Embed Size (px)
Citation preview
Utajené životyslavných Češek
Utajené životy slavných Češek
Pan Nakladatel, 2014© Martina Bittnerová, 2014ISBN 978-80-87947-04-3
Milí čtenáři,
právě v ruce držíte závěrečný díl trilogie, v níž jsem se poku-sila přiblížit neobyčejné a bohužel mnohdy opomíjené osobnosti de-vatenáctého a počátku dvacátého století. Pravdou je, že bych v naší minulosti našla těch zajímavých postav nepočítaně. Přesto s pokorou tuto tematiku na nějaký čas opouštím, protože si myslím, že opravdu platí do třetice všeho dobrého a zlého.
Při sbírání materiálů na tuto trilogii jsem prožila nejed-no dobrodružství, nesčetněkrát se mi doslova tajil dech před tím, co na mě v archivních deskách čeká, ale tyto chvíle nemohou vyna-hradit množství práce a času, které musím zpracování dané látky věnovat. Navíc jsem si na sebe upletla bič, protože jsem se od počátku snažila vymyslet takovou formu, aby byla pokud možno čtivá, což mě přivedlo k balancování na hranici literatury faktu a beletrie. Vzhledem k tomu, že se obě mé předchozí publikace těšily čtenářské oblibě, doufám, že i tato přinese potěšení a zároveň nová poznání o dobách minulých.
Ženy, jejichž příběhy najdete na následujících stránkách, jsem si nevybrala zcela náhodně. Všechny je spojuje skutečnost, že se znaly s významnými lidmi své doby, z nichž některé najde-te v mých předchozích knihách. Záměrně jsem tentokrát zařadila i Theodoru Němcovou, která se sice sama ničím neproslavila, nicmé-ně se narodila naší nejznámější spisovatelce a vyrostla obklopená
vzdělanými a nadanými lidmi. Právě na ní je dobře patrný vliv rodinného prostředí.
Každopádně většina příběhů nevypráví o idylických osudech, naopak v nich najdete předčasná úmrtí a další spíše tragické udá-losti. Přiznám se, že psát o podobně neradostných okolnostech, mezi nimiž jen občas vysvitne světélko naděje, je nesmírně zatěžující. Tudíž jsem i při tvorbě této knihy špatně spala a cítila se napros-to vyčerpaná. Od obsahu osobních dopisů a dokumentů se při jejich studiu nedokážu zcela oprostit, naopak vše prožívám společně s hr-dinkami. Přitom na mě působí jejich písmo, formální pojetí dopisu a vše, co vyjadřuje okamžik, v němž dotyčné řádky vznikaly. Přesto nakonec všechny osudy hodnotím s určitým odstupem, kdy je výsled-ný příběh mým vlastním pohledem na jejich život.
Děkuji, že jsem měla a mám možnost se o tyto své „pohledy“ po-dělit s Vámi čtenáři.
Martina Bittnerová, 17. července 2013
Theodora Nemcová19. 6. 1841 – 6. 2. 1920
V matčine stínuˇ
ˇ
-9-
Největším průšvihem jejího života byla matka Božena, která se na ní po všech stránkách podepsala. Theodora přitom nezdě-dila ani její krásu, ani nadání. V rámci své rodiny zůstávala spíše nenápadným článkem do počtu. A právě tato tichá dívka spo-lu s ošetřovatelkou pečovala o svou umírající matku až do jejího posledního vydechnutí. V mladé duši to zanechalo velké šrámy. Co jí však zbývalo, odjakživa jen sloužila a všichni to po ní také požadovali.
Narodila se v Polné u Jihlavy, kde se Němcovým ještě po-měrně slušně dařilo. Božena se přátelila s manžely Leopoldou a Antonínem Pittnerovými, rodiči Vlasty Pittnerové, budou-cí autorky takzvané červené knihovny. Paní Leopolda šla malé Theodoře dokonce za kmotru. Její muž, známý kupec, prodával knihy a vlastnil vinárenský pokojík, kde se scházela česká společ-nost. Okouzlující Božena v ní nemohla chybět, a proto malí sy-nové Hynek s Karlem zřejmě trávili mnoho času v péči služebné.
