UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI...univerzita palackÉho v olomouci cyrilometodĚjskÁ teologickÁ fakulta katedra biblických věd petr langr pavlova evangelizace pohanŮ podle listŮ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Katedra biblických věd

Petr Langr

PAVLOVA EVANGELIZACE POHANŮ PODLE LISTŮ

KOLOSKÝM A EFEZSKÝM

Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ladislav Tichý, Th.D.

Obor: Teologické nauky

OLOMOUC 2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jsem uvedenou

literaturu a zdroje.

Ve Frýdku-Místku dne 11. března 2016.

Petr Langr

Děkuji prof. Ladislavu Tichému, Th.D. za ochotu a trpělivost při tvorbě

bakalářské práce, za jeho cenné rady, podněty a připomínky. Děkuji také svým blízkým

a všem, kteří mi byli jakýmkoliv způsobem nápomocni.

Obsah

ÚVOD ............................................................................................................................... 4 1 POHANÉ A EVANGELIZACE .................................................................................... 5

1.1 Pohané ..................................................................................................................... 5

1.2 Evangelium ............................................................................................................. 6 1.3 Evangelizace ........................................................................................................... 7

2 HISTORICKÉ POZADÍ LISTŮ KOLOSKÝM A EFEZSKÝM .................................. 8 2.1 Apoštol Pavel .......................................................................................................... 8 2.2 Autorství listů apoštola Pavla ................................................................................. 9

2.3 List Koloským ....................................................................................................... 10 2.4 List Efezským ....................................................................................................... 11

2.5 Propojení listů Koloským a Efezským .................................................................. 14 3 EVANGELIZACE POHANŮ PODLE LISTU KOLOSKÝM ................................... 16

3.1 Vesmírné smíření .................................................................................................. 16 3.2 Lidské smíření ....................................................................................................... 17 3.3 Sláva tajemství mezi pohany ................................................................................ 18

3.4 Nový život pohanů ................................................................................................ 19 3.5 Boj víry ................................................................................................................. 20 3.6 Kristus a jeho lid ................................................................................................... 22

4 EVANGELIZACE POHANŮ PODLE LISTU EFEZSKÝM ..................................... 25

4.1 Život pohanů ......................................................................................................... 25 4.1.1 Pohané v minulosti......................................................................................... 25

4.1.2 Pohané vzhledem k Židům ............................................................................ 27

4.1.3 Pohané nyní.................................................................................................... 28

4.2 Záchrana pohanů ................................................................................................... 29 4.2.1 Smíření a pokoj mezi Židem a pohanem ....................................................... 29

4.2.2 Jednota Židů a pohanů ve světle Boží trojice ................................................ 30 4.3 Důsledek záchrany pohanů ................................................................................... 32

4.3.1 Boží rodina ..................................................................................................... 32

4.3.2 Boží chrám ..................................................................................................... 32 4.4 Tajemství záchrany pohanů .................................................................................. 33

4.4.1 Zjevené tajemství ........................................................................................... 34

4.4.2 Smysl a cíl tajemství ...................................................................................... 35 4.5 Nevracet se zpět .................................................................................................... 38

ZÁVĚR ........................................................................................................................... 40

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 42

SEZNAM OBRÁZKŮ .................................................................................................... 44 SEZNAM TABULEK .................................................................................................... 45 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BIBLICKÝCH KNIH ........................................ 46

4

ÚVOD

Jak již název napovídá je tématem mé práce evangelizace pohanských národů

podle dvou vybraných novozákonních listů apoštola Pavla Koloským a Efezským. Proč

jsem si toto téma zvolil pro svou závěrečnou práci? Důvodů je několik. Jedním

z důvodů je má vlastní životní zkušenost, že jsem se jako pohan setkal s evangeliem

a nepodmíněnou Boží láskou, která změnila můj život. Druhým důležitým důvodem je

apoštol Pavel, jehož osobou a životem jsem byl už od doby, kdy jsem se poprvé setkal

s událostmi Nového zákona fascinován. Jeho obrácení bylo pro mě něco neuvěřitelného,

také jeho odhodlanost a odevzdanost pro Ježíše Krista. Byl pro mě, je a bude jeden

z největších evangelistů pohanských národů všech dob. Evangelium, jehož služebníkem

jak říkal, se stal, bylo tak jednoduché, že ho mohl přijmout každý člověk. Jeho podání

naděje na spásu v Ježíši Kristu je pro mě něco úchvatného, když se na to podíváme

ve světle dějin od stvoření, že evangelium bylo skryto pro pohany, aby je mohlo

s příchodem Pavla osvítit. Pavlovo zjevené tajemství „Kristus v nás“ je něco magického

a nepochopitelného.

A jelikož apoštol Pavel rozvíjí myšlenku záchrany pohanů z Boží milosti

ve všech svých biblických textech a pojmout všechny texty do jedné práce by bylo

složité, zvolil jsem právě tyto dva listy.

Pro každou ať se jedná seminární, bakalářskou, diplomovou, atd. je důležitá

osnova neboli obsah, aby se mohl v práci čtenář lépe orientovat. Práci začnu obecným

vysvětlením stěžejních pojmů jako pohané, evangelium nebo evangelizace. Následně

se budu věnovat historickému pozadí obou novozákonních listů a samotné osobě

evangelisty Pavla, a pak už rozvinu samotné hlavní téma práce výběrem několika veršů

z obou listů, které se dotýkají tématiky evangelizování pohanských národů, které budu

řadit chronologicky podle pořadí v listech a na základě komentářů různých autorů

typově odlišitelných. Mimo samotného procesu setkání pohanů s evangeliem a jeho

přijetí se dotknu také i záporných věcí, které přicházejí do života i obrácených křesťanů.

Končit práci budu evangeliem, že Bůh tady již má a jednou ve svém království bude mít

jednu církev složenou z židovského a pohanských národů jak to před stvořením člověka

zamýšlel.

5

1 POHANÉ A EVANGELIZACE

V mé bakalářské práci budu rozebírat a uvažovat nad tématem, jak se obyčejní

lidé bez naděje na krásnou budoucnost v zemi bez strachu, bolestí, smrti, nemocí,

nelásky, můžou ve svém životě setkat s dobrou zprávou o tom, že i pro ně platí úžasné

Boží zaslíbení o záchraně a naději, že i oni můžou tuto zprávu přijmout a uvěřit ji

a nechat si jí proměnit svůj život, který bude pokračovat jednou na nové zemi, kde bude

Králem laskavý, milostivý a spravedlivý Bůh.

Tento proces chci ukázat na poselství dvou biblických listů, které napsal jeden

z největších evangelistů v dějinách apoštol Pavel křesťanům do měst Kolosy a Efez.

Aby bylo možné se postupně dostat do zmíněného tématu, vidím rozumné čtenáře

nejdřív seznámit s pojmy jako pohan, evangelium, evangelizace.

1.1 Pohané

Kdo jsou pohané? Výraz „pohan“ je odvozen z církevní slovanštiny, která

přetvořila latinský výraz paganus, znamenající venkovan nebo obyvatel kraje, kde

se udržela ještě modloslužba. Ve Starém zákoně vyjadřuje výraz „pohan“ hebrejské

slovo gój nebo množné číslo gójím, které se dá přeložit jako „národ“ nebo „pronárod“.

Je to skupina lidí nepatřící k vyvolenému židovskému národu. V prorockém kázání jsou

pohané vykonavateli Božího soudu nad hříšným židovským národem. V Novém zákoně

se slovo „pohan“ označuje řeckými slovy ethné překládající se „národové“ nebo

ethnikos, což znamená „cizozemský, pohanský“. V pohledu Nového zákona

se za pohany považovali lidé, kteří nebyli ani křesťané, přesto, že v novozákonních

spisech už jsou zmínky i o lidech, kteří se stali křesťané z pohanů. Dalším termínem

používaným v Novém zákoně pro pohany byl Řek nebo Řekové, kteří byli taky

národem odlišujícím se řečí, původem a kulturou od Židů.1

Zjednodušeně lze říct, že v obou případech se vždy jedná o skupinu nebo celý

národ lidí, který nepatřil původem k izraelskému vyvolenému národu, žili podle svých

pravidel a zákonů a žili v nepřátelství vůči Bohu. A ne jinak tomu je i v dnešní době.

A tím, že žili podle svých vlastních zákonů a pravidel a podle svého ve většině případů

pokřiveného svědomí, přicházeli tak o Boží požehnání a naději, které Bůh zaslíbil

svému vyvolenému lidu.

1 Srov. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník, s. 659.

6

1.2 Evangelium

Slovo evangelium vyjadřuje jednak dobrou zprávu anebo se jedná o literární

styl. Já se budu v mé práci zabývat pouze dobrou zprávou.

Dle slovníku je výraz „evangelium“ slovo řeckého původu a v překladu znamená

dobrá, radostná zvěst, novina či poselství nebo zpráva o vítězství. V době císařů,

kdy se císařové většinou prohlašovali za bohy, byly tímto termínem „evangelium“

pokládány jejich výnosy jako výnosy božstva v lidské podobě. Ve světle Nového

zákona má toto slovo úplně jiný, mnohem hlubší význam vztahující se k mnohem větší

skupině lidí. Evangelium je dobrá zpráva nebo poselství zemřelého a zmrtvýchvstalého

zachránce Ježíše Krista, který zemřel nejen za vyvolený národ, ale za všechny lidi,

to znamená i za pohany.2

V Řecké literatuře se objevuje termín „evangelium“ už v Homérově odysseji (asi

na konci 8. stol. př. Kr.), kde znamenalo odměnu za dobrou zprávu, která byla dána

poslovi. V množném čísle se objevuje také v 1. stol. př. Kr., když Dionysios přinesl

bohům radostné oběti (evangelia). Ve Starém zákoně se tento výraz objevuje např.

ve 2. knize Samuelově opět ve smyslu „odměny za radostné poselství“.

Asi nejvýstižněji je výraz evangelium mimo další místa použit v Novém zákoně

v Lukášově evangeliu 4,18, kde Ježíš Kristus při svém počátečním vystoupení cituje

z knihy proroka Izaiáše - „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal,

abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům

propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,

abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ Podstatné jméno evangelium v Novém

zákoně označovalo radostné poselství o Ježíši Kristu. Kvůli svému původu

a autoritě se „evangelium“ nazývá evangelium Boží a kvůli obsahu se označuje

Kristovo evangelium.3

Slovo evangelium se vyskytuje v Nové zákoně celkem 76krát, z toho 60krát

v listech apoštola Pavla. Z toho lze vypozorovat, že pro Pavla měl tento výraz velkou

důležitost. Skoro s určitostí lze říct, že užíváním termínu evangelium apoštol Pavel

a možná i někteří jiní křesťané zdůrazňovali rozdíl mezi různými evangeliemi

2 Srov. tamtéž, s. 162.

3 Srov. MAREČEK, P., Úvod do Nového Zákona, s. 20.

7

(dobrými zprávami) o panovnících a jejich vítězstvích a jedním evangeliem

radostného poselství o Ježíši Kristu, v jehož světle jsou tyto evangelia zapomenuty.4

Stejně jako bylo dobrou zprávou o Ježíši Kristu pro pohany v době apoštola

Pavla, i v době ostatních Ježíšových učedníků, tak je dobrou zprávou i dnes pro nás

pohany, protože Ježíš Kristus zemřel za všechny lidi a jeho záchrana a milost

se nevztahuje jen na vyvolený židovský lid, ale na všechny národy, rasy, kmeny

a jazyky.

