/j • -Í-. 4 -<'. - ; - * M. • ~ v ••> ' ~ : ,<

23* Jedna 1969 • y/: < • -.r

vř/í / ------ : -'-.a' ' - " - , / - " • " - - ; * VI- y^yny^técmk II

- ; ; / - - - > „ - -: -Ví.- •"• , A:. ... ••;.•. ..•••'AVK,.'".. :'ý.-i>- •>: ' S,'''',«,,'

..• -, s-;-:'. 'H- . • ;. v • •:<•"' cena I,$0 Kčs

i> \ y-••:

V-..::. . • -r •if ySify-ÂÏ.V-' • V3 ••

•l •

•f •• •>"/ 'vï v- "-v. '-..v

vy* altově - ležíce 0$ i&kú fící^sná rám, přftď ixim y branotrtl, plní bplB$ii —- a se iklon m chápal je) jako uíalý akr htďm$k&. individuální vzpoury •dbiého" mládí, 'tořcující naín svfe doral, ••'•••

Bude vSak třeba'dostat ^ rych l, za tento emo^lonA^J smrtila pochopit ti

Jako ná/orrrý akt souvis íc í orga-ultky $ pobytem c»5é aspoJeSíio tt tfr; cp'' «« # nfe tí^ju M minulého rohUy twtf tilůHimt Jsd-

iJU v a* ohUpel, ktflM J«t« odboilatf Necbrtmu tlt v AMfoboél,, a t tsttrotadi lít Mlwd»ttMP4 1« 061' vliwk, T cb iUI, kiiH

o RTDtodtt oárodaí * o its* Hikáo Btsai tftstst sám, ^ vy »ludcail, kUM |ste m rozhodil k f uraI«ilU8tt linu, owaft« mtt p cií, 1« není Jiná ncl která« iiolULřrodm vás, ^ ** Uéoi loflíalitrí, X« aai« Téci M 'Třeli? {esom kasd « i« m f*tí tady. Mát* práro uiiUx nm tm* es« chcol«» Nechcote U ?l«k, »by* Tilchnl tmWU &sz«bt|*Jt« i«<

^ Koordinační výbor uzaélecfcýctí svaift JAROSLAV SEIFERI

^ i

polaíkfi nebo ínielekťušJO. Vídteo v wlkw & y wvvMmiwU m hnut!, •*Wřé zacHváiilÓ vtecftny vriívy obyvKt íVQ. ZftjmĎn rnf liMncU dřjínlky « iplfid Je iů 'linutí, kíůré pmcbAzi 'iogičkými

a má v k^ždft z nich svA xvMiinostL Jiné ň« Jařťs 19S«, 21. srpná « po ri?m a jtoé v pmWníťW'".m^cte^. Ne^ ppúminěiíl na tíém je, 2'é" v f r a ^ w ;préehodnfeli davových ntod* nfbrž výrazům hlutore /íi koř&nénho s siHcího védomí mas r#t

co stf i tah minuty t§ti$n na Váelaviktm náměiti. t* mkf pow •wwt ot)f*ktlvně Skuiek tana Pala* cha dopadl do nútefto svtúami a nt' vytrhnout. Na konci irpm minutého roku obtanů tohofů ttdiu itíálOi iů viPchno je uncím (mtopik ně* ódbýtná únava po tělk*m twlt t nmo* htim iltneiMm protivníkem* NHrmta 'piafe dlouho a tdéáty spraoextinosti rtdl pGifavify na mhy, imomU r*ď ifí vtmvf Phasýwtn O 10 íííil tt rathtMinout "m ňc&n &tdt m nohou, ůte j 'iééáň&ut htam .Obtané -ftótM v čřté áktéhů státu ná% znovu fi tnom pfnpé^tuih Se to přeá-čmjíé 0 té chém mohu hhvu z»*d* MUh éte tf tu thm fi také ximiu řtt nejtepU nÚli ndm vUtk mmohoti zmučit, Se vůbec nikdy bude doba phvťfió prg taf bfS rtetka se narmnat. Tak op#t $tojtme pfěd roíhcdfwtim Otkat, mbo ledwt. Hoikol, kterg sě Mtjtně prmUá do natích *pará $ vládou, f? rotkaím uvnitř kazdřho iiebo téměř katátHp'i nás. Co dtlat? Tu ptiiku tf dlúuhot a fr? tmu na ni pořád len dvě vtú\cmně 'i* vyluCuticl adpoafitít. začínáme btóznít, r v

mát $é' Mane, le ta nât4 my. Aie l nám Máři P Mru, db rozkladu, do Wěta rHûiimich hodnot, lûit hrdin* mu*

Fi,:) mépvá mh

v

• J.

UftUpUll it Jan Mach zemřel i fé ul známo, te fi datlich Čtrnáct připraveno fit o jeho stopách. A leltkol fsout lak 1* irfd, dokonale utajeni a není molnfi I* preventivně zavřít 0 memolnlt jím ítvoty svobod*. naiU se mno-zh kteří lim, anonymním a okrytým, éhttlt čtn rsmtuvlt a it vtt úctou tz ohledy vyvrátit příklad prpni * ho v fadě. Ale jak* PW televizní ka* Meh* noduie . > Ít .

tetiiv prótézt do kat* (Pü>kraeovtn! n* »tr. i}

v«Ikého ^ mnotstrt Jktíf celých komplexů ppolečtrnkých vrstev íe to \mu\U Yfpdfwilcí — tečeno heslovitě ^ íMřtofpole&snskou 8 caíomlrodní představu o átsmokrz-líckém šůtí&Umu a svrcí vanostu Jako %&tňě spoleíertské hnuv í toto své mtmůl své inuiad niky fí své íírdífty- Hrdinskou saurt

Jana Palecha btide nstco tkmmaf právě tak. Bude úkolem filosof Msioiikfi, psycholog pro-zkoumali, jaká |e sowislost této seteobfet^ bezpříkladné v mších modmntťh úžinách 1 v dějinách nqvodobů Evto^y, s tímto hnutím pT&zkoum&ir tds tokající Čín nřvrhá zpátky svUlo na hmití sa-motná, zejmfea na Jeho poslední

jxmrpn&wa a rmvmňui nám sbythtm. ^ùrh^pïU hlmbèlî jeho poústnin a sni vsi Už tedf |e zřejmé. Se mpfíkl&ú rá-iabltm á z&hêh&nfzh pfedsiav, v |e|lchž xajefí islo mtaov Bè zvyliánse si M iê rtbo si dávám« dokonoe pom.a.!ti vmie-vá například smátené ozna wání

J A N A P A L A C H A MIROSLAV HOLUB

<

A tady dusají Picassovi býci A tady pochodují Daliho sloni

na pavoucích nohách. A tady bijí Schónbergovy bubny. A tady jede pán de 1* Mincka. ý A tady Karamazovi nesou Hamlbta, A tady je jádro atomu. A tady je kosmodrom Luny. A tady stojí socha bez pochodně. A tady běží pochodeň bez sochy. A je to prosté. Kde končí Člověk, začíná plamen. A pak v tichu slyšet dnnolení Červů popela. Neboí Ty miliardy lidí v podstatě Drží hubu.

Y V hierarchii hodno< nait evropská kultury ftojí na ncjvyifiiin mU-

tě lldakf Ztvot, Za Cínem Jana Palach* múlemo tu5U rorvrat této hierarchii Co zpfliobilo la pro tnUdého £tovSka aa představa o inoínostl uskutoCnlt tvůj ílvot Jako hodnotu zvrátila v mífe tak oiřeuné? Palach reagoval na zevla konkrétní politické ovzduéí v této nmL Hledal co nelvrývav&JSt zpĎsob, jak upozornit na po-Zádavky, sdílí « milióny svfch spoluoManft a které, pokud bjly ohláJcny a pro$arovány obvyklými politickými prostředky, zůstaly nepovšimnuty, Af tl, kdo mávnutím ruky smetajt »0 stolft tisíc© remlucí, se zamysli nad avou odpovůdnostíl A( uvalují o tom, zda v dobé výzav ka klidu a umlrnénostl zajistil! sani! mezi aébou kázeň, kterou sl vyžádal! od vlech ostatních a kterou od nich tak« douaHi zatímco ponechali nejednoho ze svých vlast-w^ urálatf umlCovat plivat do tváří s^taijý^t mírou vití: ataCfr aby st představit přiítl desetiletí svábo vlast-ního livota, promrhaná v takovém vllvém ovzduSÍ a pod vadanfm lidí, kteří se dnes ut derou k moci. To jsou pflClny, schopná vnutit krajní zoufalství celým národfim. Prohlásí zas nikdo* la Jo to dílo pravicových naSeptavaCQ? Pokud demokratická niylian-ky a požadavky půjdou od ppráiky k porážce, bude oficiální vy* hlasovaný „klid" a „stabilizace* ubohým sebeklamem, zatímco svědectvím o právám stavu zemi budou Ctný« Jako byl ten, Jahoi jsme prává museU být svádky. 2a 1. 1969 Jlftl BRABEC, MIROSLAV ČERVENKA, MIROSLAV HOLUB, VLADt-MlR KARPlK, JAROSLAV PUTIK, KAREL SlKTANC, JI»1 SOTOLA

leftHvého lívlu $ zimrzhimckfTal sklony, siefnf ml ? nálBp mí se staly ifeba pojmy „.náilako sku-piny--, „pravicová elementy" aid, Lidé. kteří tyto stereotypy vytrvi-le vnášej! a všiépojí do úbttného povédomí, ztratili nebo rtrácejí schopnost vidě: vécs, |aké jmtL Znovu se jím Deiiodí pro Jejich tóety, pro Jejich koncepce, pro je-jich politiku. Sotva skonat Pa-lach; šlylíxne z jejich úst novo i iablonu: n zoufal bo Hlealísty. Sotva viak vyslovili juto dali! polopravdu tak« aby nepopridíla z)Sifenou veřejn05: a zároveň slou-žila jejích účelům, je tato účelová logika světící prostředky usvéd-ť na z nepravdy a postavena na pranýř: čin „zoufalého idealisty" pocifuje společnost Jako oslnivý čin svrtbcmuiét vfidomá a nikoli zoufalá mnwnnsri, v Jehož záfi se vécl táto zamft řadí do no-vých souvislostí a nabývají no» vých naléhavých významQ. Chápe ho jako symbolický výraz svého nesouhlasu s vnucovanou předsta-vou Života, která Je Jí cizt Chá-pe ho ť?**ile z nového pohledu nastupující generace nikoli Jako kritiku minulých deformaci soctů-1 tou, alo Jako mravní příkaz myslet na dalších ttaset* d\facM, třicet let života naíí znmě, v nfJt mfl£em« fit jenom podk* svá před-stavy. A pro mladé Je výzvou* aby z ného vyvodili Cíny života, který st vytvoří skqfeČné lidské perspek-tivy. Cín Jans Paíetíha se nevejde do Šablony a nadá se vysvfitlit řád-ným stereotypem, je to vý&ostný protest proti Životu nedft&iofnésim svobodná o flovfika a národa Tento protest přestal být protes-tem Jednotlivce, kter? jej vyslovil dobrovolnou obírtf svého života, a stal s© protestem mládeže, národa, společnosti, V tomto smyslu fe Jan Palach hrdinou dnfc&nf mláde-že a hrdinou naší doby. Je bohu-žel TřeJtragiřtfijSím hrdinou, íohož m§l na mysli Be: rtolt Brecht, když vysloimal Tnyílťmku: Ne ťaslný národ, který nemá hrdiny, A ne-mastný národ, který musí mít hrdiny. Smrt tohoto mladého mufe npní tedy nesmyslná, ale je plná smys-lu. Zavazuje nás, abychom přísa-dou nad juho rakví zpěnili, 2e se nikdy namíříme % nětmůrifml podmínkami života, touio

ství z rc>7umf pravda a rozum, lo-glk a roium se v léto interpreta-ci vy i i ču j j . Rozum se chápe Jako přízpl- obení, nestaiečnost, „chá-pani reality", kompromlsnlctví. ]o so vtdgórní zaměňováni jedné po-doby rozumu za komplexní pojem skmeoičiio tvořivého a mravného raannsu v nepilubSím významu to-toto &lova. Ve významu vyplývá-tak názorné z jeho Česká etymologie, t níž vysvíiá jednota pojmů wro2umdttt a „umét"

Rorjm byl a bude vždyexy pro terno národ nástrojem mySlení, aktivny, rozumné Činnosti, rozum-ných činů, neustále osvobozují-cích Elovéka. Takto chápaný rozum a rozum-nos? mmflže být nikdy v protikla-du se svobodou, o niž Slo Janu Pa-l&zhwL A nerftůže se naopak smí-řit s tzv. rcalíiou. Musi a hudo vždy usilovat o její proménu v rca-htu, důstojnou svobodných tldí.

BOLEST AŤ MI POVÍ JOSKF "KAINAH Neslyšný plamen Kvete Jsem pySný Jako prapor Jsem lichý Neboť kvetu Viechno je tak straSnfi studená A já vás chci vést K létu To zapalujuzomlCky To Já rozehřívám vařič Při kterém Už deset let si ti dva nevzpomínali Jak pili bledý žal i Čaj A jak hmatali Co js to lidské přátelství Bolest ať mt ted poví Procitnout faoždého jitra Bolest aí mi ted poví Co je lo najít v sobe kámen Nebo kvéilnu Nebo slovo Mlhou jak slzami zmáčené Bolest aí mi tocT poví To Já tavím v hrobech téžké rakve z cínu Ani tíík nehořím já plynu Ze žhavých Qst Jak verk f&ko verS. o svpbodé Verl který zmarní spálí udusí A ptMe svého dojde

tak, "I3i nmtiúztffix* usíDupit, tmúnt ta musíme zápas o svou pMistant svobodného života dovést do kon-ce. Nabádání k roCTmnosti-, která se tak často a tak otcovsky adre-suji mládeži 1 vSern ostatním, rni-rozumným" této zemé, vyznívají 9 přísahou, kterou bude naše že-rné skládat nad rakví mého Mrtvé-ho, Jako smutná kapitulace sku-teínňbo rozumu, „Buďte rozumní* tu znamená: „Smiřte se, konfor-mujte se, buďto šosákyt nebuefte hrdiny/ Svoboda a rozum, hrdla-

Ani tuk naia/ftn Já pil celý vlaji táci mé nebesům Celého odevzdají Mne sarkofágy kráiťi Přijmou za svého A maminka Ať mi odpustí Neboí ovečky dnů Sílí Nevédoucí Umřel jsem Abych se dovédfil

•i.

s/ /

CIN VÝZVA Jiří

Pelikán O významu a smyslu činu Jana

Palacha bylo již napsáno a řečeno mnoho, téměř všechno. Nepočítám ovšem k tomu slabomyslné pokusy dvorních propagandistů pošpinit toto čisté gesto mladého vlastence výmysly o "machinacích západních rozvědek " a " pravicových opor-tunistů jež jsou spíše svědectvím morálního úpadku lidi typu Viléma Nového a jemu podobných. Dokon-ce letošní pokus oficielní propagan-dy zamlčet toto výročí, jeiiož vzpo-menula nase i světová veřejnost, svědčí o tom, Že vedoucí Činitelé jsou si vědomi, že všechny snahy snížit čin Jana Palacha by jen mohly vyvolat reakce, které by by-ly velmi nepříjemné úsilí současné-ho vedení o zdánlivou normalizaci.

Proto bych se chtěl krátce za-myslet nad tím, co čin Jana Pa-lácha znamená pro nás, českoslo-venské komunisty, kteří jsme se upřímně a aktivně angažovali pro polednovou politiku.

Jana Palacha nemůže nikdo ob-vinit, že motivem jeho činu byl nějaký kariérismus. Čistotu svých úmyslů potvrdil nejvyšší cenou, kterou zaplatil své poselství sou-časníkům. Zdá se mi, že nej vetší a

opravdový smysl jeho činu spočívá v tom, jak dokázal na svém příkla-du, že mladá generace dovede za své ideály obětovat to nejcennější, co člověk má. Že neváhá položit za ně i svůj život. Ne z hazardérství, ne pro laciný exhibiciouismus, ne z náhlého vzplanutí emocí — ale s plným vědomím odpovědnosti i vážnosti svého činu. Především proto, že si svou zkušeností z pos-ledních let, zvláště po lednu 196S, uvědomuje nejvyšší a nenahraditel-nou hodnotu svobody, nezávislosti a skutečného socialismu. Ohlas činu Jana Palacha mezi mladými lidmi dokázal, že nejde o izolovaný, vý-jimečný a ojedinělý čin jedince, ale o symbol postoje mladé generace.

Vzpomínám vždy znovu na ony dny druhé poloviny ledna 1969 v Praze. Byla to zvláštní směs nové naděje a vzepětí národní jednoty, jak jsme je poznali v srpnových dnech roku 196S, i pocitu zoufal-ství a podvědomé osudové obavy, že se něco nenávratně ztrácí. Lidé ještě hledali skutečný smysl Pala-chova činu. Ne všichni tehdy chá-pali, že spočívá v naléhavé výzvě, aby se dál neustupovalo. Že jaký-koliv další ústup, byt jakkoliv dobře motivovaný, už překračuje hranice zrady. Zrady na naší zemi a jejím lidu, na jejich polednové naději, na všem, čemu jsme věřili pod pojmem socialismu a čemu jsme věnovali nejlepší léta svého života.

Nemohl jsem se ubránit, abych před rakví Jara Palacha a před desetitisícovými zástupy, které v

oněch lednových dnech a nocích před ní procházely v důstojném klidu, pmem hněvu i odhodlání, nemyslel na rozhodování oné osud-né noci z 20. na 21. srpna 1968, kdy půlmiliónová armáda vtrhla do naší země rozdrtit naději na oprav-dový socialismus. Socialismus, kte-rý by odpovídal našim odvěkým nadějím, našim tradicím i mentalitě a který by měl aktivní podporu většiny obyvatel. Musel jsem myslet na ty, kdo jistě s pocitem odpověd-nosti tehdy rozhodli, že nebudeme bojovat za toto své přesvědčení a právo. Abychom uchránili životy, především mladé generace. Mnozí tomu tak uvěřili, mnozí tím jen chtěli ohlušit své svědomí a zdů-vodnit svou kapitulaci — ale právě takové rozhodnutí bylo přijato. V zájmu uchránění naděje pro bu-doucnost. V zájmu národa. V zá-jmu zachování míru na světě. A především, jak se říkalo, v zájmu zachování mladých životů.

Jan Palach zasadil svým činem tvrdý úder všem těmto představám a oniluvám. On a jeho přátelé, kteří jeho čin vzali za svůj, dokázali, že mladí lidé vůbec nestojí o tuto bo-lestínskou starost, která se tváří, jako bychom právě pro ně museli zradit své ideály, jako bychom pro ně a v jejich zájmu museli — ač neradi — ustoupit. Palachů v čin rozbil tuto v českých dějinách tak často hýčkanou legendu o našem dějinném poslání trpět a obětovat se v zájmu druhých národů či bu-doucích generací. Ukázal, že mládež,

K

VYDÁNO V ÚNORU 1970

PRVNÍMU VÝROČÍ SMRTI

JANA PALACHA

Antonín Brousek

U K O L É B A V K A

JANU PALACHOVÍ

Co to tak studí, — stud, to bělmo plání plá, ve studních studu okoralá kra, krákorá, krákorá, carevič Havran, Havran Supovič.

Zinková zima, mráz, zima se suchou bezinkovou duší, marně do tebe buší, daleko je ten čas, na píšťaličky, na pištění jara, boleráz, boleráz. Stydíš se zahřát. Nad střechami dým, týn dýmu, opar spáleného masa.

A co tě chladem budí, je rtuť hvězd za sklem, lůny lojová líc, škvár pod beztížnou nohou prvních lidi, je popel, bily cár, kterým se požár vzdal, na Bílé hoře bílý car, obhhží město, v kterém hoří hoře, město v řetězech dýmu.

nebo její nejlepší část, je schopna obětí a ví, kdy jsou nutné. Že od-mítá shnilé kompromisy, že jimi pohrdá že je schopna a že chce bojovat, i když je boj nerovný a předem prohraný. Že chápe, že ne leaždý prohraný boj je porážkou.

Proto se mně zdá, že činem Jana Palacha jsou bořivě a krásně pošla-pány některé tradice, na které jsme si zvykli být dokonce hrdi. Proto se mnohým zdá být neobvyklý pro zemi v srdci Evropy. Neboí jím byla vzdána čest a sláva nerozum-nému, odvaze, pohrdání smrtí, bylo přijato riziko, "bez něhož není boje, ani vítězství.

Právě na to všechno musím mys-let dnes, po roce, kdy se mnohé, čeho jsme se tehdy obávali, naplnilo rychleji a hrůzněji, než jsme si teh-dy mohli připustit. Čin Jana Pa-lacha byl výzvou nám všem, aby-chom se vzpamatovali, dokud je ještě čas. Byl varováním před zradou, která se chystala, zradou všeho toho, co nám bylo drahé, zradou nás samých, smyslu našeho boje a našeho života.

Tuto dramatickou výzvu, podtr-ženou živoucí pochodní, jsme teh-dy plně nedocenili, nepochopili její dosah. Dál mnozí koketovali s hesly " uznáni reality " potřeby kli-du " a " katastrofálních následků Doplatili jsme na to a ještě dopla-tíme strašlivě. Neschopnost pocho-pit a reagovat na Palachovo varo-vání způsobila, že museli odejít Smrkovský, Kriegel, Šik a po nich i Alexander Dubček. A po něm de-

Ty ale raděj spi, ty, ktei*ýs vypálil cejch oné zemi, pivovarské klisně, té zemi jako květ, ojíněný květ plísně, spi v žhnoucích plátcích masožravé

ruže.

