DUBENČÍSLO 1, ROČNÍK 1Vychází ZDARMA

o vás pro vás

Jak slaví

Velik n ce

první školnícasopis

ROZHOVORS ŘEDITELEM ŠKOLY

KATEŘINSKÉ MENURETRO TÝDEN

MÓDA VE ŠKOLEELIŠKA BULÍŘOVÁ

vyhraj20 jízdenek!

naši kantori?

RYCHLÉ KONTAKTY NA NAŠI REDAKCI o5za5casopis@email.cz o5za5 o5za5

CO S QR KÓDY?Stačí si je načístčtečkou nainstalo-vanou v mobilua kód Vás přesmě-ruje k článku, we-bu apod.

Co se chystá?

9.4. Pedagogická rada - 3. čtvrtletí9.4. Třídní schůzky s rodiči žáků SŠDI a SŠOD11.4. Třídní schůzky s rodiči žáků SŠ Kateřinky18.4. Velikonoční prázdniny29.4. Pedagog. rada pro maturitní třídy

Toto ale trvalo. Studenti, spolužáci, učitelé, kolegové, kuchařky, uklízečky a další,dostává se Vám do rukou historicky první číslo školního časopisu školyv Kateřinkách, kterému jsme dali školní název o5 za 5 (čti opět za pět). A tohlejsme my, kteří pro Vás první číslo připravili. Tak ať se Vám dobře čte.

V únoru probíhalo v Brně Mistrovství České republikyv oboru čalouník s mezinárodní účastí. Více naší redakciprozradil student Honza Wagner: „Všechno to začalo26. února, když jsme se s Honzou Rázkem a panemmistrem Peckou vydali do Brna na soutěž v oboručalouník. Ta se konala na brněnském výstavištiv Bosonohách. Byla to obrovská budova, a jelikož tobyla moje první soutěž, tak jsem byl celkem nervózní,ale jak se začalo pracovat, tak nervozita zmizela“,dodává Honza. „S Honzou Rázkem jsme si našli svojepracovní tempo a myslím si, že jsme se oba snažili,aby ten konečný výrobek vypadal co nejlépe. Našímúkolem totiž bylo napopruhování rámečku, přišitía přibití pružin a jejich svázání. Druhým úkolem byločalounění křesla ze 60. let. Další den, tedy 28. února jsme dokončovali naše výrobky, které byly následněvyhodnoceny. První březnový den pak probíhalo vyhodnocení a vyhlášení vítězů jednotlivých oborů.“Další student Honza Rázek dodal, že spolu s HonzouWagnerem brali vše s humorem i přes velkou nervozitu. A co si přesněji naši studenti odnesli za

ceny? Samozřejmostí je pohár, medaile ale i dalšíužitečné ceny jako třeba USB disky, kancelářská židle,

vzorníky, sponkovačka a další. Jednalo seo osmý ročník této soutěže a už teď setěšíme, na další ročník.

Foto: osobní archiv Honzy Wagnera

DALŠÍ VELKÝ ÚSPĚCHNAŠICH ČALOUNÍKŮ

o vás pro vás2

Jsme u toho!

ná

ste

nk

a

Už pondělí 22. dubnabude velikonoční. A jak slavíVelikonoce naši kantoři?

h ló, t dysborovn

a aa

MgA. Jakub Nitsche Vzpomínám na Velikonoce moc

rád, stále je slavíme, pletu sipomlázku, vyšlehám manželku,

rodinu, letos budu choditi s dcerou a potom

pomlázku zasadíme.

Mgr. Filip JanušUž nechodím, ale slavíme je.Koledovat nechodím, protoževšude nalejou něco jinéhoa za chvilku je to konečná.Jen obejdu známý, kamarádya doma koledníkům samozřejměotevíráme, starším dáme panáka,mladším sladkosti a eventuelně nějaký drobný...

