kulturně-společenský magazín | únor 2013 | vydává | zdarma

22 ohlasy

Rübezahl a Krakonoš mají mnoho podob Rübezahl i Krakonoš fascinovali už od středo-věku. Tématem vládce Krkonoš se u nás v nové době celoživotně zabýval Jaromír Jech (1918-1992), známý a uznávaný vědec - folklorista. Jeho bádá-ní v této problematice obsahuje posmrtně vydaná kniha Krakonoš (nakl. Plot, Praha, 2008, 439 s.), psaná s vysokou odbornou úrovní. Samozřejmě, vychází ze zhodnocení předchozí bohaté české, německé i polské literatury, z bádání v archivech rakouských, německých, švýcarských, státních i soukromých. Doporučuji všem knihu prostudo-vat. Záhadu jména Krakonoš podrobně před ním řešil i spisovatel A. M. Tůma-Patry v knize Báje o Rýbrcoulovi, u českého Rýbrcoula pak stála celá plejáda obrozenců Čelakovského Řepočat, Máchův krákonoš, či Klicperův finální Krakonoš. A kolik variací jména má v němčině Rübezahl, proslavený lipským spisovatelem Johanesem Praetoriem.

Tvrzení pana Rejmana proto považuji za osobitá až neskromná, jeho objev pohanského boha už dávno před ním publikovali Krolmus a další autoři. Pokud by měl být onen gryf z Helwigovy mapy na kruhovém objezdu u Teska, pak bych to považoval za akci hodnou projektu Hořického trpaslíka - může být a nemusí. Proč? Předně bude stylizovaný gryf skutečně převzat z erbu slez-ských hrabat Schaffgotschů, nejspíš jako označení vlastnických (v té době naprosto nejasných) vztahů ke Krkonoším (i proto jsou hory a Trutnov v roce 1561 na mapě Slezska). Schaffgotschům šlo po celou historickou éru o proniknutí na českou stranu Krkonoš, což se jim i podařilo. Navíc poslední léta Gendorfova panování nad Trutnovskem (předává panství dceři Eustachii právě roku 1561 a umírá v Trutnově roku 1563) byla poznamenána vzpourami měšťanů královského města Trutnova, anarchií v podhůří, ale i nástupem dřevorubců a plavení dřeva pro Kutnou Horu z královských lesů Krkonoš (viz zápis kronikáře Simona Hittela v roce 1549). Velkoplošné těžby i právní nejistota vlastníků Trutnovska tak ohrožovaly lesní majet-ky mocného severního souseda. Nutno podotk-nout, že hraniční spory vznikající již v 15. století byly ukončeny až v roce 1710.

Jinak se gryf objevuje i na domech ve Slezsku a v Pomořansku. Obecně pak symbolizuje strážce pokladů (to už od antiky). O tom také svědčí údaje

z 15. století v tzv. Vlašských knihách, v přepisech záznamů italských hledačů pokladů v Krkono-ších. Záhadou se mi také zdá, proč na Helwigově mapě je pod gryfem psán Rübenczal, s -cz-, což odpovídá staročeštině. Proč v německém názvu? Němci by psali -z, nebo tz. To by svědčilo o poněmčení staročeského jména. Podobně němečtí autoři přepisovali i město Žacléř, psané ve stejné době s -cz. Nápad se vnucuje: Že by Helwig zná-zornil gryfem a Rübenczalem neuznanou hranici Slezska a Čech? Že by šlo o dva symboly vlády nad horami? Tak by se mohl kartograf zavděčit svým chlebodárcům. Kdo ví?

Preatoriův Rübezahl i český Krakonoš mají zá-kladní podobu člověka. Jméno Rübezahl se všemi variacemi sahá do oblastí fantazie. A pokusů existuje mnoho. Ještě další? Co když jde o spojení českého slova rubec (ve významu dřevorubec) a německého - zahl (číslo), tedy ten, který sčítá po-kácené stromy. Co když parohatý gryf drží v ruce osvědčenou rabici – podélně rozpůlenou hůl se zářezy za každý pokácený či zpracovaný kmen (jednu půlku rabice má účetní, druhou dřevorubec, obě půlky se přikládají k sobě a dělají se nové zářezy). Po-čtář s rabicí - Rabiczahl (i tak byl psán). A opět, co když hůl-rabice v rukou gryfa symbolizuje dělení Krkonoš hranicí? Fantazírovat se může i dnes. Holt gryf s jeleními parohy nás láká, ale méně než svalnatý duch z naší kašny. Pokud bude zmíněná socha u Trutnova existovat, zvyknu si.

Luboš Zelený, spisovatel, Trutnov

33oBsah

Rýbrcoul – pohanský bůh hor? Plánované umístění skulptury Rýbrcoula na kruho-vý objezd mi přijde zajímavé a vůbec nic proti němu nenamítám, ale dovolil bych si polemizovat s některými tvrzeními pana Jaroslava Rejmana.

Autor článku tvrdí, že Rýbrcoul je pohanským bohem našich hor. Nechápu tedy, proč by měl mít pohanský bůh na svém paroží deset výčnělků, jako připomínku desatera božích přikázání. Také netuším, kde bere pan Rejman jistotu, že předlohou pro vznik Rýbrcoula nebyl gryf, ale stojící jelen. Rovněž nerozumím, proč by měl být Helwig v ohrožení života za případné upřesnění umístění Rýbrcoula do své mapy. Vždyť na nejstarší obrazové mapě Krkonoš je téměř totožné vyobrazení Rýbrcoula, s přesnou lokací na Polední kameny a navíc s vysvětlením, že se jedná o jeho hnízdo. Přitom tato mapa je jen o něco málo mladší, ale o nějakém strachu z uveřejnění na mapě, nemůže být řeč. Tato mapa vyvrací i další tvrzení pana Rejmana, že by se měl Rýbrcoul dívat směrem na západ. Na tzv. Hüttelově mapě se totiž dívá přesně obráceně, tedy k východu. Jsou to zkrátka od autora článku tvrzení bez bližších vysvětlení a to je škoda, možná bychom se dozvěděli nějaká nová badatelská zjištění. Za zcela pomýlené považuji vydávat Rýbrcoulovo vyobrazení na Helwigově mapě za neměnný kánon a za jediné správné zobrazení této mytologické postavy.

Méně informovaný čtenář by totiž mohl nabýt dojmu, že nejstarší vyobrazení Rýbrcoula, je to jediné a správné, ale není tomu tak. Jeho obraz se po staletí proměňoval až k současné podobě, kterou nejlépe reprezentuje Rýbrcoul na kašně trutnovského náměstí. Ano, ten vousatý divý muž na trutnovské kašně, je sám duch hor – Rýbrcoul. Vypráví se, že jeho jméno vzniklo podle jedné z pověstí, ve které platil řepou. Když si vylezete na zárubeň kašny a podíváte se k nohám našeho „Krakonoše“ uvidíte důkaz tohoto tvrzení - velikou řepu.

Až dosud jsem komentoval tvrzení, s kterými se dá tak či onak polemizovat, ale jedno tvrzení pana Rejmana musím naprosto odmítnout. Označit výsledky ostatních badatelů za nesmysly, mi přijde přinejmenším trochu nabubřelé.

Zcela jinou problematikou je splynutí postav Rýbrcoula a Krakonoše, ale to už je na samostatný článek.

Otto Štemberka, předseda sdružení Trutnov - město draka

strany 4 – 11Konec hornictví v regionu

strany 12 – 14spisovatel václav JiráseK

strany 22 – 23výtvarnice Karolína hrušKová

strany 30 – 31musher Jiří vondráK

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutno-vinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Veronika Boumová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Fotografie na titulce: Václav Jirásek (portrét pořízený roku 1989, na snímku záchranář Stanislav Straka).

44 co se stalo s hornictvím

Když se podíváte do nedávné historie, zjistíte, že hornictví mělo v regionu ještě nedávno (za socialismu) obrovský význam. „Není divu, vždyť v dobách největší slávy, v polovině osmdesátých let minulého století, pracovalo na dolech více než tři a půl tisíce lidí,“ říká Jiří Kokeš z Východočes-kých uhelných dolů Trutnov (VUD), které patří pod Palivový kombinát v Ústí nad Labem. Dnes má jen několik zaměstnanců, kteří se starají ze-jména o zahlazování následků hornické činnosti a to nejen v oblasti působnosti bývalých VUD. Součástí střediska je i Báňská záchranná stanice, která sídlí vedle bývalé šachty v Odolově.

V našem okrese byly tři hornické oblasti - žac-léřská, svatoňovická a radvanická. Každá z nich měla své zvláštnosti. „Nejkvalitnější uhlí bylo z Dolu Zdeněk Nejedlý v Malých Svatoňovicích, nejméně kvalitní, ale pro změnu dobře dobyva-telné uhlí měl Důl Kateřina v Radvanicích. Důl Jan Šverma v Žacléři měl zas nejvíc vytěženého uhlí v okrese,“ tvrdí Kokeš. Podle dostupných materiálů bylo od roku 1570 do roku 1994 v Žac-léři vytěženo 27 milionů tun černého uhlí. Pro srovnání - v Malých Svatoňovicích 21,5 milionů tun a v Radvanicích 12,5 milionů tun uhlí.

