ-me-li, ûe je v neposkvrnÏnÈm lidskÈm tÏle vybudov·n posv·tn˝ chr·m P·nÏa v ˙smÏvn˝ch, jako rosa se lesknoucÌch oËÌch se vypÌn· olt· ,̄ na nÏmû spoËÌv· st·-nek velkÈho Boha. StarÈ p¯ÌslovÌ pravÌ, ûe je oko zrcadlem duöe. TakÈ se v lidskÈmoku neskvÌ û·dn· kr·sa lidskÈ duöe vÌtÏznÏji neû ñ Ëistota srdce ve tv·¯i jinochovÏ.

Je jistÏ zajÌmavÈ a v˝znamnÈ, ûe nedotËenou, povzn·öejÌcÌ, svÏûÌ kr·su p¯Ìrodynaz˝v·me Ñpanenskouì. Tak mluvÌme o ÑpanenskÈm temeniì mohutn˝ch hor, o dale-ko sahajÌcÌch Ñpanensk˝ch snÏûn˝ch pl·nÌì, o ÑpanenskÈm praleseì, dosud nedotËe-nÈm sekyrou. Jakû jinak, ûe se v naöem nitru hl·sÌ p¯i pohledu na jinocha ÑpanenskÈduöeì totÈû dojetÌ, jako p¯i pohledu na p˘vaby a vzneöenost panenskÈ p¯Ìrody.

Pozoruj jen kypÌcÌ radost ze ûivota, Ëinorodou rozhodnost, h˝¯ivÈ jaro, jeû se vÌ-tÏznÏ hl·sÌ ze z·¯ÌcÌch oËÌ cudnÈho jinocha. V jeho mnohoslibn˝ch letech ml·dÌ uvol-ÚujÌ a uplatÚujÌ svÏûÌ sÌly d¯ÌmajÌcÌ dosud energie, touûÌ v˝ö a v˝öe, jeho duöe sezachvÌv· svat˝m oËek·v·nÌm. V neposkvrnÏnosti uchovan· mladick· sÌla je neoceni-teln˝m zdrojem vöech onÏch energiÌ, jichû je t¯eba k mohutnÈ tvo¯ivosti muûnÈhoûivota. Jeho kypÌcÌ zdravÌ, smÏlÈ pl·ny a velkÈ snahy jsou takÈ d˘kazy toho, ûe m·pohlavnÌ zdrûenlivost tajupln ,̋ blahod·rn˝ vliv na posilov·nÌ a zvyöov·nÌ naöÌ duöev-nÌ Ëinnosti, jak to ostatnÏ potvrzujÌ vlastnÌ zkuöenosti nejv˝znamnÏjöÌch z tv˘rËÌchlidÌ.

éivotod·rnÈ jaro v nÏm zpÌv· pÌseÚ o kr·se, radostech a nadÏjÌch ËistÈho mladic-kÈho ûivota ñ a zatÌmco jeho klesnuvöÌ p¯·telÈ promrhali svÈ nejlepöÌ v nemravnostia na¯ÌkajÌ nynÌ jako tÏlesnÈ i duöevnÌ z¯Ìceniny v tupÈm od¯Ìk·nÌ nad p¯edËasnÏ

B Y L O N E B Y L O T I H A M É R T Ó T H

237236

v ûivotÏ vyplatÌ, ekologicky mysleta jednat, b˝t tv˘rËÌ a uvaûovatnetradiËnÏ a mimo ÑvyjeûdÏnÈ kolejeì.Za pomÏrnÏ m·lo d˘leûitÈ povaûujÌgymnazistÈ hravost, schopnostexperimentovat, umÏt organizovat jinÈ,pochybovat o zn·m˝ch pravd·ch,soucÌtit se slaböÌmi, ale takÈ mÌt ÑostrÈloktyì.

Chlapci jsou orientov·ni spÌöemateri·lnÏ, zatÌmco u dÌvek se cenÌdodrûov·nÌ pravidel, jsou soci·lnÏcitlivÏjöÌ, oceÚujÌ pomoc a ch·p·nÌdruh˝ch. S vÏkem mÌrnÏ nar˘st·ocenÏnÌ schopnosti experimentovat.D·le se ukazuje, ûe dÏti z rodins vyööÌmi p¯Ìjmy chtÏjÌ spÌöe vyniknout,nebojÌ se hn·t za ˙spÏchem, trochumÈnÏ se starajÌ o spravedlnost, o pomocjin˝m a o ûivotnÌ prost¯edÌ. VyööÌvzdÏl·nÌ rodiˢ podporuje u dÏtÌ spÌöed˘raz na intelekt, logickÈ uvaûov·nÌ,schopnost experimentovat a mÈnÏ sezamϯuje na cit pro spravedlnost a provz·jemnou pomoc.

Bylo moûno tÈû uvaûovat o tom,jak˝ vliv na vytv·¯enÌ hodnotovÈhosystÈmu p¯ikl·dajÌ studenti ökole,rodinÏ a kamar·d˘m. Uk·zalo, ûe vlivrodiny je zdaleka nejv˝raznÏjöÌ, coûproti¯eËÌ Ëasto zd˘razÚovanÈmurozporu mezi rodiËi a dÏtmi. Pr·vÏz rodiny si odn·öejÌ takovÈ hodnotyjako pomoc druh˝m, cit prospravedlnost, dodrûov·nÌ pravidel,hled·nÌ r˘zn˝ch pohled˘ na problÈmy,schopnost ch·pat druhou stranu, aletakÈ vÏdÏt, co se vyplatÌ. äkola vytv·¯Ìhodnoty, jako je schopnost domluvitse cizÌmi jazyky, mÌt dobrÈ znalosti

P O D Č A R O U H O D N O T Y

v humanitnÌch oborech, pamatovat sipot¯ebnÈ informace, vyhled·vat je,logicky uvaûovat a p¯em˝ölet.Kamar·di podporujÌ hravost, touhuvyniknout, schopnost pochopit druhÈ,prosadit svÈ schopnosti, pom·hatdruh˝m a hledat r˘znÈ pohledy nasvÏt.

Naproti tomu ökola podle student˘nepodporuje mor·lnÌ hodnoty, rodinanep¯in·öÌ mnoho schopnosti organizovata prosazovat se a kamar·di nep¯ispÌvajÌke znalostem humanitnÌm, technick˝mËi ekologick˝m ani k pochopenÌa dorozumÏnÌ s jin˝mi kulturami.

Proveden˝ v˝zkum je velmipodnÏtn ,̋ uûiteËn˝ a p¯in·öÌ ¯adupoznatk˘, z nichû mnohÈ nejsousamoz¯ejmÈ: P¯esto m·m pocit, ûev˝sledky ñ Ëi spÌöe z·vÏry z nichvyvozenÈ ñ neplatÌ zcela obecnÏ. Vedemne k tomu nÏkolik d˘vod˘:

HodnotovÈ systÈmy jsou v podstatÏhierarchickÈ. Je zde jist· stupnice, kter·naznaËuje souslednost a d˘leûitostjednotliv˝ch hodnot:

a) Hodnoty biologickÈ, kterÈ jsoupot¯ebnÈ pro p¯eûitÌ ËlovÏka. Jestliûev t¯eskutÈ zimÏ p¯estane fungovattopenÌ, soust¯edÌme se na jeho obnovua na ostatnÌ hodnoty v tÈto chvÌli p¯ÌliönemyslÌme, ba je p¯ehlÌûÌme;

b) hodnoty p¯Ìjemn˝ch z·ûitk˘, kterÈvyhled·v·me, a nep¯Ìjemn˝ch, kter˝mse vyh˝b·me. P¯ÌjemnÈ m˘ûe b˝t t¯ebaestetickÈ prost¯edÌ, setk·vat ses kamar·dy, se kter˝mi si rozumÌme,mÌt dobrÈ zn·mky ve ökole apod.;

c) hodnoty altruistickÈ, kterÈ n·svedou k jedn·nÌ ve prospÏch druhÈho,

H O D N O T Y A K A Ž D O D E N N Í Ž I V O T( S T R U Č N Á R E F L E X E H O D N O T O V É H O V Ý Z K U M U S T Ř E D O Š K O L Á K Ů )

P O D Č A R O U H O D N O T Y

»asto kolem sebe sl˝ch·me kritickÈhlasy: hodnoty evropskÈ civilizace mizÌ,hodnota lidskÈho ûivota se v pr˘bÏhu20. stoletÌ zcela vytratila (viz milionovÈztr·ty ve svÏtov˝ch v·lk·ch,koncentraËnÌ t·bory, gulagy, souËasn˝terorismus, n·silÌ na televiznÌchobrazovk·ch a v akËnÌch filmech aj.),ml·deû nectÌ z·kladnÌ mor·lnÌ hodnoty.EkologovÈ soudÌ, ûe se vytratil smyslpro p¯Ìrodu a pro jejÌ hodnoty v ûivotÏlidÌ. CÌrkve si leckde na¯ÌkajÌ nadztr·tou n·boûensk˝ch hodnot v bÏûnÈmûivotÏ.

Naproti tomu vidÌm, ûe nastupujÌcÌgenerace stejnÏ jako jejÌ p¯edch˘dcihled· ûivotnÌ hodnoty a odpovÏÔ naot·zku ÑJak chci ûÌt?ì. Hled·nÌ m˘ûeb˝t t·pavÈ, ale zaujatost p¯i rozhlÌûenÌpo svÏtÏ, urËov·nÌ smyslu ûivota a cestk jeho naplÚov·nÌ je z¯ejm·. Jak· jetedy skuteËnost? Ztr·cÌ se hodnotov·orientace, Ëi nikoliv?

Je moûno jistÏ d·vat r˘znÈ odpovÏdi,uvaûovat o p¯ÌËin·ch, ale nemajÌ-li tob˝t pouhÈ subjektivnÌ dojmy,pot¯ebujeme zn·t z·kladnÌ fakta. O krizimor·lky se totiû hovo¯Ì po staletÌ ñ snadjiû od doby, kdy lidstvo zaËalo o sobÏuvaûovat. StaröÌ generace si tradiËnÏna¯ÌkajÌ, ûe ml·deû si vede öpatnÏ, nenÌdob¯e p¯ipravena na ûivot ñ a star ,̋dobr˝ svÏt mizÌ. MladÌ naopak b˝vajÌp¯esvÏdËeni, ûe pr·vÏ p¯ed nimi ser˝suje nov ,̋ kr·sn˝ svÏt, kter˝ bylstar˝mi pokaûen a oni jej jednou musÌ

napravit. Kdyby platila teze staröÌch,pak by svÏt jiû d·vno nefungoval ña kdyby platil optimismus mlad˝ch, pakbychom jiû d·vno st·li p¯ed branamir·je.

Op¯eme se na chvÌli o v˝zkumn·fakta. Ned·vno byl zve¯ejnÏn v˝zkumagentury Fakta non fabula o hodnotovÈorientaci student˘ na gymn·ziÌch v »R.Bylo to na konferenci O komunikacimezi lidmi, st·ty a n·rody, kteroupo¯·dala nadace Pangea v duchuKomenskÈho n·vrhu Obecn˝ch porado n·pravÏ vÏcÌ lidsk˝ch. Auto¯iv˝zkumu sledovali 689 student˘prvnÌch aû t¯etÌch roËnÌk˘ z 24gymn·ziÌ, peËlivÏ vybran˝chz jednotliv˝ch region˘. VyökolenÌtazatelÈ navötÌvili jednotlivÈ ökoly,student˘m p¯edloûili peËlivÏ p¯ipravenÈdotaznÌky, vyloûili smysl celÈ akcea poû·dali o anonymnÌ vyplnÏnÌ.StruËnÏ a zjednoduöenÏ naznaËÌmv˝sledky.

Uk·zalo se, ûe relativnÏ nejsilnÏjöÌbyly hodnoty etickÈ a obecnÏ lidskÈ.Pat¯ily sem poloûky jako spravedlnost,pomoc jin˝m, pochopenÌ druh˝ch,dodrûov·nÌ dojednan˝ch pravidel,ekologie apod. Druhou v˝raznouskupinu tvo¯Ì hodnoty souvisejÌcÌ sevzdÏl·v·nÌm a s rozumov˝m jedn·nÌm:logickÈ myölenÌ, p¯em˝ölivost, znalostjazyk˘, pamÏù a umÏnÌ prosadit vlastnÌschopnosti v ûivotÏ. D·le se Ëasto cenÌi takovÈ skuteËnosti jako vÏdÏt, co se

239238

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

puzenÌ ke kon·nÌ dobra zaniklo, bylo byto mor·lnÌ selh·nÌ jedince. M˘ûeme seobËas m˝lit, m˘ûeme bloudit, alenesmÌme se zastavit, ûÌt ze dne na den

a neslyöet ten obdivuhodn˝ vnit¯nÌ hlas,kterÈmu ¯Ìk·me svÏdomÌ.

V·clav B¯ich·Ëek

O S P O L E Č E N S T V Í A D O S P Ě L O S T I

V KatolickÈm t˝denÌku 41/1996 na celÈzadnÌ stranÏ vyöel Ël·nek nazvan˝CÌrkev dneöka ñ moje cÌrkev, kter˝ jistÏnÏkterÈ vϯÌcÌ pohoröil a jinÈ naopakpotÏöil svou kritiËnostÌ. Jeho autorJaromÌr MatÏna si v ˙vodnÌ Ë·sti stÏûujena to, ûe katolick· cÌrkev u n·s ËastonenÌ spoleËenstvÌm, a apeluje na to, abyse jÌm opÏt stala. Dokladem absencespoleËenstvÌ m· b˝t ¯ada post¯eh˘, jakoûe vϯÌcÌ obsazujÌ lavice v kostele tak,aby byli od sebe co nejd·l, ûe nemajÌtouhu d·le se setk·vat, pozn·vat senavz·jem, sdÌlet se, pom·hat si a nÏcospoleËnÏ dÏlat nebo ûe jsou souboremindividualit. Lze ¯Ìci, ûe se jedn·o kritiku cÌrkve zamϯenou smÏremÑdol˘ì, k laik˘m.

Ve druhÈ Ë·sti svÈ kritiky naöÌ cÌrkvemÌ¯Ì MatÏna spÌöe Ñnahoruì, na klÈrus,kdyû jÌ vyt˝k·, ûe dodnes nenahlÈdla, ûeñ jak to za poslednÌ v·lky rozpoznalDietrich Bonhoeffer ñ svÏt dospÏl. VadÌmu, ûe s laiky zach·zÌ jakos nedospÏl˝mi, vyh˝b· se partnerskÈspolupr·ci s nimi, ba je odmÌt·. VidÌ zatÌm obavu klÈru z nebezpeËÌindividualismu, nejednoty a ztr·tymonolitnosti cÌrkve.

T¯etÌ okruh kritiky se t˝k· rodiny.Zde se pohled Ñdol˘ì i Ñnahoruìpropojuje. Autor kritizuje souËasnou

k¯esùanskou rodinu u n·s za to, ûe ËastonenÌ dom·cÌ cÌrkvÌ, a cÌrkev jakoinstituci za to, ûe se k¯esùansk˝mrodin·m m·lo snaûÌ pomoci nap .̄modlitbou, zmÏnou termÌnu möÌsvat˝ch, hlÌd·nÌm dÏtÌ nebo hmotnoupomocÌ.

Autorova kritika je Ëastoformulov·na ñ tak jako pr·vÏv poslednÌm p¯ÌpadÏ ñ pozitivnÏ,v podobÏ v˝zvy k tomu, co vöe by semohlo a mÏlo dÏlat, aby se napravilasouËasn· situace (z Ëehoû m˘ûemevysuzovat, ûe souË·stÌ nynÏjöÌ krizepodle autora je i to, ûe se tak neËinÌ).

MatÏn˘v Ël·nek je nutno uvÌtatproto, ûe na urËitÈ ñ pro mnohÈznepokojivÈ ñ fenomÈny v ûivotÏ cÌrkvev˘bec poukazuje. NejvÏtöÌ neötÏstÌ je sejich skrytÏ dÏsit, ale p¯itom se navz·jemhlasitÏ ujiöùovat, ûe neexistujÌ nebo ûejsou jenom v˝jimkou, kterou spoleËnÏp¯ekon·me. Takov˝to p¯Ìstupvz·jemnÈho oslepov·nÌ v˘Ëi realitÏnepom·h· niËemu dobrÈmu.

PotÌû je, ûe Ë·st kritick˝ch v˝tek, jeûJaromÌr MatÏna snesl, je pr·vÏ d·natÌm, ûe i na nÏho v lecËem platÌ jehoz·kladnÌ v˝tka naöÌ cÌrkvi: protoûe nanÏho nÏkterÈ obecnÈ projevy ÑdospÌv·nÌsvÏtaì p˘sobÌ jako hrozivÈ pro cÌrkev,prezentuje ¯adu z nich, jako by to byly

a to bez ohledu na odmÏnu Ëi vlastnÌprospÏch;

d) hodnoty duchovnÌ: pravda, l·ska,dobro, kr·sa aj., ke kter˝m sep¯ibliûujeme, ale ve vÏtöinÏ p¯Ìpad˘ jenem˘ûeme Ñvlastnitì. Nemohu ¯Ìci, ûem·m pravdu, tak jako m·m jedniËkuz matematiky. K pravdÏ mohu hledatcesty, p¯ibliûovat se k nÌ, ale jenv˝jimeËnÏ jÌ mohu dos·hnout.

Druh˝ kritick˝ bod je Ëast˝ rozpormezi hodnotami, kterÈ uzn·v·m, a tÌm,jak se v bÏûnÈm ûivotÏ chov·m a zdavytyËenÈ hodnoty dok·ûi uskuteËÚovat.JistÏ se shodneme, ûe je dobrÈ zn·t cizÌjazyky. Jsem vöak ochoten vÏnovat Ëasa ˙silÌ jejich zvl·dnutÌ? JistÏ seshodneme se studenty, ûe se nem·podv·dÏt, ale d·v·m opsat kamar·d˘mmatematickou ˙lohu ñ Ëi hled·mnÏkoho, od koho bych ji s·m opsal?VÌme dob¯e, ûe bychom mÏli lidemv nesn·zÌch pom·hat, ale vöimnu siskuteËnÏ v ruchu na ulici, ûe nÏkdopomoc pot¯ebuje ñ t¯eba i v nÏjakÈdrobnosti? A jeötÏ jinak: platÌ p¯ik·z·nÌCti otce svÈhoÖ, ale jak to b˝v·v pubertÏ? Neh·d·me se s otci,nepovaûujeme je nÏkdy za staromÛdnÌa n·s nech·pajÌcÌ?

TÌm se dost·v·me k z·kladnÌmuproblÈmu hodnot a ûivota ve shodÏs nimi. V z·kladnÌch hodnot·ch selidstvo vÏtöinou shoduje ñ desaterop¯ik·z·nÌ, mravnÌ z·konÌky; z·konyr˘zn˝ch organizacÌ se vÏtöinou dajÌp¯evÈst na spoleËnÈho jmenovatele.V podstatÏ to je Ëinit dobro ñ conechceö, aby ti druzÌ Ëinili, neËiÚ ani tyjim, a co chceö, aby druzÌ tobÏ udÏlali,

ËiÚ to pro nÏ! HavlÌËek Borovsk˝ vöakdob¯e vÏdÏl, ûe skuteËnost b˝v· jin·:

ÑCo s·m nerad, neËiÚ jinÈmu!ìû·ku pravil kantor kdesi, t¯epaje ho

za paËesy.Z·kladnÌ hodnota lidsk˝ch vztah˘ je

l·ska k lidem, ke vöemu ûivÈmu,k p¯ÌrodÏ a k Bohu. Je to ide·l velmivysok˝ a p¯edpokl·d· velkÈ osobnÌ ˙silÌa odpovÏdnost. Nelze jej uplatnit nar·z.ZaËÌt je t¯eba od naöich blÌzk˝ch, odrodiny, sourozenc˘, nÏkolika kamar·d˘,p¯Ìrody v okolÌ a od drobn˝ch dobr˝chËin˘. Co to p¯edpokl·d·?

a) VöÌmavost a pozornost k druh˝m.Vystihnout, ûe nÏkdo pot¯ebuje pomoc,nenÌ vûdy samoz¯ejmÈ. Mnohdynepost¯ehneme nesn·ze druhÈho,p¯ehlÈdneme je a vidÌme jen vlastnÌz·jem.

b) Zv·ûit, jak pomoc poskytnouta jakÈ jsou mÈ sÌly. NÏkdy mohu b˝tprospÏön˝ s·m, jindy je t¯eba povolatnÏkoho jinÈho ñ t¯eba lÈka¯e. NÏkdymohu prospÏt Ëinem, jindy dobr˝mslovem Ëi pouh˝m ˙smÏvem.

c) A pak pomoc skuteËnÏposkytnout. »asto vÌme, co bychommÏli dÏlat, ale neodhodl·me se k tomu.M˘ûe to b˝t nÏkdy pocit, ûe lÈpezas·hne nÏkdo druh ,̋ jindy pocit rizikaa t¯eba i studu Ëi malÈ sebed˘vÏry.

Riziko v˝öe zmÌnÏnÈho v˝zkumubylo v tom, ûe z˘stal ÑpapÌrov˝ì.Rozliöujme proto hodnoty, kterÈ slovnÏuzn·v·me, a skuteËnÈ chov·nÌ. Z·kladnÌhodnoty platÌ, i kdyû jsou poruöov·nya zanedb·v·ny. Jsou to Ëasto jakÈsimaj·Ëky, kterÈ naöe Ëiny zamϯujÌa povzbuzujÌ k Ëinnosti. Kdyby toto

P O D Č A R O U H O D N O T Y

241240

podrobenost tradicÌm◊

nez·vislost na tradicÌch

nejvÌce soci·lnÌch vazeb s p¯Ìbuzn˝mi a sousedy◊

nejvÌce vazeb se zn·m˝mi

st·le tytÈû zn·mÈ tv·¯e◊

trval˝ p¯Ìliv nov˝ch lidÌ

kaûd˝ je vöem zn·m◊

vÏtöina lidÌ z˘st·v· vÏtöinÏ anonymnÌ

vöichni o vöech vöechno vÏdÌ◊

kaûd˝ m· pr·vo na soukromÌ

p¯Ìm· soci·lnÌ kontrola okolÌm◊

nep¯Ìm· soci·lnÌ kontrola z·kony a institucemi

z·kladem spoleËnosti posluönost◊

z·kladem spoleËnosti svoboda,kter· neohroûuje druhÈ

zdrojem legitimity Ëin˘ a institucÌ je tradice◊

zdrojem legitimity Ëin˘ a institucÌje ve¯ejn˝ dialog

Nem· smyslu v tomto v˝Ëtu pokraËovatd·l. »ten·¯i asi zaËÌn· b˝t z¯ejmÈ,odkud JaromÌr MatÏna Ëerp· svoup¯edstavu o ide·lnÌ podobÏspoleËenstvÌ: je to soci·lnÌ strukturatradiËnÌho venkova, se kterou bylcÌrkevnÌ ûivot spojov·n od ranÈhost¯edovÏku do osvÌcenstvÌ a jeû z˘st·v·pro mnohÈ ide·lem dodnes. Jenv tradiËnÌ vesnici je totiû p¯irozenÈ, abyse mal˝ okruh lidÌ, kte¯Ì se vz·jemnÏznajÌ a bydlÌ v okolÌ kostela, v nÏmsetk·val, sedal si blÌzko sebe a jejichv¯elÈ kontakty aby pak p¯ekraËovaly dospoleËn˝ch ËinnostÌ i mimo totoshrom·ûdÏnÌ. Je to druh komunikace,kter˝ p¯irozenÏ vypl˝val z tradiËnÌho

zemÏdÏlskÈho venkova, jeho zp˘sobuûivota a ËasoprostorovÈ organizace.StejnÏ je tomu ale i s protikladn˝mirysy u mÏstskÈho zp˘sobu ûivota: taknap¯Ìklad to, ûe se mÏstötÌ lidÈ veve¯ejnÈm prostoru rozesazujÌ s vÏtöÌmiodstupy, znamen· projev tolerancea respektov·nÌ intimnÌho prostorupovÏtöinou nezn·m˝ch lidÌ, bez nÏhoûby mÏsto p¯estalo fungovat, neboù byzde z velkÈho zahuötÏnÌ vznikalanadmÏrn· agrese.

JistÏ uslyöÌme n·mitku, ûe mÏstsk˝typus, uv·dÏn˝ na druhÈm mÌstÏ, p¯ecenenÌ spoleËenstvÌ, ale spoleËnost a ûecÌrkev musÌ z˘stat spoleËenstvÌm,p¯iËemû se to obvykle bezdÏky ztotoûnÌse strukturou tradiËnÌho venkova.Zkusme ale tento koncept domyslet dod˘sledk˘.

MÏstsk˝ k¯esùan, kter˝ by to vzalv·ûnÏ, by si mÏl z nÏkolika kostel˘ vesvÈm okolÌ zvolit jen jeden, jistÏ tenfyzicky nejbliûöÌ. MÏl by rezignovat nato, ûe si vybere ten kostel, kde budemyölenkovou ˙rovnÌ k·z·nÌ osloven,a br·t sebeûalostnÏjöÌ promluvy jakoÑakt pok·nÌì, kter˝ si dobrovolnÏukl·d·. Chodit v nedÏli po n·vratuz vÌkendu do odlehlÈho kostela, kde jemöe pozdÏ veËer, by bylo naruöenÌmspoleËenstvÌ. PodobnÏ chodit s mal˝midÏtmi tam, kde knÏz v˝jimeËnÏ projevÌv˘Ëi nim toleranci a vytv·¯Ì pro nÏparalelnÌ program, by bylo rovnÏû protispoleËenstvÌ. Naproti tomu suûovatkostel, pln˝ p¯ev·ûnÏ nervoznÌchstaröÌch osob, pl·Ëem dÏtÌ a neklidemjejich rodiˢ, by z¯ejmÏ bylo spr·vnÏjöÌ.PodobnÏ sta¯enka, kter· volÌ kostel

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

symptomy poruchy, kterou je t¯ebalÈËit.

Je-li diagnÛza nespr·vn· a je-li˙dajn· porucha jen pr˘vodnÌm jevemnorm·lnÌho v˝voje, sotva bude spr·vn·na z·kladÏ toho doporuËovan· terapie.O co se ale mÈ kritÈrium normalityopÌr·? Je to sociologie (resp. soci·lnÌekologie) mÏsta a venkova, mlad˝ obor,kter˝ se zaËal rozvÌjet v devaten·ctÈmstoletÌ.

O K R U H I : S P O L E Č E N S T V Í V E R S U SS P O L E Č N O S T

Kdyû s n·stupem pr˘myslovÈ revolucevenkovanÈ zaËali opouötÏt svou p˘dua svÈ zvyky a mravy a hrnuli se dotov·ren ve mÏstech, jedni tento procesvÌtali jako zaË·tek pokroku a svobody,druzÌ v nÏm spat¯ovali nejenom konectradiËnÌho venkova, ale p¯Ìmo konec(starÈho dobrÈho) svÏta. Bylo velk˝mpozn·vacÌm ziskem, kdyû se sociologiipoda¯ilo popsat venkovsk˝ a mÏstsk˝ûivot neutr·lnÌm zp˘sobem jako dvÏsoci·lnÌ formy, z nichû û·dn· nenÌ samao sobÏ ani ökodliv·, ani blahod·rn·.Kdyû Ferdinand Tˆnnies nabÌdlrozliöenÌ spoleËenstvÌ a spoleËnosti,bylo z¯ejmÈ, ûe to neplatÌ jen proagr·rnÌ venkov a industri·lnÌ mÏsto, aleûe je to obecnÏ platn· dvojice typ˘soci·lnÌch struktur, kter· n·m na ök·levymezenÈ tÏmito vyhrocen˝mi pÛlyumoûÚuje hledat skuteËnou pozicire·ln˝ch soci·lnÌch seskupenÌ. Tentop¯Ìstup nevyluËoval hodnocenÌ toho,v Ëem je nÏjakÈ konkrÈtnÌ seskupenÌ

dobrÈ nebo öpatnÈ, ale s podmÌnkou, ûese tak stane v relaci k jin˝msrovnateln˝m jev˘m v celÈm rozpÏtÌök·ly. Odtud uû byl jen krok vzt·hnouttoto hodnocenÌ k dÏjinnÈ situaci.K tomu mimo¯·dnÏ p¯ispÏl dalöÌ velk˝sociolog Max Weber, kdyû uk·zalvnit¯nÌ p¯Ìbuznost mezi kapitalismema protestantismem. P¯ibliûme sitypologii inspirovanou Tˆnniesem zapomoci nÏkolika dimenzÌ, ve kter˝ch seobÏ formy dost·vajÌ do protikladu:

TRADI»NÕ VENKOV◊

VELKOMÃSTO

mal· sÌdla◊

velk· sÌdla

vazba na p˘du a mÌsto◊

prostorov· mobilita

vazba na roËnÌ dobu◊

znaËn· nez·vislost na roËnÌ dobÏ

vazba na st¯Ìd·nÌ dne a noci◊

uvolÚov·nÌ vazby na den a noc

z·vislost na p¯ÌrodÏ jakoûto zdroji a p¯ek·ûce◊

p¯Ìroda jen jako vzd·len˝ zdroja rekreaËnÌ prost¯edÌ

ûivot a smrt organism˘ dennÌ zkuöenostÌ◊

ûivot a smrt organism˘ vytÏsnÏny nÏkam mimo

spojitost p¯ÌrodnÌch a n·boûensk˝ch sv·tk˘◊

sv·tky administrativnÌ a osobnÌ

cyklick˝ Ëas◊

chronologick˝ Ëas

pravidelnost je ûivotnÌm kladem, zmÏna hrozbou◊

ûivot mÌ¯Ì k pozitivnÌ zmÏnÏ

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

243242

DÏjiny nejsou p¯evoditelnÈ na nÏjakÈp¯edem danÈ schÈma v˝voje soci·lnÌhosystÈmu, aù uû vzestupnÈ, nebosestupnÈ. M˘ûeme v nich nicmÈnÏrozliöovat, jak se postupnÏ vyno¯ujÌvyööÌ systÈmovÈ ˙rovnÏ. Soci·lnÌinov·to¯i vûdy p¯in·öeli urËitou novoudimenzi ûivota, novou moûnost volby,systÈmovÏ ¯eËeno dalöÌ stupeÚ volnosti,kter˝ do tÈ doby nebyl zn·m, ale pojehoû zve¯ejnÏnÌ uû nebylo moûnÈ jejopomenout p¯i hled·nÌ optim·lnÌpodoby spoleËnosti. VidÏno v tÈtoperspektivÏ vzniklo k¯esùanstvÌ pr·vÏz nejradik·lnÏji otev¯enÈ dimenzesvobody v˘Ëi Z·konu, jak ji k pohoröenÌa nen·visti farizej˘ a z·konÌk˘ sv˝mjedn·nÌm n·zornÏ p¯edvedl a sv˝mslovem objasnil JeûÌö. P¯ed JeûÌöem bylûidovsk˝ svÏt jako systÈm o tutodimenzi chudöÌ ñ znal jen buÔposluönost v˘Ëi Z·konu, nebo jehoporuöov·nÌ.