1.3 Evangelizace

Dle slovníku cizích slov znamená slovo „evangelizace“ úsilí o zlepšení života

podle evangelia nebo šíření evangelia.5 Na základě zmíněného by se dalo říct,

že je to proces, ve kterém pohané slyší, seznamují se a přijímají evangelium, které

následně mění jejich život.

Jak se může dostat evangelium k pohanům? Podobně jako se dostávalo v době

apoštolů v 1. stol. po Kr. Apoštol Pavel v listu Římanům 10,17 říká, že zvěst Kristova

(evangelium) přichází k člověku skrze slyšení a když člověk zvěst slyší, začíná

se rozvíjet víra. To znamená, že člověk, který má slyšet dobrou zvěst o spáse

v Ježíši Kristu, musí být na správném místě ve správný čas. Apoštol Pavel byl Bohem

pověřený, aby šel mezi národy v tehdejším širém světě a přinesl jim zvěst evangelia.

Je tedy úkolem evangelisty ve spolupráci s Božím působením na lidské nitro,

aby pohané mohli slyšet a dozvědět se o této nabídce a naději na změnu jejich myšlení

a života. A Bůh pro to vždy dělal, dělá a bude dělat všechno, aby hledal a zachraňoval

ztracené.

4 Srov. TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona, s. 62.

5 Srov. KRAUS, Jiří a Věra PETRÁČKOVÁ. Akademický slovník cizích slov s. 105.

8

2 HISTORICKÉ POZADÍ LISTŮ KOLOSKÝM

A EFEZSKÝM

Než začnu rozebírat hlavní téma bakalářské práce, je na místě nejdříve uvést

ve stručnosti historické pozadí, které souvisí s listy apoštola Pavla Koloským

a Efezským, aby se čtenář mohl lépe orientovat.

Listy neboli epištoly jsou spisy, které se řadí mezi jiné knihy Nového zákona

v Bibli a patří mezi tzv. knihy poučné.6

Listy (dopisy) byly prostředkem komunikace a nahrazovaly osobní přítomnost

pisatele a zpřítomňovaly apoštolské svědectví nebo prorocké napomenutí, které bylo

navíc stvrzené podpisem autora. Dopis vyjadřuje osobní vztah odesílatele k adresátům

a jeho postoj k otázkám, které činily křesťanskému společenství problémy. Právě proto

psal pisatel většinou celé křesťanské obci nebo její části.7

Listy Koloským a Efezským, kterým se věnuji v mé bakalářské práci, se řadí

k výše obecně zmíněným listům Nového zákona a jsou spojovány s osobou apoštola

Pavla, o jehož životě krátce pojednám v další kapitole bakalářské práce.

2.1 Apoštol Pavel

Apoštol Pavel, židovským jménem Saul je nám ze všech postav prvotního

křesťanství svými životními osudy a myšlením znám nejlépe. Jeho život popisuje z větší

části kniha Skutky apoštolů a také z části jeho listy jednotlivým sborům. Podle Skutků

apoštolů bylo rodištěm Pavla město Tarsus v jedné z římských provincií. Pavel i jeho

rodina byli Židé, jak se sluší a patří s přísným zachováváním všech židovských

předpisů, tzn., že patřili ke směru farizejskému.8

Pavel byl velice horlivým Židem, jak o sobě napsal v listu Filipským 3,5, že je

„obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů,

jde-li o zákon farizeus.“, což se jak říká kniha Skutky apoštolů, proměnilo v zuřivé

pronásledování křesťanů.

6 Srov. VLKOVÁ, Gabriela Ivana. Slovo Boží a slovo lidské: všeobecný úvod do Písma svatého, s. 10.

7 Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 153-154.

8 Srov. NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník, s. 598-599

9

Největším a nejsilnějším zážitkem v jeho životě bylo setkání s živým Kristem,

který od této chvíle až do smrti změnil jeho myšlení, a Pavel si ho zamiloval a celý

zbytek života byl jeho věrným a oddaným následovníkem.

Od křesťanů v Sýrii se Pavel naučil vyznání víry zapsané v listu Římanům 10,9

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh

vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“ Důvodem tohoto uctívání Krista nebylo pro Pavla

to, co udělal a řekl Ježíš, ale to co s ním udělal Bůh. Ježíš je Pán, protože ho Bůh

vzkřísil z mrtvých. Kristův pozemský život se mu stal mezistanicí mezi příchodem

z nebe a odchodem do nebe. Tuto víru Pavel do konce života rozvíjel a vyznával.9

O konci Pavlova života po uplynutí dvou let uvedených na konci knihy Skutky

apoštolů nevíme nic jistého. Podle Novotného stará tradice uvedená v listu Klementa

římského z r. 95 tvrdí, že byl císařem Nerem soudem odsouzen a sťat, ale Nový zákon

o tom ani kladně ani záporně nic neříká. Tím jakoby chtěl říct, že smrt velkého apoštola

ustupuje do pozadí před obsahem jeho poselství a evangelia.10

2.2 Autorství listů apoštola Pavla

Proces vzniku knih Nového zákona je předmětem hypotéz. Nejstaršími knihami

jsou listy apoštola Pavla církevním obcím i jednotlivcům. Pavel začal psát zhruba

v polovině 1. stol. po Kr. a svými listy reagoval na praktické dotazy věřících, ale také,

aby jim objasnil svou teologii a evangelium. Již na konci 1. stol. po Kr. existuje sbírka

Pavlových listů. Svědkem toho je list sv. Klementa asi z r. 95, jež znal listy Římanům,

1. Korintským a Židům, protože z nich citoval.11

V rukopisné tradici tvoří sbírku apoštola Pavla 14 listů. Kritičtí badatelé

pokládají jako přímého autora apoštola Pavla u 7 listů, tj. Římanům, 1. a 2. Korintským,

Galatským, 1. Tesalonickým, Filipským a Filemonovi.12

Novověcí kritikové vyslovili pochybnost o přímém pavlovském původu u listů

Židům, 1 a 2. Timoteovi, Titovi, 2. Tesalonickým, Efezským a Koloským a rozšířil

se tak počet epištol, pro něž se už ve starověku ujal název „antilegomena“, tj. listy,

o něž se vedly spory. To neznamená, že tyto listy nemají apoštolskou nebo církevní

9 Srov. THEISSEN, Gerd. Úvod do Nového zákona, s. 37.


11 Srov. VLKOVÁ, Gabriela Ivana. Slovo Boží a slovo lidské: všeobecný úvod do Písma svatého, s. 47-

-48. 12

Srov. TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona, s. 159-160.

10

autoritu. Znamená to, že přímé autorství těchto listů se odvozuje od některého z žáků

apoštola Pavla.13

Tenney vysvětluje, že sbírka Pavlových epištol se velice brzo stala kánonem,

tzn., spadala do autentických knih Nového zákona. Apoštol Petr je považuje za část

literatury, která se má přijímat jako „jiná písma“, tzn. se stejnou autoritou (2. Petr 3,15-

-16).14

2.3 List Koloským

Kolosy bylo ve starověku město v jihozápadní Frygii na řece Lykos poblíž měst

Laodicea a Hierapolis. Kolem r. 61 po Kr. bylo město Kolosy postiženo zemětřesením

a prakticky mizí ze scény dějin. Křesťanskou obec v Kolosách založil asi Epafras

(Ko 1,7). I když žilo v okolí Kolosů větší množství Židů, křesťanská obec byla složena

z převážně pohanokřesťanů.15

Jak bylo nastíněno v oddílu 2.2, je autorem listu Koloským jeden z žáků

apoštola. Nejschůdnější se jeví většině současných biblistů, že list byl napsán po smrti

apoštola Pavla. Pokud spolu s 60 procenty kritických badatelů budeme počítat

s nepavlovským autorstvím listu, je oprávněné pokládat ho za představitele rané doby

deuteropaulinismu (J. Gnilka aj.) a z tohoto důvodu je logické, že list byl napsán kolem

r. 70 po Kr.16

Podle textu listu Koloským se zdá, že Epafras se nacházel, v době kdy byl list

napsán u apoštola Pavla, a podle toho lze také usuzovat, že mu podal zprávu o situaci

v Kolosách týkající se ohrožení víry křesťanů bludným učením. Patrně je tento list

napsán právě ze zmíněného důvodu.17

Tenney k tomu dodává, že falešné učení bylo

jakýsi druh filosofie přinesený z východu týkající se mystické známosti Boží,

dobrovolná askeze, uctívání andělů apod.18

Pavel zřejmě Kolosy nenavštívil nikdy, ani města v jeho sousedství, podle

biblického sdělení „Rád bych, abyste věděli, jak těžký zápas tu podstupuji pro vás,

pro Laodikejské i pro ty, kteří mě ani osobně neznají.“ (Ko 2,1). Sbory byly

založeny během Pavlova pobytu v Asii.

13 Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 157.

14 Srov. TENNEY, Merill C. O Novém zákoně, s. 362.


16 Srov. tamtéž, s. 206-207.

17 Srov. tamtéž, s. 204

18 Srov. TENNEY, Merill C. O Novém zákoně, s. 284.

11

Struktura epištoly je rozdělena do čtyř kapitol, dohromady o 95 verších. Napříč

autory nalezneme více přístupů k tematickému uspořádání. Pokorný epištolu člení na:

1,1-2 preskript,

1,3-23 děkovná a přímluvná modlitba, Kristus jako prostředník Božího tvoření,

pereneze,

1,24-2,5 autorita apoštola při zasvěcení do poznání Božího zjevení

(do evangelia),

2,6-23 pravé a falešné přivlastnění spásy mezi náboženskými skupinami,

podmínkou je víra v Krista a křest,

3,1-4,6 vybídnutí k „novému“ životu, řád domácnosti, zmínka o Pavlově vězení,

4,7-18 závěrečné poznámky a vybídnutí s Pavlovým pozdravem.19

Tichý epištolu rozčlenil do tří dále členěných tematických částí na pozdrav,

naukovou část (Ko 1,9-2,23), parenetickou část (Ko 3,1-4,6):

1,1-8 pozdrav a díkůvzdání,

1,9-11 modlitba za Kolosany,

1,12-23 vynikající Kristovo postavení,

1,24-2,5 Pavlův boj za evangelium,

2,6-23 varování před bludaři,

3,1-17 starý a nový člověk,

3,18-4,1 řád křesťanského domu,

4,2-6 napomenutí křesťanského života,

4,7-18 osobní sdělení a pozdravy.20

2.4 List Efezským

Efez bylo ve starověku jedno z 12 jónských měst v malé Asii v úrodné rovině

řeky Kyastros. Z Efezu vedly silnice na východ přes Sardy do Galatie, na sever

do Smyrny a na jih do Milétu. Panoval zde nesmírný přepych a nemravnost vyplývající

s kultu bohyně Artemis.21

19 Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 212.



