56
Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Katedra filosofie Studijní program: B6101 Filozofie Studijní obor: Filozofie humanitních věd UTILITARISTICKÝ PŘÍSTUP K MORÁLCE A PRÁVU THE UTILITARIAN APPROACH TO MORALITY AND LAW Bakalářská práce: 14FPKFL237 Autor: Podpis: Martin Macha Vedoucí práce: PhDr. RNDr. MTh. Dalibor Hejna, Ph.D. Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh 55 0 0 0 13 1 V Liberci dne: 23. 3. 2014

Utilitaristický přístup k morálce a právu

  • Upload
    others

  • View
    4

  • Download
    0

Embed Size (px)

Citation preview

Page 1: Utilitaristický přístup k morálce a právu

Technickaacute univerzita v Liberci

FAKULTA PŘIacuteRODOVĚDNĚ-HUMANITNIacute A PEDAGOGICKAacute

Katedra Katedra filosofie

Studijniacute program B6101 Filozofie

Studijniacute obor Filozofie humanitniacutech věd

UTILITARISTICKYacute PŘIacuteSTUP K MORAacuteLCE

A PRAacuteVU

THE UTILITARIAN APPROACH TO

MORALITY AND LAW

Bakalaacuteřskaacute praacutece 14ndashFPndashKFLndash237

Autor Podpis

Martin Macha

Vedouciacute praacutece PhDr RNDr MTh Dalibor Hejna PhD

Počet

stran grafů obraacutezků tabulek pramenů přiacuteloh

55 0 0 0 13 1

V Liberci dne 23 3 2014

Čestneacute prohlaacutešeniacute

Naacutezev praacutece Utilitaristickyacute přiacutestup k moraacutelce a praacutevu

Jmeacuteno a přiacutejmeniacute autora Martin Macha

Osobniacute čiacuteslo P11000219

Byl jsem seznaacutemen s tiacutem že na mou bakalaacuteřskou praacuteci se plně vztahuje zaacutekon č

1212000 Sb o praacutevu autorskeacutem praacutevech souvisejiacuteciacutech s praacutevem autorskyacutem a o změně

některyacutech zaacutekonů (autorskyacute zaacutekon) ve zněniacute pozdějšiacutech předpisů zejmeacutena sect 60 ndash školniacute

diacutelo

Prohlašuji že maacute bakalaacuteřskaacute praacutece je ve smyslu autorskeacuteho zaacutekona vyacutehradně myacutem

autorskyacutem diacutelem

Beru na vědomiacute že Technickaacute univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do myacutech

autorskyacutech praacutev užitiacutem meacute bakalaacuteřskeacute praacutece pro vnitřniacute potřebu TUL

Užiji-li bakalaacuteřskou praacuteci nebo poskytnu-li licenci k jejiacutemu využitiacute jsem si vědom

povinnosti informovat o teacuteto skutečnosti TUL v tomto přiacutepadě maacute TUL praacutevo ode mne

požadovat uacutehradu naacutekladů ktereacute vynaložila na vytvořeniacute diacutela až do jejich skutečneacute

vyacuteše

Bakalaacuteřskou praacuteci jsem vypracoval samostatně s použitiacutem uvedeneacute literatury a na

zaacutekladě konzultaciacute s vedouciacutem bakalaacuteřskeacute praacutece

Prohlašuji že jsem do informačniacuteho systeacutemu STAG vložil elektronickou verzi meacute

bakalaacuteřskeacute praacutece kteraacute je identickaacute s tištěnou verziacute předklaacutedanou k obhajobě a uvedl

jsem všechny systeacutemem požadovaneacute informace pravdivě

V Liberci dne 23 3 2014

Martin Macha

Poděkovaacuteniacute

Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh

Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece

Martin Macha

Abstrakt

Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro

moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje

normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech

dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou

doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart

Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a

zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti

Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a

poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu

Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost

Abstract

This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its

consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of

historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two

further and most important chapters follows an introduction of the fundamental

premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its

leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further

introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos

definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the

critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic

aspects of utilitarianism

Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice

6

Obsah

Uacutevod 7

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13

22 Druhy bolestiacute a požitků 15

23 Hodnota bolesti a požitku 17

24 Uacuteloha motivu 18

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29

332 Cit pro spravedlnost 30

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34

41 Vztah mezi přečinem a trestem 34

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37

43 Svoboda a moc staacutetu 38

5 Kritika utilitarismu 46

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49

Zaacutevěr 52

Seznam použiteacute literatury 54

Seznam přiacuteloh 55

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 2: Utilitaristický přístup k morálce a právu

Čestneacute prohlaacutešeniacute

Naacutezev praacutece Utilitaristickyacute přiacutestup k moraacutelce a praacutevu

Jmeacuteno a přiacutejmeniacute autora Martin Macha

Osobniacute čiacuteslo P11000219

Byl jsem seznaacutemen s tiacutem že na mou bakalaacuteřskou praacuteci se plně vztahuje zaacutekon č

1212000 Sb o praacutevu autorskeacutem praacutevech souvisejiacuteciacutech s praacutevem autorskyacutem a o změně

některyacutech zaacutekonů (autorskyacute zaacutekon) ve zněniacute pozdějšiacutech předpisů zejmeacutena sect 60 ndash školniacute

diacutelo

Prohlašuji že maacute bakalaacuteřskaacute praacutece je ve smyslu autorskeacuteho zaacutekona vyacutehradně myacutem

autorskyacutem diacutelem

Beru na vědomiacute že Technickaacute univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do myacutech

autorskyacutech praacutev užitiacutem meacute bakalaacuteřskeacute praacutece pro vnitřniacute potřebu TUL

Užiji-li bakalaacuteřskou praacuteci nebo poskytnu-li licenci k jejiacutemu využitiacute jsem si vědom

povinnosti informovat o teacuteto skutečnosti TUL v tomto přiacutepadě maacute TUL praacutevo ode mne

požadovat uacutehradu naacutekladů ktereacute vynaložila na vytvořeniacute diacutela až do jejich skutečneacute

vyacuteše

Bakalaacuteřskou praacuteci jsem vypracoval samostatně s použitiacutem uvedeneacute literatury a na

zaacutekladě konzultaciacute s vedouciacutem bakalaacuteřskeacute praacutece

Prohlašuji že jsem do informačniacuteho systeacutemu STAG vložil elektronickou verzi meacute

bakalaacuteřskeacute praacutece kteraacute je identickaacute s tištěnou verziacute předklaacutedanou k obhajobě a uvedl

jsem všechny systeacutemem požadovaneacute informace pravdivě

V Liberci dne 23 3 2014

Martin Macha

Poděkovaacuteniacute

Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh

Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece

Martin Macha

Abstrakt

Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro

moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje

normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech

dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou

doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart

Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a

zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti

Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a

poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu

Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost

Abstract

This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its

consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of

historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two

further and most important chapters follows an introduction of the fundamental

premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its

leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further

introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos

definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the

critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic

aspects of utilitarianism

Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice

6

Obsah

Uacutevod 7

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13

22 Druhy bolestiacute a požitků 15

23 Hodnota bolesti a požitku 17

24 Uacuteloha motivu 18

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29

332 Cit pro spravedlnost 30

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34

41 Vztah mezi přečinem a trestem 34

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37

43 Svoboda a moc staacutetu 38

5 Kritika utilitarismu 46

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49

Zaacutevěr 52

Seznam použiteacute literatury 54

Seznam přiacuteloh 55

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 3: Utilitaristický přístup k morálce a právu

Poděkovaacuteniacute

Na tomto miacutestě chci poděkovat vedouciacutemu meacute bakalaacuteřskeacute praacutece PhDr RNDr MTh

Daliboru Hejnovi PhD za jeho ochotu pomoc a cenneacute rady při psaniacute teacuteto praacutece

Martin Macha

Abstrakt

Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro

moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje

normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech

dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou

doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart

Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a

zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti

Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a

poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu

Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost

Abstract

This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its

consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of

historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two

further and most important chapters follows an introduction of the fundamental

premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its

leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further

introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos

definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the

critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic

aspects of utilitarianism

Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice

6

Obsah

Uacutevod 7

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13

22 Druhy bolestiacute a požitků 15

23 Hodnota bolesti a požitku 17

24 Uacuteloha motivu 18

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29

332 Cit pro spravedlnost 30

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34

41 Vztah mezi přečinem a trestem 34

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37

43 Svoboda a moc staacutetu 38

5 Kritika utilitarismu 46

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49

Zaacutevěr 52

Seznam použiteacute literatury 54

Seznam přiacuteloh 55

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 4: Utilitaristický přístup k morálce a právu

Abstrakt

Tato bakalaacuteřskaacute praacutece se zabyacutevaacute principy klasickeacuteho utilitarismu a jeho důsledky pro

moraacutelku a spravedlnost Autor se nejprve zaměřuje na popis historickeacuteho vyacutevoje

normativniacute etiky založeneacute na pocitu slasti V dalšiacutech dvou nejdůležitějšiacutech kapitolaacutech

dochaacuteziacute k představeniacute vyacutechoziacutech premis a principů zaklaacutedajiacuteciacutech utilitaristickou

doktriacutenu v diacutelech jeho čelniacutech představitelů jimiž jsou Jeremy Bentham a John Stuart

Mill Autor daacutele představuje Benthamovy myšlenky v oblasti trestniacuteho praacuteva a

zaacutekonodaacuterstviacute a takeacute Millovo vymezeniacute ideaacutelniacute svobodneacute a otevřeneacute společnosti

Posledniacute kapitola se věnuje zejmeacutena kritickeacute pozici Kantovy transcendentaacutelniacute etiky a

poukazuje na některeacute problematickeacute aspekty utilitarismu

Kliacutečovaacute slova utilitarismus etika moraacutelka štěstiacute užitek svoboda spravedlnost

Abstract

This bachelorrsquos thesis deals with the principles of classical utilitarianism and its

consequences for morality and justice At first the author focuses on the description of

historical development of normative ethics based on perceptions of pleasure In the two

further and most important chapters follows an introduction of the fundamental

premises and principles which constitute the utilitarian doctrine in the works of its

leading representatives Jeremy Bentham and John Stuart Mill The author further

introduces Benthamrsquos ideas in the area of criminal law and legislature and also Millrsquos

definition of the ideal free and open society The last chapter deals in particular with the

critical position of Kantrsquos transcendental ethics and points out some of the problematic

aspects of utilitarianism

Keywords utilitarianism ethics morality happiness utility liberty justice

6

Obsah

Uacutevod 7

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13

22 Druhy bolestiacute a požitků 15

23 Hodnota bolesti a požitku 17

24 Uacuteloha motivu 18

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29

332 Cit pro spravedlnost 30

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34

41 Vztah mezi přečinem a trestem 34

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37

43 Svoboda a moc staacutetu 38

5 Kritika utilitarismu 46

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49

Zaacutevěr 52

Seznam použiteacute literatury 54

Seznam přiacuteloh 55

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 5: Utilitaristický přístup k morálce a právu

6

Obsah

Uacutevod 7

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu 9

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu 13

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute 13

22 Druhy bolestiacute a požitků 15

23 Hodnota bolesti a požitku 17

24 Uacuteloha motivu 18

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla 21

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu 21

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky 21

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra 23

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky 24

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute 25

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute 28

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti 29

332 Cit pro spravedlnost 30

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu 34

41 Vztah mezi přečinem a trestem 34

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika 37

43 Svoboda a moc staacutetu 38

5 Kritika utilitarismu 46

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky 46

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu 48

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla 49

Zaacutevěr 52

Seznam použiteacute literatury 54

Seznam přiacuteloh 55

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 6: Utilitaristický přístup k morálce a právu

7

Uacutevod

Utilitarismus je vyacuteznamnaacute normativniacute etickaacute teorie vypracovanaacute na zaacutekladech

britskeacuteho empirismu Ačkoli spojeniacute užitek-štěstiacute se na britskyacutech ostrovech objevuje už

u Davida Huma počaacutetky klasickeacuteho utilitarismu jsou všeobecně spojovaacuteny s osobou

anglickeacuteho filosofa Jeremy Benthama Ten spolu se svyacutem naacutesledovniacutekem Johnem

Stuartem Millem stojiacute na pozici konsekvencialistickeacuteho přiacuterodně-kauzaacutelniacuteho

moraacutelniacuteho zdůvodňovaacuteniacute lidskeacuteho jednaacuteniacute Jejich etika je stejně jako v antickeacutem

heacutedonismu uměniacutem žiacutet za přiacutetomnosti slasti a nepřiacutetomnosti bolesti Avšak v jejich

pojetiacute heacutedonistickeacuteho kalkulu zaujiacutemaacute centraacutelniacute postaveniacute užitek celeacute společnosti tedy

snaha o maximalizaci všeobecneacute blaha Utilitarismus se už od sveacuteho počaacutetku setkaacuteval

s mnohou kritikou předevšiacutem z pozic deontologickeacute etiky za to že hodnota člověka je

podle utilitaristickyacutech principů daacutena pouze hodnotou jeho užitku Člověk jako takovyacute

neniacute nedotknutelnyacutem a nezaacutevislyacutem mravniacutem subjektem ale pouze součaacutest kauzaacutelniacuteho

světa libostiacute a nelibostiacute

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece je předevšiacutem analyacuteza klasickeacuteho utilitarismu na zaacutekladě

fundamentaacutelniacutech spisů dvou jeho největšiacutech představitelů Jeremy Benthama a Johna

Stuarta Milla V naacutesledujiacuteciacutech kapitolaacutech tak bude podaacuten souhrnnyacute přehled principů

utilitaristickeacute doktriacuteny a jejiacutech praktickyacutech důsledků pro oblast praacuteva a mravniacuteho

jednaacuteniacute za použitiacute metod analyacutezy a komparace zejmeacutena primaacuterniacute literatury

Na počaacutetku praacutece je nastiacuteněn historickyacute vyacutevoj heacutedonistickeacuteho myšleniacute a jeho

nejvyacuteznamnějšiacute dějinniacute představiteleacute Ve druheacute kapitole jsou představeny vyacutechoziacute

principy klasickeacuteho utilitarismu v podaacuteniacute jeho zakladatele Jeremy Benthama Kliacutečovou

myšlenkou je zde předevšiacutem Benthamovo pojetiacute člověka jako bytosti zcela zaacutevisleacute na

smyslovyacutech motivaciacutech V teacuteto kapitole je takeacute představena jeho empiristickaacute

klasifikace požitků a bolestiacute Třetiacute kapitola se zaměřuje na myšlenky druheacute kliacutečoveacute

postavy teacuteto praacutece kterou je John Stuart Mill Millovo pojetiacute utilitarismu je důležiteacute

zejmeacutena kvůli jeho kvalitativniacutemu rozděleniacute požitků kde se takeacute nejviacutece odklaacuteniacute od

myšlenek sveacuteho předchůdce Mill se zde takeacute bliacuteže zabyacutevaacute vztahem mezi zaacutejmy

společnosti a jednotlivců Čtvrtaacute kapitola je věnovaacutena důsledkům utilitaristickeacute etiky

předevšiacutem v oblasti trestniacuteho praacuteva kterou se zabyacutevaacute Jeremy Bentham a takeacute nastiňuje

Millovy uacutevahy o rovnovaacuteze mezi utilitaristickyacutemi společenskyacutemi zaacutejmy a

jednotlivcovou svobodou k jednaacuteniacute Posledniacute kapitola teacuteto praacutece je snahou o představeniacute

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 7: Utilitaristický přístup k morálce a právu

8

nejčastějšiacutech kritickyacutech naacutemitek proti utilitarismu Zde nesmiacute chybět připomenutiacute

principů Kantovy transcendentaacutelniacute etiky jakožto hlavniacuteho zaacutestupce k utilitarismu

protikladneacute deontologickeacute etiky Posledniacute miacutesto je ponechaacuteno Millově snaze

zodpovědět nejčastějšiacute naacutemitky proti jeho zastaacutevaneacute teorii

Autor v teacuteto praacuteci čerpal předevšiacutem z primaacuterniacute literatury a to ze zaklaacutedajiacuteciacuteho diacutela

klasickeacuteho utilitarismu An Introduction to the Principles of Morals and Legislation od

Jeremy Benthama z roku 1781 Druhyacutem nejvyacuteznamnějšiacutem utilitaristickyacutem spisem je

Utilitarianism od Johna Stuarta Milla poprveacute vydanyacute roku 1863 Millovy myšlenky o

principech svobodneacute společnosti a ideaacutelniacutem staacutetniacutem zřiacutezeniacute byly abstrahovaacuteny ze spisů

On Liberty (1859) a Considerations on Representative Government (1861) U diacutela

Utilitarianism bylo využito českeacuteho překladu zbyleacute tři spisy byly analyzovaacuteny

v originaacutelniacutem jazyce Pro obecneacute informace o historickyacutech souvislostech a takeacute o

kritickyacutech aspektech utilitarismu bylo využito několik děl sekundaacuterniacute literatury

zabyacutevajiacuteciacutech se oblastiacute etiky a dějin filosofie Pro inspiraci autorovi rovněž posloužily

dvě video-epizody kurzu Justice z Harvardovy univerzity ve kteryacutech přednaacutešejiacuteciacute

americkyacute filosof Michael Sandel naacutezorně vysvětluje principy utilitarismu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 8: Utilitaristický přístup k morálce a právu

9

1 Historickeacute souvislosti a obecnaacute charakteristika utilitarismu

Prvniacute předchůdce klasickeacuteho utilitarismu můžeme naleacutezt již v klasickeacutem obdobiacute

řeckeacute filosofie a to v podobě heacutedonistickeacuteho smyacutešleniacute Heacutedonismus (heacutedoneacute = slast) je

teoretickyacute etickyacute postoj podle ktereacuteho je pro člověka jedinyacutem skutečnyacutem dobrem slast

Ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute je proto dosaženiacute slasti a vyhnutiacute se bolesti

Heacutedonismus je formou empiristickeacute etiky jelikož posuzuje lidskeacute jednaacuteniacute na zaacutekladě

empirickeacuteho přiacutečinneacuteho působeniacute Hodnota mravniacuteho jednaacuteniacute je tedy určovaacutena

uspokojeniacutem touhy po slasti Tato hodnota jednaacuteniacute je daacutena tzv heacutedonistickyacutem kalkulem

neboli kalkulem slasti a strasti Rozum maacute v heacutedonistickeacutem smyacutešleniacute instrumentaacutelniacute

funkci a sloužiacute k optimalizaci heacutedonistickeacuteho kalkulu Podstatou heacutedonistickeacute etiky je

tak uměniacute řiacutedit svůj život skrze rozumem ovlaacutedanyacute heacutedonistickyacute kalkulus1

Jedniacutem z prvniacutech heacutedonistickyacutech myslitelů byl zakladatel kyreacutenskeacute školy Aristippos

z Kyreacuteny (asi 435-365 př n l) Životniacutem ciacutelem a takeacute jedinyacutem dobrem je u Aristippa

slast a to ve formě aktuaacutelniacuteho konkreacutetniacuteho požitku bolest je na druheacute straně jedinyacutem

zlem Aristippos si však uvědomoval nebezpečiacute nezkrotnosti a zaacutevislosti na požitciacutech

kteryacutem je třeba se vyhnout abychom mohli žiacutet skutečně slastnyacutem životem Jeho etika se

tedy staacutevaacute uměniacutem dosaacutehnout v životě co nejviacutece požitku a vyhnout se přitom

bolestem2

Epikuacuteros ze Samu (341-270 př n l) je nejvyacuteznamnějšiacutem zaacutestupcem antickeacuteho

heacutedonismu Ve sveacute teorii vychaacuteziacute z faktu že všechny živeacute bytosti ze sveacute přirozeneacute

podstaty vyhledaacutevajiacute slast a vyhyacutebajiacute se bolesti To je pro Epikuacutera přirozenyacutem důkazem

platnosti heacutedonismu jakožto spraacutevneacuteho mravniacuteho principu3 Na rozdiacutel od sveacuteho

předchůdce Aristippa však nepoklaacutedaacute za prostředek k dosaženiacute slasti aktuaacutelniacute pozitivniacute

požitek ale spiacuteše odstraněniacute veškereacute tiacuteživeacute bolesti Epikuacuterovo pojetiacute slasti je trvajiacuteciacute

slast v klidu a ciacutelem jeho etiky se staacutevaacute život vedenyacute mimo strasti a obtiacuteže Je to život

v ataraxii tedy ve vyvaacuteženeacutem fyzickeacutem a duševniacutem klidu4 Epikuacuteros si byl vědom že

pozitivniacute aktuaacutelniacute požitky jsou jen dočasnyacutemi slastmi a po jejich odezněniacute naacutesleduje

1 ANZENBACHER A Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-111-3 S 23

2 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

3 LONG A A Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN 80-7298-077-7 S 87

4 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 9: Utilitaristický přístup k morálce a právu

10

bolestiveacute bdquovystřiacutezlivěniacuteldquo Proto je třeba ovlaacutedat naše touhy rozumem a usilovat spiacuteše o

poklidnyacute a vyvaacuteženyacute život v ataraxii5

Nejvyššiacutem ciacutelem našeho života je tedy takovaacute slast kdy neciacutetiacuteme žaacutednou bolest

v těle ani v duši Proto bychom měli uspokojovat sveacute touhy za ciacutelem dosaženiacute blaženeacuteho

stavu bez bolesti a nikoli pro prchaveacute slastneacute momenty Tyto tělesneacute slasti prameniacuteciacute

napřiacuteklad z alkoholoveacuteho opojeniacute nejsou zaacutekladem klidneacuteho života a proto je třeba je

odmiacutetnout jako ciacutele jednaacuteniacute Klasickeacute ctnosti řeckeacute filosofie (rozumnost spravedlnost

uměřenost a odvaacutežnost) majiacute sveacute miacutesto i v Epikuacuterově heacutedonismu ale pouze jako

prostředky k dosaženiacute jedineacuteho skutečneacuteho dobra (tedy slasti) Tak napřiacuteklad uměřenost

je ctnostiacute praacutevě proto že přinaacutešiacute člověku do života klid a rovnovaacutehu a umožňuje mu tak

vyhnout se slastem s doprovodnyacutemi prvky bolesti6

Ve sveacute analyacuteze slasti takeacute Epikuacuteros zavrhuje existenci jakeacutehokoli stavu mezi bolestiacute

a požitkem Nepřiacutetomnost slasti nutně znamenaacute přiacutetomnost bolesti a naopak Za

přirozenyacute stav přitom poklaacutedaacute fyzickou a duševniacute pohodu a tak tvrdiacute že slast je

prvotniacutem a vrozenyacutem dobrem7 Epikuacuteros rovněž rozlišuje mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi

slastmi přičemž nižšiacute jsou spiacuteše dočasneacute slasti tělesneacute a vyššiacute trvaleacute slasti naacuteležejiacute duši8