Mezi systÈmem venkova a mÏstanenÌ p¯eryv, naopak jsou na sobÏvz·jemnÏ z·vislÈ. MÏstsk˝ ûivotpostavil p¯ed ËlovÏka ñ zprost¯edkovanÏi p¯ed venkovana ñ ohromnÈ öancemobility, vynalÈz·nÌ a experimentace,ale nemÈnÏ zv˝öil i laùku zodpovÏdnostia hlavnÏ spoluzodpovÏdnosti. Dnes sek venkovu a mÏst˘m p¯ipojuje dalöÌsystÈmov· ˙roveÚ p¯in·öejÌcÌ novÈsvobody i novou zodpovÏdnost, ˙roveÚmÈdiÌ. éÌt na venkovÏ p¯est·v· b˝tfat·lnÌ zaleûitostÌ toho, ûe se tam ËlovÏkprostÏ narodil a ûe pokud v˘bec m˘ûevolit, je to volba zda z˘stat, nebo ne.Z·kladnÌm p¯Ìnosem mÈdiÌ totiû je, ûeËlovÏka zasazujÌ do doposud nejöiröÌho

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

kontextu, planety ZemÏ, a umoûÚujÌ muz˘stat s nÌm ve spojenÌ ñ duchovnÌm,kulturnÌm nebo pracovnÌm ñ i v tÏchnejodlehlejöÌch mÌstech.

Principem zodpovÏdnÈ svobodyËlovÏka ve vÏku mÈdiÌ je protoinformaËnÏ podloûen· volba, kter· berev ˙vahu dalekos·hlÈ souvislostia dlouhodobÈ d˘sledky rozhodnutÌ.MalÈ dÌtÏ ˙pornÏ touûÌ po tom, co pr·vÏvidÏlo, a teprve kdyû si na sv˘j sens·hne, m˘ûe se dostavit vyst¯ÌzlivÏnÌa p¯ÌpadnÏ zklam·nÌ. SkuteËnÏ dospÏl˝ËlovÏk prom˝ölÌ, co to asi udÏl· s nÌm,jeho rodinou, jeho domovem,sousedstvÌm, obcÌ a v neposlednÌ ¯adÏi okolnÌ p¯Ìrodou, a to bezprost¯ednÏi v dlouhodobÈ perspektivÏ. DimenzÌpravÈ dospÏlosti se st·v· spoleËn·budoucnost. I kdyû tedy nÏkdo p¯ijal zasvou k¯esùanskou eschatologii,neznamen· to, ûe je tÌm pro nÏhop¯edem vy¯eöena ot·zka budoucnostip¯irozenÈho svÏta a spoluzodpovÏdnostiza ni.

Tento poûadavek soudobÈ civilizacep¯evzÌt zodpovÏdnost nejenom zavlastnÌ ûivot, ale i za jeho za öirok˝kontext, je o to n·roËnÏjöÌ, ûe uû nenÌpodporov·n a vynucov·n samoz¯ejm˝mkonsensem vöech navz·jem si zn·m˝chobyvatel malÈ obce a z·roveÚ silousvÏtskÈ i cÌrkevnÌ vrchnosti a ûe spr·vnȯeöenÌ nenÌ p¯edeps·no tradicÌ, ale musÌse teprve hledat. SpoleËenstvÌ i dnesexistujÌ, protoûe jsou k fungov·nÌspoleËnosti nezbytn·, ale kromÏ rodiny,do nÌû se dÌtÏ narodÌ, vznikajÌ rovnÏû naz·kladÏ svobodnÈ volby, takûe sev jejich pravidlech hry objevuje ¯ada

s vyt·pÏnÌm, by byla pravovÏrn˝miposuzov·na jako ne dost siln· ve v̯e.

MÏstsk˝ k¯esùan by mÏl v tÈtoperspektivÏ zapomenout na to, ûevöechny tyto jeho ÑzmÏkËilÈìpoûadavky na provoz v kostele jsouo p·r kilometr˘ smÏrem na Z·pad(vËetnÏ b˝valÈ NDR) d·vno legitimnÌ,a mÏl by se naopak utÏöit tÌm, ûe onijsou zkaûenÌ a my ûe jsme ti zdravÏkonzervativnÌ. Kdyby byl d˘sledn ,̋ mÏlby vlastnÏ utlumit styky s tÏmip¯Ìbuzn˝mi, p¯·teli z dÏtstvÌ neboz pr·ce nebo s kamar·dy ze ökoly, kte¯ÌnebydlÌ v jeho farnosti, zaËÌt navazovatkontakty v˝hradnÏ s lidmi z vlastnÌfarnosti a dÏtem ¯Ìdit jejich kamar·dstvÌtak, aby zahrnovalo pouze dÏtiz k¯esùansk˝ch rodin se stejnÏ star˝midÏtmi ze sousedstvÌ. Ob·v·m se, ûe tonenÌ utopie: jsou k¯esùanÈ, kte¯Ì tov dobrÈ v̯e dÏlajÌ.

V˝sledek je zn·m˝: ¯Ìk· se mughettoizace. ZamϯenÌ na souvÏrce jetak vtahujÌcÌ, ûe uû nezbude Ëas napouhÈ sousedy, spolupracovnÌky neboprostorovÏ odlehlÈ p¯ÌbuznÈ. Ti, kdo setakto navz·jem vyvolili, si poskytujÌvz·jemnÈ chv·lenÌ, kterÈ snadnosklouz·v· do odsuzov·nÌ tÏch ostatnÌch,kdo takto vzornÏ neûijÌ. (To nenÌpokuöenÌ jen k¯esùan˘, ale ghettoizacepostihla nap¯Ìklad i nemalou Ë·stnaöeho disentu ñ ne n·hodou si JaromÌrMatÏna chv·lÌ atmosfÈru v naöÌ cÌrkviza totality.) JednÌm z Ëast˝ch d˘sledk˘ghettoizace je, ûe nejmÈnÏ jedno dÌtÏz takovÈ arcik¯esùanskÈ rodiny sevzbou¯Ì a vyd· se smÏrem k ateist˘m,sekt·¯˘m a/nebo drogovÏ z·visl˝m.

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

P¯itom ani jeden z tÏchto rys˘neplyne z JeûÌöov˝ch v˝zev ani z jehozp˘sobu ûivota. JeûÌö se neomezuje naosvÏdËenÈ vϯÌcÌ ze svÈho mÌstabydliötÏ, uû proto ne, ûe mezi nimi nenÌprorokem. BloudÌ po tv·¯i zemÏ ñ nem·totiû, kde by hlavu sloûil ñ a v hlavnÌmmÏstÏ se st˝k· se spoleËenskouspodinou doby, s lidmi, kte¯Ì mnohdyani nevÏdÌ, ûe vÌru hledajÌ.

JaromÌr MatÏna s trpkostÌ uv·dÌ, ûesvÈ ide·lnÌ spoleËenstvÌ nenaöel vesvÈm kostele, ale jinde: ve skautu. TÌmse dost·v·me k druhÈmu z jeho tÈmat,dospÌv·nÌ svÏta.

O K R U H I I : P R A V Á D O S P Ě L O S T S V Ě T A

V û·dnÈm p¯ÌpadÏ nechci tvrdit, ûevenkovsk· struktura = nedospÏlost vesmyslu niûöÌ v˝vojovÈ f·ze, kter· musÌb˝t p¯ekon·na, a mÏstsk· struktura =dospÏlost jakoûto vyööÌ f·ze v˝voje,kter· m· nastoupit univerz·lnÏ. To jepokrok·¯skÈ schÈma rozvojespoleËnosti, kterÈ om·miloeuroamerick˝ svÏt v dobÏ osvÌcenstvÌa z jehoû tragick˝ch d˘sledk˘ se dnespozvolna probÌr·me. DospÏlost senevyznaËuje tÌm, ûe ranÏjöÌ v˝vojovÈf·ze odmÌtne a zesmÏönÌ, n˝brû ûe jenahlÈdne jako formy odpovÌdajÌcÌurËitÈmu vÏku a/nebo urËitÈ ûivotnÌsituaci (projevem zralosti tedy m˘ûe b˝tschopnost vr·tit se v p¯ÌpadÏ pot¯ebyp¯echodnÏ ve v˝voji ke staröÌm form·m,tedy tzv. regrese, obecnÏji ¯eËenoschopnost mezi vöemi p¯edchozÌmif·zemi volit podle situace).

245244

v˘Ëi okolÌ nemusÌ b˝t jeötÏ z·rukou, ûerodina je zdrav· i uvnit .̄

Pomoûme si zde analogiÌs organizacemi, kterÈ se zamϯujÌ nadobrÈ skutky v˘Ëi okolÌ. Soci·lnÌanal˝za dÏjin dobroËinnosti uk·zala,ûe jsou dva jejÌ z·kladnÌ typy, kterÈ byse daly charakterizovat jako katolick˝a protestantsk˝ (viz Kritick· p¯ÌlohaRR 4/1996). Ten prvnÌ, katolick˝,vyz˝v· d·t dar, aniû se kladou nÏjakÈs nÌm spojenÈ podmÌnky. To ale m˘ûeznamenat, ûe se ËlovÏk uspokojÌobdarov·v·nÌm a nemyslÌ nasoustavnou zmÏnu ûivotnÌch podmÌnektÏch pot¯ebn˝ch. Druh ,̋ protestantsk˝p¯Ìstup, velÌ d·vat pouze tomu, kdo sezav·ûe nÏco se sebou a se sv˝miproblÈmy dÏlat. P¯itom se radÏjip¯ispÌv· na ¯eöenÌ öiröÌch souvislostÌneû na moment·lnÌ ˙tÏchu jednohoobdarovanÈho ñ a jednoho darujÌcÌho.

KÈû by lepöÌ str·nky obou tÏchtop¯Ìstup˘ byly vodÌtkem pro n·ö ûivot veve¯ejnÈm ûivotÏ i v rodinÏ. SkvÏlÈ bybylo od katolÌk˘ p¯ejÌmat ochotuk bezpodmÌneËnÈ pomoci ËlovÏkuv nouzi (aby k¯esùanskÈho lÈka¯enap¯Ìklad nenapadlo se nejd¯Ìv zeptatzranÏnÈho, zda je pojiötÏn, a pokudnenÌ, odmÌtout oöet¯enÌ, jak jsme tohobyli ned·vno svÏdky v p¯ÌpadÏ sanitnÌhovozu se samarit·nsk˝m k¯Ìûem) ñ a odprotestant˘ p¯evzÌt jejich zodpovÏdnÈp¯em˝ölenÌ o souvislostecha spoleËensk˝ch mechanismech (tedynap¯Ìklad p¯ipouötÏt, ûe i systÈmzdravotnickÈ pÈËe ñ a ne jen osobnÌpostoj lÈka¯e ñ m˘ûe b˝t vÌce nebomÈnÏ hum·nnÌ).

Zkusme si ¯Ìci, co by to znamenalokonkrÈtnÏ promÌtnuto do ûivotak¯esùanskÈ rodiny. JaromÌr MatÏnazd˘razÚuje rodinnÈ slavnosti,modlitbu, ËtenÌ z PÌsma a liturgiiv rodinÏ. ProblÈm je, ûe taktod˘sledn· rodina Ëasto nem· û·dnÈp¯·tele z ¯ad lidÌ mimo vÌru, a pokudje jeötÏ m·, pokouöÌ se je tÌm, jak se vesv˝ch projevech zboûnosti p¯ed nimineomezuje, ponÏkud neöùastnÏagitovat. O p¯Ìtomnosti Ducha svatÈhov rodinÏ soudÌm ale podle jin˝chznak˘ neû jen podle manifestovan˝chn·boûensk˝ch projev˘: jak se v nÌ ¯eöÌkonflikty, aù uû v boji o sousto,o mÌsto u stolu nebo o pojetÌ pr·zdnin,zda rovnopr·vn˝m dialogem neboposlednÌm slovem silnÏjöÌho; zdaotcovo mÌsto u stolu je nedotknutelnÈ,nebo zda rozesazenÌ vznik·z moment·lnÌ situace; zda se dodrûujevnitrorodinn˝ Ëasov˝ rozvrh dÏj se codÏj, nebo se rodina dok·ûe vystavitradosti, ûe s hostem p¯iöel do domui B˘h; zda se p¯i volbÏ povol·nÌ neboûivotnÌho partnera prim·rnÏ respektujepotomek, nebo zda je trvale udrûov·nve stavu nedospÏlosti; zda v rodinnÈmfolkloru nestraöÌ ñ mezi katolÌkybohuûel tak rozö̯en· ñ jak·siÑkultivovan·ì verze antisemitismuÖ

DospÏlost se nerodÌ v kolektivnÌmza¯ÌzenÌ, ale ani v jedinci samÈm.P¯edstavuje vlastnÏ p¯echod z tzv.egoperspektivy do schopnosti vidÏtsituaci i oËima druh˝ch. Trvat na tom,ûe staröÌ (rodiËe, uËitel, far·¯, biskupÖ)majÌ vûdycky pravdu, znamen· br·nitv p¯ebÌr·nÌ zodpovÏdnosti a tÌm

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

rys˘ p¯ÌznaËn˝ch pro mÏstsk˝ typus.PravÈ spoleËenstvÌ ve mÏstÏ vöak

neplyne z fyzickÈho sousedstvÌ. TakovÈp¯edstavy mÏli soudruzi, kdyû n·s,n·jemnÌky, nutili vzÌt d˘m do kolektivnÌpÈËe. MÏstskÈ spoleËenstvÌ vznik·volbou lidÌ, kte¯Ì rozpoznajÌ svouvnit¯nÌ blÌzkost. St·le vÌce to ostatnÏplatÌ i pro soudob˝ venkov, ve kterÈmuû dominantnÌ profesÌ p¯est·vajÌ b˝tzemÏdÏlci.

Skauting je jednÌm z mnohanovodob˝ch pokus˘ vytvo¯itspoleËenstvÌ, v tomto p¯ÌpadÏmÏstsk˝ch dÏtÌ se souvÏkovcia s p¯Ìrodou. Zamϯuje se p¯Ìmo nadobu dospÌv·nÌ, do jistÈ mÌry vöakz˘st·v· na p˘li cesty: dovede veskautech navodit siln˝ vztah kespoleËenstvÌ a k jeho staröÌm Ëlen˘m,br·nÌ jim vöak v ˙plnÈm dospÏnÌ tÌm, ûetyto dva svÈ posv·tnÈ pil̯e chr·nÌ p¯edkritickou distancÌ. Mladistv˝ z·ûitek,jakou ohromnou sÌlu m˘ûe mÌt skupinamladöÌch ¯Ìzen· hierarchiÌ staröÌch, b˝v·nekriticky zobecnÏn do podobynadËasovÈho celoûivotnÌho ide·lu.Skaut˘m se pak st·v·, ûe oddanost v˘ËivedoucÌm a touha po vlastnÌm postupuse mÏnÌ ve variantu dÏlenÌ svÏta naÑbaûantyì a Ñmaz·kyì a p¯·telstvÌuvnit¯ oddÌlu v pocit nad¯azenosti nadÑtÏmi venkuì, kdo k Ñn·mì nepat¯Ì.OddÌl pak leckdy nab˝v· podobyp¯ipomÌnajÌcÌ sektu a mnozÌ b˝valÌoddÌlovÌ kamar·di se na zbytek ûivotast·vajÌ jakousi kultivovanou verzÌ elitnÌmafie, kter· si poskytuje vz·jemnÈprotisluûby.

Pouze v kolektivnÌ pÈËi se ned· plnÏ

dospÏt. »lovÏk se musÌ postupnÏodpoutat od nekritickÈ identifikaces rodiËi, v˘dci vöeho druhu i kamar·dy,m·-li je od jistÈho vÏku zaËÌt ctÌt jinakneû jen na z·kladÏ toho, ûe jsou Ñjehoì.Zkuöenost mÏsta je i zkuöenostÌindividuace, tedy kup¯ÌkladuzodpovÏdnÈ volby p¯·tel, mÌsta pobytu,Ëetby, ûivotnÌho stylu, politickÈorientace, vzdÏl·nÌ, profese. MÏstsk˝ËlovÏk nemusÌ pro samou svoboduztr·cet pokoru, ale rozhodnÏ nenech·v·vöechnu pr·ci ani vöechna rizika nap·nubohu ve jmÈnu toho, ûe to nÏjakÑpodle v˘le boûÌì samo dopadne.Skauting, kter˝ proti mÏstskÈmuodcizenÌ od p¯Ìrody stavÌ hru naz·les·ctvÌ, nespornÏ m˘ûe b˝t cennouûivotnÌ zkuöenostÌ pro velmi mladÈ lidi,ale urËitÏ nenÌ vhodn˝m modelemspoleËenstvÌ pro cÌrkev, kter· p¯ijÌm·a chce nÈst ˙dÏl duchovnÌ dospÏlosti.Devizou dospÏlÈho k¯esùana nem˘ûeb˝t, ûe nejlepöÌ lidÈ na svÏtÏ jsouËlenovÈ jeho spoleËenstvÌ.

O K R U H I I I : Ú L O H A R O D I N YP Ř I D O S P Í V Á N Í

Ani v ûivotÏ rodiny, kter· chce b˝tk¯esùansk·, nenÌ dobrÈ, kdyû je pro ninejvyööÌ z·sadou soudrûnost dobr˝chuvnit¯ v˘Ëi zl˝m venku. SmÏremdovnit¯ by to mÏla b˝t vz·jemn· pomocp¯i krizÌch a osobnÌm rozvoji, kter˝ sebez krizÌ neobejde, smÏrem ven pakvnÌmavost a opravdov˝ z·jem o okolÌa jeho problÈmy. K¯esùan˘m je ale t¯ebap¯ipomenout, ûe kon·nÌ dobr˝ch skutk˘

P O D Č A R O U O S P O L E Č E N S T V Í

247246

v dospÌv·nÌ. Drsn˝m paradoxem rodinyje, ûe nejvÏtöÌ pomoc jejÌmu Ëlenu p¯ijeho dospÌv·nÌ znamen· dobrovolnÏuvolnit jeho rodinn· pouta.

LÈtat se nelze nauËit sezenÌmv hnÌzdÏ pod k¯Ìdly rodiˢ. Pokud totonenahlÈdne matka cÌrkev, budou jejÌdospÌvajÌcÌ dÏti odsouzeny buÔk nedospÏlosti, nebo k tomu, ûe se

ûivot. NeumÌ se orientovat v ûivotÏ nasvobodÏ. I kdyû si umÌ vydÏlat penÌze,neumÌ s nimi hospoda¯it. A kdybyi n·hodou umÏlo, nestaËÌ mu, protoûenem· rodinu, kter· by mu v zaË·tcÌchpomohla. Nem· kde bydlet, ztratÌspoleËnost z dÏtskÈho domova a zoufalehled· novou. Pokud narazÌ na ty, kte¯Ìmu naslibujÌ vztah a s nimiû sklouznena cestu zloËinu, vr·tÌ se rychle dokolektivnÌho za¯ÌzenÌ ñ jako vÏzeÚ.NevÌm, vede-li nÏkdo statistiku dalöÌchosud˘ opuötÏn˝ch dÏtÌ, kterÈ vyölyz dÏtsk˝ch domov˘, aby mohl p¯ÌpadnÏpodat optimistiËtÏjöÌ pohled na jejichza¯azenÌ do ûivota. MÈ zkuöenostip¯ÌsedÌcÌ sen·tu obvodnÌho soudu vest¯edu velkomÏsta a znalosti dÏtÌs asoci·lnÌm chov·nÌm, lÈËen˝ch nakrizov˝ch centrech, mi p¯iv·dÏjÌ spÌöedÏti se öpatn˝m ûivotnÌm startem.

DalöÌm za¯ÌzenÌm pro dÏti, kterÈnemohou ûÌt ve svÈ rodinÏ, jsou dÏtskÈ˙stavy se zvl·ötnÌ ökolou intern·tnÌ.Tam se obvykle d·vajÌ dÏti, kterÈ bylyodebr·ny z rodin, protoûe byly p¯ÌliözanedbanÈ a neumÏly by se potÈ, cobyly d·nydo ˙stavnÌho za¯ÌzenÌ, za¯aditpodle svÈho vÏku do norm·lnÌ ökoly.Zvl·ötnÌ ökola by mÏla b˝t ökolou, kter·se star· p¯edevöÌm o dÏti, kterÈ majÌtakov˝ handicap, ûe by v z·kladnÌ ökoletrpÏly a tady se nauËÌ totÈû, ale s vÏtöÌpozornostÌ uËitel˘ v˘Ëi jednotlivÈmuû·ku. T¯Ìdy jsou poËetnÏ menöÌ a uËitelby mÏl vych·zet z p¯edstavy, ûe by sedÌtÏ na konci ökolnÌ doch·zky mÏlosrovnat s pr˘mÏrn˝m û·kem z·kladnÌökoly. Vzhledem k tomu, ûe tyto ökolynevyuËujÌ û·dnÈmu cizÌmu jazyku, je

jejich zr·nÌ bude odehr·vat jinde a bezjejÌ ˙Ëasti. Pokud to nenahlÈdnerodina, m˘ûe mÌt doma t¯eba olt·¯s kazatelnou, ale tu pravou spiritualitulaik˘, po kterÈ JaromÌr MatÏnas odvol·nÌm na Josefa Zvϯinu vol·,tÌm doma nevytvo¯Ì.

Bohuslav Blaûek

Z P R Á V A O Ž I V O T Ě D Ě T Í ,K T E R É M Í S T O R O D I N Y V Y C H O VÁ V Á S T Á T

B˝valy doby, kdy v dÏtsk˝ch domovecha r˘zn˝ch ˙stavech pro opuötÏnÈ dÏtiûili p¯edevöÌm sirotci ñ dÏti, kterÈz˘staly samy, protoûe jejich rodiËezem¯eli. Dnes se mezi pades·tichovanci dÏtskÈho domova najdemaxim·lnÏ jeden opravdov˝ sirotek ñchovanci naöich kojeneck˝ch ˙stav˘,dÏtsk˝ch domov˘, ˙stav˘ soci·lnÌ pÈËea v˝chovn˝ch ˙stav˘ jsou vÏtöinousirotci soci·lnÌ. DÏti, jejichû rodiËe seo nÏ nechtÏjÌ nebo neumÏjÌ starat. St·tse tedy star· mÌsto rodiˢ. Do t¯Ì letnech·v· dÏti v kojeneck˝ch ˙stavecha dÏtsk˝ch domovech pro nejmenöÌ, pakje zaËne dÏlit do t¯Ì skupin a umisùuje jedo nÏkolika typ˘ soci·lnÌch za¯ÌzenÌ:dÏti zdravÈ do dÏtsk˝ch domov˘, dÏtipostiûenÈ do ˙stav˘ soci·lnÌ pÈËe a dÏtis v˝chovn˝mi problÈmy do v˝chovn˝ch˙stav˘.

DÏtskÈ domovy dost·vajÌ bÏhemporevoluËnÌch let nov˝ rozmÏr.PreferujÌ se ˙stavy menöÌ, kde se dÏtemlÈpe simuluje rodinn˝ ûivot. Chovanec

dneönÌho dÏtskÈho domova je dÌtÏ, kterÈm· velmi dobrÈ materi·lnÌ zajiötÏnÌ, vevelkÈ vÏtöinÏ lepöÌ, neû mÏl doma.ChodÌ do ökoly, vÏtöinou se i vyuËÌ, jsoui ¯ÌdkÈ p¯Ìpady, ûe vystuduje. A tovöechno za st·tnÌ penÌze ñ vÏtöinarodiˢ na dÏti platÌ m·lo nebo v˘bec ne,a p¯esto je st·t nezbavuje rodiËovsk˝chpr·v. ÿada takov˝ch rodiˢ Ëek·, aû dÌtÏukonËÌ v osmn·cti letech sv˘j ûivotv ˙stavu, a tÏöÌ se, ûe vyuËen˝ syn nebodcera, o kterÈ se v˘bec nestarali, sek nim nastÏhuje a bude je ûivit. To setÈmϯ nikdy nepovede, dÌtÏ si s nimineporozumÌ a z˘st·v· st·t samo. Co d·l,jak ûÌt, kde ûÌt, z·leûÌ uû jen na nÏm,protoûe po¯·d jeötÏ je m·lo lidÌ, kte¯Ìby ment·lnÏ nedospÏlÈmuosmn·ctiletÈmu ËlovÏku umÏli pomocip¯i startu do svobodnÈho ûivota.

M·lokdo si uvÏdomuje, ûe kaûdÈÑdÏc·kovskÈì dÌtÏ je samoz¯ejmÏhandicapov·no tÌm, ûe bylovychov·no v kolektivnÌm za¯ÌzenÌ a taknepozn·valo ûivotnÌ vzory pro norm·lnÌ

jasnÈ, ûe k vyrovn·nÌ dÏtÌ z·kladnÌa zvl·ötnÌ ökoly nem˘ûe dojÌt.

⁄roveÚ naöich zvl·ötnÌch ökol jeobecnÏ bÌdn·, asi proto, ûe rodiËeprovoz tÏchto ökol nesledujÌ, je jim dostjedno, do jakÈ ökoly dÌtÏ chodÌ, ani jimnevadÌ, nechodÌ-li do ökoly v˘bec.NavÌc tyto dÏti jsou samoz¯ejmÏneuk·znÏnÈ a je tÏûkÈ s nimi pracovat.Je obtÌûnÈ vÏnovat pÈËi dÏtem zesoci·lnÏ slab˝ch vrstev, dÏtem rodiˢ,kte¯Ì si dodnes nep¯ipouötÏjÌ, ûevzdÏl·nÌ je pot¯ebnÈ a nutnÈ, a protov˘Ëi pedagogovi svÈho dÌtÏte stojÌ spÌöev opozici, neû aby spolupracovali.TragickÈ je, ûe do zvl·ötnÌch ökol chodÌspolu s dÏtmi soci·lnÏhandicapovan˝mi i dÏti postiûenÈ,jejichû handicap nenÌ tak velk ,̋ aby dÌtÏmuselo b˝t umÌstÏno v nÏkterÈm ˙stavu,kde je pÈËe daleko lepöÌ a odbornÏjöÌ.

Je moûnÈ, ûe u n·s fungujÌ i zvl·ötnÌökoly, kterÈ takovÈ nejsou, ale j· jsemvidÏla ¯adu tÏch hrozn˝ch a jen jednutakovou, kde mi bylo dob¯e. VidÏlajsem zvl·ötnÌ ökoly, kterÈ pouûÌvajÌuËebnic z let sedmdes·t˝ch, s dÏtmi setam jedn· jako s pod¯adn˝mi,neuk·znÏn˝mi tvory, nikdo se nesnaûÌpochopit, PRO» a v »EM jsou ty dÏtizvl·ötnÌ, ËÌm se liöÌ od pr˘mÏrn˝ch dÏtÌ,jak jim pomoci, aby jednou naölyhodnotnÈ mÌsto v norm·lnÌ populaci.Tyhle ökoly si Ëasto s dÏtmi nevÏdÌ radya vychov·vajÌ z nich negramotnÈjedince, kte¯Ì neumÏjÌ ani po¯·dnÏ ËÌst.Zar·ûejÌcÌ je, ûe vÏtöina chovanc˘v˝chovn˝ch ˙stav˘, tj. Ñpasù·k˘ì nebolipolepöoven, jsou û·ky zvl·ötnÌch ökoljeötÏ v dobÏ ûivota v rodinÏ, tedy d¯Ìve,

P O D Č A R O U Z P R Á V A O Ž I V O T Ě D Ě T ÍP O D Č A R O U Z P R Á V A O Ž I V O T Ě D Ě T Í

249248

neû se dostanou do ˙stavu. MyslÌm, ûeökoly ñ pokud je ch·peme jakoinstituce, kterÈ nejen uËÌ, alei vychov·vajÌ ñ majÌ urËitou mÌru vinyna dÏtech, kterÈ skonËÌ v ˙stavech. VÌm,ûe takovÈ obecnÈ zjiötÏnÌ m˘ûe ña douf·m, ûe musÌ ñ vyvolat polemiku,ale budu r·da polemizovat, bude-li topro konkrÈtnÌ dÏti uûiteËnÈ. P¯·la bychsi ve¯ejnou diskusi p¯edevöÌm proto, ûevelkÈ procento dÏtÌ zvl·ötnÌch ökol tvo¯ÌdÏti romskÈ.

RomskÈ dÏti p¯ich·zejÌ do ökolys jazykov˝m handicapem ñ doma semluvÌ öpatnou romötinou a ËeötinouËeskÈ soci·lnÌ spodiny. DÏti nejenûeuËiteli nerozumÌ, ale p¯edevöÌm se necÌtÌve ökole dob¯e ñ doma vÏtöinou nejsoup¯ipravov·ny na ökolu jako na ûivotnÌud·lost, vÏtöinou se ökoly bojÌ. RomötÌrodiËe Ëasto cÌtÌ ökolu jako nÏcozbyteËnÈho a dÌtÏti se vztahem ke ökolenepomohou. TakovÈ dÌtÏ se bÏhemprvnÌch t˝dn˘ ökolnÌ doch·zky zatvrdÌ,nespolupracuje a je co nejrychlejiodesl·no do zvl·ötnÌ ökoly. ÿadaromsk˝ch dÏtÌ je do zvl·ötnÌ ökoly¯azena uû p¯i p¯ijÌmacÌm ¯ÌzenÌ do prvnÌt¯Ìdy. P¯itom je d·vno prok·z·no ñuk·zkovÏ ve ökole P¯emysla Pitterav OstravÏ ñ, ûe romskÈ dÏti nejsou mÈnÏnadanÈ neû dÏti bÌlÈ, jenom musÌ b˝tjejich motivace k uËenÌ jin·. A navÌc jenutnÈ spolupracovat s rodinou dÌtÏte. Toje samoz¯ejmÏ obtÌûnÏjöÌ, ale i to v tÈojedinÏlÈ ostravskÈ ökole uËitelÈi soci·lnÌ pracovnÌci umÏjÌ. ObecnÏsoci·lnÌ pracovnÌci zato dovedouromskou rodinu, kde dÏti do ökolynechodÌ a kde jsou hygienickÈ

podmÌnky pod ˙rovnÌ naöich zvyklostÌ,spÌöe zruöit. Aniû se pokusÌ s rodinoupracovat, dÏti odeberou a st·t se o dÏtipostar· ñ v dÏtskÈm domovÏ, vezvl·ötnÌch ökol·ch intern·tnÌch.

