Vybraná MZCHÚ Kraje Vysočina 2015

PR Doupský a Bažantka

PR Rašeliniště Loučky

PR U Hájenky

PP Dobrá Voda

PP Hajnice

PP Obecník

EVL Na Ostrážné

Vyhodnocení zásahů a opatření realizovaných v rámci II. etapy projektu Biodiverzita

Ester Ekrtová, Vojtěch Kodet, Petr Hesoun,

Ivo Dvořák & Jaromír Maštera

2015

2

Obsah

Úvod............................................................................................................................................................ 5 PR Doupský a Bažantka .................................................................................................................... 6 1 Charakteristika a poloha lokality.............................................................................................................. 7 2 Metodika................................................................................................................................................... 9 3 Výsledky................................................................................................................................................. 10

3.1 Vytvoření drobných tůní ................................................................................................................... 10 3.2 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................... 13 3.3 Kosení .............................................................................................................................................. 15 3.4 Stržení drnu ...................................................................................................................................... 16

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území .................................................................................................... 17 4.1 Flóra a vegetace ................................................................................................................................ 17 4.2 Mykobiota......................................................................................................................................... 19 4.3 Fauna................................................................................................................................................ 20

5 Doporučení pro ochranu a management lokality ................................................................................... 23 5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče.............................................................................................. 23 5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území............................................................................ 24

PR Rašeliniště Loučky ..................................................................................................................... 27 1 Charakteristika a poloha lokality............................................................................................................ 28 2 Metodika................................................................................................................................................. 31 3 Výsledky................................................................................................................................................. 31

3.1 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................... 31 3.2 Vytvoření drobných tůní ................................................................................................................... 34 3.3 Vyčištění mělkého odvodňovacího kanálku....................................................................................... 36 3.4 Kosení .............................................................................................................................................. 37



PR U Hájenky ...................................................................................................................................... 48 1 Charakteristika a poloha lokality............................................................................................................ 49 2 Metodika................................................................................................................................................. 52 3 Výsledky................................................................................................................................................. 52

3.1 Úprava vodních poměrů v ostřicovém porostu v litorálu rybníka...................................................... 52 3.2 Vytvoření drobných tůní ................................................................................................................... 55 3.3 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................... 57

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území .................................................................................................... 58 4.1 Flóra a vegetace ................................................................................................................................ 58 4.2 Fauna................................................................................................................................................ 61


PP Dobrá Voda.................................................................................................................................... 66 1 Charakteristika a poloha lokality............................................................................................................ 67 2 Metodika................................................................................................................................................. 70 3 Výsledky................................................................................................................................................. 70

3.1 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................... 70

3

3.2 Vytvoření drobných tůní a úprava toku potoka ................................................................................. 71 3.3 Kosení .............................................................................................................................................. 74 3.4 Oprava přístupové cesty ................................................................................................................... 74

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území .................................................................................................... 76 4.1 Flóra a vegetace ................................................................................................................................ 76 4.2 Fauna................................................................................................................................................ 77


PP Hajnice ............................................................................................................................................ 82 1 Charakteristika a poloha lokality............................................................................................................ 83 2 Metodika................................................................................................................................................. 86 3 Výsledky................................................................................................................................................. 86

3.1 Vytvoření drobných tůní ................................................................................................................... 86 3.2 Kosení .............................................................................................................................................. 90



PP Obecník ......................................................................................................................................... 100 1 Charakteristika a poloha lokality.......................................................................................................... 101 2 Metodika...............................................................................................................................................104 3 Výsledky...............................................................................................................................................104

3.1 Oprava obtokového koryta ............................................................................................................. 104 3.2 Vytvoření drobných tůní ................................................................................................................. 106 3.3 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................. 107 3.4 Kosení ............................................................................................................................................ 109

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území .................................................................................................. 110 4.1 Flóra a vegetace .............................................................................................................................. 110 4.2 Fauna.............................................................................................................................................. 112

5 Doporučení pro ochranu a management lokality ................................................................................. 114 5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče............................................................................................ 114 5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území.......................................................................... 115

EVL Na Ostrážné.............................................................................................................................. 116 1 Charakteristika a poloha lokality.......................................................................................................... 117 2 Metodika...............................................................................................................................................120 3 Výsledky...............................................................................................................................................120

3.1 Kosení ............................................................................................................................................ 120 3.2 Redukce náletových dřevin ............................................................................................................. 122

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území .................................................................................................. 124 4.1 Flóra a vegetace .............................................................................................................................. 124 4.2 Fauna.............................................................................................................................................. 126

5 Doporučení pro ochranu a management lokality ................................................................................. 130 5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče............................................................................................ 130 5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území.......................................................................... 131

Literatura...............................................................................................................................................131

4

Zadavatel: Kraj Vysočina, Žižkova 1882/57, 587 33 Jihlava Řešitelé:

RNDr. Ester Ekrtová, Ph.D., nám. Bratří Čapků 264, 588 56 Telč, [email protected] Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., Úvoz 23, 586 01 Jihlava, [email protected] Ing. Petr Hesoun, Hradecká 315, 378 53 Strmilov, [email protected] Ivo Dvořák, Tylova 23, 586 01 Jihlava, [email protected] Mgr. Jaromír Maštera, Slavíčkova 22, 586 02 Jihlava, [email protected]

Za poskytnutí mykologických údajů děkujeme Ing. Marku Bromovi a za technickou spoluprácí Ing. Daně Kodetové a Ing. Martinu Tejkalovi, Ph.D. Realizováno v rámci II. etapy projektu Kraje Vysočina s názvem „Biodiverzita“, který byl financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF) prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a Krajem Vysočina.

5

Úvod

Sedm vybraných maloplošných zvláště chráněných území (PR Doupský a Bažantka, PR Rašeliniště Loučky, PR U Hájenky, PP Dobrá Voda, PP Hajnice, PP Obecník, EVL Na Ostrážné) představují relativně pestrou škálu vegetace rašelinišť, rašelinných a vlhkých luk a dalších mokřadních společenstev zasažených v různé míře negativními vlivy odvodnění, anebo delší absence tradičního obhospodařování. Rašeliništní a mokřadní vegetace představuje na Českomoravské vrchovině typickou ukázku přírodních společenstev, která v sobě kombinují prvky primárního bezlesí a kulturně vzniklé nelesní krajiny úzce spojené s tradičním zemědělským hospodařením. Kraj Vysočina je v současnosti jedním z center této cenné rašeliništní a mokřadní vegetace v ČR, a proto je velmi žádoucí věnovat lokalitám zvýšenou pozornost a podnikat kroky pro významné zlepšení jejich celkového stavu, aby zůstaly zachovány pro další generace. Cílem realizovaných zásahů bylo významně zvednout potenciál regenerace degradovaných částí lokalit a případně obnovit nebo nově vytvořit biotopy vhodné pro úspěšné přežívání a rozvoj významných druhů živočichů a rostlin. Autorský kolektiv prováděné práce koordinoval a dohlížel nad jejich provedením, aby nedošlo k nevratnému poničení cenných biotopů a populací významných druhů živočichů a rostlin. Dále bylo cílem zdokumentovat a vyhodnotit realizaci a úspěšnost těchto zásahů. V rámci prací proběhl orientační monitoring cílových a z hlediska ochrany přírody klíčových biotopů a na ně vázaných významných živočichů a rostlin. Nedílnou součástí hodnocení je stručný návrh doporučení pro budoucí management území. V rámci této zprávy jsme z důvodu přehlednosti a lepší využitelnosti dat zpracovali jednotlivé lokality odděleně.

6

PR Doupský a Bažantka



2015

7

1 Charakteristika a poloha lokality

Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Jihlava, obec Doupě, Doupský rybník a na něj navazující údolní rašeliniště na západním až jihozápadním okraji obce, asi 100 – 700 m jihozápadně od centra obce.

Katastrální území: Doupě, Řídelov

Výměra: 11,2 ha

Nadmořská výška: 593 m n. m.

Kód ZCHÚ podle ÚSOP: 717

Biotopová charakteristika: Rašeliniště Bažantka je typickou ukázkou rozsáhlého údolního rašeliniště vázaného na mělké široké údolí mezi rybníky Drdák a Doupský. Bohužel lokalita byla v minulosti zasažena drastickou meliorací spojenou s částečnou regulací původního toku potoka. Následoval ústup pravidelného hospodaření na obtížně zkulturnitelných plochách nejhlubší části rašeliniště a pak pokračovala celková devastace plochy v důsledku přirozené sukcese dřevin a šíření expanzního rákosu a třtiny šedavé. Původní společenstva se v lepším stavu zachovala jen na menší části původního rašeliniště za rybníkem Doupský. Kromě bohatě vyvinuté vodní vegetace tvořené stulíkem menším (Nuphar pumila, §1/C1) na ploše Doupského rybníka jsou zde zastoupena především mezotrofní rašeliništní společenstva v různém stupni degradace, která podél gradientu vlhkosti přecházejí ve vegetaci rašelinných až vlhkých pcháčových luk. V různě zazemněných kanálech, degradovaných plochách původního rašeliniště a jen okrajově v litorálu rybníka je vyvinutá vegetace vysokých ostřic. Značnou část lokality zaujímají terestrické porosty rákosin nebo různě zvodnělá vegetace s dominantní třtinou šedavou (Calamagrostis canescens). Z dřevinné vegetace jsou přítomné různě rozsáhlé porosty mokřadních vrbin a mokřadních olšin až okrajově fragmenty rašelinných březin.

Obr. 1: Poloha PR Doupský a Bažantka v Kraji Vysočina

8

Obr. 2: Orientační poloha PR Doupský a Bažantka.

9

Obr. 3: Vymezení lokality Doupský a Bažantka podle hranice přírodní rezervace.

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací na jaře r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (vytvoření tůní, redukce náletových dřevin, kosení) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:

� Taxony zvláště chráněné podle vyhl. MŽP ČR č. 395/1992 Sb. v platném znění §1 = kriticky ohrožený §2 = silně ohrožený §3 = ohrožený

� Taxony Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH 2012) C1 = kriticky ohrožený C2 = silně ohrožený C3 = ohrožený C4a = vzácnější vyžadující pozornost

10

� Taxony červených seznamů dalších skupin (PLESNÍK et al. 2003, FARKAČ et al. 2005, HOLEC et al. 2006, KUČERA et al. 2012, ŘEZÁČ et al. 2015) RE = regionálně vymizelý CR = kriticky ohrožený EN = ohrožený VU = zranitelný NT = téměř ohrožený DD = chybí dostatečné údaje

� Taxony regionálně významné V = regionálně významný, neuvedený ve vyhlášce ani v národním červeném seznamu

3 Výsledky

V následujících podkapitolách jsou komentovány jednotlivé zásahy a jejich provedení s ohledem na biodiverzitu, vzácné, chráněné a ohrožené druhy či společenstva. Konkrétní rozsah a provedení stavebních i nestavebních opatření je doloženo dokumentacemi skutečného provedení zhotovitelů.

3.1 Vytvoření drobných tůní Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a vybraných druhů bezobratlých živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Dále byl zásah směrován na zatraktivnění ploch pro bekasinu otavní a další druhy ptáků vázaných na mokřadní společenstva. Vytvoření a obnova různě rozsáhlých osluněných tůní přinese do území mozaiku biotopů, které zde dosud ve větším měřítku chyběly a jsou významné pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů mokřadů. Navíc velmi efektivně zvýší potenciál degradovaných ploch, které byly jen omezeně významné z pohledu cílových předmětů ochrany. Před realizací byly na lokalitě pouze vodní strouhy, z nichž část byla zazemněná, tůně zde nebyly žádné. Z obojživelníků byl zjištěn pouze ojedinělý výskyt skokanů krátkonohých (Pelophylax lessonae, §1/VU) v suchozemské fázi.

Obr. 4: Porovnání stavu před (20.8.2014) a po (23.9.2015) provedených zásazích na východním okraji lokality. Husté vrbové křoviny zde byly zčásti odstraněny a byla zde vybudována soustava několika tůní a obnovena pravidelná seč (V. Kodet). Provedení: Vytvoření tůní bylo realizováno na východním okraji rašeliniště v zimním období začátkem roku 2015. Jednalo se o plochu s rozpadlými polykormony vrbin, částečně zasaženou výraznou expanzí rákosu. Před vytvořením tůní byl odstraněn porost dřevin, pařezy a kořenové baly byly vytrhány a byla zde vytvořena soustava celkem čtyř různě rozsáhlých tůní. Zemina vzniklá při tvorbě tůní byla z větší

11

části odvezena z lokality. Pouze část vytrhaných pařezů a kořenových balů, které bylo technicky obtížné z lokality odstranit (plocha je silně zvodnělá a vzhledem k mírné zimě vůbec nezamrzla), byla umístěna na okraj náletu dřevin nedaleko nově vytvořených tůní. Při vytvoření tůní nevznikly žádné viditelné valy či deponie, které by bránily vývoji strukturované mokřadní vegetace či stěžovali následné kosení revitalizovaných ploch. Naopak byly v rámci realizace tůní v prostoru východního okraje lokality odstraněny všechny staré deponie podél zčásti zazemněných odvodňovacích kanálů vedených po okraji lokality. Dále byla vytvořena řada drobných tůní podél jižního až jihozápadního okraje lokality. Tůně zde byly vytvořeny jednak v ploše zazemněného odvodňovacího kanálu a dále za valem oddělujícím kanál od plochy rašeliniště. Val byl při budování tůní mírně zvýšen, aby bránil průniku splachů srážkové vody z pole na jižní straně PR. Cílem zásahu bylo zachytit eutrofní splachy na vnější straně kanálu a zabránit jejich splachování do plochy rašeliniště.

Obr. 5: Průtočný kanál zůstal zachován jako mělká stružka, deponie po okrajích původního kanálu byly strženy a odstraněny (25.2.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek vytvoření soustavy tůní lze považovat za zdařilý. Při realizaci nedošlo k likvidaci významné vegetace či populace významných druhů. Tůně byly vytvořeny v ploše, která byla z pohledu ochrany přírody nevýznamná. Jejich realizací se plocha výrazně obohatila o mozaiku potenciálně velmi zajímavých a cenných mokřadních biotopů. V případě revitalizované plochy na východním okraji území, ihned v první sezóně po zásahu se zde začala obnovovat cílová mokřadní a luční vegetace. Významně regenerovaly např. porosty kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica, C4a), začal se šířit starček potoční (Tephroseris crispa, C4a), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3), či violka bahenní (Viola palustris, V) aj. Nedošlo k šíření žádných nežádoucích druhů, pouze se ve větší míře vyskytly druhy typické pro obnažené bahnité substráty, jako např. sítina žabí (Juncus bufonius) či sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), a na části ploch výrazně regeneroval rákos. Bohužel nebylo možné posoudit kolonizaci širším spektrem mokřadních a vodních druhů, protože díky rekordnímu suchu tůně v letním období částečně či úplně vyschly. Díky vytrhání pařezů dřevin bude možné plochu pravidelně udržovat sečí, což porosty v následujících letech výrazně druhově obohatí a zvedne jejich kvalitu z pohledu celkové biodiverzity území. Hromada vytrhaných pařezů a kořenových balů, která byla umístěna do plochy se silně expandujícím rákosem bez cenné, nebo potenciálně cenné vegetace, bude v budoucnu sloužit jako úkryt či vhodné potenciální zimoviště pro řadu druhů živočichů. V roce 2015 nebyli zatím v tůních zaznamenáni žádní pulci, ale v létě byl u tůní zjištěn jeden subadultní skokan ostronosý (Rana arvalis, §1/EN). V okolí tůní a na jejich okrajích se zdržovaly a lovily bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN). V tůních na jižním až jihozápadním okraji území, se i přes jejich eutrofní charakter vytvořila zajímavá vodní a mokřadní vegetace. Velmi bohatě zde byly zastoupeny porosty rdestu maličkého (Potamogeton pusillus agg., V) a hvězdoše (Callitriche sp.), na okrajích se šířily porosty zábělníku baheního (Comarum palustre, C4a) a dalších mokřadních druhů.

12

Obr. 6: Plocha po odstranění vrbin připravená k vytrhání pařezů a vybudování tůní (30.1.2015, V. Kodet).

Obr. 7: Pohled na plochu po vytrhání pařezů a vybudování tůní (4.4.2015, V. Kodet).

Obr. 8: Část pařezů, které nebylo možné z technických důvodů z lokality odstranit, byla složena na okraj porostu náletových dřevin a může sloužit jako zimoviště či úkryt pro živočichy (4.4.2015, V. Kodet).

13

Obr. 9: Regenerace luční a mokřadní vegetace na plochách po odstranění vrbin probíhala velmi dobře, pouze výraznější bylo zmlazení rákosu (10.6.2015, V. Kodet).

Obr. 10: Tůň na jižním okraji PR vytvořená na podzim v r. 2014 v místě zazemněného melioračního kanálu s bohatými porosty rdestu maličkého (Potamogeton pusillus agg., 2015, E. Ekrtová).

3.2 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce porostů náletových dřevin představovala klíčový zásah obnovy v ploše rašeliniště Bažantka. Náletové dřeviny na lokalitě zcela potlačily původní porosty mezotrofních rašelinišť nebo výrazně omezovaly jejich rozsah a částečně způsobovaly nežádoucí zástin cenných ploch. Jejich odstranění bylo zásadní pro obnovu, případně rozšíření rozlohy cenných druhově bohatých porostů. Cílem zásahu bylo obnovit otevřený charakter rašeliniště s mozaikou osluněných solitérních vrbin, což je klíčový biotop pro většinu předmětů ochrany PR. Provedení: Redukce dřevin probíhala na ploše PR již od r. 2012 v rámci projektu Pobočky ČSO na Vysočině „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“ a soustředila se na centrální silně degradovanou část rašeliniště. Zde prezentovaný projekt na již provedené práce plynule navázal. Odstraněny byly výběrově dřeviny v ploše rašeliniště včetně okrajových částí, kde byly posléze vytvořeny soustavy tůní. Dále byl vykácen pás olší v litorální zóně Doupského rybníka při nátoku do rybníka. Většina kácení a vyklizení pokácené dřevní hmoty probíhala v zimním období 2014/2015. Hlavní práce skončily na konci března r. 2015 z důvodu začátku hnízdění bekasiny otavní. V této fázi byly již práce téměř dokončeny včetně vyklizení drobných těžebních zbytků.

14

Obr. 11: Dřevní hmota vykácená při obnově nelesního charakteru plochy (22.2.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Realizaci lze hodnotit jako celek jednoznačně pozitivně. Vykácením značné části vrbin a části náletu břízy a olše se plocha otevřeného rašeliniště zvětšila minimálně o polovinu. Zároveň se podařilo zachovat mozaikovitý charakter stanoviště, kde jsou v otevřeném rašeliništi přítomné jak jednotlivé osluněné solitery vrb, tak souvislejší porosty vrbin. Odstranění pásu olše při nátoku do Doupského rybníka zase částečně otevřelo a oslunilo litorální porosty ve zhlaví rybníka, což by mělo mít pozitivní efekt na část živočichů vázaných na otevřený charakter litorálních porostů, které zde před tím téměř chyběly.

Obr. 12: Odstranění pásu olší při okraji rybníka Doupský a pokosení porostu na hranu litorálu rybníka. Na snímcích porovnání stavu před (20.8.2014) a po zásahu (23.9.2015, V. Kodet).

Obr. 13: Pohled před (20.8.2014) a po (23.9.2015) provedení odstranění vrbin na východním okraji PR a prokácení náletu bříz a olší, čímž byl východní okraj propojen s centrální částí PR (V. Kodet).

15

3.3 Kosení Důvod zásahu: Pravidelná, pečlivě provedená seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity rašeliništních a lučních biotopů. Pravidelná seč postupně odstraňuje nežádoucí nahromaděné živiny na plochách, které byly dlouhodobě bez seče anebo vystaveny jejich zvýšenému splachu z okolí. Kosením také dochází k tlumení výrazných nežádoucích dominant, čímž se otevírá prostor pro přežívání širokého spektra druhů od konkurenčně slabých druhů po typické dominanty porostů. V případě této lokality je to především problematická expanze rákosu, případně třtiny šedavé. Cílem zásahu bylo maximálně rozšířit plochu cenných přírodních společenstev na lokalitě na úkor degradovaných a z pohledu ochrany přírody omezeně cenných porostů terestrických rákosin. Zároveň maximálním možným způsobem zvednout kvalitu nejzachovalejších ploch PR. Provedení: Seč v sezóně 2014 byla provedena na celé ploše pokosené v předchozím roce 2013. Bylo tak navázáno na rozsáhlé plochy v r. 2013 asanovaných terestrických rákosin, kde byla seč obnovena v rámci projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“. V roce 2015 se seč ještě rozšířila na plochy v okolí nově vybudovaných tůní po odstraněných vrbinách a deponiích zeminy na východním okraji PR. Degradované plochy s dominujícím rákosem byly pokoseny 2x, zachovalé části 1x za vegetační sezónu. Seč byla provedena mozaikovitě, na zachovalých plochách byly ponechány nedosečky. Byla vynechána především část porostů s výrazným zastoupením vrby rozmarýnolisté. Seč i vyhrabání sena byla provedena kvalitně. Ovšem po první seči byla část posečené hmoty ponechána ležet na lokalitě příliš dlouhou dobu. Nicméně poté byla plocha znovu pokosena a důkladně vyhrabána.

Obr. 14: Pravidelná seč byla obnovená v prostoru odstraněných vrbin a části náletových dřevin na východním okraji území. Porovnání stavu před (20.8.2014) a po (23.9.2015) provedení prací (V. Kodet). Výsledek realizace: Realizace projektu umožnila opakovanou seč na plochách v r. 2013 asanovaných terestrických rákosin. Sanace značné části těchto porostů na ploše původního rašeliniště má pro lokalitu zásadní význam a možnost opakované seče v několika dalších letech po jejich odstranění je pro potlačení rákosu a regeneraci cílových společenstev klíčová. Již ve vegetační sezóně r. 2015 byl stav původních terestrických rákosin o poznání lepší než v předcházejících letech. Porosty se celkově druhově obohatily. Původně se jednalo o monodominantní porosty rákosu s vysokou vrstvou

16

stařiny a téměř bez dalších druhů. Po opakované seči se zde výrazně rozšířily cílové druhy jako kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3), vrbovka bahenní (Epilobium palustre, C4a), zábělník bahenní (Comarum palustre, C4a). I přesto, že rákos je v porostech stále dominantním druhem, celkově významně vzrostlo zastoupení dalších lučních a mokřadních druhů, jako jsou ostřice ježatá (Carex echinata), ostřice šedavá (Carex canescens), violka bahenní (Viola palustris, V), psineček psí (Agrostis canina), pcháč bahenní (Cirsium palustre), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), blatouch bahenní (Caltha palustris), karbinec evropský (Lycopus europaeus) aj. Výskyt ruderálních druhů, jako je např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) je oproti předchozímu stavu zcela ojedinělý.

Obr. 15: Provedení mozaikovité seče v nejcennější části území (18.9.2014, V. Kodet).

3.4 Stržení drnu Důvod zásahu: V případě silně degradovaných ploch s dominantním zastoupením expanzních a ruderálních druhů je nejefektivnějším způsobem obnovy plochy stržení drnu. Na holé obnažené ploše po odstranění blokujících dominant velice dobře regenerují cílová společenstva (aktivace semenné banky, zdroj diaspor v okolí). Zároveň se plocha částečně zbaví nežádoucích živin, což je pro regeneraci vlhkých až rašelinných luk a mokřadů velmi důležité. Dále se stržení drnu provádí na místech, kde jsou přítomné nežádoucí staré deponie, které se často obtížně obhospodařují, brání vytvoření kontinuálnímu gradientu vegetace podél gradientu vlhkosti či způsobují nežádoucí stagnaci vody apod. Provedení: Drn byl stržen v celém prostoru budování soustavy tůní na východním okraji lokality. Strženy byly i staré deponie zeminy podél již zazemněných odvodňovacích struh lemující východní okraj PR (viz obr. 6 a 9). Většina strženého materiálu byla z lokality odvezena, pouze část vytrhaných kořenů byla ponechána na místě a složena na okraj porostu náletových dřevin, který je z vegetačního pohledu nevýznamný (viz obr. 7). Práce proběhly bez komplikací a nedošlo při nich k žádnému nežádoucímu narušení populací významných druhů a vegetace. Výsledek realizace: Díky stržení drnu v ploše odstraněných vrbin se velmi podstatně usnadnila praktická péče o tuto plochu. Plocha je v tomto stavu bez problémů kositelná a vykliditelná. Velice dobře zde probíhala regenerace původních mokřadních společenstev. Objevilo se minimální zastoupení ruderálních druhů. Také expanzní rákos byl stržením drnu částečně oslaben a na místě regenerovaly jen řídké porosty. Díky stržení starých depinií se z lokality odstranily ruderální a degradované plochy, které v minulosti komplikovaly provedení seče až na hranu zazemněných kanálů. Celý východní okraj území je teď podstatně lépe kositelný a kvalita porostů se částečně zlepšila.

17

4 Zhodnocení stavu biodiverzity území

Celkově lze současný stav území hodnotit velmi pozitivně. Jednoznačně lze konstatovat, že provedené zásahy zásadně pozvedly kvalitu a druhovou pestrost lokality a významně rozšířily plochu cenných společenstev. Je potřeba této situace využít a v obnově území pokračovat v dalších letech.

4.1 Flóra a vegetace PR Doupský a Bažantka patřila v minulosti k nejvýznamnějším rašeliništním lokalitám na Českomoravské vrchovině. Jednalo se o typickou ukázku rozsáhlého údolního rašeliniště silně reliktního typu obklopeného řadou minerotrofních svahových pramenišť. Bohužel větší část původní lokality byla v minulosti zdevastována drastickou meliorací a následujícím zkulturněním a centrální část rašeliniště vlivem ústupu pravidelného hospodaření téměř zanikla pod sukcesí dřevin a expanzí rákosu a třtiny šedavé. Velmi neblaze se na kvalitě vegetace zčásti zachovalých ploch podepsalo zplavování živin z pole na jižním okraji PR a dále pak i sekundární zvodnění způsobené narušením vodního režimu lokality jako celek. Přes všechny výše uvedené skutečnosti se na části ploch stále zachovaly relativně cenné porosty mezotrofních rašelinišť s výskytem boreálních ostřic (sv. Caricion canescenti-nigrae, as. Agrostio caninae-Caricetum diandrae), které na odsušenějších místech přecházejí ve vegetaci mezotrofních rašelinných luk (sv. Caricion canescenti-nigrae, as. Caricetum nigrae) až k ochuzeným typům vlhkých pcháčových trávníků (sv. Calthion palustris). Především v zazemněných částech kanálů po obvodu PR jsou přítomné kvalitní porosty vysokých ostřic as. Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae s dominantní ostřicí zobánkatou (Carex rostrata). Významné plochy území pokrývá různě zvodnělá vegetace Carici elatae-Calamagrostietum canescentis s dominantním zastoupením třtiny šedavé (Calamagrostis canescens), která představuje degradační fázi po dlouhodobě nekosených a odvodněním narušených porostech původních rašelinišť a rašelinných luk. Obdobný případ pak představují porosty terestrických rákosin. Z křovinné vegetace jsou bohatě zastoupeny mokřadní vrbiny (sv. Salicion cinereae) a velice cenným společenstvem je porost mokřadní olšiny (sv. Alnion glutinosae) v nenarušené části výtopy Doupského rybníka. Okrajově a v nevyhraněné formě se na náletem zarostlých plochách rašeliniště vyskytuje vegetace blízká rašelinným březinám.

