Od pobřeží Rudého moře mířímenoční linkou přeplněnou domo-rodci do Káhiry. Z této megapolenásledně vlakem do známého

a cestovatelsky obávaného Asyútu a z něj dozápadních oáz. Odtud pak město Aswán,severně zpět do Al Uqsuru (Luxor) a z nějopět busem na letiště Hurghada. Hlavním cí-lem celé cesty však byly právě západní, do-sti opomíjené, zato ale kouzelné oázyDachla a Kharga v Libyjské poušti.

Když píši vlakem, nemyslím tím tvrděstřežený a speciálně vypravovaný expresjež je pro turisty veden údolím Nilu až poAsuán, ale běžný spoj, jimž se dopravujeběžné egyptské obyvatelstvo. Možná rizikasi, samozřejmě, uvědomujeme, no nic násnemůže odradit. Když na mne ale při jízděegyptským vnitrozemím kolem půlnoci ve-lice nepřátelsky pohlédne jeden cestující,

kterému z pod typicky červeno-bílého šátkuvykukují jiskřivé oči, odvaha i humor mnepřejde. Následně mi ale dojde proč. Dát siv islámském světě nohu přes nohu a ukázattím podrážku bot je neodpustitelný „hřích“.Člověk se stále učí… O pět minut později mitentýž „sajjid“ s úsměvem vysvětluje, že seblíží město Asyút a že bych se měl připravit.Chvilková diametrální změna nálady patřímezi muslimy také k jakémusi „zvyku“. Jakale věděl, že cestuji právě do Asyútu mizůstane záhadou navždy.

To už se ale dostáváme do tohoto jedena půl milionového města, v němž máznačný vliv fundamentalistická avantgardníorganizace Muslimské bratrstvo. Tato poli-tická strana je sice v Egyptě oficiálně zaká-zána, ale jako nezávislí mají v egyptskémparlamentu dvacetiprocentní zastoupení.

Před zastávkou na tomto území dnes va-ruje většina ministerstev zahraničí Evropy.Jak se později dovídáme, je v současné doběproblém se do středního Egypta dostat a užvůbec po něm cestovat. Samotní Egypťané sidíky častým silničním přepadením a úto-kům raději vybírají pro cestu ze severu najih, či naopak, vlak nebo plavbu po Rudémmoři. Plavba po Nilu je v této oblasti rovněžpodle místních riziková. Nic na plat, tehdyjsme tyto informace ještě neměli. Každo-pádně cestovat do oáz jako je Al Kharganebo Dachla je nejvýhodnější právě z městaAsyút…

Vstupujeme do nádražní haly v Asyútua ještě uvnitř si nás okamžitě vyhlédl jedentaxikář. Odveze nás do hotelu, údajně proto,aby se nám nic nestalo. Následně na to si jižúčtuje za těch pár metrů nemalou částku.Hotel v temné uličce někde v Asyútu působí

10 Cestovateľ 3/2011

V srdci EgyptaJe sice únor, ale aktuální teplota, kterou hlásí kapitán z kokpitu letadla,je příjemných 21,5 °C. Poprvé dosedám malým letadlem mířícím z Vídněna egyptskou půdu. Jsem v Africe. Konečně, říkám si. Ještě ale ani ne-vysedám z útrob stroje a je tu první problém. Nějaký nepřizpůsobivý ce-stující, který během celého letu dělal jen samé zmatky a problémy, jeteď na oplátku tvrdě odveden egyptskou policií. Ne, že by nutně příjezddo Afriky znamenal problém, ale i tak si uvědomuji, že již nejsem v tzv.zhýčkané střední Evropě. V duchu jen doufám, že mně a mým dvěmapřátelům, s nimiž se společně chystáme na cestu po Egyptě, se nic ne-stane. Před námi je totiž cesta, která má trvat týden a při které máme na-jet bezmála 3 000 km. Hned druhý den vyrážíme.

www.bestchoice.sk

3* hotel s P už od 315 EUR/os.

4* hotel s AI už od 388/os.

5* hotel s AI už od 437 EUR/os.

* uvedené ceny sú bez povinných poplatkov CK a sú kalkulované s max. 19% zľavou

EGYPT

odlety z Bratislavy aj Košíc

zľava až 19% do konca marca

záloha len 99 Eur

ale dobrým dojmem. Re-cepční i personál v jednomje velmi milý a ochotný. Dostávámeskromný pokoj. Vybalujeme se a i přes ve-lice brzkou již ranní hodinu se rozhodu-jeme jít najíst. Recepčnímu se náš nápadale vůbec nezamlouvá. My však tvrdošíjně,i přes jeho varování, vycházíme do ulic. Jakje v těchto končinách zvykem, je zde stáleživo a vše je otevřené. Pohledy místníchjsou však nepřehlédnutelné. „Msá l-chér“(dobrý večer), od velice udiveného osazen-stva se však odpovědi nedočkám. Sedámedo malé restaurace a společně objednávámemístní placky s hodně kořeněným jídlem.Stále na nás ale doráží jistý stísněný pocit.Jako by nás někdo sledoval. Nejspíše pracujíjen předsudky, ale i tak se máme na po-zoru. Tohoto dojmu se ale nemůžeme ubrá-

nit.A opravdu. Jak se později v hotelu doví-dáme, bylo za námi posláno několik ozbro-jených špehů, kteří měli, v případě potřeby,zasáhnout. Jak je vidět, po masakru z Lu-xoru v roce 1997 se mnohé změnilo a běžníEgypťané rozhodně o další zabité turisty najejich území nestojí. Není divu. Turistickýruch je pro Egypt relativně neomezenýmfinančním zdrojem a každý podobný tra-gický scénář by mohl výrazně poškodit pří-liv turismu do této země.