Spi, jenž jsi lehl, lehl popelem, s očima dokořán žasni a nepoznávej nízkou sluj tmy, v které se zabydluje tvůj sourozenec, Iíomo Sapiens.

Hle, naše sluj, ve které kdosi kutá, jako by žilkou, jak by žílou uhle, zasutec bez dechu sc sk proškrabává, hanopis škrábe uhlcMii tvého masa.

Je Boží Hod. A vymetenou vsí sanice skřípou, čelist netvora. Iílc, naše sluj, jež sluje životem, životem, v kterém kručí. Co člověk vlastně má v tom životě —

MY MÁME MASO i MÍSU MASA

sítky, stovky, tisíce dalších komu-nistů i vlastenců, zatím do ústraní, později kdo ví. . . Že bylo pošpiněno nejsvětlejší období našich moder-ních dějin, že jsme museli poděko-vat svým okupantům, že jsme ztra-tili důvěru doma i prestiž ve světě, že jsme zničili či obětovali morální hodnoty, jejichž dosah lze těžko vyčíslit a odhadnout.

Ale čin Jana Palacha zůstal jako výzva, jako poslání, jež nelze uml-čet ani zprofanovat. Stal se součástí našich nových dějin. Neboí dokázal, že máme nejen tradicí trpitelství a obětování, ale i činu, odporu a vzepětí. A že jejím nositelem a pokračovatelem bude mladá gene-race, která v letech 1968 a 1969 dozrála najednou o několik desítek let. Dospěla. Ne ve zmoudřelé star-ce, ale v tvrdé bojovníky. Aspoň ta její lepší část.

V tomto poznání i zamyšlení je zdroj optimismu, bez pověr a iluzí, v této jinak těžké době. Těžké pro naši zem i pro socialismus ve světě. Neboť co včera chtěl vyjádřit Jan Palach svým zdánlivě pro nás národ neobvyklým gestem, to mohou vy-jádřit zítra jeho současníci jinak — třebas tím, že půjdou do boje. Bez předchozích záruk, že bude ví-tězný, že bude mít spojence, že je promyšlený. A snad právě proto korunovaného vítězstvím. Aby ty ideály svobody, nezávislosti a sku-tečného socialismu, pro které se Jan Palach odvážně upálil, žily.

V tom vidím důvod k zamyšlení, ale i víc. . .

N a d ě j e in oni á lni struktury svého bloku,

Nadéje je snaha véřit. Snaha véřit, že svět není takový, jaký je, ze člověk sám není

tahovýf jaký je, ze lidé nejsou takoví, jací jsou. Nadéje je svár lásky k životu se zkušenostmi, je to víra, že každý zákon má výjimky, že výjimky jsou zákon

a zákon je výjimka. Nadéje je Don Kichot, nebo spiše Dichot Kon, který prohlašuje

nepřátelské téžkoodé; I C6- Z Cl V étrně mlýny. Nadéje odporuje zdravému rozumu, protože podporuje viru

v jeho existenci. "Nadéje je -matka, hloupých", říká přísloví, ale to znamená jen, že všichni lidé jsou hloupí.

je dcerou lidské touhy po nesmrtelnosti. Díté v ér i, že nikdy neumře, věří, že lidé. které má rádo, budou žít věcné. Věří, protože zákon, že všichni lidé musí zemřít, mu nepřipadá, ani rozumný, ani spravedlivý. Ani později, když člověk pozná, Že účinnost zákonů se opírá, o jejich moc a nikoliv o rozumnost či spravedlivost, nevzdá se nadéie — převede ji jen na abstrakta: věří v nesmrtelnost lidstva, duše či myšlenky.

Naděje plodí hrdiny, obětující život pro velkou věc, nebol je to ona, kdo jim káže véřit, že Véc je cennější než jejich život. Plodí také zbabělce, zachraňující život za každou cenu, protože jim napovídá, že i lak lze přežít. Všichni hrdinové — li z dějin i ti z mýtů — umírali pvo nesmrtelnost: svého jména, své víry, svého národa, svého lidstva, ['•'nehni zbabělci žijí ve jménu nesmrtelnosti, protože malá porce d<,írr.,ir osobni nesmrtelnosti jim připadá reálnější než všechny druhy ne smrtelnosti věcné.

Nadéje je bubeníkem rebelu, doufajících, že všechno lze zmínit k l e p\ i mu, a d. o zor k y n í p o s l u š ný ch, přes v éd ce ných, že n i c n i k dy n e lze zmínit podb' své vide, avšak doufajících, že se leccos změní samo a že za svou poslušnost dojdou odměny, bud v tom nebo v onom životě, je trdy nadéje vúdkyní utištěných a služkou mocných.

I'yi>,/maji podle pravoslavného kalendáře Naděžda, Věra a Ljubnv Naděje, Víra a Láska — společný svátek. Naděje je víra, proto o> víra nemusí být podložena rozumem, zkušenostmi a poznáním. Lá-.ka pak je projev naděje, že existuje na světě někdo (nebo něco, jde-li o lá.hu k Věci) lepší než ostatní. (Proto také poslední a nej-tr. "!<. ; láskou nedůvěřivých a zklamaných je sebeláska).

'. >dé}>'. je blud, jediný rozumný blud, jako je krhútská bohyní / '// •• • jedinou bohyní rodu mužského.

'šelze bez ní žít, něhot opakem naděje — agentky nesmrtelnosti, ji- brzjiaděj - agentka smrti.

GABRIEL LAUB

E VR OPA ADOLF MÜLM2K

Málokterá jiná událost získala tak spontánní zájem evropské veřejnos-ti jako < cskoslovenský vývoj 1967-69. Zdroje tohoto zájmu leží sice převážně v emotivní aféře: v oee-néní odvahy aktéru našeho reform-ního pokusu, ve spoluúčasti s jejich osudem, v přirozeném lidském od-poru vůči brutalitě ozbrojené moci atd. Nicméné jedním ze zdrojů je i vědomí, nebo alespoň tušení sku-tečnosti, že nejde jen o tragédii jednoho geograficky nešťastně po-loženého státního útvaru, nýbrž o problém, který mnoha svými aspekty přerůstá hranice tohoto stá-tu. Československo připomnělo celou řadu zahraničně politických, hospo-dářských, vnitropolitických i systé-mových otázek, s nimiž má řada evropských států, byt v různé míře a podobě, co dělat.

Československo připomnělo pře-devším absurditu evropského rozdě-lení: rozdělení do bloků, vzniklých nikoliv přirozeným společenským vývojem, jak je mnohdy předstí-ráno, nýbrž zamrznutím někdej-ších válečných front, rozdělení neidentické s historickými a kultur-ními tradicemi mnohých příslušní-ků obou bloků, ale i rozdělení kla-sické Evropy v tříšť středních a malých států s jejich stále jasněji omezenými vývojovými možnostmi. Připomnělo evropskou nesvépráv-nost a bezmocnost, potenciální ne-bezpečí její budoucí stagnace, její absenci v době nastupující konfron-tace civilizací i nesmyslnost nabí-zených řešení sovětizací či amerika-nizací kontinentu. Nespokojenost s tímto stavem je větší, než se na ;:>rvý pohled zdá. Obě supervelmoci :o vědí nejlépe. Jedna hledá řešeni v modifikacích atlantického part-nerství, druhá v upevnění hege-

vládu. Československo připomnělo i ne-

dokonalost současných, integračních pokusů, jak v jejich teritoriálním rozpětí, suplujícím bloky, tak v je-jich podnikatelské omezenosti, po-litické jednostrannosti i sociální ne-spravedlností. Přispělo i k tomu (a v tom nebylo v posledním deseti-letí prvé), že zdůraznilo i soudobý význam národních zájmů, které jedni maskují in t ern a cio n áln ě - tří d -nimi hesly a druzí přehlížejí z vel-mocenské ne všímavosti, nebo v dů-věře v okamžitou všemolioucnost nedokonalých nadnárodních insti-tucí. Připomnělo národní moment ne jako výraz snahy o absurdní návrat k nacionálni omezenosti, ale jako jedině možný- výraz nesou-hlasu s evropskou situací.

Československý vývoj prohloubil všeobecné úvahy o jednotlivých sporných evropských otázkách, včetně otázky německé a včetně evropské bezpečnosti, tolik v posled-ní době v z ý v a n é i těmi, kteří neza-ručují bezpečnost ani svým smluv-ním partnerům^ Svým " nerealis-mem " se stalo Československo nej-větším poválečným apelem k evrop-skému realismu, který není ovšem ani zdaleka totožný s kapitulací před daným stavem. Svýin " iluzionis-mem " se stalo významným pod-nětem k hledání nových řešení. Svvm " nacionalismem " se stalo všude nejaktuálnější připomínkou evropské sounáležitosti.

Se zahraničně politickou a bez-pečnostní bezmocností současné Evropy souvisí i její problémy a omezené možnosti v ekonomické, technologické a vědeckovýzkumné sféře, Obava z neschopnosti zvlád-nout úkoly zítřka, udržet krok s vývojem, být připraven na příští století, nestat se polorozvojovou zemí, prostupuje stále silněji vědomí většiny evropských národů, a to mnohdy i těch, jejichž ekonomika se až dosud rozvíjí relativně úspěšně. Československo s tradicí někdejší hospodářské vyspělosti a s neschop-ností dnešního centralisticko-diri-gistického hospodářského modelu, s nekvalifikovaností a myšlenko-vým zpátečnictvím řídícího aparátu, s přemrštěnou podřízeností ekono-mických zákonitostí ideologickým postulátům a z toho plynoucí hospo-dářskou krizí, se stalo koncentrátem těchto evropských obav. Právem je převzalo, staly se jedním z motorů Jeho reformního pokusu a nastavilo je zpátky svým prostfednictvírn Bvropě jako mobilizující zrcadlo. Evropa spatřila v československém dnešku svůj možný špatný zítřek.

Ošem ani dílčí ekonomické prob-lémy Československa jako je za-staralost průmyslové struktury země, nedostatečná rozvinutost nejmodernějších a perspektivních odvětví, relativně pomaly růst pro-duktivity celého hospodářství, prob-lémy subvencovaného zemědělství, nejsou, i když v jiné míře, ani ostatním evropským zemím ne-známy. Československé hledání připomnělo zpřetrhané, tradičně se po dlouhou dobu vyvíjející eko-nomické vazby v Evropě.

VŠECHNY KRESBY % r V TOMTO CISLE

OD IVANA

STEIG RA

A ř v ' - > • • '

Ostatně samo jádro reformních snah v oblasti hospodářství — nalézt symbiózu plánu a trhu od-povídající poměrům a možnostem — je již po desetiletí problémem společným. V západní Evropě měla tato snaha formu vývoje oa živel-ného liberalismu k uznání perspek-tivně-plánovitých stimulů, s ne-chutí přejímat ^lepě americký vzor; ve východní Evropě jsme již více než jedno desetiletí svědky poku-sů alespoň omezit absolutní hos-podářský dirigismus s odporem k násilnému vnucování sovětského modelu. V zemi na přelomu obou bloků se staly zmíněné otázky před-mětem iivah a kritiky, která je jednou z nejhlubších, k jakým v Evropě došlo.

Ani ostatní vnitropolitické prob-lémy, které vyvolaly leden 1968, nejsou jen. pouhým výrazem krize jednoho totalitního systému či ne-schopného režimu osobní moci, byť právě toto obojí bylo v našem případě převládající a typické. Ani v tomto případě však nelze abstra-hovat od současné situace rozdělené Evropy. Její politické reprezentace stojí dnes před trojrozměrnou úlo-hou: jak realizovat zájmy vlastního obyvatelstva (v jejich sociálně diferencované, mnohdy rozporné podobě), jak přihlížet k přáním vznášeným hegemoniální velmocí a jak udržet vlastni režim. Zatímco v západoevropských státech, vzhle-dem k omezené rozpornosti vlast-ních a velmocenských zájmů, nebo vzhledem k relativně zdařilému ře-šení sociálně-politických jproblémů, se nemůže tato trojrozměrná úloha stát obvykle bezprostřední pří Čínou státní krize, je tomu u nás, zřejmě jako u našich východoevropských sousedů, jinak. Všeobecným výsled-kem je iespoň touha najít řešení v demokratizaci vnitropolitických poměrů. A tak se demokracie stává tím, k čemu se moderní Evropa, po nezdařených experimentech, vždy vrací. Stává se kupodivu při-tažlivou jak pro ty, kteří ji již

MI S C H U L Z • •

1 o f z n n r u •

Ta píseň za to samozřejmě ne-může. Tak jako se chudák Haydn musel obracet ve svém rově, když se jeho melodie ozývala z hrdel gaulajtrů, tak ani nadšený komu-nard Pottier nemohl tušit, že kromě řady světlých okamžiků zazní jím stvořené sloky i nad leckterým bez-práv 1111 ŽC rozechvějí hlasivky nejednoho novodobého mocipána. A dokonce ani svatě zapálení prů-kopníci protiměšťáckého smýšleni, ozdobení širokými černými klobou-ky a rudými pentlemi, neměli zdáni — když onu píseň zvolili za hudební symbol svého hnutí —, že zdaleka ne vždycky budou jejich následov-níci ozdobami světového pokroku, ba že budou naopak často a právem označováni za brzdu, ne-li za ma-řitele potřebného vývoje. Symboly kdysi vytvořené a přijaté nemohou za to, že si je přisvojí někdo ne právě nej povolanější.

V této souvislosti se už řadu let těším z nálezu, kupodivu stále sku-tého před úsudkem tak početných davů, které už mnohokrát přezpí-valy oněch několik veršů. Těším se z prozíravosti českého dělnického

básníka, který už v minulém století jasnozřivě nahlédl do časů budou-cích a střed oné písně, jež se stala znělkou proletářů, převedl do čes-kého jazyka geniálním obratem: " Od minulosti spějme zpátky, otroci, vzhůru k cílům svým!" Netřeba jistě k objasnění smyslu těchto slov výkladových postupů vědy tak složité, jako je sémantika. Pouhá životní zkušenost člověka dvacátého století, kterému velcí i menší dějinní manipulátoři už tolik-rát převrátili nejrůznější hodno-tové stupnice, stačí k rozeznání přímo prorockého ducha, jímž byl obdařen opěvatel bořitelů strojů v pražských manufakturních kartoun-kácli. Ovšemže nemohl předvídat podrobnosti budouciko vývoje. Ale s obdivuhodnou přesností, kterou by mu mohl závidět mnohý sečtělý fu-turolog, zachytil v několika slovech nezvratnou tendenci kdysi pokroko-vého, leč s časem a s nabytou mocí stále zpátečničtějšího sboru náčel-níků proletářských štábů. Od minu-losti svých předchůdců, kteří svou kritikou nespravedlivých řádů dali lidstvu skutečně jeden z impulsů k opravě světa, dospěli mociclitiví vojevůdci, vydávající se klamně za zástupce zástupů,tak daleko zpátky, že k pomoci při plnění svých světo-vládných cílů mohou už přinutit pouze ty, kdo jsou ochotni stát se jejich otroky.

Musím popravdě říct, že jsem se k poznání geniality řadového, pozd-

ně obrozeneckého poety dopraco-vával postupně. Vyslechl jsem a — přiznám — v mladické neroz-vážnosti i přezpíval onu píseň na mnoha shromážděních nižší i vyšší úrovně. I ten sbor ve svých pě-veckých kvalitách kolísával. Kupo-divu, čím věhlasnější byli přísluš-níci chóru, tím horší býval výsledek. S velkým potěšením jsem také pra-videlně sledovával rozpaky po vstá-vších potentátů za předsednický-mi stoly, kteří — zaskočeni pílí zpěvného lidu — těžce lapali po slovech druhé sloky, již tentýž bás-ník vybavil několika obtížnějšími slovoslednými obraty, jakož i na-máhavě vyslovitelnými novotvary jako " vransupu "'težrolníci " čí " věčněvzpla A neustále ve mně hlodal červ zvědavosti nad oním záhadně znějícím veršem o minu-losti, od níž se spěje do ještě vět-šího dávna.

Až přišel jeden ze slavných No-vých roků prvni poloviny let pade-sátých. Měl jsem se sice v té době intenzívně připravovat na zkoušku ze staroslověnštiny, ale vlast o vá-nocích zavolala a tak jsme od Bo-žího hodu dobudovávah jednu z ostravských hutí. Byla to slavná stavba. 1. ledna cosi mimořádného začínalo, snad pětiletka nebo jakési výročí, takže čest a cílové prémie (nikoli ovšem pro brigádníky) nu-tily stavbaře, aby k onomu dni uči-nili něco velkolepého. Vláda roz-hodla, že nejlépe bude zahájit k tomu datu provoz na prvni dokon-čené vysoké peci. Čímž se všechno muselo napucovat do glancu, neb na Nový rok přijel předseda vlády

a všecko se lesklo a fábory vlály, muzika hudla, stavbaři v Čistých montérkách byli dekorativně roz-sazeni po konstrukcích, předseda s hrdostí promluvil, pak mu vrazili do ruky jpochodeň, kterou on při-ložil k příslušnému otvoru a z če-pice vysoké pece vystoupal dým. A muzika samozřejmě spustila shora zmíněnou melodii, už zase dunělo právo v jícnu země a výbuch zazněl naposled. Doslova. Neboť sotva předseda vlády odjel, přestal dým stoupat, podnikoví požárníci zalo-ženy oheň pečlivě uhasili, jelikož pec jaksi nebyla na takový nápor žáru připravena. Muselo se na ní ještě nějaký ten týden robotit. A tenkrát mi svitlo. Dělnický básník to už v plenkách svého hnutí bys-trým vnitřním zrakem rozpoznal: u vidění světlé budoucnosti jsme plni nadšeni zapálili pilnou přítom-nost, abychom brzy zjistili, že se tryskem řítíme do minulosti, ba že přímo spějeme zpátky. Na onu sto-letou dálku jsem snivému, zaníce-nému veršotepci složil hold.

A hluboký význam památného českého překladu světově proslu-lého chorálu se mi připomněl ještě jednou. Jistý můj známý, někdejší kreslíř politických karikatur, jenž kdysi poznal marnost svého upřím-ného snažení a věnoval se posléze produktivnější činnosti, má ve svém archívu nikdy neotištěných kreseb takovýhle obrázek: Na letišti stou-pá po schůdcích do tůčka řada úředně oděných pánů v tmavých kloboucích a s aktovkami. A pod obrázkem se čte: Již vzhůru, psan-ci této země!

jednou krátkozrace odmítli, tak pro ty, kteří její působení v politické praxi nikdy nepoznali. Čas však nedovoluje prostý návrat zpět — ani na východě, ani na západe Evropy. (Takový návrat existuje jen v pohádkách dogmatiků o zlých revizionistech.) Většina obyvatel obou částí Evropy hledá pokapi-talistické a postalinské řešeni. Obě mohou vycházet jen z dané insti-tucionální struktury svých společ-ností, více (a jak se zdá zatím ani to) evropská bipolarita nedovoluje. Společným — a v tomto smyslu vskutku evropským — úkolem je tedy vnést lidskou dimenzi, demo-kracii v novém vývojovém stupni, do politiky; do sféry, která limituje všechny společenské konflikty, vzni-kající i mimo ni samotnou. V tom byla hlavní přitažlivost Českoslo-venska pro Evropu a hlavní přitaž-livost Evropy pro nás.

Avšak i pod lir ani cí této obecné úvahy nalezneme řadu společných evropských rysů a problémů. Ať již jde o racionalizaci a modernizaci, tj. i odideologizování politického myšlení, o související s tím problém větší účasti inteligence na politic-kém řízeni a rozhodováni společ-nosti v boji proti aparátčikům na jedné a dědičným parlamentářům a státní byrokracii na straně druhé atd. V kterém evropském státě ne-nacházíme, v různých podpbách, stejné otázky? Stejně tak je to i s nej aktuálnějšími otázkami evrop-ské současnosti, jako je problém studentské samosprávy, spoluroz-hodováni odborů, řešeni vztahu cen-trálních a lokálních správních or-gánů , vztahu politiky a angažované kultury apod. V řešení některých těchto problémů nedosahovalo československo ani v zenitu svého reformního úsilí evropského prů-měru, v jiných se stalo nadlouho zajímavým vzorem.

Zvláštní kapitolou byl vliv naše-ho vývoje, jeho vzestupu i zdep-tání, na polarizaci cele evropské levice. Její vznik a existence, jako širokého a vnitřně stále diferenco-vanějšího proudu, její vítězství i omyly, jsou důležitou kapitolou mo-derní historie Evropy. Českosloven-ský experiment je snad od ruské revoluce nej významnějším fakto-rem, který jí nastavil kritické zrcad-lo, vyžadoval — nechtěně — její odpověd a odhalil frázovitost, neschopnost i rozklad jejích nede-mokratických částí.