Obr. 16: Vrba rozmarýnolistá (Salix rozmarinifolia, C3) je na lokalitě početná (27.4.2012), avšak prstnatců májových (Dactylorhiza majalis, §3/C3) zde kvete jen několik jednotlivých rostlin (20.5.2014, V. Kodet).

18

Z floristického pohledu je to území v porovnání s minulostí celkově ochuzené. Ovšem díky výskytu populací významných boreálních druhů, jako je ostřice bažinná (Carex limosa, §2/C2), ostřice dvoumužná (C. diandra, C2), ostřice plstnatoplodá (C. lasiocarpa, §2/C3), a relativně široké škály ohrožených a vzácných druhů rašelinných až vlhkých luk a mokřadů lze lokalitu stále považovat za regionálně i nadregionálně významnou s výsktyem druhů ptačinec bahenní (Stellaria palustris, C2), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3), starček potoční (Tephroseris crispa, C4a), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a), rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata, C4a), zábělník bahenní (Comarum palustre, C4a), vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora, §2/C3), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum, C3), vrbovka bahenní (Epilobium palustre, C4a), vrba rozmarýnolistá (Salix rozmarinifolia, C3), hadí mord nízký (Scorzonera humilis, C4a), bublinatka jižní (Utricularia australis, C4a), bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea, C3), vrba pětimužná (Salix pentandra, C4a) aj. Jednoznačně nejvýznamnějším druhem na lokalitě je bezesporu stulík menší (Nuphar pumila, §1/C1), který má na ploše Doupského rybníka nejpočetnější populaci v celé České republice.

Obr. 17: Ostřice bažinná (Carex limosa, §2/C2) je významným boreálním druhem (29.6.2013, V. Kodet).

Obr. 18: Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3) při netypicky podzimním kvetení (18.9.2014, V. Kodet).

19

Obr. 19: Bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea, C3) rostoucí na okraji strouhy (22.9.2014, V. Kodet).

4.2 Mykobiota Vzhledem k silné degradaci biotopů se na lokalitě většinou vyskytují jen běžní zástupci mykobioty rašelinišť a vlhkých luk, a to ještě v malé početnosti na velmi omezené ploše. Na lokalitě fruktifikují čepičatka močálová (Galerina paludosa) a penízovka rašeliníková (Sphagnurus paluster). Ze vzácných a ohrožených druhů byla v řídké mokřadní olšině s rákosovým podrostem překvapivě ale ojediněle nalezena václavka bažinná (Armilaria ectypa, §1/CR)

Makromycety střídavě vysychavých krátkostébelnatých acidofilních trávníků jsou na lokalitě omezeny pouze na plošně nevelké partie při JV hranici PR (GPS 49°13'59.1790"N 15°25'40.0634"E). Do skupiny hub spíše s roztroušeným výskytem v rámci ČR a na lokalitě se vyskytujících řadíme kyjovečku ostnovýtrusou (Clavulinopsis helvola, V) a voskovku citrónovou (Hygrocybe chlorophana, NT), z hojnějších druhů v rámci ČR pak voskovku papouščí (Gliophorus psittacinus, V) nebo voskovku krvavou (Hygrocybe miniata).

Obr. 20: Na lokalitě roste několik druhů voskovek (16.7.2011, V. Kodet).

20

Nově sklizené plochy stále ještě s vrsvou stařiny, tzn. bohatých na živiny, houfně osidluje lysohlávka kulovitá ověšená (Psilocybe subviscida var. velata).

Bohatou mykobiotu hostí mokřadní vrbiny a olšiny s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula) jako např. pavučince (Cortinarius), slzivky (Hebeloma), vláknice (Inocybe), lakovky (Laccaria), kozáky (Leccinum) nebo kržatky (Naucoria) a mnoho dalších. Mezi významnější druhy patří kozák bílý (Leccinum holopus, NT). Na břízy jsou vázáni pavučinec natřený (Cortinarius delibutus), ryzec pýřitý (Lactarius pubescens), holubinka březová (Russula betularum) a holubinka chromová (Russula claroflava). Z drobných nenápadných makromycetů houfně fruktifikují kržatka oděná (Naucoria escharioides) a kržatka bažinná (Naucoria scolecina). V listovém opadu ve vrbových polykormonech rostou např. drobná helmovka tenkonohá (Mycena speirea) a na místech živinami bohatších a se silnější vrstvou opadu závojenka hladká (Entoloma sericatum). “Živé” a “mrtvé” vrbové dřevo potřebují četné druhy tvrdohub (Pyrenomycetes s. l.), nižších stopkovýtrusných hub (Heterobasidiomycetes) a skupiny hub chorošovitých (Polyporaceae s. l.) a kornatcovitých (Corticiaceae s. l.) aj. Zlatožlutou barvou zaujme heterobasidiomycet rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica) a hnědavý černorosol terčovitý (Exidia recisa). Dále lze jmenovat vřeckovýtrusnou houbu voskovičku číškovitou (Hymenoscyphus calyculus) vegetující na drobných větvičkách ležících v opadu na vlhké zemi. Z typických a hojných chorošů se vyskytují síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa), ohňovec tečkovaný (Fomitiporia punctata) anebo ohňovec obecný (Phellinus igniarius). Mezi kornatci upoutá kornatec růžový (Corticium roseum). Z lupenatých lignikolních hub jsou charakterističtí trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii) a kržatka ježatá (Phaeomarasmius erinaceus). Olšové porosty napadá saproparazitní chorošovitá houba rezavec lesknavý (Inonotus radiatus). “Mrtvé” dřevo listnáčů často hostí nápadné choroše outkovku chlupatou (Trametes hirsuta) a outkovku vonnou (Trametes suaveolens).

Mykobiota lokality má v současné době pro svoji velmi nízkou druhovou diverzitou a zastoupení vzácných, ohrožených a charakteristických druhů rašelinišť, rašelinných, vlhkých a acidofilních krátkostébelnatých (smilkových) trávníků význam spíše z hlediska makromycetů vázaných na mokřadní olšiny a vrbiny.

Obr. 21: Ohnivec (Sarcoscypha) rostoucí na mrtvém dřevě listnáčů (22.2.2015, V. Kodet).

4.3 Fauna Jak vyplývá z dostupných poznatků o lokalitě, přestože řada skupin živočichů zde dosud nebyla studována, jedná se i přes výrazné poškození a degradaci zdejších biotopů stále z pohledu fauny o lokalitu nadregionálního významu.

V PR Doupský a Bažantka bylo v letech 2013 - 2014 zaznamenáno 25 druhů měkkýšů (MYŠÁK 2015), včetně jednoho z našich nejohroženějších plžů vrkoče rašelinného (Vertigo lilljeborgi, V). Jedná se o glaciální relikt, který byl v ČR nalezen pouze na 4 lokalitách. Z významnějších měkkýšů byli dále

21

zjištěni vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata, VU), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo, VU), hrachovka prosná (Pisidium milium, NT), hrachovka tupá (Pisidium obtusale, NT) a kuželík tmavý (Euconulus praticola, VU).

Z půdní fauny zde byly zjištěny běžné druhy, které jsou vázány zejména na plochy s dřevinami, respektive s jejich listovým opadem, případně na místa nahromaděné stařiny. Jedná se o 4 druhy žížal: Dendrobaena octaedra, Eiseniella tetraedra, Lumbricus rubellus, Octolasion tyrtaeum, 3 druhy suchozemských stejnonožců: Ligidium hypnorum, Trachelipus rathkii, Trichoniscus pusillus, 2 druhy mnohonožek Polydesmus complanatus, Polydesmus denticulatus a 1 druh stonožky: Lithobius mutabilis (TAJOVSKÝ et PIŽL 2015).

Z průzkumu arachnofauny (JELÍNEK 2015) je možno vybrat například údaje o výskytu ohrožené pavučenky mechové (Silometopus elegans, VU) obývající mechové patro zachovalých mokřadních luk a zrašelinělých okrajů rybníků, pavučenky trojtrnné (Diplocephalus permixtus, V), pro niž se jedná o druhou známou lokalitu tohoto druhu pro území Moravy, a plachetnatky řemínkové (Centromerus levitarsis, VU) žijící v mechu a detritu zejména na rašeliništích, ale i v jiných typech mokřadů.

Bylo zde zaznamenáno 6 druhů sekáčů patřící mezi běžné a široce rozšířené druhy (BEZDĚČKA et BEZDĚČKOVÁ 2015).

V letech 2013 - 2014 bylo na lokalitě zjištěno 18 druhů vážek (KŘIVAN 2015c). Jedná se o druhově početné společenstvo, které však tvoří většinou běžné, široce rozšířené druhy stojatých vod, typické pro region. Z významnějších acidofilních druhů byly zaznamenány šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum, NT) a vážka tmavá (Sympetrum danae, V). Z území je znám historický údaj o výskytu šídla rákosního (Aeshna affinis, VU), jehož výskyt se nepodařilo potvrdit ani v r. 2015.

V letech 2013 - 2014 bylo na lokalitě zaznamenáno 16 druhů rovnokřídlých (KŘIVAN 2015b). Jedná se o druhově poměrně bohatou lokalitu. Zjištěny byly oba významné vlhkomilné druhy zachovalých mokřadů a rašelinných bitopů saranče mokřadní (Stethophyma grossum, VU) i kobylka krátkokřídlá (Metrioptera brachyptera, V), oba však v poměrně malých početnostech.

V letech 2013 - 2014 zde byl proveden průzkum ploštic (BAŇAŘ 2015). Z významnějších druhů byla zaznemanána ploštička kozlíková (Acompus rufipes, NT), která preferuje vlhká, zastíněná stanoviště. Jedná se o oligofágní druh, jehož živnými rostlinami jsou různé druhy kozlíků (Valeriana sp.). Na příhodných biotopech není vzácná, ale je poněkud lokální. Lokálně vyskytujícím se druhem je také pobřežnice bílé C (Saldula c-album, NT), která obývá podmáčené biotopy v blízkosti vody a je predátorem lovící drobné bezobratlé.

Ze skupiny eusociálního blanokřídlého hmyzu bylo na lokalitě zjištěno 17 druhů, přičemž mezi ohrožené druhy podle vyhlášky (§3) je zařazeno 7 druhů čmeláků: Bombus hypnorum, B. jonellus, B. lapidarius, B. pascuorum, B. pratorum, B. terrestris, B. campestris a silně tyrfofilní mravenec rašelinný (Formica picea, §3), který je citlivý na sukcesní zarůstání a odvodňování. Z mravenců, jež jsou potenciálními hostiteli evropsky chráněných modrásků rodu Phengaris, byli na lokalitě zjištěni Myrmica rubra, M. ruginodis, M. scabrinodis (BEZDĚČKOVÁ et BEZDĚČKA 2015).

Z hlediska brouků se jedná o velmi významnou lokalitu s mimořádně zachovalými fragmenty rašelinných biotopů. Z vybraných skupin sledovaných na loktalitě v letech 2013 - 2014 zde bylo zjištěno 81 druhů brouků (KŘIVAN 2015a). K nejvýznamnějším druhům dokladující vysokou zachovalost patří nosatec Bagous frit (EN) s vazbou na vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata, §3/C3). Z vodomilovitých brouků je početný tyrfobiont zdrojník Crenitis punctatostriata (VU). K významným druhům porostů vrb patří krytohlav Cryptocephalus decemmaculatus (EN), který je na lokalitě velmi hojný, a dále také vzácnější krytohlav Cryptocephalus octopunctatus (EN) a Cryptocephalus biguttatus (V), kteří preferují osluněné soliterní keřovité vrby. V regionu výjmečný je výskyt rákosníčka Donacia crassipes (EN) na stulíku menším (Nuphar pumila, §1/C1). Na orobince je potravně vázán rákosníček Donacia cinerea (EN), který je však na Českomoravské vrchovině poměrně častý. V červeném seznamu je uveden i páteříček Crudosilis ruficollis (VU), který se vyskytuje na mokřadní vegetaci. Dále stojí za zmínku lokální dřepčík Phyllotretta exclamationis (V) a nosatčík Nannophyes marmoratus (V) žijící na kypreji vrbici (Lythrum salicaria). Z chráněných druhů se na lokalitě vyskytuje zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta, §3), který však patří k běžnějším druhům. Z brouků vázaných na dřeviny byli dále zjištěni

22

například krasec Agrilus viridis, nosatci Tachyerges salicis, Temnocerus marmoratu, hrotař Variimorda villosa a běžné mandelinky dřepčíci Crepidodera aurea a C. fulvicornis.

Vzhledem k tomu, že byla na lokalitě vytvořena řada rozmanitých tůní, ve kterých postupem času vzniknou vhodné biotopy pro vodní druhy hmyzu, lze očekávat, že se zde časem objeví i další významné druhy.

Při orientačních průzkumech bylo na lokalitě zaznamenáno 122 druhů motýlů v roce 2013 (ŠUMPICH 2014) a 96 druhů v roce 2014 (DVOŘÁK 2015). Celkově menší počet zjištěných druhů oproti jiným rašelinným lokalitám obdobného rozsahu je zapříčiněn zejména inverzním charakterem lokality umístěné v otevřené krajině, kde se často drží studený vzduch. I přesto zde byly zjištěny druhy motýlů, které na Vysočině obývají pouze nejkvalitnější rašeliniště a mnohé z nich i tam bývají velmi vzácné. Do této skupiny lze zařadit druhy jako obaleče Phiaris micana (V), šedovníčka Eudonia pallida (V), píďalku vachtovou (Orthonama vittata, VU), žlutavku bahenní (Macrochilo cribrumalis, V) a především můřičku rašelinnou (Hypenodes humidalis, V). Na zdejší rozsáhlé porosty rákosu obecného jsou vázáni zavíječi Chilo phragmitella a Donacaula mucronella a můry Simyra albovenosa, Mythimna straminea (V) a Leucania obsoleta. Z faunisticky zajímavějších druhů je potřeba zmínit osenici západní (Noctua interjecta), která se v posledních letech v ČR již poměrně rozšířila a osidluje různé typy biotopů. Dva druhy denních motýlů figurují v červeném seznamu, a to modrásek lesní (Cyaniris semiargus, VU), který preferuje otevřené plochy vlhkých luk a rašelinišť a hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina, EN), potravně vázaný na kozlíky (Valeriana sp.).

Z obojživelníků byli na lokalitě zaznamenáni zejména skokani krátkonozí (Pelophylax lessonae, §1/VU). Kromě tohoto druhu uvádí MRLÍK (2015) z lokality v letech 2012 - 2014 dále pouze kuňku ohnivou (Bombina bombina, §2/EN), která byla potvrzena i v r. 2015. Jedná se o druh preferující nezarostlé tůně. V průběhu orientačních průzkumů v rámci této studie byly dále nalezeny snůšky skokana hnědého (Rana temporaria, NT) a skokana ostronosého (Rana arvalis, §1/EN). Jednotlivě byly zastiženy i rosnička zelená (Hyla arborea, §2/NT) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus, §2/NT).

Z plazů zde byla zastižena užovka obojková (Natrix natrix, §3/NT, MRLÍK 2015).

Obr. 22: Bekasina otavní (Gallinago gallinago, §2/EN) na lokalitě pravidelně hnízdí (29.6.2013, V. Kodet). V rámci této studie byl pořízen první soupis avifauny PR Doupský a Bažantka (KODET et

KODETOVÁ 2015e). Z lokality byla zatím uváděna pouze příležitostná pozorování, z nichž některá byla publikována (KUNSTMÜLLER et KODET 2005). Dosud je z lokality a jejího bezprostředního okolí znám výskyt 68 druhů ptáků, přičemž v hnízdním období v letech 2014 - 2015 zde bylo zaznamenáno 55 druhů. Z ptáků je lokalita významná především jako pravidelné hnízdiště bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN), pro kterou je zde ideální mozaikovitá seč rašelinných luk a jejíž biotop se rozšířil částečným vykácením náletových dřevin a částečnou redukcí dlouhodobě nesečené rákosiny. V posledních letech se jedná také o pravidelné hnízdiště slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula, §2/EN), kterému vyhovuje mozaika zarůstajících a otevřených ploch na podmáčených místech. V podmáčených rákosinách a vrbinách pravidelně hnízdí chřástali vodní (Rallus aquaticus,

23

§2/VU), přičemž v posledních letech zde bývá zastiženo i více volajících samců. Z dalších významnějších druhů zde byl zjištěn hnízdní výskyt čejky chocholaté (Vanellus vanellus, VU), křepelky polní (Coturnix coturnix, §2/NT), motáka pochopa (Circus aeruginosus, §3/VU), bramborníčka hnědého (Saxicola rubetra, §3), ťuhýka obecného (Lanius collurio, §3/NT), lindušky luční (Anthus pratensis, V). Jedná se o loviště volavky popelavé (Ardea cinerea, NT). Na porosty starých olší, vrba a bříz jsou vázáni krutihlav obecný (Jynx torquilla, §2/VU), strakapoud malý (Dendrocopos minor, VU), žluna zelená (Picus viridis, V), lejsek šedý (Muscicapa striata, §3), sýkora lužní (Parus montanus, V) a další běžné druhy. Na rybníce bylo zaznamenáno hnízdění potápky roháče (Podiceps cristatus, §3/VU). Na tahu byla na rašelinných loukách zastižena slučka malá (Lymnocryptes minimus, V).

Z významných druhů savců zde loví netopýři (Microchiroptera, §2).

Obr. 23: Prasata divoká (Sus scrofa) jsou v regionu přemnožená a lze se s nimi často potkat i na lokalitě (7.2.2004, V. Kodet).

5 Doporučení pro ochranu a management lokality

5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Jak již bylo uvedeno výše, tak území PR patří k jedné z nejzávažněji poškozených lokalit v regionu Českomoravské vrchoviny. Sekundární zvodnění, výrazná sukcese dřevin a expanze rákosu velmi významně komplikovaly obnovu pravidelného hospodaření. Pokosení plochy, vyhrabání a odvoz biomasy ze zvodnělých ploch (zejména s dominantním rákosem) byl extrémně obtížný. Údržba PR byla prováděna v minimalistickém rozsahu a pravidelná seč se tak soustředila na relativně zachovalé, ale pouze sušší a odvodněním částečně degradované porosty na jihovýchodním okraji PR. Tento způsob managementu způsobil, že mnohem cennější plochy dále degradovaly a pravidelná seč na ně zasahovala jen okrajově a často byla provedena nedůsledně (seč na vysoké strniště, chybělo důkladné vyhrabání pokoseného porostu) a v nevhodném termínu (seč v pozdním létě). Z tohoto pohledu přinesla do území zásadní změnu realizace projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“ . Došlo k významnému rozšíření plochy seče a nejcennější části území s výskytem boreálních druhů ostřic byly velmi důkladně pokoseny a vyhrabány. Výsledek se dostavil hned v následující sezóně, kdy např. populace ostřice bažinné (Carex limosa, §2/C2) na lokalitě mnohonásobně vzrostla a kvalita rašeliništních společenstev se jako celek významně zvýšila. Dále bylo přistoupeno k výrazné likvidaci rozsáhlých porostů mokřadních vrbin s dominující vrbou pětimužnou (Salix pentandra, C4a) a dalších náletových dřevin a obnově seče na ploše silně již zapojených a degradovaných terestrických rákosin. Realizace zde hodnoceného projektu tak mohla na razantní obnovu lokality přirozeně plynule navázat a obnovu lokality významně dále rozšířit.

24

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Díky realizaci obnovních projektů dostala lokalita výrazný nový impulz. Došlo k likvidaci části nežádoucího náletu dřevin, většímu propojení a oslunění alespoň vybraných částí lokality a výrazné redukci silně degradovaných ploch terestrických rákosin. Výrazně se zkvalitnila péče o cenné části lokality. Ovšem o úspěšnosti regenerace značné části v minulých letech obnovených ploch rozhodne následná péče praktikovaná v příštích letech. Konkrétní doporučení pro obnovu této části lokality jsou shrnuty v následujících bodech: � Je vysoce žádoucí pokračovat na lokalitě v pravidelné seči alespoň v současném v rozsahu (viz obr. 26). Rozšiřování seče na další degradované plochy by bylo sice velmi pozitivní, ale zásadní je udržet pravidelnou, kvalitně provedenou seč na již asanovaných plochách. � Porosty zasažené expanzí rákosu je důležité kosit v dřívějším termínu, nejlépe v období od 20.6. do 10.7. Prvních minimálně 5 let by bylo vhodné seč na těchto plochách ještě opakovat v pozdním létě (cca 15. 8. – 15.9.). � Kosení ploch bez expanze rákosu je doporučené provádět 1x ročně v termínu od 1.7. do 15.8. velmi pečlivě na co nejnižší strniště a pečlivě vyhrabávat pokosenou biomasu. � Při seči ploch nezasažených silnou expanzí rákosu je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána a neměly by být umisťovány do ploch s výraznou přítomností expanzních anebo ruderálních druhů. � Plochy s výskytem vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) nenechávat trvale bez seče (viz obr. 24), ale každý rok střídavě, alespoň 1/2 z nich posekat a další rok ponechat plochy bez seče a kosit druhou část. Nesečené ponechat jen vybrané polykormony vrb.

Obr. 24: Výskyt vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) v PR Doupský a Bažantka. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. Neponechávat pokosenou biomasu v ploše tůní. Případnou napadanou biomasu do tůní vyhrabat. � Výmladky v rámci projektu odstraněných dřevin a polykormonálních vrbin by měly být pravidelně každoročně odstraňovány v rámci pravidelné údržby lokality. � Na lokalitě je dostatek různě zapojené a rozptýlené zeleně. Zmlazení a regenerace odstraněných dřevin zde není žádoucí. Naopak by bylo vhodné postupně odstranit ještě menší část náletu dřevin (viz

25

obr. 26), kde se v podrostu vyskytuje vzácně ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa, §2/C3), pokud se ukáže, že na dané ploše není prioritní zachování dřevin z důvodu ochrany vzácných druhů hub. � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Vhodný je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče.

Obr. 25: Výmladky dřevin je potřeba pravidelně odstraňovat. Zejména v sousedství nejcennějších ploch rašeliniště (srpen 2015, E. Ekrtová).

26

Obr. 26: Orientační zákres doporučeného rozsahu pravidelné seče a vyznačení plochy, kde je vhodné pokračovat v redukci náletových dřevin, pokud na této ploše nebude dána priorita ochraně dřevokazných hub.

27

PR Rašeliniště Loučky



2015

28


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Jihlava, obec Loučky, vlhké a rašelinné louky v pramenné oblasti Loučského potoka, asi 2 km západně od centra obce.

Katastrální území: Loučky u Jihlavy

Výměra: 5,92 ha

Nadmořská výška: 590 – 600 m n. m.


Biotopová charakteristika: Rašeliniště Loučky patřilo v minulosti k nejvýznamnějším lokalitám Českomoravské vrchoviny. Jednalo se o rozsáhlé minerotrofní rašeliniště se zastoupením různě bázemi bohatých vod a hloubkou rašelinného profilu a na ně vázaných rašeliništních společenstev. Bohužel v důsledku hospodářských změn lokalita podlehla od 50. let minulého století sukcesi dřevin a zůstaly zde zachovány pouze fragmenty původních společenstev. Bázemi bohatá rašelinná prameniště a rašelinné louky zde nacházíme pouze okrajově, maloplošně a ve značně degradované formě. Reliktní vegetace mezotrofních rašelinišť zde v podstatě již zanikla. Ve větší míře se zachovaly porosty kyselejších až mezotrofních typů rašelinných luk. Případně částečně ochuzené porosty kyselých přechodových rašelinišť. Na sušších místech po okrajích lokality jsou zachovány fragmenty vlhkých pcháčových luk a podhorských smilkových trávníků. Ve značném rozsahu je zde zastoupena lesní vegetace prameništních až podmáčených olšin, která vznikla sukcesí na původních rašeliništích a rašelinných loukách. Dále se zde nacházely tři drobné tůně vytvořené v nedávné minulosti ve zvodnělých, druhově i vegetačně uniformních porostech vysokých ostřic až přechodových rašelinišť v nivě Loučského potoka.

Obr. 1: Poloha PR Rašeliniště Loučky v Kraji Vysočina

29

Obr. 2: Orientační poloha PR Rašeliniště Loučky.

30

Obr. 3: Vymezení lokality Rašeliniště Loučky podle hranice přírodní rezervace.

31

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací na jaře r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (vytvoření tůní, redukce náletových dřevin, kosení) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky


3.1 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce porostů náletových dřevin představovala klíčový zásah obnovy na ploše rašeliniště Loučky. Kromě toho, že nálet především olše zcela potlačil rašeliništní společenstva, tak současným problémem lokality byla celková fragmentace jednotlivých zachovalých nelesních ploch a jejich silný zástin. Hlavním cílem redukce náletu dřevin bylo propojení jednotlivých nelesních enkláv a výrazné zvýšení jejich celkového oslunění. Dále byla část náletu odstraněna za účelem obnovy nelesního charakteru původní vegetace. Provedení: Rozsáhlejší redukce dřevin probíhala na ploše PR již od r. 2012 v rámci projektu Pobočky ČSO na Vysočině „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“ a soustředila se především na odstranění dřevin

32

po obvodu nejcennějšího bezlesí lokality. Zde prezentovaný projekt na již provedené práce plynule navázal. Odstraněny byly dřeviny na různých místech lokality včetně okrajových částí a byla připravena místa pro vytvoření tůní. Dále byly likvidovány rozsáhlé polykormony zmlazujících olší, které vznikly z pařezů olší vykácených v minulosti v rámci běžného managementu. Většina kácení a vyklizení pokácené dřevní hmoty probíhala v zimním období 2014/2015. Hlavní práce skončily na jaře r. 2015. V této fázi byly již práce dokončeny včetně vyklizení většiny drobných těžebních zbytků. Část pařezů byla z důvodu zabránění výmladnosti a snadnější následující seči vyfrézována. Práce byly provedeny kvalitně, pouze okrajově se vyskytly problémy s nedostatečným vyklizením větších hromad pilin po frézování pařezů.

Obr. 4: Vykácení náletu mladých smrků na původním bezlesí v lemu lesního porosu rozšířilo úzký pruh původní louky, snížilo její zástin a vytvořilo podmínky pro regeneraci krátkostébelných oligotrofních trávníků, které expanzí smrku na sušších okrajích z lokality téměř zmizely. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení zásahu (V. Kodet).

