Upload
others
View
4
Download
0
Embed Size (px)
Citation preview
Technickaacute univerzita v Liberci
FAKULTA PŘIacuteRODOVĚDNĚ-HUMANITNIacute A PEDAGOGICKAacute
Katedra Katedra filosofie
Studijniacute program B6101 Filozofie
Studijniacute obor Filozofie humanitniacutech věd
UTILITARISTICKYacute PŘIacuteSTUP K MORAacuteLCE
A PRAacuteVU
THE UTILITARIAN APPROACH TO
MORALITY AND LAW
Bakalaacuteřskaacute praacutece 14ndashFPndashKFLndash237
Autor Podpis
Martin Macha
Vedouciacute praacutece PhDr RNDr MTh Dalibor Hejna PhD
Počet
stran grafů obraacutezků tabulek pramenů přiacuteloh
55 0 0 0 13 1
V Liberci dne 23 3 2014
Čestneacute prohlaacutešeniacute
Naacutezev praacutece Utilitaristickyacute přiacutestup k moraacutelce a praacutevu
Jmeacuteno a přiacutejmeniacute autora Martin Macha
Osobniacute čiacuteslo P11000219
Byl jsem seznaacutemen s tiacutem že na mou bakalaacuteřskou praacuteci se plně vztahuje zaacutekon č
1212000 Sb o praacutevu autorskeacutem praacutevech souvisejiacuteciacutech s praacutevem autorskyacutem a o změně
některyacutech zaacutekonů (autorskyacute zaacutekon) ve zněniacute pozdějšiacutech předpisů zejmeacutena sect 60 ndash školniacute
diacutelo
Prohlašuji že maacute bakalaacuteřskaacute praacutece je ve smyslu autorskeacuteho zaacutekona vyacutehradně myacutem
autorskyacutem diacutelem
Beru na vědomiacute že Technickaacute univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do myacutech
autorskyacutech praacutev užitiacutem meacute bakalaacuteřskeacute praacutece pro vnitřniacute potřebu TUL
Užiji-li bakalaacuteřskou praacuteci nebo poskytnu-li licenci k jejiacutemu využitiacute jsem si vědom
povinnosti informovat o teacuteto skutečnosti TUL v tomto přiacutepadě maacute TUL praacutevo ode mne
požadovat uacutehradu naacutekladů ktereacute vynaložila na vytvořeniacute diacutela až do jejich skutečneacute
vyacuteše
Bakalaacuteřskou praacuteci jsem vypracoval samostatně s použitiacutem uvedeneacute literatury a na
zaacutekladě konzultaciacute s vedouciacutem bakalaacuteřskeacute praacutece
Prohlašuji že jsem do informačniacuteho systeacutemu STAG vložil elektronickou verzi meacute
bakalaacuteřskeacute praacutece kteraacute je identickaacute s tištěnou verziacute předklaacutedanou k obhajobě a uvedl
jsem všechny systeacutemem požadovaneacute informace pravdivě
V Liberci dne 23 3 2014
Martin Macha
Poděkovaacuteniacute
Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh
Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece
Martin Macha
Abstrakt
Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro
moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje
normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech
dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou
doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart
Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a
zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti
Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a
poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu
Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost
Abstract
This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its
consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of
historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two
further and most important chapters follows an introduction of the fundamental
premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its
leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further
introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos
definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the
critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic
aspects of utilitarianism
Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice
6
Obsah
Uacutevod 7
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13
22 Druhy bolestiacute a požitků 15
23 Hodnota bolesti a požitku 17
24 Uacuteloha motivu 18
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29
332 Cit pro spravedlnost 30
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34
41 Vztah mezi přečinem a trestem 34
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37
43 Svoboda a moc staacutetu 38
5 Kritika utilitarismu 46
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49
Zaacutevěr 52
Seznam použiteacute literatury 54
Seznam přiacuteloh 55
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
Čestneacute prohlaacutešeniacute
Naacutezev praacutece Utilitaristickyacute přiacutestup k moraacutelce a praacutevu
Jmeacuteno a přiacutejmeniacute autora Martin Macha
Osobniacute čiacuteslo P11000219
Byl jsem seznaacutemen s tiacutem že na mou bakalaacuteřskou praacuteci se plně vztahuje zaacutekon č
1212000 Sb o praacutevu autorskeacutem praacutevech souvisejiacuteciacutech s praacutevem autorskyacutem a o změně
některyacutech zaacutekonů (autorskyacute zaacutekon) ve zněniacute pozdějšiacutech předpisů zejmeacutena sect 60 ndash školniacute
diacutelo
Prohlašuji že maacute bakalaacuteřskaacute praacutece je ve smyslu autorskeacuteho zaacutekona vyacutehradně myacutem
autorskyacutem diacutelem
Beru na vědomiacute že Technickaacute univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do myacutech
autorskyacutech praacutev užitiacutem meacute bakalaacuteřskeacute praacutece pro vnitřniacute potřebu TUL
Užiji-li bakalaacuteřskou praacuteci nebo poskytnu-li licenci k jejiacutemu využitiacute jsem si vědom
povinnosti informovat o teacuteto skutečnosti TUL v tomto přiacutepadě maacute TUL praacutevo ode mne
požadovat uacutehradu naacutekladů ktereacute vynaložila na vytvořeniacute diacutela až do jejich skutečneacute
vyacuteše
Bakalaacuteřskou praacuteci jsem vypracoval samostatně s použitiacutem uvedeneacute literatury a na
zaacutekladě konzultaciacute s vedouciacutem bakalaacuteřskeacute praacutece
Prohlašuji že jsem do informačniacuteho systeacutemu STAG vložil elektronickou verzi meacute
bakalaacuteřskeacute praacutece kteraacute je identickaacute s tištěnou verziacute předklaacutedanou k obhajobě a uvedl
jsem všechny systeacutemem požadovaneacute informace pravdivě
V Liberci dne 23 3 2014
Martin Macha
Poděkovaacuteniacute
Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh
Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece
Martin Macha
Abstrakt
Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro
moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje
normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech
dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou
doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart
Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a
zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti
Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a
poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu
Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost
Abstract
This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its
consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of
historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two
further and most important chapters follows an introduction of the fundamental
premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its
leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further
introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos
definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the
critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic
aspects of utilitarianism
Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice
6
Obsah
Uacutevod 7
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13
22 Druhy bolestiacute a požitků 15
23 Hodnota bolesti a požitku 17
24 Uacuteloha motivu 18
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29
332 Cit pro spravedlnost 30
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34
41 Vztah mezi přečinem a trestem 34
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37
43 Svoboda a moc staacutetu 38
5 Kritika utilitarismu 46
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49
Zaacutevěr 52
Seznam použiteacute literatury 54
Seznam přiacuteloh 55
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
Poděkovaacuteniacute
Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh
Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece
Martin Macha
Abstrakt
Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro
moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje
normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech
dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou
doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart
Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a
zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti
Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a
poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu
Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost
Abstract
This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its
consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of
historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two
further and most important chapters follows an introduction of the fundamental
premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its
leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further
introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos
definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the
critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic
aspects of utilitarianism
Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice
6
Obsah
Uacutevod 7
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13
22 Druhy bolestiacute a požitků 15
23 Hodnota bolesti a požitku 17
24 Uacuteloha motivu 18
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29
332 Cit pro spravedlnost 30
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34
41 Vztah mezi přečinem a trestem 34
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37
43 Svoboda a moc staacutetu 38
5 Kritika utilitarismu 46
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49
Zaacutevěr 52
Seznam použiteacute literatury 54
Seznam přiacuteloh 55
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
Abstrakt
Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro
moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje
normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech
dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou
doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart
Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a
zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti
Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a
poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu
Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost
Abstract
This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its
consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of
historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two
further and most important chapters follows an introduction of the fundamental
premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its
leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further
introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos
definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the
critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic
aspects of utilitarianism
Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice
6
Obsah
Uacutevod 7
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13
22 Druhy bolestiacute a požitků 15
23 Hodnota bolesti a požitku 17
24 Uacuteloha motivu 18
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29
332 Cit pro spravedlnost 30
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34
41 Vztah mezi přečinem a trestem 34
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37
43 Svoboda a moc staacutetu 38
5 Kritika utilitarismu 46
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49
Zaacutevěr 52
Seznam použiteacute literatury 54
Seznam přiacuteloh 55
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
6
Obsah
Uacutevod 7
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13
22 Druhy bolestiacute a požitků 15
23 Hodnota bolesti a požitku 17
24 Uacuteloha motivu 18
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29
332 Cit pro spravedlnost 30
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34
41 Vztah mezi přečinem a trestem 34
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37
43 Svoboda a moc staacutetu 38
5 Kritika utilitarismu 46
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49
Zaacutevěr 52
Seznam použiteacute literatury 54
Seznam přiacuteloh 55
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
7
Uacutevod
Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech
britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už
u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou
anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem
Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho
moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem
heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich
pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy
snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval
s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je
podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute
neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho
světa libostiacute a nelibostiacute