Souvislostí a kauzálních vazeb našeho problému s těžkostmi i na-dějemi dnešní Evropy je celá řada. Československo se stalo téměř vše-stranným symbolem evropského rozporu mezi dějinami a současnou politickou úlohou kontinentu, mezi ideály a realitou politické moci, me-zí problémy občana a sebezáchov-ným reflexem zaběhaných politic-kých systémů. Jedna ze souvislostí dnes však vystupuje mimořádně do popředí: Ztratí-li Evropa zájem o to, co se děje v kterékoli její části, a bude-li strkat před násilnými " normalizacemi " svých států hla-vu do písku, doplatí na to dříve či později. Ztratime-li my, at pří-lišným zahleděním do sebe, nebo absolutizací skepse, zájem o prob-lémy všech ostatních částí Evropy, doplatíme na to ještě pádněji.

* * * * * * * * * * * * * « • » • • » • « • • • • • • « » « « • « « • • 4 •

« » • « • 4 4 4 » « « 4 4 * * * * * * * * * * * * * * * * * « » • • « « • «

• » « • » « * » » • « * « f M 4 « » 4 4 * | f * * * * * * * *

+ * * » • * • « * * * * * * * • « < * • « « • « • • » « » « • » A *

* » f t 4 É « « 4 4 4 4 4 » 4 4 ( t 4 M t t 1 » » » » > • • » 4 * 4

« » • • • • » 4 f 4 « 4 * « t ( l 4 l l f • * * * * * * * * * + M 4 4 < « » « t l » 4 4 » > M * 4 * l | 4 4 4 4

• « • * * • • » • • • • • • • « i *

* » » * 4 « * l 4 < * t t « 4

IVAN BYSTŘINA

CAS PLACE PROROKU Čím více ztrácíme naději, anebo

sice neztrácíme a živíme j i, ale bojíme se ji ztratit, tím spíše se obracíme k Historii a v hlubinách času minulého hledáme pro svůj čas analogie, někdy kulhající, jindy pravé. Neodsuzujme šmahem toto počínání, vidíce v něm jen únik, nikoli však už posilu, tak potřebnou v dobách pláče proroků...

Téměř před dvěma tisíci let byl římský — Či tehdejší evropský — svět v hluboké hmotné, intelektuál-ní i morální krizi. Tehdy v jedné malé, okrajové zemi, ležící mimo pyšná centra po zuby ozbrojených bohatých říší a mocenských bloků, v zemi s prastarou svéráznou myš-lenkovou i lyrickou kulturou, která se vymykala z tehdejšího střízlivého a praktického světa římských silnic a vojenských základen, se zrodil

Í)okus o reformu starozákonní ideo-ogie a utopie. V zemi, která po-

měrně nedávno ztratila svou svrcho-vanost a v níž vedle kolaborant-ských kněží a farizej ů tvrdě vládla cizí moc, opírající se o okupační posádky, došlo k etické a intelek-tuální revoluci, vedené zpočátku několika jedinci.

Neměla to být revoluce proti platnému Zákonu s jeho přísnou sta-rodávnou etikou i s Jeho mesianistic-kou utopií, jež se zrodila za minu-lých národních neštěstí, tak častých v oné zemi, a jež v dobách temna a pláče proroků udržovala v národě jiskru permanentní naděje. Měla jen očistit starozákonní ideologii, vrátit ji k původním kořenům a zároveň jí dát nový sociálně etický obsah. Neboť nepřišla — alespoň ve svém záměru — Zákon zrušit, nýbrž jej naplnit.

Logika dějin vedla k tomu, že toto naplnění muselo být zároveň i zrušením starého, ještě ne-lidskéko kultu krutého a nevypočitatelného Jehovy a jeho služebníků, muselo být nastolením nového myšlenko-vého řádu s lidskou tváří. Neboť staré a dosud platné zákony se musely nej osvícenějším jedincům zdát jíž nesmyslnými a i když je ještě nechtěli opustit, museli se po-kusit dát jim nový smysl a cíl. Místo hřímajícího boha na nebesích měl zaujmout nyní člověk, lidský bůh na zemi se svou humánní říší lásky k bližnímu.

Revolta přišla předčasně. Svět byl ještě pln tupých Římanů s jejich válečnými stroji, a kdesi mimo epi-centra civilizace se šikovali bar-baři ve zvířecích kožich, ohrožujíce týl světovládného impéria. Místo-držitel císařův si mohl umýt ruce a předat ieformátory dogmatickým a po udržení moci prahnoucím kně-žim i hrstce jejich zfanatizovaných stoupenců, volajících po ukřižování.

Netrvalo pak dlouho a malý ná-rod, v němž bytostně kořenila prak-tická kritičnost a racionální skepse, pojící se podivuhodně s mesianis-tickým zanícením, nastoupil svou křížovou cestu do diaspory. A zno-vu netrvalo dlouho a pyšnou říši, sahající ke hvězdám, rozkotali bar-baři.

Revoluce musela přijít předčasně. Neboť skutečná vzpoura ducha nik-dy nepřichází " včas když už je stejně vyhráno. Aby zrno vzklíčilo a vydalo plody, musí nezřídka pad-nout do půdy nezorané, musí se prodřít kameny a zocelit se mrazy. Stéblo je pak pevné a klas slibuje úrodu příštím pokolením.

Logika dějin je neúprosná i vůči revolucím a jejich ideologiím. I ony dospívají, košatí, v zkostnatění a skleróze stárnou a umírají. Jen co se idea zinstitucionalizuje a stane státním náboženstvím, změní se v nové dogma, a tehdy nevyhnutelně se zjeví hereze, schizma a nové myšlenkové výboje, ve kterých vzejde zrno starého boje za pravdu.

Je tomu vlastně jen několik sta-letí, kdy znovu — ještě skrytě — zachvátila hluboká krize Evropu. Byla to nyní krize Říma církevního a velkých křesťanských říší. Tehdy v jedné nevelké zemi uprostřed kontinentu, v zemi po staletí sví-rané železným kruhem mocných sousedů, v zemi, jíž bylo souzeno poznat přemnohá neštěstí, se malý národ, nadaný praktickou kritič-ností a zdravou skepsí, pokusil — ne bez mesianistického zanícení — o velký útok na panující Dogma.

Na počátku stál opět jedinec, osvícený středověký intelektuál, v jehož hodnotové stupnici zaujímala nejvyšši místo Pravda. Také tehdy to nebyl pokus dobovou ideologii zrušit, nýbrž ji jen očistit a vrátit k pramenům, pokus o revoluční reformu novozákonní ideologie a utopie. Intelektuální převrat, který započal kritikou některých dogmat a prohnilé praxe vládnoucího apa-rátu, se přirozeně spojil se snahami o nový sociálně etický obsah starého učení. Ideologie pukajícího církev-ního krunýře, jež se již stačila stát opět ne-lidskou, se ocitla v kon-frontaci s pokusem o křesťanství s lidskou tváří.

PRINCIP NADEJE Revolta i tehdy přišla předčasně.

Držitelé moci a hrubé síly seděli ještě příliš pevně ve svých křeslech, jejich aparáty ještě skvěle fungo-valy, chystajíce se k inkvizici, a národy znaly jen falešné vědomí, hlásané jim z kazatelen služebníky panující ideologické moci. Koncil mohl bez obav neposlušné odsoudit, cizí vládce si opět mohl umýt ruce, porušiv glejt a předav pravdyroilov-ného plamenům, opancéřovaní kři-žáci z několika zemí pravověrného křesťanského bloku mohli vtrh-nout přes hranice. Hrdinný odpor malého národa vůči ideologické a vojenské přesile nakonec ztroskotal a nastal čas temna a exulantů, čas pláče proroků. Stopa nezdařeného heroického pokusu se však hluboko zaryla do našeho národního osudu a povědomí.

Až zase koncem šedesátých let našeho mnohoslibného a zároveň hluboce nešťastného století, vzpí-najícího se ke hvězdám a zároveň padajícího stále znovu do hlubin krutosti, tuposti a agrese, se malá země uprostřed Evropy znovu po-kusila očistit své řády od všeho nespravedlivého a hrůzně nezákon-ného, vrátit se k pramenům svých humánních tracli^, vyhnat žáby, sedící na nich, a penězoměnce z chrámů. Chtěla dát své hluboce deformované soustavě nový obsah, odstranit nelidské pořádky a vrá-tit společnosti lidskou tvář.

Byl to asi opět předčasný pokus. A byl-li předčasný a odsouzen kneúspěchu, ani pak není třeba zou-fat. Jeho brázda se hluboko zaryje do dějin a zrno — nedá-li klasy již dnes — vzejde nezadržitelně zítra, zoceleno mrazy.

I nyní je Evropa, ba celá pla-

neta zmítána v křečích intelektuál-ních a etických krizí, antiautoritář-ských bouří, sociálních nepokojů, nacionálních a vojenských převratů.

Kacířství a schizmata ohrožují dříve tak monolitický východní blok neostalinismu. Uvnitř jeho impéria jsou křižováni, zatracováni a posíláni do vyhnanství reformá-toři, snílkové, pisatelé. Je tomu přes rok, co v prastarém městě, na křižovatce evropských kultur, vzplála pochodeň mladičkého novo-dobého Jana.

Svět je stále ještě pln tupých vládců, aparátníků, byrokratů a generálů. Tam, kde jsme byli zvyklí ještě loni slýchat slova plná naděje, ozývají se dnes jen neuvěřitelně hloupá a výhrůžná kázání křivo-ústých služebníků cizí Moci. A kdesi mimo tradiční centra evropoidni kultury se šikují — opět téměř v barbarských kožich — nové " kul-turní revoluce " . . .

Ve své slepotě jsme si často vší-mali jen revolucí, otřásajících eko-nomickými, sociálními a politický-mi základy společnosti a měnícími je v kouřící trosky, na kterých v krvavých dobách revolučního i protirevolučního teroru mučivě vyrůstá nový řád.

Jsou však i jiné, etické a inte-lektuální revoluce, které lidskému řádu chtějí vrátit jeho ztracenou lidskou tvář.

Jsou obtížné, neboť proti nim stojí zpravidla mohutné a bezo-hledné síly, a ony samy nemají často nic než kritický rozum, nadšení a holé ruce.

Bývají předčasné a přichází po nich čas temna a pláče proroků.

Jejich principem je však princip naděje.

A N O CT

X NE ?

LUDVIK VESELÝ

Setkal jsem se v posledních sedm-nácti měsících na mnoha před-náškách i v soukromých rozhovo-rech s dotazem: " Jste po svých osobních zkušenostech ještě socia-lista? " Téměř ve všech případech vyplývala tato otázka z identifikace socialismu se Sovětským svazem.

Ptali se ti, kteří věří, neboť po-třebují nějakou víru a ve jménu této víry přehlížejí mimoděk i zá-měrně argumenty, které by touto vírou mohly otřást a uvést ji v pochybnost. Zažil jsem podobné, třeba ne dlouhé období a proto roz-umím jim i jejich otázce.

Ptali se ti, kteří věřili, nemohli však posléze přehlédnout a ignoro-vat argumenty, ale bojí se stále z poznání vyvodit závěry. Obávají se pojmenování i vnitřního pocitu kacířství. Znám toto stádium a tak rozumím jim i jejich otázce.

Ptali se ti.kteří stejně jako před-cházející nejsou spokojeni se sta-vem světa a hledají cestu, jak jej udělat rozumnější a každému jed-notlivci přijatelnější, tedy, ti, kteří znají argumenty a chtějí si bud potvrdit své stanovisko nebo najít odrazový můstek pro jiné. Neskrom-ně se k těmto počítám a tak nad jiné dobře rozumím jim i jejich otázce.

Ptali se ti, kteří byli, jsou a budou vždycky spokojeni se svě-tem svých otců i svým vlastním, kteří o jeho správnosti nikdy nepo-chybovali a bojí se výslovně nebo podvědomě jakýchkoliv změn. Pro-to nebyli nikdy chudí na argumenty proti socialismu a bez přemýšlení je brali za argumenty sve. Nemohu a nechci jim upírat právo na otázku, byť byla nejčastěji položena výsměš-ně a v tónu i melodice vlastně říka-la: Nás jsi se měl už dávno zeptat!

Ptali se ti, kteří si z identifikace socialismu se Sovětským svazem udělali profesi. Nemohu ani jim upírat právo ptát se, třebaže jejich otázka byla kladena výhrůžné a s hrozivým spodním podtextem. Patří to zřejmě k jejich profesi a tak rozumím i jim a jejich otázce.

Rozuměl jsem otázce všech ta-zatelů tím spíše, že jsem si tuto otázku kladl velmi často a zdaleka nikoliv až po 21. srpnu 196S. Musel jsem si ji klást, protože pocit nedo-konale utvořeného světa a problémy jeho dalšího vývoje nebyly pro mne ani otázkou víry — až na onu nepříliš dlouhou dobu po roce 1945 —, ani otázkou profese, ale otázkou bytí a problémem vlastního zařa-zení do systému lidství a světa. Socialismus, jako jisté stádium hu-

manity, byl jednou z možných cest a to právě tou cestou, kterou jsem pro sebe akceptoval.

Musel jsem si ale otázku, zda ještě jsem či nejsem socialistou, klást velmi často zvláště proto, že jsem se stejně jako mnozí moji generační druhové nemohl dlouho zbavit nejen ve vědomí, ale ani v podvědomí pověry, pramenící v jednom z nej nebezpečnějších a nej dokonalejších sloganů posledních padesáti let: Jsi-li socialista, musíš být stoupencem a obhájcem Sovět-ského svazu! Kritizuješ-li Sovětský svaz či jsi-li dokonce jeho odpůrcem, kritizuješ socialismus a jsi kontra-revolucionář, zrádce atp.

Bude úkolem historiků prověřit a prokázat, kolik reálných škod způ-sobilo dogma o splynutí pojmu so-cialismus s teorií a praxí Sovětského svazu. Zrušení soukromého vlast-nictví výrobních prostředků v SSSR stačilo vlastně samo o sobě k této identifikaci a není málo těch, kteří v tomto faktu vidí dodnes pře-svědčující argument. Z tohoťo zor-ného úhlu lze potom opravdu považovat stalinismus za projev přechodné degenerace socialismu, za trapné nedorozumění, za přechod-né poblouznění, za opomíjení kolek-tivního vedení, za kult osobnosti nebo za specifický projev socialismu, pramenící z ruského charakteru a z nedostatečné industrializace země v době revoluce či podobně.

Vyčítám-h dnes sobě co, pak to není přechodné odbobí víry nekon-trolované a neusměrňované rozu-mem a hlavně vůlí ke stálé kritice, ale nedostatečná pozornost, kterou jsem stejně jako mnozí jiní, věnoval dějinám socialismu a jeho vnitřním diskusím. Byli bychom už mnohem dříve zjistili, že problém stalinismu byl obsažen v diskusích vedených v polovině minulého století.

Ačkoliv tehdejší teoretikové i praktici socialistického hnutí respek-tovali a obdivovah vědeckou práci Karla Marxe, měli mnoho výhrad k jeho modelu politickému. Proud-hon, Bakunin, Stirner a jiní v něm viděli zřejmou a nebezpečnou ten-denci k autoritářskému socialismu, který přes slova o osvobozeni člo-věka musel zákonitě v systému neomylného, ničím nekontrolovatel-ného řídicího centra každého jednot-livce jenom dále utlačit a znelidstit. Oni také upozorňovali, že o dikta-turu mas půjde jenom zdánlivě; vládu bude vykonávat malá skupin-ka lidí, anonymně budujících spo-lečnost shora dolu a nikoliv naopak, lidí mnohem netolerantnějších a méně schopných přijímat kritiku než kterákoliv vláda před nimi.

Improvizovaný pomník u sv. Václava. Snímek: II. Bóck

MOSKEVSKY LETÁK

IC SMRTI JANA PALACHA

Československá vlna sebevražd upálením, zahájená 16. ledna 1969 dobrovolnou smrtí pražského stu-denta Jana Palacha na protest pro-ti zasahování do vnitřních věcí CSSR, neopadá. Dne 21. února vzplála na Václavském náměstí dal-ší, zatím poslední, živá pochodeň.

Protest, jenž nabyl tak hrůzné podoby, je namířen především proti nám, sovětským lidem. Takové je rozhořčení a zoufalství, které v Čes-koslovensku vyvolává nevyžádaná a zcela neodůvodněná přítomnost našich vojsk. Otřes způsobený ve vědomi československých pracují-cích skonem Jana Palacha, který se 16. ledna upálil jako první, není náhodný.

My neseme celou tíhu odpověd-nosti za jeho smrt i za smrt dal-ších československých bratří, kteří spáchali sebevraždu. Kdo schva-luje či ospravedlňuje vojenský zásah anebo jen mlčí, umožňuje, aby na náměstích Prahy a jiných měst ho-řely další živé pochodně.

Češi a Slováci nás vždy považo-vali za své bratry. Dopustíme, aby se pro ně slovo " sovětský" ztotož-nilo s pojmem " nepHtel "?

OBČANÉ NAŠÍ VELIKÉ ZEMĚ! Velikost země nespočívá v moci

jejích vojsk vržených proti svobo-dymilovnému malému národu, ale v její mravní síle.

Budeme tedy nadále mlčky při-hlížet, jak naši bratři umírají?

Všem je nyní jasné, že žádné zájmy obrany naší země ani zemí socialistického společenství nevy-žadují přítomnost našich vojsk na půdě ČvSSR.

Což nenajdeme dost odvahy uznat, že se stala tragická chyba a učinit vše, co můžeme, abychom ji napravili? Je to naše právo i naše povinnost.

Vyzýváme všechny sovětské ob-čany, aby sc všemi legálními pro-středky bez ukvapených či neu-vážených akcí - domáhali odchodu sovětských vojsk z Československa i závazku, že již nikdy nedojde k zasahování clo vnitřních včcí této země. Jedině takto může být obnoveno přátelství mezi našimi národy.

AŤ ŽIJE HRDINNÝ ČESKO SLOVENSKÝ LID!

AŤ ŽIJE PŘÁTELSTVÍ MEZI NÁRODY SOVĚTSKÉHO SVA-ZU A ČESKOSLOVENSKA!

(Leták napsali a rozšířili v Mosk-vě v únoru 1069 Pjolr Grigorenko a Ivan Jakimoviě', poěet výlisku není znám.)

Rovněž Marxovo tvrzení o pře-chodném trvání takové diktatury neobstálo před tehdejší socialis-tickou kritikou, která jednomyslně tvrdila, že každá diktatura má ten-denci zůstat diktaturou co nejdéle a podle toho se také chová.

Stalinismus a všechny jeho proje-vy byly už obsaženy v bázi autori-tářského socialismu, jaký byl rea-lizován po říjnu 1917 v Sovětském svazu. Pokud měl navíc ještě spe-cificky ruské znaky, pak i na ně ukázal Bakunin v roce 1870: " Vez-měte nejradikálnějšího revolucio-náře a posadte ho na trůn veškeré Rusi nebo mu propůjčte diktující moc . . . a ani ne do roka bude horši než car! "

Sovětský společenský systém ne-ní osvobozující alternativou k jiným soudobým společenským systémům. Neosvobodil člověka, ba naopak — ještě podstatněji jej spoutal. Nedovoluje mu myslet a jednat v širších hranicích, ale naopak prostor pro myšlení i jednáni zúžil podle předpisů hrstky vládců. V této vedoucí garnituře se sice mohou odehrát změny, ale v struk-tuře moci a vlády i celé společnosti se tím nic nezmění. Člověk v tomto systému neni občanem, socialista není socialistou — všichni jsou jen objekty mocenských zájmů vnitř-ních i zahraničních. Kdo není ocho-ten se spokojit vyhrazeným mini-prostorem, je bez milosti likvidován existenčně nebo fyzicky, či poslán do blázince. Patří k paradoxům současného světa, že tato likvidace se provádi ve jménu socialismu.

Demokraticky centralismus, prin-cip struktury často zdůvodňovaný sovětskými komunisty, je podvodem

jak na demokracii, tak na socialis-mu. Socialistická demokracie může být bud integrální demokracií, nebo není vůbec žádnou demokracií.

Zahraniční politika SSSR, státu, který se prohlásil za otce, matku a obhájce jediného pravého socia-lismu dokázala v padesátí letech své existence dostatečné často (Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva apod.), že mocenské zájmy státu jsou její alfou i omegou. liyla ochot-na bez milosti obětovat ideologické soudruhy, šlo-li jí o zachování in-tegrity šovinistické velkoruské poli-tiky. Neliší se nijak od politiky carské, jen si přisvojila přívlastek; socialistická.

Ve vnitřní i zahraniční politice čeká teprve národy Sovětského sva-zu pokus o realizaci socialistické společnosti, která ovsem ncív ude mít nic společného se soudobou po-litickou tváří sovětských komu-nistů.

Chtěli jsme se u nás v Českoslo-vensku pokusit uskutečnit socia-lismus, který bv dal člověku mož-nost stát se subjektem politiky a mírou všech véd, který by stát odkázal do role služebníka zájmů občanů. Dostalo se nám nikoliv socialistické, ale velmocenské odpo-vědi. Máme proto právo í povin-nost odhalovat nesocialistícký cha-rakter " otčiny socialismu " í jejích satelitů, kteří nevytvořily rodinu socialistických států, nýbrž jenom rozmnožili počet ruských gubernií.

Z toho všeho vyplývá zcela zá-konitě: přes to, ba spíše právě pro-to, že Sovětskému svazu upírám právo hlásit se k myšlenkám i praxi socialismu, považuji se za socia-listu.