Obr. 5: Pohled na odstranění části vzrostlé olšiny náletového charakteru navazující na západní straně na nejcennější část lokality. Odstraněním lesa došlo k propojení dvou nelesních částí. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení zásahu (V. Kodet). Výsledek realizace: Realizaci lze hodnotit jako celek jednoznačně pozitivně. Vykácením rozsáhlých ploch zmlazujících polykormonálních olší a značné části porostů dřevin, jak po okrajích, tak v centru PR, se plocha nelesních částí lokality konečně navzájem propojila a výrazně vzrostlo její celkové oslunění, což je pro kvalitu vlhkých a rašelinných luk naprosto klíčové. Zároveň se obnovila část původního bezlesí, která má potenciál při vhodné péči regenerovat v zajímavá a cenná nelesní společenstva. Jediným problematickým bodem zůstává intenzivní zmlazení vykácené olše z pařezů, které pokud nebude systematicky řešeno, tak v příštích letech může pozitivní efekt provedených zásahů velmi podstatně snížit. Druhy vázané na olšiny nebudou redukcí dřevin dotčeny, neboť stále na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí zůstávají velké plochy olšin.

33

Obr. 6: Detailnější pohled na plochu odstraněné olšiny sukcesního charakteru. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení zásahu (V. Kodet).

Obr. 7: Odstranění polykormonů z pařezů zmlazujících olší. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení zásahu (V. Kodet).

Obr. 8: Probíhající těžební práce (5.2.2015, V. Kodet).

34

Obr. 9: Frézování pařezů opakovaně zmlazujících olší (16.3.2015, V. Kodet).

3.2 Vytvoření drobných tůní Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a vybraných druhů bezobratlých živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Dále byl zásah směřován na zatraktivnění plochy lokality pro vodní živočichy a potenciálně pro zajímavou vegetaci vodních a mokřadních druhů. Vytvoření drobných osluněných tůní přinese do území mozaiku biotopů, které zde byly dosud zastoupeny jen okrajově a jsou významné pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů mokřadů.

Obr. 10: Větší tůň vybudovaná na místě náletu olše na jihovýchodním okraji PR. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení prací (V. Kodet). Provedení: Vytvoření tůní bylo realizováno na třech různých místech lokality v zimním období začátkem roku 2015. Vždy se jednalo z vegetačního pohledu o uniformní plochy bez významné vegetace a výskytu významných druhů rostlin. Zároveň byly vybírány plochy tak, aby nebyly průtočné a byly tak maximálně atraktivní pro populace obojživelníků a bezobratlého hmyzu. Zemina vzniklá po vytvoření tůní byla většinou použita k vytvoření drobné hrázky, část zeminy byla odvezena. Tůně jsou vytvořené v místech svahových pramenišť a bez hrázky by neměly dostatečnou vodní kapacitu a rychleji by vysychaly. Při

35

vytvoření tůní nevznikly žádné viditelné valy či deponie, které by bránily vývoji strukturované mokřadní vegetace či stěžovaly následné kosení ploch. Vždy byly vytvořeny tak, aby jejich pozvolné břehy plynule přecházely v okolní vegetaci a hrázka nevyčnívala příliš nad úroveň porostu.

Obr. 11: Pohled na jednu z drobných tůní vytvořených v chudých zvodnělých porostech na jihozápadním okraji mokřadní olšiny v centrální části PR. Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení prací (V. Kodet).

Obr. 12: Tůň vytvořená v místě odstranění části olšiny sukcesního charakteru v těsném kontaktu s nejcennější částí lokality na ploše obnoveného bezlesí. V létě r. 2015 zde regeneroval rdest alpský (Potamogeton alpinus, §2/C2). Porovnání stavu před (12.8.2014) a po (15.10.2015) provedení prací (V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek vytvoření tůní lze považovat za velmi zdařilý. Při realizaci nedošlo k likvidaci významné vegetace či populace významných druhů. Tůně byly vytvořeny v ploše, která byla z pohledu ochrany přírody nevýznamná. Jejich realizací se plocha výrazně obohatila o mozaiku potenciálně velmi zajímavých a cenných mokřadních biotopů. Ihned v první sezóně zcela splynuly s okolní vegetací a kromě rdestu vzplývavého (Potamogeton natans) se v jedné z nových tůní objevil i silně ohrožený rdest alpský (Potamogeton alpinus, §2/C2). Nedošlo k šíření žádných nežádoucích druhů. Za významnou lze také označit skutečnost, že nově vytvořené tůně byly v extrémně suchém létě 2015 jediným místem, kde se na celé lokalitě udržela vodní hladina, zatímco potok i všechny pramenné stružky úplně vyschly. Bylo zde zaznamenáno i rozmnožování několika druhů vážek, z nichž významnější je výskyt acidofilní vážky tmavé (Sympetrum danae) nebo lokálně se vyskytujícího šidélka menšího (Ischnura pumilio). Z vodních brouků byl zaznamenán kromě běžných, převážně eurytopních druhů i

36

acidofilní plavčík Haliplus fulvus (VU). V tůních bylo také prokázáno rozmnožování hnědých skokanů, když byly ve všech nově vybudovaných tůních nalezeny jejich snůšky: jednalo se o skokana hnědého (Rana temporaria, NT) anebo skokana ostronosého (Rana arvalis, §1/EN). Z dalších druhů obojživelníků byli v tůních nalezeni čolek obecný (Lissotriton vulgaris, §2/NT), rosnička zelená (Hyla arborea, §2/NT) a pulci zelených skokanů rodu Pelophylax sp.

Obr. 13: Pohled na tůň v centrální části území bezprostředně po jejím vybudování (19.2.2015, V. Kodet).

Obr. 14: Stav tůní na jaře, kdy se zcela plynule začlenily do okolní vegetace (11.5.2015, V. Kodet).

3.3 Vyčištění mělkého odvodňovacího kanálku Důvod zásahu: Omezení sekundárního zvodnění porostů v nivě Loučského potoka a usnadnění jejich pravidelné seče. Snížení rozlohy lučního porostu se stagnující vodou.

37

Provedení: Na hloubku rýče byla prohloubena a vyčištěna stružka tekoucí na bázi svahových pramenišť po západním okraji zrašelinělé nivy Loučského potoka, která je svedena do zachovalé části potoka nenarušené regulací. Zásah byl proveden ručně. Výsledek realizace: Obnova kanálku částečně odvedla vodu ze silně zvodnělé plochy z dominující třtinou šedavou (Calamagrostis canescens) ve střední části lokality. Zásah se poměrně osvědčil, jelikož plocha, která byla dříve jen obtížně pokositelná a komplikovala i odstranění pokosené biomasy ze sousední části území, se po provedeném zásahu dala dobře pokosit a vyhrabat. Přehrazením stružky je možné případné nadměrné odvádění vody snížit a vodu pustit opět do porostů, čehož bylo využito v jarním období 2015. V průběhu léta nebyla stružka v důsledku extrémního sucha pro usnadnění kosení využita, neboť celá lokalita byla nadprůměrně vyschlá.

3.4 Kosení Důvod zásahu: Pravidelná, pečlivě provedená seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity rašeliništních a lučních biotopů. Pravidelná seč postupně odstraňuje nežádoucí nahromaděné živiny a stařinu na plochách, které byly dlouhodobě bez seče. Kosením také dochází k tlumení výrazných dominant, čímž se otevírá prostor pro přežívání širokého spektra druhů od konkurenčně slabých druhů po typické dominanty porostů. Zásadní je kvalitně provedená seč také pro zachování mechového patra, které je zejména v případě vzácnějších druhů, extrémně konkurenčně slabé a velmi snadno ustupuje při hromadění stařiny v nekosených porostech. Cílem zásahu bylo maximálně rozšířit plochu cenných přírodních společenstev na lokalitě na úkor ochuzených porostů. Zároveň maximálním možným způsobem zvednout kvalitu nelesních rostlinných společenstev. Provedení: Seč v sezóně 2014 byla provedena na celé nelesní ploše lokality. Byla provedena mozaikovitým způsobem, kdy minimálně 15 % vegetace bylo ponecháno stát. Bylo tak navázáno na kosení v rámci předchozí péče o lokalitu v rámci běžného managementu, a pak na rozšířenou seč asanovaných ploch obnovených v rámci projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“. V roce 2015 se seč ještě rozšířila na plochy vzniklé po odstranění dřevin. Seč byla provedena mozaikovitě, na zachovalých plochách byly ponechány nedosečky. Seč i vyhrabání sena bylo provedeno velmi kvalitně. Výsledek realizace: Kvalitní provedení seče na nízké strniště a velmi dobré vyhrabání pokosené biomasy zahrnující všechny nelesní části lokalitě velice prospělo a výrazně zvýšilo její celkovou kvalitu. I mozaikovitá seč lokalitě prospěla, diverzifikovala porost a umožnila generativní reprodukci řady druhů. Velký význam měla pro populace bezobratlých živočichů na lokalitě.

Obr. 15: Ukázka mozaikovité seče v porostech v nivě Loučského potoka v r. 2014 (levý snímek) a 2015 (pravý snímek, V. Kodet).

38


Celkově lze současný stav území hodnotit velmi pozitivně. Jednoznačně lze konstatovat, že provedené zásahy zásadně pozvedly kvalitu lokality a významně rozšířily plochu cenných společenstev. Je potřeba této situace využít a v obnově území pokračovat v dalších letech.

4.1 Flóra a vegetace PR Rašeliniště Loučky patřilo v minulosti k nejvýznamnějším rašeliništním lokalitám na Českomoravské vrchovině. Bohužel z výjimečného spektra rašeliništních společenstev i druhové pestrosti lokality se do současnosti zachovalo pouze torzo. Zatímco na lokalitě Bažantka došlo k devastaci lokality především rozsáhlou drastickou meliorací a následující eutrofizací vlivem splachů živin z okolních zemědělských pozemků, v případě Rašeliniště Loučky zanikla značná část lokality přirozenou sukcesí dřevin. Rozsáhlé plochy rašeliništní a luční vegetace se změnily v prameništní a bažinné olšiny. Na sušší obvodové části luk expandoval smrkový les. Narušení toku Loučského potoka jeho částečnou regulací mělo jen okrajový negativní efekt. Dlouhodobá absence seče na zbytcích nelesních enkláv pak vedla k jejich značnému druhovému ochuzení. Ovšem z regionálního pohledu je lokalita stále významná. Díky obnově pravidelné seče zde jsou stále hojně zastoupeny porosty kyselejších typů rašelinných až vlhkých luk (sv. Caricion canescenti-nigrae, sv. Calthion palustris). Nejcennější částí lokality je drobná enkláva bázemi bohatších rašelinných luk reprezentující mezotrofnější varianty sv. Caricion canescenti-nigrae až místy ochuzenou podobu sv. Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis. Při sušších okrajích jsou v menší míře zachovány různě vyvinuté zbytky podhorských smilkových trávníků (sv. Violion caninae). V zrašelinělé nivě Loučského potoka je vyvinutý gradient od vegetace vysokých ostřic k vegetaci kyselých přechodových typů rašelinné vegetace (sv. Sphagno-Caricion canescentis) přes rašelinné louky až k vlhkým pcháčovým loukám. Lesní vegetaci zde reprezentují různě rozsáhlé porosty olšin, vzniklé převážně sukcesí na původní rašeliništní a luční vegetaci. Jedná se jednak o bažinné typy svým druhovým složením blízké mokřadním olšinám (sv. Alnion glutinosae) a dále jsou na rozsáhlých plochách přítomné porosty odpovídající typickým prameništním olšinám (sv. Alnion incanae).

Obr. 16: Suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2, 29.5.2013) a tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2, 4.9.2014, V. Kodet).

39

Z floristického pohledu je to území v porovnání s minulostí částečně ochuzené. Ovšem část nejvýznamnějších druhů se zde stále ve velmi malých populacích vyskytuje. Například suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2), který zde byl aktuálně zjištěn na jediném místě v jediném trsu. Nepočetné a plošně omezené jsou také populace dalších významných druhů, jako jsou tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3), ostřice blešní (Carex pulicaris, §3/C2), ostřice stinná (Carex umbrosa, C3) a ostřice dvoumužná (Carex diandra, C2). Specifický je výskyt ostřice plstnatoplodé (Carex lasiocarpa, §2/C3), která zde přežívá v porostu několika metrů čtverečních v řídké bažinné olšině již za hranicí vlastní PR. Místo jejího výskytu možná ukazuje na místo výskytu nejreliktnější části původního rašeliniště s výskytem dnes již zde vymřelých druhů. Naopak velmi početné populace mají na lokalitě vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3), starček potoční (Tephoseris crispa, C4a), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a), vrbovka bahenní (Epilobium palustre, C4a) a rozrazil štítkovitý (Veronica scutellata, C4a).

Obr. 17: Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3, 19.5.2014) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a, 11.5.2015, V. Kodet).

4.2 Mykobiota

Charakteristická mykobiota rašelinišť, jako např. muscikolní, sfagnikolní a turfikolní makromycety, vlivem dlouhodobé absence tradičního hospodaření a sukcesním změnám téměř chybí. Fragment slatiniště zůstal zachován pouze ve střední části rezervace (GPS 49°19'28.6890"N 15°32'0.1558"E), kde byly během průzkumu nalezeny běžná čepičatka močálová (Galerina paludosa) a naopak vzácné závojenka kuželovitá (Entoloma cuspidiferum, V), voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata, EN) a voskovka kuželovitá rašelinná (Hygrocybe conica var. conicopalustris, V).

Typické houby letního až podzimního aspektu, a to jak v nevyhraněných vysokostébelných porostech, tak střídavě vlhkých, acidofilních krátkostébelných trávnících s vyšší pokryvností mechorostů

40

zastupuje např. závojenka hedvábná (Entoloma sericeum), čepičatka Atkinsonova (Galerina atkinsoniana), čepičatka kyjovitá (Galerina clavata) a kalichovka oranžová (Rickenella fibula). Za zmínku stojí nález na Vysočině nehojné pečárky růžovolupenná (Agaricus comptulus, V).

Řadu druhů lze nalézt v olšových porostech jako např. lakovku obecnou (Laccaria laccata), kržatku oděnou (Naucoria escharioides) a kržatku bažinnou (Naucoria scolecina). Na soliterní jedince smrku ztepilého (Picea abies) je vázán vzácný výskyt pavučince odchylného (Cortinarius anomalus), ryzce smrkového (Lactarius deterrimus) a holubinky Queletovy (Russula queletii). Na minuloročních plodnicích těchto druhů roste penízovka Cookeova (Collybia cookie).

“Vodní” houby na lokalitě zastupují vodnička potoční (Cudoniella clavus, V) rostoucí na drobných větévkách ponořených ve vodě a čapulka bahenní (Mitrula paludosa, V), kterou lze nalézt spíše na vegetačních zbytcích ve zvodnělých depresích okolo těchto vlásečnic.

V okrajích lesních porostů jsou silně zastoupeny mykorhizní symbionti např. z rodu muchomůrka (Amanita), hřib (Boletus), ryzec (Lactarius) a holubinka (Russula) nebo mechovka obecná (Clitopilus prunulus).

Z hlediska druhově diverzity a zastoupení vzácných, ohrožených a charakteristických taxonů pro výše zmiňované biotopy se jedná v rámci Českomoravské vrchoviny o průměrnou lokalitu.

4.3 Fauna

V PR Rašeliniště Loučky bylo v letech 2013 - 2014 zaznamenáno 23 druhů měkkýšů (MYŠÁK 2015). Z druhů červeného seznamu byli zjištěni vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata, NT), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo, VU), hrachovka tupá (Pisidium obtusale, NT) a kuželík tmavý (Euconulus praticola, VU).

Z půdní fauny zde byly zjištěny většinou běžné druhy, které jsou vázány zejména na plochy s dřevinami, respektive s jejich listovým opadem a hrabankou, případně na místa nahromaděné stařiny. Jedná se o 5 druhů žížal: Dendrobaena octaedra, Dendrobaena vejdovskyi, Dendrodrilus rubidus, Eiseniella tetraedra, Octolasion tyrtaeum, 5 druhů suchozemských stejnonožců: Ligidium hypnorum, Porcellium conspersum, Protracheoniscus politus, Trachelipus rathkii, Trichoniscus pusillus, 3 druhy mnohonožek Glomeris tetrasticha, Polydesmus complantus, Polydesmus denticulatus a 5 druhů stonožek: Cryptops parisi, Lithobius erythrocephalus, Lithobius mutabilis, Lithobius pelidnus, Strigamia acuminata. Ze zjištěných druhů je méně častá žížala Dendrobaena vejdovskyi, která se vyskytuje lokálně v opadance lesních ekosystémů na kyselých půdách a z okolí je známá z NPR Velký Špičák. Z faunistického hlediska je zajímavý nález u nás méně hojné stonožky Lithobius pelidnus (TAJOVSKÝ et PIŽL 2015).

Z průzkumu arachnofauny (JELÍNEK 2015) je možno vyzdvihnout výskyt křižáka borového (Araniella displicata, VU), který byl na našem území nalezen dosud velmi vzácně, nejčastěji na keřích a větvích stromů (zejména borovic) lesních okrajů ve středních polohách. Na Českomoravské vrchovině byl však zaznamenán výhradně na zachovalých mokřadních lokalitách. Faunisticky poměrně významný nález nehojné plachetnatky, vyskytující se převážně na kmenech listnatých i jehličnatých dřevin od nížin do středních poloh, je výskyt plachetnatky kmenové (Meioneta innotabilis, VU). Faunisticky pozoruhodný je nález snovačky stužkovité (Anelosimus vittatus, V), která se u nás vyskytuje roztroušeně na osluněných solitérních dřevinách nebo na lesních okrajích v teplejších oblastech státu. Poměrně překvapivé bylo proto její zjištění rovněž na vyšší vegetaci v PR Rašeliniště Loučky.


V letech 2013 - 2014 bylo na lokalitě zjištěno 16 druhů vážek (KŘIVAN 2015c). Většina zjištěných druhů obývá drobné tůně v lučních porostech. Zjištěny byly některé významné druhy jako šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum, NT), šídlatka tmavá (Lestes dryas, VU) a vážka tmavá (Sympetrum danae, V). V potoce na okraji lokality byly nalezeny larvy páskovce kroužkovaného (Cordulegaster boltoni, VU). Bylo zde zjištěno šidélko malé (Ischnura pumilio, NT), jehož výskyt je podmíněn přítomností plovoucích hydrofyt ve stojatých či pomalu tekoucích vodách. V r. 2015 byl na lokalitě potvrzen výskyt 12 druhů vážek (P. Hesoun), přičemž oproti předchozímu průzkumu byly zjištěny 3 další

41

druhy: lesklice měděná (Cordulia aenea), šídlo královské (Anax imparator) a šidélko páskované (Coenagrion puella). U 5 druhů zde byly nalezeny larvy (Pyrrhosoma nymphula, Cordulia aenea, Anax imparator, Aeshna cyanea, Coenagrion puella) a u jednoho druhu byla sledována ovipozice (Libelula depressa). Celkem je tedy z lokality známo 19 druhů vážek, což představuje druhově početné společenstvo.

V letech 2013 - 2014 bylo na lokalitě zaznamenáno 18 druhů rovnokřídlých (KŘIVAN 2015b). Z významnějších druhů je to především koblyka krátkokřídlá (Metrioptera brachyptera, V), která je zde poměrně početná. K dalším významnějším druhům patří kyblyka mokřadní (Conocephalus dorsalis, V) nebo kobylka cvrčivá (Tettigonia cantans, V). Dalším druhem objeveným na loktaliě v r. 2014 (F. Lysák) byla saranče mokřadní (Stethophyma grossum, VU), která je významným vlhkomilným druhem zachovalých mokřadů a rašelinných bitopů. A dalším druhem zjištěným v r. 2015 (P. Hesoun) byla eurytopní saranče měnlivá (Chorthippus biguttulus). Celkem je tak z lokality známo 20 druhů rovnokřídlých, což je druhově poměrně pestré společenstvo.

Obr. 18: Saranče mokřadní (Stethophyma grossum, VU, 12.8.2014, V. Kodet).

V letech 2013 - 2014 zde byl proveden průzkum ploštic (BAŇAŘ 2015). Z významnějších druhů byla zaznemanána ploštička kozlíková (Acompus rufipes, NT), která preferuje vlhká, zastíněná stanoviště. Jedná se o oligofágní druh, jehož živnými rostlinami jsou různé druhy kozlíků (Valeriana sp.). Na příhodných biotopech není vzácná, ale je poněkud lokální.

Obr. 19: Na lokalitě bylo zaznamenáno 8 druhů čmeláků (13.8.2015, V. Kodet).

42

Ze skupiny eusociálního blanokřídlého hmyzu bylo na lokalitě zjištěno 20 druhů, přičemž mezi ohrožené druhy podle vyhlášky (§3) je zařazeno 8 druhů čmeláků: Bombus hortorum, B. hypnorum, B. jonellus, B. lapidarius, B. lucorum, B. pascuorum, B. terrestris, B. bohemicus a 2 druhy mravenců rodu Formica. U mravence rašelinného (Formica picea, §3) se jedná o silně tyrfofilní druh, kdežto u mravence trávníkového (Formica rufibarbis, §3) se jedná o teplomilný druh, což svědčí o pestrých mikroklimatických podmínkách lokality. Z mravenců, jež jsou potenciálními hostiteli evropsky chráněných modrásků rodu Phengaris, byli na lokalitě zjištěni Myrmica rubra, M. ruginodis, M. scabrinodis (BEZDĚČKOVÁ et BEZDĚČKA 2015).

Z hlediska brouků se jedná o významnou lokalitu s velmi dobře zachovalými fragmenty biotopů s velkým potenciálem pro další zplepšování stavu s výskytem řady acidofilních a chladmilných druhů. Z vybraných skupin sledovaných na loktalitě v letech 2013 - 2014 zde bylo zjištěno 87 druhů brouků (KŘIVAN 2015a). K nejvýznamnějším druhům patří nosatec Plinthus tischeri (V), horský druh typický pro primární horské bezlesí nebo okraje rašelinišť a zachovalé horské louky. V ČR se vyskytuje v nejvyšších polohách pohraničních hor a překvapivě také na několika lokalitách na Českomoravské vrchovině. Významný je nález rákosníčka Plateumaris rustica (V). Jedná se o vzácný druh rákosníčka vázaný na zachovalá prameniště, rašelinné louky a slatiny. Vývoj probíhá patrně na suchopýrech a ostřicích v trvale zvodnělých místech. Na Českomoravské vrchovině patří ke vzácným druhům s velmi lokálním výskytem. Dalšími významnými druhy jsou krytohlav Cryptocephalus decemmaculatus (EN), vázaný na osluněné soliterní keřovité vrby, potápník Agabus affinis (V) nebo střevlíček Bembidion doris (V). Z vodomilovitých brouků byl zjištěn tyrfobiont zdrojník Crenitis punctatostriata (VU). Z chráněných druhů se na lokalitě vyskytuje zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta, §3), který však patří k běžnějším druhům. Z vodních brouků bylo v r. 2015 (P. Hesoun) doloženo 9 druhů běžných potápníků, 3 druhy vodomilů a dva plavčíci včetně acidofilního plavčíka Haliplus fulvus (VU). Z brouků vázaných na dřeviny byl zjištěn nosatec Archarius salicivorus a z lučních druhů běžní dřepčíci (Chaetocnema picipes, Epitrix pubescens, Phyllotreta nigripes, P.vittula, Altica lythri, Longitarsus kutscherae).

Obr. 20: Z nepůvodních druhů byla na lokalitě zjištěna mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) pochutnávající si na lilku potměchuti (Solanum dulcamara, 13.8.2015, V. Kodet).

Při orientačních průzkumech motýlů bylo na lokalitě zaznamenáno 97 druhů v roce 2013 (ŠUMPICH 2014) a 189 druhů v roce 2014 (DVOŘÁK 2015). Jedná se o typické společenstvo vlhkých luk Vysočiny, které reprezentují druhy vázané především na otevřené plochy s roztroušenou zelení: Elachista albifrontella (V), obaleči Phiaris umbrosana (V), Phiaris palustrana (V) a Ancylis geminana (V), ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe, V), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), píďalky Pterapherapteryx sexalata a Orthonama vittata (VU) či můry Macrochilo cribrumalis, Plusia putnami, Deltote uncula (V), Photedes minima, Apamea remissa a Apamea unanimis (V). Nejohroženějším denním motýlem zjištěným na lokalitě je hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina, EN), který je zde díky vhodně zvolenému managementu poměrně hojným a prosperujícím druhem. Bylo zde zaznamenáno také několik

43

faunisticky významných druhů motýlů. Jedná se především o můru Schrankia costaestrigalis (V), která doposud nebyla v centrální části Českomoravské vrchoviny zjištěna, můra šípověnka dubová (Moma alpium, V) je zase typickým představitelem teplomilných doubrav. Zavíječ Dioryctria schuetzeella (V) je velmi vzácným obyvatelem jehličnatých lesů a na Českomoravské vrchovině jde teprve o několikátý záznam.

Obr. 21: Perleťovec dvanáctitečný (Boloria selene, 19.5.2014, V. Kodet).

Z obojživelníků bylo v r. 2015 v nových tůních prokázáno rozmnožování hnědých skokanů, když byly ve všech nově vybudovaných tůních nalezeny jejich snůšky: jednalo se o skokana hnědého (Rana temporaria, NT) anebo skokana ostronosého (Rana arvalis, §1/EN). Z dalších druhů obojživelníků byli v tůních nalezeni čolek obecný (Lissotriton vulgaris, §2/NT), rosnička zelená (Hyla arborea, §2/NT) a pulci zelených skokanů rodu Pelophylax sp. Z let 2012 - 2014 uvádí MRLÍK (2015) z lokality pouze skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae, §1/VU) a skokana zeleného (Pelophylax esculentus, §2/NT).

Obr. 22: Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, §1/VU) v jedné z nových tůní (13.8.2015, V. Kodet).

