mřel. Malého Richarda dali navýchovu ke strýci do Eislebenu,později pod jménem Geyer na-vštěvoval církevní školu v DráŽ-d'anech, zatímco jeho sestry Ro-salie a Klára byly v divadelnímangaŽmá V Praze, kam je jezdilnavštěvovat.

V roce 1827 se chlapec vrátil

četl: miloval Shakespeara a takéněmecké romantiky, zvláště tro-chu strašidelné příběhy E. T. A'Hoffmana. Brzy mladíka oslovilyi revoluční myšlenky hnutí Mla-dé Německo.

Úspěch utopený v dluzíchod dvaceti let se jeho Život'

plný událostí hudebních i osob-ních, nezpomalil. Zača| pracovatna prvních operách, s pomocíbratra Alberta se stal sbormistremve WÚrzburgu, publikoval teore-tický článek nazvaný Německáopera. Jako hudební vedoucí di-vadla v Magdeburku se potkals herečkou Minnou Plannerovou,o čtyři roky starší, a v roce ]836 se

do Lipska, kde uŽ pod jménemWagner chodil do škol sv. Miku-láše a sv. Tomáše.

Neměl rád teoriiLáska k hudbě byla u Richar-

da Wagnera patrná už v ranémdětství. Skladatel Carl Maria vonWeber byl rodinným přítelema Richard si záhy zamilovaljehoromantickou a tajuplnou operuČarostřelec. Pokoušel se úryv-ky z ní zahrát na klavír podlepaměti. od dvanácti let pak na-vštěvoval hodiny klavíru, pilo-vání techniky a hraní z not jejvšak nijak nenaplňovaly.,,Pro měbyla hudba náladou, šlechetnýma mystickým zázrakem,a jakýko-liv pokus ji svázat ji v mých očíchponiŽoval," svěřil se později. Tobyl také důvod, proč vydrŽelpouhý rok na univerzitě v Lipsku,kde ve svých osmnácti letechzačal studovat hudbu - přestose tu některé postupy při psanínaučil a pochopil, že zcela bezhudební teorie se neobejde. '.

Tehdy velmi miloval Beetho-vena, setkání s jeho operou Fide-lio bylo pro dospívajícího chlap-ce jako zjevení. Chtěl také taktoskládat, jeho prvnl zatím krátkékousky jsou laděné v beethove-novském stylu. Zároveň pilně

s níoženil. Stalo se tak pár měsícŮpoté, co divadlo uvedlo premi-éru jeho opery Zakázaná láska,u které se tenkrátještě inspirovalmódní operu italskou, zejménaBellinim a Rossinim. K opeře si

sám napsal libreto, tak jako poz-ději ke všem ostatním. PřestoŽepříliš úspěšná nebyla, zdálo se,jako by mělv pouhých třiadvacetiletech skladatel všechno štěstí nadosah ruky.

Hned příštího roku se ale jehoosud zkomplikoval. Dostal místohudebního ředitele v Královci,podnik však zkrachoval a Wag-ner, který vždycky s oblibou Žil

nad poměry, se ocitl v dluzích.Aby německým věřitelům unikl,našel si místo dirigenta v Rize.Za dva roky ale ztratil i to, a takspolu s Minnou tajně překročilirusko-rakouské hranice a v malélodte na rozbouřeném moři od-pluli do Londýna... A hned tuměl skladatel námět pro operuBludný Holand'an.

Z vyhnanství ke slávěNásledující léta strávil Wag-

ner v Paříži, kde pracoval na no-vých operách a poprvé ho takénapadla myšlenka zpracovatstarý německý epos o Nibelun-zích. Seznámil se tu s básníkemHeinrichem Heinem a skladate-lem Ferencem Lisztem. Jinak aleŽil ve značné bídě a uživil sepouze díky tomu, Že ze sebechrlil krátké skladby, které paknabízel v různých divadlech.

Až roku 1842 se opět vrátil dorodného Německa, kde se stalkapelníkem dráŽd'anského diva-dla a uvedl operu Rienzi o tri-bunovi z římských dob, inspi-rovanou velkými francouzskýmiepickými operami' A to byl po-čátek jeho velikého úspěchu...