Zde si povšimněme paralely s rozděleniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků u Johna Stuarta

Milla (viz kap 311) Antickeacute pojetiacute heacutedonismu je v protikladu ke klasickeacutemu

utilitarismu zcela egoistickeacute Heacutedonistickyacute kalkulus v podaacuteniacute Aristippa i Epikuacutera se

zaměřuje pouze na zaacutejmy daneacuteho jedince9

Blaženost je ciacutelem veškereacuteho lidskeacuteho snaženiacute takeacute pro Aristotela (384-322 př n l)

avšak ve zcela jineacute podobě než u heacutedoniků Aristoteleacutes usiluje o nejvyššiacute dobro ve

formě eudaimonia (štěstiacute blaženost) Eudaimonia je štěstiacutem samo o sobě a jako takoveacute

je proto nejvyššiacutem ciacutelem veškereacuteho jednaacuteniacute spojujiacuteciacutem všechny ostatniacute ciacutele Pojem

eudaimonia v sobě neobsahuje pouze samotnyacute pocit blaženosti ale takeacute ctnost v podobě

spraacutevneacuteho jednaacuteniacute Štěstiacute jako ciacutel života tedy nijak nesouvisiacute s heacutedonistickyacutem

uspokojovaacuteniacutem našich tužeb vůči takoveacutemu životu se Aristoteleacutes naopak negativně

vyhraňuje a ztotožňuje ho se životem zviacuteřat (bios apolaustikos) Kliacutečovou roli zastaacutevaacute

5 STOumlRIG H J Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute nakladatelstviacute 2007 ISBN

978-80-7195-206-0 S 151-152 6 LONG A A pozn 3 s 90-94

7 LONG A A pozn 3 s 88

8 ANZENBACHER A pozn 1 s 24

9 ANZENBACHER A pozn 1 s 25

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 10: Utilitaristický přístup k morálce a právu

11

v aristotelskeacute etice rozum kteryacute člověku umožňuje nejen spraacutevně myslet ale takeacute

jednat Rozum je schopen převedeniacute myšlenek do praktickeacuteho jednaacuteniacute a směřovat tak

lidskyacute život k nejvyššiacutemu dobru (blaženost jako eudaimonia) jehož součaacutestiacute je ctnost10

Přiacutemyacutem předchůdcem klasickeacuteho utilitarismu Jeremy Benthama je předniacute

představitel britskeacuteho empirismu David Hume (1711-1776) Hume vychaacuteziacute z uacutevahy o

předmětu moraacutelniacuteho schvalovaacuteniacute Je empirickou skutečnostiacute že lideacute všeobecně oceňujiacute

altruistickeacute chovaacuteniacute jež přispiacutevaacute k blahu a užitku druhyacutech lidiacute i celeacute společnosti

Egoistickeacute chovaacuteniacute je naopak často odsuzovaacuteno Dle Huma je tento fenomeacuten moraacutelniacuteho

ciacutetěniacute univerzaacutelniacute lidskou psychickou vlastnostiacute vyskytujiacuteciacute se napřiacuteč kulturami Hume

nabiacuteziacute takeacute vysvětleniacute čiacutem je tato altruistickaacute orientace na obecneacute blaho způsobena

Radost ze sociaacutelně prospěšneacuteho jednaacuteniacute pociťujeme na zaacutekladě sympatie11

Lideacute jsou

schopni prostřednictviacutem sympatie prožiacutevat důsledky něčiacuteho jednaacuteniacute jako sveacute vlastniacute

prožitky slasti či bolesti i když se jich bezprostředně nedotyacutekajiacute12

Vedle tohoto

altruistickeacuteho ciacutetěniacute ale v člověku převažuje spiacuteše egoistickaacute motivace zaměřenaacute na

uspokojovaacuteniacute vlastniacutech potřeb Zaacutejem o spravedlnost ve společnosti tak v posledku

vyplyacutevaacute spiacuteše z egoistickeacuteho zaměřeniacute jelikož jsme si vědomi že sveacute zaacutejmy jsme

schopni realizovat uacutečinněji skrze společnou spolupraacuteci Idea spravedlnosti tak spočiacutevaacute

v koordinaci mezi zaacutejmy jednotlivců vedouciacute ke všeobecneacutemu užitku Spravedlnost je

prvkem kteryacute skrze spolupraacuteci umožňuje uacutečinneacute dosahovaacuteniacute sociaacutelniacuteho užitku a

zaacuteroveň sympatizovaacuteniacute s obecnyacutem blahem Takeacute v Humově etice maacute rozum

instrumentaacutelniacute povahu je prostředkem k efektivniacutemu dosaženiacute ciacutelů našeho jednaacuteniacute13

Klasickyacute utilitarismus se zrodil na zaacutekladech etiky britskeacuteho empirismu Dnes je

utilitarismus nejrozšiacuteřenějšiacute formou empiristickeacute etiky Z empiristickeacute pozice je lidskeacute

jednaacuteniacute vysvětlovaacuteno přiacuterodně-kauzaacutelně Rozum maacute pouze instrumentaacutelniacute funkci je

zaacutevislyacute na motivaciacutech libostiacute a nelibostiacute Empiristickaacute etika tak stojiacute v opozici ke

Kantovu pojetiacute nezaacutevisleacuteho svobodneacuteho rozumu Všechny imperativy majiacute pouze

hypotetickyacute charakter jelikož jsou podmiacuteněny smyslovyacutemi motivy Antickyacute

heacutedonismus se vyznačuje svou zaměřenostiacute na jedince a jeho užitek toto egoistickeacute

10

THOMPSON M Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6 S 65-68 11

ANZENBACHER A pozn 1 s 25-28 12

ROumlD W Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-7298-109-9 S 427 13

ANZENBACHER A pozn 1 s 28-31

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 11: Utilitaristický přístup k morálce a právu

12

stanovisko překonaacutevaacute už Hume (pocit sympatie) a plně ho rozviacutejiacute zakladatel

utilitaristickeacute etiky Jeremy Bentham (1748-1832)14

Bentham se během sveacuteho života zabyacuteval sociaacutelniacutemi podmiacutenkami obyvatelstva a

zastaacuteval teorii posuzovaacuteniacute hodnoty jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro co největšiacute množstviacute

občanů Tento princip pojmenovaacutevaacute jako princip užitku (the principle of utility) Lidskeacute

jednaacuteniacute je posuzovaacuteno na zaacutekladě svyacutech důsledků respektive vytvaacuteřeniacute co největšiacuteho

množstviacute blaha pro nejviacutece lidiacute Jeho etika je tedy konsekvencialistickaacute a kvantitativniacute15

Za Benthamova přiacutemeacuteho naacutestupce v oblasti utilitaristickeacute etiky je považovaacuten John

Stuart Mill (1806-1873) jehož otec skotskyacute historik a filosof James Mill byl seznaacutemen

s Benthamem i jeho diacutelem John Stuart Mill byl důslednyacutem představitelem pozitivismu

a britskeacuteho novoempirismu16

Ve sveacute utilitaristickeacute teorii vychaacuteziacute ze zaacutekladniacutech premis

Benthamovyacutech uvědomoval si však rozdiacutelnou hodnotu různyacutech požitků a jeho teorie

užitečnosti maacute proto spiacuteše kvalitativniacute charakter Mezi klasickeacute britskeacute utilitaristy může

byacutet zařazen takeacute Henry Sidgwick (1838-1900)17

Německyacute filosof Otfried Houmlffe charakterizuje utilitarismus jako kombinaci čtyř

principů (1) Princip naacutesledků posuzuje mravniacute jednaacuteniacute na zaacutekladě jeho důsledků

Žaacutedneacute jednaacuteniacute tak neniacute spraacutevneacute či nespraacutevneacute samo o sobě Zde hovořiacuteme o

konsekvencialismu nebo o teleologickeacutem principu je to pozice v přiacutemeacutem protikladu

k deontologickeacutemu principu (např Kant) (2) Princip užitečnosti posuzuje důsledky

jednaacuteniacute podle kriteacuteria užitku ktereacute takoveacute jednaacuteniacute přinese Praacutevě užitečnost je oniacutem

nejvyššiacutem dobrem dobrem samo o sobě (3) Princip heacutedonismu pracuje s pojetiacutem dobra

jakožto slasti požitku v raacutemci uspokojovaacuteniacute lidskyacutech tužeb Dobrem je tedy dosaženiacute

štěstiacute z takoveacuteho uspokojeniacute ale pro každeacuteho člověka může spočiacutevat cesta k jeho

dosaženiacute naplněniacutem jinyacutech potřeb a žaacutedostiacute (4) Sociaacutelniacute princip je pro utilitarismus

typickyacute a odlišuje ho tiacutem od egoistickeacuteho heacutedonismu Heacutedonistickyacute kalkulus usiluje

v utilitaristickeacutem podaacuteniacute o sociaacutelniacute užitek o maximaacutelniacute miacuteru štěstiacute pro maximaacutelniacute počet

lidiacute18

14

ANZENBACHER A Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-7367-727-5 S

291-292 15

THOMPSON M pozn 10 s 93-94 16

CORETH E Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc 2003 ISBN 80-7182-

157-8 S 131 17

ANZENBACHER A pozn 1 s 31 18

ANZENBACHER A pozn 1 s 32-33

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 12: Utilitaristický přístup k morálce a právu

13

2 Vyacutechoziacute principy utilitarismu

21 Bolest a požitek jako determinanty lidskeacuteho jednaacuteniacute

Jeremy Bentham zakladatel utilitaristickeacute nauky ve sveacutem kliacutečoveacutem diacutele (An

Introduction to the Principles of Morals and Legislation 1781) vychaacuteziacute ze zaacutekladniacute a

kliacutečoveacute premisy kteraacute řiacutekaacute že všichni lideacute jsou ze sveacute podstaty ovlaacutedaacuteni svrchovanou

mociacute bolesti (pain) a požitku (pleasure) Tito dva paacuteni či vlaacutedci (masters) jak je

Bentham nazyacutevaacute v posledku determinujiacute veškereacute lidskeacute chovaacuteniacute Tuto premisu

Bentham ilustruje těmito slovy bdquoŘiacutediacute naacutes ve všem co dělaacuteme ve všem co řiacutekaacuteme ve

všem co si mysliacuteme každaacute snaha o zbaveniacute se našeho podrobeniacute posloužiacute pouze k jeho

demonstraci a potvrzeniacuteldquo19

Bentham proto vznaacutešiacute požadavek aby k tomuto faktu bylo

přihliacuteženo při vytvaacuteřeniacute legislativniacutech principů jakož i principů mravnosti

Každyacute akt jedince či vlaacutedy by měl byacutet proto založen na principu užitku (utility) tedy

na principu ve ktereacutem je uacutečelem veškereacuteho lidskeacuteho jednaacuteniacute podniacuteceniacute potěšeniacute (štěstiacute)

anebo což je při kalkulaci systeacutemu to sameacute potlačeniacute bolesti (neštěstiacute) všech

zainteresovanyacutech uacutečastniacuteků bdquopokud je těmito uacutečastniacuteky celaacute společnost pak štěstiacute teacuteto

společnosti pokud je to konkreacutetniacute jedinec potom štěstiacute tohoto jedinceldquo20

Bentham pracuje s pojetiacutem společnosti jako fiktivniacuteho těla jež je konstituovaacuteno

všemi členy teacuteto společnosti Hodnota všeobecneacuteho blaha společnosti je určena

souhrnem hodnot blaha (užitku) jejiacutech členů Podle principu utilitarismu je hlavniacutem

zaacutejmem takto pojateacuteho společenstviacute navyacutešeniacute celkoveacute hodnoty blaha či naopak sniacuteženiacute

celkoveacute hodnoty bolesti Vlaacuteda daneacute společnosti by pak měla přijiacutemat rozhodnutiacute

v souladu s tiacutemto principem Tedy takovaacute rozhodnutiacute kteraacute podporujiacute a navyšujiacute

všeobecnou hodnotu užitku podle hesla bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute počet (The

greatest good for the greatest number)ldquo21

V teacuteto souvislosti si Bentham představuje

19

bdquoThey govern us in all we do in all we say in all we think every effort we can make to throw off our

subjection will serve but to demonstrate and confirm itldquo BENTHAM J An Introduction to the

Principles of Morals and Legislation Kitchener Batoche Books 2000 S 14 20

bdquoif that party be the community in general then the happiness of the community if a particular

individual then the happiness of that individualldquo BENTHAM J pozn 19 s 15 21

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 13: Utilitaristický přístup k morálce a právu

14

jakyacutesi bdquodiktaacutet užitkuldquo ktereacutemu by měla byacutet podrobena produkovanaacute vlaacutedniacute opatřeniacute i

činy jednotlivců22

Bentham nevidiacute žaacutednyacute vhodnějšiacute princip moraacutelniacuteho usuzovaacuteniacute neboť oni svrchovaacuteniacute

vlaacutedci bolest a požitek jsou vždy prvniacutem a posledniacutem kriteacuteriem ke ktereacutemu tělesnyacute

člověk ze sveacute podstaty v životě přihliacutežiacute Tento moraacutelniacute princip je tak jen vyuacutestěniacutem

přirozeneacute konstituce člověka V tomto kontextu se pojetiacute slova bdquospraacutevneacuteldquo musiacute vždy

nutně vztahovat k užitku23

Zaacuteroveň dodaacutevaacute že člověk tento princip ať už vědomě či

nevědomě pravidelně použiacutevaacute k posuzovaacuteniacute sveacuteho či ciziacuteho jednaacuteniacute bdquoLideacute ve většině

přiacutepadů sveacuteho života diacuteky přirozeneacute konstituci lidskeacuteho raacutemce všeobecně tento princip

bez promyacutešleniacute přijiacutemajiacuteldquo24

Ve sveacutem diacutele daacutele Bentham identifikuje čtyři zdroje bolesti a požitku ndash fyzickyacute

politickyacute moraacutelniacute a naacuteboženskyacute Z fyzickeacuteho zdroje prameniacute bolesti a požitky

způsobeneacute tělesnyacutemi vlivy (tj biologickeacute potřeby a externiacute fyzickeacute zaacutesahy)

Z politickeacuteho zdroje se člověku dostaacutevaacute bolestiacute i požitků na zaacutekladě zaacutesahu lidskeacuteho

činitele pověřeneacuteho svrchovanou mociacute staacutetu Moraacutelniacutem zdrojem je bolest či požitek

ktereacutemu se člověku dostaacutevaacute na zaacutekladě veřejneacuteho miacuteněniacute respektive společenskyacutech

soudů neukotvenyacutech v praacutevniacutem systeacutemu A naacuteboženskyacutem zdrojem bolestiacute a požitků

ktereacute na člověka působiacute je působeniacute vyššiacute duchovniacute bytosti Bolest (či požitek)

způsobenaacute jedniacutem z těchto činitelů (zdrojů) se svou podstatou nikterak nelišiacute od bolesti

způsobeneacute činitelem jinyacutem Jedinyacutem rozdiacutelem jsou okolnosti jejich vzniku Bolest

zůstaacutevaacute stejnaacute ale lišiacute se svyacutem označeniacutem V přiacutepadě přirozeneacuteho působeniacute ji můžeme

nazvat nehodou pohromou Stejnaacute intenzita utrpeniacute však může člověka potkat pod

zaacuteštitou zaacutekona (politickeacuteho zdroje) přičemž se může nazyacutevat trestem25

Benthamův utilitarismus je klasickou formou konsekvencialistickeacuteho moraacutelniacuteho

uvažovaacuteniacute vychaacutezejiacuteciacuteho z teze že spraacutevneacute (moraacutelniacute) jednaacuteniacute se odviacutejiacute od důsledků

ktereacute z takoveacuteho jednaacuteniacute plynou26

Bentham ve sveacutem pojetiacute konsekvencialismu zachaacuteziacute

do krajniacutech meziacute když hodnotu vyprodukovaneacuteho blaha či užitku považuje za jedineacute

22

BENTHAM J pozn 19 s 15 23

BENTHAM J pozn 19 s 18 24

bdquoBy the natural constitution of the human frame on most occasions of their lives men in general

embrace this principle without thinking of itldquo BENTHAM J pozn 19 s 16 25

BENTHAM J pozn 19 s 28 26

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009 [cit 2013-10-

11] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=kBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 14: Utilitaristický přístup k morálce a právu

15

kriteacuterium jednaacuteniacute Fenomeacuteny bolesti a požitku přitom pojiacutemaacute jako empiricky

uchopitelneacute a užiacutevaacute je jako jedineacute čisteacute měrneacute jednotky principu užitku (viz kap 23)

Zaacuteroveň považuje užitek celeacute společnosti za nadřazenyacute jakyacutemkoli individuaacutelniacutem

hodnotaacutem ndash a to i za cenu lidskeacute svobody pakliže by snad měla omezit společenskyacute

subjekt ve snaze o maximalizaci všeobecneacuteho užitku

22 Druhy bolestiacute a požitků

Jeremy Bentham se ve sveacute analyacuteze do hloubky zaměřuje na fenomeacuteny bolesti a

požitku ktereacute takeacute dohromady označuje jako bdquopodnětneacute vjemyldquo (interesting

perceptions) Tyto bdquovjemyldquo pak daacutele děliacute na jednoducheacute a složiteacute Složiteacute bdquovjemyldquo jsou

takoveacute ktereacute mohu byacutet rozloženy na vjemy jednoducheacute Jednoducheacute už daacutele byacutet děleny

nemohou Složityacute bdquovjemldquo může pospolu obsahovat několik druhů bolestiacute nebo několik

druhů požitků ale i vjem bolesti a požitku dohromady27

Bentham identifikuje 14 druhů jednoduchyacutech požitků 1 Požitky smysloveacute jejichž

zdrojem je tělesnaacute schraacutenka člověka (např ukojeniacute hladu intoxikace čichoveacute podněty

zvukoveacute podněty sexuaacutelniacute uspokojeniacute atp) 2 Požitky z majetku jsou pozitivniacute pocity

z čerstveacuteho nabytiacute bohatstviacute majetku i z dlouhodobeacuteho vlastnictviacute 3 Požitky

z dovednosti přinaacutešejiacute potěchu z aplikovaacuteniacute určiteacute schopnosti na konkreacutetniacute objekt (např

hra na housle) 4 Požitky ze vztahů přichaacutezejiacute když spolu lideacute dobře vychaacutezejiacute 5

Požitky z dobreacuteho jmeacutena vychaacutezejiacute z dobreacute reputace pověsti a poct 6 Požitky z moci

jsou pocity nadvlaacutedy nad druhyacutemi a jejich kontroly 7 Požitky ze zbožnosti kteryacutem se

člověku dostaacutevaacute v momentech přiacutezně od svrchovaneacute bytosti 8 Požitky z laskavosti těch

se dostaacutevaacute přiacutejemcům laskavosti (sympatie) od druhyacutech 9 Požitky ze zlomyslnosti

prameniacute z bolesti ktereacute se dostaacutevaacute osobaacutem jež jsou objekty našiacute antipatie 10 Požitky

z paměti jsou pocity provaacutezejiacuteciacute upamatovaacuteniacute blaženyacutech okamžiků 11 Požitky

z představivosti jejich zdroj se nachaacuteziacute v lidskeacute imaginaci 12 Požitky z očekaacutevaacuteniacute

vychaacutezejiacute z očekaacutevaacuteniacute potěchy v budoucnu vždy je při tom doprovaacuteziacute element viacutery 13

Požitky asociativniacute nastaacutevajiacute v přiacutepadě kdy jistyacute požitek může přineacutest požitky dalšiacute

Jako přiacuteklad Bentham uvaacutediacute požitek dovednosti (např hra šachů) kteryacute v tomto přiacutepadě

27

BENTHAM J pozn 19 s 35

16

může člověku přineacutest budouciacute požitek moci (slaacutevy) 14 Požitky z uacutelevy jsou pocity

ktereacute se u člověka objeviacute s opadnutiacutem určiteacute bolesti28

Zaacuteroveň se podle Benthama vyskytuje 12 druhů jednoduchyacutech bolestiacute 1 Bolesti

z nedostatku vychaacutezejiacute buď ze vzpomiacutenky na požitek ktereacuteho se člověku již nedostaacutevaacute

nebo na požitek kteryacute by mohl člověk užiacutevat za jinyacutech okolnostiacute jeho života 2 Bolesti

smysloveacute jsou napřiacuteklad pocit hladu a žiacutezně nepřiacutejemnyacute zaacutepach vyčerpaacuteniacute nemoc atp

3 Bolesti z nešikovnosti vychaacutezejiacute z neuacutespěšneacute snahy o dosaženiacute požitku 4 Bolesti

z nepřaacutetelstviacute jsou pocity doprovaacutezejiacuteciacute neshody mezi lidmi 5 Bolesti ze špatneacuteho

jmeacutena vychaacutezejiacute ze špatneacute reputace hanby apod 6 Bolesti ze zbožnosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity ktereacute se vyskytujiacute u člověka jenž věřiacute že je v nepřiacutezni nejvyššiacute

bytosti 7 Bolesti z laskavosti nastaacutevajiacute v situaci kdy bolest zažiacutevajiacute osoby v našiacute přiacutezni