PAVEL KRATKY

" Pravda nabývá na ceně teprve uprostřed záplavy omylů; pravda, která je získána příliš lacino, která se objeví příliš rychle a brzy, bývá obvykle na dlouhou dobu opět za-pomenuta a ztracena." Je snad ta-to myšlenka mladého českého filo-sofa oním hojivým obkladem, který je s to zmírnit naše zklamání? Zklamání ze světa, který byl česko-slovenským srpnem dojat a pohnut k bezmocným verbálním protestům, ale který byl přinejlepším ochoten pochopit naši pravdu právě jen jako naší, dílčí pravdu a nikoli jako do značné míry universální zkušenost a projekt. Nemá valného smyslu připomínat výjimky. Do srpna i po srpnu jsme byli sami a nic na tom nemění ještě včerejší frekvence zpráv a komentářů na stránkách světového tisku. Neměli jsme a ne-máme spojence.

A přece jsme objevovali pravdu uprostřed záplavy omylů, získávali a získali jsme jí nakonec za cenu nejdražší a bylo přitom za pět mi-nut dvanáct, jestli ne už pět minut po dvanácté, máme-Ji na mysli truchli vou historii realizace socialis-tického ideálu. Útěcha filosofova tedy útěchou není. Jsme poraženi, více či méně skeptičtí, pokud jde o politickou budoucnost, více čí méně zoufalí jako živí, smrtelní lidé: do-čkáme se ještě my? A právě zoufalé mysli se vtírá jiná útěcha paradoxní logiky: měli jsme pravdu tak pod-statnou, že ji svět ani nemohl po-chopit! Lhostejnost světa je vlastně důkazem, že jsme měli pravdu, nic než pravdu. . . Jakkoli se tato lo-gika stydlivě halí do pláště dialek-tiky (jakési však mystické a tedy niystiíikující dialektiky), je třeba ji odmítnout jako líbivou, příjemnou demagogii. Ostatně podobnou oné " dialektické logice ", s níž četnic-tvo etatizováného, byrokratického velmocenského socialismu hledalo a pochopitelně nacházelo kontra-revoluci: čím méně byla viditelná (plíživá, atd.), tím byla skutečnější, nebezpečnější. . .

Místo vše vysvětlil jí cích parado-xů, literárních obrazů a moralizo-vání pokoušejme se raději o analý-zu. Pokusme se například hledat příčiny izolace československého reformního hnutí v kontextu soudo-bého světa. Zajímá mne v tuto chvíli ta část světa, která se v tra-dičně chápaném (nikoli neproblema-tickém!) spektru politických orien-taci zařazuje nebo je zařazována — na levici. " Ne-levá " veřejnost sou-dobých vyspělých západních spo-lečností reagovala na události v Československu způsobem, který byl ovšem patrně také relevantní, v každém případě velice sympto-matický. Zdrcující většina demo-kratické západní veřejnosti sledo-vala naše úsilí se sympatiemi. Byly to však sympatie diváka na ocho-zech sportoviště (pro nás spíše je-viště c ramatu, bez nadsázky antic-kého). A tato veřejnost nám přála •— už proto, že jsme ve hře byli tou slabší stranou. S uspokojením sledo-vala naše úspěchy •— vždy to byly zároveň i štulce •—, rány, které zasahovaly málo sympatického "rus-kého medvěda", onen právě tak nemotorný, jako mocný vojenslco-byrokratický kolos. Symptomatic-ké bylo vzrušení tohoto diváctva: " pražské jaro " a nemilostivě krát-ké léto bylo totiž ze Západu — mnohem intenzivněji než z Prahy — vnímáno od samého počátku i s onou atmosférou visícího Damok-lova meče, s atmosférou tragické osudovosti. Odtud ona bariéra me-zi ochozy a " hřištěm " : západní veřejnost tušila či věděla daleko více než my o fatální skutečnosti " sfér vlivu o rozdělenosti světa. Vždyť ostatně její a nikoli Česko-slovenští státníci byli Stalinovými partnery, když se v Teheránu a v Jal tě " rozdělovala " Evropa, když se kupčilo s procenty sfér vlivu, když se Polsko vyměňovalo za Řec-ko a kdo ví za co Československo... Proto na Západe tolik — bohužel úspěšných — proroků srpnové tra-

MY V

gédie, proto ona distance sympati-zujících a přitom " trnoucích " di-váků. Proto onen obecně sdílený pocit Západu, že to, co se dělo v Československu, dělo se " tam ", v druhé polovině světa či ještě spíše v docela jiném světě. Všechno se navíc zdálo nasvědčovat, že česko-slovenské demokratické hnutí ne-směřuje k asimilaci převážnou částí západní veřejnosti sdíleného poli-tického a hospodářského systému. Snad by posléze — nebýt srpna — československý experiment získal více, než jen platonické sympatie í mezi touto částí západní veřejnos-ti, dnes aktivně či pasivně kon-formní ke společenskému státu quo. Snad by byly problém atiz o vány nejedny hodnoty tzv. soudobé zá-padní civilizace, zatím obecně sdí-lené. Ale tyto dohady, tato proroc-tví si raději odpusťme.

Také proto, že zaujati fatální izo-lací našeho reformního hnutí mu-síme — už z metodologických dů-vodů — zaměřit pozornost na ne-konformní část západni veřejnosti, na západoevropskou levici, " no-vou " — i tu " starou A v této úvaze pak výlučně na " novou le-vici Komunistické strany západ-ni Evropy jsou nejedním poutem (často velice prozaickým) spojeny s onou "druhou polovinou světa", kterou mocensky reprezentuje nej užší vedení KSSS. Fakt izolace, některé z jeho příčin a průvodních jevů osvětlí tedy patrně lépe právě postoj " nové levice " k českoslo-venskému experimentu. A tu je na-snadě bohužel zřejmé konstatování malého zájmu, nedostatečné snahy pochopit, nejednou " nových" dok-trinářských brýlí, jimiž jsme byli a jsme teoretiky "nové levice" podrobováni často ostré kritice. Padala a padají silná slova: malo-měšťácké hnutí středních vrstev, přízemní reformismus, neodpusti-telná lhostejnost k problémům tře-tího světa, nepřípustný akcent na ziskové motivy v zamýšlené hospo-dářské reformě, iluze o formálnosti huržoazní demokracie, kterou jsme nejspíše patrně hodlali slepě napo-dobit atd. Bylo přitom tragickou ironií, že nejednotí se argumenty " nové levice " překrývaly s kri-tikovi (slovy a posléze tanky) vychá-zející od Brežněvova vedení IČSSS.

Západní " nová levice " je jen velmi obtížně postižitelným a vy-mezitelným proudem radikálního protestu — řečeno s Marcusem: ' 'velkého popření"— proti státu quo institucí a hodnot vyspělé západní industriálni společnosti. Je výrazně charakterizována utopickými prv-ky (důrazem spíše na cílové hod-noty než na prostředky, kterými mají být kýžené cíle dosaženy), hlubokým despektem k dosud zná-mým — a tedy prakticky všem — organizačním strukturám nekon-formních politických hnutí, převa-hou volních momentů nad analýzou objektivních determinant vývoje (opojně krásné heslo pařížských stu-dentů: Budíne realisté — žádejme nemožné!). Není nesnadné vysto-povat jeho romantický charakter.

Tyto vlastnosti hnutí " nové le-vice " plus její jistá bezbřehost a

zuje spíše " stylem " než politickým programem, '' atmosférou " — j ako pojítkem — než tradičními organi-začními vazbami, " hesly " — za-časté se silným emocionálním, ba dokonce poetickým nábojem — spíše než praktickým návodem k činnosti. Lze dokonce snad říci, že styl, atmosféra a hesla dominují jako " rozlišovací znamení ", jako integrující svorníkv tím více, čím výraznější je atomizace hnutí, jeho nejednotnost, i pokud jde o nejo-becnější programové prvky, čím

w

SVET víc se liší "nepřítelkterého pro se-be jednotlivé proudy " nové levice " v jednotlivých zemích a vlastně i světadílech identifikují jako nepří-tele. Hnutí "novélevice" je výrazně ideologické. O to ideologičtější (a

oč menši jsou jeho praktické vy-hlídky na úspěch v politickém boji. Navíc o to ideologičtější, oč více programově odmítají jednotlivé proudy "nové levice " podílet se na moci (a tedy na odpovědnosti) pros-tě z principu, pokládajíce stávající instituce za nejen "nenapravitelné", ale dokonce vůbec nepoužitelné.

Objektivní nemožnost a přede-vším subjektivní nechuť v té či oné podobě participovat již " dnes " po-souvá nutně programy blíže k vizím, ze zítřka k pozitřku. Dnešek by musel být podrobován objektivní analýze. Zítřek by bylo lze uchopit akčním politickým programem. " Pozítřek " muže být snadno do-byt heslem.

A přijde-li po " svátku dějin " — vzrušujícím třeba pařížském květ-nu — střízlivý všední den — poli-cajtský červen -—, je pocit identity a komunikace, tak samozřejmý a opojný v "akci" , náhle prudce o-slaben a jeho nepřítomnost přímo bolestně pociťována jako frustrace. Pak se spontánně hledá nej blíže dostupný náhradní symbol identity a komunikace. " Nová levice " se přitom zdaleka neskládá jen z ra-dikálně teoretizujících intelektuálů. A tak se pojítkem, zprostředková-vajícím pocit identity a komuni-kace, stávají nejobecnější hesla a symboly, jacísi " společní jmenova-telé ". O to méně reálně spojující, oč více toliko intenzívně chtěné. Ani zdaleka nehodlám podceňovat teoretickou produkci "nové levice". Ale portréty Maa, Che Guevary, "Molotovův koktejl ", často jen povrchně přečtený svazek Marcu-se — to vše jsou pojítka a sym-boly identity s linutím daleko dů-sažnějším.

Měřeno těmito kritérii bylo praž-ské jaro a léto věru střízlivé a nein-spirující. Bylo to hnutí výrazně a vědomě občanské, což lze s p o m o c í optiky "nové levice " snadno pře-ložit i jako maloměšťácké. Postulát participace — ve všech možných formách — kladlo výrazně do po-předí. Odtud odpovědnost jeho ak-térů, výrazné memento obezřetné kalkulace v čase, a to v čase bez-prostřední budoucnosti. Proto méně výrazně artikulované ideologické postoje a více sporů o praktickou strategii a taktiku. Méně sugestiv-ních a emotivních hesel a více únavných, bojovných schůzí. Méně politického futurismu a více " pré-zentismu ". Československé reform-ní hnutí neexportovalo ani nový pouliční bojový pokřik, nevykázalo se přehodnocením sexuálního živo-ta, novou instrumentací barev či tónů revoluční hudby.. . Ba nepři-neslo ani novou módu. V tomto, zejména pro mladou generaci západ-ní levice nesporně důležitém smyslu nevykázalo se žádným novým, snadno identifikovatelným a napo-dobitelným — " stylem ". Mohlo se vykázat myšlenkami, které přes neopakovatelnost československé reality snad mely a dodnes mají uni-verzálnější platnost, nepochybně alespoň univerzální naléhavost, apel. Samy o sobě neb}yly jednotlivé " položky " rodícího se programu vesměs převratně nové. Novy, a to zcela nový byl kontext, jejich sou-vislosti, hodnotová homogénnost jako jejich podloží. Ani dnes neexis-tují bohužel souhrnné studie, po-kusy o syntetické zpracování pro-gramových aspektů českosloven-ského demokratického socialismu. Není však pravda, co tvrdí dnes "realisté" a vykřikují dogmatické zkameněliny (ale co si vzájemně nejednou vyčítají i poražení refor-mátoři), že totiž nebvl žádný pro-gram. Jistě bylo a je" málo pokusů o jeho " sepsání ". Ale jeho pově-domí v bezprecedentně intenzivním dialogu v masových sdělovacích prostředcích, na schůzích, po hos-podách i v kuchynich bylo více než určité a dosti jednoznačné. V nepřítomnosti množství deklarací, proklamací a programových plat-forem naopak vidím nejen důkaz re-spektu ke každodenním úkolům do poslední chvíle nerozhodnutého " pozičního boje ", ale i refiex od-povědné participace (boje o její šíři a politickou relevantnost) jako nej-výraznějšího stmelujícího prvku hnutí. Odpovědné proto, že starost o zítřek, o výsledek příští schůze naprosto převládla nad mesianisti-ckymi vizemi budoucnosti.

Zdá se být nasnadě ještě jedno vysvětleni všech těch neblahých nedorozumění. Programové prvky

reformního hnutí měly výrazně nástrojový charakter. Nebyly de-klarovány definitivní, konečné dle. Nebylo to ani možné, ani žádoucí. Odpovědná střízlivost — pokud jde například o úvahy o politickém sys-tému a praktické pokusy, měnící systém dosavadní — nesporně dominovala. To tenkrát šlo o pro-gram normalizace, o obnovené demokratické fungováni vesměs tradičních, ale nejednou i nových, málo či vůbec nevyzkoušených in-stituci, pravidel politické liry, ob-čanských a lidských práv. Ani na chvíli neproblematizované spole-čenské vlastnictví výrobních pro-středků a v Evropě neopakovatelné historické zkušenosti zdravě skeptic-ké, kulturně vyspělé českosloven-ské veřejnosti zdály se zaručovat jedno: že nové politické a hospodář-ské instituce (jakkoli mnohé vlastně historicky " nenové ") budou insti-tucemi přístupnými příštím inova-cím či přimo sebenegaci — bez hlubokých otřesů. Dosavadnímu svstému socialismu i soudobé zá-padni společnosti je totiž společná právě inertnost institucí, jej i cli re-zistence vůči úsilí cílevědomě měnit společenský status quo. Odtud ostatně i radikální program '4 mimo-parlamentní opozice " jako výraz totální skepse k vývojovým mož-nostem stávajících institucí západní společnosti. Nic jiného než právě přechodný, inovacím otevřeny spo-lečensko-politický systém neměli českoslovenští reformátoři na mys-li. Tedy ani ne " konečný cíl ", ani ne pouhý návrat k tomu, co bylo. Jestli ovšem rodicím se zárodkům např. politickélio\ systému (včetně úvah o pluralitě politických stran) přikládali kritikové z řael západni " nové levice" svůj metr, metr, podle kterého oni sami trasovali vzdálenou budoucnost hodnotově údajně zcela jinak utvářeného člo-věka, pak ovšem museli být zkla-máni. Ale pak také jde jen a jen o zaslepenost svého druhu, o dok-trinářskou zaujatost.

Střízlivost a civilnost — v proti-kladu k dunícím prázdným frázím a bombastickým lžím na jedné stra-ně a k důslednému popření právě civilnosti, občanskosti společenské-ho života před lednem 1968 na straně druhé — měly pro nás svou neopakovatelnou opojnost, vzruši-vost, dramatičnost a poezii. Iíod-noty to však byly neporovnatelné se vzrušením a opojností chvíle, kdy např. na bulváru St. MiclieJ hořely v květnu 1968 pokácené stromy — barikády. Nikoli tedy ono vzrušení a opojení, jaké vyvolává realizace jiného známého hesla radikální levice: " Revoluci — pro to peklo v n í ! " Právě jen takovéto " abso-lutní " kritérium mě nutí označit 200 dní pražského jara a léta za střízlivé a civilní. Měli jsme toho už po lednu za sebou víc než mnohý národ v Evropě, než abychom chtěli vyvolávat nějaké reformní zmatky jen z vnitřní žízně po hut-ných, barvitých zážitcích a sanio-xičelném vzrušení.

A romantismus? Trestuhodné (vskutku!) nerespektování meziná-rodní situace v Evropě? Nedosta-tek promyšlené zahraniční politiky? Malá či vůbec žádná starost o spo-jence, o " background " ? Něco ja-k o . . . Ceausescu ? Bývá hloupé dě-lat z nedostatku ctnost. A přece neodolám. Záleží totiž na kontex-tu , který přiděluje známky za chytrost a hloupost, za ctnost a nectnost. "Nová levice" která prak-ticky a většinou i teoreticky popírá realitu prostě proto, že ji nechce a "realisticky žádá nemožné", mohla by snad pochopit tento osu-dový rys našeho hnuti, který logic-ky vedl, jak víme až dnes, nejen k 21. srpnu, ale který na celé hnutí prozrazuje zároveň to nej lepší, nej-autentičtější, nejkrásnější: přímo mladickou nevinnost, čisté svědo-mí, že totiž to, co se děje, je jedině možné a spravedlivé, že to je přece "ten"socialismus. Proč že by měl při-jít hlídač s rákoskou? Tato neschop-nost, neochota chladně kalkulovat je právě tak tragédií celého hnutí, jako jeho velikostí a noblesou. Zá-leží na gustu, na kritériích, která sdílíme. Nechci říci, že "platí " jen nevinnost, noblesa a velikost. Ale docela jistě ani ne jen — slepota, hazard, svéhlavost.

Nebylo to Československo, neby-ly to vůbec malé národy a státy, které stvořily onen kontext, ve kterém se čisté a vznešené zvrací v trapné a směšné....

Jestli lze dnes ještě vůbec za-stavit pád, ono hektické supění ke světu nelidí a nelidskosti (nemusí spadnout Bomba!), pak snad nejví-ce pomohou ti, jejichž úsilí bude právě tak opravdové, jako bezděč-né. Ti, kteří budou hledět spasit sebe sama. Sebevědoní spasitelé s posláním a s odhodláním — byt i plným dobré vůle — vzít na svá bedra tíhu celého světa nedopočí-tají se neštěstí.

Snad i proto si nerozumíme. (Pavel Krátký je pseudonym čes-

kého autora, který se z dobrých důvodů nemůže podepsat vlastním jménem.)

Prohlášení z 5. ledna 1970

Dne 5. ledna 1968 Ústřední výbor Komunistické strany Českosloven-ska vyřadil z vedení stalinistickou skupinu Novotného a odhlasoval první usneseni, z nichž se zrodila veliká naděje " pražského jara " .

U příležitosti druhého výročí této závazné události podepsaní znovu zdůrazňují, Že odsuzují ozbrojený zásah proti Československu ze srpna 1968, který měl zabránit splněni lednových a pozdějších usnesení.

Podepsaní soudí, že odmítnutí okupace Československa v srpnu 1968 značnou částí komunistického hnutí sehrálo pozitivní úlohu.

Jestliže jsme však u nás ve Fran-cii chtěli natrvalo uchovat ve vě-domí pracujících lidi naději na pří-chod skutečně socialistické společ-nosti a nechtěli, aby ono odsouzeni vyznělo vůči ostatním levicovým stranám a veřejnému mínění jako nedůsledné a platonické heslo, bylo třeba, aby po něm následovalo za-vržení takzvané " normalizace nyní vnucované cizími vojsky zemi, jejíž obyvatelstvo z 87 procent schválilo politickou orientaci na " socialismus s lidskou tváří

Podepsaní schvalují základní roz-hodnuti z ledna 1968, která měla za cíl rozsáhle informovat pracující masy, zjišťovat jejich potřeby a zapojovat je do řízení socialistické-ho státu; proto odsuzuji snahy ve Francii nyni skreslovat, bagateli-zovat nebo zamlčovat důsledky vojenského zásahu proti socialistic-kému Československu. Z toho dů-vodu znovu zdůrazňují svou solida-ritu s těmi, kdo se snažili vytvořit socialistickou společnost, ve které by moc přešla z rukou byrokratů do rukou pracujícího lidu.

Podepsaní vyvinou úsilí* aby ve Francii šířili pravdu o českoslo-vensku, zejména obsah projevů ve-doucích činitelů z vůle okupantovy odstraněných a toho času zba-vených možnosti veřejně se hájit.

Následují podpisy první skupiny signatářů; k 6.unoru 1970 podepsalo 221 osob, z toho 138 nynějších a řa-da bývalých členů FKS. Uvádíme několik jmen: Yves Cachin, chirurg, syn Marcela Cacliina; Jean Chain-tron, účastník španělské války, major francouzských partyzánů, býv. člen ÚV FKS; Maurice Clouet, kovodělník; Jean Couruges, sta-vební dělník; Serge Depaquit, inženýr; Paulette Garaudyová, učitelka; Maurice Gleize, typograf; Daniel Guériu, spisovatel; Claude Morgan, spisovatel; Paul Noirot, šéfredaktor časopisu « Politique Aujourďhui»; Roger Pannequin, ředitel školy, býv. člen ÚV FKS; Charles Tillon, hlavní velitel franc. partyzánů, býv. člen politbyra ÚV FKS; a další.

Morálka politiky ? Německý filosof Max Horkhei-

mer (74), který spolu se svým příte-lem Adornem vypracoval tzv. Kri-tickou teorii, jež dlouho platila za filosofii německé revoluční mláde-že, poskytl rozhovor časopisu Der Spiegel (č. 1-2, 1970). Řekl m, j.: " Kdyby se byl Hitler omezil na vraždění lidí pouze v Německu, tak by proti němu nezaútočil ani jeden z velkých států. Pak by to byly ^ takzvané vnitřní záleži-tosti RíŠe. Válku vedly velké státy s Hitlerem kvůli mocenským otáz-kám. Dnes je tomu stejně tak. V současné době se Západ chová k východním státům jako tehdy k Hitlerovi. Uvnitř se mohou dít hrozné věci, aniž si toho kdokoli v nej menším všimne. Když se zá-padní ministři zdraví s východ-ními, vyměňují si přátelská gesta a řeči, i když ten druhý je třeba masový vrah . . . Nepovažuji za správné, že se s teroristickými státy jedná třeba jen podobně jako s jinými. . . Mám podezření, že mo-rální integrita partnera tu vůbec nehraje roh. Ten druhý je totiž ministr mocné země, se kterou mu-síme dobře vycházet. To, že tam statisíce lidí trpí ve vězeních nebo v koncentračních táborech, to mu přece vůbec nenapadne. Proto po-važuji za úkol intelektuálů, aby neustále poukazovali na to, Že se se zástupci států, v nichž každý den dochází k hroznému bezpráví, má jednat jinak než se zástupci poněkud lidštějších států.. . Před-stavte si například, že v jedné zemi bude nastolen fašismus nebo tero-ristický komunismus. V dnešních okolnostech se kvůli tomu sotva co změní na vztazích takzvaných ci-vilizovaných států k těmto zemím. Myslící lidé by proto měli trvat na tom, aby země podstatně změnily svůj poměr k teroristickým státům.''