První soupis avifauny PR Rašeliniště Loučky byl pořízen v r. 2012 (KOŘÍNKOVÁ et al. 2012), kdy bylo na lokalitě v hnízdním období zjištěno 37 druhů ptáků. V letech 2014 - 2015 bylo na lokalitě v hnízdním období zaznamenáno 43 druhů ptáků (KODET et KODETOVÁ 2015f). Z lokality a jejího bezprostředního okolí je znám výskyt celkem 57 druhů ptáků, přičemž v letech 2012 - 2015 bylo zaznamenáno 50 druhů přímo na lokalitě a v hnízdním období. V minulosti se jednalo o pravidelné hnízdiště bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN), avšak po absenci pravidelného obhospodařování,

44

kdy lokalita přestala být kosena a značně zarostla i náletovými dřevinami, nebyla bekasina na lokalitě zjištěna. Až po obnově seče celé lokality a po vykácení části náletových dřevin se zde zdržovala v hnízdní době opět v r. 2014. Z dalších významných druhů vázaných na louky zde byla zjištěna křepelka polní (Coturnix coturnix, §2/NT), jejíž volající samci jsou ale většinou slyšet z polního úhoru vedle rezervace. Pravidelně jsou zde zaznamenávány kvorkající sluky lesní (Scolopax rusticola, §3/VU), které zde mají vhodné hnízdní a potravní podmínky v podmáčených olšinách. Z dalších druhů se zde setkáme se cvrčilkou zelenou (Locustella naevia, V), sýkorou lužní (Parus montanus, V), pěnicí hnědokřídlou (Sylvia communis), pěvuškou modrou (Prunella modularis), linduškou lesní (Anthus trivialis, V), čížkem lesním (Carduelis spinus), hýlem obecným (Pyrhula pyrhula) a dalšími běžnými druhy. Ojedinělý zde byl v r. 2014 výskyt také zpívajícího samce hýla rudého (Carpodacus erythrinus, §3/VU), v r. 2013 zpívajícího samce žluvy hajní (Oriolus oriolus, §3) a v r. 2012 volajícího krutihlava obecného (Jynx torquilla, §2/VU). Výskyt bramborníčků hnědých (Saxicola rubetra, §3) je znám zatím jen z minulosti. Z významnějších druhů hnízdících v okolních lesích byli přímo na lokalitě zastiženi krkavec velký (Corvus corax, §3/VU), žluna šedá (Picus canus, VU) a datel černý (Dryocopus martius, V). Z okolního lesa se ozývá jestřáb lesní (Accipiter gentilis, §3/VU), sýc rousný (Aegolius funereus, §2/VU) a puštík obecný (Strix aluco, V), kteří mohou na lokalitu zaletovat lovit. V blízkém okolí byl pozorován také čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU).

Obr. 23: Čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU) na přeletu v blízkosti lokality (21.4.2014, V. Kodet).

Pravidelně lokalitu navštěvují nepůvodní mufloni (Ovis musimon), kteří jsou chováni v okolních lesích.


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Po obnově seče se údržba PR soustředila především na pravidelné kosení zachovalých fragmentů nejcennějších rašelinných a vlhkých luk. V menší míře zde byla po r. 2005 odstraněna i část náletu olší za účelem rozšíření lučních enkláv, ale bohužel těžební zbytky byly velmi nedůsledně odklizeny, což velmi komplikovalo následnou seč a navíc se důsledně neřešila velmi masivní výmladnost olší z pařezů. Masivním zmlazením olší ztratily provedené zásahy zčásti pozitivní efekt. Zásadním a velmi pozitivním počinem byla obnova mělkých odvodňovacích stružek, a to především v případě zrašelinělé nivy Loučského potoka. Porost, který ještě v r. 2009 tvořily silně zvodnělé, téměř neprostupné a druhově

45

uniformní porosty ostřice zobánkaté, skřípiny lesní a třtiny šedavé, se za několik let dramaticky změnil v mozaiku kosené druhově pestré rašeliništní a luční vegetace. Vše díky částečnému odvodnění plochy mělkým kanálkem, kdy došlo k odstranění trvalé stagnace vody v porostu. Podobný efekt měla i obnova mělkého kanálku v luční enklávě v jižní části PR. Významně zde kleslo zapojení skřípiny lesní a luční porosty se zde výrazně druhově obohatily. Do území přinesla zásadní změnu realizace projektu „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“. Došlo k výrazné redukci dřevin za účelem propojení a většího oslunění nejcennějších částí PR. Pravidelná seč byla realizována v maximálním možném rozsahu a byla provedena mozaikovitě, velmi kvalitně včetně odstranění pokosené hmoty a ponechání nedosečků. Realizace zde hodnoceného projektu, tak mohla na razantní obnovu lokality p řirozeně plynule navázat a obnovu lokality významně dále rozšířit.

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Díky realizaci obnovních projektů dostala lokalita výrazný nový impulz. Došlo k likvidaci části nežádoucího náletu dřevin, rozšíření cenných nelesních společenstev, většímu propojení a oslunění celé lokality. Výrazně se zkvalitnila péče o cenné části lokality. Ovšem o úspěšnosti regenerace značné části v minulých letech obnovených ploch rozhodne následná péče praktikovaná v příštích letech. Konkrétní doporučení pro obnovu této části lokality jsou shrnuty v následujících bodech: � Je vysoce žádoucí pokračovat na lokalitě v pravidelné seči v současném rozsahu (viz obr. 25). � Kosení je doporučené provádět 1x ročně v termínu od 20.6. do 15.8. velmi pečlivě na co nejnižší strniště a pečlivě vyhrabávat pokosenou biomasu. Velmi vhodné by bylo kosit lokalitu ve dvou fázích. Plochy s výskytem tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2) není vhodné kosit v době jejich květu a dozrávání plodů od přelomu července a srpna do září. Nejvhodnější je zde seč na přelomu června a července (viz obr. 24).

Obr. 24: Botanicky nejvýznamnější plocha PR Rašeliniště Loučky (žlutě). Tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2) se vyskytují převážně na jižní polovině této vyznačené plochy.

46

� Při seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána a neměly by být umisťovány do ploch s výraznou přítomností expanzních anebo ruderálních druhů. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. Neponechávat pokosenou biomasu v ploše tůní. Případnou napadanou biomasu do tůní vyhrabat. � Zásadní je redukce výmladků odstraněných dřevin. Je možné je každoročně vyřezat v rámci provedení pravidelné seče, nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frázování důkladně odstranit) anebo je bodově po vyřezání ošetřit herbicidem (natřít plochy řezu štětcem). � Na lokalitě je dostatek různě zapojené a rozptýlené zeleně. Zmlazení a regenerace odstraněných dřevin zde není žádoucí. � Vzhledem k velmi zapojenému charakteru nejcennější části rašelinných luk, kde se koncentrují nejvýznamnější druhy PR (viz obr. 24), je žádoucí na této ploše provést mozaikovitě speciální zásahy na podporu vzácných druhů mechorostů. Tyto zásahy by mohli pomoci nejen k podpoře cenného mechového patra, ale především k obnově populací konkurenčně slabých druhů jako je např. bařička bahenní (Triglochin palustris, C2), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum, §2/C2), jetel kaštanový (Trifolium spadiceum, C2) či rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, §2/C3). � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče.

47

Obr. 25: Orientační zákres doporučeného rozsahu pravidelné seče.

48

PR U Hájenky



2015

49


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Třebíč, obec Čáslavice, vlhké až slatinné louky za Novým rybníkem, asi 1,6 km západně od centra obce.

Katastrální území: Čáslavice

Výměra: 5,87 ha



Biotopová charakteristika: Přírodní rezervace U Hájenky je jednou z posledních zachovalých ukázek vlhkých až slatinných luk teplejších oblastí v jihovýchodní části Kraje Vysočina. Jedná se o mělké údolí s vlhkými až slatinnými loukami a prameništi podél Šebkovického potoka navazující na litorály Nového rybníka a táhnoucí se západním směrem v úzkém pásu proti proudu potoka. Jednotlivé kosené luční enklávy jsou přerušené nálety dřevin, především olší. Olšový potoční luh je v různé míře vyvinutý i podél vlastního toku potoka. Lokalita nese známky regulace toku a částečného zkulturnění v minulosti. Ovšem jsou zde zachovány i kvalitní porosty slatinných a vlhkých luk, které však byly na řadě míst zasaženy expanzí dřevin, zejména olše. Okrajově se zde vyskytují fragmenty suchých trávníků vázané na zbytky mezí nad nivou údolí.

Obr. 1: Poloha PR U Hájenky v Kraji Vysočina.

50

Obr. 2: Orientační poloha PR U Hájenky.

51

Obr. 3: Vymezení lokality U Hájenky podle hranice přírodní rezervace.

52

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací v červnu 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (tvorba drobných tůní a redukce náletových dřevin) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky


3.1 Úprava vodních poměrů v ostřicovém porostu v litorálu rybníka Důvod zásahu: V důsledku poklesu hladiny rybníka Nový po jeho odbahnění a rekonstrukci došlo k významnému snížení hladiny podzemní vody v ostřicové vegetaci navazující na litorál rybníka. V této vegetaci se vyskytovala populace kriticky ohroženého všivce bahenního (Pedicularis palustris, §2/C1), který patřil mezi zásadní předmět ochrany PR. Po ztrátě zvodnění byly podmínky pro tento druh na lokalitě velmi špatné a všivec zde nebyl několik let ověřen. Cílem zásahu bylo vybudovat nízkou hrázku na okraji ostřicového porostu a litorálu rybníka a přivést do porostu vodu drobnou stružkou sycenou prameništi v navazujících loukách. Hrázka bude vodu zadržovat, a tak se obnoví zvodnění ostřicového porostu, které by teoreticky mohlo pomoci regeneraci populace všivce bahenního.

53

Provedení: V zimním období začátkem r. 2015 byla vybudována drobná hrázka umístěná na okraji litorálu rybníka a ostřicového porostu přesně jak bylo plánováno. Voda byla do plochy ostřicového litorálu přivedena drobným meandrujícím kanálkem napájeným prameništní vodou (viz obr. 6). V případě silných srážek, tání sněhu apod. je možné napájecí stružku zahradit a vodu odvést do přilehlé tůně a přes olšinu do rybníka mimo vlastní ostřicový porost. Tento systém by měl zabránit potenciálnímu nežádoucímu dlouho trvajícímu zaplavení plochy. Při budování stružek nedošlo k vytvoření žádných nežádoucích deponií, které by komplikovaly pravidelnou seč plochy. Stružky byly vždy vedeny mimo prostor louky kosený zemědělskou technikou, aby nedošlo ke komplikaci při pravidelné seči.

Obr. 4: Pohled na hrázku bezprostředně po jejím vybudování (8.4.2015, V. Kodet).

Obr. 5: Pohled na plochu navazující na litorál rybníka před (16.7.2014) a po vybudování hrázky v závěru vegetační sezóny (18.10.2015). Hrázka nijak rušivě nevyčnívá a udržuje vyšší hladinu vody v ostřicovém porostu (V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek vytvoření hrázky lze označit za překvapivě velmi zdařilý. Hrázka v terénu nijak nevyčnívá, splývá s okolím a hned v první sezóně zarostla běžnou mokřadní vegetací. V jarním období a časném létě fungovala skvěle. Za hrázkou směrem do lučních porostů se vytvořil plynulý gradient různě zvodnělého porostu. Vyskytovaly se zde jak mělce zaplavené plochy, tak plochy zvodnělé k povrchu země a plynule přecházející do vlhké louky s vysokou hladinou spodní vody. Zcela neočekávaně se ihned dostavil úspěch v podobě výskytu šesti kvetoucích jedinců všivce bahenního (Pedicularis palustris, §2/C1), kteří zde měli optimální vlhkostní podmínky. I přes upozornění na

54

výskyt tohoto druhu a požadavku ponechání rostlin neposečených pro jejich vysemenění, byla bohužel v rámci pravidelné seče celá plocha kompletně pokosena včetně fertilních prýtů, čímž se znemožnilo vysemenění rostlin. V horkém a extrémně suchém létě navíc celá luční enkláva kompletně vyschla, včetně ostřicových porostů. Vyschnutí lokality však bylo důsledkem extrémního průběhu počasí a nelze jej vysvětlovat nevhodně provedeným zásahem nebo jeho neúčinností. Voda zadržená nad tímto valem před jejím vyschnutím umožnila rozmnožování ropuchy obecné (Bufo bufo, §3/NT), jejíž pulci zde byli zastiženi.

Obr. 6: Pohled na stružku přiváděcící vodu z pramenišť do prostoru ostřicového porostu za hrázkou bezprostředně po jejím vytvoření (8.4.2015, V. Kodet).

Obr. 7: Pohled na luční porosty na východním okraji PR před (16.7.2014) a po vybudování přívodní stružky (18.10.2015). Stružka je vedena po okraji porostu, který je sečen zemědělskou technikou, aby nekomplikovala pravidelnou seč. Část, kterou je vedena, je kosena ručně (V. Kodet).

55

Obr. 8: Pohled na místo, kde je možné přívodní kanálek přehradit a vodu svést do tůně, v případě trvalého nežádoucího zaplavení ostřicového porostu (14.5.2015, V. Kodet).

3.2 Vytvoření drobných tůní Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a vybraných druhů bezobratlých živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Vytvoření a obnova drobných osluněných tůní přinese na území PR další mozaiku biotopů, která zde dosud chyběla a je významná pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných i živočišných druhů mokřadů. V roce 2014 byla lokalita bez tůní a žádní obojživelníci zde nebyli zjištěni.

Obr. 9: Vytvoření tůní v nekosených uniformních porostech chrastice rákosovité zvýšilo podstatně stanovištní mozaiku lokality. Porovnání stavu před (16.7.2014) a po zásahu (18.10.2015, V. Kodet). Provedení: Vytvoření tůní bylo realizováno v nekosených částech nelesních porostů nad rybníkem Nový. Vytvořeny zde byly dvě drobné tůně v degradovaných, dlouhodobě nekosených porostech chrastice rákosovité ve střední části lučního porostu, které přímo navazovaly na kosené plochy luk. Členitá tůň většího rozsahu byla pak umístěna níže na okraj olšiny a lučního porotu. Tůně byly vytvořeny jako mělké deprese s pozvolně se svažujícími okraji, které plynule přecházejí v okolní vegetaci a s hlubokým středem tůně. Sediment vzniklý při tvorbě tůní a drobné meandrující stružky byl zčásti odvezen a zčásti použit na vytvoření hrázky v litorálu rybníka (viz výše) či rozhrnut v tenké vrstvě v degradovaných porostech v bezprostřední blízkosti tůní. Nevznikly žádné viditelné valy či deponie.

56

Obr. 10: Tůně v nekosených porostech chrastice rákosovité bezprostředně po jejich vybudování, které navazují na kosené porosty luk (8.4.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek vytvoření nových tůní lze označit za zdařilý. Nedošlo k likvidaci významné vegetace či populace významných druhů rostlin. Naopak vytvořil se prostor pro rozrůznění stanovištní mozaiky v jinak degradovaných anebo vegetačně uniformních porostech. Začátkem sezóny byly všechny tůně naplněné vodou a byl u nich pozorován lovící čáp bílý (Ciconia ciconia, §3/NT). V důsledku extrémního sucha tůně na okrajích nekosených porostů chrastice rákosovité vyschly. Zbytková vodní hladina zůstala zachována pouze v nejhlubších místech velké členité tůně na okraji olšiny. V prostoru této členité tůně se bohatě vyvinula mokřadní vegetace (Alisma plantago-aquatica, Peplis portula, Callitriche sp. aj.) a zbytková vodní plocha tůně byla v letním období bohatě využívána početnou skupinou vodních bezobratlých a obojživelníků. Bylo zde zjištěno rozmnožování menší populace skokanů krátkonohých (Pelophylax lessonae, §1/VU). I přes vyschnutí některých tůní vzniklo provedeným zásahem potencionální stanoviště pro výskyt mokřadních a vodních druhů, které měly doposud na ploše PR velmi omezené možnosti svého výskytu. V dalších letech lze postupně očekávat výraznější osídlení tůní obojživelníky, vodními brouky, vážkami a dalšími skupinami vázanými na vodní prostředí.

Obr. 11: Zbytková vodní hladina v nejhlubším místě jedné z tůní v době extrémního sucha v létě r. 2015 s porosty žabníku jitrocelovitého byla útočištěm řady druhů bezobratlých živočichů a obojživelníků (E. Ekrtová).

57

3.3 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce porostů náletových dřevin měla na ploše PR U Hájenky dva základní důvody. Tím prvním bylo odstranění náletu z ploch potenciálně cenné luční vegetace, kterou zástin a listový opad dřevin silně degradoval. V druhém případě bylo smyslem odstranění porostů propojení jednotlivých nelesních částí chráněného území, které byly porosty náletových dřevin fragmentovány a nevytvářely otevřený migrační koridor. Provedení: Plochy navržené k vykácení byly v terénu označeny. Pokud měly být některé dřeviny ponechány, také byly vyznačeny. Vlastní pokácení dřevin a odstranění pokácené dřevní biomasy probíhalo v zimním a časně jarním období r. 2015. Práce byly provedeny kvalitně. Plochy byly poměrně pečlivě vyklizeny od těžebních zbytků. Část pařezů v jedné z potenciálně nejzajímavějších obnovených lučních částí byla vyfrézována, aby se zabránilo nežádoucímu zmlazení. Důsledněji mohly být vyčištěny plochy od pilin po frézování pařezů. Na silné vrstvě pilin cílové společenstvo téměř neregenerovalo, zatímco na jiných lokalitách, kde k vyklizení došlo, byla regenerace okamžitá a velmi úspěšná.

Obr. 12: Propojení na sebe navazujících lučních enkláv odstraněním části porostu náletových dřevin (především olše lepkavé) na dvou místech PR. Porovnání stavu před (16.7.2014) a po zásahu (18.10.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Realizaci lze hodnotit jako celek jednoznačně pozitivně. Zejména v případě zachovalých vlhkých až rašelinných luk došlo po jejich prosvětlení ihned v první sezóně po zásahu k významnému zvýšení celkové kvality a květnatosti porostů, jelikož značná část z nich se výrazně prosvětlila. Také propojení jednotlivých lučních enkláv lze označit za důležitý a pozitivní počin, který

58

jistě pozitivně ovlivní především populace řady druhů živočichů závislých na větších a spojitých komplexech lučních stanovišť. Jediným zásadním problémem je vysoká výmladkovost odstraněných olší, kterou je potřeba řešit v následné péči, protože jinak zásah jako celek za několik let zcela ztratí svůj původní efekt a význam.

Obr. 13: Odstranění náletu olše na ploše zachovalých vlhkých luk v centrální části PR. Porovnání stavu před (16.7.2014) a po zásahu (18.10.2015, V. Kodet).

Obr. 14: Odstranění náletu olše na ploše zachovalých rašelinných luk ve východní části PR. Porovnání stavu před (16.7.2014) a po zásahu (18.10.2015, V. Kodet).


Jednoznačně lze konstatovat, že provedené zásahy významně pozitivně podpořily cílové druhy i biotopy na ploše PR a budou mít při vhodné péči vliv i na celkovou biodiverzitu lokality.

4.1 Flóra a vegetace PR U Hájenky je lokalitou regionálního významu. Jedná se o jednu z posledních větších enkláv vlhkých až rašelinných luk v této teplejší jihovýchodí části Kraje Vysočina, která dokládá podobu, charakter a rozšíření těchto společenstev směrem na jihozápadní Moravu. Naprostá většina vlhkých až slatinných luk zde byla v minulosti zcela zdevastována odvodněním a intenzivním zemědělstvím, a tak je tato enkláva i přes své částečné zkulturnění a narušení regulací toku stále velmi cenná.

59

Z vegetačního hlediska se jedná o různě zachovalý komplex vlhkých luk sv. Calthion palustris přecházející mozaikovitě až k vegetaci blízké spíše porostům vysokých ostřic (sv. Magno-Caricion gracilis). V nejzachovalejších partiích území se ještě vyskytují zbytky rašelinných luk nejblíže sv. Caricion canescenti-nigrae. Pouze okrajově jsou zastoupené sušší typy trávníků vázané na svahy a sušší okraji nivy. Většinou se jedná o degradované či zkulturněné porosty nejblíže sv. Arrhenatherion elatioris. Lesní vegetace je zastoupená jednak fragmenty potočního luhu (sv. Alnion incanae) vyskytující se podél toku Šebkovického potoka na jižním okraji PR. Část porostů s dominantní olší ovšem tvoří ruderalizované nálety dřevin na sušších místech původního bezlesí. Pouze okrajově je zastoupena vegetace mokřadních vrbin (sv. Salicion cinereae).

Obr. 15: Vlhké louky se starčkem potočním (Tephroseris crispa, C4a, 14.5.2015, V. Kodet).

Obr. 16: Rašelinné louky se suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium, V, 14.5.2015, V. Kodet).

60

Z floristického hlediska se jedná o území zajímavé a celkem pestré, jelikož zde nacházíme jednak druhy typické pro vlhké pcháčové až rašelinné louky celé Českomoravské vrchoviny jako jsou kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a), starček potoční (Tephroseris crispa, C4a), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium, V), ostřice obecná (Carex nigra), ostřice šedavá (C. canescens) a rozrazil štíkovitý (Veronica scutellata, C4a) aj. Zároveň jsou zde přítomné i druhy typické pro slatiny a bázemi bohatší lokality nižších poloh jako např. ostřice latnatá (Carex paniculata, C4a), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum, V) a pcháč šedý (Cirsium canum, V). Mozaiku druhů doplňují běžné druhy olšin a mokřadů, ale i sušších typů trávníků a mezofilních luk. Nejvýznamnějším druhem na lokalitě je bezesporu všivec bahenní (Pedicularis palustris, §2/C1). Jedná se o poslední recentní lokalitu v okrese Třebíč a jeho ověření v r. 2015 lze považovat za velký úspěch projektu. Z dalších významných druhů zde byla zaznamenána početná populace prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3). Kvůli plošnému posečení lokality se nepodařilo ověřit udávaný výskyt tolije bahenní (Parnassia palustris, §3/C2). Recentní výskyt druhu je ale pravděpodobný.

Obr. 17: Po provedených zásazích na lokalitě vykvetlo 6 jedinců všivce bahenního (Pedicularis palustris, §2/C1, 14.5.2015, V. Kodet).

Obr. 18: Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a, 14.5.2015, V. Kodet).

61

4.2 Fauna

Z vážek byly zaznamenány jen dva eurytopní druhy (Coenagrion puella, Libellula depressa). Z brouků bylo v tůních doloženo 5 druhů potápníků a 3 druhy vodomilů. Vývoj ve vodním prostředí prodělávají i larvy čeledi Scirtidae, jejíž zástupce byl také nalezen ve smyku z vegetace, stejně jako mokřadní slunéčko Coccidulla scutelata, lokální dřepčík Hipuriphila modeeri (V) nebo na rákos vázaný stehenáč Oedemera croceicollis (VU). Z epigeicky žijících brouků byly zjištěny druhy střevlíků typické pro břehy rybníků a tůní, jako Bradycellus caucasicus, Bembidion bruxellense, B.articulatum a lokální střevlík velkokřižný (Panagaeus cruxmajor, V).

Při průzkumu v rámci této studie bylo v PR U Hájenky zjištěno celkem 265 druhů motýlů a byla tak poprvé zdokumentována motýlí fauna této lokality (DVOŘÁK 2015). Ačkoliv se jedná zejména o vlhké až podmáčené biotopy, bylo zde zaznamenáno výrazné zastoupení teplomilných druhů. Je to dáno polohou lokality v teplejší části Vysočiny a tyto druhy jsou zde vázány většinou na sušší meze a remízky v okolí lokality. Mezi nejcharakterističtější zástupce zde přesto patří skupina vlhkomilných druhů vázaných na svěží vlhké až podmáčené louky, které jsou rozmístěny fragmentovitě v nivě podél toku potoka. Do skupiny takto vyhraněných motýlů můžeme řadit především makadlovku Carpatolechia proximella, molovenku Prochoreutis sehestediana, obaleče Bactra furfurana, zavíječe Catoptria margaritella a Cataclysta lemnata, píďalky Anticollix sparsata, Hydria undulata, Orthonama vittata (VU), Epirrhoe rivata (V) a Scopula immutata, lišejníkovce mokřadního (Thumatha senex), žlutavku bahenní (Macrochilo cribrumalis), kovolesklece západního (Plusia putnami), travařku nejmenší (Photedes minima) a šedavku bahenní (Apamea unanimis, V). Na rákosiny v okolí rybníka je životně závislý plavokřídlec pobřežní (Leucania obsoleta). Pro lokalitu cenným obyvatelem mokrých luk v nivě potoka je ohniváček černočárný (Lycaena dispar, §2), který figuruje ve vyhlášce jako silně ohrožený druh a zároveň je naturovým druhem. Velice zajímavou skupinu tvoří motýli vázaní na přirozené porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa), která zde kopíruje potok, ale místy vytváří i souvislejší plochy. Patří sem drobníček Bohemannia quadrimaculella (V), klíněnka Phyllonorycter froelichiella (V), krásněnka olšová (Stathmopoda pedella) a obaleč Epinotia tenerana. První zmíněný, drobníček Bohemannia quadrimaculella (V), je teprve druhý nález pro území ČR. Poměrně velkou, pro lokalitu však méně typickou skupinu, tvoří společenstvo teplomilných druhů. Většina z nich na Třebíčsku osidluje větší komplexy stepních xerotermních biotopů s druhy jako drsnohřbetkami Oegoconia deauratella a Blastobasis huemeri, krásněnkou Batia internella (V), pernatuškou Gillmeria ochrodactyla, obaleči Isotrias rectifasciana a Epiblema graphana (V), píďalkou Idaea deversaria, hřbetozubcem nepravým (Gluphisia crenata), drubnuškou ostružníkovou (Meganola albula), travařkou žlutavou (Photedes extrema, V), osenicí západní (Noctua interjecta) a především ohroženým lišajem pryšcovým (Hyles euphorbiae, §3/EN). Lišaj pryšcový je v současné době nejohroženější stenotopní druh lišaje na území ČR. Na některých místech jižní Moravy, ale i Čech, buď vymizel zcela nebo dramaticky poklesly jeho stavy. PR U Hájenky není typickým biotopem tohoto motýla, nicméně oblast Třebíčska s jeho četnými stepními lokalitami poskytují tomuto motýlu mnohá útočiště, a proto je zapotřebí jim věnovat náležitou pozornost. Z dalších významných druhů byl zaznamenán lišejníkovec čtveroskvrnný (Lithosia quadra, NT), který je vázaný na lesní krajinu středních poloh.

Obr. 19: Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara, §2/NT, 16.7.2014, V. Kodet).

62

Z obojživelníků bylo v nově vytvořených tůních v roce 2015 zjištěno rozmnožování menší populace skokanů krátkonohých (Pelophylax lessonae, §1/VU) a doloženi pulci ropuchy obecné (Bufo bufo, §3/NT). Z plazů zde byla pozorována ještěrka živorodá (Zootoca vivipara, §2/NT).

V rámci této studie byl pořízen první soupis avifauny PR U Hájenky (KODET et KODETOVÁ 2015g). Na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí bylo v letech 2014 - 2015 zaznamenáno 56 druhů ptáků a z nich 47 druhů přímo na lokalitě a v hnízdním období. Z významnějších druhů zde byl zaznamenán ledňáček říční (Alcedo atthis, §2/VU) a kvorkající sluka lesní (Scolopax rusticola, §3/VU). Nově vytvořené tůně využil k lovu čáp bílý (Ciconia ciconia, §3/NT) a zdržovaly se na nich kachny divoké (Anas platyrhynchos).