Mgr. Dagmar RajchertováMusím se přiznat, že pošpatných zkušenostechvětšinou neotevírám.A pokud vím, že přijdoutřeba kamarádky,vnoučata, tak to jsmedomluveni a tosamozřejmě otevřu.A špatné zkušenosti. Dětipřiběhly, ale nechtěly čokoládky, ale peníze...

Mgr. Jana MatějkováJá otevírám koledníkůmvelmi ráda, ale protože

bydlíme na kraji lesa, takk nám žádní koledníci

nechodí. Takže jávyčkávám, od rána mám

připravená vajíčka, čokoládya sladkosti a čekám na ty

koledníky, a když k nám nějakýzavítá, tak jsem hrozně ráda. Ale přijdou tak tři čtyři,maximálně. Potom vyrážíme s dětmi, protože mám

dva kluky, po sousedech a vydáváme se do Jizerek za rodiči a švagrovou...

Přátelé, naší pozorné redakci nemohlo utéct,že pan učitel Tomáš Jakubička oslavil 35.narozeniny. A jak? „Žena mi připravilapřekvapení, když jsem po pravidelném florbalešel s kamarády na pivo, a tam na mě čekali dvadorty a kamarádi, se kterými jsme oslavilinarozeniny. Dnes (tj. ve středu 27.3.) jsem ránodostal dárek, který na mě čekal na stole. Bylo totričko, které nosím od patnácti let a ono už selehce rozpadá. Mám na něm obrázek, který jsmesi na táboře sami vytvořili a natiskli, a tak mi hožena z toho starého trička vystřihla a přišila nato nové,“ říká učitel a dodává: „A kolegům veškole jsem upekl cheesecake a žena připravilakvasnicovou pomazánku.“ Redakce časopisu

o5za5 přeje dodatečně všechno nejlepší!

Všechno

nejlepší!

NEJEN NAŠI UČITELÉ FANDÍ TYGRŮM!

SLAVILO SE...

Kdo sleduje hokej, jistě ví, že liberečtí Bílí Tygři sedostali do semifinále. A dost možná i díkyskvělému fandění našich učitelů. Na hokeji jepravidelně k vidění pan učitel Ivo Zelený, takéPetr Kraus a občas i naše sekretářka Jiřina

Havlíková.

pan učitel Kraus

dubnová anketa

V naší soutěži jsme si pro vás připravilicelkem 20 jízdenek na autobusy DPMLJ.Stačí navštívit náš Instagram o5za5a odpovědět na otázku, kolik je na naší školestudentů. Pak si jen počkat do slosování, kteréproběhne 20. dubna 2019. Ten z Vás, kdo budenejblíže, vyhraje slibovanou cenu. Hodně štěstí!Výherce bude zveřejněn na našem Instagramu.

SOUTĚŽ O VÁS PRO VÁS

Eliška Bulířová je studentkou 4. ročníku oboruFashion design. Tento rok reprezentovala našíškolu na soutěži Burda Style v Liberci na Technickéuniverzitě, obsadila se svou kolekcí svrchních oděvůdruhé místo. Další úspěch Eliška přivezla z Jihlavy,kde se umístila na 7. místě z 15. Nyní se se svouk o l e k c í c h y s t á d o L y s é n a d L a b e m . O naší škole se dozvěděla na Educe. ,,Přihlásila jsem se, protože mám ráda módu, ráda maluji a chtělajsem vyzkoušet něco nového.“ Maturitou tytoúspěchy ale rozhodně nekončí. Elišku můžete takésledovat na jejím osobním blogu na Facebooku,kde rozjíždí svou vlastní značku EllDesign. Šije vše,od kabátů po šaty. Prozradila nám, že se začnevěnovat i šití svatebních a plesových šatů. Rozhodněse máme na co těšit. A co říká na módu na naší škole?Eliška se nám svěřila, že s oblékáním hlavně chlapcůna této škole není vůbec spokojená. ,,Více je zajímá,jakou značku mají na sobě, než co mají v hlavě.“Eliška ráda čerpá inspiraci na Instagramu, Pinterestu,nebo lidmi kolem sebe. V tomto roce ji inspirovalahlavně Vanda Janda, se svými nevšedními návrhy.V neposlední řadě nám prozradila, že jí někteříučitelé na této školehodně dávají. Ukázka práce EliškyEliška Bulířová