Hned v dalšíopeře přišel Wag-ner s novým stylem, který sepro něj stal typickým. Namístotradičních operních árií nabídlsvým posluchačům,,nekonečnémelodie", které se vzájemně pro_plétaly a často jako leitmotivycharakterizovaly po celou oPerujednotlivé postavy. V tomto stylubyly laděny v DráŽd'anech uve-

Richard WagnerJeho Život byl stejně dramatický jako jeho operySkladatel s bouřliým osobním Životem, typický Ně-

mec, jehoŽ opery zavyužití dunivé hudby zpracováVají

dávné germánské legendy a oslavujíumělcův národ.

osud Wagnerových skladeb je pozoruhodný i po au-

torově 5mrti, neboť přijímáníjeho hudby V modernídobě neblaze poznamenala jejíobliba nacisty. Připo-mínáme si kulatých 200 let od Wagnerova narození.

V rodině Wagnerových z Lipskapřivítali22. května roku 18]3 nasvět deváté dítě, syna WilhelmaRicharda. otec byl policejnímúředníkem, matka pocháze-la z pekařské rodiny. Pouhýchpůl roku po narození maléhoRicharda však otec zemřel natyfus. Matka Johanna se hnedv příštím roce vdala za básníkaa herce Ludwiga Geyera, kterýse ujal celé rodiny a jehoŽ si

skladatel vŽdy velmi váŽil' (Do-sud se objevují spekulace, zdanebyl Geyer skutečným Wag-nerovým otcem - dnes je jiŽnemoŽné je s určitostí vyvrá-tit.) Rodina se přestěhovala doDrážd'an a brzy přibyla ještě se-střička.

BohuŽel ani z nového otcese Richard netěšil dlouho. Kdyžbylo chlapci šest let, Geyer one-mocněl a za další dva roky ze-

't0

dené opery Tannháuser a BludnýHoland'an, rozepsaltu i Lohengri-na a Tristana a lsoldu. Prvníz nichvyprávío rytíři, který odmítá bo-hyni Venuši a dává se na pokání,druhá je příběhem věčně putují-cího námořníka, jehož vysvobodíčistá láska. Lohengrin a Tristana lsolda jsou inspirované starýmilegendami a zdúrazňují velikosta sílu mi|ostného vztahu.

Účastníkem revoluceSkladatel často zajíŽděl do

Čech, v Mariánskýcir Lázníchnapříklad začal pracovat na Mi_strech pěvcích norimberských.Ti jsou mimochodem nejdelšíoperou vůbec - dnes se uvádějízpravidla ve zkrácené verzi, celíby měli pět a čtvrt hodíny' Z Lo-hengrina zase pochází svatebnípochod, který je stále na svat-bách velmi oblíbený a zřejmě jeWagnerovou nejznámější sklad-bou, přestoŽe asi kaŽdý neví kdoje jejím autorem.

7áhy si ovšem Wagner svůj ži-Vot opět zkomplikoval - zúčast-nil se květnového povstání roku1848' byl na něj vydán zatykača musel uprchnout z Německa.Utočiště nalezl v Curychu, cesto-val i po jiných městech, švýcar-ských, italských a francouzských,kde se věnoval komponování.Ani jeho manŽelství nebylo bezkomplikací: Skladatel si tu a tamdopřál románek s jinými ženami,často manŽelkami svých mece-nášů, takŽe ho Minna nejdřívedočasně a V roce ]86] nakonecdefinitivně opustila. V následujícím roce vyhlásil saský král JanÚplnou amnestii a pro Wagnerabyla konečně otevřená cesta dorodného Německa...

Výstřední králmecenasem

Rok 1863 byl pro skladateleopět vydařený: Wagner pořádalúspěšné koncerty po celé Evropěod Moskvy a Petrohradu přesBudapešť po Prahu, a poté seosudově zamiloval' Jeho vyvole-nou se stala Cosima, dcera pří-tele Ference Liszta. V té doběbyla sice vdaná za Hanse vonBúlowa, ale to páru ve vztahunebránilo.'. V následujícím roceho vyznamenal svou př2ní jehovelký obdivovatel, král Ludvíkll. Bavorský který jej pozval doMnichova, nabídl mu vysoký plata postavil mu divadlo přímo projeho opery. Skladatel si sice svýmvýstředním chováním brzy po-pudil královy ministry a muselodejít, Ludvík ho však aŽ do smrtivelkoryse finančně podporoval.