Božena nastoupila svou novou školu života a v té jí nemohl nikdo překážet. Manžel Josef měl coby zaměstnanec finanční stráže hodně práce a zároveň se snažil být co nejpilnější, protože chtěl, aby ho správa konečně přeložila služebně do Prahy. Patřil mezi upřímné vlastence a určitě by našel v matičce stověžaté více podobně smýšlejících druhů než na venkově. Praha Boženu také mocně přitahovala, a když se do ní přestěhovala, odmítala se jí vzdát, což způsobilo četná nedorozumění a neodvratnou part-
-10-
nerskou krizi. Vinu si v ní nikdy příliš nedávala, domnívala se, že většinu potíží způsobila drsnější nátura jejího prudkého muže. Jenomže oba se na hádkách podíleli rovným dílem a oba pak museli přijmout všechny důsledky.
V polovině roku 1842 se Němcovi skutečně přestěhovali do Prahy. Boženě se z toho zatočila hlava, tolik nových tváří, vý-znamných setkání a hlavně tu vládl opravdový obrozenecký živel. Dávali tu česká divadelní představení, pořádaly se výlety do okolí a každý, kdo měl zájem, potkal tolik podobně smýšlejících duší, až se tomu nechtělo věřit. Krásná paní zářila na plesech a pyšný manžel ji ukazoval každé společnosti.
V Polné jí byla rádkyní v mateřství paní Leopoldina, tady se cítila sama, a přitom pod srdcem nosila čtvrté dítě. Jenom-že zrovna na to, aby se stala matkou na plný úvazek, tu scházel prostor. Porod čtvrtého dítěte Jaroslava byl velmi komplikovaný a Božena se z něj nemohla dlouho zdravotně vzpamatovat. Na pomoc k Němcovým přijela Josefova matka a sestra. Bohu-žel paní tchyni se vůbec nezamlouvalo, jakým způsobem snacha vedla domácnost, a zřejmě seznala, že si její syn nevybral zrovna adeptku na hospodyni roku. Tchyni se nelíbilo, jak Božena vede domácnost, a Boženě zase názory prosté ženy lezly na nervy.
Atmosféra v domácnosti houstla a uklidnila se až tehdy, když se obě dámy vrátily zpátky do rodného Bydžova. Myslely to jistě dobře, ale se zlou se potázaly. Božena žila v úplně jiných dimen-
-11-
zích, které nemohly pochopit, i kdyby se snažily sebevíc.Krásná spisovatelka během krátké doby přivedla na svět tři
kluky a jedno děvče. Zdálo by se proto, že malá Theodorka bude mezi bratry hýčkaná jako princezna. Ale jednak se to v deva-tenáctém století moc nepěstovalo, a pak se u nich často řešily otázky holého přežití, než aby se někdo zabýval bolístkami malé holčičky. Theodoru zapřahala bohémská matka do povinností už od malinka, stala se totiž její pravou rukou ve všech praktic-kých záležitostech. Měla na rozdíl od ní poměrně realistickou povahu, ale pořád byla dítě s nárokem na své malé starosti.
Dora ve věku tří let onemocněla skrofulózou, tuberkulóz-ním zánětem mízních uzlin. Podle poznatků současné medicíny tyto mimoplicní formy nemoci vznikají „hematogenním rozsevem mykobakterií z původního infekčního ložiska v plicích“. V praxi to znamenalo, že se Doře dělaly po tváři i po těle boule, které pras-kaly a hnisaly, aby se časem zacelily. Zůstávaly však po nich ne-vzhledné jizvy. V osmi letech dokonce boule na ruce způsobila její nehybnost. Božena se vyděsila, že jí z dcery vyroste mrzák. Jak se ale cítila Dora, o tom se nezmiňovala. Na druhou stra-nu muselo být pro ni jako pro matku děsivé vidět své dítě takto zubožené a vnitřně se soužící. Ostatně hodně stonala ona sama i syn Jaroslav, ale nikdo netrpěl podobně úpornou a esteticky odpornou chorobou. V pubertě Dora vyrostla a zmohutněla, a možná i díky tomu její letité problémy ustaly. Připomínaly
-12-
je jen jizvy na krku a části tváře. Výraz „jen“ ale není na místě. Určitě se chtěla líbit, určitě chtěla prožívat tajné lásky, a tak se snažila tyto zohavující památky co nejvíce skrývat. Neskryla je však dokonale. V korespondenci matky se objevují občasné na-rážky na zmíněné pozůstatky nemoci. Jestli jí někdy své dopisy přečetla nahlas… Musíme doufat, že snad ne.