12

Epištola Efezským byla napsána za uvěznění apoštola Pavla (Ef 3,1; 4,1; 6,20)

asi zřejmě v Římě r. 62 po Kr.22

Za předpokladu deuteropavlovského charakteru listu Koloským, napsal také list

Efezským nějaký žák apoštola Pavla zřejmě odlišný od autora listu Koloským,

pravděpodobně židokřesťan.23

Obsah listu Efezským má obecný charakter, proto mohl být zamýšlen

pro křesťany bez bližšího určení, ale přesto se zdá, že existoval reálný důvod

pro sepsání, a tím byla nejednota křesťanů v Malé Asii.24

List Efezským je rozdělený do šesti kapitol. Tematické členění, tedy

na základě vlastního obsahového a významového uspořádání, je lehce odlišné. V jeho

rámci můžeme mluvit o tematickém přesahu na úrovni veršů a celých kapitol,

což představuje při pokusu o vytvoření jednotného strukturálně-naratologického

schématu problém, protože se můžeme zaměřit na vyšší tematické celky, na jednotlivá

interpretační schémata, na motivy, apod.

Opět jako u listu Koloským uvádím dva přístupy k dělené tematice listu

od Ladislava Tichého a druhý od Petra Pokorného. Tichý rozdělil epištolu do čtyř

základních částí. První část je úvodní pozdrav (verš 1,1-1,2), po ní následuje část

dogmatická a praktická. Dogmatická část má rozsah od verše 1,3 do 3,21 a vnitřně

je členěná na menší tematické úseky:

1,3-1,14 oslava Božího plánu spásy,

1,15-1,23 modlitba za poznání Krista,

2,1-2,10 záchrana od věčné smrti,

2,11-2,22 jednota v Kristu (po přijetí Krista),

3,1-3,13 apoštolská služba mezi pohany,

3,14-3,21 prosba o poznání Kristovy lásky.

Praktické napomenutí je svým rozsahem sice kratší, ale na tematické členění je podobně

bohaté, má rozsah mezi verši 4,1-6,20:

4,1-4,16 jednota církve,

4,17-4,24 starý a nový člověk,

4,25-4,32 zásady pro nový život,

5,1-5,20 žít jako děti světla,


23 Srov. TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona, s. 212

24 Srov. tamtéž, s. 212-213.

13

5,21-6,9 hierarchie křesťanské rodiny,

6,10-6,20 boj proti zlu.

Po ukončení praktické části následuje závěr (6,21-6,24).25

Přístup Petra Pokorného je v zásadě podobný, je v něm patrné velmi podobné

uvažování nad strukturou a významem jednotlivých částí v rámci celku, ale přesto,

při přihlédnutí k použitým označením, jsou patrné rozdíly. Pokorný shodně s Tichým

rozděluje list do čtyř částí: preskript (1,1-1,2), tajemství Kristovo (1,3-3,21), paranese26

(4,1-6,20) a závěr s požehnáním (6,21-6,24). Preskript se závěrečným požehnáním

má totožné definování s Tichým, odlišně jsou strukturovány „výkladové“ části.

Tajemství Kristovo je rozděleno na:

modlitba/chvála Boha (1,3-1,14),

hymnická modlitba o vyvýšení Ježíše Krista (1,15-1,20),

téma spasení (2,1-2,10),

téma církve (2,11-2,22),

apoštolská služba a s ní šíření Kristova učení (Božího tajemství, 3,1-3,13).

Paranesi Pokorný dělí:

výzvu k jednotě církve (4,1-4,16),

výzva k „novému“ životu (4,17-5,20),

obraz Božího světa v uspořádání rodiny (5,21-6,9).27

Pro lepší orientaci, kde se v době apoštola Pavla nacházela města Kolosy a Efez,

uvádím mapu. (viz Obr. 1).

25 Srov. tamtéž, s. 208-209.

26 Český ekvivalent by mohl být „vybídnutí“ či „pobídnutí“ k akci (k následování Krista).

27 Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 227-228.

14

Obr. 1 – mapa cest apoštola Pavla (zdroj: http://www.cirkevfrydekmistek.cz)

2.5 Propojení listů Koloským a Efezským

Mezi listy Koloským a Efezským je jistá závislost. Téměř dvě třetiny listu

Koloským má podobnou obsahovou podobu jako list Efezským a skoro polovina

se shoduje celkem doslovně, např. Ef 1,7 = Ko 1,14 nebo Ef 2,5 = Ko 2,13 atd.,

a E. Ochel z toho průzkumem odvodil, že list Efezským vychází z listu Koloským jako

ze své předlohy. Vyskytují se ale i opačné názory, že list Koloským je výtahem z listu

Efezským, „ale tomu odporuje např. skutečnost, že představa těla s jednotlivými údy

je v epištole Koloským sice užita pro církev, ale je ještě zřejmé, jak byla přejata

z výkladů o kosmu (Ko 1,17n), kdežto v Ef 4,11 je již aplikována na jednotlivé funkce

církve…“ Epištola Efezským je tedy z největší pravděpodobností rozvinutím

a zobecněním listu Koloským.28

Souhlasný závěr o závislosti listu Efezským na listu Koloským vyslovila většina

současných biblistů.29

Pro lepší představení a znázornění závislosti a prolínání obou epištol uvádím

přehled Petra Pokorného:30

(viz Tabulka 1)

28 Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 218., POKORNÝ, Petr. List

Efezským, s. 6. 29

Srov. POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona, s. 218.

15

Tabulka 1 – srovnání veršů v listech Koloským a Efezským

Ef Ko

Ef Ko

Ef Ko

1,1a 1,1a 4,1 1,10 5,17 1,9

1,4b 1,22b 4,2n 3,12.14 5,19n 3,16n

1,6bn 1,13bn 4,13 1,28 5,22 3,18

1,10 1,20 4,15n 2,19 5,25 3,19

1,15-17 1,3n.9 4,18 1,21 5,27 1,22b

1,19-23 2,12n 4,19 3,5 6,1 3,20

2,2 3,7 4,20n 2,6 6,4-9 3,12-4,1

2,5 2,13 4,22-25 3,8-10 6,18 4,2

2,15 2,14 4,29 3,8; 4,6 6,19n 4,3n

2,16 1,20 4,31 3,8 6,21n 4,7n

3,2n.5 1,25-27 4,32 3,12n

3,17 2,6n 5,4 3,8

3,19 2,9n 5,5n 3,5n

3,20 1,29 5,16 4,5

30 Srov. POKORNÝ, Petr. List Efezským, s. 6.

16

3 EVANGELIZACE POHANŮ PODLE LISTU KOLOSKÝM

Jak jsem uvedl v mé práci výše, evangelium se netýká jen Židů jako vyvoleného

Božího lidu, ale i pohanů. A jako poselství každé knihy Nového zákona zvěstuje

úžasnou zprávu o Boží záchraně všech lidí. Potom už neexistuje jen vyvolený národ

a pohané, ale jedno společenství nebo církev Židů a pohanů.

Autor v listu Koloským připodobňuje církev k tělu, která objímá celý svět a jejíž

hlavou je Kristus. Hoppe vidí v této myšlence vladařskou funkci Ježíše Krista

nad celým kosmem. S tím souvisí tzv. „kosmická christologie“ listu Koloským a její

poměr k pohledu na Krista v ústředních pavlovských textech.31

3.1 Vesmírné smíření

„15

On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, 16

neboť

v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak

nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho

a pro něho.17

On předchází všechno, všechno v něm spočívá, 18

on jest hlavou těla

– totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž

má prvenství ve všem. 19

Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, 20

aby skrze

něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích –

protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.“32

Aby bylo možné správným způsobem podat téma, které jsem si pro mou

bakalářskou práci určil, tj. evangelizace pohanů mimo jiné podle listu Koloským,

je nutné se podívat na toto skutečnost z širší perspektivy. A tuto širší perspektivu

odhaluje již zmíněný text.

Dle Hoppeho je to hymnus, který velebí Krista jako univerzálního

vykupitele, prostředníka stvoření a cíl celého tvorstva. On svým křížem

a vzkříšením usmířil lidstvo s Bohem.33

Uvádím tyto texty jako úvodní právě z důvodu, který prezentuje Hoppe.

Vykoupení neboli záchrana je univerzální, je usmířeno celé lidstvo, a do celého

lidstva náleží i pohané.

31 Srov. HOPPE, Rudolf. List Efezanům: List Kolosanům, s. 84.

32 Srov. Bible: český ekumenický překlad, Koloským 1,15-20.


17

A nejen to, je velmi důležité si také uvědomit, že Ježíš Kristus

je univerzálním Spasitelem nejen lidského rodu, ale veškerého Božího stvoření,

a ne jen Spasitelem, ale také Stvořitelem. A verše tzv. christologického hymnu

v Ko 1,15-20 nám to jen zvýrazňují.34

V těchto úvodních verších hymnu do Koloského společenství křesťanů

je nádherným způsobem vidět univerzálnost Božího lidského stvoření ještě dříve,

než se lidstvo rozdělilo na náboženské, společenské, kulturní a další vrstvy ,

nevyjímaje pohany.

Ježíš Kristus je hlavou stvoření a jeho korunou. Zmíněnou korunu

mu na hlavu vložil Bůh Otec při velikonočním dramatu, z něhož vychází

na světlo skutečnost, že Kristus jako Spasitel byl vybraný již před stvořením

světa.35

Hned úvodní text „…v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi…“

jasně vypovídá, že Bůh je Bohem nejen vyvoleného národa, ale všech národů

a lidí. A tento rozměr Kristova smíření není jen na stupni lidském, ale dle verše

16 v návaznosti na verš 19 se týká celého vesmíru.