- Richard a Cosima spolu žili veSvýcarsku, kde se jim postupně

Víly (napsáno 1834, premiéra aŽ Tristan a lsolda (1865)r888)

Zakázaná láska aneb Novicka Mistřipěvci norimberští (t868)z Palerma (premiéra l836)Rienzi a neb Posled n í tri bu n (l 842) ![|!iil::iljiil,vu',.J''.fi [T]'Bludný Holand'an (l843)Tannhiuser aneu žapai pěvců Soumrak bohů' 1869-1876)

na Wartburgu (1845) Parsifal (1882)

narodily dcery lsolda a Eva, po-tom i syn Siegfried. AŽ poté bylomanŽelství Cosimy rozloučenoa roku '1870 se v Lucernu s Wag-nerem' jehoŽ žena mezitím ze-mřela, vzali. Jejich dobrým pří-telem byl v té době filozof Fried-rich Nietzsche, který je v jejichvile často navštěvoval a s nímžsi skladatel velmi rozuměl. Je-jich přátelství se ovšem pozdějirozpadlo ze zvláštních důvodů:Wagner vyčítal Nietzschovi jehočetné židovské přátele, filozofovise zase nelíbilo, že skladatel dosvé poslední opery Parsifal za-komponoval křesťanské prvky..'

NašelKlid mysliOd roku 1872 se Richard s Co-

simou usídil v Bayreuthu, kdenechal postavit divadlo přesněpodle svých představ s co nej-lepší akustikou. Celá stavba bylaze dřeva, chyběly postranní lóžea sedadla nebyla vypolstrována.Tato myšlenka napadla Wagnerauž kdysi za pobytu v Rize, kdebyl občas nucen dirigovat Vestodolách - a byl překvapen je-jich vynikající akustikou... Wag-nerovi se usídlili ve vile, kterounazvali Wáhnfried (Klid mysli).

Roku '1876 se v Bayreuthu zapřítomnosti panovníků Ludvíkall' a Viléma l. konala premiéra

celého Wagnerova vrcholnéhodíla Prsten NibelungůV, jehožčtyři části - samostatné ope-ry - vyprávějí příběhy z dávnégermánské mytologie. Staly sesoučástí prvního hudebního fes-tivalu, který skladatel ve městěuspořádal.

Později nacházel komponistainspiraci V ltálií, kde v Palermudokončil svou poslední operuParsifa l, čerpající ze středověkýchlegend o Svatém grálu a uvede-nou na druhém bayreuthskémfestivalu roku 1882. Prací vyčer-paný Wagner zemřel na selhánísrdce 16. záÍítéhožroku při svémpobytu v Benátkách. Pochovánje v Bayreuthu.

Posmrtný osud jeho hudbyNacisté si o padesát let pozdě-

ji Wagnera přisvojili a nestydatěvyužívali jeho hudbu k propa-gačním účelům' Některé původ-ní partitury se dokonce ztratily,protože je měl Hitler, jeho vel-ký obdivovatel, ve svém osob-ním vlastnictví. Za to uŽ ovšemskladatel nemohl, přestože jehohudba je neskrývanou oslavouvelikosti, síly a hrdinství němec-kého národa a dala sejako tako-vá také snadno zneuŽít pro bojza jeho vítězství. (Sám Wagner,byť považoval Němce za geni-

ální a vyvolené, byl paradoxněpacifista a antimilatarista!)

Skladatel měl bohužel oprav-du antisemitské názory - projevilje poprvé v pamfletu Židovstvív hudbě, kde v rozporu s prav-dou tvrdil, žeŽidé nejsou schopnitvořit opravdové umění a nedo-káŽou ani pořádně zpívat' Přitomdobře víme, Že mnoho autorů sežidovskými kořeny zanechalo mi-mořádná hudební díla' Je takézřejmé, Že k oněm názorům vedlai Wagnerova žárlivost na Židov-ského skladatele Felixe Mendel-ssohna-Bartholdyho, který byldlouho úspěšnější neŽ Wagner.l přes skladatelův povýšený po-hled však nenajdeme v jeho dílenic, co by naznačovalo nějaké vý-zvy k radikálnímu řešení.'. Dodej-me ještě, že poněmčený anglickýfilozof Houston Stewart Chamb-erlain, zastánce eugeniky, kterýnepokrytě hlásal nadřazenost áru-ské rasy nad ostatními, byl jehorodinným přÍtelem a později sestal manželem Wagnerovy dceryEvy. A snacha Winifred MarjorieWagnerová byla dlouholetou Hit-lerovou osobní přítelkyní.

Po válce v mnoha zemích Wag-nera neuváděli, dodnes je někte-rými skladatelovo dílo vnímánojako kontroverzní. V Českosloven-sku byly však všechny Wagnerovyopery někdy v minulosti nastu-dovány - přestože ani tady nebylpo roce 1945 uváděn a v posled-ních letech také nepatří k častohraným autorům. V letošním ju-bilejním roce se ale hráz prolomi-la: Například ostravské Národnídivadlo moravskoslezské uvedloLohengrina, pražské Národní di-vadlo chystá Tannháusera.

Martina oplatkováFoto archiv

11