(skrze empatii) 8 Bolesti ze zlomyslnosti jsou zažiacutevaacuteny tehdy když člověk kteryacute je

předmětem našiacute antipatie zažiacutevaacute nějakyacute požitek 9 Bolesti z paměti nastaacutevajiacute

v okamžiku vybaveniacute si nepřiacutejemneacute vzpomiacutenky 10 Bolesti z představivosti jsou

nepřiacutejemneacute pocity vyplyacutevajiacuteciacute z lidskeacute imaginace 11 Bolesti z očekaacutevaacuteniacute jsou pocity

uacutezkosti strachu či zleacute předtuchy 12 Bolesti asociativniacute se objevujiacute v souvislosti

s dalšiacutemi bolestmi29

Bentham daacutele argumentuje že podstatou praacutevniacutech přestupků je praacutevě sklon

ke zmařeniacute vyacuteše zmiacuteněnyacutech požitků těm kteřiacute na ně majiacute naacuterok nebo naopak způsobeniacute

druhyacutem některeacute z uvedenyacutech bolestiacute A praacutevě tento fakt zaklaacutedaacute ospravedlněniacute

naacutesledneacuteho trestu bdquoJednaacute se o tendenci kterou maacute (daneacute jednaacuteniacute) ke zničeniacute některyacutech

z těchto požitků anebo produkci některyacutech z těchto bolestiacute u ktereacutehokoli člověka jež

představuje ono proviněniacute a zaacuteklad k jeho potrestaacuteniacuteldquo30

28

BENTHAM J pozn 19 s 35-38 29

BENTHAM J pozn 19 s 35-40 30

bdquoIt is the tendency which it has to destroy in such or such persons some of these pleasures or to

produce some of these pains that constitutes the mischief of it and the ground for punishing itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 41

17

23 Hodnota bolesti a požitku

Ciacutelem každeacuteho zaacutekonodaacuterce při tvorbě zaacutekonů by mělo byacutet vytvořeniacute co největšiacuteho

množstviacute štěstiacute a vyvarovaacuteniacute se bolesti K naplněniacute tohoto uacutekolu však zaacutekonodaacuterce musiacute

nejprve porozumět jejich hodnotaacutem Bentham rozlišuje čtyři faktory ovlivňujiacuteciacute hodnotu

individuaacutelniacuteho fenomeacutenu bolesti či požitku u jednotlivce v jednotlivyacutech přiacutepadech je to

jejich (1) intenzita (2) deacutelka trvaacuteniacute (3) jistota a jejich (4) bliacutezkost v čase Avšak při

posuzovaacuteniacute vykonaneacuteho činu kteryacute produkuje bolest či požitek musiacuteme vziacutet v potaz

dva dalšiacute faktory jejich (5) uacuterodnost (tj schopnost vykonaneacuteho činu přineacutest dalšiacute vjemy

stejneacuteho raacutezu tedy dalšiacute požitky v přiacutepadě požitku a naopak) a jejich (6) čistota (čistota

daneacuteho požitku znamenaacute že z něho nemůže vzniknout žaacutednyacute pocit bolesti a vice versa)

Posledniacute faktor ovlivňujiacuteciacute hodnotu bolesti a požitku se posuzuje pouze v přiacutepadě viacutece

než jednoho subjektu Tiacutemto faktorem je (7) rozsah (tj množstviacute osob ovlivněnyacutech

danyacutem činem)31

Bentham rovněž popisuje postup podle ktereacuteho můžeme určit obecnou tendenci

vykonaneacuteho činu (či zaacutekona nebo vlaacutedniacuteho rozhodnutiacute) tedy to zda takovyacute čin (zaacutekon)

přispěje ke všeobecneacute hodnotě užitku ve společnosti nebo naopak Tento postup spočiacutevaacute

nejprve v určeniacute hodnoty užitku u jednotlivce a to tak že sečteme hodnotu přiacutemeacuteho

požitku z vykonaneacuteho činu a hodnotu nepřiacutemeacuteho požitku z vykonaneacuteho činu (tuto

hodnotu ovlivňujiacute zmiacuteněneacute faktory uacuterodnosti a čistoty) Od tohoto součtu naacutesledně

odečteme hodnotu přiacutemeacute a hodnotu nepřiacutemeacute bolesti Kladnyacute vyacutesledek znamenaacute

spraacutevnou tendenci aktu na jednotlivce jehož jsme vzali v potaz Stejnyacute postup je poteacute

aplikovaacuten na všechny jednotlivce kteryacutech se daneacute rozhodnutiacute dotyacutekaacute Konečnyacute

vyacutesledek pak určuje celkovou tendenci (kladnou či zaacutepornou) konkreacutetniacuteho činu zaacutekona

apod32

Bentham z praktickyacutech důvodů nepředpoklaacutedaacute že by mohl byacutet tento proces přesně

aplikovaacuten při každeacutem legislativniacutem či justičniacutem procesu Může k němu však byacuteti vždy

alespoň čaacutestečně přihliacuteženo jako k jisteacutemu vodiacutetku moraacutelniacuteho rozhodovaacuteniacute Zaacuteroveň

dodaacutevaacute že bolest a požitek nabyacutevajiacute v různyacutech přiacutepadech rozdiacutelnaacute označeniacute V přiacutepadě

31

BENTHAM J pozn 19 s 31-32 32

BENTHAM J pozn 19 s 32-33

18

bolesti se může jednat o zlo nepřiacutejemnost nevyacutehodu prohru smutek apod Požitek se

vyskytuje v podobě dobra prospěchu vyacutehody štěstiacute a mnoha dalšiacutech33

24 Uacuteloha motivu

Podle Jeremy Benthama nabyacutevaacute každyacute čin různeacuteho charakteru diacuteky motivu

se kteryacutem je tento čin vykonaacuten Motivem mysliacute bdquovše co může přispět ke vzniku nebo i

zabraacuteněniacute jakeacutehokoli činuldquo34

Motivy ktereacute ovlivňujiacute pouze naše myšleniacute a nemajiacute vliv

na produkci činů vůle se nazyacutevajiacute spekulativniacute motivy (speculative motives) Za

relevantniacute motivy však můžeme považovat jen takoveacute ktereacute majiacute přiacutemyacute vliv na

produkci bolesti či požitku a proto se spekulativniacutemi motivy neniacute třeba daacutele zabyacutevat

piacuteše Bentham Autor tak věnuje zaacutejem předevšiacutem takovyacutem motivům ktereacute majiacute vliv na

vůli ke skutečneacutemu jednaacuteniacute Jednaacute se o praktickeacute motivy (practical motives) jež

působeniacutem na vůli bytosti ji určujiacute k daneacutemu jednaacuteniacute35

Původniacutem a zaacutekladniacutem motivem našeho jednaacuteniacute je vždy vyhliacutedka nějakeacuteho požitku

(kteryacute maacute danyacute akt vyprodukovat) či bolesti (ktereacute se snažiacuteme vyhnout) bdquoMotiv ve sveacute

podstatě neniacute nic jineacuteho než požitek nebo bolestldquo36

Požitek je ze sveacute podstaty vždy

dobryacute a bolest vždy špatnaacute A jelikož se ve sveacutem jednaacuteniacute snažiacuteme dosaacutehnout požitku a

vyhnout se bolesti vytvaacuteřiacute Betham zaacutevěr že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute by byl

saacutem o sobě špatnyacuteldquo37

O motivech můžeme hovořit jako o dobryacutech a špatnyacutech pouze na

zaacutekladě jejich uacutečinků tedy zda je jejich vyacutesledkem přineseniacute požitku a odvraacuteceniacute bolesti

nebo naopak produkce bolesti a odvraacuteceniacute požitku Pointa spočiacutevaacute ve faktu že

z naprosto stejneacuteho motivu mohou vyvstat jak dobreacute tak i špatneacute skutky38

Bentham daacutele poukazuje na různeacute konotace ktereacute může nabyacutevat jeden stejnyacute motiv

Ze smyslovyacutech požitků vychaacuteziacute motiv kteryacute můžeme nazvat fyzickou touhou či

smyslnostiacute žaacutedneacute pozitivniacute označeniacute motivů vychaacutezejiacuteciacutech z fyzickeacute touhy však podle

autora neexistuje Napřiacuteklad chuťoveacute požitky jsou produktem motivu hladu či žiacutezně

33

BENTHAM J pozn 19 s 33 34

bdquoany thing that can contribute to give birth to or even to prevent any kind of actionldquo BENTHAM J

pozn 19 s 80 35

BENTHAM J pozn 19 s 80-81 36

bdquoA motive is substantially nothing more than pleasure or painldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 37

bdquothere is no such thing as any sort of motive that is on itself a bad oneldquo BENTHAM J pozn 19 s 83 38

BENTHAM J pozn 19 s 84

19

silně negativniacute konotace zahrnujiacute slova nenasytnost nebo obžerstviacute Stejně tak ani pro

motiv sexuaacutelniacute touhy nenachaacuteziacute pojem v dobreacutem smyslu Sexuaacutelniacute chtiacuteč či dokonce

chliacutepnost majiacute negativniacute naacutedech Požitky z bohatstviacute doprovaacuteziacute motiv kteryacute může byacutet

v negativniacutem smyslu nazvaacuten lakomstviacutem v dobreacutem smyslu se objevujiacute označeniacute

hospodařeniacute nebo spořivost Za požitky z moci stojiacute motiv kteryacute je v určityacutech přiacutepadech

negativně nazyacutevaacuten touha po moci ale v jinyacutech zase ambice Požitky naacuteboženskeacute povahy

pohaacuteniacute motiv kteryacute můžeme kladně vyjaacutedřit jako oddanost nebo uacutecta ale takeacute negativně

jako pověra či fanatismus Přes všechna tato označeniacute s různě podbarvenyacutem smyslem se

vždy jednaacute o tyacutež samyacute motiv39

Zaacutevěrem vyacuteše zmiacuteněneacuteho tedy je že bdquoneexistuje žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o

sobě špatnyacute tudiacutež ani žaacutednyacute typ motivu kteryacute je saacutem o sobě vyacutelučně dobryacute A co se tyacuteče

jejich důsledků zdaacute se že jsou někdy špatneacute někdy zase neutraacutelniacute nebo dobreacute a toto se

zdaacute byacuteti přiacutepadem každeacuteho typu motivuldquo40

A tak jedinyacute způsob kteryacutem můžeme motiv

označit za dobryacute nebo špatnyacute je jeho vztaženiacutem k důsledkům konkreacutetniacute situace a hlavně

k uacutemyslu kteryacute vytvaacuteřiacute bdquoMotiv je dobryacute pokud daacutevaacute vzniknout dobreacutemu uacutemyslu

špatnyacute pokud je uacutemysl špatnyacute a uacutemysl je dobryacute či špatnyacute podle relevantniacutech důsledků

jež jsou jeho ciacutelyldquo41

Bentham navrhuje za nejvhodnějšiacute metodu hodnoceniacute motivů posuzovaacuteniacute podle

jejich působeniacute na zaacutejmy členů společnosti Takto mohou byacutet rozděleny na motivy (1)

společenskeacute kam řadiacute dobrou vůli laacutesku k reputaci touhu po přaacutetelskyacutech vztaziacutech a

naacuteboženstviacute daacutele motivy (2) nespolečenskeacute kam patřiacute nelibost nespokojenost a

nakonec motivy (3) osobniacute kteryacutemi jsou fyzickaacute touha finančniacute zaacutejem laacuteska k moci a

touha sebezaacutechovy Ze všech těchto motivů se s principem užitku nejviacutece shoduje motiv

dobreacute vůle jakožto prostředek k laskavosti Druhyacutem v pořadiacute ve shodě s utilitaristickyacutem

principem je motiv laacutesky k reputaci kdy člověk nechaacutevaacute působit svou dobrou vůli ve

veřejně znaacutemyacutech přiacutepadech Dalšiacute je touha po přaacutetelskyacutech vztaziacutech diacuteky ktereacute člověk

konaacute dobreacute skutky za uacutečelem ziacuteskaacuteniacute přiacutezně osob o ktereacute stojiacute Naacuteboženskyacute motiv je

39

BENTHAM J pozn 19 s 85-94 40

bdquothere is no such thing as any sort of motive which is a bad one in itself nor consequently any such

thing as a sort of motive which in itself is exclusively a good one And as to their effects it appears too

that these are sometimes bad at other times either indifferent or good and this appears to be the case

with every sort of motiveldquo BENTHAM J pozn 19 s 94 41

bdquoA motive is good when the intention it gives birth to is a good one bad when the intention is a bad

one and an intention is good or bad according to the material consequences that are the objects of itldquo

BENTHAM J pozn 19 s 96

20

rovněž zdrojem dobryacutech skutků je však složiteacute posoudit jeho miacuteru přiacutenosu z důvodu

velkeacute rozmanitosti naacuteboženskyacutech vyznaacuteniacute I přes mnohdy přiacutenosneacute naacuteboženskeacute vlivy

může v mnoha směrech naacuteboženstviacute zastaacutevat přiacutekazy ktereacute principu užitku naopak

odporujiacute napřiacuteklad praktiky nevyacutehodneacute pro dobro jedince i celeacute společnosti jako

zbytečneacute utrpeniacute mučedniacuteků naacuteboženskeacute persekuce atp42

Bentham upozorňuje že člověk může byacutet při rozhodovaacuteniacute o směru sveacuteho jednaacuteniacute

často pod vlivem hned několika působiacuteciacutech motivů najednou Motiv kteryacute naacutes

podporuje v uskutečněniacute daneacuteho činu autor nazyacutevaacute hnaciacute motiv (impelling motive) a

naopak motiv s tendenciacute neuskutečnit zamyacutešlenyacute čin je motiv zamezujiacuteciacute (restraining

motive) Tato označeniacute však mohou byacutet zaměněna podle toho zda maacute čin pozitivniacute nebo

negativniacute povahu Ať se však přikloniacuteme k hnaciacutemu či zamezujiacuteciacutemu motivu v obou

přiacutepadech jsme tak uskutečnili určityacute skutek (ať už jsme se zachovali tak jak jsme

zamyacutešleli přičiněniacutem hnaciacuteho motivu anebo naopak) Veškereacute motivy tak v posledku

vedou k rozhodnutiacute se nějak zachovat Uskutečněniacute špatneacuteho činu vychaacuteziacute ze třiacutedy

nespolečenskyacutech nebo osobniacutech motivů kdy maacute motiv laskavosti (přiacutenosu pro druheacute)

charakter zamezujiacuteciacuteho motivu43

Bentham nakonec vznaacutešiacute požadavek nezbytnosti dobreacuteho obeznaacutemeniacute se s podstatou

motivů chceme-li snad vynaacutešet rozsudky nad trestnyacutemi činy a bojovat s jejich přiacutečinami

ještě v zaacuterodku44

42

BENTHAM J pozn 19 s 96-100 43

BENTHAM J pozn 19 s 102 44

BENTHAM J pozn 19 s 104

21

3 Utilitarismus v pojetiacute Johna Stuarta Milla

31 Millovo vymezeniacute principu utilitarismu

Skotskyacute filosof John Stuart Mill je přiacutemyacutem naacutesledovniacutekem Benthamova

normativniacuteho systeacutemu Jeho kliacutečoveacute diacutelo tyacutekajiacuteciacute se tohoto teacutematu bylo publikovaacuteno

roku 1863 pod naacutezvem Utilitarismus (Utilitarianism)

S odkazem na Epikuacutera a Benthama ztotožňuje Mill teorii užitečnosti se samotnou

přiacutetomnostiacute potěšeniacute a absenciacute bolesti45

Užitek neboli princip největšiacuteho štěstiacute (Greatest

Happiness Principle) jak ho Mill nazyacutevaacute je standardem k posuzovaacuteniacute veškereacuteho

lidskeacuteho jednaacuteniacute Činy ktereacute podněcujiacute štěstiacute (požitek) jsou spraacutevneacute a vice versa

bdquoŠtěstiacutem se mysliacute potěšeniacute a nepřiacutetomnost bolesti neštěstiacutem bolest a nedostatek

potěšeniacuteldquo46

Tato teorie se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu podle ktereacute je přiacutetomnost potěšeniacute

a absence bolesti jedinyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacute bytosti Přičemž žaacutedostivost věciacute

nemusiacute spočiacutevat jen v nich samyacutech ale mohou takeacute sloužit jako prostředek k jinyacutem

potěchaacutem47

Vyacutechoziacute princip Millova utilitarismu je tedy shodnyacute s Benthamovou teoriiacute

311 Vyššiacute a nižšiacute požitky

Hlavniacute myšlenka kterou se Mill od Benthama distancuje spočiacutevaacute v uznaacuteniacute faktu že

lidskeacute bytosti jsou schopneacute vyššiacutech žaacutedostiacute než zviacuteřata bdquoa když si je jednou uvědomiacute

nepoklaacutedajiacute za štěstiacute nic co nezahrnuje jejich uspokojeniacuteldquo48

Zatiacutemco jedinyacute faktor

kteryacute Bentham považuje za důležityacute je kvantita vyprodukovaneacuteho potěšeniacute Mill

provaacutediacute kliacutečovou kvalitativniacute distinkci mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky Pro lidskeacute

bytosti majiacute některaacute potěšeniacute jednoduše vyššiacute hodnotu než druhaacute49

Bentham přitom

hovořil pouze o nejrůznějšiacutech druziacutech požitků a bolestiacute ktereacute sice mohou miacutet různou

hodnotu (ovlivněnou napřiacuteklad intenzitou či deacutelkou jejich trvaacuteniacute) ale svou podstatou

jsou si všechny rovneacute

45

MILL J S Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-140-1 S 41 46

MILL J S pozn 45 s 42 47

MILL J S pozn 45 s 43 48

MILL J S pozn 45 s 44 49

MILL J S pozn 45 s 45

22

Kliacutečem k určeniacute ktereacute ze dvou naacutehodnyacutech potěšeniacute je vyššiacute než to druheacute je

bdquopřirozenaacute volbaldquo člověka Mill tvrdiacute že teacuteměř každyacute člověk daacute přirozeně přednost

vyššiacutemu požitku tedy takoveacutemu jež zaměstnaacutevaacute jeho vyššiacute schopnosti Kompetentniacutem

soudcem v posouzeniacute kvality dvou požitků může však byacutet jen ten kdo je dostatečně

seznaacutemen s oběma Ten požitek kteryacute si pak člověk ze sveacute lidskeacute podstaty zvoliacute jako

žaacutedouciacute musiacute byacutet považovaacuten za vyššiacute50

I když naplněniacute vyššiacutech kapacit potěšeniacute je mnohem složitějšiacute než uspokojeniacute

prostyacutech živočišnyacutech pudů žaacutednaacute lidskaacute bytost si nepřeje klesnout na nižšiacute uacuteroveň

bytiacute51

Tento lidskyacute rys se vyskytuje v určiteacute miacuteře u každeacuteho člověka a Mill ho nazyacutevaacute

smyslem pro důstojnost52

Tuto tezi plně vystihuje znaacutemyacute Millův citaacutet bdquoJe lepšiacute byacutet

nespokojenyacute člověk než spokojenyacute vepř je lepšiacute byacutet nespokojenyacute Soacutekrateacutes než spokojenyacute

blaacutezen A jsou-li blaacutezen nebo vepř jineacuteho naacutezoru pak proto že znajiacute jen svou vlastniacute

straacutenku věcildquo53

Mill totiž upozorňuje na důležitost rozlišovaacuteniacute pojmů bdquoštěstiacuteldquo a

bdquospokojenostldquo bdquoJe nepochybneacute že bytost jejiacutež schopnosti ciacutetit potěšeniacute jsou niacutezkeacute maacute

největšiacute naději že budou plně uspokojeny A vysoce nadanaacute bytost bude vždy ciacutetit že

každeacute štěstiacute ktereacute může očekaacutevat je při teacuteto povaze světa nedokonaleacuteldquo54

Nicmeacuteně Mill nepopiacuteraacute že někteřiacute lideacute si ve sveacutem životě dobrovolně voliacute nižšiacute

požitky i když jsou si vědomi jejich niacutezkeacute hodnoty To je však způsobeno tiacutem že

nejsou dostatečně kultivovaacuteni na to aby byli schopni užiacutevat vyššiacutech požitků Tito lideacute

působeniacutem sveacute role ve společnosti nemusejiacute miacutet čas nebo přiacuteležitost si takovyacutech požitků

dopřaacutevat a v důsledku toho si navyknou podřadnyacutem potěchaacutem předevšiacutem tělesnyacutem Je

totiž přirozeně snažšiacute dosaacutehnout požitků tělesnyacutech než duševniacutech ktereacute Mill považuje

za nadřazeneacute55

50

MILL J S pozn 45 s 46 51

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009 [cit 2013-10-

12] Dostupneacute z httpwwwyoutubecomwatchv=0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele Harvard 52

MILL J S pozn 45 s 47 53

MILL J S pozn 45 s 48 54

MILL J S pozn 45 s 48 55

MILL J S pozn 45 s 49-50

23

312 Vůle k ctnosti jako prostředek k dosaženiacute dobra

Otaacutezku po prvniacutem ciacuteli mravnosti formuluje Mill jako otaacutezku po tom co je žaacutedouciacute

Důkaz pro bdquoprincip největšiacuteho štěstiacuteldquo poskytuje praacutevě žaacutedostivost se kterou lideacute toužiacute

po vlastniacutem blahu Podle Milla je nepopiratelnyacutem faktem že štěstiacute je jedinyacutem

skutečnyacutem žaacutedouciacutem ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute Veškereacute dalšiacute žaacutedosti v posledku sloužiacute

jen jako prostředek k dosaženiacute onoho původniacuteho ciacutele Lideacute ale mohou toužit napřiacuteklad

po ctnosti jako samotneacutem ciacuteli a ne jen jako prostředku ke štěstiacute připouštiacute Mill56