Pro dokreslení situace: k dolům patřila také dvě hornická učiliště, která vznikla v padesátých letech minulého století v Malých Svatoňovicích a Žacléři. V Jívce u Radvanic kvůli hornictví vzni-kl Strojírenský a opravárenský závod. Přidejme sídliště, na jejichž výstavbě se významnou měrou podílely právě doly. Stavělo se nejen v Žacléři, Radvanicích, Rtyni v Podkrkonoší a Malých Svatoňovicích, ale i přímo v Trutnově.

Hornictví po druhé světové válce zažívalo nebývalý rozmach. „Došlo nejen k významné-mu náboru do hornictví, ale i k nebývalému sociálnímu zabezpečení hornictva díky pojištění,

v dobách největší slávydalo práci 3500 lidí

„Tady bylo hornictví?“ divila se kolegyně, když jsme prozradili, že únorový magazín bude hlavně o dolování černého uhlí. Otázce se ale nelze divit. Pod Krkonoše se přistěhovala teprve nedáv-no, a dnes už tady stopy po těžebním průmyslu téměř nenajdete. Přitom hornictví má v našem regionu tradici starou více než čtyři sta let.

5

inzerce

Vepřová žebírka

po StaročeskuVepřová žebírka

po Staročesku

5

bytové výstavbě a různé preferenci. Dny horníků s možností získat nedostatkové zboží, zahraniční dovolenou, lázeňskou péči a poměrně vysoké finanční ocenění práce v podzemí jsou toho dokladem,“ uvádí publicista a někdejší báňský záchranář Václav Jirásek.

Přesto už v době, kdy uhlí bylo zásadní surovi-nou pro socialistické hospodářství, hrozil dolům konec. Tehdejší režim o jejich zavření uvažoval hlavně kvůli ekonomickým důvodům. „Pak se zase investovalo, změnila se technologie dobývá-ní i způsob dopravy uhlí na povrch. Sedmdesátá léta už znamenala rozsáhlou výstavbu Výcho-dočeských uhelných dolů, jejich prohlubování a otvírku hlouběji uložených slojí. Perspektivy byly nadějné, často však politicky zidealizované,“ připomíná Jirásek.

O to větší šok prožili horníci po roce 1989. Tržní podmínky se rychle změnily (uhlí se k nám dalo levně dovážet), takže na dolech začal tzv. útlumo-vý program. To ve skutečnosti znamenalo konec. Konec až neuvěřitelně rychlý. Rok po sametové revoluci skončila těžba v Malých Svatoňovicích, v roce 1992 v Žacléři a v roce 1994 i v Radvani-cicích. Jámy byly uzavřeny, následky hornické činnosti se zahlazují dodnes. „Přístupy do pod-zemí jsou zlikvidovány zásypem nebo betonovou zátkou. Samotné podzemí je zatopené vodou, kromě žacléřského dolu, který byl zaplaven samotuhnoucím popílkem,“ vysvětluje Jiří Kokeš z VUD.

V současnosti se o dalším dolování černého uhlí neuvažuje. Pokud by ale byl zájem, zásob je vpodzemí údajně dost. „Je co dolovat ve všech třech oblastech. Nikdy totiž nejde vytěžit uhlí úplně, vždycky tam něco zůstane,“ říká Kokeš. Stejně hovoří i Václav Jirásek, autor pěti

knih o dolování černého uhlí a znalec zdejšího uhelného regionu. „Ne všechno však bylo vyku-táno. V podzemí podkrkonošských dolů zůstaly statisíce tun uhlí. Nebyly vytěženy a čekají na jinou dobu, jinou techniku a jiné lidi. Dolovat uhlí jen proto, aby bylo spáleno, je opravdu přepych,“ myslí si Jirásek. Využít by se uhlí dalo třeba v chemickém průmyslu. Ale to už je jiná kapitola… Pavel Cajthaml, foto: z archivu Václava Jiráska

Těžká dřina pod zemí byla za socialismu velmi dobře placená. Horníci brali téměř dvaapůlkrát větší mzdy než ostatní profese. K tomu ještě měli benefity v podobě deputátního uhlí, snadno dostupného bydlení či snazší možnosti pořídit si nedostatkové zboží například při hornických dnech. Profese ale znamenala většinou vážné zdravotní problémy, proto horníci chodili dřív do penze. Řada z nich už si kvůli podlomenému zdraví nedokázala najít novou práci.

66 JaK se vlastně fáralo

Bohatá hornická minulost začala v našem regionu před více než čtyřmi sty lety. První písemné zmínky o těžbě uhlí pocházejí ze 16. století. Například už 15. srpna 1570 povolil opat Kašpar hledat a dobývat uhlí na Žacléřsku. Na Svatoňo-vicku byla odkryta první uhelná sloj 22. června 1590 u Markoušovic. Potvrzuje to také záznam z trutnovské kroniky Simona Hüttela. „Nezname-nalo to ale ihned nějaké systematické dobývání ložisek. Tehdy to bylo spíš v podstatě sběr uhlí, které vycházelo ve slojích na povrch, které se objevovalo na polích,“ vysvětlil ředitel trutnov-ského archivu Roman Reil.

Ještě v 18. století se tady uhlí de facto jen sporadicky vyhrabáva-lo, nešlo se do hloubky. O nové palivo měli zájem snad jen kováři, teprve o století později počí-nající průmysl. Často se uhlí jen pálilo na hromadách a popelem

hnojila pole. „Změnu přinesla stavba Josefovské pevnosti v osmdesátých letech 18. století, kde se uhlí z Jestřebích hor používalo na pálení cihel a vápna,“ potvrdil báňský historik Václav Jirásek.

Až po roce 1804 (počátky hornictví na Radva-nicku) se začalo při hledání uhlí „klesat níž“. První větší těžba se dá datovat od čtyřicátých let 19. století. Tehdy si horní vrchnost pozvala zkušené havíře odjinud, aby pomohli rozvoji

zdejšího dolování. Ale nebylo do období jednoduché. „Bylo velmi kolísavé, odpovídající momentálnímu zájmu o palivo, technickým i geologickým podmínkám, které byly v každém revíru odlišné,“ upřesnil Jirásek.

Prvními nástroji havířů bylo zpravidla běžné zemědělské či chalupářské náčiní, tedy většinou motyka s lopatou a sekera s pilou. „Pro první pachtýře znamenalo hornické řemeslo zavést také rumpály na svislou dopravu, kolečka na horizontální dopravu, bedny na měření uhlí, z ci-ziny a jiných revírů povolaní horníci potřebovali již mimo špičáků, klínů a vrtáků také mlátek a želízko. Nejen jako symbol hornického cechu, ale především jako nejdůležitější nástroje k ražení chodeb a štol,“ uvedl Václav Jirásek.

Další modernizaci znamenala éra střelného prachu. Nejen že se zlepšilo větrání, ale hlavně doprava. Koleje a nové důlní vozy pomohly k efektivnějšímu provozu. A pak už nastala éra těžních strojů, sbíječek a kombajnů, opírající se o parní stroje a od roku 1906 éra elektrické energie. Místo koňů definitivně začaly tahat vozy s uhlím elektrické lokomotivy. (pac)

Zmínka o hornictví z Hüttelovy kroniky

od motyky s lopatouke sbíječce a kombajnu

77

inzerce

víte, Že …… v podzemí Žacléře zůstalo 8,5 milionu

tun uhlí, pod Jestřebími horami dokon-ce 86 milionů tun uhlí. Kdyby se těžilo v tempu z 80. let, byla by to práce na čtyři století

… pod Žacléřem je 77 km chodeb a pře-kopů včetně 3 km svislých a úklonných děl ústících na povrch. V podzemí Jestřebích hor zůstalo přes 40 km chodeb a překopů, k tomu ještě 1,6 km svislých a úklonných děl ústících na povrch

… Jsou tu dodnes uranové zásoby, v le-tech 1950 až 1959 se tady uran těžil.

… hornictví mělo svůj vlastní podnikový zpravodaj Východočeských uhelných dolů nazvaný Jiskra. Vycházel nepra-videlně, ale informoval o důležitých či aktuálních hornických událostech nebo zajímavostech z historie dobývání uhlí.

• hajcmanocelová výztuž klenby důlní chodby

• fáratjet těžní klecí do hlubin šachty

• halda (odval)povrchová skládka vytěže-ného horninového odpadu

• revírníkčlověk, který řídí práci v důlním pracovišti (revíru)

• sicherkabezpečnostní lampa

• stařinastaré, obvykle zavalené důlní dílo

• šachtasvislé nebo šikmé (úklonné) důlní dílo. Samotný důl mívá několik propojených šachet, označovaných jako jáma

• štajgrdůlní dozorce (hovorově i jiný důlní technik)

• štolahorizontální důlní dílo ražené z povrchu

• šichtasměna

• závalzřícení nebo sesutí strop-ních nebo bočních částí důlních chodeb

slovníčeK hornicKých poJmů

88 ze Žacléře vzpomínKY na minulost

Likvidace šachty od počátku neprobíhala běž-ným a nejlevnějším způsobem - tedy rychlým opuštěním dolu a jeho zatopením jako u většiny jiných českých dolů. Firma postupně zaplňuje volné prostory v podzemí důlně stavebním betonem, vyráběného i s využitím vhodných velkoobjemových odpadů. „Při tomto pomalém způsobu likvidace mohlo na dole dalších více než deset let zůstat pracovat zhruba 150 lidí, mohlo být z podzemí vytaženo všechno strojní zařízení a mohla být vypleněna - demontována většina dostupné důlní výztuže a výstroje opouštěných důlních chodeb,“ uvedl Karel Novotný, ředitel firmy Gemec pro techniku, obchod a rozvoj.