Obr. 20: Čáp bílý (Ciconia ciconia, §3/NT) v jedné z nově vybudovaných tůní (16.5.2015, V. Kodet).

Obr. 21: Dudek chocholatý (Upupa epops, §2/EN) u osady Na Skalkách v bezprostřední blízkosti lokality při sběru potravy (7.4.2015, V. Kodet). V olšinách bylo zjištěno více druhů šplhavců: strakapoud prostřední (Dendrocopos medius, §3/VU), strakapoud malý (Dendrocopos minor, VU), strakapoud velký (Dendrocopos major) a žluna zelená (Picus viridis, V). Z okolního lesa se ozýval také datel černý (Dryocopus martius, V) a ze sov puštík obecný (Strix aluco, V). Na lokalitě byl zjištěn hnízdní výskyt hrdličky divoké (Streptopelia turtur, V), kukačky obecné (Cuculus canorus, V), ťuhýka obecného (Lanius collurio, §3/NT), pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis), dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes, V), zvonohlíka zahradního (Serinus serinus), cvrčilky říční (Locustella fluviatilis, V), rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris),

63

pěvušky modré (Prunella modularis), hýla obecného (Pyrhula pyrhula), čížka lesního (Carduelis spinus) a dalších běžných druhů. V mimohnízdmím období byl pozorován krkavec velký (Corvus corax, §3/VU). Ve dnech 7. a 8. dubna 2015 byl na loučce u chatek severovýchodně od lokality (osada Na Skalkách) zastižen lovící dudek chocholatý (Upupa epops, §2/EN). Pouze na přeletu byly zaznamenány potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU), husa velká (Anser anser, EN), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus, NT) a lyska černá (Fulica atra, V). Tyto vodní druhy nemají na lokalitě vhodné hnízdní podmíky, a to ani na rybníce navazujícím na rezervaci.

Diverzita na vodu vázaných organizmů se bude postupně zvyšovat, jak budou tůně zarůstat vegetací a stanou se vhodné i pro řadu dalších významných druhů zejména bezobratlých a obojživelníků.


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Předchozí péče o PR spočívala v pravidelné seči luk, která byla prováděna z větší části zemědělskou technikou v rámci běžného zemědělského hospodaření. Pouze nejzachovalejší části lokality, kde nebyla kvůli nepřístupnosti anebo vyššímu podmáčení možná běžná strojová seč, byly plochy koseny a vyklízeny ručně. Tyto plochy představovaly pouze plošně omezenou část lučních porostů. Celkově se dá říci, že naprostá většina cenné vegetace byla pravidelně kosena, což lze hodnotit pozitivně, ale byla sečena jednorázově a celoplošně bez vytváření mozaiky a bez ponechávání nedosečků, což u takto maloplošných fragmentů způsobuje ochuzování biodiverzity o řadu druhů bezobratlých. Za největší slabinu praktikované péče lze jednoznačně označit absenci redukce dřevin zarůstající zachovalé typy trávníků. Plochy byly sice pravidelně koseny, ale silný zástin kvalitu vegetace značně degradoval. Zejména v případě ostřicového porostu navazujícího na litorál rybníka se vzhledem k množství přítomné stařiny zdá, že seč byla pravděpodobně prováděna na relativně vysoké strniště a vyhrabání pokosené biomasy nebylo na řadě míst důsledné. Je to ovšem částečně pochopitelné, protože podobné porosty se kosí a hrabou dost obtížně. Nicméně kvalitně provedená seč a vyhrabání porostu je zásadní pro rozvoj populace klíčového předmětu ochrany všivce bahenního (Pedicularis palustris, §2/C1). Dalším problematickým faktorem při údržbě lokality v minulých letech byla absence větší mozaikovitosti při seči rašelinných a vlhkých luk. Lokalita je v celém krajinném kontextu významná pro řadu druhů bezobratlých živočichů a mozaikovitá seč je pro rozvoj a přežívání jejich populací velice důležitá. Velmi prospěšná může být i pro generativní reprodukci řady cílových druhů rostlin. Zatímco v běžně zemědělsky kosených porostech je nastavení mozaikovité seče velmi problematické (ale v přírodní rezervaci to není nemožné), v plochách kosených ručně to není problém.

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Pro péči o území PR U Hájenky je zásadní údržba luční vegetace mozaikovitou sečí a podpora populace všivce bahenního, proto se doporučení soustředí na tyto činnosti. Konkrétní doporučení pro ochranu a péči o PR U Hájenky jsou shrnuty v následujících bodech: � Plochy vlhkých luk kosené zemědělskou technikou je možné kosit 2x ročně, doporučené je občasné bránování v podzimním nebo časně jarním období (před hnízděním ptáků). Nepřípustné je mulčování a ponechávání většího množství pokoseného a sběračem nesebraného sena na ploše luk (což se na podmáčených místech stávalo). I na těchto plochách je žádoucí ponechávat ostrůvkovitě alespoň 15 % těchto porostů neposečených pro podporu biodiverzity bezobratlých živočichů a každoročně tyto plochy střídat. � Plochy kosené ručně doporučujeme kosit (1x/rok) v termínu od 1.7. do 30.8. Kosit je potřeba na co nejnižší strniště (viz obr. 22). Při této seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky

64

o minimální velikosti 2 m2. Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. � V ostřicovém porostu nad rybníkem Nový by měly být výběrově ponechány odkvetlé rostliny všivce bahenního (Pedicularis palustris, §2/C1), minimálně do doby než se populace rozroste na desítky rostlin. Ponechání odkvetlých rostlin v jinak pokoseném a kvalitně vyhrabaném porostu významně zvyšuje vysemenění a úspěšnou regeneraci semenáčků a tím i populační početnosti tohoto kriticky ohroženého druhu. Plochu s výskytem rostlin je proto vhodné viditelně označit (např. vysoký kolík), aby je zhotovitel prací snadno našel. � Je nezbytné pravidelně odstraňovat výmladky pokácených dřevin v ploše cenných lučních společenstev. Je možné je každoročně vyřezat v rámci provedení pravidelné seče, nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frázování důkladně odstranit) anebo je bodově po vyřezání ošetřit herbicidem (natřít plochy řezu štětcem). � Dále by bylo žádoucí pravidelně udržovat v rámci projektu vytvořené propojení jednotlivých lučních enkláv (viz obr. 22). Postačovalo by plochu pokosit a vyřezat případné výmladky dřevin přibližně v periodě 1x/3 roky. � Z pohledu celkové biodiverzity by lokalitě prospěla obnova suché stráně na severní hranici území (viz obr. 22). Na suché mezi je potřeba částečně redukovat nálet stromů a křovin, ponechat jen jednotlivé solitery různých druhů keřů a obnovit pravidelnou seč. � Pro podporu obojživelníků by na lokalitě mohlo být ještě více tůní, které je však zapotřebí situovat do okrajových a degradovaných ploch, aby nedošlo k poškození cenné vegetace. � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče.

65

Obr. 22: Orientační vyznačení doporučené rozlohy seče prováděné ručně (označeno růžově), zelenými šipkami jsou označena místa, kde bylo provedené odstranění dřevin z důvodu propojení jednotlivých nelesních enkláv a je žádoucí toto propojení udržovat. Žlutou šipkou je označená suchá mez, kterou by bylo velmi vhodné obnovit a pravidelně udržovat (redukce dřevin a pravidelná seč) za účelem zvýšení stanovištní diverzity území.

66

PP Dobrá Voda



2015

67


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou, obec Vídeň, jižní enkláva přírodní památky, rybníček a vlhké louky nad ním v nivě potoka Mastník, cca 1 km sv. od kaple v obci.

Katastrální území: Dobrá Voda u Křižanova

Výměra: 5,21 ha



Biotopová charakteristika: Přírodní památka Dobrá Voda je tvořená čtyřmi navzájem oddělenými enklávami vlhkých až rašelinných luk v údolí potoka Mastník a její součástí jsou i tři menší rybníky s omezenými litorálními porosty, okrajově jsou zastoupeny skupiny náletových dřevin, které podél toku potoka mají místy charakter až potočních olšin. Kvalita rostlinných společenstev se mezi jednotlivými enklávami liší. Realizace zde hodnoceného projektu se týkala pouze jižní enklávy, a tak veškeré další komentáře se budou týkat pouze této části PP. Tato na toku potoka nejníže položená enkláva patří k nejvíce degradovaným částem PP. Tok potoka byl v těchto místech částečně regulován, luční porosty byly zřejmě v minulosti částečně zkulturněny. Dominujícím typem vegetace jsou zde vlhké pcháčové louky rozdílného stupně degradace. Podél regulovaného koryta toku byl přítomný různě zapojený nálet dřevin (především olše lepkavé). Luční enkláva je úzká, uzavřená mezi dvěma lesními porosty na svazích údolí a je poměrně stinná. Rybník na jižním okraji enklávy je silně zastíněný v hustém a silně ruderalizovaném náletu dřevin, vodní sloupec zde má trvale nulovou průhlednost a slouží k intenzivnímu rybochovu. Od luční části enklávy je oddělen vysokou silně ruderalizovanou deponií zarostlou náletem dřevin.

Obr. 1: Poloha PP Dobrá Voda v Kraji Vysočina.

68

Obr. 2: Orientační poloha PP Dobrá Voda, přičemž projekt se zabýval jižní enklávou.

69

Obr. 3: Vymezení jižní enklávy PP Dobrá Voda.

70

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací v červnu r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací. Změnilo se částečně umístění jednotlivých tůní, aby nebyly vytvořeny v zachovalejších porostech luční vegetace a upozornilo se na další případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (vytvoření tůní, redukce náletových dřevin, kosení) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky


3.1 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce náletových dřevin byla provedena zejména za účelem většího prosvětlení již tak zastíněné a mezi lesními komplexy uzavřené luční enklávy. Dostatečné oslunění je pro kvalitu lučních společenstev klíčové. Dále byly likvidací skupin náletu dřevin připraveny plochy pro vytvoření soustavy tůní. Provedení: Redukce dřevin probíhala v zimním období 2014/2015 a byla provedena kvalitně včetně odstranění dřevní hmoty.

71

Výsledek realizace: Odstraněním dřevin se plocha jako celek více prosvětlila, což kvalitě lučních společenstev jednoznačně do budoucna prospěje. Likvidací skupiny mladých olší ve střední části lokality vznikl prostor pro vytvoření větší tůně, která jediná v době extrémního sucha nevyschla a vytvořila tak cennou enklávu pro řadu druhů živočichů, které v zastíněném a intenzivně využívaném rybníce neměly vhodné podmínky. Druhy, které jsou vázány na odstraněné dřeviny, nebudou dotčeny, neboť po obvodu louky i rybníka zůstávají porosty lesní a rozptýlené dřevinné zeleně.

Obr. 4: Odstranění skupin polykormonálních olší lokalitu více otevřelo a prosvětlilo, vytvořilo prostor pro vybudování tůní. Porovnání stavu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedených zásazích (V. Kodet).

3.2 Vytvoření drobných tůní a úprava toku potoka Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a dalších druhů živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Vytvoření drobných osluněných tůní přinese do území mozaiku biotopů, které zde dosud zcela chyběly a jsou významné pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů mokřadů. Intenzivní hospodaření a celkový charakter rybníka na jižním okraji enklávy totiž výskyt a přežívání většiny významnějších druhů neumožňuje. Před realizací zde byl zjištěn pouze ojedinělý výskyt skokanů krátkonohých (Pelophylax lessonae, §1/VU) v suchozemské fázi. Provedení: Na ploše enklávy bylo vytvořeno celkem osm různě rozsáhlých tůní rozdílných parametrů. Pro vybudování největší tůně ve střední části území byla využita již existující drobná hrázka. Tůně mají pozvolné břehy a hluboké středy. Nikde při jejich budování nevznikly nežádoucí deponie, které by

72

komplikovaly následné kosení plochy. Částečně zde byl upraven zahloubený tok potoka do podoby drobné meandrující stružky.

Obr. 5: Pohled na velkou tůň vybudovanou na místě hustého náletu olše (14.5.2015, V. Kodet). Výsledek realizace: Výsledek vytvoření soustavy tůní lze považovat za zdařilý. Při realizaci nedošlo k likvidaci významné vegetace či populace významných druhů. Jejich realizací se plocha obohatila o mozaiku potenciálně zajímavých a cenných mokřadních biotopů. V jarním období byly všechny tůně plně zvodnělé a začínala se zde objevovat mokřadní vegetace. Všude se vytvořil plynulý přechod do porostů vlhkých luk, nikde nedocházelo k masivnímu šíření ruderálních či jiných nežádoucích druhů. V extrémně suchém létě většina tůní vyschla, voda zůstala zachována pouze v největší z tůní ve střední části lokality, která se tak stala útočištěm řady druhů. Na obnažených dnech tůní byly stopy brodivých ptáků (čápů nebo volavek), kteří zde lovili potravu. U největší tůně byl zastižen vodouš kropenatý (Tringa ochropus, §2/EN). V největší tůni bylo zaznamenáno nepočetné rozmnožování rosničky zelené (Hyla arborea, §2/NT) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris, §2/NT) a méně početný výskyt a rozmnožování skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae, §1/VU). Ojedinělý výskyt skokana krátkonohého byl zjištěn i v dalších tůních. Ve dvou malých tůních byly nalezeny larvy čolka horského (Ichthyosaura alpestris, §2/NT). V dalších letech lze postupně očekávat výraznější osídlení tůní bezobratlými i obojživelníky.

Obr. 6: Tůně byly vybudovány v druhově ochuzených lučních porostech, jejich vytvořením se stanovištní mozaika na lokalitě zpestřila. Porovnání stavu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedených zásazích (V. Kodet).

73

Obr. 7: Nejrozsáhlejší tůň byla vytvořena v místě hustého mladého náletu olše se silně ruderalizovaným podrostem ve sníženině za drobnou hrázkou. Porovnání stavu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedených zásazích (V. Kodet).

Obr. 8: Drobná tůň v jižní části území (14.5.2015, V. Kodet).

Obr. 9: Částečná úprava zahloubeného koryta toku po okraji velké tůně s odstraněním hustého pásu polykormonálních olší (14.5.2015, V. Kodet).

74

3.3 Kosení Důvod zásahu: Pravidelná, pečlivě provedená mozaiková seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity všech lučních biotopů. Pravidelná seč postupně odstraňuje nežádoucí nahromaděné živiny na plochách, které byly dlouhodobě bez seče, anebo vystaveny zvýšenému splachu živin z okolí. Potlačuje výrazné dominanty porostu a umožňuje koexistenci širokého spektra druhů. Provedení: Pokosení celé luční enklávy v sezóně 2014 navázalo na pravidelnou seč, která zde probíhala v předchozích letech, avšak nově byla praktikována mozaikovitá seč důležitá pro výskyt a rozmnožování řady živočichů, zejména bezobratlých. Navíc byl pokosen porost s expandujícím rákosem v místě lučního prameniště na západním okraji enklávy a další menší plochy degradované vegetace bez pravidelné seče. Mozaiková seč se opakovala i v r. 2015. Pokosení bylo provedeno kvalitně včetně shrabání biomasy.

Obr. 10: Pokosení ruderalizovaných porostů přispělo k omezení šíření nežádoucích druhů na ploše PP. Porovnání stavu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedených zásazích (V. Kodet).

Obr. 11: Mozaikovité provedení seče je důležité i na degradovaných lokalitách, poloha nedosečků se však musí střídat. Porovnání stavu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedených zásazích (V. Kodet). Výsledek realizace: Zejména pokosení plochy v předchozích letech nekosené se projevilo významným vzestupem kvality prameništního porostu. Díky pravidelné seči jsou částečně zkulturněné porosty relativně druhově pestré a na zachovalejších plochách se kromě typické druhové garnitury běžných druhů stále vyskytují populace významnějších druhů jako jsou starček potoční (Tephroseris crispa, C4a) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3). Díky provádění mozaikovité seče úspěšně vyhnízdil

75

v ploše, která byla ponechána minimálně do poloviny července neposečená, rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris).

3.4 Oprava přístupové cesty Důvod zásahu: Přístupnost lokality je zásadní pro dlouhodobou udržitelnost pravidelné péče na lokalitě. Zejména se jedná o snadný a nekomplikovaný dovoz techniky při seči a odvoz pokosené biomasy. Provedení: Cesta byla opravena a zpevněna navezením pevného materiálu. Výsledek realizace: Lokalita je díky opravené příjezdové cestě přístupná po celé své délce a odvoz sena, případně transport techniky pro provedení seče může v příštích letech probíhat naprosto bez problémů. Při opravě cesty nedošlo k žádnému nežádoucímu poškození významných druhů živočichů, rostlin a rostlinných společenstev.

Obr. 12: Porovnání stavu cesty před (18.8.2014) a po opravě (13.10.2015, V. Kodet).

76


4.1 Flóra a vegetace Jižní enkláva PP Dobrá Voda patří z vegetačního pohledu jednoznačně k nejméně cenné a nejvíce degradované části PP. Vlhké pcháčové louky (sv. Calthion palustris, as. Angelico sylvestris-Cirsietum palustris), které zde tvoří dominantní rostlinné společenstvo jsou zde značně poznamenány nevhodnými zásahy v minulosti. Došlo zde vlivem částečné regulace potoka k zásahu do původního vodního režimu a louky byly zřejmě i částečně zkulturněny. Výsledkem jsou druhově ochuzené porosty s dominantní psárkou luční (Alopecurus pratensis), střídavě se skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus) a chrasticí rákosovitou (Phalaris arundincea), které na nejvíce degradovaných místech ztrácejí charakter přírodních typů společenstev. Ovšem degradace porostů je prostorově různá a přibližně na 30 – 40 % plochy enklávy je zastoupena celkem zachovalá vegetace vlhkých pcháčových luk.

Z floristického hlediska je zde zastoupena ochuzená škála druhů vlhkých pcháčových luk a pramenišť. Z významných druhů těchto společenstev se zde v početně omezené populaci vyskytuje prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3, v r. 2015 zaznamenáno 14 fertilních jedinců) a dále roztroušeně je přítomný starček potoční (Tephroseris crispa, C4a). Byl zde překvapivě zaznamenán na jihovýchodním okraji jeden trs kosatce sibiřského (Iris sibirica, §2/C3). Ovšem s vysokou pravděpodobností se nejedná o výskyt původní. Nežádoucím prvkem je šíření invazní netýkavky žlaznaté (Impatiens gladulifera) podél koryta toku. Z botanického hlediska má jižní enkláva PP podprůměrnou kvalitu. Ovšem v úzce regionálním kontextu, kdy většina vlhkých luk podlehla odvodnění a intenzifikaci v zemědělství a lesnictví, má při vhodné péči do budoucna dobrou perspektivu. Vytvoření soustavy tůní a celkové prosvětlení lokality díky redukci dřevin její kvalitu z pohledu celkové biodiverzity také zvyšuje.

Obr. 13: Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3, 14.5.2015, V. Kodet).

77

Obr. 14: Nežádoucí invazní netýkavku žlaznatou (Impatiens gladulifera) je nutno vytrhávat před dozráním plodů, aby se zamezilo jejímu šíření (12.7.2015, V. Kodet).

4.2 Fauna

V jižní enklávě PP Dobrá Voda bylo zjištěno 9 druhů vážek, včetně lokálně se vyskytujících pionýrských druhů šidélka menšího (Ischnura pumilio, V) a vážky bělořitné (Orthetrum albistylum, VU).

Z významnějších druhů hmyzu byla v roce 2015 na lokalitě zjištěna saranče mokřadní (Stethophyma grossum, VU). Kromě ní byly zaznamenány další tři pro lokalitu typické druhy rovnokřídlých (Chorthippus montanus, Chrysochraon dispar, Euthystira brachyptera) a eurytopní kobylka Metrioptera roeselii.

V tůních byly nalezeny 4 druhy běžně se vyskytujících potápníků (Agabus bipustulatus, A. sturmi, Colymbetes fuscus, Laccophilus minutus), jeden druh vodomila (Anacaena lutescens) a zjištěn byl jeden druh čeledi Scirtidae (Scirtes hemisphaericus), jehož larvy se vyvíjejí ve vodním prostředí. Dále bylo smýkáním vegetace zaznamenáno několik spíš běžných fytofágních druhů mandelinek (Psylliodes chalcomerus, Cassida flaveola, Chaetocnema picipes, Phyllotreta vittula, P. nigripes, P. undulata).

V rámci studie byl v roce 2014 proveden první orientační soupis motýlů PP Dobrá Voda, který se týkal jižní enklávy, na které bylo zaznamenáno 157 druhů (DVOŘÁK 2015). Charakteristickými představiteli motýlů jsou vlhkomilné druhy typické pro mokřady Vysočiny - perleťovec kopřivový (Brenthis ino), píďalka vachtová (Orthonama vittata, VU), žlutavka bahenní (Macrochilo cribrumalis), šípověnka bahenní (Simyra albovenosa, V), blýskavka bahenní (Athetis lepigone, V), šedavka bahenní (Apamea unanimis, V) a osenice stínovaná (Xestia sexstrigata). Do této skupiny hygrofilních druhů můžeme zařadit také ohniváčka černočárného (Lycaena dispar, §2), který je jediným představitelem zvláště chráněného motýla na lokalitě a zároveň naturovým druhem. Své zastoupení ve zjištěné synuzii motýlů má překvapivě i několik poměrně teplomilných druhů - drsnohřbetka Blastobasis huemeri, travařík Agriphila tolli (V), vlnočárník janovcový (Scotopteryx moeniata) a drobnuška ostružníková (Meganola albula). Netypický je výskyt lišejníkovce průsvitného (Nudaria mundana), který preferuje skalnaté biotopy teplých oblastí.

Na tůně jsou vázáni obojživelníci, ze kterých byli na lokalitě zaznamenáni čolek obecný (Lissotriton vulgaris, §2/VU), čolek horský (Ichthyosaura alpestris, §2/NT), rosnička zelená (Hyla arborea, §2/NT), ropucha obecná (Bufo bufo, §3/NT) a skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, §1/VU). Z minulosti je uváděna z rybníka kuňka ohnivá (Bombina bombina, §2/EN), jejíž místní populace však byla nevhodným hospodařením na rybníce vyhubena.

78

Obr. 15: Ropucha obecná (Bufo bufo, §3/NT, 14.5.2015, V. Kodet).

Obr. 16: Skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, §1/VU) v jedné z nových tůní (12.7.2015, V. Kodet). V rámci této studie byl pořízen první soupis avifauny PP Dobrá Voda (KODET et KODETOVÁ 2015b). Na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí bylo v letech 2014 - 2015 zaznamenáno 53 druhů ptáků a z nich 49 druhů v hnízdním období. Většinou se však jedná o běžné druhy s vazbou na okolní les. Rybník byl při opakovaných kontrolách téměř vždy bez přítomnosti jakýchkoliv vodních ptáků, neboť voda byla vzhledem k intenzivnímu rybochovu neprůhledná. I výskyt kachny divoké (Anas platyrhynchos) byl pouze občasný, přesto zde překvapil hnízdní výskyt ledňáčka říčního (Alcedo atthis, §2/VU). V minulosti zde lovil čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU), který sice nebyl aktuálně potvrzen, avšak u nově vybudovaných tůní byly stopy brodivých ptáků, kteří sem zaletovali lovit, a mohlo se jednat nejspíše o čápa černého či volavku popelavou (Ardea cinerea, NT). Volavky by však jistě byly odhaleny instalovanými zvukovými záznamníky, neboť minimálně při příletech či odletech by se hlasově projevovaly. U nově vytvořené největší tůně byl v roce 2015 zastižen vodouš kropenatý (Tringa ochropus, §2/EN). Na tahu zde byla pozorována slučka malá (Lymnocryptes minimus, V). Z čistě nelesních pěvců zde byli zjištěni cvrčilka říční (Locustella fluviatilis, V), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), konipas horský (Motacilla cinerea), konipas bílý (Motacilla alba), pěnice pokřovní (Sylvia

79

curruca, V) a pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis). Jako příležitostné loviště využívala lokalitu vlaštovka obecná (Hirundo rustica, §3). Z nepěvců byli zaznamenáni hrdlička divoká (Streptopelia turtur, V), kukačka obecná (Cuculus canorus, V), žluna zelená (Picus viridis, V). Z okolního lesa se ozýval datel černý (Dryocopus martius, V) a z pěvců ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes, §3/VU). Pouze na přeletu byly zaznamenány potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU) a lyska černá (Fulica atra, V). Tyto vodní druhy nemají na lokalitě vhodné hnízdní podmíky, a to ani na jednom z rybníků na všech enklávách přírodní památky.

Obr. 17: Ledňáček říční (Alcedo atthis, §2/VU) na ryb. Žofka (4.7.2014, V. Kodet).

Obr. 18: Stopy brodivého ptáka, pravděpodobně čápa černého (Ciconia nigra, §2/VU), u jedné z nových tůní (12.7.2015, V. Kodet).

80


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Pravidelná péče se na ploše enklávy soustředila pouze na pravidelnou seč vlhkých luk. V posledních letech zde byla také částečně vykácena část náletu dřevin v horní části plochy, která regeneraci vlhkých druhů trávníků částečně napomohla. Bez realizace pravidelné seče by již území bylo zcela degradované a rozhodně by zde nepřežila např. populace ohroženého prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3). Na druhou stranu slabinou praktikované péče byla absence mozaikovité seče a vzhledem k degradaci porostů by ve vlhkých letech prospěla dvojí seč, která by významněji mohla redukovat nežádoucí dominanty a napomoci lepšímu transportu živin z porostu. Samostatnou kapitolou je stav rybníka, který je velmi tristní. Intenzivní způsob rybářského hospodaření není v souladu s existencí zvláště chráněného území a informační cedule oznamující výskyt kuňky ohnivé (Bombina bombina, §2/EN) představuje spíše památku historickou než přírodní.

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Níže uvedená doporučení navrhujeme pro jižní enklávu PP Dobrá Voda, která byla součástí realizovaného projektu: � Pokračovat v pravidelné seči vlhkých luk. Optimální stav by bylo kosení 2x ročně mozaikovitým způsobem, kdy při každé seči bude ponechána stát jiná část porostů (dohromady cca 15 - 20 %). V případě nemožnosti realizovat dvojí seč, kosit alespoň 1x ročně v termínu od 20.6. do 30.7. Kosit je potřeba na co nejnižší strniště. � Při seči 1x ročně je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různévelikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. Neponechávat pokosenou biomasu na ploše tůní. Případnou napadanou biomasu do tůní vyhrabat. � Je nezbytné pravidelně odstraňovat výmladky pokácených dřevin. Je možné je každoročně vyřezat v rámci provedení pravidelné seče, nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frézování důkladně odstranit) anebo je bodově po vyřezání ošetřit herbicidem (natřít plochy řezu štětcem). � Dále by bylo potřeba vyřezat ještě mladé polykormony olše v nejzachovalejší části luk pod hrázkou velké tůně (viz. obr 19). Jedná se o jediné místo s výskytem prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3) na této enklávě. Olše rostou velmi rychle a za pár let mohou plochu výrazně degradovat. � Bylo by potřeba se cíleně zaměřit na likvidaci populace invazní netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), která se šíří především podél toku potoka. Nejlépe provést cílenou likvidaci vytrháním mladých rostlin ještě před tím než začnu tvořit semena. � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou

81

fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče. � Chov ryb v rybnících by bylo vhodné regulovat tak, aby celková hmotnost obsádky nepřesáhla 400 kg/ha/1m hloubky. Vhodné by bylo alespoň v některých částech odstranit dřevinnou vegetaci na březích a umožnit tak prosvětlení a oslunění mělkých břehových partií rybníka.