To se

však nijak principu štěstiacute nevymykaacute bdquoutilitaristeacute nejen kladou ctnost na vrchol toho co

je dobreacute jako prostředek k posledniacutemu ciacuteli ale takeacute uznaacutevajiacute jako psychologickyacute fakt že

ctnost se pro určiteacuteho jedince může staacutet dobrem o sobě jež nesměřuje k žaacutedneacutemu ciacuteli

mimo něldquo57

Každaacute součaacutest štěstiacute je totiž jak prostředkem k ciacuteli (největšiacuteho štěstiacute) tak i

ciacutelem sama o sobě Nesobeckyacute člověk může toužit po ctnosti jako po součaacutesti sveacuteho

štěstiacute Z pouheacuteho prostředku k dosaženiacute štěstiacute se tak může staacutet jeho hlavniacute složkou

Utilitarismus tedy uznaacutevaacute ctnost samu o sobě jako možnou součaacutest našeho štěstiacute58

Stejně jako ctnost se může staacutet samotnou součaacutestiacute štěstiacute napřiacuteklad i laacuteska k penězům

ačkoli původně peniacuteze sloužiacute jen jako prostředek k dosaženiacute štěstiacute ktereacute si za ně

můžeme pořiacutedit Stejně tak moc nebo slaacuteva kteraacute je zpočaacutetku jen naacutestrojem k dosaženiacute

blaha se může vyvinout v součaacutest štěstiacute Tyto žaacutedosti se však od ctnosti odlišujiacute tiacutem že

často mohou prostřednictviacutem sobeckeacuteho jedince společnosti spiacuteše škodit59

bdquoProto

utilitaristickaacute normahellip uklaacutedaacute a vyžaduje co nejintenzivnějšiacute pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti

jako to co je nade vše důležiteacute pro obecneacute štěstiacuteldquo60

Jestliže tedy člověk ze sveacute podstaty

nesahaacute v posledku po jineacutem ciacuteli než po štěstiacute musiacute byacutet praacutevě princip štěstiacute měřiacutetkem pro

posuzovaacuteniacute mravnosti jednaacuteniacute61

Vůle jako aktivniacute jev je původniacutem produktem pasivniacute žaacutedosti Vůle umožňuje žaacutedat

určiteacuteho ciacutele čistě jen proto že ho chceme bez ohledu na miacuteru přineseneacuteho užitku Ale

to je dle Millovyacutech slov zapřiacutečiněno jen silou zvyku Dřiacuteve jsme určitou věc žaacutedali pro

jejiacute siacutelu potěšeniacute nyniacute ji můžeme žaacutedat zvykem vůle i přesto že už takovou miacuteru

56

MILL J S pozn 45 s 98-100 57

MILL J S pozn 45 s 100-101 58

MILL J S pozn 45 s 101-104 59

MILL J S pozn 45 s 103-104 60

MILL J S pozn 45 s 104-105 61

MILL J S pozn 45 s 106

24

potěšeniacute nepřinaacutešiacute Jako přiacuteklad uvaacutediacute zvyk určiteacuteho neřestneacuteho požitku po ktereacutem

sahaacuteme s vědomyacutem chtěniacutem ktereacute se stalo prostyacutem zvykem

Skutečnaacute vůle ke ctnosti může byacutet u člověka probuzena ukaacutezaacuteniacutem ctnosti jako zdroje

potěšeniacute a jejiacute nedostatek jako nelibost62

bdquoVůli k ctnosti je možneacute vyvolat tiacutem že

spraacutevneacute jednaacuteniacute spojiacuteme s libostiacute a nespraacutevneacute jednaacuteniacute s nelibostiacutehellipldquo63

Mill tvrdiacute že je

třeba podpořit vůli ke spraacutevneacutemu jednaacuteniacute do zvykoveacute nezaacutevislosti na individuaacutelniacutech

pocitech libosti a nelibosti kteraacute může zaručit staacutelost v našem jednaacuteniacute Takto pojataacute

nezaacutevislaacute vůle může sloužit jako prostředek k dosaženiacute dobra bdquoa proto neniacute v rozporu

s naukou že pro člověka je něco dobreacute jen nakolik je to buď samo o sobě potěšujiacuteciacute

nebo prostředek k dosaženiacute potěšeniacute či odvraacuteceniacute nelibostildquo64

313 Zdroj utilitaristickeacute etiky

Mill se takeacute snažiacute poskytnout odpověď na otaacutezku po zdroji zavazujiacuteciacute siacutely

utilitaristickeacute mravnosti Věřiacute že intuitivniacute uznaacuteniacute principu sounaacuteležitosti s ostatniacutemi

lidmi a primaacuterniacute zaacutejem o kolektivniacute dobro může byacutet v člověku nastoleno vlivem

vyacutechovy Poteacute můžeme disponovat mravniacutem citem pro povinnost podporovat obecneacute

štěstiacute stejně jako pro povinnost nekraacutest či neubližovat 65

Můžeme tedy vidět že Mill

pojiacutemaacute moraacutelniacute ciacutetěniacute jako zaacuteležitost společenskeacute konvence a zaacuteroveň postuluje jejiacute

změnu

Stejně jako u každeacuteho jineacuteho moraacutelniacuteho systeacutemu je i utilitaristickaacute etika vymezena

vnějšiacutemi sankcemi respektive motivy pro zachovaacutevaacuteniacute mravnosti kteryacutemi jsou přiacutezeň a

nepřiacutezeň bliacutezkyacutech a takeacute Boha Vnitřniacute sankciacute moraacutelniacuteho ciacutetěniacute je svědomiacute ktereacute vytvaacuteřiacute

pocity nelibosti v přiacutepadě přestoupeniacute vlastniacute normy spraacutevnosti66

Motiv povinnosti je

podle Milla u každeacuteho člověka vnitřniacutem subjektivniacutem ciacutetěniacutem Odmiacutetaacute tedy objektivniacute

existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech principů vrozenyacutech v lidskeacutem vědomiacute67

Ačkoliv však

podle něj neniacute moraacutelniacute ciacutetěniacute našiacute vrozenou součaacutestiacute je produktem lidskeacute přirozenosti

Stejně jako jineacute ziacuteskaneacute schopnosti (jako schopnost mluvit nebo myslet) tak i ziacuteskanaacute

62

MILL J S pozn 45 s 107-109 63

MILL J S pozn 45 s 109 64

MILL J S pozn 45 s 110 65

MILL J S pozn 45 s 82-83 66

MILL J S pozn 45 s 84-85 67

MILL J S pozn 45 s 87

25

mravniacute schopnost vyvěraacute z lidskeacute podstaty a může byacutet vnějšiacutemi vlivy rozviacutejena

kteryacutemkoli směrem68

Uměle vytvořeneacute moraacutelniacute principy ale podleacutehajiacute přirozeneacute

rozkladneacute siacutele Utilitaristickaacute etika stojiacute na přirozeneacutem zaacutekladě sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute a proto

nemůže dojiacutet k rozkladu jejiacutech principů bdquoŽivot ve společnosti je pro člověka tak

přirozenyacute tak nutnyacute a tak běžnyacute že nikdy nechaacutepe saacutem sebe jinak než jako člena

nějakeacuteho společenstviacuteldquo69

A proto je naprosto přirozenyacutem lidskyacutem ciacutetěniacutem braacutet v uacutevahu

zaacutejmy všech

Mill takeacute předpoklaacutedaacute že s postupnyacutem spraacutevnyacutem společenskyacutem a kulturniacutem růstem

bude člověk pečovat o blaho druhyacutech stejně jako o sveacute vlastniacute jelikož saacutem maacute velkyacute

zaacutejem na tom aby na něj brali stejneacute ohledy i ostatniacute bdquoA tak působeniacutem nakažliveacute siacutely

sympatie a vlivem vyacutechovy jsou v člověku uchovaacutevaacuteny a živeny i ty nejmenšiacute zaacuterodky

tohoto ciacutetěniacuteldquo70

Saacutem si však uvědomuje že v jeho současneacute době ještě neniacute společnost

v takoveacutem staacutediu pokroku aby člověk pociťoval absolutniacute bezrozpornou sympatii ke

všem lidem avšak určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti ho vede k přaacuteniacute souladu

mezi jeho ciacutely a ciacutely ostatniacutech71

bdquoToto přesvědčeniacute je zaacutekladniacute sankciacute mravnosti

největšiacuteho štěstiacuteldquo72

A proto Mill s odkazem na Augusta Comta proklamuje

společenskeacute uspořaacutedaacuteniacute ve jmeacutenu služby lidstvu a utilitaristickou ideu jako naacutehradu

sociaacutelniacute uacutečinnosti naacuteboženstviacute73

32 Vztah mezi jedincem a společnostiacute

Podstatou utilitaristickeacute normy a ciacutelem lidskeacuteho jednaacuteniacute je zajištěniacute co největšiacuteho

štěstiacute pro celou komunitu74

Tuto zaacutesadu považuje Mill za ultimaacutetniacute normu mravnosti

bdquoTuto normu tedy můžeme definovat jako sbquopravidla a přiacutekazy lidskeacuteho chovaacuteniacutelsquo jejichž

zachovaacutevaacuteniacutem maacute byacutet popsanaacute existence zajištěna v co největšiacutem rozsahu pro celeacute

lidstvoldquo75

Nicmeacuteně běžnyacute člověk se ve sveacutem každodenniacutem životě nemusiacute zabyacutevat

blahem celeacute společnosti a ani k tomu většina lidiacute nemaacute přiacuteležitost (to je uacutekolem

68

MILL J S pozn 45 s 90 69

MILL J S pozn 45 s 92 70

MILL J S pozn 45 s 94 71

MILL J S pozn 45 s 96 72

MILL J S pozn 45 s 97 73

MILL J S pozn 45 s 95 74

MILL J S pozn 45 s 52 75

MILL J S pozn 45 s 53

26

veřejnyacutech činitelů) Pozornost je třeba věnovat soukromeacutemu zaacutejmu několika bliacutezkyacutech

osob na ktereacute maacute jednajiacuteciacute osoba skutečnyacute vliv To je postačujiacuteciacute podmiacutenka k přispěniacute

užitku společnosti neboť jak tvrdil i Jeremy Bentham celkovaacute hodnota užitku ve

společnosti je daacutena souhrnem hodnot všech jejiacutech členů76

Mill mimo jineacute upozorňuje i na důležitou roli duchovniacute kultury v honbě za

spokojenyacutem životem Mysl kteraacute je dostatečně kultivovanaacute a naziacuteravaacute je schopna pro

sebe naleacutezat hodnotneacute pozitivniacute podněty v různorodyacutech fenomeacutenech okolniacuteho světa ať

už jsou to vyacutetvory přiacuterodniacute či lidskeacute Tato vysokaacute schopnost inteligentniacuteho naziacuteraacuteniacute se

může staacutet vlastniacutem činěniacutem vlastnostiacute každeacuteho člověka77

bdquoPraacutevě tak neniacute nutneacute aby

někdo byl sobeckyacute egoista bez opravdoveacuteho ciacutetěniacute leč ten kdo se soustřeďuje na svou

vlastniacute ubohou individualituldquo78

Je zřejmeacute že John Stuart Mill nachaacuteziacute nejvhodnějšiacute projekci lidskeacuteho života v zaacutejmu

o kolektivniacute dobro Teacuteto uacuteloze se však může člověk plně věnovat jen za takovyacutech

podmiacutenek ktereacute mu umožniacute jeho vlastniacute život bez existenčniacutech probleacutemů a ohroženiacute

bdquoJistě teacuteto zaacuteviděniacutehodneacute existence dosaacutehne jestliže unikne pozitivniacutem zlům života

velkyacutem zdrojům fyzickeacuteho a duševniacuteho utrpeniacute ndash jako je chudoba nemoc a

nepřiacutezeňhellipldquo79

Nicmeacuteně autor věřiacute v možnost odstraněniacute těchto zhoubnyacutech faktorů jež

vstupujiacute do cesty našeho štěstiacute Z pozitivistickeacute pozice předpoklaacutedaacute vyacutevoj společnosti

k lepšiacutemu a s tiacutem souvisejiacuteciacute pokrok ve vědě Mill je v tomto směru optimisticky

přesvědčen o budouciacutem viacutetězstviacute lidskeacuteho druhu nad těmito nepřiacuteznivyacutemi vlivy

přičiněniacutem lidskeacuteho uacutesiliacute80

bdquoI nejuacutepornějšiacute nepřiacutetel jiacutemž je nemoc může byacutet ve sveacutem

rozsahu neomezeně redukovaacuten dobrou fyzickou a mravniacute vyacutechovou a naacuteležitou

kontrolou škodlivyacutech vlivů a věda je přiacuteslibem do budoucnosti jež nad tiacutemto ohavnyacutem

nepřiacutetelem dosaacutehne ještě většiacutech viacutetězstviacuteldquo81

Jestliže je jedniacutem ze zaacutekladniacutech utilitaristickyacutech vyacutechodisek nadřazeneacute postaveniacute

společnosti nad jedincem nabiacuteziacute se naacutem pak otaacutezka po hodnotě individuaacutelniacuteho štěstiacute ve

vztahu k blahu celeacute komunity Může se zdaacutet že utilitaristickyacutem ideaacutelem je absolutniacute

sebeobětovaacuteniacute jednotlivce ve prospěch druhyacutech Mill však upozorňuje že oběť neniacute

76

MILL J S pozn 45 s 66-67 77

MILL J S pozn 45 s 56-57 78

MILL J S pozn 45 s 57 79

MILL J S pozn 45 s 58 80

MILL J S pozn 45 s 58-59 81

MILL J S pozn 45 s 59

27

dobrem sama ze sebe ndash může byacutet zcela marnaacute pokud nepřinaacutešiacute žaacutedneacute dobro pro

kolektiv A ačkoli uznaacutevaacute ochotu absolutniacuteho sebeobětovaacuteniacute pro dobro druhyacutech

k takoveacutemu jednaacuteniacute by se mělo schylovat jen v krajniacutech meziacutech a v nedokonaleacutem

světě82

John Stuart Mill od konajiacuteciacuteho člověka požaduje naprostou nestrannost při

rozhodovaacuteniacute mezi prospěchem vlastniacutem a prospěchem druhyacutech a nachaacuteziacute tak historickyacute

ideaacutel utilitaristickeacute etiky v Ježiacutešově učeniacute bdquoVe zlateacutem pravidle Ježiacuteše z Nazareta je

vyjaacutedřen celyacute duch etiky užitečnosti sbquoCo chcete aby lideacute dělali vaacutem dělejte vy jimlsquo a

sbquoMilujte sveacuteho bližniacuteho jako sebelsquo ndash to tvořiacute ideaacutelniacute dokonalost utilitaristickeacute

mravnostildquo83

K naplněniacute tohoto ideaacutelu je třeba aby přijiacutemaacuteniacute zaacutekonů a sociaacutelniacutech

opatřeniacute probiacutehalo ve snaze o soulad mezi zaacutejmy společnosti a jednotlivců Možnaacute ještě

většiacute důležitost přiklaacutedaacute uacuteloze vyacutechovy kteraacute by měla svyacutem vlivem na lidskyacute charakter

vštěpovat lidem důležitost spojeniacute mezi jejich vlastniacutem blahem a blahem kolektivniacutem

Mill tak věřiacute že dosahovaacuteniacute obecneacuteho dobra by mohlo byacutet těmito způsoby ovlivňovaacuteniacute

každeacutemu člověku ukaacutezaacuteno jako předniacute motiv jejich počiacutenaacuteniacute84

Ve sveacutem diacutele O svobodě (On Liberty 1859) se Mill mimo jineacute zabyacutevaacute i mezemi

společenskeacute autority nad jedincem respektive rozsahem moci jež společnosti naacuteležiacute

Kraacutetce řečeno jednotlivci majiacute rozhodovat o zaacuteležitostech tyacutekajiacuteciacutech se jich samyacutech a

společnosti naacuteležiacute rozhodovaacuteniacute jež se dotyacutekaacute celeacute společnosti Podle Milla je každyacute

člen společnosti jejiacutem dlužniacutekem jelikož využiacutevaacute jejiacute ochrany a vyacutehod v každodenniacutem

životě Tento fakt dodaacutevaacute společnosti legitimitu vynucovat na svyacutech občanech jistaacute

pravidla ndash předevšiacutem neporušovaacuteniacute vyměřenyacutech praacutev druhyacutech obětovaacuteniacute podiacutelu sveacute

praacutece pro chod společnosti a takeacute podiacuteleniacute se na ochraně členů teacuteto společnosti před

nepřaacuteteli 85

Kliacutečem k určeniacute rozsahu rozhodovaacuteniacute jenž naacuteležiacute pouze jedinci sameacutemu je miacutera

dopadu jeho jednaacuteniacute na druheacute bdquoJakmile nějakaacute čaacutest jednaacuteniacute člověka škodlivě ovlivniacute

zaacutejmy druhyacutech společnost maacute pravomoc se jiacute zabyacutevat a otaacutezka zda bude zaacutesahem do

tohoto jednaacuteniacute podpořeno obecneacute dobro se stane otevřenou k diskuzi Ale pokud se

jednaacuteniacute člověka dotyacutekaacute pouze jeho sameacuteho pro tuto otaacutezku neniacute žaacutednyacute prostor [hellip]

82

MILL J S pozn 45 s 61-62 83

MILL J S pozn 45 s 63 84

MILL J S pozn 45 s 63 85

MILL J S On Liberty Kitchener Batoche Books 2001 S 69

28

V těchto přiacutepadech by měla existovat naprostaacute praacutevniacute a společenskaacute svoboda vykonat

takoveacute jednaacuteniacute a čelit jeho naacutesledkůmldquo86

To však neznamenaacute že nerozvaacutežnyacute člověk

oddaacutevajiacuteciacute se napřiacuteklad zhoubnyacutem rozkošiacutem nepociacutetiacute odsouzeniacute společnosti za sveacute

škodliveacute naacutevyky Takovyacute člověk musiacute očekaacutevat že se mu od ostatniacutech dostane

nepřiacutezniveacuteho miacuteněniacute a ztraacutety respektu a nemaacute žaacutedneacute praacutevo si na to stěžovat Tiacutemto

způsobem tedy maacuteme jisteacute praacutevo soudit a bdquotrestatldquo druheacute i přesto že svyacutem chovaacuteniacutem

přiacutemo neškodiacute druhyacutem Maacuteme rovněž praacutevo varovat před niacutem druheacute pakliže si

mysliacuteme že jeho jednaacuteniacute je špatnyacutem přiacutekladem pro ty s kteryacutemi se styacutekaacute87

33 Souvislost mezi užitkem a spravedlnostiacute

John Stuart Mill ve sveacutem hlavniacutem diacutele věnuje rozsaacutehlou kapitolu probleacutemu podstaty

spravedlnosti a snažiacute se dokaacutezat že jejiacutem kriteacuteriem je princip užitku Upozorňuje

přitom že samotnyacute pojem spravedlnosti u mnoha myslitelů intuitivně evokuje vnitřniacute

kvalitu v přirozenosti věciacute a jejiacute nezaacutevislost a odlišnost od pojmu užitečnosti88

Mill

však soudiacute že rozumoveacute instinkty ještě nezaručujiacute objektivniacute pravdivost svyacutech tvrzeniacute

bdquoLideacute majiacute sklon myslet si že každyacute subjektivniacute cit kteryacute si neumějiacute jinak vysvětlit

vyjevuje nějakou objektivniacute realituldquo89

Můžeme tedy citu pro spravedlnost dosaacutehnout

jen tiacutemto zvlaacuteštniacutem intuitivniacutem naacutehledem nebo je dostupnyacute i zkoumaacuteniacutem jeho

vlastnostiacute K zodpovězeniacute teacuteto otaacutezky se Mill nejdřiacuteve snažiacute vypaacutetrat původniacute vyacuteznam

termiacutenu spravedlnost a určit čiacutem a zda se nějak odlišuje od obecneacuteho pojetiacute mravnosti

86

bdquoAs soon as any part of a personrsquos conduct affects prejudicially the interests of others society has

jurisdiction over it and the question whether the general welfare will or will not be promoted by

interfering with it becomes open to discussion But there is no room for entertaining any such question

when a personrsquos conduct affects the interests of no persons besides himself [hellip] In all such cases there

should be perfect freedom legal and social to do the action and stand the consequencesldquo MILL J S

pozn 85 s 69-70 87

MILL J S pozn 85 s 71-72 88

MILL J S pozn 45 s 111 89

MILL J S pozn 45 s 112

29

331 Původ a vyacuteznam pojmu spravedlnosti

Mill se pokoušiacute naleacutezt určitou specifickou vlastnost kteraacute by byla společnaacute

veškereacutemu spravedliveacutemu nebo nespravedliveacutemu chovaacuteniacute Za spravedliveacute se napřiacuteklad

považuje respektovat něčiacute zaacutekonnaacute praacuteva (praacuteva svobody nebo majetku) a za

nespravedliveacute tato praacuteva porušovat Avšak člověk může byacutet těchto praacutev zbaven

napřiacuteklad proto že mu v důsledku špatneacuteho zaacutekona tato praacuteva původně ani neměla

patřit Poteacute se naacutezory na spravedlnost či nespravedlnost porušeniacute jeho praacutev můžou

rozchaacutezet Někdo bude tvrdit že zaacutekony se nesmějiacute porušovat jakkoli mohou byacutet