Möj priatel 5

LADISLAV MNACKO

Sme taká usporiadaná obec, celkom milá, Žilo by sa tu celkom fajn, nebyť niekorkých výtrŽníkov, bitkárov, ktorí nedajú nikdy nikomu pokoj. Či na liornom, či na dolnom konci, vždy sa jniekto s niekym škríepi, o medzu, o zabehnutú sliepku, o úrodu zo stromu, ktorý převisu je do susednej za-hrady, a niekedy aj celkom bez příčiny, len tak, zo sportu.

Najviac zo všetkých si vytrpím ja. Som len slabá ženská, neviem, čím som si za-slúžila, že mi nikto nedá pokoj. Možno je to preto, že žijem uprostred obce, na rínku, mój statok je sice malý, ale kdekto si naň robí chutě. Najviac ma vždy sužoval sused Hermann, nechutný, rabiácky typ, ktorý sa cítil najsilnejším v dedine a z toho dóvodu si osoboval právo strkat nos do všetkého a o všetkom rozhodovat. Nikto ho nemohol ani cítit, ale všetci sa ho báli. Ked sa postavil uprostred dědiny a zahánal sa svojou tvrdou palicou, radšej ho všetci obíšli velkým ob-lúkom. Nebolo radno sa s ním pustíť do sporu, ked bol právě v náladě.

Nikto si netrúfal postavit sa mu sám. Ked už sa jeho naparovanie stalo neznesitelným, spojilo sa proti nemu pár chlapov a tí ho iotom tak doriadili, že zaliezol do s voj ho omu a bol na nějaký čas pokoj. Najviac sa sápal 11a mňa, slabú ženskú,

ktorej sa sice vsetci líškajú, ale nikto jej nikdy nepomože. Ktože by aj riskoval bitku s Hermannom mne k voli? Hermann patří k najváčším boháčom široko daleko, ale ako to už býva, kto má, chce viac. Patří mu skoro celý rínok, len pár malých susedov prekáža, aby mu patřil celý. Ja som mu najbližšie, mój statok je malý, ale celkom pěkný, a on si, odkedy lio poznám, vzal do hlavy, že ho musí získat, podobrotky, lebo pozlotky. Už velaráz rozvál'al plot, ktorý oddeluje jeho maje tok od mój ho, pribehol s tou svojou obávanou palicou, celý červený od zlosti začal kričať — máš pěkné voly, jedného z nich chcem! Ak mi ho nedáš, dušu z teba vytrieskamí Ak mi budeš po voli, budem fa ochraňovat, aby ti nikto neublížil. . .

Čo v takej chvíli počať? Dám volka. Dám aj dalšieho. Dala by som mu najradšej všetlco, len aby som už mala od neho pokoj. Lenže móžem si byt v čomkolvek istá? Raz prišiel v noci, zabúchal na vráta, začal sa domáhat dnu, otvor, vylirážal sa, ak neotvoriš, uvidíš, čo sa stane!

" Chod domov prosila som ho, "chod sa vyspat, si opitý! "

" Máš nějakého chlapa v dome vykři-koval dalej, " a to sa nemóže trpieť, to uráža slušnost a kazí povesť našej obce, a pohoršuje verejnú morálku. . .

Ja, chlapa v dome. . . aj by sa nějaký poriadny mládenec šikol, ale ktože mňa už len chce? Kto sa opováži znepriatelit sa k vóli mne s Hermann on, ktorý vždy, všade vyhlašuje, že každému, kto by sa mi při-blížil, kosti doláme?

Otvorila som mu, čo inšie mi ostávalo? Usadil sa za stolom.

" Nalej mi vina. . . " přikázal mi, akoby som mu bola slúžkou. Nechcelo sa mi, bol už opitý, a taký býva najhorší, ale naliala som mu, v nádeji, že ho víno zmóže a že zaspí. Čerta ho zmohlo! Stále si pýtal to a iné, a čím viacej žral a slopal, tým sa mi zdal spupnejší.

" Patří mi celá obec! Všetko, čo tu je, mi patři, a aj si to všetko poberiem, ja tej chamradi plesnivej ukážem, kto je tu pánom! Tak ich dokaličím, že do smrti na mňa nezabudnú!

Triasla som sa v kúte, vedela som, že to je iba úvod. Dlho tak sedel pri stole, roz-prával sa sám so sebou, vyhrážal sa celému světu a vystatoval sa, aký je velký a miidrv a nádherný. . .

Potom sa obrátil ku mne. " Čo tam trčíš v kúte ? Čo nejdeš 11a světlo ?

Pod pekne sem, postav sa vedla mna. . . Šla som, len aby dal pokoj. " No, čo povieš, aký je tvoj sused

Hermann? " Mlčala som. " Čo mlčíš? Aký som? Ako sati páčím? " " Si milý. . . velmi milý. . . taky sympa-

tický, příjemný. . . " A ešte? " Si pěkný. Prekrásny. Utešený. Si 11 aj-

krajší mužský na svete." " A to už je všetko? " " Oh nie, si múdry, taký umný, všetko

dokážeš, čo si zaumieniš, všetko poznáš, všetko vieš.

Chlapi radi počujú také řečičky. Zdálo sa mi, že aj jemu zalichotili, lenže som sa mýlila. Zrazu vyskočil a dal mi strašnii facku, že mi skoro hlava odletela.

" Hlupaňa! To všetko je pravda, ale 11a to najhlavnejšie si zabudla! "

" Si. . . " súkala som zo seba v slzách, " si silný, si najmocnejší muž na svete! Nikto sa ti nemóže rovnať, ani postavit! Si Titan, ktorý všetkých zničí maličkom prsta! Si věčný, nesmrtelný, nezničitelný! "

A to ho, napodiv, udobřilo. Začal sí vykrúcaí fúzy, ale potom zase na mňa zrúkol:

t1 11

K u l o m e t JAN SCHNEIDER

Vykvajzuu se jim na to; já to nemám zapotřebí. Kdo se má v těch jejich vopi-čárnácli vyznat? Jednou seš dobrej — řeknou ti: vem to, ty se cukáš, voni tě užvaněj a ty to vemeš, voni nevěděj, jak je to v tobě naštelovaný, kdepak, to nevěděj — prostě ses jim nachomejtnul do krámu — seš pro ně dobrej vůl, kterýho někam nastrčej, klepaj ti na ramena a sami se vod toho vodtáhnou někam setsakramentsky daleko. No a ty se v tom plincej, ne cli si nadávat, vyžer to za ně a pak tě za všechno kopnou do zadku.

Jak jsem se k tomu dostal? Depak, já nechtěl dělat redachtora, to sem nechtěl! Já myslel, Že jim záleží na ousudku, co si jako vo tom všem mysli kluk z vesnice. Říkali: ted potřebujem lidi, kerý se umí vymáčknout po našem, bez parádiček, normálně s ve jma slov ani a, aby tomu každej rozuměl. Jo, tak jsem jim poslal do novin takovou veršovačku — chlapům v hospodě se to líbilo, tak sem to poslal, rozumíš — žádný tyhlety metafory — úplně normálně: Dejte lidem najíst, stře-chu nad hlavou a k čertu s pracháčem a, kerejm je fuk, že kluci choděj v listopadu bosi a kolik stojí kráva a dyž je fotr nemocnej Že není co do huby. Jo, to sem jim napsal.

A voni mně vodě psali, že jsem básník a Že bych měl dál psát a že je to vono. Jenže — todlecto se mi moc nezdálo. Ve fabrice máš svý jistý: robíš — zarobíŠ, nerobíš — nezarolííš, ale to psaní, to je vachrlatá věc Co dyž tě nic nenapadne — tak co? Kdo ti co dá? Všechno vlastně zavinil Franta Hlinků, kluk jeden ušatá — hrál na harmoniku jako Tonda, teda president Zápotocký, samá holka, pivo — no bohém, jak se říká.

Poudá: " Hanzi, vem to! Dyž tě chtějí k peru, jdi k peru. Vod pera se nezamažeš, jen sem tam ingoust a na tý psací mašině se naučíš, dyž děláš na revolveru — to by v tom byl hrom, dybys za pár dni ne ťukal jako nějaká cimprlina z kanceláře."

A tak jsem se rozjel do Prahy; -— pozvali mě na školení — dobrý jídlo a vodpoledne prej: — volejbal, soudruzi... — To víš, já tak mariáš a pivo. No a večer byla kultura, nějaký filmy a já jsem spal, by] jsem z vy klej v devět zalehnout. A ráno to do nás začali hustit, prej dělejte si poznámky a jak jste na tom s pravopisem a nadstavba je vodra-zem ekonomicky základny a furt tak dokola.

No a vocád mě poslali k peru, že prej sem šéfredachtor, že mám lidi k dispozici a že to

mám jako politicky řídit. Moc sem na to neměl čas, protože jsem musel cvičit v závodní lidový milici. PřiděliU mi kulomet — krásnou, úplně novou mašinku, že ji mám jako na starosti.

Já vím, ty si budeš myslet, že sem cáknutej, ale mně ti ten kulomet přírost k srdci. Já ho rozebíral, promazával a zase skládal, já sem si připadal zas jako ve fabrice — smrdělo to volej em a já měl chuť si k tomu přikousnout kus chleba s krásně vyškvaře-ným sádlem, kerej mi dycky máma dávala sebou k svačině. Jinak mě tahle ta hra na vojáčky dost štvala; to víš — sem baňatej — to dělá to pivo a na tý překážkový dráze sem si dycky myslel, že vypustím duši. Jináč bylo moc fajn, že jsme nenosili uniformy — tedy jako vojenský — von si člověk v těch montérkách lidový milice připadal zas jako dělňas — i dyž trošku moc naškrobenej. A vo těch přehlídkách — jako devátýho května — von to byl takovej zvláštní pocit, tak o ve j slavnostní, jako při fúnusu; lidi se na tebe dívaj a ty šlapeš levá, pravá — bolej tě sice chodidla vod toho parádešritu, ale cejtíš takový nějaký dojetí.

Teda v tom časopise mě to bavilo, to jo. Poznal jsem tam prima kluky, no ale i parchanty, ale parchanti sou všude. Jo a chodil jsem do tiskárny lámat a pak sem se dycky tady stavoval na jedno a dával sem kamarádům redakční výtisky, aby tedy vě-děli, co se kdy vysílá, kdy ten fotbal, dechovka a tak.

Taky sem chodil na porady, ale do těch jejich uměleckejch problémů, do těch sem se jim neplet, ňáký to jejich stereo a expe-rimenty, to mě moc nezajímalo.

No <— a vono se vlastně furt nic nedělo, až jednou, jako v únoru si nás pozval pre-sident — teda Novotnej — na Hrad a dal mi medajli za to, že tedy v tý milici dvacet let dělám a že se starám vo ten svůj kulomet.

No jo, jenže pak začal ten fofr, kterýmu sem nerozuměl. Najednou mě přestali zdravit ty, na který sem dycky psával posudky a jednoho dne svolali schůzi a řekli mi, že prej jsem zastáncem konzervativního křídla, že sem dostal vod Novotnýho tu medajli a že ten věstník dělám blbě a že dyž sem se tedy zapojil do tý milice, že mi tedy náhradou dají flek vedoucího oddělení zvláštoích úkolů.

Vono tedy, upřímně řečeno, von to není Špatnej flek. Je tam klid, sem tam někdo přijde, dyž má jít na vojenský cvičení, že aby se to v o d ! o žilo, že je pracovně moc vytíženej — jo a dělají se tyhlety kursy civilní obrany, dyby nás napad nepřítel a tak. Jenže mně došlo — proč já mám dělat

" Tak ked som taký, prečo sa spúšťaš s tou ubohou chamradou? "

Zapřísahala som sa, že sa s nikým ne-spúštam, že nijaký chlap by sa ani neo-povážil ku mne vojsť, zo strachu pred ním.

" To si myslím, že nie! Som tvoj ochranca a každý to vie! Teraz idem naučit všetku tú chainrad moresom. Ked sa s nimi vypo-riadam, vrátím sa, dopit víno. A aby si bola potom ku mne milá, to ti hovořím! "

Neverila som mu, ale naozaj odišiel. Musel sa na to už dlhší čas chystat, lebo o chvílu bolo počuť z dolného konca ohromný rev, nářek a volanie o pomoc. Neopovážila som sa výjsť von, ale aj cez oblok som viděla žiaru, ktorá osvětlila celú obec. Ten blázon zapaloval dom za domon. A naozaj sa zdálo, že je vo formě, že sa mu nikto nemóže postavit na odpor.

S lirózou som očakávala, čo bude dalej. Niet naozaj nikoho, kto to jeho šalenie zastaví? Ved zničí celú obec! A čo si potom ja, slabá ženská, počnem, ked tu bude sám nad všetkým pánom?

Bola to strašná noc. Najprv dokaličil a dodrúzgal všetko na dolnom konci, potom sa pustil na záhumnie. Odvšadial znel len nářek, stenanie, ktoré prerušoval jeho mohutný pokřik, odvšadial šla hal i vysoko k oblohe krvavé plamene.

Asi už nevedel dobré, čo robí, lebo o chvílu bolo počuť jeho rev z výchoclnej strany dědiny. Pustil sa do Iv Každý deň sa vyhrážal, že to raz urobí, ale nikto neveril, že si trúfne.

Ivan bol obor, ktorý mal svoj statok celkom na okraji obce. Celkove I10 považovali za čudáka, jeho názory na život sa mnohým nepáčili, a napriek tomu, že nepatřil k tým krikTúňom, celá obec sa ho bála a boli aj takí, čo sa těšili, že ho Hermann vyženie daleko za chotár, aby bol od neho pokoj. Ivan sa do obecných záležitostí nemiešal, len vždy huckal paholkov proti gazdom, ale sám mal doma tolko neporiadku a starostí, že ho to plne zaujalo a iných nechal 11a pokoji. Hermann sa dlho vyhrážal, že ho zničí, ale všetkým sa zdálo, že to vykřikuje len preto, aby přehlušil svoj strach a svoj rešpekt pred Ivanovou silou.

Musela to byt hrozná bitka, tej noci. Ked sa takí do seba pustia, lietajii franforce masa a kostí široko daleko. Hermann vždy, ked svojho protivníka trafil na citlivom mieste, s jasotom vykřikoval — ale som ti dal! Z toho sa už nevzpamátáš!

Nakoniec mu predsa len nestačili sily. Musel sa dat na útek. Ivan ho zahnal až do jeho vlastného domu a tam ho dotlkol tak, že sa zdálo, že konečne dá Hermann kaž-dému navždy pokoj. Prinajmenšom to bude velmi dlho trvať, kým sa z utržených rán vylíže.

Nakoniec boli Ivanovi za to všetci vdační. Je sice čudák, hovořili íudia, ale

nějaký zvláštní úkoly, dyž ze mně udělali šéfredaktora a dyž sem se cukal, že 11a to nestačím, proč mě do toho tehdy cpali a proč mě tedka vyhazujou. Přemejšlel sem vo tom a přišel sem na to, že u nás jsou strašný fiskusové, že dyž je teda nová politická linie strany, že je třeba v tý linii ject. Ne, že já bych byl proti straně a její linii, chraň bůh, ale mně nějak v tý době nedošlo, vo co straně de a dyž sem viděl, jak se do partajních funkcí začínají cpát bejvalí reak-cionáři, řek sem si: Hans, prr! Strana se sekla, nenech se vyhecovat, strana na to přijde, že se sekla a co zvorala, tak zase napraví. No jo, ale pak sem je začal po-slouchat — ty nový, co se do toho hrnuli jak velká voda a řečnili jeden přes druliýho a připomnělo mi to mýho strejdu. Můj strejda byl soc. dem., blázen to byl. Furt, že socia-lismus jo, ale vopatrně, že je to blbost znárodňovat každyho holiče (což taky je -— podívej, jak mě v tom našem komunále vopidlali) a že prostě tahlecta demogracie a humanita.

Mluvili jako kniha, ale já měl pocit, že až to zas partaj veme pořádně do ruky, že se podělaj strachy. No a když začaly tyhlety podpisový akce za zrušeni lidovejch milic, tak to už sem věděl, že z toho bude malér. Kde by byla strana bez lidový milice? No — jako generál bez vojska. Pak začali ve-řejně napadat sověty — zrovna si na to vybrali dobu, kdy sovětský jednotky brouz-daly po republice na tom vorientačním cvičem. A to už jsem bezpečně věděl — tohleto skončí bledě.

Taky jo. A když do rádia vtrhli Ivani, celý

osazenstvo se postupně zdekovalo. Rádio si vysílalo klidně dál vo sto šest z různejch míst po Praze. Lidi jim fandili, každej si jich vážil, voslavoval, je ]ako ňáký slavný ho-kejisty. Ze mně udělali kolaboranta. Ze mně — kerej s Lojzou jedinej nakonec zůstal v podniku po celou dobu, co tam byli Ivani. My je viděli, jak jedí krupici a brakujou ve stolech, na co přijdou. A taky jsme se jim vozvali. Tak třeba Lojza povídá sovětskýmu komandantovi: — Hele, továryš, ty komu-nist — ja komunist, ale hajzl, hajzl chceme mít tady s Honzou svůj — separátní, poni-máješ? Tvoji molodci — dobry molodci, ale u nás jinej zvyk a jinej mrav. A do toho paternosteru nám taky srát nebudete! Na to, soudruzi, nemáte právo! — a zabrali sme si klíč vod záchodu a komandant ani nemrk.

Jo, a taky chtěli pivo. To neměli říkat. Já jsem při tom slově viděl tadlecten svůj půlitr s tou krásně vymalovanou dámou, nádherně zarosenej a málem bych je bejval zabil! Co voni vědí vo pivu? Pijou ten svůj kvas a vodku — teda vodku mají dobrou, ale do piva nám kecat nemůžou. Lojza je dobrák, málem by vzal džbánek a zašel sem k Andule ale já se naštval a řek sem mu:

zkrotil toho věčného násilníka, konečne si budeme mócť vydýchnuť. . .

Ked prišiel ku mne na návštěvu, přivítala som ho všetkým, čo som mala, posledně víno som postavila na stol, počastovala som ho slaninou, chlebom, koláčmi. Ohromné sa mi páčil a zdálo sa mi, že sa páčím aj ja jemu. Stále sa len smial a hovořil mi — neboj sa nič, nemáš sa viac čo obávať, nikdy viac nepřipustím, aby s tebou tak hanebne zaob-chádzali! Na mňa sa móžeš sporalmúť, bu-dem ti ochráncom a bratom, spolehlivým priatelom. . . Ubezpečoval ma, že odo mňa nič nechce, že aj za tú štriidlu, ktorú som mu ponúkla, mi pošle koš jablciek a vrece niúkv.

• w

Od tých čias sa cítim celkom bezpečné. Miluj em Ivana, 011 miluje mňa, lásku si vyznáváme tak hlasiio, že to všetci musia počuť, a sotva kto z chlapov sa od týcli čias opováži vzhliadnuť ku iniie křivým poli la dom. Hermann, ked ho niekedy střet-ném na záhumní, sa na mňa milo usmieva a p3vta sa, či sa mi všetkého dostává, či by mi nemohol niečo ponvíknuť, lebo byť iuak užitočný. Neverím mu, poznala som ho aj inak. A bez jeho bohatstva sa zaobídem. Ved, keby sa mi nedostávalo, stačí požiadať Ivana, poslal by aj jablk, aj uniky 11a štrúdlu, ale to sa akosi ostVxham, som mu vdačná

w ' už za to, čo pre mňa urobil, a tá štrúdla, to je to najnienšic, čím sa mu móžem od-vdačiť.

Moju štriidlu má velmi rád, chodieva 11a nu stále častéjšie, a poje jej teda neúrekom. Ja sa mu neopovážím povedať, že som ju musela napiecť niekedy z posledncj nuiky a niasla. Čo tam, nnika, máslo, od Hermanna mám konečne svátý pokoj, a kým je pokoj, aj tej niúky a másla sa ako tak dostává. Dala by som mu aj viac, keby som mala, dala by som mu všetko, čo by sa 11111 len za-žiadalo. Ved ho mám rada, milujem I10, a on tiež mňa miluje, občas 111a to tak pochytí, že mu šepkám,Vaňka, Vaňuška, si mój najuaj-naj, si mi na tomto svete najdrališí, najmilší, najkrajší, aj tú bradavicu, čo máš 11a nose, milujem, aj tú tvoju od kiahní rapavú tvář, taká rapavá je ovel'a krajšia, než tá ružo-vučlco hladká Hermannova, všetko 11a tebe je, ako má byť, páčíš sa mi, všetko 11a tebe sa mi páči. . . len, Vaňuška mój drahý, tú železnú sukňu, do ktorej si ma zakul, aby si chránil moju nevinu, by si mi mal už konečne stiahnuť dolu, akážc je to láska, takto v takoni železnom zveráku, z takej sa nijaké děti nenarodia. . .