Sušil připomíná Adamův pád do hříchu a příchod Boží kletby

a nepřátelství na celé lidstvo. Ale Kristovou obětí bylo toto nepřátelství zrušeno

a celé lidstvo bylo s Bohem usmířeno.36

Tichý vidí hlavní teologický význam listu Koloským v jeho christologii,

tzn., že Ježíš Kristus je hlavou veškerého tvorstva a ve své funkci nemůže být

nikým nahrazen.37

3.2 Lidské smíření

„21

I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením

i zlými skutky, 22

nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil

smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – 23

pokud

ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje

34 Srov. POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel, s. 334-335.

35 Srov. tamtéž, s. 338-339.

36 Srov. SUŠIL, František. Listové sv. Pavla apoštola, s. 201.

37 Srov. TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona, S. 207.

18

evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož

jsem se já, Pavel, stal služebníkem.“38

Tzv. hymnus o Kristu (Ko 1,15-20), kde se pojednává o globálním smíření

celého vesmíru, skrze Kristovu oběť autor přenáší na lidské zřízení, na obec

křesťanů a klade obci před oči dřívější a nynější situaci.39

Pavel se zmiňuje o lidech, kteří byli dříve Bohu odcizeni a nepřátelští

svým myšlením činěním zlých skutků. Na základě definice člověka, který

je pohan můžu s určitostí konstatovat, že Pavel zde zmíněné skupiny lidí myslí

právě pohany.

Pavel zde používá obraz Boha, který použil pozemské tělo a v něm

podstoupil smrt i za pohany, aby je postavil před Boží tvář čisté a bez poskvrny.

A pohan se dostává k evangeliu, jehož je Pavel služebníkem tím, že ho slyší

od Pavla.

Obec křesťanů je nyní místem, kde se univerzální kosmický smír stal

trvalou skutečností. Ovšem autor klade pro přijetí a prožití tohoto smíření

podmínku, a to je vztah k původci smíření, Kristu, a neotřesitelnost naděje

evangelia. Evangelium, jak říká autor, bylo hlásáno všem lidem, čili univerzálně

a sám autor je vynikající autorita („jeho služebníkem jsem se stal“).40

Usmířením se stal Bůh pohanům přítelem a Otcem, protože dříve pohané

žádného živého a milujícího Boha ani Otce neměli.41

3.3 Sláva tajemství mezi pohany

„24

Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení

Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, tj. církev. 25

Stal jsem se jejím

služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo

Boží slovo, 26

tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní

je zjeveno jeho svatému lidu. 27

Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho

tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží

38 Srov. Bible: český ekumenický překlad, Ko 1,21-23.




19

slávu. 28

Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny

lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu.“42

Apoštol Pavel se zde představuje jako služebník církve a raduje

se, že za ní může trpět tak jako Kristus. Pavel se zmiňuje o tajemství, které

mu Bůh uložil, ale tajemství bylo zatím skryto. Ale když Ježíš zemřel a byl

vzkříšen, Bůh Pavlovi toto tajemství odhalil a dal poznat – to tajemství

je, že Ježíš Kristus je mezi pohany, že pohané také patří do vyvoleného lidu

(Ko 2,9--12). Pavel říká ve 2. listu Korintským 5,17 „Kdo je v Kristu, je nové

stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ Tudíž každý pohan, který přijme

Krista jako svého zachránce je před Bohem úplně nové stvoření.

Zjevení už nyní nevázne, ale stalo se při hlásání evangelia skutečností,

protože Bůh křesťanům oznamuje plnost tajemství – zjevení Kristovy události

pohanům. Kristus – původně mesiánský titul („pomazaný“) se už chápe jako

vlastní jméno. Pro křesťany je nadějí na slávu. Křesťané jsou na cestě ke slávě.43

3.4 Nový život pohanů

„1Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi,

kde Kristus sedí na pravici Boží. 2K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.

3Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

4Ale až se ukáže

Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.“44

V předposlední kapitole listu Koloským autor apeluje na „vzkříšené s Kristem“

(Ko 3,1), aby nyní ve svém životě hledali toho, kdo je nad nimi, Krista, který sedí

po Boží pravici. V kontextu listu a výkladu výše uvedeném jsou to pohané, o kterých

je řeč ve 3. kapitole listu Koloským. Lze to ještě posílit následujícím 3 veršem, který

říká, „zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.“ (Ko 3,3) Úmrtím

je myšlen starý pohanův život před obrácením se ke Kristu.45


43 Srov. HOPPE, Rudolf. List Efezanům: List Kolosanům, s. 100-101.



20

Ježíš je Pánem pro všechny národy a lidské zřízení. Proto má být ve všem

centrem rozumu a sociálního života lidstva. Když bude mít Ježíš v životě pohana

zmiňované privilegium, pak bude jeho život dokonalý.46

Pavel apeluje na obrácené (vzkříšené) pohany, aby se nevraceli k dřívějšímu

způsobu života, a udává několik důvodu proč tak nemají činit. Jeden z oněch

jmenovaných důvodů je, že byli Kristem vzkříšeni k novému životu, který končí

slavným druhým příchodem Ježíše Krista a nastolením věčného Božího království,

kdy budou spolu navždy žít všichni, kteří důvěřovali svému zachránci.

Pavel říká, že „…až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete

v slávě.“ Jak nádherné vyhlídky a perspektiva čeká každého obráceného pohana.

A naděje, že se Ježíš Kristus ukáže je pevná, a Pavlův život je toho důkazem.

3.5 Boj víry

„5Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou

touhu a hrabivost, která je modloslužbou. 6Pro takové věci přichází Boží

hněv.7I vy jste dříve tak žili.

8Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost,

rouhání, pomluvy z vašich úst. 9Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe

starého člověka i s jeho skutky 10

a oblečte nového, který dochází pravého

poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.“47

Následující perikopa ve 3. kapitole listu Koloským nás uvádí slovem

„proto“, kterým autor vyvozuje napomenutí z předešlého verše 3 o tom,

že obrácení pohané přece „zemřeli“ a jejich život je „skrytý s Kristem“. Nový

život pohana má směřovat ke Kristu a ne k pozemským věcem.48

Autor obrácené pohanokřesťany doslova vybízí k „umrtvování“ svých

tělesných údů, které před obrácením a křtem symbolizovaly různé druhy neřestí,

které představují pro křesťany ohrožení. Pavel neřesti nazývá slovy „pozemské

sklony“ a ve verši 5 vyjmenovává nejdříve pět těchto sklonů „smilstvo“,

„necudnost“, „vášeň“, „zlou touhu“ a „hrabivost“ . Smilstvo, necudnost, vášeň

mají společného jmenovatele, a tím je sexuální provinění. Hrabivost a zlá touha

nejsou nic jiného než chtění mít stále více. Jsou to sklony a jednání, které




21

křesťana mohou zotročit, protože jsou modloslužbou, která vždy vede člověka

od Boha pryč.49

Sušil k uvedenému připomíná verš v listu Římanům 6,6, kdy apoštol Pavel

vysvětluje, že, tzv. „tělo ovládané hříchem“ (tělo pohana před křtem) bylo

doslovně s Kristem ukřižováno, aby už nebylo ovládáno a nežilo v oněch

pozemských sklonech, které vzpomíná v listu Koloským. A uvádí přirovnání

člověka, který se skládá z různých částí (údů) k „tělu hříchu“, jehož údy jsou

vedeny k špatným sklonům vedoucím od Boha. Modloslužba je vždy důsledek

pravé hrabivosti nebo jinými slovy podle Sušila lakomství, které dávají veškerou

naději a slouží celou myslí mamonu (majetek, bohatství), jenž je pro ně bohem.50

A Boží slovo jasně říká, že nelze sloužit pravému Bohu a mamonu. Tyto dvě

cesty se vzájemně vylučují.

Autor se nebojí křesťanům připomenout, že oni kdysi jako ztracení pohané

bez naděje žili takovým životem, projevujícím se mimo jiné jmenovanými

neřestmi. Jak je to pro Pavlovu teologii v jeho listech zvykem, uvádí také

důsledky takového života, do kterého se může i dokonce Kristem zachráněný

pohan vrátit, a tím je Boží hněv nebo jinde uvádějící Boží soud.

Božím soudem zde má Pavel na mysli poslední Boží soud nad celou

planetou.51

Boží soud se podle Hoppeho projeví v podobě Božího soudu nad veškerým

zlým jednáním lidí. Ale v popředí zájmu není soud, ale dva vzájemné

se vylučující protiklady – temná minulost a přítomnost, neboli v mém textu verše

Ko 3,7.8 – „I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko…“52

Nyní autor neříká, že adresáti listu mají tyto zlé sklony umrtvovat,

ale mají vše odhodit pryč, jakoby chtěl říct, že toto zlé jednání je pro ně samotné

i pro společenství závažnější.

Neřesti jmenované ve verši 8 jsou pro tehdejší etiku za doby života

apoštola Pavla jako ohrožení sociálního chování. Např. rouhání se vztahuje přímo

k Bohu, pomluvy, lži, oplzlé věci nabourávají mezilidské vztahy a vedou

k rozpolcení společenství.53

49 Srov. tamtéž


51 Srov. tamtéž

52 Srov. HOPPE, Rudolf. List Efezanům: List Kolosanům, s. 116-117.

53 Srov. tamtéž

22

Jsou to pozoruhodné informace, které se dozvídáme z tohoto textu. Tyto

skutečnosti prožívali křesťané původem pohané ve společenství v Kolosách. Zde

je velká pravda o tom, že jestliže obrácený pohan nesměřuje každodenně svůj život

na svého zachránce Ježíše Krista, je v neustálém nebezpečí a pohybuje se na území

Božího nepřítele ďábla. A proto apoštol Pavel tehdejší křesťany, kteří se nějakým

způsobem dostali znovu pod vliv ďáblův, vyzývá, aby doslova svlékli ze sebe staré

lidství a oblékli nové lidství, které jim bylo darováno, když poznali Krista a žili v jeho

lásce.

Ale nové lidství potřebuje to správné poznání, aby dokázalo rozpoznávat

co je správné. Pavel říká, že to jediné pravé poznání je to, které se obnovuje podle

obrazu Stvořitele, protože jen Bůh ví, co je pro každého z nás dobré, jak to řekl

na začátku při stvoření světa, že vše co stvořil, bylo dobré.

Skutky nového obnoveného člověka jsou ctnosti, skutky starého člověka jsou

neřesti. Ale ten nový člověk ještě není dokonalý, ale stále se obnovuje, jak říká apoštol

Pavel.54

„Oblečení“ nového člověka neznamená nějakou iluzi nebo představu ideálního

života, ale čin vůle neustále se obnovující, jehož prostředníkem je Kristus. Tento životní

styl vede k poznání Boží vůle.55

3.6 Kristus a jeho lid

„11

Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok

a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.“56

V celé své práci se zabývám tématem o změně života lidí bez Boží naděje

na věčný život, o evangelizaci pohanů. Texty perikopy ve 3. kapitole listu Koloským

se mi jeví jako život evangelizovaného pohana podle vzorce „přijal-zvítězil-padl-přijal-

zvítězil.“

Po shrnutí celého oddílu o hříšných sklonech a jednání padlých křesťanů

a oblečení nového člověka podle obrazu Boha autor opět vyzvedává jednu universální

církev ze všech lidí bez ohledu na původ, rasu, kmen, národní nebo kulturní příslušnost



56 Srov. Bible: český ekumenický překlad, Ko 3,11.

23

„Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný -

ale všechno a ve všech Kristus…“ (Ko 3,11)

Pavel zde líčí rozdělení lidstva na čtyřech protikladech, Řek-Žid, obřezaný-

-neobřezaný, barbar-divoch a otrok-svobodný. Tyto pojmy jsou určovány tehdejším

prostředím Koloského sboru a popisují kvalitu člověka z řeckého hlediska. Řeka

můžeme jinými slovy nazývat také pohan. Jsou zde uvedeny rozdíly jak církevního

charakteru (Řek, Žid), tak občanského (barbar, divoch, otrok atp.).