Obr. 19: Mladé polykormony na svahu hrázky velké tůně je potřeba odstranit, neboť se vyskytují na okraji nejcennější plochy celé nelesní enklávy (14.5.2015, V. Kodet).

82

PP Hajnice



2015

83


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Jihlava, obec Branišov a Šimanov, vlhké až rašelinné a krátkostébelné louky v pramenné oblasti Hejnického potoka v prostoru od západního okraje Šimanova a východně až severovýchodně od obce Branišov.

Katastrální území: Šimanov na Moravě, Branišov u Jihlavy

Výměra: 31,69 ha



Biotopová charakteristika: Přírodní památka Hajnice je rozsáhlým komplexem velmi kvalitních lučních společenstev. Jedná se o prostorovou mozaiku vlhkých pcháčových až rašelinných luk, které ostrůvkovitě na sušších místech přecházejí ve vegetaci podhorských smilkových trávníků. Kvalita většiny porostů je velmi vysoká. Jedná se o dlouhodobě obhospodařované, druhově bohaté porosty, často s nepřerušenou kontinuitou hospodaření. Zkulturněných nebo dlouhodobou absencí seče degradovaných luk je z pohledu celkové rozlohy lokality omezené množství. Na ploše PP je jeden rybník s částečně vyvinutými litorály, ale v posledních letech ovlivněný poměrně intenzivním chovem ryb. Ostatní rybníky jsou již zaniklé a porostlé ruderální vegetací. Nápadnou složkou území je mozaika mokřadních vrbin, případně mezofilních křovin a náletu pionýrských dřevin soustředěná především do okrajových částí lokality.

Obr. 1: Poloha PP Hajnice v Kraji Vysočina.

84

Obr. 2: Orientační poloha PP Hajnice.

85

Obr. 3: Vymezení lokality Hajnice podle hranice přírodní památky.

86

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací na jaře r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (vytvoření tůní, kosení) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky


3.1 Vytvoření drobných tůní Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a vybraných druhů bezobratlých živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Potenciálně se zde může objevit i zajímavá vegetace vodních a mokřadních druhů. Vytvoření drobných osluněných tůní přinese do území mozaiku biotopů, které zde byly dosud zastoupeny jen okrajově a jsou významné pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů mokřadů. Navíc se efektivně zvýší potenciál degradovaných ploch, které byly před zásahem z pohledu cílových předmětů ochrany využitelné jen omezeně. Před realizací byla na lokalitě pouze 1 funkční tůň a 1 drobná tůňka a hospodaření na rybníce se v posledních letech výrazně zhoršilo. Před zásahem byl na lokalitě zjištěn početný výskyt skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae, §1/VU), v tůni málo početné rozmnožování čolka horského (Ichthyosaura alpestris, §2/NT), čolka

87

obecného (Lissotriton vulgaris, §2/VU), skokana hnědého (Rana temporaria, NT) a skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae, §1/VU). Provedení: Vytvoření tůní bylo realizováno na třech různých místech lokality (severní, střední a jižní část) v zimním období začátkem roku 2015. V jižní části byly tůně původně navrhované do ploch vegetačně cenných. Jejich realizace byla proto přesunuta do ploch degradovaných vzniklých odstraněním polykormonu mokřadních vrbin a v místech vykácení smrků. Realizace tůní ve střední a severní části lokality byla vždy umístěna z vegetačního pohledu do uniformní plochy bez významné vegetace a druhů rostlin. Jednalo se převážně o plochy s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) nebo plochy v místech odstraněných polykormonálních vrb. Zároveň byly vybírány plochy tak, aby nebyly průtočné a byly tak maximálně atraktivní pro populace obojživelníků a bezobratlých živočichů. Při vytvoření tůní nevznikly žádné viditelné valy či deponie, které by bránily vývoji strukturované mokřadní vegetace či stěžovaly následné kosení ploch. Vždy byly vytvořeny tak, aby jejich pozvolné břehy plynule přecházely v okolní vegetaci.

Obr. 4: Vybudování tůní v porostu s dominantní chrasticí rákosovitou pod rybníkem v centrální části území spolu s obnovením seče porostu významně obohatilo stanovištní mozaiku území a zvýšilo biodiverzitu degradovaných ploch. Porovnání stavu plochy před (17.8.2014) a po (10.9.2015) provedení zásahu (V. Kodet).

Obr. 5: Pohled na plochy degradovaných rašelinných a vlhkých luk pod zaniklým rybníkem v severní části území před (17.8.2014) a po (10.9.2015) vytvoření tůní (V. Kodet).

88

Výsledek realizace: Vzniklo cca 20 tůní různých parametrů, některé trvale zvodnělé, jiné vysychající, což je také žádoucí a zvyšuje heterogenitu mokřadních společenstev. Při realizaci nedošlo k likvidaci významné vegetace. Tůně byly vytvořeny v plochách, které byly z pohledu ochrany přírody nevýznamné. Jejich realizací se lokalita výrazně obohatila o mozaiku potenciálně zajímavých a cenných mokřadních biotopů. Ihned v první sezóně zcela splynuly s okolní vegetací. Nedošlo k šíření žádných nežádoucích druhů. Ihned v roce 2015 bylo na lokalitě zjištěno ve dvou nových tůních početné rozmnožování rosničky zelené (Hyla arborea, §2/NT) a čolka obecného (Lissotriton vulgaris, §2/VU), v jedné z nových tůní méně početné rozmnožování čolka horského (Ichthyosaura alpestris, §2/NT), v řadě tůní v menších počtech výskyt skokana krátkonohého (Pelophylax lessonae, §1/VU) a výskyt skokana hnědého (Rana temporaria, NT). Celkově lze hodnotit zásah za velmi zdařilý a v dalších letech lze očekávat pokračující výraznější osídlení tůní obojživelníky ale i vodními bezobratlými.

Obr. 6: Pohled na plochu v severní části území bezprostředně po vybudování soustavy tůní a stržení části drnu s dominantní chrasticí rákosovitou (24.3.2015, V. Kodet).

Obr. 7: Pohled na jednu z tůní v severní části lokality. Na plochách se strženým drnem v okolí tůně regenerují společenstva vlhkých až rašelinných luk. Na plochách, kde ke stržení nedošlo, stále dominuje chrastice rákosovitá (srpen 2015, E. Ekrtová).

89

Obr. 8: Detailní pohled do porostu regenerujícím na plochách se strženým drnem v blízkosti vybudovaných tůní v severní části PP. Zaznamenána byla regenerace vachty trojlisté (Menyantes trifoliata, §3/C3, srpen 2015, E. Ekrtová).

Obr. 9: Tůně vybudované pod rybníkem v centrální části území byly umístěny mimo proudící tok potoka do porostů chrastice rákosovité (24.3.2015, V. Kodet).

Obr. 10: Původně umiformní porost chrastice rákosovité a polykormonů mokřadní vrb vybudováním tůní stanovištně diverzifikovalo a obohatilo o mokřadní vegetaci a drobné vodní plochy (10.9.2015, V. Kodet).

90

3.2 Kosení Důvod zásahu: Pravidelná pečlivě provedená mozaikovitá seč a odvoz sena je nezbytná pro zachování vysoké biodiverzity všech lučních biotopů. Pravidelná seč postupně odstraňuje nežádoucí nahromaděné živiny a stařinu na plochách, které byly dlouhodobě bez seče. Kosením také dochází k tlumení výrazných dominant, čímž se otevírá prostor pro přežívání širokého spektra druhů od konkurenčně slabých druhů po typické dominanty porostů. Kvalitně provedená seč je také zásadní pro zachování početných populací významných vzácných a ohrožených druhů, které jsou konkurenčně slabé. Cílem zásahu bylo maximálně rozšířit plochu cenných přírodních společenstev na lokalitě na úkor ochuzených porostů. Zároveň udržet vysokou kvalitu nelesních rostlinných společenstev na lokalitě. Provedení: Seč v sezóně 2014 byla provedena na vymezených částech lokality. Byla provedena mozaikovitým způsobem, kdy minimálně 15 % vegetace bylo ponecháno stát. Bylo tak navázáno na kosení v rámci předchozí péče o lokalitu. Část ploch byla kosena nově a v rámci projektu zde došlo k asanační seči, kdy byly pokoseny a vyklizeny dlouhodobě nekosené plochy s výraznou akumulací stařiny. V roce 2015 se mozaiková seč opakovala. Seč i vyhrabání sena bylo provedeno kvalitně. Výsledek realizace: Kvalitní provedení seče na nízké strniště a dobré vyhrabání pokosené biomasy významně prospělo zejména části dříve nekosených ploch. Na dlouhodobě kosených plochách se díky realizaci projektu mohlo pokračovat v seči, díky níž se zde udržují druhově bohaté cenné trávníky. Mozaikovitá seč diverzifikovala porost a umožnila generativní reprodukci řady druhů. Velký význam měla pro populace bezobratlých živočichů na lokalitě.

Obr. 10: Pohled na dlouhodobě nekosené plochy před (17.8.2014) a po (10.9.2015) provedení seče. V degradovaných plochách s dominantním expanzními druhy nebyly nedosečky ponechávány (V. Kodet).

Obr. 11: Mozaikovité provedení seče v centrální části PP Hajnice (10.9.2015, V. Kodet).

91


Celkově lze současný stav území hodnotit velmi pozitivně. Jednoznačně lze konstatovat, že provedené zásahy pozvedly kvalitu lokality a rozšířily plochu přírodně zajímavých biotopů. Je potřeba této situace využít a v údržbě a případně další obnově území pokračovat v dalších letech.

4.1 Flóra a vegetace PP Hajnice je typickou ukázkou mozaiky luční vegetace centrální části Českomoravské vrchoviny. Lokalita je významná především velkou rozlohou zachovalých přírodních společenstev vlhkých pcháčových až rašelinných luk ostrůvkovitě na sušších vyvýšených místech přecházejících v podhorské smilkové trávníky. Nacházíme zde typická velmi dobře vyvinutá společenstva sv. Calthion palustris, as. Angelico sylvestris-Cirsietum palustris, která na více zvodnělých místech přecházejí až v kyselejší typy rašelinných luk sv. Caricion canescenti-nigrae na mělkém humolitovém profilu. Na sušších místech jsou pak typicky vyvinuté krátkostébelné trávníky sv. Violion caninae (as. Festuco capillatae-Nardetum strictae), které na místech mírně obohacených živinami mohou hostit jistý podíl druhů mezofilních trávníků. Všechna výše uvedená společenstva tvoří na lokalitě plynulé kontinuální přechody, které jsou pro zachovalé komplexy těchto luk velice typické. Za vysokou kvalitu vegetace vděčí lokalita především dlouhodobé kontinuitě hospodaření na lokalitě a jen omezenému vlivu zemědělské intenzifikace. Nacházíme zde jen omezený podíl silně degradovaných ploch. Kromě lučních společenstev je zde poměrně hojně rozšířená vegetace mokřadních vrbin sv. Salicion cinereae. V menší míře zde nacházíme porosty vysokých ostřic (sv. Magno-Caricion elate) a fragmentárně jsou zastoupeny potoční luhy sv. Alnion incanae či vegetace lučních pramenišť (sv. Epilobio nutantis-Montion fontanae).

Obr. 12: Všivec lesní (Pedicularis sylvatica, §2/C2, 30.4.2015, V. Kodet).

Z floristického pohledu se jedná o území středně bohaté, které hostí širokou škálu lučních a mokřadních druhů, ale postrádá výjimečně vzácné druhy reliktního charakteru. Významné je především početnými populacemi dříve běžných a dnes vzácných a ohrožených druhů krátkostébelných a vlhkých luk jako je prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3), všivec lesní (Pedicularis sylvatica, §2/C2), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica, C4a), starček potoční (Teproseris crispa, C4a), hadí mord nízký

92

(Scorzonera humilis, C4a), zábělník bahenní (Comarum palustre, C4a), vrbovka bahenní (Epilobium palustre C4a) a rozrazil štíkovitý (Veronica scutellata, C4a). Vzácněji se vyskytuje ostřice blešní (Carex pulicaris, §3/ C2), vrbovka tmavá (Epilobium obscurum, C3) či jetel kaštanový (Trifolium spadiceum, C2). Poměrně malá je populace jinde běžného rašeliništního druhu vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata, §3/C3). Z regionálně floristického pohledu stojí za zmínku velmi bohatý výskyt štírovníku bažinného (Lotus pedunculatus, V), který má v Kraji Vysočina ostrůvkovité rozšíření a lokalita Hajnice patří k jednomu z center rozšíření tohoto druhu na Vysočině.

Obr. 13: Hadí mord nízký (Scorzonera humilis, C4a) při netypicky podzimním kvetení (19.9.2013) a vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata, §3/C3, 15.5.2015, V. Kodet).

Obr. 14: Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3, 20.5.2014, V. Kodet).

93

4.2 Mykobiota Mezi makromycety PP Hajnice s typickým výskytem na střídavě vysychavých acidofilních krátkostébelných (smilkových) trávnících a spíše s roztroušeným výskytem v rámci ČR byly vzácně zaznamenány kyjovečka ostnovýtrusá (Clavulinopsis helvola, V), sametovka krémová (Conocybe apala), voskovka citrónová (Hygrocybe chlorophana, NT) a voskovka mírná (Hygrocybe insipida), z hojnějších druhů v rámci ČR pak voskovka papouščí (Gliophorus psittacinus, V). Mezi vzácné a ohrožené druhy řadíme voskovku cihlovou (Hygrocybe helobia, EN) rostoucí pouze na jednom živinami chudém, vyvýšeném, střídavě vlhkém místě, které tvoří přechod mezi silně podmáčenými stanovišti s ostřicovými porosty a výše položenými, suššími acidofilními krátkostébelnými (smilkovými) trávníky.

Charakteristické houby letního až podzimního aspektu, a to jak v nevyhraněných krátkostébelných porostech, tak střídavě vlhkých, acidofilních krátkostébelných (smilkových) trávnících s vyšší pokryvností mechorostů, zastupuje např. závojenka hedvábná (Entoloma sericeum), čepičatka Atkinsonova (Galerina atkinsoniana), čepičatka kyjovitá (Galerina clavata), lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata), kalichovka oranžová (Rickenella fibula), v teplotně mírných zimních obdobích kržatka otrubičnatá (Tubaria furfuracea) a z břichatkovitých pýchavka čokoládová (Lycoperdon molle). Nově sklizené plochy stále ještě s vrsvou stařiny, tzn. bohaté na živiny, houfně osidluje lysohlávka kulovitá ověšená (Psilocybe subviscida var. velata).

Obr. 15: PP Hajnice (4.5.2013, V. Kodet).

Bohatou mykobiotu hostí mokřadní vrbiny, tvořené polykormony vrby ušaté (Salix aurita) a vzácně vrby popelavé (Salix cinerea), jako např. pavučince (Cortinarius), slzivky (Hebeloma), lakovky (Laccaria) nebo kržatky (Naucoria) a mnoho dalších. V listovém opadu ve vrbových polykormonech rostou např. drobná helmovka tenkonohá (Mycena speirea) a na místech živinami bohatších se silnější vrstvou opadu závojenka hladká (Entoloma sericatum). “Živé” a “mrtvé” vrbové dřevo potřebují četné druhy tvrdohub (Pyrenomycetes s. l.), nižších stopkovýtrusných hub (Heterobasidiomycetes), skupin hub chorošovitých (Polyporaceae s. l.), kornatcovitých (Corticiaceae s. l.) aj. Na suchých větvičkách tvoří rosolovité plodničky hnědavě zbarvený heterobasidiomycet černorosol terčovitý (Exidia recisa). Dále lze jmenovat vřeckovýtrusnou houbu voskovičku číškovitou (Hymenoscyphus calyculus), která vegetuje na drobných větvičkách ležících v opadu na vlhké zemi. Z typických a hojných chorošů se vyskytují síťkovec načervenalý (Daedaleopsis confragosa), ohňovec tečkovaný (Fomitiporia punctata) nebo ohňovec obecný (Phellinus igniarius). Mezi kornatci upoutá kornatec růžový (Corticium roseum). Z lupenatých lignikolních hub jsou pro lokalitu charakteristické trepkovitka Cesatiho (Crepidotus cesatii) a kržatka ježatá (Phaeomarasmius erinaceus). “Mrtvé” dřevo listnáčů často hostí nápadné chorošovité houby outkovku chlupatou (Trametes hirsuta) a outkovku vonnou (Trametes suaveolens). Velikostí a

94

zbarvením přitahuje zájem mykorhizní symbiont topolu osika (Populus tremula) křemenáč osikový (Leccinum rufum). Z nepůvodních druhů byl na lokalitě zjištěn květnatec Archerův (Clathrus archeri).

Ačkoliv by se z výčtu biotopů a rozlohy PP mohlo zdát, že lokalita bude hostit druhově pestrou mykobiotu s bohatým zastoupením vzácných, ohrožených anebo charakteristických druhů, počet druhů a složení je spíše průměrné. Je to způsobeno nízkou kvalitou (zachovalostí) stanovišť, na kterou měla zásadní vliv na části loklaity dlouhodobá absence pravidelného hospodaření.

Obr. 16: Nepůvodní květnatec Archerův (Clathrus archeri, 21.8.2014, V. Kodet).

4.3 Fauna

V rybníce a potoce žije rak říční (Astacus astacus, §1/EN), jehož populace je ale v posledních letech ohrožována intenzifikací rybářského hospodaření.

V PP Hajnice bylo v letech 2013 - 2014 zaznamenáno 18 druhů měkkýšů (MYŠÁK 2014). Z druhů červeného seznamu byli zjištěni vrkoč rýhovaný (Vertigo substriata, NT), vrkoč mnohozubý (Vertigo antivertigo, VU), hrachovka tupá (Pisidium obtusale, NT) a kuželík tmavý (Euconulus praticola, VU).

Z půdní fauny zde byly zjištěny většinou běžné druhy, které jsou vázány zejména na plochy s dřevinami, respektive s jejich listovým opadem a hrabankou, případně na místa nahromaděné stařiny. Jedná se o 8 druhů žížal: Aporrectodea caliginosa, Aporrectodea rosea, Dendrobaena octaedra, Dendrodrilus rubidus, Eiseniella tetraedra, Lumbricus castaneus, Lumbricus rubellus, Octolasion tyrtaeum, 5 druhů suchozemských stejnonožců: Ligidium hypnorum, Porcellium conspersum, Protracheoniscus politus, Trachelipus rathkii, Trichoniscus pusillus, 1 druh mnohonožky Polydesmus denticulatus a 5 druhů stonožek: Geophilus flavus, Lithobius erythrocephalus, Lithobius mutabilis, Lithobius muticus, Lithobius nodulipes. Z faunistického hlediska je zajímavý nález u nás méně hojné stonožky Lithobius nodulipes (TAJOVSKÝ et PIŽL 2015).

V letech 2013 - 2014 byl na lokalitě potvrzen výskyt 62 druhů pavouků (JELÍNEK 2015), včetně několika vzácnějších druhů. Skákavka Sibianor larae (EN) je druhem rašelinišť a rašelinných luk. Slíďák potápivý (Pirata piscatorius, VU) se vyskytuje v blízkosti vodní hladiny na okrajích čistých rybníků, mezi litorální vegetací i na některých vlhkých loukách. Slíďák rašeliništní (Pirata uliginosus, VU) je bioindikačně významný druh, který je poměrně striktně vázán na zachovalá rašeliniště a rašelinné louky. Lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus, VU) je vlajkovým druhem zachovalých mokřadních biotopů. Skákavka bažinná (Sitticus caricis, VU) je nacházená na bylinné, nejčastěji ostřicové vegetaci a v detritu podmáčených okrajů rybníků a na rašeliništích.

95

Obr. 17: Křižák s uloveným modráskem (17.8.2014, V. Kodet).


V roce 2009 bylo na lokalitě zaznamenáno 15 druhů vážek (KŘIVAN 2009) a v letech 2013 - 2014 dokonce 16 druhů vážek (KŘIVAN 2015c). Lokalita hostí velmi početnou populaci acidofilního druhu šidélka kopovitého (Coenagrion hastulatum, NT), vzácněji byla pozorována vážka jarní (Sympetrum fonscolombeii, EN). Při orientačním průzkumu v r. 2015 (P. Hesoun) byl prokázán výskyt 15 druhů vážek, mimo jiné larvy Libellula quadrimaculata, Anax imperator, Coenagrion puella a Cordulia aenea.

V letech 2013 - 2014 bylo na lokalitě zjištěno 15 druhů rovnokřídlých (KŘIVAN 2015b). Jedná se o druhově poměrně pestré společenstvo vlhkých luk a mokřadů, v němž převažují spíše běžnější vlhkomilné druhy. K významným druhům patří kobylka mokřadní (Conocephalus dorsalis, V), kobylka krátkokřídlá (Metrioptera brachyptera, V) nebo kobylka cvrčivá (Tettigonia cantans, V).

V letech 2013 - 2014 zde byl proveden průzkum ploštic (BAŇAŘ 2015). Z významnějších druhů byla zaznemanána ploštička kozlíková (Acompus rufipes, NT), která preferuje vlhká, zastíněná stanoviště. Jedná se o oligofágní druh, jehož živnými rostlinami jsou různé druhy kozlíků (Valeriana sp.). Na příhodných biotopech není vzácná, ale je poněkud lokální.

Ze skupiny eusociálního blanokřídlého hmyzu bylo na lokalitě zjištěno 16 druhů, přičemž mezi ohrožené druhy podle vyhlášky (§3) je zařazeno 6 druhů čmeláků: Bombus hypnorum, B. lapidarius, B. pascuorum, B. pratorum, B. terrestris, B. campestris a silně tyrfofilní mravenec rašelinný (Formica picea, §3), který je citlivý na sukcesní zarůstání a odvodňování. Z mravenců, jež jsou potenciálními hostiteli evropsky chráněných modrásků rodu Phengaris, byli na lokalitě zjištěni Myrmica rubra, M. ruginodis, M. scabrinodis (BEZDĚČKOVÁ et BEZDĚČKA 2015).

Z hlediska brouků se jedná o významnou rozsáhlou a poměrně dobře zachovalou lokalitu s početnými populacemi typických acidofilních druhů. Z vybraných skupin sledovaných na lokalitě v letech 2013 - 2014 zde bylo zjištěno 106 druhů brouků (KŘIVAN 2015a). K nejvýznamnějším patří vodomil Crenitis punctatostriata (VU) nebo střevlíci Pterostichus rhaeticus (V) a Europhilus gracilis (V). Bohatá jsou společenstva vázaná na porosty vrb. Zjištěny byly významné druhy jako je krytohlav Cryptocephalus decemmaculatus (EN) nebo krasec Ovalisia dives (VU). Ze zvláště chráněných druhů byli v území zjištěni zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta, §3) a střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri, §3), kteří však dnes patří k široce rozšířeným druhům. Řada druhů byla zaznamenána již při předchozím průzkumu (KŘIVAN 2009). Z čeledi střevlíkovitých například Demetrias monostigma a Pterostichus diligens. Z potápníků je významnější nález potápníka Hydroporus erythrocephalus (V), což je acidofilní druh bohatě zarostlých stojatých vod. Na dřeviny, zejména vrby, jsou vázaní například lokálně se vyskytující tesaříci Saperda carcharias, Oberea oculata, vzácný krasec Poecilonota dives

96

(VU). Z druhů žijících na bylinách a travinách jsou pro mokřady typičtí například nosatci Limnobaris t-album, Limnobaris dolorosa, nebo slunéčko Hippodamia variegata.

Obr. 18: Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta, §3, 17.8.2014, V. Kodet). Při orientačních průzkumech motýlů bylo na lokalitě zaznamenáno 145 druhů v roce 2013

(ŠUMPICH 2014) a 136 druhů v roce 2014 (DVOŘÁK 2015). Z druhů vlhkých a podmáčených luk se jedná o ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe, V), modráska ušlechtilého (Polyommatus amandus), perleťovce kopřivového (Brenthis ino), z nočních motýlů je třeba zmínit píďalku vachtovou (Orthonama vittata, VU), žlutavku bahenní (Macrochilo cribrumalis), světlopásku bahenní (Deltote uncula, V), blýskavku bahenní (Athetis pallustris, V), na rákos vázaného plavokřídlece pobřežního (Leucania obsoleta) či zajímavé zjištění hygrofilního druhu s montánním až alpínským rozšířením - můry horské (Lasionycta proxima, V). Zřejmě nejvzácnějšími motýly zdejších vlhkých luk jsou zavíječ bahenní (Ostrinia palustralis, VU) a tyrfofilní hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina, EN). První zmíněný je sice pro lokalitu novým druhem, avšak na nedaleké lokalitě U Farského lesa (cca 400 m severně od PP Hajnice) byl zjištěn již opakovaně (3 ex. 2009 I. Dvořák, 3 ex. 2013 J. Šumpich). Hnědásek rozrazilový má na lokalitě poměrně stabilní populaci, která prosperuje díky vhodně zvolenému managementu, tj. zejména mozaikovitému kosení a pravidelnému prosvětlování rašelinných luk od náletových dřevin.

Obr. 19: Babočka bílé C (Polygonia c-album) a ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus, 17.8.2014, V. Kodet).

97

Z obojživelníků byli na lokalitě zaznamenáni čolek obecný (Lissotriton vulgaris, §2/VU), čolek horský (Ichthyosaura alpestris, §2/NT), rosnička zelená (Hyla arborea, §2/NT), skokan krátkonohý (Pelophylax lessonae, §1/VU) a skokan hnědý (Rana temporaria, NT). V roce 2014 byl v rybníku zjištěn masový výskyt čerstvě metamorfovaných jedinců ropuchy obecné (Bufo bufo, §3/NT). Z plazů zde byla zastižena užovka obojková (Natrix natrix, §3/NT).

Obr. 20: Užovka obojková (Natrix natrix, §3/NT, 17.8.2014, V. Kodet).