Povedlo se tak „vyčistit“ asi 30 kilometrů chodeb a z dolu bylo vytaženo více než 8000 tun oceli.

„Využití velkoobjemových odpadů, které by jinak skončily na povrchových úložištích a plenění důl-ní výztuže byl hlavní zdroj financování takového způsobu likvidace dolu,“ upřesnil Novotný.

Právě způsob likvidace dolu paradoxně pomohl zachovat provoz hlavních strojních zařízení a budov. To se nakonec ukázalo jako zásadní pro otevření neobvyklého muzea. „V areálu dolu nyní provozujeme Hornický skanzen a doufáme,

že se nám pro každou sezonu podaří zajistit jeho rozšíření o nové expozice. Připravujeme vyhláše-ní i nových kulturních památek z objektů areálu dolu, které jimi dosud nejsou,“ uvedl Novotný.

„Smyslem skanzenu je ukázat zachovalé objekty dolu - zejména těžní věže, povrchová zařízení lidem, kteří u nás dříve pracovali a rádi si oživí vzpomínky, ale zejména těm, kteří o hornictví moc nevědí - tedy mladé generaci,“ doplnil Novotný.

V Žacléři jako na jediném místě v okrese se stále těží povrchově uhlí. Firma by dokonce těžbu chtěla rozšířit. „Rádi bychom i pokračovali s další těžbou uhlí - nejprve ji dokončili v roz-šířeném území lomu Žacléř II A, bohužel si to nepřeje část zastupitelů města Žacléře a dělají vše možné k tomu, abychom s ní pokračovat nemohli. Pokud by se nám povedlo obnovit těžbu zbytkových zásob uhlí žacléřských slojí, zaměstnanost by se mohla významně zvednout,“ sdělil Novotný.

Z kdysi slavné doby hornictví zbyl v Žacléři také Hornický kulturní dům. I on ten se stará Gemec Union. Mimo jiné v něm organizuje semináře a mezinárodní konference. Například v roce 2011 se v kulturním domě konala konference k proble-matice využívání bývalých hornických areálů, loni seminář k nakládání s odpady v česko - pol-ském pohraničí a pravidelně se v něm konají také zářijové oslavy Dne horníků.

Text a foto: Pavel Cajthaml

důl zůstal, je z něj skanzenŽacléř je dnes jediným místem v okrese, kde je na první pohled poznat, že se tu v minulosti těžilo uhlí. Proč areál bývalých dolů nezanikl nebo nebyl zbořen jako např. v Radvanicích nebo Svatoňovicích? Důl Jan Šverma v Žacléři byl totiž jako jediný v Česku předán do soukromých rukou. Nejprve za nájem a pak v privatizaci ho získala firma Gemec Union.

99vzpomínKY na minulost

Doly v Radvanicích. Tři staré snímky jsou z roku 1934 a zobrazují celkový pohled na důl Kateřina, vjezd do dolu Hlavní úpadní jámou a horníky v podzemí při práci s tyčovou brázdičkou v uhelné sloji. Foto: z archivu Romana Reila

10

Jednou z nich je dnes již vzácná karbidová lampa (typ 850) od firmy Friemann &Wolf, vyrobená po roce 1920. Používala se na dole Kateřina (později znám jako důl Stachanov) v Radvanicích u Trutnova.

Horní nádoba lampy sloužila jako zásobník vody, spodní nádoba s vývodem pro plyn byla určena na karbid (technický karbid vápníku CaC2). Pomocí regulačního šroubu v horní nádobě byla voda vy-pouštěna na karbid, přičemž docházelo ke vzniku acetylenu, hořlavého plynu. Plyn hořel v hořáku s drobnými otvory. Náplň 250 gramů karbidu stačila zpravidla na deset hodin provozu lampy. Podle tohoto typu lampy vzniklo lidové rčení o tom, že někomu kape na karbid. Součástí karbi-dové lampy byl reflektor z mosazného plechu, který zvyšoval světelný efekt lampy. V náročných důlních podmínkách se ovšem tyto reflektory často poškodily, a proto havíři většinou používali lampy bez reflektorů.

Pravděpodobně ještě před druhou světovou válkou byly karbidové lampy na dole Kateřina v Radvanicích nahrazeny bezpečnějšími akumulá-torovými lampami. Po roce 1945 se lampa dostala

do privátních sbírek. V roce 2011 lampu daroval Muzeu Podkrkonoší přední montánní badatel Václav Jirásek z Trutnova. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

aKumulátorová důlní lampa

Na svatoňovických dolech používalo dělnictvo od první poloviny padesátých let 20. století tzv. akumulátorové důlní lampy typ 530. V dolech se s nimi svítilo až do září 1964, kdy byly nahrazeny samonabíjecími lampami typu 16623. „Mezi havíři se této lampě říkalo kýbl,“ uvádí zdejší sběratel a historik Václav Jirásek, který jedinečný exponát ze své sbírky daroval Muzeu Podkrkonoší. Lampa bude součástí chystané výstavy.

Reprofoto: archiv Václava Jiráska

inzerce

10 Kuriozita

Hornická karbidová lampaSoučástí sbírek Muzea Podkrkonoší je několik hornických lamp, používaných v černo- uhelných dolech na Trutnovsku v průběhu 20. století.

1111Kůň v šachtě

inzerce

také koně pracovali v dole

Rozhodně to ale nebyl úplně veselý příběh. Spíše smutný osud. Naznačuje to i dobová kresba, na které jeden z horníků připravuje koně ke spuštění do šachty. Ve speciálním postroji přikšírované zvíře s vyděšeným výrazem ve tváři bylo do-praveno do podzemí a už se většinou na povrch nevrátilo. Bylo by to totiž příliš obtížné, takže podzemí se koňům stalo novým nechtěným domovem.

„Na těžních patrech poblíž svislých jam měli koně vybudovány i prostorné konírny, kam jim bylo dopravováno krmivo a pitná voda. V podzemí pak museli koně zvládnout veškerou těžkou práci. Ještě v první polovině 20. sto-letí dosluhovali koně na druhém ob-zoru Slepého dolu, na „grundštrece“ Tmavého dolu a také na chlíveckém Větráku,“ vysvětlil historik Václav Jirásek.

Často se stalo, že koně v dole oslepli. O to důležitější byl vztah, který v podzemí vznikl mezi horníkem a zvířetem.

Ale koně byli také u veselejších momentů. Ozdo-bení se promenádovali při hornických parádách nebo místních slavnostech. „Na historických důlních dílech podkrkonošského uhelného revíru byly koně využíváni jak k dopravě uhlí a kamene, tak i k prezentaci těžařů a hornického cechu při slavnostech. Z této doby, ze čtyřicátých let 19., století, se v muzejním depozitáři mimo jiné dochovala šerpa na koně s mosaznou medailí,“

upřesnil Jirásek. Na ní je zobrazen hor-nický znak v podobě mlátku a želízka na zkřížených násadách a baronská korunka (viz. foto).

Medaile (průměr 10,5 centimetru) s vavřínovým věncem byla sponou připevněna k zelenému hedvábnému nákrčníku se zlatou obšívkou, součástí byly ještě mašle s třásněmi. „S největší pravděpodobností jde o část slavnost-ního vystrojení důlního koně z konce první poloviny 19. století,“ dodal Jirásek. (pac, vji), foto a reprofoto: Václav Jirásek

Koně byli po mnoho let důležitým dopravním prostředkem i na uhelných dolech. Ještě před příchodem průmyslové revoluce a moderních technologií tahali důlní vozy nejen na povrcho-vých koňských tratích, ale i v podzemí.

1212 václav JiráseK

Jak tě mám oslovovat? pane badateli, spisovateli, archiváři nebo pane horníku?Proč tak učeně? Stačí Václave, jako vždycky jindy. K badatelství se ale hlásím, stejně jako k archivář-ství, které mě v druhé polovině 90. let minulého století dokonce živilo. Spisovatelství se mi stalo koníčkem, ale spisovatel nejsem, spíš publicista. S tím horníkem je to složitější. Od středověku platilo, že horníkem byl ten, komu hora s dolem patřila, zatímco havíř se v hoře oháněl krumpá-čem za svitu olejového kahanu. Dnes už horničina dávno splynula s havířinou a tato profese byla v různých dělnických a technických funkcích mým životním údělem. Poznal jsem při tom nejen dolo-vání od A do Z, ale hlavně spoustu báječných lidí.

proč tě přitahuje a zajímá hlavně hornictví?Už jako školáka mě očarovaly minerály i zkame-něliny. Od tohoto koníčka se skříněmi plných šutrů byl jen krůček ke studiu Vyšší průmyslové hornické v Úpici. Po maturitě v roce 1961 jsem měl jít dělat do Ostravy, ale zakotvil jsem na svatoňovických dolech a u horničiny už zůstal. I po tom, co jsem si vzdělání rozšířil o stavařinu a urgentní medicínu kvůli záchranařství, jemuž jsem se profesionálně věnoval od roku 1983.