špatneacute a někdo si zase může myslet že škodlivyacute zaacutekon se může porušit Na tomto

přiacutekladu se Mill snažiacute dokaacutezat že zaacutekon saacutem o sobě nemůže byacutet posledniacutem kriteacuteriem

spravedlnosti jelikož v některyacutech přiacutepadech určityacutem lidem škodiacute a jinyacutem zase

napomaacutehaacute Určityacute zaacutekon tedy může byacutet považovaacuten za špatnyacute jestliže porušuje něčiacute

moraacutelniacute praacuteva Dalšiacute idea spravedlnosti spočiacutevaacute v tom co si každyacute zasloužiacute ndash zasluhuje

dobro za konaacuteniacute dobra a zlo za konaacuteniacute zla Spravedliveacute je takeacute dodržet daneacute slovo nebo

zaacutevazek byacutet nestranickyacutem činitelem v přiacutepadě rozhodovaacuteniacute ve věcech praacuteva a uznaacutevat

rovnost členů ve společnosti Ve všech těchto zmiacuteněnyacutech přiacutepadech pojetiacute spravedlnosti

však Mill těžko nachaacuteziacute onen společnyacute element od ktereacuteho se odviacutejiacute mravniacute cit90

Obraciacute se proto k etymologii slova bdquospravedlnostldquo Zde ukazuje že původ tohoto

slova v různyacutech jazyciacutech je těsně spjat se zaacutekonem V latině je slovo bdquojustumldquo

odvozeno od bdquojussumldquo (to co bylo přikaacutezaacuteno) V řečtině je označeniacutem pro spravedlnost

pojem bdquodikaionldquo jež je přiacutemo odvozeneacute od bdquodikeacuteldquo (proces) Stejně tak německeacute

bdquogerechtldquo přiacutemo obsahuje slovo bdquoRechtldquo (praacutevo) Ve francouzskeacutem jazyce se zase

pojem spravedlnosti bdquola justiceldquo přiacutemo užiacutevaacute jako vyacuteraz pro soudniacute pravomoci Tento

fenomeacuten identickeacuteho spojeniacute spravedlnosti a praacuteva vychaacuteziacute z židovskeacute tradice ve ktereacute

se věřiacute v božskyacute původ zaacutekonů Stařiacute Řekoveacute a Řiacutemaneacute však pracovali s pojetiacutem lidmi

vytvaacuteřenyacutech zaacutekonů a tiacutem připouštěli jejich nedokonalost a možnou nespravedlivost91

bdquoA tak v pojmu spravedlnosti staacutele převlaacutedala idea zaacutekona i když fakticky platneacute

zaacutekony už nebyly přijiacutemaacuteny jako norma spravedlnostildquo92

90

MILL J S pozn 45 s 112-121 91

MILL J S pozn 45 s 121-123 92

MILL J S pozn 45 s 123

30

Idea spravedlnosti se nevztahuje pouze na jednaacuteniacute upravovaneacute zaacutekony ale hlavně na

běžneacute chovaacuteniacute posuzovaneacute lidmi jako spraacutevneacute či nespraacutevneacute Staacutele však přetrvaacutevaacute

představa že nespravedliveacute jednaacuteniacute by mělo byacutet předmětem represe ať už formou

zaacutekonů nebo moraacutelniacuteho odsouzeniacute společnostiacute Tento vyacuteklad běžneacuteho chaacutepaacuteniacute pojmu

spravedlnosti (ve formě zaacutekonneacute represe) tedy nijak neodlišuje povinnost spravedlnosti

od samotneacute mravniacute povinnosti řiacutekaacute Mill93

bdquoJe tomu totiž tak že pojem trestniacute sankce

jež je podstatou zaacutekona nepatřiacute jen k pojmu nespravedlnosti ale takeacute k pojmu každeacute

nespraacutevnostildquo94

Můžeme však odlišit mravniacute povinnost od prosteacuteho fenomeacutenu

užitečnosti Pakliže ciacutetiacuteme že určiteacute jednaacuteniacute maacute byacutet zaacutekonem vynucovaacuteno jako

povinnost jednaacute se o povinnost mravniacute Avšak chovaacuteniacute ktereacute může byacutet u druhyacutech

oceňovaacuteno jako žaacutedouciacute a chvaacutelyhodneacute ale neciacutetiacuteme povinnost se takto chovat je jen

užitečnostiacute

Aby Mill odpověděl na původniacute otaacutezku po rozdiacutelu mezi spravedlnostiacute a mravnostiacute

obraciacute se k zaběhnuteacutemu rozděleniacute mravniacutech povinnostiacute na dokonaleacute a nedokonaleacute

Nedokonaleacute povinnosti jsou povinneacute skutky jejichž okolnosti vykonaacuteniacute zaacuteležiacute pouze na

naacutes (např dobročinnost) Dokonaleacute skutky jsou zdrojem určiteacuteho praacuteva A praacutevě

etymologickyacute původ pojmu spravedlnosti implikuje představu osobniacuteho praacuteva Na

dobročinnou činnost se ničiacute osobniacute praacutevo nevztahuje95

bdquoZdaacute se mi že tento

charakteristickyacute znak v tomto přiacutepadě ndash praacutevo určiteacute osoby ktereacutemu odpoviacutedaacute mravniacute

povinnost ndash tvořiacute specifickyacute rozdiacutel mezi spravedlnostiacute a šlechetnostiacute dobročinnosti

Spravedlnost znamenaacute nejen něco co je spraacutevneacute konat a nespraacutevneacute nekonat ale takeacute

něco co určityacute jedinec může od naacutes požadovat jako sveacute moraacutelniacute praacutevoldquo96

332 Cit pro spravedlnost

Cit pro spravedlnost předpoklaacutedaacute existenci člověka na němž bylo spaacutechaacuteno

bezpraacuteviacute a zaacuteroveň přaacuteniacute potrestat hřiacutešniacuteka jenž se činu dopustil Mill tvrdiacute že praacutevě

tato touha po potrestaacuteniacute provinilce maacute svůj přirozenyacute původ ve dvou živočišnyacutech

instinktech a to v pudu sebeobrany a citu sympatie Lideacute jsou na rozdiacutel od zviacuteřat

93

MILL J S pozn 45 s 124-125 94

MILL J S pozn 45 s 125 95

MILL J S pozn 45 s 125-129 96

MILL J S pozn 45 s 128-129

31

pomociacute sveacuteho rozvinuteacuteho intelektu schopni takto sympatizovat se všemi ciacutetiacuteciacutemi

bytostmi Ciacutetiacute se byacuteti přirozenou součaacutestiacute většiacuteho kolektivu a proto v nich budiacute

bezpraacutevniacute jednaacuteniacute odpor Saacutem o sobě je tento cit pouhou živočišnou touhou po odplatě

kteraacute je společnaacute většině živočichů Mravniacute lidskou složkou tohoto citu je praacutevě

sympatie ke kolektivniacutemu dobru kteraacute naacutes podbiacuteziacute odmiacutetnout i takovou nespravedlnost

jež se nemusiacute tyacutekat naacutes osobně nyacutebrž i bdquociziacutechldquo členů společnosti V teacuteto souvislosti se

Mill odvolaacutevaacute i na Kantův kategorickyacute imperativ bdquoJednej tak aby pravidlo tveacuteho

jednaacuteniacute mohly přijmout jako mravniacute zaacutekon všechny rozumoveacute bytostildquo je plně

v souladu s posuzovaacuteniacutem mravnosti jednaacuteniacute podle přiacutenosu pro kolektivniacute dobro tvrdiacute

Mill97

S citem pro spravedlnost jsou bezprostředně spojena osobniacute praacuteva Povinnostiacute

společnosti by mělo byacutet chraacutenit osobniacute praacutevo na ktereacute maacute člověk naacuterok jak formou

zaacutekonneacute uacutepravy tak působeniacutem veřejneacuteho miacuteněniacute A to z důvodu obecneacute užitečnosti

kterou vynucovaacuteniacute těchto praacutev přinese Je to praacutevě touha po odplatě jež se působeniacutem

lidskeacuteho sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute vztahuje na celou společnost kteraacute je zdrojem všeobecneacute

užitečnosti Mill tuto potřebu bezpečnosti označuje za bdquonejpotřebnějšiacute ze všech potřebldquo

jelikož bez niacute nemůže člověk plně existovat Bez teacuteto bdquojistotyldquo bezpečnosti se všechny

dosavadniacute hodnoty mohou člověku v okamžiku rozplynout98

A proto zde dochaacuteziacute

k tomu že ochrana osobniacutech praacutev se z pouheacute užitečnosti měniacute v nepodmiacuteněnyacute naacuterok

spravedlnosti bdquolsquoměl byslsquo se měniacute v lsquomusiacutešlsquo a uznanaacute nevyhnutelnost se staacutevaacute mravniacute

nutnostiacute jež se podobaacute fyzickeacute nutnosti a často se jiacute svou silou vyrovnaacuteldquo99

To je pro

Milla důkazem zaacutevislosti spravedlnosti na principu užitku

Dalšiacute ukazatel provaacutezanosti spravedlnosti s užitkem jsou různeacute koncepty pojetiacute

spravedlnosti často se odviacutejejiacuteciacute od přiacutenosu ke všeobecneacutemu užitku Pokud by

existovaly neměnneacute a neklamneacute principy spravedlnosti nenaraacuteželi bychom na tak

rozdiacutelnaacute pojetiacute toho co je spraacutevneacute řiacutekaacute Mill Opraacutevněnost uděleniacute trestu se nejčastěji

legitimuje svobodnou vůliacute viniacuteka nebo fiktivniacute smlouvou klasickeacuteho liberalismu kterou

se lideacute zavaacutezali přijiacutemat tresty za porušeniacute zaacutekonů pro jejich vlastniacute dobro a dobro

společnosti Tato konkreacutetniacute maxima spravedlnosti tak uděluje zaacutekonodaacutercům praacutevo

97

MILL J S pozn 45 s 130-134 98

MILL J S pozn 45 s 135-137 99

MILL J S pozn 45 s 137

32

trestat na zaacutekladě souhlasu trestanyacutech100

Je to však jen jedna z mnohyacutech maxim

spravedlnosti a Mill tvrdiacute že toto je bdquopoučnyacute přiacuteklad libovolneacuteho a pochybneacuteho

způsobu jiacutemž domněleacute principy spravedlnosti vznikajiacuteldquo101

Stejně tak jako se lišiacute naacutezory

na opraacutevněnost udiacuteleniacute trestů odporujiacute si i pohledy na rozsah trestů Jeden z principů

muslimskeacuteho a židovskeacuteho zaacutekona ndash zaacutekon odplaty (lex talionis) ndash spočiacutevajiacuteciacute v uděleniacute

stejneacute miacutery utrpeniacute viniacutekovi ktereacute způsobil sveacute oběti (oko za oko zub za zub) se

v dnešniacute Evropě již nevyskytuje Dalšiacute typickou oblastiacute kde můžeme naleacutezt rozlišnaacute

pojetiacute spravedlnosti je odměna za praacuteci Kdo si zasluhuje vyššiacute odměnu Přirozeně

nadanyacute pracovniacutek s vysokou produktivitou nebo dělniacutek pracujiacuteciacute na hraniciacutech svyacutech

možnostiacute ale nedosahujiacuteciacute takoveacute produktivity jako jeho kolega102

Na těchto přiacutekladech tedy Mill poukazuje na neexistenci nezaacutevisleacuteho a neměnneacuteho

principu spravedlnosti Každeacute stanovisko se totiž odviacutejiacute od zastaacutevaneacute pozice a nahliacuteženiacute

člověka na společnost tedy buď prosazovaacuteniacute suvereacutenniacuteho postaveniacute jednotlivce anebo

naopak komunity Tento kontrast se ukaacutezkově vyjevuje v otaacutezce rovneacuteho či

progresivniacuteho zdaněniacute Mill ze sveacute utilitaristickeacute pozice přirozeně tvrdiacute že jen sociaacutelniacute

užitečnost může byacutet nejvhodnějšiacutem kriteacuteriem pro posuzovaacuteniacute spravedlnosti nevylučuje

však existenci paralelniacutech pohledů na tuto zaacuteležitost Prohlašuje ale spravedlnost

založenou na užitečnosti za hlavniacute součaacutest veškereacute mravnosti Zaacuteroveň dodaacutevaacute že

spravedlnost se vyznačuje vyššiacute zaacutevaznostiacute než zaacutevaznost ostatniacutech pravidel praktickeacuteho

života bezprostředně se totiž dotyacutekaacute zaacuteležitostiacute lidskeacuteho blaha Tuto vyššiacute zaacutevaznost

takeacute dosvědčuje pojem osobniacuteho praacuteva jejž Mill identifikoval jako bdquoesencildquo ideje

spravedlnosti103

Povinnost spravedlnosti je primaacuterně tvořena mravniacutemi pravidly kteraacute zakazujiacute lidem

činit si vzaacutejemně zleacute skutky Mill tvrdiacute že tato pravidla jsou pro lidskeacute blaho životně

důležitaacute a jsou zaacuteroveň určujiacuteciacutem prvkem sociaacutelniacuteho ciacutetěniacute Mravniacute zaacutesady ochraňujiacuteciacute

jedince před ubližovaacuteniacutem druhyacutemi jsou důležiteacute a užitečneacute pro všechny členy

společnosti a proto maacute každyacute člověk přirozenyacute zaacutejem tyto zaacutesady šiacuteřit a prosazovat

napřiacuteč společnostiacute To je takeacute důvod proč jsou pohnutky odplaty a ochrany druhyacutech tak

uacutezce spojovaacuteny s citem pro spravedlnost ndash potrestaacuteniacute provinilce je totiž v budouciacutem

100

MILL J S pozn 45 s 138-141 101

MILL J S pozn 45 s 142 102

MILL J S pozn 45 s 142-144 103

MILL J S pozn 45 s 144-147

33

zaacutejmu všech Nemenšiacutem proviněniacutem jako je aktivniacute porušeniacute osobniacutech praacutev je i

odepřeniacute dobra člověku v přiacutepadě kdy si ho zasloužiacute Do teacuteto kategorie spadajiacute

nemravneacute skutky typu porušeniacute slibu nebo zrada přaacutetelstviacute Mill tvrdiacute že žaacutednaacute věc

nemůže člověku ubliacutežit viacutece než zklamaacuteniacute toho na co v životě tolik spoleacutehal a toto

bezpraacuteviacute (odepřeniacute zaslouženeacuteho dobra) vyvolaacutevaacute v lidech největšiacute hněv104

bdquoTedy

princip daacutevat každeacutemu co zasloužiacute tj dobro za dobro stejně jako zlo za zlo neniacute jen

součaacutestiacute pojmu spravedlnosti kteryacute jsme definovali ale je takeacute předmětem intenzivniacuteho

citu kteryacute klade spravedliveacute lidskeacute smyacutešleniacute nad prostou prospěšnostldquo105

Předniacute miacutesto mezi povinnostmi spravedlnosti zaujiacutemajiacute podle Milla maximy rovnosti

a nestrannosti Povinnost zachaacutezet se všemi stejně dobře vidiacute jako nejvyššiacute normu

sociaacutelniacute a distributivniacute spravedlnosti ke ktereacute by měly směřovat instituce společnosti i

všichni jejiacute občaneacute Zdroj teacuteto mravniacute povinnosti nachaacuteziacute v samotneacutem obsahu principu

užitečnosti Zde se odvolaacutevaacute na rčeniacute Jeremy Benthama bdquoKaždyacute platiacute za jednoho nikdo

za viacutec než jednoholdquo Jednoduše řečeno štěstiacute každeacuteho člověka maacute ve společnosti

stejnou hodnotu nehledě na jeho postaveniacute či jineacute okolnosti Z toho vyplyacutevaacute že maacute-li

každyacute člověk stejnyacute naacuterok na štěstiacute musiacute byacutet každeacutemu člověku zajištěny i stejneacute

prostředky k dosaženiacute tohoto štěstiacute pakliže to nijak neohrožuje obecnyacute zaacutejem A jak

jinak toho dociacutelit než praacutevě rovnopraacutevnostiacute a nestrannostiacute106

bdquoVšichni lideacute majiacute praacutevo

na stejneacute zachaacutezeniacute pokud nějakyacute společenskyacute zaacutejem nevyžaduje opak A proto se

všechny sociaacutelniacute nerovnosti ktereacute přestaly byacutet poklaacutedaacuteny za užitečneacute začiacutenajiacute pociťovat

nikoli jen jako neužitečneacute ale jako nespravedliveacutehellipldquo107

Uvedeneacute Millovy uacutevahy tak doklaacutedajiacute že pojem spravedlnosti neniacute s principem

užitku nikterak v rozporu Naopak spravedlnost je v utilitaristickeacute etice oblastiacute

mravniacutech povinnostiacute s vyššiacute sociaacutelniacute užitečnostiacute a zaacutevaznostiacute než ostatniacute praktickeacute

maximy A oniacutem prvkem kteryacute vyděluje spravedlnost od prostyacutech užitečnyacutech zaacutesad je

již zmiacuteněnyacute přirozenyacute cit hněvu jenž je plně v souladu s požadavky na obecneacute dobro108

104

MILL J S pozn 45 s 148-150 105

MILL J S pozn 45 s 150-151 106

MILL J S pozn 45 s 152-153 107

MILL J S pozn 45 s 155 108

MILL J S pozn 45 s 156-157

34

4 Praktickeacute důsledky utilitarismu

41 Vztah mezi přečinem a trestem

Jeremy Bentham se ve sveacutem diacutele (An Introduction to the Principles of Morals and

Legislation) důsledně zabyacutevaacute mimo vymezeniacute principu utilitarismu takeacute dopady

špatneacuteho jednaacuteniacute na společnost a podaacutevaacute přehled o vlastnostech trestů v jejich

naacutevaznosti na druh a miacuteru proviněniacute

Zaacutekladniacutem ciacutelem všech zaacutekonů je zabraacutenit a předejiacutet poškozeniacute zaacutejmů společnosti

(tzn jejiacute hodnoty štěstiacute) Bentham vymezuje čtyři fundamentaacutelniacute ciacutele ke kteryacutem musiacute

přihliacutežet každyacute zaacutekonodaacuterce jenž se podrobuje principu užitku chce-li efektivně omezit

přečiny proti zaacutekonům a užitku společnosti (1) Prvniacutem a zaacutekladniacutem ciacutelem je zamezeniacute

co největšiacuteho množstviacute všech druhů přestupků (2) V přiacutepadě že se člověk přesto musiacute

proti praacutevu provinit je uacutekolem zaacutekonodaacuterce přimět ho prostřednictviacutem zaacutekona vybrat

si ke sveacutemu uacutečelu přečin s menšiacutem negativniacutem dopadem spiacuteše než s většiacutem (3) Třetiacutem

ciacutelem těchto zaacutekonů je přinutit provinilce spaacutechat co nejmenšiacute množstviacute zla ktereacute je

nezbytneacute k dosaženiacute jeho prospěchu (4) Posledniacutem ciacutelem zaacutekonodaacuterce při snaze

zabraacutenit uacutejmě na štěstiacute společnosti je předchaacutezet těmto přečinům za co nejmenšiacutech

naacutekladů109

Na zaacutekladě těchto čtyř principů Bentham formuluje třinaacutect pravidel kteraacute by měla

určovat poměr mezi trestem a přečinem

1 bdquoMiacutera trestu nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě nižšiacute než co je dostatečneacute k vyvaacuteženiacute

prospěchu z přečinuldquo Stanoveniacute hodnoty trestu pod hodnotu možneacuteho zisku z

přestupku je totiž oslabeniacutem preventivniacute funkce trestu110

2 bdquoČiacutem většiacute je hodnota zla přestupku tiacutem většiacute je hodnota trestu kteraacute za to může

byacutet stanovenaldquo111

3 bdquoTam kde spolu soupeřiacute dva přestupky musiacute byacutet trest za většiacute přestupek dostatečnyacute

v takoveacute miacuteře aby člověka přiměl vybrat si ten nižšiacuteldquo112

109

BENTHAM J pozn 19 s 140 110

bdquoThe value of the punishment must not be less in any case than what is sufficient to outweigh that of

the profit of the offenseldquo BENTHAM J pozn 19 s 141 111

bdquoThe greater the mischief of the offense the greater is the expense which it may be worth while to be

at in the way of punishmentldquo BENTHAM J pozn 19 s 142

35

4 bdquoTrest by měl byacutet přizpůsoben každeacutemu konkreacutetniacutemu přečinu takovyacutem způsobem

aby pro každeacute diacutelčiacute zlo existoval motiv jenž by viniacutekovi zamezil ho vůbec způsobitldquo

Toto pravidlo vychaacuteziacute ze třetiacuteho vyacuteše zmiacuteněneacuteho ciacutele podle ktereacuteho je potřeba

přimět viniacuteka spaacutechat ke sveacutemu uacutečelu co nejmenšiacute možneacute zlo113

5 bdquoTrest nesmiacute byacutet v žaacutedneacutem přiacutepadě většiacute než co je nezbytneacute k uvedeniacute ho v soulad se

zde zmiacuteněnyacutemi pravidlyldquo Tiacutemto způsobem se předevšiacutem zameziacute plyacutetvaacuteniacute naacuteklady

na vykonaacuteniacute trestu (viz čtvrtyacute ciacutel zaacutekonodaacuterce)114

6 bdquoMiacutera (trestu) uvalenaacute na každeacuteho jednotliveacuteho viniacuteka může korespondovat s miacuterou

(trestu) zamyacutešlenou všeobecně pro podobneacute viniacutekyhellipldquo Hrozba stejneacuteho trestu se

může dvěma viniacutekům jevit rozdiacutelně odstrašujiacuteciacute (v zaacutevislosti na jejich povaze)

proto je podle Benthama přiacutepustneacute zpřiacutesněniacute trestu i za jineacute provinilce115

7 bdquoAby mohla miacutera trestu vyvaacutežit miacuteru prospěchu z přečinu musiacute byacutet zaacutevažnost

(trestu) zpřiacutesněna v poměru v jakeacutem je uskutečněniacute potrestaacuteniacute vůbec

pravděpodobneacuteldquo116

Zde maacute Bentham pravděpodobně na mysli zahrnutiacute možnyacutech

neodhalenyacutech a nepotrestanyacutech přečinů stejneacuteho typu do trestu přečinu odhaleneacuteho

8 bdquoTrest musiacute byacutet daacutele zpřiacutesněn v poměru k časoveacute prodlevě (odhaleniacute přečinu)ldquo117