Apoštol chce říci, že i ten nejdivočejší národ je schopný Boží obnovy v Kristu.57

Tyto protiklady byli Kristovým křížem a vzkříšením překonány a smazány

a přítomné společenství žije očekáváním eschatologické budoucnosti, která

je definována Kristem. Pohledem na politický svět své doby s rozdělením na různé

společenské vrstvy a národy autor definuje obraz církevního zřízení, které předběhlo

dobu. Pavlovy myšlenky až dosud zaměřeny na jednotlivce a jejich změnu chování,

ale nyní jsou zaměřeny na budoucnost a obraz nového člověka, kterého představuje

veškeré tvorstvo. Celý svět směřuje ke Kristu a má v něm svůj cíl.58

Kristus zde reprezentuje každou křesťanskou víru a křesťanské myšlení, protože

záleží u všech lidí bez rozdílu jen na tom, jak jsou obnoveni v Kristu, protože

Ježíš Kristus je ve všech.59

Na závěr tohoto bloku mé bakalářské práce pro lepší znázornění myšlenky

evangelizace pohanů podle listu Koloským bych shrnul základní myšlenky.

Prvním bodem je skutečnost, že v dějinách lidstva nastalo vesmírné smíření

mezi Bohem a veškerým tvorstvem.

Druhým bodem je dobrá zpráva pro pohany, že smíření platí i pro ně. Svědkem

toho je apoštol Pavel, který dostává tuto zprávu v podobě tajemství, které mu Bůh

odhaluje a Pavel je zjevuje pohanům.

Třetím bodem je projev dobré zprávy v životě pohana – změna a obrácení života

k Bohu a nasměrování jeho života do Božího království.

Čtvrtým bodem by se dal charakterizovat bojem víry, jelikož obrácení pohané

žijí stále na zemi, kde je území Božího nepřítele a podléhají jeho vlivu a svodům a tudíž

se častokrát stává, že se „ušpiní hříchem“ přesto, že jejich život byl Kristem změněn




24

a nasměrován do Božího království. Ale podle autora listu Koloským je zde řešení

přirovnané metaforicky k oblečení nového člověka.

Posledním bodem je shrnutí předchozího, to znamená, že vítězstvím boje víry

je nový člověk patřící do universálního Božího lidu, kde Kristus Král je všechno

ve všech a všichni jsou jim naplněni.

25

4 EVANGELIZACE POHANŮ PODLE LISTU EFEZSKÝM

List Efezským vykresluje mimo božskou stránku dějin také lidskou stránku dějin

církve. Vyvolení jsou zachráněni nezaslouženou Boží milostí a tvoří jednotu v Kristu

bez ohledu na svůj židovský nebo pohanský původ. A opět i v tomto listu je zmíněna

jakási univerzalita člověčenstva před Bohem. V této epištole nejde o sbor,

ale o univerzální církev, kterou tvoří Židé i pohané. A je to zvláštní společenství,

protože je nazýváno metaforami „tělo Kristovo“ nebo „chrám“ nebo „nevěsta“.

Do tohoto „těla Kristova“, tedy církve byli přivtěleni i pohané.60

4.1 Život pohanů

V následujících oddílech pojednám o dřívějším pohanském způsobu života, jaký

má tento život na člověka vliv a kam ho vede, a také srovnám na základě biblického

textu, o jaké výhody pohan přichází vzhledem k Božím zaslíbením vůči Židům. A tuto

pasáž uzavřu dobrou zprávou biblického textu o tom, kým se pohan stává přijetím

osoby Ježíše Krista do svého života.

4.1.1 Pohané v minulosti

„1I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy,

2v nichž jste dříve žili podle

běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud

v těch, kteří vzdorují Bohu. 3I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme

sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně

propadli Božímu soudu tak jako ostatní.“61

Abych názorněji představil téma mé bakalářské práce konkrétně se týkající

evangelizace pohanů podle listu Efezským, chtěl bych k tomu dojít vzestupnou

tendencí, a dojít k vytouženému cíli podobně jako u listu Koloským.

Proto se chci v této pasáži textů v listu Efezským nejdříve věnovat tomu

jak vypadá pohanský život bez jakéhokoliv Božího projevu. Autor listu nám

to zjevuje mimo jiná místa ve 2. kapitole listu Efezským. I když se v těchto

textech výslovně slovo „pohan“ nevyskytuje, analýzou lze dospět k závěru,

že se jedná i o tuto skupinu lidí.


61 Srov. Bible: český ekumenický překlad, Ef 2,1-3.

26

Apoštol Pavel říká, že život v hříchu znamená být mrtvý. Vždy, když

člověk páchá jakékoliv zlo, působí v něm vzdor vůči Bohu. Zde je řeč o satanovi,

který má zájem působit v člověku a ničit jeho život, protože je odpůrce Boží.

Autor se dokonce počítá mezi ty, kdo takovým způsobem života kdysi žili. Lidé

žijící v hříchu žijí jen podle svých sobeckých zájmů a podle toho, co se líbí tělu.

Autor končí tuto pasáž tím, že konstatuje, že takový život nakonec propadá

Božímu soudu a odsouzení a ztrátě věčného života v Božím království.

Pokorný k tomu dodává, že podle Ef 2,2 jsou hříchy důsledkem vlivu,

který je charakterizován jako bytost. A tato bytost má reálnou moc v dějinách

světa a běhu dějin. Tato bytost zde není konkrétně popisovaná, ale jsou

ji připisovány metafory „vládce“, „moc“, „duch“. Podle verše 3 je pro člověka

nejdůležitější skutečnost, že působení hříchem poznamenaného prostředí nemá

žádnou budoucnost, a že nemůže překročit hranici dějin, kterou z hlediska

židovské a křesťanské zbožnosti reprezentuje Boží soud.62

Hoppe komentuje, že pohanův dřívější životní styl měl jako svou normu

nebo měřítko „eón“ – řecky aión – doslovně „tohoto světa“. Nešlo o svobodný

život, ale o život pod násilným tlakem moci, nad kterou podle Ef 1,20-23 Kristus

zvítězil svou smrtí a vzkříšením.63

Apoštol Pavel ve svých listech často mluví o zlých sklonech a žádostech

těla. Tím chce říct, že člověk stále k něčemu tíhne. Tyto sklony těla jsou

zde klasifikovány jako „sobecké zájmy“. Přirozeností se zase myslí to, čím jsme

sami ze sebe – existence spěchající k smrti, která si myslí, že jí svět může otevřít

cestu k životu.64

Není v tomto popisu až moc pesimismu? Copak pohané nemají v sobě

vůbec nic dobrého? Tuto otázku si klade Fazekaš ve svém komentáři k uvedeným

textům. A říká, že tady ještě nejde úplně o zkaženého člověka, ale o každého

člověka. V Novém zákoně se nikde nepopírá, že takoví lidé nedělají nic dobrého.

Ale přece namísto tvrzení, že lidská duše je přirozeně dobrá, musíme přijmout

trpkou pravdu, že každý člověk se rodí jako hříšník, tj. bez vztahu k Bohu.



64 Srov. tamtéž, s. 35-36.

27

A proto hříšník nepotřebuje vylepšení, ale nové narození, přirozenost

se potřebuje změnit, a to jen Božím zásahem.65

4.1.2 Pohané vzhledem k Židům

„11

Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou

obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, 12

že jste v té době opravdu byli bez

Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez

naděje a bez Boha na světě.“66

Touto pasáží Božího slova z listu Efezským bych navázal na předešlou

stať, ve které jsem nastínil jaký je obecně pohanův způsob života a kam vede.

Zde autor dál popisuje to, čím se odlišuje pohanův život vzhledem k výhodám

vyvoleného židovského národa.

Ve výčtu negativních charakteristik, kterými se pohané projevují, vidí

Mareček určitou uspořádanost. Nejdříve je vyjádřena odlišnost mezi Židem

a pohanem terminologií „obřezán“ a „neobřezán“, což se týká pouze tělesného

odlišení od Židů. Pak je vyjádřena christologická myšlenka, že pohané byli

„bez Krista“, tj. bez židovské naděje na spásu, pak následuje charakteristika

sociologická „odcizeni společenství Izraele“, dále pak právní hledisko

„bez účasti na smlouvách“, dále následuje psychologický nedostatek

„bez naděje“ a nakonec pohled teologický „bez Boha“. Tento výčet je souhrnný

a má čtenáři přiblížit skutečnost, že pohané byli odcizeni pravému Bohu a jeho

spásnému jednání v jeho vyvoleném lidu, jež je nositelem spásy. Autor tímto

vymezením výhod židovského lidu říká, že to nejsou žádné nezanedbatelné

skutečnosti a že křesťané z pohanů to mají uznat.67

Dle Pokorného autor v této části listu velmi účinně pracuje se schématem

„kdysi-nyní-kdysi-nyní“. Je to vlastně rozvinutí naděje z Ef 2,5 „probudil nás

k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste

spaseni!“ Druhý pohled do minulosti připomíná čtenářům – dřívějším pohanům,

že stáli úplně mimo společenství Božího lidu. K Izraeli jako svému vyvolenému

lidu měl Bůh zvláštní vztah a otevřel jim novou perspektivu – smlouvu zaslíbení.

65 Srov. FAZEKAŠ, Ĺudovít. Pavlov list Efezským, s. 28.


67 Srov. MAREČEK, Petr. Kristus a účast Židů i pohanů na "smlouvách" Božího zaslíbení: christologické

a ekleziologické poselství Ef 2, 11-22, s. 82-84.

28

To ale neznamená, že by měli podíl na naději jen Židé. Byli pouze prvním

příjemcem Božího působení. Pohané byli z perspektivy Židů lidem bez naděje

a bez Boha. Tím není myšlen filozofický ateismus, ale faktická odcizenost

životem.68

4.1.3 Pohané nyní

„13

Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými

pro Kristovu prolitou krev.“69

Současná situace pohanů je nyní postavena do protikladu k času bez spásy

a bez naděje, na který si adresáti mají vzpomenout.70

Výraz „v Kristu Ježíši“ je možné chápat trojím způsobem:

Kristus udává místo, kde je Bůh člověku blízko,

Kristus je jako zprostředkovatel spásy,

křesťan má vztah ke Kristu.71

Jen prolitá krev může být zárukou tak ctnostného činu, jako je záchrana

hříšných lidí. Proč je to vlastně krev jako prostředek přístupu lidí k Bohu?