Jak ses stal z báňského záchranáře publicistou?Nejprve jsem byl důlním záchranářem dobrovol-ným, ještě při funkcích důlního dozorce, dispeče-ra závodu či investičního technika Dolu Zdeněk

zapišme vše o hornictví, dokud si to ještě pamatujemeJestli ví někdo o hornictví opravdu hodně, tak je to bezesporu Václav Jirásek (70) z Trutnova, bývalý důlní technik Východočeských uhelných dolů. Důkazem jsou knihy, které o dolování uhlí napsal. Někdejší báňský záchranář stihl vydat pět publikací, které nejsou jen nezáživnou data-bází zaniklých důlních děl, ale zajímavým nahlédnutím do kronik a archivních krabic, doplněné o vzpomínky pamětníků a hornické legendy.

1313

Nejedlý. Tehdy - bylo to někdy na počátku 70. let - jsem začal psát různé články do hornického časopisu Jiskra, jak o výstavbě nového dolu, tak o záchranářství a postupně i o dějinách jestře-bohorského uhelného hornictví. Těch příspěvků bylo několik set, až to některým funkcionářům začalo vadit. To byl nejspíš hlavní důvod k tomu, že mi bylo roku 1997 sděleno, že moje příspěvky o hornictví nejsou v hornických novinách nadále žádoucí. Prostor k publikování hornicko-historic-ké tématiky mi nabídla regionální i celostátní pe-riodika. S nimi spolupracuji dodnes. Tam někde byl počátek napsání obsáhlejších sborníků a knih v duchu rodinného kréda objevovat zapomenuté - připomínat mizející.

Bylo tvé psaní časově a finančně náročné?Bylo. Prakticky jsem tomu věnoval veškerý volný čas po mnoho let. Dovedl jsem to napsat a sestavit, ale bez finanční pomoci městských úřadů v Trutnově a ve Rtyni v Podkrkonoší, obecního úřadu v Malých Svatoňovicích a ostravské Nada-ce Landek by knížky na svět nepřišly. Moc všem děkuji!

Kde a co přesně hledáš, když bádáš v terénu?Jakékoliv stopy po hornické činnosti. Zejména haldy, propadliny, zavalená ústí štol a jam, místa výtoků důlních vod, zbytky koňských i svážných tratí. Už tři desetiletí mi při tom statečně pomáhá manželka, s měřením geoanomálií nad zaniklými důlními díly Jan Halíř, s podzemní problema-tikou důlní záchranáři z Odolova. Legislativní problematiku a novinky v likvidaci důlních děl mohu konzultovat s Jiřím Kokešem na trutnov-ském středisku ústeckého Palivového kombinátu. K terénnímu bádání patří i etnografie v podobě navštěv hornických chaloupek, zpovídání pamět-níků a doplňování či kreslení map. Pomyslným bonbónkem na dortu byly vždy vycházky po zají-mavostech nebo přednášky pro hrstku nadšenců.

tohle všechno děláš, zatímco jiní jdou do lesa a hledají houby?Ano, já totiž houby nerad. Když nějakou najdu a je hezká, tak si ji nanejvýš vyfotím, někdy dokonce pohladím a nechám ji těm, kterým udělá větší radost.

inzerce

1414

z toho co říkáš, vyplývá, že pracuješ pouze na povrchu. do podzemí už nechodíš?Občas ano, ale už vzácně. Ono ani není kam. Na Jestřebích horách, které jsou moji parketou, je přístupná za určitých podmínek a za doprovo-du důlních záchranářů jen dědičná štola Ida na rtyňském katastru. Nedávno jsem měl možnost dokumentovat seismickou stanici na jejím konci. Naštěstí jsem si podzemí užil dost před od-chodem do penze. Co šlo v lůně Jestřebích hor prolézt, to jsem prolezl. Hodně jsem i fotil, kreslil a zapisoval, takže mám z čeho čerpat. Dnes už je tento materiál k dispozici badatelům v okresním archivu.

dá se ještě v archivech najít o hornictví něco nového či neznámého?Dá, ale je to velmi pracné. Vyžaduje to určité zá-kladní vědomosti o hornictví a znalost němčiny. Nebo mít kamaráda němčináře. Mě potkalo štěstí v podobě možnosti studovat horničinu nejen v kutnohorském Geofondu, ale především ve Stát-ním oblastním archivu v Zámrsku a v Národním archivu v Praze na Chodově. Moc mi při tom po-mohl Roman Reil, ředitel trutnovského Státního okresního archivu, se kterým jsme tam byli něko-likrát studovat archiválie a staré důlní mapy. On

„svoji“ oblast, tedy Radvanicko, já „svůj“ revír od Markoušovic po Hronov. Na vážné zájemce toho v archivech čeká opravdu hodně.

výsledky tvé práce známe. Je to pět po-drobných a obsáhlých knih. Je ale v moderní době někdo zvědavý na už téměř neexistují-cí průmysl? Kdo si dnes takovou knihu koupí?Snažím se, aby v knihách a sbornících nebyly jen technické údaje. Ty zajímají opravdu jen hrstku montánních nadšenců a historiků. Moji snahou je nabídnout i nahlédnutí do života havířů, jak žili, co jedli, čím kopali uhlí, jak se léčili při úrazech a nemocech. Nemůže chybět dokumentace v podobě map a fotografií, chronologie význam-ných událostí a hornický slovník. Místo zde mají i permonické legendy a vzpomínky pamětníků. Jsem přesvědčen o potřebě zaznamenat vše, co bylo spojeno s cechem svaté Barbory, dokud si to ještě pamatujeme. Zítra by už bylo možná pozdě. A kdo si to koupí? Ten, kdo si uvědomuje pomíji-vost času a chce si připomenout, že i Trutnovsko a jeho okolí bylo místem činorodé hornické práce. Platí, že co se nezapíše, jakoby se s odstupem času ani nestalo. Někdo si třeba nad stránkami mých knížek rád zavzpomíná nebo své působení mezi havíři aspoň oživí.

typické pro tvůj styl psaní je, že se až na výjimky vyhýbáš novodobé historii. Je to záměr?Ano. Nejsem historik a ani ti se doposud nepus-tili do zpracování dějin hornictví po roce 1948. Respektive po roce 1950, kdy byly doly v revíru zbaveny původních názvů a přejmenovány v teh-dejším komunistickém duchu. Hlavně však ještě nenastal dostatečný časový odstup, takže bych se mohl nechat ovlivnit subjektivními prožitky na úkor objektivity. Výjimkou jsou pouze vzpomín-ky pamětníků, které považuji za velmi cenné. V každé mé publikaci jich je dostatek k vytvoření obrazu doby, kterou jsme na dolech prožívali.

Pavel Cajthaml, Foto: Vilém Fischl

václav JiráseK

15

horníK tehdY a dnesV Městském muzeu ve Rtyni v Podkrkonoší je unikátní expozice 400 let dolování uhlí. Vznik-la v roce 1992. Daří se ji neustále rozšiřovat a doplňovat, takže dnes je považována za jednu z nejzajímavějších v severovýchodních Čechách. Řada ojedinělých exponátů dokládá těžbu rud a uhlí v Jestřebích horách v letech 1590 - 1990. „Ná-

vštěvníci zde vidí zajímavé kontrasty, například s čím pracovali v dolech naši předkové, a s čím se fáralo ještě nedávno. Nebo figurínu důlního zá-chranáře, jednoho z prvních v dobové výstroji, a hned vedle postavu záchranáře z konce dolování uhlí, už s moderní výbavou,“ říká ředitel muzea Jaroslav Poláček. K unikátům patří hornické pra-pory z let 1828 a 1842, mapy a řada důlních lamp a dýchacích přístrojů důlních záchranářů. „Často si lidé myslí, že horníci byli nějaká šlechta. Když si ale potěžkají třeba důlní sbíječku, připustí, že hornická práce byla hodně těžká,“ tvrdí Poláček. Oceňované jsou modely, na kterých vysvětluje systém důlních šachet a štol. „Je to nejlepší způsob, jak práci v podzemí objasnit, protože o ní mají lidé zkreslené představy.“

důlní vůz z roKu 1924Atraktivní výstava je rovněž v Žacléři. Městské muzeum tam vzniklo v roce 1999, hornická část je od počátku jednou ze čtyř stálých expozic. Vstup do sálu díky ocelové výztuži připomíná skutečnou podzemní chodbu. Horník sedí přímo

pod výstužemi na kýblu (provizorní latríně), na odtlačení čeká dřevěný důlní vůz z roku 1924 (v podzemí ho táhli koně), na poličkách jsou různé nástroje, důlní lampy a předměty nalezené ve starých žacléřských dolech. Modely ukazují uložení uhelných vrstev v zemi, chodby i svislé jámy a upřesňují způsob přímého dobývání uhlí.