On vždy zosmutnie, ked ho o to žiadani. O11 je taký citlivý, no a zrejme sa mi hanbí povedať, na čo som už dávno sama přišla — že tťi železnú sukňu mi pretialiol preto, aby nevyšlo najavo, že je impotentný.

A tak teda vždy len sedíme, vyznáváme si večnú lásku, ja přitom vzdychám a 011 sa na mna hněvá.

— Žádný pivo nedostanou, měli k nám přiject jako turisti! My sme tady kvůli nim zavřený v tom smradu s nim a a kontra-revolucionáří si mezitím dávají v hospodě do trumpety! —

To jsem říkal a dal bych si Žejdlík, až bych brečel.

Pak zas začal na ulici nějakej kravál a komandant přišel a řek mí: -— Davaj pulí-mjot! — teda, abych mu dal kulomet, nás, milicionářskej kulomet! Čoveče, to mě na-míchlo. — Na co chceš, továryš, kulomet? povídám. — Na co chceš nás, dělníckej kulomet? Ty s ním chceš střílet do našich lidí? S naším dělnickým kulometem do našich lidí? •— A vis, co mi ten cucák s lampasama povídá ? — Voní to vaši lidi nepoznaj! —

Ten kulomet jsem mu samozřejmě nedal. Za pár hodin přišel rozkaz, že nás mají vystřídat. No, a vod tý doby tady sedím furt, piju pivo za pivem a pořád se ti ptám — proč já vůl tenkrát poslal tu básničku do těch novin? A dybych tady měl Frantu Hlinků, toho harmonikáíe co říkal — chtěj tě dostat k peru, tak jdi k peru — tak bych mu asi jednu pořádnou ubalil!

(Z připravované sbírky Salonek dočasné uzavřen.)

u Bolševici jsou děti svého carismu... dovedli odstranit cara, ale neod-stranili carismus ».

T. G. M A S A R Y K , Světová revoluce

Cesta na Měsíc IVAN SV1TAK

V roce 1968 se v srdci Evropy odehrála jedinečná historická udá-lost: československá demokratická revoluce na pudě socialistické spo-lečností, revoluce pokračující v nej-lepších tradicích Pařížské komuny, ruské socialistické revoluce a ma-darského povstání. Přesněji řečeno, odehrála se pouze první fáze této demokratické revoluce proti poli-cejné byrokratické diktatuře, fáze, jež začala sice jen jako intelektuální revolta a jako předehra k trans-formaci systému, ale jež přerostla těsně před okupací v revoluční hnu-tí za strukturální radikální změnu stalinských institucí. Demokratická revoluce Čechu a Slováku směřo-vala k strukturální reformě moder-ní průmyslové společnosti východ-ního typu (" socialistické " společ-nosti) a dokázala téměř neuvěři-telnou věc, že totiž po dvacetileté intenzívní represi existují i v pod-mínkách byrokraticko - policejního systému revoluční síly schopné ofenzivních akcí.

Abstraktní problém, zda je v mo-r 1 e r n i p r u m y s 1 o v é společnosti mož-ná či nemožná revoluce, existuje tedy pro Čechy a Slováky asi jako problém, zda je možné přistát na Měsíci, poté, když astronauti už letí z Měsíce zpět k Zemi. Jako se dnes stala přistání na Měsíci histo-rickou skutečností, jež nevyžaduje spekulativní analýzu, zda cesta na Měsíc je možná, tak po čs. demokra-tické revoluci na pudě moderní in-dustriální společnosti je spiše nutné aualvzovat historická fakta závrat-

•

něho letu dvou malých evropských národu k širší svobodě člověka. Ptá-li se někdo, zda je možná re-voluce v moderní průmyslové spo-lečnosti, pak můžeme dát jedno-značnou odpověd: ano, taková re-voluce je možná, reálná, úspěšná a z jejího průběhu vyplývá několik základních zkušeností, jež pravdě-podobně neplatí pouze pro společ-nosti východního typu. Zde se však zabýváme jen kladnými i zápor-nými zkušenostmi demokratické revoluce v moderní industriální společnosti východního (" socialis-tického ") typu.

Zkušenost 1. Charakter revoluce se podstatně liší od předchozích známých revolucí, zejmena v trojím ohledu: a) Revoluce není jen poli-tickou změnou, ale je chápána a praktikována jako radikální struk-turální změna systému, jako trans-formace společenského zřízení, jež v sobě spojuje rysy revoluce a reformy, a probíhá jako sled revo-lučních reforem, nikoli jen jako vý-měna osob nebo stran u moci. b) Re-voluce je pojímána ne jako krát-kodobý proces, ale jako permanent-ní revoluce, jako sled změn, který nutně zahrnuje delší časové období a delší, ne-li trvalou aktivitu demo-kratizačního, revolučního linutí, jež není opozicí uvnitř systému, ale opozici proti systému, c) Revoluce

se neodehrává jako změna politické orientace státu nebo jako změna vládního programu (ačkoli obojí zahrnuje), ale jako masové vystou-pení spontánně vznikajících skupin, které si rychle uvědomují, že jejich problémy jsou neřešitelné v rámci existujícího systému ekonomické a politické moci. Moderní pojetí de-mokratické revoluce je neslučitelné s elitistickou praxí profesionálních revolucionářů. — odborníků na pře-vraty.

Zkušenost 2. V ekonomickém o-hledu je revoluce umožněna náhlou krizí, jež je výrazem latentního rozporu mezi explozivně rostoucími výrobními silami a archaickými výrobními vztahy každé moderní průmyslové společnosti. Tento la-tentní rozpor trvá i tam, kde růst životni úrovně nepřetržitě roste, vy-tváří neustále nové rozpory i uvnitř vládnoucí mocenské elity a vede k zesilování represivních opatření a k omezování základních občanských práv. Tato latentní krize — jež nevylučuje mírný vzestup prospe-rity a životní úrovně mas — sjed-nocuje proti mocenské elitě základ-ní složky obyvatelstva a vytváří jednotnou nebo sjednocující se fron-tu masy proti elitě. Za těchto okol-ností dávají druhořadé události pod-nět k lavinovitému průběhu spon-tánního hnutí za radikální reformy, k náhlým a překvapivým krizím celé politické soustavy, k demokra-tické revoluci.

Zkušenost 3. Prosperita konzum-ní společnosti nedokáže potlačit hnutí za širší svobodu, za občan-ská práva a za novou kvalitu ži-vota, i když lze vojensky porazit představitele odporu a okupovat zemi. Moderní demokratické revo-luce nemají svůj zdroj v ekono-mické krizi předválečného typu, ale v latentní krizi celé soustavy, jež vede vždy znovu k promarňování rostoucích nadějí a vytváří revoluč-ní vědomi navzdory případné eko-nomické prosperitě. Tvrzení, že re-voluce nemá v moderní industriální společnosti svou hnací sílu a spole-čenskou základnu, je zcela liché a nevěcné, protože tato základna se vytváří právě v procesu rozvíjení hnutí za strukturální reformy, jako politické spojenectví staré a nové device, jako zájmové společenství celých vrstev a tříd. Společenská základna revoluce je latentně dána již v samé struktuře moderní prů-myslové společnosti a roste v pro-cesu uskutečňování revolučních re-forem, v procesu demokratizace a transformace systému.

Zkušenost 4. Hnutí za strukturál-ní reformy probíhá jako demokra-tizace existujících institucí, jako náhlá diskontinuita ve fungování systému. Systém je paralyzován, ale není vyvrácen, protože sami představitelé demokratizace chá-pou, že nemohou prostě převzít moc, ale že naopak musí rozvojem hnutí

G- ' ' - — ' I . . . . .

Pražští občané u Palachový rakve. Snímek: H. Bock

vytvořit nátlakové situace k prosa-zení reforem. Demokratizace sama přináší zcela nové a velmi účinné formy politického tlaku, jež se vytvářejí ve spontánní praxi, jako nová akční centra, politické kluby, dělnické samosprávy, jako masové protestní akce, jako revoluční hnuti za strukturální transformaci. Kri-tický moment hnutí nastává při po-kusu o uskutečnění základních pro-gramových požadavků a vyvolává represívní vlnu, jež je však: příliš slabá, než aby zastavila spontánní masy.

Zkušenost 5. Jakmile se demo-kratická revoluce dostává na práh druhé fáze, kdy je nutné zavádět první praktická opatřeni zasahující samu strukturu daného systému, ocitá se demokratizační proces v rozhodující krizi. Probíhá-li jako lokální, izolované, národními hra-nicemi omezené hnutí, pak na sebe lidové revoluční hnutí soustředí kon-trarevoluční síly, jimž nemůže od-porovat bez mezinárodní podpory, bez spojenců, bez světového hnutí za strukturální reformy, bez pod-pory demokratických sil uvnitř vlastního bloku. Paralelní demokra-tizační hnutí v dnešních supervel-mocích —• zejména demokratizační hnutí v SSSR — je nutné, má-li se prosadit radikální strukturální změna, a to i tehdy, když je změna systému výrazem vůle téměř všeho obyvatelstva a je na dosah ruky. Demokratické revoluce jsou v ná-rodním měřítku odsouzeny k záni-ku pod pásy tankových kolon vel-moci. Hnutí za strukturální reformy moderních industriálních společnos-tí musí být mezinárodní a přesa-hovat hranice bloku, má-li být úspěšné.

Zkušenost 6. Vojenská intervence zastaví revoluční proces a znemož-ní uskutečnění strukturálních refo-rem, ale latentní krizi režimu pro-hloubí, protože represívní policejně byrokratický ráz systému se stal naprosto zjevným. Okupační moc si musí vytvořit mocenskou základ-nu z policie, armády a stranického aparátu, zavést monopolní systém jedné strany, obnovit cenzuru in-formací a znemožnit vzájemné spo-jení revolučních skupin. Spontánní aktivita radikálních skupin udržuje po určitou dobu nenásilný odpor, ale protože alternativa ozbrojené-ho boje není reálná a nemůže se v podmínkách cenzury volně proje-vit, musí ustoupit po několika aktech zoufalého individuálního hrdinství. Společnost je jako celek vržena do poměrů předreformní fáze, ale ja tam vržena s takovým revolučním vědomím, že ani lavina konzumní prosperity nezahladí vůli k odporu při první příležitosti. Intervence vytváří demokratické transformaci latentní masovou zá-kladnu, politický podklad budoucí revoluce.

Zkušenost 7. Členstvo komunis-tické strany stojí v krizi proti aparátu strany, ale je stále rozhodu-jícím způsobem ovlivňováno byro-kratickou elitou stranického a od-borového aparátu. Komunistická strana jako celek nejedná jako revoluční síla, ale jako strana pořádku, jako disciplinovaný orga-nismus byrokratické elity, jež zra-zuje svůj vlastni program, zrazuje revoluční vědomí mas a organizuje kolosální podvod k ospravedlnění intervence. Aparátnická elita se stává přímým nástrojem kolaborace s okupační mocí, dřívější národní hrdinové jsou aktivními pomocníky okupantů, legalizuj ícíini ztrátu su-verenity. Dialektika historie uka-zuje ambivalentní Janusovu tvář komunistické strany, jíž masy pro-půjčily lidsky mírné rysy jen proto, aby se vzápětí dívaly na válečný škleb téhož aparátu, který nemůže dát komunismu lidskou tvář ze stejných důvodů, proč neprovede kvadraturu kruhu.

Zkušenost 8. Okupace rozdrtila masové iluze o demokratickém charakteru komunistické strany a o možnosti uskutečnit pod vedením této strany socialismus s lidskou tváří. Komunistická strana byla, je a bude byrokraticko-elitistická or-ganizace, jejíž podstata je neslu-čitelná s demokratizačním nebo de-mokratickým hnutím, se spontánní tvorbou a politickou aktivitou ob-čanstva. Dnešní komunistické stra-ny jsou byrokraticko-policejní apa-ratury k manipulaci mas, nejsou politickými stranami a tím méně mluvčími sociálně reformních hnu-tí. Každé budoucí úsilí o demokra-tizaci systému musí vždy znovu narazit na nepřekročitelné meze komunistické strany jako stalinské instituce, na její hluboce antidemo-kratickou a protilídovou podstatu,

3 X Egon Hostovs Tak rád bych řekl malému Leonovi, že už vím, jak poznat ty,

od nichž pochází všechno naše neštěstí, jak poznat lidi s duší pirátskou; oni neslyší větrný hlas dobrého krysaře, jenž od stvoření svítá svolává spravedlivé k slavnému taženi, nikdy neskončenému, proti nepřátelům slunce, květů a písni volných ptáčat. Tak rád bych tohle řekl malému Leonovi, ale on by mi nerozuměl. (Listy z vyhnanství, 1941).

.. .my budeme žit třeba staletí, nás mlze vyhubit do posledního1. Dokud si šílený člověk neujařmi zemi a Čas a nebe, dotud budou skryté bytosti v podzemí podrývat svět tyranů, křivých soudců a faleš-ných proroků. Podzemní armáda je nezdolatelná, protože je nesmrtelná/

(Sedmkrát v hlavní úloze, 1942).

Víc než vzezřeni toho Člověka znepokojila mě formulace jeho nátlaku. Připadala mi nějak známá. Dožadovala se v trojí variaci bezpodmínečné kapitulace A si takhle:

Podrob se, nebo tě zničím! Podrob sé, nebo se zniČÍŠl Podrob se, nebo mě zničíš!

Poslední variace byla nejpitvornějši, protože se dovolávala lítosti, soucitu a svědomí, které ovšem potřely na prach hrozby předchozí.

(VŠeobecné spiknuti, 1960).

na elitistický ráz této instituce. Demokratizaci lze provést s komu-nisty v podmínkách pluralistického politického hnutí, ale nelze ji pro-vést pod vedením aparátu komu-nistické strany, který vždy hájil a bude hájit zájmy byrokratické elity sovětské i vlastní. Komunistic-ká strana je důsledná, když policií potlačuj e masové demonstrace, nikoli když koketuje s heslem o ko-munismu s lidskou tváří. Má-li komunismus lidskou tvář, není už komunismem.

Zkušenost 9. Demokratická revo-luce narazila na prahu druhé vý-vojové fáze na hlavního nepřítele strukturálních reforem v Evropě — na tankové kolony mocenské elity SSSR, na kontrarevoluční silu ve-dení ruského státu, jenž se neřídí podle Leninových zásad, ale podle Hitlerova přesvědčení, Že " Grau-samkeit imponiert. . . Terror ist das wirksamste politische Mittel ". De-mokratická revoluce ztroskotala znovu na sovětské fašistoidní dik-tatuře, která po padesát let znemož-ňuje v Evropě myšlenku socialismu a způsobuje, že kapitalismus se v Evropě udržuje jen z hrůzy nad nelidskostí režimu, jenž chce kapi-talismus vystřídat. Ruský stát se stal orgánem byrokratické kontra-revoluce, intervenčních válek proti ČSSR, proti Číně a proti Evropě a bude v této cestě pokračovat na-vzdory liberálním iluzím o tom, že stalinismus je mrtev.

Zkušenost 10. Nej důležitější pou-čení z Čs.demokratizace je skuteč-nost, že nepodaří-li se prosadit demokratickému hnutí radikální strukturální reformy, pak fašistoidní diktatury prosadí vlastní řešení. Ne-zdařené revoluce vedou nutně k fa-šismu, k neostalinismu, k upevnění represivních totalitních diktatur, jež jsou nej vyšší formou organizo-vané represe na světě. Čs. demo-kratizace ztroskotala na mezinárod-ně organizovaném gangu vojen-ských elit Varšavského paktu, které považují státy za vlastnictví elit, ztroskotala na solidaritě stalinské monopolní byrokracie východního bloku a na iluzích o komunistické straně jako vedoucí síle demokra-tizace. Alternativy se stávají hro-zivě jednoduché: bud demokrati-zace moderních průmyslových spo-lečností nebo fasistické barbarství.

Za zkušenosti dějin se platí krví, okupacemi, válkami. A přece je známo, že jediné poučení, které vy-vozujeme z dějin, je poučení, že lidé se z dějin odmítají poučit. A s touto Hegelovou dialektickou trp-kostí, zesílenou tragickým, nechápá-ním československeho experimentu v řadách západní levice, musíme se vrátit ke spekulativní otázce, zda je možná revoluce v moderní prů-myslové společnosti. Ano, je, je do-konce reálná a nutná jako alter-nativa fašistoidniho barbarství oku-pací, preventivních válek a totalit-ních diktatur. Revoluční proces má ovšem nové podoby a je nesmírně závažné, zda přívrženci strukturál-ních reforem rozpoznají správně předrevoluční situace, přípravné fáze strukturálních změn a zda čs. experiment bude v historii generál-ní zkouškou demokratické revoluce v Rusku a v Evropě. Českosloven-ský lid prožil jako první na světě počáteční stádium transformačního procesu moderní průmyslové spo-lečnosti, přípravnou fázi struktu-rální změny, počátek demokratické revoluce, ale i absolutně nový typ revolučního procesu, nový pokus o transformaci struktury socialistic-kého státu.

Ve dnech, kdy lidé létají k Mě-síci, se může zdát revoluční od-pověd na problémy moderní prů-myslové společnosti archaickou. A opravdu, revoluce je archaická před technikou, která proměňuje fantazii v realitu. Ale není archaic-ká před fantastickou realitou hla-du poloviny lidstva, agresivních vá-lek, totalitních diktatur a dimenzí lidského odcizení. Pokud bude člo-

věk usilovat o širší svobodu a so-ciální spravedlnost, pokud bude hledat cestu, jak překonat hlad, bí-du, strach, války a násilí, dotud nebude revoluce archaická, i když za takovou bude znovu a znovu prohlašována.

(Stať Ivana Svitáka je odpovědí na téma Možnost a nemožnost re-voluce v moderní průmyslové spo-lečnosti, které bylo na programu vídeňské konference International Dialogite Committee v Červenci 1969).

POKROK BUDE POMALY

Západouěmecký týdeník Die Zeit přinesl v čísle 52/1 (1969-70) roz-hovor s filosofem a atomovým fyzikem Carlem Friedrichem von Weizsáckrem. Pod titulem Co bude z člověka? se tu probírají některé teoretické otázky futurologie. Zá-věrečná pasáž se pak týká budouc-nosti společenského uspořádání světa. Weiszácker říká: " Považuji institucionalizaci nadnárodních řá-dů. — tedy jakýsi druh světovlády — za konzervativní metodu. Možná, že existují radikálnější řešení, která tuto metodu překonávají. Ale má-li se na lidstvu a na jeho společen-ských řádech alespoň něco a nějak změnit, pak se mi cosi takového jako centrální politický světový rád zdá nevyhnutelné. " Na otázku o budoucnosti atomové rovnováhy velmocí německý filosof odpověděl: " Před deseti lety. . . jsem se po-koušel seznámit Německo s tezí, kterou jsem krátce předtím po-znal v Americe, totiž s tím, že by to tak mohlo být (dojít k světu bez válek), kdyby se na to šlo chytře. Dnes už jsem vůči této tezi skep-tičtější. Strach není přece nutně jen stabilizující faktor, nevede nutně k rovnováze. Existují zcela speciální zbroj ně-technické faktory jako se-cond strike capability (možnost dru-hého úderu), které daly šedesátým létům velkou stabilitu. Měli jsme velký úspěch proto, že už si neuvě-domujeme, jak vratké zas mohou být všechny předpoklady. Celá ve-řejnost má za to, že hrůza ato-mových zbraní je už sama o sobě ochranou před válkou. Ve skuteč-nosti je to však jen schopnost k druhému úderu. Jestliže se tato schopnost neprokáže, bylo by mož-no atomovou válku vyhrát. Potud nepokládám soudobé zajištění míru rovnováhou strachu za předchůdce konečného uspořádání. Ono 1 poli-tické ' musí nastoupit místo 1 tech-nického Jinak by se mohlo stát, že v sedmdesátých letech opět sta-bilní rovnováha zmizí. Potud ještě ; Dokládám sedmdesátá léta za na-bídnutou šanci; nebude-li využita, pak by mohla být osmdesátá léta nebezpečná." Pokud jde o němec-kou otázku, " kdysi jsem si mys-lel, že by se snad mělo zkusit ře-šení německého problému v rámci problému evropského, tedy otevře-ním hranice, která dnes dělí Evro-pu. Přiznávám, že v tomto bodě jsem od srpna 1968 přece jen mno-hem skeptičtější... Mám za to, že úsilí, které v tomto směru vyvíjí nynější spolková vláda, musí byt bezpodmínečně vyvinuto, i když jsou šance v této oblasti omezeny. Nemyslím si, že by nás jiná poli-tická linie dovedla k lepším výsled-kům. Mám jen za to, že nesmíme přeceňovat prostor k jednání, který dnes máme. Byl-li tento prostor dřív — tedy před 21, srpnem 1968 — větší, lze ted těžko posoudit. Přinejmenším se nám však tehdy mohl zdát větší. Soudím, že ted se ten prostor zúžil, takže by nemělo dojít ke zklamání, půjde-li pokrok kupředu jen velmi pomalu1'.