RomskÈ dÏti ale sn·öejÌ ûivotv nesvobodÏ h˘¯e neû dÏti bÌlÈ a ËastoutÌkajÌ. Brzy konËÌ ve v˝chovn˝ch˙stavech, kterÈ nejsou ñ a nemohou b˝tñ tÌm, ËÌm se zovou, ale jsou prvnÌm,jeötÏ mÌrn˝m, vÏzenÌm. VÏzenÌm, kderomskÈ dÏti p¯evaûujÌ nad dÏtmisvÏtl˝mi.

Je to velice tvrd˝ problÈm a jeho¯eöenÌ nelze odkl·dat. »ty¯icet let ûivotav komunismu poznamenalo celoupopulaci, ale romskou menöinu p¯Ìmorozloûilo. RomovÈ, kte¯Ì tu dnes ûijÌ,sem p¯iöli po druhÈ svÏtovÈ v·lce zeSlovenska a mÏli se n·m bÏhemnÏkolika desetiletÌ p¯izp˘sobit.Nezvl·dli to, ztratili svou tradici a naöinemohli dok·zat p¯ijmout. NemusÌ b˝tvûdy projevem rasismu, neumÌme-li senavz·jem p¯ijÌmat, protoûe m·me naobou stran·ch öpatnÈ zkuöenosti, ale jerasistickÈ, posuzujeme-li se navz·jempodle p¯Ìsluönosti k rase. Pom˘ûeme-liromsk˝m dÏtem na jejich cestÏ kevzdÏl·nÌ, pom˘ûeme sami sobÏ. MÏloby to ale b˝t vzdÏl·v·nÌ na svobodÏ, nev ˙stavech.

Nezvl·dne-li sama romsk· menöinadob¯e vychovat vöechny svÈ dÏti, jenutnÈ hledat tÏm opuötÏn˝m pÏstounskÈrodiny. Aby se naöly, musÌ stoupnoutspoleËensk· prestiû tÏch, kte¯Ì si dok·ûÌvzÌt cizÌ dÌtÏ do rodiny, mÌt je r·d a takmu rodiËe nahradit. To ale vyûaduje odokolÌ takto vytvo¯enÈ rodiny obËanskou

solidaritu a prostou lidskou sluönost. TozatÌm nenÌ pravidlem, a tak i ti pÏstouni,kte¯Ì by r·di poskytli domov romsk˝mdÏtem, ztr·cejÌ odvahu, kdyû vidÌ, jak senaöe spoleËnost k tÏmto dÏtem chov·.

TragÈdie dÏtÌ umÌstÏn˝ch do ˙stav˘soci·lnÌ pÈËe tkvÌ v tom, ûe tyto dÏtinemajÌ moûnost vzdÏl·v·nÌ. éijÌ zdev teple a p¯i dobrÈ stravÏ, ale trpÌosamÏlostÌ - aû dotrpÌ. Dnes uû sinikdo netroufne argumentovatpojmem ÑnevzdÏlavateln˝ jedinecì, alep¯esto tyto dÏti vzdÏl·v·ny nejsoua nenÌ jim vÏnov·na jin· pÈËe neû pÈËeo p¯eûitÌ.

OsamÏlostÌ trpÌ vöechny dÏti,odsouzenÈ k ˙stavnÌ pÈËi. Pozoruji-li ponÏkolik let dÌtÏ, kterÈ nenÌ siroteka nem˘ûe se zlobit na osud nebo Bohaza to, ûe mu vzal rodiËe, ale trpÌ pocitemvlastnÌ viny za svou opuötÏnost, chcesvÈ rodiËe, a oni na to neslyöÌ - vidÌm,jak citovÏ tupne. DÌtÏ, kterÈ v pÏti letechumÏlo vracet pozornost a ˙smÏv,mazlilo se, po dvou t¯ech letech˙stavnÌho ûivota zaËÌn· b˝t

v projevov·nÌ citu obez¯etnÈ. Opr·vnÏnÏse bojÌ nav·zat kontakt, protoûe vÌ, ûem· pozornost je chvilkov·, ûe odjedua ono z˘stane samo. Pak p¯ijde puberta,zoufal· touha k nÏkomu pat¯it.N·sleduje ˙tÏk s k˝mkoli a za k˝mkoli,nÏkdy jen za p¯edstavou svobodnÏjöÌhoûivota. A ˙tÏky se krutÏ trestajÌ. DÌtÏkonËÌ ve v˝chovnÈm ˙stavu. Protoûe nav˝chovn˝ch ˙stavech je velmi m·lov˝chovnÈho a v˝chovnou roli zde plnÌ,stejnÏ jako ve vÏzenÌ, vÌc kolektivmal˝ch zloËinc˘ neû postraöenÌvychovatelÈ, kte¯Ì se proti lÈt˘mkomunismu museli vzd·t ÑosvÏdËen˝chv˝chovn˝ch prost¯edk˘ì (holenÌ hlav,bitÌ a samotek) a cestu k duöi dÏtÌneznajÌ, mal˝ ˙tÏk·¯ tady tÈmϯ jistÏnastoupÌ cestu zloËince-recidivisty.ChvÌle svobody st¯Ìd· s ûivotem,kterÈmu byl v kolektivnÌm za¯ÌzenÌ jehodÏtstvÌ nauËen ñ s ûivotemnesvobodn˝m, pl·novan˝m jin˝milidmi.

Ljuba V·clavov·

K A R A F I Á T O V I B R O U Č C I A N E B K A LV Í N V Č E C H Á C H

VzpomÌnka na prvnÌ p¯eËtenÌ BrouËk˘je v mÈ mysli uloûena tak hlubokoa st·le se mi natolik intenzÌvnÏ vracÌ, ûesi budu z¯ejmÏ vûdy schopen vybavitonu chvÌli, kdy (bylo mi asi osm leta byl jsem nemocn˝) jsem p¯eËetlposlednÌ ¯·dky a zav¯el knihu. St·lejsem si opakoval slova: ÑÖjestli oni to

vydrûÌ? ñ Nechù vöak jestli zmrznou, oniposluönÏ zmrznou.ì Cosi mÏ na tÈ knizeokouzlovalo a cosi dÏsilo. PoezieÑchudobiËek s krajÌËkem jak krevËerven˝mì a star˝ zl˝ Jehova ñ B˘hLuther˘v, KalvÌn˘v etc. Ale to jsemjeötÏ tenkr·t takto nech·pal, nevÏdÏl,nedok·zal urËit, co z knihy ËinÌ

P O D Č A R O U K A R A F I Á T O V I B R O U Č C IP O D Č A R O U Z P R Á V A O Ž I V O T Ě D Ě T Í

251250

P O D Č A R O U P O S L E D N Í T Ř I V P Ř E D YP O D Č A R O U K A R A F I Á T O V I B R O U Č C I

magicky p¯itahujÌcÌ obludnost. PokusÌmse tak uËinit alespoÚ velmi struËnÏ nynÌ.

Posluönost, posluönost a zaseposluönost, slovo, kterÈ je v r˘zn˝chobmÏn·ch hlavnÌm, neust·le seopakujÌcÌm mottem knihy. Kapitola I.BrouËek nebyl posluön˝: v sedmi¯·dcÌch se pÏtkr·t opakuje slovoposlouchat. Maminka BrouËkovi slÌbÌ,ûe na nÏj nebude ûalovat, ale stejnÏ houd· tatÌnkovi, neschopna opravdovÈhoodpuötÏnÌ. Ale ona to vlastnÏ nenÌ aniûena, natoû matka ñ je totransformovan˝ pastor s femininnÌmiprvky. Pro celou knihu je v˘bec typick·absence onoho mate¯skÈho ûenskÈhoprincipu ñ nejsou zde û·dnÈ skuteËnÈûeny, snad aû na Beruöku ñ, ale o tomvÌce d·le.

Kapitola IV. se jmenuje zcelap¯ÌznaËnÏ BrouËek dÏl· neöùastn˝msebe i jinÈ. BrouËek z˘stane v zahradÏ,kde si dÏti hrajÌ. Je jednÌm z nich zranÏn(vzpomeÚme na KalvÌnovu nen·vist keh¯e). Kdyû tÏûce zranÏnÈho BrouËkap¯inesou dom˘, jsou maminËina prvnÌslova: ÑOn snad byl p¯ece neposluön .̋ìA to se opakuje Ëty¯ikr·t! BrouËekneposlechl a B˘h KalvÌn˘v ho hnedztrestal. Jehova ËÌhajÌcÌ na sebemenöÌprovinÏnÌ hned s h¯ÌönÌkem zatoËÌ.V tomto p¯ÌpadÏ je ovöem zvl·öùzajÌmavÈ a p¯ÌznaËnÈ, ûe nejd¯Ìve nenÌv˘bec jasnÈ, ËÌm se vlastnÏ BrouËekprovinil. Ale pak to pochopÌme.BrouËek musÌ pykat za to, ûe si hr·l!

P¯ÌbÏh BrouËkovy neposluönosti (alei pok·nÌ) se odvÌjÌ d·l. Ale nesuÔme aûp¯Ìliö p¯ÌsnÏ. Kniha m· i svou poetikupopis˘ vÏcÌ, p¯Ìrody i jÌdla, aû baroknÏ

smyslnou ñ kol·Ëe, jahody, fÌky,a dokonce i vÌno. To by se KalvÌnovijistÏ nelÌbilo. VzpomeÚme jehopatologickou nen·vist k marmel·d·m,tÈ kvintesenci vöeho pokuöenÌ (jsousladkÈ, dov·ûejÌ je z jihu). Ale myslÌm,ûe to vöe jsou pouze fragmenty, jekÈsirelikty katolicismu, kterÈ vöak pr·vÏv tÈto souvislosti tolik vyniknou.Najednou se n·m zdajÌ jaksinep¯ÌpadnÈ. Jak se z nich vlastnÏ mohouti BrouËci opravdu radovat? Nesvedouje k neposluönosti? Nezapomenou, ûe seBoha majÌ p¯edevöÌm b·t?

Ale i poh·dka je v tÈto knize zasa pouze o posluönosti. Maminkavypr·vÌ BrouËkovi poh·dku, ve kterÈneposluön· koù·tka uho¯Ì: ÑA tak k¯iËelia k¯iËeli, ale oheÚ je p¯ece seûral.A kdyû p¯iöel tatÌnek a maminka, uû bylikocourci a koËiËka sp·leni a chaloupkabyla taky sp·lena a vöechno bylosp·leno, ûe byla koù·tka neposluön·.ìJakmile se zaËne jednat o posluönost,vöichni jsou n·hle jakoby ochromenibezmocÌ a hr˘zou, ned· se nic dÏlat,h¯ÌönÌk musÌ b˝t zniËen. Napad· mÏÑkatolick·ì verze poh·dky: neposluön·koù·tka v poslednÌ chvÌli vz˝vajÌnÏjakÈho svÏtce Ëi p¯Ìmo Pannu Mariia jsou z·zraËnÏ a nezaslouûenÏzachr·nÏna onÌm milosrdenstvÌm,kterÈmu teologovÈ ¯ÌkajÌ Ñinter pontemet fontemì ñ mezi mostem a ¯ekou, totiûv oblasti, kam B˘h KalvÌn˘va Karafi·t˘v ovöem nem˘ûe anidohlÈdnout, natoû v nÌ p˘sobit.

Budiû na z·vÏr uveden jeötÏ jedenp¯Ìklad, a to ten nejmarkantnÏjöÌ.Janinka, ta dobr· a soucitn· ûena, kter·

umÌ tolik za¯Ìdit (i BrouËkovu svatbu),se vöak n·hle uk·ûe v pravÈm svÏtle.V kapitole IX. ¯Ìk· Janinka BrouËkovia Beruöce: ÑJenom pÏknÏ poslouchejte.J· jsem v·s mÏla vûdycky r·da, a ËÌmvÌce budete poslouchat, tÌm v·s budumÌt radÏji.ì E. Fromm ve svÈ knize MÌtnebo b˝t v kapitole Pr˘myslovÈn·boûenstvÌ pÌöe: ÑMate¯sk˝mprincipem je bezv˝hradn· l·ska ñmatka miluje svÈ dÏti nikoli proto, ûe jÌp˘sobÌ radost, ale proto, ûe jsou jejÌ(nebo jin˝ch ûen). Z toho d˘vodumate¯sk· l·ska nem˘ûe b˝t zÌsk·nadobr˝m chov·nÌm ani nem˘ûe b˝tztracena h¯eöenÌm. Mate¯sk· l·ska jemilost a soucitÖ Otcovsk· l·ska jenaopak podmÌnÏna. Z·visÌ na v˝konecha dobrÈm chov·nÌÖ lze ji znovu zÌskatlÌtostÌ a znovupodrobenÌm se.ì Jakkolije Fromm v mnohÈm naivnÌ, jsemp¯esvÏdËen, ûe pr·vÏ zde p¯esnÏpochopil a zformuloval to, co je

p¯ÌznaËnÈ pro tuto oblÌbenou, a pr·vÏproto i velmi nebezpeËnou knihu ñchybÏjÌcÌ mate¯sk˝ principa nep¯Ìtomnost katolickÈho principusoucitu cÌrkve, zachraÚujÌcÌ t¯ebai z pekla.

BrouËci posluönÏ zmrzli, co na tomñ celou tu hr˘zu nezast¯ou anichudobky na jejich hrobech. I ty kvetoujen z posluönosti. Nakonec zjistÌme, ûeto, co n·s okouzlovalo, bylo vlastnÏnepat¯iËnÈ a nebylo ani myöleno v·ûnÏ.D˘leûitÈ bylo, aby stroj vykonalposluönÏ svou pr·ci, nic vÌc seneû·dalo, o niËem vÌc ani kniha nenÌ,nenech se m˝lit, Ëten·¯i. ZadÌv·ö-li seopravdu pozornÏ a oprostÌö-li se odsentimentu, spat¯Ìö toho ûluËovitÈho,nesn·öenlivÈho a studenÈho starce zeéenevy, kter˝ tÏ pozornÏ sleduje a nic tineodpustÌ.

Aleö RoleËek

P O S L E D N Í T Ř I V P Ř E DY

V pÌsni RychlÈ öÌpy trampsk˝ch bard˘brat¯Ì Ryvol˘ zaznÌv· pouËenÈ dvojveröÌÑJ· vracÌm se do pov·leËnejch let, / kdyvych·zel n·ö starej dobrej Vp¯ed.ìVp¯ed, Ëasopis pro chlapce a dÏvËata,vych·zel od srpna 1945 do Ëervence1948 a jeho popularita byla spojenap¯edevöÌm s Jaroslavem Foglarem, kter˝s sebou p¯ivedl ideu Ëten·¯sk˝ch klub˘a komiksovÈ RychlÈ öÌpy.

O tom, ûe po˙norov· existenceVp¯edu byla velmi sloûit· a jak obtÌûnÏ

v tÈto pohnutÈ dobÏ hledal sv˘j modusvivendi, svÏdËÌ jeho poslednÌ t¯i ËÌsla(43ñ45: 22. 6., 29. 6., 6. 7.[?] 1948),kter· zastihla nejen Vp¯ed, ale i RychlÈöÌpy v agonii. Z titulnÌ stranyp¯edposlednÌho ËÌsla na n·s up¯enÏhledÌ vyretuöovan˝ Klement Gottwald,a obr·tÌme-li str·nku, Ëteme:ÑV presidentu Gottwaldovi m·te jednuze z·ruk, ûe vöechny vymoûenostisjednocenÌ ml·deûe, jednotn· ökola,nov· jun·ck· v˝chova, v·m nejen

253252

255254

budou zachov·ny, ale ûe k nimp¯ibudou novÈ dalöÌ.ì

Jak m˘ûeme vidÏt na fotografii,vych·zely tehdy RychlÈ öÌpy bezkomiksov˝ch bublin. Jejich poslednÌp¯ÌbÏh se rozkl·d· p¯es vöechna t¯iËÌsla a zaËÌn· nevinnÏ ñ RychlÈ öÌpystavÌ obojûiveln˝ v˘z. Tento dÌl a Ë·stjeho pokraËov·nÌ z ËÌsla n·sledujÌcÌhop¯ekreslil ilustr·tor Marko »erm·k doÑbublinovÈì podoby, ve kterÈ vyölyv polistopadovÈ reedici. Muselo vöakdojÌt ke zmÏnÏ n·zvu, a tak BratrstvoKoËiËÌ pracky trochu navlhlo vyst¯Ìdalotitul p˘vodnÌ ñ RychlÈ öÌpy na StavbÏml·deûe. Druh· polovina p¯ÌbÏhuv novodobÈ edici chybÌ. V nÌ se RychlÈöÌpy rozhodly odjet na Stavbu ml·deûea Ñp¯iloûit ruku k uûiteËnÈmu dÌluì.NelenÌ a vydajÌ se na jednu z nich vesvÈm umnÏ sestrojenÈm ölapacÌmvozÌku. Po celodennÌm usilovnÈmölap·nÌ dorazÌ na Stavbu. Jsou ÑvlÌdnÏp¯ivÌt·niì stavbyvedoucÌm a seznamujÌse s ostatnÌmi brig·dnÌky. T¯etÌ dÌl m·n·zev RychlÈ öÌpy zlepöujÌ odvoz hlÌny,a opravdu! ÑV RychlonoûkovÏ hlavÏ sezrodil pl·nì, kterak usnadnit a urychlittransport vyv·ûenÈ zeminy. Vöe sepoda¯ilo, a tak mohl ÑvedoucÌpodÏkovat veËer Rychl˝m öÌp˘m zadobr˝ n·pad, kter˝ uspo¯il dennÏnÏkolik pracovnÌch hodin tÏm, kdos vozÌky d¯Ìve musili jezdit.ì

To je konec tak¯ka nezn·mÈhop¯ÌbÏhu Rychl˝ch öÌp˘ a konecËasopisu Vp¯ed. D˘vod jeho zruöenÌ,

P O D Č A R O U P O S L E D N Í T Ř I V P Ř E D Y

respektive slouËenÌ s Ëasopisem Jun·k,je vysvÏtlen v ˙vodnÌku poslednÌhoËÌsla: ÑSe stoupajÌcÌm n·kladem rostlaovöem i spot¯eba papÌru. T˝den cot˝den dod·vala papÌrna MladÈ FrontÏvagon papÌru pro Vp¯ed. Kdyûp¯edsednictvo Svazu ËeskÈ ml·deûerozhodlo po ˙norovÈ revoluci, ûe slouËÌVp¯ed a Jun·k, jeûto oba Ëasopisy majÌtytÈû Ëten·¯e, uvÌtalo ministerstvoinformacÌ tento poËin jiû proto, ûe, jakvÌte, nem·me papÌru dostatek. Nov˝Ëasopis ponese jmÈno JUN¡CIVPÿED a bude urËen Ëten·¯˘m oboudosavadnÌch list˘, jejichû spojenÌmvznikl. PozdÏji snad, dovolÌ-li to naöehospoda¯enÌ s papÌrem, budou vych·zetËasopisy dva, jeden pro mladöÌ, druh˝pro staröÌ Ëten·¯e.ì

Jak dnes vÌme, û·dnÈ pozdÏjinebylo. Jaroslav Foglar se ve svÈrubrice Foglarovy Ëten·¯skÈ klubystihl rozlouËit se sv˝mi vÏrn˝mi,protoûe do redakce novÏkoncipovanÈho Ëasopisu nebylp¯izv·n, a ozn·mit ukonËenÌ p¯ÌbÏh˘Rychl˝ch öÌp˘.

NÏkdo si moûn· ¯ekne ñ û·dn·ökoda, ûe ony dva komiksovÈ dÌlynebyly novÏ p¯etiötÏny. é·dn· ökoda ñsnad. Ale vÏdÏt by se o nich mÏloÖ

Martin Val·öek

POZN¡MKA: P¯iloûen˝ ilustraËnÌ doprovod jsmepouûili ze dvou poslednÌch ËÌsel Ëasopisu Vp¯ed ñ44 ñ 45/1948.)

257256

a z·kaz˘ pak dÌtÏ musÌ urËit· p¯·nÌa emoce pop¯Ìt a potlaËit, jinÈ naopakp¯ijmout za svÈ. ÑCel· existence dÌtÏtez·visÌ na tom, zda si zÌsk· n·klonnostrodiˢ, a tak dÏl· vöe, aby ji neztratilo.Od prvnÌch dn˘ ûivota napne vöechnysvÈ sÌly tÌmto smÏrem, tak jakorostlinka, jeû se ot·ËÌ za sluncem, abyp¯eûila.ì/9/ DÌtÏ si musÌ Ñzajistit l·skurodiˢì, coû d·v· jeho existenciopr·vnÏnost. Tyto teoretickÈ ˙vahyMillerov· prokl·d· terapeutick˝mikazuistikami nebo dopisy sv˝ch klient˘,coû text oûivuje a ËinÌ hosrozumiteln˝m. ZajÌmav˝ je takÈnap¯Ìklad rozbor v˝öe zmÌnÏnÈho nap¯Ìkladu dÌla nÏmeckÈho spisovateleHermanna Hesseho /66ñ71/.

Millerov· d·le dokl·d·, ûe v dÏtstvÌse zakl·dajÌ vzorce pro jedn·nÌ dodalöÌho ûivota. Vznik· zaËarovan˝kruh, v kterÈm se znovu a znovusnaûÌme obst·t v˘Ëi nÏkdejöÌmn·rok˘m sv˝ch rodiˢ, st·lekompenzujeme kdysi zapovÏzenÈnejr˘znÏjöÌmi n·hraûkami, p¯en·öÌmekrutost, kterou jsme zakusili, na druhÈ,abychom si uchovali idealizovan˝obraz rodiˢ. Jako dospÏlÌ m·memoûnost tento zaËarovan˝ kruhprolomit. Oproti dÌtÏti m·me v˝hoduve schopnosti diferencovanÏji myslet,m·me svÈ zkuöenosti a svobodn˝p¯Ìstup k informacÌm, m˘ûeme tedyzmÌnÏnÈ mechanismy prohlÈdnouta porozumÏt jim. PorozumÏnÌ ovöemnenÌ samospasitelnÈ, rozum Ëastosklouzne k obrann˝m racionalizacÌm.ÑPot¯ebujeme vÌce neû intelektu·lnÌpochopenÌ: pot¯ebujeme p¯Ìstup ke

sv˝m emocÌm.ì/78/ Pot¯ebujemeÑschopnost truchlit nad vlastnÌmûivotemì/19/. Je nutnÈznovuuvÏdomÏnÌ si svÈ dÏtskÈ situacea pravdivÈ ÑproûitÌ pocit˘ nÏkdejöÌhotr˝znivÈho studu a bolestnÈodhalenostiì/59/. ÑEmocion·lnÌ blokylze odstranit pouze prost¯ednictvÌmz·ûitku utrpenÌ, kterÈ bylo v ˙tlÈmvÏku vytÏsnÏno.ì/86/

Alice Millerov· svou knihu ÑDÏtstvÌje dramaì vydala poprvÈ p¯ed 18 letya zd· se, ûe mezitÌm jak jejÌ vlastnÌpr·ce, tak i trendy souËasnÈ psychologiejejÌ knihu potvrzujÌ. (PlatÌ to zejmÈnao v˝znamu emocion·lnÌch z·ûitk˘ produöevnÌ r˘st ËlovÏka.) Jakkoli je vöakkniha ps·na ËtivÏ a zajÌmavÏ, jejÌp¯irozenou a nutnou slabinou je fakt, ûeani sebecitlivÏji napsan· kniha nem˘ûev konkrÈtnÌm p¯ÌpadÏ nahradit dobrÈhoterapeuta, coû p¯izn·v· autorka samav doslovu. NicmÈnÏ i Ëetba m˘ûe b˝timpulsem, kter˝ uvede do pohybu dalöÌproces.

Na knize jsou sympatickÈ jejÌz·vÏreËnÈ ¯·dky, na kter˝ch Millerov·p¯izn·v·, ûe jakkoli m˘ûe b˝t jejÌp¯Ìstup pravdiv ,̋ jistÏ nenÌ jedin˝moûn .̋ ÑJedno p¯ÌslovÌ ¯Ìk·: Vöechnycesty vedou do ÿÌma. Hledala jsem tytocesty dlouho, protoûe jsem se chtÏla doÿÌma dostat za kaûdou cenu, a st·leznovu jsem se m˝lila. MezitÌm jsemp¯iöla na to, ûe ne kaûd˝ musÌ dojÌt doÿÌma, jenû byl navÌc oded·vna sÌdlemmoci nad lidskou duöÌ. M˘ûe se st·t, ûena takzvan˝ch bludn˝ch cest·chobjevÌme nov· mÌsta, na nichû sevyplatÌ z˘stat dÈle a nespÏchat. Teprve

P O D Č A R O U D Ě T S T V Í J E D R A M A

D Ě T S T V Í J E D R A M A

P O D Č A R O U D Ě T S T V Í J E D R A M A

(Alice Millerov·, DÏtstvÌ je drama. Praha,

NakladatelstvÌ LidovÈ noviny 1995, z nÏmËiny

p¯eloûila Alena Bl·hov·, )

VÏtöina lidÌ ûije s iluzÌ kr·snÈho dÏtstvÌ.Je to jak˝si p¯edem zn·m ,̋ vÏtöinounezpochybÚovan˝ p¯edpoklad. TozajÌmavÈ, dramatickÈ v ûivotÏ seodehr·v· aû pozdÏji, takûe paknap¯Ìklad biografie slavn˝ch osobnostÌzaËÌnajÌ aû nÏkde okolo puberty.P¯edtÌm dotyËnÌ lidÈ zaûÌvali ÑöùastnÈì,ÑspokojenÈì nebo ÑbezstarostnÈìdÏtstvÌ, nanejv˝ö dÏtstvÌ ÑplnÈod¯Ìk·nÌì, p¯ÌpadnÏ ÑplnÈ podnÏt˘ì.Kniha Alice MillerovÈ jiû sv˝m n·zvemtvrdÌ opak ñ ÑDÏtstvÌ je dramaì.

To dramatickÈ v dÏtstvÌ kaûdÈhoËlovÏka je podle MillerovÈ d·noskuteËnostÌ, ûe ÑrodiËe, jakÈ jsme kdysipot¯ebovali, takovÈ jsme nikdy nemÏliì/19/. Nejedn· se p¯itom o lacinÈobviÚov·nÌ a svalov·nÌ viny nanedostateËnÈ rodiËe za vöechny moûnÈi nemoûnÈ potÌûe a bolÌstky. SpÌöe jdeo to, ûe i kdyû odhlÈdneme odextrÈmnÌch p¯Ìpad˘ zneuûÌv·nÌ a t˝r·nÌdÏtÌ, z˘st·v· kaûd˝ rodiË bez v˝jimkyËlovÏkem, kter˝ mÏl ve svÈm vlastnÌmdÏtstvÌ Ñpr·voì jen na nÏkterÈ emoce(jinÈ mu z˘staly zapovÏzeny), kter˝zcela jistÏ nevyr˘stal s pocitemabsolutnÌho bezpeËÌ a p¯ijetÌ, jehoû jistÏne vöechny pot¯eby doöly naplnÏnÌÖÑZ¯ejmÏ kaûd˝ ËlovÏk pak v sobÏ nosÌt¯in·ctou komnatu, kterou s·m p¯edsebou vÌce Ëi mÈnÏ skr˝v· a v nÌû jsouuloûeny rekvizity jeho dÏtskÈho

dramatu. Jedin˝mi lidmi, kte¯Ì budoumÌt k tÈto kom˘rce zcela jistÏ p¯Ìstup,jsou jeho dÏti.ì/20/

Kniha Alice MillerovÈ nenÌ knihouo v˝chovÏ dÏtÌ. Je urËena dospÏlÈmuËlovÏku a zve ho, jak naznaËujepodtitul, k ÑHled·nÌ cesty k pravÈmuJ·ì. Vych·zÌ z mnohaletÈpsychoterapeutickÈ zkuöenosti a dÌky nÌz p¯edpokladu, ûe v dÏtstvÌ a ve vztahuk rodiˢm lze Ëasto nalÈzt klÌËk pochopenÌ a v optim·lnÌm p¯ÌpadÏk p¯ekon·nÌ nejr˘znÏjöÌch chorobn˝chsymptom˘; od nen·padn˝ch, jako jsouopakovanÈ stavy ˙zkosti nebo z·vislostna ˙spÏchu a obdivu druh˝ch, aûk nutkav˝m jedn·nÌm, perverzÌm nebosklonu k n·silÌ.

KlÌËov˝m momentem v ˙vah·chautorky je vytvo¯enÌ tzv. ÑfaleönÈho J·ì.Je opakem ide·lnÌho zdravÈho pocituJ·, kter˝ Millerov· ch·pe jakoÑnezpochybnitelnou jistotu, ûezakouöenÈ pocity a p¯·nÌ pat¯Ìk vlastnÌmu J·. O tÈto jistotÏ senep¯em˝ölÌ, pokud tu je, je jako tep,jehoû si nevöÌm·me, dokud jev po¯·dku.ì/25/ ÑFaleönÈ J·ì si jeËlovÏk nucen vytvo¯it v ranÈm dÏtstvÌ,kdyû nezaûÌv· l·sku sv˝ch nejbliûöÌchv˘Ëi sobÏ jako bezpodmÌneËnou, alemusÌ si ji zaslouûit. Jakmile rodiËek dÌtÏti p¯istupujÌ jako k majetku,s nÌmû majÌ urËitÈ z·mÏry nebo odkterÈho oËek·vajÌ ve vlastnÌm ûivotÏdosud nenaplnÏnÈ uspokojenÌ, je ûiv˝r˘st dÌtÏte n·silnÏ p¯eruöen. Podlenep¯imϯen˝ch oËek·v·nÌ, p¯Ìkaz˘

259258

vyrovn·v· s p¯ÌbÏhem svÈho dÏtstvÌ, zajehoû odkrytÌ vdÏËÌ podle sv˝ch slovÑspont·nnÌ malbÏì, kterou zaËalaprovozovat kolem roku 1973. V knizeAm Anfang war Erziehung (Na poË·tkubyla v˝chova) p¯edkl·d· nelÌtostnouanal˝zu ÑpedagogickÈho jedn·nÌì, jeûpodrobuje ostrÈ kritice, a doplÚuje tutopr·ci rozs·hl˝m öedes·tistr·nkov˝mesejem o dÏtstvÌ Adolfa Hitlera. éivotyzn·m˝ch osobnostÌ (nap .̄ Nietzscheho,Picassa, Keatona a dalöÌch) se zab˝v·v knize Der gemiedene Schl¸ssel(OpomÌjen˝ klÌË). S autoritamia velk˝mi jmÈny psychoanal˝zy,Sigmundem Freudem a C. G. Jungem,polemizuje v pr·ci Du sollst nichtmerken (Nevöimneö si; tzn. toho, Ëehose na tobÏ dopustili rodiËe v dÏtstvÌa Ëeho se nynÌ dopouötÌö na sv˝chdÏtech a na druh˝ch ty s·m), kter·obsahuje i rozs·hlou kapitoluvÏnovanou dÌlu Franze Kafky, a v knize

P O D Č A R O U T Ř I K N I H Y

kdyû jsem se vzdala fixace na Ñ˙plnÈzpracov·nÌì, mohla jsem dospÏtk nov˝m objev˘m, jeû moûn· platÌ jenpro mne. UkazujÌ mi vöak, ûe i jinÌ lidÈ

mohou uËinit svÈ vlastnÌ objevy a ûe sena to mohu klidnÏ spolehnout.ì/87/

Pavel Zach

P O D Č A R O U A L I C E M I L L E R O V Á

A L I C E M I L L E R O V Á : O P O M Í J E N Ý K L Í Č

Mezi prvnÌm vyd·nÌm slavnÈ knihyAlice MillerovÈ Das Drama desbegabten Kindes und die Suche nachdem wahren Selbst (Drama nadanÈhodÌtÏte aneb hled·nÌ pravÈho J·,Suhrkamp 1979), kter· vzbudilaobrovsk˝ z·jem jak psycholog˘, takp¯edevöÌm laickÈ ve¯ejnosti,a zve¯ejnÏnÌm jejÌho ËeskÈho p¯ekladupo¯ÌzenÈho na z·kladÏ p¯epracovanÈverze (DÏtstvÌ je drama, nakladatelstvÌLidovÈ Noviny 1995) uplynulo vÌce neûpatn·ct let. BÏhem tÈto doby bylaautorka nejen zahrnov·na dopisy sv˝chËten·¯˘, ale velmi Ëasto musela Ëeliti ostrÈ kritice sv˝ch koleg˘.