V době, kdy Dora slavila druhé narozeniny, se její mat-ka zahleděla s vášní sobě vlastní do básníka Václava Bolemíra Nebeského. Miloval ji však asi i rodinný lékař Josef Rodomil Čejka. Její děti nepřímo asistovaly hned u několika vzplanutí, o některých pravděpodobně nevěděly, zato okolní společnost si udržovala přesný přehled a hleděla na nemravnou paní a její po-tomstvo skrz prsty. Někdo měl Němcovic drobotinu za chudáčky, jiný si odplivl. A to se ještě ke všemu rodina neustále stěhovala, téměř kočovala, tudíž nemohla nikde zakotvit napořád. Dokud ale měli co jíst, dalo se to snášet.
Paní Božena rovněž s oblibou cestovala sama. Děti si proto zvykaly na její nepřítomnost od raného věku. Cesty podnikala často ve snaze pokusit se napravit chatrné zdraví. V létě roku 1845 se odjela léčit do Františkových Lázní. Vypadala prý tehdy bídně a sama se obávala blízkého konce: „Trudně se to se světem loučí, když mám zanechat tolik nevykonaného díla…“ Narážela na skutečnost, že se pomalu prosazovala jako literátka. Naštěstí svůj konec prorokovala mylně, ten nastal až za osmnáct let.
-163-
Obsah:
V matčině stínuTheodora Němcová
Mučednice láskyBerta Mühlsteinová
Ta, která příliš milovalaLeopoldina Ortová de Pauli
Krásná paní ŠimonkaSimonetta Buonaccini
Děvče s nafukovacím srdcemVítězslava Kaprálová
DoslovNerozlučné přítelkyně
PramenyArchivy
...7
...37
...65
...91
...117
...149
...164
...165
-164-
Prameny:Bittner Jiří, Z mých pamětí, Praha 1894Březina Josef, Děti slavných rodičů, Praha 1995Buonaccini Simonetta, Sirénin ocas, Praha 1937Herrmann Ignát, O živých, o mrtvých, Praha 1921Halas František, Dopisy, Praha 2001Holeček Josef, Pero, Praha 1976Holečková-Heidenreichová Jelena, Sofie Podlipská ve svých vzpomínkách, dopisech, Praha 1940 Janáčková Jaroslava, Macurová Alena, Římalová Lucie, Wimmer Stanislav, Baková Helena, Řeč dopisů, řeč v dopisech Boženy Němcové, Praha 2001Janečková Bronislava, Rok v dopisech I, Praha 2006Kolektiv autorů, Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988Krásnohorská Eliška, Z mého mládí, Praha 1928Kubka František, Novotný Miloslav, Božena Němcová, Praha 1941Kundera Ludvík, František Halas, Brno 1999Kundera Ludvík, Václav Kaprál, Brno 1968Lenderová Milena, Rýdl Karel, Radostné dětství?, Praha 2006Merhaut Luboš a kolektiv, Lexikon české literatury 4/I, Praha 2008Merhaut Luboš a kolektiv, Lexikon české literatury 4/II, Praha 2008Mlsová Nella, I já jsem byl v Itálii, Praha 2009Mocná Dagmar, Červená knihovna, Praha 1996Němcová Božena, Lamentace/Dopisy mužům, Praha 1995Němcová Božena, Básně-Stati-Dopisy, Praha 1957Novák Ladislav, Stará garda Národního divadla, Praha 1937Novotný Miloslav, Nové kapitoly o Boženě Němcové, Praha 1939Petrová Hana, diplomová práce: Cesty Simonetty Buonaccini, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové 2012Pokorná Magdaléna, Josef Němec – Neobyčejný muž neobyčejné