„Máme tu i několik neobvyklých exponátů. Třeba načerveno natřenou hornickou helmu s číslem. To byla helma vězně, který pracoval v žacléřském podzemí. Skutečný originál,“ tvrdí ředitel muzea Daniel Mach. Na stěně visí vzácný prapor s hes-lem Já jsem horník, kdo je víc propagovaným za socialismu, kdy se těžilo v Žacléři nejvíc černého uhlí. Také zde si na většinu exponátů mohou návštěvníci sáhnout.

nový sKanzen na šachtěŠanci poznat hornictví zblízka dává hornický skanzen, otevřený loni v létě firmou Gemec Uni-on v areál dolu Jan Šverma v Žacléři. V poslední dochované památce na hlubinné uhelné hornic-tví v regionu je expozice, která ukazuje pohyb důlních vozů na povrchu dolu, soubor starých důlních map, paleontologických nálezů a fotodo-kumentace z minulosti dolu. Oceňovaná je i možnost prohlídky časti jámy Julie, větracího kanálu a zařízení ventilátorovny, a v případě pěkného počasí vyhlídka na pano-rama Krkonoš z těžní věže. Komplexy budov těžních souborů jam Jan a Julie jsou dokonce prohlášeny kulturními památkami.

15zaJímavost

chcete si osahat hornictví? Jděte do muzeaSfárat do dolů a vyzkoušet si na vlastní kůži těžkou hornickou práci už dnes nelze. V okrese jsou ale muzea a skanzen, které se ve stálých expozicích zaměřují na hornickou minulost.

16

SPOL

EČEN

SKÉ

CENT

RUM

TRU

TNOV

SKA

PRO

KULT

URU

A VO

LNÝ

ČAS

PRO

GRA

M A

KCÍ

Hla

vní

part

neři:

Logi

stic

ký

part

ner:

Part

neři:

17

SPOL

EČEN

SKÉ

CENT

RUM

TRU

TNOV

SKA

PRO

KULT

URU

A VO

LNÝ

ČAS

PRO

GRA

M A

KCÍ

Hla

vní

part

neři:

Logi

stic

ký

part

ner:

Part

neři:

1818 Kam za sportem

lYŽování

9. 2. Subaru XV Snow Session, freeski a snow-boardových závodů v areálu Skiport Velká Úpa,skok s tabletem 16 metrů, i letos se bude závodit o celkovou sumu 40 000 Kč.

24. 2. Krakonošova 12 v běhu na lyžích, krajský závod na trutnovské Paradráze

BasKetBal

středoevropská liga žen23. - 24. 2. se hraje finálový turnaj soutěže, po-řadatele Final Four jsme v době naší uzávěrky ještě neznali, hráčky Kary Trutnov nastoupí v semifinále proti rumunskému Aradu, který loni porazily ve finále

ŽBl 2. 2. DSK Basketball - Trutnov 9. 2. Trutnov - VŠE Praha 16. 2. začíná nadstavbová část soutěže ve skupinách A1 a A2

první liga mužů 3. 2. Trutnov - Zlín 8. 2. VŠB Ostrava - Trutnov 14. 2. Trutnov - Nymburk B 24. 2. Trutnov - Plzeň

hoKeJ

Krajská liga 3. 2. Trutnov - Hronov, 3. semifinále

florBal

druhá liga mužů 9. 2. Trutnov - Bystřice n. P. 10. 2. Trutnov - Litomyšl 23. 2. Trutnov - Tábor 24. 2. Trutnov - České Budějovice

BoX, mma, thaJBoX

7. 2. První Trutnovská noc gladiátorů ve společen-ském centru Uffo, galavečer osmi zápasů v boxu, MMA a thajboxu + exhibiční vystoupení mistrů světa v kickboxu

inzerce

19

muzeum podkrkonoší

Já Jsem horníK, Kdo Je víc.z historie uhelného hornictví na trutnovsKu

M u z e u m Podkrkonoší připravilo ve s p o l u p r á c i s předním

montánním odborníkem Vác-lavem Jiráskem výstavu, která připomíná více než čtyři století trvající historii uhelného hornic-tví na Trutnovsku. V expozici je připomenuta historie dobývání uhlí na Žacléřsku, Svatoňovicku i Radvanicku. K vidění je dobo-vé hornické nářadí (lampy, sbí-ječky, přilby, záchranné přístro-je), hornické uniformy, plány, dokumenty, odznaky a fotogra-fie. Vernisáž se koná ve čtvrtek 14. února v 17 hodin. Výstava potrvá do 21. dubna.

galerie města

Jan híseK: oBrazY, KresBYAutor se pohybuje v intencích klasické malby a kresby, ve kterých reflektuje určitou ma-gii, spiritualitu a snivost. Tedy kvality, které jsou v naší realitě sice přítomné, ale nikoli běžně viditelné. Vystavena budou díla v průřezu od 90. let až po sou-časnost, včetně zatím nevysta-vených prací, například cyklus příběhových drobnokreseb. Vý-stava potrvá do 2. března.

Jazz World photoVýstavní prostor v přízemí městského úřadu patří sérii 44 snímků profesionálních fotogra-fů z různých koutů světa, jejichž vášní je jazz. Každý je v expozici zastoupen vždy jedinou foto-grafií. K vidění je např. vítězná

Fotografie roku 2012 Chick Co-rea Pavla Korbuta z Ruska (cena udělená Jazz Journalist Associa-tion) a další zajímavé „lahůdky“ z jazzových koncertů. Expozice je přístupná ve všední dny, a to až do 15. února.

galerie uffo

martina chloupa: Kde domov můJAutorka modeluje, kreslí, foto-grafuje a ilustruje. Odlévá lid-ská těla do lukoprenu, vytváří drobné plastiky autobusů i ma-sivních objektů - nábytku a stále maluje. Autorčin malířský pro-jev je rozpoznatelný, v mnoha ohledech typický, ale zároveň bohatý a rozvíjející se. Nyní svůj talent předvede v Trutnově. Vý-stava potrvá do 5. března.

19výstavY v trutnově

inzerce

20

1. a 2. 2. 19.00 carmen (3d)3. 2. 19.00 carmen4., 5. a 6. 2. 19.00 mládeži nepřístupno6. 2. 10.00 Krtkova pohádková dobrodružství7. 2. 19.00 mistr8. a 9. 2. 16.30 frankenweenie: domácí mazlíček (3d)8., 9. a 10. 2. 19.00 lincoln10. 2. 16.30 frankenweenie: domácí mazlíček12. a 13. 2. 19.00 pararelní světy (3d)14. 2. 19.00 láska15., 16. a 17. 2. 16.30 snížek, bílý kožíšek15., 16. a 27. 2. 19.00 nespoutaný django18., 19. a 20. 2. 19.00 nadějné vyhlídky21. 2. 19.00 stockholm east22., 23. a 24. 2. 16.30 hledá se nemo (3d)22., 23. a 24. 2. 19.00 Babovřesky26. a 27. 2. 19.00 anna Karenina27. 2. 10.00 pohádkové tajemství i.28. 2. 19.00 sněhurka: Jiný příběh

1. a 2. 2. 16.30 čtyřlístek ve službách krále2. a 3. 2. 19.00 gangster squad - lovci mafie5. 2. 16.00 pí a jeho život5. 2. 19.00 pí a jeho život (3d)6. 2. 10.00 povídání o pejskovi a kočičce6. a 7. 2. 19.00 nic nás nerozdělí9. a 10. 2. 19.00 maniak12. 2. 19.00 lincoln13. a 14. 2. 19.00 hitchcock16. a 17. 2. 16.30 snížek, bílý kožíšek16. a 17. 2. 19.00 nadějné vyhlídky18. 2. 19.00 Barevné norsko19. 2. 19.00 hon20. a 21. 2. 19.00 Konečná23. a 24. 2. 19.00 let26. 2. 19.00 paříž - manhattan27. a 28. 2. 19.00 nespoutaný django

1. 2. 19.30 tři dny ke svobodě6. 2. 19.30 intimní past8. 2. 19.30 hasta la vista!13. 2. 19.30 dvojí život veroniky15. 2. 19.30 Útěk ze sibiře20. 2. 19.30 Útěk z ms-122. 2. 19.30 cesta domů27. 2. 18.00 tady hlídám já

trutnov

dvůr Králové

Janské lázně

20 Kina

21Kina 21

Klubové scéně se Pod Hradem daříV závěru ledna vystupovala Pod Hradem česká rocková legenda Roman Dragoun. Známý je díky svému působení v kapelách Progres 2 a Stromboli. Šestapadesátiletý umělec vydal i několik sólových alb a zpíval i v muzikálech. Nyní hlavně koncertu-je a cestuje po českých hudebních klubech.

„Koncert Pod Hradem byl úžasný. Je tady jakýsi genius loci tohoto nádherného prostoru, úžasná akustika, líbí se mi, že se tady nekouří,“ prohlásil Roman Dragoun. Během více než dvouhodino-vého večera zahrál průřez svojí tvorbou, za což sklidil od vyprodaného hlediště mohutné ovace.

Klubové večery mají Pod Hradem úspěch. Začalo se s nimi teprve na podzim, ale během chvilky se strhl velký zájem o kon-certy v unikátním prostředí. Až do

června tak bude vyhlášený Bar Pod Hradem mít jeden až dva koncerty klubové scény měsíčně. V únoru a březnu budou navíc ve čtvrtek Pod Hradem koncerty festivalu Jazzinec.