Alice Millerov·, kter· se narodilav Polsku a ztratila Ë·st svÈ rodinyv nacistick˝ch vyhlazovacÌch t·borech,nerada prozrazuje novin·¯˘m fakta zesvÈho ûivota. Kr·tkÈ pozn·mky v jejÌchknih·ch obvykle zaËÌnajÌ sdÏlenÌm, ûevystudovala filozofii v Basileji, kde sv·studia roku 1953 ukonËila doktor·tem.Do roku 1980 p˘sobila jakopsychoanalytiËka v Curychu, kde se svÈpraxe vzdala, aby se mohlasystematicky vÏnovat p¯ÌËin·ma d˘sledk˘m jak tÏch nejevidentnÏjöÌch,tak i nejsubtilnÏjöÌch forem zneuûÌv·nÌdÏtÌ, kterÈ je pro ni hlavnÌ p¯ÌËinoulidskÈ destruktivity i sebedestruktivity.

Roku 1988 p¯evzala Millerov· v NewYorku cenu Janusze Korczaka,udÏlovanou za z·sluhy na poli dÏtskÈpsychologie a pedagogiky na pam·tkupolskÈho pedagoga, kter˝ v letech druhÈsvÏtovÈ v·lky (aËkoli mÏl moûnost sezachr·nit) neopustil svÈ malÈ svϯencez ûidovskÈho sirotËince a doprov·zel jena jejich strastiplnÈ pouti do plynovÈkomory.

Ve sv˝ch knih·ch poukazuje AliceMillerov· nepokrytÏ, ost¯e a lapid·rnÏna zniËujÌcÌ v˝sledky urËitÈho druhuv˝chovy, jeû si vÏtöinou ˙dajnÏ pro dÌtÏp¯eje Ñjen to nejlepöÌì. StavÌ se p¯itomjednoznaËnÏ na stranu dÌtÏte, neboù jetoho n·zoru, ûe ÑspoleËnost stojÌ nastranÏ dospÏlÈho a obviÚuje dÌtÏ z toho,Ëeho se na nÏm dopustili druzÌ.SpoleËnostÌ opuötÏnÈ dÌtÏ nem· jinouvolbu neûli svÈ trauma potlaËita pachatele si idealizovat. PotlaËenÌ pakvede k neurÛz·m, psychÛz·ma v nÏkter˝ch p¯Ìpadech i ke zloËinu.ì

V pr˘bÏhu osmdes·t˝ch let vydalaAlice Millerov· nÏkolik dalöÌch knih,v nichû na rozs·hlÈm dokumentaËnÌmmateri·lu dokl·d· svoji z·kladnÌ tezi,kterou p¯edloûila jiû v ÑDramatuì.V eseji Bilder einer Kindheit (Obrazyjednoho dÏtstvÌ) doprov·zenÈmvlastnÌmi akvarely se Millerov·

Das verbannte Wissen (VyhnanÈsvÏdomÌ).

Knihy Alice MillerovÈ b˝vajÌ buÔs nadöenÌm p¯ijÌm·ny, nebo prudceodmÌt·ny. Jedno je jistÈ: Millerov· senebojÌ mluvit se zd·nlivÏ zraÚujÌcÌotev¯enostÌ o vÏcech, jeû n·m sicemohou p¯ipadat krutÈ, v jejichûuvÏdomÏnÌ vöak spoËÌv· ñ za podmÌnky,ûe si p¯ipustÌme svÈ vlastnÌ pocity,bolest a moûn· i hnÏv ñ oËistnÈ a ˙levnÈprocitnutÌ do plnÈho, bdÏle proûÌvanÈhoûivota: ÑJe moûnÈ zabr·nit dalöÌmzloËin˘m, pokud budou obÏti schopnyotev¯Ìt oËi; nutkav˝ pud k opakov·nÌ setak zruöÌ nebo alespoÚ oslabÌ. TÌm, ûejasnÏ a neodvolatelnÏ odhalÌ pramenpozn·nÌ skr˝vajÌcÌ se v z·ûitcÌch dÏtstvÌ,mohou zpr·vy postiûen˝ch pomoci kezmÏnÏ vÏdomÌ jak spoleËnostivöeobecnÏ, tak p¯edevöÌm vÏdy.ì

Alena Bl·hov·

T Ř I K N I H Y

KAMILA MÕKOV¡ ñ USEKNUT¡ RUKA(n·kladem vlastnÌm, 1996, sponzorovala firmaINTES, 500 v˝tisk˘, 86 stran)

Od tÈto knihy nem·m takov˝ odstup,aby z toho mohla vzniknout ¯·dn·recenze. Napsat to ale chci, tak aspoÚp·r dojm˘. Vydat knihu Ñn·klademvlastnÌmì znamen· naznaËit nejenom tonejban·lnÏjöÌ, ûe totiû autor nehodl·obÌhat s rukopisem û·dnÈ zezaveden˝ch nakladatelstvÌ, ale takÈ to,

ûe se jedn· o z·leûitost osobnÏjöÌhor·zu. Autor musÌ mÌt jistou ambici naobecnÏjöÌ p¯esah, jinak by vystaËils denÌkem doma pod polöt·¯em, nadruhou stranu z¯ejmÏ nehodl· sv˝mposelstvÌm oblaûit veökerÈ masy, kterÈjiû p¯ekroËily pr·h analfabetismu.

PrÛzu Kamily MÌkovÈ jsem p¯eËetlza jednÈ bezesnÈ noci, kdy jsem mÏlzapot¯ebÌ takovÈ Ëetby, kter· by mÏodvedla od pochmurn˝ch, sp·nkubr·nÌcÌch ˙vah na tÈmata tÈmϯ jin·.

261260

knihy MCP, kdyû dovnit¯ vstoupiladruh· postava knihy MCP a z·roveÚknihy Kamily MÌkovÈ. Pokud i j·jednou vöechno napÌöu, budou nÏkte¯ÌlidÈ postavami hned t¯Ì rom·n˘najednou! Je to nÏco jako reinkarnace.Kdyû to jako hrdinovÈ jednoho rom·nunezvl·dneme, on n·s z toho p¯ÌötÏmoûn· nÏkdo vyt·hne. NenÌ to ˙ûasnÈ?

EUGEN DREWERMANN ñ CO JEDŸLEéIT…, JE O»ÕM NEVIDITELN….HlubinnÏ psychologick˝ v˝klad MalÈho prince(p¯eloûil Jan Spousta, Brno, Centrum pro studiumdemokracie a kultury 1996, 138 stran)

Pro uvedenÌ Eugena Drewermanna doËeskÈho prost¯edÌ je jeho v˝kladExupÈryho MalÈho prince velmivhodn .̋ P¯ednÏ se tu doËteme vöepodstatnÈ, na co autor klade d˘raz vesv˝ch monument·lnÌchosmisetstr·nkov˝ch dÌlech. Jde muo p¯ekon·nÌ strachu, o to, aby si ËlovÏknemusel svou existenci zaslouûit, kdyûjejÌ opr·vnÏnost je p¯ece d·na tÌm, ûepoch·zÌ z boûÌch rukou. ProDrewermanna je cestou k tomuton·hledu psychoanal˝za, neboù sedomnÌv·, ûe m˘ûe ËlovÏka zbavitvnit¯nÌho strachu a uËinit svobodnÏjöÌm.Krom toho zde jeötÏ nenalezneme jehov·önivou kritiku cÌrkevnÌ instituce, kter·se stala i pro mnoho jeho p¯Ìznivc˘kamenem ˙razu. Ale zpÏt k MalÈmuprinci.

V dobÏ naöich semin·rnÌch studiÌbylo zvykem p¯i moûn˝ch i nemoûn˝chp¯Ìleûitostech citovat tu Ëi onu pas·ûz Exuperyho MalÈho Prince. K·z·nÌ se

hemûila r˘ûemi, liökami, p¯·telstvÌm,l·skou a podobnÏ, aû k nesnesitelnosti.Nikdo z nich nepost¯ehl to, co se snaûÌodkr˝t ve svÈ interpretaci Drewermann,ûe p¯ÌbÏh konËÌ tragick˝mztroskot·nÌm, moûn· horöÌm, neû jeselh·nÌ pilotova letadla v pouöti. Letecpotk·v· v ÑmalÈm princiì svÈ druhÈ j·a naslouch· mu. KromÏ toho vöak pilnÏspravuje sv˘j stroj a nakonec pr·vÏv okamûiku, kdy se oprava zda¯Ì, muÑmal˝ princì umÌr·. PouËenÌm, kter·Ñliökaì udÏlÌ ÑmalÈmu princiì, se sicenaslouch· a jsou zaznamen·na, avöakto jedinÈ, co tato pouËenÌ v p¯ÌbÏhuviditelnÏ zp˘sobÌ, je pocit smutkua touhy jakoû i v·gnÌ öance, ûe by seÑmal˝ princì jednoho dne snad mohlp¯ece jeötÏ vr·tit na zemi. (s. 54) MÌstosyntÈzy pouze opravujeme stroj.

SvÈ vnit¯nÌ ÑdÌtÏì nechal letec-ExupÈry zahynout a z˘stal tu jen pilot.Podle Drewermannovy interpretace jeonou Ñr˘ûÌì, kter· si sobecky n·rokujeneust·lou princovu p¯Ìtomnosta oddanost, matka, ke kterÈ se pilot najednu stranu touûÌ vracet do bezpeËÌ, nadruhÈ stranÏ musÌ budovat chlapsk˝ svÏtpovinnosti, askeze, obÏti a akce. Tv·¯Ìv tv·¯ rozpadajÌcÌmu se svÏtu touûÌExupÈry po svÈm dÏtstvÌ a toto p¯·nÌz jeho poslednÌho dopisu matce (Ö)musÌme br·t zcela doslova: nejradÏji byuû nechtÏl nic neû se vr·tit do n·ruËesvÈ matky a po jejÌm boku dohr·t dokonce roli ÑmalÈho princeì. (s. 92)

ExupÈry m· vizi humanity, kterouvöak podle Drewermanna nem˘ûeuskuteËnit, je-li podloûÌ duöe zanesenostrachem. »lovÏk bude ze strachu p¯ed

P O D Č A R O U T Ř I K N I H Y

Nepomohl jsem si, protoûe prost¯edÌa nÏkterÈ postavy jejÌ knÌûky zn·ma vrhlo mÏ to asociacemi tam, kde jsemb˝t nechtÏl. Tak uû to (aspoÚ v Praze)je, ûe jak nÏkdo napÌöe knÌûku o sobÏ,namoËÌ do toho i nÏkolik zn·m˝ch.Nebudu tvrdit, ûe jsem zkoumal ÑmÌruintertextualityì, ale rovnou se p¯izn·mke zvÏdavosti probuzenÈ tÌm, co pÌöeautorka o ud·lostech zn·m˝chz Putnova ÑKraftuì. Nebudu takÈ tvrdit,ûe mÏ podrobnosti cizÌch ûivot˘nezajÌmajÌ, zvl·ötÏ jsou-li to ûivoty lidÌ,kterÈ aspoÚ trochu zn·m. To vÌte, ûe sito r·d p¯eËtu. J· jsem dost zvÏdav˝a cizÌho intimna dychtiv .̋ NenÌ pr˝ na˙rovni porovn·vat liter·rnÌ postavy seskuteËn˝mi lidmi. P¯izn·m se, ûe todÏl·m, bavÌ mÏ to a kdyû nejsemschopen identifikaci provÈst, zlobÌm se.MyslÌm, ûe to tak dÏl· hodnÏ lidÌ, alenep¯iznajÌ se.

V UseknutÈ ruce naleznemevylÌËenÈ p¯edlistopadovÈvysokoökolskÈ z·ûitky, z¯ejmÏ spoleËnÈnÏkolika generacÌm, atmosfÈru krouûk˘mlad˝ch katolick˝ch konvertit˘ kolemT˝nskÈho chr·mu a dalöÌch kostel˘a tÈû podzemnÌch semin·¯˘. ProstÏ je tuvylÌËeno dodnes liter·rnÏ nep¯ÌliözpracovanÈ prost¯edÌ.

AËkoliv se vöe odehr·v· v dobÏ,kterou MCP pociùuje a popisuje jakoolb¯ÌmÌ z·pas o SOUVISLOSTI,Kamila MÌkov· je vlastnÏvyzmizÌkovala, aËkoliv do ˙zkÈhookruhu jejich tv˘rc˘ pat¯ila. StejnÏ jakoMCP ji zajÌm· jejÌ osobnÌ p¯ÌbÏh,jenomûe MCP z toho svÈho uËinilz·leûitost tÈmϯ kosmickÈho v˝znamu.

NejsilnÏjöÌ jsou pas·ûe o postupujÌcÌnemoci, vykreslenÌ prost¯edÌ a toho, cobych nazval kolektivnÌ postavy: vizkatoliËtÌ konvertitÈ na ˙rovni. Jedenz nich, Ëerstv˝ katolick˝ konvertita,neudÏlal krok bez Summy Tom·öeAkvinskÈho v kapse, Krist˝nu zcelap¯ezÌral. ÑAle vûdyù j· jsem takyvϯÌcÌ!ì myslela si p¯i JaromÌrov˝chv˝kladech, kterÈ nen·silnÏ uv·dÏlyfilozofii a vÌru do souvislostÌ. ñ ÑPÏknÈateistickÈ v·noce!ì pop¯·l jÌ jednou synkatolickÈho disidenta. (s. 7)

Z lidskÈho hlediska mÏ zaujala cel·¯ada drobnostÌ, nap¯Ìklad postiûenÌtoho, co se odehr·v· v introvertnÌkonvertitce, kdyû chodÌ na p¯Ìpravu nak¯est. Za onoho Ëasu, kdyû jsem s·mdÏl·val p¯Ìpravy na k¯est, zach·zel jsems kaûd˝m katechumenem asi jakos intelektu·lnÌm chlapcem. ée jsou nasvÏtÏ i jinÈ typy lidÌ mi doölo pozdÏji.ÑCÌtÌm doopravdy? Co to vlastnÏ je?ì¯Ìkala si Krist˝na. (s. 23) Chodila kdysik Salv·toru mezi katechumeny dÌvkas vlasy tmav˝mi jako noc, u kterÈoznaËenÌ introvert nemohlonevystihnout onu bezednost, do kterÈ sespolehlivÏ pono¯ilo veökerÈ cÌrkevnÌpouËenÌ. Podle astronom˘ jsou vevesmÌru ËernÈ dÌry, kterÈ gravitacÌpohltÌ vöechno z okolnÌho prostoru a jiûnikdy nic nevydajÌ. Takov· byla i ona.VzpomnÏl jsem si na ni, kdyû jsem Ëetlu Kamily MÌkovÈ o stavech pr·vÏobr·cenÈ Krist˝ny. ÑVy jste taksloûit·,ì zavrtÏla doktorka VÌtkov·hlavou. (s. 20)

SedÏl jsem loÚskÈho lÈtaU ZavÏöenÈho kafe s jednou postavou

P O D Č A R O U T Ř I K N I H Y

263262

nÏco naprosto samoz¯ejmÈhoa re·lnÈho; tehdy jeötÏ nerozliöovalmezi ÑpoeziÌ a pravdouì, neuvaûovalv pojmech fikce ñ realita. ProûÌvaje sv˘jmal ,̋ pomÌjiv˝ ûivot na tÈto zemi bylz·roveÚ souË·stÌ velkÈho boûÌho pl·nu.Pozemsk ,̋ svÏtsk˝ Ëas byl souË·stÌ ËasuhistorickÈho (Ñhistorie spasenÌì), bylneust·le vztahov·n k vÏËnosti, kter· jejzpÏtnÏ osmyslÚovala. Svou duöÌ sepodle p¯edstav dobov˝ch teolog˘a filozof˘ ËlovÏk podÌlel na vÏËnosti.

Vypr·vÏnÌ o n·vötÏv·ch na onomsvÏtÏ, visiones, pat¯ilak nejoblÌbenÏjöÌm û·nr˘m st¯edovÏkÈliteratury. JakÈ byly p¯edstavytehdejöÌho lidu o z·hrobnÌm svÏtÏ? Jakkorespondovaly s cÌrkevnÌ tradicÌ? Natextech latinsky psan˝ch st¯edovÏk˝chvidÏnÌ, od Dialog˘ ÿeho¯e VelikÈho aûpo texty vrcholnÈho st¯edovÏku(hranicÌ, ovöem nikoli mϯÌtkem je pronÏj Dantova Boûsk· komedie, v nÌû jeobraz z·hrobnÌho svÏta pekla, oËistcea r·je dokonale propracov·n), seGureviË snaûÌ hledat stopy dobovÈhostavu myölenÌ Ñve vz·jemnÈm vztahus ûivotem dobyì; nejde mu o studiumtopiky a liter·rnÌ tradice zpracovanÈv tÏchto textech, ale skrze tyto texty sesnaûÌ dostat p¯Ìmo ke st¯edovÏkÈmuËlovÏku samotnÈmu, k jeho myölenÌ.

V obou svÏtech z·roveÚ ûili podleGureviËe svÏtci ñ pob˝vali sice na tÈtozemi, p˘sobila v nich ale siln· boûÌv˘le, s pomocÌ nÌû konali z·zrakya sv˝m zp˘sobem Ñuû zaûiva n·leûelik nebeskÈmu kr·lovstvÌì. (s. 243)O jejich ûivotech vypr·vÏjÌ legendy.GureviËova kapitola vöak pojedn·v·

o vidÏnÌch, kter· mÏli ÑobyËejnÌì lidÈÑv rozhodujÌcÌch okamûicÌch ûivota, naprahu smrti nebo ñ jak si p¯edstavovalioni sami i jejich souËasnÌci ñ uû zatÌmto prahem, kter˝ se jim poda¯ilop¯ekroËit zprvu jen doËasnÏÖì (s. 265)GureviË se soust¯eÔuje zejmÈna na tzv.z·hrobnÌ vidÏnÌ, kdy se dotyËn· osobadostane na onen svÏt, proch·zÌ jÌma kolem sebe vidÌ nebo p¯Ìmo navötÌvÌgehennu i r·j. PozdÏjöÌ funkci oËistce,kter˝ se v ran˝ch vidÏnÌch jeötÏneobjevuje, plnÌ podle nÏj pekloa Ë·steËnÏ jiû pozemsk˝ svÏt, neboù uûna nÏm se ËlovÏk m˘ûe d·t na pok·nÌ,a oËiöùovat se tak od sv˝ch h¯Ìch˘. Prost¯edovÏk typick· dichotomie peklo ñr·j se vöak postupnÏ mÏnÌv trichotomickÈ rozdÏlenÌ z·hrobnÌhosvÏta, jehoû liter·rnÌ zpracov·nÌ seobjevuje pr·vÏ aû v DantovÏ BoûskÈkomedii. PoË·tky trichotomie nebe ñoËistecñ peklo majÌ ale sv˘j p˘vod uûv ranÈm st¯edovÏku. V popisu prostoruz·hrobÌ, vz·jemnÈ polohy a vzd·lenostipekla a r·je a vnÌm·nÌ Ëasu v nichnavazuje GureviË na svou p¯edchozÌknihu Kategorie st¯edovÏkÈ kultury(Mlad· fronta, Praha 1978, p¯el. J.Kol·r). TÈmϯ ve vöech st¯edolatinsk˝chvidÏnÌch jsou oba prostory oddÏlenymostem Ëi l·vkou, po nÌû dotyËn˝p¯ech·zÌ a vidÌ jak odsouzencek vÏËnÈmu zatracenÌ, podstupujÌcÌnejhr˘znÏjöÌ pekelnÈ tresty, taki spasenÈ, jiû plni radosti a pokojezpÌvajÌ. DynamiËnost a pohyb je vlastnÌobÏma prostor˘m, kterÈ vöak jsou podleGureviËe spÌöe Ñkonglomer·temrozr˘znÏn˝ch mÌst, nijak jednotnÏ

P O D Č A R O U B O Ž S K Á K O M E D I E P Ř E D D A N T E M

modelov·nÌm cizÌ rukou a s nen·vistÌk sobÏ jako prachu vytv·¯et tlakem zesebe diamant a p¯itom na druhÈ stranÏtouûit po jinÈm, chr·nÏnÈm svÏtÏ, kdeby staËilo jenom b˝t. PodleDrewermanna je to dilema meziprometheovskou Citadeloua novoz·konnÌm nebesk˝mJeruzalÈmem. Abychom si vöakzachovali schopnost rozliöov·nÌ: Letecsice ztroskotal, ale stalo se tak blÌzkocÌle.

HAROLD S. KUSHNER ñ KDYé SEZL… VÃCI ST¡VAJÕ DOBR›M LIDEM(Praha, Port·l 1996, 144 stran)

Tato kniha vzbudila u nÏkter˝chkatolick˝ch Ëten·¯˘ nevoli tÌm, ûe sev nÌ rabÌn odv·ûil naznaËit, ûe B˘h jesice moûn· dobr˝ a vöevÏdoucÌ, ale ûeje nutno se vzd·t jeho vöemohoucnosti.Pro mnoho lidÌ je z¯ejmÏ p¯ijatelnÏjöÌ

P O D Č A R O U B O Ž S K Á K O M E D I E P Ř E D D A N T E M

p¯edstava Boha, kter˝ zlu zamezitm˘ûe, ale z nÏjak˝ch vzneöen˝chd˘vod˘ to neudÏl·. K Ëemu je pak alen·boûenstvÌ dobrÈ? Autor na toodpovÌd· takto: B˘h nem˘ûe udÏlatvöechno, ale m˘ûe udÏlat nÏkterÈd˘leûitÈ vÏci. (s. 111) ñ a o ty d˘leûitÈvÏci pr·vÏ jde.

Podle rabÌna Kushnera nem· ot·zka,odkud se vzalo zlo, smysl. Je t¯eba setÈmatem zab˝vat, ale jinak: My se takÈpot¯ebujeme p¯enÈst p¯es ot·zky, kterÈjsou zamϯeny na minulost, na bolest.P¯es ot·zky typu: ÑProË se mi tostalo?ì MusÌme si poloûit ot·zku, kter·otevÌr· dve¯e do budoucnosti: ÑteÔ,kdyû se mi to stalo, co s tÌm m·mdÏlat?ì (s. 131)

Do nakladatelstvÌ se jiû doneslyhlasy tÏch, kter˝m kniha pomohla,i tÏch, kterÈ pobou¯ila.

Jan Jandourek

B O Ž S K Á K O M E D I E P Ř E D D A N T E M

NÏkolik ˙vah nad jednou z kapitol novÈknihy A. GureviËe Nebe, peklo, svÏt(Cesty k lidovÈ kultu¯e st¯edovÏku),kterou v p¯ekladu J. Kol·ra vydalo nasklonku minulÈho roku nakladatelstvÌH&H.

St¯edovÏk˝ ËlovÏk byl celou svoubytostÌ vztaûen k Bohu. JehokaûdodennÌ ûivot, jeho ch·p·nÌûivotnÌch z·konitostÌ a kategoriÌ, jehomikroskopicky pojat˝ svÏt se odvÌjel napozadÌ svÏta ÑmakroskopickÈhoì. SvÏt

vezdejöÌ a onen svÏt nep¯edstavovalynepochopitelnÈ protiklady, n˝brû seprolÌnaly, jejich hranice byla ve vÏdomÌst¯edovÏkÈho ËlovÏka Ë·steËnÏ set¯enaa byla ÑobÏma smÏry proniknuteln·.Proto byla realita st¯edovÏkÈho ËlovÏkaobs·hlejöÌ neû v pozdÏjöÌch dob·ch,zahrnovala i oblasti, kterÈ byly zahranicemi pozemskÈ existence.ì(s. 264)

Pro st¯edovÏkÈho ËlovÏka nebylotudÌû obtÌûnÈ p¯ijmout svÏdectvÌnÏkoho, kdo navötÌvil onen svÏt, jako

265264

duöe s tÏlem; tyto skladby existujÌv ËeskÈ st¯edovÏkÈ literatu¯e t¯i.V ËeskÈm prost¯edÌ bylo ve st¯edovÏkuzn·mo jedno latinsky psanÈ vidÏnÌ,o nÏmû se GureviË nezmiÚuje, a to VisioPhiliberti (Fulberti), poch·zejÌcÌ z 12.stoletÌ od lincolnskÈho biskupa RobertaGrosseteste. Mnich Philibertus(Fulbertus) mÏl jednou vidÏnÌ, v nÏmûspat¯il duöi, kterak se h·d· s tÏlempr·vÏ zem¯elÈho ËlovÏka. A podleGureviËe se p¯ece duöe ËlovÏka st·v·ihned v okamûiku smrti ˙Ëastnou naÑmalÈì eschatologii! Mezi jin˝mi topoi,kter· pat¯Ì k û·nru z·hrobnÌch vidÏnÌa tedy i vidÏnÌ v˘bec, jmenuje GureviËtakÈ Ñspor o duöi mezi andÏly a Ô·blyì.(s. 262) Na jinÈm mÌstÏ se v souvislostis dvojÌ eschatologiÌ zmiÚuje o tom, ûev liter·rnÌch vidÏnÌch st¯edovÏku jeposlednÌmu soudu vÏnov·na jen mal·pozornost, neboù je Ñz¯ejmÏ zastÌnÏnmyölenkou na odmÏny a muky,p¯ichystanÈ duöi hned potÈ, co se oddÏlÌod tÏlaì. (s. 284) Visio Philiberti sestalo p¯edlohou ËeskÈ skladby, datovanÈdo t¯etÌ Ëtvrtiny 14. stoletÌ, tzv. DruhÈhosporu duöe s tÏlem, kter· je zË·stip¯ekladem, zË·sti parafr·zÌ skladbylatinskÈ. Protoûe ovöem latinsk·skladba kolovala po svÏtÏ v mnohaverzÌch se t¯emi r˘zn˝mi ˙vody, jevelmi tÏûkÈ hodnotit pr·ci ËeskÈhoautora. V kaûdÈm p¯ÌpadÏ se stal sporduöe s tÏlem samotn˝m tÈmatemskladby a r·mec vidÏnÌ jakoby vytÏsnil.DalöÌ dva ËeskÈ Spory pat¯Ì typologickydo jinÈ skupiny, do skupiny spor˘ duöes tÏlem, kterÈ se odehr·vajÌ p¯ed smrtÌËlovÏka (J. Leh·r, Ke staroËesk˝m

Spor˘m duöe s tÏlem, in: LF 112, 1989/4). I ony vöak souvisÌ s GureviËovouknihou: T¯etÌ Spor duöe s tÏlem m˘ûeb˝t charakterizov·n jako vidÏnÌ, jehoûp¯edmÏtem je spor duöe s tÏlem, stejnÏdob¯e jako spor. Bylo by vöak v˘becmoûnÈ za¯adit tuto skladbu mezist¯edovÏk· vidÏnÌ? NavÌc se v nÌobjevujÌ mnohÈ prvky, typickÈ prok·z·nÌ (Leh·r 1989), a tzv. PrvnÌ Sporduöe s tÏlem oznaËil uû A. äkarka zaveröovanou homilii! I v nÏm se objevujeobraz Ô·bl˘, kte¯Ì ËÌhajÌ, aû duöe opustÌtÏlo a budou ji moci odnÈst do pekla.Spor o duöi ovöem nevedou s Ô·blyandÏlÈ, ale sama Panna Maria, aËkolirozhodnutÌ p¯ÌsluöÌ pouze JeûÌöovi.ProblÈm û·nrovosti a funkËnosti se zd·b˝t jednou z oûehav˝ch ot·zeka GureviËova kapitola o st¯edovÏk˝chvidÏnÌch kromÏ jinÈho inspirujek ˙vah·m pr·vÏ o nÏm, o problÈmu,kter˝ je zde moûnÈ jen letmo naznaËit,ale kterÈmu se liter·rnÌ medievistikanebude moci jiû dlouho vyh˝bat.

GureviË uv·dÌ jeötÏ jeden aspekt,kter˝ je spoleËn˝ vidÏnÌm a spor˘m,platÌ ale obecnÏ pro myölenÌst¯edovÏkÈho, teologicky nevzdÏlanÈhoËlovÏka v˘bec ñ jde o konkretizacivöech abstraktnÌch p¯edstav a pojm˘.Jak pÌöe GureviË, st¯edovÏk˝ ËlovÏkÑmaterializoval to, co bylo duchovnÌa nadp¯irozenÈ, mÏnil abstraktnÌ pojmya vlastnosti v tÏla a samostatnÈ bytosti.Tento proces materializacenadsmyslnÈho se odehr·val i s lidskouduöÌ.ì (s. 291) NenÌ snad t¯eba citovat tyveröe z tzv. PrvnÌho Sporu, v nichû duöev personifikovanÈ podobÏ mluvÌ ñ

P O D Č A R O U B O Ž S K Á K O M E D I E P Ř E D D A N T E M

neorganizovan˝mì; spojuje je pr·vÏ jencesta, po nÌû je vedena vizion·¯ovaduöe. Nelze si nevybavit zn·m˝ triptychHieronyma Bosche, nelze uvÈst lepöÌp¯Ìklad pro ono typicky st¯edovÏkÈspl˝v·nÌ minulosti, p¯Ìtomnostia budoucnosti, pro ono ÑzploötÏnÌìprostoru ve st¯edovÏkÈm v˝tvarnÈmumÏnÌ, pro p¯edstavivost st¯edovÏkÈhoËlovÏka, kter˝ vϯil vidÏnÌm i sn˘ma povaûoval je nikoli za fantazii, ale zarealitu, nikoli za fantasknÌ p¯Ìhody,n˝brû za z·sahy vÏËnÈho svÏta do svÏtapozemskÈho.

