VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Palestra, s.r.o. · Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 24. 11. 2011 5 PŘEDMLUVA SE VZPOMÍNKOU NA HISTORII POZITIVNÍHO

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Palestra, s.r.o.

WELLNESS A BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ

KONTEXT

Sborník sdělení z mezinárodní konference „Wellness a bio-psycho-sociální kontext“

konané 24. 11. 2011

Editoři: prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc. doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc.

Praha 2012

Mezinárodní konference „Wellness a bio-psycho-sociální kontext“

___________________________________________________________________________________Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 24. 11. 2011

2

Recenzenti: doc. PhDr. Vladimír Kebza, CSc. prof. PhDr. František Man, CSc.

©Václav Hošek, Pavel Tilinger, 2012 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o.

ISBN 978-80-904815-6-5 Za odbornou a jazykovou úpravu odpovídají autoři příspěvků. Kvalita reprodukovaných obrázků, tabulek a grafů odpovídá kvalitě dodaných podkladů pro tisk.



3

Obsah Václav HOŠEK PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Hlavní referáty Dobroslava JANDOVÁ, Oldřich MORÁVEK VÝZNAM BALNEOLOGIE PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Karel RÝDL WELLNESS PROGRAMY A JEJICH VYUŽITÍ V PEDAGOGICKÉ PRAXI RESOCIALIZAČNÍCH PROCESŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Natascha KAMES TRENDY WELLNESS V RAKOUSKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Petr R. REHOR YES I CAN EXERCISE ADOPTION/ADHERENCE MODEL . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Příspěvky v odborných sekcích Hana CATHALA ZVÝŠIT SVOU VIBRAČNÍ ÚROVEŇ, KROK KE ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ . . . . . . . . 28 Věra FIŠEROVÁ ZDRAVOTNÍ CESTOVNÍ RUCH SE ZAMĚŘENÍM NA WELLNESS A JEHO APLIKACE V CESTOVNÍM RUCHU .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Jan HEJMA WELLNESS JAKO PREVENCE NOVÝ TREND A POSLÁNÍ ČESKÉ ASOCIACE WELLNESS (ČAW) . . . . . . . . . 37 Olga CHVÁLOVÁ OSCILAČNĚ – ANTIGRAVITAČNÍ METODA VYROVNÁVÁNÍ FUNKČNÍCH PORUCH POHYBOVÉHO SYSTÉMU . . . . . . . . . 41 Eva NECHLEBOVÁ WELLNESS SENIORŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Richard NEUWIRTH VÝZKUM POPTÁVKY PO WELLNESS SLUŽBÁCH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Alena NIGRINOVÁ KOMBINACE WELLNESS PRODUKTŮ S JINÝMI NABÍDKAMI VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Josef SINKULE POŽADAVKY NA WELLNESS SPECIALISTU – PRACOVNÍKA WELLNESS CENTRA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74



4

Daniela STACKEOVÁ EXERCISE WELLNESS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Radka STŘEŠTÍKOVÁ, Zora SVOBODOVÁ SROVNÁVACÍ ANALÝZA POHYBOVÝCH AKTIVIT ŽEN . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Zora SVOBODOVÁ, V. VEČEŘOVÁ, J. CACEK, R. STŘEŠTÍKOVÁ, CVIČENÍ NA BALANČNÍCH POMŮCKÁCH – NOVÉ TRENDY VE VÝUCE TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTOVNÍM TRÉNINKU . . . . . . . . . . . . 90 Markéta ŠAUEROVÁ EDUKACE KLIENTŮ VE WELLNESS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Milan ŠMÍD LEGISLATIVNÍ ZMĚNY V MOKRÝCH ZÓNÁCH WELLNESS . . . . . . . . . . . . . . 104 Katarína Mária VADÍKOVÁ ETICKÉ ASPEKTY POSKYTOVANIA WELLNESS V BIOPSYCHOSOCIÁLNOM KONTEXTE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111



5

PŘEDMLUVA SE VZPOMÍNKOU NA HISTORII POZITIVNÍHO MYŠLENÍ

Předkládaný text je shrnutím vystoupení na konferenci, kterou Palestra pořádala 24.

listopadu 2011. Idea konference, už druhé se zaměřením na wellness, vychází z předpokladu, že je to důležité odborné téma, které je kvůli své komplexnosti chápáno často parciálním způsobem, a proto je stále třeba zdůrazňovat a studovat jeho široké souvislosti. Navíc je to téma v konjunkturálním rozvoji, docela se dá říci, že s jeho marketingovým využíváním se „roztrhl pytel“. Není to nic divného, je to dáno už tušeným významem tohoto pojmu. I když v jeho přesném obsahovém vymezení nepanuje ani v odborné, ani v laické veřejnosti shoda, je jasné, že jde o protiklad slova illness, a to je nepochybně něco špatného, negativního, nejspíše nemoc. Wellness je tedy asociováno s okruhem věcí pozitivních, příjemných, dobrých, zdravých, dokonce je někdy překládáno poněkud „opulentním“ slovem „blahobyt“. Není tedy nic divného, že ve světě, který je především ve své mediální sféře orientován především na špatné zprávy a rovněž v prožitcích běžného dne je plný napětí, stresů, časových a jiných deficitů, začne být z kompenzačních důvodů poptávka po wellness tematice. Také proto, že wellness je chápáno jako cesta k well-beingu, což je jako pohodový stav významná komponenta definice zdraví. Well-being je u nás zvykem překládat, hlavně přičiněním autorské dvojice Kebza – Šolcová, jako „osobní pohodu“. Wellness tedy může být cestou, prostředím, názorem, stylem, přístupem, metou apod., asociovanými s osobní pohodou člověka. Je to vlastně jakési přívlastkové označení často velmi různých jevů, postupů a objektů. Velmi rozpačitými výsledky skončily pokusy ověřovat u velkých vzorků lidí, co si pod pojmem wellness představují. Většinou to bylo ovlivněno jejich parciální zkušeností s nějakým pobytem a jejich znalostmi marketingových snah podnikatelů v oblasti wellness. Zdá se nám, že pojem wellness, se podobně jako pojem fitness už vžil a křečovité pokusy o plausibilní český ekvivalent by způsobily více škody (zmatku) než užitku.

I ve světě vědy a výzkumu vzniká poptávka po osvětlování pozitivních stránek lidské existence. Na počátky této orientace hezky vzpomínal Aaron Antonovsky, v polovině devadesátých let zesnulý profesor Ben Gurionovy university v Tel Avivu. Po druhé světové válce zkoumal negativní dopad pobytu lidí v koncentračních táborech na jejich zdraví a zjistil, že dvě třetiny lidí má v důsledku věznění nějaké negativní zdravotní důsledky. Když o tom mluvil se svou ženou, ta mu údajně řekla: „No, co je na tom divného, dá se očekávat, že tíživé podmínky negativně lidi ovlivní, ale proč si pořád všímáte těch negativně ovlivněných, za výzkum by stálo, proč třetina lidí, která rovněž prošla táborovým stresem, žádné poškození nemá, co je pro tyto lidi společné?“ Odtud se odvíjí pozdější zájem prof. Antonovského o pozitivní myšlení, které je společné odolným lidem. Konstatoval, že pro současnou medicínu je typické především „patogenetické myšlení“, tj. úvahy o etiologii nemocí, jejich příčinách, rizikových faktorech a podobně. V protikladu k tomu koncipoval „salutogenetické myšlení“, tj. o faktorech prohlubujících lidské zdraví (salutory).

K podobným pohledům dospěl kyjevský kardiochirurg profesor Nikolaj Amosov. Jeho práce k nám pronikly asi jako první (Amosov, N.: „Úvahy o zdraví“, Obzor, Bratislava, 1980 a „Běh od infarktu“, Lidové nakladatelství Praha, 1982). Oficiální medicína se soustřeďovala na léčení, tj. odstraňování nemoci a hlavní medicínský diskurs byl o nemocích. Amosov zavedl pojem „rezervní kapacita zdraví“, kterou člověk může budovat svým životním stylem neustále. To je diametrálně jiný přístup než tradiční, kdy se člověk léčí, jen když je nemocen,



6

často ve smyslu „tonoucí se stébla chytá,“ a když z nemoci vybředne, už se moc na zdravotní aspekty svého chování neohlíží. Správně by měl člověk pečovat o svou biopsychosociální pohodu neustále u vědomí, že se celý život pohybuje někde na kontinuu mezi illness a wellness. Když je nemocný, je blíže k horšímu konci kontinua, a když se uzdraví, posunul se blíže ke konci pozitivnímu. To ale neznamená, že by v tomto ohledu nebylo co zlepšovat, aby jeho posun k optimistickému konci kontinua byl výraznější. Vytváří se tak i určitá „záloha“, pojistka proti brzkému a nečekanému pádu do onemocnění.

Jako třetího klasika pozitivního myšlení bych vzpomenul profesora Martina Seligmana ze

Spojených států. V psychologii proslul experimentálním ověřením koncepce „naučené bezmocnosti“, což je dost pesimistické konstatování, že pokusná zvířata i člověk přivyknou na nesvobodné omezení natolik, že i po odstranění omezujících překážek jeví výrazně menší snahu po svobodě, než subjekty, které nesvobodným obdobím neprošly. Když za ním, jako za předsedou Severoamerické asociace psychologů, přišli novináři s otázkou, čím může současná psychologie prospět lidem, kromě neustálého poukazování na stresy, úchylky a poruchy v chování, „šel do sebe“ a snažil se analogicky vytvořit koncepci „naučeného optimismu“. Stal se tak klasikem pozitivního myšlení v psychologii (Seligman, M.: Opravdové štěstí, Praha, Ikar, 2003). Ve svém přístupu se snaží ve prospěch člověka zapojit pozitivní emoce, kladné životní zážitky a zkušenosti a hlavně silné stránky vlastní osobnosti (ctnosti), které se dají nalézt u každého člověka. Samozřejmě, že nejde o přístup banálního optimismu, že „vše je dobré“, nebo notorické nahlížení na svět „růžovými brýlemi“, ale o systematickou snahu uchopení dobrých stránek života člověka a naučení se s nimi zacházet tak, aby to člověku a jeho okolí přineslo co největší prospěch. Domnívám se, že tento přístup v dnešním deficitním chápání „dluhového světa“ může člověku prospět ze všeho nejvíce.

Wellness problematika patří do zmiňovaného trendu pozitivního myšlení a usilování o pozitivní prožitky, sebezdokonalování (idiomeliorizace) a snahu pohybovat se na vlastním stavovém kontinuu k optimistickému pólu. Její rozvoj je proto v zájmu jednotlivce a širších společenství a měla by mu být věnována patřičná pozornost. To bylo smyslem konference, jejíž výsledky předkládáme odborné veřejnosti s poděkováním za případné připomínky.

V Praze 27. 12. 2011 prof. Václav Hošek, rektor Palestry



7

VÝZNAM BALNEOLOGIE PRO ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL

THE IMPORTANCE OF BALNEOLOGY IN WELLNESS LIFE - STYLE

Dobroslava JANDOVÁ, Oldřich MORÁVEK

Abstrakt: Referát zdůrazňuje využití přírodních minerálních vod s jódem, sírou a oxidem uhličitým pro wellness a medicalwellness styl života. Autoři prezentují pozitivní závěry pilotní studie nordic walking a doporučují jednoduché testy chůzí pro zhodnocení aktuální kondice a prognozu vitality. Klíčová slova: balneoterapie, wellness, nordic walking, prediktory vitality Abstract: The article emphasizes the use of natural mineral water with iodine, sulfur and carbon dioxide in medical-wellness and lifestyle. The authors present the positive conclusions of the pilot study of Nordic walking and recommend a simple walk test to assess the current condition and prognosis of vitality. Key words: balneotherapy, wellness, Nordic walking, predictors of vitality

1. Úvod Přírodní léčivé zdroje (PLZ) od nepaměti slouží lidstvu pro zdraví nebo jeho obnovu.

Mezi přírodními léčivými zdroji (tj. vodami, plyny, peloidy a klimatem) dominují přírodní minerální vody (PMV) (Jandová, 2009). Díky internetu jsou v povědomí celého světa mimořádné lokality přírodních vod s ozdravnými účinky, jako je např. Pammucale, Lurdy, Hevíz, či vody k pitným kúrám, např. v Karlových Varech. U peloidů (rašeliny, slatiny nebo bahna) využívají lékaři jejich specifické účinky k léčbě i závažných onemocnění. Využití peloidů v naředěné až v homeopatické podobě v hotelích, ve sportovních zařízeních nebo i doma pro ohřátí organizmu (termoterapii) je pro vzácnost peloidů dehonestující a neprozíravé (růst rašeliníku či regenerace použitých peloidů je časově náročné, jejich přirozené zdroje jsou rychle vyčerpatelné a brzy budou neobnovitelné).

Pro wellness a medicalwellness mají velký význam přírodní léčivé vody, proto se staly centrem zájmu turistických a cestovních agentur po celém světě. U všech PLZ je potřeba počítat s nutnou sumací podnětů pro dosažení efektu a pro tvorbu depa účinných látek v těle. Krátkodobé pobyty klientů v lázních - do 14 dnů - mají jen popudový vliv na organizmus ve smyslu podpory samoúzdravných pochodů v těle nebo pro psychosomatický relaxační efekt. Nepodkročitelné minimum léčby 21 dní, s denní aplikací PLZ, je pro nemocné, kteří reagují jinak a potřebují pro léčbu delší čas. Následně podáme stručný přehled účinků přírodních minerálních vod (PMV) vhodných pro využití v rámci wellness, resp. medical wellness, a použití jednoduchých testů kondice.

2. Účinky léčivých přírodních minerálních vod (PMV) a využití pro medicalwellness 2.1 Účinky jódových a sirných PMV Sportovci (aktivní i rekreační) s pravidelnou zátěží, turisté, děti ve fázích růstu, starší

osoby a geronti praktikující wellness styl, mohou efektivně využívat PMV jódové a sirné primárně pro udržení kvality pojivových struktur v těle (elasticity, distenziblity, odolnosti).



8

Pojivo tvoří skelet uvnitř buněk, stěnu cév, základ tkání - buňky jsou v mezibuněčném pojivu ukotveny. Pojivem jsou obaly svalů, kloubní pouzdra, šlachy. Pro kvalitu pojiva je nutný příjem a zabudování prvků jódu a síry. Síra je nutná např. i pro svaly, kvalitu kůže, nespecifickou imunitu. Jód má trofotropní a regenerační efekty, přes hormony štítné žlázy se podílí na funkci všech buněk v těle. Ne nadarmo se říká, že jodové a sirné PMV jsou omlazující. Udržují ohebnost, pružnost, pohyblivost, jsou protisklerotické, oba prvky udržují do vysokého stáří mozkové funkce, schopnost učení se a paměť.

Sirné a jódové PMV vody se užívá pro celkové koupele, vířivky, ke cvičení či plavání v bazénu. Teplota PMV je zpravidla 37-38°C, trvání procedury 20 minut, poté suchý zábal vleže na lůžku. Kontraindikací je alergie na PMV, gravidita a obecné kontraindikace vodoléčby (všechny akutní nemoci a stavy, bacilonosičství, nejasné teploty, krvácivost, vyhubnutí, selhávání srdce, plic, jater a ledvin, porušený kožní kryt aj., jak znají lékaři.)

2.2 Účinky PMV s rozpuštěným oxidem uhličitým (kyselky) Uhličité koupele se podávají o teplotě 28-34°C, protože při vyšších teplotách oxid uhličitý

uniká rychle do vzduchu a koupel je neúčinná. Oxid uhličitý přímým kontaktem na stěnu cévní působí rozšíření cév za vzniku prokrvení, které nelze lékově blokovat (výhodné u cévních komplikací cukrovky a jiných chorob, arteriosklerózy a vysokého krevního tlaku= TK). Mírná hypotermie při ponoření do koupele je stimulací pro adaptaci organizmu na chlad, pocit chladu je rychle vystřídán vjemem tepla z předání tepla krve konvekcí. Primární účinky uhličitých koupelí jsou směrovány do cév kůže a podkoží.

Indikací u nemocných osob jsou srdečněcévní nemoci a vysoký krevní tlak. Rozšíření cév periferie snižuje mechanickou práci srdce, jeho minutový objem se zvyšuje až o 50 %, klesá TK, tep a frekvence dechu, snižuje se stresové nastavení nervového systému. Místní změny pH krátkodobě ovlivní podkožní pojivo, pH krve se nemění, přebytky CO2 se vydýchají v plicích. U postižení mozku (iktus, úraz, operace do 24 měsíců) je pokles TK nevýhodou, vede ke komplikacím a je kontraindikací.

Oxid uhličitý v koupeli neovlivňuje prokrvení kosterního svalstva, proto není vhodný pro léčbu nemocí pohybového aparátu. Snížení teploty jádra těla vede k oblenění metabolizmu, což je nevhodné pro tkáně vyživované difúzí (pojivo, klouby, šlachy) u diagnóz: artrózy, revmatizmus a bolesti páteře. Kontraindikace speciální: nízký krevní tlak, akutní zánět srdce, arytmie, tachyarytmie, anémie, mokvavé kožní choroby, porušený kryt kožní, epilepsie, gravidita a ostatní obecné kontraindikace vodoléčby.

2.3 Ostatní PMV Ostatní PMV s vyšším obsahem vápníku, hořčíku, železa, stopových prvků či radonové

vody mají specifické účinky a řadu kontraindikací, proto je ve vztahu k wellness neuvádíme. Před jejich výběrem doporučujeme poradu s lékařem, týká se to i pitné kúry, kdy se ovlivňuje vnitřní prostředí organizmu s remineralizací vzácnými stopovými prvky.

2.4 Využití lázeňských zařízení a pro wellness a medicalwellness aktivity V lázních lze kombinovat pohybové aktivity i outdoorové, fitness, aktivní i pasivní

relaxaci, edukaci, dietní a režimová opatření. Zhodnocení aktuálního stavu zdraví a kondice lékařem je výhodou, ev. navrhne individuálně procedury v adekvátní zátěži. Kromě PLZ lázně nabízejí cvičení na suchu i ve vodě (aerobic, zumbu, jógu aj.). Odborně vedená fit-centra, cvičení, aplikace reflexoterapie (akupunktura, baňkování aj.) masáže, plavání jsou normou. V terénu jsou oblíbené: minigolf, pétanque, kroket, tenis, lanová centra, hipoterapie, lezecké stěny, multifunkční hřiště, trasy pro in-line brusle, cyklotrasy a zimní běžecké trasy, turistika aj. Pro obézní jsou kurzy snižování nadváhy, pro kuřáky odvykání kouření, řada lázní nabízí protistresové programy. Wellness je konglomerát biologických, psychologických a sociálních



9

prostředků k dosažení osobní pohody, lázně poskytují i pohodu tím, že jsou kulturním centrem regionu (galerie, výstavy, koncerty) a nedílnou součástí pobytu v lázních jsou i společenské akce s tancem (jedna z energeticky náročnějších pohybových aktivit s vyplavením endorfinů a neurosteroidů), což jsou vlastní látky těla podstatné pro pocit příjemna a tzv. hormony zdraví). Výjimečným příkladem lázní pro uvedení do wellness stylu života jsou lázně v Jeseníku, kde je výuka Nordic walkingu (NW) v terénu integrálně propojena s vodními chladnými Priessnitzovými procedurami (průtočné bazénky, sprchy s 8°C vodou z lesů). Procedury jsou volně přístupné a pro zdatnější klienty spojené s turistikou v širším okolí.

Lázně mají možnosti moderní diagnostiky kondice. U srdečněcévních nemocí se využívá testu chůze na 2000 m, u nemocí dýchacího systému se celosvětově uznává 6-minutový test chůze (American Thoracic Society, 2002). Sleduje se dosažená vzdálenost co nejrychlejší chůzí za 6 minut, za kontroly TF a oxymetrie. Hodnoty se porovnávají s normami. Nový test pro starší osoby (seniory) jako prediktor vitality (předpovědi přežití) je rychlost chůze v m/s. Zaznamenává se délka kroků v metrech/čas v sekundách při chůzi obvyklým tempem od pevného startu (měření na 4 m ploše, stopky) (Studentski, S. et all. 2011). Jde o závěry metaanalýzy s daty od 34 485 seniorů ve věku 65+ více let. Signifikantně korelovala rychlost chůze s vitalitou. Prokázalo se, že 90-tiletý muž, který je schopen kráčet rychlostí 4,8 km/hod, může očekávat dalších 7 let života. Žena, která dosahuje obdobné rychlosti, může očekávat až 18 let života. Naopak: 75-tiletý muž, s rychlostí chůze maximálně 1,6km/hod se podle propočtů nedožije věku 80 roků. Zvýšení rychlosti chůze o 1m/sec je spojeno s 12 % relativní redukcí rizika. Test je nenáročný, objektivní, snadno interpretovatelný, opakovatelný, nevyžaduje žádnou přístrojovou techniku.

Domníváme se, že test by se měl využít jako prediktor vitality ve wellness stylu života obecně a ve stylu medical wellness cíleně u osob nad 65 let. Rychlost chůze může být považována za jednoduchý souhrnný ukazatel vitality, protože spojuje známé a neznámé léze v orgánových systémech.Ty mají vliv na snížení fyzické aktivity a dekondici, která má přímý vliv na zdraví. Rychlost chůze pod 0,6 m/s je varovným znakem a je důvodem k vyšetření. Monitorování v čase upozorní na zhoršení zdraví. Zvýšení rychlosti chůze může být ukazatelem, zda naše snahy pro zlepšení funkcí, zdraví a dlouhověkosti jsou správné.

Nordic walking u běžné populace, zvláště seniorů, je něco jiného než tracking nebo výcvik běžkařů. Pravidelná chůze s rytmickým dýcháním jako přijatelný přirozený systém pohybové léčby je vhodná u starších věkových skupin pro udržení celkové kondice, výkonnosti kardiorespiračního systému a prevencí proti osteoporóze. V návaznosti na různé referáty o použití nordic walking (NW) jsme provedli porovnání spontánní chůze a chůze typu NW počítačovou kineziologii CK-Bplus. Soubor tvořilo náhodným způsobem vybraných 10 osob sedavého způsobu života, nesportovců, 5 mužů věku 9-57 r., 5 žen, stejného BMI (25-27). 1. den: skupina absolvovala instruktáž a základní výcvik chůze NW (2 hodiny) 2. den: tělesný klid. 3. den prošla skupina trasu chůzí NW za 1 hod. Následující 4. den prošla stejná skupina stejnou trasu ve stejném čase chůzí bez hůlek. Prokázali jsme shodu s polyEMG nálezy ve vyšší aktivaci svalů pletence ramenního vpravo, m. latissimus dorsi oboustranně a „snížení námahy“ pro gluteální svaly (více vlevo), relativně malé snížení aktivity v m. soleus oboustranně. Po chůzi typu NW se zlepšil celkový nález, ubylo reflexních změn v měkkých tkáních (hypertonus, spasmus, vymizely trigger pointy), zlepšily se rozsahy pohybu v kloubech. Po NW klesl počet změn (PSS index ) svědčících pro poruchu vnitřního prostředí a ubylo reflexních změn v segmentu Th3/4/5 (reflektoricky zlepšení funkce plic a srdce).

3. Závěr Využití lázní ve spojení s outdoorovými aktivitami a s jednoduchým testem predikce

vitality bude přínosem pro všechny, kdo se rozhodnou pro wellness, ev. medical wellness styl



10

života, nebo jej již provozují. Přirodní minerální vody s jódem a sírou působí příznivě na pojivo a svalstvo, které může být v časově příznivé návaznosti posilováno odborně dávkovanou a cílenou zátěží. Propojení s nordic walking a tradičními procedurami přinese vyšší zisk z pohybové aktivity, prováděné pokud možno denně. Výhodou a výraznou motivací klientů za pobytu v lázních pro medicalwellness styl života může být test rychlosti chůze ve skupině seniorů nebo pro mladé osoby po prodělaném závažném onemocnění, které v rámci rekonvalescence a rekondice potřebují jednoduchý test pro zjištění objektivní známky zlepšení kondice.

4. Literatura ATS statement Guidelines for six-minute walk test. Am. Journal of Respiratory and Critical Care Medicine, American Thoracic Society, 2002 166, 11-117. JANDOVÁ, D. Balneologie. Praha: Grada Publishing, 2009. STUDENTSKI, S. et. all. Gait speed and survival in older adults. Journal of Americ. Medical Association - Jama 2011:305, 50-58. 5. Kontakt Doc. MUDr. Jandová Dobroslava 3. LF UK - KRL Šrobárova 50,100 34 Praha 10, e-mail: [email protected]



11

WELLNESS PROGRAMY A JEJICH VYUŽITÍ V PEDAGOGICKÉ PRAXI RESOCIALIZAČNÍCH PROCESŮ

WELLNESS PROGRAMS AND THEIR UTILIZATION IN

EDUCATIONAL PRACTICE OF RESOCIALIZATION PROCESSES

Karel RÝDL Abstrakt: Autor se věnuje pedagogickým aspektům využívání wellness programů a wellness aktivit v oblasti resocializačních procesů. Autor se zabývá také vývojovými aspekty dnešních wellness programů. Jsou definovány základní pojmy příspěvku (resocializace, wellness aktivity, burn out efekt, princip kalokagathia) a je rozvíjena hlavní myšlenka textu, totiž systematicky organizovaná pomoc jedincům k návratu pocitu psychosociální a psychosomatické harmonie do jejich osobního i profesního života. Tím je zvyšována nejen osobní výkonnost, ale i aktivní prožívání života, což vede k pocitům štěstí, radosti a spokojenosti. Jaká je role a funkce poznávacích procesů (vědy) z tohoto hlediska? To je podle autora nejdůležitějším cílem života, pomocí kterého minimalizujeme projevy onemocnění a tím snižování úrovně zdravého prožívání vlastního života. Klíčová slova: Wellness program, pedagogika, resocializace, burn out efekt, zdraví, nemoc, kalokagathia, štěstí, zdravý životní cíl, role vědy. Abstract: The author deals with pedagogical aspects of the use of wellness programs and wellness activities in the resocialization process. The author also deals with the developmental aspects of today's wellness programs. He defines the basic concepts of contribution (resocialisation, wellness activities, burn-out effect, the principle kalogatahia) and developes the main idea of the text, that the systematically organized help leads to return a sense of psychological and psychosomatic harmony in their personal and professional life. This not only increased personal productivity, but also an active experience of life, leading to feelings of happiness, joy and satisfaction. What is the role and function of cognitive processes (science) from this perspective? In opinion of author, it is most important goal of life, through which we can minimize the symptoms of the disease and thereby reduce the level of a healthy experience of his life. Key words: Wellness programs, pedagogy, resocialization, burn out effect, health, disease, kalokagathia, happiness, healthy life goal, role of science

1. Úvod Až do poloviny 19. století žila většina lidí na této planetě převážně podle „diktátu“

astronomického času. Umělé světlo neprodlužovalo den, spát se chodilo se setměním, jedlo, když byl hlad, pilo, když byla žízeň, ctily se zvyky a možnosti a omezení ročních období. Posledních 200 let spojených s industrializací výroby, uměle zvyšovanou spotřebou a dalšími proměnami společenského života přineslo lidem také organizaci života podle času umělého, který přesně odděluje čas pracovní a čas na odpočinek. Postupně se rozšiřující nabídka volnočasových aktivit, podporována nejen výsledky biologických, medicínských,



12

pedagogických a psychologických zkoumání člověk a společnosti, ale i osobní snahou řady zejména mladých lidí po moderních aktivitách sportovních a pohybových vůbec. I v českých zemích můžeme sledovat řadu příkladů z nedávné minulosti, které jsou přesvědčivým důkazem snah lidí po prosazování zdravého životního stylu, výchovy k němu a vytváření vědeckého základu pro zlepšování nejen tělesné, ale i psychické kondice člověka.

2. Wellness tradice v českých zemích Současný rozmach využívání velmi široké nabídky wellness programů, podporovaných ze

strany ekonomické, kulturně poznávací, zdravotní i pedagogické psychologické má své kořeny v dlouhodobých českých tradicích.

Od 18. století se v českých zemích velmi silně rozvíjelo lázeňství, a to nejen ve smyslu léčebném, ale společenském, kdy návštěva určitých lázní v určitém čase patřila téměř k povinnostem vyšších vrstev obyvatelstva.

Od poloviny 19. století se v kruzích české nejen obrozenecké inteligence, ale v i podnikatelských kruzích prosazuje jako součást společenského života organizovanost výletů na památná a přírodně či kulturně zajímavá místa, obvykle spojená i s fyzickým pohybem formou vycházek nebo rozličných her.

Liberalizace společenského života v poslední třetině 19. století přináší i pokusy o výchovu k zdravému životnímu stylu a po vzoru Rousseauově se prosazují pobyty dětí v přírodě, na zdravém vzduchu (na rozdíl od města), v čisté vodě a na sluníčku. Jako konkrétní příklad lze uvést aktivity učitele Ignáce Libíčka z obecné školy v Droždíně u Olomouce.

Touhy lidí po životě ve zdravém životním prostředí oproštěném od kouřících továren, chemických jedů a škodlivého životního stylu vyjádřila i řada literátů, např. J. Verne v románu Ocelové město, výstavbou města Fortuna. Podobný projekt popsal ve své knize Zahradní města budoucnosti (Londýn 1905) E. Howard.

Od počátku 20. století se rychle šíří nejen organizované, ale i neorganizované hnutí „dobrožilství“ (eubiotiky), které ve spojení s touhou po dobrodružství našlo obsah např. v trampingu nebo trapperství, ve spojení s morálními hodnotami zdraví a dobra ve skautském hnutí. Zdravý životní styl byl propojen s hnutím vegetariánství (i podle vzoru německé osady Eden) a abstinenčním hnutím, silně podporovaným např. T. G. Masarykem.

Druhým fenoménem byl od počátku 20. století rozvoj sportovních pohybových aktivit a jejich mezinárodní organizovanosti.

V průběhu 20. let se eubiotika začala rozvíjet i jako reakce na zhoršování zdravotního stavu lidstva a zvyšování množství duševních chorob – slabomyslnosti a choromyslnosti. Vědci hledali příčinu i v genetickém základu lidí a navrhovali různé způsoby prevence ozdravění lidstva. I Československo se může v té době pochlubit dvěma projekty, které sice nebyly realizovány, ale vzbudily značný ohlas v širších skupinách obyvatelstva. Šlo o projekty zdravých osad postavených podle zásad eubiotiky, jejichž duchovním otcem byl lékař Stanislav Růžička (1872 - 1946), který navrhl osadu Slavičí údolí pro Bratislavu a tzv. Růžičkov pro Prahu - Tróju. V Praze dokonce vzniklo družstvo Eubiotická škola a rodina, ve kterém velmi aktivně pracoval učitel dějepisu na měsťanské škole v Praze Eduard Štorch (1878 - 1956). Štorch zorganizoval a z vlastních prostředků držel při životě tzv. Dětskou farmu, jakýsi přírodní tábor pro děti, propagující principy eubiotiky.

Na snahy profesora Růžičky navazoval svou etikoterapií, tedy léčbou negativních vlivů civilizace na zdraví člověka upevňováním jeho mravnosti, lékař Hugo Ctibor Bezděk (1872-1956), nejprve na Slovensku a od 30. let v Praze. O etikoterapii ve smyslu holistického přístupu ke zdraví napsal několik knih, které se dnes stávají velmi aktuálními.

Ve druhé polovině 20. století se u nás rozvíjely aktivity zaměřené na zdraví člověka z hlediska komunistické ideologie vulgárního marxismu. Vše bylo podřízeno ideologickému rozhodování, včetně ozdravných a rekreačních aktivit (ROH) a zdravotnických výchovných



13

kampaní. Vše organizované pro veřejnost podléhalo nějaké ideologické či institucionální kontrole. V průběhu 80. let byly rozvíjeny i vzdělávací programy pro mateřské a základní školy (SZÚ), na jejichž základě jsou dnes rozvíjeny další aktivity: školy v přírodě, lesní školky, rodové osady a další aktivity po vzoru zahraničních osad (Findhorn, Zegg) spojované se silným morálním nábojem. Na druhé straně tržní mechanismy pronikající do společnosti od 90. let výrazně rozšířily nabídku wellnessových aktivit, ze kterých se stal významný předmět nejen byznysu, ale i nových forem péče o psychosomatickou harmonii člověka.

3. Důsledky nepečování o vlastní tělo a duši Jsme sice více jak dvě desetiletí mimo kontrolu politickou a ideologickou, ale v péči o

vlastní tělo a duši jsme nijak moc nepokročili. Přitom jde o projev vysoké míry odpovědnosti vůči sobě samému. Řada lidí se sice dostala pod diktát ekonomických kritérií, svírajících společenské procesy i život jednotlivců v globálním světě stále pevněji, ale právo rozhodovat se o kvalitě svého osobního života nám zůstalo, jen je asi obtížnější vzhledem k nabídce a možnostem takové právo uplatnit. Ve snaze naplnit diktát dneška, tedy být úspěšný na pracovišti i v osobním životě, což dokládáme stále více vnějšími kategoriemi, které jsou očividné (postavení, funkce, předměty, které užíváme, destinace dovolených apod.), často nehledíme na psychosomatická rizika, která jsou s takovou permanentní zátěžovou situací spojená. Život v negativním stresovém prostředí vede zákonitě k frustraci z nenaplnění očekávání, která jsme si ale často naplánovali nereálně k vlastním možnostem. Jedním z nejrozšířenějších onemocnění je dnes tzv. syndrom vyhoření, často spojený s rezignací a celkovou životní letargií. Velmi často v takové situaci požadujeme rychlá řešení, ovšem nikoliv příčin, nýbrž následků, čímž celkovou osobní situaci fakticky z dlouhodobého hlediska jen komplikujeme.

4. Syndrom vyhoření a co s ním? Dlouhodobě se ví, že mezi nejohroženější povolání patří ta, kde se pracuje s lidmi, tedy

učitelé, policisté, zdravotníci, lékaři, sociální pracovníci daňoví poradci, manažeři apod. Odhaduje se, že syndromem vyhoření je postižena asi čtvrtina všech pracujících, u výše vyjmenovaných povolání ovšem již více než polovina. Nechci se zde pouštět do ekonomických rozborů z hlediska finanční ztrátovosti, ale pokusím se spíše nastínit představu, co s tím.

Pokud syndrom vyhoření dobře diagnostikujeme podle jeho čtyř fází, což si může každý vlastně udělat individuálně, máme několik možností.

První fází je nadšení, kdy téměř prožíváme strasti našich klientů a žáků a snažíme se pomoci i nad rámec profese.

Druhou fázi charakterizuje vystřízlivění, kdy poznáme, že vše nejde tak ideálně, jak bychom chtěli. Tady nastává problém.

Třetí fází je frustrace spojená s postupující apatií, doprovázenou často fyzickými potížemi (bolesti hlavy, pocity marnosti, žaludeční nevolnosti apod.).

Čtvrtou fází je vlastní vyhoření, charakterizované vyčerpaností, nezájmem a nechutí cokoliv dále dělat a rozvíjet.

Doporučují se změny zaměstnání, delší dovolené nebo neplacená volna, což jsou pozitivní řešení pod vlivem chápání situace zaměstnavatelem, že jde o nemoc. Pokud to není takto pochopeno, postižený je propuštěn pro ztrátu výkonnosti, motivace a jeho celková situace se ještě výrazně zhoršuje. To jsou ale řešení krátkodobá z hlediska řešení důsledku. Mnohem účinnější jsou ale řešení, která se vyznačují dlouhodobostí projevů nápravy a působení z hlediska diagnostikování příčiny a následného hledání efektivní cesty k jejímu odstranění. Chytří a sociálně pozitivně myslící zaměstnavatelé nabízejí různé bonusy v podobě vstupenek



14

či poukazů do wellnessprogramů, zřizují podniková fit centra, snooze roomy, přidělují léky nebo chemické doplňky stravy, pořádají vzdělávací či odpočinkové kurzy apod.

Nejúčinnější formou je ale podle mého názoru a zkušenosti osobní aktivita každého jedince ve formě vytvoření si vlastního „protistresového“ programu. Největším problémem takového programu není jeho tvorba, ale jeho dodržování, které by se mělo stát životním návykem.

5. Resocializační pedagogika a osobní zkušenost Na Katedře věd o výchově Fakulty filozofické Univerzity Pardubice rozvíjíme již třetím

rokem specializační formu pedagogického studia v podobě NMgr. programu „Resocializační pedagogika“. Po vzoru polských a japonských zkušeností se zaměřujeme na výchovu odborníků, kteří by v praxi dokázali účinně pomáhat lidem v rizikových skupinách obyvatelstva, kteří se dostali sociálně, zdravotně či jinak do situace, kdy pro návrat do normálně prožívaného života potřebují pomoc. Jde nám tedy o lidi, u kterých je šance, že se mohou vrátit, tedy resocializovat se. Na rozdíl od speciální či sociální pedagogiky, kde vychovávají odborníky pro práci s lidmi, kteří tuto šanci obvykle již nemají. Naše vzdělávací a aplikační aktivity směřují nejen do oblasti vězeňství, sociální práce a zdravotnictví, ale i do běžnějších oblastí – podnikoví preventisté vyhoření, animátoři rekreačních a wellness služeb apod. Zde vnímám ještě hlubší pole spolupráce dalších odborných pracovišť mezi sebou, protože jde o výrazně mezioborovou problematiku, kterou nemá šanci řešit tradičné úzká specializace odborníků. Náš vzdělávací program se zaměřuje hlavně na prevenci odstraňování nebo zmírňování působení rizikových příčin vyhoření nebo ohrožení sociální a zdravotní jistoty lidí. Wellness programy doplněné zejména etikoterapeutickými aktivitami vidím jako velmi účinné prevence proti podléhání bezvýchodnosti a neschopnosti u řady lidí, vrátit se po jistém selhání zpátky do běžného života.

Moje osobní zkušenost hovoří o tom, že nejefektivnějším způsobem odstraňování či minimalizování výše uvedených rizik je orientace na aktivní využití mimopracovní doby. Záměrně nehovořím o využití volného času, protože prevenční aktivity chápu jako povinnost vůči sobě a dovolím si je řadit v Maslowově pyramidě hierarchie potřeb mezi základní životní potřeby. Chápu, že ale většinu prevenčních aktivit člověk potom koná jako koníčka nebo zábavu v tzv. volném čase. Účinnost preventivních opatření vidím v jejich dlouhodobosti provozování a v jejich zásadní odlišnosti od předmětu profesní činnosti.

Mně osobně nejvíce pomohl rozvoj zájmu o botaniku a jeho celoživotní udržování, spojené s pobyty v přírodě, fyzickou zátěží, radostí z procesu činností i jejich výsledků. To vše nyní doplňuji pravidelnými návštěvami wellness programů pod dohledem odborníků a po dvouleté proměně životního stylu pociťuji jisté formy návratu spokojenosti, vyššího osobního sebevědomí a fyzické zdatnosti, což mi zase zpětně rozvíjí možnosti věnování se amatérské botanice. Pasivní odpočinky jsem zaměnil za aktivní a funguje to.

6. Závěr Pokud si uvědomíme potřebu vlastní ochrany pro následný plnohodnotný a aktivní život,

mohu doporučit následující postup: a) Nepropadat beznaději, letargii, apatii a snižovat si laťku z důvodů věku nebo jiných

alibistických přístupů, jde jen a jen o vůli a likvidaci osobní „sladké“ pohodlnosti. b) Sestavit si pestrý program různých aktivit: pravidelný čas na koníčka, na pohybové

aktivity (wellness, fitcentra), nejlépe zdarma) procházky či projížďky na kole v přírodě, cvičení s vlastním tělem – posilování organismu, odpočinkové aktivity – pobyt s přáteli – vyprávění příhod, vlastní aktivní zábava – hry, pozitivní naladění. Nemělo by jít o výkon, ale o prožívání procesu činnosti.



15

c) Průvodním jevem je obvykle změna životních návyků, úprava časového rozvrhu dne a proměna stravovacích návyků.

d) Pravidelná kontrola stavu ve smyslu lékařských prohlídek, vlastních měření fyzické zdatnosti, oblíbenost mezi lidmi – nositelé dobré nálady. Vše ve smyslu posilování vlastního sebevědomí s možností pozitivního působení na své okolí.

e) Vědomé dbaní na udržování fyzické a psychické rovnováhy, harmonie ve smyslu antické kalokagathie.

f) Sám se sebou spokojený člověk vnímá nabídku wellness programů jako cestu ke zlepšení sebe sama. Kdo je tak sobecký, že nechce investovat ani do vlastního štěstí, spokojenosti, tomu již ovšem těžko můžeme pomoci.

7. Literatura LA PNP Staré Hrady, fond: Pozůstalost Eduarda Štorcha, krab. 4-CH/45. BEZDĚK, C. Záhada života a smrti - Etikoterapie.Olomouc: Fontána 1995. 5. vydání. BEZDĚK, C. Záhada nemoci a uzdravení – Etikoterapie II. Olomouc: Fontána, 2000 JANKO, J. Eubiotické hnutí v Československu. In: Dějiny věd a techniky (Praha), 1998, č. 4. RŮŽIČKA, S. Eubiotika. Bratislava: Academia 1926. RÝDL, K. Alternativní pedagogická hnutí v současné společnosti. Brno: Zeman, 1994. RÝDL, K. Eduard Štorch. Český průkopník moderní zážitkové pedagogiky. Lüneburg 1999. Slovník základních pojmů z psychologie. Praha: Fortuna, 2000. ŠTORCH, E. Dětská farma. Praha: Dědictví Komenského, 1929. VETEŠKA, J. Proměny školního vzdělávání v biodromálním kontextu. Praha: Verlag Dasöfer, 2011. VOGELTANZ, V. Co s doktorem. Olomouc: Fontána, 1997. VOGELTANZ, V. Co s doktorem II. Olomouc: Fontána, 2007. www.ekovesnicky.cz 8. Kontakt Prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. Univerzita Pardubice Studentská 95, 532 10 Pardubice [email protected]



16

TRENDY WELLNESS V RAKOUSKU

WELLNESSTRENDS IN AUSTRIA

Natascha KAMES

Abstrakt: Wellness a její rozmach na příkladě rakouské skupiny 25 špičkových wellness hotelů „Best Wellness Hotels Austria“ v Rakousku a Jižním Tyrolsku, vývoj skupiny, strategie jejího růstu. Přísná kritéria členství a pravidelné kontroly, zajišťující vysokou kvalitu členských hotelů. Aktuální trendy wellness v hotelových lázních a wellness areálech. Klíčová slova: wellness, lázně, hotel, resort, host, zdraví, prevence, fitness, standardy, trend, motivace, Best wellness hotels Austria, Tyrolsko, požitek, relaxace, odpočinek, gastronomie, kulinarika, mystery check, wellnessbarometr, anti-aging. Abstract: Wellness and its boom on the example of the austrian group of 25 first-class hotels „Best Wellness Hotels Austria“ in Austria and South Tyrol, the development of the group, the strategies of its growth. The set-up of the strong affiliation criteria and regular controls which guarantee the consistent high quality of the member hotels.The actual trends of wellness in the hotel-spas and wellness sites. Key words: wellness, spa, hotel, resort, guest, health, prevention, fitness, standards, trend, motivation, Best wellness hotels Austria, Tyrol, delight, pleasure, relaxation, recreation, gastronomy, mystery check, wellnessbarometer, anti-aging.

1. Úvod Současný životní styl klade vysoké požadavky na extrémní pracovní nasazení, které

vyžaduje vyvážení smysluplným využitím volného času. Péče o zdraví není jen návštěva lékaře v době nemoci, ale preventivní uvolnění stresu jak fyzického, tak psychického. A proto má trh wellness hotelů a lázní konjunkturu. Aby byl hotel nebo resort schopen na trhu přežít, musí mít nejen jasnou koncepci týkající se cílových skupin a odpovídající nabídky, ale i přesvědčivou kvalitu. Jinak ho konkurence smete.

Pravidelně sleduji situaci v Rakousku a message je jasná: Hosté budou stále náročnější, což bude nutně vyžadovat konsekventní řízení kvality. V této souvislosti bude rozhodujícím faktorem pro provoz wellness hotelu skutečně kvalifikovaný a motivovaný personál.

Dále poroste význam komplexní wellness nabídky. Tedy nejen krytý bazén, sauny a fitness centrum, nýbrž wellness jako souhra odpočinku, pohybu, zdravé, ale přitom i chutné stravy a kosmetiky. Segmenty zdraví, wellness a aktivní pohyb se budou stále více prolínat.

„Využít veškerý marketingový potenciál a získat nové hosty“ - to je motto mnohých hotelů a resortů. Ale co všechno lze chápat jako marketingové nástroje? Které jsou ty pravé, co zvýší návštěvnost? Jen promyšlený mix více nástrojů přinese ovoce, to by měl dnes vědět každý, kdo se pohybuje v turistické branži.