„Kromě středeční klubové scény a jazzových čtvrtků máme v pátek a sobotu od 22 hodin tradiční diskotéky. Na jednu sobotu v měsíci jsme ještě před diskotéku umístili koncert živé kapely. V únoru tady například bude skupina Babalet - první české reggae a v březnu kapela CCTV. Klubové středy doplní v únoru kapela Underground Blues Session. Dále připravujeme v březnu s Trutnovinkami pořad Na Stojáka s Ester Kočičkovou a v měsíci dubnu Ivana Hlase a kapelu Garáž,“ připomněl Rainet.

Sobotní koncerty se odehrají vždy od osmi do deseti večer, zhruba od jedenácti až do tří do rána by se pokračovalo diskotékou. Rainet přitom počítá s tím, že restauraci Pod Hradem nebudou lidé znát jen díky kvalitní kuchyni, ale především díky zaměření na kulturu, díky jedinečným kon-certům a neobvyklým zážitkům. „Budeme se víc věnovat klubovým večerům a koncertům, kterým se tady evidentně daří, nebo diskotékám. Na podzim pak zástupce našeho města požádáme o finanční podporu klubové scény,“ dodal. PR, foto: Marty Bílek

z KulturY

2222 Karolína hrušKová

pamatujete si, kdy jste namalovala svůj první obrázek, co to bylo?Začínala jsem portréty, někdy v sedmé třídě zá-kladní školy. Nakreslila jsem portréty sestřenice a Daniela Landy. Potom to přešlo v abstraktní obrázky.

vedl vás k tomu někdo, nebo jste samouk?Vždycky jsem byla samouk. V naší rodině ale malovali děda a strýc. Ten ještě zamlada vyhrál ve Španělsku malířskou soutěž. Pamatuji se, že děda maloval hlavně tuší, strýc olejem. Ty geny jsem asi zdědila po nich. Jinak byli skoro všichni muzikanti.

neuvažovala jste o studiu na výtvarné škole?Od patnácti let mě inspirovali impresionisti. Při-hlásila jsem na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Vybrala jsem si ale špatný obor, což byla propagace. Hlásilo se nás tam tři sta a vybrali něco přes třicet. Při talentových zkouškách se malovalo podle fantazie, a to mi moc nešlo, pro-tože já maluji realisticky. Skončila jsem pod čarou čtyřiatřicátá a šla studovat Obchodní akademii v Trutnově.

na vašich obrázcích jsou městská zákoutí či místa, která jste navštívila. proč malujete právě to?Nejdříve jsem kreslila tužkou, uhlem i pastelem. Později jsem přešla na akvarel a udělala dobře, protože mi vyhovuje ta rychlost, kterou tato tech-

nika umožňuje. Nikdy jsem nebyla na krajinky a městská zákoutí, domy, ulice, lidi v nich, to mě vždycky bavilo.

čím vás musí místo zaujmout, abyste ho namalovala?Mám ráda hlavně stará místa, která ve městech ještě existují. To platí i pro Trutnov. Na dovolené se také pohybuji ve městech. Například jsem byla v Řecku, kde bylo krásné staré město. Seděla jsem na náměstí a byla jsem uchvácená tou historií. Udělala jsem si pár skic a pak jsem doma podle nich dělala akvarely.

chodíte tedy po městě se skicákem nebo si místa fotíte?Mám u sebe skicák, ale používám i fotoaparát. To se vyplácí.

Je pro vás trutnov inspirací?Určitě je. Město se mi moc líbí a jsou tady ještě stará zákoutí, která - jak už jsem řekla - ráda kres-lím. Žiji tady celý život, tak ho dobře znám.

Jaká místa ve městě máte ráda?Několikrát jsem samozřejmě malovala Krakono-šovo náměstí. Líbí se mi Spojenecká ulice, Jirásko-vo náměstí a uličky, odkud je vidět na kostel. považujete se za dokumentaristku města?Trochu možná, ale určitě ne tolik jako trutnovský malíř Miloš Trýzna, který namaloval snad každý kout v Trutnově.

vždycky jsem byla samoukJejí život neprobíhal hladce. V šestnácti měla těžkou autonehodu, ale složitou situaci překonala. Vrhla se na malování, její technikou je akvarel. „Mám ráda hlavně stará zákoutí měst, ta maluji nejčastěji,“ říká nejmladší členka Spolku podkrkonošských výtvarníků Karolína Hrušková (29).

2323

inzerce

používáte techniku akvarelu. ta není jednoduchá, protože se nedá opravit. proč vás přitahuje?Akvarel se sice nedá opravit, ale mně připadá jednoduchý. Já mám ráda takovou tu zkratku, je to rychlé, nic se tam nemusí složitě vykreslovat. To mně vyhovuje. Většinou nejdříve namaluji lidi a teprve pak okolí.

Jde vám tvorba rychle od ruky nebo je to spíše delší proces?Jak kdy. Záleží spíše na vnějších okolnostech. Po-kud mám čas, tak samozřejmě rychle. Teď mám malé dítě, musím stále odbíhat, tak se to trochu protahuje.

malujete každý den?Každý den ne. Musím si na to najít čas, musím mít klid, pohodu a náladu. Pak už ale maluji soustavně, klidně i dva tři obrazy za sebou.

co máte na malování nejraději?Oprostím se od všeho, je to opravdový relax, pomáhá mi to od stresů.

Které umělce obdivujete?Mně se vždycky hodně líbili Claude Monet, Re-noir, Degas, Van Gogh. Monet asi nejvíc. Prostě impresionisti.

stala jste se nejmladší členkou spolku pod-krkonošských výtvarníků. Kdo vás do spolku přivedl?Do spolku mě přivedl pan Güntner a řekl mi, že mi to jenom prospěje, protože jsou tam malíři jako pánové Trýzna či Kostelecký, kteří malují také město. Moc si jich vážím.

Byla jste ráda?Letos jsem tam druhým rokem a jsem moc ráda,

že jsem se stala členkou. Motivuje mě to k malo-vání a žene mě to kupředu.

vaše přítelkyně zuzana rudavská mně napsala mail, že váš život je plný kotrmelců a zvratů. co tím měla na mysli?V roce 2000 jsem měla těžkou autonehodu. Bylo to těžké, protože mi bylo šestnáct let a měla poni-čenou tvář. Zatímco ostatní holky chodily randit, já chodila po doktorech. S tím jsem se prala pět let. Navíc se to stalo v pololetí druhého ročníku Obchodní akademie a já byla půl roku mimo školu. Když jsem nastoupila do třetího ročníku, jedna učitelka mě nechala propadnout z účet-nictví a uvedla důvod, že se při jejích hodinách tvářím příliš sebevědomě. Nakonec jsem přešla na Obchodní akademii pro tělesně postižené v Janských Lázních. Udělala jsem dobře a tam i odmaturovala. Byla to skvělá škola.

teď jste na mateřské dovolené, ale čím jste se živila předtím?Před mateřskou jsem dva roky pracovala v jedné firmě a zabývala se logistikou. Předtím jsem dělala v česko - holandské realitní kanceláři ve Vrchlabí.

Hynek Šnajdar, foto: Vilém Fischl

Karolína hrušKová

• narozena 18. srpna 1983 v Trutnově• je absolventka Obchodní akademie• je nejmladším členem Spolku podkrkonošských výtvarníků

• maluje technikou akvarelu• tématem jsou hlavně městská zákoutí• žije v Trutnově

2424 hotel davídeK

co nabízí sportovní centrum?Sport centrum toho celoročně a nezávisle na počasí nabízí opravdu hodně. Tenisové kurty s moderní přetlakovou halou a s celoročním provozem využívají výjimečnou technologii umělé antuky Classic Clay. Tento špičkový původem australský povrch patří k nejšetrnějším z hlediska zátěže zdraví hráčů. Součástí kurtů je i divácké zázemí pro osmdesát lidí v podobě Fifteen Baru s přilehlou terasou. Naše tenisová škola nabízí předsportovní přípravku pro školky, školičku – minitenis, babytenis, výuku pro

hotel davídek brzy přivítá první hosty, sportovci ho už využívajíSportovně – relaxační část Hotelu Davídek v Trutnově je v plném provozu a vyzkoušela si ji už celá řada spokojených klientů. A nešlo zdaleka jen o sportovce. Fifteen Bar se svojí jedineč-nou atmosférou totiž přímo vybízí ke klidovému posezení u dobrého občerstvení a to nejen sportovně orientované jedince. Ubytovací kapacita Hotelu Davídek bude k dispozici již od 15. února 2013 v podobě zbrusu nových příjemně laděných prostorných pokojů včetně několika apartmá. Zároveň bude otevřen i CuBe Restaurant, zprovozněny budou rovněž flexibilní konfe-renční prostory. „Je třeba zdůraznit, že celý areál je otevřen pro všechny, trutnovskou veřejnost i návštěvníky z jiných koutů republiky, kteří chtějí relaxovat, sportovat či jen strávit čas v příjem-ném prostředí“, říká jednatel rodinné firmy DAVÍDEK s.r.o. pan Tomáš Davídek.