N·vötÏva z·hrobnÌho svÏta p¯irozenÏnebyla jedin˝m tÈmatemst¯edolatinsk˝ch liter·rnÌch vidÏnÌ;GureviË si je zvolil proto, aby se mohlvÌce p¯iblÌûit st¯edovÏk˝m p¯edstav·mteologicky nevzdÏlanÈho lidu o nebeskÈodplatÏ a pekeln˝ch trestech,o k¯esùanskÈm uËenÌ o sp·se a vÏËnÈmzatracenÌ h¯ÌönÌk˘, kterÈ si obyËejn˝ËlovÏk p¯ev·dÏl do naprostokonkrÈtnÌch uchopiteln˝ch obraz˘,blÌzk˝ch jeho myölenÌ. GureviË sezmiÚuje jeötÏ o vidÏnÌch, v nichû sedotyËnÈmu zjevujÌ andÏlÈ nebo svÏtci.NabÌzÌ se vöak dalöÌ ot·zka: kam za¯adittakovÈ texty, v nichû autor dosvÏdËujesvÈ setk·nÌ p¯Ìmo s Bohem (je-li takov˝z·ûitek v˘bec verbalizovateln˝a sdÏliteln˝), tedy celou ök·lust¯edovÏkÈ mystickÈ literatury. Bylo byjistÏ zajÌmavÈ prozkoumat vztah mezimystikou a mystick˝mi trakt·tya û·nrem vidÏnÌ.

Za velmi p¯Ìnosnou povaûujiGureviËovu tezi o malÈ a velkÈeschatologii. GureviË pokl·d· toto dvojÌ

pojetÌ eschatologie za symptomatickÈpro st¯edovÏkou ambivalentnost vidÏnÌsvÏta. Ve vÏtöinÏ text˘, kterÈprozkoumal, jsou totiû dobrÈ a zlÈskutky ËlovÏka v·ûeny uû v momentujeho snrti a ve stejnÈm okamûikudoch·zÌ k soudu nad jeho duöÌ. TatoÑmal·ì eschatologie tedy p¯edch·zÌeschatologii ÑvelkÈì, kdy podlek¯esùanskÈho uËenÌ dojde na konci svÏtak poslednÌmu soudu a jednotlivec nikolis·m, ale spolu se vöemi ostatnÌmi lidmistane p¯ed Stvo¯itelem. Kaûd˝ ËlovÏkm· tedy na z·kladÏ tÈtoÑindividualizujÌcÌ str·nky uËenÌ o smrtia odplatÏì podle GureviËe odpovÏdnostza sv˘j vlastnÌ ûivot a je na nÏm, zdazvolÌ cestu dobra Ëi zla. Moûnost boûÌmilosti mu tÌm samoz¯ejmÏ nenÌodejmuta. Ot·zku, co se odehr·v· meziÑmalouì a Ñvelkouì eschatologiÌ, vöakbohuûel GureviË ne¯eöÌ. Jak a kdeËlovÏk Ëek· na definitivnÌ ortel boûÌ?

Z·hrobnÌ vidÏnÌ pat¯ila podobnÏ jakoexempla jistÏ k z·kladnÌmu ÑvybavenÌìknÏûÌ, neboù velmi konktrÈtnÌ a Ëasto aûp¯Ìliö expresivnÌ lÌËenÌ pekel˝ch muka utrpenÌ bezesporu p˘sobilo nasvÏdomÌ ËlovÏka vÌc neû moralistnÌk·z·nÌ o bez˙honnÈm ûivotÏ,zdrûenlivosti od h¯Ìch˘ a nutnostidodrûov·nÌ Desatera. P¯esto i vidÏnÌmÏla moralizujÌcÌ charakter a mohla b˝tr˘zn˝m zp˘sobem vËleÚov·na jakoexempla do knÏûsk˝ch k·z·nÌ. Nar·ûÌmtÌm tedy opÏt na prub̯sk˝ k·menst¯edovÏkÈ literatury ñ diferenciacia p¯esnÈ vymezenÌ jednotliv˝ch û·nr˘.

V tÈto souvislosti bych se r·dazmÌnila o vztahu û·nru vidÏnÌ a spor˘

P O D Č A R O U B O Ž S K Á K O M E D I E P Ř E D D A N T E M

267266

v pohnutÈ dobÏ, za pohnut˝chokolnostÌ.

John Bunyan (1628ñ1688) se jiûjako sedmn·ctilet˝ dostal do vÌruanglickÈ obËanskÈ v·lky. V roce 1654vstupuje do baptistickÈ druûinyv Bedfordu a rok nato byl povol·n namÌsto kazatele. P¯estoûe zprvu sv˝mschopnostem pram·lo d˘vϯoval, stal sez·hy velmi ˙spÏön˝m a vyhled·van˝m.Ve staröÌ literatu¯e nalezneme dokoncejeho charakteristiku: ÑByl kostnat ,̋vysokÈ postavy, naËervenal˝ch vlas˘,jiskrn˝ch oËÌ a vysokÈho Ëela; jehopovaha byla stroh· a p¯Ìkr·; mnohonemluvil a spoleËenskÈmu ûivotu sevyh˝bal.ì (Fr. Chudoba, Pod listnat˝mstromem, Praha 1947, s. 61) Porestauraci Stuartovc˘ roku 1660 jev d˘sledku zav·dÏnÌ star˝ch,nerepublik·nsk˝ch, episkop·lnÌchpo¯·dk˘ zatËen, obvinÏn z organizov·nÌneleg·lnÌch n·boûensk˝ch shrom·ûdÏnÌa uvÏznÏn na dlouh˝ch dvan·ct let.VÏzenÌ bylo mÌrnÈ. Mohl p¯ijÌmatn·vötÏvy p¯·tel, k·zat spoluvÏzÚ˘m,p¯ivydÏl·vat si na lepöÌ ûivobytÌ psanÌma vyd·v·nÌm knih Ëi v˝robou krajek.(Tom·ö MÌka uv·dÌ v biografickÈmdoslovu k p¯ekladu: ÑVe vÏzenÌpodporuje svou rodinu v˝roboutkaniËek do bot.ì /s. 181/ Krajkaa tkaniËka se v angliËtinÏ ¯eknou stejnÏñ LACE, p¯iËemû v souvislosti s botamishoe-laces. D·v·me zde p¯ednostkrajce, pravdÏpodobnÏjöÌ variantÏ,kterou zmiÚuje anglista FrantiöekChudoba ve svÈ studii o Bunyanovi.)ZaË·tkem roku 1672 je propuötÏn,dostal povolenÌ vykon·vat kazatelskou

P O D Č A R O U P O U T N Í K O V A C E S T A

Ëinnost, ale znovu byl uvÏznÏn. Uv·dÏtv tomto obdobÌ konkrÈtnÌ ËasovÈ ˙dajeje oöidnÈ, neboù se v nich Ëesk·bunyanovsk· literatura rozch·zÌs MÌkov˝m biografick˝m doslovem. P¯isrovn·nÌ dostupn˝ch pramen˘(Chudoba, St¯Ìbrn ,̋ SlovnÌk spisovatel˘anglickÈ literatury, SlovnÌk svÏtov˝chliter·rnÌch dÏl) nenÌ nap .̄ v˘bec jasnÈ,zda Bunyan pracoval na svÈ nejslavnÏjöÌa nejlepöÌ knize, PoutnÌkovÏ cestÏ, p¯isvÈm prvnÌ vÏznÏnÌ (MÌka), Ëi aûpozdÏji, p¯i vÏznÏnÌ druhÈm (Chudoba,SlovnÌk spis. angl. lit.). »ten·¯i,pÌdÌcÌmu se po faktografickyhodnovÏrn˝ch ˙dajÌch, nezbyde nicjinÈho neû se obr·tit na poËetnouodbornou literaturu v angliËtinÏ. TytoËeskÈ malichernosti nic nemÏnÌ na tom,ûe PoutnÌkova cesta vyöla v roce 1678a vzbudila obrovsk˝ ohlas. Kr·tce natovyölo druhÈ a t¯etÌ vyd·nÌ s doplÚkya ˙pravami, bÏhem deseti let vyölaPoutnÌkova cesta jeden·ckr·t (MÌka),n·sledovaly p¯eklady do holandötiny,francouzötiny a nÏmËiny a sto let poprvnÌm otiötÏnÌ si mohli angliËtÌ Ëten·¯ivybrat skoro ze stovky r˘zn˝ch vyd·nÌ(Chudoba), z nichû mnohÈ vyölyspoleËnÏ s druh˝m, pozdÏji napsan˝mdÌlem.

PoutnÌkova cesta z tohoto svÏta dosvÏta budoucÌho je r·mov·na autorovoup¯edmluvou-obranou a z·vÏrem.V obranÏ uv·dÌ, ûe naps·nÌ tÈto knihynebylo jeho p˘vodnÌm z·mÏrem,polemizuje s potenci·lnÌmi kritikya odvol·vaje se k nejvyööÌ autoritÏPÌsma, vyvracÌ jejich p¯edpokl·danÈv˝hrady. Pak uû nech·v· promlouvat

zd·nlivÏ paradoxnÏ ñ o svÈ duöi a kdetÏlo mluvÌ o svÈm tÏle.

St¯edovÏcÌ teologovÈ odmÌtalikonkrÈtnÌ zobrazov·nÌ pekeln˝ch muk.Podle nich je bylo t¯eba (a nejen je, alezejmÈna nejr˘znÏjöÌ apokalyptickÈ vizeJanova ZjevenÌ) vykl·dat obraznÏ,symbolicky, jako v˝raz v˝Ëitek svÏdomÌa duöevnÌho utrpenÌ ËlovÏka zasp·chanÈ h¯Ìchy. KromÏ toho, ûez·hrobnÌ vidÏnÌ mÏla moralizujÌcÌcharakter a spolehlivÏ fungovala jakomemento, aby se ËlovÏk zamyslel nadsv˝m ûivotem a volil cestu dobraa l·sky, mÏla podle GureviËe jeötÏ jednudosti podstatnou funkci: ÑPodobnÏ jakozpovÏÔ ponoukala vϯÌcÌho k tomu, abyanalyzoval vlastnÌ mravnÌ ûivota hodnotil jej, tak iÖì vidÏnÌp¯edstavovalo svÈr·zn˝ podnÏtk anal˝ze osobnosti; peklo a r·j z·pasÌuvnit¯ lidskÈ duöeÖ (s. 259)

Gureviˢv psychologicko-sociologick˝ p¯Ìstup se zd· b˝tv mnohÈm inspirativnÌ. S p¯esnostÌfilologa a erudovanostÌ liter·rnÌhohistorika jde skrze texty d·l. V jehointerpretacÌch text˘ lze jak nahlÈdnout

do kuchynÏ st¯edovÏk˝ch teolog˘,ne˙navnÏ vysvÏtlujÌcÌch teologickÈuËenÌ pomocÌ alegorick˝cha symbolick˝ch v˝klad˘, tak takÈpochopit, jak obyËejn˝ lid tyto sloûitÈv˝klady ch·pal a p¯etv·¯el si je pomocÌvlastnÌ obraznosti do podoby blÌzkÈjeho myölenÌ. Lze pochopitambivalentnost st¯edovÏkÈho svÏta, kdysi ËlovÏk v r·mci ÑvelkÈ historieì ûilsv˘j Ñmal˝ì pozemsk˝ ûivota nepociùoval mezi nimi propastn˝rozdÌl, kdy pro nÏj fantazie a realitaznamenaly totÈû a byly stejnÏ skuteËnÈ,takûe nejen jeho p¯edstavivost, alei ûivotnÌ realita a prostor byly vesrovn·nÌ s ûivotnÌ realitou dneönÌhoËlovÏka vÏtöÌ a bohatöÌ o re·lnÏnazÌranou dimenzi transcendentna.NehledÏ na to, ûe jeho ûivot byl v ¯·dubytÌ pevnÏ ukotven, a aËkoli se v jehoduöi obËas sv·¯ili andÏlÈ s Ô·bly,vztahoval se neust·le k vÏËnÈ, nemÏnnÈkonstantÏ, o nÌû nepochyboval a kter·d·vala smysl jeho pozemskÈmupachtÏnÌ.

Lenka J irouökov·

P O D Č A R O U P O U T N Í K O V A C E S T A

P O U T N Í K O VA C E S T A J O H N A B U N YA N A

ÑTa kniha zp˘sobÌ, ûe se vyd·ö na pouù,pokud jejÌ radu budeö chtÌt poslechnout.Aû do zemÏ svatÈ dojdeö podle nÌ,budeö-li ji ËÌst s prav˝m pozn·nÌm.ì

(J. Bunyan)

O BunyanovÏ knize PoutnÌkova cestaz tohoto svÏta do svÏta budoucÌho (ThePilgrimís Progress ñ From This World

to That Which Is to Come), kterouvydalo v novÈm p¯ekladu Tom·öe MÌkynakladatelstvÌ Argo, je zn·mo, ûe pat¯ilasvÈho Ëasu a dodnes pat¯Ì mezinejËtenÏjöÌ knihy napsanÈ v anglickÈmjazyce a spolu s BiblÌ byla souË·stÌÑpovinnÈhoì duchovnÌho vybavenÌostrovnÌch dom·cnostÌ. Kniha vznikala

269268

a p¯edevöÌm z uveden˝ch vlastnÌchjmen je z¯ejmÈ, ûe se jedn· o alegorii.P¯estoûe prvotnÌm autorsk˝m z·mÏrembylo na p¯ÌbÏhu Kristi·na, tj. K¯esùanaobecnÏ, pouk·zat na nutnostp¯ekon·v·nÌ p¯ek·ûek p¯i smϯov·nÌk nesmrtelnosti NebeskÈho JeruzalÈma,popsat z pohledu svÈho vyzn·nÌobtÌûnost cesty od nevÌry k v̯ea neschopnost mnoha lidÌ opustitpomÌjivÈ jistoty pozemskÈ Sodomy,m˘ûeme dnes, po vÌce neû t¯ech stechletech, ËÌst Bunyanovu knihu jakoobecnÈ podobenstvÌ o lidstvu. Vûdyùkaûd˝ z n·s nÏkdy zab¯edne do Baûinmalomyslnosti, ökr·be se na horu OmylËi na horu Mamon, musÌ dennodennÏodol·vat l·kadl˘m mnoha Jarmark˘marnosti Ëi z·pasit s obrem BeznadÏjz Hradu pochybnostÌ. A kolik potk·mev ûivotÏ lidÌ, kte¯Ì by se mohli jmenovatMluvka, Neznalost, MalovÏrn ,̋Prachymil, VypoËÌtav ,̋ Nespokojen ,̋SvÏtaznal, Ateista, Zahanben ,̋ alestejnÏ tak DoufajÌcÌ, VÏrn ,̋ Rozvaha,Zboûnost. A kterÈ z tÏchto obecn˝chcharakter˘ vytv·¯ejÌ naöe J·, a hlavnÏ ñkterÈ p¯evaûujÌ?!

Bunyanovo dÌlo, v nÏmû doölo keöùastnÈmu setk·nÌ svÏta teologickÈho sesvÏtem liter·rnÌm, m· velmi blÌzkok jinÈmu alegorickÈmu pojedn·nÌ, jeûvzniklo o pades·t let d¯Ìve v ËeskÈmprotestantskÈm prost¯edÌ JednotybratrskÈ, Labyrintu svÏta a r·ji srdceJana Amose KomenskÈho. P¯iobs·hlejöÌm srovn·nÌ bychom jistÏnalezli mnoho shod a rozdÌl˘ a z nichplynoucÌch dalöÌch zajÌmavostÌ, staËÌvöak snad zmÌnit jednu jedinou.

ZatÌmco Bunyan˘v Kristi·n putujepozemsk˝m svÏtem s·m Ëi s nÏkter˝miz p¯·tel a vykoupenÌ nach·zÌv NebeskÈm mÏstÏ, KomenskÈhoPoutnÌk je prov·zen po celÈm labyrintusvÏta dvÏma st·l˝mi pr˘vodci,VöezvÏdem Vöudybudem a M·menÌm,a vykoupenÌ nalÈz· s·m v sobÏ, ve svÈmrozjÌm·nÌ; tedy nikoli NebeskÈ mÏsto,spÌöe Hrad v nitru.

Jestliûe jsme tu v souvislostis Bunyanem zmÌnili KomenskÈho,nesmÌme zapomenout na jeho Ëesk˝katolick˝ pand·n v podobÏalegorickÈho rom·nu jezuity MatÏjeVieria Christoslaus aneb éivotKristoslava knÌûete, kter˝ vyöel poprvÈa naposled v roce 1689. I u Vieria sesetk·me s obecn˝mi poukazy na vÏciöpatnÈ svÏta vezdejöÌho; postava knÌûeteKristoslava s jeho dobr˝mi slovyi skutky je archetypem dobrÈho(k¯esùanskÈho) panovnÌka. Na rozdÌl odBunyana i od KomenskÈho tunach·zÌme mnohem v˝raznÏjöÌ ostenpolemick ,̋ a to pr·vÏ v˘Ëi nekatolÌk˘m.Nejp¯ÌznaËnÏjöÌ je des·t· kapitola,obsahujÌcÌ kromÏ jinÈho lÌËenÌ v·lkyKristoslavovy arm·dy s nekatolÌkya Ñodpory sprostÈho lidu nekatolickÈhoa odpovÏdi na nÏì, tedy argumenty protinejËastÏjöÌm protestantsk˝m n·mitk·mÑsprostÈho liduì, s nÌmû se MatÏjVierius za svÈho mision·¯skÈhop˘sobenÌ jistÏ mnohokr·t setkal.

Vedle tÏchto typologick˝ch analogiÌse objevÌ PoutnÌkova cesta JohnaBunyana v ËeskÈ literatu¯e ve zcelakonkrÈtnÌ zmÌnce (upozorÚuje na niV·clav »ern˝ v Eseji o b·snickÈm

P O D Č A R O U P O U T N Í K O V A C E S T A

vypravÏËe, jenû Ëten·¯e po celou dobuprov·zÌ sv˝m dlouh˝m snem.

V nÏm vidÌ(me) postavu Kristi·na,muûe, kter˝ vÌ, ûe mÏsto, v nÏmû ûije seûenou a dÏtmi, bude zniËeno ohnÏmz nebe. Hn·n touhou po z·chranÏ a pospasenÌ proto opouötÌ MÏsto zk·zy,zanechav v nÏm svÈ blÌzkÈ, kte¯Ì nevϯÌjeho vizi z·huby, d·vajÌce p¯ednostÑjistotÏì p¯eb˝v·nÌ pozemskÈho p¯edjistotou bytÌ nebeskÈho. Z pochybnostÌo sobÏ samÈm vysvobodÌ Kristi·naEvangelista, jenû mu uk·ûe cestuk vÏËnÈmu ûivotu. V prvnÌ f·zi cestyKristi·na doprov·zÌ soused P¯Ìstupn ,̋kter˝ ho chtÏl p˘vodnÏ s pomocÌZatvrzelÈho p¯ivÈst zpÏt do MÏstazk·zy. Ale dlouho nevydrûel P¯Ìstupn˝drûet krok s Kristi·nem a od Baûinmalomyslnosti se vracÌ zpÏt.

Kristi·novi cestu ztÏûuje tÏûkÈb¯emeno, kterÈ zÌskal Ëast˝m studiemPÌsma a kterÈ musÌ st·le vl·Ëet naz·dech. ZbavÌ se ho aû na mÌstÏVykoupenÌ, p¯i pohledu na k¯Ìû, jejûmÌjÌ cestou. P¯i svÈ pouti na horu Sion,do NebeskÈho mÏsta, NebeskÈhoJeruzalÈma, str·vÌ jednu noc v pal·cizvanÈm N·dhern ,̋ kde hovo¯Ì se t¯emidÌvkami, ZboûnostÌ, ProzÌravostÌa L·skou, jeû zpytujÌ Kristi·na donejmenöÌch podrobnostÌ.

V ⁄dolÌ ponÌûenÌ bylo Kristi·novibojovat s Ô·blem Apollyonem. Nakonci ⁄dolÌ stÌnu smrti minul jeskyni,v nÌû kdysi ûili dva ob¯i ñ Papeûa Pohan. Pohan byl jiû d·vno mrtev,zatÌmco Papeû je tu vykreslen zcelav intencÌch anglickÈho protestantismu:ÑÖ aËkoliv je dosud naûivu, natolik se

P O D Č A R O U P O U T N Í K O V A C E S T A

Ë·steËnÏ pro sv˘j vysok˝ vÏk a takÈv d˘sledku mnoha ostr˝ch öarv·tek,pom·tl a kosti mu ztuhly, ûe nedok·ûeo moc vÌc neû sedÏt u vchodu svÈjeskynÏ, öklebit se na kolemjdoucÌpoutnÌky a okusovat si nehty, protoûe nanÏ nem˘ûe.ì Na proch·zejÌcÌhoKristi·na se dok·ûe jen zle osopit:ÑBerani a odpadlÌci, vöak skonËÌte nahranici!ì Za ⁄dolÌm stÌnu smrti sesetk·v· s VÏrn˝m, kter˝ rovnÏû opustilMÏsto zk·zy, a pokraËujÌ d·le spolu. Pomnoha epizod·ch se setkajÌ znovus Evangelistou, jenû je posiluje ve v̯ea varuje p¯ed n·strahami, jeû je potkajÌna Jarmarku marnosti, celoroËnÏkonanÈm. Zde jsou oba skuteËnÏ zajatia VÏrn˝ je soudem, k nÏmuû jsou zasvÏdky p¯izv·ni Z·vist, Bluda¯a PatolÌzal, uzn·n vinn˝m a ponelidskÈm muËenÌ up·len.

Kristi·novi se poda¯ilo uniknouta cestou se k nÏmu p¯id· DoufajÌcÌ, jehoposlednÌ pr˘vodce. Spolu jsou zajatiobrem BeznadÏj, spolu prchajÌ z jehoosidel a proöedöe OËarovan˝ kraj,vstupujÌ do bran NebeskÈho mÏsta.

V z·vÏru vstupuje na scÈnu opÏtautor, kter˝ vybÌzÌ Ëten·¯ek interpretacÌm svÈho opusu ñ ÑVylÌËiljsem ti, Ëten·¯i, teÔ sv˘j sen, / zkus tedy,zda m˘ûe b˝ti vyloûen. / Vyloû sobÏ Ëisv˝m bliûnÌm jeho dÏj, / na v˝kladymylnÈ si vöak pozor dej.ì ñ a v p¯ÌpadÏ,ûe se dÌlo nÏkomu nelÌbilo, slibujenapsat dalöÌ ñ ÑKdyû ti vöak vöe marnÈbude p¯ipadat, / nov˝ sen se mi zas jistÏzaËne zd·t.ì

Jiû z kr·tkÈho a nutnÏzjednoduöenÈho p¯evypr·vÏnÌ knihy

271270

NakladatelstvÌ Argo si za pomÏrnÏkr·tk˝ Ëas vydobylo v˝sostnÈ postavenÌna ËeskÈ nakladatelskÈ scÈnÏ, mÏlo byproto peËlivÏ p¯istupovat ke kaûdÈknize, kterou pouötÌ ze sv˝ch rukou.

Moûn· se chyst· vydat i druh˝ dÌlPoutnÌkovy cesty. Vϯme jen, ûe budelÈpe redakËnÏ vypraven.

Martin Val·öek

P O S L E D N Í B Ö H M E

Vendulkou Odkolkovou. ProdÏl·v·melÈËebnou k˙ru doktora Pauliho,b˝valÈho plukovnÌho lÈka¯e 35.plzeÚskÈho pÏöÌho pluku pod vedenÌmpolnÌho marö·lka Degenfelda,a musÌme tedy kloktat kamenec.SlavÌme svatbu bratrance Josefav z·padoËeskÈm pohraniËÌ, obdivujemesÌlu ËeskÈho ËeledÌna Pavla a jsmesvÏdky i jeho smrti, kterou jsme ñnep¯Ìmo ñ zp˘sobili. Simulujeme p¯edvojensk˝mi lÈka¯i a hled·me babiËËinoûebro. VelkÈ dÏjinnÈ ud·losti n·s nejsouhodny: nov˝ st·t jsme zapili s Ëesk˝mivoj·ky ve vinnÈm sklepÏ, 15. b¯ezen1939 tr·vÌme se sluûkou Ma¯kouv restauraci nad srnËÌ peËenÌa mouËnÌkem. Proch·zÌme se spoleËnÏs nÌ a sluöÚ·kem PetremGerstergrannem, kter˝ je mimochodemjeden z tÏch voj·k˘, co semp¯imaöÌrovali. Ale jsme i svÏdkyodvleËenÌ pana Herziga, ûidovskÈhodom·cÌho, nositele velkÈ st¯ÌbrnÈmedaile. PodÌvejte, tady jeÖ

Po expresionistick˝ch poË·tcÌch(spolupr·ce s brnÏnsk˝m ËasopisemDer Mensch ñ »lovÏk a b·snickÈ sbÌrceSturz der Verdammten ñ P·dodsouzenc˘, 1919) se Urzidil na ËasodmlËel. Jako by v nÏm st·le

Johannes Urzidil se koneËnÏ objevil nakniûnÌch pultech! Z·sluûn˝p¯ekladatelsk˝ a ediËnÌ poËinnakladatelstvÌ ARGO, hojnÏ vyd·vajÌcÌtÈû jinÈ autory praûskÈ nÏmeckÈliteratury (Meyrinka, Leppina,Hadwigera), zasluhuje vÌce neûzdvo¯ilou zmÌnku. Pravda, na rozdÌl odMeyrinkova mystiËna a okultismu,Kafkova existenci·lna Ëi Leppinovasexu necans nenÌ Urzidilovo dÌlo nijakpsychopatologicky formov·no.A pravdÏpodobnÏ proto si poloûÌmestejnou ot·zku jako Heinz Politzer,Urzidil˘v ûivotopisec: Byl UrzidilstaromÛdnÌ? A odpovÏÔ? BylvypravÏËem a tuto ot·zku si nekladl.Urzidil byl nejen stylovÏ konzervativnÌ(to Kafka koneckonc˘ taky), ale snadi trochu nostalgick˝ a idylick˝ vypravÏË.Nebo byl spÌöe zasvÏcen˝m v˝tvarn˝mkritikem? »i odbornÏ zdatn˝mhistorikem Ëesko-nÏmeck˝ch liter·rnÌchvztah˘ s esejistick˝mi ambicemi?

Zvl·ötnÌ Urzidilovu trojdomostsjednocuje z·jem o p¯ÌbÏh, podan˝s autorov˝m citov˝m zaujetÌm. VesbÌrce povÌdek Kde ˙dolÌ konËÌ (ARGO1996) tak chodÌme s vypravÏËemnakupovat chleba k Odkolk˘m a jsmed˘vÏrnÌci mezi nÌm a sleËnou

P O D Č A R O U P O S L E D N Í B Ö H M E

baroku, Praha 1937, s. 141) ñ vedruhÈm dÌlu rom·nu Aloise Jir·skaU n·s, kter˝ se odehr·v· ve dvac·t˝chletech minulÈho stoletÌ. MluvÌ se o nÌjako o ÑBuny·nceì. Kdyû je p¯inesenacoby ˙tÏcha nemocnÈmu, ten, Ñjako byn·hle sÌly nabylì, mohl ËÌst na titulnÌmlistÏ: ÑJana Buny·na ñ Cesta K¯esùanaz MÏsta zk·zy do blahoslavenÈvÏËnosti.ì Jak je vidÏt, pouûil Jir·seki tohoto drobnÈho historickÈho detailuk vytvo¯enÌ plastickÈho dÏjinnÈhoobrazu (PoutnÌkova cesta vyölav ËeskÈm p¯ekladu poprvÈ v roce 1815),stejnÏ jako nap .̄ v Temnu, kde uv·dÌvelkÈ mnoûstvÌ dobov˝ch baroknÌchspis˘.

Z·vÏrem nÏkolik pozn·mekk novÈmu vyd·nÌ.

Grafick· podoba knihy je vÌce neûzda¯il· a mohla by ˙spÏönÏ kandidovatna nejhezËÌ knihu roku. Za dobr˝ n·padm·me vyuûitÌ star˝ch ilustracÌz devaten·ctÈho stoletÌ. (Pro milovnÌkybarevn˝ch a n·zorn˝ch ilustracÌupozorÚujeme na knihu DanielyHodrovÈ Rom·n zasvÏcenÌ, mezijejÌmiû barevn˝mi p¯Ìlohami se nach·zÌskvostn· ilustrace, p¯ipomÌnajÌcÌkomiksovÈ ztv·rnÏnÌ p¯ÌbÏhu, kter·prov·zela jedno z vyd·nÌ PoutnÌkovycesty v minulÈm stoletÌ.)

P¯ekl·dat liter·rnÌ dÌlo tohoto typu jevÏc jistÏ obtÌûn·, p¯edevöÌm co se t˝k·p¯eklad˘ vlastnÌch jmen. Bunyan jiûv p¯edmluvÏ upozorÚuje na zr·dnostisvÈho jazyka: ÑMÈ knihy jazyk jadrn ,̋to nem·m strach, / mal·tn˝m lidemrozproudÌ zase krev v ûil·ch.ìP¯ekladatel Tom·ö MÌka se snaûÌ dost·t

tomuto konstatov·nÌ. Jen na nÏkolikamÌstech n·m p¯ipadne, ûe zvolen· mÌraexpresivity nÏkter˝ch slovnÌch spojenÌse vymyk· stylovÈ rovinÏ celÈho textua ruöÌ naöe povÏdomÌ o angliËtinÏsedmn·ctÈho stoletÌ. Nap¯Ìklad: thatsome frenzy distemper had got into hishead ñ Ñûe se mu do hlavy vrazil nÏjak˝raplì (s. 15), he was soundly bedabbledwith that kind of dirt ñ Ñûe se v tomsajrajtu d˘kladnÏ vyv·lelì (s. 75),a foolish timorousness ñ Ñpitom·b·zlivostì (s. 86), dash in pieces ñÑrozml·tit na madÏruì (s. 119).Pouûiteln˝ je kr·tk˝ a hutn˝ MÌk˘vdoslov a informace o dosavadnÌchËesk˝ch p¯ekladech. O nesrovnalostechv nÏkter˝ch biografick˝ch ˙dajÌch jsmese zmÌnili uû v˝öe.