Z PP Hajnice a jejího bezprostředního okolí je znám výskyt 72 druhů ptáků, přičemž v hnízdním období v letech 2014 - 2015 zde bylo zaznamenáno 58 druhů (KODET et KODETOVÁ 2015c). Bylo zde prokázáno hnízdění bekasiny otavní (Gallinago gallinago, §2/EN), která je vázána na podmáčené louky. Na sušší louky jsou zde vázáni chřástal polní (Crex crex, §2/VU) a křepelka polní (Coturnix coturnix, §2/NT), pro které je důležitá mozaiková seč, respektive posunutí termínu seče alespoň na části luk. V roce 2015 volali na lokalitě 2 samci chřástala polního. Z dalších významnějších druhů zde hnízdí ťuhýk obecný (Lanius collurio, §3/NT), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra, §3) a linduška luční (Anthus pratensis, V). V obou hnízdních sezónách zde zpíval slavík obecný (Luscinia megarhynchos, §3) a pravidelně zde kvorká sluka lesní (Scolopax rusticola, §3/VU). V r. 2013 zde zpíval také skřivan lesní (Lullula arborea, §2/EN). Byly zde zaznamenány potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU) a slípka zelenonohá (Gallinula chloropus, NT), ale na rybníce nevyhnízdily. Byl zde zjištěn hnízdní výskyt puštíka obecného (Strix aluco, V), kukačky obecné (Cuculus canorus, V), lindušky lesní (Anthus trivialis, V), budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix, V), dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes, V), sýkory lužní (Parus montanus, V), cvrčilky zelené (Locustella naevia, V), cvrčilky říční (Locustella fluviatilis, V), rákosníka zpěvného (Acrocephalus palustris), pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis), pěvušky modré (Prunella modularis), hýla obecného (Pyrhula pyrhula), čížka lesního (Carduelis spinus) a dalších běžných druhů. Jedná se o loviště vlaštovky obecné (Hirundo rustica, §3), jiřičky obecné (Delichon urbica), krkavce velkého (Corvus corax, §3/VU), čápa černého (Ciconia nigra, §2/VU), krahujce obecného (Accipiter nisus, §2/VU), jestřába lesního (Accipiter gentilis, §3/VU) a vzácně zastiženého i včelojeda lesního (Pernis apivorus, §2/EN). Občas nad lokalitou loví i rorýs obecný (Apus apus, §3).

Z významných druhů savců zde loví netopýři (Microchiroptera, §2).

98


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče PP Hajnice patří k nově vyhlášeným MZCHÚ. Pravidelná péče zde navázala na předchozí péči realizovanou Pobočkou ČSO na Vysočině v rámci Programu péče o krajinu. Jednalo se o ruční seč pozemků obtížně kositelných zemědělskou technikou a částečnou redukci dřevin (zejména mokřadních vrbin) zarůstající vlhké až rašelinné louky. Značná část luk byla obhospodařovaná v rámci běžného zemědělského hospodaření. Bohužel v posledních letech velká část luk dříve kosených strojově zůstává v některých letech neposečená nebo naopak jsou tyto louky zmulčovány, což je pro tato společenstva zásadní problém. Pokud by se z toho stalo pravidlo v údržbě PP, mělo by to pro luční společenstva a na ně vázané druhy velmi negativní dopad. Další impuls přinesla do území realizace projektu Pobočky ČSO na Vysočině „Ochrana hnízdišť bekasiny otavní“. Vedle provádění mozaikové seče na části lokality došlo k částečné redukci dřevin za účelem propojení a většího oslunění lučních společenstev ve střední části lokality. Realizace zde hodnoceného projektu, tak mohla na předchozí zásahy přirozeně plynule navázat a obnovu lokality významně dále rozšířit.

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Díky realizaci obnovních projektů dostala lokalita výrazný nový impulz, který umožnil realizaci kvalitní péče na rozsáhlých plochách PP. Následující péče by se měla maximálně soustředit na pravidelnou seč rozsáhlých lučních společenstev. Aktuálně není na lokalitě nutná žádná další obnova nelesních biotopů redukcí porostů vrbin a náletových dřevin, případně další budování tůní v prostoru či okolí zachovalých lučních enkláv. Konkrétní doporučení pro péči jsou shrnuty v následujících bodech: � Je vysoce žádoucí pokračovat na lokalitě v pravidelné seči v maximálním možném rozsahu. � Plochy vlhkých luk kosené zemědělskou technikou je možné kosit 2x ročně, doporučené je občasné bránování v podzimním nebo časně jarním období. Nepřípustné je mulčování a ponechávání většího množství pokoseného a sběračem nesebraného sena na ploše luk. Pro kosení ploch je vhodné používat co nejlehčí dostupnou zemědělskou techniku. � Plochy kosené ručně doporučujeme mozaikovitě kosit (1x/rok) v termínu od 1.7. do 30.8. Kosit je potřeba na co nejnižší strniště a pečlivě vyhrabávat pokosenou biomasu. � Při seči je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy cenných porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána. Vzhledem k zachovalosti lučních společenstev by bylo vhodné vyjednat ponechání nekosených pásů i na plochách kosených zemědělskou technikou. Ovšem i zde je nezbytné polohu pásů důsledně střídat při každé seči. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. Neponechávat pokosenou biomasu na ploše tůní. Případnou napadanou biomasu do tůní vyhrabat. � Na plochách, kde dochází ke zmlazování výmladků odstraněných dřevin, je potřeba výmladky pravidelně odstraňovat. Je možné je každoročně vyřezat v rámci provedení pravidelné seče nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frázování důkladně odstranit). Na lokalitě je dostatek různě zapojené a rozptýlené zeleně. Zmlazení a regenerace dříve odstraněných dřevin zde není žádoucí. � Celkové biodiverzitě lokality by jako celek určitě prospělo obnovení zaniklých rybníků v severní části území, ale pouze v případě že budou využívány extenzivně nebo budou sloužit k rekreačnímu koupání. � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i

99

listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče. � Chov ryb v rybníce by bylo vhodné regulovat tak, aby celková hmotnost obsádky nepřesáhla 400 kg/ha/1m hloubky. Vhodné by bylo alespoň v některých částech odstranit dřevinnou vegetaci na březích a umožnit tak prosvětlení a oslunění mělkých břehových partií rybníka.

100

PP Obecník

Ester Ekrtová, Vojtěch Kodet, Petr Hesoun & Ivo Dvořák

2015

101


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou, obec Horní Libochová, rybník na severním okraji osady Dolní Hlíny.

Katastrální území: Horní Libochová

Výměra: 4,85 ha

Nadmořská výška: 510 m n. m.


Biotopová charakteristika: Přírodní památka Obecník byla vyhlášena za účelem ochrany vegetace obnažených rybničních den s bohatou populací puchýřky útlé (Coleanthus subtilis, §2/C3). Jedná se o menší rybník, kde zastoupení litorální zóny určuje především aktuální stav obsádky a hospodaření na rybníce. Zatímco vegetace obnažených den letněných rybníků je zde bohatá a velmi kvalitní. Vodní a mokřadní vegetace rybníka při plné vodní hladině rybníka není příliš dobře vyvinutá či zcela chybí. Také kvalita vody v rybníce značně kolísá v souvislosti s termínem letnění a charakterem rybí obsádky. Stabilní litorální zóna tvořená porosty vysokých ostřic je poměrně úzká a má spíše degradovaný charakter a zčásti byla zarostlá náletem dřevin. Rybník je obklopen kulturními, ruderálními nebo silně degradovanými rostlinnými společenstvy.

Obr. 1: Poloha PP Obecník v Kraji Vysočina.

102

Obr. 2: Orientační poloha PP Obecník.

103

Obr. 3: Vymezení lokality Obecník podle hranice přírodní památky.

104

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací na jaře r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem stavebních i nestavebních prací. Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (úprava valu mezi rybníkem a obtokovou strouhou, vytvoření tůní, redukce náletových dřevin, kosení) pravidelně opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky


3.1 Oprava obtokového koryta Důvod zásahu: Vyčištění a rekonstrukce zčásti již nefunkčního obtokového koryta včetně snížení deponie sedimentu mezi obtokovým korytem a vlastní plochou rybníka je důležitá především pro vodohospodářský provoz rybníka a manipulaci s hladinou, což je vzhledem k požadavku pravidelného letnění důležité. Provedení: Práce byly provedeny v zimním období začátkem r. 2015.

105

Výsledek realizace: Snížením vysokého valu zarostlého terestrickou rákosinou vznikl otevřenější prostor k navazující pastvině, avšak i nadále zůstává val nad vodní hladinou a i do budoucna bude zarůstat terestrickou rákosinou. Vytvoření atraktivnějšího pozvolného přechodu vodní hladiny do navazující pastviny nebylo možné z důvodu existence obtokového koryta. Snížený val však představuje vhodné hnízdní podmínky pro kopřivky, kachny a poláky chocholačky a je proto žádoucí jej udržovat nezarostlý dřevinami. Pouze při okraji vznikl úzký rákosový litorál, který poskytuje úkrytové možnosti i pro další vodní ptáky, kteří se zde vyskytují: potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus, NT), lyska černá (Fulica atra, V). Hlavaté vrby rostoucí na původním valu byly ponechány podél obtokového koryta. Tyto vrby představují spíše krajinářský prvek a je žádoucí je udržovat pravidelným ořezáváním, aby zůstal zachován otevřený prostor k pastvině, kam zalétají za potravou některé druhy kachen, a naopak zejména při snížené hladině, aby měly volný přílet z pastviny za potravou k rybníku také čejky chocholaté (Vanellus vanellus, VU).

Obr. 4: Pohled na stav obtokové strouhy a sousedního valu před (18.8.2014) a po (13.10.2015) provedení prací (V. Kodet).

Obr. 5: Podél obtokového koryta zůstaly ponechány hlavaté vrby (19.5.2015, V. Kodet).

106

3.2 Vytvoření drobných tůní Tento zásah byl proveden nad rámec zde hodnoceného projektu a je uveden z důvodu komplexnosti této zprávy, neboť se jedná o významné opatření podporující biodiverzitu lokality a má významný vliv na výskyt některých zjištěných druhů. Důvod zásahu: Podpora populace obojživelníků a dalších druhů živočichů za účelem zvýšení celkové biodiverzity lokality. Vytvoření drobných osluněných tůní přinese do území mozaiku biotopů, které zde dosud chyběly a jsou významné pro řadu vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů mokřadů. Navíc velmi efektivně zvýší potenciál degradovaných odvodněných ploch na severovýchodním břehu rybníka, které byly před zásahem z pohledu ochrany přírody nevýznamné.

Obr. 6: Pohled na soustavu menších tůní vytvořenou v původně ruderálních porostech s náletovými dřevinami na severovýchodním okraji rybníka (14.5.2015, V. Kodet).

Obr. 7: Největší z tůní s porostem rdesna obojživelného (Persicaria amphibia, 12.7.2015, V. Kodet).

107

Provedení: Vytvoření několika drobných tůní bylo realizováno na severovýchodním okraji rybníka v zimním období začátkem r. 2015. Byly vytvořeny v místech dřevinami a ruderální vegetací zarostlých melioračních struh. Vznikly zasypáním části původních kanálů a částečným odstraněním meliorační drenáže. Částečně jsou hrazeny, jejich břehy mají pozvolný charakter a hlubší střední část. Plocha v jejich okolí je upravena tak, aby šla snadno udržovat sečí.

Výsledek realizace: Využít silně degradované plochy na okraji rybníka pro vytvoření několika tůní byl z pohledu zvýšení celkové biodiverzity velmi dobrý počin. Původně silně ruderální porosty vrbin s podrostem kopřiny dvoudomé (Urtica dioica), chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea), psárky luční (Alopecurus pratensis) aj. se díky zásahu změnily z pohledu biodiverzity na řádově zajímavější plochu s přítomností drobných mokvajících ploch. Šanci zde dostal rozvoj běžné mokřadní vegetace se skřípinou lesní (Scirpus sylvaticus), blatouchem bahenním (Caltha palustris), ostřicí měchýřkatou (Carex vesicaria) či pcháčem bahenním (Cirsium palustre). Vlivem nadprůměrného sucha část tůní v letním období vyschla, voda se trvale udržela jen v tůni nejblíže k rybníku, kde byla zjištěna kuňka ohnivá (Bombina bombina, §2/EN, 1 volající samec) a porost regionálně významného ohroženého rdestu světlého (Potamogeton lucens, C3). Na lokalitě byl zjištěn nepočetný výskyt zelených skokanů.

Obr. 8: Nově vybudovaná tůň, kde byla hned v první sezóně zaznamenána kuňka ohnivá (Bombina bombina, §2/EN) a rdest světlý (Potamogeton lucens, C3, 13.10.2015, V. Kodet).

3.3 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce porostů náletových dřevin byla provedena v místech vhodných pro vytvoření soustavy drobných tůní, a pak podél severovýchodního okraje rybníka. Cílem odstranění dřevin v litorálu rybníka byla obnova otevřeného charakteru rybničních okrajů, které jsou řádově atraktivnější pro početnou skupinu živočichů, především ptáků využívajících mokřadní okraje rybníků. Provedení: Redukce dřevin probíhala v r. 2014 a byla provedena kvalitně včetně odstranění dřevní hmoty.

108

Obr. 9: Pohled na severovýchodní okraj rybníka před (18.8.2014) a po (13.10.2015) odstranění části náletu dřevin (V. Kodet).

Obr. 10: Bližší pohled na plochy s porostem náletových dřevin na severovýchodním okraji rybníka před (18.8.2014) a po (13.10.2015) odstranění náletu dřevin (V. Kodet).

Obr. 11: Plochy bezprostředně po vykácení dřevin (27.11.2014, V. Kodet).

109

Výsledek realizace: Odstraněním dřevin na plochách odvodněných luk na severovýchodním okraji rybníka se uvolnil prostor pro vybudování tůní a částečnou úpravu vodních poměrů této části lokality, což z pohledu celkové biodiverzity území velmi prospělo. Obnažená podmáčená místa v okolí tůní využily hned v první sezóně čejky chocholaté (Vanellus vanellus, VU), které zde úspěšně vyhnízdily. Dále odstraněním části dřevin v litorálu rybníka se významně obohatila celková struktura jeho litorálů, které měly do doby před zásahem poměrně uniformní charakter. Zásahem se tak lokalita může stát výrazně atraktivnější pro širší spektrum druhů živočichů.

Obr. 12: Vyřezání vrbin v okrajích vodní plochy bylo provedeno tak, že zde byly ponechány části polykormonů zasahující do vodní hladiny, které mohou sloužit jako úkryt (27.11.2014, V. Kodet).

3.4 Kosení Důvod zásahu: Obnova seče na dlouhodobě nekosených plochách vždy přináší celkové druhové obohacení těchto ploch. Zlepšuje přístupnost a prostupnost lokality a díky seči je možné odhalit ještě přežívající významné druhy rostlin i v místech silně devastovaných lokalit. Z významných druhů zde byla známa již jen vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia, C3). Provedení: Dlouhodobě nekosené porosty byly pokoseny v letním období 2014 a navázalo se zde redukcí dřevin. Pokosení bylo provedeno důkladně v rámci možností dlouhodobě nekosené plochy a veškerá biomasa byla vyklizena. Pokosení plochy s vytvořenými tůněmi se pak opakovalo i v r. 2015. Výsledek realizace: Zbytková populace vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) představuje tři drobné polykormony přežívající v silně ruderalizované vegetaci sousedící s polní kulturou. Okolí vrb bylo důkladně vysečeno. Pokosená plocha je silně ruderalizovaná a příliš narušená odvodněním, abychom zde mohli čekat dramatické zlepšení druhového složení porostu po seči nebo objevení některých dalších významných druhů rostlin. Ovšem pokosením plochy došlo ke spojení se sousedním pravidelně koseným zkulturněným porostem, který je však relativně druhově pestrý. Perspektiva postupné regenerace druhově pestřejšího porostu na místo silně ruderalizované druhově extrémně chudé vegetace je zde velmi dobrá. Nebyly posečeny všechny ruderální plochy, ale poměrně velká část na východním břehu zůstala bez zásahu, čehož využil silně ohrožený moták lužní (Circus pygargus, §2/EN), který zde úspěšně vyhnízdil. Pro celkovou biodiverzitu je proto důležitá mozaika sečených a nesečených ploch.

110


4.1 Flóra a vegetace Předmětem ochrany v PP Obecník je vegetace obnažených rybničních den (sv. Eleocharition ovatae) s bohatou populací ohrožené puchýřky útlé (Coleanthus subtilis, §2/C3). Zejména oblast jižních Čech a rybniční území Českomoravské vrchoviny jsou na výskyt těchto společenstev i na populace puchýřky útlé stále poměrně bohaté. Ovšem v celoevropském kontextu se jedná o naprosto výjimečný vegetační typ, který za hranicemi našeho státu již téměř nenacházíme. Proto mají lokality s bohatou a zachovalou vegetací rybničních den s výskytem puchýřky útlé nadregionální význam. Ovšem z pohledu jiné mokřadní či luční vegetace je plocha přírodní památky nezajímavá a přítomny jsou zde především jen běžné porosty mokřadních rostlin, často výrazně degradované. Vzhledem k poměrně intenzivnímu rybničnímu hospodaření na rybníce zde nebyla zaznamenána žádná cenná vodní vegetace. Luční biotopy jsou odvodněné a zkulturněné nebo ruderalizované a z botanického pohledu nejsou významné.

Obr. 13: Puchýřka útlá (Coleanthus subtilis, §2/C3) na obnaženém dně rybníka (15.6.2014, V. Kodet).

Obr. 14: Dvouzubec nící (Bidens cernua, 18.8.2014, V. Kodet).

111

Obr. 15: Bahnička vejčitá (Eleocharis ovata, C4a) a ostřice šáchorovitá (Carex bohemica, C4a) na obnaženém dně rybníka (4.7.2014, V. Kodet).

Obr. 16: Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) u přítoku rybníka (19.5.2015) a vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia, C3) na louce (18.8.2014, V. Kodet).

112

Také z floristického pohledu je na lokalitě cenná především garnitura druhů obnažených den. Vedle již zmíněné puchýřky útlé patří mezi početnější druhy bahnička vejčitá (Eleocharis ovata, C4a) a ostřice šáchorovitá (Carex bohemica, C4a), ale z lokality jsou uváděny i další vzácnější druhy. Z jiných významných druhů lze zmínit pouze zbytkovou populaci vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) v odvodněném a silně eutrofizovaném porostu na místě bývalých vlhkých prameništních luk. Regionálně velmi cenné je objevení populace rdestu světlého (Potamogeton lucens, C3) v nově vybudované tůni. Je to druh dříve hojněji vázaný především na teplejší níže položené oblasti a na Českomoravské vrchovině je poměrně vzácný. Ovšem vhledem k devastaci vodní vegetace na celém území České republiky je dnes hodnocen jako ohrožený druh v rámci celého státu.

4.2 Fauna

Kvůli absenci mělkých osluněných zarůstajících vodních ploch je území poměrně chudé na vodní bezobratlé (8 druhů vážek, 9 druhů vodních brouků). Za lokálně se vyskytující druh můžeme z vodních bezobratlých považovat pouze šidélko menší (Ischnura pumilio). Tato situace se však zřejmě poněkud zlepší díky vytvoření mělkých tůní nad rybníkem.

Bohatší je společenstvo fytofágních bezobratlých, kde bylo zjištěno několik druhů mandelinek a nosatců, z nichž mezi lokálně se vyskytující můžeme zařadit dřepčíka Aphtona euphorbiae, vázaného v lokalitě zřejmě na pryšce Tithymalus sp., nebo nosatčíka Nannophyes marmoratus potravně vázaného na kyprej vrbici (Lythrum salicaria). Dále byl v nasmýkaném materiálu determinován široce rozšířený zrnokaz Bruchus sibiricus orientalis.

Při orientačním průzkumu v roce 2014 bylo v PP Obecník zaznamenáno pouze 86 druhů motýlů (DVOŘÁK 2015), což dokládá biotopově poměrně chudý a značně inverzní charakter lokality, která je obklopena intenzivně obhospodařovanými zemědělskými pozemky a lesními monokulturami. I přes tato negativa bylo zjištěno několik velmi zajímavých a ekologicky cenných druhů, které mají na lokalitě vazbu na mokřady a litorály vodních ploch. Ve skupině takto vyhraněných druhů najdeme druhy jako lišejníkovce mokřadního (Thumatha senex), žlutavku bahenní (Macrochilo cribrumalis), blýskavku lesklou (Athetis lepigone, V), šedavku bahenní (Apamea unanimis, V), plavokřídlece ostřicového (Mythimna pudorina) a zejména ohniváčka černočárného (Lycaena dispar, §2), který je také naturovým druhem. Poměrně vysoké procento zastoupení na lokalitě tvoří významné společenstvo motýlů monofágně vázáných na porosty rákosu obecného (Phragmites australis). Do skupiny těch nejvýznamnějších patří travařík rákosový (Chilo phragmitella), plavokřídlec pobřežní (Leucania obsoleta) a zvláště makadlovka Brachmia inornatella (V), jejíž zjištění je teprve třetím nálezem v rámci Českomoravské vrchoviny.

Obr. 17: Ohniváček černočárný (Lycaena dispar, §2, 1.8.2014, I. Dvořák).

113

V největší z nově vytvořených tůní byla zjištěna kuňka ohnivá (Bombina bombina, §2/EN) a dále byli z obojživelníků nalezeni zelení skokani rodu Pelophylax sp., včetně jednoho pulce. V rámci této studie byl pořízen pravděpodobně první soupis avifauny PP Obecník (KODET et KODETOVÁ 2015d). Na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí bylo v letech 2014 - 2015 zaznamenáno 66 druhů ptáků a z nich 56 druhů přímo na lokalitě a v hnízdním období.

Obr. 18: Samice kopřivky obecné (Anas strepera, §3/VU) s mláďaty (4.7.2014, V. Kodet).

Obr. 19: Ledňáček říční (Alcedo atthis, §2/VU, 5.7.2014, V. Kodet).

Na rybníce bylo prokázáno hnízdění potápky malé (Tachybaptus ruficollis, §3/VU), kopřivky obecné (Anas strepera, §3/VU), kachny divoké (Anas platyrhynchos), poláka chocholačky (Aythya fuligula, V) a lysky černé (Fulica atra, V). Dále zde byl zjištěn hnízdní výskyt čírky modré (Anas querquedula, §2/CR) a poláka velkého (Aythya ferina, V). Jako loviště využívají rybník čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU), volavka bílá (Egretta alba, §2), volavka popelavá (Ardea cinerea, NT), ledňáček říční (Alcedo atthis, §2/VU) a při jeho letnění navíc vodouš kropenatý (Tringa ochropus, §2/NT) či čejka chocholatá (Vanellus vanellus, VU). V srpnu 2014 bylo na rybníce významné pohnízdní shromaždiště (53 ex.) čírek

114

obecných (Anas crecca, §3/CR). V pohnízdní době zde byl zjištěn také výskyt labutě velké (Cygnus olor, VU) a kormorána velkého (Phalacrocorax carbo, VU). V roce 2015 vyhnízdily na obnažených podmáčených místech kolem nových tůní (přítomny asi 3 páry) čejky chocholaté (Vanellus vanellus, VU) a v neposečeném ruderálu na východním břehu rybníka pár motáka lužního (Circus pygargus, §2/EN). Z dalších druhů byl na lokalitě zaznamenán hnízdní výskyt rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus, V), strnada rákosního (Emberiza schoeniclus, V), ťuhýka obecného (Lanius collurio, §3/NT), rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus, V), pěnice hnědokřídlé (Sylvia communis), sýkory lužní (Parus montanus, V), zvonohlíka zahradního (Serinus serinus), vrány šedé (Corvus cornix, NT), kukačky obecné (Cuculus canorus, V), hrdličky divoké (Streptopelia turtur, V), žluny zelené (Picus viridis, V) a dalších běžných druhů. Jedná se o loviště vlaštovky obecné (Hirundo rustica, §3), jiřičky obecné (Delichon urbica), krkavce velkého (Corvus corax, §3/VU) a krahujce obecného (Accipiter nisus, §2/VU).

Obr. 20: Mláďata motáka lužního (Circus pygargus, §2/EN) na hnízdě (12.7.2015, V. Kodet).

Ze savců byla na lokalitě zastižena lasice hranostaj (Mustela erminea) a v rybníce žije nepůvodní ondatra pižmová (Ondatra zibethica).


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče Rybník Obecník se svým bezprostředním okolím je relativně nově vyhlášenou přírodní památkou, kde se péče soustředila především na zajištění pravidelného vhodně načasovaného letnění rybníka. To představuje zásadní faktor pro dlouhodobé přežívání významných druhů a vegetace obnažených rybničních den. Z pohledu rozvoje celkové biodiverzity území se však jeví poněkud problematicky hospodaření na rybníce, které zřejmě vlivem vysokých obsádek nezajišťuje trvale dobrou kvalitu vody a vysokou průhlednost vodního sloupce, která je zásadní např. pro rozvoj populací významných vodních makrofyt a také rozvoj strukturované litorální vegetace, která bývá tímto způsobem hospodaření potlačena.

115

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Na základě realizace projektu a orientačních průzkumů v PP Obecník lze pro péči o lokalitu navrhnout následující doporučení: � Zajistit pravidelné částečné letnění rybníka v periodě 2 – 3 roky. � Hospodaření na rybníce by bylo vhodné upravit tak, aby se trvale zvýšila kvalita a průhlednost vodního sloupce. Celková hmotnost obsádky by neměla překročit 400 kg/ha/1m hloubky. � Na ploše obnovené seče na severovýchodním okraji území by bylo vhodné v seči dále pokračovat. Postačuje kosit plochu 1x ročně, nejlépe v časnějším termínu od 20.6. do 15.7. na nízké strniště a pečlivě vyhrabávat pokosenou biomasu. � Jedince vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) nekosit, pouze obsekat. Polykormony v dlouhodobě nekosených plochách bývají k seči citlivé a nemusejí po seči obrazit.

Obr. 21: Výskyt vrby rozmarýnolisté (Salix rosmarinifolia, C3) na severovýchodním okraji lokality. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. � Pro zachování optimálních podmínek pro vzácné a ohrožené druhy vyžadují tůně údržbu, kterou je potřeba zaměřit zejména na to, aby tůně nezarostly vysokými rákosinami. Zejména nežádoucí jsou rákos (Phragmites australis) a orobinec (Typha sp.), které je vhodné průběžně vytrhávat. Do tůní nesmí padat posečená biomasa, případně je nutné ji z tůní vyhrabat. V některých případech je žádoucí vyhrabávat i listový opad. Naopak žádoucí je zárůst ponořenou či vzplývavou vegetací, vegetací vysokých ostřic apod. Pro řadu organizmů je žádoucí, aby na tůních byla zachována volná vodní hladina. � Do budoucna je nutno počítat s údržbou tůní v případě jejich nadměrného zárůstu (pravděpodobně ve výhledu 10-20 let po vytvoření). V takovém případě je vhodné provést obnovu pouze části tůní a další tůně obnovit s odstupem cca 5 let. Optimální situace je, když se na lokalitě vyskytují tůně v různé fázi sukcese – čerstvě obnovené, starší, zarostlé bohatou vegetací i tůně již krátce před zánikem. Některé vybrané tůně je možno ponechat bez údržby až do jejich úplného zárůstu a zániku. Jednotlivé tůně mohou fungovat dosti odlišně, proto je zapotřebí zhodnotit jednou za čas situaci podle aktuálního stavu, např. vždy při aktualizaci plánu péče.