Po krátkém spánku velice brzy ráno vstá-váme a za úsvitu vyrážíme. Před hotelem jejiž připravený taxík, který byl předem do-hodnut včera v noci. Veze nás na auto-

▲▲

busové stanoviště. Zde čekáme na spojdo oázy Al - Kharga, ze které se pak ná-sledně chceme dostat do Dakhly. Autobus,jak se dovídáme, má odjíždět za několik mi-nut. Je již připravený. Neodmyslitelná kli-matizace jede na plný výkon. Sedáme si dozadní části autobusu. Před námi je jen ně-kolik místních obyvatel a my pomalu vyjíž-díme. Cesta bude trvat několik hodin.O egyptských řidičích jsem měl do teď ja-kous takous představu, v tento momentjsem si ale právě vše převedl do reálné exis-tence. Libyjskou pouští se řítíme jako o zá-vod a já myslím na to, jak častá je nehodo-vost a s jak vysokou mortalitou právěv Egyptě. Na druhou stranu se vyšší rychlosti oplácí. Do Al - Khargy přijíždíme po nece-lých 3 hodinách, což je opravdu výkon.

Kharga – nejrozsáhlejší egyptská oáza,připomínající velké město. Právě přes tutooázu proudily v minulosti karavany na cestědo nebo z Al - Uqsuru, případně až Súdánu.Mnoho zajímavého v městě ale k viděnínení. Nachází se zde jen např. chrám Hibisči nekropole Al-Bagawát. My jsme však anina toto neměli čas a po přestupu do malédodávky míříme směrem oáza Dakhla,vzdálené cca 200 km. V této pětimístné do-dávce nás však jede 10, což je taky dalšíz místních zvyků. Nutno na tomto místědodat, že než se člověk dostane do Khargyči Dakhly, musí absolvovat mnoho střeže-ných stanovišť, při nichž jsme většinou hlá-sili kolik nás ve vozidle je, případně jakéjsme národnosti. Kontroly jsou opravdu pří-sné a bez zastavení neprojede žádný vůz.

Z Khargy pak jedeme opět přímoucestou pouští. Západní, neboli Li-byjská poušť je území rozprostírajícíse v severovýchodní části Sahary naúzemí třech státu – Libye, Egyptaa Súdánu. Její rozloha je 1,5 miliónůkm2. Je to místo, které s mnohýmidunami plně splňuje představu ty-pické pouště. Zajímavostí je také, žese zde nachází nej-hlubší místo naúzemí Egypta – proláklina Kattara,

která je 133 m pod hladinou moře. Zpět alek oázám. Pomalu jsme se totiž přiblížilik našemu cíli. Oáza Dakhla, resp. její cen-trum město Mút bylo před námi. Celí polá-maní, ale šťastní, že jsme dojeli bez nehodytak vysedáme na hlavní třídě města. Zde,v hlubokém vnitrozemí Egypta, se pohledymístních na tři mladé bělochy ještě víceumocnily. Mnoho turistů na tato místaopravdu nezavítá. Po krátkém pohledu dookolí se sháníme po dalším spoji, který bynás zavezl do Al-Qasru – našemu koneč-nému cíli vzdálenému ještě asi 30 km zá-padním směrem.

„Žádný problém“, říká mladý Egypťan,když chceme svést do Al-Quasru, nebo jakmístní říkají jednoduše „Asru“. Pustí jižznačně ohranou kazetu a šlápne na plyn. Zachvíli jsme na tomto odlehlé místě. Čas jakoby se posunul zpět. Toto malé město je to-tiž jedno z mála, kde se ještě zachovala pů-vodní středověká výstavba z nepálených ci-hel. Nejstarší dům pochází až ze 16. století.Jsme tedy ve středověku, na konci světa,v samotném srdci Egypta. A konečně u cíle.Tato úchvatná islámská osada však vzniklajiž na římských základech a nejspíše tedypředstavuje nejdéle nepřetržitě osídlenémísto v oáze.

12 Cestovateľ 3/2011

▲▲

www.bestchoice.sk

odlety z Bratislavy aj Košíc

zľava až 19% do konca marca

záloha len 99 Eur

3* hotel s P už od 243 EUR/os.

4* hotel s AI už od 299 EUR/os.

5* hotel s AI už od 324 EUR/os.