Protože již několik let zastupuji na českém trhu skupinu špičkových rakouských wellness hotelů Best Wellness Hotels Austria, sleduji jejich angažmá a jejich aktivity, tak mohu snad nejkompetentněji poreferovat o vývoji a strategiích této skupiny.



17

Prezentaci jsem shrnula do čtyř hlavních bodů. Nejdříve bych něco krátce řekla ke skupině samotné.

1. Skupina Best Wellness Hotels Austria 2. Trh lázní a wellness zařízení v Rakousku 3. Uživatelé lázeňských zařízení a jejich chování 4. Tržní trendy 2. Best Wellness Hotels Austria Vlna wellness se dostala z Ameriky do Evropy v osmdesátých letech minulého století

prostřednictvím stránek časopisů. Bylo to právě Rakousko, které na rozjíždějící vlak svižně naskočilo. Nový módní trend wellness vyvolal přímo turistickou revoluci a dnes mají ve své nabídce stovky rakouských hotelů nejrůznější wellness programy.

Kolem roku 1986 se v Tyrolsku spojilo pět hoteliérů a začalo s výměnou vlastních zkušeností týkajících se provozu hotelů a jejich zařízení pro volný čas a odpočinek. V roce 1992 byla skupina Best Wellness Hotels Austria založena oficiálně a začala budovat jednotlivé pilíře své filozofie: „relaxace – krása – aktiv – požitek“ – tedy komplexní pojetí aktivní dovolené se vším všudy. Sídlem skupiny hotelů se stal Innsbruck. Úkolem vedení skupiny byl marketing a PR pro všechny členské hotely, vytváření zajímavých nabídek a zajišťování jakosti prostřednictvím definování jednotlivých kritérií kvality.

Opravdovými průkopníky wellness v Rakousku byly bezpochyby tyrolské hotely Alpenrose na jezeře Achensee, hotel Schwarz v Miemingu, Sporthotel Stock v Zillertale a hotel Schalber v Serfausu. Přibližně tucet hotelů – většinou z Tyrolska a Salcburku – dosahovalo se svými hotely slušného vytížení, nicméně s hospodářským výsledkem hoteliéři zrovna spokojeni nebyli. Bylo zřejmé, že hosté kladou stále větší důraz na kvalitní služby, kvalitní vybavení hotelových sportovních a relaxačních prostor a vyhledávají individuální přístup a servis a že jsou za to ochotní platit i vyšší ceny. Hoteliéři začali budovat ve svých objektech lepší sauny, prostorné a kvalitněji vybavené odpočívárny, nabízet masáže a další procedury a zřizovat exkluzivní kosmetická centra.

All-inclusive system Skupina Best Wellness Hotels Austria vyvinula pro své hotely zcela novou koncepci a

zavedla poprvé systém all-inclusive s maximálním důrazem na relaxaci a skvělou pohodu. Ve fitness centrech byli zaměstnáni sportovní odborníci, kteří se starali nejen o zařízení a jejich chod, ale vymýšleli sportovní program pro hosty. Začaly být nabízeny nejrůznější masáže a kosmetická ošetření. A vše, včetně odpoledního wellness bufetu, bylo v ceně pobytu, která stoupla, avšak byla dokonale zdůvodněna a hosty akceptována. Výsledkem byla nejen lepší vytíženost hotelů a jejich hospodářský výsledek, ale co bylo daleko cennější, spokojení a vracející se hosté.

1990 - 2000: wellness boom V devadesátých letech zažilo hnutí wellness neuvěřitelný rozmach. Stále více bylo

experimentováno, byly vyvíjeny nové trendy a produkty. Hoteliéři budovali opravdové wellness „paláce“: areály saun byly obklopeny vířivkami, vnitřními i venkovními bazény, odpočívárny byly rozšiřovány pod heslem „co host, to lehátko“ a nabídka těch nejexotičtějších masáží a terapií byla neuvěřitelná.

Dá se říct, že koncem devadesátých byla největší pozornost věnována investicím do hardwaru, tedy do hotelového zařízení a vybavení. Best Wellness Hotels Austria byly rovněž mezi prvními, kteří v devadesátých letech zaváděly ve svých hotelech internet. To však nebylo možné bez kompetentního personálu. Tedy nejvyšší čas, začít se věnovat vzdělávání a školení vlastních týmů.



18

Další krok k profesionalizaci Skupina začala vyvíjet vlastní kurzy dalšího vzdělávání pro zaměstnance. Z Ameriky a

Anglie byli zváni odborníci z hotelového sektoru, kteří rakouské hoteliéry informovali o svých zkušenostech. Z exotických zemí byli pozvání maséři a terapeuti, kteří předvedli své masáže a procedury.

Skupina Best Wellness Hotels Austria se nadále rozšiřovala a začala vyvíjet vlastní kvalitativní kritéria, aby se odlišila od hotelů s méně kvalitní nabídkou. Hosté byli totiž stále informovanější, a tudíž i náročnější. Nejen hardware, ale i software musel odpovídat mezinárodním standardám. Zajišťování kvality se tak stalo nejdůležitějším úkolem.

Kritéria členství ve skupině Stát se členem skupiny není právě jednoduché. Ne každý wellness hotel se může stát

členem skupiny Best Wellness Hotels Austria. „Best of“ vyžaduje více než pouhou „wellness“. Zájemci o členství musí splnit jasně definované přijímací podmínky a současně odpovídat přísným kvalitativním kritériím.

Požadavky na hardware Wellness hotely musejí být nejméně čtyřhvězdičkové a musejí se nacházet v pěkném,

klidném a přírodním prostředí. Členy skupiny se nemohou stát hotelové řetězce. Hotel musí mít nejméně sto lůžek. Na jedno lůžko musí být k dispozici nejméně 10 metrů čtverečních zahradní plochy (výjimkou mohou být pouze hotely v typických zimních horských střediskách).

Lázeňský areál Hotel musí mít k dispozici nejméně dvě odpočívárny (u bazénu i v areálu saun) a nejméně

jedno lehátko na dva pokoje. Recepce v lázeňském areálu musí být otevřena nejméně čtyři hodiny denně, mimo otevírací doby musí host dostat kvalifikované informace o všech procedurách a kosmetické nabídce na recepci hotelu a tyto si zde může rezervovat.

V lázeňském areálu musí být k dispozici krytý bazén a odpovídající areál saun (minimálně jedna klasická sauna, parní lázeň, biosauna nebo infračervená kabina). Minimálně čtyři zaměstnanci s adekvátním vzděláním zajišťují bezvadný provoz celého lázeňského areálu.

Fitness centrum Fitness centrum musí být vybaveno nejméně třemi moderními přístroji pro vytrvalostní

trénink a nejméně třemi dalšími přístroji pro posilování. Dále musí být k dispozici tělocvična pro nejrůznější pohybové programy. Fitness centrum je v provozu sedm dní v týdnu a nejméně hodinu denně je ve fitness centru k dispozici kvalifikovaný trenér. Pohybový program s relaxačními prvky nabízí hotel šest dní v týdnu.

Kuchyně Motto hotelů zní : „Požitek, ne odříkání“. Kulinářské požitky jsou radostným smyslovým

zážitkem, který patří k relaxačnímu pobytu. Promyšlená zdravá kuchyně ve všech hotelech představuje vyváženou stravu odpovídající nejen všem kritériím zdravé výživy, ale splňuje i ty nejvyšší kulinářské nároky. Takzvaný zelený bod označuje jídla, které jsou obzvláště lehká a mají nižší množství kalorií.

Kontrola kvality Nejedná se jen o prvotřídní vybavení, ale především o plnění veškerých hygienických

podmínek a kvalitní služby. Státní autorizovaný podnik provádí pravidelné hygienické



19

kontroly v kuchyních a lázeňských areálech. Ve spolupráci s Univerzitou Innsbruck vyvinula skupina inovativní Mystery checks. Při těchto kontrolách kontroluje jednou ročně nezávislé grémium, zda je požadovaná úroveň kvality v hotelech dosažena. Testy obsahují celkem 1600 kritérií. Na rozdíl od běžných zkoušek je kladen důraz na informační management v hotelu a chování zaměstnanců.

Zajištění kvality Každý hotel je povinen provádět ankety mezi hosty prostřednictvím dotazníku při odjezdu

tzv. „Wellnessbarometr“. Dále se musí pravidelně, v odstupu jednoho až dvou roků, podrobovat kontrolám výše uvedeným Mystery checks, přičemž musí splnit minimálně 85 procent všech obsažených kritérií.

Best Wellness Hotels Austria dnes Dnes má skupina Best Wellness Hotels Austria 25 členských hotelů v Rakousku a Jižním

Tyrolsku. Celkový počet zaměstnanců se pohybuje kolem dvou tisíc a počet lůžek činí 4 400. Vytížení hotelů se pohybuje kolem 95 procent (v případě těch nejpoptávanějších), průměrná hodnota vytížení dosahuje 80 procent (vztaženo na dobu provozu).

Spa Angebot: Průměrná velikost lázeňských areálů je 2 700 metrů čtverečních. Minimální cena za osobu a noc je 100 eur, přičemž je v ceně zahrnuta celodenní strava a

vstup do všech zařízení hotelů, včetně účasti na všech sportovních aktivitách, které jsou nabízeny formou týdenního programu.

3. Trh lázní a wellness zařízení v Rakousku Zdraví jako životní styl Trh lázní a wellness zařízení se v Rakousku rozrostl a stává se druhým trhem péče o

zdraví. Péče o zdraví se stává součástí životního stylu, a to nejen u vyšších věkových skupin. Mladí lidé se stále více zajímají o zdravý životní styl a prevenci nemocí.

Wellness dovolené jsou stále přitažlivější. V mnoha zemích jsou rovněž oblíbené návštěvy takzvaných denních lázní, v Rakousku jsou však upředňostňovány vícedenní pobyty – tedy pobyty spojené s návštěvou wellness hotelů, které mohou být jak ve městech, tak v přírodním prostředí. Pro wellness dovolenou v Rakousku se v současné době rozhoduje kolem 12 procent návštěvníků (zdroj: Tourismus Monitor Austria 2009).

V Rakousku počet wellness hotelů neustále roste. V minulém roce činil počet wellness hotelů 956 (zdroj: Relax Guide), což byl trojnásobek počtu hotelů v roce 2000. Dále je v Rakousku k dispozici více než 2 500 hotelů se zařízením pro dobrou pohodu. Trh je nasycen a efektivita dalších investic není zaručena. Zajímavostí je, že v mezinárodním srovnání jsou stejné výkony a služby v zahraničí o 100 procent dražší.

4. Uživatelé lázeňských zařízení a jejich chování Počet zdravotních dovolených v Rakousku neustále stoupá. Ve srovnání s typickými

lázeňskými pobyty, které byly předepisovány lékaři nejméně na tři týdny, se však chování spotřebitelů mění. Dnešní spotřebitel dává přednost častějším, avšak kratším pobytům. Neplánuje svůj pobyt dlouho dopředu, ale rozhoduje se spontánně podle životní situace. Vědomě se snaží zvyšovat si kvalitu života. Pečlivě vybírá a ptá se po prospěchu a užitku. Věková skupina 50 plus s prodlužujícím se věkem roste a vyznačuje se značnou kupní sílou. Provozovatelé wellness hotelů hledají způsoby, jak zvýšit výnosy a efektivitu při stále se zkracujících pobytech. Snaží se vyvinout koncepce, aby host svůj pobyt prodloužil.



20

5. Tržní trendy Zpočátku představovala wellness především uvolnění a pasivní odpočinek, dnes jde však

o komplexní pojetí potřeb člověka. Instant wellness Strategie k rychlému uvolnění. K tomu slouží denní lázně na letištích, městské denní lázně

apod. Anti-Aging Forever young – sen lidstva. Kombinace nejrůznějších aktivit k udržení svěžesti a kondice

kombinované lifestylovou medicínou (botox, plastické operace atd.) Wellness a zdravotní turistika Zdravotní turistika představuje obrovský trh, který se rychle vyvíjí. Dříve byla jistá

hranice mezi wellness turistikou a zdravotní turistikou, nyní se oba trendy vzájemně prolínají. Lidé jsou stále vice ochotni přejímat zodpovědnost za vlastní zdraví a žít zdravěji. Mnohé špičkové wellness hotely zaměstnávají zkušené physioterapeuty, dietology a lékaře a nabízejí i kompletní vyšetření celkového zdravotního stavu. Velký důraz je rovněž kladen na kvalitní informace: Prevence a také pomoc při začínájících problémech jsou dnes důležitým tématem při volbě procedur a sestavování zdravotních koncepcí. Prostřednictvím medical wellness jsou osvědčená opatření školní medicíny smysluplně kombinována s komplementárními wellness procedurami a přispívají tak rozhodujícím způsobem k udržování zdraví.

Stress management Hledání nových cest jak z deprese, jak dosáhnout „zpomalení“ a schopnosti odpočívat. Nabídky zaměřené na životní situaci

pobyty pro novomanžele pobyty pro těhotné pobyty pro rodiče s kojenci

6. Závěr Wellness je často definována jako rovnováha, čili vyváženost stavu těla i ducha. A každý,

kdo se o tuto problematiku zajímá, ví, že rovnováhy lze dosáhnout jen systematickou péčí o všechny prvky našeho systému.

Naše společnost žije s velkým mankem: na prvním místě je stále fyzická wellness a péče o psychickou wellness velmi často chybí. Skutečná wellness je harmonie obou a pochází zevnitř. Bez motoru zevnitř nepomohou dlouhodobě žádné masáže, nápoje či krémy. Musíme zpět ke kořenům, vidět člověka jako celek… nepečovat jen o tělo, ale i o ducha!

7. Literatura interní informace skupiny Best Wellness Hotels Austria 8. Kontakt Dipl.-Ing. Natascha Kames Wenhartgasse 15/21 1210 WIEN Rakousko [email protected]



21

YES I CAN EXERCISE ADOPTION/ADHERENCE MODEL

ANO, MOHU CVIČIT, PŘIJETÍ A REALIZACE MODELU

Petr R. REHOR

Abstrakt: Although other correlates of physical activity among youth have not been clearly established, a growing literature has suggested that social-cognitive factors such as attitudes, social norms and self-efficacy influence the decision to become physically active among youth. The “yes i can” builds on existing prominent theoretical models employed to study physical activity determinants and provides a curriculum design framework for the development of specific fitness education programs in schools and other educational settings.

Background The view of physical activity as a health-promoting behavior is gaining recognition

throughout the scientific literature. Physical educators across the nation are working to strengthen fitness education curricula, and particularly to find ways to achieve desired outcomes relating to the adoption and maintenance of personal exercise programs beyond school years. Despite the remarkable growth of interest in the effect of physical activity on the incidence of certain diseases, and recent promotional efforts to increase physical activity, national objectives for participation in physical activity (Center for disease Control and Prevention, 1997) have not been met. Physical activity contributes to physiological benefits such as a lower risk of cardiovascular disease (CHD) (U.S. Department of Health and Human Services 2000; Malina 1996), better control of hypertension (Haapanen-Miemi at al. 2000; Hagberg 1997) and diabetes mellitus (Helmrich, Ragland, Leung & Paffenbarger 1991; Shwartz 1997), reduced risk of certain types of cancer (Lee 1994), and lower risk of osteoporosis (Surgeon General’s Report on Physical Activity and Health 1996). Physical activity also contributes to psychological benefits such as improving self-esteem and self-concept (Calfas, Taylor 1997) and reducing depression (Morgan 1994), anxiety, and stress (Surgeon General’s Report on Physical Activity and Heralth 1996). Physical activity during leisure time therefore becomes even more important and can contribute greatly to fitness and well-being. It has been shown that increasing the level of leisure time physical activity benefits both men and women as it lessens the mortality risk in both obese and non-obese individuals (Haapanen-Miemi at al. 2000). Whether this physical activity is derived from organized sport or a generally more active lifestyle appears less important than the overall benefits that it can provide. In general, staying active combined with a balanced diet maintains a healthy bodyweight, decreases the risk of CVD and makes a healthier and fitter individual.

Although the health effects of regular physical activity have been well documented, the majority of the western society remains sedentary. Recent surveys conducted in Australia, Canada, England, and the United States indicated that only about 10% of the adult population of each country could be called “aerobically active” (Stephens & Caspersen 1994). In Australia, during the 12 months ended June 1996, over 5.8 million people (35.5% of the population aged five years and over) participated in organized sport and physical activities.



22

The highest participation rate was exhibited by children aged 9-11 years (71.0%), with the rate declining for each successive age group. The largest falls occurred between 15-19 year olds and 20-24 year olds (14.0 percentage points) and between 12-14 year olds and 15-19 year olds (12.5 percentage points) (Australian Bureau of Statistics 1998). . The diminishing rates in these age groups coincide with the ages at which people leave school and the years when their interests, preferences and commitments may be changing (Rehor & Cottam 2000). For some time physical educators have recognized the need for fitness education focused on exercise adoption and adherence. While many school districts have made progress in demonstrating gains in student fitness scores, the absence of a comprehensive, theoretically sound curriculum development model, oriented toward change in exercise behavior, has limited the success of school fitness programs. The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is offered as a framework for planning instruction focused on long-term commitment to a personal active lifestyle (Figure1).

Rational for the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model The Fitness Education Model focuses on the development of a habit of regular exercise

rather than on the enhancement of physical performance. The need for the model grew out of dissatisfaction with our present instructional emphasized in the teaching of motor skills. The majority of today’s physical education curricula are designed with the basic assumption that desired changes in fitness participation and performance can be sought in the same fashion as enhancement of motor performance. And yet, our goals and objectives in each of these two major areas are quite different.

The primary aim of teaching motor skills is the acquisition of a higher order of movement

process skill. Instruction is organized in sequences leading to progressively higher levels of skill. While fitness instruction is sometimes directed toward the attainment of a specific fitness activity participation skill, the main focus of instruction should be on permanent adoption of regular exercise habits. The fitness education construct is of a behavioral nature, structured around personal intentions, individual incentive motivation, and a framework of personal meaning.

The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model The foundations for the model lie in social psychology and in a personal meaning

philosophy of education. Social psychologists have provided a number of attitude-behavior models (Godin & Shepard, 1990). The two key concepts of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model derived from these models postulate (1) a sequence of behaviors leading from intention to exercise to adherence to a personal exercise program and (2) three categories of factors that influence the intention to exercise.

A basic assumption of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is that the

development of a regular exercise pattern must begin with the individual’s perception of some aspect of personal meaning leading to the intention to exercise. Intentions to exercise are influenced by personal beliefs, social norms, and self-efficacy.

Beliefs Personal beliefs about the values and benefits that will follow from exercise participation

are considered to be an important factor leading to the intention to exercise. The belief component also includes expectations that performance of exercise will result in the desired outcomes. The perceived consequences of participation are then compared against an individual’s predisposed values, such as a desirable lifestyle.



23

Social Norms The second component, social norms, may also be a crucial factor in determining whether

an individual develops a positive intention to exercise. Normative belief carries a connotation of self-responsibility and willingness to behave according to personal principles. Unfortunately, at this point in time, regular exercise is not a normative expectation from the social and societal point of view in the way that other aspects of personal health care are. Consequently, motivation to comply may have to be substituted for societal expectations, in influencing the intention to exercise. Furthermore, the motivation to comply may be either strengthened or depressed by the student’s perception of the role model and subjective analysis of the importance of compliance in the particular setting. The perceived exercise exertion that will be required also shapes the motivation to comply.

Self-efficacy Self-efficacy or perceptions of how easy or how difficult the adoption of a regular

exercise regime is likely to be, is the third component that, like personal beliefs and social norms, can influence the intention to exercise. Self-efficacy reflects attitudes about the difficulty of adopting an activity behavior, formed mainly by personal experiences, but also affected by examples of others. It also reflects a personal belief about resources and opportunities available to acquire the desired behavior.

These three categories of factors that influence intention to exercise are shown

horizontally as the base of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model (Figure 1). The sequence of behaviors leading to adherence to regular exercise, or a physically active lifestyle, are represented vertically within the figure. Beliefs, social norms, and self-efficacy influence intention to exercise; intention, to exercise can lead to actual exercise acquisition. The acquisition of regular exercise behavior is viewed as a three-stage process originating with an attempt to exercise, followed by exercise adoption, and terminating with adherence.

In addition to factors influencing intentions, and the sequence of behaviors leading to

exercise adherence, the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model includes two other components, attitudes and habit. Attitudes include feelings experiences during exercise participation. Based on the exercise duration, intensity, type, and setting, these feelings can be pleasant or unpleasant, interesting or boring. This component is shaped by the recall of previous experiences, including memories of feelings experienced during earlier attempts to change exercise behavior and during periods of initial adoption of exercise programs. The enjoyment or pleasure experienced during exercising has an important effect, both on self-efficacy and on subsequent intentions to exercise.

Habit The biochemical and psychosocial feedback resulting from exercise participation

established by past exercise participation at the adherence stage, is now clearly identified as an important determinant of current exercise behavior. The model postulates that adherence to exercise is a habit-forming behavior, deriving either form somatic responses or adaptations or from psychosocial interactions such as belonging or identity. Habit, together with facilitating and reinforcing factors, moderates the predication of exercise adherence from intention.

Selection of Instructional Content Present practice in physical education is typically oriented toward the teaching of motor

performance skills. The Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model s designed to provide



24

a framework for curriculum development focused on long-term commitment to a personal active lifestyle. In behavioral fitness programs the main focus of instruction should be on permanent adoption of regular exercise habits. Curriculum planners using the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model take a different approach in selecting the content for physical education classes. Planners address the particular basic components of the model that are appropriate for the personal fitness status and developmental levels of the students in choosing learning activities and instructional techniques.

Beliefs If the physical educator is to influence relevant personal beliefs, the curriculum should

include provision of knowledge about the benefits of exercise. It should be designed to emphasize demonstrated relationships of regular exercise participation to health, productivity, personal appearance, feelings well-being, and other outcomes valued by the students. Most important, it should foster belief in the likelihood that regular participation really will lead to these desired results.

Social Norms Typical adult physical activity patterns, and social expectations in the industrialized world

today, do not provide much motivation for young people to development commitment to physically active lifestyles. Consequently, it is especially important that the behavioral fitness curriculum develop effective techniques for self-motivation to exercise. This challenge can be addressed through curriculum content related to planning for supportive environments for desired exercise behavior, to exploring the characteristics of physical activity that make regular exercise attractive and enjoyable for the individual, and to developing the personal attributes that lead to self-motivation (Rehor, 1994).

Self-efficacy A number of curriculum strategies are available for helping students to develop positive

perceptions about their abilities to acquire the desired exercise behaviors. Teaching students to set personal goals that are both realistic and challenging is basic to many of the other self-regulatory skills for reinforcement of effective and satisfying exercise behavior. Activities selected to strengthen the student’s internal locus of control increase the feeling of personal control and the belief that a particular action will lead to the particular outcome sought.

A wide variety of self-assessment techniques have been designed and utilized to involve

the student in self-testing personal fitness status and progress in self-management. Self-assessment provides both the foundations for sound goal setting and motivation for further achievement. Teaching students that there are effective strategies for exercise adherence helps them to believe in their capabilities for experiencing success in their efforts to develop and maintain active lifestyles.

Intentions Every curriculum plan for behavioral fitness education begins with the recognition that the

students must be directed toward positive intentions to develop habits of regular exercise behavior. The standard curriculum approach is to include instruction in designing a sound personal exercise program. Implementation of this component of the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model is most likely to be successful if instruction includes the planning and monitoring of an exercise program for current use, help in adapting various exercise plans for individual use, and assistance in understanding how personal programs can be modified to adjust to future changes in life circumstances.



25

Exercise Attempt Curriculum planning designed to focus on the attempt component in the three-stage

process of acquisition of regular exercise behavior usually employs time management, behavioral contracts, and feedback. Since the most frequently cited obstacle to regular exercise participation is the perception of too little time, instruction suggesting alternative ways to plan time for exercise can be very helpful. Behavioral contracts, which lead the student to agree to meet certain exercise performance standards, are frequently used to encourage students to make serious attempts to exercise. Ensuring positive feedback, especially pleasurable somatic responses to participation, is generally believed to be successful in eliciting future attempts to become involved in regular exercise programs.

Exercise Adoption Strategies identified for supporting the adoption of personal exercise programs include

rewards, self-monitoring, and stimulus control. The use of rewards, or varied desirable contingencies for providing extrinsic motivation, is a common behavior modification strategy, sometimes used to stimulate exercise adoption. Self-monitoring is an associational learning cognitive behavior modification technique that requires participants to keep records of completion of specific exercise behaviors. Stimulus control is a facilitating and reinforcing technique in which the environment is restructured in order to remove or diminish real or imagined barriers to activity.

Exercise Adherence When the individual reaches the stage of actual adherence to a regular exercise pattern,

curriculum support for maintaining this achievement can be provided by instruction designed to prevent relapse behavior. This usually takes the form of identifying participation. Identifying these risks in advance, and providing instruction in how to deal with these situations, helps students to avoid the potential relapse.

Conclusion In implementing the Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model as a guide for

selection of instructional goals and students learning outcomes, curriculum planners need to address the particular basic components of the model that are appropriate for the personal-wellness status and developmental levels of the students in choosing learning activities and instructional techniques. Much attention is given to self-assessment, self-monitoring, and other self-management skills. Learning activities are selected to develop the personal attributes that lead to self-motivation. A supportive learning climate is needed to ensure individual success and greater self-efficacy. Students need to develop goal-setting skills and require guidance in learning to set goals that are both realistic and challenging. A wide variety of self-assessment techniques are employed; self-assessment abilities need also to be supported by skills for self-reinforcement.

References Australian Bureau of Statistics. (1998). Participation in Sport and Physical Activities, Australia (No. 4177.0). Canberra, Australian Capital Territory: Author. Centers for Disease and Prevention (1997). Youth risk behavior surveillance – United States (MMWR 1998; 47 (SS-3):1-89. Godin, G., & Shepard, R. J. (1990). Use of attitude-behavior model in exercise promotion. Sport Medicine, 10(2), 103-121



26

Haapanen-Niemi, N., Miilunpalo, S., Pasanen, M., Oja, P., Malmberg, J., & Vuori, I. Obesity, physical inactivity and low level of physical fitness as determinants of mortality. Medicine and Science in Sport and Exercise. 32 (5): supplement #755, S169. 2000. Hagberg, J. (1997). Physical Activity, Physical Fitness, and Blood Pressure. In Haskell, W & Leon, A. Physical Activity and Cardiovascular Health, A National Consensus (pp. 112-119). Champaign: Human Kinetics. Helmrich, S., Ragland, D., Leung, R., Paffenbarger, R.J. (1991). Physical activity and reduced occurence of non-insulin dependent diabetes mellitus. New England Journal of Medicine, 147-152. Lee, I. Physical Activity, Fitness and Cancer. (1994). In Bouchard, C., Shephard, R., & Stephens, T. Physical Activity, Fitness, and Health International Proceedings and Consensus Statement. (pp. 814-831). Champaign: Human Kinetics Malina, R. M. (1996) Tracking physical activity and physical fitness across the lifespan. RQES, 57, 48-57. Morgan, W. (1994). Physical Activity, Fitness and Depression. In Bouchard, C., Shephard, R., & Stephens, T. Physical Activity, Fitness, and Health International Proceedings and Consensus Statement. (pp. 851-867). Champaign: Human Kinetics. Rehor, P. R. (1994). Curriculum Design Model for Secondary Physical Education. In A. E. Jewett, L. L. Bain, C. D. Ennis, Curriculum Process in Physical Education, (2nd ed., pp. 288-291). Madison, WI: Brown & Benchmark. Rehor, P. R., & Cottam, B. M. (2000). Relationship between the Physical Activity Levels and Screen Watching in Australian Adolescents. Active and Healthy Quarterly. The ACHPER Journal for Physical Educators Health Educators and Fitness Leaders. Vol. 47, 1, 14–18. Stephens, T., & Caspersen, C. The Demography of Physical Activity. In C. Bouchard, R. Shephard, and T. Stephens (Eds.), Physical Activity, Fitness and Health: International Proceedings and Consensus Statement. South Australia: Human Kinetics. 1994. Schwartz, R. (1997). Physical Activity, Insulin Resistance, and Diabetes. In Haskell, W., & Leon, A. Physical Activity and Cardiovascular Health, A National Consensus (pp. 105-111). Champaign: Human Kinetics. Surgeon General’s report on physical activity and health. (1996). From the Centers for Disease Control and Prevention. Journal of the American Medical Association, 276, 522-539. US Department of Health and Human Services. Healthy people 2010: Understanding and improving health. Washington, DC: U.S. Government Printing Office, 2000;017-001-00543-6:1-70. Contact: Peter Rehor, PhD Dean, Centre for Sport and Exercise Education Camosun College/Pacific Institute for Sport Excellence Interurban Campus, 4371 Interurban Road Victoria, BC, Canada 1 250 415 3631 1 250 220 2555 [email protected]



27

Self‐efficacyOutcome Beliefs

Exercise Habit

Adherence to Exercise

Social/EnvironmentalNorms

Adoption of Regular Exercise

Attempt to Exercise

Intentions to StartExercise Program

Attitudes

Yes I Can Model

Figure 1. Yes I Can Exercise Adoption/Adherence Model (Rehor 2011)



28

ZVÝŠIT SVOU VIBRAČNÍ ÚROVEŇ, KROK KE ZDRAVÍ A ŠTĚSTÍ

INCREASE OUR VIBRATION LEVEL, A STEP TO THE BETTER HEALTH AND HAPPINESS

Hana CATHALA

Abstrakt: Pocit pohody, štěstí, psychické a fyzické harmonie, tedy wellness, získáváme díky široké škále wellness technik. Každý máme ale v sobě schopnost vytvořit si tento příjemný stav osobní rovnováhy a tvořivého sepětí s okolím. Svým pozitivním pohledem na životní situace, regulací emocí, upřednostňováním stravy, pití, vzduchu a bydlení s vysokým stupněm vitality můžeme ovlivnit naši vibrační úroveň a odolat tak ohrožení zdraví. Od odborníka ve wellness se očekává, že ke schopnosti odpovědnosti za vlastní zdraví a štěstí bude vést i své žáky a klienty. Klíčová slova: wellness – vibrační úroveň – zdraví – štěstí – emoce – prevence – vitalita – pozitivní myšlení – rovnováha – odpovědnost – imunitní system Abstract: Thanks to different alternative methods we can achieve the feeling of happiness, psychical and physical harmony, the condition of Well-being. Moreover, we own the ability to create such a condition of wellness, of personal balance and connection with environment, by ourselves. We can influence our vibration level and resistance to the health danger by positive thinking, emotion regulation, by giving his priority to the high vitality level of matter eating, drinking, breathing and living. Each wellness specialist is supposed to guide his pupils and clients to the waking up of the responsibility of their own health and happiness. Key words: wellness – vibration level – health – happiness – emotion – prevention – vitality – positive thinking – balance – responsibility – immunity system

1. Úvod Mnoho bylo napsáno o wellness ve smyslu služeb, které se nabízejí : wellness v

hotelnictví, v lázeňství, v rámci Fitness center a v salónech krásy. V mé knize jsem tento způsob hledání uspokojení, pohody a leckdy lepšího zdraví zařadila pod pasivní wellness, v tom smyslu, že pomoc neboli zásah přichází vně nás. Aktivně si tento způsob seberealizace vybereme, a následovně se odevzdáme do rukou druhých, kteří nás budou hýčkat, provázet od jedné procedury ke druhé, ovlivňovat naše touhy a rozhodnutí (což je výsledek správně provedeného marketingu a působení obchodně vyškoleného terapeuta), modelovat náš životní styl a konkrétně i naše tělo, tak dobře, že při masáži vypneme mozek, pasivně se oddáme odpočinku a v důvěře se necháme vést ke sladké nirváně. Díky schopnostem a aplikaci terapeuta nebo osobního kouče se naše tělo uvolní, pročistí od toxinů, dá průchod energiím, doposavad stagnujícím. Buňky takto stimulované změní frekvenci vibrací, vibrace celého těla se zvýší. Můžeme tento stav vnímat fyzicky, smyslově. Popisujeme ho jako mravenčení, zahřátí organismu, vibrací, někteří klienti ho popisují jako vnitřní prosvětlení, pocit rozšíření vlastního objemu – expanze do prostoru, zvláště nadaní jedinci mohou u druhých vnímat



29

energie obklopující takto vibrující tělo jako světlo, kterým je tělo obklopeno, jako auru kolem těla, kolem hlavy. Kirliánova metoda může tento stav zaznamenat fotograficky.

Stav vysokých vibrací je velmi pozitivní pro organismus, je to stav vitality, optimálního zdraví, propojení s okolními energiemi přírody, s energiemi Země. Tělo je odolné nemocem, mysl zaplavena hormony štěstí, endomorfiny.

2. Vibrační úroveň ovlivňuje náš stav zdraví Lidský tvor vibruje frekvencí, která je mu vlastní a v principu harmonizovaná s frekvencí

Země. Bylo zjištěno, že pokud se vibrace sníží, lidské tělo je více náchylné podlehnout nemocem. Zde je několik faktů, které informují o tomto fenomenu.

Celé naše tělo je formováno energií. Téměř před jedním stoletím dokázal Georges Lakhovský svými pracemi, že každá buňka představuje miniaturní oscilující oběh . Buněčné membrány mají negativní náboj uvnitř a pozitivní vně, což je zapřičiněno odlišnou koncentrací minerálních prvků (sodík a draslík) mezi vnějším a vnitřním prostředím. Elektrické výboje jsou velmi silné : 106 voltů/metr. Součtem průměru vibrací všech buněk těla získáme vibrační úroveň toho kterého člověka.

Předpokládáme, že oblast dobrého zdraví je v souladu s vibrační úrovní v průměru 7 000 a 9 000 jednotek Bovis (UB, jednotka označující vibrační úroveň živých organismů, které jsou měřitelné radiestésií biometrem). V určitých momentech dosahujeme až rekordních 9 500 až 10 000 UB. Při takových vibracích reagujeme každý odlišně : u někoho to vede ke stavu hyperexitace, u jiného k otevření či rozšíření vědomí. Za posledních 10 let, jak bylo zjištěno, se průměr vibrací zvyšuje, další výrazné zvýšení se očekává koncem roku 2012.

Bohužel, snížení frekvencí je ale častější. Příčinou je nevyrovnaný život, tak jak ho známe příliš dobře z naší praxe: nezdravý a přetěžující stres, industriální strava, sedavý způsob života, špatné dýchání, cigarety, drogy… Co je ale také součástí příčin a co není často zmiňováno v médiích, je negativní myšlení o sobě a o okolí, geobiologické narušení míst, kde žijeme a pracujeme, umělá elektromagnetická pole, energetické otvory v lidském těle a další…Je tolik elementů, které nám pumpují energii nebo zapřičiňují její ztráty..Uvědomte si jen, jak evidentně pociťujete úbytek energie po neplodné diskuzi, či vnitřním nebo otevřeném konfliktu…

Jakmile osoba sníží své vibrace na určitou hladinu (pro většinu lidí je platná hranice pod 6 000 UB), dostane se do zóny ne - zdraví, nemoci (ne - moci). Každá nemoc je v souladu s určitou vibrační platformou a čím je tato nižší, tím je nemoc vážnější. V případě 6 000 UB se jedná o pocit vyčerpání, únavy a infekcí. Organismus začne vibrovat na úrovni frekvence mikrobů, které se mohou pak snadno « chytit », podle zákona rezonance (jinak také zákona přítažlivosti). Při depresi jsme na 5 700 UB, při revmatismu na 5 200 UB, při rakovině na 2 500 UB a při AIDSu na 2 000 UB.

V případě onemocnění je mezi prvními zákroky snaha o zvýšení vibrační úrovně. Terapeut může dodat energii (masážemi a jinými manuálními technikami, pozitivním myšlením, doporučením zdravé stravy aj.), ale je to především postižená osoba, která si musí pomoci sama sobě, nebýt pouze asistentem doktora nebo terapeuta, ale hrát hlavní roli v tomto ozdravném procesu.

Měla by zoptimálnit svou stravu tak, aby tepelná úprava neznehodnotila živé produkty. Biologická strava vibruje kolem 9 000 až 10 000 UB, zatímco industriální kolem 6 000 až 7 000 UB. První dodává energii, druhá ji pumpuje, protože ji potřebuje k náročnějšímu trávení.

Jak víme, voda z kohoutku je mnohanásobnou transformací zbavena své životní energie a ani tzv. minerální voda v plastových láhvích se tomuto procesu degenerace nevyhne. Specialisté přírodní léčby doporučují energetizovat vodu sluncem, kameny či mantrami. Je



30

dostupné a účinné smíchat s vodou vymačkanou šťávu z bio citrusovníku nebo vložit čtvrtku bio citrónu vcelku. Ideální by bylo samozřejmě pít vodu z pramene.

Vedle « hmotné » stravy je potřeba se zaměřit i na tu, kterou vdechujeme, pro Indy Pranu, pro Asiaty Chi, tedy energie vzduchu, který svou kvalitou také ovlivňuje naše vibrace. Je vynikající dýchat vzduch negativně ionizovaný, přímo v přírodě, na mořském pobřeží, ve vysokých horách, v blízkosti vodopádů… Proč se cítíme dobře v blízkosti jezu, není jenom v tom, že zvuk padající vody a pohled na ni je přitažlivý a příjemný našim smyslům, ale i proto a podvědomě, že pohybující se vody vytvářejí negativní ionizaci, která nás čístí, uklidňuje a nabijí.

Pokud nám náš alternovaný zdravotní stav dovolí a nebo jsme-li v plné formě a chceme si udržet vysokou vibrační úroveň, cvičení a pohyb jsou podstaným činitelem. Je například dokázáno, že cvičení podporuje a mnohanásobí množení mitochondrií v buňkách. Tyto částice jsou pro nás významné, protože vyrábějí adenosin trifosfát (ATP), který je nositelem energie pro celý organismus. Pohyb má samozřejmě mnoho jiných kladů pro lidský organismus. Ve všech případech se zmiňuji pouze o energetické úrovni.

Cítit se dobře tam, kde žijeme nebo trávíme každý den dlouhé hodiny v práci, to je podmínka dobrého a trvanlivého fyzického, psychického a energetického stavu. Pokud nás takový prostor spíš unavuje, musíme vzít v potaz geobiologické aspekty, zaměřit se na změnu poloh nábytku, barev místností a dekorace, přítomnosti živých elementů jako rostlin, průchody zaručující volný pohyb energií a dostatečný přístup slunce a vzduchu. Tento energetický aspekt sleduje Feng Shui.

Neposlední doporučení pro zvýšení své vibrační úrovně se týká osobního přístupu k realitě, která nás obklopuje, a její interpretace. Máme-li za cíl se cítít dobře, být ve stavu « wellness », v pohodě, v harmonii se sebou samým a se svým okolím, jinými slovy vibrovat na stejných frekvencích jako příroda kolem nás, jako Země, budeme se snažit přistupovat k denním událostem bez vnášení negativních emocí, bez zbytečných předpokladů, které často vyústějí ve zklamání a frustraci, nejsou – li naplněny, bez udržování konfliktů, bez asociací s minulostí. Stejná realita, stejná situace je vnímána každým z nás odlišně, podle toho, jaké zkušenosti, asociace, stav mysli do pohledu vkládáme. Charakter a následky tohoto pohledu záleží jen nás. Pozitivní pohled, naplněný důvěrou, humorem, láskou, empatií, porozuměním, solidaritou nám zvedá vibrační úroveň. Při takovémto vyšším duchovním stavu vědomí, který zažíváme, když jsme například dokázali něco výjimečného, překonali sami sebe, ve sportu, v kulturní oblasti, když jsme učinili dobrý skutek pro druhého, když jsme zamilovaní nebo jsme si vědomi pocitu sounáležitosti, téměř fyzicky cítíme vibrace v nás, narůstající vnitřní sílu a energii, prožíváme stav enthusiasmu (z řeckého Souznění s božským záměrem). Pozitivní myšlení je na dosah každého z nás. Wellnessové techniky nám nabízejí mnoho cest, které k jeho získání vedou.

Pro ilustraci, američtí vědci z Carnegie Mellon University v Pittsburgu nasadili rhinovirus, příčinu rýmy, 334 osobám v dobrém zdravotním stavu. Byly mezi nimi osoby s velmi pozitivním pohledem na život, radostné, optimistické, prostě takové, co vidí vždy spíš polovinu sklenice plné. Ve skupině byly také osoby s nevýraznými neutrálními emocemi a pak ty negativní, depresivní, smutné a žijící stále v obavách. Jak si myslíte, že dopadly výsledky testu? Ty poslední měly těžký průběh rýmy, většina těch nabitých energií a radostí z života zaznamenala jen krátkou únavu. Jak víme, naše emoce hrají důležitou roli v regeneraci našeho zdravotního stavu. Pozitivní emoce, jako přátelství, dělení se, úspěch, radost, způsobují stimulaci čelního levého mozku a jeho prostřednictvím parasympatický nerv. Dochází k uvolnění celotělového napětí, k hormonálním změnám, povzbuzení imunitního systému, umožnění průchodu energií a uvedení do chodu celého fyziologického regeneračního procesu, oprav a naprogramování organismu na zdraví.



31

Ambroise Paré, skvělý chirurg králů, vojáků a chudých 16. století, zjistil, že zranění vojáci z řad poražených se hojí dvakrát pomaleji než vítězi. Emoce, duševní postoj, pohled na situaci může i z nás udělat vítěze nebo poražené, oběti nebo aktivní hráče. Emoce nadšení nebudou vibrovat na stejné úrovni jako emoce zklamání a strachu a každá vibrace bude mít jiný účinek na naše energetické a posléze fyzické tělo. Jak dokázal japonský vědec Dr. Masaru Omoto, myšlenky, slova a emoce mohou změnit strukturu krystalu vody a stejně tak ovlivňují i tekutiny, ze kterých jsme složeni. Naše mentálno, myšlenky, emoce, pocity a energie mají obrovskou sílu a my ji můžeme využít v našem zájmu – nebo nechat ladem.

Cílem profesionála ve wellness oblasti je poskytnout služby podle potřeb klienta, zajistit uvolnění, regeneraci, nastavení co nejvyšších vibrací. Podávání služeb je lukrativní a terapeut bude dbát na jejich kvalitu, díky které se klient vrátí k další konzumaci. Jeho intervence by ale také neměla postrádat etickou hodnotu, měla by být edukativní a vést klienta k myšlence, že pasivní wellness není jediná cesta k nalezení optimálního stavu, ale že i on sám může použít techniky, které zvýší jeho vibrace. Profesionál mu může pomoci najít v něm to nejlepší, co v sobě má, vlastní schopnosti sebeuzdravení a sebeudržování ve zdraví a použít to pro stabilizování vlastního stavu pohody, vyrovnanosti. Vychovávat, to je důležitý úkol terapeuta ve wellness. Etymologicky z latinského educere, extraktovat, vytěžit z nitra člověka ukryté schopnosti, které v sobě ukrývá, které jsou ve všech nás nahromaděné geneticky a zkušenostmi prožitých let. A jakmile vytěžené, uvést je do praxe, tak aby každý mohl být manažerem svého stavu wellness, své pohody, zdraví a rovnováhy. Odpovědnost za vlastní zdraví je schopnost, která se jen pomalu dostává do povědomí každého. Je i na nás, odbornících zaměřených na zdraví a wellness, vést klienty k této cestě “vnitřního řešení”, k vědomí, že máme všichni tuto úžasnou schopnost prevence, udržení biologické rovnováhy a vyléčení se.

3. Závěr Jak nám odhalují moderní vědy, jako třeba kvantová fyzika, jsme schopni si vytvořit pocit

štěstí nejen sami pro sebe, ale můžeme se o pozitivní vibrace dělit i s okolím. Tým amerických vědců studoval přes 20 let sociální síť kolem 4 tisíc osob, jejich duševní stavy, emoce a pocity. Vědci konstatovali, že pocit radosti a štěstí se přenáší až na třetí úroveň vztahů, to znamená na přátele přátel jejich přátel…Což zvyšuje také pravděpodobnost, že rodina, soused a kolegové budou mít o 25 % větší šancí stát se šťastnějšími. Tento efekt se snižuje s časem a vzdálenosti. Výzkum nám naznačuje, že šťastné myšlenky se přenášejí, vyzařují a nezůstávají uzavřené v hlavě dotyčné osoby. Kvantová fyzika stojí za tímto objevem a podtrhuje sílu myšlenky, která může změnit realitu. Od kvantové fyziky je jen skok k 17. století, kdy již tehdy prohlásila Sultánka z Topkapi, při epidemii černého moru: abychom byli ušetřeni, musíme se vyhnout (kromě jiného) únavě, smutku, vášni, násilným emocím, nostalgii, beznaději a přehánění všeho druhu…

Lidský potenciál ovlivňovat zdraví své i svého okolí a pocit harmonie a sounáležitosti,

souhrnně štěstí, je neskonale větší, než o čem jsme byli doposavad přesvědčeni. Chopme se tedy vědomě této moci (x nemoci) a učme se nastavit na každodenní vibrace Wellness.

