Umění a psychoanalýza

Doporučená literatura

• Sigmund FREUD, Výklad snů. O snu, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1998.

• Sigmund FREUD, Přednášky k úvodu do psychoanalýzy, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1997.

• Sigmund FREUD, Mimo princip slasti a jiné práce z let 1920–1924, Praha: Psychoanalytické nakladatelství 1999.

• Carl Gustav JUNG, Archetypy a nevědomí, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka 1997.

• Carl Gustav JUNG, Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi, Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka 1997.

• Erich FROMM, Člověk a psychoanalýza, Praha: Aurora 1997.

• Josef FULKA, Psychoanalýza a francouzské myšlení, Praha: Herrmann & synové 2008.

• Herbert MARCUSE, Psychoanalýza a politika, Praha: Svoboda 1970.

• Jacques LACAN, „Stádium zrcadla“, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=484&Itemid=28.

• Jacques LACAN, „Funkce a pole promluvy a řeči v psychoanalýze“, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=485&Itemid=28.

• Herta NAGL-DOCEKAL, Feministická filozofie. Výsledky, problémy, perspektivy, Praha: Sociologické nakladatelství 2007, kap. 2 „Umění a ženskost“, s. 101–175.

• Jiří PECHAR, Lacan a Freud, Praha: Sociologické nakladatelství 2013.

• Jiří PECHAR, „Lacanovo pojetí psychoanalýzy“, http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=483&Itemid=28

• Alena PLHÁKOVÁ, Úvod do psychoanalytických teorií, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2013.

•

• ***

•

• Jacques AUMONT, Obraz, Praha: AMU 2010, kapitola „Pozorovatel jako toužící subjekt“, s. 109–123.

• Hal FOSTER – Rosalind KRAUSSOVÁ – Yve-Alain BOIS – Benjamin H. D. BUCHLOH, Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus, Praha: Slovart 2007, kapitola „Psychoanalýza v modernismu a psychoanalýza jako metoda“, s. 16–22.

1. Některé osobnosti psychoanalýzy a jejich úvahy

o umění

Sigmund Freud (1856–1939)

• „topografický“ model lidské psychiky

– systémy vědomí, předvědomí a nevědomí

• Výklad snů (1900)

– sny představují „královskou cestu do nevědomí“: cenzura je slabší, než v bdělém stavu

• „snová práce“

– Latentní a manifestní obsah snů

– Mechanismy snové práce: kondenzace, přesun, symbolizace, sekundární revize

Sigmund Freud

• Pud

– mentální reprezentace tělesných potřeb

– Etapy vývoje pudové energie: orální, anální, falická, genitální

• Oidipovský komplex

– něžná vazba dítěte na rodiče opačného pohlaví

– Vstup principu reality: kastrační komplex, závidění falu

• K zavedení narcismu (1914)

– člověk obsazuje libidem své vlastní já

– Primární narcismus

– Sekundární narcismus: objektem je ideální já

• „strukturální“ model lidské psychiky

– já (ego), ono (id) a nadjá(superego)

– Já a Ono (1923)

Sigmund Freud

Sigmund Freud

• psychoanalýza zkoumá umělecká díla stejnými postupy, jaké používá k výkladu snů nebo neurotických symptomů

– Rozlišuje v dílech „manifestní“ a „latentní“ smysl

• Freud přirovnává umělce k dětem, jejich činnost k neuróze a jejich výtvory k narcistickým symptomům

– Umělecká tvorba je cosi jako denní snění

– Umělec je exhibicionista: hrdinou všech děl je „jeho veličenstvo Ego“

• Sublimace

– přesměrování pudové energie mimo oblast sexuality

Carl Gustav Jung (1875–1961)

• psychologický typ umělce

– vytváří své dílo jako promyšlený projekt; je přístupné publiku

• vizionářský typ umělce

– bohatství umělcovy imaginace přesahuje jeho výrazové schopnosti; dílo pobuřuje publikum – „vznešené“ umění

• kolektivní nevědomí“

– Hlubší psychická vrstva než osobní nevědomí

• „archetypy“

– automatické vzorce instinktivního chování, kterými jedinec reaguje na typické, univerzální lidské zkušenosti

Jacques Lacan (1901–1981)

• Strukturalistický „návrat k Freudovi“

• „nevědomí je strukturováno jako jazyk“

– Jazyk je neosobní společenská instituce, do níž jsme začleněni; byl tu dříve, než jsme se narodili

– Proto význam náleží jiným

• Jazyk je „Druhý“

– „nevědomí je strukturováno jako jazyk“

• „nevědomí je diskurs Druhého“

Jacques Lacan

• Řád imaginárna

– proces ustavování já

– celoživotní proces usilování o jednotu a celistvost já

– Stádium zrcadla

• původní odcizení či zneuznání (méconnaissance)

• Malý druhý: „identifikační pól já“

• Řád symbolična

– neosobní společenská instituce (jazyk, zákony)

– „Velký Druhý“

• Symbolický řád sám

• subjekt, který jej reprezentuje

• Místo, kde se ustavuje řeč

• „nevědomí je diskurs druhého“

– „objekt a“: korelát pudu, parciální objekt

– Falus: signifikant příčiny touhy

• Řád reálna

– Původní nerozčlenění plnost

– Zbytek, který zanechává smybolično

– Trauma: návrat reálna

2. Vliv psychoanalýzy na umění

Inspirace psychoanalýzou v moderním umění

• Pritimivismus – zájem o člověka v „předoidipovskémstádiu“

– Nezápadní umění jako inspirace

– tvorba dětí a duševních chorých

– L‘art brut, inzitní umění

• Surrealismus

– „automatické psaní“

– Záznam nevědomých podnětů

Feministická kritika psychoanalýzy

• Kritika Freudova pojetí femininity(„závidění penisu“)

• Ženské libido a ženské umění

• Sémiotická rovina dorozumění (Julia Kristeva)

• „écriture féminine“ (Hélène Cixous)

• Kritika mužského pohledu (Laura Mulvey)

• Kritika esencialismu – performativita genderu (Judith Butler)