Foto: 2x archivElišky Bulířové

Načti si QR kód,a podívej se na blog EliškyBulířové.

móda veškoleEliška BulírováStrana čtyři novéhoškolního časopisu o5za5bude věnována móděna naší škole. Nejen kvůlitomu, že se zde nachází obor Fashion design. Máte pro nás tip nazajímavého člověka naškole, který módě rozumía rád se v jejím okolípohybuje? Dejte nám vědět. Děkujeme.

rozhovorPro první číslo nového školního časopisu jsme proVás pochopitelně vyzpovídali ředitele naší školy,pana Mgr. Václava Tichého. Pane řediteli, je pravda, že na této škole ještě nikdyžádný školní časopis nevycházel? Určitě nevycházel žádný časopis pravidelně, možnáže kdysi byly nějaké pokusy, třeba před patnácti,dvaceti lety. Pokud vyšel, bylo to jenom pár stránek,s tím že další čísla nevyšla...Proč jste souhlasil s časopisem a co od něj Vy sámčekáte? V čem počítáte, že bude pro studentya zaměstnance přínosem?Především se mi líbí, když studenti přijdou s nějakým novým návrhem, iniciativně. S tím, že by chtěli něco dělat nad rámec svých povinností. Každou takovou příležitost vítám, obzvlášť týká-li se ta činnost života školy.Pane řediteli, teď trošku k Vám. Zkuste se prosím na chvilku vrátit do školní lavice a pojďte vytáhnoutnějakou vtipnou historku, kterou máte v paměti. Dostal jste třeba nějakou poznámku?Ale ano, samozřejmě jsem měl nějakou tu poznámku. Ale abych řekl pravdu, už si na podrobnější věci nevzpomínám. Ale určitě mám vzpomínky z gymnázia, na učitele matematiky, který místo učení matematiky například vyučoval etiketu, tedy jak se třeba chovat v tramvaji apod. A někdy měl i zajímavé sprosté nadávky.Prozraďte, jak byste reagoval, kdybyste zjistil, žepodobný styl výuky matematiky provádí i některýz našich učitelů? Já si myslím, že pokud se to týká takové příhodya takových aktivit, a pokud ty aktivity nejsou naúkor vzdělávání studentů, tak mi přijde, že prozpestření hodiny a odpočinkovou chvilku to neníúplně od věci. Typická otázka. Čím jste chtěl být v dětství? Musím říct, že už si to moc dobře nepamatuji,možná i nějaký popelář. Když jsem byl na gymnáziua rozhodoval se co dál, rozhodoval jsem se mezimuzikou a vysokou školou pedagogického směru.Nakonec tedy vyšla druhá možnost. Teď se dostáváme k naší škole. Na co jste hrdý?A co byste rád změnil?Na toto mám jasný názor! Jsem rozhodně hrdý nanaše učitele, kteří dokážou perfektně připravit žákyna jejich úspěchy, a to ve všech oborech. Protože