Dovolím si uzavřít úvahu pozitivním prohlášením Voltaira: „Protože je to dobré pro mé zdraví, rozhodl jsem se být šťastný!”

4. Literatura Guide de la médecine globale et intégrative, Dr. Luc Bodin, Editions Albin Michel, 2009 Lynne McTaggart, Le champs de la cohérence universelle, Ariane, 2008, ISBN 978-2-89626-035-5 Thierry Janssen, La solution intérieure, Pocket 2007



32

Revue de Nouvelle Acropole 205, str. 24, říjen 2008 Courrier et Cadres, Psy et Pro, str. 40-43, únor 2010 5. Kontakt Hana Cathala Mgr. 75 rue Saint Blaise, 78410 Nezel, Francie free lance www.spaconsulting.eu [email protected]



33

ZDRAVOTNÍ CESTOVNÍ RUCH SE ZAMĚŘENÍM NA WELLNESS A JEHO APLIKACE V CESTOVNÍM RUCHU

HEALTH (MEDICAL) TOURISM FOCUSING ON WELLNESS AND ITS

POSITION WITHIN TOURISM

Věra FIŠEROVÁ

Abstrakt: Příspěvek se zaměřuje na typologii cestovního ruchu, kde konkrétním kritériem je motivace k účasti na cestovním ruchu se zaměřením na účastníky se životním stylem wellness. V rámci forem cestovního ruchu se zaměřuje na zdravotní cestovní ruch a jeho formy. Klíčová slova: cestovní ruch, motivace, životní styl, wellness, zdravotní cestovní ruch Abstract: This paper deals with the typology of tourism in which motivation is the concrete criterion for taking part in tourism focusing on the particompants with Wellness lifestyle. Considering the forms of tourism this paper concentrates on health tourism and its forms. Key words: tourism, motivation, lifestyle, wellness, health (medical ) tourism

1. Úvod Významným aspektem cestovního ruchu je mimo jiné uspokojování potřeb lidí. Člověk je

biologicky naprogramován tak, že touží po změně. Tato potřeba se stále rozšiřuje a vyvolává rozsáhlou poptávku po cestovním ruchu. Týká se především obyvatelstva vyspělých zemí, kde se v souvislosti s růstem životní úrovně a rozšiřováním fondu volného času stává cestovní ruch masovým jevem a ekologicky i sociologicky důležitým fenoménem.

Trvalý smysl cestovního ruchu je v dojmech a prožitcích, proto by úkolem odborníků cestovního ruchu neměla být pouze technická příprava, ale i psychologické působení, které může dojmy a prožitky umocnit a přispět tak k naplnění smyslu cestovního ruchu.

Trendem současné doby je individuální prožitkovost a osobní odpovědnost za vlastní způsob prožívání, kdy účastník cestovního ruchu očekává v rámci nabídky cestovního ruchu programy bohaté na nové vjemy. Konkrétně nabídka wellness programů může být významnou motivací k účasti na cestovním ruchu.

2. Životní styl a cestovní ruch Životní styl je jedním ze základních faktorů ovlivňující zdraví jedince. V úzkém pojetí

můžeme konstatovat, že životní styl je ovlivněn výživou a pohybovou aktivitou, těmito faktory lze ovlivnit primární prevenci, tedy předcházet vzniku onemocnění. Podle Světové zdravotnické organizace… „ je zdraví definováno nejen jako absence nemoci, ale současně jako tělesná, duševní, sociální a psychosociální pohoda“ (Runtová 2009, s. 15).

V dnešní dynamické době se způsob života člověka neustále mění, mění se i jeho základní hodnoty, tím i životní styl a nároky na trávení volného času. Změna životního stylu účastníků cestovního ruchu vytváří poptávku po cílenější a individualizované nabídce cestovního ruchu, tudíž je nutné vnímat fakt, že cestovní ruch se stal pro mnohé lidi komponentem životní



34

úrovně. S rozvojem poptávky v cestovním ruchu dochází k její diverzifikaci, projevují se nové potřeby lidí při cestování: touha po změně touha po nových rolích naplnění fantazijních a romantických představ prožívat neobyčejné zvláštní zvládat nové prožitkové a fyzické výzvy získávat intenzivní zážitky Trend globalizace společnosti vyvolal růst zájmu o regionální produkty (regionální

gastronomie, místní zážitky), roste zájem o specifické produkty, například golfový turismus, využívají se specifika destinace (pivní a vinařské stezky) se zaměřením na zážitkový cestovní ruch, roste význam péče o zábavu zákazníků, animační programy, společenské a sportovní aktivity. Rozhodnutí k vycestování předchází uvědomění si potřeb a přání klienta, které determinují jeho motivaci. Plánování a rozhodování o dovolené je pro klienta velmi náročné.

Pro každého člověka je hierarchie potřeb individuální. Mění se v průběhu života, souvisí s životním stylem a právě motivace jsou „hnacím motorem“ rozvoje poptávky v současném cestovním ruchu (Attl 2011, s. 76). Uspokojování potřeb, v případě cestovního ruchu potřeb sociálních a psychických, je také základem rozhodovacího procesu v cestovním ruchu, tedy v rámci volného času.

Význam volného času je dále patrný v typologii cestovního ruchu, která systematicky člení cestovní ruch na formy a druhy. Druhy představují způsob realizace cestovního ruchu, formy představují motiv účasti na cestovním ruchu. V současnosti se objevují stále nové motivy účasti na cestovním ruchu, které vedou k vytváření forem cestovního ruchu, jedná se o cestovní ruch rekreační, kulturně poznávací, zdravotně orientovaný, sportovně orientovaný, cestovní ruch s profesní motivací (incentivní turismus, kongresový turismus) a specificky orientovaný cestovní ruch.

2.1 Trendy životního stylu a typologie cestovního ruchu Lidé jsou v zájmu svých uvědomovaných potřeb a přání motivováni k jejich

uspokojování. Úkolem cestovního ruchu je potřeby vyvolat a implementovat je do zákazníkova povědomí. Zákazníci musí být motivováni k uspokojování svých přání. Obchodníci musí nabídnout předměty a potenciální motivy pro jejich realizaci. Předměty představují služby, které nabízejí pohostinství a cestovní ruch. Motivy představují hnací sílu, touhu zákazníka naplnit svá přání a obchodník musí při nabídce předmětu své činnosti tyto motivy zákazníkům dodat.

Zkoumání nových trendů a výzkum životního stylu je jedno z významných hledisek pro organizování, plánování a realizaci nabídky produktu cestovního ruchu. Výzkum životního stylu je důležitým podkladem pro segmentaci trhu, neboť odborníky bylo konstatováno, že životní styl zákazníka je dobrým předvídatelem jeho nákupního chování.

Podstatou dobrého marketingu je zaměření na segmenty, které mají největší zájem o naše specifické služby. V souvislosti s odvětvím wellness se můžeme zaměřit na předpovědi vývoje životního stylu wellness pro nové tisíciletí podle futuroložky F. Popcornové, která se zabývá kreativní metodologií a inovacemi v marketingu, vyhledáváním správných okamžiků k realizaci nových nápadů, výrobků a služeb. F. Popcornová říká: …„náš morální kompas se točí a my hledáme nové cesty a průvodce.“ (Čertík, Fišerová 2009, s. 19). Popcornová předpokládá, že spotřebitelé budou mít silnou kreativní kontrolu a stále více budou hledat odpověď na to, co je dobré a co špatné. Určila dva hlavní trendy životních stylů současnosti: COCOONING - touha schovat se před realitou současného světa, tento směr je

motivován k účasti na cestovním ruchu s nabídkou produktů wellness.



35

FANTASY ADVENTURE - touha po něčem novém, nekonvenčním, zde se uplatní nabídka dobrodružného cestovního ruchu.

2.2 Typologie cestovního ruchu se zaměřením na wellness V současnosti se etablují na trhu cestovního ruchu takové formy cestovního ruchu, kde

hlavní motivací na účasti CR je zlepšení zdravotní kondice a pomocí kombinace zdravotní terapie, relaxačního programu, tělesných cvičení, změny životosprávy. Z hlediska typologie CR se jedná o zdravotní cestovní ruch a jeho formy. Podle Attla (2004, s. 77) se člení zdravotní cestovní ruch na: Sportovně rekreační cestovní ruch Lázeňský cestovní ruch Wellness, beauty, vital Léčebný cestovní ruch Jiné formy zdravotního cestovního ruchu Wellness je považován za trend 21. století, který se významně etabluje v rámci nabídky

produktů cestovního ruchu, oboru hotelnictví, kde se výrazně uplatňuje pro celoroční zajištění vytíženosti hotelu.

Podle Müllerové (2008, s. 7): „Cílem wellness je aktivním způsobem dosáhnout tělesné i duševní pohody, odpočinout si bez pocitu, že něco musím nebo naopak nesmím.“

Wellness způsob žití ovlivňuje nejen kvalitu, ale také délku života. V roce 1995 byla průměrná délka života v ČR 75,8 let (ČSÚ). Můžeme předpokládat, že se průměrná délka života bude prodlužovat, ale poměr mezi kvalitním a méně kvalitním životem se v zásadě nemění. Odborníci předpokládají, že osvojením wellness životního stylu je možné tento poměr změnit a redukovat počet dysfunkčních let, dokonce i ještě o něco prodloužit délku života jedince.

Společně s růstem vzdělanosti ve společnosti a zvýšeným zájmem o zdraví roste poptávka po produktech zdravotně a sportovně orientovaného cestovního ruchu (programy podporující uvědomělý zdravý životní styl, cykloturistika, wellness, ekologické produkty). Oblast péče o tělo a zdraví je dobrým zdrojem pro cestovní ruch. Moderní způsob života tento druh péče potřebuje. Wellness slouží a napomáhá člověku starat se o své tělo, změnit špatné návyky, stabilizovat mysl, pozitivně přispět k dění ve společnosti a nepodléhat stresu. Můžeme předpokládat, že toto bude jeden z motivů, který do budoucna ovlivní poptávku po welness nabídce v rámci cestovního ruchu. V současnosti jsou wellness aktivity nedílnou součástí nabídky produktů CR v rámci hotelů - relaxační pobyty, ale i wellness center, aqvaparků, specializovaných wellness studií. Wellness zaměření hotelu může mít příznivý vliv na provoz hotelu:

Celoroční vytížení hotelu Prodloužení turistické sezóny Vyšší zájem o víkendové pobyty Pozitivní image hotelu Variabilní kombinace hotelových balíčků, jejichž součástí může být tematická

nabídka, například medové masáže, pivní lázně, solné jeskyně Zkušenost našich západních sousedů s moderním zdravotním turismem, tedy i wellness,

dokazuje, že se jedná o zajímavý, ale i náročný business, o jehož úspěchu rozhoduje kvalita. Pro klienta je důležitá rovnováha mezi světem pocitů a funkčností prostoru.

Vznikají společnosti s cílem zaměřit se na nabídku pro klienty, kteří fyzický pohyb již zařadili do svého životního programu, ale chtějí lepší kvalitu poskytovaných služeb. V rámci



36

doplňkových služeb cestovního ruchu se etablují nabídky animačních programů a významnou roli zaujímá animativní péče o klienta.

3. Závěr Hlavním motivem na účasti v cestovním ruchu obecně je záměrná změna prostředí, která

umožňuje uspokojit potřeby, které se váží k trávení volného času. Může se jednat o potřeby odpočinku, poznání kulturních a estetických zážitků nebo potřeby pohybu. Zde se projevuje velká různorodost motivů a záleží na povaze a zájmech každého účastníka cestovního ruchu. Lidé jsou často ochotni cestovat na velké vzdálenosti, aby uspokojili své potřeby, a hledají místa, která poskytují dostatek možností pro realizaci těchto potřeb. Na základě kritéria motivace účasti na cestování se v současnosti etabluje zdravotní cestování, jehož významnou formou je wellness. 4. Literatura ATTL, P., NEJDL, K. Turismus I. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2004. ISBN 870-86578-37-2. ATTL, P. Rozvoj gastroturismu v podmínkách Rakouska. In Sborník vědeckých příspěvků, Aktuální trendy cestovního ruchu v kontextu řešení regionálních disparit, GO a Regiontour 2011, ISBN 978-80-87411-12-4. BLAHUŠOVÁ, E. Wellness, fitness. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0891-X. ČERTÍK, M., FIŠEROVÁ, V. Volný čas, životní styl a cestovní ruch. Praha: Vysoká škola hotelová, 2009. ISBN 978-80-86578-93-4. MÜLLEROVÁ, A. Wellness jako životní styl. Era group, spol. s r. o, 2008, s. 7. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2002. RUNTOVÁ, J. Sport, životní styl a podnikatelské příležitosti. Diplomová práce Vysoká škola hotelová v Praze 8, Praha, 2009. SEIFERTOVÁ, V. Marketing v lázeňském cestovním ruchu. Praha: VŠ CRHL ve spolupráci s nakladatelstvím Jindřich Kraus- Pragoline, ISBN 80-86592-00-6 VAJLENT, Z. Pokus o vymezení pojmu „aktivní životní styl“. Praha: Ústav tělesné výchovy a sportu, ČVUT v Praze, 2009. 5. Kontakt Mgr. Věra Fišerová Vysoká škola hotelová v Praze 8 Svidnická 506, Praha 8, PSČ 181 00 [email protected]



37

WELLNESS JAKO PREVENCE NOVÝ TREND A POSLÁNÍ ČESKÉ ASOCIACE WELLNESS (ČAW)

WELLNESS AS PREVENTION

NEW TREND AND MISSION OF THE CZECH ASSOCIATION OF WELLNESS

Jan HEJMA

Abstrakt: Současným posláním ČAW je vytváření vhodných preventivních programů v oblasti wellness, díky kterým dochází k včasnému ovlivnění příčiny nemocí, snižování vlivů rizikových faktorů a zvýšení působení ochranných faktorů (eliminování příčin nemocí), a tím i zvyšování odolnosti organismu. Založeny jsou prakticky výhradně na aktivitách samotného jedince - na jeho životním stylu (chování, jeho volbách, rozhodnutích). Klíčová slova: Wellness, prevence, hlavní determinanty zdraví, vnější vlivy, Anti-aging program, rizikové a ochranné faktory, zdravý životní styl, zdravá výživa, hmotnost, krevní tlak, hladina cholesterolu v krvi, tělesná kondice a výkonnost, odolnost vůči nemocem, tělesná hmotnost, pohybová aktivita, fyzická kondice (tělesná zdatnost), kardiorespirační zdatnost, svalová síla a flexibilita, trénink. Abstract: The current mission of the CAW is the creation of appropriate prevention programs in the field of wellness, which is due to the early influence causes disease, reducing the effects of risk factors and increase protective factors effect (eliminating the causes of disease) and thereby increasing the resistance of the organism. Is based almost exclusively on the activities of the individual himself - his lifestyle (behavior, his election decisions). Keywords: Wellness, prevention, the main determinants of health, external influences, anti-aging program, risk and protective factors, healthy lifestyle, healthy nutrition, weight, blood pressure, blood cholesterol, physical fitness and performance, disease resistance, body weight, physical activity, physical fitness (physical fitness), cardiorespiratory fitness, muscular strength and flexibility training.

1. Úvod Wellness je zdravá rovnováha mezi myslí, tělem a duchem (mind, body, spirit). Jedná se o

dlouhodobý, neustále se stupňující proces přeměny naší psychické, fyzické, sociální, intelektuální a emocionální pohody.

Při přípravě programů je primárním krokem uvědomit si, kdo je v rámci principů wellness naším potenciálním klientem. Téměř dvě třetiny obyvatel České republiky navštíví alespoň jednou ročně lékařskou ordinaci. Otázkou je, zda jsou opravdu tolik nemocní. Pacienti většinou očekávají léky a zázraky ze strany zdravotního personálu. Přitom nejefektivnější by u velké části z nich byl systém důkladné prevence.



38

2. Wellness jako prevence 2.1 Prevence Prevence (z lat. praevenire, předcházet) je soustava opatření, která mají předcházet

určitému nežádoucímu jevu (nemoc, drogová závislost, zločin, nehoda, sociální konflikt, násilí, ekologická katastrofa). Veškerá opatření v rámci určitého procesu se nazývají preventivní.

I proti nemocem se dá bojovat v zásadě dvojím způsobem, nejen jejich odstraněním v případě vzniku – tj. jejich léčbou, ale již samotným předcházením jejich vzniku – tedy prevencí.

Současným trendem České asociace wellness je vytvářet preventivní programy v oblasti wellness zaměřené na předcházení nemocí a posilování zdraví.

Prevenci nemocí je možno dělit na základní druhy: - primární - sekundární Primární prevencí eliminujeme příčiny nemocí, zvyšujeme odolnost vůči nemocem.

V jejím rámci jde o: - včasné ovlivnění příčiny nemocí - snižování vlivů rizikových faktorů a zvyšování působení ochranných - zvyšování odolnosti organismu se snahou zabránit samotnému vzniku onemocnění Je založena prakticky výhradně na aktivitách samotného jedince - na jeho životním stylu,

chování, jeho volbách, rozhodnutích. Velice důležitá je i informovanost o tom, co zdraví škodí, co prospívá, co je podstatné a co méně podstatné.

Zkoumá předpoklady, podmínky a příčiny jevů, jimž se má bránit, a hledá způsoby, jak jim předcházet; bývá zaměřena na veškeré obyvatelstvo.

Sekundární prevence je zaměřena více na včasnou diagnostiku poruchy, diagnózu a

přerušení procesu vzniku onemocnění ještě před symptomatickým stádiem. Velmi podstatné je včasné odhalení již vzniklé poruchy nebo přímo nemoci, pokud možno v raném stádiu, tak aby nedošlo k vlastnímu plnému rozvoji (k tzv. klinickému stádiu s rozvojem všech příznaků), a porucha či nemoc mohla být úspěšně vyléčena. Podstatou včasného záchytu obtíží je zamezení vzniku dalších zdravotních handicapů. Sekundární prevence je z větší části v rukou lékařů, v systému organizace preventivních prohlídek, v podpoře informovanosti a osvěty v oblasti vzdělávání populace - sebesledování u každého jedince, znalosti varovných příznaků poruch zdraví, znalost konkrétních parametrů vlastního zdravotního stavu.

V rámci primární prevence můžeme zaměřovat pozornost na zdravotní stav jedince, který

je závislý na obecných - hlavních determinantách (vlivech), mezi které patří: genotyp - zděděné dispozice, genetická informace (vrozená odolnost, náchylnost k nejrůznějším zdravotním poruchám) a působení vnějších vlivů, v jejichž rámci dochází k ovlivnění vrozených dispozic během života.

2.2 Členění vnějších vlivů Mezi základní faktory vnějších vlivů patří: - faktory životního stylu - chování jedince, stravování, pohybové aktivity, negativní

faktory (kouření, nadměrná konzumace alkoholu) - životní prostředí – kvalita ovzduší, pitné vody, potravin, různé fyzikální vlivy

(nejrůznější druhy záření, hluk) - kvalita zdravotnictví



39

- sociální a ekonomické faktory (ovlivňují životní styl, životní prostředí i zdravotnictví) - ekonomické faktory – silné účinky na zdraví obyvatelstva – do značné míry platí, že

čím bohatší země, tím zdravější obyvatelstvo, a platí to rovněž na individuální úrovni - věk - stárnutí se dá velice těžko zastavit (Anti-aging program – ČAW) Věk je nejsilnějším faktorem determinujícím zdraví, kdy zejména ve vyšších věkových

skupinách se zdraví výrazně zhoršuje a silně se zvyšuje riziko a pravděpodobnost rozvoje různých poruch a nemocí. Ale na rozdíl od všech vnějších faktorů - věk bohužel nemůžeme nijak ovlivnit.

Anti-aging program představuje formu prevence a cílené individuální léčby dysfunkcí, které jsou často spojovány se stárnutím (srov. Šauerová, 2010).

Mezi základní principy tohoto programu patří: - individuální přístup k pacientovi - komplexní preventivní diagnostika (základní anti-agingové vyšetření) - cílená preventivní léčba - určení genotypů (stárnutí jak chronologické - podle kalendáře, tak i biologické) Rozdíl mezi chronologickým a biologickým věkem může být třeba až dvacet let. Je to

velmi individuální a záleží na působení mnoha dalších faktorů, uvedených již výše. Z hlediska dopadů na zdraví se vnější vlivy dají dělit do dvou kategorií. Na jedné straně

na faktory rizikové, působící negativně na zdraví a zvyšující riziko onemocnění a na druhé straně na faktory projektivní, které naopak působí protektivně proti onemocněním a podporují dobré zdraví a kondici.

2.3 Životní styl V rámci primární prevence dochází k výraznému ovlivnění zdravého životního stylu

jedince. Zdravý životní styl je souhrn prvků a činností ve vztahu k našemu životu. Mezi ně patří

např. zdravá výživa (přiměřená, pestrá a vyvážená), vhodná pohybová aktivita, omezená konzumace alkoholu, nekuřáctví, dostatek spánku, stálý optimismus a dobrá nálada, celková radost ze života. Důležité je také vyvarovat se působení škodlivých látek a obecně škodlivých a rizikových faktorů.

Životní styl je pro naše zdraví velmi podstatný a ovlivňuje ho z 80 %. 20 % je dáno všemi ostatními vlivy – zejména dědičností a zdravotnickou péčí.

Velmi důležité je při působení wellness aktivit zdůrazňovat klientům pozitivní důsledky zdravého životního stylu na naše zdraví:

- přiměřená tělesná hmotnost - normální krevní tlak - nízká hladina cholesterolu v krvi - dobrá tělesná kondice a výkonnost, nízká únavnost - svěží a zdravý vzhled - dobrá psychická pohoda - vysoká odolnost vůči nemocem, nízký výskyt nemocí 3. Závěr Na závěr je nutné podtrhnout, co vše můžeme dokázat vhodnou změnou našeho životního

stylu. Wellness programy spolupůsobí jako preventivní ochrana před nemocemi srdečně-

cévními (aterosklerózou, srdečním infarktem, mozkovou mrtvicí, vysokým krevního tlakem, vzniku embolií krevní sraženinou), napomáhají snížení rizika vzniku rakoviny (celkový „protinádorový efekt“, preventivní efekt proti vzniku konkrétních nádorů – zejména tlustého



40

střeva a konečníku, prsu, dělohy, ale i nádorů plic), při snížení rizika vzniku cukrovky – diabetu II. typu, působí v prevenci i léčbě obezity, osteoporózy, mnoha poruch pohybově-podpůrného systému (bolesti zad, potíže s páteří apod.), ale i zdravotních obtíží trávicího systému (zácpa, hemeroidy).

V neposlední řadě přispívá i ke zlepšení mnoha funkcí a parametrů lidského těla, např.

zvýšením výkonu srdečně cévního systému, snížením klidové tepová frekvence, snížením krevního tlaku (ale současně pomáhá i při příliš nízkém tlaku), zlepšením složení krevních tuků – snižuje celkový cholesterol a zvyšuje prospěšný HDL cholesterol.

Programy napomáhají udržení přiměřené tělesné hmotnosti, zvýšení aktivní svalové hmoty, zlepšení svalové síly, flexibility, zlepšení struktury kostí, zpevnění těla, odstranění svalových dysbalancí (svalová nerovnováha).

Podstatným účinkem wellness je také podpora a zlepšení činnosti imunitního systému, zlepšení celkového metabolismu, zlepšení dechové funkce.

Celkový jeho efekt je ve zlepšení duševního zdraví, které navozuje příjemný stav (endorfiny), zvyšuje sebevědomí, duševní výkonnost a odolnost.

Účelem tohoto příspěvku je především upozornit na důležitost prevence a na široké možnosti našeho oboru Wellness v této oblasti.

4. Literatura CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. 1.vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2007, 168 s. ISBN 978-80-247-2323-5. ŠAUEROVÁ, M. The Importance of Physical Activity in the Ageing Process. Journal of Outdoor Activities. Ústí nad Labem : UJEP, 3(2), 4-29, 2010, s. 39 - 50. ISSN 1802-3908. 5. Kontakt PaedDr. Jan Hejma ČAW- Česká asociace wellness www.spa-wellness.cz [email protected]



41

OSCILAČNĚ-ANTIGRAVITAČNÍ METODA VYROVNÁVÁNÍ FUNKČNÍCH PORUCH POHYBOVÉHO SYSTÉMU

OSCILLATION-ANTIGRAVITY METHOD

OF CORRECTION OF FUNCTIONAL DISORDERS OF THE MOTOR SYSTEM

Olga CHVÁLOVÁ

Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku je představit oscilačně-antigravitační metodu jako nový přístup k vyrovnávání vadného držení a dalších funkčních poruch pohybového systému. Přidaná hodnota této metody spočívá v důsledném spojení antigravitačních stimulů a oscilačního pohybu. Důraz na sílu se v O-A metodě nahrazuje důrazem na uvolněnost těla při pohybu. Klíčová slova: funkční poruchy, vyrovnávání, oscilace, gravitace, antigravitační vzepření, uvolněnost těla při pohybu, cvičení, tělesná výška, elasticita tkání, volnost v kloubech, posturálně podmíněný hypertonus. Abstract: Objective of this paper is to present the Oscillation-antigravity Method as a new Approach to the correction of Poor Posture and other funcional disorders of the Motor System. The added value of this method consists in the consistent joined utilisation of antigravity stimuli and the oscillation nature of movement. O-A Method supress an emphasis on strenght and replace it with an emphasis on relaxed posture of the body during movement. Keywords: Functional Disorders, Correction, Oscillation, Gravity, Antigravity Stimuli, Relaxed Posture during movement, Exercises, BodyHeight, Elasticity, Flexibility,Posture-based hypertonus.

1. Úvod Připadl mi nelehký úkol představit v prostoru omezeném vystoupením na konferenci a

místem ve sborníku oscilačně-antigravitační metodu jako novou metodu vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému.Začnu tím, co mi podle mého názoru dává právo hovořit o tom, že se jedná novou metodu vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému.

Za funkční poruchy pohybového systému se v současnosti považuje vadné držení těla, svalové dysbalance a nesprávné pohybové stereotypy. O-A metoda považuje tyto poruchy za zákonitou reakci organismu na poruchu vyššího řádu, a sice neexistenci přirozeného mechanismu, jímž by se pohybový systém člověka dokázal aktivně bránit trvalému vlivu gravitace na lidský organismus. Novost této metody spočívá v tom, že umožňuje člověku takový mechanismus cvičením vytvořit.

2. Pohybový systém v podmínkách gravitace O tom, jaký vliv na pohybový systém a rozvoj v současnosti uznávaných funkčních

poruch má trvalý vliv gravitace, vypovídá obrázek č. 1.



42

Obr. 1 Vliv gravitace na pohybový systém člověka

Na tomto obrázku vidíme, že tělesná výška, jíž člověk dosáhne v okamžiku završení růstu,

se časem zmenšuje. Důvodem je působení tíhy vlastního těla na jeho vertikální průběh, čili gravitace. Jediným prvkem obrany proti gravitaci je růst, který se v podmínkách vzpřímenosti lidské postury projevuje růstem do výšky. Po jeho skončení začíná involuční proces sesouvání směrem k zemi. Součástí tohoto procesu v růstové i involuční fázi ontogeneze je fixace odchylek od ideální biomechanické rovnováhy (poruch držení těla) svalovými dysbalancemi, které jsou postupně zohledněny centrální úrovní ve veškerém řízení pohybu, a to ve formě nesprávných pohybových stereotypů.

Poruchy držení těla a další nevznikají bezdůvodně. Svoji roli sehrává samozřejmě životní styl, problémů s pohybovým systémem nejsou však ušetřeni ani ti, kteří žijí zdravě, sportují a celkově o sebe dbají. A tak nezbývá, než pátrat po důvodech, proč jsou tak častým jevem. Tyto poruchy nejsou ani prvotní příčinou obtíží s pohybovým systémem a nejsou zdaleka ani jejich posledním stádiem. V pohybovém vývoji jednotlivce plní dokonce konstruktivní funkci mechanismu, který účelně fixuje aktuální držení těla. Že to má důsledky v přetížení jednotlivých oblastí nesprávnou hybnou funkcí, degenerativním opotřebením pasivních složek pohybového systému a funkčním selháváním, je zákonité.

2.1 Vliv konstitučních faktorů Fotografie dvou osob na následujícím obrázku ukazuje na význam konstitučních faktorů,

které vzniku svalových dysbalancí předcházejí a určují, jakým způsobem je v individuálním případě zajištěn vzpřímený postoj a jaký obraz funkčních poruch se vyvine.

Žena na fotografii je příkladem extrémní konstituční hypotonie. Její pohybový systém se v podmínkách gravitace bortí v podstatně větší míře, než k tomu s věkem dochází u většiny populace. Charakter zvětšené hrudní kyfózy, zde nejnápadnější poruchy držení těla, je potvrzením toho, že primární funkční poruchou je právě vrozená hypotonie a s tím spojená posturálně-muskulární insuficience. Svalstvo nemá potenciál kompenzovat v hrudní oblasti



43

Obr. 2 a 3 Vliv konstitučních faktorů na pohybový systém (Jitka V., 54 let, Radek S., 32 let)

tendenci horní části trupu k přepadávání vpřed, a proto je zde kompenzačně rozvinuta extrémní krční lordóza, přestože staticky mnohem výhodnější kompenzací by bylo zvětšené prohnutí v bedrech.

Rozvinutí kompenzační hyperlordózy zvýšeným sklonem pánve vpřed zabránila v tomto případě posturální nutnost využít omezené svalové kapacity k zajištění vertikality alespoň v dolní polovině těla, a to včetně spojení dolní končetiny – pánev. Podle zformování hýždí vidíme, že pánevní sklon je nejen nezvětšený, ale spíše zmenšený. Bederní hyperlordóza, která je u této ženy přítomna také a je velmi hluboká, současně ale krátká, není důsledkem zvětšení pánevního sklonu, ale plní funkci napojení stále více kyfotické páteře na křížovou kost.

Pohybový systém muže na obrázku se rovněž musel vyrovnat s konstitučně podmíněnou insuficiencí spočívající v tomto případě v nerovnoměrném zastoupení mezomorfní a ektomorfní složky konstituce. Růst kostí do délky – včetně pánevní - přesáhl potenciál sporé muskulatury fixovat klidovým napětím svalstva vzpřímené držení těla a našel si tomu odpovídající mechanismus v podobě hypertonu svalstva v oblasti šíje a horních fixátorů lopatek vzniklého v reakci na extrémně zvětšený pánevní sklon. Šíjový hypertonus, který v době fotografování byl již cvičením O-A metodou eliminován, vznikl v reakci na ohrožení vzpřímenosti postavy. To, že porucha držení těla mohla být v tomto případě kompenzována hypertonem svalstva, ukazuje na rozdíl v tonické složce konstituční výbavy těchto dvou jedinců.

Z obou příkladů rovněž vysvítá, že spontánní kompenzace se uskutečňuje v předo-zadním směru a má negativní vliv na tělesnou výšku, jíž si v tomto příspěvku budeme hodně všímat.

3. Analytický způsob vyrovnávání funkčních poruch Pokud bychom při vyrovnávání funkčních poruch u těchto velmi rozdílných jedinců

aplikovali pouze teorii svalových dysbalancí, které se i v tak rozdílných případech projevují stejně, a pokud by se nám vyrovnávání v bederní a hrudní oblasti tímto způsobem i dařilo, dříve či později staneme před úkolem vyrovnat se s vadným držením v oblasti krční páteře. Vyrovnávání v krční oblasti je přitom spojeno s uvolněním šíjové oblasti natolik, aby za pomoci flexorů krku bylo možné vytáhnout hlavu temenem vzhůru. Tento tah, pokud se jej podaří navodit, aktivuje přitom veškeré svalstvo podél páteře.

3.1 Celostní přístup vyrovnávání funkčních poruch Nabízí se tedy otázka, zda není výhodnější začít s vyrovnáváním právě odtud a

prostřednictvím tahu v podélné ose vtahovat ostatní předo-zadní výchylky dovnitř k podélné



44

ose těla místo toho, abychom je tam analytickou prací s jednotlivými oblastmi a svaly zatlačovali.

Již takto položená otázka ukazuje na několik nesporných výhod celostního přístupu k vyrovnávání: zaprvé - tahem temene hlavy v podélné ose oslovíme všechny problémové oblasti současně. Zadruhé – vypěstování pocitu tahu temenem hlavy vzhůru je dovednost, která bude působit ve vzpřímeném postoji ve všech oblastech i v době mimo cvičení. Ovlivníme tím tedy bezprostředně a trvale posturální stereotyp. Zatřetí – probuzením vědomí o vzpřimovací funkci temene hlavy obnovíme funkci, jejímž prostřednictvím je u člověka orientován pohybový vývoj v první fázi ontogeneze. A konečně začtvrté – tímto způsobem oslovíme i konstituční faktory, tedy celkovou úroveň nervosvalového napětí v případě, kdy je pod kritickou úrovní jako v případě prvním, nebo kdy v dětství chyběl potřebný objem svalové hmoty jako v případě druhém.

Celostní přístup zmírňuje obtíže, s nimiž bychom se jinak setkávali při analytickém vyrovnávání takto rozvinutých a již fixovaných posturálních vad. Tyto obtíže, projevující se tendencí přenášet střed pohybu z cílové oblasti do oblastí sousedních, známe z klasické zdravotní tělesné výchovy velmi dobře, kde se jim snažíme čelit dvojím způsobem: jednak fixací sousedních oblastí polohou a jednak soustředěním na „správné provedení pohybu“. Obojí vytváří pro pohyb určitým způsobem umělé, nepřirozené podmínky, neboť vyžaduje omezení pohybu pouze na jednu část těla, zatímco pohybový aparát má povahu celistvého systému, a dále nepřirozené soustředění cvičence na pomalé provedení odlišné od toho, jak pohyb běžně probíhá.

Jinými slovy: jakékoli jiné působení na řídící systém, než jak běžně pracuje, je spojeno s vysokou mírou pravděpodobnosti, že při programování nekonečného spektra přirozených pohybů, které je třeba zajistit, bude řídící systém setrvávat u těch pohybových stereotypů, které jsou vázány na průběžně vzniklé a pevně fixované funkční poruchy.

3.2. O-A metoda jako přirozená metoda vyrovnávání funkčních poruch Položme si druhou otázku. Existuje možnost, aby k vyrovnávání funkčních poruch

docházelo stejným způsobem, jakým se běžně formují pohybové stereotypy, tj. procesem spontánně probíhajícího motorického učení, které ovlivňuje souběžně posturální stereotyp jako řídící složku, tak nervosvalovou činnost jako výkonnou složku hybnosti?

Tyto otázky by nebylo možno položit, kdyby zároveň neexistovala možnost kladně na ně odpovědět. Podívejme se nyní, jak na ně odpovídá oscilačně-antigravitační metoda vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému (O-A metoda).

4. Základní momenty O-A metody O-A metoda je tvořena dvěma základními momenty, které představují přidanou hodnotu k

dosud existujícím metodám zdravotně zaměřeného cvičení. První z nich je moment antigravitační, druhým moment oscilační. K čemu vede uplatnění jednoho a druhého z nich?

4.1 Antigravitační moment Antigravitační moment není spojen pouze s aktivním vytažením proti směru gravitace, jak

by se mohlo zdát z názvu tohoto prvku, ale je prostředkem aktivního uspořádávání lidského těla v podélné ose v jakékoli poloze a pohybové situaci. To, že nejdůležitějším projevem a kritériem osvojení této schopnosti je dosažení optimální posturálně-hybné rovnováhy ve vzpřímeném postoji, je věc druhá.

Antigravitační moment rozvíjí schopnost vytáhnout tělo v podélné ose. Určující při tom není fakt, že je k tomu zapotřebí síly působící proti všem výchylkám z podélné osy – antigravitační moment působí tedy ve všech takových oblastech současně - ale to, že jakýmsi šestým smyslem víme, jakým směrem máme působit a jakými svaly, přestože žádné svaly



45

typu vytahovačů do dálky nemáme. Vytažení v podélné ose je projevem součinnosti agonistů a antagonistů, z nichž jedny se musí částečně uvolnit a druhé částečně aktivovat. Smysl pro vytažení v podélné ose je obecně vzato projevem druhově podmíněného imperativu vzpřímenosti lidské postury. Základním projevem existence tohoto smyslu je to, že náš pohybový vývoj v prvních fázích ontogeneze ústí ve vzpřímený postoj na fylogeneticky zadních končetinách. Nositelem tohoto smyslu po narození je hlava, jejímž prostřednictvím se pohybově napřimujeme, zatímco dolní končetiny plní funkci zajištění rovnováhy.

O-A metoda smyslu pro pohyb vzhůru a vytažení v podélné ose cíleně využívá při cvičení v jakékoli poloze. Jakým způsobem toho dosahujeme, předvedeme názorně na následujících dvou obrázcích.

Obr. 4 Vytažení v podélné ose v sedu

Obr. 5 Vytažení v podélné ose ve stoji - antigravitační vzepření

Na prvním z těchto obrázků vidíme aktivní vytažení do délky v podélné ose těla v jiné než vzpřímené poloze, na obrázku druhém dochází k témuž efektu ve vzpřímeném stoji. Na první pohled je patrné, že podmínkou a předpokladem aktivního vytažení v podélné ose je předchozí uvolnění svalů, které svou aktivitou toto vytažení zajišťují.

I když v obojím případě používáme stejný princip – uvolnění před následujícím aktivním vytažením v podélné ose - posturální efekt tohoto cvičení v jedné a druhé poloze je rozdílný. U vytažení v podélné ose v jiné než vzpřímené poloze překonáváme pouze výchylky jednotlivých oblastí z podélné osy. Při vytažení ve stoji přibývá moment antigravitačního vzepření jako síly, jíž se aktivně odtlačujeme od podložky. O tento moment se zvětšuje síla, jíž při cvičení působíme proti výchylkám v předozadním směru. Nejen ale to – v antigravitační fázi dochází též k odlehčení kostry a natažení pasivních složek pohybového systému, takže se zmenšuje odpor tkání proti úsilí o vyrovnání odchylek.

Amplituda, již zakládá aktivní vertikální oscilace uskutečněná v rozmezí mezi vrcholem vzepření a přípravou na něj, je zdrojem rozvoje zcela nové vlastnosti pasivních složek pohybového systému, a sice elasticity tkání nezávislé na věku a výživě, ale výhradně na schopnosti a kapacitě svalstva provést oscilaci ve vertikálním směru.



46

Ukazatelem stupně rozvoje elastického potenciálu, který jsme schopni takto organismu dodat, je rozdíl v tělesné výšce, jíž je dosaženo růstem na straně jedné a jíž jsme schopni dosáhnout aktivně v krajní fázi antigravitačního vzepření na straně druhé. O existenci tohoto potenciálu vypovídá následující obrázek:

Obr. 6 Základní cvik O-A metody

Obr.6/1 Obr. 6/2 Obr. 6/3 Obr. 6/4 Obr. 6/5 Obrázek znázorňuje různé fáze jednoho ze základních cviků O-A metody, respektive

cviku, který vedl k objevu O-A metody jako kvalitativně nové metody zdravotního cvičení. Zatímco 1., 2. a 3. fotografie jsou ukazatelem růstem dosažené tělesné výšky, 4. fotografie znázorňuje, o kolik jsme schopni zvětšit tuto přirozenou tělesnou výšku aktivní, antigravitačně orientovanou svalovou prací.

Dříve, než si vysvětlíme, co vše se děje ve fázi antigravitačního vzepření, si na tomto základním cviku O-A metody popíšeme, v čem spočívá cvičení touto metodou.

4.1.1 Způsob pohybování O-A metodou 4.1.1.1 Přípravná fáze O-A pohybu Obrázek 6/1 znázorňuje přípravu na oscilační vykývnutí. Váhu přeneseme na opačnou

nohu, než kam chceme vykývnout. Přenesení váhy těla do směru pohybu je doprovázeno pasivním vykývnutím paže stejným směrem.

4.1.1.2 Pasivní fáze O-A pohybu Obrázek 6/2 znázorňuje vlastní oscilační vykývnutí, kdy váha je přenesena do směru

zamýšleného pohybu, paže je volně zavěšena v ramenním kloubu. Pojmem „uvolněný pohyb“ máme v tomto případě na mysli, že přemístění paže do upažení (ve vztahu k tělu nakloněnému stranou) neprovádíme aktivně, v daném případě jako abdukci v kloubu ramenním, ale necháme paži doprovázet pohyb navozený jinou částí těla – vykloněním trupu do strany. Dojde tak ke zcela pasivnímu rozpohybování paže po vzoru kyvadla. Přes veškerou nečinnost v ramenním kloubu je středem našeho zájmu právě tato oblast, jejíhož uvolnění, včetně uvolnění anatomických agonistů tohoto pohybu, jsme tím dosáhli.

4.1.1.3 Aktivní fáze O-A pohybu (protahování O-A metodou) Na obrázku 6/3 vidíme, že nečinnost svalstva v oblasti ramenní nemusí být nutně jediným

cílem pasivně navozeného pohybu, ale že s uvolněnou oblastí našeho zájmu můžeme dále pracovat. K tomu dojde, jestliže v krajní fázi vykývnutí stlačíme dlaň dolů a zpětnou fázi vedeme aktivně, čímž dojde k velmi šetrnému, současně ale účinnému protažení svalů v uvolněné ramenní oblasti. Protlačením dlaně dolů zapojíme nejen extenzi navozující svaly všech kloubů po cestě (zápěstí, kloubu loketního i ramenního), ale též široký sval zádový jako



47

hlavní adduktor v ramenním kloubu jdoucí z přední strany kosti pažní až na bederní oblast a křížovou kost. Aktivní kontrakce tohoto svalu, který je zároveň depresorem ramene, má za následek zvýšení napětí ve svalstvu na zadní straně trupu na straně přitahované paže. Jelikož aktivní – zpětná fáze oscilačního pohybu - probíhá při současném aktivním přenášení váhy těla zpět, účinek stlačování ramene dolů působí proti odtlačování od podložky. V těle tak vzniká protitah, který zcela přirozeně stimuluje svalstvo k aktivnímu vytažení hlavy temenem vzhůru a vede k účinnému protažení šíjové a ramenní oblasti. Takto jednoduchým cvikem dokážeme tedy zmobilizovat všechny vnitřní mechanismy schopné ovlivňovat ramenní kloub jak z hlediska síly svalů a jejich délky, tak z hlediska držení těla.

4.1.1.4 Antigravitační vzepření - vrcholná fáze O-A pohybu Obrázek 6/4 zachycuje posturální a antigravitační účinek, jehož je dosaženo ve vrcholné

fázi antigravitačního vzepření. V celém těle je maximálně zvýšeno nervosvalové napětí posturálně významných svalových skupin rozložených od chodidel až po temeno hlavy, takže dochází ke zmírnění předozadních výchylek ve všech oblastech – krční, hrudní i bederní. Efekt zarovnávání všech výchylek do podélné osy prostřednictvím aktivace posturálně významného svalstva je umocněn snížením odporu podélně natažených tkání a od sebe oddálených článků kostry, zejména v oblasti páteře. Veškerá pojivová tkáň a zvláště šlachy jsou nataženy na fyziologickou mez danou jejich anatomickým průběhem a morfologickými vlastnostmi. Odlehčení, k němuž dochází v tomto kratičkém okamžiku, kdy na pohybový systém nepůsobí gravitace, je označováno jako stav vnitřní beztíže – to z hlediska vnitřního stavu pohybového systému – nebo jako stav gravitačně-antigravitační rovnováhy, neboť tíha vlastního těla v podmínkách gravitace je plně kompenzována aktivním vzepřením gravitaci.

Z porovnání tělesné výšky na této čtvrté a ostatních fotografiích je zřejmé, že na vrcholu antigravitačního vzepření dochází k přechodnému zvětšení tělesné výšky. Toto zvětšení je úměrné velikosti elastického potenciálu organismu, pružnosti kostry a velikosti svalové síly vyvinuté proti odporu gravitace.

4.1.1.5 Doznívající fáze O-A pohybu Obrázek 6/5, téměř totožný s obrázkem 1, představuje doznění oscilačního vykývnutí

opačným směrem v závěrečné fázi cviku, což je spojeno s uvolněním antigravitačního i elastického potenciálu a návratem k normální tělesné výšce. Teoreticky můžeme v této fázi předpokládat lepší posturální kontrolu než při přípravné fázi, s níž při opakování cviku tato fáze splývá.

4.2 Oscilační moment Z rozboru základního cviku O-A metody vyplývá, co je míněno oscilačním momentem.

Je to provedení pohybu s maximální uvolněností z jedné krajní polohy do polohy opačné v mezích aktuální volnosti v kloubu.