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě
fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna
Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů
utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho
jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury
Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho
nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute
principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou
myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na
smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute
klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute
postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute
zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od
myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy
společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky
předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje
Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a
jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
8
nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute
principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu
protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze
zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii
Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela
klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od
Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je
Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o
principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů
On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela
Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny
v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o
kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury
zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily
dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute
americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
9
1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu
Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute
řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je
teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast
Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti
Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě
empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena
uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem
neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute
funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je
tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1
Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos
z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa
slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem
zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech
kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se
tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom
bolestem2
Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho
heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute
podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem
platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho
předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute
požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute
slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život
v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že
pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje
1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23
2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87
4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
10
bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o
poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5
Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest
v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho
stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute
napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je
odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost
uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako
prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost
je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak
vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6
Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute
a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za
přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je
prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi
slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8
Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta
Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu
utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se
zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9
Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)
avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve
formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute
je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem
eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě
spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem
uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně
vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute
5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN
978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94
7 LONG A A pozn 3 s 88
8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24
9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
11
v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute
jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak
lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10
Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute
představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o
předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute
altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti
Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho
ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume
nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena
Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11
Lideacute jsou
schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute
prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12
Vedle tohoto
altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na
uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku
vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme
schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute
v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je
prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a
zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum
instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13
Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je
utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute
jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je
zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke
Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze
hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute
heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute
10
THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11
ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12
ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13
ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
12
stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel
utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14
Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a
zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute
občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute
jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho
množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15
Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John
Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen
s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu
a britskeacuteho novoempirismu16
Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis
Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie
užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může
byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17
Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř
principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků
Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o
konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu
k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky
jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem
nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra
jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute
štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho
dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus
typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje
v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet
lidiacute18
14
ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S
291-292 15
THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16
CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-
157-8 S 131 17
ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18
ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
13
2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu
21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute
Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An
Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a
kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou
mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je
Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu
Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve
všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho
demonstraci a potvrzeniacuteldquo19
Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo
přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti
Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy
na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)
anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech
zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto
společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20
Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno
všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena
souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem
zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute
celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute
v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute
všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The
greatest good for the greatest number)ldquo21
V teacuteto souvislosti si Bentham představuje
19
bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our
subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the
Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20
bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular
individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
14
jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i
činy jednotlivců22
Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute
vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute
člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem
přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy
nutně vztahovat k užitku23
Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či
nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině
přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip
bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24
Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute
politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky
způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)
Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho
činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek
ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech
soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků
ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)
způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti
způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest
zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme
nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod
zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25
Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho
uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků
ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26
Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute
do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute
22
BENTHAM J pozn 19 s 15 23
BENTHAM J pozn 19 s 18 24
bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general
embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25
BENTHAM J pozn 19 s 28 26
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-
11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)
15
kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky
uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)
Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem
hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute
subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku
22 Druhy bolestiacute a požitků
Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a
požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting
perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou
takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny
nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik
druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27
Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž
zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty
zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity
z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky
z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např
hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5
Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci
jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se
člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch
se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti
prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky
z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky
z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute
vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13
Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute
Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě
27
BENTHAM J pozn 19 s 35
16
může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity
ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28
Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti
z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute
nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti
smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp
3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti
z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho
jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute
bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni
(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je
předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute
v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou
nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity
uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti
s dalšiacutemi bolestmi29
Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon
ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute
druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute
naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech
z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež
představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30
28
BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29
BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30
bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to
produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 41
17
23 Hodnota bolesti a požitku
Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho
množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute
nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu
individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to
jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při
posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz
dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy
stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota
daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)
Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece
než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech
danyacutem činem)31
Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci
vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)
přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute
nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho
požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto
hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně
odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute
spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute
aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute
vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona
apod32
Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně
aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy
alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň
dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě
31
BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32
BENTHAM J pozn 19 s 32-33
18
bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se
vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33
24 Uacuteloha motivu
Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu
se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i
zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34
Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv
na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za
relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na
produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat
piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na
vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež
působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35
Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku
(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute
podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36
Požitek je ze sveacute podstaty vždy
dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a
vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl
saacutem o sobě špatnyacuteldquo37
O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na
zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti
nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že
z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38
Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv
Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či
smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle
autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně
33
BENTHAM J pozn 19 s 33 34
bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J
pozn 19 s 80 35
BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36
bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37
bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38
BENTHAM J pozn 19 s 84
19
silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro
motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce
chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet
v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute
hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech
negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy
pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně
jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se
vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39
Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o
sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče
jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se
zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40
A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv
označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně
k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu
špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků
jež jsou jeho ciacutelyldquo41
Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle
jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)
společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a
naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a
nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a
touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv
dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem
principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve
veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk
konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je
39
BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40
bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such
thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too
that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case
with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41
bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad
one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo
BENTHAM J pozn 19 s 96
20
rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu
velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy
může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak
odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako
zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42
Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute
často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes
podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a
naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining
motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo
negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou
přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme
zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku
vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy
nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)
charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43
Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou
motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami
ještě v zaacuterodku44
42
BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43
BENTHAM J pozn 19 s 102 44
BENTHAM J pozn 19 s 104
21
3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla
31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu
Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova
normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno
roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)
S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou
přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45
Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest
Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho
lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa
bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek
potěšeniacuteldquo46
Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute
a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute
nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem
potěchaacutem47
Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute
311 Vyššiacute a nižšiacute požitky
Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že
lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute
nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48
Zatiacutemco jedinyacute faktor
kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill
provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute
bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49
Bentham přitom
hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou
hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou
jsou si všechny rovneacute
45
MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46
MILL J S pozn 45 s 42 47
MILL J S pozn 45 s 43 48
MILL J S pozn 45 s 44 49
MILL J S pozn 45 s 45
22
Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je
bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost
vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem
soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně
seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako
žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50
I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute
prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň
bytiacute51
Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute
smyslem pro důstojnost52
Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet
nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute
blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute
straacutenku věcildquo53
Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a
bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute
největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že
každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54
Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute
požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že
nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute
působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků
dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je
totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje
za nadřazeneacute55
50
MILL J S pozn 45 s 46 51
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-
12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52
MILL J S pozn 45 s 47 53
MILL J S pozn 45 s 48 54
MILL J S pozn 45 s 48 55
MILL J S pozn 45 s 49-50
23
312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra
Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute
Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute
po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem
skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute
jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad
po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56
To se
však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co
je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že
ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli
mimo něldquo57
Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i
ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho
štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou
Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58
Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům
ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně
můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute
blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že
často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59
bdquoProto
utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti
jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60
Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty
nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro
posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61
Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat
určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale
to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro
jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru
56
MILL J S pozn 45 s 98-100 57
MILL J S pozn 45 s 100-101 58
MILL J S pozn 45 s 101-104 59
MILL J S pozn 45 s 103-104 60
MILL J S pozn 45 s 104-105 61
MILL J S pozn 45 s 106
24
potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem
sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem
Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje
potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62
bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že
spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63
Mill tvrdiacute že je
třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech
pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute
nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu
s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute
nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64
313 Zdroj utilitaristickeacute etiky
Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely
utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi
lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem
vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute
štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65
Můžeme tedy vidět že Mill
pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute
změnu
Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena
vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a
nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute
pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66
Motiv povinnosti je
podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute
existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67
Ačkoliv však
podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti
Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute
62
MILL J S pozn 45 s 107-109 63
MILL J S pozn 45 s 109 64
MILL J S pozn 45 s 110 65
MILL J S pozn 45 s 82-83 66
MILL J S pozn 45 s 84-85 67
MILL J S pozn 45 s 87
25
mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena
kteryacutemkoli směrem68
Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute
rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto
nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak
přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena
nějakeacuteho společenstviacuteldquo69
A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu
zaacutejmy všech
Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem
bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute
zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely
sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky
tohoto ciacutetěniacuteldquo70
Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost
v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke
všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu
mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71
bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti
největšiacuteho štěstiacuteldquo72
A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje
společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu
sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73
32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute
Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho
štěstiacute pro celou komunitu74
Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti
bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž
zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute
lidstvoldquo75
Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat
blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem
68
MILL J S pozn 45 s 90 69
MILL J S pozn 45 s 92 70
MILL J S pozn 45 s 94 71
MILL J S pozn 45 s 96 72
MILL J S pozn 45 s 97 73
MILL J S pozn 45 s 95 74
MILL J S pozn 45 s 52 75
MILL J S pozn 45 s 53
26
veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech
osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute
užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve
společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76
Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za
spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro
sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať
už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se
může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77
bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby
někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou
vlastniacute ubohou individualituldquo78
Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu
o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech
podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute
bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života
velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a
nepřiacutezeňhellipldquo79
Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež
vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti
k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky
přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy
přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80
bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem
rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou
kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem
nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81
Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute
společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve
vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute
sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute
76
MILL J S pozn 45 s 66-67 77
MILL J S pozn 45 s 56-57 78
MILL J S pozn 45 s 57 79
MILL J S pozn 45 s 58 80
MILL J S pozn 45 s 58-59 81
MILL J S pozn 45 s 59
27
dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro
kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech
k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem
světě82
John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při
rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute
ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je
vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a
sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute
mravnostildquo83
K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech
opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě
většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter
vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem
Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute
každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84
Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi
společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute
Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a
společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute
člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem
životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute
pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute
praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před
nepřaacuteteli 85
Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera
dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute
zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do
tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se
jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]
82
MILL J S pozn 45 s 61-62 83
MILL J S pozn 45 s 63 84
MILL J S pozn 45 s 63 85
MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69
28
V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat
takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86
To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk
oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute
škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane
nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto
způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem
přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si
mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87
33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute
John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty
spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje
přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute
kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88
Mill
však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute
bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit
vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89
Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout
jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho
vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam
termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti
86
bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has
jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by
interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question
when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there
should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S
pozn 85 s 69-70 87
MILL J S pozn 85 s 71-72 88
MILL J S pozn 45 s 111 89
MILL J S pozn 45 s 112
29
331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti
Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute
veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad
považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za
nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven
napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla
patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou
rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet
špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto
přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem
spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase
napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute
moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje
dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo
zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat
rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti
však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90
Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto
slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo
odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost
pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute
bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase
pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento
fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute
se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi
vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91
bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute
zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92
90
MILL J S pozn 45 s 112-121 91
MILL J S pozn 45 s 121-123 92
MILL J S pozn 45 s 123
30
Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na
běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute
představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou
zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu
spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti
od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93
bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce
jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute
nespraacutevnostildquo94
Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu
užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako
povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech
oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen
užitečnostiacute
Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute
obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute
Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na
naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě
etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na
dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95
bdquoZdaacute se mi že tento
charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute
povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti
Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute
něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96
332 Cit pro spravedlnost
Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno
bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě
tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech
instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat
93
MILL J S pozn 45 s 124-125 94
MILL J S pozn 45 s 125 95
MILL J S pozn 45 s 125-129 96
MILL J S pozn 45 s 128-129
31
pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi
bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute
bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě
kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě
sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost
jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se
Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho
jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně
v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute
Mill97
S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute
společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou
zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti
kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem
lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute
užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo
jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny
dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98
A proto zde dochaacuteziacute
k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok
spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute
nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99
To je pro
Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku
Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute
spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by
existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak
rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji
legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou
se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro
společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo
97
MILL J S pozn 45 s 130-134 98
MILL J S pozn 45 s 135-137 99
MILL J S pozn 45 s 137
32
trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100
Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim
spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho
způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101
Stejně tak jako se lišiacute naacutezory
na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů
muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute
stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se
v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute
pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně
nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech
možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102
Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho
principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute
člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo
naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či
progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute
užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje
však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost
založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že
spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho
života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost
takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje
spravedlnosti103
Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem
činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně
důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute
jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy
společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat
napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak
uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem
100
MILL J S pozn 45 s 138-141 101
MILL J S pozn 45 s 142 102
MILL J S pozn 45 s 142-144 103
MILL J S pozn 45 s 144-147
33
zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i
odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute
nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc
nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto
bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104
bdquoTedy
princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen
součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho
citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105
Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti
a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu
sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i
všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu
užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo
za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti
stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li
každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute
prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak
jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106
bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo
na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se
všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat
nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107
Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem
užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute
mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute
maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je
již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108
104
MILL J S pozn 45 s 148-150 105
MILL J S pozn 45 s 150-151 106
MILL J S pozn 45 s 152-153 107
MILL J S pozn 45 s 155 108
MILL J S pozn 45 s 156-157
34
4 Praktickeacute důsledky utilitarismu
41 Vztah mezi přečinem a trestem
Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and
Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady
špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich
naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute
Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti
(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute
přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit
přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute
co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute
proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat
si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem
ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je
nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze
zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech
naacutekladů109
Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla
určovat poměr mezi trestem a přečinem
1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute
prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z
přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110
2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může
byacutet stanovenaldquo111
3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute
v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112
109
BENTHAM J pozn 19 s 140 110
bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of
the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111
bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be
at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142
35
4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem
aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo
Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba
přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113
5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se
zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady
na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114
6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou
(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se
může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)
proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115
7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost
(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec
pravděpodobneacuteldquo116
Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech
neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho
8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117
9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet
uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto
konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně
beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118
10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute
sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute
112
bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient
to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113
bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of
the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J
pozn 19 s 142 114
bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with
the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115
bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity
intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116
bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be
increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J
pozn 19 s 143-144 117
bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of
proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118
bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment
as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like
offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J
pozn 19 s 144
36
ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech
zcela nezbytneacuteldquo119
11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře
utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120
12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem
podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121
13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a
přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu
kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)
vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke
škodě122
Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny
tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o
(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem
druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute
Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a
modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele
zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho
k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele
odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl
byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se
zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto
způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen
samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase
neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute
119
bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention
cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it
to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo
BENTHAM J pozn 19 s 144 120
bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as
to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s
144 121
bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be
rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122
bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any
occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by
adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145
37
za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak
přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost
redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci
opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem
většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je
někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute
prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest
smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo
spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute
že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich
vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o
nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však
nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty
nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123
Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si
dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho
utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem
uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly
přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124
Z ciacutelů a
vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o
optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute
společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute
42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika
Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou
etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)
a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co
největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125
V přiacutepadě kdy člověk
123
BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124
BENTHAM J pozn 19 s 156 125
bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on
the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225
38
řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo
uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute
řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute
způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle
Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost
k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126
V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se
člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech
Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)
Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)
druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům
a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho
vlastniacute citlivosti127
Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co
největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech
přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž
vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např
v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute
jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku
společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale
zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128
43 Svoboda a moc staacutetu
V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit
v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a
takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti
Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute
126
BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127
BENTHAM J pozn 19 s 226 128
bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each
individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel
him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227
39
poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu
musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute
k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to
jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti
Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si
dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem
Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho
jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto
Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů
Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem
potrestaacuteniacute jeho prohřešků129
Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute
s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za
opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno
kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo
veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či
zaacutekonaldquo130
Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech
zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem
preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor
k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute
postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech
preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute
omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi
Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a
naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute
vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute
sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a
potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za
naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje
129
MILL J S pozn 85 s 72-73 130
bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be
punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of
damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and
placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75
40
blaho společnosti131
Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill
upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a
fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a
považuje je za barbarskeacute132
Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o
zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na
panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem
John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu
mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a
přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute
pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou
varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu
jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich
činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je
konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit
společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany
komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133
Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela
neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute
přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci
společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute
kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute
pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech
členů134
Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute
Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou
uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby
staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve
prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti
škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou
omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute
131
MILL J S pozn 85 s 77-79 132
MILL J S pozn 85 s 85 133
MILL J S pozn 85 s 86 134
MILL J S pozn 85 s 87
41
samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute
znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy
nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute
zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou
vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je
přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez
kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute
znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute
pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135
Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute
podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka
V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute
svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo
každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet
nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136
John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu
Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva
žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že
v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho
jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet
daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že
by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako
všechny ostatniacute osobyldquo137
Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a
připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena
staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je
stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu
ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135
MILL J S pozn 85 s 92-93 136
bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be
allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137
bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because
nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same
rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S
pozn 85 s 96
42
V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill
byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho
duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute
stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto
předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute
systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by
ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a
dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute
naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138
Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům
i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute
zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti
vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech
průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo
jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute
s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově
občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek
angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost
k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech
zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute
naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu
Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes
bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda
k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do
stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139
V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve
ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute
oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem
přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute
Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem
zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke
138
MILL J S pozn 85 s 96-98 139
MILL J S pozn 85 s 100-102
43
zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet
každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se
nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a
taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140
Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem
tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest
moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill
zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež
jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141
Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu
s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute
centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142
To
znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem
orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech
zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute
principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje
širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi
obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu
společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute
svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel
občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute
nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143
bdquoHodnota
staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet
jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro
užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute
věcldquo144
140
bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will
never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the
reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141
MILL J S pozn 85 s 104 142
bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible
centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143
MILL J S pozn 85 s 104-106 144
bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which
dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial
purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S
pozn 85 s 106
44
Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o
vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou
mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost
nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo
vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat
a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o
blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do
otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145
Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni
všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale
takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni
prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se
sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly
řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute
době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko
Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146
Uacutespěch naacuteležiacute těm
kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak
na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda
jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute
nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na
straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho
jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece
přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147
Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute
součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho
Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem
sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho
prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute
145
MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146
MILL J S pozn 145 s 37-40 147
bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the
side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of
each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the
end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41
45
všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně
uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda
zastupitelskaacute148
148
MILL J S pozn 145 s 46-47
46
5 Kritika utilitarismu
51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky
Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute
bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto
předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho
rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149
Ukažme
si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute
běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu
poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a
nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute
objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem
poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a
zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy
podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je
objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150
Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit
objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute
psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe
což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i
objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je
zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se
nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo
bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je
subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela
nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole
bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam
transcendentaacutelniacute diference151
149
ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150
ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151
ANZENBACHER A pozn 1 s 45
47
Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho
rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je
transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet
charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho
imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute
vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ
je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute
bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad
(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ
vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze
Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na
zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute
transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do
lidskeacuteho vědomiacute152
Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky
zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost
Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v
heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek
k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet
lidiacuteldquo (Bentham)
Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute
uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu
musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento
uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho
rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten
motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a
využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo
pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen
převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak
se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě
diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje
se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem
152
ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54
48
nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153
A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka
jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute
osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho
52 Rozporneacute aspekty utilitarismu
Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na
utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci
obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci
Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154
Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob
nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle
Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a
tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně
spravedlivaacute než ta prvniacute
Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už
ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti
(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou
stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen
pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi
hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je
velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute
kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155
Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi
těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho
kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute
Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost
poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute
vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu
mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli
přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem
153
ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155
ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36
49
problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů
požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho
individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech
norem156
Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků
může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou
argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro
Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost
většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad
člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho
kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157
53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla
John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute
skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky
špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje
pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech
jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu
společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute
užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti
kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se
musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu
k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech
řiacutekaacute Mill158
Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje
jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute
ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem
způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle
Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi
156
ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157
THOMPSON M pozn 10 s 100 158
MILL J S pozn 45 s 66-68
50
se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti
než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute
skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky
nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece
jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute
ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně
konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka
protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159
Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho
čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje
štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute
bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160
Jestliže je tomu tak
že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem
kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou
jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute
utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka
neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161
Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute
etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute
existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech
přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou
hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti
Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může
miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet
sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute
zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat
respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162
Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky
zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu
159
MILL J S pozn 45 s 68-70 160
MILL J S pozn 45 s 72 161
MILL J S pozn 45 s 72-73 162
MILL J S pozn 45 s 73-75
51
existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute
Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho
chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto
se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho
života163
163
MILL J S pozn 45 s 75-77
52
Zaacutevěr
Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho
utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech
představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno
že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho
obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou
neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky
orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem
podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto
myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill
Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy
Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho
světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku
determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute
přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a
nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se
pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se
staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech
druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke
všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute
společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku
Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast
trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před
očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I
zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů
poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje
na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu
John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek
k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute
jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce
odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem
dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že
53
každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se
dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama
usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute
prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen
užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o
sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute
člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj
utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech
odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu
a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi
Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah
mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti
formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož
důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů
dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve
svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na
nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům
dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou
společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a
rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji
jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute
Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a
degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a
nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute
nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je
poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do
rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba
pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute
Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze
jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů
transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute
postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem
smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute
54
Seznam použiteacute literatury
Primaacuterniacute literatura
BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation
Kitchener Batoche Books 2000
MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001
MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-
140-1
Sekundaacuterniacute literatura
ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-
111-3
ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-
7367-727-5
CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc
2003 ISBN 80-7182-157-8
LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN
80-7298-077-7
ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-
7298-109-9
STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute
nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0
THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6
Internetoveacute zdroje
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009
[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard
Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009
[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele
Harvard
55
Seznam přiacuteloh
CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)