116

EVL Na Ostrážné

Ester Ekrtová, Vojtěch Kodet, Petr Hesoun & Ivo Dvořák

2015

117


Lokalizace: Kraj Vysočina, okres Žďár nad Sázavou, obec Hluboké, luční enkláva na jižně orientovaném svahu nad vodní nádrží Vír, asi 1,2 km JJZ od centra obce.

Katastrální území: Hluboké u Dalečína

Výměra: 1,48 ha


Kód ZCHÚ podle ÚSOP:

Biotopová charakteristika: Evropsky významnou lokalitu Na Ostrážné tvoří luční enkláva na jižně orientovaném svahu ze tří stran obklopená lesními porosty a na horním severním okraji navazující na větší luční enklávu. Jedná se o mozaiku suchých až mezofilních luk, které v místech různě silných pramenných vývěrů přecházejí ve vegetaci vlhkých pcháčových trávníků. Lokalita byla dlouhodobě bez pravidelného hospodaření. Před začátkem v rámci projektu realizovaných prací ji tvořily silně degradované trávníky s vysokou vrstvou akumulované stařiny a významným zastoupením expanzních druhů, především třtiny křovištní. Místy expandovaly ostružiníky, psárka luční a bršlice kozí noha. Plocha byla v různé míře zasažená expanzí náletových dřevin a křovin. Zejména spodní část svahu měla již téměř lesní charakter. Krvavec toten (Sanguisorba officinalis), který je živnou rostlinou hlavního předmětu ochrany – modráska bahenního (Phengaris nausithous, §2/NT), se zde vyskytoval velmi sporadicky.

Obr. 1: Poloha EVL Na Ostrážné v Kraji Vysočina.

118

Obr. 2: Orientační poloha EVL Na Ostrážné.

119

Obr. 3: Vymezení EVL Na Ostrážné

120

2 Metodika

Lokalita byla navštívena jednotlivými odborníky před začátkem prací na jaře r. 2014, kdy se jasně definovaly konkrétní požadavky na provedení prací a upozornilo se na případná problematická místa, kde by mohlo dojít při realizaci navrženého projektu k poškození cílových biotopů a populací významných druhů rostlin a živočichů. Všechny požadavky byly podrobně projednány s realizátorem v projektu navrhovaných prací (redukce náletu dřevin, kosení). Stav lokality byl před začátkem hlavních obnovních prací fotograficky zdokumentován a byly zaměřeny polohy (GPS) a směry (azimut) pořízených fotografií. Zároveň byla formou opakovaných návštěv průběžně získávána aktuální floristická a faunistická data z lokality. V průběhu realizace projektu byly veškeré práce (redukce náletových dřevin, kosení) opakovaně dozorovány formou terénních návštěv lokality. Přehled kategorií ochrany a ohrožení jednotlivých taxonů, které jsou v textu uvedeny vždy za jejich názvem:





3 Výsledky

V následujících podkapitolách jsou komentovány jednotlivé zásahy a jejich provedení s ohledem na biodiverzitu, vzácné, chráněné a ohrožené druhy či společenstva. Konkrétní rozsah a provedení nestavebních opatření je doloženo dokumentací skutečného provedení zhotovitele.

3.1 Kosení Důvod zásahu: Obnova pravidelné seče byla zásadním faktorem pro úspěšnou obnovu lokality a zachování dlouhodobé kontinuity populace modráska bahenního (Phengaris nausithous, §2/NT). Jeho živná rostlina krvavec toten (Sanguisorba officinalis) při delší absenci seče z nekosených luk mizí. Je potlačen hromaděním stařiny i expanzí konkurenčně silných, většinou ruderálních druhů. Bez obnovy seče by přírodní charakter druhově pestrých travních společenstev na lokalitě brzy zanikl na úkor druhově chudých ruderálních porostů.

121

Provedení: Lokalita byla pokosena ve dvou fázích ve vegetační sezóně r. 2014. Nejprve byly pokoseny plochy s dominantním zastoupením ruderálních a expanzních druhů. Poté na konci léta, kdy už seč nemohla zasáhnout do vývoje modráska bahenního, byl pokosen a důkladně vyklizen zbytek porostů s ponecháním nedosečků. Pokosení i vyklizení plochy bylo provedeno pečlivě. Kvalitní mozaikovitá seč se opakovala také v r. 2015. Výsledek realizace: Kvalitní provedení seče na nízké strniště a velmi dobré vyhrabání veškeré stařiny a pokosené biomasy výrazně zvýšilo kvalitu lučních společenstev na lokalitě hned v prvním roce po zásahu. Zastoupení živné rostliny krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) se zvýšilo minimálně o polovinu. Výborně regenerovaly zejména suché až mezofilní trávníky, které byly výrazně více květnaté a spontánně se zde objevilo nebo významně stouplo zastoupení řady pro ně typických druhů, jako jsou lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), třeslice prostřední (Briza media), violka psí (Viola canina), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) aj. Dokonce zde byly řídce zaznamenány vzácné a ohrožené druhy rostlin jako pomněnka různobarvá (Myosotis discolor, C2), mochna přímá (Potentilla recta, C4a) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3), které před provedením seče nalezeny nebyly i přes důkladný průzkum lokality. Regenerovaly zde díky důkladnému vyklizení stařiny a rozvolnění lučních porostů.

Obr. 4: Obnova pravidelné seče významně obohatila a zkvalitnila luční porosty zejména na sušších plochách lokality. Porovnání ploch před (5.7.2014) a po (13.10.2015) provedení prací (V. Kodet).

122

Obr. 5: Pro lokality s výskytem modráska bahenního je mozaikovitá seč klíčová pro udržení populace druhu na lokalitě. Porovnání ploch před (5.7.2014) a po (13.10.2015) provedení prací (V. Kodet).

Obr. 6: Provedení mozaikovité seče v r. 2015 (12.7.2015, V. Kodet).

3.2 Redukce náletových dřevin Důvod zásahu: Redukce porostů náletových dřevin byla provedena za účelem maximálního rozšíření plochy travních porostů, které jsou pro dlouhodobé přežívání populace modráska bahenního zásadní. Dalším důvodem byla celková redukce zástinu na ploše uzavřené ze třech stran lesními porosty a vytvoření mozaiky suchých a vlhkých typů trávníků s roztroušenými solitery stromů a keřů, které by měly být optimálním biotopem nejen pro modráska bahenního, ale také pro pestrou škálu dalších živočišných a rostlinných druhů. Provedení: Rozsáhlejší redukce dřevin probíhala na ploše EVL v zimním období 2014/2015. Práce skončily na jaře r. 2015. V této fázi byly již práce dokončeny včetně vyklizení těžebních zbytků. Práce byly provedeny kvalitně. Redukce dřevin se soustředila především na okraje a lemy lokality.

123

Výsledek realizace: Realizaci lze hodnotit jako celek jednoznačně pozitivně. Vykácením řady dřevin se podstatně rozšířila plocha bezlesí a zároveň došlo k lepšímu celkovému oslunění plochy. Regenerace cílových lučních společenstev na plochách odstraněných dřevin bude při vhodném hospodaření otázkou několika málo let.

Obr. 7: Plochy byly po těžbě pečlivě vyklizeny, hned v první sezóně na obnažených plochách spontánně regenerovala bylinná vegetace (19.5.2015, V. Kodet).

Obr. 8: Uvolnění skomírajícího ohroženého jalovce obecného (Juniperus communis, C3) z hustého náletu dřevin. Díky redukci dřevin má jedinec šanci přežít a regenerovat (19.5.2015, V. Kodet).

124

Obr. 9: Odstranění lemu tvořeného převážně náletem smrku na jihozápadním okraji plochy podstatně rozšířilo rozlohu nelesní části lokality a významně prospělo k regeneraci suchých krátkostébelných až mezofilních typů trávníků vázaných na okraje území. Porovnání plochy před (5.7.2014) a po (13.10.2015) provedení zásahu (V. Kodet).

Obr. 10: Pohled na jižní část lokality před (5.7.2014) a po (13.10.2015) odstranění části náletu dřevin (V. Kodet).


Celkově lze současný stav území hodnotit pozitivně. Jednoznačně lze konstatovat, že provedené zásahy pozvedly kvalitu lokality a významně rozšířily plochu cenných společenstev. Je potřeba této situace využít a v obnově území pokračovat v dalších letech.

4.1 Flóra a vegetace EVL Na Ostrážné je typickou ukázkou vegetační mozaiky podél gradientu vlhkosti a hloubky půdního profilu na lučních svazích v této části Českomoravské vrchoviny. Nacházíme zde drobná v terénu mírně zaříznutá prameniště doprovázená vegetací vlhkých pcháčových trávníků (sv. Calthion palustris). Ty přecházejí v mezofilní vegetaci sv. Arhenatherion elatioris a na nejvíce výsušných místech, často s mělkým půdním profilem, se mění v xerofilní vegetaci, která má nejblíže k suchým typům podhorských smilkových trávníků (sv. Violion caninae, as. Campanulo rotundifoliae-Dianthetum deltoidis) a na bázemi bohatších podkladech může obsahovat i řadu prvků suchých společenstev sv. Bromion erecti.

125

Výše popsaná vegetační mozaika je na lokalitě přítomná v různě degradované podobě, jelikož vlivem dlouhodobé absence seče zde výrazně degradovaly především vlhčí vegetační typy. Naopak enklávy suchých krátkostébelných až mezofilních trávníků regenerovaly ihned po první provedené seči a jsou v relativně dobrém stavu.

Obr. 11: Kruštík širolistý (Epipactis helleborine, 4.7.2014) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva, §3/C4a, 19.5.2015, V. Kodet).

Z floristického pohledu je to území vzhledem k nepatrnému rozsahu a pokročilé fázi degradace poměrně bohaté. Kromě skupiny vlhkomilných druhů jako je prvosenka vyšší (Primula elatior), ostřice prosová (Carex panicea), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), skřípina lesní (Scirpus sylvatucus), sítina článkovaná (Juncus articultus) aj., je zde zastoupena pestrá škála mezofilních druhů, jako je lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), kostřava červená (Festuca rubra), tomka vonná (Antoxantum odoratum), zvonek rozkladitý (Campanula patula), třeslice prostřední (Briza media) aj., a druhů typických pro suché trávníky, jako mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), chlupáček lékařský (Pilosella officinarum), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), mochna nátržník (Potentilla erecta), violka psí (Viola canina), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides) aj. Nechybí ani druhy ruderální: třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) aj. Vzhledem k výskytu křovin i druhy hájové a lesní: podbílek šupinatý (Lathrea squamaria), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum, V), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva, §3/C4a). Floristicky velice zajímavá je společná přítomnost všech našich vlhkomilných druhů pcháčů: pcháče bahenního (Cirsium palustre), pcháče zelinného (C. oleraceum), pcháče potočního (C. rivulare, V) a pcháče různolistého (C. heterophyllum, V), což je situace poměrně neobvyklá. Z dalších významných druhů vzácných a ohrožených zde byla ojediněle zaznamenána mochna přímá (Potentilla recta, C4a), což je nález z pohledu Kraje Vysočina významný. Dále zde byl nalezen jeden jedinec prstnatce májového (Dactylorhiza majalis, §3/C3) a jalovce obecného (Juniperus communis, C3). Po obnově seče by se populace druhu mohla dále rozšířit. Na narušené plošce se po zásahu objevila také silně ohrožená pomněnka různobarvá (Myosotis discolor, C2).

126

Obr. 12: Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis, §3/C3) a svízelka chlupatá (Cruciata laevipes, 14.5.2015, D. Kodetová).

4.2 Fauna

V EVL Na Ostrážné byl zjištěn jeden druh vážky – šídlo pestré (Aeshna mixta). Z rovnokřídlých bylo na lokalitě zjištěno 9 široce rozšířených druhů: kobylka luční (Metrioptera roeselii), kobylka cvrčivá (Tettigonia cantas), kobylka bělopruhá (Leptophyes albovittata), saranče obecná (Chorthippus parallelus), saranče štíhlá (Chorthippus mollis), saranče luční (Chorthippus dorsatus), saranče zlatavá (Chrysochraon dispar), saranče měnlivá (Chorthippus biguttulus) a saranče širokokřídlá (Chorthippus apricarius).

Obr. 13: Kobylka cvrčivá (Tettigonia cantas, 12.7.2015, V. Kodet).

Ze vzácnějších druhů blanokřídlého hmyzu byli na lokalitě zjištěni čmelák skalní (Bombus lapidarius, §3), vosík Polistes bischoffi (EN), ploskočelka Halictus leucaheneus (VU) a samotářská pískorypka Andrena chrysopyga (VU).

Poměrně bohaté je společenstvo fytofágních mandelinek. Zjištěny byly jak druhy suchomilné, tak druhy vázané na byliny mokřadů. Z nalezených druhů můžeme uvést dřepčíky Sphaeroderma testaceum,

127

Altica lythri, Altica oleracea, Lythraria salicariae, Longitarsus luridus, L. suturellu a štítonoše Cassida flaveola. Vazbu na mokřady vykazuje slunéčko Coccidulla rufa. Bezobratlých vázaných na vodní prostředí se na lokalitě vyskytuje minimum, vzhledem k tomu, že se tu vyskytuje jen minimum otevřených vodních ploch (kaluže na cestě). Byl zde zjištěn jeden druh potápníka (Hydroporus discretus) a dva druhy vodomilů (Anacaena lutescens, Helophorus sp.).

Obr. 14: Hrobařík obecný (Nicrophorus vespillo, 12.7.2015, V. Kodet).

Obr. 15: Hnědásek jitrocelový (Melitaea athalia, 5.7.2014, V. Kodet).

Při průzkumu motýlů v roce 2014 bylo v EVL Na Ostrážné zaznamenáno úctyhodných 343 druhů (DVOŘÁK 2015: 336 druhů, VRBA 2014: 20 druhů), což svědčí o výjimečnosti lokality, ale také o biotopové rozmanitosti a zachovalosti této části Kraje Vysočina. Nejcennějším společenstvem je skupina motýlů vázaných na teplé stepní biotopy. Do této poměrně početné skupiny vyhraněných druhů můžeme zařadit především adélu chrastavcovou (Nemophora metallica), drsnohřbetku Blastobasis huemeri, krásněnku Batia internella (V), pouzdrovníčky Coleophora gallipennella, Coleophora coronillae a Coleophora lixella, makadlovku Sophronia sicariellus, pernatušku zlatobýlovou (Hellinsia osteodactylus), obaleče Epiblema similana a Pammene aurita, vřetenušku přehlíženou (Zygaena minos, V) a kozincovou (Zygaena loti), travaříka Agriphila tolli (V), píďaličku velkou (Eupithecia expallidata), píďalku širokopruhou (Epirrhoe rivata, V), běloskvrnáče lišejníkového (Dysauxes ancilla), přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria, §2), kukléřku locikovou (Cucullia lactucae), šedavku znamenanou (Litoligia literosa, V) a plavokřídlece západního (Mythimna sicula). Na lokalitě však byly

128

zaznamenány také druhy mající vazbu na mezofilní až vlhké biotopy - makadlovky Carpatolechia proximella a Helcystogramma rufescens, ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe, V), perleťovec kopřivový (Brenthis ino), zavíječ Sciota fumella, hnědavka jívová (Colobochyla salicalis) a šedavka mnohotvárná (Apamea remissa). EVL Na Ostrážné byla vyhlášena na základě zjištění populace modráska bahenního (Phengaris nausithous, §2/NT), jakožto prioritního naturového druhu. Populace modráska je vzhledem k současnému stavu lokality středně silná, ročně čítající kolem 20 pozorovatelných exemplářů. Lokalita byla dlouhá léta neobhospodařována, zčásti zarostlá náletovými dřevinami a vysokostébelnými bylinami. Tyto negativní sukcesní změny ovlivňují růst krvavce totenu (Sanguisorba officinalis) coby živné rostliny tohoto modráska. Proto by zde měl být prováděn management podporující prosperitu krvavce. Pro životní cyklus tohoto modráska je dále důležitá přítomnost mravenců rodu Myrmica, proto je nutné zachovat jejich mraveniště a na plochách nezasažených expanzními druhy kosit na vyšší strniště a také ponechávat část porostů neposečených. Modrásek bahenní je poměrně hojný i na okolních loukách, s kterými populace komunikuje.

Obr. 16: Pavouk běžník požírající samici modráska bahenního (Phengaris nausithous, §2/NT) na krvavci totenu (Sanguisorba officinalis, 1.8.2014, I. Dvořák). Na lokalitě byl dále zjištěn přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria, §2), který je taktéž naturovým druhem. Narozdíl od předchozího druhu, však nemá speciální nároky na management lokality, neboť se jedná o druh přirozeného listnatého lesa, které jsou v okolí. Zjištěn byl i okáč voňavkový (Brintesia circe, NT) a VRBA (2014) udává z lokality ještě 2 jedince modráska jetelového (Polyommatus bellargus, VU), který představuje lokální druh suchých strání a pastvin teplejších oblastí. Je schopen přežívat pouze na lokalitách s nízkým a řídkým bylinným patrem. Během 20. století silně ustoupil, avšak v současnosti probíhá na Moravě jeho opětovná expanze. Druh vyžaduje sušší stanoviště s řídkou vegetací, proto zde tento modrásek žije pravděpodobně díky komunikaci populace s okolními udržovanými loukami. Pro podporu druhu je ideálním managementem extenzivní pastva, ideálně ovcí, která na sušších místech zajistí přítomnost disturbovaných plošek s nezapojenou vegetací, které jsou pro motýla nezbytnou podmínkou přežití. Z minulosti jsou z lokality navíc záznamy o výskytu modráska očkovaného (Maculinea telejus, VU), jehož výskyt se nyní nepotvrdil. Oproti výše zmíněným autorům navíc na lokalitě zdokumentoval V. Kodet nález housenky otakárka fenyklového (Papilio machaon, §3) a D. Kodetová v r. 2015 ještě housenku vakonoše trávového (Canephora hirsuta).

129

Obr. 17: Housenka otakárka fenyklového (Papilio machaon, §3, 4.7.2014, V. Kodet) a housenka vakonoše trávového (Canephora hirsuta), která si vytváří vak z kousků rostlin (14.5.2015, D. Kodetová).

Obr. 18: Ještěrka obecná (Lacerta agilis, §2/NT, 12.7.2015, V. Kodet).

Z plazů byla na lokalitě zaznamenána ještěrka obecná (Lacerta agilis, §2/NT). Z pohledu ptáků není lokalita vzhledem k izolovanosti a malé rozloze příliš významná. V rámci

této studie byl pořízen první soupis avifauny EVL Na Ostrážné (KODET et KODETOVÁ 2015a). Na lokalitě a v jejím bezprostředním okolí bylo v letech 2014 - 2015 zaznamenáno 42 druhů ptáků a z nich 32 druhů přímo na lokalitě a v hnízdním období. Většinou se však jedná o běžné druhy s vazbou na okolní les. Opakovaně zde bylo zjištěno hnízdění ťuhýka obecného (Lanius collurio, §3/NT) a hnízdní výskyt dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes, V), lindušky lesní (Anthus trivialis, V) a budníčka lesního (Phylloscopus sibilatrix, V). V r. 2015 zde byla zjištěna křepelka polní (Coturnix coturnix, §2/NT), žluva hajní (Oriolus oriolus, §2) a pohnízdní výskyt ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes, §3/VU). Ze šplhavců zde byli strakapoud malý (Dendrocopos minor, VU), strakapoud velký (Dendrocopos major)

130

a žluna šedá (Picus canus, VU). Z okolního lesa se ozýval také datel černý (Dryocopus martius, V) a ze sov puštík obecný (Strix aluco, V). Na přeletu zde byl pozorován čáp černý (Ciconia nigra, §2/VU), který má v okolních lesích vhodné hnízdní podmínky. Na okolních loukách byl zastižen včelojed lesní (Pernis apivorus, §2/EN). Na přeletu lokality či v její těsné blízkosti byly dále zaznamenány potápka malá (Tachybaptus ruficollis, §3/VU), volavka popelavá (Ardea cinerea, NT), labuť velká (Cygnus olor, VU), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus, NT) a lyska černá (Fulica atra, V). Tito ptáci jsou přitahováni plochou blízké vodní nádrže a jejich přelety nemají k lokalitě žádný vztah.

Obr. 19: Ťuhýk obecný (Lanius collurio, §3/NT, 12.7.2015, V. Kodet).

Obr. 20: Ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes, §3/VU, 13.10.2015, V. Kodet).


5.1 Zhodnocení předchozí ochrany a péče EVL Na Ostrážné bude v nejbližší době vyhlášena jako MZCHÚ a realizace zásahů v rámci projektu byla prvním počinem péče ochrany přírody na této lokalitě. Do té doby ležela lokalita několik let ladem, nahromadilo se zde větší množství stařiny, začaly převládat expanzní druhy a lokalita začala zároveň zarůstat náletovými dřevinami.

131

5.2 Doporučení pro budoucí ochranu a údržbu území Díky realizaci projektu dostala lokalita novou šanci. Asanační sečí se odstranila nahromaděná stařina a redukovaly se dřeviny zarůstající a zastiňující travní společenstva. Ovšem o úspěšnosti regenerace obnovených ploch a úspěšném přežívání cílových druhů živočichů a rostlin rozhodne následná péče praktikovaná v příštích letech. Konkrétní doporučení pro obnovu této lokality jsou shrnuty v následujících bodech: � Kosení celé lokality je doporučené provádět 1x ročně ovšem nejlépe fázově. V prvním termínu nejpozději na začátku června (do 10.6.) kosit mozaikovitě ty části lokality, které jsou výrazně zasaženy expanzí nežádoucích druhů, jako jsou třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), ostružiník maliník (Rubus idaeus), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) aj. Druhý termín seče provést až v pozdním létě, nejlépe po 15.8. � Při seči v pozdně letním termínu je důležité ponechávat náhodně rozmístěné nedosečky o různé velikosti (5 – 30 m2). Každoročně by mělo být ponecháno neposečeno min. 15 % plochy porostů. Poloha nedosečků musí být meziročně střídána a neměly by být umisťovány do ploch s výraznou přítomností expanzních anebo ruderálních druhů. � Seč na plochách s vyšším zastoupením krvavce je potřeba provádět na vyšší strniště. Seč na nízké strniště negativně ovlivňuje mraveniště nutná pro vývojový cyklu modráska bahenního. V plochách bez přítomnosti krvavců je naopak důležité provádět seč kvalitně na nízké strniště a zde podporovat obnovu kvalitního krátkostébelného biotopu. � Pokosená biomasa by měla být usušena na místě a důkladně shrabána a odstraněna do 10 dnů po seči. Delší ponechání ležící biomasy na lokalitě je velmi nežádoucí. � Zásadní je redukce výmladků odstraněných dřevin. Je možné je každoročně vyřezat v rámci pravidelné seče, nebo pařezy vyfrézovat (piliny po frázování důkladně odstranit) anebo je bodově po vyřezání ošetřit herbicidem (natřít plochy řezu štětcem). � Na lokalitě je dostatek různě zapojené a rozptýlené zeleně. Zmlazení a regenerace odstraněných dřevin zde není žádoucí. Naopak by redukce dřevin na lokalitě měla postupně pokračovat i v dalších letech.

Literatura

BAŇAŘ P., 2015: Ploštice vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. –

Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. BEZDĚČKA P. et BEZDĚČKOVÁ K., 2015: Sekáči vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

BEZDĚČKOVÁ K. et BEZDĚČKA P., 2015: Eusociální blanokřídlí vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

BROM M., 2015: Makromycety vybraných rašelinných a lučních stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

DVOŘÁK I., 2015: Výsledky průzkumu motýlů 11 vybraných lokalit v Kraji Vysočina. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

EKRTOVÁ E., EKRT L., ŠTECHOVÁ T. et HOLÁ E., 2015: Cévnaté rostliny, mechorosty a vegetace vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

FARKAČ J., KRÁL D. et ŠKORPÍK M. [eds.], 2005: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 s.

GRULICH V., 2012: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84(3): 631–645.

132

HOLEC J. et BERAN M. [eds.], 2006: Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. – Příroda, Praha, 24: 1-282. JELÍNEK A., 2015: Pavouci vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny.

– Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015a: Avifauna EVL Na Ostrážné. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti

ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015b: Avifauna PP Dobrá Voda. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti

ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015c: Avifauna PP Hajnice. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické

na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015d: Avifauna PP Obecník. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické

na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015e: Avifauna PR Doupský a Bažantka. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti

ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015f: Avifauna PR Rašeliniště Loučky. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti

ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KODET V. et KODETOVÁ D., 2015g: Avifauna PR U Hájenky. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické

na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KOŘÍNKOVÁ D., KODET V. et MRLÍK V., 2012: Monitoring ptáků a biotopů na rašeliništi Loučky. – Ms. [depon. in:

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz. KŘIVAN V., 2009: Závěrečná zpráva k provedenému entomologickému inventarizačnímu průzkumu navrhované

PP Hajnice. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KŘIVAN V., 2015a: Brouci vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KŘIVAN V., 2015b: Rovnokřídlí vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KŘIVAN V., 2015c: Vážky vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

KUČERA J., VÁŇA J. et HRADÍLEK Z., 2012: Bryophyte flora of the Czech Republic: updated checklist and Red List and a brief analysis (Bryoflóra České republiky: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza). – Preslia 84: 813–850, 2012.

KUNSTMÜLLER I. et KODET V., 2005: Ptáci Českomoravské vrchoviny. Historie a současnost hnízdního rozšíření v Kraji Vysočina. – ČSOP Jihlava et Muzeum Vysočiny Jihlava: 1-220.

MRLÍK V., 2015: Obratlovci vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

MYŠÁK J., 2015: Měkkýši vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

PLESNÍK J., HANZAL V. et BREJŠKOVÁ L. [eds.], 2003: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda, Praha, 22: 1–184.

ŘEZÁČ M., KŮRKA A., RŮŽIČKA V. et HENEBERG P., 2015: Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities. – Biologia 70(5): 645–666. DOI: 10.1515/biolog-2015-0079.

ŠUMPICH J., 2014: Motýli vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

TAJOVSKÝ K. et PIŽL V., 2015: Půdní fauna (žížalovití, suchozemští stejnonožci, mnohonožky a stonožky) vybraných rašelinných a podmáčených stanovišť v centrální části Českomoravské vrchoviny. – Ms. [depon. in: Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině], online in: www.prirodavysociny.cz.

Documents

Vybraná MZCHÚ Kraje Vysočina 2015