4.2.1 Vypouštěný pohyb V protikladu k pohybu spouštěnému nebo vedenému hovoříme o oscilačním pohybu jako

o pohybu vypouštěném. Cílový pohyb je navozen impulzem vycházejícím z jiné části těla. Oscilační pohyb ve své nejčistší podobě se uskutečňuje jako pohyb kyvadla. Dráha pohybu je určena anatomickou stavbou kloubu. Oscilačně je však možno provádět i pohyby proti odporu jakéhokoli druhu (odpor tkání, kostry, gravitace a vnější odpory jiného druhu), kdy postačující podmínkou, abychom mohli hovořit o oscilačním způsobu provedení, je provést pohyb s co nejmenším úsilím postačujícím právě k tomu, aby zamýšlený pohyb se uskutečnil.



48

4.2.2 Posilování O-A metodou Příkladem tohoto jiného typu oscilačního pohybu je již popsané antigravitační vzepření,

které je svou povahou oscilací celého těla ve vertikálním směru. Tento cvik je současně příkladem posilování oscilační metodou. U oscilačního pohybu, který je spojen s překonáváním odporu, se aktivní fáze střídá s fází úplného uvolnění týchž svalů po dosažení vrcholu aktivní fáze. Oscilační posilování není jako běžné posilování založeno na střídavé aktivaci agonistů a antagonistů, ale na napětí a uvolnění svalů stále týchž svalů (tj. těch, které jsou v aktivní fázi agonisty), přičemž amplituda pohybu dosažená ve fázi uvolnění vzniká jako součet uvolnění svalstva a elastického potenciálu předtím natažených tkání.

4.3 První dva principy cvičení O-A metodou Vedle základních momentů O-A metody – antigravitačního a oscilačního - máme tak dva

základní principy cvičení touto metodou. Je jím princip maximální uvolněnosti při pohybu a princip minimálního svalového úsilí. Obojí má vztah ke gravitaci jako hlavní příčině problémů člověka s pohybovým systémem. Pouze poddání se gravitaci ve fázi předcházející antigravitačnímu vzepření umožní člověku pocítit její vliv a nalézt odpovídající mechanismy vzepření se proti ní. Pouze aktivace na minimální úrovni postačující k provedení pohybu zajistí, že úlohu aktivní obrany proti gravitaci převezmou svaly, které – ačkoli jsou pro to nejlépe uzpůsobeny - bývají v centristicky utvářené hybnosti zcela nevyužity. Distalizace hybnosti je tedy dalším z podstatných principů O-A metody.

4.3.1 Spojení oscilačního a antigravitačního momentu Třetím základním rysem cvičení O-A metodou je to, že oba její konstituující momenty

jsou neustále vzájemně propojeny. Oscilování pohybované části těla probíhá v souladu s rytmem antigravitačního pulzování. Krajní polohy v kloubu dosahujeme při současném odlehčení kostry od tíhy vlastního těla, a to rovnoměrně v obou protilehlých krajních polohách v kloubu. Každá krajní fáze oscilačního pohybu je tak spojena s nepatrným zvětšením přirozeného rozsahu pohybu v kloubu a mírným protažením a posílením struktur, které daný pohyb ovlivňují.

4.3.2 Nové typy funkčních poruch Spojení těchto dvou momentů umožňuje rozpohybovat i značně fixované posturální

deformity a je velmi účinným prostředkem rozvoje kloubní pohyblivosti. Její omezení vedle posturálně podmíněného hypertonu považujeme v teorii O-A metody za samostatný druh funkční poruchy.

4.3.3 O-A jako metoda práce s držením těla Jelikož k lokálnímu působení na klouby dochází v celém průběhu podélné osy, působí toto

cvičení přímo na držení těla ve všech oblastech, které jsou do pohybu vtaženy. K největšímu efektu na držení těla tak dochází při cvičení ve stoji, kde oscilace působící na oblast ramen, je zároveň nejdokonalejší. Proto základem vyrovnávání O-A metodou je cvičení ve stoji, kdy účinek dosažený v oblasti ramen se stává startovacím momentem pro vyrovnávání všech funkčních poruch bez ohledu na to, jaká je příčina jejich vzniku a průběh rozvoje.

4.3.4 Fáze vyrovnávání O-A metodou - shrnutí Cvičení O-A metodou vede k velmi rychlému uvolnění přílišného napětí v oblasti ramen.

To umožní rozpohybování hrudní páteře pomocí oscilací pažemi a naruší jev, který byl rozpoznán a označen jako posturálně podmíněný hypertonus svalstva na zadní straně trupu. Rozvoj pohyblivosti v oblasti hrudní páteře umožní nahradit postupně reflexní hypertonus prací krátkých svalů páteře.



49

Současná stimulace svalstva dolních končetin vertikálními oscilacemi ovlivňuje příznivě poměry v oblasti pánve.

Závěrečnou fází vyrovnávání tak bývá zprůchodnění antigravitačního impulzu vytvořeného aktivním odtlačením dolních končetin od podložky přes krčně-hrudní přechod na temeno hlavy. To – po probuzení jemu vrozeného smyslu pro pohyb vzhůru - se po úspěšném završení vyrovnávacího procesu stává garantem uvolněného a přitom správného držení těla.

4.3.5 Průběh vyrovnávání u modelů z fotografií Pohybový systém každého ze cvičenců si z těchto účinků vybere nejvíce z toho, který má

pro jeho pohybový systém největší význam nebo který představuje největší překážku vyrovnávacího procesu.

V případě paní Jitky bylo rozhodující jednak zlepšení práce v kloubech dolních končetin antigravitačními stimuly, což vedlo ke korekci vrozené hypotonie svalstva, a jednak oscilace pažemi ve stoji, díky níž bylo možné rozvolnit již silně fixovanou hyperkyfózu.

V případě pana Radka bylo nejdůležitější uvolnění v oblasti šíje a horní části hrudní páteře, což spolu s odstraněním hypertonu na zadní straně těla vedlo k rozpohybování pánve a úpravě pánevního sklonu.

4.4 Třetí princip cvičení O-A metodou Těchto hrubých celkových efektů bývá v praxi dosaženo poměrně rychle. Následuje

mravenčí práce s rozpohybováním ztuhlých kloubů a přepracováním pohybových stereotypů spojených s původním držením těla. Hlavní úlohu v tom, aby i toto se podařilo, sehrávají zásady cvičení O-A metodou: vedle již výše zmíněných principů pohyb při maximálním uvolnění a posilování s minimálním svalovým úsilím je třeba uvést třetí z principů, a sice princip iniciace pohybu z distální, nikoli proximální části pohybované části těla.

Vysvětlení principů spojených se způsobem pohybování O- metodou by vydalo na

samostatnou přednášku, a proto zde své vystoupení ukončím. 5. Zdravotní efekt cvičení O-A metodou Na závěr mi dovolte ukázat ještě jednou graf z úvodu, avšak v poněkud propracovanější

podobě. Na obrázku 7 vidíme znovu postavičky, jejichž pohybový systém klesá pod tíhou

vlastního těla. Vzestupný fialový chvost před završením růstu znázorňuje, jak již v tomto období se nabalují různé odchylky a poruchy, které po ukončení růstu – jediného nám vrozeného antigravitačního elementu fyzické povahy – začnou v prostředí určeném již pouze gravitací - působit destruktivně na pohybový systém. Tento jejich vliv je přítomen a působí stále, zpravidla jej však vezmeme na vědomí až v okamžiku, kdy se projeví bolestí nebo selháním funkce. To znázorňují červené puntíky v nejčastěji postižených oblastech a kloubech našeho obrázkového modelu.

Příspěvek měl ukázat, že jedinou příčinnou léčbou zdravotních obtíží funkčního původu je cvičení dodávající tělu mechanismus aktivní obrany proti vlivu gravitace. Že má smysl pokoušet se o to i ve vyšším věku a u posturálně již silně fixovaných vad, znázorňuje obrázek naší modelky z úvodu po roce cvičení.



50

Obr. 7 Vliv léčby a cvičení O-A metodou na tělesnou výšku v podmínkách gravitace

Obr. 8 Výsledky vyrovnávání O-A metodou za 1 rok

Tišení bolesti nebo léčba, pokud nevede alespoň k udržení stávající nebo obnově ztracené tělesné výšky, nemůže zvrátit proces fyzického chátrání organismu spojený s bolestí a značnými zdravotními problémy (oranžové horizontály). Vzestupné zelené rovnoběžky znázorňují, že cvičením O-A metodou se toho dosáhnout dá, neboť prostřednictvím rozvoje antigravitačního hybného potenciálu a elastického potenciálu tkání je možné snížit zátěž, již nevyhnutelně představuje tíha vlastního těla v podmínkách gravitace. Z grafu je zřejmé, že čím dříve s tímto cvičením začneme, tím méně práce a času je zapotřebí k tomu, aby nedošlo k opotřebování pasivních složek pohybového systému v důsledku tíhy vlastního těla.



51

6. Závěr Způsob pohybování O-A metodou není tedy jen prostředek nápravy a vyrovnávání již

existujících poruch. Je to pro člověka obecně výhodný způsob pohybování v podmínkách gravitace a odkrývá před ním zcela nové možnosti využití jeho fyzického potenciálu.

Vítejte ve světě oscilačně-antigravitačních dovedností

7. Literatura ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V. Záda už mě nebolí. 1. vydání, Praha: Nakladatelství Svojtka a Vašut, 1992, 144 s. ČERMÁK, J., CHVÁLOVÁ, O., BOTLÍKOVÁ, V., DVOŘÁKOVÁ, H. Záda už mě nebolí. 4. rozšířené vydání, Praha: Nakladatelství Jan Vašut, 1998. CHVÁLOVÁ, O. Kocouří cviky 1. DVD, Praha: ČASPV, 2005, 54 minut. CHVÁLOVÁ, O. Kocouří cviky nová metoda zdravotní tělesné výchovy. Pohyb a my, březen 2006, str. 9-13. CHVÁLOVÁ, O. Kocouří cviky. Oscilační metoda zdravotní tělesné výchovy, Sokol 6/7, 2007, Metodické listy 6-7/2007, str. 6-7. CHVÁLOVÁ, O.: Kocouří cviky 2. DVD – dvě stopy, Praha: Olga Chválová, 2010, 119 minut. CHVÁLOVÁ, O.: From Poor Posture to Balanced Locomotor Functions. Praha Olga Chválívá, 2011, 27 s. 8. Kontakt PaedDr. Olga Chválová, CSc. Rotunda – Centrum pro pohybový systém Nedašovská 20, 155 21 Praha 5 – Zličín tel.:777 030 377 www.rotunda-cps.cz, [email protected],



52

WELLNESS SENIORŮ

WELLNESS IN THE ELDERLY

Eva NECHLEBOVÁ

Abstrakt: Příspěvek se zabývá ovlivňováním zdravotního stavu seniorů a prevencí geriatrické křehkosti prostřednictvím pohybových aktivit a wellness. Cílem příspěvku je poukázat na různé možnosti z oblasti wellness pro seniorskou populaci. Je zaměřen nejenom na nabídku aktivních pohybových činností, ale také pasivních wellness procedur vhodných pro seniory. Klíčová slova: senior, wellness, syndrom geriatrické křehkosti, pohybové činnosti, životní styl, senior fitness park Abstract: Contribution is focused on influencing of the health status of elderly people and the prevention of geriatric frailty, through activities and wellness. The aim of the contribution is to point out the various options in the area of wellness for senior population. Article is focused not only on the active movement activities, but also on passive wellness procedures suitable for the elderly. Key words: senior, wellness, geriatric frailty syndrome, physical activity, lifestyle, senior fitness park

1. Úvod Rychlé stárnutí populace se stává velmi aktuální otázkou i v České republice. V současné

době se průměrný věk seniorů pohybuje nad 75 let. Je obecně známo, že senioři již nemají příliš pozitivní přístup k pohybu a dávají přednost pohodlnému, sedavému způsobu života, což má negativní důsledky na zdraví. Péče o zdraví, prevence onemocnění a nesoběstačnosti mají význam v celém životě člověka, který roste v seniorském věku. V oblasti podpory zdraví, zejména pak správného a zdravého způsobu života a prevence hraje velkou roli wellness. Tento trend provází relativně novou vlnu péče o zdraví, kde nehraje roli jen tělesná zdatnost, ale zdravý způsob života.

2. Stárnutí populace V posledních letech se všechny vyspělé země potýkají s tzv. demografickým stárnutím.

Jedná se o proces, kdy se mění věková struktura obyvatelstva tak, že se zvyšuje podíl seniorů a snižuje se podíl dětí mladších 15 let. Důsledkem toho populace stárne a očekává se, že tento proces bude měnit strukturu obyvatelstva (MPSV, 2008).

Pro většinu lidí může být odchod do důchodu provázen úzkostí a pocitem zbytečnosti. Aby si udrželi aktivní a wellness způsob života i v postproduktivním věku, měli by dodržovat doporučení pro wellness životní styl ve stáří.

2.1 Kvalita života a stáří Ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo v rámci Národního programu přípravy

na stárnutí na období let 2008-2012 program kvality života ve stáří. Vláda si ve svém



53

programovém prohlášení stanovila za jednu z priorit věnovat zvýšenou pozornost kvalitě života ve stáří (MPSV, 2008).

(Kubešová, 2011) V současné době je velké množství funkčně zdatných seniorů, které je možné rozdělit do

několika kategorií.

Kategorie seniorů Schopnosti seniorů Elite Senioři s vynikající kondicí schopní

sportovních aktivit Fit Senioři zcela soběstační, kteří jsou

schopni pěstovat koníčky, zahradničit, pečovat o vnoučata

Independent Senioři v dobré kondici, schopni pečovat o svůj domov bez pomoci zvenčí

Frail Křehcí senioři, u nichž jakákoliv zdravotní komplikace způsobí ztrátu soběstačnosti a je nutná dopomoc

Dependent Senioři trvale závislí na cizí pomoci, ale stále schopni setrvat ve svém vlastním prostředí

Disabled Senioři trvale odkázaní na pomoc jiných osob, a to i v základních denních aktivitách. Většinou jsou institucionalizováni.

(Kubešová, 2006) 3. Wellness Se stoupajícím zájmem o kvalitu života se rozšiřuje i frekvence pojmu wellness. Jedná se

o pojem hodně široký, dnes se používá hlavně jako stav způsobilost být zdrojem dobra. Vzhledem k vágnosti pojmu dobro se v odborné terminologii místo toho používá pojem well-being, který je do češtiny překládán jako osobní pohoda (Hošek, 2009).

Wellness se definuje jako stálé a uvážené úsilí k udržení zdraví a co možná nejvyšší úrovně životní pohody. Wellness není tedy jen momentální tělesný stav, ale proměnlivá situace, která by měla směřovat k celkové spokojenosti a celoživotnímu dodržování zdravého způsobu života. V oblasti podpory zdraví se jedná o zdravý životní styl, který v rámci



54

možností jedince zahrnuje nejen správnou výživu a dostatečný pohybový režim, ale také vyvarování se škodlivým návykům (Blahušová, 2005).

3.1 Doporučení pro wellness životní styl ve stáří: práce a sociální aktivity. Udržet ty aspekty a sociální aktivity, které seniora těšily ve

středním věku; cvičení - provádět pohybové aktivity, které udržují, nebo zlepšují flexibilitu i v

pozdějším věku; zdravá výživa - jíst stravu, která obsahuje všechny živiny, ale ve střídmém množství; preventivní prohlídky - do 75 let občas, v pozdějším věku často; léčebná péče - neordinovat si sami léky, medikamenty aplikovat vždy po konzultaci

s lékařem; posílení imunity - všechny infekční nemoci ohrožují seniory komplikacemi, dbát na

zdravý životní styl a posilování imunity; rodinná pohoda - být obklopen rodinou a láskyplnou atmosférou je jedním z nástrojů

prevence; zachování nezávislosti - být samostatný a nezávislý je pro psychickou stránku člověka

velmi důležité (Blahušová, 2005). 3.2 Opatření k delšímu zdravému a aktivnímu životu V rámci pilotního Evropského inovačního partnerství (EIP) k aktivnímu a zdravému

stárnutí bylo dohodnuto pět opatření, která si kladou za cíl do roku 2020 zajistit průměrnému Evropanovi, aby mohl prožít o dva roky delší zdravý a aktivní život. Pět konkrétních opatření bude zahájeno již v roce 2012. Jedná se o: inovativní způsoby, jak pacientům zajistit odpovídající péči a léčbu na základě

správné diagnózy a předpisu; inovativní řešení a podpora včasné diagnózy u starších lidí; šíření a propagace úspěšných a inovativních modelů péče o chronicky nemocné

pacienty, např. vzdálený monitoring, toto opatření by mělo fungovat v mnoha evpských regionech; spolupráce a účinná prevence zhoršení zdraví, především v oblasti nedostatečné

výživy; Využívání operativních a nezávislých ICT řešení v rámci globálních standardů, které

podpoří, aby lidé mohli zůstat déle soběstační, pohyblivý a aktivní (http://europa. eu/rapid/ pressReleasesAction.do?reference=IP/11/1309&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en>)

3.3 Pohybové aktivity pro seniory Vycházíme ze zásady udržování funkce, celkové kondice, nepřetěžování. Většina

odborníků doporučuje pro organismus střední či nižší intenzitu zatížení. Je doporučen trénink pro netrénované jedince na úrovni 50-60 % jejich tepového maxima. Po několika týdnech je možné zvýšit intenzitu na 60-70 % tepového maxima. Z celkového času pro pohybové aktivity by senioři měli věnovat 50 % aerobním aktivitám, 20 % silovému tréninku a 30 % koordinaci, flexibilitě a rovnováze (Dýrová, Lepková, 2008).

U aktivit zaměřených na vytrvalost a sílu preferujeme u seniorů využívání dynamických cviků, omezujeme statickou zátěž.

Podle výzkumu zveřejněného v časopise Neurologie/BBC, lidé, kteří pravidelně chodí do přírody a pohybují se venku a kteří urazí alespoň šest až osm kilometrů za týden, mají mnohem větší šanci, že nebudou trpět duševním úpadkem v seniorském věku.



55

Studie provedené vědci z Univerzity v Pittsburghu (www.outdoorguide.cz.2011) hodnotily současné mozkové záznamy u dobrovolníků (průměrný věk byl 78 let). Výsledky ukázaly, že u osob, které se během posledních čtyř let pohybovaly málo, byly měřitelné známky poškození kognitivních funkcí (vnímání, paměť, myšlení) podstatně vyšší, než u osob, které se pohybu na čerstvém vzduchu pohybovaly s určitou pravidelností. Proto jsou pro seniory velmi doporučované aktivity v přírodě (www.outdoorguide.cz.2011).

Zdatnost, i ve starším věku, je ovlivňována nejen současnou pohybovou aktivitou, ale je zřejmé, že úroveň funkční kapacity určují zejména aktivity, kterým se lidé věnují v průběhu života dlouhodobě. Ti, kteří provádějí aerobní zatížení organismu, udržují svou relativně dobrou vytrvalost a kondici do vysokého věku (Štilec, 2004).

3.4 Vhodné wellness aktivity Vhodnými wellness aktivitami pro seniory jsou zejména outdoorové aktivity, a to nejen

pro komplexní podporu pohybu u seniora, ale i z hlediska prevence sociální izolace a podpory pozitivního myšlení a prožívání, neboť kontakt s přírodou je velmi důležitou součástí celkové pohody člověka. Mezi outdoorové aktivity vhodné pro seniory zařazujeme například turistiku, nordic walking, chůzi na lyžích, jízdu na kole. Při realizaci řízených skupinových outdoorových aktivit je možné využít rovněž prvků dobrodružné terapie (Šauerová, 2010).

Fyzická aktivita je jedním z faktorů, který umožňuje aktivní stárnutí. Důležitými příznivými faktory fyzické aktivity seniorů jsou zachování nezávislosti a soběstačnosti a tím pádem také zachování kvality života. Pohybové aktivity jsou také vhodnou formou prevence syndromu geriatrické křehkosti.

Mezi vhodné a doporučované aktivity patří: Nordic walking Jednou z dalších možností pohybové aktivity seniora je severská chůze. Tento druh sportu

pochází z Finska. Je to přirozená, účinná a bezpečná metoda k udržení a zlepšení tělesné kondice. Základem je chůze v terénu se speciálními hůlkami. Výhodou je menší napětí v oblasti krční páteře, dochází k aktivaci trojhlavého svalu ramenního, velkého prsního svalu, svalů zad a dalších svalů.

V podstatě se při tomto sportu zapojuje až 90 % svalů lidského těla. Při chůzi se trénuje oběhový systém, posiluje imunitní systém. Díky hůlkám má senior větší stabilitu a lepší pocit bezpečí a zároveň dochází k většímu spalování kalorii. Je to vhodná alternativa pro seniory s degenerativním onemocněním kloubů, vhodná i pro pacienty s onemocněním dýchacích cest. A je také pro seniory ekonomicky a materiálně velmi dostupná (Polhorská, 2009).

Senior fitness parky Další možností pro seniory, kteří žijí ve městech, jsou budované venkovní fitness parky

pro seniory. Jedná se o nově budované moderní parky, vybavené speciálními cvičebními stroji, které

jsou určeny především seniorům. Parky jsou budované především v oblastech, kde jsou například domy s pečovatelskou službou.

Cvičící stroje nabízí celou škálu možností posilování různých částí těla, zlepšení ohebnosti kloubů, koordinace těla, ale také pro zvyšování kapacity srdce a plic. Součástí parku bývá také zóna odpočinku pro relaxaci v přírodě. U každého cvičícího zařízení je přesný popisek včetně zobrazení, jak se má správně cvičit a k čemu slouží.

U některých parků bývá i v určených hodinách profesionální fitness trenér, se kterým je možné vhodnost a správnost cvičení konzultovat.



56

Limitujícím činitelem pro každou pohybovou aktivitu jsou různé druhy zdravotních oslabení, která jsou s přibývajícími léty četnější. Neúměrné zatěžování lidského organismu vede k rychlejšímu opotřebování ve všech směrech. Organismus bývá poškozován i vysokou intenzitou zátěže, která neodpovídá jeho možnostem.

Cyklistika pro seniory Jízda na kole je vhodná pro seniory, kteří nemají problém s rovnováhou. Pomáhá při

rehabilitaci kloubních obtíží, je velmi vhodná pro obézní, protože nezatěžuje pohybový aparát. Zároveň zvyšuje fyzickou kondici a je tedy vhodnou prevencí srdečně-cévních onemocnění.

Plavání Plavání bezesporu patří mezi velmi doporučované aktivity v každém věku. Velkou

výhodou je, že je možné se mu věnovat celoročně. Senioři mají možnost využít slev pro vstup do bazénů například v dopoledních hodinách. plavání patří mezi doporučované kompenzační sporty, protože nezatěžuje kloubní aparát V bazénu je kromě plavání také možné věnovat se různým cvičením. Ve větších aqaparcích je možné pro cvičení využít menší teplejší bazénky, nebo vířivé bazény apod.

Regenerační procedury a lázeňská léčba Součástí wellness způsobu života seniorů kromě aktivních pohybových aktivit jsou také

různé relaxačně - regenerační procedury. Tato příjemná forma regenerace může být využívána v různých spa centerech, nebo jako lázeňská léčba.

V rámci komplexního přístupu k nemocným i seniorům česká lázeňská medicína na rozdíl od lázní ve světě kromě aplikace přírodních léčivých zdrojů realizuje i léčebnou rehabilitaci, fyzikální léčbu, fytoterapii a klimatoterapii a další.

Balneologie a balneoterapie patří mezi oblíbené formy odpočinku a jsou velmi vhodné pro seniory (Jandová, 2009).

V současné době se senioři stávají zajímavou cílovou skupinou pro různá lázeňská střediska i wellness hotely, které nabízejí nepřeberné možnosti wellness aktivit.

4. Závěr Wellness se stává přirozenou součástí života seniorů a je dobrým předpokladem pro

kvalitní život. Senioři jako velká demografická skupina se zajímají o možnosti ovlivňování kvality života prostřednictvím aktivních i pasivních wellness aktivit.

5. Literatura BLAHUŠOVÁ, E. Wellness fitness. Vyd.1. Praha : Karolinum, 2005. 235 s. ISBN 80-246-0891-X. DÝROVÁ, J., LEPKOVÁ, H. Kardiofitness: Vytrvalostní aktivity v každém věku. Praha: Grada, 2008 ISBN: 978-80-247-2273-3 . HOŠEK, V. Wellness, well-being a pohybová aktivita. In Wellness jako odbornost: Sborník sdělení z mezinárodní konference "Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů". Vyd. 1. Praha : VŠTVS Palestra, s.r.o., 2010. s. 101. ISBN 978-80-904435-0-1. JANDOVÁ, D. Balneologie. Vyd.1. Praha : Grada, 2009. 424 s.ISBN 978-80-247-2820-9 KUBEŠOVÁ, H. Vnitřní lékařství III. Skripta pro bakalářské studium ošetřovatelství. Portál LF MÚ Brno, 2006. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. In Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2008, 8, s. 9-42. Dostupný také z WWW: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/5045/starnuti_cz_web.pdf>



57

POLHORSKÁ, M. Optimálný pohyb pre seniorov. Sestra a lekár v praxi. roč. 8, č. 7-8, s. 13, 2009. ISSN 1335-9444. ŠAUEROVÁ, M. The Importance of Physical Activity in the Ageing Process. Journal of Outdoor Activities. Ústí nad Labem : UJEP, 3(2), 4-29, 2010, s. 39 - 50. ISSN 1802-3908. ŠTILEC, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Vyd.1. Praha : Portál, 2004. 136 s. ISBN 80-7178-920-8 www.outdoorguide.cz [online]. 18.6.2011 [cit. 2011-09-22]. Www.outdoorguide.cz. Dostupné z www: <http://www.outdoorguide.cz/chuze-zpomaluje-nastup-starecke-demence--984.html www.europa.eu/rapid/pressReleasesAction[online].1.2.2012[cit.2012-02-01] http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/11/1309&format=HTML&aged=0&language=EN&guiLanguage=en>>. 6. Kontakt Eva Nechlebová, Mgr. VŠTVS Palestra s.r.o. Pilská 9, Praha 9, Hostavice [email protected]



58

VÝZKUM POPTÁVKY PO WELLNESS SLUŽBÁCH

DEMAND RESEARCH OF WELLNESS SERVICES

Richard NEUWIRTH Abstrakt: Příspěvek popisuje výzkum potenciální poptávky na nově se rozvíjejícím trhu služeb wellness. Je zde podána pracovní definice pojmu wellness, dále popis základních záměrů výzkumu a jeho výsledky. Ty jsou členěny do těchto oblastí: zájem o různé kombinace sportovních aktivit, údaje o nejoblíbenějších aktivitách z oblasti lázeňství a trávení volného času, názory zákazníků na cenu a interiér a kvalifikovanost zaměstnanců. Klíčová slova: kvalita života, vnitřní akceptace zdravého způsobu života, relevantnost údajů, Abstract: The contribution describes research of the potential demand in the emerging market for wellness. There is given a working definition of wellness, a description of the basic aims of research and its results. They are divided into the following areas: Demand for various combinations of sports activities, information about the most popular activities in the field of spa and leisure, customer feedback on price and interior and competence of staff. Keywords: Quality of life, internal acceptance of a healthy lifestyle, the relevance of data.

1. Úvod Přibližně od roku 2005 dochází v jednom z oborů služeb, konkrétně v oboru trávení

volného času, k rozvoji trhu s nabídkou způsobu trávení volného času, který je nazýván wellness. Nabídka se pak soustřeďuje na poskytování různých, více či méně kvalitních produktů, týkajících se zdravé výživy, hubnutí nebo například posilování imunitního systému. Dále se nabídka soustřeďuje na soubory produktů a myšlenek, které se snaží změnit stravovací návyky a postoje k tak zvanému zdravému životnímu stylu. Jde o nabídku, která je v některých případech již vědomě promyšlená, a tedy svým způsobem koncepční, v jiných případech jde jen o snahu (mnohdy za každou cenu) prodat zákazníkovi jakoukoli hodnotu bez ohledu na její užitek. Poslední oblastí nabídky je pak snaha nabídnout poměrně ucelenou koncepci životního stylu, při jehož akceptaci konkrétním zákazníkem dochází ke změně návyků a k celkovému přehodnocení názorů na vlastní zodpovědnost za osobní zdravotní stav a celkovou, jak fyzickou, tak i duševní kondici.

Tato nabídka je velice rozmanitá, neboť obsahuje pestrou skladbu konkrétních aktivit, a z tohoto důvodu dochází v odborných kruzích k diskuzím o vlastní náplni a skladbě produktů jako celku. Jde především o poměr mezi skupinou sportovních a cvičebních aktivit, dále skupinou aktivit myšlenkových a sebevzdělávacích a skupinou zdravotních regeneračních a někdy i rehabilitačních činností. Bohužel bylo věnováno velice málo pozornosti zákazníkovi, jeho skutečným potřebám a přáním. V případě celého trhu jde tedy o oblast poptávky, která není dosud uspokojivým způsobem popsána, a nelze tedy využít informací, které se týkají případných skupin zákazníků s podobnými požadavky na způsob trávení volného času. Dále nejsou dostupné informace například o názorech spotřebitelů na cenu nakupovaných služeb.

„Nahlížíme-li na klienty jako na bio-psycho-sociální jedince, je nezbytné, aby se právě kvalitní, efektivní komunikace a humánní přístup staly základem vzájemné interakce.“



59

(Šauerová, 2011). Z tohoto důvodu byl na jaře roku 2011 uskutečněn výzkum poptávky, jehož cílem bylo shromáždit informace o zákaznících, analyzovat a popsat poptávku tak, aby bylo možno tuto stranu trhu kvalifikovaným způsobem postihnout a vyvodit závěry prospěšné pro další rozvoj a specializaci nabídky. Výzkum byl základní a získaná data měla prvotní charakter. Snahou bylo postihnout co nejširší spektrum společnosti a získat tak podklady pro další, podrobnější, již marketingové analýzy.

Oblasti zájmu výzkumu V první etapě bylo nutné stanovit oblasti zájmů, kterých se výzkum bude týkat. 1. Jako první byla uvažována oblast demografických a sociálních informací. Pro stranu

nabídky je pak důležitá znalost věkové skladby klientů, skladby pohlaví v jednotlivých typech (sportovních nebo medicínských, či rekreačních) balíčků služeb.

2. Druhou skupinou zájmů výzkumu je oblast skladby sportů. Názory na jednotlivé aktivity, jejich poměrné zastoupení v daném programu jak krátkodobém, např. jedno odpoledne, tak i dlouhodobém, celý týden. Je tedy na zákazníkovi, co vlastně preferuje, jakou skladbu služeb vlastně očekává od odborně zaměřených provozoven. Zde se ukazuje, že nabídka koncipuje své image tak, že je často tematicky přizpůsobeno technickým možnostem a charakteru okolí. Lze předpokládat, že budou nalezeny některé typy skupin zákazníků se stejnými nebo podobnými požadavky.

3. Třetí, neméně významná skupina informací se týká představ zákazníků o cenách, které jsou ochotni platit za jednu jim běžně známou jednotku poskytovaných služeb. Pod pojmem jednotka máme na mysli například hodina cvičení v posilovně, nebo hodina plavání apod. Zásadní problém tkví v tom, že významná část provozů bývá nevýdělečná nebo hospodářský výsledek je tak nízký, že je nutné provoz dotovat ze strany státu, což u nás není dosud téměř vůbec praktikovaný způsob úhrady nákladů. Toto je jeden z důvodů, proč se stávající provozovny orientují zejména na finančně lépe vybavenější klientelu. Pokud se však wellness nestane hromadně dostupným způsobem rekreace, jako obor zřejmě nebude mít šanci na plnohodnotný rozvoj.

4. Čtvrtá oblast zájmu výzkumu se týkala problematiky skladby celých prodávaných programů. Diskuse se neustále vede o tom, v jakém poměru mají být zastoupeny sportovní, medicínské, mentální aktivity a jakou úlohu zde hraje osobní přesvědčení zákazníka a jaký si on sám klade cíl. Ideálem je samozřejmě změna životního stylu ve prospěch sebe-uvědomování hodnoty vlastní osobnosti a vědomá péče o její všestranný rozvoj.

5. Konečně pátá oblast se týká zákaznických názorů a zkušeností s kvalitou provozů jako takových. Jde o hodnocení vnitřního vybavení, kvality a erudice zaměstnanců a o celkový dojem, který provozovny jako celek vzbuzují. V současné době je na trhu k dispozici značné množství různých povrchových materiálů, dávajících možnost zlepšení interiérů ve smyslu physical evidence (viz výše hmotné prostředky užívané v rámci marketingových záměrů). Je tedy vhodné zjistit, do jaké míry zákazník interiér vnímá a zda tento neovlivňuje postoje zákazníků, i v tom smyslu, zda nevyhovující interiér má vliv na opětné návštěvy provozoven.

6. Dalším významným zdrojem jsou pak informace o případných vztazích mezi průměrnými, nebo nejčastěji se vyskytujícími výsledky zjišťování údajů mezi výše uvedenými oblastmi informací.

7. Výzkum si kladl za cíl též se pokusit stanovit v rámci nejčastěji provozovaných aktivit i optimum spotřebitele a tuto informaci předložit provozovatelům jako nejčastěji se vyskytující kombinaci služeb, na které lze pak postavit základy hlavní marketingově modifikované nabídky a tuto dále rozvíjet.

Těchto sedm oblastí zájmu prováděného výzkumu se pak stává podkladem pro vytvoření sady otázek, sestavených do dotazníku.



60

Vyhodnocení získaných dat Získaná data byla vyhodnocována ve třech relativně samostatných fázích. První fáze

vyhodnocování spočívala v tom, že byla použita metoda kvalifikovaného odhadu. (viz níže). Druhá fáze byla orientována na získání údajů kvantitativního charakteru a z hlediska

celého výzkumu byla zamýšlena jako stěžejní. V rámci výše uvedených diskusí dochází k odborným odhadům provozovatelů o tom, jaké aktivity bývají nejčastěji poptávkou nakupovány, avšak konkrétní číselný údaj o množství a skladbě jsou spíše odhadovány. Kvantifikace těchto odhadů může mít význam pro plánování budoucích kalkulací a odhadů ekonomické výkonnosti provozů.

Ve třetí fázi byl záměr získat údaje kvalitativního charakterů, zvláště v oblasti vztahů mezi jednotlivými skupinami odpovědí, což v rámci prvotního výzkumu může být využito pouze jako doplňková charakteristika.

Demografické údaje Hodnocení údajů kvantitativního charakteru bylo provedeno v členění podle oblastí otázek

proto, že vzhledem k velkému počtu otázek se jim nelze věnovat samostatně, budou tyto otázky popsány v rámci jednotlivých skupin. Jako první byla vybrána oblast demografická.

Pohlaví: Pro výzkum bylo tedy použito údajů celkem od 302 respondentů, z čehož bylo 194 žen (64,2 %) a 108 mužů (35,8 %). Větší zastoupení žen bylo způsobeno výběrem, kde tazatelé sami uvádějí u žen větší zájem dotazování se zúčastnit.

Průměrný věk respondentů je 35,88 let a medián = 35 a směrodatná odchylka 9,6, což odpovídá i vyššímu průměrnému počtu členů domácností, než udává ČSU. Směrodatná odchylka spíše potvrzuje skutečnost, že těžiště zkoumaného souboru se pohybuje v rozmezí 25 – 45 let. V tomto věku žijí děti u svých rodičů, a proto je údaj o průměrném počtu členů domácnosti vyšší.

Počet členů domácnosti: Respondenti pocházejí nejčastěji z domácností čtyřčlenných 108 (35,8 %). Průměrný počet členů činí 3,22. Podle ukazatele relativní kumulativní četnosti, je zastoupení maximálně čtyřčlenných domácností a menších 93 procentní, což je potvrzení úspěšnosti zvolené metody výběru respondentů. (ČSU zde uvádí jako průměrný počet členů domácností mezi dvěma a třemi osobami, liší se podle jednotlivých oblastí (pozn. aut.).

Jak je patrné z grafu, nejpočetnější jsou tři věkové skupiny, které mohou mít zásadní význam pro výzkum, neboť tvoří celkem 88,4 procenta výběrového souboru. Vzhledem k tomu, že největší zájem ze strany provozovatelů je o skupinu ve věku 41 – 50 let, a tato skupina je zde zastoupena pouze 19,6 procenty, bude tento ukazatel použit v souvislosti s dalšími vybranými hodnotami pouze jako orientační. Jako hlavní skupina bude vybrána věková kategorie 31 – 40 let, nebo bude použit celý vzorek respondentů.

Počet členů domácností svou strukturou odpovídá cílové skupině respondentů, tedy zákazníkům, kteří by v budoucnu měli tvořit základní klientelu wellness provozů. Největší zastoupení vykazují dvou, tří a čtyřčlenné domácnosti, které jsou v naší společnosti nejvíce zastoupeny. Struktura je následující:

Jednočlenné 5 % Dvoučlenné 19 % Tříčlenné 33 % Čtyřčlenné 36 % Pětičlenné 5 % Šestičlenné 2 % 2. Aktivity udávané zákazníky jako oblíbené Vzhledem k tomu, že zákazníci volili odpovědi sami, v rámci otevřených otázek, došlo

k tomu, že odpovědi byli velice rozdílné. Za zmínku stojí pouze sporty.



61

V první variantě, kde odpovědělo celkem 271 respondentů, to bylo plavání 10,3 %, cyklistika 5,0 %, aerobik 3,3%. Ve druhé variantě (208 odpovídajících) pak 6,3 % plavání (kterému předcházela v první variantě jiná odpověď), cyklistika 6 % a četba 4,6 %. Ve třetí variantě došlo již jen k 127 odpovědím a ve čtvrté k 55 záznamům. Po ručním vyřazení odpovědí s nepohybovými aktivitami bude zajímavé, kolikrát se v průměru respondenti v měsíci věnovali svým aktivitám, v první, druhé až čtvrté variantě, tak i dohromady.

Z posledního řádku tabulky je patrno, že první (pravděpodobně oblíbenější variantě jakýchkoli aktivit) se dotazovaní věnují v průměru téměř 9 krát za měsíc a v druhé variantě průměrně téměř 7 krát. Ve třetí variantě je to v průměru 8 krát a ve čtvrté 9 krát. Pokud jde o vyšší počet provozování aktivity za měsíc u variant, tak jak je seřadili dotazovaní ve čtvrté variantě, lze se domnívat, že člověk, který provozuje sporty, jako předmět svého soustavného zájmu, může mít aktivity oblíbené, a uvádí je na prvním místě jako méně četné, a méně oblíbené činnosti, které jsou mu dostupnější, uvádí až v závěru, přestože je provozuje častěji.

Tabulka č. 1 Aktivita udávaná dle vlastních názorů respondentů, podle jednotlivých variant.

Dále, opět po vyřazení nepohybových aktivit, bylo z 1208 možností uvedeno 570 krát, že

se dotazovaní minimálně jednou za měsíc věnují své oblíbené pohybové aktivitě. Tento údaj lze chápat tak, že ve čtyřiceti čtyřech procentech, kdy mají respondenti možnost vyvíjet jakoukoli odpočinkovou činnost, se věnují sportu. Mezi muži a ženami pak nejsou v tomto ohledu patrny téměř žádné rozdíly.

Zkušenost s vybranými druhy služeb Jak vyplývá z tabulky č. 2 (viz níže), více než 50 procent populace se minimálně jednou

setkalo s aktivitami, které mohou být tudíž považovány jako nosné pro tvorbu wellness programů. Vyložený nezájem o tyto činnosti pak uvádí jen 4,3 procenta obyvatel, při čemž mužů v této oblasti je přibližně dvojnásobek. Pro lázeňství je pozitivní zjištění, že přibližně jedna třetina obyvatelstva má již zkušenost se zábaly a většina obyvatel také užila saunu a relaxaci ve vířivce.

Zákaznická představa o ceně V případě ochoty zákazníků platit za vybrané služby, tito udávají cenu obecně nižší, než

jsou ceny reálné. Toto lze chápat jako projev principu neviditelné ruky trhu, kde se každý v podmínkách téměř dokonalé konkurence snaží dosáhnout sám pro sebe co nejlepších podmínek. Údaje o cenách ve sledovaném vzorku respondentů jsou značně rozdílné až na výjimky vyznačené v tabulce výše. U žen je méně rozptýlené cenové hodnocení v případě plavání, kadeřnických služeb a duchovní terapie, což odpovídá větší zkušenosti s nákupem

Druh

aktivity Výskyt

v % Průměrná

četnost Druh

aktivity Výskyt

v % Průměrná

četnost

Druh

aktivity

Výskyt

v %

Průměrná

četnost

Druh

aktivity Výskyt

v % Průměrná

četnost

Plavání 10,3 4,65 Plavání 6,3 4 Cyklistika 3,6 7 Turistika 9 10

Cyklistika 5 5,47 Cyklistika 6 4 Běh 3 6 Plavání 1,3 4

Aerobik 3,3 5,1 Bruslení

in-line 3 5,9 Lyže 12 7 Lyže 14 4

Aktivity celkem 100 8,96

Aktivity

celkem 100 6,7Aktivity

celkem100 8

Aktivity celkem 100

Varianta 1 Varianta 2 Varianta 3 Varianta 4



62

Tabulka č. 2 Zkušenosti s vybranými produkty

AKTIVITA POČET ŽENPOČET

MUŽŮCELKEM ŽENY V % MUŽI V %

Z CELÉHO

SOUBORU

V %

PLAVÁNÍ 174,0 93,0 267,0 89,7 86,1 88,4

RELAXACE VE VÍŘIVCE 136,0 83,0 219,0 70,1 76,9 72,5

SAUNA 122,0 87,0 209,0 62,9 80,6 69,2

CVIČENÍ VE FITNESS CENTRU 136,0 65,0 201,0 70,1 60,2 66,6

CELKOVÁ MASÁŽ KLASICKÁ 128,0 65,0 193,0 66,0 60,2 63,9

KOSMETIKA OBLIČEJE 150,0 12,0 162,0 77,3 11,1 53,6

AEROBIK 123,0 17,0 140,0 63,4 15,7 46,4

CVIČENÍ POD VED. TRENÉRA 71,0 44,0 115,0 36,6 40,7 38,1

STREČING 66,0 41,0 107,0 34,0 38,0 35,4

ZÁBALY V LÁZNÍCH 68,0 27,0 95,0 35,1 25,0 35,1

JINÉ KOSM. SLUŽBY 79,0 7,0 86,0 40,7 6,5 28,5

JÍZDA NA KONI 51,0 32,0 83,0 26,3 29,6 27,5

SEMINÁŘ O ZDRAVÉ VÝŽ. 59,0 22,0 81,0 30,4 20,4 26,8

KADEŘNICKÉ SL. V RÁMCI BAL. 59,0 9,0 68,0 30,4 8,3 22,5

REFLEXNÍ MASÁŽ 44,0 24,0 68,0 22,7 22,2 22,5

JÓGA 48,0 5,0 53,0 24,7 4,6 17,5

AQUAGYMNASTIKA 48,0 5,0 53,0 24,7 4,6 17,5

CELKOVÁ MASÁŽ PODVODNÍ 15,0 20,0 35,0 7,7 18,5 11,6

DUCHOVNÍ TERAPIE 23,0 7,0 30,0 11,9 6,5 9,9

NEMÁM ZÁJEM 6,0 7,0 13,0 3,1 6,5 4,3

MINIMÁLNĚ JEDNA ZKUŠENOST S VYBRANÝMI PRODUKTY WELLNESS

Tabulka č. 3 Představy zákazníků o cenách

PRŮMĚRSMĚROD.

ODCHYLKAMEDIÁN

VARIA

BILITA

VHODN

OST

PRŮ

MĚRU

PRŮMĚRSMĚROD.

ODCHYLKAMEDIÁN

VARIA

BILITA

VHODN

OST

PRŮ

MĚRUPLAVÁNÍ 89,0 57,0 80 + + 98,9 93,8 80

RELAXACE VE VÍŘIVCE 153,0 159,0 100 148,6 129,2 100

SAUNA 120,0 70,0 100 + 125,1 104,4 100

CVIČENÍ VE FITNESS CENTRU 117,0 150,0 100 + 111,1 85,1 100 +

CELKOVÁ MASÁŽ KLASICKÁ 448,0 328,0 150 408,1 237,5 400 +

KOSMETIKA OBLIČEJE 394,0 235,0 150 281,8 122,0 300 + +

AEROBIK 95,0 69,0 80 + 119,6 88,0 100 +

CVIČENÍ POD VED. TRENÉRA 191,0 159,0 150 250,5 183,5 200

STREČING 105,0 77,0 90 + 122,9 94,4 100

ZÁBALY V LÁZNÍCH 345,0 330,0 300 + 252,8 145,6 200 +

JINÉ KOSM. SLUŽBY 448,0 378,0 325 340,5 343,1 300 +

JÍZDA NA KONI 230,0 155,0 200 + 236,7 219,2 200 +

SEMINÁŘ O ZDRAVÉ VÝŽ. 134,0 142,0 100 124,8 102,3 100

KADEŘNICKÉ SL. V RÁMCI BAL. 865,0 448,0 600 + 269,4 222,5 200

REFLEXNÍ MASÁŽ 293,0 230,0 250 + 307,6 208,3 250

JÓGA 106,0 101,0 85 155,8 118,2 100

AQUAGYMNASTIKA 118,0 96,0 100 + 171,2 135,2 100

CELKOVÁ MASÁŽ PODVODNÍ 326,0 235,0 300 + 324,8 223,3 300 +

DUCHOVNÍ TERAPIE 203,0 96,0 150 + 234,0 255,7 100

CENOVÁ PŘEDSTAVA SPOTŘEBITELE ZA JEDNOTKU PRODUKCE VYBRANÝCH SLUŽEB

ŽENY MUŽI



63

těchto služeb. Vhodnost průměru jako statistického ukazatele, daná mediánem pak detekuje i větší názorovou shodu na cenách v oblasti celkové masáže, aquagymnastiky, zábalů, strečinku a aerobiku. U mužů dochází k nízké variabilitě hodnocení a k relevantnosti průměru jako ukazatele v případě kosmetiky obličeje, což je zřejmě dáno tím, že o tuto službu se sice zajímá jen velmi úzký okruh zákazníků, ale tito klienti jsou vysoce kompetentními spotřebiteli. Vyšší vypovídací schopnost průměru existuje v případě cvičení ve fitness centru, celkové a podvodní masáže, jízdě na koni.