9 bdquoV přiacutepadě kdy je (souzenyacute) přečin jednoznačně prokaacutezanyacutem zvykem musiacute byacutet

uděleno takoveacute zvyacutešeniacute trestu ktereacute by vyvaacutežilo nejen prospěch z tohoto

konkreacutetniacuteho přečinu ale takeacute z podobnyacutech přečinů jež byly pravděpodobně

beztrestně spaacutechaacuteny stejnyacutem viniacutekemldquo118

10 bdquoV přiacutepadě kdy trest kteryacute je kvalitativně obzvlaacuteště dobře vytvořenyacute k naplněniacute

sveacuteho uacutečelu nemůže existovat v menšiacute než určiteacute kvantitě může byacutet občas užitečneacute

112

bdquoWhere two offences come into competition the punishment for the greater offence must be sufficient

to induce a man to prefer the lessldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 113

bdquoThe punishment should be adjusted in such manner to each particular offence that for every part of

the mischief there may be a motive to restrain the offender from giving birth to itldquo BENTHAM J

pozn 19 s 142 114

bdquoThe punishment ought in no case to be more than what is necessary to bring it into conformity with

the rules here givenldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 115

bdquoThat the quantity actually indicted on each individual offender may correspond to the quantity

intended for similar offenders in generalhellipldquo BENTHAM J pozn 19 s 142 116

bdquoTo enable the value of the punishment to outweigh that of the profit of the offense it must be

increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of certaintyldquo BENTHAM J

pozn 19 s 143-144 117

bdquoPunishment must be further increased in point of magnitude in proportion as it falls short in point of

proximityldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 118

bdquoWhere the act is conclusively indicative of a habit such an increase must be given to the punishment

as may enable it to outweigh the profit not only of the individual offence but of such other like

offences as are likely to have been comitted with impunity by the same offenderldquo BENTHAM J

pozn 19 s 144

36

ve prospěch jeho užitiacute navyacutešit trochu jeho kvantitu což by bylo v jinyacutech přiacutepadech

zcela nezbytneacuteldquo119

11 bdquoKonkreacutetně se někdy může jednat o přiacutepad kdy je navrženyacute trest tak dobře

utvořenyacute že může nabyacutet i smysl mravniacute lekceldquo120

12 bdquoPři vymezovaacuteniacute určiteacuteho množstviacute trestů se musiacute klaacutest pozornost okolnostem

podle kteryacutech by se všechen trest mohl ukaacutezat jako neužitečnyacuteldquo121

13 bdquoPokud se mezi opatřeniacutemi navrhnutyacutemi ke zdokonaleniacute poměru mezi tresty a

přečiny objeviacute takovaacute jež by svyacutem vlastniacutem dobryacutem uacutečinkem nevynahradila škodu

kterou by způsobila přispěniacutem ke složitosti kodexu měla by byacutet (raději)

vynechaacutenaldquo Přiacuteliš složiteacute a podrobneacute zaacutekony jsou podle Benthama spiacuteše ke

škodě122

Jeremy Bentham rovněž identifikuje vlastnosti kteryacutemi by měly disponovat všechny

tresty a ke kteryacutem by tak měli zaacutekonodaacuterci při jejich vymezovaacuteniacute přihliacutežet Jednaacute se o

(1) variabilitu kteraacute souvisiacute s přizpůsobovaacuteniacutem kvality a kvantity trestu různyacutem

druhům přestupků (2) Vyrovnanost trestu bezprostředně souvisiacute s prvniacute vlastnostiacute

Vyrovnanyacute trest maacute schopnost přizpůsobit se podmiacutenkaacutem ve kteryacutech se viniacutek nachaacuteziacute a

modifikovat tak rozsah a kvalitu trestu (3) Souměřitelnost vychaacuteziacute ze třetiacuteho ciacutele

zaacutekonodaacuterstviacute tedy přinutit viniacuteka k vykonaacuteniacute co nejmenšiacuteho množstviacute zla potřebneacuteho

k jeho uacutečelu Většiacute a menšiacute tresty musiacute byacutet proto souměřitelneacute tak aby pachatele

odradily od spaacutechaacuteniacute většiacuteho zla (4) Charakterističnost trestu znamenaacute že trest by měl

byacutet analogickyacute k přečinu (nejvhodnějšiacutem přiacutekladem je zaacutekon přiacutemeacute odplaty) Tak se

zajistiacute že potenciaacutelniacute pachatel bude miacutet při paacutechaacuteniacute zločinu vždy trest na paměti Tiacutemto

způsobem lze dociacutelit největšiacute prevence (5) Přiacutekladnost trestu je schopnost kdy jen

samotnaacute představa trestu maacute velkyacute dopad na skutečneacute jednaacuteniacute (6) Šetrnyacute trest zase

neprodukuje viacutece bolesti než je k jeho uacutečelu nezbytneacute Přiacutekladnost i šetrnost trestu majiacute

119

bdquoWhen a punishment which in point of quality is particularly well calculated to answer its intention

cannost exist in less than a certain quantity it may sometimes be of use for the sake of employing it

to stretch a little beyond that quantity which on other accounts would be strictly necessaryldquo

BENTHAM J pozn 19 s 144 120

bdquoIn particular this may sometimes be the case where the punishment proposed is of such a nature as

to be particulary well calculated to answer the purpose of a moral lessonldquo BENTHAM J pozn 19 s

144 121

bdquoIn adjusting the quantum of punishment the circumstances by which all punishment may be

rendered unprofitable ought to be attended toldquo BENTHAM J pozn 19 s 144 122

bdquoAmong provisions designed to perfect the proportion between punishments and offences if any

occur which by their own particular good effects would not make up for the harm they would do by

adding to the intricacy of the Code they should be omittedldquo BENTHAM J pozn 19 s 145

37

za ciacutel snižovaacuteniacute poměru mezi skutečnou způsobenou bolestiacute a přiacutekladnou bolestiacute Avšak

přiacutekladnost toho dosahuje zintenzivňovaacuteniacutem představy přiacutepadneacute bolesti a šetrnost

redukovaacuteniacutem bolesti skutečneacute (7) Naacutepravnaacute tendence trestu je schopnost omezit šanci

opakovaacuteniacute přečinu u daneacuteho viniacuteka Bentham tvrdiacute že čiacutem většiacute je kvantita trestu tiacutem

většiacute existuje šance k odrazeniacute od budouciacuteho přestupku Dalšiacute vlastnostiacute trestu jež je

někdy nezbytnaacute je (8) uacutečinek zneschopněniacute Tato vlastnost je vyhraněna jen pro nejtěžšiacute

prohřešky a spočiacutevaacute ve zneschopněniacute člověka cokoli v budoucnu vykonat ndash jde o trest

smrti Trest může sloužit takeacute jako (9) prostředek k odškodněniacute těch na kteryacutech bylo

spaacutechaacuteno zlo (10) Obliba trestu je jeho důležitou praktickou vlastnostiacute Bentham řiacutekaacute

že v přiacutepadě kdy je společnost se zaacutekony spokojenaacute sama dopomaacutehaacute k jejich

vynucovaacuteniacute a naopak Posledniacute vlastnostiacute je (11) naacutevratnost trestu V přiacutepadě zjištěniacute o

nevině již potrestaneacuteho člověka je přiacutehodnaacute vlastnost naacutevratnosti trestu To je však

nemožneacute v přiacutepadech bičovaacuteniacute trestu smrti a všeobecně ubliacuteženiacute na těle Ostatniacute tresty

nemohou byacutet sice zcela navraacuteceny ale mohou byacutet kompenzovaacuteny123

Žaacutednyacute trest v sobě nemůže obsahovat všechny vyacuteše zmiacuteněneacute vlastnosti některeacute si

dokonce navzaacutejem odporujiacute Napřiacuteklad šetrnost trestu usilujiacuteciacute o omezeniacute vykonaneacuteho

utrpeniacute pouze na nezbytnou hladinu neniacute přiacuteliš kompatibilniacute se zneschopňujiacuteciacutem

uacutečinkem jenž připouštiacute trest smrti Bentham vyměřuje tyto vlastnosti proto aby byly

přiacutehodně jednotlivě zvažovaacuteny při konstituovaacuteniacute trestů za různeacute prohřešky124

Z ciacutelů a

vlastnostiacute zaacutekonnyacutech sankciacute ktereacute Bentham vymezil je patrnaacute jeho snaha o

optimalizaci všeobecneacuteho užitku Důraz je kladen předevšiacutem na minimalizaci poškozeniacute

společnosti za co nejmenšiacutech naacutekladů a s co největšiacute efektivnostiacute

42 Zaacutekonodaacuterstviacute a soukromaacute etika

Bentham rozlišuje mezi uměniacutem zaacutekonodaacuterstviacute (the art of legislation) a soukromou

etikou (private ethics) Zaacutekonodaacuterstviacute maacute dvě větve trestniacute (kterou se podrobně zabyacutevaacute)

a občanskou Etiku Bentham obecně charakterizuje jako bdquouměniacute řiacutedit lidskeacute jednaacuteniacute k co

největšiacute miacuteře štěstiacute vzhledem k těm o jejichž zaacutejmy se jednaacuteldquo125

V přiacutepadě kdy člověk

123

BENTHAM J pozn 19 s 147-156 124

BENTHAM J pozn 19 s 156 125

bdquothe art of directing menrsquos actions to the production of the greatest possible quantity of happiness on

the part of those whose interest is in viewldquo BENTHAM J pozn 19 s 225

38

řiacutediacute sveacute jednaacuteniacute vzhledem k sobě sameacutemu jednaacute se praacutevě o soukromou etiku potažmo

uměniacute sebe-vlaacutednutiacute (the art of self-government) Zdroj lidskeacuteho štěstiacute se nachaacuteziacute v prveacute

řadě ve vlastniacutech zaacutejmech Ale člověk je schopen pociťovat štěstiacute takeacute z činů ktereacute

způsobujiacute štěstiacute druhyacutech (určeniacute člověka jako společenskeacute bytosti) Odtud podle

Benthama prameniacute dvojiacute zdroj lidskeacuteho štěstiacute a tiacutem i soukromeacute etiky je jiacutem povinnost

k sobě (duty to himself) a povinnost k druhyacutem (duty to others)126

V teacuteto souvislosti může vyvstat otaacutezka po motivech lidskeacute dobročinnosti Proč se

člověk v mnoha přiacutepadech ciacutetiacute zavaacutezaacuten mimo vlastniacutem zaacutejmům takeacute dobru druhyacutech

Bentham nachaacuteziacute podobnou odpověď jakou podal David Hume (viz kap 1)

Dobročinnost našeho jednaacuteniacute je způsobena předevšiacutem motivem sympatie (soucitu)

druhotnyacutemi motivy podporujiacuteciacutemi altruistickeacute chovaacuteniacute jsou laacuteska k přaacutetelskyacutem vztahům

a laacuteska k reputaci Motiv sympatie se u každeacuteho člověka různiacute v zaacutevislosti na jeho

vlastniacute citlivosti127

Zaacutekonodaacuterstviacute i soukromaacute etika si kladou stejnyacute ciacutel tedy dosaženiacute štěstiacute v co

největšiacutem rozsahu pro každeacuteho člena každeacute společnosti Přesto však Bentham v určityacutech

přiacutepadech vidiacute rozdiacutelnou povahu soukromeacute etiky a zaacutekonodaacuterstviacute Jednotlivec by totiž

vždy měl směřovat sveacute chovaacuteniacute k blahu sveacutemu i druhyacutech V některyacutech přiacutepadech (např

v přiacutepadě prodělečneacuteho trestu) by se však zaacutekonodaacuterce neměl pokoušet o přiacutemeacute řiacutezeniacute

jednaacuteniacute některyacutech členů společnosti bdquoKaždyacute čin jenž slibuje byacutet prospěšnyacute celku

společnosti (včetně jeho sameacuteho) by měl každyacute jedinec saacutem o sobě vykonat ale

zaacutekonodaacuterce by všechny takoveacute činy neměl vynucovatldquo128

43 Svoboda a moc staacutetu

V kapitole 32 bylo u Johna Stuarta Milla nastiacuteněno jak se člověk může provinit

v jednaacuteniacute proti sobě sameacutemu napřiacuteklad užiacutevaacuteniacutem zhoubnyacutech a naacutevykovyacutech rozkošiacute a

takeacute způsob kteryacutem takovyacute člověk může pociacutetit nelibost a nesouhlas společnosti

Prohřešky proti druhyacutem lidem ale vyžadujiacute zcela jinyacute přiacutestup řiacutekaacute Mill Nejen samotneacute

126

BENTHAM J pozn 19 s 224-225 127

BENTHAM J pozn 19 s 226 128

bdquoEvery act which promises to be beneficial upon the whole of the community (himself included) each

individual ought to perform of himself but i tis not every such act that the legislator ought to compel

him to performldquo BENTHAM J pozn 19 s 227

39

poškozovaacuteniacute druhyacutech porušovaacuteniacute jejich praacutev či jejich využiacutevaacuteniacute k soukromeacutemu uacutečelu

musiacute byacutet předmětem striktniacuteho odmiacutetnutiacute Odsuzovaacuteny musejiacute byacutet i dispozice ktereacute

k takoveacutemu jednaacuteniacute vedou Zaacutevist egoismus chamtivost neupřiacutemnost a tak podobně to

jsou všechno zhoubneacute vlastnosti jež přispiacutevajiacute k rozkladu a odcizovaacuteniacute společnosti

Člověk kteryacute poškozuje pouze saacutem sebe může pociacutetit naši nelibost ale nezasloužiacute si

dalšiacuteho trestu v podobě zaacutekonneacute odplaty neboť saacutem se trestaacute již vlastniacutem přičiněniacutem

Ale v přiacutepadě činitele škodiacuteciacute blahu a zaacutejmům druhyacutech dopadajiacute veškereacute naacutesledky jeho

jednaacuteniacute pouze na druheacute a nikoli na něj sameacuteho tak jako v předchoziacutem přiacutepadě Proto

Mill vznaacutešiacute požadavek na odplatu ze strany společnosti jakožto ochraacutence svyacutech členů

Je povinnostiacute společnosti způsobit viniacutekovi dostatečnou miacuteru bolesti za uacutečelem

potrestaacuteniacute jeho prohřešků129

Zde dochaacuteziacute ke skloubeniacute Millova liberaacutelniacuteho ciacutetěniacute

s požadavky utilitarismu po zaacutejmech společnosti bdquoNikdo by neměl byacutet trestaacuten pouze za

opilost ale opilyacute vojaacutek či policista ve službě by potrestaacuten byacutet měl Stručně řečeno

kdykoli je zde jednoznačnaacute škoda nebo jednoznačneacute riziko škody buď jednotlivci nebo

veřejnosti přiacutepad je vyjmut z oblasti svobody a zařazen do oblasti mravnosti či

zaacutekonaldquo130

Nejsilnějšiacutem argumentem proti zasahovaacuteniacute společnosti do čistě soukromyacutech

zaacuteležitostiacute je dle Milla fakt že zaacutestupci společnosti jsou často zcela lhostejniacute k osobniacutem

preferenciacutem a viacuteraacutem jedinců jejichž jednaacuteniacute se snažiacute upravit Lideacute často ciacutetiacute odpor

k naacutezorům a postojům s kteryacutemi se neztotožňujiacute a majiacute přirozenou tendenci takoveacute

postoje odmiacutetat jako nespraacutevneacute Toto ciacutetěniacute ale vždy vychaacuteziacute jen z jejich vlastniacutech

preferenciacute a proto i společnost (respektive jejiacute představenstvo) disponuje tendenciacute

omezovat takoveacute naacutezory a životniacute postoje ktereacute nekorespondujiacute s jejich vlastniacutemi

Nejviacutece se tyto naacutezoroveacute antipatie projevujiacute v otaacutezkaacutech naacuteboženskeacuteho vyznaacuteniacute a

naacuteboženskeacute praxe U muslimů vzbuzujiacute odpor křesťaneacute napřiacuteklad kvůli pojiacutedaacuteniacute

vepřoveacuteho masa Katolickaacute ciacuterkev zase shledaacutevaacute za bezbožneacute necudneacute až nechutneacute

sňatky protestantskyacutech kněžiacute Toto jsou přiacuteklady vyjadřovaacuteniacute odporu společnosti a

potiacuteraacuteniacute naacutezorovyacutech odlišnostiacute před kteryacutemi Mill varuje a zasazuje se proto za

naacutezorovou toleranci pakliže nezasahuje a neškodiacute jinyacutem lidem jejichž štěstiacute konstituuje

129

MILL J S pozn 85 s 72-73 130

bdquoNo person ought to be punished simply for being drunk but a soldier or a policeman should be

punished for being drunk on duty Whenever in short there is a definite damage or a definite risk of

damage either to an individual or to the public the case is taken out of the province of liberty and

placed in that of morality or lawldquo MILL J S pozn 85 s 75

40

blaho společnosti131

Podobneacute intolerance se vyskytujiacute i na mezistaacutetniacutem měřiacutetku Mill

upozorňuje že civilizovanaacute společnost nemaacute praacutevo zasahovat a upravovat zvyky a

fungovaacuteniacute daleko vzdaacutelenyacutech společnostiacute jen proto že tyto zvyklosti neschvaluje a

považuje je za barbarskeacute132

Vzhledem k době (19 stoletiacute) Mill hovořiacute pravděpodobně o

zaacutemořskyacutech koloniiacutech imperiaacutelniacute Britaacutenie Dnes by se tato slova dala aplikovat třeba na

panujiacuteciacute napětiacute mezi zaacutepadniacutem a islaacutemskyacutem světem

John Stuart Mill tedy vymezuje dvě maximy upravujiacuteciacute pravidla jednaacuteniacute ve vztahu

mezi jednotlivci a společnostiacute Podle prvniacute zaacutesady se jednotlivec za sveacute chovaacuteniacute a

přesvědčeniacute nemusiacute zodpoviacutedat společnosti pakliže důsledky jeho jednaacuteniacute dopadajiacute

pouze na něj sameacuteho Veřejnost může s jeho chovaacuteniacutem vyjaacutedřit nesouhlas formou

varovaacuteniacute rad přiacutepadně vyhyacutebaacuteniacute se jeho společnosti ale nikdy nesmiacute vynucovat změnu

jeho zvyklostiacute Druhaacute zaacutesada upravuje jednaacuteniacute jedinců do takoveacute miacutery do jakeacute jejich

činy ovlivňujiacute jineacute jednotlivce a tiacutem i celou společnost V takovyacutech přiacutepadech je

konkreacutetniacute činitel odpovědnyacute za sveacute chovaacuteniacute před veřejnostiacute a musiacute se podrobit

společenskeacutemu či zaacutekonneacutemu posouzeniacute sveacuteho chovaacuteniacute a to v zaacutejmu ochrany

komunity se kterou sdiacuteliacute společnyacute prostor a je proto jejiacute součaacutestiacute133

Na poli tržniacute ekonomiky se Mill možnaacute překvapivě vymezuje proti zcela

neregulovaneacutemu volneacutemu obchodu Obchod jako takovyacute je společenskyacute akt kteryacute

přiacutemo ovlivňuje zaacutejmy členů společnosti a proto by jeho chod měl byacutet v kompetenci

společnosti Praacutevě v raacutemci udržovaacuteniacute svobody je třeba se zabyacutevat otaacutezkami o veřejneacute

kontrole finančniacutech toků či podmiacutenkaacutech dělniacuteků Ponechaacuteniacute zcela volneacute ruky je vhodneacute

pouze v přiacutepadech kdy tato volnost nemůže poškodit zaacutejmy společnosti tedy jejiacutech

členů134

Tento princip je tedy v souladu s vyacuteše zmiacuteněnyacutemi maximami jednaacuteniacute

Mill se zabyacutevaacute i otaacutezkou nepřiacutemeacuteho odrazovaacuteniacute staacutetu od škodlivyacutech produktů formou

uvaleniacute zvyacutešeneacute daně či omezeniacute jejich dostupnosti Na otaacutezku zda je přiacutepustneacute aby

staacutet omezoval napřiacuteklad konzumaci alkoholu jeho daňovyacutem znevyacutehodněniacutem (i když ve

prospěch jeho uživatelů) odpoviacutedaacute že ne Jakaacutekoli snaha o znesnadněniacute přiacutepustnosti

škodlivyacutech laacutetek maacute stejnou povahu jako jejich uacuteplnaacute prohibice lišiacute se jen miacuterou

omezeniacute Podle prvniacute maximy je obstaraacutevaacuteniacute a konzumace alkoholu zaacuteležitostiacute

131

MILL J S pozn 85 s 77-79 132

MILL J S pozn 85 s 85 133

MILL J S pozn 85 s 86 134

MILL J S pozn 85 s 87

41

samotneacuteho jedince pakliže v opojeniacute nevykonaacutevaacute činnost poškozujiacuteciacute druheacute Daňoveacute

znevyacutehodňovaacuteniacute za uacutečelem odrazeniacute od konzumace konkreacutetniacuteho zbožiacute je tedy

nepřiacutepustneacute řiacutekaacute Mill Nicmeacuteně daněniacute pro uacutečely fiskaacutelniacute politiky je ve většině zemiacute

zcela nezbytneacute a je plně v kompetenci staacutetu rozhodnout o tom ktereacute vyacuterobky budou

vyacutešiacute daně zvyacutehodněny a ktereacute znevyacutehodněny Uvědomiacuteme-li si toto vyacutechodisko je

přirozeně nejrozumnějšiacute podporovat komodity nezbytneacute pro život na uacutekor těch bez

kteryacutech se lze plně obejiacutet nebo ktereacute můžou miacutet zhoubneacute uacutečinky Takže daňoveacute

znevyacutehodněniacute stimulantů za uacutečelem maximalizace vyacutenosů pro staacutet a společnost neniacute

pouze přiacutepustneacute ale dokonce vyacutehodneacute135

Existuje oblast ktereacute se lidskaacute svoboda volby zcela vymykaacute Žaacutednyacute člověk nemaacute

podle Milla praacutevo vzdaacutet se vlastniacute svobody ani zbavit teacuteto svobody jineacuteho člověka