Existují nejméně čtyři možnosti vysvětlení:

prolitá krev „mluví“ hlasitěji než lidský hlas,

při každém uzavření smlouvy Boha s lidmi je prolita krev zvířete,

krev velikonočního beránka zjednala ochranu,

krev je prostředkem usmíření.

Mareček zdůrazňuje, že tyto 4 funkce krve lze stanovit na základě

biblických textů a nelze opomenout, že v době Makabejského povstání byla moc

prolité krve připisována mučedníkům. Vzhledem k tomu, že kontext Ef 2,13

představuje Ježíše Krista v aktivní roli, nelze mu připisovat jen roli oběti,

ale i roli obětníka.72

Po výčtu nedostatků pohanů vůči Izraeli autor prohlášením „ale v Kristu

Ježíši“ přistupuje autor k popisu současné situace pohanokřesťanů a dává

68 Srov. POKORNÝ, Petr. List Efezským, s. 40-41.

69 Srov. Bible: český ekumenický překlad, Ef 2,13.


a ekleziologické poselství Ef 2, 11-22, s. 77-78. 71

Srov. tamtéž, s. 78 72

Srov. tamtéž, s. 80-81.

29

zřetelně najevo, že to, co bylo, je navždy odstraněno činem Ježíše Krista. Pohané

se stali blízkými, protože se nyní nacházejí „v Kristu“, to znamená, že patří

do společné církve. Toto začlenění pohanů do církve je nerozlučně spjato

ze záchranným činem Ježíše Krista.73

Pohané byli mimo Boží církev, a proto byli vzdálení od darů spásy.

Ale Kristovou krví se stávají blízkými pro Boha a to znamená také, že dostávají

dary spásy. Pohané se dostávají pomocí Kristovy krve do společenství Božího

lidu. Znázorňuje to symbolika kříže – jeho vertikála nás spojuje s Bohem

a horizontála s lidmi.74

Zdůrazněný odkaz na Kristovu prolitou krev ve verši 13 dává jasně najevo úplně

nové uspořádání, ve kterém obrácení pohané nadále žijí. Vypovídá tedy o vstupu

pohanů do oficiální Boží církve, které se děje skrze křest, i když není jasně stanoveno,

kdy to nastalo. Každopádně se jedná o změnu stavu adresátů listu, tj. křesťanů z pohanů,

což způsobil Bůh v osobě Ježíše Krista.

4.2 Záchrana pohanů

4.2.1 Smíření a pokoj mezi Židem a pohanem

„14

V něm je náš pokoj, on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která

rozděluje a působí svár. Svou obětí odstranil 15

zákon ustanovení a předpisů,

aby z těch dvou, z žida i pohana, stvořil jednoho nového člověka, a tak nastolil

pokoj. 16

Oba dva usmířil s Bohem v jednom těle, na kříži usmrtil, jejich

nepřátelství. 17

Přišel a zvěstoval pokoj, pokoj vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří

jsou blízcí.“75

Obsah tohoto hymnu je podobný „hymnu“ z textu Ko 1,15-20 vyjadřující

význam Ježíšova příběhu na kosmickém pozadí.76

Jedině v Kristu si pohan může uvědomit pokoj ve smyslu, že už není

oddělený od vyvolených podle těla, ale že patří do Boží rodiny a má stejná práva

jako vyvolený lid.


74 Srov. FAZEKAŠ, Ĺudovít. Pavlov list Efezským, s. 35



30

V citovaném „hymnu“ autor mluví o zdi, která rozdělovala a působila

jenom nepokoj a zlo. Ve verši 15 vysvětluje, co je ona zeď, a koho rozdělovala -

- je to zeď zákona, ustanovení a předpisů, které dostal vyvolený židovský národ

od Boha. Zeď rozdělovala Židy a pohany a působila mezi nimi odvěké

nepřátelství. A nyní je z těch dvou, Žida i pohana Ježíšovým zásahem do dějin

světa udělán nový už jen jeden člověk v míru. Nepřátelství, zákonu ustanovení

a předpisů končí platnost. Nyní je tady Ježíš ukřižovaný a vzkříšený jak pro Žida

tak pohana.77

Pavel nemluví zde o pozitivní funkci zákona, kterou v jiných listech

připomínal, i když popíral, že by Mojžíšův zákon byl cestou ke spasení. Ale verš

15 mluví jen o zákonu ustanovení a předpisů, tak je zřejmé, že nebezpečná byla

jen jedna stránka jeho působení v různých předpisech.78

Ježíš proklamuje sebe jako ten, který svedl dohromady Židy i pohany, tedy

rozštěpené lidstvo. Teď je mezi Bohem a člověkem obecně věčný mír. Člověk

je celý, zdravý a zachráněný.

Ve verši 17 druhé kapitoly listu Efezským autor nazývá pohany i Židy

jinými synonymy – dalecí a blízcí. A Ježíš přišel proto, aby zvěstoval oběma

skupinám pokoj a smíření s Bohem i mezi sebou. A zde nejde o Izrael a pohany,

ale o židokřesťany a pohanokřesťany. Do nového společenství vstupují Židé

i pohané jedině přes Krista, a tak tvoří novou rodinu.79

4.2.2 Jednota Židů a pohanů ve světle Boží trojice

„18

A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout

před Otcem.“80

Tento text vyjadřuje úžasnou pravdu o tom, jak Boží trojice spolupracuje

s lidmi. Pokud Kristova oběť zbořila veškeré zdi, odstranila zákon ustanovení

a předpisů, usmířila, stvořila jednoho nového člověka a přinesla mír mezi Židy

a pohany, tak nyní způsobuje to, že v Ježíši Kristu jako Božím Synu Žid i pohan

mají přístup v Duchu svatém k Bohu Otci jako jedna rodina, jedna církev.

77 Srov. tamtéž


79 Srov. FAZEKAŠ, Ĺudovít. Pavlov list Efezským, s. 36.


31

Stott objasňuje, že tímto činem Ježíše Krista, který umožňuje Židovi

i pohanovi přístup k Otci v Duchu se nazývá tzv. trinitární přístup božího lidu.81

Věřící mají přístup k Bohu pouze skrze to, co pro ně vykonal Kristus.

V Žid 9,12 je přístup k Bohu spojen s Kristovou obětí a Ef 2,18 vypovídá,

že je přístup k Bohu důsledkem smrti na kříži. Přístup Židů i pohanů k Otci

nenastává pomocí obřízky nebo zachovávaní zákona, ale jen skrze Krista. Otec

neotvírá přístup k sobě sám od sebe, ale jen skrze historického Ježíše Krista.

A tak při bohoslužbě mohou obě skupiny, Židé i pohané zakoušet, že neexistuje

rozdíl v přístupu k Bohu.82

Oba dva, Žid i pohan mají přístup k Otci v jednom Duchu, a má se za to,

že v Duchu svatém, který je podle Řím 8,15 oběma Duchem synovství,

v němž volají „Abba Otče!“. Apoštol Pavel v tomto verši jmenuje celou Boží

trojici.83

Bůh, ke kterému mají křesťané přístup, je označen jako „Otec“. V listu

Efezským je takové pojmenování Boha celkem hojně zastoupeno. Pro křesťana

existuje jen jeden Bůh a Otec. Spása je účast na životě trojjediného Boha.84

List Efezským 2,18 představuje Krista jako toho, kdo zjednává přístup

k Bohu. Kristovo dílo má za důsledek přístup k Otci a přístup je pro všechny

stejný.85

Kristovou obětí mají Židé i pohané přístup k Bohu Otci. To je zajisté

velká Pavlova teologie. Slovo „stanout“ (v mém textu z ekumenického překladu

Bible), v jiných překladech líp znějící „přístup“ má původně kultický obraz.

Vstup do svatyně svatých měl povolen jedenkrát za rok pouze židovský velekněz.

Nyní otevřel vstup do pomyslné svatyně (volný přístup k Otci) Ježíš i pohanům

a ostatním Židům, ale jen pod podmínkou, že to bude v jednotě Ducha svatého .

81 Srov. STOTT, John R. W. Výklad epištoly Efežanom, s. 90.


a ekleziologické poselství Ef 2, 11-22, s. 122-123. 83

Srov. SUŠIL, František. Listové sv. Pavla apoštola, s. 100. 84

Srov. MAREČEK, Petr. Kristus a účast Židů i pohanů na "smlouvách" Božího zaslíbení: christologické

a ekleziologické poselství Ef 2, 11-22, s. 125. 85

Srov. tamtéž, s. 127-128.

32

4.3 Důsledek záchrany pohanů

4.3.1 Boží rodina

„19

Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte

k Boží rodině.“86

Závěrečné verše 2. kapitoly listu Efezským vypovídají o tom, jaké

důsledky má pro pohany Kristova záchrana. Autor listu Efezským to popisuje

pomocí metafor – lid, rodina, chrám, stavba, Boží příbytek.

Pohané už nejsou cizinci a přistěhovalci jako doposud. Lze na místě

si položit otázku, zda autorovi listu Efezským posloužil Starý zákon k použití

výrazů „cizinec“ a „přistěhovalec“ nebo zda tuto terminologii převzal

z helénistického prostředí. Zdá se ale, že formulace uvedených výrazů

má židovské pozadí, protože např. Abraham se považoval za cizince

a přistěhovalce v Kanánu.87

Cizinci a přistěhovalci nebyli ve starověkých obcích občané se stejnými

právy jako domorodci, ale v křesťanských obcích patřili i bývalí pohané do Boží

rodiny. Obrazy rodiny naznačují, že lidské poslání se naplňuje jen

ve společenství a že člověk je určen vztahy s ostatními, do kterých vstupuje.

Tohle lidské poslání se dovrší příchodem Božího království.88

4.3.2 Boží chrám

„20

Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným

kamenem sám Kristus Ježíš. 21

V něm je celá stavba pevně spojena a roste

v chrám, posvěcený v Pánu; 22

v něm jste i vy společně budováni v duchovní

příbytek Boží.“89

Dalším z důsledků spásy pohanů mimo Boží rodinu a Boží lid je stavba

z apoštolů a proroků a Ježíše Krista, která roste v Boží chrám jako sídlo

veškerého uctívání Boha.


87 Srov. tamtéž, s. 129, 137.



33

Pokorný vidí metaforu stavby jako základ církve a její růst, protože jejím

základem je Ježíš Kristus jako ten úhelný (nejdůležitější) kámen. Tato stavba má

svou dynamiku, roste, rozvíjí se, mohutní. Stavba, která roste, je zřejmě stavba

rostoucí misií.90

Je pravděpodobné, že myšlenka metafory duchovního Božího chrámu byla

ovlivněna pádem Jeruzaléma a zbořením chrámu. Tím vrcholí linie vedoucí

k očekávání nového nebeského chrámu na konci světa.91

4.4 Tajemství záchrany pohanů

„1Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany.