reditel Václav Tichý

i v mezinárodních soutěžích patříme mezi nejlepší školy v republice, díky reprezentaci našich žáků. Teď o prázdninách jsem navštívil po našem kraji i několik firem. Zajímal jsem se o to, jak se zaměstnanci dívají na naše absolventy. Firmy jednotlivě prohlásili, že naši žáci jsou absolutně nejlepší. Ale i v praxi, a jsem rád, že naši žáci pochopili, že se neučí jen kvůli učitelům, ale hlavněkvůli sobě. To je také pochopitelně hezké. Těchto věcíje však minimum, narozdíl od těch negativních. Pane řediteli, kam až sahá Vaše ředitelování na této škole a vůbec jaký je Váš vztah ke Kateřinkám?Určitě mám ke Kateřinkám blízký vztah, zejména k této škole, kde dělám ředitele už hodně dlouho. Už jsem tady přes 35 let a aktuální ministr školství je mým 25. ministrem. A co Váš soukromý čas, co rád podnikáte? Ostatně víme, že jste se právě vrátil z Ameriky, jak jste si to tam užil?Užil jsem si to hezky, protože tam mám syna, který tam má rodinu, a k tomu tam mám tři vnoučata. Aktuálně měli prázdniny, a protože je často nevidím, tak to bylo fajn. Plánovali jsme se podívat do Virginie a na další místa. Bylo to něcojiného, takže to bylo velmi příjemné. Až na cestu, která je náročná, psychicky. Jinak co se týká mého volného času, je fakt, že ho zase tolik nemám, pro-tože všechno v práci nestihnu. Přestože jsem tady ve škole, tak pak musím dohánět i ve svém volném čase. Jinak musím říct, že rád sportuji, alespoň když to jde trochu pravidelně. A musím také říct, že se snažím tak nějak dohánět nedostatky ze svého vzdělání. Takže ve svém volném čase pravidelně chodím na doučování angličtiny. Snažím se, abych rozšířil svoje obzory v tomto směru. Pane řediteli, co byste rád dodal závěrem, na co jsme se nezeptali? Měl bych takovou prosbu, protože fakt je, že často mě jaksi trápí to, že někteří naši žáci, a jsou to jednotlivci, nám tu dělají zbytečnou škodu. Třeba před asi čtrnácti dny nám jeden žák roztřískal dveře v tělocvičně. Chtěli bychom pro studenty mnoho věcí zlepšit, ale protože tu těch pár jednotlivců rozbíjí vybavení, tak máme strach koupit něco nového, neboť všechno stojí peníze, a tím, že jsme škola, která není zřizována státem, tak se nekoukají na každou školu stejně jako na ostatní. Chtěli bychom nové hřiště atd., ale to jsou věci, na které my nemáme dotace. A tím chci říct, aby si studenti více vážili školního majetku, aby se nejen oni, ale i škola dál mohla rozvíjet a mohli bychom se odrazit dál.

Nelze začít s nikým jiným, než s hlavounaší kuchyně, a to paní Evou Kolčabovou.Tato vedoucí kvarty ráda modernizujezaprášené kuchařské a kulinářské kumštya zkouší vařit z nových ingrediencí. Daříse jí, laťku si s týmem drží na cca 370obědech pro celou školu. A my tu pro Vásmáme krátký rozhovor...Redakce: Jak vycházíte jako hlavní kápocelého kuchařského týmu v kuchynis kuchařkami a mladým novým kuchaříkem? Eva: Pokud funguje, vycházíme na výbornou,pokud nefunguje, musím zatlačit. Ale myslímsi, že to klape, jak by mělo.Redakce: Baví Vás tato práce? Eva: Baví mě vyskočit z komfortu Redakce: Jaký je pro Vás pohled z jídelníhookénka na študáky a na pedagogy? Eva: Studenti jsou poslušní a milí a učiteléprohodí i vtípek s úsměvem na tváři.Redakce: A na závěr... čeká na studentya učitele nějaká lahodná třešnička nadortu, na kterou se budeme společně těšit? Eva: Můžeme se těšit navelikonoční balíčkys překvapením. A taky navýzdobu naší malebnéjídelny, tu pro nás chystajínaši aranžéři.

kat rinsk m nue é e

Představujeme Vám kuchařku měsíce dubna,hlavní kuchařku naší jídelny Růženu Ulrychovou,která se neustále usmívá a ráda říká, že sečlověk celý život učí. Růženka v kuchyni našíškoly pracuje dva roky a práce ji moc baví, cožje na ní ostatně vidět. Má 29 let praxe, předtímpracovala 10 let v restauraci, a nebo i v Preciose.Má ráda i nová jídla, se kterými naše školníkuchyň v poslední době přichází. Velkou radostjí udělá, když dětem chutná, a těm našim chutná!Chodí si i přidávat, dodává kuchařka. Růžena

s kolektivem vychází velmi dobře, neb pracuje sesamými ženskými a taky Davídkem, který je

takovým zpestřením u plotny.