V teacuteto souvislosti hovořiacute o instituci otroctviacute Svobodneacute rozhodnutiacute vzdaacutet se vlastniacute

svobody totiž popiacuteraacute samotnyacute zaacuteklad tohoto rozhodnutiacute Svoboda je neodcizitelneacute praacutevo

každeacute lidskeacute bytosti bdquoPrincip svobody nemůže požadovat aby byl (někdo) svobodnyacute byacutet

nesvobodnyacute Svoboda nemůže umožňovat odcizeniacute svobodyldquo136

John Stuart Mill byacutevaacute často považovaacuten za jednoho z prvniacutech proponentů feminismu

Tomuto teacutematu se věnuje předevšiacutem v eseji The Subjection of Women (1869) ale praacuteva

žen obhajuje už dřiacuteve ve sveacutem spisu O Svobodě (On Liberty 1859) Mill upozorňuje že

v soudobeacute Evropě panuje v instituci rodiny mylnaacute představa o naacuteroku neomezeneacuteho

jednaacuteniacute v zaacuteležitostech žen bdquoTeacuteměř despotickaacute moc mužů nad ženami tu nemusiacute byacutet

daacutele rozviacutejena protože k uacuteplneacutemu odstraněniacute tohoto zla neniacute potřeba nic viacutece než to že

by ženy měly miacutet stejnaacute praacuteva a obdržovat ochranu zaacutekona stejnyacutem způsobem jako

všechny ostatniacute osobyldquo137

Podle Milla je každyacute otec povinen poskytnout sveacutemu diacutetěti naacuteležiteacute vzdělaacuteniacute a

připravit ho na roli ve sveacutem životě Tato obligace by měla byacutet naacuteležitě vynucovaacutena

staacutetem neboť nepřipravit potomka na život vycvičeniacutem jeho mysli a schopnostiacute je

stejnyacute mravniacute zločin jako neposkytnout mu potravu A to nejen proti diacutetěti samotneacutemu

ale takeacute proti celeacute společnosti jež předpoklaacutedaacute budouciacute přičiněniacute k jejiacutemu užitku 135

MILL J S pozn 85 s 92-93 136

bdquoThe principle of freedom cannot require that he should be free not to be free It is not freedom to be

allowed to alienate his freedomldquo MILL J S pozn 85 s 94 137

bdquoThe almost despotic power of husbands over wives needs not to be enlarged upon here because

nothing more is needed for the complete removal of the evil than that wives should have the same

rights and should receive the protection of law in the same manner as all other personsldquo MILL J S

pozn 85 s 96

42

V oblasti vzdělaacuteniacute a vyacutechovy pak prosazuje individuaacutelniacute model vzdělaacutevaacuteniacute Saacutem Mill

byl velice intenzivně vzdělaacutevaacuten svyacutem otcem což se v mlaacutediacute neblaze podepsalo na jeho

duševniacutem zdraviacute Staacutetniacute vzdělaacutevaacuteniacute vidiacute pouze jako mechanismus formovaacuteniacute

stejnorodyacutech bytostiacute Důležitaacute je naopak individualita charakteru a naacutezorů kteraacute proto

předpoklaacutedaacute individuaacutelniacute přiacutestup ke vzdělaacuteniacute Mill si tento individuaacutelniacute vzdělaacutevaciacute

systeacutem představuje jako soustavu staacutetniacutech zkoušek na určityacutech uacuterovniacutech věku ktereacute by

ověřovaly zda dospiacutevajiacuteciacute člověk disponuje naacuteležitou uacuterovniacute zaacutekladniacutech znalostiacute a

dovednostiacute Mimo toto minimum by existovala možnost dobrovolneacute zkoušky (a ziacuteskaacuteniacute

naacuteležiteacuteho certifikaacutetu) v různyacutech vědniacutech oblastech138

Existujiacute tři zaacutekladniacute oblasti u kteryacutech Mill připouštiacute naacutemitky proti vlaacutedniacutem zaacutesahům

i v přiacutepadě kdy nijak neporušujiacute individuaacutelniacute svobodu Prvniacute přiacutepad kdy jsou vlaacutedniacute

zaacutesahy bez porušeniacute principu svobody i tak nevhodneacute jsou situace kdy jsou zaacuteležitosti

vykonaacutevaacuteny a spravovaacuteny leacutepe jednotlivci než staacutetem Zde hovořiacute předevšiacutem o otaacutezkaacutech

průmyslu na naacuterodniacute uacuterovni jehož zaacuteležitosti jsou schopni nejleacutepe posuzovat ti kdo

jsou v něm sami angažovaacuteni Druhyacute argument pro omezeniacute vlaacutedniacute moci souvisiacute

s bezprostředniacutem se podiacuteleniacutem na vykonaacutevaacuteniacute moci staacutetu jako prostředkem k vyacutechově

občanskeacute ctnosti Typickyacutem přiacutekladem je uacutečast v soudniacute porotě (tradičniacute prvek

angloamerickeacuteho praacuteva) Mill vidiacute tuto přiacutemou uacutečast na soudniacute moci jako přiacuteležitost

k rozvoji naacuterodniacuteho souzněniacute praktickeacuteho vzdělaacutevaacuteniacute občanů ve společenskyacutech

zaacuteležitostech a takeacute jako obohaceniacute soudnictviacute rozmanityacutemi zkušenostmi Nejpaacutednějšiacute

naacutemitkou na omezeniacute vlaacutedniacute moci je však hrozba zbytečneacuteho posilovaacuteniacute moci staacutetu

Pokud by vlaacuteda svrchovaně řiacutedila všechny uacuterovně společnosti (od spraacutevy silnic přes

bankovnictviacute až po univerzity) nezbyla by takoveacute společnosti žaacutednaacute svoboda

k praktikovaacuteniacute Individualita a různorodost jsou důležityacutem předpokladem neupadnutiacute do

stavu homogenniacute a byrokraticky řiacutezeneacute společnosti139

V protikladu k byrokratickeacute společnosti představuje Mill ideaacutel otevřeneacute vlaacutedy ve

ktereacute je potenciaacutelně každyacute občan schopen ujmout se spraacutevy a řiacutezeniacute určiteacute společenskeacute

oblasti Tato schopnost je do velkeacute miacutery daacutena mentalitou občanskeacute společnosti Zaacuteřnyacutem

přiacutekladem takoveacute občanskeacute způsobilosti jsou podle Milla Spojeneacute staacutety americkeacute

Ideaacutelniacute společnost je konstituovaacutena souborem uvědomělyacutech občanů s dostatkem

zkušenostiacute a praktickyacutech schopnostiacute k vedeniacute staacutetu Tato samovlaacuteda přispiacutevaacute i ke

138

MILL J S pozn 85 s 96-98 139

MILL J S pozn 85 s 100-102

43

zpevněniacute společenskeacuteho pouta a všeobecneacuteho zaacutejmu o věci veřejneacute bdquoTakovyacute by měl byacutet

každyacute svobodnyacute naacuterod a naacuterod schopnyacute (samospraacutevy) svobodnyacute určitě je nikdy se

nenechaacute zotročit žaacutednyacutem člověkem či skupinou lidiacute protože je schopen uchopit a

taacutehnout otěže centraacutelniacute spraacutevyldquo140

Pohlcovaacuteniacute veškereacute staacutetniacute moci jedniacutem vlaacutednouciacutem

tělesem ochromuje progresivitu a rozvoj staacutetu Uacutestředniacute orgaacuten držiacuteciacute majoritniacute čaacutest

moci totiž často upadaacute do netečneacute rutiny udržovaacuteniacute staacutevajiacuteciacutech pravidel Proto Mill

zdůrazňuje důležitost existence nezaacutevislyacutech kontrolniacutech orgaacutenů mimo vlaacutedniacute těleso jež

jsou schopny stimulovat činnost vlaacutedniacuteho aparaacutetu141

Na těchto zaacutekladech Mill formuluje ideaacutel vymezeniacute staacutetniacute moci v souladu

s individuaacutelniacute svobodou bdquoNejvětšiacute šiacuteřeniacute moci v souladu s efektivitou ale co největšiacute

centralizace (shromažďovaacuteniacute) informaciacute a jejich (naacuteslednyacute) rozptyl od středuldquo142

To

znamenaacute že v ideaacutelniacutem administrativniacutem systeacutemu se v každeacutem miacutestniacutem centraacutelniacutem

orgaacutenu soustřeďujiacute různorodeacute zkušenosti a znalosti ze všech odvětviacute miacutestniacutech

zaacuteležitostiacute z analogicky podobnyacutech zaacuteležitostiacute z jinyacutech oblastiacute a staacutetů a takeacute teoretickeacute

principy politickeacute vědy Hlavniacutem uacutekolem uacutestředniacuteho orgaacutenu kteryacute takto shromažďuje

širokou paletu zkušenostiacute a vědomostiacute je naacuteslednaacute distribuce těchto informaciacute mezi

obyvatelstvo a zajištěniacute tak jeho dostatečneacute informovanosti a kompetence pro spraacutevu

společnosti Uacutekolem vlaacutedy společnosti je tedy předevšiacutem stimulovat rozvoj schopnostiacute

svyacutech občanů a ponechat volnyacute prostor pro jejich působeniacute Je to liberalistickyacute ideaacutel

občanů zcela svobodnyacutech ke sveacutemu rozvoji a tiacutem takeacute k rozvoji staacutetu Největšiacute

nebezpečiacute spočiacutevaacute naopak v nahrazovaacuteniacute činnosti jedinců činnostiacute staacutetu143

bdquoHodnota

staacutetu je v dlouhodobeacute perspektivě hodnota jednotlivců ze kteryacutech je složen [hellip] staacutet

jenž zmenšuje sveacute lidi aby byli viacutece poddajnyacutemi naacutestroji v jeho rukou dokonce pro

užitečneacute uacutečely ndash objeviacute že s malyacutemi lidmi nemůže byacutet vaacutežně uskutečněna žaacutednaacute velkaacute

věcldquo144

140

bdquoThis is what every free people ought to be and a people capable of this is certain to be free it will

never let itself be enslaved by any man or body of men because these are able to seize and pull the

reins of the central administrationldquo MILL J S pozn 85 s 103 141

MILL J S pozn 85 s 104 142

bdquoThe greatest dissemination of power consistent with efficiency but the greatest possible

centralisation of information and diffusion of it from the centreldquo MILL J S pozn 85 s 104 143

MILL J S pozn 85 s 104-106 144

bdquoThe worth of a State in the long run is the worth of the individuals composing it [hellip] a State which

dwarfs its men in order that they may be more docile instruments in its hands even for beneficial

purposes ndash will find that with small men no great thing can really be accomplishedldquo MILL J S

pozn 85 s 106

44

Myšlenku o nebezpečiacute despotickeacute formy vlaacutedy Mill daacutele rozviacutejiacute ve spisu Uacutevahy o

vlaacutedě uacutestavniacute (Considerations on Representative Government 1861) Pod despotickou

mociacute staacutetu se může naleacutezat jen pasivniacute lid bez jakeacutekoli iniciativy Takovaacuteto společnost

nemaacute žaacutedneacute slovo tyacutekajiacuteciacute se sveacuteho vlastniacuteho osudu Neomezenaacute forma vlaacutedy přiacutemo

vyžaduje pasivniacute lid kde jsou všechna rozhodnutiacute dělaacutena za něj Nemožnost praktikovat

a rozviacutejet občanskeacute ctnosti v důsledku může veacutest jen k uacuteplneacutemu nezaacutejmu společnosti o

blaho vlastniacute komunity Takovou společnost čekaacute jen ztraacuteta svobody a upadnutiacute do

otroctviacute sveacute všemocneacute a izolovaneacute vlaacutedy145

Zdraveacute společnosti odpoviacutedaacute takovaacute forma vlaacutedy ve ktereacute jsou zainteresovaacuteni

všichni občaneacute A to nejen skrze podiacuteleniacute se na rozhodovaacuteniacute o věcech veřejnyacutech ale

takeacute přiacutemou participaciacute ve veřejnyacutech funkciacutech Mill tvrdiacute že lideacute jsou nejleacutepe schopni

prosperovaacuteniacute a překonaacuteniacute zlyacutech naacutestrah života praacutevě pokud jsou schopni rozhodovat se

sami za sebe Poukazuje tak na historickeacute přiacuteklady zdravyacutech společenstviacute jako byly

řeckeacute městskeacute staacutety jež svou prosperitou překonaacutevaly despotickeacute orientaacutelniacute řiacuteše Ve sveacute

době udaacutevaacute Mill za přiacuteklad takoveacute svobodneacute evropskeacute společnosti Švyacutecarsko

Holandsko i Anglii a jako jejich protiklad vidiacute Rakouskeacute ciacutesařstviacute146

Uacutespěch naacuteležiacute těm

kteřiacute se o něj sami zasloužiacute aktivniacute snahou o sebezdokonaleniacute To můžeme aplikovat jak

na jednotlivce tak na celou společnost Zřejmě proto je pro Milla tak důležitaacute svoboda

jako prostředek k prosazeniacute svyacutech schopnostiacute a talentů bdquoVeškeraacute intelektuaacutelniacute

nadřazenost je plodem aktivniacute snahy [hellip] Sobě-prospěšneacute kvality jsou všechny na

straně činneacute a energetickeacute osobnosti a zvyky a jednaacuteniacute jež podněcujiacute prospěch každeacuteho

jednotliveacuteho člena společnosti musejiacute byacutet alespoň čaacutestečně těmi ktereacute nakonec nejviacutece

přispiacutevajiacute k pokroku společnosti jako celkuldquo147

Člověk jenž maacute možnost podiacutelet se na rozvoji sveacute komunity se přirozeně ciacutetiacute byacutet jejiacute

součaacutestiacute a viacute že blaho druhyacutech kteřiacute konstituujiacute tělo společnosti je rovněž blahem jeho

Naproti tomu společnost složenaacute z jednotlivců izolovanyacutech od jejiacute spraacutevy je spolkem

sobeckyacutech individuiacute kteřiacute sveacute bdquospoluobčanyldquo vidiacute pouze ve světle konkurence a sveacuteho

prospěchu dosahujiacute pouze na jejich uacutekor V ideaacutelniacutem staacutetě se proto na vlaacutedě podiacutelejiacute

145

MILL J S Representative Government Kitchener Batoche Books 2001 S 33-34 146

MILL J S pozn 145 s 37-40 147

bdquoAll intellectual superiority is the fruit of active effort [hellip] The self-benefiting qualities are all on the

side of the active and energetic character and the habits and conduct which promote the advantage of

each individual member of the community must be at least a part of those which conduce most in the

end to the advancement of the community as a wholeldquo MILL J S pozn 145 s 41

45

všichni lideacute Jelikož je však technicky nemožneacute aby se každyacute jednotlivec osobně

uacutečastnil vlaacutedniacutech rozhodnutiacute je podle Milla tiacutem nejlepšiacutem typem vlaacutedy vlaacuteda

zastupitelskaacute148

148

MILL J S pozn 145 s 46-47

46

5 Kritika utilitarismu

51 Pozice transcendentaacutelniacute etiky

Podle Kantovy transcendentaacutelniacute diference je člověk jakožto animaacutelniacute smyslovaacute

bytost rovněž schopen toto určeniacute překročit v podobě rozumoveacute transcendence Z tohoto

předpokladu přiacutemo vyplyacutevaacute existence transcendentaacutelniacute motivace (motivace z čisteacuteho

rozumu) jako protiklad k heacutedonisticky smysloveacute motivaci libostiacute a nelibostiacute149

Ukažme

si nejdřiacuteve v čem spočiacutevaacute tato transcendentaacutelniacute diference Při zkušenostniacutem poznaacutevaacuteniacute

běžně rozlišujeme mezi poznaacutevajiacuteciacutem subjektem a objektem jenž je předmětem aktu

poznaacutevaacuteniacute Ukazuje se že subjekt je s objektem v tomto aktu bezprostředně a

nerozlučně spjat Poznaacutevajiacuteciacute subjekt je nutnou podmiacutenkou a předpokladem poznaacuteniacute

objektu zaacuteroveň však tento subjekt nikdy nemůže byacutet saacutem objektem v daneacutem

poznaacutevaciacutem procesu Stejně tak jako by bez ziacuterajiacuteciacuteho oka nemohlo byacutet zorneacuteho pole a

zaacuteroveň se oko nemůže ve sveacutem vlastniacutem zorneacutem poli objevit Subjekt je tedy

podmiacutenkou objektivniacuteho zkušenostniacuteho světa ale neniacute jeho součaacutestiacute Zaacuteroveň objekt je

objektem pouze pro pozorujiacuteciacute subjekt kteryacute si ho pro sebe zpředmětňuje150

Daacutele je třeba upozornit že subjekt nemůže saacutem sebe ze sveacute podstaty nikdy učinit

objektem zkušenosti Pokusiacuteme-li se totiž objektivně reflektovat a postihnout vlastniacute

psychickeacute pochody (sebe jako subjektu) museli bychom zaujmout pozici mimo sebe

což je z podstaty věci nemožneacute Tedy stejně jako objekty vnějšiacute zkušenosti jsou i

objekty vnitřniacute zkušenosti jen součaacutestiacute objektivniacuteho světa zkušenosti kteryacute je

zpředmětňovaacuten transcendentaacutelniacutem poznaacutevajiacuteciacutem subjektem tedy subjektem kteryacute se

nachaacuteziacute mimo tento zkušenostniacute svět ale je nutnou podmiacutenkou jeho existence Kantovo

bdquoempirickeacute Jaacuteldquo je tedy předmětem zkušenosti (vnitřniacute i vnějšiacute) bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo je

subjektem zkušenosti a jejiacute nutnou podmiacutenkou a zaacuteroveň je smyslovou zkušenostiacute zcela

nepostihnutelneacute protože subjekt neniacute součaacutestiacute sveacuteho poznaacutevajiacuteciacuteho pole

bdquoTranscendentaacutelniacute Jaacuteldquo proto můžeme označit za metafyzickeacute To je tedy vyacuteznam

transcendentaacutelniacute diference151

149

ANZENBACHER A pozn 1 s 49 150

ANZENBACHER A pozn 1 s 43-44 151

ANZENBACHER A pozn 1 s 45

47

Vraťme se nyniacute k předpokladu transcendentaacutelniacute motivace tedy motivace z čisteacuteho

rozumu nezaacutevisleacuteho na sensuaacutelniacutech motivech (heacutedonistickeacute slasti) Pakliže je

transcendentaacutelniacute motivace jedinyacutem dostačujiacuteciacutem předpokladem mravniacute vůle musiacute miacutet

charakter čisteacute povinnosti nepodmiacuteněneacuteho podmiňovaacuteniacute tedy kategorickeacuteho

imperativu Je to motivace z čisteacuteho rozumu a proto takeacute zaacutesadně univerzaacutelniacute lidskaacute

vlastnost vyplyacutevajiacuteciacute z podstaty člověka jako rozumoveacute bytosti Kategorickyacute imperativ

je transcendentaacutelniacute ve smyslu obecneacuteho zaacutekona přesahujiacuteciacuteho empirickyacute svět Musiacute

bezpodmiacutenečně vychaacutezet z čisteacuteho rozumu aby mohl byacutet měřiacutetkem praktickyacutech zaacutesad

(maxim) Maximy jsou subjektivniacute zaacutesady jednaacuteniacute ke kteryacutem se kategorickyacute imperativ

vztahuje jako soudce jejich spraacutevnosti Tento princip vyjadřuje Kantovo heslo ze

Zaacutekladů metafyziky mravů bdquoJednej tak jako by se maxima tveacuteho jednaacuteniacute měla na

zaacutekladě tveacute vůle staacutet obecnyacutem přiacuterodniacutem zaacutekonemldquo Kant tvrdiacute že poznaacuteniacute

transcendentaacutelniacuteho kategorickeacuteho imperativu je možneacute protože se saacutem vnucuje do

lidskeacuteho vědomiacute152

Tento apriorniacute mravniacute zaacutekon je zcela univerzaacutelniacute a kategoricky

zavazujiacuteciacute Vyplyacutevaacute z čisteacuteho rozumu transcendujiacuteciacuteho veškerou empirickou zkušenost

Neniacute proto možneacute ho podmiacuteněně vztahovat ke smyslovyacutem motivaciacutem tak jako v

heacutedonistickeacute a utilitaristickeacute etice ktereacute rozum pouze instrumentalizujiacute jako prostředek

k dosaženiacute dobra ve formě slasti potažmo bdquoco největšiacuteho štěstiacute pro co největšiacute počet

lidiacuteldquo (Bentham)

Možnaacute největšiacute napětiacute mezi utilitaristickou a deontologickou etikou spočiacutevaacute v pojetiacute

uacutečelu lidskeacuteho jednaacuteniacute a takeacute uacutečelu člověka Kategorickyacute imperativ z čisteacuteho rozumu

musiacute nutně směřovat rovněž k nepodmiacuteněneacutemu ciacuteli kteryacutem je nejvyššiacute dobro Tento

uacutečel je zaacuteroveň apriorně univerzaacutelniacute všem lidskyacutem bytostem jakožto nositelům čisteacuteho

rozumu Naproti tomu utilitaristickyacute konsekvencialistickyacute uacutečel jednaacuteniacute kteryacute je daacuten

motivaciacute slasti a bolesti je vždy pouze relativniacute Vztahuje se k subjektivniacutem potřebaacutem a

využiacutevaacute libovolneacute prostředky k jejich uspokojeniacute Z tohoto principu vyvstaacutevaacute i Kantovo

pojetiacute člověka jako uacutečelu o sobě Každyacute člověk jako rozumnaacute bytost je schopen

převedeniacute myšlenek z transcendentaacutelniacuteho čisteacuteho rozumu do rozumu praktickeacuteho a tak

se staacutet svyacutem vlastniacutem autonomniacutem zaacutekonodaacutercem a tedy učinit saacutem sebe uacutečelem Praacutevě

diacuteky teacuteto schopnosti se každyacute člověk vymykaacute smyslově-kauzaacutelniacutemu světu osvobozuje

se od něj a je tak schopen učinit transcendentaacutelniacute mravniacute zaacutekon svyacutem vlastniacutem