* uvedené ceny sú bez povinných poplatkov CK a sú kalkulované s max. 19% zľavou

TUNISKOMne ale spíše než historie zajímá místní

krajina. Jako herpetologa pak převážně šu-pinaté osazenstvo místní přírody. Mladíknás vysazuje u místní zapadlé čajovny a myuž zdálky vidíme tu krásu. Před námi se to-tiž rozprostírá nádherné středověké městoa za ním strmé hory s obrovskými navá-tými dunami. Ve skutečnosti se však jednáo náhorní plošinu, do které je vklíněna i tatooáza. Jednomyslně se shodujeme na tom, žeduny a jejich okolí musíme bezpodmínečněvidět pěkně zblízka. Času je však málo.Ještě dnes večer musíme najít spoj a vyrazitzpět směr Asyút. Nemeškáme a hned vyrá-žíme. Pomalu procházíme hliněným měs-tečkem. Nepotkáváme však ani živáčka.Divné. Zde prý totiž také, jako na mnoha ji-ných místech, případné turisty obtěžují fa-lešní průvodci. Jsme ale rádi, alespoň vi-díme to co opravdu chceme a jak dlouhochceme. Kolem nás je spousta domů s krás-nými dveřními překlady ze dřeva, jejichžspojované nebo kúfické nápisy nesou podlenašeho bedekru jména jejich stavitelů neboobyvatel. Většina domů pochází z dobosmanských a mamlúckých. Nevíme ani jaka přes chodbičky podpírané palmovýmikmeny pronikáme do hlubšího labyrintumístních uliček. Vidíme i v průvodci zmi-

ňovanou, devět století starou mešitu Nasr ad– Di, která se může pochlubit 21 metrovýmminaretem. Na jeho vrcholku je pak nasa-zena křížová kytka, typický znak ajjúbovskédynastie. K vidění je zde i údajně starověkásaqqija, neboli vodní kolo, dále mlýnek naobilí poháněný osly a rozvinuté jei hrnčířské umění, my však na nic takovéhoštěstí neměli. Městečko bylo až příliš mrtvé.Za celou dobu nám cestu zkřížil jedenegyptský klučina na kole a pak dvě malézvědavé děti – holčička, pro jistotu úplněbosá…

O to více času nám tedy zůstalo na poušť.Sundávám boty. Jít totiž v jemném poušt-ním písku bosýma nohama je opravduúžasný pocit. Překonáváme strže vymletédo písčitých sedimentů. Naproti nám stálese zvětšující lem náhorní plošiny. Barva jezřetelně růžová a tak je někdy nazývánai tato oáza. Koryta občas vyplňují vápencovétvary a někdy několikametrové písečnéduny. Měsíční krajina jako vystřižená! Nastrmých svazích náhorní plošiny jsou na-váté gigantické duny, které šplhají z údolí ažna hřeben. Po jedné z nich stoupáme na-horu. Z vápencových skal u hřebene vyku-kují mušle a jiné pozůstatky – právě tadykdysi dávno bylo totiž moře. Některé dunyjsou tak obrovské, že „přechází“ výběžekplošiny a padají i na druhou stranu. Z biotypouště jen neurčené druhy broukůsmrtníků a kudlanek… I tak je to tu ale ne-popsatelně překrásné. Přestože jsem pakpozději viděl několik dalších pouští, tato semi vryla hluboko do paměti. Možná právěproto, že byla první…

Zapadá slunce, teplota rychle klesá a myzapínáme svítilny. Noční pochod pouští.Z původního písečného moře jsou teď jenobrysy kontrastující s končícím dnem. Zanecelou hodinu v Asru a městem rychle nanějaké stanoviště autobusu. Máme štěstí…

Zpáteční cesta trvala o něco méně. I kdyžto bylo možná jen zdání, tak typické pro ná-vraty. Z Asru s námi jel jeden místní velmiinteligentní učitel angličtiny, který se podi-voval, co zrovna tady dělají tři západní tu-risti. Pak přestup v oáze Kharga, kde na násopět nasadili tajnou policii. Ta nám s úsmě-vem ve tváři jako bonus nabízela opium…Ať už jsme v Asyútu, říkám si. To se ale do-vídáme, že tam žádný autobus teď již ne-pojede. Nenasbírali se lidi a tak řidič řekl, žese mu nechce. Jediná možnost je tedy taxík.„Naši ochránci“ nás na jeden hodili a takjsme vyrazili. I náš řidič měl ten strašnýzvyk řítit se za tmy pouštní asfaltkou velkourychlostí, s vypnutými světly a oslňovat přimíjení protijedoucí auta krátkým dvoj blik-nutím dálkových světel. Neuvěřitelné… Ra-ději usínám.

Zpět na nádraží v Asyútu jsme o půlčtvrté ráno a jako by tomu osud chtěl, za 15minut nám jede jediný noční vlak mířícíz Káhiry do Aswánu. Klepu se zimou, jsemk smrti unavený, ale šťastný, že se nám po-dařilo nejrizikovější úsek této cesty zvlád-nout bez sebemenší újmy… Jak by řekl pro-stý Egypťan „il-Hamdu lilla“, neboli „díkybohu“.

DANIEL JABLONSKI(autor je študent biologie)