Pokud lze nad uveden˝mi drobn˝miv˝tkami k p¯ekladu m·vnout rukous tÌm, ûe se jedn· o ryze subjektivnÌpocit recenzenta, nelze tak uËinit vevÏci redakËnÌ pr·ce. Ta je odbyt· a vrh·öpatnÈ svÏtlo na celou knihu. Bude-liËten·¯ d˘sledn ,̋ nalezne na kaûdÈstranÏ proh¯eöek proti pravopisu ËinÏjakou jinou redakËnÌ ned˘slednost.Chyby, a je jich mnoho, jsou p¯edevöÌmv interpunkci. Nam·tkou viz s. 24, .̄ 8;s. 25, .̄ 33; s. 26, .̄ 16; s. 30, .̄ 5, 22, 30(öpatnÏ opsan˝ biblick˝ cit·t!) atd.DalöÌmi chybami, plynoucÌmiz ned˘slednosti, je kolÌs·nÌ vlastnÌchjmen: P¡N hory (s. 60) x P·n hory (s.53), baûina Malomyslnosti (s. 22)x Baûina malomyslnosti (s. 33) atp.A dalöÌ a dalöÌ nedostatky: Ö[ûenaa dÏti] se vydali na pouù (s. 59),laskavost v˘Ëi mÏ (s. 47).

P O D Č A R O U P O U T N Í K O V A C E S T A

273272

patrona a jeho chr·nÏnkyni. Tyto b·snÏ,kterÈ stavÏjÌ Dianu Tuyet-Lan Nguyendo pozice druhÈ Lolity a VeselskÈhop¯edv·dÏjÌ jako senilnÌho starce,uvozujÌ poezii mladÈ vietnamsko-slovenskÈ autorky.

B·sn̯ka si jistÏ sv˝m vyzr·l˝m,vyrovnan˝m projevem zasluhujepozornost. JejÌ p¯ev·ûnÏ milostn·a n·boûenstvÌm inspirovan· tÈmatanetrpÌ neduhy b·snÌ nejmladöÌchautor˘. Nejsou sebelÌtostiv·, plaËtiv·,bez˙ËelnÏ nesrozumiteln· Ëi k¯eËovitÏnonkonformnÌ. NadosobnostautorËin˝ch tÈmat se pojÌ s intimnÌmzp˘sobem pod·nÌ. P¯ÌznaËn˝ je jemn˝humor prosvÌtajÌcÌ mezi ¯·dky.

»tenÌ b·snÌ Diany Tuyet-Lan Nguyenje potÏöenÌm. VlnÌ se, opouötÌ n·s a opÏtse k n·m vracejÌ v nepravideln˝chintervalech. »ast˝ je v˝skyt t¯Ì teËek.NÏkdy se nit b·snÏ st·v· nez¯etelnou,pokraËuje mimo knihu a poslÈze seobjevuje obohacena Ëi pozmÏnÏna.NeobvyklÈ obraty se n·hle zaöklebÌ naneËekanÈm mÌstÏ, p¯ÌzraËnost se st·v·naturalismem, d˘vÏra sarkasmema intimita obnaûenostÌ.

ÖA keÔ som sa ku tebesnaûila dostaù t˝mi lepkav˝mipavuËinami,uökrtil si ma nimi.Moûno preto,ûe som zabila vöetky svoje ohnivÈdeti.Dokonce i tie,Ëo neboli od teba.Ale to si nevedel.

Trhan· nit b·snÏ je pro autorku typick·.DÏj postupuje ve skocÌch a zasahuje n·snep¯ipravenÈ. AËkoli se v tÈto b·sninevyskytujÌ û·dnÈ zvl·ötnÌ obraty, slovnÌspojenÌ, ¯eË b·snÏ st¯ÌdavÏ plynea zadrh·v· se, poskakuje. Autorka sen·m uöklÌb· a souËasnÏ n·s shovÌvavÏchl·cholÌ a udrûuje v oËek·v·nÌa nejistotÏ. Pohr·v· si s logikou,ukolÈb·v· n·s a p¯ekvapenÈ neËekanÏprobouzÌ.

VeselskÈho texty se od text˘ DianyTuyet-Lan Nguyen z·sadnÏ liöÌ. MajÌprozaick˝ charakter text-appealu,jehoû mohutn· hymniËnost n·szavaluje. Bohatost obraz˘ ho sices textem Diany Tuyet-Lan Nguyensbliûuje, ale jeho obrazy ûijÌ vÌce samysebou, jsou mÈnÏ chytlavÈ. Lyrick· nitb·snÌ je tÏûko k nalezenÌ podneust·vajÌcÌm tokem v˝raz˘. SlovnÌh¯ÌËky, fabulace a Ëasto pouzezd·nlivÏ logickÈ souvislosti jsounesnadno p¯ÌstupnÈ smyslovÈmui racion·lnÌmu uchopenÌ. P¯es sloûitÈslovnÌ konstrukce obËas probleskneskvostn˝ obrat, v˝stiûnÈ vyj·d¯enÌ, alei probubl·vajÌcÌ slova pro slova.

ZatÌmco Diana Tuyet-Lan Nguyenn·s hned prvnÌ b·snÌ okouzlÌ,VeselskÈho samorostlÈmu projevu jenutnÈ p¯ivyknout, pono¯it se.

Ne, nekupujeö si poslednÌ vyd·nÌCosterachroustaje cukrov˝ öpalek,pokyvuje hlavou, jak je to jinÈ,ûena rozbÌjÌ zlostnÏ vajÌËkoo plotnuÖ

P O D Č A R O U D V Ě V J E D N É

rezonovalo dvojveröÌ ÑKdy koneËnÏp¯ijde dÌlo, kterÈ uchopÌm / jeû vyplnÌpr·zdnotu, kterou v sobÏ nosÌmì. NazaË·tku t¯ic·t˝ch let vydal rozs·hl˝liter·rnÏhistorick˝ esej Goethe inBˆhmen o klasikov˝ch cest·ch do »echa jeho Ëesk˝ch (bˆhmisch!) p¯·telÌch.Znal a obdivoval ËeskÈ mal̯stvÌ:J. ZrzavÈmu uv·dÏl v roce 1925 v˝stavuv BerlÌnÏ, o jeden·ct let pozdÏji vyölakniha o V. Hollarovi (o rok pozdÏji jiJan Urzidil vydal i v ËeötinÏ). MuselutÈct p¯ed Hitlerem ñ v Americe se vöakdlouho nemohl uchytit. ZaËal tedyvyr·bÏt umÏleckÈ p¯edmÏty z k˘ûe. Aûv öestapades·tÈm vyöel u mnichovskÈhoLangen-M¸llera (nakladatelskÈho domukdysi nechvalnÏ profilovanÈho) souborpovÌdek Die verlorene Geliebte(Ztracen· milenka), po nÏm rychlen·sledovaly dalöÌ knihy: PragerTriptychon (Praûsk˝ triptych), Morgenfahrí ich heim (ZÌtra jedu dom˘). DotehdejöÌho nÏmecko-rakouskÈholiter·rnÌho kontextu z¯etelnÏnezapadaly. Byly vöak anachronismemjen zd·nliv˝m: po öÌlenostech druhÈsvÏtovÈ v·lky a z obav p¯ed v·lkou t¯etÌzaËali tehdy (nejen) pamÏtnÌci pozornÏjinaslouchat jeötÏ nep¯Ìliö z¯etelnÈmu

P O D Č A R O U D V Ě V J E D N É

smÏru literatury klidnÈ, harmonizujÌcÌ.Snad i provinËnÌ, v p˘vodnÌm smyslutohoto slova. Urzidil se vöak nikdynepokouöel ps·t jinak. ObratnÏ sevyhnul ˙toËnÈ hajmatliteratu¯e typuCarla von Boeheim alias aktivistyWitiko-Bundu Emila Franzela, alei pastor·lnÌ idyle s dobr˝mi NÏmcia zl˝mi »echy ve stylu vöelijak˝chHugon˘ Scholz˘. Podle Petera Demetzebyl poslednÌm zemsk˝m vlastencemz rakousk˝ch »ech. JistÏ ñ ale jehoobdiv ke Stifterovi, Goethovi a Ebertovinesouvisel pouze s jejichspoleËenskopolitick˝mi postoji, alei s jejich stylem. Urzidil psal totiûstejnÏ, jako kdysi vyr·bÏl koûenÈn·ramky a n·uönice: ne bez potÌûÌ, ales jistou rutinou a ¯emeslnicky dovednÏa poctivÏ. V˝sledn˝ efekt byl dokonal .̋

DneönÌho Ëten·¯e unavenÈhometametatextov˝mi nar·ûkami vöehodruhu, delyrizovan˝m subjektem Ëiepizovan˝m objektem vr·tÌ ËtenÌUrzidilov˝ch povÌdek k poctivÈmuvypravÏËskÈmu ¯emeslu. A vedle chutike ËtenÌ v nÏm probudÌ snadi austroslavistickÈ sklony.

V·clav Petrbok

D V Ě V J E D N ÉJi¯Ì Veselsk˝: NezaruËenÈ povÏsti, Diana Tuyet-Lan Nguyen: »iary ûivota, Brno, Host 1996.

Tato velmi tÏûko uchopiteln· sbÌrkapoezie je tvo¯ena ze dvou t¯etin b·snÏmistarÈho muûe a z jednÈ t¯etiny poeziÌ

sedmn·ctiletÈ dÌvky. RozdÌl b·snÌ obouautor˘ m˘ûe tak b˝t zv˝raznÏnkonfrontacÌ.

VeselskÈho doslov o DianÏ Tuyet-LanNguyen a zvl·ötÏ b·snÏ, kterÈ jsou jÌvÏnov·ny, dÏlajÌ z tÈto dvojice jakÈhosi

275274

filmy nazvat moralitami, p¯Ìm˝mi apelyna svÏdomÌ a soucit, na obËanskoua lidskou zodpovÏdnost soudn˝chdiv·k˘, v˝k¯iky ñ je to straönÈ,nenechme to tak, dÏlejme s tÌm nÏco!Kdo chce b˝t zl ,̋ m˘ûe klidnÏ pouûÌti slova agitka. Aù si poslouûÌ.

Jinak se zbyl˝mi filmy. P¯ich·zeljsem do praûsk˝ch kin kv˘li dÏù·tk˘mna pl·tnÏ, ale aû na Mariana jsem jichpravidelnÏ nach·zel takÈ pln˝ kinos·l.Z pÏti film˘ se p¯i t¯ech (a zË·sti i p¯iKids) skvÏle bavila. Ne snad proto, ûeby byla tolik cynick· ñ prostÏ proto, ûejim reûisȯi ZkurvenÈ generace,Trainspottingu a äeptej dost p¯ÌleûitostÌk z·bavÏ poskytli. Tyto filmy totiû ûivotztracen˝ch dÏù·tek konce druhÈhomilÈnia p¯edv·dÏjÌ jako vlastnÏobrovskou legraci.

Ne ûe by p¯i nÌ obËas nezatrnulo(nap¯Ìklad p¯i ÑspoluproûÌv·nÌìabstinenËnÌch p¯Ìznak˘ fetujÌcÌhohrdiny Trainspottingu), ale vÏtöinamotiv˘, poukazujÌcÌch k nevyhnutelnÈz·hubÏ postav, b˝v· pod·nav prazvl·ötnÌ poloze, na ost¯Ì meziironick˝m nadhledem a akceptacÌûivotnÌ logiky dÏù·tek.

Hrdina Kids vypr·vÌ svou nesloûitouûivotnÌ filosofii, spoËÌvajÌcÌ v touzedeflorovat co nejvÌc panen a taktozachovat svou stopu ve svÏtÏ(ÑKdybych druhej den um¯el, uû se tonezmÏnÌ a ona si mÏ bude aû do smrtipamatovat.ì). Hrdina Trainspottinguhned v ˙vodu filmu vypoËÌt·v· blahaspo¯·danÈho mÏöùanskÈho ûivota(ÑLedniËka. Elektrickej otvÌr·k nakonzervyÖì) a vyr·ûÌ svÈ posupnÈ

P O D Č A R O U T O L I K Z T R A C E N Ý C H D Ě T Í

ÑDÏkuju, nechci!ì a potÈ argumentaciobracÌ a vyËÌsluje vöechna dob¯e zn·m·ñ i jemu dob¯e zn·m·! ñ rizika drog, aleta vz·pÏtÌ odpaluje blaûen˝m vyzn·nÌm:ÑJenûe vÌte, jak skvÏl˝ to je, kdyû siölehnete? Zn·sobte tisÌckr·t sv˘jnejlepöÌ orgasmus a jeötÏ to nebudeono.ì

P¯i v˝rocÌch jednoho z Kids,Ñk˘zl·tekì, (krut· vzpomÌnka naChaplin˘v film tÈmϯ shodnÈho n·zvu!)m· div·k jeötÏ öanci rozpoznat, ûe jevybÌzen spÌöe k odstupu od nich a kekritickÈ reflexi. P¯i ÑzpovÏdiì veTrainspottingu si vöak m˘ûe docelaklidnÏ a reûisÈrov˝mi z·mÏry nikterakneruöen vybrat, zda se jÌ zhrozÌ nebozda se s nÌ identifikuje.

ProtagonistÈ ZkurvenÈ generacea äeptej o sv˝ch ûivotnÌch n·zorechmnoho ne¯ÌkajÌ, nepokl·d·me-li zajejich demonstraci minidialog ÑnaivkyìAnny a zlatoml·deûnÌka Filipa v äeptej:ÑCo dÏl·ö?ì ñ ÑNicÖ!ì, s intonacÌ: Jakse m˘ûeö tak blbÏ pt·t, co bych asi mÏlnebo mohl dÏlat, a o chvÌli pozdÏjidodanÈ zlatÈ pravidlo: ÑKaûdej se star·s·m vo sebe.ì

Neboli ñ div·kovi je nabÌzeno, abyse s dÏtmi na pl·tnÏ a jejich ûivotemidentifikoval. Tato intence je p¯Ìtomnav m̯e r˘znÈ, zvyöuje se paralelnÏs klesajÌcÌ mÌrou varujÌcÌho odstupu ñponech·me-li stranou Mariana, v nÏmûvzhledem k tÈmatu ani b˝t nem˘ûe, je jÌnejmÈnÏ v Kids a nejvÌce v äeptej. OdKids k äeptej se rozprostÌr· ök·la, najejÌmû jednom konci je filmO ztracen˝ch dÏtech a na druhÈ filmPRO ztracenÈ dÏti. Film äeptej si

Byl jsi pro ni vzducha nynÌ jsi vzduch pln˝ stroncia,a nep¯estanem-li lhostejnÏ d˝chat,budem v tom vöichni,ztropÌö n·m straölivÈ öibalstvÌa pak zmizÌö nespat¯en nikdy uûnik˝m.

(z b·snÏ Eulenspiegel)

B·snÌk z˘st·v· vÏtöinou skryt zahradbou vlastnÌho projevu humorema sarkastick˝m nadhledem. IntimnÏjöÌjsou pouze milostnÈ b·snÏ. Jen v nich

P O D Č A R O U T O L I K Z T R A C E N Ý C H D Ě T Í

n·m autor d·v· nahlÈdnout do svÈ duöe,ûel tÌm odhaluje spÌöe slabostst·rnoucÌho muûe neû cokoliv jinÈho.

Moûnost konfrontace VeselskÈhob·snÌ s texty Diany Tuyet-Lan Nguyenv jednÈ knize podtrhuje jejich obtÌûnÏjöÌËtivost a mÈnÏ zkuöen˝ Ëten·¯ takobracÌ svou pozornost spÌöe k mladÈautorce.

Petra H˘lov·

Autorka studuje na Gymn·ziu Jana Keplera v Praze.

T O L I K Z T R A C E N Ý C H D Ě T Í V P R A Ž S K Ý C H K I N E C H

Opravdu, mnoho jich tam bylov pr˘bÏhu roku 1996 k vidÏnÌ: dÏù·tkaohroûen· drogami (skotsk˝ filmTrainspotting, reûie Danny Boyle),AIDSem (americk˝ film Kids od LarryClarca), labyrintem pasù·k˘ a vÏznic(Ëesk˝ Marian Petra V·clava)a v kaûdÈm p¯ÌpadÏ bezradnostÌ,nenach·zenÌm a vlastnÏ ani nehled·nÌmsvÈho mÌsta v tomto podivnÈm svÏtÏ.Proto pat¯Ì do tÈûe skupiny i filmy bezkonkrÈtnÌho ˙st¯ednÌho problÈmu ñamerick· road-movie Zkurven·generace s podivn˝m podtitulemÑheterosexu·lnÌ film Gregga Arakihoìa film z p¯ÌsluönÈ pÏtice asinejdiskutovanÏjöÌ, debut DavidaOnd¯ÌËka äeptej.

ÿÌk·m nÏûnÏ a l·skyplnÏ ÑdÏù·tkaìjim vöem, i tÏm dvacetilet˝mz Trainspottingu a äeptej, protoûe co doBEZBRANNOSTI se od sv˝chöestn·ctilet˝ch (Zkurven· generace)

a deseti- aû Ëtrn·ctilet˝ch (Kids) koleg˘nijak neliöÌ, je to bezbrannost bytostn·,metafyzick·, bezbrannost nah˝chbytostÌ na nelÌtostnÈ, placatÈa plechovkami od koly poh·zenÈ zemi.JistÏ ûe ta dÏù·tka umÏjÌ obËas ust¯elithlavu (Zkurven· generace), propÌchnoutvychovatelku jÌdelnÌm noûem (Marian)Ëi se zabÌjet navz·jem infekcÌ (Kids),ale je to obrana marn·. Nakonecpodlehnou, a ony to dob¯e vÏdÌ.

To vöe tÏch pÏt film˘ spojuje. DÏlÌ jehned dalöÌ nejd˘leûitÏjöÌ charakteristika:zp˘sob zpracov·nÌ l·tky. Mariana v podstatÏ i Kids p¯edv·dÏjÌ,s pat¯iËnou stylizacÌ arci, nev·bnoua bez˙tÏönou realitu: Marian se pot·cÌod jednÈ nelidskÈ instituce ke druhÈa od jednoho zoufalÈho krimin·lnÌhoËinu ke druhÈmu, hlavnÌ Ñhrdinaì Kidsod jednÈ promyölenÈ deflorace nezletilÈke druhÈ, a oba se propadajÌ chtÏ nechtÏst·le hloubÏji. Kdo chce, m˘ûe oba

277276

varovala p¯ÌchozÌ: Ale Zamilovan˝profesor se hraje jenom odpoledne ña p¯ÌchozÌ se zhusta mÏnili ve zklamanÈodchozÌ.

Sloûme v z·vÏru tÏchto ˙vahvöechny filmy znovu v jedinou ot·zku,kterou uû filmy (ani ty ÑmoralistnÌì)ne¯eöÌ: Co s tÌm vöÌm? Co dÏlat, aby seztracenÈ dÏti nalezly a dalöÌ seneztr·cely? Glob·lnÌ soci·lnÌ recepty?Drobn· pr·ce s jednotliv˝mi p¯Ìpady?NÏkdo ¯ekne: Docela obyËejnÏ lepöÌv˝chova a vÌc l·sky, ano, l·ska, ta byvöe vy¯eöilaÖ Jenomûev Trainspottingu jako v jedinÈm z pÏticefilm˘ vstupujÌ na scÈnu v˝raznÏjirodiËe. RodiËe plnÌ l·sky a pÈËe, kte¯Ì sepokusÌ svÈho syna ze smrtÌcÌho zajetÌdrog dostat. MarnÏ. On jim o to nestojÌ.

BojÌm se, ûe ztracen· dÏù·tka konce

milÈnia uû nikdo nenalezne. Ani rodiËe,ani my pedagogovÈ, ani sociologovÈ,ani psychologovÈ, a psychiat¯i uû v˘becne. Protoûe tÏm vöem, protoûe n·mvöem se m˘ûe na konci milÈnia ¯Ìcis pohledem na tv·¯ zemÏ, neboù to myjsme ji zplacatÏli, plechovkami poh·zelia vöechnu lÌtost z nÌ vys·li a vysuöili ñlÈka¯i, uzdrav nejd¯Ìv s·m sebe. Jak jechceö nalÈzat, kdyû jsi s·m ve svÏtÏtebou sam˝m znetvo¯enÈm ztracen?

BojÌm se, ûe jedinÏ knÏûÌ a ¯eholnicemohou dÏù·tk˘m pomoci. Ne tÌm, ûe byje vËas zachr·nili pro Ñnorm·lnÌì ûivot,neboù se s nimi velmi pravdÏpodobnÏnikdy nepotkajÌ, n˝brû tÌm, ûe se za nÏbudou dnem i nocÌ modlit, a tak jimvyprosÌ ûivot vÏËn .̋

Martin C. Putna

J M E N U J E M E S E , J A K N Á M Ř Í K Á S V Ě T

ÑMÈ jmÈno? To d·ö mi ty!ì

(Siegmund SieglindÏ ve ÑValk˝¯eì)

JmÈno ñ aù jedince Ëi nÏjakÈ krajiny,n·roda atd. ñ p¯edstavuje v lidsk˝chz·leûitostech vlastnÏ to nejmÈnÏd˘leûitÈ. Nic nenÌ tak konvenËnÌ jakojmÈno a lidÈ by nebyli ani lepöÌ, anihoröÌ, kdyby se jmenovali ˙plnÏ jinak.P¯esto je nÏkdy ñ zejmÈna v oblastierotiky ñ jmÈno p¯Ìmo h˝Ëk·no jakonÏjak˝ fetiö. SubmisivnÏ zamilovanÈhovzruöÌ i samo jmÈno milenkya nejednou se jiû tÌm jmÈnem p¯Ìmokoch· a mazlÌ. NevÌme, proË tomu tak

je ñ takovÌ prostÏ jsme. Odtud se tonÏkdy p¯en·öÌ i do jin˝ch oblastÌ vËetnÏpolitiky.»lovÏk m· ovöem osobnÌ jmÈno ñ tentovelmi pozdnÌ plod v˝voje ¯eËi ñ ne prosebe, ale jen a jen pro jinÈ. To platÌi o jmÈnech n·rod˘, krajin atd. A platÌto teprve kratiËce.

Naöinec ñ jist˝ dosud nevysvÏtliteln˝mimutacemi zv˝hodnÏn˝ poddruh skupinyhominid˘, tj. Cromagnonec,fyziologicky uû ˙plnÏ Ñmyì ñ mÏl uûzhruba 95 procent svÈho v˝skytu (vÌcneû 80 tisÌc let) za sebou a dosud ho aninenapadlo pojmenov·vat krajiny, jinÈrody a kmeny lidÌ, ne¯kuli jednotlivce

P O D Č A R O U J M E N U J E M E S E

natoËily jen troöiËku odrostlÈ ztracenÈdÏti samy pro sebe, jako oslavu svÈhovlastnÌho Ñfreeì ûivotnÌho stylu. Kdyûtragikomick˝ prostitut Kytka bl·bolÌv z·vÏru filmu po nezda¯enÈm skokuz Nusel·ku v pokoji bl·zince ÑJsmeprivilegovanÌì, mluvÌ, i tak mu lzerozumÏt, za vöechny z˙ËastnÏnÈ.

T˝mû smÏrem po naznaËenÈ ök·letakÈ dÏlajÌ reûisȯi st·le vÌce, aby sefilmy ztracen˝m dÏtem v hlediöti lÌbily,aby byly p¯itaûlivÈ, aby se p¯i nichzapomÌnalo, ûe ten ûivot lÌËen˝ napl·tnÏ a dÏtem v hlediöti v jistÈ m̯ezn·m˝ je vlastnÏ hrozn˝ ñ aby siztracenÈ dÏti p¯ipadaly ve svÈztracenosti jako v pelÌöku. SvornÏk tomu vyuûÌvajÌ dvou prvk˘ ñ fyzickÈkr·sy protagonist˘ a hudby.

V·clav˘v film doprov·zÌ chmurn·a bez˙tÏön· hudba jeho otce Ji¯ÌhoV·clava a oba romötÌ neherci,p¯edstavujÌcÌ dÏtskÈho a dospÏlÈhoMariana, jsou sice mimo¯·dnÏsympatiËtÌ (kam na takovÈ oduöevnÏlÈ,spÌöe italskÈ neû romskÈ typy chodÌ,¯Ìk·m si proch·zeje v tyto dny dennÏBranÌkem), ale to jen zvyöuje soucit,sou-utrpenÌ s nimi. Hudba Kids jeagresivnÌ a v˝rostci nehezcÌ, öpinavÌ,k¯ivohubÌ ñ kouzlo rychle mizÌcÌnevinnosti majÌ zato ve tv·¯Ìch jejichdÌvËÌ obÏti. Hudba v Trainspottingu, touû je Ñpohodaì, to uû je Ñvegetì,a hrdinovÈ p¯edstavujÌ stupnici tv·¯Ì odmÌrnÏ retardovanÏ p˘sobÌcÌho prosù·Ëkaaû k hezounovi. N·sleduje Zkurven·generace s trojjedin˝m p˘vabem otrleûivoËiönÈho ûenstvÌ, neodolatelnÏvyjevenÈho jinoöstvÌ a vöeuvidÏvöÌ,

P O D Č A R O U T O L I K Z T R A C E N Ý C H D Ě T Í

zkuöenÏ poûitk·¯skÈ muûnosti.Dokonalosti dosahuje v tomto ohledufilm äeptej: LÌbeznost MuchowovyuklidnivÈ hudby i lÌcÌ Ëlen˘adolescentnÌ komunity div·ka om·mÌa ukolÈb·, takûe se z filmu probouzÌjako ze sice bizarnÌho, leË velicep¯ÌjemnÈho snu a m·lem by zvolals k¯upanem z reklamy na KentuckyFried Chicken, kter· v premiÈrovÈmkinÏ BlanÌkem p¯ed filmem bÏûela:JeötÏ jednou, prosÌmÖ!

ÑJeötÏ jednou.ì A v tom je moûn· tenz·drhel: Film si musÌ na sebe vydÏlat,film pot¯ebuje p¯it·hnout div·ky, filmmusÌ b˝t p¯itaûliv .̋ A koho uû by mÏlp¯it·hnout neû ty, o kter˝ch je natoËena kte¯Ì beztak nejvÌce plnÌ s·lya pokladny kin. ÑDejte si pozor, abytento film nevidÏly vaöe dÏti ñ mohl byse jim lÌbit,ì varuje poùouchle rodiËereklamnÌ slogan Kids, chtÏ tÌm ¯ÌciÑDÏti, pojÔte sem!ì

Je to ˙vaha zcela racion·lnÌ, neboùrodiËe dÏtÌ uû ztracen˝ch navötÏvujÌ spÌöpsychiatry neû kina a rodiËe tÏch jeötÏneztracen˝ch si vÏtöinou myslÌ, ûe jichse to net˝k·. UËitelÈ, vychovatelÈa knÏûÌ by sice vöechny tyto filmy mÏlividÏt uû z profese, ale jednak jich nenÌdost, aby zajÌmali p·ny producentycoby cÌlov· skupina, a jednak ñ ani oni,zd· se, nep¯ekypujÌ z·jmem. TÈmϯvûdy (nÏkterÈ filmy jsem shlÈdl projistotu dvakr·t) jsem sedÏl v kinÏ plnÈmteenager˘ jako div·k suverÈnnÏnejstaröÌ.

Jedin˝ Marian si troufl b˝t filmemnep¯itaûliv˝m. ⁄spÏönÏ ñ vöak takÈdiv·ky nep¯itahuje. PokladnÌ kina Kyjev

279278

i angliËtina si nejprve jen mimo ofici·lnÌstyk (ten se vöude aû do koncest¯edovÏku dÏl stejnÏ p¯ev·ûnÏ latinsky,tedy podle prastarÈho archetypuÑItaliaì), pozdÏji i ofici·lnÏ tu koncovkuzmÏnily v Ñieì a v Ñyì. nebo v˝jimeËnÏjeötÏ mÏkËeji, viz nap¯Ìklad EspagneEspaÚa, Bretagne, Grande Bretagne,France a dalöÌ., ale na celÈm svÏtÏposlÈze p¯evl·dla pro jmÈna jin˝ch st·t˘koncovka Ñ-iaì, respektive Ñ-ieì.

Germ·n˘m se toto dÏdictvÌ starÈhoÿÌma moc nelÌbilo a zaËali na jmÈnakmen˘ dod·vat koncovky svÈ, vesmÏsst¯ednÌho rodu, jako -land (zemÏ),-mark (okrajovÈ ˙zemÌ), -reich (rijk,rige aj.). Tak germ·nsk˝m zp˘sobemvznikla jmÈna jako Holland, England,Sverige, Frankreich (jeû Francouzinesn·öejÌ), Danmark aj. U n·s to mocnezabralo a bohuûel uû m·lokdo takÈ vÌ,ûe takto vzniklo i pro Moravu oznaËenÌÑmarkrabstvÌì. U vÏtöiny zemÌ svÏta sevöak i NÏmci vr·tili k tradici latinsko-francouzskÈ, ale aby to p¯izp˘sobilisvÈmu sklonu jmenovat ˙zemÌ a st·tyst¯ednÌm rodem, p¯edÏlali koncovku -iana -ie (notoricky vöude ûenskou) nanÏmeckÈ Ñ-ienì (tak nap¯ÌkladBritannien, Italien, Spanien), vesmÏsneutra. N·s to dost p¯ekvapÌ, ûe kromÏzemÌ na -ie jsou ve francouzötinÏ skorovöechny zemÏ muûskÈho rodu (tedyu nich je nap¯Ìklad ten Mexiko, tenAmerika, ten Kanada atd., u NÏmc˘ jekromÏ nÏkolika m·lo krajin, jeûpo¯·dkumilovn˝ duch NÏmc˘ asinepovaûoval za po¯·dnÈ st·ty (femininadie Schweiz, T¸rkei a ñ vzpomÌnejte!),jsou prakticky vöechny st·ty rodu

P O D Č A R O U J M E N U J E M E S E

st¯ednÌho. NÏmco majÌ to Amerika, toEvropa, to »Ìna, ba dokonce ñ Cicero sev hrobÏ obracÌ ñ to It·lie, to SicÌlie atd.Lze tedy konstatovat, ûe se jmÈny zemÌnebyla nikdy û·dn· idyla, i pokud bytomu ñ jako obvykle korunu nedali»eöiÖ

SlovanÈ vstupovali do kulturnÌcha st·tnÌch dÏjin Evropy hodnÏ pozdÏjineû zmÌnÏnÈ n·rody a dlouho bezpot¯eby oznaËovat st·ty v˘bec.Pojmenovali je prvotnÏ stejnÏ jako liditam bydlÌcÌ, pozdÏji krajinu Ëi pak i st·t.»ech˘m bylo doned·vna p¯irozenÈ ¯ÌkatÑa kte¯Ì to byli ledovÌ muûi, kterÈ poslalRus na Bonaparta?ì (BN), nebo Ñkdyûävejda Prahu öturmovalì (AJ)respektive ÑRus·k to NÏmËour˘mnat¯e.ì Ale i spisovnÏ. JeötÏ za mÈhodÏtstvÌ bylo slyöet Ñve VlaöÌchì (v It·lii,dodnes ûivÈ v polötinÏ), jeötÏ po druhÈsvÏtovÈ v·lce se ¯Ìkalo Ñve äv˝carech,ve äpanÏlÌchì a podobnÏ. O zemÌchzemÏpisnÏ blÌzk˝ch bylo jeötÏv 19 stoletÌ bÏûnÈ ¯Ìkat to podobnÏ,i kdyû dnes uû zbylo jen Ñv »ech·chì.Se skloÚov·nÌm byly potÌûe, protoûetlakem ûensk˝ch slov mÏla jmÈna zemÌsklon p¯ech·zet k ûenskÈmu rodu (takd˘slednÏ pr·vÏ u slova »echy), alevÏtöinou ned˘slednÏ a s velk˝mikolÌs·nÌmi. Tak nap¯Ìklad byla siceÑv »ech·chì (ûensky), ale Ñv Koruta-nechì (muûsky), ÑRakousÌchì (podlevzoru or·Ë), dokonce bylo moûno ¯ÌciÑv Bavorechì i Ñv Bavo¯Ìchì aj.