2Slyšeli jste

přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: 3dal mi

ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. 4Z toho

můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, 5které v dřívějších

pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým

apoštolům a prorokům: 6že pohané jsou spoludědicové, část společného těla,

a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia. 7Jeho služebníkem jsem

se stal, když mě Bůh obdaroval svou milostí a působí ve mně svou mocí: 8mně,

daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům

zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství 9a vynesl na světlo smysl tajemství

od věků ukrytého v Bohu, jenž vše stvořil: 10

Bůh chce, aby nebeským vládám

a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho mnohotvarou moudrost,

11podle odvěkého určení, které naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.“

92

Oddíl 3. kapitoly listu Efezským nás uvádí do popisu autorovy osoby a jeho

poselství, které dostal z milosti od Boha. Je to popis apoštolství Pavlova a zjevení

tajemství, které mu bylo předáno Ježíšem Kristem. Pavel říká, že tajemstvím míní to, co

adresátům listu napsal v předchozí stati listu Efezským ve druhé kapitole, to je poselství

o záchraně Židů a pohanů. V téhle rovině se jedná o tajemství na sociální úrovni – tzn.

do Božího lidu, jako základu nového lidstva patří i pohané, kteří jsou plnoprávnými

členy církve. V této souvislosti není na místě se domnívat, že tajemství zde obsažené


91 Srov. tamtéž


34

obsahuje něco, co je třeba skrývat nebo tajit, ale právě naopak, je třeba jej rozhlašovat

a zvěstovat všude, protože se týká každého člověka na této zemi.93

4.4.1 Zjevené tajemství

Autor sděluje čtenářům hned v úvodu 3. kapitoly, že je vězněm, a udává

důvod proč. Je fyzicky vězněm v Římě, ale protože je apoštolem, je jeho utrpení

přímým důkazem toho, že trpí pro Krista jako jeho pravý služebník. A Pavel říká,

že to není jen tak náhodou, že je vězněm, ale že je to kvůli pohanům . Obsahem

zjevení je tajemství všeobsáhlého Božího plánu záchrany – „pohané jsou

spoludědicové, část společného těla a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních

evangelia.“94

Stott k výše uvedenému dodává, že toto tajemství se týká Krista a jeho

spojeného židovsko-pohanského lidu. Křesťané ze Židů a pohanů mají účast

na tom samém zaslíbení. Tajemství Kristovo je úplná jednota Židů a pohanů

ve spojení s Kristem a mezi sebou. Je to „nové tajemství“, protože nebylo

oznámené jiným pokolením (Ef 2,5).95

Protože tajemství, které bylo apoštolu Pavlovi zjeveno , se týkalo Božího

plánu začlenění pohanů pod Krista, je jasné, že jeho služba byla v prvé řadě

zaměřena na ně. Byl pověřen kázat pohanům evangelium. Byl jsi moc dobře

vědomý toho, že to byla až moc dobrá zpráva, že ji není možné ani uvěřit,

protože obsahovala Kristovo bohatství, které není možné vystihnout. Stott

usuzuje, že toto bohatství je kvůli prolité Kristovy krve volně přístupné každému.

Zahrnuje vzkříšení ze smrti hříchu, smíření s Bohem, pokoj, přístup k Otci a další

nádherné dary. Není tedy divu, že Pavel říká, že toto bohatství je nevystižitelné,

řecké slovo anexichniastos znamená doslovně „co se nedá vystopovat“.

Překladatelé a komentátoři těchto textů se pokoušejí najít vhodný ekvivalent

slova nevystižitelný, říkají, že Kristovo bohatství je např. „nepřezkoumatelné“,

„bezhraniční“, „nezměřitelné“, „nevyzpytatelné“, „nekonečné“, apod. Jedno

je ale jisté, že Kristovo bohatství nebude mít nikdy konec.96



95 Srov. STOTT, John R. W. Výklad epištoly Efežanom, s. 101-102

96 Srov. tamtéž, s. 103-104.

35

Apoštol Pavel byl svědkem těchto velkých věcí, které mu nebe seslalo.

Zde je vidět Pavlova pokora „mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána

ta milost, abych pohanům zvěstoval…“ (Ef 2,8). Dovolím si tvrdit, že co se týká

poselství pro pohany, nebyl žádný větší apoštol v dějinách než apoštol Pavel.

4.4.2 Smysl a cíl tajemství

Podle verše Ef 2,9 měl Bůh Stvořitel tajemství o záchraně pohanů po celou

historii dějin země ukryté, aby ho mohl jednoho dne zjevit apoštolu Pavlovi. A Pavel

v této stati 2. kapitoly listu Efezským obrací pozornost na smysl toho tajemství. Jaký

to má vlastně smysl, že tajemství o spáse lidí všech národů, jazyků a ras bylo tolik

tisíciletí skryto, je nyní odkryto. Autor to vysvětluje ve verši 10 „Bůh chce,

aby nebeským vládám a mocnostem bylo nyní skrze církev dáno poznat jeho

mnohotvarou moudrost“. Jak obrovská pravda o Bohu. Smyslem toho velkého

tajemství o spáse pohanů je představit všem vesmírným bytostem, jak rozmanitá

je Boží moudrost. A tuto „mnohotvarou“ moudrost můžou poznat podle

universální církve, která je naplněna Židy a pohany.

Vznik této universální církve je také i předvedení Boží moci, milosti

a moudrosti. Nejdřív je vidět Boží moc ve vzkříšení Krista (Ef 1,20), potom

nesmírná milost a laskavost (Ef 2,7) a nakonec mnohotvará moudrost (Ef 3,10).97

Apoštol Pavel v listu Efezským ve 3. kapitole mimo jiné popisuje dvě

výsadní služby, do kterých byl Bohem ustanoven:

první je popsána ve verši 8, jemuž jsem se věnoval blíže v předchozím

oddílu – pohanům měl zvěstovat Kristovo nevystižitelné bohatství

(evangelium o spáse),

druhou výsadní službou je podle verše 9 – vynést na světlo smysl

tajemství od věků ukrytého v Bohu, který všechno stvořil, jinými slovy

„všem oznámit, jaký je plán tajemství od pradávna skrytého Bohem“.

Zdá se, že verš 9 je jen opakováním 8 verše, ale jsou v něm obsaženy tři

základní rozdíly:

kázání evangelia ve smyslu verše 9 není „oznamovat dobrou zvěst“,

ale „osvítit, vynést na světlo“. Myšlenka zvěsti se posouvá do role těch,

kterým se zvěstuje. Ježíš Kristus Pavlovi zvěstuje, že ho posílá

97 Srov. tamtéž, s. 106-107.

36

k pohanům, aby jim otevřel oči, aby se obrátili ze tmy ke světlu, od Satana

k Bohu,

druhým rozdílem mezi verši 8 a 9 vidí Stott v tom, jak autor nazývá zvěst.

Ve verši 8 ji nazývá „Kristovým nevystižitelným bohatstvím“ a ve verši 9

„tajemství“. Kristovo bohatství zahrnuje nápravu dvojnásobného odcizení

pohanů (od Izraele a od Boha), ale slovo tajemství se soustřeďuje jen

na jedno z těchto dvou smíření – na Krista. Důraz je posunut právě

na tajemství, které je tajemstvím Krista a vyhlašuje o něm, že skrze něho

jsou Židé a pohané včleněni do jednoho společenství – církve,

a třetí rozdíl je v tom, že prvním případě (v. 8) Pavel směřuje svou službu

na pohany, ve druhém případě (v. 9) na všechny lidi.

Proto popisuje Pavel Boha jako Stvořitele. Toto tajemství obsahuje velké

zaslíbení, že Bůh, který stvořil všechny věci na začátku, znovu je stvoří na konci

dějin země.98

Zmínkou o Bohu jako o stvořiteli nás autor nechce nechat v nevědomosti

o tom, že Boží spása pohanů byla naplánována už při stvoření světa. A zjevení

Boží moudrosti ve spáse pohanů má vliv také na anděly, kteří sledují od stvoření,

jak Bůh působí v dějinách země. Podle Sušila jsou „nebeské vlády a mocnosti“

všechny třídy andělů. Boží andělé poznávají Boží moudrost na životě církve.

A andělé se podivují nad tím, jak velká to musí být moudrost, která plánuje

od prvopočátku záchranu ztracených dětí. Jaká moudrost to musí být, která

tak trpělivě vede, vyučuje a naplňuje svou věrnou církev svými dary.99

Sušil k tomu doplňuje komentář Jana Zlatoústého, který vidí

v apoštolu Pavlovi i evangelistu andělů podle listu 1. Petrova 1,12 „Bylo jim

zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti , kdo vám přinesli evangelium

v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které

i andělé touží spatřit.“ Očividně z kontextu vyplývá, že se jedná dobré anděly.100

Myšlenka, že nebeské mocnosti budou poznávat Boží moudrost skrze

působení církve, není něco, co by Bůh vymyslel v průběhu času dějin země,

ale bylo to zamýšleno dávno před stvořením světa „podle odvěkého určení, které

naplnil v Kristu Ježíši, našem Pánu.“, a po celé věky ukrýváno do doby

98 Srov. STOTT, John R. W. Výklad epištoly Efežanom, s. 105-106.

99 Srov. SUŠIL, František. Listové sv. Pavla apoštola, s. 105-106.

100 Srov. tamtéž

37

než přišel Bůh v osobě Ježíše Krista na zem. Slovem „naplnil“ lze dokazovat

úlohu a historickou osobu Ježíše Krista. Ježíš nejen úkol přínosu spásy na zem

od Boha Otce převzal, ale také vykonal v určitém stanoveném čase dějin světa.101

Celé dílo stvoření se svým původem obrací zpět ke Stvořiteli, které

je obnoveno v Kristu. Stvořitel je v osobě Krista vykupitelem, ve kterém začíná

nový počátek. Bůh dává svým tvorům v celém vesmíru naději, když vidí v církvi

ze všech národů budoucnost. Ve Starém zákoně byl nositelem Boží moudrosti

pro okolní národy Izrael. V Novém zákoně roli skryté moudrosti převzala

universální církev, která dostává tajemství na veřejnost. Když je nyní zdůrazněna

role církve, je třeba si uvědomit, že se to děje v Kristu, protože on je Pán a vše

je soustředěno na něho.102

Důsledkem toho, že pohané spadají do jednoho společného lidu se Židy

a tvoří jednu církev, je, že na základě toho poznávají andělé a další nebeské

bytosti nekonečnou Boží moudrost.