Zájem o vybrané nesportovní aktivity Vzhledem k diskusím o vlastní náplni wellness byl položen dotaz na vybrané aktivity

nesportovního a i okrajového charakteru. Smyslem zjištění bylo zodpovězení otázky, zda je účelné zařazovat do ucelených balíčků wellness služeb i aktivity, které nejsou obvyklou činností, nabízenou v běžných kulturních zařízeních.

Graf č. 1 Vybrané nesportovní aktivity

HISTORIE20%

FILOSOFIE8%

ASTROLO‐

GIE

10%VYKLÁDÁNÍ

KARET15%

PSYCHO‐

LOGIE

34%

NUMERO‐LOGIE13%

Zájem o vybrané nesportovní aktivity

Kromě historie, kde se procento mužů i žen zhruba vyrovnává, projevují o uvedené

aktivity zájem spíše ženy. Toto by mohlo být inspirativní pouze pro úzce specializované podnikatele se zájmy o alternativní medicíny a ze západoevropského úhlu pohledu netradiční oblasti kultury.

Graf č. 2 Užívání suplement



64

Strava a doplňky Pro údaje sloužící k popisu potenciálního zákazníka byly vyhodnoceny odpovědi týkající

se užívání výživových doplňků. O zdravou výživu se zajímá 46 procent a prakticky se snaží zásady zdravé výživy

dodržovat 41 procent dotazovaných. Skutečnost, že dotazovaný je vegetarián, uvádí necelá 3 procenta respondentů. Tyto dva údaje vyznívají příliš optimisticky, avšak důvod jejich vysoké hodnoty se nepodařilo zjistit.

Pokud jde o vegetariánství, hlásí se k němu pouze 3 %, zajímá se o ně 10 % a nehlásí se k němu 85 % oslovených. V této souvislosti lze dále uvést graf struktury užívání suplement (viz graf 2).

Představa o způsobu trávení wellness víkendu V případě nákupu wellness víkendu odpovědělo 252 respondentů, z toho si jich 69 (25 %)

již wellness víkend koupilo a průměrná cena, kterou za něj zaplatili, činí 3 480. - Kč. Ochota platit, zjišťovaná u těch, kteří si ještě zmíněné služby nenakoupili, je pak reprezentována průměrnou cenou v hodnotě 2 597,- Kč. U tohoto údaje je směrodatná odchylka 1 261 Kč, což ukazuje na značnou diferenciaci názorů jednotlivých respondentů.

Představa způsobu trávení víkendu s ohledem na druh společníků je doložena následujícím grafem.

Graf č. 3 Druh společnosti při wellness víkendu

Oblíbenost vybraných aktivit Oblíbenost vybraných aktivit, které respondenti označovali ve formě uzavřené otázky, jen

dokládá možnosti kombinací při výběru nabídky balíčků služeb, viz tabulka níže. Odpovědi poskytlo celkem 182 respondentů a lze říci, že neexistují významnější názorové rozdíly mezi muži a ženami. Tato skupina hodnocení však vykazuje značnou variabilitu odpovědí.

Hodnocení provozoven Znalost provozoven: Dotaz byl položen jak na specializovaná zařízení, tak i na wellness

hotely. Povědomí o existenci takového provozu má zhruba jedna třetina klientů. Jde tedy pouze o to, aby se tato zařízení výrazněji odlišovala od podnikatelských subjektů, pouze zneužívajících název wellness jako marketingový nástroj podpory prodeje.

Znalost dvou provozoven s označením wellness potvrdilo 10 % respondentů a alespoň jednu provozovnu zná 36 % dotazovaných.



65

Tabulka č. 4 Postoj k oblíbeným aktivitám HODNOCENÍ OBLÍBENOSTI AKTIVIT

ZNÁMKOU 1 ‐ 5

PRŮMĚRNÁ

ZNÁMKAOBLIBA AKTIVITY

MASÁŽE 1,9

KOSMETIKA A PÉČE O TĚLO 1,9

POSEZENÍ S PŘÁTELI RESTAURACE 2,0

KULTURNÍ AKCE 2,0

AEROBIK 2,1

PLAVÁNÍ 2,2

ČETBA 2,3

CYKLISTIKA 2,7

PÉČE O ZDRAVÍ 2,8

SAUNOVÁNÍ 2,8

CVIČENÍ VE FITNESS POD VEDENÍM TRENÉRA 2,9

CVIČENÍ VE FITNESS SAMOSTATNĚ 3,1

JÍZDA NA KONI 3,1

SLEDOVÁNÍ TELEVIZE 3,4 Poslední tabulka č. 5 udává hodnocení vybraných vlastností zákazníky navštívených

provozoven. Z tabulky vyplývá, že muži jsou ve svém hodnocení téměř ve všech případech poněkud striktnější.

Tabulka č. 5 Hodnocení vybavenosti a dojmu z wellness centra

SLEDOVANÉ SKUTEČNOSTI POHLAVÍ PRŮMĚR CELKEMŽENY 1,80

MUŽI 2,03

ŽENY 1,70

MUŽI 2,11

ŽENY 1,83

MUŽI 1,80

ŽENY 1,84

MUŽI 1,78

ŽENY 1,63

MUŽI 2,17

ŽENY 1,71

MUŽI 1,97

ŽENY 1,60

MUŽI 1,97

ŽENY 1,52

MUŽI 1,92

ŽENY 1,31

MUŽI 1,56

ŽENY 1,55

MUŽI 1,81FUNKČNOST VYBAVENÍ

.

.

HODNOCENÍ VYBAVENOSTI A CELKOVÉHO DOJMU Z NÁVŠTĚVY WELLNESS PROVOZOVEN

1,65

1,79

1,72

1,80

1,84

1,82

1,82

1,39

1,87

1,63

VZHLED, STÁŘÍ, OPOTŘEBENÍ VYBAVENÍ

ČISTOTA INTERIÉRU

DOJEM Z CELKOVÉHO DESIGNU

BAREVNOST INTERIÉRU

ZÁJEM NEBO APATIE ZAMĚSTNANCŮ

OBRATNOST PŘI PRÁCI

PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI ZAMĚSTNANCŮ

ZKUŠENOST PŘI PRÁCI SE ZÁKAZNÍKY

PROFESIONALITA A ODBORNOST ZAMĚSTNANCŮ

Závěr Závěrem můžeme shrnout, jaké může mít pravděpodobně vlastnosti fiktivní zákazník,

takový, který vykazuje z pohledu tohoto výzkumu nejčastější hodnoty odpovědí. Toto lze využít v případě plánování náplně nabízených souborů služeb. Nejde o nejčastějšího zákazníka v pravém slova smyslu, ale spíše o možnost typu poptávky s nejvyšší pravděpodobností výskytu.

1. Častějším zákazníkem budou ženy v poměru 2 : 1. 2. Průměrný věk z důvodu způsobu výběru respondentů nelze určit. 3. Představa o wellness bude reprezentována sportovními aktivitami provozovanými ve

volném čase - 13 %, nebo relaxací o víkendu - 11 %. 4. Více než dvě třetiny budou mít vztah k aktivitě spojené s vodou. 5. V případě méně často kupovaných služeb bude považovat skutečnou cenu za

nadsazenou.



66

6. Více než 20 % žen bude mít v oblibě celkovou masáž, kosmetické služby a plavání. Obliba masáže a plavání je i u mužů identická.

7. Více než polovina zákazníků preferuje konzumaci jen jedné služby v rámci jedné návštěvy zařízení (58 %).

8. Členství v klubech a zákaznických komunitách preferuje přibližně 23% zákazníků. 9. S meditací a podobnými relaxačními aktivitami má zkušenost 16 % klientů, přičemž u

žen s rostoucím věkem tento zájem mírně roste. 10. Další zájem o duševní odpočinek v oblasti společenskovědních oborů a dalších

myšlenkových aktivit projevuje z celkového počtu dotazovaných jedna pětina respondentů a kromě historie, kde je zájem u obou pohlaví vyrovnán, mírně převažují v této oblasti kladné odpovědi žen. Největší je zájem o historii 32 % a psychologii 39 %.

11. Zájem o zdravou výživu bude projevovat přes 40 procent zákazníků. 12. Zájem o vegetariánství pak projevuje 10 procent, bez toho, aby je praktikovalo, avšak

tito zájemci se snaží v praxi aplikovat zásady zdravé výživy. 13. Suplementa v podobě vitamínových doplňků užívá 41 % a prostředky na podporu

imunity jedna čtvrtina klientů. 14. Pouze 1/5 tázaných má zkušenosti s vlastním nákupem wellness víkendu 15. Wellness víkend by zákazník trávil nejradši s partnerem, případně s přáteli. 16. Nejoblíbenější aktivity u něj jsou masáže, kosmetika obličeje a péče o tělo, dále pak

posezení s přáteli. 17. Více než 1/3 dotazovaných zná umístění provozu s nabídkou wellness služeb. 18. Negativně je hodnocen vzhled, stáří a vybavení provozoven, nejpozitivněji čistota

interiéru a funkčnost vybavení. Je nutné zdůraznit, že fiktivní zákazník je skutečně informace o tom, jaká je nejvyšší

pravděpodobnost setkání se zákazníkem daného typu, i když vzhledem k rozsahu výzkumu jsou to hodnoty prozatím orientační.

Závěrem lze nastínit další směry zkoumání, které by se měly obrátit ke kvalifikované skupině spotřebitelů, kde by bylo možno vykázat výraznější hodnoty a rozdíly mezi jednotlivými a proměnnými jednotlivých statistických znaků. Tento výběr respondentů by měl umožnit i hlubší poznaní jednotlivých typů klienta a možnosti výraznějšího profilování jednotlivých provozů.

Literatura ŠAUEROVÁ, M. Osobnostní rozvoj wellness praktiků v celoživotním vzdělávání. Life Long Learning. Vol. 1, No.2. Nezávislý recenzovaný vědecký časopis. Brno: Mendelova Univerzita, 2011. ISSN1804-526X. Kontakt Ing. Richard Neuwirth VŠTVS Palestra, Pilská 9, Praha 9 e-mail: [email protected]



67

KOMBINACE WELLNESS PRODUKTŮ S JINÝMI NABÍDKAMI VOLNOČASOVÝCH AKTIVIT

THE COMBINATION OF WELLNESS PRODUKT WITH OTHER

FREE-TIME OFFERS

Alena NIGRINOVÁ

Abstrakt: Tato práce analyzuje nabídku wellness balíčků vybraných subjektů lázeňského trojúhelníku v návaznosti na golfovou turistiku. Mapuje současný stav symbiózy těchto volnočasových aktivit a navrhuje zlepšení, která by mohla vést ke zvýšení poptávky klientů o tyto kombinované produkty. Klíčová slova: wellness, golf, green fee, golf pass Abstrakt: Wellness packages provided by selected subjects from the Spa Triangl have been analysed in relationship with Golf Tourism. There is mapped the current symbiotic of these leasure activities. This paper suggests improvements which would lead to higher customer demand of these combined services. Key words: wellness, golf, green fee, golf pass

1. Úvod Práce je pragmatickou sondou do vzájemné vazby wellness a golfových balíčků v rámci

západočeského lázeňského trojúhelníku, který tvoří Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. „Wellness znamená realizaci zdravého životního stylu a příjemných prožitků.“(Poděbradský 2008, s. 8). A přesně to se dá říci zároveň o golfu.

2. Wellness balíčky v západočeských lázních Wellness programy se staly nedílnou součástí zdravotního cestovního ruchu v ČR i ve

světě. Tento – v dobrém slova smyslu – módní trend je množinou mnoha faktorů: klienti náročného životního stylu potřebují obnovit svůj fyzický i psychický potenciál, změnit prostředí, opustit stereotyp, případně pobýt se svými blízkými v esteticky laděném prostředí a zažít něco příjemného. K tomu jim jdou naproti právě krátkodobé wellness pobyty.

Ani západočeský lázeňský trojúhelník, tj. Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, nevybočuje z tohoto směru. Všechny prestižní hotely prezentují své wellness programy v tištěných materiálech, na internetu, na prestižních výstavách a veletrzích atd. Programy jsou též součástí celkové kampaně „Navštivte české lázně“ s cílem zvýšit zájem tuzemců o lázeňské pobyty, a tudíž i wellness služby.

Tematické zaměření wellness pobytů je různorodé: podle ročních období, například velikonoční, vánoční, Silvestrovské pobyty, podle sociálních skupin v nabídkách najdeme programy pro managery, rodiny s dětmi, speciály pro ženy, nezadané, pro snoubence či právě pro golfovou klientelu. Častý univerzální název je „relaxační pobyt“.

Nabídka na první pohled vypadá velmi pestrá, ale zároveň tu dochází k určitému uniformismu nejen v prostoru lázeňského trojúhelníku, ale ve wellness nabídkách všeobecně.



68

Obsahově se liší nabídky minimálně: pobyty trvají zpravidla 2 – 4 noci (v menší míře se nabízejí pobyty týdenní), v ceně je vždy ubytování, snídaně či polopenze a určitý počet procedur (při víkendových pobytech připadají 2 - 3 procedury na osobu). Procedury obsahují vodoléčbu, inhalační terapie, masáže různého zaměření, součástí marketingových nabídek je často volný vstup do bazénů, sauny, fitness či různá cvičení pod odborným dohledem.

Originalitu alespoň v názvu pobytu jsem nalezla snad jen v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech – wellness program s názvem „Po stopách agenta 007“.

Ve své analýze jsem se zaměřila vždy na 3 hotely (čtyř či pětihvězdičkové) v každém z měst lázeňského trojúhelníku v hlavní sezóně 19. 4. – 24. 10. 2010. V níže uvedených tabulkách uvádím typické ukázky wellness balíčků uvedených hotelů.

Tabulka č. 1 - Karlovy Vary

Hotel Počet nocí Procedury Strava Cena v Kč Cena/1 noc Pupp 5 * 3 3 - 7 395,- 2 465,- Imperial 4 * 2 1 snídaně 3 390,- 1 695,- Promenáda 4 * 7 10 polopenze 9 247,- 1 321,- Zdroj: Webové stránky uvedených hotelů.

Tabulka č. 2 - Mariánské Lázně Hotel Počet nocí Procedury Strava Cena v Kč Cena/1 noc Esplanade 5* 3 4 snídaně 13 455,- 4 485,- Villa Butterfly 4* 2 3 polopenze 4 960,- 2 480,- Hvězda-Skalník 4* 2 3 polopenze 4 760,- 2 380,- Zdroj: Webové stránky uvedených hotelů.

Tabulka č. 3 - Františkovy Lázně Hotel Počet nocí Procedury Strava Cena v Kč Cena/1 noc Imperial 4* 2 2 Plná penze 5 100,- 2 550,- Pawlik 4* 2 2 Plná penze 4 170,- 2 085,- Savoy 4* 2 2 Plná penze 3 330,- 1 665,- Poznámka: V cenách navíc vždy 2 h v relaxačním centru „Aqua Forum“ F. L. Zdroj: Webové stránky uvedených hotelů.

Nutno zdůraznit, že je obtížné vystihnout motiv účastníků wellness pobytů k výběru

určitého lázeňského místa. Wellness pobyty se v zásadě příliš neliší svým obsahem, a tak předpokládám, že při výběru lokality hrají roli i jiné faktory, především pozitivní vnímání daného místa jako volba k relaxaci a uvolnění.

Proč si vybrat wellness-relaxační pobyt právě v Karlových Varech? Jde o největší a nejnavštěvovanější české lázně s bohatou historií, tradicí, lesy, přírodními

zdroji a především architektonickými skvosty, jimž vévodí 5 karlovarských kolonád – symbolů města. Nejvýraznější je Mlýnská kolonáda. Karlovy Vary jsou romantické a velkolepé zároveň. Jsou synonymem „lázeňství“ pro mnoho tuzemců v Česku, a proto se mnozí rozhodnou intuitivně pro wellness pobyty právě tady.

Proč si vybrat wellness-relaxační pobyt právě v Mariánských Lázních? Mají rodinný charakter, jsou založeny na koncepci ústředního parku obklopeného

zástavbou. Specifickou architekturu podtrhuje Zpívající fontána. Císařské lázně, pásy zeleně a lesů, malebné okolí v souladu s výjimečnými minerálními prameny lákají klienty nejen wellness pobytů.



69

Proč si vybrat wellness-relaxační pobyt právě ve Františkových Lázních? Jsou to malé a milé lázně se žluto-bílým šatem, překvapí kouzlem zašlých časů a

vznešenosti. Nová kolonáda s budovou Plynových lázní je srdcem Františkových Lázní. Soška

Frantíka, který údajně léčí neplodnost, je neformálním symbolem městečka, které svou intimitou navozuje klid mimo jiné také na relaxačních a wellness pobytech.

Charakteristika klienta wellness pobytů Do wellness programů jsou zapojovány díky různorodým balíčkům stále širší skupiny

obyvatelstva včetně mladých lidí do 30 let. Specificky definovaný klient neexistuje. Většinová klientela kopíruje strukturu klientů daného hotelu obecně. Konkrétní čísla však jsou pouze pro interní potřeby hotelů a zpracovává je obchodní oddělení.

2. Golf a lázeňský trojúhelník „Golf je sportovní aktivita, která v současné době získává širokou popularitu a zvyšující

se počet hráčů .“(Vychodilová 2010, s. 10). Nebylo tomu jinak ani v historii. Noblesní lázeňská klientela, která se ráda vracela do západočeských lázní v 19. století, tu

postrádala jediné: kvalitní golfové hřiště. První byli v Karlových Varech, kde založili golfový klub již v roce 1904. Nové osmnáctijamkové hřiště bylo vybudováno v roce 1933 a jde dodnes o jedno z nejatraktivnějších hřišť současné ČR s výjimečnou tradicí – Golf Resort Karlovy Vary, a. s. v Olšových Vratech. Jedinečnost hřiště je dána hlavně atmosférou lesů a staletých stromů na hřišti včetně architektonicky velmi zdařilé zrekonstruované klubovny v anglickém stylu.

Vlastnicky se formou akciové společnosti podílí na provozu hřiště významné karlovarské firmy, především Grandhotel Pupp, a. s. a Karlovarský porcelán, a. s. Tato skutečnost se pro klienty hřiště zobrazí především v dokonalých gastronomických službách zajišťovaných Grandhotelem Pupp.

Royal Golf Club Mariánské Lázně patří k nejstarším evropským hřištím a je vůbec nejstarší hřiště v České republice. Provoz hřiště zahájil již v roce 1905 sám anglický král Edward VII.

V roce 2003 udělila anglická královna Alžběta II. Golf Clubu právo používat titul „Royal“.

Devizami hřiště je jeho zasazení do krásné přírody a bohatá turnajová historie. Hřiště po stránce vlastnické spravuje občanské sdružení členů clubu, jehož představenstvo je voleno na 3 roky členskou základnou.

Do půvabné krajiny chráněné přírodní oblasti Halštrov v Ašském výběžku v Hazlově-Ovčíně západně od Františkových Lázní bylo v roce 2003 harmonicky začleněno osmnáctijamkové hřiště mezinárodních standardů: Golf Resort Františkovy Lázně, k. s. Pyšní se super novým zařízením dodaným touto společností. Architektům se podařilo citlivé zasazení do krajiny, jako by tu hřiště bylo odnepaměti. Hlavní předností tohoto hřiště je bezesporu jeho mezinárodní úroveň a dokonalé splynutí s přírodou. Vlastníkem je komanditní společnost totožná s názvem hřiště.

Vzhledem k atraktivitě lokality západočeského trojúhelníku (po Praze nejnavštěvovanější destinace ČR z hlediska počtu účastníků CR, počtu přenocování a počtu příchozích cizinců) je pochopitelné, že golfový boom přináší rozvoj dalších, byť méně významných hřišť. Co do kvality a návštěvnosti je nutné vyzdvihnout hlavně hřiště Golf Resort Cihelny-Astoria, které je rovnocenným partnerem výše uvedeným hřištím. Díky chemického a těžebnímu průmyslu Sokolovska se silným finančním zázemím je nutné zmínit i hřiště Sokolov, které sice nemá historickou tradici a malebné prostředí, ale kvalitou hřiště láká golfové profesionály.



70

Pro méně náročnou golfovou veřejnost je přizpůsobeno hřiště Golf a Racing Club K. Vary vybudované na bývalém koňském závodišti s hlavní předností dostupnosti v samotném městě a vesnicky laděné hřiště Háje a Klášter Teplá s cenovou dostupností nejširší golfové veřejnosti.

2.1 GOLF PASS Po vzoru západních států, především golfových „rájů“ Španělska a Portugalska, dochází

k integraci golfových nabídek západních Čech. Pro rok 2010 je možno koupit za Kč 5 650,- 5 green fee na hřištích Golf Resort Karlovy Vary, Royal Golf Club Mariánské Lázně, Golf Resort Astoria-Cihelny, Golf Resort Františkovy Lázně a Golf Club Sokolov. Na každém hřišti je možné absolvovat jen jednu golfovou túru (www.golf-pass.cz).

2.2 Charakteristika klienta uvedených golfových hřišť Západní Čechy jsou nejatraktivnější golfovou destinací Čech. Top golfová hřiště západočeského trojúhelníku, tj. Golf Resort Karlovy Vary, a. s., Royal

Golf Club Mariánské Lázně a Golf Resort Františkovy Lázně, k. s. jsou spojena s tou nejnáročnější klientelou ve všech oblastech nabízených služeb. Klienti očekávají maximum v oblasti golfových, gastronomických, ubytovacích i doplňkových služeb spojených s trávením volného času. Do poslední skupiny služeb patří bezesporu wellness produkty, protože golfová turistika je fyzicky i psychicky velmi náročná. Známé pořekadlo, že „golf je o hlavě,“ dokládá, že psychika hraje v golfu dominantní roli.

3. Propojení marketingu wellnessových a golfových aktivit 3.1 Nabídky golfových balíčků vybraných hotelů lázeňského trojúhelníku+ Významné hotely lázeňského trojúhelníku zmiňované v kapitole č. 1 vytvářejí balíčky

(packages) specializované na golfovou klientelu. Uvádím přehled jejich hlavních nabídek pro rok 2010 v hlavní sezoně v modelové situaci klasický double room v cenách/l osobu v EUR.

Karlovy Vary Grandhotel Pupp (www.pupp.cz) Název balíčku: Oáza pro golfisty Pobyt: třídenní nebo pětidenní se snídaní Wellness: volný vstup do Pupp Relax centra v Golf Resortu (parní lázeň, whirlpool, volný

vstup do relaxačního centra Římské lázně (sauna, parní lázeň, whirlpool, fit-centrum) Golf: 1 x green fee (dle aktuální možnosti) a golfový dárek v ceně Ostatní: volný vstup do hotelového Casina Clubu v hotelu Cenová hladina: 200 EUR(třídenní), 500 EUR(pětidenní) Imperiál (www.imperial.kv.cz) Název balíčku: Golfový balíček Pobyt: pětidenní se snídaní Wellness: 1 x aromaterapeutická částečná masáž, volný vstup do bazénu, vířivky a sauny Golf: 4 x green fee včetně svačiny, golfový dárek Ostatní: v ceně též veškeré poplatky, internet, parkování Cenová hladina: 160 EUR Promenáda (www.hotel-promenada.cz) Speciální balíček pro golfisty nenabízí. Zajistí green fee se slevou Kč 300,-(víkend) až Kč 500,- na hřišti Golf Resort Karlovy

Vary.



71

Mariánské Lázně Esplanade (www.esplanade-marienbad.cz) Název balíčku: Golfový balíček Pobyt: dvou - čtyřdenní se snídaní a jednou večeří Wellness: 1 x uhličitá přírodní minerální koupel s CO2, neomezený vstup do bazénu a

vířivky Golf: 1 x green fee v M. L., F. L., K. V., nebo Cihelny, v hotelu pitching green a driving

net Ostatní: - Cenová hladina: 205 EUR Villa Butterfly (www.marienbad.cz) Název balíčku: Royal Golf Package Pobyt: čtyřdenní se snídaní Wellness: 1 x vstup do Římských lázní, whirlpool, sauna, parní lázeň, Kneippova terapie, neomezený vstup do fitness, bazén, 10 % sleva na lázeňské a beauty procedury v hotelu Golf: 2 x green fee v Royal Club Mariánské Lázně Ostatní: - Cenová hladina: 160 EUR Hvězda Skalník (www.marienbad.cz) Speciální balíček pro golfisty nenabízí. Zajistí green fee se slevou 300,- a 500,- Kč na hřišti Royal Club Mariánské Lázně Františkovy Lázně Imperial, Pawlik, Savoy (www.frantiskovylazne.cz) Speciální golfové balíčky nenabízejí. Na webových stránkách Františkových Lázní najdeme obecnou nabídku na wellness

služby a golf, blíže nespecifikované. Motto: zajistíme Vám golf „od A do Z“v návaznosti na Golf Resort Františkovy Lázně. Ve všech uvedených hotelech a městech Vám nabídnou při zájmu o golfové služby

zajištění golf passu. 3.2 Nabídky golfových hřišť na využití wellness služeb (zpětný tok nabídek) Golf Resort Karlovy Vary V ceně green fee je automaticky bezplatně whirpool v golfovém areálu a nabízena je zde

placená služba maséra. Golf každoročně uzavírá smlouvu o golfovém balíčku s Grandhotelem Pupp, a. s. Na golfové recepci jsou letáky s nabídkou wellness služeb v karlovarských hotelech bez hlubšího systému.

Royal Golf Club Mariánské Lázně Přímá nabídka wellness služeb neexistuje. Tok nabídek je jen ze strany hotelů nabízejících

golfové balíčky. Golf Resort Františkovy Lázně, k. s. Stejná situace jako v Mariánských Lázních.



72

4. Shrnutí a návrh inovace v symbióze wellness – golf 4.1 Současný stav a trendy Z uvedených fakt předchozích kapitol vyplývá několik sjednocujících skutečností: Hotely si uvědomují nutnost nabízet golfové balíčky a služby v návaznosti na wellness

služby. Některé hotely (např. Imperial Karlovy Vary a Esplanade Mariánské Lázně) mají přímo svého golfového referenta, který vytváří golfové balíčky a je s golfovou problematikou více seznámen než ostatní personál.

Symbióza golf a wellness je oboustranně užitečná po stránce obsahové i obchodní. Obsahově wellness přirozeně navazuje na fyzicky a psychicky náročnou golfovou činnost a naopak wellness pobytům mohou přinést pozitivní zpestření právě golfové aktivity.

Obchodně je smysluplné touto symbiózou posilovat poptávku klientů, dominantní je podchycení náročného golfového klienta, který rád využije po golfu wellness a je ochoten za tyto služby zaplatit.

Golfové balíčky se v konečné ceně příliš neliší od „univerzálních“ wellness balíčků či jinak zaměřených balíčků pro klienty, což dokládají tabulky v kapitole č. 1. Golfové balíčky jen reflektují skutečnost solventnosti a výjimečné cestovatelské aktivity golfového zákazníka, který si přeje poznat co nejvíce golfových hřišť ve spojení s následnou relaxací.

Z výše uvedeného odstavce vyplývá další závěr: golfové balíčky více vytvářejí hotely nejvyšší kategorie vzhledem k náročnosti golfového klienta a k jeho solventnosti. Nižší kategorie hotelů a menší subjekty spíše jen zprostředkovávají bezplatně golfové služby ve svém okolí.

Západočeský lázeňský trojúhelník je leaderem v ražení trendů v symbióze wellness a golfu v rámci České republiky, k čemuž má ty nejlepší podmínky. Ty byly nastíněny v předchozích kapitolách. Zdůrazňuji, že hlavní devízou je kvalita, tradice hlavních hřišť a jejich umístění v blízkosti lázeňských míst s kulturním prostředím. Wellness a golf v západočeském trojúhelníku má k sobě extrémně blízko. Odrazem toho je nabídka wellness-golfových aktivit, tak jak byly popsány v kapitolách 3.1 a 3.2.

Trendem je posilování vztahu wellness a golfu, i když s větší dominancí universálních wellness balíčků. V nabídkách se objevují častěji sólově, protože marketingově cílí širší skupinu obyvatel z hlediska věku a sociálního aspektu.

4.2 Návrh inovace Posílení marketingového toku nabídek ve směru golfová hřiště – hotely s wellness

službami. Doposud jednoznačně převažuje nabídka ze strany hotelů. Golfová hřiště prostřednictvím svých managerů by se měla více zaměřit na propagaci wellness produktů blízkých hotelů formou slev, golfových balíčků s wellness službami nabízenými přímo na golfových hřištích jak příchozím golfistům, tak i domácím golfovým členům s cílem prohlubovat obchodní spolupráci s těmito hotely.

Golf pass je jediným integrujícím prvkem golfových hřišť destinace. Do golf passu by bylo účelné opět zabudovat wellness produkty formou slev, bonusů či volných vstupů do hotelů na vybrané wellness služby a tím nasměrovat golfového klienta na wellness tematiku.

Větší zapojení méně významných hřišť destinace do této problematiky – ať už do integračních procesů, tak i do wellness benefitů. Předpokládám, že náročná golfová klientela nebude tyto balíčky reflektovat, ale je zde šance získat širší (byť méně solventní) skupinu klientů, kteří si golf oblíbili a nevyhledávají nejprestižnější hřiště. Tady vidím možnost získat i rodiny, kde je častá kombinace muž golfista - žena negolfistka (a tudíž potencionální wellness klientka).

Wellness-golfové balíčky podléhají uniformismu. Pokud vůbec hotel příjde s jiným názvem než „golfový balíček“, obsahem zůstává vždy téměř totéž (viz kapitola 3a). Golfový klient je hlavně konzervativního rázu, což je vidět z chování, oblečení, výběru jídla nejen na



73

golfových turnajích. Nicméně i jeho (nebo jeho doprovod) je třeba pozitivně překvapovat. Příkladem může být „překvapení“ na věžičce Imperialu v Karlových Varech formou minipikniku se svíčkou a decentní hudbou, minidárky nejen v podobě golfových míčků, ale například netradiční zarámovaná fotografie ze starých golfových časů, v ceně pobytu hodina s vizážistou, stylistou, návštěva netradičního místa (podzemí Vřídla v Karlových Varech) apod. Vše s cílem netradičního zážitku, který často nenahradí žádný luxus. Jde o invenci golfových a kulturních referentů, kteří vytvářejí balíčky typu kapitoly 3.1.

5. Závěr Golf a wellnes jako „partneři“ mají před sebou perspektivní budoucnost, což dokládá

zvyšující se počet klientů v oblasti golfu a krátkodobých wellness pobytů. Z lázeňského trojúhelníku jsou po golfové stránce marketingově nejdále Karlovy Vary, v krátkodobých wellness programech dominují Mariánské Lázně. Františkovy Lázně mají wellness-golfové balíčky relativně nejméně propracované, což přisuzuji „mládí“ františkolázeňského hřiště a také „bronzové“ pozici co do významu turismu v rámci lázeňského trojúhelníku.

Negativním faktorem, který zbržďuje úspěšný trend wellness-golfových pobytů, je ekonomická krize a nejasná doba jejího trvání. Odborníci v cestovním ruchu mluví o třech bublinách v cestovním ruchu, které mohou v nejbližší době „splasknout“: neúměrné množství hotelů a penzionů v ČR, kongresový cestovní ruch a třetí bublinou je právě golf. Nárůst golfových hřišť v ČR je enormní a otázkou do budoucna zůstává jejich reálné využití. Vždyť v roce 2000 u nás existovalo 19 registrovaných hřišť, v roce 2010 již 82. Tři prestižní hřiště lázeňského trojúhelníku se však o svou budoucnost bát nemusí. Tradice a kvalita je v návaznosti na lázeňské – a také wellness služby – jistě podrží i v dobách nejtěžších.

6. Literatura ČERTÍK, M., FIŠEROVÁ, V.(2009). Volný čas, životní styl a cestovní ruch. Vysoká škola hotelová, Praha: 2009, ISBN 978-80-86578-93-4. PODĚBRADSKÝ, J.(2008). Wellness v ČR. MPSV Praha: 2008. POLIŠENSKÝ, T.(2010). Golf quide for Czech Republic. Praha: 2010. VYCHODILOVÁ, P.(2010). Golfová turistika jako fenomén CR. Vysoká škola hotelová, Praha: 2010 [ bakalářská práce]. Czech Tourism: Golf – Česká republika – Karlovarský kraj. Praha: 2010. Holiday World 2010: Packages vybraných hotelů 2010. Hotel & Spa, březen 2010, str. 3. C.O.T. business, leden 2009, str. 50. 7. Kontakt Ing. Alena Nigrinová Vysoká škola hotelová v Praze Svidnická, Praha 8 [email protected]



74

POŽADAVKY NA WELLNESS SPECIALISTU - PRACOVNÍKA WELLNESS CENTRA

WORK EXPERIENCE REQUIREMENTS FROM A WELLNESS

CENTRE EXPERT

Josef SINKULE

Abstrakt: Povolání „pracovník wellnesscentra“je stále ještě v současné době pojem nový, v různých zařízeních a jednotlivci různě vyložitelný a v praxi zcela odlišně chápaný. Také požadavky na takového zaměstnance se liší v závislosti na zařízení, ve kterém pracuje a zaměření tohoto zařízení, které je dáno provozovatelem. Je zcela nezbytné tyto požadavky formulovat a sjednotit ve spojitosti s propagací wellness jako životního stylu a certifikací wellness zařízení. Klíčová slova: Pracovník wellness centra, požadavky z praxe Abstracts: The profession of a "wellness centre operator" is a fairly new term, which majority of the public is unfamiliar with. This is reflected in the fact that this very profession differs based on the centre (more specifically on the theme /expertise of the centre as a whole), as do the expectation san operator has to meet. It is crucial to unify these expectations among different wellness centres in order to form a standard which could then be easily connected to building a stronger notion of wellness as a lifestyle and a transparent certification system of the wellness centres, not only in the minds of the people familiar with the topic. Keywords: Operator of a wellness centre, work experience expectations

1. Úvod V tomto příspěvku bych si dovolil především využít svých osobních zkušeností z oblasti,

kterou lze zahrnout pod pojem wellness. Osobní zkušenosti jsem intenzivně získával během posledních několika let, vlastně od doby, kdy jsem začal „koketovat“ s tím, že nabídku našich hotelových služeb rozšířím právě tímto směrem.

Právě v úvodu bych chtěl zdůraznit fakt, který jsem si asi na úplném počátku budování vlastního wellness centra ani neuvědomil. A to je fakt, že tím nejdůležitějším faktorem vlastního wellness bude ve finále právě jeho obsluha, tedy pracovník, který bude v tomto prostoru pracovat, bude za něj zodpovědný a bude jeho pomyslným reprezentantem. Tím bude mít v rukou obrovský potenciál. Potenciál, který bude moci využít pozitivně, ale v konečné fázi také negativně. Tím myslím skutečnost, že svým nekvalifikovaným přístupem dokáže během několika minut v podstatě zničit a znehodnotit celou několikaletou snahu o vybudování a provozování wellness a o postupné formování wellness jako životního stylu.

2. Pracovník wellness centra – wellness specialista Nyní tedy konkrétně z praxe. Začněme tím, jací pracovníci se ucházejí o místo „obsluha

wellness“. Jsou to dle našich zkušeností 4 druhy lidí. Jsou to již absolventi VŠ Palestra, dále pracovníci s různou kvalifikací masáží - maséři, zdravotní sestry a samozřejmě všichni ostatní



75

pracovníci bez potřebné kvalifikace a praxe. Nedá mi to, abych zde nezmínil skutečnost, která se týká právě masérů. Úřady práce v současnosti platí rekvalifikační kurzy, takže v podstatě „chrlí“ kvanta masérů, kteří nemají praxi, mnohdy však mají obrovské požadavky, ale dle našich zkušeností se v praxi téměř vůbec neuplatní. Už je jich prostě moc. Ale toto není předmětem dnešní přednášky a úvahy o tomto problému patří jinam.

Vraťme se zpět k „obsluze wellness“. Musím konstatovat, že snad s výjimkou absolventů speciálního oboru na VŠ Palestra, si nikdo nedokáže představit, co tato pozice přesně obnáší. Pokud chceme prosazovat a prosadit wellness jako životní styl u nás v České republice, musíme zabezpečit dostatečné množství vysoce kvalifikovaných pracovníků. Toto je ale samozřejmě dlouhodobý proces. Než budeme mít dostatek takových lidí, musíme se sami podílet na výchově svých zaměstnanců tímto směrem. Já osobně jdu se svým týmem touto cestou. Z praxe mám jasně formulované požadavky na to, co by měl specialista na pozici „obsluha wellness“ znát a umět.

2.1 Požadavky na wellness specialistu Kvalifikovaný specialista na této pozici by měl především znát a umět pojmenovat

všechny vlivy, které působí na klienta ve wellness. (Dovolte, abych používal zkráceně slovo „wellness“ pro označení wellness prostorů a wellness center, ačkoliv jsem si vědom, že to není úplně správně). Mezi tyto vlivy patří jednotlivé architektonické prvky v prostoru, tepelné režimy, všechny světelné efekty, hudba, klid a pohoda. Z naší praxe Vám mohu prozradit, že jsme vypracovali přímo speciální uvítací projev pro naše nové klienty. Právě v tomto projevu by měla obsluha dokázat klientovi osvětlit všechny vlivy, které na něho budou v průběhu návštěvy wellness působit.

Edukace klientů je velmi důležitá. Obsluha musí být milá, ale přesto profesionální. V našem zařízení například musí hned v úvodu dokázat prosadit i pro mnohé nepopulární předpis, kterým je pobyt v prostorách wellness bez plavek. Dovolte, abych nyní citoval z našeho úvodního projevu: „Proto, abyste mohli uniknout od stresu současného civilizačního nátlaku a pracovního vypětí, je nutno na tomto místě a v tomto okamžiku odhodit, alespoň na dobu pobytu v našem wellness, všechny starosti a stresy. Podle zkušeností z praxe velmi pomůže k tomuto zejména odložení oděvu, „ba přímo jeho odmrštění jako gesto,“ jako akt uvolnění a osvobození těla, které přispěje k nezbytné očistě těla i ducha

Ideální pracovník wellness centra musí mít sám osvojen životní styl wellness a musí v něj věřit. Potom pro něho nebude nikdy problémem edukace klientů v tomto směru. Toto je samozřejmě velmi důležité pro nás pro všechny. Je třeba vysvětlit klientům, co to vůbec znamená pojem wellness, vysvětlit aspekty dodržování správného chování v jednotlivých atrakcích a v celém prostoru. Toto dokonale vysvětlí jen takový člověk, který si sám wellness jako životní styl osvojil, je jeho každodenní součástí a v podstatě životním posláním.

Specialistovi – pracovníku wellness centra – samozřejmě nesmí chybět vynikající technické znalosti o celé technologii daného wellness a také alespoň základní znalosti o hygieně vody. Nepředpokládáme, že by takový pracovník prováděl sám složité opravy či upravoval dané technologické postupy, ale pokud má během provozu wellness sledovat a zapisovat určité hodnoty chemických veličin, což je běžná praxe daná vyhláškami a provozními řády schvalovanými hygienou, měl by vědět, co zapisuje, měl by znát ideální hodnoty a alespoň zhruba mít přehled o tom, co dělat, pokud se nějaká hodnota výrazně mění.

Pracovník wellness centra musí prokázat a denně provádět a dodržovat také dokonalou

znalost úklidu a hygieny a dezinfekce celého prostoru. Uvědomme si, že se jedná o zcela speciální prostory, mnohdy většinou tak zvaně „mokré“, tedy prostory s mimořádnými požadavky na dodržování hygienických předpisů. Dodržování hygieny zde platí stokrát více než v jakýchkoli jiných prostorách. Zaměstnanec musí znát hygienicko-sanitační řád prostor,



76

tento dodržovat, kontrolovat dodržování hygienických pravidel u klientů wellness a musí dokázat také udržet celé prostory wellness v bezvadném hygienickém stavu. Sebemenší pochybení zde může mít nedozírně negativní následky, počínaje tím nejhorším, což je ohrožení lidského zdraví, ale v neposlední řadě také zhoršení stavu celého wellness, což může mít v konečné fázi až negativní dopad na návštěvnost zařízení. Toto může kvalitně zabezpečit a provádět opět jen člověk, který má dodržování hygieny „v krvi“. Obsluha se nesmí bát klienta třeba i důrazně upozornit na něco, co je nepřípustné ve wellness dělat - například velmi hlučné chování, velký počet osob ve vířivce, vstup do vířivky s prostěradlem či pobyt v sauně bez podložky pod sebe.

Velice důležitým požadavkem na pracovníka – zaměstnance wellness centra - je požadavek loajality k firmě. Z praxe víme, že tento zaměstnanec je často vlastně „zpovědnicí“ firmy. Pracovník musí být ke svému zaměstnavateli absolutně loajální, v žádném případě nesmí zveřejňovat jakékoliv osobní informace o firmě či o jejích dalších zaměstnancích. Měl by být přesvědčen, že pracuje na tom nejlepším místě na světě a na svoji pozici být náležitě hrdý. Právě zde platí, že vše souvisí se vším. Pracovník musí být také absolutně profesionální a nesmí přenášet své osobní problémy na klienty.

Pracovník wellness centra by měl také mít vynikající komunikativní schopnosti a schopnost empatie a zároveň alespoň základní marketingové znalosti tak, aby dokázal klientovi nabídnout přímo na místě novou službu, kterou si následně klient objedná.

Zaměstnanec, o kterém hovoříme, by měl mít odborné znalosti z anatomie, fyziologie, zdravotnictví, měl by znát zásady 1. pomoci a pokud zároveň vykonává masáže, což by měl, nebo by alespoň měl být schopen, musí být perfektním odborníkem v oboru masáží s odbornou kvalifikací. Tuto kvalifikaci by si měl samozřejmě v ideálním případě dále rozšiřovat a ve svém oboru se dále zdokonalovat, zajímat se o novinky v daném oboru.

Ze své hotelové praxe také vím, že je velice důležité, aby zaměstnanec na této pozici byl operativní. Operativnost v tomto případě znamená operativní řešení v momentech návalu klientů, v okamžicích technických poruch a v případě mimořádných situací, které samozřejmě někdy nastávají. Takové situace je třeba řešit okamžitě, profesionálně, ale s nadhledem tak, aby klient byl spokojen a nevnímal momentálně vzniklé problémy. Na zaměstnance to v takovýchto chvílích klade vysoké nároky po stránce psychické, asertivní chování je zde na místě.

Ideální zaměstnanec – wellness specialista – by však také neměl být pouhým zaměstnancem, který si odpracuje svoji pracovní dobu a odchází domů. Ideální pracovník sám sleduje nové trendy v oboru wellness, eviduje novinky a snaží se vymýšlet nové možnosti, které by se daly aplikovat v mateřském provozu. Předkládá své návrhy přímo majiteli nebo svému nadřízenému pracovníku a snaží se o to, aby celý wellness provoz prosperoval, vzkvétal a klienti se rádi vraceli.

2.2 Desatero obsluhy Z předchozího je zcela jasné, že požadavky na wellness specialistu kladené v praxi jsou

obrovské a jistě není vůbec jednoduché takového člověka, potencionálního zaměstnance, najít. Problematika obsazování pracovních míst kvalifikovanými pracovníky a jejich fluktuace však není v současné době lehká v žádném oboru, natož pak v oboru tak novém a ještě zcela se vyvíjejícím, jako je obor wellness. Navíc škol, které by vychovávaly opravdu kvalifikované pracovníky na pozici „obsluha wellness,“ je minimum. Hotely, které rozšiřují své služby o služby wellness a zařízení tohoto druhu, přibývají obrovským tempem, kdežto specialistů, kteří by v takovýchto zařízeních mohli kvalifikovaně pracovat, je v současné době absolutní nedostatek. Jak jsem již předeslal, zatím je to na zaměstnavatelích a provozovatelích, aby si ve vlastním zájmu sami vychovávali takové zaměstnance.