152

ANZENBACHER A pozn 1 s 49-54

48

nezaacutevisle na empirickyacutech zkušenostech153

A proto je třeba vaacutežit si každeacuteho člověka

jako autonomniacute bytosti uacutečelu o sobě a vyvarovat se konsekvencialistickeacutemu využiacutevaacuteniacute

osob jako pouhyacutech prostředků k dosaženiacute štěstiacute i když třeba všeobecneacuteho

52 Rozporneacute aspekty utilitarismu

Jedna z častyacutech naacutemitek proti utilitaristickeacute argumentaci se zaměřuje na

utilitaristickyacute sociaacutelniacute princip rozděleniacute užitku Benthamův požadavek na maximalizaci

obecneacuteho užitku zanedbaacutevaacute biacutedneacute podmiacutenky ve kteryacutech mohou žiacutet někteřiacute jedinci

Podstatnaacute je totiž pouze hodnota celkoveacuteho nebo průměrneacuteho štěstiacute společnosti154

Stejneacute hodnoty ale můžeme dosaacutehnout součtem štěstiacute dvou průměrně majetnyacutech osob

nebo součtem hodnot extreacutemně bohateacuteho člověka s extreacutemně chudyacutem Podle

Benthamova kalkulu by obě hypotetickeacute situace mohly vykazovat stejnou miacuteru štěstiacute a

tiacutem takeacute spravedlnosti Intuitivně se však může zdaacutet druhaacute hypotetickaacute situace meacuteně

spravedlivaacute než ta prvniacute

Benthamův heacutedonistickyacute kvantitativniacute kalkulus je předmětem mnoheacute kritiky a to už

ze strany Johna Stuarta Milla Pro Benthama mohou miacutet dvě zcela rozdiacutelneacute slasti

(Millova niacutezkaacute tělesnaacute a vyššiacute duševniacute) stejnou hodnotu pokud člověku přinesou

stejnou miacuteru potěšeniacute a proto majiacute v jeho utilitaristickeacutem kalkulu shodnou vaacutehu Nejen

pro Milla jsou ale tyto slasti nesouměřitelneacute a je třeba kvalitativně diferencovat mezi

hodnotou různyacutech druhů požitků Ale i v přiacutepadě teacuteto kvalitativniacute diference požitků je

velmi složiteacute poměřovat jejich jednotliveacute různorodeacute hodnoty a tiacutem se takeacute utilitaristickyacute

kalkulus dostaacutevaacute do potiacutežiacute155

Zcela různorodeacute druhy slastiacute jsou totiž prakticky jen velmi

těžko na empirickeacutem zaacutekladě poměřovatelneacute Vůbec celyacute koncept utilitaristickeacuteho

kalkulu se tak může zdaacutet velmi vaacutegniacute

Praktickyacutem nedostatkem konsekvencialisticky zaměřeneacute etiky je jejiacute neschopnost

poskytnout nezaacutevislyacute formaacutelniacute mravniacute princip kteryacute by mohl sloužit jako univerzaacutelniacute

vodiacutetko jednaacuteniacute tak jako kategorickyacute imperativ Prostředky k dosaženiacute daneacuteho uacutečelu

mohou byacutet vždy obhaacutejeny zaacutejmem na štěstiacute společnosti ať se tyto prostředky jakkoli

přiacutečiacute lidskeacutemu mravniacutemu ciacutetěniacute (např mučeniacute za uacutečelem odhaleniacute zločinu) Dalšiacutem

153

ANZENBACHER A pozn 1 s 55-56 154

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 155

ANZENBACHER A pozn 1 s 35-36

49

problematickyacutem praktickyacutem aspektem jsou subjektivniacute preference hodnot zdrojů

požitků Užitečnaacute hodnota věciacute je zcela relativniacute zaacutevislaacute na posouzeniacute každeacuteho

individua To však může byacutet složityacute probleacutem při hledaacuteniacute jednotnyacutech společenskyacutech

norem156

Jelikož činy nemajiacute hodnotu samy o sobě ale pouze na zaacutekladě svyacutech důsledků

může mnohdy dojiacutet i k absurdniacutem situaciacutem ktereacute se mohou zdaacutet utilitaristickou

argumentaciacute jako špatně posouzeneacute Tak napřiacuteklad sebeobětovaacuteniacute pro druheacute je pro

Johna Stuarta Milla zcela zbytečneacute pokud tento akt v posledku nepřinese pro společnost

většiacute hodnotu štěstiacute než by tomu bylo bez tohoto obětovaacuteniacute Zemře-li tak napřiacuteklad

člověk při snaze zachraacutenit život člověku jineacutemu nemaacute jeho čin podle utilitaristickeacuteho

kalkulu žaacutednou kladnou hodnotu a nemůže byacutet proto označovaacuten jako dobryacute čin157

53 Obhajoba utilitarismu u Johna Stuarta Milla

John Stuart Mill se snažiacute uveacutest na spraacutevnou miacuteru utilitaristickyacute požadavek na konaacuteniacute

skutků vzhledem k obecneacutemu dobru a užitku kteryacute byacutevaacute často kritizovaacuten jako prakticky

špatně uskutečnitelnyacute Upozorňuje že naprostaacute většina skutků se v životě vztahuje

pouze k blahu jednotlivců Miacutera štěstiacute společnosti je však souhrnem hodnot štěstiacute všech

jejiacutech členů a proto přispěniacute k blahu jednoho člověka je zaacuteroveň přiacutespěvkem k blahu

společnosti Ve většině přiacutepadů člověk při sveacutem jednaacuteniacute nemusiacute přemyacutešlet o veřejneacute

užitečnosti jelikož ji svyacutem jednaacuteniacutem většinou nemaacute ani ve sveacute moci ovlivnit Pouze ti

kteřiacute disponujiacute schopnostiacute zasahovat do dobra celeacute společnosti nebo většiny občanů se

musejiacute zabyacutevat otaacutezkami veřejneacuteho blaha a užitečnosti Potřebnaacute miacutera ohledu

k veřejneacutemu zaacutejmu proto neniacute o nic většiacute a naacuteročnějšiacute než v jinyacutech etickyacutech systeacutemech

řiacutekaacute Mill158

Tvrzeniacute podle ktereacuteho je utilitarismus chladnou etickou teoriiacute kteraacute posuzuje

jednaacuteniacute pouze na zaacutekladě jeho důsledků pro společnost a ignoruje přitom přiacutepadneacute

ctnostneacute vlastnosti jednotlivců Mill tak uacuteplně nevyvraciacute ale interpretuje ho jinyacutem

způsobem Posuzovaacuteniacute samotnyacutech mravniacutech vlastnostiacute individuaacutelniacutech činitelů je podle

Milla důležiteacute při hodnoceniacute konkreacutetniacutech osob a nikoli při posuzovaacuteniacute skutků kteryacutemi

156

ANZENBACHER A pozn 14 s 293 157

THOMPSON M pozn 10 s 100 158

MILL J S pozn 45 s 66-68

50

se utilitarismus zabyacutevaacute Utilitarismus plně uznaacutevaacute jako hodnotneacute i jineacute dobreacute vlastnosti

než jen ctnost v podobě maximalizace užitku Stejně tak připouštiacute že dobryacute vykonanyacute

skutek ještě nutně neindikuje ctnostneacuteho člověka a naopak ndash čin se špatnyacutemi naacutesledky

nemusiacute byacutet nutně produktem špatneacuteho charakteru Ale nakonec se ctnostnyacute člověk přece

jen poznaacute podle všeobecneacute tendence jeho skutků přinaacutešet dobro Mill se tedy snažiacute

ukaacutezat že utilitaristickaacute etika skutečně posuzuje mravniacute jednaacuteniacute striktně

konsekvencialisticky nevylučuje tiacutem však uznaacuteniacute ctnostneacuteho charakteru člověka

protože tendence kterou jeho skutky všeobecně disponujiacute ukazuje na jeho charakter159

Mill se obraciacute i proti tvrzeniacute o bezbožnosti utilitaristickeacute etiky ktereacute vychaacuteziacute z jejiacuteho

čistě smysloveacuteho zaacutekladu bdquoJe-li pravdiveacute přesvědčeniacute že Bůh si nade všechno přeje

štěstiacute svyacutech tvorů a že toto štěstiacute bylo ciacutelem při jejich stvořeniacute pak užitečnost nejen neniacute

bezbožnaacute nauka ale je hlouběji naacuteboženskaacute než kteraacutekoli jinaacuteldquo160

Jestliže je tomu tak

že křesťanskeacute zjeveniacute o povaze spraacutevneacuteho mravniacuteho jednaacuteniacute bylo vyjeveno všem lidem

kteřiacute k němu tak majiacute přiacutestup je podle Milla potřeba pečlivě se zabyacutevat takovou etikou

jež by tuto Božiacute vůli spraacutevně vyložila Zda je takovou vhodnou interpretaciacute

utilitaristickaacute etika nebo transcendentaacutelniacute princip zaacuteležiacute na posouzeniacute každeacuteho člověka

neboť každyacute je podle teacuteto viacutery obdařen schopnostiacute dojiacutet ke spraacutevneacute odpovědi161

Rovněž se vyhraňuje proti označovaacuteniacute utilitarismu jako oportunistickeacute a bezzaacutesadoveacute

etiky Vyacutehodneacute nutně neznamenaacute užitečneacute I pro utilitaristickou etiku je totiž vyacutehodnaacute

existence moraacutelniacutech zaacutesad Pokud napřiacuteklad bude moci člověk lhaacutet v individuaacutelniacutech

přiacutepadech k zisku určiteacute vyacutehody v posledku to bude miacutet negativniacute dopad na celkovou

hodnotu dobra a to proto že se oslabiacute důvěra a vztahy mezi všemi členy společnosti

Proto je utilitaristicky vyacutehodneacute dodržovat zaacutesady spraacutevneacuteho chovaacuteniacute opak totiž může

miacutet pro společnost rozkladneacute důsledky Mill však uznaacutevaacute že i tato pravidla mohou miacutet

sveacute vyacutejimky jako přiacuteklad uvaacutediacute zamlčeniacute informace zločinci nebo zamlčeniacute špatneacute

zpraacutevy těžce nemocneacutemu V těchto přiacutepadech je skutečně užitečnějšiacute spiacuteše zalhat

respektive zamlčet pravdu a uchraacutenit tak člověka před nezaslouženyacutem zlem162

Utilitarismus neniacute jen normativniacute teoriiacute ve ktereacute bychom museli neprakticky

zdlouhavě kalkulovat o uacutečinciacutech každeacuteho jednaacuteniacute Mill vysvětluje že za celou dobu

159

MILL J S pozn 45 s 68-70 160

MILL J S pozn 45 s 72 161

MILL J S pozn 45 s 72-73 162

MILL J S pozn 45 s 73-75

51

existence lidstva se nahromadila spousta zkušenostiacute o důsledciacutech lidskeacuteho počiacutenaacuteniacute

Tyto zkušenosti jsou zaacutekladem dnešniacutech všeobecně přijiacutemanyacutech pravidel mravniacuteho

chovaacuteniacute Zaacuteroveň Mill dodaacutevaacute že tento zkušenostniacute vyacutevoj nemaacute časoveacute omezeniacute a proto

se optimisticky vyjadřuje o neomezeneacutem zdokonalovaacuteniacute mravniacutech principů a lidskeacuteho

života163

163

MILL J S pozn 45 s 75-77

52

Zaacutevěr

Ciacutelem teacuteto bakalaacuteřskeacute praacutece bylo podat souhrnnyacute přehled principů klasickeacuteho

utilitarismu a praktickyacutech důsledků teacuteto etickeacute teorie v myšlenkaacutech jeho čelniacutech

představitelů Jeremy Benthama a Johna Stuarta Milla Na začaacutetku praacutece bylo ukaacutezaacuteno

že myšlenkami o spojitosti etiky s pocity slasti se zabyacutevali mysliteleacute už od klasickeacuteho

obdobiacute řeckeacute filosofie Povšimli si totiž že motivy libosti a nelibosti jsou

neoddělitelnou součaacutestiacute každeacuteho člověka jakožto živočišneacute bytosti Egoisticky

orientovanyacute heacutedonismus Epikuacuterův byl přeorientovaacuten na blaho společnosti vymezeniacutem

podstaty člověka jako společenskeacute bytosti s pocity sympatie se svyacutem druhem Tuto

myšlenku v raacutemci utilitarismu představil David Hume a po něm i Bentham a Mill

Klasickyacute utilitarismus se opiacuteraacute o zaacutekladniacute premisu kterou zformuloval Jeremy

Bentham Ta řiacutekaacute že člověk je ve sveacute přirozenosti neoddělitelnou součaacutestiacute živočišneacuteho

světa a je ovlaacutedaacuten dvěma svrchovanyacutemi paacuteny (požitkem a bolestiacute) ktereacute v posledku

determinujiacute jeho veškereacute chovaacuteniacute Při posuzovaacuteniacute mravniacuteho jednaacuteniacute je proto nezbytneacute

přihliacutežet k hodnotě produkovaneacuteho užitku kteryacute sestaacutevaacute z přiacutetomnosti slasti a

nepřiacutetomnosti bolesti Benthamův utilitarismus je striktně kvantitativniacute zaměřuje se

pouze na miacuteru vyprodukovaneacuteho blaha pro celou společnost heslem jeho doktriacuteny se

staacutevaacute bdquoCo největšiacute štěstiacute pro co největšiacute početldquo Bentham takeacute podaacutevaacute vyacutečet různyacutech

druhů požitků a bolestiacute a identifikuje faktory ovlivňujiacuteciacute miacuteru kterou přispiacutevajiacute ke

všeobecneacutemu blahu Hodnota motivů k jednaacuteniacute je daacutena jejich tendenciacute přispiacutevat ke štěstiacute

společnosti tedy k maximalizaci hodnoty užitku

Bentham ve sveacutem diacutele takeacute vyvozuje důsledky utilitaristickeacuteho principu pro oblast

trestniacuteho praacuteva Formuluje čtyři zaacutekladniacute ciacutele ktereacute by měly miacutet zaacutekonodaacuterci před

očima chtějiacute-li co nejviacutece zredukovat dopady napaacutechaneacuteho zla na blaho společnosti I

zde je tedy hlavniacutem Benthamovyacutem ciacutelem optimalizace kolektivniacuteho dobra Z těchto ciacutelů

poteacute vyvozuje třinaacutect pravidel upravujiacuteciacutech poměr mezi přečinem a trestem a poukazuje

na vlastnosti ktereacute musejiacute byacutet zvažovaacuteny při konstituci každeacuteho trestu

John Stuart Mill uznaacutevaacute přiacutetomnost slasti a nepřiacutetomnost bolesti jako prostředek

k dosaženiacute štěstiacute a stejně jako Bentham považuje kolektivniacute dobro (souhrn štěstiacute

jednotlivců) za hlavniacute ciacutel mravniacuteho jednaacuteniacute Ve sveacutem diacutele se však od sveacuteho předchůdce

odlišuje rozlišeniacutem vyššiacutech a nižšiacutech požitků Pro Benthama je jedinyacutem ukazatelem

dobra kvantita produkovaneacuteho štěstiacute John Stuart Mill se proslavil svyacutem tvrzeniacutem že

53

každaacute lidskaacute bytost je schopna rozlišovat mezi vyššiacutemi a nižšiacutemi požitky a protože se

dobrovolně nikdy nechce propadnout na nižšiacute (živočišnou) uacuteroveň existence sama

usiluje o vyššiacute (zpravidla duchovniacute) požitky U Milla rovněž figuruje jako důležityacute

prostředek k dosaženiacute všeobecneacuteho dobra pěstovaacuteniacute laacutesky k ctnosti Ctnost neniacute jen

užitečnou vlastnostiacute jež přispiacutevaacute ke kolektivniacutemu dobru ale může se staacutet takeacute dobrem o

sobě pro člověka kteryacute jiacute disponuje Takeacute Mill poukazuje na důležitou roli určeniacute

člověka jako společenskeacute bytosti Schopnost soucitu s ostatniacutemi tvořiacute zaacutekladniacute zdroj

utilitaristickeacute etiky a požadavku na kolektivniacute blaho Bezpraacutevniacute jednaacuteniacute budiacute v lidech

odpor proto že se diacuteky sveacutemu rozvinuteacutemu intelektu ciacutetiacute byacutet součaacutestiacute vyššiacuteho kolektivu

a souciacutetiacute se všemi vniacutemajiacuteciacutemi bytostmi

Důležityacutem prvkem kteryacutem se Mill jako představitel liberalismu zabyacutevaacute je vztah

mezi vyacutekonnou mociacute ve společnosti a individuaacutelniacute svobodou V teacuteto souvislosti

formuluje pravidlo dvou maxim Společnost nemaacute praacutevo zasahovat do jednaacuteniacute jehož

důsledky se dotyacutekajiacute pouze samotneacuteho činitele Avšak v přiacutepadě že se dopady jeho činů

dotyacutekajiacute druhyacutech je společnost povinna učinit opatřeniacute na ochranu svyacutech členů Ve

svyacutech diacutelech se Mill takeacute zasazuje za praacuteva žen a dětiacute Mill daacutele upozorňuje na

nebezpečnaacute vyacutechodiska byrokratickeacute společnosti kteraacute nedaacutevaacute svyacutem občanům

dostatečnyacute prostor k realizaci svyacutech myšlenek Miacutesto toho proklamuje otevřenou

společnost jejiacutež občaneacute jsou dostatečně uvědoměliacute a způsobiliacute k podiacuteleniacute se na řiacutezeniacute a

rozvoji společnosti Takovaacute společnost jim zaacuteroveň umožňuje volnyacute prostor k rozvoji

jejich vlastniacutech schopnostiacute talentů a ambiciacute

Kritika utilitaristickeacute doktriacuteny je předevšiacutem kritikou jejiacutech relativistickyacutech principů a

degradace člověka jako smysloveacute bytosti do podoby nesvobodneacuteho otroka libostiacute a

nelibostiacute Kantova transcendentaacutelniacute etika vyjiacutemaacute člověka z kauzaacutelniacuteho světa a uznaacutevaacute

nezaacutevislou existenci čisteacuteho rozumu kteryacute mu poskytuje svobodu jednaacuteniacute Člověk je

poteacute schopen uskutečněniacute univerzaacutelniacutech principů z čisteacuteho rozumu jejich převedeniacutem do

rozumu praktickeacuteho Kantův člověk je svyacutem vlastniacutem zaacutekonodaacutercem a proto je třeba

pohliacutežet i na každeacuteho člověka jako na nezaacutevislou osobu se svou vlastniacute autonomiiacute

Utilitaristickyacute člověk žije ve věčneacutem zajetiacute bolesti a požitků a jeho rozum sloužiacute pouze

jako naacutestroj k optimalizaci blaha Je to tedy souboj dvou etickyacutech principů

transcendentaacutelniacuteho idealismu a empirickeacuteho konsekvencialismu Zatiacutemco ten prvniacute

postuluje existenci nezaacutevislyacutech mravniacutech idejiacute utilitarismus je uzavřenyacutem světem

smysloveacuteho boje za uspokojeniacute nikdy nekončiacuteciacutech lidskyacutech žaacutedostiacute

54

Seznam použiteacute literatury

Primaacuterniacute literatura

BENTHAM Jeremy An Introduction to the Principles of Morals and Legislation

Kitchener Batoche Books 2000

MILL John Stuart On Liberty Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Representative Goverment Kitchener Batoche Books 2001

MILL John Stuart Utilitarismus 1 vyd Praha Vyšehrad 2011 ISBN 978-80-7429-

140-1

Sekundaacuterniacute literatura

ANZENBACHER Arno Uacutevod do etiky 1 vyd Praha Zvon 1994 ISBN 80-7113-

111-3

ANZENBACHER Arno Uacutevod do filosofie 3 vyd Praha Portaacutel 2010 ISBN 978-80-

7367-727-5

CORETH Emerich Filosofie 19 stoletiacute 1 vyd Olomouc Nakladatelstviacute Olomouc

2003 ISBN 80-7182-157-8

LONG Anthony Arthur Helleacutenistickaacute filosofie 1 vyd Praha Oikoymenh 2003 ISBN

80-7298-077-7

ROumlD Wolfgang Novověkaacute filosofie II 1 vyd Praha Oikoymenh 2004 ISBN 80-

7298-109-9

STOumlRIG Hans Joachim Maleacute dějiny filosofie 8 vyd Kostelniacute Vydřiacute Karmelitaacutenskeacute

nakladatelstviacute 2007 ISBN 978-80-7195-206-0

THOMPSON Mel Přehled etiky 1 vyd Praha Portaacutel 2004 ISBN 80-7178-806-6

Internetoveacute zdroje

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 01 In YouTube [online] 04092009

[cit 2013-10-11] Dostupneacute z httpyoutubekBdfcR-8hEY Kanaacutel uživatele Harvard

Justice Whats The Right Thing To Do Episode 02 In YouTube [online] 08092009

[cit 2013-10-12] Dostupneacute z httpyoutube0O2Rq4HJBxw Kanaacutel uživatele

Harvard

55

Seznam přiacuteloh

CD s elektronickou verziacute praacutece (PDF)

Page 15: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 16: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 17: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 18: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 19: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 20: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 21: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 22: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 23: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 24: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 25: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 26: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 27: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 28: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 29: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 30: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 31: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 32: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 33: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 34: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 35: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 36: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 37: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 38: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 39: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 40: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 41: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 42: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 43: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 44: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 45: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 46: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 47: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 48: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 49: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 50: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 51: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 52: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 53: Utilitaristický přístup k morálce a právu
Page 54: Utilitaristický přístup k morálce a právu