JÍDELNÍČEKNaskenuj siQR kód a zjisti,co se chystáv jídelně...

Eva Kolčabová, vedoucí stravování

RůženaUlrychová

Ráda bych Vám postupně představilatým naší kuchyně, který se o Vás s láskou a péčí stará.

Společně pro Vás chystáme jídelní menu, kam zařazujemesezónní zeleninu, místní suroviny. Snažíme se je sladit s tradičními

svátky, kdy nám s výzdobou pomáhají naši aranžéři pod vedením paníCiglanové. Velkou měrou přispívají i naši dodavatelé například řeznictví

Fontána v Oldřichově v Hájích a nebo Gastrodrive pana Tesaře.V dubnu pro Vás chystáme retro týden (8. - 12. 4.) a samozřejmě

neopomeneme svátky a řádně je s Vámi oslavíme.

o vás pro vás6

Ve 14. a 15. století zde stával STRÁŽNÍ HRÁDEK,který sloužil jako obrana zemské stezky vedoucído Frýdlantu. Našli se zbytky keramiky, podlepověsti zde sídlil loupežník Černý Jíra, zříceninastojí v hustém kateřinském lese. Když se vydátepo běžecké trase našich tělocvikářů směremk lomu, tak Vás čeká malé rozcestí, cesta dálepokračuje a potom je jedna trasa do svahu a druház kopce, samozřejmě si vyberete tu z kopce,a to je ten pravý směr pro tuto vyhlídku.

ZBYTKY SKALNÍHO HRADU JEZDEC

Foto: Tereza Marková

Vyzkoušeno

redakcí!

Na střední škole nás učila ruštinu Tamara. Nikdojí neřekl, jinak i pro učitele byla Tamara. Nevím,jaké měla příjmení. Ruská vojačka, která nakonci II. světové války padákem seskočilav Tatrách, aby pomohla Slovenskému národnímupovstání. Přidala se ke slovenským partyzánům -partyzánka Tamara. Po válce se zde vdalaa natrvalo usadila. Tak se to alespoň na školetradovalo. Bůh ví, jaká byla pravda. Nanormalizační škole však měla neotřesitelnoupozici komunistky, Rusky.Kádrově, tedy z pohledu komunistické moci, bylaneodstřelitelná. Nevzpomínám, že by se usmála. Tamara česky téměř nehovořila, rozdávala čtyřky,tak jsme rusky mluvili dobře. Házela po nás klíče,uhýbali jsme, mohutný svazek zvonil o topení.V jejím dobrém rozmaru létaly křídy. Bylavýrazná osobními zvuky, řekněme, že silněchroptěla.S koncem školy se mi ztratila z povědomí, poslézeodešla ze školy společně s ruštinou. Po letechjsem ji potkal v tramvaji. Stále stejný zarytý výraz,natužená kštice, rudé rty a pochopitelně silnýodér. Setkali jsme se pohledem, těžko si mnemohla pamatovat, nicméně rukou zalovila v kabele.Slyšel jsem zvuky klíčů. Vystoupil jsem. Je to pár let.Stojím u Hřbitova na Olšanecha červená tramvaj ujíždí kamsik východu. Sbohem, Tamaro!

Vzpomínka na mojí školu...PARTYZÁNKA TAMARA

BaA. Jiří Horák

...Jiří Horák

Jak se ke skalnímuhradu dostat?

kam v okolíkaterinek

Vydávají studentiŠkoly Kateřinky

Periodicita: občasníkRedakce: Dušan Pfohl, Pavla Čermáková,Tereza Marková, Martin Adam, Barbora

Nováčková, Bára Erlebachová, Mgr. Jana Matějková Distribuční místa: Jídelna, stolek na druhém

patře u schodů. Ročník 1, Číslo 1,Foto: Bára Erlebachová, není-li uvedeno jinak.