77

My v našem hotelovém resortu jsme například dokonce vypracovali tzv. „Základní desatero obsluhy ve wellness“. Já osobně jsem tomu věnoval svůj čas, neboť si myslím, že je to velice důležité. Jak je známo, snadno lze vynechat nebo přejít i některé úkony, které se Vám zdají zcela banální a jednoznačné. Je velice dobré, když má zaměstnanec k dispozici písemnou formu, v níže je přesný popis toho, co má dělat. Popis jednoduše napsaný, nad kterým by se mnozí pousmáli, ale v podstatě popis práce, v němž je řečeno vše. Zcela vzdáleně bychom to mohli přirovnat ke kuchařce. Naše desatero obsluhy opravdu začíná otevřením vchodových dveří do wellness a upozorněním na hlasité příjemné pozdravení klienta a představení se. Možná se Vám to nyní zdá zbytečné, ale věřte, bohužel z praxe mnohokrát ověřeno, že to úplně zbytečné není. Já osobně si myslím, že by každý majitel či provozovatel wellness zařízení měl podobnou „kuchařku“ pro své zaměstnance vypracovat. Některé úkony musí být stejné pro zaměstnance všech zařízení, ale samozřejmě, že každé wellness zařízení je originál svého druhu, takže vždy se bude naše pomyslná „kuchařka“ něčím odlišovat.

3. Závěr Dovolte mi závěrem poděkovat organizátorům za možnost přednést zde svůj příspěvek.

Věřím, že jsem Vám přednesl něco nového z praxe ověřeného. Zároveň vyslovuji svoji prosbu k nám všem, odborníkům v této oblasti. Wellness jako životní styl pomalu, ale jistě, také a možná především díky nám všem, co tu sedíme, proniká mezi veřejnost. Propagace stylu wellness však není vůbec jednoduchá. Žijeme v hektické době, ale všichni víme, že cesta tímto směrem je cesta správná. Chceme-li propagovat wellness jako aktivní životní styl, musíme mít k dispozici kvalifikované a erudované pracovníky, kteří budou schopni toto vykonávat. Na ně musíme klást vysoké požadavky. Jedině pak totiž budeme všichni úspěšní.

4. Kontakt JUDr. Josef Sinkule Darovanský dvůr Resort Darová 3, 338 24 Břasy E-mail: [email protected]



78

EXERCISE WELLNESS

EXERCISE WELLNESS

Daniela STACKEOVÁ

Abstrakt: Práce se zabývá problematikou vlivu cílené pohybové aktivity na psychiku. Tento vliv můžeme obecně popsat jako anxiolytický, antidepresivní a abreaktivní (ve smyslu odreagování od stresu), rovněž tak můžeme tento vliv popisovat v dimenzi prožitku plynutí (flow). Klíčová slova: wellness, aktuální psychický stav, stres, prožitek flow Abstract: This article is focused on the effect of physical activity on psychical state. It can be generally described as stress reduction and abreaction, anxiety and depression reduction, as well as flow experience. Key words: wellness, actual psychical state, stress, flow experience

1. Úvod Vztah mezi pohybovou aktivitou a aktuálním psychickým stavem je jedno ze stále

aktuálních témat sportovní psychologie. Zatímco pro výkonnostního sportovce je důležitá otázka, jak vyladit psychický stav před soutěží, aby dosáhl maximálního výkonu, pro participanty wellness aktivit je pohybová aktivita prostředkem k upevnění zdraví, dosažení psychické pohody a určitým „obohacením života“. Tento vliv nazývá Hošek (2007a) kinezioprotekcí. Fakt, že má pohyb pozitivní vliv na psychiku, je obecně dobře znám. Je možno tento vliv blíže specifikovat, je možno určit optimální pohybový režim z pohledu maximalizace jeho psychologických benefitů? Na to se pokusím odpovědět v mém příspěvku, i s vědomím toho, že určit v tomto smyslu obecná doporučení je obtížné díky tomu, že pocit psychického komfortu neboli pohody je subjektivní, u každého z nás podmíněný jinými parametry, je vždy spojený s určitým somatickým stavem, že vliv dané pohybové aktivity je do značné míry předurčen naší motivací a postojem k ní, také tím, jak se nám v ní daří atd. I přesto se domnívám, že je možné a vhodné při tvorbě pohybových programů ve wellness klást na tyto psychologické faktory důraz a v jejich zohledňování vidím jednu ze specifik welness programů ve srovnání s tradičním „fitness přístupem“. Významu psychologických benefitů pohybové aktivity v motivaci kondičně cvičících byla věnována řada studií (Weyerer, Kupfer, 1994, Taylor, Sallis, Needle, 1985), které svědčí o tom, že mají stejnou, ne-li větší, důležitost než motivy výkonové či estetické.

2. Vliv pohybové aktivity na psychický stav Pokud hovoříme o vlivu pohybové aktivity na psychický stav, můžeme jej obecně

charakterizovat jako vliv abreaktivní (ve smyslu přeladění a odreagování stresu), anxiolytický a antidepresivní (Weinberg, Gould, 1995, Folkins, Sime, 1981, Buckworth, Dishman, 2002). Míra tohoto vlivu a délka jeho trvání je dána řadou faktorů, jak vnitřních (osobnostní faktory, výchozí psychický a somatický stav, zkušenost s danou pohybovou aktivitou a vztah k ní), tak vnějších (typ dané pohybové aktivity, její intenzita, délka trvání a další). Rovněž tak nelze



79

tyto vlivy úplně oddělovat, jelikož jsou vzájemně provázány, např. anxiolytický vliv souvisí s odreagováním stresu apod. a mohou se potencovat.

První výzkumy v oblasti vlivu záměrné pohybové aktivity na náladu (Weinberg, Gould,

1995) byly ve většině případů prováděny na běžcích. Popisuje se tzv. „běžecká špička“ („runner´s high“) jako pocit pohody, relaxace a euforie po běhu. Tento vliv byl zpočátku připisován především produkci endorfinů, jeho mechanismy jsou však složitější. V pozdějších výzkumech byl často srovnáván vliv aerobní a anaerobní pohybové aktivity na náladu. Výsledky těchto studií však nebyly jednotné, a to jak z důvodu metodologické náročnosti organizace podobných sledování, tak z důvodu vlivu dalších faktorů, které ovlivňují konečný psychický stav sledovaných probandů, nicméně jogging a další druhy aerobní pohybové aktivity jsou častěji užívány v terapii depresivních pacientů (Greist, Klein, Eischens et al., 1979, McCann, Holmes, 1984, Hughes, 1984, Martinsen, Medhus, Sandvik, 1985, Harris, 1987).

Touto problematikou se zabýval Raglin (2001), který rovněž zdůrazňuje rozdílnost vlivu pohybové aktivity jak podle jejího druhu, tak podle individuality participanta. Aerobní aktivita podle něj má výrazný vliv na snížení anxiozity a depresivity, který trvá několik hodin a přímo nezávisí na intenzitě aktivity. Silový trénink má podle něj výrazný vliv na redukci anxiozity u těch osob, které mají vysokou tzv. rysovou úzkost jako osobnostní rys. Dále uvádí rozdíl v efektu pohybové aktivity na aktuální psychický stav u psychicky zdravých osob a pacientů trpících úzkostnými nebo depresivními poruchami, kde pohybová aktivita vykazuje vysoký terapeutický efekt (Raglin, 2001, Tkachuk, Martin, 1999). Byl zjištěn pozitivní účinek pohybové aktivity i v terapii jiných psychických onemocnění, rovněž tak přispívá k redukci menopauzálních symptomů (Slaven, Lee, 1997). U nás zpracovala koncept využití pohybu v terapii psychiatrických pacientů (kinezioterapie) Hátlová (2003). Daná pohybová aktivita může s sebou nést i negativní aspekty v situaci, kdy se stává kompenzací, resp. hyperkompenzací jiných problémových oblastí života (Brewer, Petrie, 2002). I když může dojít k dočasné pozitivní změně aktuálního psychického stavu vlivem pohybové aktivity, konečný dopad může být naprosto negativní. Bývá popisována závislost na pohybu, která může vést k vážnému sebepoškozování.

U výkonnostních sportovců bývá vlivem provádění dané sportovní aktivity popisováno lepší psychické zdraví. To bylo prokázáno v rozsáhlé studii s použitím testu POMS (viz dále) pro diagnostiku psychického stavu. Bylo zjištěno, že sportovci vykazují nižší hodnoty v položkách T, D, A, F a C a vyšší hodnoty v položce V. Tento jen bývá nazýván „iceberg profile“ (Morgan, 1980, Berger, B. G., & Owen, D. R., 1988).

POMS (Profile of Mood States) Test POMS je jednou z nejužívanějších diagnostických metod ve sportovní psychologii

pro měření APS (LeUnes, Burger, 1998), proto na tomto místě uvádím jeho stručný popis. Autoři tohoto testu jsou Douglas McNair, Maurice Lorr a Leo F. Droppleman (1971, vydal Educational and Testing Service, U.S.A., 1981). Českou verzi zpracoval prof. František Man. Jeho název ve volném překladu znamená „profil nálady“.

Test obsahuje šest položek: 1. Tension – Anxiety (napětí – úzkost) Adjektiva skórující pro tuto položku označovanou T popisují míru svalového napětí, které

má své projevy somatické i psychomotorické. Jedná se o pocit napětí, třes, podrážděnost, neklid, úzkost a nervozitu apod.

2. Depression – Dejection (deprese – sklíčenost) Tato položka označovaná D je testována pomocí adjektiv charakterizujících pocity vlastní

ceny, resp. bezcennosti, nevýznamnosti, emocionální izolovanosti a pocity bezvýchodnosti a



80

neštěstí (jedná se o výrazy jako nešťastný, zarmoucený, smutný, rozmrzelý, zoufalý, bezcenný, osamělý apod.)

3. Anger – Hostility (hněv, zlost – nepřátelství) Tato položka označovaná A je testována pomocí adjektiv charakterizujících pocity zlosti,

hněvu a antipatie vůči ostatním lidem (jedná se o výrazy jako rozhněvaný, nepřátelský, popudlivý, zlomyslný, nevraživý apod.)

4. Vigor – Activity (energičnost – aktivita) Tato položka označovaná V je testována pomocí adjektiv popisujících stavy aktivity a

dostatku energie (jedná se o výrazy jako živý, aktivní, energický apod.) 5. Fatigue – Inertia (únava – netečnost) Tato položka označovaná F je testována pomocí adjektiv popisujících únavu, netečnost,

nedostatek energie (jedná se o výrazy jako vyčerpaný, netečný, unavený, loudavý apod.) 6. Confusion – Bewilderment (nepořádek – zmatek) Tato položka označovaná C je popisována adjektivy jako nepořádný, zmatený, neschopný

koncentrace, popletený apod. Dotazník obsahuje řadu adjektiv (65) charakterizujících zmíněné stavy, jejichž míra je

vyjádřena pětibodovými numerickými škálami s verbálním zakotvením. Stackeová (2007) tento test použila ve studii zaměřené na změnu aktuálního psychického

stavu vlivem posilovacích cvičení ve fitness centru. U položek T, D a A došlo ke statisticky významnému snížení průměru dané hodnoty po absolvování tréninkové jednotky a u položky V ke statisticky významnému zvýšení dané hodnoty po absolvování tréninkové jednotky. Nebyly zjištěny rozdíly u mužů a u žen.

K pochopení vlivu pohybové aktivity na psychiku významně přispěl Csickszentmihalyiho

koncept prožitku flow. Jedná se o prožitek pohroužení do prováděné aktivity, při kterém prožíváme vnitřní harmonii a uspořádanost, uspokojení pouze z provádění dané činnosti bez vazby na její výsledek, přestáváme vnímat čas a pociťujeme schopnost dokonalého soustředění a vnitřního klidu. Tento prožitek nám může zprostředkovat pohybová aktivita, ovšem individuálně velmi různá, záleží na naší motivaci, individuálních dispozicích, zkušenostech a postojích. Prožitek flow při pohybové aktivitě může být velmi intenzivní s meditačním nábojem. Hošek (2007a) zdůrazňuje jeho význam pro kvalitu života.

3. Anxiolytický vliv pohybové aktivity na psychiku Zatímco antidepresivní vliv pohybové aktivity bývá přičítán spíše produkci látek, jako

jsou endorfiny, anxiolytický vliv je zprostředkován pravděpodobně nejvíce změnou stavu svalového systému. Roli mohou hrát i další faktory, např. opakování určitého pohybu v pravidelném rytmu působí anxiolyticky.

Svalové napětí a jeho distribuce jsou významně ovlivněny naší psychikou. Obecně lze říci, že ve stresu, který je vždy provázen zvýšeným napětím až úzkostí, svalový tonus stoupá, ovšem nerovnoměrně, a v některých svalových skupinách paradoxně dokonce klesá – dochází tedy vlivem stresu k tzv. redistribuci svalového napětí. To má za následek porušení dynamické svalové rovnováhy mezi fázickými a posturálními svaly a vzniká či prohlubuje se tzv. svalová dysbalance, popisovaná v klinických oborech. Psychika je tedy jedním z možných faktorů hrajících roli při jejím vzniku či zhoršení.

Emoční faktory ovlivňují rovněž funkci posturálního svalového systému a stabilitu. Při úzkosti dochází ke zhoršení kvality funkce posturálního svalového systému a stability. Tento vztah vedl k realizaci studie, ve které byly balanční cviky aplikovány v terapii jedinců s úzkostnými poruchami a bylo dosaženo pozitivních změn psychického stavu vlivem tohoto cvičení (Stins et al., 2009). Stins (2009) rovněž zjistil anomálie ve funkci posturálního



81

systému u dětí se zvýšenou hladinou úzkosti. Redfern et al. (2007) zjistili, že osoby trpící generalizovanou úzkostnou poruchou a panickými atakami s agorafobií reagují jinak než kontrolní skupina osob ve studii zjišťující posturální senzitivitu, osoby se zmíněnými poruchami byly více závislé na zrakových podnětech (Redfern et al., 2007).

Vzorec posturální reakce u jedinců trpících úzkostí (může obsahovat všechny uvedené prvky, nebo jen jediný) (Bunkan, 2008):

Kontrakce všech flexorů, obzvláště břišních svalů Elevace a protrakce ramen Flexe v loktech, pronace předloktí, zatnutí pěstí Flexe páteře, kyčlí a kolen Stažení mimických svalů Feldenkreis (http://www.feldenkrais.com/download/senseability/sense24.pdf) popisuje

tento vzorec jako obrannou reakci, která přichází v situaci ohrožení nebo má vztah ke stresu dlouhodobého charakteru. Podobně je změna svalového napětí jako specifická obranná reakce popisována v Lowenově bioenergetické analýze.

Mechanismy vlivu úzkosti na pohybový systém byly nejčastěji, jako již bylo výše popsáno, sledovány u pacientů trpících některou z úzkostných poruch. U těchto pacientů se často setkáváme s myalgií (Goodman et al., 2007). Nejčastějším společným nálezem je zvýšené svalové napětí (Hoehn-Saric et al., 2004), které bývá v klinické praxi označováno také jako limbický hypertonus. Nález vegetativních změn není u úzkostných poruch zdaleka tak konzistentní jako právě nález zvýšeného svalového napětí (Hoehn-Saric et al., 2004).

Emoční stav ovlivňuje kromě stavu svalového systému bezprostředně také proces dýchání, který má rovněž významný vliv na distribuci svalového napětí a další tělesné funkce. Při úzkosti se dech zrychluje, je povrchní a převažuje horní typ dýchání. Dochází jak k okamžité změně, tak při dlouhodobém přetrvávajícím emočním ladění nastává trvalá změna dechového stereotypu. Díky tomuto úzkému vztahu mezi dýcháním a prožíváním můžeme také využít dechová cvičení pro regulaci psychického stavu.

Při změně dýchání dochází u jedinců trpících úzkostí k aktivaci svalů v oblasti krku, ramen a šíje, což vede k protrakci a elevaci ramen a kraniálnímu posunu bránice. Dochází k prodloužení aktivní exspirace v klidu a typickému nádechovému postavení hrudníku. Aktivním výdechem dochází k absenci přirozené odpočinkové pauzy mezi nádechem a výdechem. Dochází také k poklesu plicní ventilace, obzvláště v některých částech, a hrozí vyšší riziko bronchitidy, zápalu plic jiných podobných poruch (Bunkan, 2008). Výzkumy ukázaly, že 80 % těch, kdo trpí chronickými respiračními chorobami, splňují též diagnostická kritéria pro úzkostné a depresivní poruchy (Kunik et al., 2005). Zhoršená funkce bránice má dopad na funkci vnitřních orgánů a může se podílet na vzniku jejich chorob. Při sníženém rozsahu pohybu bránice je omezeno prokrvení pánevního dna a celé pánevní oblasti, což ovlivňuje funkci orgánů zde uložených (Møller et al., 2001; Bunkan, 2008). Může tak dojít k sexuálním poruchám, poruchám menstruačního cyklu, vzniku hemoroidů a poruchám močení. Může také dojít ke vzniku syndromu bolestivé pánve u žen (Kirste et al., 2002). U pacientů s panickými atakami byla zjištěna nižší klidová hladina CO2 ve srovnání s pacienty s generalizovanou úzkostnou poruchou a zdravými osobami (Hegel et al., 1997).

Úpon bránice se nachází v oblasti 10. až 12. hrudního obratle, tedy na stejném místě jako m. transversus abdominis. M. quadratus lumborum a m. psoas major vychází z téže oblasti a oba tyto svaly bývají často v napětí. M. quadratus lumborum a m. iliopsoas mají vlákna, která jsou aktivována v synergii s mm. multifidi a jsou důležitá pro stabilitu bederní páteře. U osob trpících úzkostí souvisí často zvýšené svalové napětí s úponem bránice. Zvýšení svalového napětí vede ke vzniku svalového zkrácení. To pravděpodobně vede ke kompresi kloubů a potencuje rozvoj degenerativních kloubních změn. Je také pravděpodobné, že to může vést ke vzniku neuropatie díky snížené mikrocirkulaci nervů v okolí páteře (Bunkan, 2008).



82

Obecně lze říci, že změnou respiračních funkcí dochází vlivem změny dechového stereotypu k ovlivnění svalového napětí ve svalech podílejících se na procesu dýchání, což může podpořit vznik bolestivých stavů pohybového systému, to působí na naši psychiku jako stresový faktor mimo jiné opět ovlivňující funkci hybného systému a může tak vzniknout „začarovaný kruh“ neustálého prohlubování obtíží. Pohybová aktivita může být právě jednou z možností, jak jej přerušit.

4. Závěr: Jak aplikovat uvedené vědecké poznatky v praxi wellness? Z uvedených poznatků pro praxi wellness vyplývá: pokud usilujeme v rámci pohybového wellness programu o zvýšení kondice, jejím

psychologickým efektem je zvýšení celkové psychické odolnosti a zlepšení psychického ladění (viz „iceberg efekt“)

pohybovou aktivitou zaměřenou na zlepšení kvality funkce pohybového systému ve smyslu harmonizace svalového tonu, zlepšení funkce posturálního systému, zlepšení stability a zlepšení dechových funkcí můžeme cíleně ovlivnit psychické ladění ve smyslu snížení napětí a úzkosti

oba zmíněné vlivy významně přispívají ke zvýšení naší mentální výkonnosti, odolnosti vůči stresu a tím i ke zvýšení kvality života

pro dosažení zmíněných psychologických benefitů pohybové aktivity je nezbytné akceptovat individuální adherenci a motivaci v této oblasti (Hošek (2007b) doporučuje vytvoření vlastní „cvičební niky“ neboli preferenci takové pohybové aktivity, která nám přináší pocity spokojenosti a pohody)

4. Literatura Beginner’s Guide to Feldenkrais Method Lessons [online]. Senseability (A newsletter of applications of the Feldenkrais method of somatic education written by Guild Certified Feldenkrais Teachers). 2002, 24, 3 cit. 2011-10-01]. Dostupné z http://www.feldenkrais.com/download/senseability/sense24.pdf BERGER, B. G., OWEN, D. R. Stress reduction and mood enhancement in four exercise modes: Swimming, body conditioning, Hatha yoga, and fencing. Research Quarterly for Exercise and Sport. 1988, 59, 148-159. ISSN 0270-1367 BREWER, B. W., PETRIE, T. A. Psychopathology in Sport and Exercise. In Van Raalte, J. L., Brewer, B. W. (eds.). Exploring Sport and Exercise Psychology. USA : APA Books, 2002. ISBN 978-1557983558 BUCKWORTHE, J., DISHMAN, R., K. Exercise psychology. USA : Human Kinetics, 2002. ISBN 978-0736000789 BUNKAN, B. H. Kropp, respirasjon og kroppsbilde. Oslo : Gyldendal Norsk Forlag AS 2001, 2008. ISBN 978-82-05-35-184-4 FOLKINS, C. H., SIME, W. E. Physical fitness training and mental health. American Psychologist. 1981, 36, 373-389. ISSN 0003-066X GOODMAN, C. C., KELLY SNYDER, T., E. Differential Diagnosis for Physical Therapists- screening for Referral. Missouri : Sunders, Elsevier Inc., 2007. ISBN 978-0-7216-0619-4 GREIST, J. H., KLEIN, M., H., EISCHENS, R., R., FANS, J., GURMAN, A., S., MORGAN, W., P. Running as a treatment for depression. Comprehensive Psychiatry. 1979, 20, 41-54. ISSN: 0010-440X HÁTLOVÁ, B. Kinezioterapie. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0719-0 HARRIS, D., V. Comparative effectiveness of running therapy and psychotherapy. In MORGAN, W. P., GOLDSTON, S. E. (Eds.), Exercise and mental health. Washington, DC: Hemisphere, 1987. ISBN 0891165649. s. 123-130



83

HEGEL, M., T., FERGUSON, R. Psychophysiological Assessment of Respiratory Function in Panic Disorder: Evidence for a Hyperventilation Subtype. Psychosomatic Medicine. 1997, 59, 224-230. ISSN 0033-3174 HOEHN-SARIC, R., Mc LEOD, D. R., et al. Somatic Symptoms and Physiologic Responses in Generalized Anxiety Disorder and Panic Disorder. An Ambulatory Monitor Study. Arch Gen Psychiatry. 2004, 61, 913-921. ISSN 0003-990x HOŠEK, V. Kinezioprotekce kvality života a kinezioterapie duševních poruch. In HOŠEK, V., TILINGER, P. (eds.), RYCHTECKÝ, A. (rec.) Psychosociální funkce pohybových aktivit jako součást kvality života dospělých. 1.vyd. Praha : FTVS UK, 2007 (a). ISBN 978-80-86317-53-3. str. 5-8 HOŠEK, V. Sport a osobní pohoda. In HÁTLOVÁ, B., WAIC, M. (recs.), FIALOVÁ, L. (ed.) Wellness, zdraví a životní styl. Vyd. 1. Praha : FTVS UK, 2007 (b). ISBN 978-80-86317-54-0. str. 41-48 HUGHES, J. R. Psychological effects of habitual aerobic exercise: A critical review. Preventive Medicine. 1984, 13, 66-78. ISSN 0091-7435 KIRSTE, U., HAUGESTAD, G. K. Kroniske Bekkensmerter hos Kvinner. Tidsskr Nor Lægeforen. 2002, 122, 1223–7. ISSN 0029-2001 KUNIK, M. E., ROUNDY, K., VEAZEY, C. et al. Surprisingly High Prevalence of Anxiety and Depression in Chronic Breathing Disorders. American College of Chest Physicians. Chest. 2005, 127, 1205-1211. ISSN 0012-3692 MØLLER, T., HEGNA, E. A. Behandling i Angstgruppe- nytte og utbytte. Tidsskr Nor Lægeforen. 2001, 20, 121, 2370–2. ISSN 0029-2001 LEUNES, A., BURGER, J. Bibliography on the Profile of Mood States in sport and exercise, 1971-1998. Journal of Sport Behavior. 1998, 21, 53-70. ISSN: 0162-7341 MARTINSEN, E. W., MEDHUS, A., SANDVIK, L. Effects of aerobic exercise on depression: A controlled study. British Medical Journal. 1985, 291, 109. ISSN 0959-8154 McCANN, I. L., HOLMES, D. S. Influence of aerobic exercise on depression. Journal of Personality and Social Psychology. 1984, 46, 1142-1147. ISSN 0022-3514 McNAIR, D. M., LORR, M., DROPPLEMAN, L. F. Manual for the Profile of Mood States. San Diego: Educational and Industrial Testing Services, 1971 MORGAN, W. P. Test of champions: The iceberg profile. Psychology Today. 1980, 14, 92-99, 102, 108. ISSN 0033-3107 RAGLIN, J. Physical Activity and Mental Health : A Complex Relationship. In Perspectives and Profiles – Book of Abstracts of the 6th Anunual Congress of the European College of Sport Science and 15th Congress of the German Society of Sport Science in Cologne, 24-28. 7. 2001. Germany, Cologne : Sport und Buch Strauss GmbH, 2001. ISBN 3-89001-235-3. s. 26 REDFERN, M. S., FURMAN, J. M., JACOB, R. G. Visually Induced Postural Sway in Anxiety Disorders. J Anxiety Disord. 2007, 21, 5, 704–716. ISSN 0887-6185 SLAVEN, L., LEE, CH. Mood and symptom reporting among middle-aged women: The relationship between menopausal status, hormone replacement therapy, and exercise participation. Health Psychology. 1997, 16, 3, 203-208. ISSN 0278-6133 STACKEOVÁ, D. Psychological Benefits of Fitness - Possibilities of Actual Psychical State Changes. Acta Universitatis Carolinae, Kinantropologica. 2007, 43, 2, 27-33. ISSN 1212-1428 STINS, J. F., LEDEBT, A., EMCK, C., et al. Patterns of Postural Sway in High Anxious Children. Behavioral and Brain Functions. 2009, 5, 42, 1-9. ISSN 1744-9081 TAYLOR, C. B., SALLIS, J. F., NEEDLE, R. The relation of physical activity and exercise to mental health. Public Health Reports. 1985, 100, 195-201. ISSN 0033-3549



84

TKACHUK, G. A., MARTIN, G. L. Exercise Therapy for Patients With Psychiatric Disorders: Research and Clinical Implications. Professional Psychology: Research and Practice. 1999, 30, 3, 275-282. ISSN 0735-7028 WEINBERG, R.S., GOULD, D. Foundations of Sport and Exercise Psychology. USA : Human Kinetics, 1995. ISBN 0-87322-812-x WEYERER, S., KUPFER, B. Physical exercise and psychological health. Sports Medicine. 1994, 17, 108-116. ISSN: 0112-1642 5. Kontakt PhDr. Daniela Stackeová, Ph.D. FTVS UK Praha E-mail: [email protected]



85

SROVNÁVACÍ ANALÝZA POHYBOVÝCH AKTIVIT ŽEN

A COMPARATIVE STUDY OF THE PHYSICAL ACTIVITIES OF WOMEN

Radka STŘEŠTÍKOVÁ, Zora SVOBODOVÁ

Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku bylo zjistit, proč ženy ve svém volném čase sportují, a následně tyto odpovědi porovnat vzhledem k věkovým kategoriím. Z odpovědí respondentek bylo zjištěno, že pro ženy ve věku 20 – 25 let je nejvyšší motivací k pohybové aktivitě zdraví, oproti tomu ženy ve věku 30 – 35 upřednostňují zájem o sport. Klíčová slova: Pohybová aktivita, ženy, motivace Abstract: The aim of this paper was to determine why women in their free time are doing sports and then compare these responses due to the age categories. The answers of the respondents found out that for women aged 20 to 25 years their health is the greatest motivation for doing physical activities, as opposed to women aged 30 to 35 who prefer interest in sports. Key words: Physical aktivity, women, motivation

1. Úvod Nároky kladené na ženu v průběhu posledního desetiletí prudce stoupají. Životní styl,

kvalita života, ale i pohybové aktivity jsou stále častěji diskutovaná témata současné společnosti. Požadavkem je často potřeba vylepšení tělesného vzhledu a v neposlední řadě i zvýšení zdatnosti, jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti. Ženy vyhledávají především kompenzaci nedostatku pohybového zatížení jako důsledku současného způsobu života (Novotná, 2006).

Tělesná námaha a pohyb postupně z našeho života mizí. Na snižování tělesné aktivity se podílí zejména automatizace a využívání moderních technik (jezdící schody, výtahy, automobily apod.) a to jak v zaměstnání, tak v průběhu trávení volného času.V průběhu dne je několik oblastí pohybové aktivity, která je vykonávána. Je to aktivita v zaměstnání, dále je to aktivita při dopravě a aktivita při domácích činnostech (úklid, péče o děti, o domácnost, práce na zahradě) a aktivita ve volném čase. Stále přibývá sedavých zaměstnání, při kterých je pohybová aktivita minimální. Proto je důležité pohybovou aktivitu doplnit ve volném čase (Papežová, 2008).

Ženy ve věku 30 – 45 let vyhledávají pohybové aktivity především jako kompenzaci nedostatku pohybového zatížení, a to v důsledku současného způsobu života. Požadavkem je často potřeba vylepšení tělesného vzhledu, redukce hmotnosti, zvýšení zdatnosti jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti. Zájem žen o pohybové aktivity stoupá, ale v praxi se objevují problémy v uplatňování vhodných pohybových režimů, a to v důsledku časové náročnosti v zaměstnání, práci v domácnosti, starosti o děti (Střeštíková, 2011).



86

Většina žen středního věku má sedavé zaměstnání nebo zaměstnání, které vynucuje setrvání po dlouhou dobu ve statické poloze, a většina z nich již v tomto věku pociťuje určité zdravotní obtíže (Knappová, 2008).

Ženy ve věku 20 – 25 jsou mnohdy studující nebo právě nastoupily do zaměstnání, většina z nich je svobodná, takže využití volného času je jiné, nežli u žen staršího věku. V této skupině se teprve začíná projevovat stabilita postoje k pohybovým aktivitám a také výběr vhodné pohybové aktivity je jiný než u žen starších (Svobodová, 2006).

Domníváme se, že bude přínosné srovnat výsledky a vyhodnotit rozdíly mezi těmito skupinami.

Důvody pro provádění pohybové aktivity: být zdravé, být fit, zvládat denní starosti a prožívat plně svůj život cílem není jen sportovní výkonnost, ale především kompenzace nedostatku

pohybového zatížení jako důsledku současného způsobu života potřeba vylepšení tělesného vzhledu (redukce hmotnosti) zvýšení zdatnosti jako podmínka posílení vlastního sebevědomí a samostatnosti pozitivní vliv na celkovou výkonnost člověka bez striktního dělení na pracovní a

duševní výkonnost reguluje rizikové faktory civilizačních chorob odolávat stresu přispívá obecně k plnějšímu prožití života ovlivňuje psychiku pozitivními účinky redukuje výskyt zdravotních problémů 2. Cíle práce Cílem práce bylo zjistit a porovnat, jaká je motivace žen k provádění pohybových aktivit

ve věku 20 – 25 let a 30 – 35 let. 3. Metodika 3.1 Popis a charakteristika souboru Výzkumný soubor tvořilo 127 žen ve věku 30 – 35 let a 70 žen ve věku 20 – 25 let. Do

zkoumaného vzorku byly oslovovány ženy náhodným výběrem, tak aby měly stejnou šanci být součástí tohoto vzorku a aby reprezentovaly všechny známé a neznámé vlastnosti populace, v našem případě jejich pohybovou aktivitu. Tázané ženy ve věku 30 – 35 let, různého zaměstnání (sekretářky, kuchařky, učitelky, ženy na mateřské dovolené), byly osloveny v Brně a v okolí Brna. Ženy ve věku 20 – 25 let jsou studentky Masarykovy univerzity v Brně.

3.2 Dotazník Základem celého výzkumného šetření se stal vytvořený dotazník pohybové aktivity.

Dotazník jsme vytvořili na základě studia literatury a upravili jej pro potřeby výzkumu. Pro zvýšení validity a reliability byla konečná verze dotazníku konzultována se 4 odborníky z oblasti psychologie, kinantropologie, pedagogiky a sociologie. Po závěrečné úpravě jsme zahájili předvýzkum a poté následoval vlastní výzkum. Předvýzkum proběhl v srpnu 2009 a vlastní výzkum byl realizován v období září – prosinec 2009.

Dotazník pohybové aktivity obsahuje otázky na zjištění základních údajů charakterizujících sledovaný soubor respondentek, typu zaměstnání, pohybové aktivity (druhu, frekvence, motivace), subjektivního hodnocení zdravotního stavu a subjektivního posouzení dodržování zdravého životního stylu (pravidelné sportování, racionální výživa, relaxace).



87

3.3 Základní charakteristika souboru Tab. 1 Základní charakteristika souboru - věk žen

Věk celkem 20 - 25 let 30 - 35 let

N 70 127 197 % 36 64 100

V tabulce 1 vidíme, že více je zastoupena kategorie žen věku 30 - 35 let, a to 64 %. Žen ve

věku 20 - 25 let bylo 36 %. 4. Výsledky Důvody vedoucí ženy k provádění pohybových aktivit V této části se budeme zabývat důvody a motivy, které vedou ženy k provádění

pohybových aktivit. Hodnotily jsme, jaký je nejčastěji uváděný důvod pro provádění pohybových aktivit žen daných věkových kategorií. Poté jsme je porovnaly a vyhodnotily.

Ženy odpovídaly na otázku v dotazníku, z jakého důvodu sportují. Měly na výběr z 9 možností, 10. důvod byl jiný, aby mohly dopsat svůj důvod, který nenašly v nabídce. Poslední možnost byla negativní pro případ, že nesportují. Ženy mohly označit více možností.

Tab. 2 Tabulka četností důvodů sportování

20 – 25 let 30 – 35 let

Absolutní četnost

%

Absolutní četnost

%

1 baví mě to 55 79 % 88 69 % 2 chci zhubnout 49 70 % 40 31 % 3 společenská událost 41 59 % 32 25 % 4 způsob relaxace 49 70 % 80 63 %

5 zlepšení fyzické kondice

63 90 % 66 52 %

6 zdraví 66 94 % 71 56 % 7 pěkná postava 60 86 % 54 43 % 8 aktivní trávení času 46 66 % 40 31%

9 odpoutání se od problémů

37 53 % 41 32 %

10 jiný důvod 9 13 % 4 3 %

Důvod sporto-vání

11 necvičím 5 7 % 6 5 % Celkem 480 687 % 522 410 %

Tabulka 2 dává přehled absolutních četností jednotlivých sledovaných kategorií důvodů sportování a procentuální relativní četnosti vztažené k celkovému počtu respondentek. Z tabulky lze vyčíst, že nejčastějším důvodem, který vede dotázané ke sportu, je ve věkové kategorii 20 – 25 let zdraví a ve věkové kategorii 30 – 35 let zájem o sport. Na opačném konci pomyslného žebříčku se umístily v obou věkových kategoriích argumenty jiný důvod a necvičím. Následující grafy ukazují přehlednější zastoupení odpovědí.



88

Důvod sportování ženy 20 - 25 let

0

10

20

30

40

50

60

70

zdra

ví

zlepš

ení fy

zické

kondic

e

pěkn

á posta

va

baví

mě

to

způs

ob re

laxac

e

chci

zhub

nout

aktiv

ní tr

áven

í čas

u

společe

nská

událo

st

odpo

után

í se

od pr

oblémů

jiný dův

od

nesp

ortuji

četnost

Obr. 1 Motivace k pohybovým aktivitám u žen ve věku 20 – 25 let

Důvod sportování ženy 30 - 35 let

0

1020

30

4050

60

70

8090

100

baví

mě

to

způs

ob re

laxac

e

zdra

ví

zlepš

ení fy

zické

kondic

e

pěkn

á posta

va

odpo

után

í se

od pr

oblémů

chci

zhub

nout

aktiv

ní tr

áven

í čas

u

společe

nská

událo

st

necv

ičím

jiný dův

od

četnost

Obr. 2 Motivace k pohybovým aktivitám u žen ve věku 30 – 35 let



89

5. Diskuze Respondentky odpovídaly na otázku motivace k pohybovým aktivitám. Vycházely jsme

z konstatování mnohých autorů (Novotná, 2006 a dalších) a předpokládaly jsme, že mezi nejčastěji uváděné důvody pro provádění pohybových aktivit budou patřit vylepšení tělesného vzhledu a zvýšení zdatnosti. U žen ve věku 20 – 25 let byl nejčastěji uváděným důvodem zájem o zdraví, poté zlepšení fyzické kondice a pěkná postava, což nám částečně potvrdilo náš předpoklad. Oproti tomu ženy ve věku 30 – 35 vybíraly nejvíce zájem o sport, relaxaci a také zdraví. Rozdíly v motivaci k pohybovým aktivitám mezi těmito skupinami tedy nejsou nijak významné, ženy ve věku 20 – 35 stále mají potřebu zvyšovat svoji kondici, starat se pohybem o svoje zdraví a vzhled, u žen starších je již důležitá potřeba relaxace.

6. Závěr V příspěvku jsme se zabývaly důvody vedoucími ženy k provádění pohybových aktivit.

Cílem práce bylo zjistit, proč ženy sportují, a následně tyto odpovědi porovnat vzhledem k věkovým kategoriím. Respondentky měly v dotazníku možnost označit možnosti, proč provádějí pohybové aktivity. Na výběr měly 9 možností, k tomu byla možnost otevřené odpovědi pro jiný důvod, který nebyl uveden v nabídce. Poslední odpověď byla negativní, tedy pro ženy, které nesportují. Tázané ženy mohly vybrat více možností. Ve výčtu všech odpovědí byl u žen ve věku 20 – 25 let nejvíce uváděný důvod zdraví a u žen věkové kategorie 30 – 35 let zájem o sport. 7. Literatura KNAPPOVÁ, V. Změna pohybového režimu žen středního věku ve vztahu ke kvalitě držení těla v návykovém stoji. In Sport a kvalita života 2008. Sborník abstrakt mezinárodní konference konané 6.-7. listopadu 2008 v Brně. ISBN 978-80-210-4716-7 NOVOTNÁ, V., ČECHOVSKÁ, I., BUNC, V. Fit programy pro ženy: průvodce kondiční přípravou. Praha: Grada Publishing, 2006. 225 s. ISBN 8024711915. PAPEŽOVÁ, K. Životní styl žen v průběhu života. Diplomová práce, Brno 2008 STŘEŠTÍKOVÁ, R. Analýza pohybové aktivity žen ve věku 30 – 45 let s ohledem na vybrané faktory životního stylu, Disertační práce , Brno, 2011 SVOBODOVÁ, Z. Analýza postojů ke sportovním pohybovým aktivitám v životě studentů MU, Disertační práce , Brno, 2009 8. Kontakt Mgr. Radka Střeštíková, Ph.D., Mgr. Zora Svobodová, Ph.D. Fakulta sportovních studií MU Brno Brno, Údolní 3, 60200 [email protected], [email protected]



90

CVIČENÍ NA BALANČNÍCH POMŮCKÁCH – NOVÉ TRENDY VE VÝUCE TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTOVNÍM TRÉNINKU

EXERCISE OF BALANCE AIDS – NEW TRENDS IN TEACHING

PHYSICAL EDUCATION AND SPORTS TRAINING

Zora SVOBODOVÁ, V. VEČEŘOVÁ, J. CACEK, R. STŘEŠTÍKOVÁ,

Abstrakt: Příspěvek seznamuje s tématem balančního cvičení, možnostmi jeho využití v základní tělesné výchově a tréninkovém procesu, dále pak nabízí rozbor různých aspektů balančního cvičení. Kapitoly pojednávají o podstatě, využití a zdravotních aspektech, popisují některé z balančních pomůcek a možnosti jejich využití. Klíčová slova: Balanční cvičení, balanční pomůcky, tělesná výchova. Abstract: Post introduces the theme balance exercise possibilities of their use in basic physical education and training process, then provides an analysis of various aspects balance exercise. Chapters discuss the nature, use and health aspects, describe some of the tools of balance and possibility of their use. Key words: Balance exercises, balance aids, physical education

1. Úvod Podstatou všech balančních cvičení je udržet statickou nebo dynamickou rovnováhu, buď

pouze s vlastním tělem, nebo na speciálních balančních, neboli rovnovážných pomůckách. Balanční cvičení lze zaměřit na jednotlivé svaly i na celé svalové skupiny. Součástí cvičebních programů jsou jak relativně jednoduché cviky pro naprosté začátečníky, tak také cviky, které zvládají i velmi dobře trénovaní jedinci pouze s velkými obtížemi. V obou případech toho lze dosáhnout neustálým zapojováním svalů středu těla (core) pro udržení rovnováhy. Pro svaly středu se také používá výraz „hluboký stabilizační systém“, ten zahrnuje bránici, břišní svaly – příčný, vnitřní šikmé, svaly dna pánevního a hluboké svaly zádové.

Cvičení tak zlepšuje schopnost udržet vzpřímenou pozici a zapojit správné svalové řetězce v daném okamžiku, vnímání svého těla – jakou pozici tělo zaujímá v prostoru a také vnímání jeho jednotlivých částí. Ze zdravotního hlediska má tedy balanční cvičení tyto výhody: dosažení optimální fyziologické rovnováhy, efektivnější zapojování svalů středu těla, zpevnění šlach a vazů hlavně hlezenních kloubů, zvyšování pohyblivosti.

Všechny aspekty takového cvičení lze využít jak ve výuce základní tělesné výchovy na všech stupních – základních, středních a vysokých škol, tak pro doplňkový a kompenzační tréninkový program u výkonnostních a vrcholových sportovců. U běžné populace lze cvičením dosáhnout zlepšení kondice, pohyblivosti, koordinace, dobrého pocitu ze cvičení a také relaxace. Přidáním balančních cviků také dosáhneme větší atraktivity hodin tělesné výchovy (Cacek a kol., 2010).

V případě fyzické přípravy výkonnostních a vrcholových sportovců pak používáním balančních cvičení lze docílit výborných výsledků z hlediska prevence akutních i chronických poranění, zvyšování výkonnosti a kompenzace jednostranného zatížení pohybového aparátu.



91

Jako u všech cvičení, i u balančních, musí být prováděné pohyby vykonávány technicky správně. Zamezíme tak možným poraněním a posílíme opravdu ty skupiny svalů, na něž se chceme při posilování zaměřit. Proto je nezbytně nutné, aby si tohoto učitelé, trenéři a lektoři, kteří taková cvičení vedou, byli vědomi a prošli speciálním seminářem nebo školením.

2. Balanční pomůcky Balančních pomůcek je v současné době celá škála – např. fitbally, čočky, dvoučočky,

kolébky, balanční plošiny v různých provedeních, overbaly. Používání těchto pomůcek má svá specifika a pro konkrétní cvičení je vždy nutné použít tu, která je vhodná.

Mezi nejčastěji používané řadíme balanční polokoule, úseče - BOSU®, fitball, čočku, a ty také považujeme pro školní potřeby za nejvhodnější.

V našem příspěvku se zaměříme právě na tyto pomůcky. 2.1 Balanční polokoule (úseče) - BOSU® Bosu® Balance Trainer je oficiální název pro balanční vzduchovou úseč, která se na

světovém trhu v oblasti fitness objevila v roce 2000 a byla vynalezena Davidem Weckem (USA). Je to univerzální balanční pomůcka, kterou využívají jak vrcholoví sportovci, tak i ti, kteří hledají pro sebe vhodné rekreační pohybové aktivity. Tato pomůcka se také používá v oblasti rehabilitačního cvičení. Název vychází ze zkrácení anglického významu této pomůcky „both sides up“ , a znamená, že se dá používat buď plošinou nahoru, nebo dolů. Je navrženo tak, že při cvičení na něm je nutné udržovat rovnováhu při jakékoli pozici.

Největší výhodou cvičení na balanční polokouli je tedy stimulace rovnováhy. Nestabilní plocha vyžaduje udržovat těžiště těla v takové pozici, aby nedošlo k pádu. Rovnováha představuje základní stavební kámen každého řízeného pohybu. Bez rovnováhy a svalové kontrakce (iniciátor produkce síly) není reálný řízený pohyb těla sportovce.

Podle zaměření cvičební hodiny na Bosu® pak dělíme na kardiovaskulární (aerobní) trénink, silový trénink, rozvíjení flexibility, relaxace, posilování stabilizačních svalů a rehabilitace (Střeštíková, Svobodová, 2010).

Velký míč - fitball Velký nafukovací elastický míč z umělé hmoty je nejznámější balanční pomůcka, která se

používá pro posilovací a kardiovaskulární trénink, ke zvýšení kloubní pohyblivosti a celkovou ohebnost již delší dobu. Vyrábí se v různých velikostech a barvách, liší se druhem použitého materiálu odolností vzhledem k zatížení, pružností a povrchovou úpravou.

Podle zaměření cvičební hodiny lze rozdělit na kardiovaskulární – aerobik na fitballech, silový trénink, rozvíjení flexibility, relaxace, posilování stabilizačních svalů, rehabilitace a relaxace.