PRAVDA SE UMLČET NEDA BEDŘICH ROHAN

Nastavuješ někomu zrcadlo a chová se všelijak. Samozřejmě — může se stát, že se vlastní podo-bizna setká s plnou spokojeností toho, kdo na sebe zírá. To však bývá spíše výjimkou. Většinou do-chází k pohledu nebo odhalení kri-tickému; pak bývá reakce zajímavá.

Nám, generaci válečných a po-válečných let, nastavilo takové ne-milosrdné zrcadlo polednové období. Rázem nám ukázalo, že vlastně přicházíme k následující generaci s prázdnýma rukama a s prázdnými frázemi; že mezi námi chybí po-třebné spoje. Položilo nám řadu lapidárních, základních otázek: ja-ký je náš poměr k realitě, k pravdě, k čestnosti, k lidským bytostem; co a jaký vlastně je ten náš socialismus.

Z Paříže, kde jsem v tu dobu žil a pracoval, to vypadalo veli-ce skromně, domácky a česko-slovensky. Bylo to strašně sympa-tické a milé: Chtěli jsme si doma, po svém a na svém, dát do pořádku vlastní záležitosti. Nikomu jsme se nevnucovali. Nebyli jsme pro ex-

ort. To, k čemu jsme postupně .ocházeli, jsme do světa nevykřiko-

vali. Spíše začalo opět více zain-teresovaných přátel cestovat k nám, do Československa, aby se podívali zblízka a na vlastní oči, co se to u nás děje.

Ne, nebyli jsme pro export, ale stali jsme se nicméně importem. Během nepředstavitelně krátké do-by, většinou ještě v roce 1968, vy-šlo jen ve Francii neméně než 18 knih a publikací o vývoji v česko-slovensku. To se stalo, pravda, ze sympatií k nám, ale jistě také proto, že ve Francii byla živá, latentní potřeba klást si podobné základní otázky, jako předtím u nás.

Vzpomínám na květen a červen roku 1968. To studenti stavěli noc co noc své marné barikády na bul-váru Sailit Michel; obsadili Odeon a bezvýsledně tam diskutovali non-

stop po několik týdnů. Rozjíždělo se obrovské stávkové hnutí, které někdy vypadalo hodně radikálně: na balkónu pařížské Citroenky vi-sela ze šibenice slaměná podobizna pana generálního ředitele. V rozhla-se a televizi zahájilo několik desítek novinářů boj za to, čemu říkali nezávislé, objektivním pravdivé vy-sílání. Zavolali mne ze stávkového výboru ORTF a chtěli na runě sta-tut Čs. televize; když z Prahy došel, nemálo jsem se za něj styděl. Tak jsem jim řekl — nehleďte na statut, ten je dávno překonaný, zajedte si k nám a podívejte se, co vysíláme.

Ptal jsem se v Odeonu, za co studenti bojují. Proti kapitalistic-kému řádu, za socialismus, zněla odpověd. Jak to bude vypadat? — chtěl jsem vědět já. Třímali obrazy Che Guevary a Maocetunga.

V tu dobu, kdy se u nás začala vytvářet ona vzácná jednota mladé inteligence a dělníků, vyhýbali se komunističtí funkcionáři středis-kům rozbouřených studentů kolem Sorbony jako čert kříži. Vzpomí-nám na den, který byl komunistic-kými odbory vyhlášen za Den ma-nifestace dělníků a studentů; bylo to deprimující. Stál jsem na bul-váru Beaumarchais a nemohl jsem nevidět, jak komunistická odborová pořadatelská služba — takoví bu-doucí francouzští estébáci — tlouk-la do skupin agitujících studentů, prý do " provokatérů Pamatuji, s jakým opovržením, s jakou nafou-kaností a s jakou nenávistí napa-dala " I/Humanité " vzbouřené studenty. Chvílemi opravdu nebylo jasno, kdo se vlastně bojí studentů více — vláda anebo vedení Fran-couzské komunistické strany.

Od zrcadla, které není křivé, je možno se odvrátit, je možné je zakrýt, je i možno je roztřískat. Avšak 21. srpen byl pro francouzské komunisty, pro poctivé členy strany takový šok, že po jistou dobu to nebylo možné. Dodnes formálně pla-tí usnesení vedení FKS o tom, že vojenský zásah pěti armád Var-

šavského paktu v Praze považuje za chvbu.

V ten den, v tu noc a v to ráno, kdy se to stalo, chodil po Praze s fotoaparátem v ruce jistý člen francouzského politbyra. Byl z těch, kteří po lednu projevovali značné sympatie vůči úsilí Čechů a Slováků dělat si své věci po svém. Vím, jak zdrcujícím způsobem na něho za-působila invaze našich " bratří " v srpnu.

V proměnách tohoto muže vidím tak trochu symbol a zosobnění strašlivé intelektuální slabosti vět-šiny soudobých komunistických stran. Pro něho, který viděl věci na vlastní oči, představovaly ony strašné hodiny na Václaváku ono nastavované zrcadlo. Ale pak a po-stupně, žel — no, to víte, je to těžké.

A tak vcelku zabrala ve Fran-couzské komunistické straně myš-lenka, že na to, co se stalo v Čes-koslovensku, je snad nejlépe zapo-menout. Ona rezoluce, která svého času vyslovila umírněný nesouhlas se sovětskou intervencí a zároveň navrhovala Moskvě nepřerušené vroucí přátelství a vzájemné poro-zumění, se zřejmě měla stát " teo-reticko-liistorickým " základem fa-rizejské praxe o vlku a o koze, měla uklidnit hladinu na obou stra-nách. Kus usilovné práce v tomto ohledu vykonal take Vasil Bil'ak, který v době, kdy oficiální doku-menty ÚV KSČ ještě hovořily jinou řečí, vyvíjel velmi houževnatou a široce rozvětvenou činnost a pře-svědčoval soudruhy ze zahranič-ních stran, že ani sama KSČ si vlastně nepřeje, aby ostatní bratr-ské strany projevovaly nadále ak-tivní zájem o osud Československa. Těm komunistickým funktionářům v Paříži, kteří se báli nastavova-ného zrcadla, spadl kámen se srdce.

Do zamlžujícího se zrcadla, od ně-hož se vysocí funkcionáři z FKS začali tehdy uklidněné odvracet, udeřilo sebeobětování Jana Paladia jako kámen. Aby se nezapomínalo.

Ta stopa nezanikne

ERNST FISCHER

Jsem stále přesvědčen: ta stopa nezanikne. Přihodilo se tenkrát (za pražského jara) něco jedinečného, co daleko přesahuje denní politiku — poprvé v dějinách byl lid osm měsíců šťastný. S kýmkoli jsem v Československu mluvil — a ť s děl-níky nebo s intelektuály — byla to prostě zář štěstí, které v3rcházelo z těch lidí: Konečně to, co jsme si mysleli, konečně to, o čem jsme snili!

Myslím, že Československo bylo v těch několika měsících až do 21. srpna nejsvobodnější zemí, jaká se kdy vyskytla. A vzpomínka na ono štěstí nemůže nikdy zaniknout. Mno-zí budou pochybovat, mnozí budou rezignovat. Z některých se vyklu-bali mizerové. Ale vzpomínka na dny pražského jara zůstává jako výbušnina, s níž se vedení státu nikdy nevyrovná. Ta výbušnina jednoho dne explodouje...

Máme už starých stávajících stran dost. Očekávám, Že se budou postupně vytvářet zcela jiné spole-čenské formace, rozporuplně, bez receptu, obdařené zprvu mnoha chybami. Nedají se zkonstruovat od zeleného stolu. Vzejdou z praxe, která musí být stále promyšlena, znovu a znovu přezkušována a pak •řenásena do teoretických důsled-:ů. Už ted existují nové mezinárod-

ní kontakty mezi progresivními lidmi a skupinami velmi rozdílného zaměřeni. Moji přátelé a já můžeme například snáze hovořit s mladým

pokrokovým jezuitou nebo donii-nikánem než s dogmatickým ko-munistou. Staré zábrany při doro-zumívání padly, starý slovník poznenáhlu bledne.

Budeme-li pojem soutěže mezi socialismem a kapitalismem chápat tak, jak ho chápou sovětští vůdci: Kdo má větší sociální produkt? Kde je vetší produktivita práce? Kde se víc vyrábí? — pak tuto soutěž vyhrál kapitalismus. Ale soutěž mu-sí být vybojována tak, jak se o to pokoušeli v Československu: boj lidského štěstí s lidským neštěstím — Kde je víc svobody? Kde se víc rozvíjejí všechny lidské schopnos-ti? —ř souboj mezi zásadou výkon-nosti, která myslí jen na vzestup výroby, a (jednou už konečně) zá-sadou, že nikoli produkt, ale člověk je rozhodující. V tom by byl socia-lismus potenciálně silnější. Histo-rické důkazy ovšem zatím neexis-tují. Jsem přesvědčen, že v Česko-slovensku by takový model — s velkými potížemi, tedy také ne ja-ko ideální případ—mohl vzniknout.

Stopy československých událostí vstoupily hluboko do všech východ-ních zemí a cosi tam vyvolaly. Mohl bych jmenovat ze svých zku-šeností a z kruhu svých přátel mnoho lidí různého původu a posta-vení, na něž vykonala Praha rozho-dující vliv. Získali odtud naději, že je přece jen možný skutečný socia-lismus. Získali odvahu postavit se ve velmi těžkých podmínkách na odpor, organizovat jistý druh ile-gální práce. Jsou to jistě jen malé skupiny, například v Polsku...

Neočekávám, že ted vyjdou nové impulsy z východních zemí. To je nyní spíš odpovědnost, morální a dějinná povinnost nejen západních komunistů, ale všech — v nejširším slova smyslu — socialisticky cítí-cích a smýšlejících lidí na Západě. Na nás dnes čekají lidé ve východ-ním bloku.

Nebyla to náhoda, že celá věc začala v Československu, Byla to nejrozvinutější země východního bloku. Ale také proto, že Češi měli velkou demokratickou tradici. Dě-jiny a tradice národa hrají na cestě k socialismu rozhodující roh. Vul-gární marxisté tohle velmi často podceňují. V Rusku žije dnes dál pod novými společensko-výrobními poměry staré carské Rusko — tato nesnesitelná tradice země, která ne-měla renesanci, která neměla měš-ťanstvo, ale zato 300 let vlády Tatarů. My na Západě máme vý-hodu v tradici osobní svobody, vě-domí osobnosti, lidské důstojnosti a lidského práva, což se v Rusku vyvinulo jen velice slabě. Celá tahle tradice je nakažlivá a může se na Západě — je to dnes například vidět uvnitř církví — stát revo-luční silou. Na druhé straně na-prosto nevylučuji, že na Východě má jistý vliv na mladé lidi i myš-lenka socialismu, zdegenerovaná na frázi,^myšlenka, která může vést — a v Československu také vedla — k tomu, že lidé říkají: Ano, tohle se učíme ve škole, ale tohle přece u nás vypadá docela jinak.

Ne náhodou stojí proti dogma-tické linii tak rozhodně právě mlá-dež, neboť pro ni neznamená So-větský svaz v žádném případě to, co znamenal pro nás — a to, do-dávám, v hloubi srdce už něco platí.

Rekne-li něco Brežněv, nevěří nikdo ani slovo. A ti, kdo to opa-kují, lžou vědomě. A ti, kdo to poslouchají, vědí, že se lže. To je ohromný rozdíl reprízy. Jednou to působí, jednou je člověk připraven a schopen v dobré víře spolupra-covat při úděsných věcech. Podruhé to

( Výňatky z rozhovoru Em si a Fi-schera s časopisem Der Spiegel ve 47.

1969)

Mělo to na mnohé Francouze hluboký dopad. Bohužel ze všech listů, vycházejících v Paříži, to byl ústřední orgán FKS " L'Humani-té který o hrdinském činu čes-kého studenta referoval nejméně. To nebyla náhoda; vždyť v Praze sedí už po léta jako stálá dopiso-vatelka tohoto listu Philippa Grif-fithsová-Iíentgésová, která je mno-hem více spjata s Moskvou než s Paříží. Vidí svůj úkol především v zamlčování pravdy; čím méně referuje, tím lépe pro Kreml. Ale ostatní francouzští novináři psali a referovali široce a vcelku naprosto pravdivě. Vím z rozhovorů v oné době, jak vycítili, že Palachu v čin — nej vyšší protest proti cenzuře a proti ilegálnímu vpašovávání plát-ku nazývaného " Zprávy " — se dotýká téměř bezprostředně i je-jich vlastních zájmů. Dík těmto poctivým žurnalistům pro ží vah francouzští občané Palachovu a československou tragédii s porozu-měním, se sympatiemi, hluboce. Ilustrovaný týdeník "Paris-Match" přinesl například několikastráiiko-vou vzrušující fotoreportáž o Janu Palachoví. A k nejhlubším zážitkům snad patří prostý dopis francouz-ského rolníka, který v Palachoví podle uveřejněných fotografií po-znal nesmírně sympatického a vese-lého mladého Čecha, který v létě předcházejícího roku pomáhal na jeho usedlosti ve žních. Tak se ši-roká francouzská veřejnost dově-děla, že statečný československý student měl rád i jejich zemi, že tam dokonce nedlouho před svou smrtí byl a pracoval.

Palachův čin vzrušil i ve Francii některé lidi, kteří takto nechtěli být vyrušováni. Je opravdu zajímavé, jak se " oficiální " stranická místa FKS snažila, aby si toho lidé moc nevšímali, aby v sebeobětování mladého studenta filosofie neviděli nic příliš významného, aby pokud možno co nejrychleji zapomněli.

Jen to zvažte, lidičky — jak strašlivý je to zločin, že někdo po-škodil reprezentaci Aeroflotu v Pra-

ze, a jak bezvýznamná je to naopak věc, jestliže se upálil mladý člověk na Václavském náměstí. To první " oprávněně " vyžaduje vymýcení všech zbytků polednové politiky; to druhé je nutno zapomenout a ba-gatelizovat. Tak hluboko pokleslo dříve velké hnutí, které k sobě při-tahovalo v jednu dobu sympatie, nadšení a obětavost tisíců mladých lidí.

Zapomnělo se tedy ve Francii? Bvlo to všechno marné?

v

Nezapomnělo, nebylo. Začal vycházet a našel své místo

u mnoha tisíců čtenářů nový, po-krokový časopis, který i nadále a soustavně píše o Československu pravdu — časopis Politique Au-jourd'hui. Jeho šéfredaktor se ne-chal raději vyloučit z řad FKS, než aby na její příkaz mlčel či lhal.

U francouzské špičkové inteli-gence, u těch, jejichž intelektuální a charakterové čistoty se řídící apa-rátuíci FKS tak velice bojí, vzpo-mínají Jana Paladia i českosloven-ského pokusu dát socialismu lidskou tvář i nadále s láskou. Obrovskou váhu má tu každé slovo Aragonovo, slovo velkého básníka, který se přes svou příslušnost k ústřednímu vý-boru FKS nedává umlčet. Zdá se, že ted už pouze Aragonňv osobní prestiž ho chrání před nenávistí těch, jejichž postavení uvnitř ve-dení strany se opírá jen o míru jejich poplatnosti Brcžněvově dok-tríně. A právě tyto síly nyní vedou zavilý protiútok proti Rogerovi Ga-raudymu, marxistickému filosofovi, který v důsledku svého čestného vědeckého postupu dochází k podob-ným závěrům, jako předtím jeho kolegové v Československu, jako Ernst Fischer v Rakousku a další.

Není pochyb o tom, že Garaudy bude " potřen ", přehlasován, bude " odstraněn Waldeck Rochet, Etienne Fajon, George Marchais a ostatní si pak budou vzájemně blahopřát. Pojedou možná na dovo-lenou na Krym.

Ale pravda zůstane a umlčet se nedá.

Mrazivý socialismus JEAN-PAUL SARTRE

Pařížské nakladatelství Galliniard vydalo v lednu 1970 knihu Antonína J. Liehma Tři generace (s podti-tulem Rozhovory o československé kultuře). Kniha, vyzdobená kres-bami Adolfa HoíTmeistra a přelo-žená do francouzštiny Marcelem Aymoniiiem, obsahuje třináct roz-hovorů, které vedl její autor v le-tech 1966-8 s předními českoslo-venskými spisovateli. Na pařížské edici, která zahrnuje i autorovu obsáhlou studii o kulturně politic-ké problematice 60. let v ČSSR, je zvláště pozoruhodný úvod, jenž pod názvem Socialismus, který při-šel z mrazu (čímž se parafrázuje titul na Západě před lety známého politicko - špionážního bestselleru) napsal Jean-Paul Sartre. Poslední dvě části Sartrovy předmluvy otis-kujeme v plném znění; navazují na jeho vyklad československého pokusu o humanistický socialismus:

Víme, co následovalo: tento so~ dalismus se nestačil ani narodit, když byl zardoušen kontrarevolucí. " Pravda " tohle neustále opakuje a já se sovětským listem plně sou-hlasím, až na jednu vedlejší otázku z toho množství hlavních problémů: kontr ar evoluční síly nepřišly ze Zá-padu; nebyl to tentokrát západní imperialismus, kdo potlačil demo-kratizační hnutí a násilím, nátla-kem obnovil dřívější stav věcí. Vedoucí činitelé SSSR, vystrašeni vidinou, že se socialismus znovu dává do pohybu, poslali do Prahy tanky, aby tomu zabránili. Systém je v poslední chvíli zachráněn, nová vedoucí skupina, v rychlosti nastolená, prodlužuje existenci in-stitucionalizované lži a veřejně bla-hořečí sovětské intervenci. Nic se nezměnilo, kromě toho, že se na-řízený socialismus odhalil tím. že se stal socialismem potlačo%racím: oficielní projevy se ozývají v ovzdu-ší mlčeni čtrnácti miliónů lidí, kteří už nevěří ani slovo; ti. kteří to nahoře opakují, jsou stejně osa-mělí jako byli kolaboranti za ně-mecké okupace, vědí, že lžou, že Věc je nepřítelem člověka, avšak lež se jich zmocnila a už je nepustí. Výzva k udavačstvi je v lo-gice systému: aby přetrval, vyža-duje nedůvěru k druhým i k sobě samému; avšak nedůvěra k sobě samému je ta tam; po X X . sjezdu a po agresi z roku 68 už k temu nelze Čechy a Slováky přimět. Zbý-vá tedy udělat z každého za každou cenu případného udavače, podezře-lého v očích sousedů. Přes jistou opatrnost, ostatně zcela zbytečnou,

se pět interventu ani moc nesnažilo skrýt jednoznačně konzervativní povahu své intervence. Naše západ-ní buržoazie se nemýlila. Vstup tanků ji uklidnil: proč m-skoncovat. se studenou válkou a neuzavřít se SSSR Svatou alianci, která by všude zajistila pořádek t Až sem Jmtu-še tedy dostali: karty jsou na .stole, už nelze podvádět.

Avšak my stále ještě podvádíme: levice protestuje, je rozhořčena, ká-rá nebo " lituje ". Lc Monde často o t i sk uj e pr oii lásení, i n s p i r o v a n á ctnostným hněvem a podepsaná dlouhým seznamem 'signatářů. Jména jsou stále stejná - například m oj e. P o d c pišme! P o d e p isme p re -ce! Všechno je lepší než mlčení, které by mohlo být považováno za souhlas. Pod podmínkou, že se z tohoto moralismu nestane alibi. Vskutku, není to pěkné, co tam ta Pětka udělala: měli by se stydět! Ale kdybyste věděli, jak je jim to ze srdce jedno! A co víc: starají-li. se vůbec o evropskou levici, pak netouží po ničem jiném, než aby si dupla a křikla na ně: bububu! Po-kud budeme přešlapovat na půdě deontologic (věda o tom, co je nut-no udělat - pozn. překl.), zůstane systém naprosto klidný. Jsou snad oni vinni, nejednali oni jako socia-listé? Vždyť to mohli udělat jen proto, že jde jedině o ně, režim se v pochybnost neuvádí. Ale čteme-li tyto rozhovory a rozluštíme-li s je-jich pomocí československou zku-šenost, pochopíme ihned, že sovět-ští vedoucí činitelé, kteří vzešli a bylí vychováni systémem, jenž vy-konává moc jménem Věci, nemohli, jednat jinak. Musíme se vypořádat především s režimem, s výrobními vztahy, které ho vytvořily, které se jeho akcí upevnily, které zesílily. Po srpnu 1968 je nutno odhodit moralistní pláštík a reformistickou iluzi: stroj se nespraví, je třeba, aby se ho zmocnil Ííd a hodil ho do starého železa. Revoluční síly na Západě mají dnes jen jedinou — dlouhodobou, ale účinnou — mož-nost, jak pcmccí Československu: naslouchat hlasům, které k nám o něm promlouvají, shromažďovat do-kumenty, rekonstruovat události, pokoušet se — stranou konjunk-tur}' — o jejich důkladnou analýzu, pokud osvětlují strukturu sovětské společnosti, lidových demokracií a jejich vzájemné vztahy, a využít takovéto analýzy, bez předpoja-tosti a nestranně, k přezkoumání evropské levice, jejích cílů, jejích úkolů, jejích možností, různých or-ganizačních typů, aby pak bylo možno odpovědět na základní otáz-ku doby: jak se sjednotit, jak zlik-vidovat staré zkostnatělé struktury, v jakém smyslu vytvořit nové, aby se příští Revoluci zabránilo porodit takovýhle socialismus.