Ale důležitější je, co je cílem Boží věčné moudrosti – její naplnění

v Ježíši Kristu, Pánu všech tvorů v celém vesmíru. Toto naplnění se událo

v aréně dějin v narození, životě, smrti, vzkříšení a nanebevzetí Ježíše Krista,

seslání Ducha svatého, kázání evangelia a vznik církve. Protože jen v Kristu mají

všichni pohané i Židé, přístup do samého nebe k samotnému nejvyššímu

vládci.103

Na závěr tohoto oddílu, když se podívám zpět na jednu z mimořádných

výsad apoštola Pavla, aby se stal apoštolem pro pohany, je pro poučení možné

si všimnout, jak Bůh používá rozmanité prostředky a fáze zprostředkování

informací.

Stott to nazývá všeobecnou komunikaci Boží správy:

za prvé, Bůh zjevuje evangelium apoštolu Pavlovi, pak ostatním

apoštolům a prorokům,

za druhé, Bůh pověřuje Pavla a jiné apoštoly, aby kázali evangelium

každému na celém světě,

za třetí, Boží moudrost a věčný cíl byly nebeským mocnostem oznámeny

skrze existenci a růst církve.



103 Srov. STOTT, John R. W. Výklad epištoly Efežanom, s. 108.

38

To je kruh Božího odevzdávání správy - dobrá zvěst byla dána Bohem

Pavlovi, Pavel a jiní apoštolové ji předali celému lidstvu a od církve se vrací

znovu zpět do nebe k nebeským mocnostem. Pro evangelium není větší pocty

a většího důkazu jeho důležitosti jako tento model předávání poselství.104

Tuto kapitolu v mé bakalářské práci jsem nazval „smysl tajemství“.

Kdybych měl na závěr kapitoly ale i celého listu Efezským ve stručnosti

zhodnotit předchozí myšlenky a uvést hlavní myšlenku, která se šíří celým listem

Efezským, tak můžu jen konstatovat a dát za pravdu komentátorům, že smysl

tajemství záchrany zjevené pohanům je návrat člověka do kdysi ztraceného ráje,

který nám znovu vydobyl svým životem, smrtí a vzkříšením náš zachránce

Ježíš Kristus a kde bude náš Bůh věčným Králem.

4.5 Nevracet se zpět

“17

To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané

podle svých marných představ. 18

Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu

životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce. 19

Otupěli, propadli bezuzdnosti

a s chtivostí dělají hanebné věci. 20

Vy jste se však u Krista takovým věcem

neučili – 21

pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy,

která je v Ježíši. 22

Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne

klamnými vášněmi, 23

obnovte se duchovním smýšlením, 24

oblečte nové lidství,

stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.“105

Zařadil jsem oddíl 4. kapitoly do bakalářské práce proto, že vidím souvislost

s předchozím popisem evangelizace pohanů. Jelikož zachránění pohané stále žijí

na zemi ovládané ďáblem a jeho působením, je tady nebezpečí návratu do starého

způsobu života a zatemnění cíle, což je ďáblovým plánem. Nazval jsem tento oddíl

„Nevracet se zpět“, jelikož vidím logické podle členění mé práce toto zde zařadit.

A apoštol Pavel nezapomněl na tuto skutečnost, a varuje bývalé pohany a připomíná

důležité pravdy. Zde vidím názorný Pavlův popis znovunalezení cesty křesťana

k věčnému životu, který padl znovu do osidel Božího protivníka Satana.



39

Autor ve 4. kapitole od verše 17 bývalým pohanům chce něco velmi důležitého

připomenout, že to, co chce říct, bude na základě té nejvyšší autority - „jménem Páně“.

A následujícím výčtem negativních věcí, které se týkají bývalého života pohanů,

se vrací na začátek listu Efezským do 2. kapitoly.

Jde tady v podstatě o to, jak se to velké poslání církve projevuje v životním stylu

křesťanů. Pavel varuje křesťany, že pohanský styl života je marný a nicotný. Marné

představy – to jsou charakteristiky pohanské zbožnosti. Výroky o zatemnělé mysli,

odcizení a nevědomosti naznačují v pohledu autora neznalost Boha. Bezuzdnost je zase

nepřímým vyjádřením pohlavní nekázně nebo zvrácenosti.106

Verše 20 a 21 jsou závažným výrokem o správném poznávání Ježíše Krista,

který je středem chiasmu. Je tedy zřejmé, že autor znal některé podoby křesťanského

vyučování, které byly „podle pravdy“ a které byly scestné – nezasazovaly víru. Autor

perikopu končí „evangeliem“ – křesťané mají odložit staré lidství a obléct nové lidství.

Nové lidství je vlastně „upevnění vnitřního člověka“ (Ef 3,16), oproštění

od adamovského selhání a směřující k Božímu obrazu, jehož správným znakem

je správný vztah k Bohu jako k tomu, který se nad padlým člověkem slitovává a zbavuje

ho hrůzy Božího soudu. Nové lidství je nový počátek života s Bohem, který bude

pokračovat věčně s příchodem Božího království.107



40

ZÁVĚR

Na počátku zrodu této bakalářské práce stál pokus definovat myšlenku,

jak se dobrá zpráva o tom, že Bůh celého vesmíru volá do svého království i pohany

a jak se k nim tato zpráva dostane a změní jejich život. Proces proměny pohanů v Boží

děti jsem se v této práci snažil ukázat na základě biblických textů ze dvou

novozákonních listů apoštola Pavla Koloským a Efezským. Bůh volal kdysi skrze

apoštola Pavla jako největšího hlasatele evangelia nejen pohany v jeho době a ne jen

z měst Efez a Kolosy, ale z celého tehdejšího obývaného světa. A volá i dnes všechny

pohany, protože pohan je z hlediska Nového zákona každý, kdo není Židem. Do jaké

míry jsem byl úspěšný, posoudí až čtenář.

Na závěr práce bych chtěl zhodnotit a setřídit některé základní myšlenky, které

se táhnou celou prací a zrekapitulovat mé myšlenkové pochody při tvorbě osnovy i celé

práce.

Aby měl čtenář lepší vhled do popisovaného tématu, zdálo se mi dobré a moudré

nastínit a popsat v prvním oddílu obě klíčová slova mé práce, tj. pohan a evangelizace.

Je to základní myšlenka, která se prolíná celou prací od začátku až do konce. Jelikož

je evangelizace proces, znamená to, že má začátek, průběh a konec. Tudíž v pohanově

životě započne, trvá a jednou skončí.

A z hlavní myšlenkou práce souvisí i zdroj, který jsem vybral ze zmiňovaných

listů. Téma Boží záchrany pohanů Nový zákon zmiňuje v mnoha dalších biblických

textech a pro určitou danou rozsáhlost práce není možné všechny texty použít

i vzhledem ke čtenáři, který by myšlenky obtížněji zpracovával. A bylo z mé strany

logické, že čtenáře ještě před hlavním tématem seznámím z historií listů Koloským

a Efezským a také s autorem listů, aby si mohl čtenář udělat obrázek o dobovém,

kulturním a sociálním pozadí biblických textů.

A počínaje třetím oddílem a dál se již věnuji v mé práci rozborem některých

vybraných textů ze zmiňovaných biblických listů, které řadím chronologicky jako

pisatel listů. Popisuji proces seznámení pohana s evangeliem, jeho přijetí evangelia

do života a proměny života s vyhlídkou na budoucnost, který končí na věčnosti

s Bohem, kdy evangelium a evangelizace pozbyde smyslu a platnosti. A popisuji také

situaci, kdy se může obrácenému pohanovi stát, že může zatoužit po starém způsobu

života a touhy vracet se zpět, protože stále žijí i obrácení křesťané na nepřátelské

41

ďáblově půdě, který má jediný zájem a cíl ukrást křesťanům smysl a cíl jejich cesty

do Božího království.

Jsem si vědom faktu, že odborné literatury je na toto téma mnohem více než

v mé práci uvádím, ale snažil jsem se zachytit myšlenky okruhu autorů typově

různorodých. A dále faktu, že svou prací oslovuji jen českým a slovenským jazykem

mluvící čtenáře, jelikož jsem žádnou zahraniční literaturu nepoužil z důvodu absence

dalších jazyků.

Největší poděkování a chvála patří jedině Bohu, laskavému, milostivému

a spravedlivému Otci, který záchranu všech lidí naplánoval ještě před stvořením naší

Země.

42

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

Bible: český ekumenický překlad. 1. vyd. Praha: Česká biblická společnost, 2008.

FAZEKAŠ, Ĺudovít. Pavlov list Efezským. 1. vyd. Banská Bystrica: Univerzita Mateja

Bela, 1995.

HOPPE, Rudolf. List Efezanům: List Kolosanům. Kostelní Vydří: Karmelitánské

nakladatelství, 2000.

KRAUS, Jiří a Věra PETRÁČKOVÁ. Akademický slovník cizích slov. Vyd. 1. Praha:

Academia, 1995.

MAREČEK, Petr. Kristus a účast Židů i pohanů na "smlouvách" Božího zaslíbení:

christologické a ekleziologické poselství Ef 2,11-22. 1. vyd. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2009.

MAREČEK, Petr. Úvod do Nového Zákona, CMTF UP: 2007-2008. Nepublikovaná

skripta pro potřeby studentů. Dostupné z: <https://edis.upol.cz/cmtf/folders-5/subfolder-

-325/>.

POKORNÝ, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. [1. vyd.]. Praha:

Vyšehrad, 1993.

NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Sv. 1, A-P. 3. vyd. Praha: Kalich, 1992.

POKORNÝ, Petr. List Efezským. 1. vyd. Praha: Centrum biblických studií AV ČR,

2005.

POSPÍŠIL, Ctirad Václav. Ježíš z Nazareta, Pán a Spasitel. 4. vyd. Praha: Krystal OP,

2010.

STOTT, John R. W. Výklad epištoly Efežanom. 1. vyd. Praha: Návrat, 1992.

SUŠIL, František. Listové sv. Pavla apoštola. V Praze: nákladem Dědictví sv. Prokopa,

1871.

TENNEY, Merill C. O Novém zákoně. Přeložil R. Vysoký.

43

THEISSEN, Gerd. Úvod do Nového zákona. Jihlava: Mlýn, 2008.

TICHÝ, Ladislav. Úvod do Nového zákona. 2., přeprac. vyd. Svitavy: Trinitas, 2003.

VLKOVÁ, Gabriela Ivana. Slovo Boží a slovo lidské: všeobecný úvod do Písma

svatého. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004.

44

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 – mapa cest apoštola Pavla (zdroj: http://www.cirkevfrydekmistek.cz) ............. 14

45

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1 – srovnání veršů v listech Koloským a Efezským ......................................... 15

46

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK BIBLICKÝCH KNIH

2. Petr 2. list apoštola Petra

Ko List apoštola Pavla Koloským

Ef List apoštola Pavla Efezským

Žid List apoštola Pavla Židům

Documents

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI...univerzita palackÉho v olomouci cyrilometodĚjskÁ teologickÁ fakulta katedra biblických věd petr langr pavlova evangelizace pohanŮ podle listŮ