Čočka, dvoučočka Čočka a dvoučočka jsou multifunkční cvičební pomůcky vhodné ke cvičení rovnováhy,

koordinace a síly. Tlak vzduchu lze pomocí jehlového ventilu přizpůsobit individuálním požadavkům.

Využití těchto pomůcek doporučujeme pro jemné techniky cvičení koordinace celého těla, posílení dolních končetin a koordinace.

2.2 Balanční cvičení a rozvoj pohybových schopností Balanční cvičení mohou představovat prostředek rozvoje prakticky všech pohybových

schopností. Pro rozvoj některých se hodí více, pro jiné zase méně. Většina cvičitelů však balančních pomůcek využívá k rozvoji dvou spolu úzce souvisejících pohybových schopností:

silové schopnosti a koordinační schopnosti.



92

Pozitivní efekt balančních cvičení tak může směřovat do roviny rozvoje statické i dynamické, rovnováhy či orientace v prostoru. Zvýšená úroveň balanční schopnosti se pozitivně promítá do schopnosti zapojovat hluboký stabilizační systém v běžných každodenních nárocích na pohybový aparát. Tím předcházíme hlavně bolesti v oblasti páteře, což je v současné době jeden z nejrozšířenějších problémů populace, ta primárně pramení z nedostatečné připravenosti hlubokých stabilizátorů páteře a pánve nebo z jednostranného přetěžování pohybového aparátu (Cacek, J. a kol. 2008).

V současné době můžeme pohybové schopnosti rozdělit na: koordinace, rovnováha, rytmická schopnost, reakční a kinesteticko-diferenciační schopnost.

Prostorově orientační schopnost Představuje takovou koordinační schopnost, která cvičenci umožní co nejpřesněji

zhodnotit prostorové vztahy, tedy směry, vzdálenosti (i ve vztahu k času). Důležitým zdrojem informací, který prostorové orientace upřesňuje, je periferní vidění.

Rovnovážné schopnosti Dané schopnosti umožňují udržet tělo nebo jeho části v relativně stabilní poloze. Pokud

dojde k narušení rovnovážné polohy vnějšími silami, je úkolem rovnovážných schopností tuto polohu obnovit.

Odborné prameny se nemohou plně shodnout, zda úroveň rovnovážné schopnosti vyplývá primárně z opakování určitého cvičení, jež ovlivňuje rovnovážné adaptace skrze zvýšení citlivosti vestibulárního systému (motorické odpovědi), nebo ze schopnosti selekce významných proprioceptivních a vizuálních podnětů – je dána opět opakováním konkrétních cvičení.

Většina odborníků zastává názor, že úroveň rovnovážné schopnosti je vrozená, přesto je však možné ji pravidelným cvičením ovlivnit. Jako výhodné se z tohoto pohledu jeví zařazovat balanční cvičení na nestabilních plošinách (Cacek a kol., 2008).

Rovnovážné schopnosti dále dělíme na statickou, dynamickou a balancování. Rytmická schopnost Rytmus představuje dynamicko – časové členění pohybu. Většině učitelů, cvičitelů i

trenérů se při vyslovení pojmu rytmus asociuje rytmus hudební, překážkový, některým potom rytmus hry aj. Rytmizováním cyklické pohybové činnosti i stanovením optimálního tempa (frekvence) dochází k automatizaci pohybů, a tím k zdokonalování techniky.

Reakční schopnost Reakční schopnost je schopnost těla či jeho částí reagovat pohybem co možná nejrychleji

na určitý podnět či soubor podnětů. Doba mezi podnětem a pohybovou reakcí se nazývá reakční čas (čas odpovědi).

Na balančních pomůckách můžeme efektivně rozvíjet rychlost reakce na různé podněty (jednoduché, složité, hmatové, sluchové, zrakové). Výhodou oproti reakcím ve stabilních podmínkách je kontrahování velkého množství svalů v čase, které umožní procvičit komplexně řadu svalových skupin.

Kinesteticko-diferenciační schopnost Touto schopností je významným způsobem determinována ekonomičnost pohybu. Ideální

pohyb je z hlediska kinesteticko-diferenciační schopnosti proveden přesně, v souladu s kritérii optimální techniky. Jako synonymum kinesteticko-diferenciační schopnosti je často vnímána prostorově-orientační schopnost. Jedná se o schopnost určit a adekvátně změnit postavení a pohyb těla v prostoru.



93

2.3 Zdravotní aspekty cvičení na balančních pomůckách Při balančních cvičeních lze cvičící naučit správně aktivovat a zapojovat svaly středu,

protože právě neschopnost aktivovat nejdůležitější stabilizační sval (hluboké svaly zádové) je největším limitujícím faktorem populace.

Pro srdce – rozšíření komor, zvýšení srdečního objemu, snížení klidové srdeční frekvence, ekonomičtější práce srdce.

Pro krevní oběh – zlepšení prokrvení kosterního svalstva, snížení cévního periferního odporu.

Pro krev – zmnožení krevní plazmy, zlepšení přenosu kyslíku ke svalům, snížení tuku v krvi, pokles hladiny cholesterolu.

Zvýšení pracovní kapacity organizmu při srovnatelné srdeční činnosti. Ekonomičtější dýchání, prohloubení dechu, zlepšená pohyblivost bránice, vyšší

kapacita plic. Rozvoj silových schopností. Optimální zapojování posturálních a fyzických svalů způsobuje držení těla, předchází

vzniku svalových dysbalancí a zdravotních problémů pohybového aparátu. Redukce hmotnosti. 2.4 Možnosti zaměření cvičebních hodin tělesné výchovy a tréninkových jednotek Kardiovaskulární cvičení: cvičí se při vyšší intenzitě, díky tomu posílíme oběhový

systém, aerobní trénink, spalujeme hodně kalorií, jednoduché aerobní bloky, komplexní posilovací cviky.

Intervalové cvičení: střídání aerobních bloků (cca 5 min) a bloků posilovacích (cca 2 min). Hodina zaměřená na adaptaci organizmu na nové podněty.

Balanční cvičení: celá hlavní část je složena z rovnovážných cvičení v různých polohách.

Kruhový trénink: kombinujeme aerobní a posilovací stanoviště. Individuální cvičení: možnost individuálního přístupu podle požadavku cvičícího. Kompenzační cvičení: trénink pro vrcholově sportující zaměřený na vyvážení

jednostranné zátěže v daném sportu (Střeštíková, Svobodová, 2010). 2.5 Bezpečnost cvičení Při využívání balančních pomůcek v tělesné výchově bychom se měli vyvarovat situací, u

nichž hrozí riziko traumatických stavů. Řada rizik souvisí s nevhodným oblečením, obutím a nošením šperků při výuce, či chybným prováděním pohybu. Vždy volíme obtížnost podle úrovně cvičících – cvičení lze provádět v jednodušší a složitější variantě, je nutné cvičit pomalu a postupně přidávat rychlost a obtížnost, nepřeceňovat síly cvičících, při cvičení stále sledujeme příznaky přetížení organizmu.

Věnujeme dostatečný čas na zvládnutí techniky cvičení. Při cvičení je důležité mít dostatečný prostor, aby všichni cvičící mohli bezpečně cvičit. Při aerobních hodinách na Bosu® a fitballech je nutné používat vhodnou obuv, pomalé formy – balanční, strečink, relaxace, rehabilitace – je možné cvičit bez obuvi.

2.6 Správná technika cvičení Správný postoj – páteř a pánev je neutrálním postavení, tzn. páteř dvojitě esovitě

prohnutá. Při nesprávném fyziologickém postavení obratlů dochází během celého dne (při dynamických pohybech, ale např. i při sedu s kulatými zády) k vychýlení obratlů a



94

meziobratlových destiček a toto může vést k nezvratným poškozením, bolesti nebo zranění dolní části zad.

Správný postoj je předpokladem správného držení těla, které vyžaduje zapojení svalů středu (core). Jejich nejdůležitější úkol je držení a práce těla jako celku. Nefunkční a špatné zapojování posturálních a fyzických svalů způsobuje špatné držení těla, svalové dysbalance a zdravotní problémy pohybového aparátu.

Na Bosu® vystupujeme vždy na plná chodidla, až na vrchol kopule, kolena mírně pokrčená, paže se aktivně podílí na pohybu a udržení stability. Z Bosu® dolů sestupujeme vždy dozadu nebo stranou, vždy v bezpečné vzdálenosti od lemu.

3. Závěr Balanční cvičení jsou součástí nabídky ve fitness centrech a tréninkových procesech

výkonnostních a vrcholových sportovců a postupně je také učitelé zahrnují do výuky tělesné výchovy. Také v nabídce pohybových aktivit v rámci předmětu Tělesné výchovy na Masarykově univerzitě jsou nové hodiny s využitím balančních pomůcek - Bosu®, Balanční cvičení, Kardio trénink, Pilates s pomůckami. I v hodinách sportovních her jsou balanční cvičení vítaným zpestřením - jako prevence zranění, kompenzace jednostranného zatížení pohybového aparátu a relaxace v závěru hodin. Na základě zkušeností z využití balančních pomůcek v těchto typech hodin jsme vypracovali výukový materiál Cvičení na balančních pomůckách – preventivní faktor úrazových stavů ve sportovních hrách v rámci projektu OPVK „ Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě“(www.fsps.muni.cz).

4. Literatura CACEK, J., et al. Trénink jádra (Core training). Atletika, 2008, 60, č. 1, s. 18-21. ISSN 0323-1364. STŘEŠTÍKOVÁ, R., SVOBODOVÁ, Z. Bosu – Nový předmět na fakultě sportovních studií. In: Měsíčník Masarykovy univerzity - muni.cz Brno : MU, Ročník 6., 2010. ISSN 1801-0806. CACEK, J., VEČEŘOVÁ, V., SVOBODOVÁ, Z., BUBNÍKOVÁ, H. Cvičení na balančních pomůckách – preventivní faktor úrazových stavů ve sportovních hrách. Projekt OPVK: Na hřišti i na vodě být s dětmi vždy v pohodě. Registrační číslo: CZ.1.07/1.3.00/14.0091. 2010 CACEK, J., BUBNÍKOVÁ, H., LAJKEB, P., MICHÁLEK, J. Balanční polokoule v tréninku atleta. Atletika, 2008, 60, č. 2, s. 18-21, ISSN 0323-1364. /http://www.fsps.muni.cz/sdetmivpohode/kurzy/micovesporty/ 5. Kontakt Mgr. Zora Svobodová, Ph.D. Fakulta sportovních studií, MU Brno Brno, Údolní 4 [email protected]



95

EDUKACE KLIENTŮ VE WELLNESS

EDUCATION OF THE CLIENTS IN WELLNESS

Markéta ŠAUEROVÁ

Abstrakt: Text věnuje pozornost způsobům edukace klienta a jeho motivaci ke změně životního stylu, zejména oblastem, na něž by se měli odborníci při práci s klientem zaměřovat primárně. Uvažuje směry, v nichž by měl odborník této profese působit na klienty, ukazuje efektivní způsoby práce, jež by si měli osvojit i klienti, aby byl cíl wellness péče dosažen a aby působil trvale. Klíčová slova: Wellness, pozitivní myšlení, cesta ke změně, autokoučink Abstract: The text turns the attention to the ways of education of the clients and their motivation to change the lifestyle and to the fields that should be primarily in focus of the professionals while working with a client. It considers the directions in which the specialists should affect the clients and it shows the methods of work that should be practiced by clients to achieve the goals of wellness care and to ensure a long term effect. Key words: Wellness, positive thinking, way to change, selfcoaching

1. Úvod Dnešní moderní svět chápe řada lidí jako místo plné stresu a povinností. Jde však o úhel

pohledu, s nímž je možné na soudobý svět nahlížet také jako na zdroj plný nabídek, otevřených možností, otázek, na něž lze najít zajímavé odpovědi, výzev, které lze uchopit, cílů, jichž je možné dosáhnout. Životní styl současného člověka dnes zcela svobodně vyplývá z osobní filozofie každého z nás, a je jen na každém individuálně, jaké limity si sám před sebe staví.

Nároky okolních vlivů vyvolávají v řadě jednotlivců potřebu po nalézání možností cítit klid, cítit se dobře, zdravě, relaxovaně. Tuto cestu mimo jiné nabízí i celková koncepce wellness.

Wellness představuje lidem specifickou filozofii, která ukazuje cestu ke zdravému životnímu stylu, ukazuje cesty k efektivnímu dosažení vybraných cílů i cesty efektivní relaxace, které lze považovat za jeden z nejúčinnějších způsobů prevence duševního i tělesného zdraví. Podstatnou složkou působení wellness je právě ovlivňování osobní filozofie klienta, která je nezbytnou součástí pohledu na dosavadní životní styl, pohledu na potřebu změny, a to i ve vnímání podnětů i celého kontextu, v němž se klient nachází, změny v myšlení i ve volbě strategií při dosahování cíle. Je vhodné, aby wellness pracovníci volili přiměřené postupy, jimiž klientům mohou s těmito změnami pomoci, samozřejmě opět v duchu wellness působení.

Wellness pomáhá naladit harmonii a rovnováhu na naší životní cestě a více než kde jinde je nutné s klienty pracovat s vědomím, že každý člověk je samostatný jedinec, jemuž vyhovuje něco jiného, a proto je potřeba respektovat jeho svobodnou volbu.

Východiskem pro filozofii wellness může být Schweitzerova etika úcty k životu. Podle Schweitzera ve skutečnosti prvotní není vědomí toho, že myslím, ale vědomí, že jsem život,



96

který chce žít. Prvotní je vědomí o tom, že se nacházím uprostřed společenství, které chce žít. Prvotním vědomím člověka je poznání, že vůle k životu je touhou po životě. To je podle Schweitzera společná touha všeho živého a základní smysl života (Rusnák, 2010).

Význam pro pochopení wellness v pravé podstatě může mít i pojetí člověka jako dynamického subjektu v Maritainově morální filozofii. V tomto pojetí je člověk nazírán jako subjekt, který z vlastní intelektuální iniciativy aktivizuje svoje přirozené poznávací schopnosti, aby pochopil smysl svého osobního života a života jako celku (Hrehová, 2011). Smyslem well-being není tedy jen dosažení harmonie tělesného a duševního, ale i jejich spojení se složkou duchovní.

2. Východiska pro edukaci klientů Aby wellness mohlo přinášet lidem vše, co přinášet má, pak je zejména nutné uvažovat,

jak dnešní populaci naučit z široké nabídky wellness programů čerpat, jak se plně nabídkám a působení programů otevřít a jak všechny tyto možnosti co nejefektivněji využít k regeneraci sil, seberozvoji, změně dosavadního (a bohužel stále ještě velmi často nevhodného) životního stylu.

Zajímavé výsledky týkající se aktivní změny dosavadního nevhodného životního stylu prezentoval Dr. Řehoř z Camosun College (Kanada) na mezinárodním workshopu Současné světové trendy ve wellness, realizovaném v rámci projektu Inovace studijního programu Sportovní a kondiční specialista na VŠTVS Palestra. Z jeho průzkumu vyplývá, že z jím oslovených respondentů přiznává 86 % dotázaných význam zdravotním benefitům cvičení, v 67 % sdělují respondenti, že pohybové aktivity přináší konkrétní výsledky v oblasti zdravého životního stylu. Zároveň stejný vzorek oslovených udává pouze ve 23 % účast na pohybových aktivitách a jen 2 % jsou ochotná přijmout za svůj závazek se pohybovým aktivitám věnovat v budoucnu, aby pozitivně ovlivňovali svůj zdravotní stav (Řehoř, 2011).

3. Oblasti edukace klientů Předchozí prezentace výsledků ukazuje na nutnost vhodně a profesionálně vedené

edukace klienta při utváření jeho vztahu k wellness, k pochopení potřeby změnit nevhodný životní styl a přijmout tak plně odpovědnost za své zdraví a celkovou životní pohodu.

S řešením problematiky výběru wellness profesionálů a edukaci praktiků se lze setkat například v příspěvcích H. Cathaly (2007, 2009), či M. Šauerové (2009, 2011) v rámci jiných odborných textů. V rámci tohoto příspěvku je pozornost zaměřena na cíleně vybrané oblasti edukace klienta, na způsoby této edukace a na kompetence, které by si měl osvojit sám klient, aby za pomoci wellness péče dosáhl zamýšleného cíle - well-being.

Profesionál ve wellness chápe, že na klienty je nezbytné nahlížet z hlediska bio-psycho-sociální roviny. To znamená, že je nutné uvažovat jedince, který přichází z konkrétního sociálního prostředí, preferuje určité sociální a komunikační strategie, preferuje určitý životný styl, je limitován konkrétními biologickými faktory, má svůj typ temperamentu, specifický způsob emocionálního prožívání apod.

Těmto individuálním charakteristikám odpovídá i celkové naladění wellness. Je ze své podstaty velmi tvárnou formou s tvárným obsahem, což v maximálně možné míře umožňuje respekt individuálních zvláštností a požadavků klienta. Zároveň je však třeba si uvědomit, že hlavním cílem wellness je vnitřní cítění spokojeného a vyváženého stavu a mnozí klienti v nasměrování k pozitivnímu vnímání sebe sama i pocitům spokojeného stavu potřebují pomoc odborníka.

Tak jako se vyvíjí každý jedinec, vyvíjí se i potřeba po harmonii a potřeba cítit se dobře. V jednotlivých obdobích se na těchto potřebách podílejí různé faktory, které velmi nápaditě



97

K. Cathala pojímá jako díly - náplně koláčů (2007)1. Aby byl koláč chutný, musí obsahovat základní ingredience, jejichž poměr se však může měnit v závislosti na věku, potřebě, celkovém osobnostním ladění klienta, jeho aktuálním naladění a stavu.

Individuální koncept wellness aktivit tedy musí být pestrý, aby byl klient schopen dosáhnout rovnovážného stavu, aby při respektování zásad nového životního stylu neopomíjel některé podstatné složky a jiným nevěnoval přehnanou pozornost. Součástí tohoto konceptu by měly být pohybové aktivity, zdravá výživa, péče o tělo, mentální rozvoj, duchovní rozvoj, rozvíjení komunikačních dovednosti (tzv. soft skills), podpora kontaktu s přírodou.

Podstatou péče o klienta není pomoc při výběru jednotlivých faktorů, které budou ovlivňovat jeho individuální koncepci wellness, ale pomoc při výběru cesty, při níž klient sám vybírá tyto faktory, sám pociťuje potřebu vytvářet svou vlastní koncepci a je veden k přijetí odpovědnosti za tuto cestu i za své zdraví.

Součástí edukace klienta je rovněž podpora adherence k aktivitám, které nebyly běžnou součástí života klienta (cvičení, relaxace, změna stravovacích návyků, dodržování celkové životosprávy apod.)

P. Rehor jako základní determinantu adherence k pohybové aktivitě (a tedy vedoucí k dosažení trvalé změny v nasměrování klienta) uvádí transteoretický model stupňů změn, který zahrnuje několik postupných kroků, navazujících na sebe ve spirále. Jsou jimi: předuvažování, uvažování, příprava, akce, udržení a ukončení.

Obr. č. 1 Transteoretický model stupňů změn

V procesu změny pak zdůrazňuje jako základní faktory pozvednutí vědomí klienta, důraz

na hodnocení sama sebe, sociální svobodu, environmentální přehodnocení, sociální zhodnocení (Prochaska, 2007, Rehor, 2011).

Při edukaci klienta je třeba mít na paměti i základní determinanty adherence ke cvičení, jimiž, jak již bylo řečeno, jsou osobní, fyziologické a situační faktory (vlivy prostředí,

1 Srov. Komponenty wellness – Sociální zdraví, environmentální zdraví, spirituální zdraví, fyzické zdraví, intelektové zdraví (Řehoř, 2011).



98

podmínky, v nichž se jedinec nachází, způsoby a strategie řešení životních situací a možnosti poskytnutí daného programu danému typu klienta).

Pro zjištění, nakolik je klient nakloněn změnám dosavadního životního stylu, lze například využít i dotazníkových metod, např. SOAR - Q, dotazník Internation Physical Activity Questionare, či škálu Exerce Self-efficacy Scale (Rehor, 2011).

4. Způsoby edukace klienta Podstatnými aspekty edukace jsou způsob a prostředky, které odborník ve wellness volí

s ohledem na individuální charakteristiku a potřeby klienta. Vzhledem k charakteru wellness je vhodné užívat při edukaci klientů nedirektivní způsob

vedení. Vhodně vedená komunikace má vliv na celkovou atmosféru, která u klienta vyvolává

pocit bezpečí, pocit, že je vítán a povzbuzuje ho ve spolupráci a otevřené komunikace i ze své strany. Pomáhá tak klientovi překonávat vzniklé obtíže a dosahovat stanovených předsevzetí.

4.1 Koučink Vhodným způsobem, jak s klientem pracovat, je koučink. Česká asociace koučů definuje koučování jako proces kontinuální podpory klienta při

stanovování a dosahování jeho vlastních profesních i osobních cílů, který vede k trvalému zvyšování kompetence klienta. Můžeme jej vymezit také jako vztah mezi dvěma rovnocennými partnery založený na vzájemné důvěře, otevřenosti a upřímnosti. Jedná se v zásadě o specifickou péči o člověka, jeho úspěšnost a růst v profesním i osobním životě (Treu, Čihounková, 2011).

Vztah kouče a koučovaného je tedy založen na partnerství a společném úsilí o dosažení vytyčených cílů.

Základní metodou koučinku je vedení správně pokládanými koučovacími otázkami. Kouč se ptá a nementoruje, vyvolává u klienta zájem, motivuje jej k hledání a objevování vlastního řešení. Cílem koučování je tedy dovést koučovaného k tomu, aby si sám odpověděl, poznal lépe sám sebe i své okolí, stanovil svou vizi budoucnosti, odvodil z ní cíle a pak je začal krok za krokem uskutečňovat.

Při koučinku je vhodné používat takové typy otázek, které vedou na straně spolupracujícího klienta k hledání odpovědí. Typickými otázkami bývají:

Jaké vědomosti a dovednosti je třeba rozvinout, abychom dosáhli cíle (konkrétního zlepšení)?

Jaké činnosti nám v tom pomohou? Jak můžeme tuto dovednost změřit? Jaká je současná úroveň této dovednosti? Jaké úrovně ve výkonu bychom chtěli dosáhnout do konkrétního data? S tímto způsobem vedení souvisí přehledné naplánování rozvrhu činností, prostředků a

způsobů měření a možnost využívání techniky „Pozitivní scénář života“ (Starý, 2008).

4.2 Pozitivní scénář života Technika pozitivního scénáře se může někdy jevit poněkud zdlouhavě, z hlediska vztahu

profesionála a klienta ve wellness je možné tuto techniku poněkud zjednodušit a věnovat pozornost vybraným oblastem.

Nejprve je nutné, jak již bylo řečeno v předchozím textu, věnovat pozornost jednomu aspektu, jemuž bude klient věnovat své úsilí.

Dále jej vedeme k nalezení odpovědí na otázky: Jak se vidím já sám? Jaký bych chtěl být, co mi k tomu schází?



99

Jaký je souhrn mých vlastností, dovedností, schopností? Jaké dovednosti je třeba rozvinout, abychom dosáhli cíle (konkrétního zlepšení)? Jaké činnosti nám v tom pomohou? Jak můžeme tuto dovednost (stav) změřit, jak lze posoudit její dosavadní úroveň? Jaké úrovně bychom chtěli dosáhnout do konkrétní doby? Poté formou koučinku vedeme klienta k přehlednému naplánování rozvrhu činností,

prostředků, způsobů získání zpětné vazby. Odpovědnost za dosažené výsledky necháváme plně na klientovi, neboť přijetím odpovědnosti za svou cestu dosahuje teprve klient skutečné možnosti dosáhnout cíle maximálně efektivně.

Je žádoucí, aby si metody koučinku osvojili klienti sami, jsou-li dostatečně empatičtí a citliví, mohou provádět autokoučink, který mj. umožní efektivně využívat tohoto přístupu k osobnímu rozvoji i poté, co byla spolupráce s “vnějším” koučem ukončena.

4.3 Efektivní stanovení cíle Aby klient dosahoval svých cílů, je potřeba jej edukovat zejména v jejich dobré formulaci,

neboť teprve pak mohou být základem úspěchu. Je nutné ukázat klientovi, že prvním krokem je vhodná volba náročnosti. Dobře formulované cíle jsou základem úspěchu (těžší cíle vedou častěji k úspěchu než snadné, nesmí být ale nedosažitelné), cíl je nutné formulovat konkrétně a musí vycházet z vnitřního nastavení klienta, resp. je potřeba, aby klient usiloval o změnu vycházející z jeho vlastních potřeb, nikoliv pro uspokojení potřeb druhých (např. při požadované změně postavy, je velmi podstatné, aby klient cítil vlastní potřebu po této změně, nikoliv se snažil o změnu kvůli partnerovi). Podstatnou součástí efektivního stanovení cíle je rovněž důraz na reflexi a sebereflexi aktivit a jejich výsledků.

Při stanovení cílů je vhodné využít postup typu SVDMO: S – specifické cíle; V – výzva; D – dosažitelnost; M – měřitelnost (souvisí s první formulací); - osobní charakter cílů - moje cíle, nikoliv cíle partnera, rodičů, okolí, wellness

zaměstnance (Jansa, 2007). 4.4 Vytváření osobní filozofie Kromě podpory vysokoškolského vzdělávání wellness praktiků (i specialistů)2 a výše

uvedených oblastí se můžeme setkat i s důrazem na vzdělávání praktiků v oblasti relaxačních technik, meditace, sofrologie a různých druhů terapií - arteterapie, muzikoterapie, terapie tancem, fyziomuzikoterapie (Cathala, 2007). I tyto dovednosti pomohou zaměstnancům ve wellness pomáhat klientům efektivněji dosahovat stanovených cílů.

Cílem používaných praktických cvičení při edukaci wellness klienta je naučit jej kontrolovat své tělo a mysl a řídit své emoce, pracovat se svými energiemi a vést duši ke komunikaci s nimi, a jak již bylo několikrát zdůrazněno, předat odpovědnost za svůj stav a

2 VŠTVS Palestra – roční kurz celoživotního vzdělávání Wellness praktik s navazujícím ročním kurzem Manažer wellness aktivit, akreditovaný program bakalářského studia Sportovní a kondiční specialista - specializace wellness (zařazení specializace bylo reakcí na závěry konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“, konané 10. 12. 2009, které reflektovaly aktuální požadavky praxe - VŠTVS Palestra, a závěry konference Sdružení lázeňských míst, 9.11.2010 v Karlových Varech. Dále je nutné zdůraznit, že v rámci Národní soustavy kvalifikací existuje skupina oborů – osobní a provozní služby, které řeší problematiku pracovního zařazení v oblasti regenerace. V rámci této oblasti aktuálně probíhá schvalovací řízení kvalifikace Wellness specialista na úrovni 7.



100

pocity z wellness praktika (specialisty) na každého jedince, resp. vést klienta k převzetí odpovědnosti za svůj stav na sebe samého.

Ve wellness péči se lze setkat s dvěma častými reakcemi klientů. První je daná vnitřním přesvědčením klientů, že žádná snaha o změnu nemá smysl, neboť

vše je již předem určeno a vzniklá situace je jejich vlastním osudem (zde se odráží vliv negativní vnější kauzální atribuce). Pod tlakem vnějšího okolí – např. přátel, rodiny, spolupracovníků - dotyčný člověk pomoc specialisty vyhledává, ale očekává „zázraky“ bez vlastního přičinění.

Druhá, o trochu příznivější situace je, když se snaží klient dosáhnout určité změny sám pro sebe, ale při prvním neúspěchu odchází zklamán, neboť zjišťuje, že je před ním dlouhá cesta, na níž se bude muset učit dosáhnout změn sám. Jeho představa často bývá, že již po prvním sezení si odnese domů recept na okamžité vyřešení svých obtíží (redukce váhy, bolesti pohybového aparátu, únava, stres, špatné stravovací návyky, nespokojenost se vzhledem, nespokojenost s vnitřním prožíváním), přijde domů a vše bude spraveno. Přijetí odpovědnosti a nutného úsilí v hledání cesty ke změně mu přijde zdlouhavé a náročné. V této oblasti to platí více než v kterékoliv jiné3.

Každý sám však musí najít za pomoci dialogu cestu ke změně, každý sám za sebe ji musí realizovat, a protože cestu nachází sám, rozumí změnám, které realizuje. Pokud bude pasivním příjemcem rad a změna se nedostaví, začne chybu hledat nikoliv v sobě, ale v radě, která přišla zvenčí. Přeskočí důležité fáze rozhodování, přeskočí důležité fáze prožitků, přeskočí cenné zkušenosti, z nichž se jedině může poučit. Velmi obohacující postoj ke zkušenostem měl prof. Matějček, který velmi často zdůrazňoval nepřenositelnost zkušeností. (Matějček, 2005). Abychom mohli z dané situace skutečně těžit, musíme zkušeností projít, musíme ji v rovině emocionální prožít a zpracovat a uložit.

4.5 Neurolingvistické programování Důležitou metodou, která odborníkovi pomůže vést klienta k dosažení celkové životní

pohody (well-being) a s níž se v rámci edukace ve wellness lze setkat, je metoda Neuro-lingvistického programování.

Vše, co prožíváme, prochází naší nervovou soustavou. To, že jsou naše myšlenkové procesy zpracovávány prostřednictvím jazyka, vyjadřuje pojem „lingvistické“. A „programování“ znamená, že vzájemná mezilidská komunikace je propojována do vzorců, modelů, algoritmů a programů (Hanzelínová, 2006).

Zjednodušeně řečeno, NLP vychází z toho, jak mozek kóduje učení a zkušenosti. Způsob tohoto kódování ovlivňuje veškerou naši komunikaci a chování. Má vliv na to, jak se učíme a jak vnímáme svět kolem nás. Tato premisa je klíčem k úspěšnému dosažení našich životních cílů a k dosažení dokonalosti.

Využití NPL je vhodné všude tam, kde je třeba vytvářet nové způsoby myšlení, reagování, vytváření vztahů a samotného žití. Mnohé z modelů NLP byly formovány na základě studia chování a struktury myšlení velmi úspěšných lidí – zaznamenáním vzorců a modelů, které tito lidé používají a jejichž pomocí dosahují ve svém životě vynikajících výsledků. Tyto modely pak byly zpracovány do podoby praktických technik pro rychlou a efektivní změnu myšlení, chování a názorů (Hanzelínová, 2006).

Při používání této techniky je zvláště důležité dbát na dodržování etiky při edukaci klienta.

3 Srov. Transteoretický model stupňů změny a procesu změny (Prochaska, 2007, Řehoř, 2011)



101

4.6 Sofrologie Další metodou, vedoucí k vytváření a změnám v osobní filozofii, je sofrologie. Sofrologie je technikou změny myšlení, v níž se prochází třemi základními fázemi:

objevením vlastního nitra, pocitů, zvyků, postojů, snahou pochopit je a akceptovat je jako určitou součást sama sebe a transformací, pro niž je typické vytvoření nové šablony myšlení a jednání, změněná hierarchie hodnot (Cathala, 2007).

Tato technika je víceméně shodná s technikou přerámování situace a stop technikou, s níž se můžeme setkat při užívání psychologických prostředků zvyšování výkonnosti v tréninkovém procesu (srov. Jansa, 2007).

Podstatnými faktory edukace klienta je rovněž vedení k využívání meditací a správnému provádění relaxačních technik.

5. Autorita a etika ve wellness při edukaci klienta Důležitou součástí edukačního procesu klientů ve wellness je působení autoritou. Pojem

autority je však vnímán nejednotně a diskutabilně. Jedním z důvodů je i to, že lidé jsou na jedné straně přitahováni autoritami (v pozitivním smyslu slova) a na druhou stranu autority odmítají (Moravcová, 2011).

Autoritu je nutné chápat jako vztah, není možné ji pojímat jako vlastnost osobnosti nebo její charakteristiku, ale jako vztahovou záležitost (Vališová, 2011), přičemž je nutné brát v úvahu, že autorita je svou podstatou antropologická konstanta, která spoluvytváří pravidla skupinového života, organizační řád skupiny, spolupodmiňuje její biologické přežití, rozvoj jedinců i předávání zkušeností z generace na generaci (Kučerová, 1999). Stává se garantem pozitivních hodnotových struktur, významným předpokladem rozvoje lidských potencí a základem fungování společnosti v tom nejširším slova smyslu (Veteška, 2010).

V edukačním procesu ve wellness je tedy nutné nahlížet na oba subjekty (zaměstnance wellness a klienta) v kontextu jejich sociálního prostředí, v němž se utvářela jejich osobnostní struktura, utvářely se jejich hodnotové systémy, komunikační vzorce a strategie, a co obzvlášť, jejich postoj k autoritě druhých i své vlastní.

Při vedení klienta ve wellness se setkáváme nejen s druhým člověkem, jeho problémy,

jejich řešením, institucionální i vztahovou strukturou společnosti, ale i se samým sebou. Ve všech povolání, kde se setkáváme s druhým člověkem, je nutné si uvědomit, že do určité míry reprezentujeme společnost a jako takoví bychom měli usilovat stát se morální autoritou.

Nejdůležitějším prvkem v každém edukačním procesu (ať budeme uvažovat učitele, sociální pracovníky, terapeuty, mediátory apod.), je nalezení jak v sobě, tak v klientovi, člověka hodného úcty, respektu a důvěry (Glasová, 2008).

Pro vymezení pojetí autority v rámci edukace ve wellness je vhodné využít principů humanistické psychologie, právě díky důrazu na vnitřní aktivitu jedince, rozvoj individuality, rozvoj potencialit ve smyslu prevence zdravotních obtíží, nalezení smyslu života, zvýšení kvality života, díky důrazu na prožitkovou oblast v činnostech, svobodu při realizaci, podporu seberealizace a sebeakceptace s ohledem na odpovědnost za tento rozvoj. Neméně podstatný je její vliv na kvalitu osobních vztahů, autentičnost ve vztahu a empatii, které významně usnadňují přijetí autority profesionála „přirozenou“ cestou.

V duchu dualistické filozofie Martina Bubera přijímá člověk myšlenku, že mohu sám sebe přijmout takového, jaký jsem, a toto odhalení mého skutečného já mi zároveň umožňuje se sám změnit (Skalková, 1999). Z tohoto hlediska je důležité při edukaci klientů ve wellness respektovat a podněcovat jiné v jejich jinakosti, respektovat jiné autority, symbolicky budovat vztah JÁ a TY ve smyslu těchto myšlenkových proudů.



102

6. Závěr Velmi důležité, z hlediska utváření celkového sebepojetí, je dosažení duchovní dimenze,

pojetí života jako určité vůle ke smyslu (Frankl, 1997). Právě zde se dostáváme zpět k nutnosti kvalitně stanovit jednotlivé cíle a k hledání cesty ke smysluplnému určení našeho směřování.

V rámci podpory všech výše zmíněných bodů je zapotřebí, aby se klientům obecně věnovali odborníci se skutečnou vírou v možnou změnu, lidé bez skepse, lidé s přesvědčením o možné změně, s entusiasmem.

Bohužel moderní doba s sebou přináší jeden z negativně působících fenoménů, a to čím dál výraznější potlačení původních instinktů člověka vedoucí k celkovému odklonu od podstatné individuální životní filozofie.

Podpora k návratu k individuální životní filozofii, k přijetí vlastní odpovědnosti, podpora k přesažení zaměřenosti na sebe sama v aktuální situaci se však netýká jen vybrané cílové skupiny, ale celé společnosti. 7. Literatura CATHALA, H. Wellness od vnějšího pohybu k vnitřnímu klidu. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 168 s. ISBN 978-80-247-2323-5. CATHALA, H. Pracovník ve službách Wellness a SPA. In HOŠEK, V., TILINGER, P. (eds.) Wellness jako odbornost. Sborník sdělení z mezinárodní konference „Východiska pro odborné vzdělávání wellness specialistů“ konané 10.12.2009. 1. vyd. Praha: VŠTVS PALESTRA, 2010, s. 74 – 75. ISBN 978-80-904435-0-1. FRANKL, V. Vůle ke smyslu. Brno: Cesta, 1997. 214 s. ISBN: 80-85139-63-2. GLASOVÁ, K. Filozofia v praxi sociálneho pracovníka. Bratislava: VŠ Z a SP sv. Alžbety, 2008. str. 103 – 112, s. 73 ISBN: 978-80-89271-44-3. HANZELÍNOVÁ, L., et al. Neurolingvistické programování. Plzeň: Vydavatelství Západočeské univerzity, 2006. 50 s. ISBN 80-7043-437-6. HREHOVÁ, H. Morálna filozofia Jacquesa Maritaina. Reflexie o etike a morálke. Tovarzystwo Slowaków w Polsce, Kraków, 2011. 211 s. ISBN978-83-7490-383-7. JANSA, P, DOVALIL, J. a kol. Sportovní příprava. 1.vyd., Příbram: Bořivoj Kleník. 267 s. ISBN 80-903280-8-3. KUČEROVÁ, S. Problém vztahu autority, hodnot a ideálů pohledem současné mládeže. In: VALIŠOVÁ, A. a kol. Autorita ve výchově, vzestup, pád, nebo pomalý návrat. Praha: Karolinum, 1999, s. 73. ISBN 80-7184-857-3. MATĚJČEK, Z. Psychologické eseje (z konce kariéry). Praha: Univerzita Karlova, 2005. 212 s. ISBN 80-264-0892-8. MORAVCOVÁ, I. Analýza obsahového zaměření v oblasti školní autority a metodologie výzkumů na mezinárodním poli. In: VALIŠOVÁ, A. a kol. Autorita a proměny jejího pojetí v edukačním prostředí. Acta universitatis carolinae philosophica et historica 1 – 2008. Studia psychologica X. Praha: Nakladatelství Karolinum Univerzita Karlova v Praze, 2011, s. 164. ISSN 0567-8293. VALIŠOVÁ, A. Pojetí autority a její proměny v pedagogickém myšlení na přelomu 20. A 21. století. In: VALIŠOVÁ, A. a kol. Autorita a proměny jejího pojetí v edukačním prostředí. Acta universitatis carolinae philosophica et historica 1 – 2008. Studia psychologica X. Praha: Nakladatelství Karolinum Univerzita Karlova v Praze, 2011, s. 157. ISSN 0567-8293. SKALKOVÁ, J. Vědní charakter pedagogiky a její aktuální tematické komplexy. In: VALIŠOVÁ, A. a kol. Autorita ve výchově, vzestup, pád, nebo pomalý návrat. Praha: Karolinum, 1999, s. 17. ISBN 80-7184-857-3. STARÝ, K. Pedagogika ve škole. Praha : Portál, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7367-511-0. ŠAUEROVÁ, M. Osobnostní rozvoj wellness praktiků v celoživotním vzdělávání. Life Long



103

Learning. Vol. 1, No.2. Nezávislý recenzovaný vědecký časopis. Brno: Mendelova Univerzita, 2011. ISSN1804-526X. ŠAUEROVÁ, M. Personální diagnostika osobnostního typu profese „wellness specialista“. In HOŠEK, V., TILINGER, P. (eds.). Wellness jako odbornost. Praha : VŠTVS PALESTRA, 2010, s. 87–93. ISBN 978-80-904435-0-1. PROCHASKA, J. O., & VELICER, W.F. The Transtheoretical Model of health behavior change. American Journal of Health Promotion, 1997, 12, 38-48. RUSNÁK, P. Taxonómia enviromentálnych postojov v morálnej ortopédii na Slovensku po roku 1990. In HREHOVÁ, H., et al. Transformácia identity človeka v Slovenskej spoločnosti. Trnava : FF TU, 2010, s. 93–118. ISBN 978-80-8082-357-3. ŘEHOŘ, P. Současné světové trendy ve wellness. [Internet] [15.10.2011] < http://palestra wellness.webnode.cz/news/prezentace-k-seminari-soucasne-svetove-trendy-ve-wellness/>. TREU, M., ČIHOUNKOVÁ, J. Koučink pro vedoucí pracovníky VFU a MENDELU. In: LINHARTOVÁ, D., DANIELOVÁ, L., MÁCHAL, P. (Eds) Sborník z mezinárodní vědecké konference ICOLLE 2011. Brno: Mendelova Univerzita v Brně, s. 247 – 258. ISBN 978-80-7375-535-5. VETEŠKA, J. Kompetence ve vzdělávání dospělých: pedagogické, andragogice a sociální aspekty. Praha: UJAK, 2010, 200 s. ISBN 978-80-86723-98-3. 8. Kontakt PhDr. Markéta Šauerová, Ph.D. Vysoká škola tělesné výchovy a sportu, Palestra, s.r.o. Katedra pedagogiky a psychologie [email protected]



104

LEGISLATIVNÍ ZMĚNY V MOKRÝCH ZÓNÁCH WELLNESS

LEGISLATION CHANGES FOR WELLNESS WET AREAS

Milan ŠMÍD Abstrakt: Legislativa pro mokré zóny ve wellness prošla v poslední době velkou přeměnou. K rok staré (resp. mladé) normě o bezpečnosti na bazénech přibyla letos dubnová novela Zákona o ochraně veřejného zdraví a srpnová prováděcí Vyhláška o stanovení hygienických požadavků na bazény a sauny. Klíčová slova: bezpečnost na bazénech, plavčík, bazény, přelivný žlábek, recirkulační systém, plavecký bazén, koupelový bazén, vířivka, plavání kojenců a batolat, brouzdaliště, léčebný bazén, desinfekce vody, wellness, měření kvality vody, sauna, prohřívárna, zákon, vyhláška, norma Abstract: The wellness wet zones legislation has come through big changes recently. To the one year old (or young) standard on safety at pools this year were added the amendment to the act on protection of public health in April and implementing decree establishing hygiene requirements for swimming pools and saunas in August. Key words: Safety at swimming pools, lifeguard, pools, overflow channel, circulating system, swimming pool, warm pool, whirlpool, infants and toddlers swimming, paddling pool, medical pool, water disinfection, wellness, water quality measuring , sauna, sweat room , law, decree, safety standard

Úvod Změna legislativních předpisů je vždy velký zásah do běžného soukromého nebo i

pracovního života. A toto nyní postihlo provozy bazénů, saun a mokrých zón wellness provozů. V loňském roce byla po několikaleté přípravě vydána pravidla bezpečnosti na bazénech, letos se čtyřměsíčním odstupem novela zákona o ochraně veřejného zdraví a příslušná prováděcí vyhláška, která mění pravidla pro navrhování a provoz mokrých zón ve wellness.

Proč je nutná legislativa pro mokré zóny Mokrá zóna v provozu wellness představuje většinou dominantní část, nejnáročnější

investičně a provozně. Nejedná se zjednodušeně jen o bazén nebo malou vířivku, ale o celý komplex procedur, kde s vodou manipulujeme, a samozřejmě i k tomu příslušné zázemí. Specifikem je i okolnost, že klienta vysvlékáme z jeho oblečení, které slouží jako jeho ochrana před vlivy okolí. Klient se stává zranitelnějším jak po stránce možného úrazu umocněného kluzkými mokrými povrchy, tak přenosu mikrofauny a mikroflóry z jednoho jedince na druhého – a to buď přímo nebo prostřednictvím používaných pomůcek nebo vodou, pokud se namáčí (koupe, plave) několik jedinců společně. Všem těmto stavům se musíme snažit předcházet – nejlépe v jejich prvopočátcích, tj. vhodným řešením prostor a následně vhodně volenými kroky v procesu provozu a údržby. Zde nám trochu napomáhá i naše legislativa, která je v tomto ohledu poměrně podrobná a přísná. Má totiž dobrý základ



105

v předchozích předpisech, které platily ještě v minulém století, a to Směrnice č. 48/78 pro bazény a Směrnice č. 45/77 pro sauny. Ty byly na přelomu tisíciletí nahrazeny trochu nešťastně řešenou Vyhláškou 464/2000 Sb. jako prováděcím předpisem k novému Zákonu o ochraně veřejného zdraví – Zák. 258/2000 Sb. V roce 2003 byl tento zákon novelizován Zákonem 274/2003 Sb. a k němu byla v roce 2004 vydána nová prováděcí Vyhláška 135/2004 Sb. platná až do srpna tohoto roku. Ke všem předpisům jsme se již za odbornou bazénovou a saunovou asociaci (APR) měli možnost vyjádřit a řada našich připomínek je postupně zapracována.

Odvětvová norma „Bezpečnost na bazénech“ V roce 2010 byla vydána odvětvová norma TNV 940920 zabývající se bezpečností na

bazénech a specifikující personální a materiální standard pro zajištění bezpečnosti u umělých vodních koupacích ploch (tj. na bazénech, koupalištích a aquaparcích). Norma specifikuje požadavky na počet a kvalifikaci osob zajišťujících bezpečnostní dozor vzhledem k velikosti vodní plochy (tab. 1), případně k aktuálnímu počtu návštěvníků, na které se musí dohlížet (tab. 2).