NevÌm, je-li v˘bec zjistitelnÈ, jakvznikla koncovka Ñ-skoì, respektiveÑ-sk˝ì. Je patrnÏ prastar·, neboù je vevöech slovansk˝ch jazycÌch, ovöem

ve vlastnÌch ¯ad·ch. St·ty nemohlpojmenov·vat uû proto, ûe û·dnÈnebyly. I kdyû uû si lidÈ uvÏdomilirozdÏlenÌ v kmeny, poznali kmenyjin˝ch jazyk˘, zpravidla jako rivalyv tÏûkÈm z·pase o potravu a p¯eûitÌ,jeötÏ dlouho vystaËili s pojmy typuÑmyì a Ñoniì. I nejvÏtöÌ veletoky ñnap¯Ìklad v EgyptÏ, Indii, »ÌnÏ ñ bylyp˘vodnÏ pro lidi jen jak˝si Ñproudì, coûse ale mohlo st·t ÑjmÈnemì aû kdyû sezjistilo, ûe jsou i jinÈ veletoky, nazvanÈv jin˝ch jazycÌch ˙plnÏ jinak. PodobnÏtomu bylo ñ daleko pozdÏji ñ s krajinami,mÏsty, n·rody a poslÈze i st·ty.

Nech·me-li stranou nÏkolik tÏchm·lo v˝chodnÌch vele¯ÌöÌ podÈlveletok˘, kterÈ vesmÏs ustrnulyv primitivnÌm despotismu, dokonce anijinak tak intelektu·lnÏ a kulturnÏËipernÌ ÿekovÈ vlastnÏ st·t v naöemslova smyslu nevytvo¯ili. Pociùovalijakousi jednotu ÑHellÈn˘ì nap¯Ìkladn·boûensky, sportovnÏ, ale i v dobÏ svÈsl·vy ñ v necelÈm prvnÌm tisÌciletÌ p¯edKristem ñ z˘stali politicky rozt¯ÌötÏnia vÏËnÏ spolu vz·jemnÏ bojovali.U nich bylo Ñst·temì spÌöe pouhÈ mÏstos nÏkolika vesnicemi a obvykles p¯Ìstavem. JmÈna d·vali dosud jenjednotliv˝m kraj˘m, ne st·t˘m: tak bymÏli t¯eba BoiÛtii, Thess·lii, Fthii (vlastb·jnÈho hrdiny Achillea) a podobnÏ.Ale to nebyly st·ty a na p¯ÌötÌ Evropu toû·dn˝ vliv nemÏlo. Uû u ÿek˘ se vöakpro kraje zaËala prosazovat koncovka ñia, smϯujÌcÌ k zmÏnÏ na ñie.

Ale teprve ÿÌmanÈ vytvo¯iliv polovinÏ 1. tisÌciletÌ p .̄ Kr. st·tv naöem slova smyslu, v nÏmû vöe bylo

volitelnÈ, doËasnÈ, kontrolovatelnÈ atd.ÿÌkali mu Ñres publicaì (vÏc ve¯ejn·,z·leûitost vöech lidÌ) ofici·lnÏ ÑSPQRì(sen·t a lid ¯Ìmsk˝), ale It·lie i navrcholu jejich moci i pak jeötÏ vÌce neûdva tisÌce let z˘stala toliko ˙zemÌm,milovanou krajinou, poloostrovem,nikoli st·tem. NicmÈnÏ rychle rostoucÌmoc ÿÌman˘ a snad i jejich sklonk d˘slednosti a maxim·lnÌ pravidelnostive vöem (od pr·vnÌho ¯·du aû po s·mlatinsk˝ jazyk) patrnÏ zp˘sobily, ûe odprastarÈho slova ÑItaliaì d·vali pakpodobnou koncovku tÈmϯ vöem zemÌma kraj˘m, kterÈ postupnÏ uËinilisouË·stÌ svÈho impÈria, od Camp·niep¯es Calabrii k Sicilii, od dob punsk˝chv·lek vznikala i jmÈna Sardinia,Hispania, Gallia, Britannia, na v˝chodÏv roce p·du Kart·ga (146 p .̄ Kr.)vznikly hravÏ jednÌm taûenÌm provincieMacedonia a Ach·ia (ÿÌmanÈ tak vr·tiliÿek˘m jejich jmÈno z doby HomÈrovy),brzy potÈ i Asia (dneönÌ Turecko), Syriaatd. Ale i ty zemÏ, kterÈ ÿÌmanÈ siceneobsadili a nepromÏnili v provincie,dostaly od nich jmÈno s koncovkou ñia(tak na v˝chodÏ Persia, India, na severuGermania, Helvetia ñ dneönÌäv˝carsko) ale i Bohemia (od Boio-hemum, Ñdomov keltsk˝ch BÛj˘ì)doloûeno uû od 1. stoletÌ, tedy p˘ltisÌciletÌ d¯Ìve, neû jsme sem p¯iöliÑmyì, ale p¯itom naöe ofici·lnÌ jmÈnoaû do roku 1918!

Mnohem pozdÏji vznikala jmÈnaAustria, Hungaria, Polonia, aûv novovÏku takÈ t¯eba Virginia, Brasilia,California, ba i Australia aj.Francouzötina a jejÌm vlivem vÏtöinou

P O D Č A R O U J M E N U J E M E S E

281280

znÏjÌcÌm ÑdÌtÏ bylo r·doì, jinak je dÌtÏvûdy hezkÈ a ne Ñhezkoì, zlobivÈ a neÑzlobivoì.

Jen p·r stovek humorist˘, satirik˘vöeho ËeskÈho, jakoû i lidÌ patologickyp¯eh·nÏjÌcÌch odpor v˘Ëi ÑËeskÈmalostiì na odpor v˘Ëi vöemu ËeskÈmu(jako t¯eba p¯Ìtel Egon Bondy), ses nadöenÌm chopilo slova »esko, jeûu nich znÌ stejnÏ ironicky jako tak Ëastove slovenskÈ televizi. A p·r odborn˝chjazykovÏdc˘, kte¯Ì ñ ti ovöem z dobrÈv˘le ñ dovedou ve svÈm svÏtÏ slovÌËekzd˘vodnit cokoliv. Ale to dohromadynenÌ ani promile n·roda.

Na druhÈ stranÏ vöak pot¯ebujemeupot¯ebitelnÈ jmÈno. Ofici·lnÏ jakosvÏtov˝ unik·t sice m˘ûeme z˘statÑ»eskou republikouì, ale to je v praxistejnÏ pouûitelnÈ asi jako ÑSpojenÈkr·lovstvÌ VelkÈ Brit·nie a severnÌhoIrskaì. Tak nikdy nikdo nemluvÌ. JezdÌse prostÏ do Anglie, i kdyû vÌme, ûeAnglie v p¯esnÈm slova smyslunep¯edstavuje celou Brit·nii.Pot¯ebujeme pro cestov·nÌ, pro stykykulturnÌ i sportovnÌ nÏjakÈ svÏtu jasnÈkr·tkÈ slovÌËko. SvÏt se n·s stejnÏ pt·tnebude, ten pro n·s vÏtöinou jmÈno uûm·Ö

Jde jen o to, zda se sami pod¯ÌdÌmeslovu sice srozumitelnÈmu a n·mvnucovanÈmu Slov·ky, ale pro svÏtnesrozumitelnÈmu, nebo spÌöe slovu,jÌmû n·s naz˝vajÌ stamiliÛny ve vöechkontinentech, v zemÌch, kterÈ n·s zeslova ÑËesk˝ì respektive ÑËeskoì aniv˘bec nerozeznajÌ, neboù kromÏslovansk˝ch jazyk˘ koncovka Ñ-skoìneexistuje, tÌm spÌöe, aby spolkla konec

P O D Č A R O U J M E N U J E M E S E

kmenu slova! Slovo ÑËesk˝ì je i domaunik·t, protoûe v jin˝ch p¯Ìpadechkonec kmene na Ñchì, Ëi Ñöì ani u n·sdoma odstraÚov·n nenÌ (srovnejValaösko i zmÌnÏnÈ uû slovo ÑVlaöskoì,jeû ñ zd· se ñ u n·s p¯eûije jen u jistÈhosal·tu). Ale podle zemÌ typu Valaö-ska,Slez-ska, ba i kraj˘ t¯eba pa¯Ìû-skÈho,n·¯eËÌ laö-skÈho, spiö-skÈho, st·tuÑaljaö-skÈhoì a podobnÏ bychom mÏlivlastnÏ b˝ti Ñ»eöskoì, neboù jinakvznik· dojem, ûe jsme Ñ»eovÈìÖAle aùtak Ëi onak, doma n·m to vöechno znÌjako krkolomnosti a svÏt nikde nikdynepozn·, ûe by koncovka Ñ-skoì mohlaukousnout z·vÏr kmene slova »ech, prosvÏt jedinÏ moûnÈho v˝chodiska prosrozumitelnÈ pojmenov·nÌ.

Proto je smÏönÈ debatovat, jakbychom se ÑmÏliì Ëi Ñmohliì jmenovat,p¯ÌpadnÏ to dokonce p¯edkl·datparlamentu. Znovu p¯ipomÌn·me, ûejmÈno m· kaûd˝ konec konc˘ ne prosebe, ale pro jinÈ. Jak bychom dopadlis nÏjak˝mi nov˝mi n·vrhy nebozkratkami Ñofici·lnÌho jmÈnaì ve svÏtÏ,o tom si m˘ûeme udÏlat z·vÏr podletoho, jak jsme v oËÌch ñ Ëi spÌöe uöÌch ñsvÏta dopadli roku 1918! Snad kromÏPol·k˘ bylo pro vöechny evropskÈn·rody (ne¯kuli mimoevropskÈ) novÈslovo Ñ»eskoslovenskoì naprostonep¯ijatelnÈ, bylo to akustickÈÑabrakadabraì. Slabiky Ñskoì nikdonemohl p¯ijmout ani v prvnÌ, aniv druhÈ Ë·sti slova jak z d˘vod˘ ˙plnÏjin˝ch schopnostÌ a neschopnostÌv˝slovnosti jin˝ch n·rod˘, tak z d˘vodunaprostÈ p˝thiËnosti ñ pro nÏ. Musili setedy vr·tit od adjektiv k podstatn˝m

jinde ne tak pl˝tvavÏ, jak se o to snaûiliËeötÌ obrozenci. Koncovka Ñ-sk˝ì jevöak ryze adjektivnÌ a d· se p¯ipojitskoro ke vöemu lidskÈmu (srovnej slovamuûsk ,̋ ûensk ,̋ dÏtsk ,̋ mÏstsk ,̋ alet¯eba i zastupitelsk ,̋ lÈka¯sk ,̋ zemsk ,̋prezidentsk˝ atd.) Ale nejde to taksnadno u vÏcÌ Ëi zv̯at, ledav p¯enesenÈm smyslu: ÑpsovskÈì m˘ûeb˝t jen poËasÌ jako letos, ne pes,Ñboleslavsk˝ì m˘ûe b˝t okres, ale neËlovÏk jmÈnem Boleslav). Proto kdyû senaöi obrozenci pokusili zabydlit naöiplanetu zemÏmi s koncovkou Ñ-skoì,poda¯ilo se jim to leckde (Slov·ci dosudmaj˙ ÑFranc˙zskoì, ÑAnglickoì a jinÈjazykovÈ horory), i »eöi oproti jin˝mSlovan˘m p¯ijali nap¯Ìklad ävÈdsko ËiäpanÏlsko (Pol·ci majÌ Suecii, resp.Hisp·nii), ba i absurdnÌ ÑHolandskoì(kde Ëeskou koncovku p¯idali zanÏmeckou). PodobnÏ se v p¯ekladubible u n·s ÑOlivov· horaì s latinskoukoncovkou stala ÑOlivetskouì!)

ObyvatelÈ »ech i Moravy byli (zdei tam) vûdy povaûov·ni za t˝û n·rod(srovnej rozumn· trvale platn· slovaPalackÈho Ñjsa rodem Moravan, jsemn·rodem »echì) a byli schopninovovÏkou koncovku pro zemÏ a st·tyaplikovat na kohokoliv, dokoncenap¯Ìklad na ÑKazaöskoì, ÑMongolskoìale vÏtöinou se ñ vzr˘stem kontakt˘ sesvÏtem od 19. stoletÌ ñ vr·tilik latinskÈmu archetypu, tedy k Anglii,Francii, It·lii. Kde byly kontakty menöÌ,nevadilo to Ñ-skoì zajÌstÈ ani n·m, anit¯eba zmÌnÏn˝m Mongol˘m,GruzÌnc˘m atd. Ale byla jedin· zemÏ,na kterou »eöi, (respektive »echy

P O D Č A R O U J M E N U J E M E S E

a Morava), nikdy to Ñ-skoì aplikovatnemohli, protoûe vöechna slovas koncovkou Ñ-sk˝ì, doma p¯ehojn·, potÌsÌc let cÌtÌ jednoznaËnÏ jako p¯Ìdavn·jmÈna, jeû nemohou zpodstatnÏt. Odslov Ñmuûsk˝ì a Ñûensk˝ì lze vytvo¯itabstrakta Ñmuûskost a ûenskostì, alenikdy ne Ñmuûskoì, Ñûenskoì. To jemoûno tom, kde jde jen o vÏci (viz t¯ebaÑPos·zavskoì, i kdyû i tady ÑPos·zavÌìznÌ p¯irozenÏji a ÑPolabskoì uû v˘becnenÌ moûnÈ).

Slovo ÑËesk˝ì je zajistÈ prastarÈ (asipodle p˘vodnÌho oznaËenÌ Ñ»esiìuchovanÈho ve SlovenötinÏ). ale pr·vÏproto je u n·s hluboce vûito, ûe znÌ jena jen jako p¯ÌdavnÈ jmÈno (Ëip¯Ìslovce). I v celkem neöùastnÏvytvo¯enÈm slovÏ Ñ»eskoslovenskoì»eöi tu prvnÌ Ë·st ch·pali jakoadjektivum, proto nikomu v »ech·cha na MoravÏ nevadilo, i kdyû proveöker˝ neslovansk˝ svÏt bylonep¯ijatelnÈ a absurdnÌ, nevyslovitelnÈono dvojÌ Ñskoì v jednom slovÏ: t¯ebapro Itala Ëi Francouze je to p¯ÌmofantastickÈ, ba bl·znovskÈ. Slov·ci snadtehdy to Ñ»esko-ì (koneckonc˘ je pr˝prosadil hlavnÏ ätef·nik, zatÌmcoMasaryk mÏl jin˝ch starostÌ dost) mohlicÌtit jako podstatnÈ jmÈno, tedy sepozdÏji domnÌvat, ûe slovoÑ»eskoslovenskoì lze stejnÏ snadnorozdÏlit jako hranici u HodonÌna Ëi naValaösku. Ale zdrcujÌcÌ vÏtöinÏ »ech˘spont·nnÏ p¯ipad·, ûe se p¯ecenem˘ûeme naz˝vat p¯Ìdavn˝m jmÈnem,nadto uû vymÌrajÌcÌho zp˘sobu, jehoûzbytek ûije uû jen nevÏdomÏ v obratechÑbylo uû r·noì a v ponÏkud nadnesenÏ

283282

PodobnÏ p¯i kreslenÌ ñ ËtvrtkapapÌru je poloûena na kartonua p¯Ìtlakem, tentokr·te na propisovacÌtuûku, vznik· Ë·ra. Nevidom˝ kresl̯prstem levÈ ruky sleduje pohyb tuûkypo pap̯e (je-li prav·k)a v jednotliv˝ch f·zÌch kreslenÌ papÌrobracÌ na rubovou stranu a reliÈfnÏvytlaËenou Ë·ru (to je moûnÈ dÌkymÏkkÈmu podkladu) Ëte.

Ale vraùme se k zaË·tk˘m.S JaromÌrem jsem zaËal soustavnÏjipracovat a uËil jsem ho kreslit obliËeja postavu. Nejd¯Ìve jsem s·m obliËejreliÈfnÏ nakreslil ñ nos, uöi, vlasy aÖoËi. Toto schÈma jsme pak spoleËnÏËetli; vedl jsem JaromÌrovi rukua vysvÏtloval, co je to oboËÌ, ¯asy, kamsahajÌ vlasy. Po tÈto p¯ÌpravÏ sepokouöel kreslit samostatnÏ a bylo promne p¯ekvapujÌcÌ, do jakÈ mÌry sekresba st·vala autoportrÈtem.

U JaromÌra vöak nejvÏtöÌa nejzajÌmavÏjöÌ Ë·st produkce tvo¯Ìilustrace. PostupnÏ vznikl cyklus mÏst,inspirovan˝ Verneov˝m Ocelov˝mmÏstem, sÈrie map k Tolkienov˝mp¯ÌbÏh˘m, kresby r˘zn˝ch stroj˘a vesmÌrn˝ch objekt˘. Vûdy z˘st·v·mfascinov·n jasnostÌ p¯edstavy, kteroup¯ev·dÌ do kresby a samoz¯ejmostÌ,s jakou mi vysvÏtluje jednotlivÈ, nikdynevidÏnÈ prvky.

To, ûe JaromÌr kreslÌ, se brzyrozk¯iklo a ostatnÌ zaËali projevovatnesmÏl˝ z·jem. Pro dalöÌ spolupr·cijsem se snaûil zÌskat hlavnÏ nevidomÈstudenty. VysvÏtlovali jsme jim principkreslenÌ a postupnÏ zaËaly vznikat dalöÌautoportrÈty, kresby zv̯at, figuryÖ

VÏtöina nevidÌcÌch vöak p¯ed toutotechnikou d·v· p¯ednost pr·ci s hlÌnoua z˘st·v· pouze u prvnÌch pokus˘, kterÈspÌöe doplÚujÌ jejich keramickou tvorbu.P¯Ìpad JaromÌr˘v je zatÌm v˝raznouv˝jimkou, kterou si vysvÏtlujizv˝öen˝mi n·roky, jenû tento druhv˝tvarnÈ aktivity klade na p¯edstavivost,motorickou obratnost a schopnostorientace. NicmÈnÏ se tato technikastala bÏûnou souË·stÌ mÈ pr·ce sezrakovÏ postiûen˝mi a povaûuji ji spolus keramick˝mi artefakty za jedineËnouv˝povÏÔ1 o (slovy Oskara Bauma2)ûivotÏ ve tm·ch.

Evûen Perout, 28. 2. 1997

1 Chceme-li, lze v tÈto meznÌ podobÏ v˝tvarnÈprodukce nach·zet paralely k tvorbÏ vidÌcÌch:lze prom˝ölet pomÏr vizu·lnÌho a haptickÈho(hmatovÈho, s omezen˝m zrakov˝m vjememvzniklÈho) typu reflexe okolnÌho svÏtaa nalÈzt p¯Ìtomnost haptickÈho prvkui v tvorbÏ svÈho zraku uûÌvajÌcÌ vÏtöiny(expresivita). Lze hledat zp˘soby kompenzacechybÏjÌcÌ renesanËnÌ perspektivy, kter· b˝v·u nevidom˝ch snad nahrazov·na pohledemz v˝öky (ptaËÌ perspektiva), kter· se blÌûÌskl·pÏnÌ do p˘dorysu, ËastÈmu v dÏtskÈmv˝tvarnÈm projevu. Lze dom˝ölet a zvaûovatrizika Ëi vliv zrakovÈho deficitu na moûn˝psychopatologick˝ v˝voj, srovn·vat a hledatpodobnosti s v˝tvarnou produkcÌpsychiatrick˝ch pacient˘ (autistick˝ konceptmyölenÌ a p¯Ìstupu ke svÏtu) a n·slednÏ hledatzp˘soby v˝chovnÈho ovlivÚov·nÌÖ

2 Oskar Baum (1883ñ1941), nevidom˝ b·snÌk,spisovatel, varhanÌk a uËitel hudby. P¯ÌtelMaxe Broda a Franze Kafky. DÌlo:ÑUferdaseinì, ÑDas Leben im Dunkelnì, ÑEinVersuch zu Lebenì.

P O D Č A R O U V Ý T V A R N O

jmÈn˘m naöich n·rod˘ a vytvo¯ili pron·s n·zvy francouzskyTchÈcoslovaquie, anglickyCzechoslovakia, italskyCecoslovacchia, öpanÏlskyChechoslovaquia, nÏmecky ponÏkuds despektem (podle zcela ojedinÏlÈhovzoru T¸rkei) Tschechoslowakei.VidÌme vöude jen Ñchì, p¯ÌpadnÏnahrazenÈ Ñkì, protoûe nÏkterÈ ¯eËi naöe Ñchì buÔ v˘bec nemajÌ, nebo je ËtouÑËì Ëi Ñöì. Po Ñrozpaduì jsme seu tÏchto n·rod˘ stali automatickyTchÈquie, Czechia, Cechia, Chequia,Tschechien (NÏmci dnes odstranilihanlivÈ, Hitlerem vytvo¯enÈ nen·vistnÈslovo ÑTschecheiì, Slov·k˘m vöakmuseli to Ñ-eiì ponechat, protoûeÑSlowenienì je u NÏmc˘ Slovinsko!).SvÏt n·m tedy (kromÏ Slov·k˘) celkem

P O D Č A R O U V Ý T V A R N O

jednotnÏ ¯Ìk· ñ byù r˘zn˝m pravopisemñ zhruba stejnÏ »echie (respektive»ekia). Je lhostejnÈ, zda to p¯ijmeme ËiodmÌtneme, svÏt n·m jinak ¯Ìkatnebude, protoûe ani nem˘ûe. A je takÈ˙plnÏ lhostejnÈ, zda bychom bylischopni si na to zvyknout i doma, neboùÑdomaì a sebe sama jmenovat v˘becnepot¯ebujeme. Jir·sek i Baar nazvalisv· nejvÏtöÌ dÌla ÑU n·sì, a ne t¯eba ÑNaChodskuì Ëi ÑV PometujÌì. Ale vestyku tÈmϯ s cel˝m svÏtem si musÌmezvyknout na zkratky jako ÑCzechì,ÑtchÈqueì apod. H·Ëky neznajÌ.Nem˘ûeme jim vnucovat nÏjakÈ ÑceskìËi Ñceskoì, coû by bylo pro nÏ z·hadou.Pro nÏ pat¯Ìme do 3000 let starÈ tradicejmen zemÌ na -ia, -ie.

Milan Machovec

K V Ý T VA R N É M U D O P R O V O D U Č Í S L A

SouË·stÌ v˝tvarnÈho doprovodutohoto ËÌsla jsou kresby nevidÌcÌchstudent˘ Konzervato¯e Jana Deyla naMaltÈzskÈm n·mÏstÌ v Praze. SpojenÌv˝tvarnÈ Ëinnosti (kresby) a zrakovÈvady je jistÏ paradoxnÌ a p¯izn·m se, ûemi tato moûnost z˘stala utajena i ponÏkolikaletÈ praxi v prost¯edÌ zrakovÏpostiûen˝ch. ZmÏnou n·hledua zaË·tkem se stal okamûik, kdy jsemspat¯il jednoho z nevidom˝ch student˘(jmenoval se JaromÌr) cosi r˝tpropisovacÌ tuûkou do papÌru, kter˝ mÏlpodloûen˝ kartonem. Na mou ot·zkuodpovÏdÏl, ûe se jedn· o ilustracik pr·vÏ ËtenÈ knizeÖ?!

Vöechny zde reprodukovanÈ obr·zkybyly vytvo¯eny touto spont·nnÏ objeve-nou technikou, kterou jsme pracovnÏzaËali naz˝vat reliÈfnÌ kresba. ProtoûereprodukcÌ se z·sadnÏ mÏnÌ jejÌ charak-ter (na rozdÌl od origin·lu je reprodukcepouze dvojrozmÏrn·), povaûuji meto-dick˝ popis v˝tvarnÈho postupu zanezbytn˝ klÌË k otiötÏn˝m kresb·m.Zp˘sobem pr·ce vych·zÌ z principuBraillova bodovÈho pÌsma, kdy je speci-·lnÌm psacÌm strojem ñ Picht˘v stroj ñdo papÌru vytlaËov·na soustava teËek,p¯edstavujÌcÌ jednotliv· pÌsmena(ˇ ña, : ñb, ˇˇñc), n·slednÏ sloûen· veslova a vÏty. Text se Ëte prsty pravÈ ruky.

285284

B I B L I O G R A F I C K Ý P Ř E H L E D S O U V I S L O S T Í 19 9 5

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

PÕSNÃ NA ⁄VOD1/95: Krev P·nÏ (z Moravsk˝ch n·rodnÌch pÌsnÌ s n·pÏvy do textu v¯adÏn˝mi,

sebral a vydal Frantiöek Suöil)2/95: Hej SlovanÈ ñ Hej Slov·ci ñ Jeszcze Polska nie zgynela ñ Hej Sloveni3/95: Svatej Josef v NazaretÏ ötÌpal d¯ÌvÌ v zimÏ, v lÈtÏ (z PÌsnÌ lidu praûskÈho)4/95: V·clav RenË: Pochod N·rodnÌ Obnovy

ESEJEFrantiöek Benhart: Mezi b·snictvÌm a politikou Ëili buÔ anebo, 4/95, S.116ñ121Bohuslav Blaûek: Apokryfnost jako ˙dÏl slova, 1/95, S.11ñ15; DuchovnÌ dimenze

souËasnÈho venkova, 2/95, S.231ñ235Jan »ep: Dodatky k Sebran˝m spis˘m, 4/95, S.21ñ28Jaroslav Durych: Stavba z kamene, 4/95, S.10ñ12Ji¯Ì FranÏk: Slovo o pluku IgorovÏ aneb ruskÈ RKZ, 2/95, S.25ñ39Radim J. Friedrich: Z denÌku jinÈho bohoslovce, 2/95, S.236ñ240Martin Gaûi: Mo¯e z b¯eh˘ aneb Lze varovat?, 3/95, S.26ñ36, Za slovem samoty,

3/95, S.217ñ220Johann Gottfried Herder: N·rodovÈ slovanötÌ (p¯eloûil V·clav Petrbok), 2/95,

S.47ñ49V·clav HuÚ·Ëek: Juraj KriûaniË, 2/95, S.40ñ45Wojciech Jagielski: Rwanda ñ d·t h¯ÌönÌk˘m Ëas (p¯eloûil Jan Linka), 4/95,

S.128ñ139Drago JanËar: EgyptskÈ hrnce masa (p¯eloûil Frantiöek Benhart), 2/95, S.100ñ118Jan Jandourek: B¯etislav Kafka, 1/95, S.157ñ163; NÏkolik nahodil˝ch pozn·mek

o ˙Ëasti ËeskÈ cÌrkve v nudnÈm dobrodruûstvÌ demokracie, 4/95, S.140ñ146Ladislav JehliËka: Osud aû p¯Ìliö zapomenut˝ch (p¯ipravil a komentoval Martin

Val·öek), 4/95, S.46ñ54Lenka Jirouökov·: Oidip˙s na stolci PetrovÏ, 3/95, S.58ñ60Michal J˘za, Eva J˘zov·, ZdenÏk Neubauer: ätÌt, 1/95, S.164ñ167Konstantin Leonùjev: Byzantinismus a Slovanstvo (p¯eloûil Ladislav Zadraûil),

2/95, S.50ñ69Jan Linka: Svat˝ Ivan, ivanitÈ, ivanitka, 3/95, S.150ñ154

E R R A T A

V p¯edchozÌm ËÌsle 2ñ3/1996 doölo ke dvÏma z·vaûn˝m omyl˘m: pr˘bÏûnÈ ËÌslov·nÌËasopisu, kterÈ je vytiötÏno na prvnÌ stranÏ ob·lky, se liöÌ od ˙daje na h¯betu ñ prav-dou je, ûe minulÈ ËÌslo bylo dvac·t˝m dev·t˝m v po¯adÌ; autorem fotografiÌ z LibËe-veska, kterÈ Ë·st ËÌsla doprov·zejÌ, je Kryötof Blaûek (jak je uvedeno v obsahu a v po-zn·mce), nikoliv Filip Blaûek (jak stojÌ v popiscÌch). »ten·¯˘m, Kryötofu Blaûkovii Filipu Blaûkovi se omlouv·me.