2525

mladší i starší žactvo, ale i individuální lekce pro dospělé. K dispozici je kardio – fitness zóna, je zde možnost zahrát si squash a nyní i velmi po-pulární badminton. V závislosti na požadavcích klientů je možno flexibilně připravit prostory pro mnohé další aktivity včetně skupinového cvičení. Aerobik, zumba, jóga nebo pilates jsou jen malým výčtem možností sport centra. Opomenout nelze ani venkovní multifunkční hřiště pro volejbal, nohejbal, fotbálek nebo streetball, které bude v provozu od jarních měsíců.

Jaké druhy relaxačních služeb budou moci hosté využít?V nabídce je celá škála wellness služeb, jako jsou finská sauna, infrasauna, ochlazovací bazének, chrlič, teplá a studená odpočívárna, venkovní vířivka a různé druhy masáží. K relaxaci však rovněž poslouží i restaurace a sportbar s pestrou nabídkou nápojů a pokrmů, včetně těch zamě-řených na zdravou výživu. V baru se naskýtá jedinečná možnost pro sledování sportovních přenosů.

na co se mohou těšit návštěvníci čtyřhvěz-dičkového hotelu, jak budou vybaveny pokoje?Všech 27 prostorných pokojů pojatých v moder-ním duchu využívá rozumné množství desig-nových prvků, disponuje pohodlnými lůžky, kvalitním sociálním zařízením se sprchou nebo vanou, trezorem s možností dobíjení laptopu, pro-storným pracovním stolem, telefonem, minibarem a vším, co k této třídě hotelu patří. Samozřejmostí je LED televize s českými i zahraničními progra-my a wi-fi připojení k internetu. Všechna okna po-kojů jsou zvukotěsná. Hotel je zcela bezbariérový.

v jakých cenových relacích se budou pohybovat sportovní, relaxační, stravovací a ubytovací služby?Ceny služeb budou krom sezónnosti zcela logicky vycházet z nabídky a poptávky. Věřte, že cenová úroveň bude oslovující a přijatelná pro široké spektrum návštěvníků z okolí. Cena za ubytovací služby bude, jak je dnešním trendem, dyna-mická a bude se odvíjet od konkrétního období, poptávky a předpokládané obsazenosti hotelu. Pro uživatele sportovišť se cena bude odvíjet od množství využívaných služeb a též podle toho, zda se stanou členy sportovního centra Hotelu Davídek. Nabízíme propracovaný systém depo-zitního a klubového členství s možností čerpání nabízených aktivit se slevou, případně zcela zdar-ma. Pro více informací je nejlepší již nyní navštívit webové stránky www.hoteldavidek.cz

Je možné hotel využívat i jinak než k ubytová-ní či ke sportovním aktivitám?Hotel Davídek se může pochlubit jedním z nej-modernějších konferenčních prostor s kapacitou až 100 osob. Konferenční prostory jsou flexibilně dělitelné a na vysoké úrovni. Jsou vhodné k pořádání akcí různého charakteru,typu seminářů, školení, prezentací či menších veletrhů a výstav. Hotel Davídek uspokojí i zájemce o akce na klíč, jako jsou např. rodinné oslavy, svatební hostiny, narozeninové párty, vánoční večírky, rauty, men-ší cateringy a další. Podstatnou výhodou celého areálu je výborná dostupnost a dostatek parkova-cích míst pro všechny návštěvníky.

(PR)

Tento projekt byl spolufinancován Evropskou unií s Evropského fondu pro

regionální rozvoj.

2626 hostinné, vrchlaBí

inzerce

hostinné

PlEsy9. a 16. 2. - Národní dům

Na druhém fotbalovém plese bude hrát v sobotu 9. února od 20 hodin skupina Black Jack. Přesně o týden na to ve stejném čase tato skupina zahraje také na společenském plese Odborného učiliště Hostinné.

vrchlaBí

výstavado 17. 2. - KD Střelnice

V Galerii Na půdě pokračuje výstava výtvarných prací kli-entů stacionáře trutnovského Regionálního institutu psycho-sociálních služeb RIAPS Trut-nov. Jejich práce se vyznačují emocemi, smutkem, radostí, touhou po uzdravení i uvězně-nou netečností, kdy člověk necí-tí radost ani smutek. Jednotlivá díla nevycházejí z žádné tradice či módního směru.

antidisKotéKa7. 2. - KD Střelnice

V Klubu Kotelna vystoupí ve čtvrtek ve 20 hodin s poslecho-vou antidiskotékou hudební publicista Jiří Černý. Hlavním těžištěm Černého publicistické tvorby je moderní populární hudba. Důležitou složkou byla v 60. a 70. letech tvorba antolo-gií ze zahraničních LP desek, k nimž psal rovněž obsažné texty. Od počátku 60. let píše kritické recenze. V Českém rozhlase má od počátku 90. let řadu pravidel-ných pořadů. Jeho antidiskotéky jsou mezi posluchači velmi po-pulární. Černý pouští kvalitní hudbu a doprovází ji zasvěce-ným komentářem.

Koncert14. 2. - KD Střelnice

V rámci tradičních Sklepů Vác-lava Koubka se v Klubu Kotelna ve čtvrtek ve 20 hodin představí Martina Trchová Trio. Skupi-nu tvoří písničkářka a zpěvač-ka Martina Trchová, kytarista a aranžér Patrik Henel a kontra-basista Radomír Polívka. Společ-ně vystupují od roku 2009.

vYstoupení16. 2. - KD Střelnice

Kdo má rád klasický rock 60. let, ten by si v sobotu od 20 hodin v Klubu Kotelna neměl nechat ujít koncert skupiny Dynamo. Ta má na repertoáru „fláky“ tako-vých rockových velikánů, jako jsou Jimi Hendrix, Cream, Jetro Tull, Rolling Stones a další.

divadlo17. 2. - KD Střelnice

Zmýlená neplatí je divadelní představení Zory Kostkové. Ve-selá komedie o dvou dějstvích a mnoha zmýlených, ve které hra-jí Milena Steinmasslová, Dana Homolová, Ivan Vyskočil a Otto Kallus, je na programu v neděli od 19 hodin. V této komedii plné slovních hříček, lakonických po-známek a úsměvných dialogů se můžeme bavit situacemi téměř detektivními.

2727dvůr Králové nad laBem

inzerce

divadlo13. a 14. 2. - Hankův dům

Jako poctu k 120. výročí na-rození spisovatele a novináře Karla Poláčka ve středu od 19.30 a ve čtvrtek od 10 hodin diváci shlédnou velmi zdařilou dramatizaci oblíbeného hu-moristického románu Bylo nás pět v podání herců Klicperova divadla z Hradce Králové.

Beseda18. 2. – kino Svět

Krásy skandinávské země v po-řadu Barevné Norsko představí v pondělí v 19 hodin ve svých fotografiích a vyprávění trut-novský fotograf Ctibor Košťál.

„Tuto překrásnou severskou zemi jsem spolu s dalšími třemi fotografujícími přáteli navštívil v září 2008, ˝uvedl.

představení20. 2. – Hankův dům

Dobrodružství Toma Sawy-era je známý a slavný příběh Marka Twaina. Tom Sawyer je neposedný chlapec s nezkrot-nou touhou po dobrodružství, což ho často přivede do nesnází. Příběhy dvou kamarádů ztvár-nili herci Divadla Aha. Ve středu od 8.30 a od 10.30 h.

28

inzerce

28 Úpice, rtYně v podKrKonoší

Úpice

divadlo20. 2. – divadlo

Hra Motýli Leonarda Gershe je love story plná humoru a neče-kaných poznání, ve které hrají Vojta Kotek, Klára Jandová, Jana Stryková, Valérie Zawadská, Ri-chard Trsťan. Hru návštěvníci divadla uvidí ve středu od 19.30 hodin. K napsání Motýlů inspi-roval Gershe podle vlastní slov rozhlasový pořad. Šlo o zpověď slepého mladého muže, který vyprávěl o svém životě a poci-tech. Jeho schopnost vyrovnat se s handicapem Gershe upoutala.

výstavado 28. 2. – muzeum

Muzeum představuje výstavu obrazů Julie Winterové - Meze-rové k 120. výročí malířčina na-

-rození. Umělkyně se narodila v roce 1893, žila střídavě v Praze a v Úpici. V roce 1919 se provda-la za architekta Aloise Mezeru a od roku 1921 se plně věnovala malířství. Před první světovou válkou dosáhla velkého úspě-chu v Paříži, kde poprvé vysta-vovala svoje obrazy. Hlavním tématem jejích děl je především oslava rodného kraje a láska k přírodě.

rtYně

PlEsy9. a 23. 2. – KD Batňovice, Orlovna

Sbor dobrovolných hasičů ve Rtyni v Podkrkonoší pořádá v sobotu 9. února od 20 hodin tradiční ples. K tanci a poslechu hraje Duo Vaal. Rtyňský hu-dební ples se uskuteční rovněž v sobotu, ale 23. února od 19.30 hodin ve sportovní hale Orlov-na. K tanci a poslechu zahrají Kanci paní nadlesní z Němčic nad Hanou.

cestopisná přednášKa6. 2. – kino na Rychtě

Ostrovy v Tyrhénském a Stře-dozemním moři navštívil trut-novský fotograf Ctibor Košťál v rámci jachtingu postupně v le-tech 2011 až 2012. Z těchto cest, kde na svých fotografiích mimo jiné zachytil Sicílii a Elbu, při-pravil zajímavé povídání, řadu inspirativních snímků a pro lep-ší vystižení i krátká videa.

divadelní představení27. 2. – kino na Rychtě

Kuchařka a generál aneb Druhá míza je název komedie o ženě, která věděla, co chce, a o muži, kterému ujel vlak. Autorem hry je Vlastimil Klepáček. Diváci ji zhlédnou ve středu v 19 hodin v podání herců souboru NUDA

- Nahodilé Uskupení Divadel-ních Amatérů Rtyně v Podkrko-noší.