Tab. 1 – Personální zabezpečení podle typu bazénů

Hloubka bazénu Vodní plocha Do 1,6 m Do 2,5 m Nad 2,5m Do 100 m2 1 ZM 1 PL 1 MP 100 m2 až 400 m2 2 PL 1 MP + 1 PL Na každých dalších 300 m2 + 1PL Tab. 2 - Personální zabezpečení podle počtu návštěvníků Počet návštěvníků

Do hloubky 2,5 m

Nad hloubku 2,5 m

1 až 60 1 PL 1 MP 61 až 150 2 PL 1 MP + 1 PL 151 až 300 3 PL 1 MP + 2 PL 301 až 800 4 PL 1 MP + 3 PL 801 až 1 300 5 PL 1 MP + 4 PL 1 301 až 1 800 6 PL 1 MP + 5 PL Na každých dalších 500 osob Navíc 1 PL Vysvětlivky: ZM – osoba se záchranářským minimem PL – plavčík MP – mistr plavčí Norma stanoví i rozsah záchranných pomůcek a vybavení lékárny pro provoz bazénů. Nové hygienické předpisy Letos v dubnu jsme se dočkali další novely Zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného

zdraví – vydaná pod č. 151/2011 Sb. a v srpnu pak i prováděcí Vyhlášky 238/2011 Sb. o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Přináší poměrně rozsáhlé změny do koupání v přírodě a legalizuje bazény s přírodním biotopem, což není pro toto fórum asi tak důležité. Důležitější jsou změny týkající se umělých bazénů.



106

Nové pojmy v zákonu a vyhlášce Z hlediska pojmů se do nové legislativy kromě umělých koupališť s plaveckými a

koupelovými bazény, bazény pro koupání kojenců a batolat a brouzdališť, dostávají i bazény léčebné ve zdravotnických zařízeních a ústavech sociální péče, které dosud žádný legislativně závazný předpis neřešil. Sem patří i speciální bazén píscina, postavený přímo na vyvěrajícím přírodním léčivém zdroji. Do zdravotnictví a lázeňství by na první pohled mohl patřit bazén s přírodním léčivým zdrojem, který je plněný z přírodního léčivého zdroje, ale protože neslouží k poskytování zdravotní péče, nepatří do zdravotnictví, ale do hygieny komunální. Zdrojovou vodou pro koupaliště se vždy upřednostňuje voda pitná. I nová vyhláška připouští použití jiného zdroje vody pro plnění a doplňování bazénů, odvolává se ale na zdroj vody určený pro systémy přírodních jezírek se sledováním pouhých dvou mikrobiologických ukazatelů, a to s přípustnou patnáctinásobnou hodnotou obsahu mikrobů oproti původní vyhlášce. Chemické ukazatele kvality vody již předepsány nejsou.

Měřením množství dopouštěné vody se shodně zabývají §17 a znovu §25. Vyhláška přesně specifikuje min. délku přelivného žlábku bazénu na 2/3 omočeného obvodu a žlábek přiřazuje do recirkulačního systému, kam nelze odvodňovat ochozy bazénu. Bylo vypuštěno trochu nepochopitelné nařízení bývalé vyhlášky na mechanické čištění jen v neplavecké části bazénu – dnes se již musí čistit bazén celý. Zůstalo trochu nešťastné označení bazénů do teploty vody 28°C za plavecké bazény, takže tento termín má nyní tři zcela odlišné významy – jako „chladné“ bazény dle hygienické vyhlášky, jako sportovní bazén v rámci FINA dle přesně stanovených parametrů a vybavení a obecně jako vana určená k plavání dle ČSN-EN 13451, kam patří jak plavecké, tak koupelové bazény z názvosloví Vyhlášky 238/2011 Sb.

Plavání kojenců a batolat Bazény pro plavání kojenců a batolat řešila předchozí vyhláška jen v příloze, nyní jsou

požadavky specifikovány na dvou místech – v § 22 a v příloze 10. Pozitivním z hlediska hygienických zásad je zpřísnění požadavků na tyto bazény na úroveň bazénů koupelových. Snažili jsme se tím omezit výstavbu zcela nevhodných bazénů privátního typu, kde je pak složité zajistit požadované parametry kvality vody pro tuto nejcitlivější klientelu. Rozdělení textů do dvou míst ve vyhlášce ale problematiku kojeneckého plavání znepřehlednilo.

O podobné zpřísnění podmínek stavebně technického řešení jsme se pokoušeli i dětských brouzdališť, která jsou navštěvovaná obdobnou věkovou kategorií - dětmi od jednoho roku věku. Zde jsme u autorů vyhlášky nepochopitelně nenašli pochopení.

Léčebné bazény Novinkou Vyhlášky 238/2011 Sb. je zařazení léčebných bazénů. Ty nebyly dosud

obsahem žádného závazného bazénového předpisu a pro jejich navrhování a provoz existoval jen „Metodický návod Hlavního hygienika ČR pro posuzování jakosti vody léčebných bazénů“. Díky tomuto legislativnímu nedostatku je situace v bazénech zdravotnických zařízeních velmi složitá. Na rozdíl od veřejných provozů nebyla pro zdravotnická zařízení žádná motivace na modernizaci provozů, přestože lze považovat klientelu zdravotnických zařízení za náchylnější než zdravá klientela veřejných provozů. I zde se v praxi často setkáváme s konstrukcemi bazénů rodinného typu, které nejsou určeny na takovou návštěvnost a způsob užití.

Léčebné bazény vyhláška rozděluje na 2 kategorie. Do té první řadí vany pro 1 osobu. Po každém použití se voda vypouští do odvodňovacího systému, vany se čistí, desinfikují a omývají před novým napuštěním. Jednou za 3 měsíce se provádí kontrola mikrobiologické jakosti vody v náhodně vybrané vaně. Teplota vody se předpokládá od 28 do 40°C. Do kategorie I. jsou řazeny i porodní vany. Druhou kategorii představují léčebné bazény s recirkulací, kde se připouští přítomnost více osob najednou. Konstrukční řešení a kvalita



107

vody musí odpovídat požadavkům jako u koupelových bazénů. V obou kategoriích je možné používat léčebné vody, a proto se systém úpravy a desinfekce uzpůsobuje místním podmínkám.

U dalších hydroterapeutických procedur – omývání, zábaly, polévání, střiky apod. vyhláška nepřipouští cirkulaci vody.

Změna v měření intenzity cirkulace Sice drobnou změnu, ale u některých provozů s dopadem na investice přináší §25 v odst. 3

s předpisem kontinuálního měření a evidence intenzity recirkulace pro každý bazén zvlášť. Znamená to pro každý bazén průtokoměr s kontinuálním záznamem průtoku. Řada starších areálů takové průtokoměry nemá a budou je nyní muset instalovat. Protože tato úprava může znamenat u areálů s více bazény nebo vířivkami poměrně velkou investici na doplnění měření, připouští vyhláška odklad splnění tohoto požadavku do konce roku 2015.

Desinfekce bazénových vod Nový odstavec se objevil v ustanovení o desinfekci bazénové vody. Již dříve se

připouštělo použití jiných než chlórových přípravků při zajištění stejné účinnosti jako chlóru, nyní je předepsána pro takový případ i praktická zkouška s paralelním testováním zvoleného přípravku a současně chlorového preparátu. Uvidíme, bude-li mít někdo odvahu k těmto experimentům. Pozitivní je doplnění ustanovení vylučující aplikaci desinfekce přímo v bazénové vaně nebo v plovoucích bójích. Dávkování desinfekce musí probíhat mimo bazénovou vanu, v prostoru úpravny vody a do bazénu se přivádí desinfekce již naředěná cirkulovanou vodou.

Monitoring kvality vody Asi největší provozní změny v oblasti komunálních bazénů přináší vyhláška v systémech

monitoringu kvality bazénové vody. Pro bazény o velikosti nad 26 m délky, kde se předepisoval odběr vzorku ve všech čtyřech rozích, připouští vyhláška při pěti po sobě následujících vyhovujících mikrobiologických rozborech snížit počet odběrných míst na dvě v protilehlých rozích. Zmenšuje se i počet vzorků pro chemický rozbor, a to jak u parametrů zjišťovaných na místě, tak u parametrů, které se na místě nestanovují. Pro bezproblémové bazény tyto změny mohou přinést zlevnění laboratorních vyšetření vody. Výjimku tvoří letní venkovní aquaparky nebo koupaliště s vodními atrakcemi, kde pravděpodobně omylem násobně přibylo množství odběrů pro zjišťování legionelly ve vodě. Neplatí ani dřívější úleva pro koupelové bazény, kde dříve stačilo předložit 5 po sobě jdoucích „čistých“ rozborů a interval mezi odběry bylo možné zdvojnásobit. Nynější vyhláška sice připouští něco obdobného, ale kromě čistých rozborů musí být v systému instalováno automatické dávkování chemikálií a kontinuální sledování hodnot chlóru, pH a Redox potenciálu a nové veličiny Absorbance A254. Takové měření nikde dosud na bazénech není instalováno a vzhledem k ceně zařízení asi ani hned nebude.

Zcela nově se vyhláška zmiňuje o barvících zkouškách pro zjišťování proudění vody, zvláště u nepravidelných bazénů, a tím stanovení rizikových míst, kde se pak volí odběrné místo vzorku. U odběrů vzorků pro laboratorní vyšetření platí ustanovení pro bazény s atrakcemi (tedy i u vířivek), kdy se vzorek odebírá se zapnutou technologií atrakcí po 10ti minutovém chodu. Všechny kontrolní odběry se provádí za provozu, nejdříve 3 hodiny po zahájení. Výjimku si dovolil státní zdravotní dozor, který si může odebrat kontrolní vzorek z bazénu kdykoliv.

Změny se novou vyhláškou netýkají jen způsobu odběru vzorků, ale i měřených parametrů kvality vody – viz tab. 3. Oproti předchozí vyhlášce již nesledujeme parametry CHSK a amonné ionty, objevil se ale zcela nový parametr – celkový organický uhlík, který by měl



108

podle chemiků lépe ukazovat kvalitu vody, resp. její zátěž od návštěvníků. Namísto původní limitní hodnoty sledovaného parametru máme nyní nově mezní hodnotu (MH) a nejvyšší mezní hodnotu (NMH). V případě překročení NMH na kterémkoliv odběrném místě nebo MH na všech odběrných místech je nutné přerušit koupání, objevit příčinu a přijmout účinná opatření k nápravě. NMH je stanovena v mikrobiologických parametrech vody a dále v hodnotě vázaného chlóru. Tento ukazatel bude pravděpodobně největším problémem pro všechny provozy, které dosud nemají v systému cirkulace vřazen aktivní prvek odbourávání vázaného chlóru. Stanovená hodnota je natolik přísná, že bude docházet buď k přerušování provozu na bazénech, nebo obcházení tohoto ustanovení. Při projednávání znění vyhlášky se ale autory nepodařilo přesvědčit, že je tento bod kritický a lze očekávat problémy.

Tab. 3a Příloha č. 8 k vyhlášce č. 238/2011 Sb. Požadavky na mikrobiologické ukazatele jakosti bazénových vod

Bazénová voda během provozu

Ukazatel Jednotka

Upravená voda před vstupem do bazénu

Mezní hodnota Nejvyšší mezní hodnota

Escherichia coli KTJ/100 ml 0 0 *) počet kolonií při 36°C KTJ/1 ml 20 100 *) Pseudomonas aeruginosa KTJ/100 ml 0 0 *) Staphylococcus aureus KTJ/100 ml 0 0 100 Legionella spp. KTJ/100 ml 10 10 100

Mikroklimatické požadavky v mokrých zónách Změny zaznamenává vyhláška i v požadavcích na osvícení bazénové haly a příslušenství.

Přestože se dosud nikde neobjevily žádné problémy, zvyšuje vyhláška přílohou 12 požadavky intenzity osvětlení pro rekreační plavání na dvojnásobek, stejně tak v přilehlých prostorách šaten, sprch a WC. Nárůst je i pro osvětlení na plavecký výcvik. V mikroklimatických požadavcích se objevuje jako doporučená hodnota měření obsah trichloraminu v bazénové hale – 20 cm nad vodní hladinou.

Zázemí bazénů a saun Několik zajímavých změn přinesla vyhláška do prostor šaten, umýváren a WC umělých

koupališť a saun (viz obr. 1). Návštěvníci, kteří podle původní vyhlášky, odcházeli ze sprch do šaten, měli mít na cestě místo pro odpočinek. Nová vyhláška místo toho dala zpět osušovnu.

Malé provozy určitě uvítají, že do kapacity 6 návštěvníků, mohou mít k bazénu nebo sauně jen jedny společné sprchy a společné záchody. Toto řešení vyhovuje tak oblíbeným R-klubům, které často vznikají jako komerční prvek pronajímaný za paušální úhradu klientovi. Mívá samostatnou dispozici nezávisle na zbytku objektu a je vybaven na malou uzavřenou skupinu osob.

Ve všech nových provozech se bude vyžadovat úklidová místnost s tekoucí teplou a studenou vodou. To ovšem bývá standardní řešení u běžných provozů, pouze předchozí předpisy ji dosud nestanovovaly.

Legislativní změny pro sauny U saun konečně nemusíme řešit čekárnu. Ta se promítala v předpisech ještě z doby

minulého tisíciletí, trochu jako historický přežitek.



109

Tab. 3b Příloha č. 8 k vyhlášce č. 238/2011 Sb. Požadavky na fyzikální a chemické ukazatele jakosti bazénových vod

Bazénová voda během provozu

Ukazatel Jednotka

Upravená voda před vstupem do bazénu

Mezní hodnota Nejvyšší mezní hodnota

průhlednost nerušený průhled na celé dno

zákal ZF 0,5 pH 6,5 – 7,6 celkový organický uhlík (TOC)

mg /l 2,5 mg/l nad hodnotu plnící vody

dusičnany mg/l 20,0 mg/l nad hodnotu plnící vody

0,3 – 0,6

0,5 – 0,8

volný chlor mg/l

0,7 – 1,0 vázaný chlor mg/l 0,3 ozon mg/l < 0,05 < 0,05 redox-potenciál - v rozsahu pH 6,5 – 7,3 > 750 > 700 - v rozsahu pH 7,3 – 7,6

mV > 770 > 720

Drobné změny se připouští pro prohřívárny. Výdřeva prohříváren už neřeší bezsukovost,

kterou stejně nikdo u dřeva nemohl zaručit. Prohřívárna může mít jen jednu pryčnu. Trochu rozpor je v ustanovení, že podlahová vpusť musí být mimo prostor prohřívárny, když následující věta připouští její umístění v prohřívárně, pokud je svým konstrukčním řešením schopna zabránit vniku pachů z kanalizačního systému. Tyto systémy opravdu existují, a tak první věta je zcela nadbytečná. Teploměr již nemusí viset 5 cm od stěny, jak stanovovaly předchozí předpisy, ale můžeme ho připevnit na zeď – nyní jednotně do výšky 2 m nad podlahou.

Nová vyhláška již nestanovuje velikost ochlazovacího bazénu, ale doplňuje ho v úrovni hladiny o přepadový žlab. Ve vodě ochlazovacího bazénu se max. obsah chlóru zvyšuje z původních 0,5 na 0,6 mg/l. Kontrola obsahu chlóru stačí 1 x denně. Potěšitelné pro saunéry je další novinka, která připouští sušení použitého prádla v návštěvních prostorách po ukončení provozu. Předchozí vyhláška totiž předepisovala speciální prostory pro sušení. Změnou je i frekvence údržby sauny. Nezávisle na době provozu (původně při provozu nad 8 hodin) se dvakrát čistí pryčny a podlaha. Desinfikuje se ale až po ukončení provozu.

Závěr Řada novinek, které vyhláška přináší v části pro umělá koupaliště a sauny, byla vyvolána

z odborných kruhů, kde je zájem o nejoptimálnější podmínky a zajištění hygienické nezávadnosti provozu. Některá ustanovení ale jsou nepochopitelná, protože nemají na hygienu provozu žádný vliv, případně, jako u zvýšení hodnot chlóru ve vodě, znamená zhoršení provozních podmínek pro návštěvníky. Nevyrovnaně působí i požadavky na systém zjišťování kvality vody nebo mikroklimatické podmínky.



110

Pro ty, kdo mají zájem seznámit se podrobněji s novou legislativou, připravila Asociace pracovníků v regeneraci – APR odborné semináře – jeden z nich proběhl i zde na Palestře. Díky souhlasu přednášejících budou presentace přednášek z těchto seminářů zpřístupněny na internetových stránkách APR - www.aprcz.cz.

Obr. 1 – Schéma provozních vazeb mokrých zón v bazénech a wellness

Literatura Zákon 258/2000 Sb. ve znění Zák. 151/2011 Sb. o ochraně veřejného zdraví Vyhláška 238/2011 Sb. o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch. Odvětvová norma TNV 94 09 20 – 1 Bezpečnost na bazénech, koupalištích a aquaparcích Kontakt Ing. Milan Šmíd Bazény a wellness s.r.o. – projektový ateliér Asociace pracovníků v regeneraci – APR Nad Šutkou 41e, 182 00 Praha 8 e-mail: [email protected] [email protected]

Vst

upní

hal

a

Šatna ženy

Šatna muži

Sprchy muži

WC ženy

WC muži

Bazén, vířivky, (mokré prostory wellness v plavkách)

Sauna, pára, ochlazovna, odpočívárna, (mokré prostory wellness – „nahý“ provoz)

Rec

epce

-

pokl

adna

Sprchy ženy

Osu

šovn

a že

ny

Osu

šovn

a m

uži

Č

istá

cho

dba

WC ženy

WC muži

„mokré“ občerstvení

Úklidová komora

Restaurace, bufet, občerstvení obsluha



111

ETICKÉ ASPEKTY POSKYTOVANIA WELLNESS V BIOPSYCHOSOCIÁLNOM KONTEXTE

ETHICAL ASPECTS OF THE WELLNESS CARE REGARDING THE

BIOPSYCHOSOCIAL CONTEXT

Katarína Mária VADÍKOVÁ

Abstrakt: Autorka príspevku poukazuje na skutočnosť, že prístup poskytovateľa wellness k prijímateľovi si vyžaduje nielen technickú zručnosť, ale tiež múdrosť. Dialogická vzájomnosť osôb pri poskytovaní wellness môže mať obojstranný blahodarný účinok za predpokladu, že sa bude odovzdávať a prijímať v súlade so svedomím. Kľúčové slová: biopsychosociálny kontext; wellness; vzťahová štruktúra poskytovateľ – prijímateľ; dialogická vzájomnosť; well-being; svedomie. Abstract: Paper refers to the reality, that any wellness care provider needs not only technical interdisciplinary ability to provide a wellness care, however wisdom. Dialogical mutual cooperation between persons (provider and recipient of a wellness care, both) causes bilateral beneficial effect in such a case that it is given and it is accepted in furtherance of conscience. Key words: biopsychosocial context; wellness; relation structure provider - recipient; dialogical mutual cooperation; well-being; conscience.

1. Úvod Vrstevnatosť biopsychosociálneho kontextu nahliadania poskytovania wellness poukazuje

na komplikovanosť vzťahovej štruktúry poskytovateľ – prijímateľ v tejto oblasti poskytovania služieb zdravotníckej starostlivosti. Predpokladom úspešného poskytovania wellness je nielen interdisciplinárne erudovaná odbornosť v oblasti medicíny, fyzioterapie, psychológie a sociálnych vied, ale tiež vnímavá, zrelá, morálna osobnosť poskytovateľa.

Etické aspekty poskytovania wellness, reflektované v biopsychosociálnom kontexte, poukazujú na skutočnosť, že prístup poskytovateľa wellness k prijímateľovi si vyžaduje nielen technickú zručnosť, ale tiež múdrosť. Základnou hypotézou je myšlienka, že dialogická vzájomnosť osôb pri poskytovaní wellness, tzn. rozvíjanie dialogickej dimenzie služby poskytovania wellness, môže mať obojstranný blahodarný účinok za predpokladu, že sa bude odovzdávať a prijímať v súlade so svedomím.

2. Charakteristika biopsychosociálneho kontextu poskytovania wellness z hľadiska

filozofickej antropológie dialogického personalizmu Z hľadiska filozofickej antropológie sme si ako východisko našich úvah zvolili základnú

tézu dialogického personalizmu: človek je osoba uprostred interpersonálnych vzťahov (Por. Glasová, 2006, s. 5 -7).

Chápanie človeka ako osoby uprostred interpersonálnych vzťahov má svoje korene nielen v personalizme a dialogizme tzv. západnej, predovšetkým európskej, ale i tzv. východnej, predovšetkým ruskej kultúry (Por. Hrehová, 2000, s. 82 – 85). V pojme osoba toto prepojenie



112

antropologických koncepcií umožňuje ponechať človeku zároveň jeho tajomnosť (filozofické tajomstvo) i problematickosť (filozofický problém); poukazuje na poznateľné i nepoznateľné stránky ľudskosti; statiku komunikácie dopĺňa dynamizmom dialógu; rešpekt ukotvuje v pojme ľudská dôstojnosť a pozornosť venuje vzťahom, uprostred ktorých ho/ju kladie zároveň ako vzájomný dar.

Pojem biopsychosociálny kontext možno vymedziť v súvislosti s chápaním človeka ako osoby (personalizmus), a to na základe trichotomickej matrice, tzn. že človek je súladom tela, duše a ducha: „Bez ducha by človek nebol osobou a nebolo by ani Ja, ani vzťahu k Ty. Ale duch prebýva v celku, v jednote, v bytí človekom, a to v bytí telom-dušou-duchom.“ (Steinbűchel, 1951 – cit. podľa Schmidinger, 1994, s. 104). Ľudský vnútorný svet (Patočka, 1990; Havel, 1990; Glasová, 2000;) je kompaktným dejiskom interakcií sveta telesna, duševna a duchovna. Všetky tri sú navzájom prepojené a pri narušení ich vzájomnosti nastáva porucha celku, tzn. osoby uprostred interpersonálnych vzťahov. Úraz, ktorý osoba utrpí v niektorom z týchto svetov, má rezonanciu i v ďalších dvoch, ako naznačuje Obrázok č. 1. – zasahuje celého človeka. Podobne aj liečenie, úľava od bolesti, či uvoľnenie prostredníctvom techník wellness sa takýmto spôsobom premieta do celkového zdravia osoby.

Dynamika vymedzenia pojmu biopsychosociálny kontext však zároveň umožňuje preniesť

vybrané charakteristiky jeho funkcií zo životného príbehu konkrétneho jednotlivca, tzn. osoby, do interpersonálnych interakcií v priestore sociálna (Por. Glasová, 2008, s. 22 - 23). Umožňuje to prirodzená výbava osoby, lokalizovanej uprostred interpersonálnych vzťahov - ľudská prirodzenosť.

2.1 Porozumenie typológii vzťahov pri poskytovaní wellness v biopsychosociálnom

kontexte Vzhľadom ku typológii vzťahov, intrapersonálny vzťah umožňuje a je bázou pre

interpersonálny vzťah na rovine tzv. osobných vzťahov, pričom podporuje a rozvíja sociálny a spoločenský vzťah v rovine tzv. neosobných vzťahov. Takýmto spôsobom sa podieľa na formovaní priestoru sociálna, ako ukazuje Obrázok č. 2. Trichotomická matrica v procese

Svet ´telesna´

Svet ´duševna´

Svet ´duchovna´

Obrázok č. 1 Vymedzenie pojmu osoba pomocou trichotomickej matrice

OSOBA



113

uskutočňovania vzťahov transcenduje do sociálna v podobe biopsychosociálneho vrstvenia nahliadania skutočnosti. (Por. Glasová, 2008, s. 28 – 32).

V tomto zmysle možno aj poskytovanie wellness charakterizovať ako spoluprácu na

ozdravení prvku zložitého systému vzťahových vzorcov, ktoré tvoria spoločnosť a zároveň spoluprácu s týmto prvkom na upevnení vzťahového systému sociálna ako takého. Poskytovanie wellness možno takto tiež rozumieť ako pomáhajúcu profesiu 2. stupňa (Por.

JA

TY

MY

Osobné vzťahy v sociálne

JA< –––– > JA Intrapersonálny vzťah – vzťah k sebe samému, vzťahová väzba

v jadre osoby;

SOCIÁLNOObrázok č. 2 Typológia vzťahov v biopsychosociálnom kontexte

JA

Neosobné vzťahy v sociálne

––––– > Sociálny vzťah – vzťahová väzba vychádza z JA a triešti sa ku

JA ––––– > MY mnohým TY, tzn. k MY, aby bola upevnená v sociálne;

––––– > vzťahová väzba je nasmerovaná k viacerým osobám súčasne,

čím stráca pevnosť, ktorú však zabezpečuje sociálno;

LEGENDA



114

Buryová, 2008, s. 17 – 19). Pri uskutočňovaní starostlivosti wellness možno v činnosti poskytovateľa identifikovať znaky poslania, povolania a zamestnania, ktoré charakteristiku tejto profesie dopĺňajú o rôznorodé etické aspekty4.

2.1 Vybrané etické problémy vzťahovej štruktúry poskytovateľ - prijímateľ

starostlivosti wellness Vzťahová väzba interpersonálneho vzťahu je ukotvená v jadre osôb, čím možno

predpokladať, že v tomto typu vzťahu sa osoba ako celok odovzdáva druhej osobe ako celku, tzn. ide o rozhodnutie autonómnej bytosti o spolupráci na uzdravení. Na úrovni tohto osobného typu vzťahu si však vzťahová väzba vyžaduje dialóg, pričom pri neosobných vzťahoch (sociálny, spoločenský vzťah) postačuje komunikácia (Por. Glasová – Glasa, 2007, s. 2 - 5).

Dialóg nielen mapuje všetky tri vrstvy človeka (telesno-duševno-duchovna) v podmienkach biopsychosociálna, ale z nich získané informácie aj spracováva. Na rozdiel od dialógu sa prostredníctvom komunikácie iba mechanicky šíria informácie ako nezávislé dáta bez vysvetľujúcej zložky, ktorá je však nevyhnutne potrebná pre poskytovanie komplexnej starostlivosti wellness. Človek ako osoba uprostred interpersonálnych vzťahov si zo svojej prirodzenosti vyžaduje integrálne vnímanie – potrebuje zaznamenávať úprimnú snahu o komplexné porozumenie svojho stavu. Ako intra-, tak interpersonálne vzťahy vyžadujú vzájomnosť, bez ktorej dialóg nie je možný. Prijímanie starostlivosti predpokladá ´starosť´ o druhého z pozície poskytovateľa podobne, ako dôveru zo strany prijímateľa (Por. Vadíková, 2010, s. 38 – 39). Potvrdenie týchto požiadaviek sa uskutočňuje na úrovni vzťahovej väzby, a to v dialógu.

Pri poskytovaní starostlivosti wellness tak ide predovšetkým o spoluprácu na všetkých úrovniach sociálna s dynamickou, aktívnou, živou, dialogickou osobou, a nie so statickým indivíduom. Vzťah JA ––> Ono, tzn. k človeku ako indivíduu, nielen podceňuje komplexnosť ontologickej podstaty ľudskej bytosti, ale ju aj znehodnocuje – znevažuje jej ľudskú dôstojnosť.

Vnímať klienta iba ako vlastníka boľavého údu (telesno), či duševnej trýzne (psychika) alebo nositeľa viny (duchovno) ho degraduje na manipulovateľný prostriedok robotickej aplikácie vybraných techník starostlivosti wellness. On, ona – bezmenný nositeľ problému, ktorý je potrebné mechanicky odstrániť, a nie vyriešiť, sa môže dokonca stať až prostriedkom k jednostrannému uspokojeniu poskytovateľa na úkor potrieb prijímateľa. Zároveň možno poukázať na skutočnosť, že takáto jednostrannosť pohľadu poskytovateľa starostlivosti na klienta, či nadmerná koncentrácia na vybranú dimenziu vrstiev osoby (napr. iba na telesno), môže v konečnom dôsledku viesť k zvýšeniu diskomfortu osoby ako celku, aj napriek úspešnému odstráneniu jednotlivého problému.

Vnímať poskytovateľa iba ako aplikátor rôznorodých techník, tzn. prostriedok na uspokojenie vlastných potrieb, nie je iba nerešpektovaním Kantovho kategorického imperatívu, ale prieči sa princípom morálky. On, ona – bezmenný eliminátor problému nakoniec iba mechanicky vystavuje na obdiv (predáva) svoju profesionalitu na úkor vlastnej dôstojnosti, čo môže viesť nielen k diskomfortu poskytovateľa, ale sa spätne odrazí i na

4 Z hľadiska terminológie profesijnej etiky možno pojem povolanie vymedziť ako sebaidentifikáciu prostredníctvom vykonávania predmetnej činnosti na základe oslovenia po mene, tzv. stotožnenie sa s profesiou; pojem poslanie vymedziť ako reakciu na vonkajšiu výzvu (apel), prijatú vo svedomí ako sebaodovzdávanie, tzv. vyslanectvo profesie; pojem zamestnanie vymedziť ako vykonávanie činnosti na základe mechanizmu vzťahového vzorca ponuka – dopyt, tzv. robotika profesie. Ideálom pre oblasť wellness je pochopiť poskytovanie wellness ako osobné povolanie. Rozbor následkov vykonávania činnosti v rozmedzí jednotlivých pojmov (povolanie, poslanie, zamestnanie) a ich etických dôsledkov pre oblasť poskytovania wellness, je jednou z ďalších zaujímavých oblastí otvorených pre ďalšiu diskusiu.



115

diskomforte prijímateľa takto charakterizovanej starostlivosti. Robotická starostlivosť stráca ľudskú (osobnú) dimenziu, čím sa výrazne oslabujú jej liečivé účinky. Z hľadiska trichotomickej matrice tak nie sú prijímateľom cenené, ani hodnotené sféry duševna a duchovna poskytovateľa, ale iba telesna. To sa prenáša ako kal do biopsychosociálna a postupne pokrýva pôvodný tvar vzťahu a formuje rôzne vzorce uskutočňovania problematických vzťahov.

Vzhľadom na vrstevnatosť biopsychosociálneho kontextu a na dynamiku ľudskej prirodzenosti sa ukazuje, že človeka (prijímateľa, a poskytovateľa starostlivosti) je potrebné rozumieť v jeho komplexnosti, tzn. celý človek ako osoba sa podrobuje liečbe/starostlivosti wellness a tiež, človek ako celok uskutočňuje rôznorodé služby wellness. Objektivizácia zhmotňuje vnímanie človeka do indivídua, tzn. vlastníka predmetnej veci (napr. telesného údu, ktorý sa podrobuje liečbe; alebo robota naprogramovaného k poskytovaniu určitej techniky), tzn. smeruje k depersonizácii5 človeka. V obidvoch prípadoch starostlivosť stráca základnú podmienku liečivosti – ľudský faktor.

Z uvedenej reflexie tiež vyplýva, že nemožno aplikovať wellness na klienta, ale s klientom. Pri cielenej starostlivosti, tzn. zameranej na vybranú dimenziu osoby, a to či už na telesno, duševno alebo duchovno, by mal človek byť rešpektovaný a ošetrovaný komplexne, tzn. s ohľadom na všetky tri dimenzie svojho vnútorného sveta (telesno-duševno-duchovno) a zároveň biopsychosociálna. V tomto zmysle možno porozumieť i právu na zdravotnú starostlivosť v celom spektre jej rôznorodých typov, pretože „ľudské práva chránia jednotlivca žijúceho v spoločnosti s druhými ľuďmi, chránia človeka pred narušením jeho slobody a ľudskej dôstojnosti.“ (Rusnák, 2009, s. 53).

2.2. Axiologicko-aretologická dimenzia poskytovania wellness Posolstvo obsiahnuté v pojme well-being, ktoré by malo byť hlboko zakódované (etický

kódex) v postupoch poskytovania wellness, by malo (etická dimenzia) vyjadrovať špecifiká filozofickej antropológie, ktorou sa prezentuje spoločnosť, kam prijímateľ a poskytovateľ tejto starostlivosti patria. Avšak, nedorozumenie a nesprávne aplikovanie wellness plynie z nedostatku informácii práve v tejto oblasti. „Ľudská existencia, človek, sa pre filozofiu a etiku po kataklizme novodobých svetových vojen stáva aktuálnou výzvou. Myslieť človeka po gulagu, šoah, hovoriť o človeku po experimentoch s ľudstvom v kultúrnej revolúcii a po inferne v Kambodži , uvažovať o človeku v utilitárnych kategóriách konzumne zameranej spoločnosti, či analyzovať postavenie človeka v mechanisticko-kauzálnych súvislostiach pragmaticky založenej postmodernej spoločnosti sa stáva naliehavou potrebou súčasnej vedy“ (Rusnák, 2011, s. 47).

Vzájomný vzťah prijímateľa i poskytovateľa wellness je nesmierne dôležitý pre prežívanie well-being. Márna by bola snaha poskytovateľa o uzdravenie svojho klienta, ak by ten jeho úsilie iba oceňoval, a nie zhodnocoval. Axiologický rozmer poskytovania wellness totiž plne zodpovedá vzájomnej interpersonálnej dialogike rebríčkov hodnôt a priorít. Nie je nevyhnutné, aby boli zhodné, dokonca sa môžu podstatne odlišovať, a preto je podstatné pre ozdravný proces, aby boli súčasťou vzájomného dialógu medzi poskytovateľom a prijímateľom starostlivosti wellness. Dialóg si priamo vyžaduje podstata well-being, a to pre obidvoch. Samotná komunikácia, tzn. neosobné informovanie, nestačí ani len na naštartovanie ozdravného procesu, i keď sa môže stať motiváciou. Ontologické vymedzenie well-being predpokladá tzv. tkvenie, tzn. prítomnosť v priestore dobra. Ľudskou interpretáciou sa tento priestor vo svojej podstate nemení, získava však špecifický vzhľad - jedinečnosť.

5 Porovnaj starostlivosť o robotickú súčasť spoločnosti v známej Čapkovej dráme R.U.R. (Čapek, 1958).



116

Z axiologického hľadiska sa kategórie morálky pravda a dobro stávajú fundamentálnymi hodnotami poskytovania wellness. Pozitívny scenár života, ako o ňom píše Šauerová, úzko súvisí s aktívnym prijatím hodnôt (Šauerová, 2010), tzn. priradením významu a zmyslu (hodnotenie), a nielen zoradením v pláne života (priority), či zrovnávaním s matériou zmyslu života (oceňovanie).

Nazeranie dobra (videnie) v prítomnosti sprevádza spokojnosť definovaná rebríčkom hodnôt a trichotomicky (telesne – duševne – duchovne) prežívaná v biopsychosociálne. Širokospektrálne porozumenie, ktoré prijímateľ starostlivosti wellness očakáva a potrebuje od poskytovateľa, radí profesiu poskytovania wellness vo všetkých jej typoch medzi náročné a nezameniteľne ľudské profesie (Šauerová, 2011).

Z aretologického hľadiska variuje profilácia prijímateľa i poskytovateľa podľa typov poskytovania starostlivosti wellness. Cnosť, vo všetkých svojich obsahových rozmeroch – tzn. ako vlastnosť, danosť, schopnosť, zručnosť, či zvyk; v konečnom dôsledku uspôsobuje prijímanie a poskytovanie starostlivosti wellness podľa požiadaviek toho-ktorého typu problému. Orientácia na dobro, obsiahnutá v pojme well-being, udržuje v permanentnej intencionalite rozvíjanie aretologickej výbavy ako poskytovateľa, tak prijímateľa. Pre obidvoch je táto zameranosť na dobro nevyhnutná. Pre účelné poskytovanie starostlivosti wellness je dôležité podporovať a stimulovať rozvoj cností. Neresti ničia ozdravný proces už v jeho začiatkoch.

2.3. Funkcia svedomia pri poskytovaní wellness Problematika svedomia spracovaná v kontexte dialogického personalizmu poukazuje na

človeka ako dialogickú osobu uprostred interpersonálnych vzťahov. Ctí jeho autonómiu ako ľudskú dôstojnosť a vymedzuje mieru heteronómie, ktorú je ako autonómna bytosť schopný prijať vo svojom svedomí. Svedomie charakterizuje ako schopnosť osoby rozpoznať pravdu o dobre a zároveň ako inštanciu pri obvinení z morálnej viny. Zároveň ho lokalizuje do vnútorného sveta človeka, do priestoru, kde sa uskutočňuje rozhodovací proces, do vedomia a charakterizuje ako jeden z vnútorných faktorov rozhodovacieho procesu (rozum, pamäť, srdce, vôľa, city, svedomie). Úlohou svedomia v podmienkach rozhodovacieho procesu je chrániť integritu a identitu osoby (Vadíková, 2011).

V tomto zmysle možno aj poskytovanie/prijímanie starostlivosti wellness charakterizovať ako vedomé rozhodnutie, tzn. že je pre konkrétneho aktéra pravdou, že ide o dobré/zlé rozhodnutie, ktoré ako také prijal vo svojom svedomí. To, čo je pre osobu dobré, sa v podmienkach rozhodovacieho procesu odvodzuje od pojmu dobra a pravdy, čím síce vzniká jedinečné vysvetlenie, ale nemá spätný vplyv na tieto dva pojmy. Omylnosť svedomia vyplýva zo zavinenej/nezavinenej nedostatočnosti informácii v rozhodovacom procese osoby. Konečný verdikt o rozhodnutí formuluje osoba ako celok, čím mu dáva pečať svojej identity - prepožičiava svoje meno. Každé jednotlivé rozhodnutie je rozhodnutím osoby ako celku.

Poskytovanie starostlivosti wellness zahŕňa rad techník, pre ktoré sa predpokladá blahodarné pôsobenie. Aplikácia každej jednotlivej techniky vyžaduje samostatné rozhodovanie. Tiež podobne tak aj kombinácia týchto techník si vyžaduje citlivý prístup k rozhodovaniu. Profesionálna interdisciplinárna erudovanosť však ešte poskytovateľovi starostlivosti wellness nezaručí žiadané well-being prijímateľa, ani jeho samotného. Rozumné riešenia síce dočasne vyriešia akútny problém, ale ak sú nemúdre, nebudú mať dlhodobú pôsobnosť. Pravdu o dobre, skutočne dobré riešenia, možno nájsť iba úprimným hľadaním pravdy – láskou k múdrosti.

3. Záver Biopsychosociálno je priestorom, kde sa prejavuje a uskutočňuje plnosť životného príbehu

dialogickej osoby. Poskytovanie starostlivosti wellness je uskutočňované v interpersonálnom



117

vzťahu a ako také aretologicky charakterizované dialogičnosťou. Axiologická dimenzia poskytovania starostlivosti wellness predpokladá vnímanie dialogickej osoby v jej kompaktnej komplexnosti ako hodnotu o sebe a zároveň v pojme ľudská dôstojnosť odkazuje na schopnosť autonómnej ľudskej bytosti rozhodnúť sa pre mieru heteronómie, dôležitej pri začiatkoch ozdravného procesu. Každé rozhodnutie je sprevádzané obranou identity a integrity osoby, čo je úlohou pre jej svedomie. V rozhodnutí poskytovať/prijímať starostlivosť wellness sa špecifickým spôsobom manifestuje funkcia svedomia ako schopnosti človeka rozpoznať pravdu o dobre a zároveň ako inštancie pri obvinení z morálnej viny. V tomto zmysle možno konštatovať, že prijímanie a poskytovanie starostlivosti wellness si vyžaduje, aby bolo prijatým rozhodnutím vo svedomí osoby. Svedomie však nie je statickým darom, ale schopnosťou, ktorú je potrebné neustále rozvíjať. Preto pre komplexnosť poskytovania starostlivosti wellness predpokladáme nielen interdisciplinárnu erudovanosť, ale múdru, axiologicko-aretologicky rozvinutú osobnosť, schopnú prijímať rozhodnutia vo svojom svedomí. Predpokladáme, že takýmto spôsobom sa zabezpečí uskutočňovanie podstaty poskytovania wellness, obsiahnutej v pojme well-being. 4. Literatúra BURYOVÁ, I. Etické aspekty v pomáhajících profesích. (11 – 33) IN: MALÁTEK V. a kol. Sociálně ekonomické a manažerské aspekty podnikatelské etiky. Kniha statí. Bratislava: EUROUNION, 2008. 223s. ISBN: 978-80-89374-00-7. ČAPEK, K. R.U.R. Bílá nemoc. Matka. Výbor z díla. Sv. 5. Praha: Československý spisovateľ, 1958. 264s. GLASOVÁ, K., GLASA, J. Potreba dialógu a dialogických vzťahov v etickej komisii. IN: Medicínska etika a bioetika 1-2/2007. r. 14, s. 2-5. GLASOVÁ, K. Filozofia v praxi sociálneho pracovníka. Bratislava: VŠ Z a SP sv. Alžbety, 2008. 116s. ISBN: 978-80-89271-44-3 GLASOVÁ, K. K vymedzeniu pojmu osoba v kontexte dialogického personalizmu. IN: Medicínska etika a bioetika 3-4/2006, r. 13, s. 5 – 7. GLASOVÁ, K. Vnútorný svet – tajomstvo každého človeka. (136 – 140) IN: LETZ, J., TKÁČIK, L. (Eds.) Acta Philosophica Tyrnaviensis 5. Osobnosť človeka v jeho duchovnej dimenzii. Trnava: FH TU, 2000. 140s. ISBN: 80-88774-91-8. HAVEL, V. Do různych stran. Eseje a články z let 1983 – 1989. Praha: Knihovna Lidových novin, 1990. 527s. ISBN: 80-7106-000-3. HREHOVÁ, H. Ruský filozofický personalizmus v parížskom prostredí a jeho špecifiká (82 – 91) IN: BALÁŽOVÁ, J., REMIŠOVÁ, A. (Eds.) Filozofia a doba. Bratislava: IRIS, 2000.528s. ISBN: 80- 88778-23-9. PATOČKA, J. Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha: Academia, 1990. 164s. ISBN: 80-200-0263-4. RUSNÁK, P. Antropologické konštanty ľudskej existencie na pozadí analýzy času vo fundamentálnej ontológii. (47 – 57) IN: NANIŠTOVÁ, E., FOTTA, P. (Eds.) Existenciálne významné hodnoty v osobnom, spoločenskom a kultúrnom kontexte. Trnava: FF TU, 2010. 276s. ISBN: 978-80-8082-418-1 RUSNÁK, P. Identita a teória ľudských práv ako témy súčasnej etickej reflexie. (53 – 58) IN: HREHOVÁ, H. a kol. (Eds.) Transformácia ľudskej identity v strednej Európe po roku 1990. Trnava: FF TU, 2009. 136s. ISBN: 978-80-8082-323-8 SCHMIDINGER, H. Der Mensch ist Person. Ein christliches Prinzip in tehologischer und philosophischer Sicht. Wien: Tyrolia, 1994. 158s. ISBN: 37022-1952-8. ŠAUEROVÁ, M. Aktivní přijetí hodnot jako součást vytváření pozitivního scenáře života. (211 – 220) In. NANIŠTOVÁ, E., FOTTA, P. (Eds.) Existenciálne významné hodnoty



118

v osobnom, spoločenskom a kultúrnom kontexte. Trnava: FF TU, 2010. 276s. ISBN: 978-80-8082-418-1 ŠAUEROVÁ, M. Osobnostní rozvoj wellness praktiků v celoživotním vzdělávání. (71-84) IN: Nezávislý recenzovaný vědecký časopis. Life Long Learning. Vol. 1, No.2. Brno: Mendelova Univerzita, 2011.122 s. ISSN1804-526X. VADÍKOVÁ, K., M. Hospicová a paliatívna starostlivosť ako vzťah. (38-39) IN: Paliatívna medicína a liečba bolesti – Suplement 2. 3/2010. VADÍKOVÁ, K., M. Problematika svedomia v kontexte dialogického personalizmu. Trnava: FFTU, 2011. 200s. ISBN: 978-83-7490-433-9. 5. Kontakt Mgr. Katarína Mária Vadíková, PhD. Katedra etiky a morálnej filozofie Trnavská univerzita Hornopotočná 23 91743 Trnava Slovenská republika E-mail: [email protected]



119

WELLNESS A BIO-PSYCHO-SOCIÁLNÍ KONTEXT Sborník sdělení z mezinárodní konference „Wellness a bio-psycho-sociální kontext“ konané 24. 11. 2011 Vydala VŠTVS Palestra, s.r.o. Praha 2012 Editoři: prof. PhDr. Václav Hošek, DrSc. doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc. Recenzenti: doc. PhDr. Vladimír Kebza, CSc. prof. PhDr. František Man, CSc. Předtisková příprava: Pavel Tilinger, Václav Hošek, Jitka Růžková, Markéta Šauerová Dáno do tisku: únor 2012 Vytiskla: Tiskcyklos, Hrudičkova 2109, Praha 4 Vydání první náklad 300 výtisků ISBN 978-80-904815-6-5

Documents

VYSOKÁ ŠKOLA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Palestra, s.r.o. · Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o., 24. 11. 2011 5 PŘEDMLUVA SE VZPOMÍNKOU NA HISTORII POZITIVNÍHO