PB

P O D Č A R O U E R R A T A

287286

POEZIEIvan Blatn˝: Berle v PÌöùanech, 4/95, S.63ñ66Milan Bobysud: Ve sledu zprvu nep¯ehlednÈmÖ, V ˙skocÌchÖ, 1/95, S.137ñ138;

Ëty¯ikr·t + + +, 4/95, S.154ñ156Ji¯Ì »ervenka: Po potopÏ, Ledvice, V kant˝nÏ, Na z·mek, 2/95, S.179ñ180Miroslav »ervenka: OmÌl·nÌ, On TV: P¯edpovÏÔ poËasÌ, Na hranÏ chaosu, 1/95,

S.131ñ132Vilborg DagbjartsdÛttir: Hromnice (p¯eloûila Helena KadeËkov·), 3/95, S.162ñ163Richard Dehmel: Doma u krbu (p¯eloûili Josef Hora, V·clav Petrbok, Petr

Borkovec), 3/95, S.68ñ71Viola Fischerov·: Amadeo, 3/95, S.83ñ86Nikolaj Gumiljov: OËarovan˝ Viking (p¯eklad a koment·¯ Jaroslav KabÌËek), 2/95,

S.155ñ169Knut Hamsun: V horeËce (p¯eloûil Gustav Pallas), 3/95, S.160ñ161Peter Hille: Podoba (p¯eloûili Eduard Petiöka a V·clav Petrbok), 3/95, S.81ñ82Bohdan ChlÌbec: Mal˝ apokryf, 1/95, S.135ñ136Michal J˘za: öestkr·t + + +, 2/95, S.181ñ183Richard Kearney: Hra s vodou (p¯eloûil Marek Toman), 4/95, S.147ñ152Edvard Kocbek: DvÏ pozdnÌ b·snÏ (p¯eloûil Frantiöek Benhart), 4/95, S.113ñ115Par Lagerkvist: Strach (p¯eloûil J. B. Michl), 3/95, S.162Frantiöek Daniel Merth: Rekviem, Hodinka z jesenÏ, 3/95, S.87ñ88, Stesk, 3/95,

S.125, »ten·¯i p¯edstavenÌ, 3/95, S.133ñ134Geo Milev: Expresionistick˝ kalend·¯Ìk na rok 1921 (p¯eloûili LudvÌk Kundera

a Osvald Zukal), 2/95, S.170ñ175Arild Nyquist: Samota (p¯eloûila Helena KadeËkov·), 3/95, S.163Michal PavlÌk: Kameny a oblaka, Ho¯kÈ o¯echy svÏtla, 1/95, S.138ñ139Edvard Munch: Setk·nÌ (p¯eloûil V·clav Petrbok), 3/95, S.160Sigbjorn Obstfelder: ChopinovskÈ tÛny, DÌv·m se (p¯eloûila Helena KadeËkov·),

3/95, S.158ñ160Tom·ö Reichel: t¯ikr·t + + +, 4/95, S.153ñ154Edith Sˆdergran: MÏsÌc (p¯eloûil O. F. Babler), 3/95, S.161Stich o GolubinnÈ knize a Putov·nÌ SvatÈ Panny (p¯eklad a koment·¯ MCP), 1/95,

S.57ñ64Miloö Tomasco: PÌskov· panenka a t¯ikr·t + + +, 1/95, S.133ñ135Josef Topol: Smrt Erbenova, 2/95, S.145ñ147Evûen Turnovsk˝: Kraj podzimu, TrnutÌ, Noe, Marn· fuga, 2/95, S.176ñ179Filip Waller: Sm˘la na prstechÖ, Z˘staÚÖ, 4/95, S.157Richard Weiner: Nezn·mÈ b·snÏ z roku 1911, S.200ñ216

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

Sergej Magid: Lev Gumiljov, p¯edposlednÌ eurazijec (p¯eloûil Kryötof Rˆdling),2/95, S.70ñ80

Rudolf Ina Mal˝ a Ëasopis Tak (p¯ipravil a komentoval V·clav Petrbok), 4/95,S.39ñ45

Frantiöek V. Mareö: Josef Vaöica, 2/95, S.128ñ137Jaroslav Med: Frantiöek Daniel Merth, 3/95, S.89ñ99Josef Konstantin MiklÌk: KlÌË k dobrÈ literatu¯e (p¯ipravil a komentoval Jakub

KrË), 4/95, S.55ñ62Elisabeth Moltmann-Wendelov·: Marta ñ zapomenut· st¯edovÏk· tradice (p¯eloûil

Jan Spousta), 1/95, S.27ñ32Petr Morvay: JÛzsef ErdÈlyi. B·snÌk a jeho inspirace, Blut und Noden

v maÔarsk˝ch podmÌnk·ch, 4/95, S.82ñ92ZdenÏk Neubauer ñ Marie Svobodov·: Co to je tvo¯ivÈ ûenstvÌ, 3/95, S.8ñ17V·clav Petrbok: Apokryf v ËeskÈ literatu¯e 19. a 20. stoletÌ aneb Od Ahasverova

slavjanofilstvÌ k JeûÌöovu perestrojkovÈmu krÈdu, 1/95, S.103ñ111; Kr·l borovica platonik˘v syn, 3/95, S.72ñ80; Katolick˝ »ech nebo Ëesk˝ katolÌk. Pokuso politick˝ profil Jaroslava Durycha, 4/95, S.13ñ20

AntÛnio Cosa Pinto: Liter·rnÌ aspirace portugalskÈho faöismu (p¯eloûil DanielNeËas), 4/95, S.93ñ104

Jind¯ich Pokorn˝: TajemstvÌ gr·lu, Wolfram z Eschenbachu a jeho prologk Parzivalovi, 1/95, S.33ñ48

Martin C. Putna: Stichy duchovnÌ aneb Dokumenty ruskÈ lidovÈ religiozitya Georgij Fedotov, 1/95, S.49ñ56

Raymond Rehnicer: Kde se vzali muslimovÈ v BosnÏ a HercegovinÏ? (p¯eloûilDuöan Karpatsk˝), 2/95, S.82ñ98

Aleö RoleËek: SbornÌËek trhovokamenick ,̋ 1/95, S.65ñ70Ilona Sovov·-Dziewieck·: Lidov˝ apokryf a dÏjinn· kataklysmata, 1/95, S.95ñ102Jan Spousta: Apokryfy ñ p¯ehlednÏ o nep¯ehlednÈm, 1/95, S.3ñ10Bono Zvonimir äagi: Charv·tsko ñ st·t katolick˝? (p¯eloûil Duöan Karpatsk˝),

4/95, S.122ñ127Vladimir Varöavskij: Z·kruty ruskÈ ideje (p¯el. a koment. Ladislav Zadraûil), 4/95,

S.67ñ81Josef Vaöica: Z n·boûensk˝ch dÏjin Ruska, 2/95, S.119ñ126Tom·ö VÌtek: P¯Ìpad Otto Weininger, 3/95, S.194ñ199Leopold Vrla: Josef Vaöica a DobrÈ dÌlo, 2/95, S.138ñ144Otto Weininger: PohlavÌ a charakter (p¯eloûil Tom·ö VÌtek), 3/95, S.165ñ193Pavel Zach: Dominance a partnerstvÌ, 3/95, S.18ñ25Ji¯Ì Zizler: A k·men v jÌcnu bude slovo tvÈ ñ k ûivotu a dÌlu F. D. Mertha, 3/95,

S.100ñ105

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

289288

DÃJINY SLOVANSK›CH MYSTIFIKACÕV·clav H·jek z LiboËan, Bohuslav BalbÌn, Adam äkultÈty, Ji¯Ì RohoÚ, Jan RulÌk,

AntonÌn Marek, Frantiöek Palack ,̋ Karel HavlÌËek Borovsk ,̋ Jan Koll·r, V·clavKrolmus, Jakub Arbes, Edvard Beneö, ZdenÏk Nejedl ,̋ AntonÌn Hor·k, 2/95,S.185ñ201

POD »AROUPetr BrichcÌn: Jan Jandourek, Pohanok¯esùanskÈ meditace, 2/95, S.228 (v textu

omylem oznaËeno jako Z Vaöich dopis˘)V·clav CÌlek: AndÏlsk˝ p¯ÌbÏh o mrtvÈ a ûivÈm, dvou pavÌch perech a ûivotu

vÏËnÈm, 3/95, S.237ñ239Miloö Doleûal: O vtÌn·nÌ a vko¯enÏnÌ, 1/95, S.149ñ150; ChimÈry tesklivÈ, ömoury

tÏla ñ k v˝stavÏ AlÈna Diviöe, 2/95, S.217ñ221; Nen·padnosti tr·vy, 3/95,S.235ñ23; Dvakr·t o fotografii, 4/95, S.163ñ165

V·clav HuÚ·Ëek: Sarkandr-Masaryk!, 2/95, S.227Jan Jandourek: Dost bylo intelektu·l˘!, 2/95, S.224ñ227VÏra Jirousov·: Partitury ptaËÌho zpÏvu, 2/95, S.206ñ208Michal J˘za: Ot·zka pro Marii Applovou, tkadlenu, 1/95, S.150; »ten·¯sk˝ denÌk,

2/95, S.227ñ228Stanislav KolÌbal o sobÏ, 1/95, S.141ñ142Jakub KrË: TuplovanÈ ples·nÌ, 4/95, S.175ñ176ätÏp·n Nosek: Jugendstil podle »ichonÏ, 4/95, S.177ñ178Martina Pachmanov·: Much˘v opoûdÏn˝ historismus a Slovansk· epopeje, 2/95,

S.211ñ217V·clav Petrbok: PÌsnÏ a sonety, 1/95, S.147ñ149Marek Pokorn˝: O ot·zku, 3/95, S.236ñ237Martin C. Putna: Z·pisnÌk IV: Liter·rnÌ noviny i s P¯ÌtomnostÌ, Labyrint podruhÈ,

OdötÏpky, 1/95, S.143ñ147; Z·pisnÌk V: Jak d·l v boji naöem, Knihy zaslanÈ,2/95, S.202ñ206; Z·pisnÌk VI: Mark˝z de Sade autor katolick ,̋ Miloö Doleûalruralista robustnÌ, 3/95, S.228ñ233; Z·pisnÌk VII: Martin Josef Stˆhr ËiliNaivitu, ale jak; Ivan SlavÌk a milÈ malÈ; Kdo byl FDM?, 4/95, S.159ñ163

Putnova noËnÌ m˘ra: Faöistick˝ sen, 4/95, S.173ñ174Aleö RoleËek: Mezi vep¯Ìnem a h¯bitovem, 3/95, S.240ñ241Petr är·mek: VidÏnÌ Ëasu HilskÈho Modernist˘, 2/95, S.221ñ224AntonÌn V·cha, Martin Machovec: List o Hattonovi Egona Bondyho, 4/95,

S.165ñ173Martin Val·öek: KlÌË k T¯eöÚ·kovi?, 3/95, S.233ñ235Martin Val·öek, Jakub KrË: Kouzeln· jÌzda za p¯edky, 2/95, S.208ñ211V·clav Vokolek: Mezi smyslem a ne-smyslem, 1/95, S.142ñ143

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

PR”ZA, DRAMA, KORESPONDENCEBlouznivci naöich h˘rek (ze sbornÌku dolno˙jezdsk˝ch adamit˘; koment·¯ VP),

1/95, S.71ñ79Ivan Diviö: Ano, vzpomÌnky na Otce Frantiöka Daniela m·mÖ, 3/95, S.135ñ136Istv·n Eˆrsi: Matka (p¯eloûila Ana Okrouhl·), 1/95, S.126ñ130Jan Franz: ⁄ryvky z odmlËenÌ (sestavil a komentoval Miloö Doleûal), 4/95,

S.29ñ38Jean Giraudoux: Sodoma a Gomora (p¯eloûila a komentovala Lucie äavlÌkov·),

3/95, S.37ñ47Svava JakobsdÛttir: Vypr·vÏnÌ pro dÏti (p¯eloûila Helena KadeËkov·), 3/95,

S.62ñ67Janova kniha o zesnutÌ MariinÏ (doslovnÏ p¯evedla a komentovala E. M., upravil

MCP), 1/95, S.16ñ26ZdenÏk Kalista: TÈmϯ p¯ed branou vÏËnosti, 3/95, S.113ñ121Edvard Kocbek: BuÔ anebo. DenÌkovÈ z·pisy z v·leËn˝ch let (p¯eloûil Frantiöek

Benhart), 4/95, S.105ñ112Frantiöek Daniel Merth: MalÈ font·ny, 3/95, S.106ñ112; Jeden·ct rozliËn˝ch

dopis˘, 3/95, S.122ñ133VÏroslav Mertl: F. D. M. ñ öifra ryzosti, 3/95, S.136ñ142Martin MiËka: MÌt tak jedno tÏlo pro sebe, 3/95, S.221ñ224Kamila MÌkov·: Z·znamy, 3/95, S.225ñ227O podivuhodnÈm BoûÌm ¯ÌzenÌ a o p˘vodu svatÈho papeûe ÿeho¯e (p¯eloûila Lenka

Jirouökov·), 3/95, S.48ñ57Tom·ö Jan Peöina z »echorodu: P¯edch˘dce Moravopisu (p¯ipravil JaromÌr Linda,

koment·¯ JK»), 2/95, S.148ñ153Alexej Remizov: HvÏzda nadhvÏzdn· (p¯eloûila Ji¯ina Mikluö·kov·), 1/95, S.80ñ94P¯emysl Rut: ApokryfnÌ poh·dky, 1/95, S.112ñ124; T¯i fabule, 3/95, S.3ñ7Robert Sak: Trochu o R˘ûi a hlavnÏ o Frantiöku Merthovi a straöÌnskÈm ˙toËiöti,

3/95, S.142ñ145Ivan SlavÌk: Frantiöek Daniel Merth a StraöÌn, 3/95, S.145ñ146Dominik AntonÌn Stey: Lillium convallium, 3/95, S.155ñ157Josef Such˝: Setk·nÌ ve StraöÌnÏ, 3/95, S.146ñ148

ROZHOVORRozhovor s Alexandrem Stichem o Slovanech a sl·vÏ jich, o Slovinsku, Slovensku

a slavistice p¯edevöÌm, 2/95, S.6ñ17Rozhovor s Ji¯Ìm Brabcem nejen o faöismu, nacionalismu, antisemitismu

a literatu¯e, 4/95, S.3ñ9

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

291290

B I B L I O G R A F I C K Ý P Ř E H L E D S O U V I S L O S T Í 19 9 6

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 6

PÕSNÃ NA ⁄VOD1/96: Na den SS. Crhy a Strachoty Biskup˘v, Patron˘v »esk˝ch a Moravsk˝ch

(MatÏj V·clav äteyer, Kancion·l Ëesk˝)2ñ3/96: »echy kr·snÈ, »echy mÈ4/96: Ji¯Ì Such˝: Bl·zen a dÌtÏ

ESEJEBohuslav Blaûek: NÏkolik argument˘ pro regionalismus, 2ñ3/96, S.7ñ10; Zdroje

soudobÈho konceptu dÏtstvÌ, 4/96, S. 39ñ50; V˝chovnÈ povÏry, 4/96, S. 51ñ60V·clav CÌlek: BlanÌk a Highgrove v roce 1996: pokraËov·nÌ legendy gr·lovÈ,

2ñ3/96, S.24ñ37R˘ûena Dost·lov·: ÿecko a my v dÏjin·ch, 1/96, S.61ñ78; Nikos Kazantzakis

a Bohuslav Martin˘, 1/96, S.128ñ131LubomÌr œuroviË: Typologie klenÌ ve slovansk˝ch a sousednÌch jazycÌch (p¯eloûily

Marie Kohoutov· a Petra Papouökov·), 2ñ3/96, S.46ñ57Jan Jandourek: SvÏt Foglarov˝ch StÌnadel (s Martinem Val·ökem), 4/96, S. 69ñ85Karlötejn jako archa z·chrany aneb Kr·l, Gr·l, Antikrist, 2ñ3/96, S.175ñ184ZdenÏk KratochvÌl: ÿeckÈ m˝ty a k¯esùansk· zvÏst, 1/96, S.35ñ44Jan Linka: Glatz, Klodzko, Kladsko, 2ñ3/96, S.247ñ250Radek Lunga: De Waldtova Dobrö, 2ñ3/96, S.105ñ114Martin Nodl: DÏtstvÌ v p¯edmodernÌ dobÏ, 4/96, S. 7ñ29ätÏp·n Nosek: Jaroslav Skalick˝ ñ p¯ÌbÏh venkovskÈho p¯ekladatele, 2ñ3/96,

S.237ñ242V·clav Petrbok: Josef Liboslav Ziegler a v˝chodoËesk˝ obrozensk˝ Parnas, 2ñ3/96,

S.225ñ234Martin C. Putna: Svat· Hora Athos rusk˝ma a Ëesk˝ma oËima, 1/96, S.87ñ101;

Kolikero je jihoËeöstvÌ, koliker PÌsek, 2ñ3/96, S.135ñ168Regionalismus v diskusi (p¯ipravil a komentoval Jakub KrË), 2ñ3/96, S.15ñ21Aleö RoleËek: Cuius regio, eius religio ñ mari·nsk· kr·lovstvÌ, 2ñ3/96, S.39ñ45P¯emysl Rut: DÏj a dÏjiötÏ, 2ñ3/96, S.11ñ14; PromÏÚov·nÌ vÌna ve vodu, 4/96,

S. 61ñ68

Z VAäICH DOPISŸ1/95: Michal J˘za, S.151; P. Petr Dokl·dal, S.152ñ154; Spolek evangelick˝ch

kazatel˘ papeûi Janu Pavlu II. ve vÏci SarkandrovÏ, S.167ñ1683/95: Petr PeÚ·s, S.241ñ242; Stanislav KolÌbal, S.242; Jind¯ich Pokorn ,̋

S.242ñ243; LudÏk ätÏrba, S.2434/95: Josef HrdliËka, S.178; AntonÌn Liöka, S.178; P. Norbert Josef Zeman, S.179;

Pavel Mr·Ëek OP, S.179; odpovÏdi: P¯emysl Rut, Martin C. Putna, SenexSionicus, S.179ñ181

V›TVARN› DOPROVOD »ÕSLA1/95: Stanislav KolÌbal2/95: Olga KarlÌkov·3/95: Rodina ve svÏtovÈm mal̯stvÌ4/95: Kreslen˝ humor z Ñrevue politickÈ a kulturnÌì TAK z roku 1937

SOUTÃSKA ñ MIMO¯·dn· a jednor·zov· p¯Ìloha, redigovan· J. F. Typltem(1/95)

Jacques Derrida: Co je to poesie?, S.X-XIIIVlastimil Matouöek: Sansara, S.III-VJakub R˘ûiËka: Lepidoptera, S.VI-IXJakub Syneck˝: Entwurff poesie historickÈ, S.XIV-XXVII

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 5

293292

Boris Poplavskij: »ern˝ a bÌl˝ (p¯eloûil Jaroslav KabÌËek), 1/96, S.167Aleö RoleËek: UsuöenÈ dÌtÏ, 2ñ3/96, S.212Maksym Rylskyj: Uû zaËala v¯Ìt voda v konviciÖ, Jak OdysseusÖ (p¯eloûil

Jaroslav KabÌËek), 1/96, S.169ñ70Jiorgos Seferis: Kichli (p¯eloûil Miloö Tomasco), 1/96, S.138ñ145Jan Slov·k: B·snÏ v prÛze, 1/96, S.147ñ151Frantiöek Xaver äalda: NikÈ, ÿeckÈ v·se, 1/96, S.116ñ117Pavla äuransk·: Pokoj zmÏnÏn˝ v zpovÏÔ, 4/96, S. 125ñ127Miloö Tomasco: DvÏ b·snÏ, 4/96, S. 222ñ223Miloslav Topinka: J· je nÏkdo jin ,̋ 1/96, S.156ñ157Jan Vladislav: Sedm b·snÌ, 4/96, S. 207ñ213Jaroslav Vrchlick˝: SapfÛ, Chios, Po Symposionu, 1/96, S.114ñ15, 117ñ118W. B. Yeats: N·vötÏvy, Fergus a druid (p¯eloûil Jaroslav Skalick˝), 2ñ3/96,

S.243ñ245Adam Zagajewski: Ohrada, kaötany, svlaËec, B˘h (p¯eloûil Petr Borkovec), 4/96,

S. 203ñ206Mykola Zerov: Oi triakonta, Elegie (p¯eloûil Jaroslav KabÌËek), 1/96, S.168ñ169

PR”ZADaisy Ashfordov·: MladÌ n·vötÏvnÌci (p¯eloûil Ladislav äenky¯Ìk), 4/96, S. 88ñ102Bez Jaroslava KabÌËka: V·clav DanÏk, Karel Trinkiewitz, V·clav Falada, Martin

C. Putna, Petr Borkovec 1/96, S. 195ñ201Bezhlavci, ob¯i, sk¯Ìtci, divn˝ mÌsta (p¯eloûil Josef Rauvolf), 2ñ3/96, S.77ñ89Co tÌm chtÏl mot˝l ¯Ìci? (p¯ipravil a komentoval Ji¯Ì Macela), 4/96, S. 103ñ106Helena Demeterov·: Saraka (p¯eloûila Milena H¸bschmannov·), 4/96, S. 155ñ156Tera Fabi·nov·: Jak jsem chodila do ökoly (p¯eloûila Milena H¸bschmannov·),

4/96, S. 139ñ150Kristien Hemmerechtsov·: Teta (p¯eloûila ä·rka Piroûkov·), 4/96, S. 164ñ173Jan Jandourek: ⁄stav, 2ñ3/96, S.195ñ209Jaroslav KabÌËek: Smrt v lÈtÏ, 1/96, S.191ñ193¡kos KertÈsz: Patov· situace (p¯eloûila Ana Okrouhl·), 4/96, S. 185ñ190VÌt Klus·k: Tepl˝ zimnÌ den a jinÈ texty, 4/96, S. 107ñ118Hanna Krallov·: Pouh˝ ûert (p¯eloûila Pavla Foglov·), 4/96, S. 175ñ180Bohuslav Martin˘ ñ Nikos Kazantzakis: ÿeckÈ paöije. V˝bÏr z korespondence z let

1954ñ1957 (p¯eloûila R˘ûena Dost·lov·), 1/96, S.132ñ137Kamila MÌkov·: Honza, Tom a Pavel, 4/96, S. 119ñ123PovÌdaËky han·ckÈ babiËky (p¯ipravil a komentoval Jakub KrË), 4/96, S. 191ñ195Ji¯Ì Reinsberg: Sedmero k·z·nÌ, 2ñ3/96, S.185ñ194

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 6

Robert Sak: O R˘ûi, 2ñ3/96, S.118ñ134Shulamith Shahar: V˝vojovÈ f·ze dÏtstvÌ (p¯eloûil Martin Nodl), 4/96, S. 31ñ38Ivan SlavÌk: M˘j regionalismus, 2ñ3/96, S.60ñ63Eva StehlÌkov·: ProË bych mÏl tanËit, 1/96, S.6ñ11Jakub Syneck˝: Vergili·nsk· architektura a Byzancie, 1/96, S.45ñ53Martin Val·öek: Slavn˝ Ëesk˝ Athosan (mezi Slaviborem Breuerem a S·vou

Chilandarcem), 1/96, S.103ñ108; SvÏt Foglarov˝ch StÌnadel (s JanemJandourkem), 4/96, S. 69ñ85

Lada Vikov·: Obraz souËasnÈ romskÈ rodiny z pohledu dÏtÌ, 4/96, S. 128ñ138Tom·ö VÌtek: Dion˝sos, 1/96, S.12ñ34

POEZIEAnne Bradstreetov·: DvÏ b·snÏ (p¯eloûil Tom·ö MÌka), 4/96, S. 201ñ202Cesta v prachu doho¯Ìv· (p¯ipravil a komentoval ätÏp·n Nosek): P. KolmaËka,

Z. Hejda, M. Toman, L. Kundera, M. Salava, J. »ervenka, M. Doleûal, J.Slov·k, P. Borkovec, J. MÏdÌlek, P. MadÏra, K. K¯epelka, V. F‰rber, M. J. Stˆhr,R. Valuöek, M. SouËek, J. Zelenka, V. Jirousov·, 2ñ3/96, S. 64ñ73

Charles Cros: Hieroglyf, Bilance (p¯eloûil Jaroslav KabÌËek), 1/96, S.189ñ190Petr »erm·Ëek: T¯i b·snÏ v prÛze, 4/96, S. 226Frantiöek Demeter: DvÏ dÏtskÈ pÌsniËky (p¯eloûila Milena H¸bschmannov·), 4/96,

S. 161Gavrila DÏrûavin: Pozv·nÌ na obÏd, Vyzn·nÌ, PoslednÌ osmiveröÌ (p¯eloûil Jaroslav

KabÌËek), 1/96, S.163ñ166Ji¯Ì Dynka: B·snÏ, 4/96, S. 214ñ221Vratislav F‰rber: dvakr·t + + +, 4/96, S. 197ñ200Tom·ö Hudec: Z prvnÌho pr˘klepu, z druhÈho pr˘klepu, 2ñ3/96, S.169ñ172Frantiöek Chalupa: Thamyris, 1/96, S.112ñ113VÏra Jirousov·: Chci b˝t v leseÖ, Pohled p¯es rameno, V lese, Zp·tky do lesa,

Jeden den, 1/96, S.158ñ161Jaroslav KabÌËek: JadranskÈ sonety, 1/96, S.175ñ187Nikos Kazantzakis: Odyssea (p¯eloûil Miloö Tomasco), 1/96, S.121ñ126Pavel KolmaËka: T¯i b·snÏ, 4/96, S. 224ñ225Karel KuËera: Praxiteles a Phryna, 1/96, S.109ñ112Michail Kuzmin: KanopskÈ popÏvky (p¯eloûil Petr Borkovec), 1/96, S.56ñ60Ji¯Ì MÏdÌlek: öestkr·t + + + ; Odkud, 1/96, S.152ñ155Josef Mlejnek: Planeta a dvacet öest b·snÌ 2ñ3/96, S.213ñ223ätÏp·n Nosek: t¯ikr·t + + +, 2ñ3/96, S.235ñ236Vlado Ol·h: B·snÏ (p¯eloûil J. K. »ervenka), 4/96, S. 157ñ160

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 6

295294

B I B L I O G R A F I E 1 9 9 6B I B L I O G R A F I E 1 9 9 6

Helena äamkov·: Pamatuju si (p¯eloûil J. K. »ervenka), 4/96, S. 151ñ154Jan äulc: VzpomÌnka na Jaroslava KabÌËka, 1/96, S.171ñ174Hans Watzlik: Stilzel, sk¯Ìtek ze äumavy (p¯el. Josef Rauvolf), 2ñ3/96, S.91ñ104O. P. Zier: ». p. 26 (p¯eloûil Ivan Binar), 4/96, S. 181ñ184

ROZHOVORRozhovor s Alenou FrolÌkovou o ËeskÈm (ne)porozumÏnÌ ÿecku, 1/96, S.79ñ85

BYLO NEBYLOTihamÈr TÛth: »istÈ dospÌv·nÌ (p¯eloûily äkolskÈ sestry OSF), 4/96, S. 227ñ235

POD »AROUBohuslav Blaûek: LibËevesko Kryötofa Blaûka, 2ñ3/96, S.254ñ255; O spoleËenstvÌ

a dospÏlosti, 4/96, S. 239ñ246Alena Bl·hov·: Alice Millerov·: OpomÌjen˝ klÌË, 4/96, S. 258ñ259V·clav B¯ich·Ëek: Hodnoty a kaûdodennÌ ûivot, 4/96, S. 236ñ239Miloö Doleûal: Svity nad cestami, 1/96, S.222ñ224; Na lesnÌch m˝tin·ch a ve

skalnÌch stÏn·ch, 2ñ3/96, S.255ñ257Hanna Dylagowa: Brestsk· unie ñ smÌr Ëi sv·r (p¯eloûil Jan Linka), 1/96,

S.203ñ208Martin Gaûi: GonËarov mezi Dostojevsk˝m, vodou a zemÌ, 2ñ3/96, S.263ñ281Petra H˘lov·: DvÏ v jednÈ, 4/96, S. 272ñ274Jan Jandourek: Jednoho veËera v p˘li lÈta, 2ñ3/96, S.261ñ263; T¯i knihy, 4/96,

S. 259ñ262Lenka Jirouökov·: Latinitas bohemica ñ sine qua non?, 2ñ3/96, S.258ñ261; Boûsk·

komedie p¯ed Dantem, 4/96, S. 262ñ266Jakub KrË: ÿemeslo m· zlatÈ dno, 1/96, S.215ñ216Jan Linka: DvÏ ot·zky, 1/96, S.219ñ220Milan Machovec: Jmenujeme se, jak n·m ¯Ìk· svÏt, 4/96, S. 277ñ282Pavel Mareö: Za cÌrkev slouûÌcÌ a chudou, 2ñ3/96, S.257ñ258ätÏp·n Nosek: A j· jsem jejÌ ûenich, 1/96, S.220ñ221Evûen Perout: K v˝tvarnÈmu doprovodu ËÌsla, 4/96, S. 282ñ283V·clav Petrbok: PoslednÌ Bˆhme, 4/96, S. 271ñ272Martin C. Putna: Z·pisnÌk VIII: Uû zase o osobÏ a textu, Chaun Vöechnos·m, Mezi

Kandinsk˝m, krajinou a Borkovcem, 1/96, S.209ñ214; Z·pisnÌk IX: Kritikovasmrt?, 2ñ3/96, S.251ñ253; Tolik ztracen˝ch dÏtÌ v praûsk˝ch kinech, 4/96,S. 274ñ277

Aleö RoleËek: Karafi·tovi BrouËci aneb KalvÌn v »ech·ch, 4/96, S. 249ñ251Ljuba V·clavov·: Zpr·va o ûivotÏ dÏtÌ, kterÈ mÌsto rodiny vychov·v· st·t, 4/96,

S. 246ñ249Martin Val·öek: Na okraj Durychov˝ch Obraz˘, 1/96, S.216ñ219; Kniha na

proch·zku, 2ñ3/96, S. 253; PoslednÌ t¯i Vp¯edy, 4/96, S. 251ñ255; PoutnÌkovacesta Johna Bunyana, 4/96, S. 266ñ271

Pavel Zach: DÏtstvÌ je drama, 4/96, S. 256ñ258

Z VAäICH DOPISŸ2ñ3/96: MojmÌr Tr·vnÌËek, S.281ñ284, odpovÏÔ MCP ibidem; Emil Juliö, S.285

V›TVARN› DOPROVOD »ÕSLA1/96: UmÏnÌ starovÏkÈho ÿecka,2ñ3/96: Fotografie Kryötofa Blaûka a Jana Raby4/96: Kresby nevidÌcÌch student˘ Konzervato¯e Jana Deyla

(bibliografii zpracoval MCP)

296

J A R O S L A V D U R YC H

S L U Ž E B N Í C I N E U Ž I T E Č N Í

K vyd·nÌ p¯ipravili Jakub KrË,Jan Linka, Martin Val·öek a Petr är·mek

Jako I. svazekedice Cythara litterarum

vydalo nakladatelstvÌ ARGO(U druûstva éivot 10, 140 00 Praha 4)

roku 1996

K A R E L V I N A Ř I C K Ý

V A R I T O A LY R A

K vyd·nÌ p¯ipravil Petr KomersVysvÏtlivkami opat¯il V·clav Petrbok

Jako sv˘j II. svazekvydalo nakladatelstvÌ VIDA VIDA

(Pod ämuk˝¯kou 4, 150 00 Praha 5)roku 1996

V˝jimeËn˝ obrozensk˝ experiment,sbÌrka, v nÌû nenaleznete dvÏ souhl·sky vedle sebe.

JedinÈ vyd·nÌ v tomto stoletÌ.