HOMO HUMANUS EVŽEN LOBL

Má-li si nový model společenského uspo-řádání činit nárok na realizovatelnost, musí vyrůstat z vědecké kritiky stávající společ-ností. To je nezbytná podmínka, neboť jinak by mohl vzniknout pouze ryze spekulativní a utopický model. Aby se z vědecky vy-tvořeného modelu stal politický program, musí se ve stávající společnosti objevit kri-zové znaky, které dají nezbytně nutný im-puls k politické angažovanosti lidí.

Bylo Marxovou zásluhou, že podrobil hos-podářské zřízení své doby vědecké kritice. Z kritiky kapitalismu v Anglii prvé poloviny minulého století vyznačil hrubé obrysy no-vého hospodářského i společenského modelu. Jeho představy socialistické společnosti, přes všechny své protimluvy a přes zcela vágní obrysy, inspirovaly ne j větší společenské hnutí v historii lidstva a staly se reálným faktorem světové politiky, neboť ona krize, v níž se svět nacházel, vyvolala síly, které si vyžadovaly nový pořádek.

Tato krize je celosvětová. Projevuje se nejen u dvou třetin lidstva, které žije v ne-dostatku a je vystaveno podmínkám po-dobným těm, jež kritizoval Marx. Také ona část světa, v níž je bída bud už překonána nebo se právě překonává, se otřásá spole-čenskou krizí.

Pozoruíeme-li krizi této třetiny světa, tedy už vyspělých státu, nevyhneme se zjištění, že tu jde o krizové zjevy, které nesou specifické znaky vysoce vyvinuté společnosti. Místo abychom je řešili, prohlubujeme je, protože myslíme v rámci pojmů minulého století.

Existují konflikty ohrožující svět: konflikt mezi socialismem a kapitalismem, mezi dvěma formacemi, které spočívají na staré Marxové koncepci; ale také konflikt mezi socialistickými státy, které se ideologicky opírají o různé interpretace Marxova učení. Zdá se proto, že z pochopení podstaty krize a konfliktů naší doby je nutné zpřítomnit ony krizové jevy, které Marx kritizoval.

Marx vykládal kapitalistické hospodářství jako systém, v němž byl spojen růst bohat-ství vlastníků výrobních prostředků s rostou-cím zbídačováním dělníků, tvůrců tohoto bohatství.

Marx se pokoušel dokázat, že tento feno-mén zbídačováuí děluictva není výsledkem subjektivních vlastností jednotlivých čini-telů, ale že zákony pohybu tohoto společen-ského zřízení jsou za tento autihumánní proces samy a výlučně odpovědny. Nový společenský systém muže podle Marxe vznik-nout jen tehdy, když se odstraní objektivní příčiny těchto negativních jevu.

Východiskem Marxovy analýzy byla téže, že tvůrcem materielního bohatství je ruční práce, výraz duševních a tělesných schop-ností člověka, který je uvádí v pohyb, aby vyrobil jisté statky.

Hodnoty, která dělník vytvoří, dostane zpět jen zčásti. Obdrží jen část hodnoty vyrobeného zboží; jiná část, nadhodnota, se nerealizuje v jeho sféře. Všechny ostatní vrstvy společnosti žijí z nadhodnoty a pro vlastníka výrobních prostředků se nadto nadhodnota mění v kapitál. Hospodářský mechanismus vybudovaný na tomto prin-cipu vecle podle Marxe k růstu absolutní i relativní nadhodnoty a tím zároveň k ab-solutnímu i relativnímu zbídačováuí ma-nuálně pracujících a k akumulaci bohatství u kapitalistů. Překonání principu zbídačo-váuí, který je systému vlastní, lze dosáhnout jen revolučním odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Podle Marxova mínění je historickým posláním )rolctariátu provést toto revoluční překonání capitalismu a zřízení nového revolučního společenského pořádku — socialismu. Proces zbídačováuí proletariátu, jeho početní růst z něho s prírodní nutností delá hrobaře kapitalismu a tvůrce nového společenského zřízení. Z toho také vyplývá historické poslání proletariátu. Když dělnická třída probojovává revoluční vy vlastnění výrobních prostředků, odstraňuje příčiny všeho zla kapitalismu a tvoří společenský řád, který přináší plnou emancipaci všech lidských smvslů a vlastností od tvranství zla. Člověk se stane lidským, dobrým a bude sám se sebou identický. Sociálně ekonomická revo-luce je zároveň revolucí, která pochopí člo-věka a přivodí beztřídní společnost. Spo-lečnost osvobozené dělnické třídy znamená, eo ipso, osvobození člověka. Marxův závěr zní, že úplné zespolečenštění výrobních prostředků přivede na scénu dějin iiplného člověka.

Základní tezí socialismu je tedy zjištění, že proletariát je tvůrcem všeho bohatství, že proces vytváření bohatství je zároveň procesem zbídačováuí proletariátu a že právě tato třída, jejíž vykořisťování a zbídačo-vání vykazuje permanentní vzestup, před-stavuje trvale revoluční třídu.

Příčinu krize minulého století lze podle Marxovv analýz v odvodit z role vlastnictví

^ W ^

výrobních prostředků a práce, případně z role dělnické třídy. Podle jeho koncepce lze krizi překonat a vytvořit novou společnost, jakmile bude odstraněno soukromé vlast-nictví, čímž přestane existovat proletariát jako vykořisťovaná třída.

Lze krizi dvacátého století, a zvláště krizi posledních desetiletí našeho století, i ve vyspělé části světa odvodit z role práce, případně dělníků a formy vlastnictví?

Pro celou epochu lidstva platil axiom, že bohatství národů je funkcí fyzické práce. Bohatství roste úměrně — caeteris paribus —• k množství fyzické práce, která je do pracovního procesu vložena. Protože počet

pracovních hodin, ale také vynaložená ná-maha mají své přirozené hranice, byl počet dělníků vlastně jedinou variabilní veličinou.

Už jen povrchní pohled na hospodářství vyspělých zemí ukazuje, že růst bohatství neprobíhá rovnoměrně k počtu pracujících a jimi vynaložené námaze. Naopak, třebaže počet pracovních hodin klesá a namáhavost práce se značně snížila, roste bohatství těchto národů. Vidíme dále, že akumulace bohatství není spojena s akumulací bídy. Ve vyspělých zemích roste současně vše-obecná životní úroveň stále širších vrstev obyvatelstva při rostoucí akumulaci bohat-ství. To už je sama o sobě velká revoluce, i když by bylo dobře ještě hodně udělat ve vztahu zisku ke mzdě, respektive k jejímu růstu.

V Marxově době existovalo rostoucí zbída-čování dělnictva. Tento krizový zjev připiso-val Marx soukromému vlastnictví výrobních prostředků. Nyní vzniká otázka, jak může při téže formě vlastnictví místo zbídačováuí růst životní úroveň? Tento protimluv se nedá vysvětlit tím, že nadhodnota, po případě zisk, který si přivlastňuje majitel výrobních prostředků, klesla, neboť roste jak životní úroveň tak i zisk, tedy nadhodnota.

Proměna rostoucího zbídačování v ros-toucí blahobyt musí mít nějakou revoluční příčinu. Revoluci ale nemůžeme hledat ve sféře vlastnictví. Tatáž forma vlastnictví projevuje revolučně rozdílné atributy téhož společenského řádu. Jestliže je pro kapita-lismus typická paralelnost zbídačování a bohatství, pak nesmíme mluvit o kapitalis-mu, když tato paralelnost neexistuje a prů-vodním znakem rostoucích zisků je rostoucí blahobyt.

Jestliže přesto identifikujeme kapitalismus s formou vlastnictví, pak existuje kapitalis-mus zbídačování, ale rovněž kapitalismus rostoucího blahobytu.

Kde však potom máme hledat smysl re-voluční změny formy vlastnictví?

Zbídačování proletariátu nelze, jak jsme viděli, vysvětlit formou vlastnictví. Co bylo příčinou zbídačování a co je příčinou ros-toucího blahobytu, byť se i forma vlast-nictví nezměnila?

Srovnáváme-li hospodářský útvar minu-lého století s hospodářským útvarem vy-spělých zemí Západu, vidíme, že forma vlastnictví je zde konstantou. Proměnná je intelektuální úroveň, z níž hospodářský proces roste.

V minulém století to byla v podstatě úroveň empirického myšlení, na níž spočíval výrobní proces, dnes je to aplikovaná věda, a to věda mimořádně dynamicky se vyvíjejí-cí, která určuje a charakterizuje všeobecnou úroveň hospodářství.

Jestliže bylo v minulém století typické, že se přírodní síla ukrytá v lidské tělesnosti transformovala prostřednictvím duševních schopností dělníků v sílu produktivní, je dnes zase typické, že se přírodní síly nachá-zející se mimo člověka využívají jako pro-duktivní nebo užitečné síly.

Samozřejmě existovala už v prvé polovině minulého století v anglickém hospodářství užitá věda. Její rozsah a úroveň byly ovšem ve srovnání s dneškem celkem nepodstatné. Nicméně se už tehdy ukazovalo, i když zcela rudimentárně, že ono proměnné a proto také revoluční je třeba hledat ve vývoji od empirie k vědě. To znamená, že nesmíme hledat vyšší vývojový stupeň lidské společ-nosti v administrativním aktu, jímž je na-příklad vy vlastnění výrobních prostředků, ale v rozvoji oné lidské schopnosti, kterou se člověk podstatně liší od jiných živých tvorů — totiž v jeho schopnostech intelek-tuálních.

Zaznamenáváme-li nyní na vyspělém Zá-padě nečekanou dynamickou životní úroveň, pak je to proto, že se reprodukční proces odehrává na nové vyšší úrovni — na úrovni bouřlivě se rozvíjející vědy, kterou my pro své účely aplikujeme.

Každá práce jako hospodářská kategorie spočívá v tom, že přeměňujeme přírodní sily v síly užitečné. Také tělesná práce spo-čívá v tom, že přírodní síly svého těla proměňujeme v užitečné a výrobní síly. Do-kážeme to díky schopnosti myslet a své přirozené síly cílevědomě řídit. Tímto způ-sobem využíváme také další přírodní sily, ať už jsou to síly zvířete, větru, vodopádu, nebo síly chemické či biochemické atd. Čím vyšší je úroveň naší inteligence, tím více přírodních sil poznáváme a tím jsme schop-nější je využít ke svému prospěchu.

V této vývojové stupnici rozlišujeme čistě empirické myšlení, které vyplývá v pod-statě ze zkušeností lidí získaných v pracov-ním procesu, a vědecké myšlení, které do výrobního procesu plyne ze sféry vědeckých institucí.

Oproti omezeným možnostem empirického myšlení stojí nyní neomezené možnosti myš-lení vědeckého, které vykazuje ve srovnání s empirickým myšlením zcela nové kvality. Za prvé vede užitá věda k tomu, že do služeb člověka byly postaveny nové přírodní síly, a to v rozsahu, který staví zcela do pozadí lidskou pracovní sílu. Propočty uká-zaly, že ve Spojených státech stojí každému průmyslovému dělníkovi k dispozici 1500 "energetických otroků". Význam manuelní práce"prostě mizí. Jestliže "kdysi platilo, že bohatství národa roste s množstvím manuelni práce, pak v moderním hospodářství platí tato ekonomická zásada: Bohatství národů roste s bohatstvím podílu duševní práce a klesá s podílem manuelní práce. Čím větší je podíl manuelní práce, tím menší je bohat-ství národa.

Z toho plyne, že počet dělníků klesá

nejen vzhledem k výši národního důchodu, ale také vzhledem k množství a kvalitě duševní práce. Tak například ve Spojených státech byl už v roce 1956 počet blue-collar (modrých límečků) nižší než počet white-collar (bílých límečků).

Zbídačování, která zaznamenal anglický kapitalismus v minulém století, nebylo vůbec důsledkem systému soukromého vlast-nictví výrobních prostředků. Zbídačování bylo důsledkem intelektuální úrovně, z níž vyrůstal reprodukční proces. Hospodářství může růst pouze tehdy, jestliže se realizuje akumulace. Když takové hospodářství stojí pouze na manuelní práci, může dojít k aku-mulaci pouze za předpokladu, že se dělníkovi ukradne část jeho výrobku. Jakmile se v dalším vývoji aplikuje věda, jsou přírodní síly donuceny pracovat za člověka a místo něho. Tímto způsobem se vytvoří tolik hod-not, že to umožni docílit akumulaci, ale i zlepšit pracovní podmínky a zvýšit mzdy.

Jestliže se podíváme na industrializaci v Sovětském svazu, můžeme konstatovat proces zbídačování obdobný anglickému z minulého století. Akumulace je možná jen díky nejkrajnějšim obětem pracujících. Dílem se tyto oběti nepociťují tak bolestně jako za dob Marxových, protože politické vědomí o stavbě nového světa přineslo mnoho en-tuziasmu. Ale ona velká část obyvatelstva, která tomuto entuziasmu nepodlehla, nebo ony milióny, které žijí v pracovních táborech za podmínek mnohem horších, než jaké popsal v minulém století Engels v Anglii, shledávají, že tu jde o společenský řád, v němž není akumulace bídy provázena aku-mulací bohatství, ale akumulací moci.

Chceme-li porozumět kapitalismu minu-lého století stejně jako sovětskému modelu, a zvláště hospodářství našeho století, musíme do svého hospodářského a společenského myšlení vsunout novou kategorii, totiž inte-lekt. Jakmile budeme nazírat lidskou schop-nost myšlení jako ekonomickou, případně jako sociologickou kategorii, osvojíme si v ekonomickém myšlení novou dimenzi, totiž lidskou dimenzi.

Fakt, že člověk je například zbaven bídy, nebo skutečnost, kterou označujeme politicky jako osvobozeni proletariátu, nesmíme inter-pretovat ani jako přírodně historickou nut-nost, ani jako revoluční vyvlastněni výrob-ních prostředků. Proces osvobození dělnické třídy a osvobození člověka od bídy a hladu může být pouze cílevědomým úsilím lidí, kteří jDostaví d 0 služeb tohoto úkolu své intelektuální schopnosti.

První fází osvobození od černé manuelní práce můžeme realizovat tím, že přenecháme tuto práci mrtvé hmotě. V druhé fázi pak zmnožujeme ve stále rostoucí míře počet duševně pracujících a zmenšujeme zároveň počet manuelních pracovníků.

Tento proces probíhá zcela nezávisle na formě vlastnictví jak na Západě, tak na Východě. Na Východě má pomalejší tempo — nikoliv proto, že tam existuje jiná forma vlastnictví výrobních prostředků, nýbrž pro-to, že se tam státní a společenská idea opírá o přeceňování manuelní práce. Marxova po-učka, podle níž je manuelní práce silou tvo-řící bohatství, působí ve dvacátém století, v epoše vědecko-technické revoluce, jako síla brzdící pokrok.

Z tohoto zorného tihlu je manuelní práce výrazem naší relativní zaostalosti. Manuelní práci nemůžeme samozřejmě nikdy z hospo-dářského procesu zcela eliminovat, — i tam, kde by to bylo technicky možné, je to často hospodářsky neracionální. Ovšem charakter manuelní práce se bude stále měnit. Ma-uuelně pracující dělník bude mít k dispozici pomocné technické prostředky, které sníží namáhavost práce na minimum. Už nyní je zcela jasné, že se nesmírně rozšíří oblast služeb, která pohltí mnoho manuelně pra-cujících, což bude mít za následek, že se docela určitě více než padesát procent děl-nictva vysoce vyspělých zemí rozptýlí do malých podniků. Bylo by koneckonců také nesmyslné označit odstranění manuelní prá-ce za absolutní postulát pokroku — vždycky bude existovat nezanedbatelný počet lidí, kteří budou této práci dávat přednost, kteří pro ni budou mít víc porozumění a lásky než pro práci duševní.

Hospodářský vývoj není přírodně histo-ricky podmíněný proces, je to funkce lid-ského intelektu. To je ona lidská dimenze v ekonomii a ve společnosti. Tato lidská di-menze může být ovšem zaměřena i proti zájmům člověka, neboť je lidskou v tom smyslu, že je dílem člověka. Ačkoliv byly motivy Marxovy a rovněž motivy socialis-tického hnutí bezesporu humanistické, není úhel, v němž se přiblížily k osvobození utla-čených a k založeni nového společenského řádu, humanistický. Vnitřní logika Marxova invšlenkového svstému vedla k antihuma-

V **

nistickým řešením. Z marxistické koncepce totiž vyplývá, že to není člověk, jenž vytváří nový společenský řád, že nikoliv on je tvůr-cem společnosti — role člověka se redukuje na revoluční změnu vlastnických poměrů. A ani to není role člověka v užším slova smyslu, to je historická úloha dělnické třídy. Jakmile se jednou revolučně změní vlastnické poměry — tak tvrdí Marx —, změní se zá-kladna a tím rovněž nadstavba, a tedy také člověk.

Téměř mysticky znějící poslání proletariá-tu přivést lidstvo k blaženosti, ale také domněnka, že administrativní změna základ-ny může vytvořit společnost vyššího řádu, již se musí jednotlivec podřídit, vyúsťuje logicky v systém stalinismu. Vyšší vývojový stupeň lidstva lze však nazírat jen jako funkci vyšší intelektuální úrovně, z níž se rozvíjí hospodářský a společenský život. Jak hospodářská činnost, tak i vznik a rozvoj společnosti jsou výrazem lidské schopnosti myslet. Jakmile budeme interpretovat spo-lečnost z tohoto zorného úhlu, bude muset také věda, jejímž objektem je hospodářský a společenský život, vycházet z této zvlášt-

nosti intelektuální činnosti. To znamená, že nesmíme pozorovat pohyb ekonomie a spo-lečnosti jako determinovaný proces, tedy jako proces, kde po jisté akci následuje jistá reakce. Ve sféře intelektuální aktivity člo-věka není reakce determinována. Na tutéž akci mohou různí lidé reagovat různě. Mi-mo to není akce, která přiměje člověka k jednání, zdaleka vždy exogenní. Jsou in-telektuální impulsy vznikající v procesu myš-lení, které vedou člověka k jednání. V tomto směru existuje rozdíl mezi metodou myšlení pracovníka společenských věd a pracovníka věd přírodních, který soudí, že vztah mezi příčinou a následkem je determinován. Pod-statný rozdíl mezi společenskými a přírod-ními vědami spočívá ovšem ve faktu, že předmětem studia přírodovědce je objekt, který existuje na Člověku nezávisle. Zákony pohybu přírody můžeme v nejlepšlm případě popsat, ale nemůžeme je zmemt. Přírodo-vědec může v nejlepším případě zodpovědět, jak jisté procesy probíhají.

Společnost je dílem člověka. Proto bychom neměli průběh ekonomického a společenského dění pouze popisovat. Smíme, ba musíme si klást otázku, jak by tento proces měl pro-bíhat. Můžeme si zvolit jistá kritéria — formulovat hodnotící měřítka — a klást Si za úkol dosáhnout průběhu, který by se alespoň přibližoval vysněnému cíli.

Tragédie dvacátého století spočívá mezi jiným v tom, že jsme se pokoušeli porozumět stále komplikovanějšímu a komplexnímu sys-tému společenských a ekonomických vztahů prostřednictvím metody myšlení přírodních věd a že jsme přinejmenším podceňovali ono specificky lidské v existenci společnosti. Právě ono hnutí, které zvolilo za východisko ideály humanismu, totiž socialismus, podcenilo v teorii a zvláště silně v praxi fakt, že člověk je subjektem a tvůrcem společností. Jedním ze znaků této tragédie je skutečnost, že se člověk stává stále více homo laborans a homo consumens, ale stále méně homo humanus. Je to tím bolestnější, když uvá-žíme, že nám aplikovaná věda ukazuje cestu ke skutečně lidské společnosti a vytváří opravdu podmínky, které dávají člověku nesmírně široký prostor k jeko vlastnímu rozvoji.

Úvodní kapitola z rozsáhlé studie prof. Evžena Ldbla nazvané

" Manifest k XXL století "

Nikoli z Betlémské L Tyto noviny vznikly jako pokus o zve-

řejnění řady názorů na minulé, současné i budoucí otázky, spojené s československou problematikou. Postihují jen její malou část a zachycují někdy až protikladnou různost pohledů na předpoklady, souvislosti a výcho-diska složitého vývoje. Nechť proto čtenář, zvyklý ostatně už z dřívějška na tento způsob časopisecké diskusní tribuny, posoudí sám váhu a oprávněnost rozličných argumentů.

Tyto noviny vycházejí ve všech ohledech za mimořádných podmínek. Jejich přispěva-telé, z neivětší části autoři někdejších česko-slovenských literárních časopisů, žijí téměř všichni v zahraničí. Jejich čtenáři budou zřejmě také především roztroušeni po rozlič-ných koutech tohoto světa. Jejich tiskárna, ochotná a obětavá, nemůže splnit všechny požadavky dokonalé výroby, nejsouc na podobné tiskoviny zavedená. Nechť proto čtenář vezme dané okolnosti v úvahu a podle toho noviny soudí. Důležité je vůbec se ozývat. Mlčet smí ten, kdo nemá možnost mluvit.

Pokud se některý výtisk dostane na území Československa, prosíme jeho držitele, aby jej dal přečíst co největšímu počtu lidí. Věřme, že opět přijde doba, kdy necenzu-rovaný československý tisk bude k svým čtenářům docházet normálními cestami.