2929česKá sKalice

výstavaDo 24. 3. – Galerie Luxfer

Galerie, která mapuje aktuální současné české umění, chystá další výstavu. Od pátku, kdy bude expozice v 19 hodin za-hájena vernisáží, se tentokrát příznivcům umění představí Iveta Pilařová (1975). Ta od roku 1995 studovala na VŠUP v Pra-ze ateliér keramiky a porcelánu, ateliér alternativních technik a nakonec doktorské studium v ateliéru intermediální kon-frontace. Pilařová už dlouho trpí jednou z forem roztroušené skle-rózy. Zhoršující stav ji pozvolna začal činit potíže při její oblíbené sochařské práci, a tak se je roz-hodla využít ve svůj prospěch a použít téma pocitu nemoci a nemohoucnosti jako ústřední motiv svých děl. V rané sérii ob-razů Okno zobrazovala svůj ka-ždodenní pohled z okna bytu na křižovatku. Stejný motiv, stejná

křižovatka, pouze měnící se po-časí a náhodní kolemjdoucí. Tís-nivý pocit vězení bez viny. Její schopnost předávat své pocity s notnou dávkou vtipu a nad-sázky je nevšední. „Handicap, který se stal jejím hlavním té-matem, jehož dojem dokáže bez zavádějících slov předat v emo-cionální rovině, je v jejím podání sdílný, ale bez sentimentu nebo žádosti po soucitu,“ říká histo-rička umění Kateřina Štroblová. Dá se předpokládat, že budoucí výstava v Galerii Luxfer se bude nějakým způsobem dotýkat svě-ta, do nějž neradi nahlížíme; do světa omezení a vyčlenění, do světa umění Ivety Pilařové.

devět podoB lásKY2. – 25. 2. - Bájo

V galerii Fortna Střediska volné-ho času Bájo bude v sobotu v 15 hodin zahájena výstava auto-matických kreseb Renaty Marie Kwokové.

Beseda12. 2. - Vila Čerych

Centrum rozvoje Česká Skalice pořádá v úterý od 17 hodin další setkání v novém kulturním cyk-lu pořadů. Hostem bude Čech s duší indiána Vladimír „Arnie“ Prachař z Náchoda, kterého bude zpovídat moderátorka Českého rozhlasu Hradec Krá-

lové Romana Pacáková. V rámci setkání zazní také indiánské pís-ně a budou promítnuty fotogra-fie z cest do Kanady a indiánské-ho prostředí.

česKosKalicKá paleta1.3. – Galerie Fortna

Nesoutěžní desátá výtvarná přehlídka vyhlášená pro mládež od 15 let a dospělé v oborech kresba, malba, grafika, kombi-nované techniky, objekt, užité umění a ruční práce. Vernisáž výstavy se uskuteční v pátek v 18 hodin.

inzerce

3030 Jiří vondráK

Kdy a jak jste se stal musherem?To už jsou doby pradávný. Přes dvacet let. Člo-věk si na teď už zavzpomíná zase v dobrém, ale jsou chvíle, že kdybych tenkrát šel koupit obojek a vodítko jinam, možná by u nás doma byla troš-ku jiná nálada. Před těmi dvaceti lety jsem čistě náhodou šel do Vrchlabí koupit obojek a vodítko na svého prvního psa, ale místo toho jsem domů přinesl štěňátko aljašského huskyho. Od té doby jsem tomu propadl. Jsou to úžasný psiska.

Jakým způsobem vybíráte psy do smečky?Dělám chovné závodění a ještě turistiku v Krko-noších, po republice i v zahraničí… Takže, když se rozhodnu, že si pořídím další zvířátka do chovu na použití, tak pak to nejlepší jde do závodního týmu a ostatní jdou vozit turisty. Já nedělám zvířa-ta na prodej, vyloženě si doplňuji jen vlastní chov.

proč jste se rozhodl k vlastnímu chovu a čím je váš chov specifický, když je vítězný?

(usměje se) Když už se člověk dostane na nějakou úroveň, tak samozřejmě kouká na to, aby chov šel dál nahoru a nezůstal stát, aby ho konkurence nepřeválcovala. Když už jdu krýt, tak se snažím mít to krytí co nejkvalitnější, co momentálně jde jak vzdálenostně, tak finančně utáhnout. Dnes už není problém zajet s fenou na krytí kamkoliv.

Jak jste se dostal na la grande odyssée?To už bude pár let. První Odysseu jsem jel v roce 2008. Jak jsem se k tomu dostal? Longové závody mě baví a chci to dělat. Kousek za barákem mám Krkonoše, takže ty možnosti na trénink tady jsou, aby se mohl i v Čechách longový tým kvalitně připravit. Letos to naše smečka ukázala.

proč myslíte, že vaše smečka byla letos v alpách nejlepší?Letos jsme šli do toho s tím, že půjdeme od etapy k etapě. Ze dne na den. S obrovskou pokorou vůči závodu. To, že jsme se od začátku pohy-

Jeli jsme tak, na co měli psiJako teprve druhý Čech v historii se stal Jiří Vondrák vítězem prestižního evropského závodu psích spřežení La Grande Odyssée. Letošní devátý ročník se jel švýcarskými a rakouskými Alpami od 12. do 23. ledna. Pětačtyřicetiletý musher z Rudníku zdolal 1000 kilometrů, rozdělených do 11 etap (z toho dvě byly s bivakem), a do cílového městečka v Lanslebourg dorazil se svou smečkou s více než dvacetiminutovým náskokem.

31

inzerce

bovali mezi prvními dvěma, nás nechávalo absolutně chladnými. Říkali jsme si, že pojedeme na to, na co budou mít psi. Od toho se odvíjela celá naše strategie. Od začátku jsme se netlačili do žádných vysokých rychlostí, drželi jsme prů-měrné tempo a dopadlo to, jak to dopadlo.

Kolik psů se podílelo na vítězství?Letošního závodu se jako každý rok zúčastnilo 14 psů, které můžu přihlásit do závodu a v průběhu závodu je střídat, pokud se nejedná o dělené eta-py. Těch čtrnáct psů jsem ale vybíral z dvaadva-ceti, které jsem od léta připravoval na tréninku a ze kterého potom vzešla ta vítězná skvadra.

Jak často jste trénoval?Těch tréninků musí být čtyři až pět, někdy až šest v týdnu. Pes není stroj. Je potřeba to brát zodpovědně, ale s ohledem na to, že to jsou živí tvorečkové. Trénuje se zhruba od července, kdy se využívá nejchladnější část dne. To znamená, ráno někdy od půl čtvrté. Člověk nemůže čekat na to, až se vyspí, je opravdu potřeba využít tu nízkou teplotu, aby se psi nepřehřívali. Alaskan, jako takový, není totiž pes, který by se nechal umravnit. Oni jdou pořád naplno.

Jaké závody objíždíte v české republice?U nás v republice je asi jen jeden závod, který se mi nějakým způsobem líbí. Je to místní Memoriál Václava Vojtěcha, zkráceně Ledová jízda. Je to čtyřdenní závod s nočním prologem. Několik dní trávíte na horách, kdy musher veze všechno s sebou, pro svoje potřeby, pro potřeby běžkaře, protože tým tady v tom závodě tvoří musher a běžkař. Jede se tak, že máme všechno pro přežití ve volné přírodě. Psí žrádlo, jídlo pro nás, obleče-ní, oblečky, stake out, vařič… Nezávisle na tom, jaké je počasí a sněhové podmínky.

odysséu před vámi dvakrát vyhrál radek havrda. říká se, že je to váš žák, který za-čínal s mushingem u vás. Jaký je váš vztah nyní? Jste konkurenti?Ano, začínal u mě. Už je to taky pár let. Potkali jsme se více méně náhodně v době, kdy měl jednu fenku českého horského psa. Byl strašně nadšený a zapálený do chovu severských plemen, tak se ke mně dostal v létě na trénink. Zjistil, že český horský pes je sice úžasné plemeno, ale nějakým způsobem se širším záběrem. Zatímco Alaskan je speciál na dlouhé vytrvalostní tratě, takže se rozhodl pro jeho chov. Myslím, že toho nelituje a nevyčítá mi to. (usměje se) Na závodech samozřejmě jsme konkurenti, ale všechno je to v duchu fair play. Vycházíme spolu velice dobře.

Denisa Gumbírová

Jiří vondráK

• narozen 17. 1. 1968• trojnásobný účastník La Grande Odyssée, do letošního vítězství byl jeho největší úspěch 2. místo na ME ve Francii v roce 2004

• má dvě povolání, v létě se věnuje zemědělství, v zimě psům

• žije v Rudníku

31

32