ženy, Praha 2009Pražák Albert, Neruda v dopisech, Praha 1950Pražák Albert, Vrchlickému nablízku, Praha 1967Světlá Karolina, Z literárního soukromí I., Praha 1959Světlá Karolina, Z literárního soukromí II., Praha 1959Šalda František Xaver, Dopisy Simonettě Buonaccini, Liberec 1967Špecinger Otakar, Berta Mühlsteinová, Ústí nad Labem 1984Štaudová Eliška, Václav Kaprál. Personální bibliografie, Brno 1989Štorch-Marien Otakar, Tma a co bylo potom, Praha 1993
-165-
Šubert František Adolf, Dějiny Národního divadla v Praze 1883-1900, Praha 1910Švecová Markéta, Ženská témata v korespondenci Sofie Podlipské, diplomová práce, Univerzita Pardubice 2010 Tille Václav, Božena Němcová, Praha 1939Uher Jindřich, Ona a Martinů, Tišnov 2002Úlehla Vladimír, Samotářská dcera Boženy Němcové, Jičín 2007Zahradníková Marta, Ztěžklá křídla snů, Praha 2004
Periodika:Českolipsko literární 3, rok 1979Národní listy, ročník 42/1902Národní listy, ročník 43/1903Národné noviny, ročník 52/1921Slánské listy srpen, září 2002 Vlastivědný sborník Pelhřimovska 6/1995Slánský obzor, rok 1892
Internetové zdroje:Actapublica.euAhmp.cz - Soupis pražských domovských příslušníků (1830-1910)Badatelna.cz – Arne Novák, Teréza NovákováPracticus.eu – článek: Tuberkulóza/MUDr. Stanislava Potrepčiaková, prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc./Klinika nemocí plicních a tuberkulózy FN MU Brno, pracoviště Bohunice
Archivy:PNP Praha, Simonetta Buonaccini, osobní fond
-166-
PNP Praha, Jan Čarek, osobní fondPNP Praha, Anna Červená-Dostálová, osobní fondPNP Praha, Viktor Guth, osobní fondPNP Praha, Vladimír Holan, osobní fondPNP Praha, Miroslav Krajník, osobní fondPNP Praha, Jan Ladecký, osobní fondPNP Praha, Berta Mühlsteinová osobní fondPNP Praha, Zdeněk Spilka, osobní fondPNP Praha, Růžena Svobodová, osobní fondPNP Praha, August Hemerka ze Stanmíru, osobní fondArchiv Městského muzea ve Velvarech, složka Berta Mühlsteinová
Redakční poznámka:Citace z dopisů ponecháváme v původní podobě, tedy s gramatickými i stylistickými chybami.
Poděkování:Autorka děkuje PhDr. Mileně Secké, CSc. za poskytnutí dopisu Theodory Němcové.
Zdroje fotografií:Fotografii Berty Mühlsteinové poskytl archiv Městského muzea VelvaryFotografii Simonetty Buonaccini poskytlo Muzeum Vysočiny Pelhřimov, p.o.,Archiv, fond Buonaccini SimonettaFotografii Theodory Němcové poskytlo Muzeum fotografie Šechtl a VosečekFotografie Vítězslavy Kaprálové pochází ze sbírky Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzeaFotografie Leopoldiny de Pauli pochází ze sbírky Moravského zemského muzea
Utajené životyslavných Češek
Vydal: Filip Čenžák, v nakladatelství “Pan Nakladatel”Filipa Čenžáka
Holasova 1134/16, 700 30, Ostrava – Hrabůvkajako svou 5. publikaci
Korektura: Mgr. Jana VálkováSazba: Filip Čenžák
Obálka: Filip ČenžákTisk a vazba Finidr, s.r.o., Český Těšín
Stran 168První vydáníOstrava 2014
